2008
Transkript
2008
Rok 2008 očima našich dopisovatelů Leden 6.1. - První letošní LOBy pořádala Dobruška v Orlických horách. Pořadatelé se snažili co to šlo, ale nedostatek sněhu jejich snahu značně devalvoval. V sobotu se "áčkám" nedařilo (Lucka 10. - D18A, Katka 15. - D16A a Lenka 23. - D21A). Z veteránů Eva (4. - D55B), Pavel (6. - H35B) a Vojta (12. H55B). Ostatní kvůli nemocím potomků nedorazili. V neděli obdobně - Lucka devátá, Pavel pátý a Eva šestá. Nedostatek sněhu zcela demoralizoval naše borce a tak příští týden pojedou (?) jen Tomáš s Luckou. Lucka: Po cestě na LOBy to vypadalo, že vážně budeme jezdit po trávě.. pořád sme se přibližovali k místu závodů a pořád ho bylo dost málo.. a když sme dorazili do Deštného tak ho pořád bylo dost málo.. na louce koukala tráva a kupy hlíny.. no tak vyrazili sme na trať a hned po několika metrech byly na zemi kameny a všecko možný.. nejdřív se šlo hodně do kopce a pak se zpátky sjíždělo...nejrychlejší bylo vzít lyže do ruky a jít rovně lesem jak to většina lidí dělala.. páč cesty který byly v mapě v reálu opravdu chyběly..po závodě mělo dost lidí totálně poškrábaný lyže, a ti co si vzali lyže nové nebyli upe rádi..:/ a večer se myslim dost lidí rozhodlo, že v neděli se pojedou projet někam nahoru na hřeben než aby jezdili v takovym humusu dole..ale já myslim, že nedělní závod byl mnohem hezčí..:-) sice sme měli stoupání na 2 kontroly asi 300m ale pak sme si zas hezky po serpentinach sjeli dolů:-) no některým na startu podali špatně mapu, a ti co si to nezkontrolovali to zjistili až v cíli.. například Vojta.. a Kačka si vzala zas mapu o kategorii nižší...no myslím si že kdyby bylo hodně sněhu tak by ty loby byly aj docela pěkný.. ale takhle to nestálo za moc teda...:( a pro lidi kteří jeli loby poprvé to nebylo moc lákadlo na příští závody... 8.1. - Středočeské licence podle jmen či oddílů - značný ústup ze "slávy" a bude hůř... 8.1. - A jak to viděl Pavel: Lob v Deštném - Vzhledem k tomu, kolik lidí bralo o těchto závodech lyže na ramena, dalo by se do závorky dopsat OB. Některé postupy ale k běhu lesem mimo cesty přímo sváděly a dotyční na tom neprodělali . Po oba dny jsme zápolili se značným převýšením a místy adrenalinovými sjezdy. Místy by se dalo říct hluboká orba, to jak kameny ryly do skluznic. Po závodě jsem zaslechl slova jako "antizávod" a na auto do sněhového poprašku někdo napsal " už nikdy nepojedu Loby". Na start s námi jezdili z tělocvičny v Dobrušce dva kanoisté, kteří běželi svůj vůbec první orienťák a těm se to naopak moc líbilo. Myslím také, že to až tak katastrofické nebylo a loby nezatracuji, jen přišel čas dlouhých běhů. 12.1. - Čekání na mapu zkrátil Radek vložením OB(ruslení) u Mělníka. Jel a běžel se 2. ročník Barabského OBRa. Většina z asi pětatřiceti borců bruslilo, pár (i my) běželo po ledě v botkách a hrdina dne Jéňa to objel na běžkách. Kromě jednoho delšího (asi 15 m) a dvou kratších (cca 2m) přeběhů se stále muselo běžet na ledě (což si nejméně jeden z běžců asi zapomněl přečíst :-( ) a tak byli při dlouhých obězích bruslaři značně ve výhodě. Vzhledem k tomu, že to byl OBR to bylo ale správné. Navíc led už začal mírně tát a tak se místy dalo rychleji běžet než bruslit. Docela jsme si to užívali, neboť trať byla postavena pěkně, ale vzhledem k formě byla orientačně velmi nenáročná a tak jediným problémem bylo někdy fáborek s tužkou nepřehlédnou z bezprostřední blízkosti. Když jsme odjížděli měl těch 7 km nejrychlejší bruslař za 34´ (ale druhý za 44´!) a nejrychlejší běžec za 45´. My jsme šli oba kousek přes padesát. Za dva týdny by se měl běžet další závod OBR - Jiřická tůň a pokud nebude led, tak na Kladně zajímavá alternativa (víc je v rozpisu). 12.1. - Zítra běží Honza s Pavlem v Jizerkách padesátku (včera doběhnul Honza v Bedřichově třicítku volně na 185. místě), ale masochisté si to mohou (pokud bude dost sněhu) vychutnat i jinde - třeba na Blatenské desetihodinovce. 12.1. - V sedmém kole PZL se moc bodů nesbíralo - Pedro je opět první, Lucka mezi muži už pátá a první z žen (Lada stále čtvrtá a Pavlína devátá). 13.1. - Dneska se jela Jizerská padesátka. Honza doběhl 746. a Pavel 844. z 2052 mužů. Více o závodu se dozvíme od samotných aktérů. Jeli i Eva (pade) a Pája (pětadvacítku), ale oba pod pseudonymy. 14.1. - Honza z lyžařského víkendu: Bedřichovská 30 volnou technikou se jela za slunečného počasí s hromadným startem v 13 hod. Závod to byl pohodový. S ohledem na počet závodníků (celkem asi 400) nebyly při startu žádné velké strkanice. Částečně předjíždět bylo možné už od Blatného rybníka. Ve stoupání z Kristiánova na Rozmezí se dalo už předjíždět běžně (bez rizika pádu-závodníci jeli za sebou v přerušovaném „hadu“ v šíři jednoho bruslaře). Podle doporučení jsem měl namazáno SWIX LF4 jako základ a na to LF8. Otázkou byla volba lyží podle struktury skluznice v mém případě zda studená (jemná) nebo univerzální (UNI). Na doporučení servisu jsem zvolil UNI, ale nevím jestli to bylo nejšťastnější. Že mně lyže „neodjíždějí“ se začalo projevovat při sjezdu z Rozmezí. Na Štolpišské to ještě šlo, ale od Černého potoka mně začalo postupně zezadu předjíždět stále více závodníků. Téměř celou cestu od Tetřevích bud na „Máří“ jsem sice jel 1-1, ale skoro nikoho jsem nepředjel, protože ti co jeli 2-1 jeli stejnou rychlostí jako já. Začal jsem se trápit od Hřebínku na Bílou kuchyni, kde mně lyže ve stinných úsecích úplně „drhly“, takže do cíle mě předjelo ještě tak 10-20 závodníků. Se servisem jsem zkoušel analyzovat příčiny toho proč lyže nejely-buď už jsou „vypráskané, nebo jsem málo strhnul základ, nebo nebyla UNI struktura optimální volba –nevím. Každopádně pokud by lyže trochu lépe odjížděly (mohl jsem si taky připlatit za HF), určitě jsem se cítil na výsledek minimálně o 7 minut lepší (což odpovídá umístění kolem 150 místa). Závěrem bych tento pěkný pohodový závod chtěl vřele doporučit všem těm, kteří nemilují strkanice, davy a fronty. Pokud dojedete do 11 hod - pohodlně zaparkujete na hlavním parkovišti a nemusíte čekat na dopravu stany atd.. Trochu čísel (pokud sedí km-ty jsem neměřil) 30 km jsem zajel za 1:44:50 tj: 3,5 km/hod (*asi mělo být 3,5 min/km) = 288 m/min = 17,3 km/hod (pro srovnání nejlepší 2,3;429; 25,7) Jizerská 50 se rovněž jela za pěkného počasí (polojasno až slunečno) bez větru. Tentokrát byla „máza“ rébusem, který servismani nechali raději až na ráno, protože se mělo ochladit. Nebylo jasné, jak hluboko teplota klesne a kdy? Zda něco nepřipadne a hlavně jak různá struktura sněhu bude v jednotlivých výškových partiích po projetí rolbou. Za této situace jsme v sobotu večer namazali pouze tenkou vrstvu základového klistru SWIX KR20 a v neděli si šli stoupnout do fronty na namazání u servisu SWIX, což bylo docela drama, neboť nám druhou vrstvu klistrů (snad kombinace SWIX KR40 + KR50) štětečkem natřeli na základ a zažehlili tak 15 min před startem naší 3 vlny. Po vymrznutí jsem tam ještě zakorkovali dvě vrstvy pevného VR 55. (Pavel si se svojí skupinou mazali sami, ale mázu měli obdobnou). Poprvé se na J50 startovalo s čipy a do koridorů se nastupovalo s lyžemi v rukou (podle příkladu z Marcialongy). Teprve po nasazení lyží a projetí startovní čáry se začal počítat čas, takže start byl opravdu pozvolný a plynulý. S Pavlem Procházkou jsme se sešli v koridoru na startu a jeli v kontaktu až před Rozmezí, kde zůstal někde za mnou. Jelo se mně dobře – máza byla výborná (doplním ještě skluzné pásmo- špička SWIX LF4 na to 2x LF8, pata SWIX LF4 na to 2x LF8+LF7). Ve sjezdu z Knajpy mně to jelo lépe mimo stopu. Kde to šlo jezdil jsem soupaž. Až pod Olivetskou horu jsem stále předjížděl-ve sjezdech, rovinkách i stoupáních. Za celý závod (počítáno od Nové louky) mně předjelo pouze 14 závodníků – takže spokojenost. Jediná nepříjemnost byla, že jsem si sebou zapomněl vzít gel, takže jsem měl od Máří už „trochu vybito“. Na Hřebínku jsem to „poléčil“ čokoládou, ale i tak nebyl do cíle výkon už tak svižný. Navíc jsem měl pocit, že mě ve stinných úsecích začaly jet lyže do tupa, takže jsem se s některými závodníky ze své vlny v úseku od Hřebínku po konec Vládní „přetahoval“ o umístění. Na posledních 3 km jsem trochu ožil a předjel ještě 5-10 borců. V cíli mě uvítal Pavel Procházka jun., který jel 25 km pod jiným jménem. Než jsem si donesl pytel , byl Pavel sen. v cíli (rozdíl necelých 6 min). Závěr – pěkné počasí, dobrá máza, zkvalitnění startu, ale ty nervy s mazáním. Před závodem si vždycky říkám, zda to má člověk zapotřebí a ujišťuji se, že příště nepojedu. Ale po závodě se to vyprchá-takže asi zase za rok. Trochu čísel (pokud sedí km-ty jsem neměřil) 50 km jsem zajel za 3:33:09 tj: 4,3 km/hod (*)= 235 m/min = 14,8 km/hod (pro srovnání nejlepší 2,7; 379; 22,7) Vteřinu za mnou dojel pan Ladislav Míka, jediný účastník, který jel všech 41.ročníků !!! 15.1. - Pavel: Do Jizerek jsem dorazil s naším Pájou, Havelkovými ( z Prahy) a dalšími kamarády v pátek večer .V sobotu byla tradiční krátká projížďka,vyzvednutí čísel a mazání. Stopa byla poměrně ledovatá a teplota lehce nad nulou. Z těchto poznatků jsme vycházeli pro volbu mázy na neděli,navíc byl na chatě zkušený trenér běžkařů. Čekali jsme sice zmrzlý, ale hrubý krystalický sníh. Rolba ale v noci připravila perfektní stopy z "normálního sněhu". Mazali jsme slabou vrstvu modrého KR 30 a na to ještě jednu vrstvu mixu fialového a uni klistru , to jsme ještě přemazali pevnými Swix VR 50 a VR 55, ať si sníh vybere. Lyže měly po celý závod dobrý odraz, se skluzem to bylo trošku horší. Mazání trvalo celý večer a v jedenáct jsem si šel po dlouhém dni docela hotový lehnout. Start probíhal bez problémů, prvních 10 km jsem měl Honzu na dohled pak ale bylo vidět, že dodržuje tréninkové plány a začal mi mizet v davu. Na Vlašském hřbetu (asi 18 km) jsem míjel Honzu Němečka, který mě ale v závěru zase sjel a předjel, to už mi dost docházely síly. V skrytu duše jsem doufal v lepší výkon ,ale dělal jsem co se dalo. Možná za něco mohlo mazání, ale zase na druhou stranu jsem jel jednou padesátku od půlky se sjetými vosky a taky žádná sláva. Mám taky vyzkoušeno, že při takovém závodě musím něco občas sníst(tyčinka,tatranka,snikrska) a ne jen pít ionťáky, nevím proč jsem to tentokrát tak nedělal. Nestačí zkušenosti jen mít, ale taky je občas využívat. Pája původně jet neměl a nakonec jel pod jménem onemocnělého kamaráda Jonáše Noska na fisherkách Honzy Havelky. Lyže tolika vrstvami nemazal, protože jel 25 km a tak se optimu přiblížil trochu více. Stěžoval si, že nemá s sebou kombinézu, ale nakonec nás výsledkem docela překvapil. P.S.: Organizace závodu a počasí na jedničku 19.1. - Ve čtvrtek večer jsme se poprvé ve větším měřítku zapojili do tréninkové tour F1 (dříve šel párkrát Petr a jednou Hanka), neboť se běželo skoro u nás doma. Pořádal Tonda na Habrovém potoku. Běželo nás celkem osm (já jen jako stín - bez mapy). Na dlouhou si troufli Pavlové a ostatní šli tu kratší. Podmínky byly ztíženy (kromě tmy) horší čitelností mapy a mlhou. Na kratší trati, která podle rozpisu neměla být rozdělena, použil Tonda originální rozdělovací metodu - první kontrolu fouknul o kousíček jinam, než bylo zakresleno v mapě. Lucka ji naběhla dobře (dle mapy), ale v domnění, že je mimo (kontrola nikde) se vydala dohledat naštěstí správným směrem. Dvojku trochu přebíháme, ale poté již ťukáme ve volném tempu jednu kontrolu za druhou. Lehčí problém jen s dohledávkou poslední (dvanácté) kontroly, jinak žádná křeč. Do cíle doklusávají Lucka se Zuzkou v poklidu první za 57:30. Honza (krátká) i Pája (dlouhá) dobíhají asi po 10 minutách (Pájovi světýlko už moc nesvítilo). Vzhledem k tomu, že Tonda nepíše nic o ztracených "lampiónech", zdá se, že Pavel, Petr i Bohouš ve zdraví do cíle také dorazili, ale to my jsme už byli pryč. Trénink se dost líbil a tudíž bych vůbec nevylučoval nějaké opáčko. 20.1. - Dneska pokračovala PZL ve Voznici závodem Znovu na Aglaiu. Pořádal Tonda s Tomášem. Mapa "dvacítka" vytištěná inkoustem, dávala tušit, že to zadarmo nebude. Když navíc kontroly byly na dost nevýrazných objektech, bylo na problémy zaděláno. Po úvodním úprku přišly chyby na trojce, čtyřce a pětce, kde se pole vždy seběhlo. Potom to chvíli šlo, ale to nejhorší teprve čekalo. K devítce dobíhám v šestičlenné skupině - kontrola nikde, chvíli pohledáme, ale poté odbíháme bez ní. Po chvíli se ale dva (Borek) vracíme a kontrolu dohledáme na vedlejší vodoteči (každý zvlášť) - 2 × 650 metrů navíc poprvé. Potom jdu konečně sám a zvolňuji a jdu na pohodu. Ovšem za jedenáctkou přichází zatmění a já po pár minutách běhu zamířím rovnou na sběrku (13). Až se mi rozsvítí (opět mi pomohl Borek) dám opět 2 × 550 metrů navíc a propadám se na smetiště dějin. Při pohledu na mapu je však zřejmé, že kromě startu a cíle (byly mimo mapu), byly všechny kontroly tam, kde být měly a tak vinna je (bohužel zase) jen ta hlavička. Běželi i Procházkovi (komplet). Pája s drobnými chybkami druhý za Voitoiem, Pavel "Kapří" čtyřku nedohledal => asi disk. Těch co nedohledalo nějakou kontrolu bylo docela dost a někteří méně trpěliví borci to rovnou po několika česačkách zabalili. Cestou domů jsme si ještě našli dvě "kešky", obě až po hledačích z Roztok, kteří se vracely ze závodu domů dřív. 22.1. - Včera proběhla Výroční schůze oddílu. Projednáno bylo vše se mělo projednat, rozdáno vše, co se mělo rozdat a snědeno a vypito vše, co se mělo... Podstatné informace byly podány a průběžně se objeví i tady. 22.1. - Honza: Na J50 nám vtiskli do ruky leták s touto zajímavou akcí 16. - 17.2. http://www.24hoursski.com/ (to jsem zrovna v Jizerkách) do které bych asi z počátku nešel jako sólo, spíše s někým ve dvojici. Hlavně nevím jak to jet, jak se stravovat atd. a taky jen 4 km okruh bude oblbovačka. 