¹ ¹ y ¹ y ¹ h ¹ h

Staroegyptský jazyk I
© Renata Landgráfová, 2007–2012
15. lekce – existenční věty, fokalizace, topikalizace, imperativ, osobní jména Existenční věty Existenční věty (věty typu „byl jednou jeden král“ nebo „there is a house in New Orelans“) vyjadřují existenci neurčitého podmětu („jeden, nějaký král“, „nějaký dům“, nikoli „král Anglie“, „Karel IV.“ nebo „náš dům“). Existence Existence se v egyptštině vyjadřuje pomocí slovesa Nejčastější forma existenční věty je konstrukci být nahrazeno částicemi ¹ wnn v různých formách. ¹ jw wn + podmět. jw může v této y
mk nebo jsT. ¹
jw wn nDs Existuje jeden člověk. (Westcar 6, 26) y¹ h
ƒ
mk wn Dd.tj r=f Hle, je něco, co by se o tom mělo říct. (Neferti, 20) Existenční věty s jw wn se vyskytují ve větách hlavních i vedlejších. V relativních větách se setkáváme rovněž se samotným wn. ¹ h nt.j wn wr n wr.w=f
Ten, pro jehož velké existuje velký. (Venkovan B1, 89) 150
Staroegyptský jazyk I
© Renata Landgráfová, 2007–2012
Neexistence x
Neexistence se vyjadřuje pomocí x¹
x¹
nn nebo nn wn nebo n
wn.t. xh 0
y jw nn rmT Hna=j Vskutku se mnou nikdo nebyl. (Hatnub, 16, 5‐6) Kondicionál Kondicionály jsou věty typu jestliže ... tak (if ... then). Podmínková věta bývá v egyptštině uvozena částicí h jr. Podmínkové věty uvozené prostým h jr Tyto podmínkové věty se vyskytují s většinou forem sufigované konjugace. Volba formy posouvá význam podmínkové věty. hŒ0 h5
y + jr jw.t=k r=j m HfA.t nb(.t) m(w)t.kA ra
„Pokud proti mně půjdeš jako had, Re zemře.“ (CT VII, 418c–419b) Negace podmínkové věty se tvoří s pomocným slovesem tm. ¹ 5 5 jr tm wnn zA n z.j h
Pokud muž nemá syna (CT VI, 333i) Podmínkové věty uvozené h¹ jr wnn Tato konstrukce se objevuje s větami s neverbálním a pseudoverbálním přísudkem. h¹
­h
jr wnn=k m rwy.t Pokud jsi v předsálí (Ptahhotep, 220) 151
Staroegyptský jazyk I
h h¹
© Renata Landgráfová, 2007–2012
y
jr gr.t wnn nt.j pw aA m [...]
Pokud je to však od, kdo je zde v [...] (P. Berlin 10030A, 16) h¹ jr wnn se rovněž objevuje s topikální formou sDm=f
W
U
h¹
0 y 0 h h Œ¹ + jr wnn Ax.tw Hr jr.t mAa.t jw=j r Ax r Sms wnn-nfr
Pokud se (lidé) stanou achem díky konání maat, stanu se jistě achem díky následování Vennefera. (Louvre A 60) Topikalizace a fokalizace Kromě gramatické struktury má každá věta také tzv. informační strukturu. Zjednodušeně to znamená, že každý prvek věty nese určitou informační hodnotu, pohybující se na škále od známé, dané, „staré“ informace (topik/téma/základ) k neznámé, nové informaci (fokus/réma/jádro). Každá věta má réma (jazyk slouží komunikaci, a konstruovat věty bez nové informace by nemělo smysl), většina vět má i téma (přibližně „to, o čem se mluví“). Věty bez tématu jsou tzv. thétické věty, například české „Prší.“. Jazyky mají přirozenou tendenci předávat informace postupně, a prostupovat od známého k neznámému. S touto přirozenou komunikační tendencí však někdy kolidují gramatická pravidla – v případě egyptštiny gramatické pravidlo slovosledu slovesných vět, podle nějž věta začíná slovesem: V(erb)–S(ubject)–O(bject). Sloveso bývá většinou součástí rematické (focus) části věty, podmět bývá nejčastěji tématem (topic) věty, a gramatický slovosled tak vyžaduje, aby egyptština porušovala „přirozenou“ informační strukturu věty (tedy od známého k novému). V některých případech je však tlak informační struktury natolik silný, že gramatický slovosled „přebije“ a téma je vytčeno z věty ven na její samý počátek. Takové počínání se nazývá topikalizace. 152
Staroegyptský jazyk I
© Renata Landgráfová, 2007–2012
V případě, že je naopak réma kontrastní a nese zvláštní důraz, nestačí pouhé umístění na konci věty. V takovém případě se réma přesune na začátek věty (tedy proti „přirozené“ informační struktuře) a označí se zvláštním morfémem. Tento proces, proces zdůraznění rématu (focus), se nazývá fokalizace. Topikalizace Egyptština zná dva způsoby topikalizace – prosté předsunutí a předsunutí a označení morfémem h jr (jedná se o tentýž morfém jako h jr označující kondicionál). Význam této druhé topikalizace je silnější a většinou kontrastivní. Topikalizace předsunutím (left‐dislocation) Téma věty je předsunuto před větu a ve větě zopakováno anaforickým zájmenem na místě, kam gramaticky patří. Topikalizace se často užívá v případě, že téma je „nestandardní“ – tedy není podmětem věty (v takovém případě by totiž v netopikalizované větě bylo „zahloubeno“ ještě více). x
W
mAA sj n m(w).t.n=f Ten, kdo ji vidí, nezemře. (CT IV, 38k Sq1C) y
6
antjw n=j jm(.j) sw (Co se týče) myrrhy, patří mě. (Trosečník, 151) Ò
Œ
tA=n pH=n sw Naše země, dosáhli jsme jí. (Trosečník, 11) 153
Staroegyptský jazyk I
© Renata Landgráfová, 2007–2012
x h
y

