Naším posláním je bavit

38-48.qxd
6.2.2005
19:03
StrÆnka 38
Klidně i o lásce, ale anglicky
Naším posláním je bavit
Petr Korál
Foto: archiv
Je tomu přesně deset let, co tehdejší svět
nejen rockové hudby převrátily vzhůru
nohama americké skupiny Green Day a The
Offspring. „Chvilková módní vlna, která odejde stejně rychle, jak rychle se přivalila,“ prorokovali škarohlídi na adresu hudby, které se
začalo říkat neo punk, později též skate či
melo(dy) punk. A ejhle: deset let je pryč,
Geen Day slaví úspěšný comeback a neopunková scéna se u nás v Čechách stává čím
dál silnější a nepřehlédnutelnější. Jedněmi
z jejích předáků jsou třeboňští SUFFER, kteří
před pár měsíci vyrukovali s novým albem
Thirteen. Ač služebně i věkově nejmladší,
mluvčím souboru se pro účely následujícího
rozhovoru stal basista Vikk. Pamětníci si ho
možná vybaví z někdejších kapel Hračkářství a Godhate, pozorní pravidelní čtenáři
Rockshocku se pak mohou ptát, zda jde
o téhož Vikka, jenž hraje i v nedávno na
stránkách tohoto časopisu představených
Phantoms Of Fire. Dostane se jim kladné
odpovědi.
S americkým větrem v zádech
Co považujete za dosavadní největší
úspěchy Suffer?
Největší úspěchy… to se těžko řekne. Každá
maličkost, která kapelu posune dál, je vlastně
úspěch. Podařilo se nám nahrát desku, se
kterou jsme spokojeni, vloni jsme se dostali
na hlavní scénu trutnovskýho festivalu, natočili jsme klip a daří se nám koncertovat
v zahraničí... to všechno je super. Ale největší
úspěch kapely já osobně vidím v tom, že za
38
vším stojí jen tvrdá práce nás čtyř a našeho
kamaráda-vydavatele Samuela. Všechno,
čeho Suffer kdy dosáhli, bylo bez účasti
nějakýho manažera či velký firmy. Chtěli
bychom i nadále udržet otěže pevně ve svých
rukou.
Už od začátku se věnujete silně melodické
odnoži punku. Neměli jste někdy problémy
s ortodoxními ‘old school‘ punkery? Pro
ně musíte být nepřípustná komerce...
Samozřejmě že měli. A vlastně občas míváme
ještě te... To je těžký – my hrajeme opravdu
melodickou muziku s popovejma prvkama, ale
i tak je to založený na klasickým ostrým
punkovým spodku. Což ve výsledku znamená,
že pro ortodoxní popíkáře jsme moc ostrý,
zatímco pro orthodox punx zase navoněný,
nagelovaný fešáci a komerční sračky. (smích)
Styl, kterej hrajeme, ještě nemá v Čechách
dostatečnou posluchačskou základnu, proto je
strašně důležitý pořád koncertovat, aby si na
to naše vrzání lidi zvykli. Každopádně v poslední době kapel hrajících melo punk všech
příchutí a vůní naštěstí přibejvá, takže snad už
se vše k lepšímu obrací…
Ruku na srdce: nakolik vás v tom, co hrajete,
ovlivnila americká neo- a skatepunková
scéna devadesátých let? Kdyby neexistovala, existovali by vůbec Suffer?
Suffer by určitě fungovali, protože nás dohromady svedla nějaká vyšší síla (smích), ale
jestli bychom hráli takovou muziku, kterou hrajeme dnes, to nedokážu říct. Každopádně nás
kapely americký neo- a skatepunkový scény
značně ovlivnily. Lhali bychom, kdybychom to
popírali… Všechno začalo prvními nahranými
kazetami Bad Religion. Ti nám ukázali, že se
punk dá hrát taky trochu jinak. Díky jim za to!
Stále nekompromisně lpíte na angličtině
v textech. Netvrte mi, že věříte v to, že se
s muzikou, kterou děláte, můžete ve
větším měřítku prosadit i mimo hranice
tohoto státu! Přece jen, hardcore nebo
okrajový metal má funkční, internacionálně
dokonale propojený underground, ale
v melody punku nic takového neexistuje.
Tak to s tebou musím polemizovat. Právě
melody punk má v zahraničí spoustu fanoušků.