26.1. - Až do pátečního odpoledne jsme váhali zda vyrazit do Kladna - spojení bídné a pár minut v "lese"... Nakonec jsme neodolali. Večer se mi navíc udělalo trošku bdlo, takže karty byly rozdány dost nepříznivě. Ovšem mapa Krásná Poldi (alias Zakázané město, Vynález zkázy, Zóna) byla opravdu naprosto netypická až přímo zvláštní a tudíž potěšila. Startovalo se intervalově (sprint s hromadným startem v tomhle humáči by byl asi smrtelný), já minutku za Luckou. Lada, Patrik a Marek byli v té době již v cíli a radili: Tu na kolejích jsme vůbec neviděli... Lucku poprvé před sebou vidím už cestou na trojku a přibližuji se. Je třeba koukat pod nohy a tak ji téměř dorážím až u šestky, jenže... Tu na kolejích (pětku) jsem vůbec neviděl... Vracím se na ni, znova šestka a mezitím je Lucka v prachu (doslova). Pak se celkem daří, až u třináctky místo oběhnutí sloupu zkouším těsně kolem něj ušetřit dvě sekundy a trefím holení traverzu. Jak se leknu pustím mapu. Docela to fičí a tak jdu za prchající mapou skoro 30 metrů, ale nakonec je dostihnu a přemůžu. Na další kontrole dobíhám Lucku a Martina, neb ti ji hledají v místě, kde je v mapě nakreslená, ale ve skutečnosti je o kus dál, u zříceniny, která také v mapě chybí. Pak dvě spolu a přichází volba. Podle mapy zvolili oni lépe, ale kontrolu jsem razil už daleko před nimi. Potom už v přehlednějším terénu pohoda, jenom ostrý úhel u třiadvacítky mě přinutil točit volantem a tak jsem běžel opět těsně přes dvacet (čas v cíli byl posunut o asi dvě a půl minuty). Když jsme odjížděli vedl Levák, který to šel kousek pod 17, ale další vlčáci se do "lesa" teprve chystali. Zážitek byl tentokrát krátký, ale příjemně intenzivní. Zítra to asi bude trochu těžší... 27.1. - Večer jeden Coldrex, ráno repete a vzhůru na další závod. Zpátky na Kozla - pořádal Dan ve Velkých Popovicích. S přípravou závodu si pohrál a fakt se mu to povedlo. Centrum pod střechou s možností osprchování po doběhu, dlouhé a těžké tratě v pěkném lese => paráda. Dvacítka Kozel I byla lehce hůř čitelná (hlavně vrstevnice), ale kontroly byly postaveny na celkem jasných tvarech a tudíž problémy s mapou nebyly nijak zásadní. Dobrým nápadem bylo zařazení kontroly X doprostřed okruhu, která se dala sebrat kdykoliv během závodu, ale byla docela daleko od všech postupů. Já volil Xko hned po trojce (ze čtyřky a asi i z pětky to bylo lepší), ale někteří borci (VoiToi, Hynek) jí vynechali a tak se pro ni museli dost daleko (až 6 km! navíc) vracet. První chybka přišla už ale cestou na jedničku, když cesta kolem rybníčku a přelézání plotů pár desítek sekund vzala. Že bylo lepší běžet na Xko ze čtyřky, mě přesvědčil tradičně Kožich, který, ač zpočátku kus za mnou, razil pětku kus přede mnou. Na šestce se kromě nejrychlejších srážíme (7 lidí), neboť kontrola leží na zemi a borci ji ne a ne najít. Největší problém přichází s devítkou. Průsmyk je dobře ukryt a navíc jsem to nějak špatně vyhodnotil. Všichni postupně (tiše :-)) odbíhají a nakonec i já pochopil, že musím ze skály dolů a kontrolu dohledávám. Poté se přebíhá na novou Danovu mapu Bartošky. Tady ještě 14 kontrol (a překvapivých šest kiláků), ale ty už se hledaly dost snadno, jen běh byl už značně volný a žakýtek se blížil. Naštěstí jsem mu utekl - ale těsně. První asi Olda (kolem dvou hodin), Pája 129´ a já kousek pod 140´. Další áčkaři (Pavel, Lada a Patrik) ještě nebyli v cíli, když jsme odjížděli. Honza místo původního áčka šel kvůli svému zdravotnímu stavu jen céčko (chystá se na celý týden na lyže, tak pro jistotu) a porazil Marka. V béčkách doběhla Zuzka před Luckou. V početné výpravě byla i Janička, běžící déčko (s Katkou). Celkové výsledky mám po 9. kole (Tomáš už dodal úplně oficiální), ale vydány budou až po desátém (nedělním). 27.1. - O tom, proč dnes přihlášená Pavlína neběžela si můžete přečíst. Ve včerejším podzemním Budějovickém maratonu si doběhla pro stříbro mezi ženami. Únor 2.2. - Nějaké ilustrace z výstupu. 2.2. - Cesta za čtvrtým překonáním třetího pólu země byla náročná, ale díky skvělé kondici celé devítičlenné výpravy (Adam, Bohouš, Eva, Lenka, Lucka, Ondra, Pája, Pavlína, Pedro) i velmi rychlá. V kategorii ME9 byl vytvořen základní rekordní čas - 2:34:41. 4.2. - Pavel: O víkendu jsem se s jednou cestovkou zúčastnil závodu na běžkách Konig Ludwig lauf u bavorského Garmisch Partenkirchenu. Přijeli jsme už v pátek a ubytovali se na místní faře. odpoledne byla vyjížďka v místech závodu,sněhu málo ale přes noc něco připadlo, takže to vypadalo trochu ladovsky. V sobotu byl závod volnou technikou v těžkém rozbředlém sněhu,viděl jsem naše orienťáky např.: Kazboše nebo Pospíšila z Vysočiny. Večer byly tradiční dohady co namazat, mělo mrznout ( až -11 stupňů) a tak to vypadalo na klistry ,dal jsem na stoupání slabou vrstvu Swix KR 30 a na to ještě v teple KR 40, vyšlo to docela dobře. Závod byl odstartován dělovým výstřelem (dělo jsem ale neviděl). Všech asi 1100 běžců vyrazilo. Stop bylo asi 30 a pomalu se to zužovalo až na 8,dál v lese 4, přesto jsem po startu míjel spoustu zlomených hůlek ( to jsem ještě netušil, že tu svoji si "úspěšně" přesednu na 32 km sám). Stopa byla ne úplně ledová ,ale hodně tvrdá, při přejíždění ze stopy do stopy byl problém udržet směr. Těsně jsem minul jeden karambol ve sjezdu , někde to byl pěkný fofr. Trať s celkovým převýšením asi jen sto metrů jsem jel asi ze 75% soupaž, borci pak téměř celou. Poctivě jsem občerstvoval a tělo až na jednu slabou chvilku "drželo" dobře. Z obavy před hlaďákem jsem se možná šetřil trošku víc. Asi je to hodně o tom poctivě natrénovat a pak si věřit. V čase 2,27,15 jsem "jednoruký" projel cílem k bavorské kapele a bohatému občerstvení a sprše v místní sportovní hale. Trochu srovnání s Jizerskou 50: rychlost vítěze na J50 2 min.38 vt. na 1 km, můj koef.zchátralosti 1,65. Na Konigu rychlost vítěze 2,12min na 1km, koef .zchát. 1.59. Jizerka má převýšení asi 750m Příští rok bych zase něco podobného dal, tak skol. 9.2. - Další závod PZL se běžel "Už zase na Ovčínku". Centrum závodu bylo na "kolotoči", kde jsme s Reginou spali při rogáči, ale střecha tentokrát třeba opravdu nebyla. Nádherné počasí, hezký terén (bez kopců :-)) a "nehromadný" start udělaly ze závodu velmi příjemný zážitek. Drobným problémkem bylo směrování severojižních směrníků, otočených netradičně trochu napříč. To způsobilo i to, že jsem hned ze startu vyběhnul po jiné cestě než jsem chtěl. Jak se později ukázalo, bylo by to dost výhodné - ovšem to bych musel sebrat první kontrolu 101. Tu jsem nepochopitelně na začátku vynechal, což mne potom stálo dobrých pět minut, když jsem se pro ni musel vydat z dvěstědevítky, cestou na stočtyřku. Na trati následovalo chyb jen pár a všechny tak do minutky a tak jsem se dostal do cíle v čase kolem stovky. Kdo vyhrál jsme vzhledem ke startování z krabičky nevěděli, ale Voitoi to určitě zvládl alespoň kousek pod osmdesát. V áčkové kategorii (s GPS) byl v cíli při našem odchodu jenom Pavel Žemlík, protože borci startovali trochu později, až nakrmili své přístroje daty. Lucka šla asi 110´, Lada s Patrikem 127´ (limit 150´pokořili tentokrát úplně v pohodě).. Vojta pod stovku a Eva asi 120, ale v céčkách, kde nemuseli sebrat všech osmnáct kontrol. 16.2. - Ve dvanácté kole PZL se nás "Dotkla medúza". Pavel nachystal na mapě s měřítkem 1:25 000 příjemně dlouhou a mapově nenáročnou trať, přesně tak, jak si to naše tréninkové deníky přejí. Vzhledem k tomu, že jsem ale celý týden proležel při léčbě virózy, bylo jasné, že se nikam dopředu určitě nepohrnu. Zvolil jsem tedy variantu výklusu s Luckou, věříc, že to snad ve zdraví přežiju. Hned zpočátku nás začali všichni soupeři opouštět, ale některé jsme ještě párkrát dohnali (nás dorazil u jedenáctky Bořan, který startoval asi o 20´ později), když naše volba "pomalu, ale jistě" docela fungovala. Nakonec jsme doklusali po 137 minutách, když Vojta s Evou, kteří šli béčko, byli už dávno v cíli. Kdo vyhrál nevím, neboť při našem cílování už většina závodníků odjela, ale Pavel ještě čekal na nějaké opozdilce, takže to nakonec ani nebyl Černý Petřík :-) . 17.2. - V Bulharsku si Simona Karochová vyjela na middlu zlato. 17.2. - Předposlední závod PZL se jel (běželi jsme jen tři a Jéňa zvolil tradiční lyže) pod hradem Kokořín na Podhradské tůni. I vzhledem k ranním teplotám byl led dostatečně silný a vzhledem k tomu, že byl i dost hladký, také rychlý (na bruslích). Protože je tůň málo členitá, připravil Radek systém, kdy známá byla pouze první kontrola, na ní byl odkaz na druhou a tak dál až na devatenáctou. Odstartovalo se v jedenáct, v minutových intervalech. Po dvaceti minutách se ovšem musel závod zastavit, neboť systém selhal :-) a posílal závodníky do cíle hned z páté kontroly. Po opravě se v 11:40 vystartovalo podruhé a systém konečně fungoval až do cíle. Ne že bych běžel úplně pomalu (ale moc velkej fofr to fakt nebyl), ale bruslaři mne míjeli obvykle zhruba dvojnásobnou rychlostí. Aby to nebylo tak jednoduché, nebyly též všechny kontroly úplně tam, kde byl zákres na mapě (ta 51 nás s Martinem stála dobrý tři minuty, neboť jsme oba přemýšleli značně nepružně :-)), ale i trénink intuice do zimní ligy určitě patří. Tentokrát bylo ještě více než na Barabě jasné, že chce-li si to člověk opravdu užít, je třeba obout brusle... Jen nevím, zda by se to v mém případě po téměř třiceti letech obešlo bez ztrát na životech :-). Nakonec i krásné a příjemné počasí (ani zima moc nebyla) a buchtičky v cíli napomohly k výborné atmosféře závodu. 18.2. - Výsledky a fotky z Podhradské tůně jsou již v síti. Celkové budou až se objeví ty sobotní. 23.2. - Druhé (a letos poslední) LOBy pořádá Jilemnice v Krkonoších. Dneska se běžela hned dvě Mistrovství ČR (ve sprintu a na krátké trati) a Veteraniády ČR. Za sněhem (na Horní Mísečky) se vydala většina našich lyžařů (chybí jen Honza, Alena a Lucka). Trochu zvláštně vypadalo několik hodin po skončení obou závodů rádoby vtipný nápis (..jak můžou být výsledky, když ještě nebyl závod ? :-)), ale již se výsledky objevily. Na MČR ve sprintu dojely Zuzka osmá, Katka jedenáctá (D16) a Lenka třiatřicátá (D21). Z veteránů Lucie pátá (D35), Pavlína (D40) a Tomáš (H40) sedmí, Vojta (H55) osmý a Pavel (H35) dvanáctý. Odpoledne na krátké trati Zuzka devátá, Katka dvanáctá a Lenka pětatřicátá. Výtečně zajel Pavel, který vybojoval bronz. Pátá byla Eva (D55), sedmý opět Tomáš, osmí Pavlína, Lucie a Vojta. A jaké že to bylo, to se snad dozvíme po neděli... 