y 0h t HqA pn amwnnSj rdj.n=f wj r Hp.t=f
Tento náčelník Amunenši mne objal. (Sin B, 142–143) Topikalizace pomocí jr Téma věty je předsunuto před větu, označeno morfémem h jr „co se týče...“a ve větě zopakováno anaforickým zájmenem na místě, kam gramaticky patří. Tato konstrukce slouží ke zdůraznění tématu a často je s ní spojen kontrast. h
x h x Œ
jr xm nb rA pn n ao.n=f Co se týče toho, kdo nezná tento výrok – nevejde. (Urk. V, 95, 5‐6) h
W
W h
(...)
jr js pn jr.n=j m zmj.t (...) jr.n=j s.t r smnx s.t(=j)
Co se týče této hrobky, kterou jsem postavil na poušti ... postavil jsem ji, abych vylepšil své místo. (Leiden V4) h0 ]W 0
7 jr wDA.t jr.t pw jmn.t n.t ra Co se týče oka vedžat, je to pravé oko Reovo. (CT IV, 241c‐d BH1Br) Fokalizace Fokalizace se v egyptštině tvoří pomocí morfému jn. Fokalizace slouží ke zdůraznění rématu, zejména v případě, že réma (focus) je větný člen, který běžně jako réma neslouží (podmět, předmět, etc.). 154
Staroegyptský jazyk I
© Renata Landgráfová, 2007–2012
Fokalizací podmětu vzniká několik typů tzv. cleft sentence (česky přibližně „rozštěpená věta“): Podmět Přísudek jn + NP nedokonavé aktivní participium nezávislé zájmeno dokonavé aktivní participium prospektivní sDm.w=f sDm.tj=fj
yƒ
jn m Dd sw Kdo to řekl? (P. Kahun 8, 24) W
7 h
y
jnk rdj=j jr.tw=f n=k Jsem to já, kdo způsobí. že to pro tebe bude uděláno. (P. Kahun 28, 27) W
7 hh
jn nTr jrr jor Je to bůh, kdo přináší (dosl. „činí“) úspěch. (Ptahhotep L2, 184) Negace „cleft sentences“ Negace těchto vět se tvoří pomocí konstrukce x7
ƒ
70
+ƒ
x
... n ... js. 7 0 y W+
n jnk js Dd n=k nw jn gb Dd n=k nw Hna wsjr
„Nejsem to já, kdo ti to řekl, je to Geb, kdo ti to řekl.“ (CT I, 302e‐f Sq3C) 155
Staroegyptský jazyk I
© Renata Landgráfová, 2007–2012
Imperativ U většiny egyptských sloves odpovídá imperativ slovesnému kořenu, např.: ƒ Dd, Řekni!; W
dj, dej!; nebo W
mAA nebo mA, Podívej!;
9
jn, Přines!; Œ nebo Œ0 jj nebo jw, Přijď! Tato forma se užívá pro jednotné i množné číslo mužského i ženského rodu. : Imperativ plurálu může někdy mít koncovku .y a také plurálový determinativ } jtH.y
Táhněte! Několik sloves má zvláštní formy imperativu Œ mj „Přijď!“ – běžná forma imperativu, pravidelné formy jj / jw nejsou příliš obvyklé. { jmj „Dej!“ – také imperativ dj je velmi neobvyklý a namísto něj se využívá nepravidelná forma jmj. y
m „vezmi!“ – imperativ od sloves Szp a jTj. Negativní imperativ Negativní imperativ využívá negativní formu imperativu jmj ‐ psanou pouze x m, většinou m. Za ním následuje buď přímo negativní komplement, nebo negativní komplement slovesa jrj následovaný verbálním substantivem. Œh
h
ŒU T
hA r Xr.r m hA.w Hr tp=f
Sestup dolů; nesestupuj na jeho hlavu“ xAy m jr nwdw Měřicí linie, neodkláněj se! W 7 ƒ0Œ 156
Staroegyptský jazyk I
© Renata Landgráfová, 2007–2012
Osobní jména Osobní jména měla v Egyptě vždy význam, a dávala se dětem tak, aby vyjadřovala naděje rodiče pro jeho život, vděčnost za něj, či vyjádření vztahu rodičů (a dítěte) ke králi či bohům. Osobní jména se vytvářela podle několika vzorů, a obliba různých jmen se s postupem času měnila. Osobní jména ve tvaru věty s adverbiálním predikátem ¿