V Anglii, v Německu, v Holandsku… všude se
pořádají festivaly zaměřený na tuhle odnož
muziky, chodí na ně desetitisíce lidí, lidi si kupujou mraky desek. Je to taky proto, že americká
i evropská MTV udává směr, jakým se budou
teenage trendy ubírat, no a v současný době
frčí melodypunkový kapely, jejichž členové sice
mají piercingy a krásně barevně pokérovaný
ruce, ale jinak to jsou slušní hoši, kteří nefetujou a jenom jezdí na skatech a BMX... Zářným
příkladem budiž kapela Good Charlotte. My se
k tomuhle boomu moc nehlásíme, myslím, že
jsme pořád stejná banda vylízaných chlapíků,
kterým vůbec nevadí, že už by ve třiceti měli
mít trochu rozum. (smích)
Co se tý angličtiny týče: zkrátka se nám k týhle
muzice líbí víc než čeština, líp nám to zní
a vyhneme se místy až debilním frázím typu
„Holčičko moje neplakej, byl to jenom sen“
a podobně. Tyhle klišovitý love textíky máme
samozřejmě taky, ale schováváme je právě do
tý angličtiny. (smích)
Punk rock byl vždycky hodně o sdělení.
Nepřipadá vám, že se díky angličtině
připravujete o část zdejšího posluchačstva
nebo že mu v lepším případě znesnadňujete
přístup k vaší tvorbě?
Suffer nikdy nebyla a nebude kapela s nějakým hlubším morálním či ideologickým
sdělením. Nikdy jsme nekázali, nikdy jsme na
nikoho neházeli špínu a neříkali lidem, jak a co
mají dělat. Tohle není náš styl. V kapele se
nám politický názory dost liší a nemáme žádný
‘společný vyznání‘, takže politiku do muziky
netaháme. A co se týče sdělení, u nás je to
hlavně o tom, aby se lidi na našem koncertě
cejtili dobře, aby si užili. V dnešním světě se
těch sraček na člověka valí tisíce každej den
z každý strany, tak proč o tom ještě zpívat? To
za nás dělá spousta jiných kapel. My chceme,
38-48.qxd
6.2.2005
19:03
StrÆnka 39
aby si lidi na našich koncertech
odpočinuli od každodenního stresu,
vypnuli, uvolnili se a užili si. To je
naše hlavní poslání.
Opravdu si myslíte, že se vaše
muzika v češtině dělat nedá?
Nejedna česká neopunková kapela
dokazuje opak...
Samozřejmě že dá! My jsme si akorát
zvolili tu druhou cestu…
Power pop punk na vzestupu
Co si vůbec o zdejších kapelách reagujících na zámořskou newpunkovou vlnu myslíte? Cítíte aspoň s některými z nich nějaké
spříznění? A jak nahlížíte na český punk jako takový?
V melopunkových kruzích máme spoustu kámošů, víceméně už se všichni známe a potkáváme se na společných akcích. Držíme spolu, jinak by to
přece ani nešlo. Kapel pořád přibývá, a to je dobře. Nechceme si uhlídat
post jediný kapely, která hraje power pop punk, nebo jak tomu, sakra,
máme řikat... Čím víc kapel takového ražení bude, tím líp! Už v dnešní
době funguje pár kapelek, který jsou slušně rozjetý: No Side, Selfish,
Clou… Svoje první album právě natáčí skupina The Airbags, která nejednoho českého fanouška melo punku rozhodně mile překvapí!
Od ortodoxní punkový scény se v poslední době trochu distancujeme.
Jejím vyznavačům už se naše muzika stejně nelíbí a my nemáme
zapotřebí chytat lítající kelímkáče a poslouchat nadávky od těch
‘pravých‘ rebelů. Raději už na koncertech tohoto ražení nehrajeme,
prostě už tam nepatříme. Já sám mám ostrej punk pořád hrozně rád, ale
strašně mě sere, jaký na orthodox punk koncerty chodí hovada. Žebrání
a povalování se po chodníku a vykřikování revolučních hesel plus sem
tam nějaká ta rozbitá výloha od ‘Mekáče‘, to je mi zkrátka prostě proti
srsti a už s tím nechci bejt nijak spojovanej. A myslím, že jsem vyjádřil
názor celý kapely.
Hvězda Suffer na klubové a festivalové scéně neustále stoupá,
nelze tudíž zcela vyloučit, že si vás všimne nějaká velká gramofirma
a učiní vám nabídku. Pokud by k tomu došlo, byli byste ochotni se
u ní takříkajíc ustájit?