24.2. - Lenka: Tak nas uplynuly vikend cekaly jedine letosni plnohodnotne LOBy a to doknce hned tri zavody a jeste navic dva mistrovske!!! Tomu rikam nabuseny vikend :-) Predpoved pocasi naznacovala, ze snih sice bude, ale teplota bude spis vypadat jako pri krasnem jarnim klasickem lampionovani a taky ze ano. V noci na sobotu sice kvalitne sprchlo, ale kdyz jsme prijeli na shromazdiste svitilo uz krasne slunicko, jenze moc nehralo a foukal silny vitr, ale pro LOBaky dostacujici luxus :o) A tak jsme se mohli vydat na mistrovstvi ve sprintu. No, aspon u me teda jizda sprint vubec nepripominala, ono kdyz nechate na jednu kontrolu 10 minut, tak je to dost na klasice, natoz ve sprintu, ze?! Ale co, vsichni jsme v poradku dojeli, az na Pavla, ktery bohuzel zlomil hulku. Porad jsme jeste dopadli lepe, nez napriklad vitezka dopoledniho sprintu v zenske elite, ktera si z odpoledniho zavodu odnesla par stehu na brade, coz ji ale mimochodem nezabranilo v nedeli zase vyhrat... Odpoledne, po ne moc dlouhe prestavce, nas cekalo dalsi mistrovstvi, tentokrat na kratke trati. Opet jsem si na trati pobyla spis vic nez min a jeste si pridala ten nejvetsi kopec, kdyz jsem dole pod nim zjistila, ze jsem nahore orazila jinou kontrolu, nez byla moje. Ale prece to nevzdam, kdyz je to mistrovstvi a navic je tak kraaasne :o) Po dojeti uz jsem se jen zcela vycerpana dokodrcala k autu a byla rada, ze si muzu dat horkou koupel a spat v postylce :-) V nedeli se mi vstavalo dost tezko a predstava "zkracene" trati na 11,5 km ve mne vzbuzovala dost velky respekt. Po prijezdu na shromazdiste jsem se ale zacala na zavod docela tesit. Jeste aby ne, vzdyt bylo uplne azuro a spousta zavodniku pobihala po shromazdisti jen tak v kratkych trickach. Z avizovane zkracene se diky rozmeklemu snehu a tim dost stizenych podminek stala spise kvalitni klasika, ale v tomhle pocasi to snad ani nevadilo. I kdyz poslednich par postupu v zaketu uz jsem nevnimala nic nez ten "hnusnej snih, co vubec nejel, bolave ruce a nohy a otazku, kdyz uz sakra budu v tom blbym cili?". Ale povedlo se a az na jednu malou chybicku na volbe uz jsem dneska zadnou vetsi chybu neudelala. Takze moje vykony mely lehce vzestupnou tendenci... Vysledky si muzete prohlednout na strankach poradatelu, ale krome Pavla ani neni o moc stat. Jistili jsme to spise ze zadnich pozic :-) Na zaver musim rict, ze se mi zavody libily, ale jelikoz jsem uplne vycerpana, tesi me, ze dalsi LOBy budou nejdriv za rok :-))) 26.2. - Honza: Skatemaraton na 15 km Ve čtvrtek jsem si připravil lyže. Na kratší skate závod mně Mára doporučil LF4 a na to HFBD10. Když jsem mu vyjevil, že jediný HF který mám je Ultima HF (-1až-10) tak mně řekl - "radši jakýkoliv HF, než LF na teplotu". Na delší trať radil sice Mára raději tu LF4 2x, ale připravoval jsem čtvery lyže (i pro manželku) a tak jsem to o jednu vrstvu ošidil. V pátek jsme s Alenou a Zuzkou Setínkovou přespali ve škole ve Vimperku. Odtud jsme v sobotu ráno pokračovali na Kvildu, kde jsme zaparkovali na velkokapacitním parkovišti na bývalé rotě. Bylo zataženo, teplota ráno +3, v době závodu +6. Rozjíždět se ze startu, kolmo nahoru k silnici jsme vyhodnotili jako blbost s tím, že si tento kopeček užijeme dost v závodě, protože ho pojedeme dvakrát. (S ohledem na nepříznivé počasí v průběhu týdne museli organizátoři přistoupit k modifikaci tratě, takže se nakonec jely 2 okruhy z Kvildy pod el. vedením směr Horská Kvilda - kam až to šlo pak otočka a zpět.). Nakonec jsme se šli trochu "rozjet" na zbytky sněhu za parkovištěm. Předtím si ale Zuzka nechala ve stanu SWIX namazat svou pošedlou skluznici.Dali jí tam LF10. Hromadný start 250 závodníků bylo obvyklé maso, ale na přejezdu silnice Kvilda-Modrava (zdokumentovaném na obrázku) se kupodivu ani moc dlouho nečekalo. Místy tragicky rozměklá trať byla náročná technicky (tolik tygrů a kotoulů na lyžích jsem v jednom závodě snad ještě neviděl), ale také fyzicky. V některých úsecích se musely nohy vytahovat z 10-15 cm kaše (kdo tvrdí, že to bylo po kolena - kecá). V těchto podmínkách bylo těžké zúročit správnou techniku jízdy. Pro všechny byly ale podmínky stejné. Osobně hodnotím kladně, že to pořadatelé za těchto podmínek "neodpískali". Zážitky prý nemusí být vždy pozitivní - hlavně, že jsou silné. Lyže mně jely dobře . Po startu jsem začal pozvolna předjíždět a "čisté konto" jsem udržel až do otočky v druhém kole, kde mě předjel jeden německý závodník, který mně začal s kopce pozvolna odjíždět. Do kopce jsem ho znovu předjel a snažil se ho před závěrečným stoupáním setřást - marně. Po výjezdu na kopec měl prostě lepší přechod a znovu mně začal odjíždět. Poslední šance vysvitla při sjezdu do cíle, kdy soupeř začal už na začátku kopce jít do pluhu. Aha bojí se - říkal jsem si. Tak jsem to pustil, podjel ho a v zatáčce jsem byl asi o 10 metrů před ním - jenže jsem se v té rychlosti po třetím přešlápnutí zařízl do kaše a bylo po souboji. Když jsem se vyhrabal z pádu byl 15 m přede mnou takže spurt v kaši se pak již nekonal. Čas 1:13:32 mně vynesl 18.místo v kategorii. Ztráta na celkového vítěze 22:20 nepotěšila. Celkově spokojenost a opravdu zážitek. Zuzka si trať celkem pochvalovala a zajela čas 1:30:44 a vyhrála svou kategorii F60, kde byla ovšem sama a proto jí zřejmě organizátoři nevyhlásili. Aleně připadal první okruh hrozný, ve druhém se už trochu rozjela. Časem 1:43:55 obsadila 8. místo v kategorii F50. Odpoledne už za slunečna jsme si udělali moc pěknou poznávačku Vimperka. Skimaraton na 35 km klasicky Se jel na zkrácené trati - končilo se na Filipově Huti . Jelikož byla předpověď počasí jasná a start byl až v 11 hod, dal jsem v klidu už v sobotu večer na modrou gumu červený klister KR 70 od SWIXu a do toho jen pár "žíhanců" stříbra. (Servis SWIX mazal druhý den ve stanu universal K22). Pan školník říkal, že byly ráno ve Vimperku mínus dva. Na startu na Modravě, kam nás z Kvildy dovezla kyvadlová doprava byly ještě při rozjíždění v 10 hodin krásné pevné tvrdé stopy. Ty posléze vlivem celodenního slunce začaly měknout. Řazení do koridorů na startu jsem moc nepochopil. První vlna byly čísla 1100, pak byl volný koridor, kam se postupně "vsockli" různí VIP protekcionisté jako například Fanda Pašek a jeho kamarádi a pak byl "zbytek světa". Vystartovalo se tak nějak pozvolna plynule asi 5 minut před startem. Mačkanice nebyly až tak velké. Kolem Roklanského potoka byly se vinuly 3 - 4 stopy. Když se začaly při stoupání Za Oblík objevovat první "okna" na předjíždění - začal jsem si "počítat skóre" (do té doby se muselo většinou předjíždět "mezi". Lyže jely dobře do skluzu. V prudších stoupáních jsem kratším krokem a držením na rukách trochu ztrácel a pár borců mně předjelo. V pozvolnějších stoupáních mě předjel málokdo. Na rovinkách a v soupažích jsem předjížděl já. Ve sjezdu od Oblíku mně předjel jen jeden kus, s kterým jsem se "přetahoval" až k Ptačí nádrži, kde jsem ho definitivně nechal za sebou. S ohledem na počasí jsem tiše doufal, že pořadatelé překvapí vloženou občerstvovačkou třeba na otočce u Nové Studnice. Překvapení se nekonalo a já si sebou táhnul obrovskou "žížalu" až na Modravu, kde jsem vypil snad 7 kelímků. Občerstvovačka po 20 km je opravdu pozdě! Vzpomněl jsem si, že předloni to bylo podobné. Příště to chce vlastní bidon a svoje jídlo!!! Polknul jsem ještě dva kousky banánu, ztěžknul a zlenivěl, takže v pozvolném stoupání proti proudu Modravského potoka, mě začalo pozvolna zezadu předjíždět pár jednotlivců. Jejich útok jsem se snažil odrazit nasazením gelu - pomerančový moc dobrý nebyl - jablko mně chutná víc. Rozjel jsem se až za mostem přes potok. Pocítil jsem sílu a chuť závodit a mimo dvou-třech kopců jsem posledních 8 kilometrů důsledně do cíle dopíchal soupaží, přičemž jsem předjel něco přes deset závodníků. V cíli potěšil Birell a pěkná čepička. Čas 2:35:53 mně zajistil 42. místo (ze 101) v kategorii. Ztráta na celkového vítěze však 50:49. Celkově pěkná trať, krásné prostředí zejména kolem Roklanského potoka, milí diváci na Modravě. Příští rok na Šumavu znovu, ale s vlastním bidonem! Děvčata se přihlásila na kratší trať 18 km, která vedla k Rybárně, kde byla otočka a odtud byla trať již identická s 35 km. Alena Zuzce vrátila včerejší porážku a v čase 1:32:01 obsadila 7. místo v kategorii FK50. Zuzka dojela v čase 01:44:20 a tentokráte brala v kategorii FK60 bramborovou medaili. Holky Z Filipovy Hutě ještě dojely na běžkách až na Kvildu, ale hlásili, že ze sněhem nic moc -asi by tam závodit nešlo. Z jiného soudku. Dokumentační foto je jen ze soboty, protože mně opět zradily ve foťáku baterie Conrad 2500 (hrozné samovybíjení). Nedá se srovnat ze Sanyo eneloop 2000 (jsou držáky doporučuji). Doplodil dne 26.2.2008 ve 2 hod ráno Honza M. 28.2. - Byly vydány konečné LOBácké žebříčky. V Áčkách je 12. Lucka (D18), 13. Zuzka (D16), 20. Lenka (D21) a 21. Katka (D16). Veteráni v Béčkách: 3. Pavel (H35), 4. Eva (D55), 6. Tomáš (H40), 7. Lucie (D35), 8. Vojta (H55) a 10. Pavlína (D40). Licence B pro příští sezónu si vyběhly Zuzka a Lenka. 29.2. - Počasí nám nepřeje,venku je hnusně a zítra má ještě přijít vichřice. Ale jak již bylo mnohokrát zdůrazněno: Zážitek nemusí být... Kontroly jsou v lese a snad nám neulétnou. Po čtyřech odhláškách nám zůstalo 97 odvážných borců, snad ochotných bojovat s tratí a se živlem. Startovat se bude trochu později (asi 11:11), až dojdou borci od autobusu. Březen 1.3. - Veškeré informace (výsledky, hodnocení, fotky) o dnes proběhnuvším Dědově HROBu jsou už na jeho stránce. Protesty proti výsledkům přijímáme do neděle večer, kdy budou vydány výsledky oficiální i celkové výsledky PZL. 2.3. - Honza: Jak jsme si nakonec sami objeli Krkonošskou sedmdesátku Přiblížil se vrchol (alespoň pro mě) letošní běžkařské sezóny, na kterém jsem jako mnoho dalších chtěl zúročit natrénované kilometry. Proto jsem v pátek s nelibostí přijal výstražnou informaci ČHMÚ, který na sobotu prognózoval nejsilnější vítr na území ČR od výskytu KYRILLA z ledna 2007. Na prezentaci nám v pátek večer pořadatelé řekli, že závod je připraven, nejedou se Struhadla a jinak je trať mimo cca 100 metrového úseku nad Krausovými boudami vysněžená a že o případném odvolání závodu rozhodnou po konzultaci s HS v sobotu ráno do 7:10 hod. Večer zavládla v našem družstvu optimistická a bojovná nálada, ale každý si ve skrytu duše připustil, že se závod konat nemusí. Když jsme uléhali k spánku nebyl ve „Špindlu“ žádný velký vítr a nepršelo. V noci mě probudily ze spánku zvukohry oken a bubnování deště. V sobotu ještě před sedmou hodinou zavolal Bejkovi Martin, že bude závod zrušen - což jsme si bohužel po sedmé hodině u organizátorů ověřili. S ohledem na intenzitu větru a deště se to dalo předpokládat. Provedli jsme smutné dokumentační foto družstva „Šneci Beroun“s čísly na prsou a rozloučili jsme se s Pacnerovými, kteří odjeli zpět na chatu a Michalem, který odjel domů. Ostatní usoudili, že posečkáme, jak se to vyvine s počasím. Žal ze zrušeného závodu jsme začali kompenzovat degustací Burgundského modrého, které sám výrobce Jindra Buchar nazval „samose…m“ . Zbytečně ho ale hanil, já bych mu dal minimálně 3+ . Kolem desáté přestalo vodorovně pršet. Jedenáctá rozhodla – začalo posněhávat a my vyrazili na start. Celonoční déšť udělal své. Po sjezdovce sice tekl jen malý potůček, ale cesta na Hromovku byla soustavou různě hlubokých rybníků – jen obtížně jsme si hledali cestu po okrajích. Bylo zřejmé, že by tudy 800 lidí projet nemohlo. Za Hromovkou začala být trať méně rozmočená a U Krásné Pláně už to byla krása. Připravený manšestr začal tuhnout a zasypávat se sněhem. Ve stoupání ke srubu jsme potkali podobné nadšence z družstev 33, 103, 287 atd. Trochu nepříjemný začal být vítr až za srubem. Foukal skoro do zad, takže nám to tak nevadilo a odbočili jsme po trase K70 na Klínové boudy, kdežto Buchar tým – č. 56 odbočil na „Bufet“. Sjezd k „Frízovkám“ byl docela v pohodě, protože nás brzdil protivítr. Trať byla krásně upravená až před vjezd na Larbusch. Zde nás překvapila částečně již zasněžená vysokozdvižná plošina, kterou šlo jen obtížně objet. Za ní byla halda beden jako od filmařského materiálu - že by chtěl někdo K70 točit? Jízda po zásobovací cestě pod „Renerovkami“ byla rozrytá od roleb -s tím jsme počítali. Nepočítali jsme ale s tím , že nějaký blb, který jel s rolbou uprostřed cesty zničí další upravený úsek K70. Naštěstí kazisvět odbočil směrem na Spořitelnu a Kuprovku. Odtud až na Mír to bylo krásné svezení na utuhlém podkladu s cca 3- 4 cm sněhu. Ostřejší tréninkové tempo jsme přerušili jen při výhledech , které se nečekaně na chvíli ukázaly. Viděli jsme Žalý, dokonce i Trosky a další vrcholy. Od chaty Mír na Pražskou byla trať rozrytá od rolby. Po zklamání na Pražské (samoobsluha zavřená) jsme přejeli na Lidickou, kde jsme si dali nějaké jídlo a pití a vyrazili zpět po trase K70 (resp. 50). Dvacetikilometrový „pytlík“ přes „Pardubky“ jsme z důvodu předem domluveného srazu vypustili. Všude bylo téměř liduprázdno. Potkali jsme pár běžkařů turistů a jinak nikoho. Zpět po „vodovodu“se jelo bez problémů – vítr byl spíše z boku. Do kopce od „Frízovek“ k úvrati nad Klínovými boudami jsme museli překonávat několik navátých jazyků. Jen jsme se otočili na SZ, pustila se do nás „EMMINKA“ se sněhovou vánicí, takže jsme pomalu nevěděli jestli opravdu jedeme z kopce nebo ne. Tento úsek (až ke křižovatce za srub) jsme jeli skoro 20 minut. Odtud už celkem pohodový sjezd až nad Hromovku, kde začal podklad měknout a sněžení začalo přecházet v déšt. Celkově: Zima se vrátila na hory. Nakonec z toho byla pěkná vyjížďka. Soudě podle stop a pohybu na trase bylo naše družstvo možná jediné, které objelo K70 po trase K50. Shodli jsme se na tom, že organizátoři odvolali závod zcela oprávněně. Snad to vyjde příští rok. Za tým č.55 - Šneci Beroun – Honza Marek 8.3. - Skončila zimní liga (dneska jsme pobrali polovinu cen) a jaro zahájilo tradičně na Jarním sprintu v "Krčáku". Letos opět návrat k delším tratím. Necelých šest kilometrů ve známém, ale dost kopcovitém terénu nejlépe zvládnul navrátivší se Adam (skoro 45´). Nás pět zbývajících se vešlo mezi 50´a 65´. Díky kopcům byla trať poměrně fyzicky náročná a díky starší mapě, některým kontrolám na zemi a devítce umístěné trochu mimo, to ani mapově nebylo zadarmo. Na první jarní protažení ovšem závod naprosto ideální. 