jmn-m-HA.t
Amenemhet („Amon je na čele“)
sbk-m-sA=f
Sebekemsaf („Sobek je jeho ochranou“)
<
nb.t=j-m-nbw
Nebtiemnebu („Zlato je mou paní“)
Ø-m-HA.t
Emhat („Ø je na čele“)
Ø-m-HAb
Emhab („Ø je ve svátku“)
jw-n=f-snb
Iuenefsenb („Patří mu zdraví“)
jw=s-n=j
Iuseni („Patří mně“)
S elizí subjektu: ¿

S jw:
0
0
0

<
h
h
jw=f-n=j-r=sn
jw=f-r-jx
Iufeniersen („Bude mi bratrem“)
Iuferich („Čím bude?)
Osobní jména ve tvaru pseudoverbálních vět a aoristu
U 
U
W
ttj-Hr-mAA-nfr.w-ptH
jpj-Hr-ssnb=f
Ipihersesenebef („Ipi jej činí zdravým“)
Tetihermaaneferuptah („Teti vidí krásu Ptaha“) 157
Staroegyptský jazyk I
© Renata Landgráfová, 2007–2012
0h  h¹
< h
jw=f-r-snb Iuferseneb („Budew zdravý!“) nfr.t-wnn=s
Nefretvenenes („Krása existuje“) < Ptahmerefites
ptH-mr=f-jtj=s
h
y
0
p
(„Ptah miluje jejího otce“)
Osobní jména ve tvaru perfektiva
h
<
3