Tuhle otázku jsme už mockrát řešili. Názory v kapele se v tomhle případě
značně rozcházejí. Rozhodně ale chceme jít dál, nezůstat na místě,
takže se dřív či později tomuhle řešení nevyhneme. Nejradši bychom byli,
kdyby se nám podařilo zabydlet se ve stáji některýho zahraničního
punkrockovýho labelu, to by bylo nejlepší východisko. U nás v Čechách
žádnej takovej bohužel není.
Oblast melodického punk rocku samozřejmě zdaleka není
nápadově nevyčerpatelná a i ty nejlepší skupiny se nezřídka začínají
potýkat s opakováním se a nechtěným vykrádáním sebe sama. Jak
tomu do budoucna chcete čelit vy?
My se asi tak trochu vykrádáme už te... (smích) Hrajeme pořád punk
rock, kterej je postavenej na klasických třech akordech a na klasických
rytmech a tempech bicích. Tuhle kostru obohacujeme různýma vyhrávkama a hlavně zpěvem. Stará se o to hlavně náš zpěvák a kytarista Míra,
ze kterýho zatím nápady jen srší. Většinu songů na naší nové desce tvořil
on. A co se stane, až mu dojde fantazie? Bu budeme muset začít makat
i my ostatní, anebo ho prostě vyměníme. (smích)
sestava & diskografie>
Současná sestava:
Míra Kukosa – zpěv, kytara
Roman Ledecký – kytara, zpěv
Viktor ‘Vikk‘ Řehák – baskytara
Honza Vávra – bicí
Diskografie:
Shut Up And Suffer (demo CD, 1998)
When The Whales Die... (CD-EP, 2000)
4 Happy Guys & Beautiful Girls (2002)
Thirteen (2004)
www.suffer.cz
Trocha historie nikoho nezabije
(očima baskytaristy Vikka)
U zrodu kapely stáli Míra Kukosa (zpěv a kytara), Roman Ledecký (kytara
a zpěv) a Honza Vávra (bicí). Stalo se tak v roce 1995, kdy tihle tři fešáci
začali hrát v garáži v jedné malé vesničce nedaleko Třeboně. V té době ještě
pod názvem Wrong Joke. Ačkoliv se dnešní hudba Suffer od původních
Wrong Joke dost liší, i tenkrát už byli kluci ovlivněni melodickými hardcorovými a punkrockovými kapelami. Jejich předešlé hudební aktivity
spadaly do víceméně punkovo/metalového středoškolského období: Honza
bubnoval v kapele D.M.A. a Roman hrál v thrashcorových Bad Sandwich. Za
zmínku pak stojí emocorový projekt Naked Rain, který vznikl souběžně se
Suffer. V něm hrál Roman na kytaru a Míra zpíval. Z časových důvodů a také
díky neustálým záměnám se Suffer, vznikajícím kvůli charakteristické barvě
Mírova hlasu, však Naked Rain po čase přestali fungovat.
Asi tak v roce 1998 se Wrong Joke přejmenovávají na Suffer, vyměňují české
texty za anglické a nahrávají své první CD Shut Up And Suffer. Současně
s tímto počinem vzniká i label Samuel Records, na kterém Suffer vydávají do
dneška. Jak šla léta, měnila se i muzika skupiny, především přibývalo na
melodičnosti. V roce 2000 vzniká minialbum When The Whales Die...,
kterým se Suffer dostávají do povědomí širšího publika. Krátce poté přichází
do kapely Vikk, který obsazuje post baskytaristy a snad konečně roztíná
začarovaný kruh takřka permanentní výměny basáků Suffer - Vikk je totiž už
pátým v pořadí! Následně skupina koncertuje jak o život a připravuje materiál pro novou desku. Ta vznikla v roce 2002 a nese název 4 Happy Guys
And Beautiful Girls. Suffer se dostávají i za hranice České republiky, hrají
na koncertech a festivalech v Německu, Rakousku, Polsku a na Slovensku.
V březnu 2003 kapela vyráží na mini tour do Polska a Německa. Po návratu
do vlasti piluje materiál na připravovanou další desku Thirteen, která vzniká
začátkem roku 2004 stejně jako její předchůdkyně opět ve slovenském
studiu Exponent. Vychází v létě a brzy poté je natočen historicky první klip
Suffer ke skladbě Secret Girl z aktuálního CD.
39