10.3. - V neděli běželi Listonošův krpál jen Lada s Patrikem a oba vylepšili své loňské časy (Patrik výrazně, Lada jen lehce) 16.3. - O víkendu jsme závodili na třech frontách. V sobotu zaběhla skvěle Eva na Jarních skalách (v poměrně silné konkurenci vyhrála kategorii D55), kde jí sekundoval v kategorii H21B i Vojta. Největší část borců běžela v neděli tradiční MOB (z něho se zatím výsledky ani jiné zprávy neobjevily). My s Luckou jsme se vydali s Fandou a kamenickou skupinou do Bělče na Jarní pohár. V sobotu se běžela dlouhá trať a ač to podle výsledkové listiny nevypadá, byli jsme oba se svými (ne)výkony docela spokojeni, neboť naše současná běžecká forma je holt taková jaká je (není). Centrum stejné jako loni opět celkem luxusně vybavené (prostoru tak akorát, bufet frčel, bylo možno se osprchovat v teplé vodě), krásné počasí, v rámci možností slušný terén (rovina, porosty, vodoteče, občas klacky pod nohama) a zajímavě postavené tratě (našich skoro 19 km se díky okruhům v pohodě vešlo na Ačtyřku) = maximální spokojenost. Fanda a jeho legendami opředený Ford opět nezklamali, takže i zábavu bylo postaráno, spaní (na rozdíl od Moravy) značně prostorné... Dneska se běžely štafety. Částečně v prostoru, kterému se včerejší tratě vyhnuly, ale v terénu v podstatě stejném. Jen vzhledem k tomu, že pořád lehce pršelo, bylo v lese víc vody (i když po pás jsem se dostal do vody v sobotu už cestou na sedmičku, dnes to bylo jen po kolena) a bahýnka. Lucka finišovala Žabinám na pátém místě a ačkoliv chybovala (lehce) a ani běh nebyl (již tradičně) nijak oslnivý, nebylo to celkem nijak špatné. Já jsem běžel v Pragovácké A štafetě "dětský" úsek se dvěma hrubkami a unavenýma nohama a šlo to hodně ztuha. 24.3. - Velikonoční víkend jsme opět rozběhli na třech frontách. Janička, Zuzka a Katka začaly už ve čtvrtek na pragováckém soustředění v Bezdědicích a od pátku do neděle se seběhly s naší skupinou na dalším ročníku Pražských Velikonoc. Zatímco my jsme v neděli odjeli domů, dámy ještě pokračovaly do dneška. Lucka běhá přes víkend ve Švédsku. Začala štafetami na 7-manna / 4-dam 2008. Běžela stejný úsek jako (těhotná) Simone Niggli a to, že je poprvé (po delší době) na švédské mapě bylo vidět - dostala 17 minut. V sobotu na Elitserien podala překvapivě skvělý výkon a doběhla třetí, ale v neděli se už tolik nedařilo - až třináctá. Dneska ještě cosi běží, ale potom se musí kvůli dalším povinnostem vrátit domů. Pražské Velikonoce letos provázela značná nepřízeň počasí. V pátek na tradičním místě - parkoviště ve Starých Splavech a centrum v táboře mezi chatkami v Selské rokli. Tratě technicky náročné, ve skalách, naštěstí zkrácené. Občas po kotníky ve sněhu, při seběhu často po pozadí, neboť ani hřeby v blátíčku nepomohly proti skluzům. Dlouhá vzdálenost na start nevadila, neboť jsme se mohli alespoň rozklusat, ovšem návrat promrzlých závodníků z cíle do centra nebyl mnohdy moc příjemný. Ubytování se nám podařilo zachytit v Mateřském centru a byl to celkem luxus. Poněvadž jsme byli mezi prvními i trocha teplé vody zbyla a poté již následovala jen akumulace tepla na sobotní etapu. V sobotu se běželo na mapě Babylon a byla to proti pátku příjemná změna. Méně se šplhalo a mnohem víc běhalo. Na rozdíl od Sosny, který si jak v cíli, tak i na Sosnovinách stěžoval na stavbu trati, se mně naopak stavba obou klasik velmi líbila a jeho argumenty ostrými úhly na naši trať vůbec neplatily pokud (v rozporu s matematikou) budu považovat za ostrý úhel každý menší šedesáti stupňů, neměli jsme tam ani jeden. Právě stavba tratí a poměrně kvalitní mapy udělali i v hnusném počasí (tedy v sobotu to až tak hnusné nebylo) hezký závod. Dobrodružstvím pro mnohé byl výjezd z parkovací louky (Vojta vyjel bez problémů, Patrik, vyjíždějící později, auto málem v bahně utopil), která se postupně měnila v nechutnou bažinu. Odpoledne následovalo KPČ - Špičák a poté večeře v Pizzerii (výborná) a po ní ještě cukrárna (taky skvělá). V neděli sněžilo téměř celý závod, byla zima a tak běh v bažinkách dost studil. Tady se ukázalo nejvíc nedostatečné zázemí pro závodníky, ale tentokrát se parkovalo na silnici a i když to někdo měl celkem daleko do centra, přečkávalo se především v autech. Jak to vypadalo na PE - galerie pořadatelů (výběr Vojta, Lada) a něco od nás. Pro medaili si doběhla jen Eva - v D55 bronzová. Těsně pod bednou skončila Janička, velmi dobře zaběhla i Zuzka (6. v D16) a příjemně překvapil i Marek šestým místem v H14. Pokud ovšem nesundá v lese buzolu z krku, bude stále mnohem více oddílovým maskotem než běžcem. Do desítky jsem se nakonec vklínil (i s množstvím hrubých chyb) i já (10. v H40A). 25.3. - V pondělí doběhla Lucka čtvrtá s malým odstupem na čelo a dneska popsala své švédské dojmy. 26.3. - Léto se blíží a je třeba se do konce týdne přihlásit na první vícedenní letní závody 31.3. - Víkend opět rozdělen: Již od pátku pobíhala Pavlína v brněnském pavilonu Z, kde natočila do nedělního předpoledne (48 hodin) celkem 1046 (!) okruhů, což dalo celkem 261 547 metrů. To my normální smrtelníci naběháme v těch nejobjemovějších obdobích za měsíc :-). O to jaké to bylo se s námi jistě ještě podělí... V sobotu zahájila sezóna oblastních žebříčků sprintem v Praze Petrovicích. Našim se celkem dařilo Lucka (D21) a Marek (H14) čtvrtí, navrátivší se Vašek pátý (H18). Veteráni tradičně o kategorii výše Eva (D45) desátá a Vojta (H45) patnáctý. Naši "muži" se (opět) moc nepochlapili. Odpoledne se ještě běžel sprintový (půlhodinový) SMIK. Tady Lucka vyběhla stříbro, Adam byl mezi muži čtvrtý a Eva v ženách osmá. Reportáž z Brutusu se připravuje. Duben 1.4. - Na stránce víkendového Brutusu jsou kromě výsledků již i obrázky a taky jsem napsal pár slov o našem snažení s rozborem. Časem (možná) dojde i na obrázky s postupy. Spousta bahna, šílený kopce, mapa moc neseděla => nádherný závod - Brutus opět stál za to… Z Prahy vyrážíme v pátek v půl šesté a před půl devátou dohledáváme Kamínku, naše příští bydlení. Odprezentujeme se, řešíme nějaká drobná nedorozumění a přebíráme tašky. Hermelíny jako vloni v nich nejsou a tak je dál nestudujeme. Ráno ve čtvrt na deset zjišťujeme, že tašky obsahují obyčejné turistické mapy, na kterých se poběží a že jsme si již dávno do nich měli zakreslit všech 22 kontrol. Zvládáme jen taktak, přebíráme průkazky a začínáme plánovat. Dle myšlenky, že první nápad je nejlepší máme naplánováno za pár minut, oblékáme se a pár sekund před desátou doklusáváme na start. Vybíháme na trojku a hned začátek ukázal, že si asi kopečky dost užijeme. Vyšplháme na ni ovšem první ze skupiny a pokračujeme na pětku. Krpál jak sviňa a popis - podchod pod dálnicí. Baťovo dálnici ťukneme a jde se na dvojku - vrchol Malého Brda. Lampion visí na rozhledně na vrcholu, ale když na ni Hynek a Magdy vylezou, nachází další družstva kleštičky na zemi pod ní. Opět se tlačíme ze zadu, ale zase chybujeme při dohledávce na jedničku a tak se opět zařazujeme. Poté přichází největší hrubka celého závodu, když ze správné odbočky odbíháme na špatný hřbet a přeběh zpět přes údolí (na 22) nás stojí hezkých pár minut. V této chvíli běžíme stále +- ve skupině, ve které jak se v cíli ukázalo byli všichni nejrychlejší. Poměrně šikovný postup na devítku nás opět dostává do hry. Desítka je rutinní záležitost a potom už jenom sbíháme do hospůdky. Pár póz pro fotografy a jdeme bez občerstvení dál. Třináctka v pohodě, dvanáctka - dohledávka s dopomocí a při postupu na sedmnáctku nás nadchnul nádherný pohled na Buchlov. Síly dochází a při pochodu Salaší se stavuji v hospůdce a dávám si Kofolku. Čtrnáctka je v poho, ale cesta na patnáctku je totální humus do krpálu a tak se nahoře rozhodujeme nepokračovat na šestnáctku a jít přes čtyřku a šestku do cíle. Ty jsme ťukli v pohodě, ale jak se později ukázalo další dva páry, které byly na patnáctce za námi, šestnáctku sluply v pohodě a tak jsme po prvním dnu sice první mezi muži, ale skousli nás dva mixy. Vítězi prvního dne se stali "překvapivě" Horovi. Patrik s Ladou zaběhli výborně, ale v mnohem lépe obsazené kategorii mixů to stačilo jen na 5. místo. Eva se Zuzkou se zasekali v lese poněkud déle a po penalizaci 3100 bodů skončili s nulou, ale i tak byly jejich šance do druhého dne slušné, neboť i to jim stačilo na dělené třetí místo. Odpoledne jsme se věnovali doplňování energie a pitnému režimu v místí osvěžovně. Večer skvělá přednáška s obrázky z Tibetu a asi 8 hodin před startem druhé etapy jsme se dostali do postýlek. Druhý den se vstává lehce obtížněji a hlavně na poslední chvíli. Lehce posnídáme - Lada s Patrikem mimo jiné konzervu fazolí:-) a pálíme ke startu. Po startu předvádíme krásný sprintík, který ovšem končí brzy, když při pokusu o zkrácení včerejší cesty ke trojce končíme v hustníku plném ostružin. Přesto se zařazujeme mezi první tři dvojice a jdeme proti svému včerejšímu postupu - čtyřka bez problému (to se oddělují naši hlavní mužští soupeři a my tušíme, že dělají chybu), šestka jakbysmet. Potom bezproblémová sedmička, první zaváhání na osmičce (3 minutky) a jdou se zadní, dobře bodované kontroly. Dáme lehce dvacítku, devatenáctku a celkem bez problému i ze soboty legendami opředenou jedenadvacítku. Cestou z ní se poprvé potkáváme s Horovými, kteří jdou téměř identický postup, jen v protisměru. Dáme celkem v pohodě i velmi fyzicky náročnou šestnáctku (to už se za Hynkem vleču značně vyčerpaný). Seběh a výlez na patnáctku už dává tušit, že svůj dnešní plán můžeme splnit. U patnáctky potkáváme Evu se Zuzkou a sbíháme dolů na čtrnáctku, odkud se ony vydrápaly vzhůru. Počáteční krpál k pětce prověřuje vůli, ale pětka, dvojka i jednička už byly po včerejší návštěvě v pohodě a tak si na poslední kontrole dáváme první dnešní pauzičku a lupeme to do cíle. Zprvu jasná cesta se nám dvakrát ztratila či skončila v plotech, ale rezerva je dostatečná a tak si ještě můžeme na konci zafinišovat s Horovými. Horká sprcha a pro každého borce vynikající gulášek, byly už jen třešničkou na dortu celého víkendu. Výborný nedělní výkon posunul Evu se Zuzkou na druhé místo, skvěle i Lada s Patrikem - nakonec čtvrtí a nás dělila od absolutního triumfu jen ta sobotní vynechaná šestnáctka. Ale zase jsme se alespoň tolik neutavili. A taky trocha statistiky: Sobota Délka Čas Převýšení Celkem Úsek Úsek Celkem km Úsek Celkem 3 0,99 0,99 07:10 07:10 07:14 96 96 5 3,30 2,31 15:51 23:01 06:52 176 272 2 4,46 1,16 05:18 28:19 04:34 66 338 1 6,11 1,65 07:39 35:58 04:38 20 358 22 9,90 3,79 31:25 67:23 08:17 97 455 9 14,30 4,40 37:04 104:27 08:25 254 709 10 15,95 1,65 14:43 119:10 08:55 69 778 11 16,94 0,99 08:05 127:15 08:10 5 783 13 19,20 2,26 16:23 143:38 07:15 124 907 12 20,68 1,48 12:14 155:52 08:16 5 912 17 26,07 5,39 47:52 203:44 08:53 158 1070 14 31,35 5,28 43:16 247:00 08:12 100 1170 15 32,56 1,21 16:44 263:44 13:50 155 1325 6 37,35 4,79 36:10 299:54 07:33 69 1394 4 39,05 1,70 13:44 313:38 08:05 47 1441 C 41,53 2,48 18:32 332:10 07:28 66 1507 Neděle Délka Čas Převýšení Celkem Úsek Úsek Celkem km Úsek Celkem 3 0,99 0,99 07:38 07:38 07:43 92 92 4 2,64 1,65 12:13 19:51 07:24 79 171 6 4,35 1,71 10:09 30:00 05:56 47 218 7 6,16 1,81 17:03 47:03 09:25 119 337 8 8,36 2,20 14:45 61:48 06:42 49 386 20 11,66 3,30 17:27 79:15 05:17 30 416 19 14,74 3,08 27:13 106:28 08:50 106 522 21 17,05 2,31 23:54 130:22 10:21 119 641 16 21,01 3,96 41:30 171:52 10:29 288 929 15 23,21 2,20 25:23 197:15 11:32 154 1083 14 24,64 1,43 08:56 206:11 06:15 0 1083 5 27,56 2,92 32:40 238:51 11:11 261 1344 2 28,71 1,15 08:48 247:39 07:39 66 1410 1 30,14 1,43 07:59 255:38 05:35 12 1422 C 33,99 3,85 28:51 284:29 07:30 66 1488 6.4. - Od čtvrtka pobíhali středočeští dorostenci společně s pražskými v okolí Svratky. Zde jsme neměli žádné zastoupení. V Březině na soustředění žáků běhal Marek, takže o tom, co se dělo zde se snad od něj dozvíme časem více. Zbytek mapychtivých si zajel do Letkova na dva Západočeské oblasťáky. Běželo se oba dny v příměstském lese na okraji Plzně. Terén s malým převýšením, průměrně zelený s klacky pod nohama a místy skalkami byl značně rychlý a tak ti nejlepší běhali po oba dny pod 6 minut na kilák. My s Adamem jsme byli o jeden a půl až dvě minutky na kilák pomalejší. Dojelo dost Pražáků a tak běželo celkem více než 250 běžců (což je na místní poměry docela dost), ale Lukáš tentokrát nepřijel :-(. Mapa proti omalovánkám z Kašperek ve zcela jiné kategorii, jenom dneska u třináctky (nechal jsem tak alespoň šestku) to bylo trochu divné (ale to bylo spíš tím, že kontrola byla asi poněkud dále, než bylo mapou avizováno:-)). Ubytování sice nebylo Velikonočně luxusní, ale poněvadž jsme dorazili dostatečně včas a byli značně pohotoví, dostalo se na nás i dost teplé vody. KPČ - Radyně - dorazili jsme trochu pozdě, zrovna když slečna průvodkyně odcházela domů, ale aspoň jsme rozhýbaly ztuhlé údy. V sobotu i krásné počasí, v neděli hnus fialovej (při česání hustníku u třináctky bylo docela "vlhko"). Poněvadž jsme se všichni (až na Patrika) přihlásili do elitních kategorií medaile necinkali. Do desítky se procpala pouze Lucka (po příjezdu ze Slovinska nachlazená, unavená a s mírnou nadváhou :-)) - v sobotu brambora, ovšem se značným odstupem za nejlepšími a v neděli to bylo asi dost obdobné. Pár obrázků ze soboty. 9.4. - V úterý zaběhla Zuzka na Julisce (na dráze) velmi slušných 12:24. 