Π<
h 0
0 3
ra-ms-sw
Ramose („Re jej zrodil“)
wD(.w)-anx=f
Vedžuanchef („Přikázali, aby žil!“)
kA-gm.n=j
Kagemni („Nalezl jsem své ka“)
HA-rx.n=j
Charecheni („Kéž bych věděl“)
jmn-Htp(.w)
Amenhotep („Amon je spokojený“)
xa-xpr-ra-snb
Chacheperreseneb (Chacheperre je zdráv)
jw=f-anx
Iufanch („Žije“)
nfr.tj-jj.tj
Nefertiti („Krása přišla“)
wr(.w)-sw
Versu („Je velký“)
nfr.wj-Htp
Nefervejhotep („Jak dobrý je mír“)
Osobní jména ve tvaru prospektivu a imperativu
z
¤
¹
<
<
dj-ptH-anx
Diptahanch („Nechť dá Ptah život“)
anx-n=f-jnpw
Anchnefinpu („Nechť pro něj Anup žije“)
wnn=s
Venenes („Nechť existuje“)
HA-anx=s
Chaanches („Kéž žije!“)
158
Staroegyptský jazyk I
Œh<
© Renata Landgráfová, 2007–2012
m-jj-r=t
Miret („Tak už pojď!“)
Osobní jména ve tvaru negativní slovesné formy
x
x0 <
xh 0 <
n-m(w)t=f
Enmutef („Nezemře“)
n-smx.tw=f
Ensemechtuf („Nebude zapomenut“)
n-rx-tw=s
Enrechtus („Neznají ji“)
Osobní jména ve tvaru nominální věty
pp
p
70 7 0 y nb(=j)-jmn
Nebamon („Amon je můj pán“)
mn-kA.w-ra
Menkaure („Reova ka jsou trvalá“)
nTr(=j)-pw-ptH
Nečeripuptah („Ptah je můj bůh“)
jnk-pw-(m)-mAa
Inekpu(em)maa („Jsem to vskutku já“)
0
nb(=j)-pw
Nebipu („Je to můj pán“)
n(.j)-anx-Xnm.w
Nianchchnum („Chnumovi patří život“)
0<
xh
n(.j)=Tn-sw
Ničensu („Patříte mu“)
ttj-HoA.t(j)=fj
Tetihekatifi („Teti bude vládnout“)
nn-rn=f
Nenrenef („Nemá jméno“)
Osobní jména obsahující vedlejší věty
y
Œ0 y <
wAH=f-dj=f
Vahefdief („Když trvá, tak dává“)
jw=s-aA=s
Jusas („Když přichází, roste“)
159
Staroegyptský jazyk I
z
<
© Renata Landgráfová, 2007–2012
pA-nt.j-n=j
Paneteni („Ten, jenž mi patří“)
dj-ptH-anx=s
Diptahanches („Nechť Ptah dá, aby žila“)
Osobní jména s participii

ssnb-jb=j
3
Sesenebibi („Ten, jenž uzdravuje mé srdce“)
jj-m-Htp
Imhotep („Ten, jenž přichází v míru“)
<
<
ms.yt
Zrozená
nH(w).t.n=j
Neheteni („Ten, jehož jsem si přála“)
h
z
<
rdj.t.n=s-n=j
Rediteneseni („Ta, jež mi byla dána“)
9
jnj-jtj=f
Antef (Ten, jehož jeho otec přinesl“)
z
d(.w)-sbk
<
Disobek („Ten, jehož Sobek dal“)
tA-dj-bAst.t
Tadibastet („Ta, již darovala Bastet“)
hh h<
h
h <
<
mrr(w.t)-sgr
Meretseger („Ta, jež miluje mlčení“)
mrr.t
Mereret („Milovaná“)
dd(.w)t=s
Dedetes („Ta, již darovala“)
anx.t(j)=fj
Anchtifi („Bude žít!“)
160
Staroegyptský jazyk I
© Renata Landgráfová, 2007–2012
Diminutiva, přezdívky a další
Î
y
Š7
jmny
Ameni (Amenemhet)
mHy
Mehi (Amenemheb)
pA-xmt-nw
Pachemetnu („Třetí“)
Přízviska k rozlišení příslušníků jediné rodiny nesoucích shodné jméno:
U
HoA-jb aA
Hekaib starší
HoA-jb Hr.j-jb
Hekaib prostřední
HoA-jb Srj
Hekaib mladší
Přízviska či přezdívky založené na vzhledu či etnickém původu nositele
9
<
aAm.t
Aamet („Asiatka“)
jnj-jtj=f-nHs(.j)
Antef Núbijec
jHy dSr
Ihy Červený
mmj km
Memi Černý
Jména vyjadřující loajalitu nositele k bohu či králi
h
Ç h
y z(.j)-n(.j)-wsr.t
Senusret („Muž Silné“)
zA-jmn
Siamon („Syn Amonův“)
p(a)-n(.j)-rA
Penre („Patřící Reovi“)
161