10.4. - Marek píše o soustředění středočeských žáků v Březině: Účastnil jsem se soustředění v Březině, soustředění se mi moc líbilo. Přijeli jsme večer a čekali jsme než dorazí ostatní. Hned v sobotu jsme vyrazili na první trénink, byly to okruhy, každý měl 4 kontroly, pak byl oběd . Hned po obědě jsme vyrazili na další trénink, měl 4 km a byly 3druhy kontrol: 1) paměťák 2)kontroly v libovolném pořadí 3) normální kontrola. Večer po večeři byl noční závod, který se mi obzvlášť povedl, umístil jsem se na prvním místě (i s busolou na krku). Druhý den ráno byla klasika, po klasice a dobrém obědě následoval sprint, něco přes 2 km, který byl také moc pěkný. Všechny tréninky se mi líbily. 12.4. - Pokračuje příprava na první letošní MČR - dlouhou trať. První z těchtovíkendových klasik se běžela z Tisu. Přes některé problémy organizátorů (start musel být posunut o 30 minut) to byla opravdu krásná, klasická klasika. Přesto, že postup na pětadvacítku byl některými běžci pomluven, pro "cestování", byla stavba tratě (-í) výborná (i vždy velmi kritické Kalimero si svoje Káčka pochvalovalo). Dlouhé postupy s volbami, byly střídány krátkými v šutrech a tak to chtělo měnit stále rytmus a udržet koncentraci na mapu. Třináct kilometrů s (mnou naměřeným) půl kilometrovým převýšením nám dalo docela zabrat. Ale terén byl překrásný a tak, když se vydařilo i počasí byla to naprostá paráda. Tentokrát jsme si s Adamem vyměnili pozice, proti minulé neděli - většinou běžel lépe, ale jeho hrubka na čtyřiadvacítku náš "souboj" rozhodla. Jedinou "nepříjemností" byly občerstvovačky s převrácenými kelímky a vodou v zašroubované bandasce, bez obsluhy.Těžké tratě měly ale i ostatní kategorie a tak se zdaleka ne všichni dostali do cíle bez ztráty kytičky. Závod byl zároveň přeborem Středočeské oblasti a tak cinkaly i medaile. Zlato vyběhla Zuzka (celkem druhá v D16) a Lucka (8. v D21), Stříbro a bronz v H21 brali Pedro a Adam. Dařilo se mládí - Adam čtvrtý - i veteránům - 3. Leoš (H35K), 7. Hanka (D45L), 8. Eva (D35L). 13.4. - Trochu kratší tratě, o dost menší kopce, méně šutrů, ale více zeleně a víc "kapřích" míst na mapě - nedělní klasika. Jeseničtí pořádali na Svatém Hubertu. Vzhledem k mnohem lehčím parametrům to mělo být příjemné proběhnutí, ale pro mne to byl boj o přežití se stejným časem jako v sobotu. Začátek nenasvědčoval žádnému průseru - běželo se, po sobotě překvapivě, dost dobře, ale brzy byla moje rychlost brzděna nečistými dohledávkami. I když to nebylo nic moc, pořád se to dalo za 90 zaběhnout. To by ovšem nesměla přijít dvě zatmění (17 a 22) a šestnáct minut na nich tentokrát způsobilo, že si mne Adam dneska docela vychutnal. Ale až na pár přeháněk (dneska bez mapníku, mne trochu vyděsily) bylo v lese příjemně a ty kilometry naběhané navíc se třeba budou hodit příští týden :-). Nedařilo se tentokrát ani Zuzce (6. v D16), ale ostatní si většinou své výkony (ve srovnání se sobotou) pochvalovali. Dneska bez medaile - nejlépe pátá Eva (D35L), sedmí Adam (HDR) a Marek (H14), Janička osmá (D10L), Lucka devátá (D21L) a Pavlína desátá (D35L). 13.4. - Dneska jsem odeslal registraci tří nových členů - zajímavé jsou postřehy Jakuba ze soboty: Ahoj Vláďo,tak se dnes léčím z prvního "úspěšného" závodu. Měl jsem toho dost fyzicky i mapově, ale utěšoval jsem se, že je aspoň dobré, že mám všechno. V cíli mě ale vyvedli z omylu, když se zjistilo, že mi chybí 12. A já si říkal, že k té třináctce přibíhám odjinud.... Jinak zážitek perfektní a zase mě to chytlo, malá byla taky spokojená a tak doufám, že jí to vydrží. Ty čipy jsem Ti dal do pouzdra i s busolou, moc mi pomohla i když jsem ji měl používat asi častěji, jak bylo vidět, no nic ono se to časem zlepší. I mladší Jakub se dneska chytnul (i když opět trochu pobyl) a sebral všechny terčíky, Pavel přežil na úvod dvě klasiky, takže snad přijde nějaký pozitivní pohyb... 19.4. - Hlavy osvícené, které zadaly pořádání MČR na dlouhé trati na Moravu, věděly co dělají. Zatímco u nás bylo celý den hnusně v Jedovnici bylo krásně a pršet začalo až o půl čtvrté, když jsme odjížděli a když v lese byli již jen ti "nejvěrnější", kteří ale jistě již potřebovali osvěžit. Výborný terén, velmi slušné tratě (miniaturní motýlci, ale pole moc nerozdělovali) a šlapající organizace (jen výsledky vázly, lístečky jsme nedostali a ani on line přenos nefungoval).Běželo se na mapě Proklest - formát A3, i když naše třináctikilometrová trať se vešla na polovinu mapy (A4). Hodně lidí popletl mapový start, který byl až 100 metrů od rozběhu a tak chaosili hned od začátku. Nejhůř ovšem na startu dopadl Patrik, který si vzal mapu H35C (místo H35) a zjistil to až na první kontrole. Vzhledem k dalším potížím se dostal na první kontrolu až po třičtvrtěhodině a po čase to dokonce zabalil. Eva hodně obíhala, běžecky nestačila (v týdnu prošla virózou) a když se jí ještě podařilo vyrobit hrubku, na medaili nedosáhla. Lucka podle očekávání hned od startu začala ztrácet a jen díky obratnému mapovému manévru na předsběrku předběhla čtveřici soupeřek a neobsadila tak mnou předpovězené třiadvacáté místo. To ovšem docela sluší Ladě (tipy ji posílali - mimo Vojty - níž) i když ztráta je značná, ale alespoň rodinný souboj vyhrála. Pro Pavlínu byla samozřejmě trať moc krátká, ale dle očekávání ji mapa dost zdržela. Souboj Vojta × Bohouš měl podle tipů jednoznačného favorita (Vojta fakt natipoval plichtu :-)) a Vojta nezklamal a 8 minut Bohoušovi nadělil. I souboj Pedro × Honza favorizoval Pedra (proti byly tipy Vojty a Bohouše) a i díky dvěma hrubicím Honzy dopadl 106:130 minutám. Závod oblastního žebříčku absolvovali Marek, Zuzka, Katka a Janička a vesměs byli se svými výkony spokojeni. Problémy s výsledky asi pokračují (je 21:30) a tak vyhodnocení tipovací soutěže se zatím odkládá... 20.4. - Patrik s Luckou nafotili v sobotu pár obrázků. 20.4. - Oblastní žebříček pokračoval čtvrtým závodem. Centrum bylo v Pochvalově a běželo se na mapě Babí hora 2. Že byl právě na této mapě (1:15 000) vyhlášen přebor Prahy a Středočeské oblasti na krátké trati trochu překvapilo, ale nakonec to nebylo snad tak hrozné. Je fakt, že ta členitější část mapy v níž bylo téměř 20 ze sedmadvaceti našich kontrol, si větší měřítko asi zasloužila. Stavba tratí se ale i přes tento "nedostatek" docela povedla (běžel jsem hned dvě trati a obě byly dost dobrý :-)) a terén je to na middle výborný. Vzhledem k tomu, že se původní patnáctka přihlášených ještě díky dohláškám rozrostla, tak se to na startu kolem času padesát (ale i jindy) dost modrozelenalo. Kromě Pavlíny startovali všichni dlouhotraťaři ze soboty a nohy docela poslouchaly (jen opuchýřovaná Lucka šla v maratónkách na "výlet"). Výsledky se asi objeví časem. 20.4. - Výsledky z MČR na DT visí (Zuzka vyhrála závod oblastního žebříčku - D16C!) a tak máme uzavřenou i tipovací soutěž. Dařilo se především mládeži - Marek skončil těsně druhý a vítězem je Adam (připsal na své konto startovné na libovolném oblastním žebříčku) s 13 body. A zdá se, že dneska je double... Druhé kolo bude následovat už uprostřed týdne a bude se týkat MČR v NOB. 23.4. - Dneska na výjezdu celkem 8 borců (i talentovaní začátečníci). Je středa, na sobotu je nalosováno a tak rozjíždíme druhé kolo tipovací soutěže. Mistrovství běží pouze Lucka a je Béďou považována za hlavní favoritku. Jenže... Pokud se kterékoliv soupeřce zadaří nechybovat může Lucku smáznout. Navíc ani ona se nemusí vyhnout chybám. Měla by vyhrát, ale tip zní 2. Já s Bohoušem jsme co se týká tipů taky dost průhlední. Přesto, že máme již pár nočáků odběhlých, není ve startovní listině mnoho soupeřů, které bychom porazili :-(. Tip: Pedro: 10., Bohouš 7.). Poněvadž je málo tipů a snadno by mohlo dojít k rovnosti, je doplněna ještě obtížnější tipovací otázka (bude rozhodovat pouze při rovnosti bodů!): Kolik procent bude činit moje ztráta na vítěze. Je třeba zadat číslo na 1 desetinné místo, kde na místě desetin nesmí(!) být nula (jako nápověda - 2007 - 41,6%, 2006 - 74,7% - tip 2008: 59,9%). Aby nebyli zvýhodněni později tipující, nebude zveřejněn žádný tip (kromě tohoto mého) předem, ale v tabulce bude uvedeno pouze jméno. Tip musí dojít na oddílový e-mail do 26.4. do 21.00. 27.4. - 5. závod oblastního žebříčku se běžel na Strži. Zprávu poslal Jakub: ...dnes všechno klaplo, našli jsme všechny kontroly a čas nebyl nejhorší. Výsledky teda ještě nepublikovali, tak uvidíme, jestli jsme nebyli poslední. Paní Havelková nám půjčila čipy, takže vše podle Tvého plánu. Už máme naše čipy a tak můžeš hlásit Ivanku s č.995861 a mně s č 995889. Závod se mi moc líbil, protože byl kratší a taky proto že nejsem disk, aspoň tedy doufám. Ivanka šla se mnou a taky se jí to líbilo, dokonce už umí natočit mapu podle busoly. Přeji vám správný směr v ostravských huťách a ať nehňápnete do ňáké ďůre. Zdařbůh. kuba Výsledky už jsou a na rychlých tratích s minimálním převýšením se naši neztratili: Zuzka vyhrála zcela jasně "šestnáctky", Adam opět HaDR, Marek stříbrný ve "čtrnáctkách" a Kuba bronz v H21K. V desítce ještě Katka - šestá (D16), Janička - sedmá (D10L) a osmí - Eva (D45L) a překvapivě i Jakub (H14). 27.4. - Na okraji Ostravy pořádali místní další z vrcholů sezóny - MČR v NOB. Běželo se v malém příměstském lesíku, dost zaostružinovaném, ale většinou docela průběžném (husté šrafování se holt muselo obíhat). Mapa Bobr 2008 byla dvojího měřítka. MČR se běželo na patnáctce a Veteraniáda (naštěstí) na desítce. Centrum bylo na fotbalovém hřišti ve Lhotce. Vzhledem k vzdálenosti byla většina kategorií obsazena méně než obvykle. Na start nás dovezly autobusy, zřejmě proto abychom nezabloudili ještě před začátkem závodu. Lucka rozběhla závod celkem dobře a až na desítku si vybudovala celkem uspokojivý (téměř čtyřminutový) náskok. Následná minela na jedenáctce a volný postup na sběrku => stříbro o 11 sekund. Já jsem začal docela svižně, ale hned na dvojku přišla první chyba, potom další na sedmičku, osmičku a devítku. Ideální nebyla ani čtrnáctka a když jsem plný energie o dobrých 100 metrů přeběhl osmnáctku a poté se při postupu na sběrku zamotal do ostružin, bylo jasné, že čas ideální asi nebude. Jenže soupeři očividně kazili ještě víc a tak je z toho bronz. Bohouš vyrazil do lesa s novou "VoiToiovkou". Jeho očekávání ale bylo asi větší než nakonec lampička svítila a tak nastal "tradiční" scénář. Vyráběl chyby, bojoval a tak i když pobyl přes 90, vydržel, dokončil a vyběhl si šesté místo. Květen 1.5. - Dneska pokračovaly oblastní závody dalším kolem, který byl zároveň přeborem Středočeské oblasti a Prahy ve sprintu. Běželo se na revidované mapě Ládví. Velká většina kontrol byla umístěna v nejzajímavější části prostoru (lomečky, srázky, kameny, údolíčka a prohlubně) a na sedm a půlce to bylo trochu nečitelné a nepřehledné. Závod byl ovšem moc pěkný, ale na pětce by to asi bylo lepší. Příjemné tři kiláčky jsem dal přes dvaadvacet a půl (Bet 17:20 a Mrazák 16 a půl:-)) i s hrubkou na úvod (50´´) a na závěr (ta cesta mi v mapě docela chyběla :-)) (45´´). Výsledky tradičně pořadatelé trochu nestíhali věšet (ani fronta na vyčítání není při sprintech nijak neobvyklá) a tak si z lístečků třetí místa přečetli zatím jen Marek (H14) a Kuba (H21K). 3.5. - Tradiční SAXBO letos absolvuje jen dvojice - Eva (dneska jasně vyhrála D55) a Vojta (v H55 patnáctý). Adam má po čtyřech dubnových klasikách problémy s kyčlemi a tak nakonec nestartoval. 4.5. - Dneska SAXBO jako přes kopírák - Eva suverénní vítězství, Vojta patnáctý. 5.5. - O víkendu proběhla i dvě soustředění s naší účastí. Lada, Patrika a Marek běhali okolo Horního Slavkova a Lucka v lesích kolem Kytlice. Co se tam dělo, nám snad dají vědět... 7.5. - Marek o výběrovém soustředění: Ahoj, soustředění v Horním Slavkově bylo velice pěkné. Běhali jsme v docela těžkém, hodně podmáčeném, ale v krásném lese. První den hned po příjezdu jsme se šli proběhnout. Pak byla večeře.Druhý den ráno jsme šli běhat okruhy. V lese se mi líbilo, už na první kontrole jsem měl v botách rybník, ale po chvíli jsem si zvykl. Na druhém okruhu jsem našel uprostřed bažin velký jelení paroh. Odpoledne po vydatném obědě jsme běhali sudá-lichá. Další den jsme běželi krátkou trať. Odpoledne byl skorelauf s paměťákem. Poslední den jsme běhali jen ráno klasiku, kde jsem podělal 4. , dvakrát jsem prolezl bažinu a jinak to šlo. Na tomto soustředění nám počasí přálo tak i když jsme běhali pořád ve vodě tak mi to nevadilo. 12.5. - Víkend na Jarním trojúhelníku neměl chybu. Jen pár slov a obrázků... Je až podivné, jak je možné, že na takovouto lahůdku jsme zamířili pouze tři. Startovné 230 kaček a za něj 5(!) závodů, z nichž dva v naprosto geniálních terénech v okolí Lazů a jeden parkáč. Ve čtvrtek začínáme krátkou. Mapa má sice v měřítku 1 : 10 000 rozměr A3, ale naše trať (4,5 km) se vešla do obdélníku 15 × 6 cm . Běželo se v severovýchodní části mapy - bažinky, otevřený terén, klacky pod nohama, kamení => paráda. Všichni jsme přežili - Vojta šestý a já s Evou (kvůli lepší konkurenci se přehlásila mezi mladší dámy) ve druhé desítce. V podvečer jsme ještě stihli navštívit pohostinství (zde názorně ukazovali jak se u nás vypořádáváme s alkoholem - 0,5 l piva = 15 Kč, 0,3 l nealko = 25 Kč :-)) a krále smrků. Páteční etapa (parkáč) měla začít až v pět odpoledne a tak jsme se zapojili do dopoledního souboje družstev. Na mapě Hamelika (desítka) startovalo družstvo současně se třemi mapami a každý musel vysbírat všechny svoje kontroly v libovolném pořadí. Kontrol bylo 13 - 16 a sebrat opravdu všechny, když člověk nemá průkazku, není opravdu nic jednoduchého. Vše se podařilo, jen Eva jednu mršku vynechala ale ne vlastní vinou. Pořadatelé jí totiž ke shluku kontrol zapomněli připsat číslo (111), ale po našem "protestu" nás oddiskli a tak jsme si vyběhli skvělé druhé místo mezi veterány. Odpolední parkáč, byl původně nazván sprintem, ale jeho parametry (u nás 5,6 km a 170 m převýšení) moc sprintově nevypadaly. Nakonec nás pořadatelé ujistili, že je to spíš takovej "middlík". Opět mapa A3 (Ferdinandův pramen - 1 : 5 000), ale tentokrát poctivě proběhnutá celá. I díky třem asi minutovým chybám jsem strávil na "sprintu" o 11 minut víc než na middlu. Dařilo se opět Vojtovi, který si vyběhnul stříbro (a jakousi kravatu). Večer se relaxovalo - já gaučink (žíněnking) a Vojta s Evou ještě zapařili s hudbou. V sobotu zlatý hřeb víkendu - klasika na mapě Lesný. My ji měli na patnáctce a parametry se tvářily celkem krotce - 9,7 km a 380 metrů převýšení. Zážitkem byla ovšem už cesta na start, který byl 130 metrů (výškových) nad cílem. Nádherný terén, pěkně postavená trať, jen mně se nějak moc nechtělo valit. Tak jsem si to docela vychutnával, ale idylka neměla dlouhého trvání. Kousek před desítkou se unavená nožička málo zvedla a zavadila o větvičku. Poté přišel už tradiční scénář - pokud je v okolí jednoho kilometru alespoň jeden kámen, vždycky ho při pádu svým kolínkem trefím. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Byla to docela šlupka a bolelo to taky tuze a tak jsem dospěl k rozhodnutí, že to raději zabalím (za dva týdny je Hřebenáč a tam to přece musíme Ladě s Patrikem natřít :-)). Dobelhal jsem se po cestičkách na hlavní a dal si pohov. Jak tak sedím, v hlavičce se mi to převrací a nakonec zjišťuji, že ta největší bolest docela polevila a že bych to mohl zkusit doklusat. Celé to netrvalo ani čtvrthodinku a já nakonec do cíle dorazil bez ztráty kytičky. Mnohem lépe se opět dařilo Vojtovi, který dosáhl znovu na bednu (vyhrál tričko) a dostal se po třetí etapě do celkového vedení ve své kategorii. Poté návštěva hradu Boršengrýna (který ale ve skutečnosti již neexistuje :-)) a židovského hřbitova pod ním. Odpoledne ještě následoval bazén (hlavně vířivka), kolonáda s oslavami 200 let lázní v ML a restaurace těla v restauraci. Nožička se náležitě zrestaurovala a večer docela bolela. Závěrečný den bylo centrum pod sjezdovkou a cesta na start měla mít 90-ti metrové převýšení. Jenže nakonec se běželo na vedlejším kopci. Mapa Pastýřské odpočívadlo a tratě v plošších pasážích byly na závěr poměrně milosrdné. Hustníky byly zatraceně husté (a ne moc promapované), ale 8,5 kilometrů se ještě vyklusat dalo. Noha vydržela a nebýt chyby při odběhu na čtrnáctku a totálního zatmění při postupu na sběrku mohl být i slušný čas. Vojta sice čelo neudržel, ale i tak vyběhl výborné druhé místo. My s Evou jsme bojovali seč nám síly stačily, ale na nejlepší nám vždy "maličký" kousek chyběl. Je naprosto zřejmé, že se bude dlouho čekat na podobně skvělou akci... 14.5. - Žaket Pražský pohár žactva začal prvním závodem na Babě. Mapa Baba má drobný problém nedá se na ní moc běhat - tedy alespoň v lese - mimo cesty. Po loňské zkušenosti jsme ale věděli do čeho jdeme... Se mnou dorazili i tři zkušenosti sbírající mladíci - Adam, Tomáš a Michal. Adam dal fáborky a ne moc jednoduchou trať podle svých slov obešel celou po značení, Tomáš s Michalem se "překvapivě" sešli již před první kontrolou a absolvovali téměř celý závod spolu. Bojovali, lehce bloudili, ale s tratí se popasovali skvěle a sebrali všechny "terčíky". Podle časů je zřejmé, že tratě byly pro děti dost náročné. V h-čtrnáctkách běželi i Marek s Jakubem i oni pobyli... Já jsem si zapomněl triko, takže jsem musel absolvovat v košili a abych se moc nezapotil, tak jsem šel dost volně, ale aspoň jsem nebloudil (tedy kromě cesty ze sběrky do cíle, který byl nakreslen úplně jinde než byl ve skutečnosti - skejťáci na mě koukali s mírným despektem :-)). Závod provázely některé potíže fáborky po startu ještě v lese chyběly - ale zase prezentace zpracovávaná počítačem odsejpala a v cíli jsme se mohli i občerstvit (což v dnešním vedru bylo třeba) a tak se dá říct, že to bylo docela fajn. 15.5. - Další postřehy z Baby od Pavly: (...) souhlasím, že po Babě se fakt moc běhat nedá .... Kuba s Markem se potkali taky někde na trati, kolem třetí, čtvrté kontroly a pak už dobloudili spolu, potkala jsem je někde skoro ke konci hledajíce kontrolu načež Marek pravil, no tu máš tamhle v tom humusu, užij si to,měl pravdu, žabinec s kopřivami až do pasu a spoustu zoufalých tváří hledajících mezi tím lampion .... (...) Pavla 20.5. - Něco z víkendu bude snad zítra a tak alespoň jedna dnešní perlička od Kuby: ...tak jenom takovou perličku. Dnes jsem šel v poledne běhat směrem Hudlice a za Záhořanama mě napadlo pravděpodobně káně. Běžím si v klidu po asfaltce a najednou petelice jako hrom zezadu do hlavy a když jsem zvedl oči tak jsem jenom viděl tak 10m před sebou nějakého dravce. Hned jsem byl celý od krve, i když to byly podle doktora jenom malé škrábance, ale na hlavě je moc vlásečnic. Tak jsem to otočil směr Beroun a ohlédnu se a tak tak, že mě nepraštilo znovu. Asi to byl nějaký zmatený pták nebo to, jak mám krátké vlasy ho zmátlo, jenom nevím proč to udělal dvakrát. Tak jsem dostal tetanovku do zadnice a je zase nějaký zážitek. Tak to jenom tak pro pobavení a měl jsi vidět Evu a jednoho souseda jak koukali, když jsem přiběhl domů celý od krve. 21.5. - Krátký komentář k víkendu. A začala nám Áčka a Béčka. Zahájení proběhlo na Čeřínku. Pořadatelé připravili dost kvalitní centrum, kde bylo všeho dost a na dosah ruky (tedy před záchody se tradičně v určité časy tvořily dlouhé fronty). Překvapivě i parkovací louka byla v neděli po deštíku úplně v pohodě. V sobotu se běžela krátká (na desítce) a hned po startu to bylo dost technické, na což doplatili ti nejsplašenější :-). Po hrubkách na první a (hlavně) druhou kontrolu se ocitám na 19. místě (z jedenadvaceti). Ani potom to nebylo bez chyb (cestou na pětku razím 110 místo 111 a zachraňuje mě Jirka, který mne na to upozornil a na 140 letím za mistrem světa, ale ani on se chybičce nevyhnul :-)), ale běželo se mi celkem dobře a tak jsem to alespoň trochu postahoval na konečné šesté místo. Jedním z těch dvou, co na tom byli i na začátku ještě hůř než já, byl právě Honza, kterého jsem za dvojkou předbíhal, ale šel si svoje a trochu pobyl i v druhé části. Výtečně zaběhla Zuzka, která byla ovšem v cíli zdravě naštvaná, neboť k vítězství jí chyběl jenom kousek. Katka ovšem podle očekávání svůj pohyb moc nehrotila a tudíž skončila na opačném pólu výsledkové listiny. Slušně zaběhl i Marek, kterému ale stále chybí přesnější práce s mapou, ale i běžecké schopnosti (ty se u televize prostě získat nedají). Adam si vzal na startu špatnou mapu, zjistil to tradičně až na první kontrole a obrovskou ztrátu se mu už nepodařilo stáhnout. Hodně chyb (také hlavně v úvodu) udělal Kuba a nedařilo se podle očekávání ani Vojtovi a Evě. Bohouš zaběhl celkem slušně a Vojtu s přehledem porazil. Naopak velmi solidní výkony předvedli Lada a především Patrik a Pavlína. Jediná zástupkyně v Áčkách - Lucka - zůstala (díky tradičně chabé fyzičce a překvapivě chabé mapě - místo u trojky se vylíhla u pětky :-)) daleko za očekáváním, když po chybách na začátku trati rezignovala. Tým ještě doplnily Janička (běžela za pomocí Báry a Anežky) a Kristina, která se pomalu rozbíhá v téčkách. Terény byly překrásné, ale mapa (ačkoliv byla dost přesná) byla trochu problémová. Že jsou vodoteče a některé další vodní objekty tmavě fialové (černé) a ne modré, někdo nepochopil až do cíle (já zase nepochopil, proč na to pořadatelé neupozornili před startem :-() a nebylo to snad až tak hrozné, ale ani zelená na mapě občas dost hrubě neodpovídala skutečnosti. Odpoledne dorážíme do Třeště, ubytovat se v tělocvičně, ale tady se dozvídáme, že to lze až v půl deváté. I na tohle asi mohli pořadatelé upozornit předem :-(. Takže jsme byli přinuceni vyrazit do vsi Židovská synagoga, hřbitov, zámek, křížová cesta - a bylo celkem na co koukat. Hala byla velká => místa dost, sprcha stále teplá a i dříve divocí Pragováci se chovali velice decentně a tak jsme nakonec byli rádi, že jsme nespali v Jihlavě, kde opět exhibovala partička BT. Ráno nás probudilo bubnování solidní průtržky na střechu a během dne se už pouze střídal různě intenzivní déšť s chvilkami naděje bez vody. Mnozí si ovšem počasí pochvalovali a považovali ho za mnohem lepší než sobotní vedro. Nedělní klasika ve stejném prostoru byla opět velmi pěkná - terény i stavba tratí, jen mapa (pro většinu tentokrát v patnáctce) se stejnými mouchami jako v sobotu (ale to už nikoho nepřekvapilo). Tentokrát si na bednu doběhl Adam, který si vzal správnou mapu, ale chybám se nevyhnul a výkonu do optima dost chybělo. Já jsem se po opětovném tragickém úvodu (do pětky) docela rozběhl a na chybujícího Honzu naběhl téměř půlhodinu. Na doběhu (340 metrů a kus i do kopce) mě ovšem opílil o dvě vteřiny. Většině borců se tradičně dařilo méně než v sobotu (Lada, Pavlína, Patrik, Eva, Marek), podstatně lépe běžel Jakub, Bohouš opět lepší Vojty a po sobotním propadáku naopak výborně běžící Lucka (...jsem to skoro celé běžela... :-)). Celkové hodnocení - 90%. V ŽA je po druhém kole Lucka čtrnáctá. V ŽB se naše výsledky objeví, až dorazí peníze na účet jeho počtáře. 22.5. - Ve středu pokračoval druhým kolem Žaket PPŽ. Běželo se na Hostivařské přehradě. Terén byl proti Babě poněkud lepší, ale deštík a bujný podrost také dokázaly pohyb v lese podstatně ztížit. Pořadatelé to asi trochu podcenili a tak vládl trochu chaos (na startu nestíhali, neměli hodiny a ani čím psát, chyběly mapy (T4) a trať DH10L opět nestačili vyfáborkovat), ale když už se to rozjelo (s "párminutovým" zpožděním), tak snad všechno klapalo. My jsem všichni startovali na začátku a hned po startu jsme vyrazili do "zelené". Co se dalo oběhnout, to jsem oběhnul, ale občas se do křovíčka muselo. Byla to ovšem celkem pohoda, jenom to v lese dost klouzalo a tak kromě naraženého čenichu jsem si pěkně vybarvil i holeň. Soutěžní kategorii běželi Pouze Marek s Jakubem a tradičně dorazili poblíž :-), ovšem se solidní ztrátou na nejlepší. 25.5. - Po roce se opět běžel Hřebenáč. Hřebenáč letos v neděli (25.5.). Osm párů se srazilo v Berouně, Adam se Zuzkou a Hynek s Vendulou (Martinem a psem) dorazili rovnou do Jinců. Start se opozdil jen o pár minut a tak těsně po desáté vyrážíme. Nasazuji ďábelské :-) tempo s tím, že si pošprýmuju s Ladou, ale ta to bere vážně a rozhodne se jít vlastní tempo a mé neakceptuje. První část po rovině jdeme těsně před zbytkem, ale první kopec a jdeme do trháku. Chlapi přesedají na kola, jen u nás to skvěle zajede Eva a hned máme pár desítek metrů navrch. První krize na mne přichází již po 40 minutách a tak po (prvním) napití sedám na kolo a bych si orazil. Za chvíli přichází stoupání na Kuchyňku a to kus musíme kolo vést. Pořád ale tlačíme a zírám, když nás při seběhu za Kuchyňkou dobíhá Adam. Zuzka není vidět a na náš dotaz, kde ji Adam má, nás ujistí, že ji už pětačtyřicet minut (tj. téměř od startu) neviděl. Po přednášce o tom, že existuje cosi jako pravidla, které toto zakazují s námi chvilku diskutuje, ale po upozornění, že vzbudí svatý hněv hlavního rozhodčího (Honza), nakonec souhlasí s tím, že na chudáka Zuzku počká (v té chvíli už ona ale musela projet na kole nejobtížnější cyklopasáže). Potom už jsme tlačili celou cestu sami a pochvalovali si, jak to Honza tentokrát skvěle vyznačil. Až přišla odbočka na žlutou a já ji zcela neomylně minul. Naštěstí nás to stálo 3-4 minuty a když jsme už zbytek cesty trefili, dorazili jsme do cíle za 3:10:12 jako první. Tři hoďky nepadli a tak máme na příští rok cíl jasný :-). Naše taktika je na rozdíl od většiny ostatních dvojic (silný muž jede i běží těžší pasáže pro daný způsob pohybu) je postaven jednoduše - já to rvu co to de a dokud to jde. Když nemůžu, tak si sednu na kolo a chvilku si orazím. Tahle taktika ovšem funguje pouze proto, že Eva je i přes svůj věk (promiň Evo) jasně nejlepší (pardón ostatním dámám) ze všech ženských poloviček týmů. Z toho je zřejmé, že minimálně 70% výhry je jejích. Druzí dorazili Zuzka s Adamem a jen díky velkorysosti hlavního rozhodčího (v cíli třetí) nebyli disklí. Skvělý výkon podala i čtvrtá dvojice (čtveřice) - Hynek s Vendulou (Martinem a hafanem), když pánská (a zvířecí) část týmu celý závod odběhla. Letošních 10 párů bylo proti loňsku mnohem vyrovnanější, neboť mezi první a desátou dvojicí bylo jen 51 minut. Skvělá trať, nádherné počasí a tři hodiny pohybu => spousta krásných a silných zážitků. A to ještě letos dodal sponzor (Hynek) ceny pro vítěze. 25.5. - Hřebenáč od Honzy. Doplním Pedra ještě o zážitky, jak jsem to viděl já z pozice páru Alena + Honza.. Zpočátku nasadil Pedro vražedné tempo, které udržel do Čenkova jen Honza Zvyhal. Pak už jsem zahlédl jejich vítěznou dvojici jen ve veliké dálce odbočovat na Kuchyňku. Musím potvrdit, že závod byl tentokráte dosti kontaktní, což je dobře. Do lesa jsme vbíhali asi jako čtvrtí, ale po změně, kdy šla Alena na kolo jsme pozici neudrželi a tak před nás postupně šli Honza s Pavlou, Lída s Vaškem, Patrik s Ladou , Jarda s Janou a před kuchyňkou nás dojela osamocená Zuzka, což mě překvapilo a Pavlínku, která se najednou vynořila z lesa na inspekční „kukačku“ to zaskočilo. O tom, že Adam zcela nepochopil princip závodu a nechal Zuzku „oddřít“ na kole největší kopce, již Pedro psal. Jardu s Janou jsme předjeli ještě před Kuchyňkou, s upozorněním, že s trekovým kolem tento úsek nebude moc valný. Adama jsem potkali sedět pod Kuchyňkou, vynadal jsem mu, ale nevím jestli to pro příště bude co platné. Před odbočkou na Trnovskou cestu jsme dojeli Patrika s Ladou a na křižovatce spatřili nešťastnou Pavlu, která volala na zbloudilého Honzu. Před Hradcem nás předběhli Honza s Pavlou. Pod Hradcem nás předjel Adam se Zuzkou (Zuzka zase do kopce jela na kole do kopce ?!), takže jsme byli opět čtvrtí od konce. Do kontaktu jsme se dostali až před Studánkou, kdy jsem znovu dojeli Patrika s Ladou. Pavlu s Honzou a Vaška s Lídou jsme dorazili před rozcestím „Na Soudném“. Trojici se psem jsme měli na dohled už u Červeného kříže, ale předběhli jsme je až za cestou Řevnice – Mníšek. Vydobyté 3. místo jsme dovezli až do cíle. Bojovný duch, vyrovnané týmy a počasí akorát – pěkný závod. Takže se těším příští rok. Ještě 5- 10 týmů navíc by se sneslo.Takže povyprávějte o akci dalším potenciálním zájemcům. 25.5. - V sobotu pokračoval Český pohár štafet a Žebříček A. Lucka rozbíhala štafetu Žabin a po neslaném nemastném výkonu přiběhla devátá. Odpoledne se běžel sprint ve Slatiňanech. Slušně rozběhnutý závod zazdila neuvěřitelnou minelou na devítce, tuplovanou další hrubkou na dvanáctce => 18. místo. V neděli pokračoval ČPŠ a Lucka podala opět jen průměrný výkon. 26.5. - Sprintem začalo v Lotyšsku ME - z dopolední kvalifikace postoupili dva muži a všech šest žen. V odpoledním finále skvěle Radka Brožková - 6. místo, velmi dobře i Dana (11.) a výborně i Bet (čtrnáctý). Vítěz jednoho z dopoledních rozběhů Bingo až 48. 28.5. - Dnešní klasika vyšla na ME z našich nejlépe Daně Brožkové (8.) a Lálovi (14.). 28.5. - Žaket PPŽ pokračoval třetím kolem na Hrádku. Pořádala Pragovka a tentokrát hned od začátku všechno šlapalo, tak jak mělo. Mapa Hrádek je sice už dost proběhaná, ale pro PPŽ se hodí z pražských prostorů asi nejlépe. Navíc byl v prostoru centra otevřen i stánek a tak se i energie dala doplnit a vedro nápojem zahnat. Mladíkům se opět docela dařilo - Adam rezignoval na zkracování a fofrem to oběhl po fáborkách, Michal doběhl Tomáše prý až u páté kontroly (z deseti) a celkem to zvládli za hodinku. Běželi i Marek s Patrikem, ale když jsme odjížděli, byli ještě v lese. 31.5. - Tak tohle je fakt krásná klasika. A takhle to šli ti nej... A taky se dost věšelo... 31.5. - Skvělý middle odběhla na ME Radka Brožková => 6. místo. Nejlepší z českých mužů - Bingo čtrnáctý. Červen 1.6. - Poslední (sedmý) jarní oblastní žebřík se běžel z Boud u Čimelic. Mapa U Brožáka se vyznačuje velmi kvalitním tiskem, ale ne až tak stoprocentním zpracováním. Navíc se porosty od mapování dost proměnily a tak bylo mnohdy o zábavu postaráno. Vzhledem k počasí bylo povalování v místním parčíku velmi příjemné (stín), ale v lese docela topili - zvlášť na otevřených přebězích. Tratě byly vzhledem k možnostem terénu celkem slušné - chtělo to běžet co nejvíc po čáře. Ačkoliv mívám závody ve velkém vedru obvykle rád, dneska jsem už cestou na start cítil, že se nohy stále ještě z Hřebenáče neprobraly zcela a navíc mi nebylo úplně volno a tak jsem naplánoval volný běh s přesnou mapou :-). Vyšla bohužel jen první část a tradičně jsem hned od jednotky kupil chyby, takže jsem nakonec jen o pár minut unikl lize 100. Výborně zaběhla Janička (D10L) která tři kilometry zvládla za 31 minut a vyhrála. Slušně i Zuzka - stříbrná v D16. V desítce (2 × 11., 4 × 12. a 1×13. místo) už jen Marek, který ovšem díky buzole na krku nekontroloval odběh od startu a tak výkon byl opět hluboko pod jeho možnostmi. Katka si sice čip půjčila, ale zapomněla (?) si asi vyčíst a tak ve výsledcích chybí :-(. 3.6. - Pavlína běžela v sobotu "stovku" ve Stromovce. Do jámy nespadla a jediná z žen si ve velkém vedru v limitu celých sto kilometrů vychutnala. Self-Transcendence Race – 31.5.2008, Praha – Stromovka Podruhé jsem se zúčastnila závodu sebepřekonání, tentokrát běhu na 100 km a 12 hodin. Původně jsem zamýšlela, že zaběhnu 100 km tak do 11 hodin a potom zbývající čas odchodím a budu fandit ostatním. Ale všechno bylo trochu jinak. Startem v 7 hodin ráno v pražské Stromovce všechno začalo. Čekal nás asfaltový okruh o délce 1900 m, který ti, co chtěli zaběhnout 100 km museli absolvovat 52,5x. Po stromech byly rozvěšené cedulky s povzbuzujícími duchovními citáty a na zemi barevnými křídami namalované obrázky pro obveselení (sprcha, moře s rybičkami, skákací panák). Každý závodník „vyfasoval“ svého osobního počítače kol. Moje počítačka se na mě vždy hezky smála, povzbuzovala mě a já se ji alespoň pohledem a alespoň ze začátku snažila při každém průběhu poděkovat. Potom už mi to nešlo… Nějakou tu zkušenost s ultra a mým zažíváním už mám, tak jsem tentokrát měla předsevzetí, že budu pít a jíst už od začátku. Ionťáky nemůžu, tak jsem střídala vodu, colu, zelený čaj. Docela to šlo. Horší to bylo s jídlem polknout jsem dokázala jenom pomeranč a meloun. Asi v jedenáct hodin jsem dokonce pozřela trochu bramborové kaše, ta do krku klouzala sama. Ale to bylo co se jídla týče vše. Pak už to nešlo. Běželo se mi docela dobře. Snažila jsem se, aby běh byl volný a abych se moc nezadýchávala. Do 60. kilometru všechno probíhalo hladce a podle plánu. Maraton jsem měla na 4:14, což je skoro tempo 6 min/km. Běh jsem si užívala, četla si cedulky s citáty Sri-Chinmoy a meditovala nad nimi, poslouchala hudbu z MP3, občas prohodila pár slov s ostatními běžci, přemýšlela jsem nad problémy, které musím v běžném životě řešit. Bylo to fajn. Po 6 hodinách jsem měla asi bez 100 metrů 58 km, což bylo docela slušné. Potom se však plíživě dostavily křížové bolesti, bolesti břicha, žaludku a šlo to se mnou z kopce. Začala jsem hojně navštěvovat Toi-toiky (což nebylo nic moc, vzhledem k množství lidí ve Stromovce a horší hygieně :-). Hudba už mě nebavila, cedulky s nápisy jsem nevnímala. Zato jsem přemýšlela, jak horšící se stav svého těla zlepšit. No, nevymyslela jsem to. Přestala jsem se usmívat na svoji počítačku kol, řestávala jsem vnímat ostatní běžce a nastal ten pravý závod v sebepřekonávání. Voda na občerstvovačkách byla teplá, nešla už ani polknout, tak jsem si ji spíše lila na hlavu. Jak šel čas, začalo mi docházet, že při tomto tempu zpomalování bych ani těch 100 km nemusela dát. To byla vážná hrozba. Tak jsem začala bojovat o to víc. Ale ve výsledku to znát nebylo, naopak spíš vypadalo, že jsem to vypustila. Zhruba na 86 km se mi poprvé obrátil žaludek. Pak to utrpení dostalo ještě rychlejší spád. Nohy se mi klepaly, žaludek bolel, občas jsem nevěděla z kterého otvoru se vyprázdnit dřív. Ale já si nestěžuji, dělám to přece dobrovolně a ráda . Při průběhu jednou horní zatáčkou mě napadla myšlenka, jak by to asi dopadlo, kdyby mě viděla moje rodina. Uběhla jsem asi 150 metrů a oni tam stáli – Pavel, Pája, Zuzka a Janička. Jenom Káťa chyběla. Něco na mě volali, ale já jsem jim vůbec nerozuměla. Myslela jsem si, že se mi to jenom zdá, tak jsem se šourala dál. Ale Janička běžela se mnou, pořád něco říkala. Tak mi docházelo, že to asi nebude přelud. Potom prý plakala, že se s ní nebavím. Necelé čtyři minuty před vypršením limitu jsem proběhla metou 100 km. Hned na prvním trávníku jsem se svalila a čekala na vypršení limitu. Tentokrát jsem ani nebrečela dojetím, že už je konec. Už jsem neměla sílu. Pak jsem ještě jednou před rodinou musela vyprázdnit svůj žaludek. Byl to pro ně asi všechno šok. Zdecimovaná, zvracející, nemluvící maminka. Pája prohlásil, že nadosmrti zůstane věrný orientačnímu běhu, Zuzka řekla, že v životě uběhne maximálně maraton, žádné ultra v jejím podání nehrozí. Janička se brzo přestala zlobit a divit, proč jsem s ní nemluvila a už se těšila, jak se mnou půjde na vyhlášení. A Pavel? Ten to ve Stromovce moc nehodnotil. Ale každý den mi doma kousek kritiky naservíruje na talíř… 8.6. - Z víkendu zatím pouze obrazem... 9.6. - Celostátní soutěže pokračovaly ve Cvikově. Ve Cvikově pokračovaly celostátní žebříčky - Áčko 4. a 5. kolem a Béčko 3. a 4. kolem. V sobotu se běželo na mapě Martinovo údolí (1 : 10 000) a v neděli v podstatě ve stejném prostoru (lehce rozšířeném v severní části) na mapě Stříbrná studánka (1 : 15 000). Kratší tratě i v neděli na sobotní mapě. Centrum na části louky nad Cvikovem fungovalo ve všech směrech tak jak mělo, terény byly opravdu nádherné a když i tratě byly postaveny celkem s citem (více se líbila nedělní klasika) vládla (téměř) všeobecná spokojenost. Přesto, že jsou Boráci často napadáni při pořádání z různých příčin, musím říct, že moje zkušenost byla tentokrát ta nejlepší. Akceptovali naši pozdní odhlášku (což asi nemuseli) a navíc postavili i pár tunelů pro běžce bez oddílových stanů, což vzhledem k ne zcela stoprocentnímu stavu toho našeho bylo celkem milé. Nakonec přálo i počasí, neboť pálící slunce zalezlo brzy poté, co jsme dorazili a dost často během obou dnů dokonce lehce sprchlo, takže se běhalo docela příjemně. Sobotní krátká trať byla docela dost dlouhá a tak se dost často časy přetahovaly, ale v lese to bylo tak krásné, že by asi byl hřích se tam trochu nezdržet :-). V Áčkách se Lucce opět nedařilo ani mapově a tak po nijakém výkonu vyběhla 18. místo. V Béčkách jsem tentokrát zvolil kvůli své fyzické nedostatečnosti (před třemi týdny mi to běhalo nějak líp) taktiku "čum do mapy ať se zase neztratíš" a díky tomu, že v tomhle poměrně náročném terénu nepřišla žádná "velká" hrubka dopotácel jsem se překvapivě na druhém místě. Svůj závod skvěle rozběhla Zuzka, když na desáté kontrole (ze čtrnácti) ještě suverénně vedla (1:45), ale následovala minela, po ní další slušný postup, který jí opět mohl dostat do hry o "medaile", ale další kiks a nakonec až šesté místo :-(. Slušně a s přehledem zaběhla i Kristina - šestá v juniorkách. Osmiminutová chyba na čtyřce a potom další dvě maximinely na dvanáctku a třináctku poslaly Evu až na osmé místo. Pavel zaběhl se mnou vyrovnaný závod, ale dvě větší chyby, které mne minuly, ho odsunuly až na místo deváté. Bohouš tentokrát dostal pár minutek od Vojty, Kuba odstartoval o 9 minut později než měl :-( a Janička to zvládla s Patrikem. Do spací tělocvičny jsme do Nového Boru dorazili mezi prvními a tak na nás opět zbyla místa u zdi. Po sprše, u vědomí toho, že ve městě bude asi v restauračních zařízeních dost nával, okamžitě vyrážíme na večeři. A opět máme štěstí, neboť roztomilá "picerka" s poloprázdnou terasou (asi proto, že tam nebyla televize) čeká jen na nás. Po večeři ještě kulturymilovní borci vyráží do kina (u nich to prý bylo dobrý) a potom do hajan. Tělocvična se mezitím sice zaplnila, ale v noci se (naštěstí) žádná zvěrstva neděla. Nedělní klasika byla krásná, poměrně těžká a někteří borci si ji fakt užili. Patrik 124:31 a Jakub v H21B (které vyhrála Dana Brožková!) 149:43. Lucce bylo nevolno, ale přesto se do lesa vydala a došla si pro osmadvacáté místo. Podobně na tom byla i Kristina, která to ale raději neobešla celé... Do Áček se vešla i Lada, která se ale v silné konkurenci umístila až těsně za padesátkou. Medaile tentokrát nezacinkala - o mém čtvrtém místě rozhodly především postupy na šestku (hledal jsem ji nepochopitelně mnohem dřív) a na sedmičku (obdobný problém), ale obecně tam bylo víc chyb. Naopak těm největším chybám se vyhnula Eva a po velmi slušném výkonu doběhla pátá. Zuzka zaběhla poměrně slušný závod. Čtyři minuty na špici nebylo moc, ale přesto to stačilo ve vyrovnaném závodě opět jen na šesté místo. V žebříčku A, klesla Lucka po 5. kole až na 21. místo. Béčko je spočítáno zatím jen po druhém kole 11.6. - 5. kolo Pražského poháru žactva se běželo v Tróji a bylo plné silných zážitků (humus, mapa pětka - zvětšená (podle Tomáše Landovského) z padesátky, běh v žirafím výběhu, v největším fekálu ztracená průkazka (a poté i nalezená),...), tak jsme si to dost užili :-). 15.6. - Posledním závodem před jarním OBvrcholem (MČR na KT a ve sprintu) byly "béčka" pořádané Stavaři v Hůrkách u Rokycan. Meteorologové slibovali, že nám počasí naše zážitky značně zesílí, ale bylo krásně oba dny. Nádherný, typicky brdský terén, přesná mapa a solidně postavené tratě (díky velkému množství cest se žádný ultradlouhý postup se zásadní volbou nekonal) se líbily.Vynikající a stále funkční bylo i centrum, v němž se, díky tomu, že nebylo v rezervaci, dalo přespat ve stanu (poněvadž jsme to měli domů půlhodinku, tak jsme to nevyužili), doplnit ztracenou energii i ionty a dokonce se i vykoupat (využili tradičně Lada s Patrikem :-)). V sobotu se běžela klasika, jako obvykle na patnáctce (od padesátek na desítce), což už nevyvolává žádné nadšení v našich řadách, ale mapa byla dobře čitelná a tudíž chyby šly na vrub našich makoviček. Po dobrých zkušenostech z minulého týdne jsem začal opatrně a opět se docela dařilo. Na třech větších chybách jsem nechal asi pět minut, bral jsem bronz, ale spadla mi docela čelist, když jsem dostal téměř jedenáctiminutovou dardu :-(. Těsně pod bednou skončila Eva (D55B) a slušně zaběhl i Adam (H20B). V nejvyšší dámské kategorii běžela Lada a les si docela vychutnala... Nedělní krátká na desítce (V Lízu), která byla kompletně částí sobotní mapy a byla vytištěna tentokrát na laserovce (čitelná krásně), byla opět moc pěkná. Tentokrát jsem se rozběhl trochu svižněji, ale na zem mne usadila hrubice, když ze dvojky jsem si otočil mapu a vydal se směrem od trojky (Aleš to napálil za mnou :-)). Dvě minuty tady a další kiks při odběhu ze čtrnáctky => šestnáct sekund za vítězem :-). V desítce i Eva, Kuba a Ivanka. Adam si ve výborně rozběhnutém závodě udělal výron a diskl. Před odjezdem ještě siesta, při níž přiběhla Ivanka lovící žabičky, že spadla (oblečená) do nádrže a že ji nějaký pán vylovil (pánovi děkujeme). A už jsou i nějaké obrázky. 22.6. - Pár slov k MČR na KT a ve sprintu. První soutěžní období bylo završeno hlavním jarním víkendem. Sparta pořádala MČR na krátké trati a k tomu se ještě v sobotu přidalo bohnické MČR ve sprintu. Zahajovalo se časně v sobotu v Černých Voděradech semifinálem na mapě Bučiny. Krásný terén, přesná mapa (ty zelené fleky se občas těžko rozklíčovávaly), ideální počasí a pěkné tratě byly hodny nejdůležitějšího domácího OBzávodu. V pěkném a celkem vybaveném centru někomu chyběla čistá voda na mytí, ale i (ne zcela průzračný) rybníček základní hygienické potřeby pokryl. Bojovalo se o postup do A finále, kam se to nakonec podařilo překvapivě Lucce (částečně asi i díky příznivému losu :-)), Pedrovi a Vojtovi. Největším smolařem byla naopak Zuzka, které "áčko" a tím i "Áčko" uniklo o 24 sekund. Ostatní (překvapivě i Eva) už ztráceli poměrně dost. Mistrovskou kategorii běžela i Lada, ale tradičně se s mapou dost prala a tak spadla do nedělního "déčka". Odpoledne následoval přesun (se zastávkou na hvězdárně v Ondřejově) do Prahy, kde se v areálu Bohnické psychiatrické léčebny běžel sprint. Nejdříve pro televizní kamery pouze hlavní kategorie mužů a od čtvrt na sedm i všichni ostatní. Centrum bylo přímo před hlavní budovou, kde hlavní mužská a všechny další kratší kategorie startovaly i dobíhaly. Mapa Bohnice byla kreslena podle mezinárodních norem (ISSOM) a vzhledem k tomu, že na těchto mapách moc závodů neabsolvujeme, nebylo úplně jednoduché mapu s realitou srovnat. Delší tratě startovaly a pár kontrol měly i v Čimickém údolí (což možná ani nebylo nutné) - naštěstí v měně zarostlé části. Mistrovství běžela pouze Lucka a podle očekávání brzy vytuhla a nakonec doklopýtala na pětadvacátém místě. Z veteránů předvedla výborný výkon Eva, která si v kategorii D55 vyběhla bronz. Ostatní si vybojovali pouze druhou (Pedro a Vojta) a třetí (Bohouš a Patrik) desítku. Úspěšnější jsem byli ve veřejném závodě, kde Adam vyhrál a Zuzka s Kristinou byly druhé. Následovalo vyhlášení a k domovu jsme vyrazili až po deváté hodině. V neděli dopoledne jsme se přesunuli opět do Černých Voděrad na finále middlu. Běželo se na mapě Pod Kobylou. Začátky tratí západně a jihozápadně od sobotních a závěr ve stejném prostoru. Tratě (alespoň ty áčkové) byly mapově i fyzicky o dost náročnější, navíc slunce solidně pálilo a tak to bylo docela drsný. Můj spánkový deficit a únava z předchozího extrémního týdne dostoupily vrcholu a tak jsem hned od začátku vadl a chyboval. Dohledávky v šutrech a v zelené se nedařily a tak jsem s povděkem přijal Tryskáčovo lano (běžel výborně a o 4 minuty mne dojel na osmičce) a další třetinu s ním pobyl. Za šestnáctkou jsem definitivně zvadl a do cíle jsem se doplácal na pokraji zhroucení :-). Chyboval ovšem kdekdo a tak jsem si překvapivě proti semifinále o dost polepšil (vítěz semifinále mi dal 10 sekund a druhý ze semifinále byl až za mnou) a skončil na začátku druhé desítky. Vojtovi se finále už tolik nevydařilo a doběhl patnáctý a tak se jediná do desítky vešla Eva běžící béčko. Zuzka zaběhla dobrý závod, ale stačilo to jen na páté (celkem 23.) místo. Hned po doběhu mi bylo jasné, že Lucka startující po poledni společně s ostatními v A-finále, nemá ve fyzicky náročném terénu nejmenší šanci na úspěch. Po volnějším úvodu se trochu rozběhla, ale v polovině trati jí došlo a zbytek jen došla - 15. místo. Ve značném vedru jsme dosledovali souboje obou hlavních kategorií (vyhráli hlavní favorité) a vyrazili domů... 26.6. - Minulou středu skončil závodem v Suchdole ŽPPŽ a tuto středu se vyhlašovalo. Součástí vyhlašování byl závůdek v supersprintu. Vyhlašování začalo v 18.30 a bylo svižné, neboť se nad námi stahovala mračna. Nic jsme sice nevyhráli, ale Marek byl vylosován a další kluci vybojovali aspoň cukrátka. V 18.40 se to spustilo a při úprku k autu na nás lili kýble vody. Nakonec ovšem všichni (totálně promočení) přežili... 27.6. - V sobotu se v Bohnicích neběžel jen sprint: Ahoj, v sobotu jsem se poprvé zúčastnil závodu v trail-o v Bohnicích na mapě sprintu. Byl to docela zajímavý zážitek. Takže pro ty, co neví o co jde, tak trail-o je závod pro orienťáky, kde se podařilo, aby se ho mohli zúčastnit i tělesně postižení a nebyli při tom vůbec hendikepovaní oproti zdravým. Na startu dostanete mapu pro OB a je na ní zakreslená trať s kontrolami a popisy. A taky vám dají papírový startovní průkaz, kde u každé kontroly je 6 okének, označených A - E a Z. Ukázka mapy je na http://dkp.orienteering.cz/zavody/bohnice_08/mapy/trail.jpg U každé kontroly je křížkem vyznačeno místo, kde je lampion s kleštěmi. Pohybovat se smíte jen tam, kam se dostane i člověk na invalidním vozíku, to znamená, že jen po asfaltových cestách. A od toho křížku je vidět na kontrolu, kde ale je ne jeden ale rovnou 5 lampionů na různých místech, někdy jen několik metrů od sebe. A vašim úkolem je zjistit jen pomocí busoly a mapy, který lampion je správně. Lampiony jsou fiktivně označeny zleva A -E. Také může být případ, že není správně ani jeden lampion a pak se do průkazky orazí políčko Z. Trať měří asi 2.5km a limit byl 105 min. Tedy pohoda i pro invalidy. Někde se dal správný lampion určit snadno, někde už hůř a někde jsem si musel tipnout. Například, když byl popis "nos nahoře" a všechny lampiony byly na tom nose od sebe po 2 metrech. Jak mi pak v cíli prozradil zkušený závodník na vozíčku Bohouš Hůlka, tak se to mělo měřit podle okolních objektů ( z mapy zjistit, která dvojice objektů je v zákrytu s kontrolou na mapě a pak totéž zjistit v terénu). No příště už budu chytřejší. Po projití cílem nám sebrali mapu a poslali nás ještě na 2 kontroly tak zvané časové. Tam nás posadili na židli, zeptali se, jestli vidíme před sebou 5 lampionů a po našem souhlasu zmáčkli stopky a dali nám do ruky mapu s popisem kontroly. A až jsem jim řekl, který lamion je správně, tak zas stopky zmáčkli, zapsali nám do průkazu výsledek a dosažený čas. Tedy zase způsob, kde jsem jako běhající neměl výhodu proti invalidům. No a pak nám to pěkně spočítali, za každou správnou odpověď bod a při rovnosti bodů rozhodoval čas na těch časových kontrolách. Na poprvé jsem nedopadl špatně - obsadil jsem 4. místo asi z 20 závodníků. A to jsem měl 6 chyb ze 14 kontrol. Ve Švédsku se prý takové závody už pořádají řadu let a je jich i 40 za rok a účastní se jich stovky závodníků. Až zas někde bude trail-o tak si to taky zkuste, stojí to za to. Petr 30.6. - A jak se nám běželo na česko-německé hranici při MČR (a Německa) v rogainingu (česky)? Už jsou i Ergebnisse :-) (čitelnější výsledky se snad objeví časem :-)). První zpráva z dějiště (Rittersgrün). Další snad doplní obraz tohoto letošního jarního vrcholu. V tradičním termínu se opět konal tradiční závod - MČR v rogainingu. Tentokrát to byly dokonce "Česko-Německy Přebory". Běželo se z Rittersgrünu na mapě Zlatý kopec - Rittersgrün v sobotu a v neděli. Mapa měla tradiční měřítko (1 : 50 000), ale byla netradičně (v tomto měřítku) přesná. Až na pár nových cest vyjetých zřejmě při těžbě dřeva, bylo v mapě přesně to co jsme očekávali a chybělo to, co jsme tam nečekali (což nebývá zase až tak obvyklé). Ale co taky čekat jiného, když společně s německými pořadateli spolupořádal jeden z nejlepších světových párů tohoto sportu. Kontrol postavili opravdu dostatečně (67) a tak bylo dopředu jasné, že celé to nesebere nikdo, ale variant postupů bude celá řada. Do centra na koupaliště se nakonec vešli všichni a tak mohli využívat snadno všechny služby. Bufet, kultura koupání, mytí WC a od sobotního odpoledne neuvěřitelně skvěle vybavený Hash House, kde nás v noci obsloužil (teplou polévku podal) sám velký Bořan a kde byly potraviny ještě po vyhlášení výsledků. Když se přidalo i ideální počasí - v sobotu bylo sice teplo, ale žádné opékání, v noci bylo příjemně (kolem půlnoci slabý osvěžující deštík) a v neděli dopoledne taky žádné vedro - tak lze říct, že na závěr jarní sezóny přišlo opravdu to nej... Větší část týmu dorazila do centra už v pátek večer a poněvadž působila dost unaveně, brzy zalehla, aby nabrala sil a spali a spali... Ráno tradiční přípravy, čipy na zápěstí (Češi by mohli podvádět :-)) a v deset dostáváme mapy. Tradičně máme (tedy my s Evou) naplánováno za deset minut. Tentokrát jen na první část, neboť se rozhodujeme, že v druhé části budeme improvizovat podle chuti a vůle. Dáváme si slušnou porci a návrat do kempu plánujeme na třetí s tím, že nebudeme spát, jenom se najíme, poklábosíme a půjdeme dál. Zabalíme nějaké nezbytnosti (jídlo a pití, Fastumgel, Enervit, CARBOneX, občanku, peníze), já ještě mikinku, aby mi nebyla v noci zimička a hrneček, neboť podle organizátorů se dá v lese ze všech potůčků pít. Ve dvanáct startujeme a naše volba na první kontrolu (33) se neukázala jako nejvýhodnější (z balíku, který se na ní vydal s námi vyrazila jen jediná dvojice), ale ztráta několik (set :-)) sekund nás nijak nerozhodila. První lehký navigační problém mám na šestašedesátce, ale Eva mne dostává do reality velmi brzy a tak krásnou skalku v hustníku lupneme v pohodě. Potom přichází celkem bezproblémová partie (vzhledem k mé paměti se raději moc nerozepisuji, neboť už neumím své silné zážitky nějak časově zařadit, ale myslí že kontrola 68 nám (a nejen nám) dala na dohledání lehce zabrat). Kontrola, která vizuálně opravdu nadchla byla 58 a po ní dobře naladěni pokračujeme na pětadevadesátku. Cestou potkáváme nejdříve Hynka s Martinem (oni do mírného kopce běží, my pochodujeme :-)) a poté i Ladu s Patrikem (tady ještě v dobré náladě). Hrubý odhad říkal, že kolem 95 budeme začínat svítit, ale sebereme ji ve třičtvrtě na osm a tak svícení odkládáme na další kontrolu. Všechno jde ale jako po másle a my sebereme za světla ještě další tři terčíky. Ve třičtvrtě na deset se začíná už dost šeřit a tak kompletujeme světla a rozsvěcujeme. Náš noční souboj zahajujeme s heslem: Každá ze tmy je prémiová. Osmačtyřicítku dáme s mírnými obtížemi (kus před ní nás zastavil plot), pětašedesátku v pohodě, ale poté přichází zlatý hřeb večera. Cesta vede zpočátku po hranici rezervace (zakázaného prostoru) a my hledáme průsek na konci. Zahlédneme sice tabulku, ale pokračujeme a až asi po 300 metrech si při bližším pohledu do mapy uvědomujeme, že po hranici rezervace žádný průsek nevede a že odbočit jsme měli asi u té tabulky. Nevadí - slézáme o 80 metrů níže na silnici, najdeme odbočku a vylézáme opět o 210 metrů výše na česko-německou hranici. Těsně vedle předpokládané kontroly vylézáme průsekem o půl dvanácté. Popis vrchol, patník nás těší, neboť to bude určitě jeden z hraničních mezníků a to speciálně pro mne musí být úplná lahůdka. Jenže, jenže... Procházíme po hranici, obcházíme asi deset patníků (některé fakt krásně ozdobené) a kontrola nikde. Zoufale scházíme z kopce s nadějí, že se to někde nějak zvedne a přijde ten vrchol. Už jsme to skoro zabalili, ale osmdesát bodů je osmdesát bodů a tak zkouším poslední zoufalý pokus. Vylezeme co nejvýš to na čáře jde, Evu zanechávám na hranici a vydávám se do houští na české straně. Prodírám se sotva padesát metrů a bác... Byla tam. To bylo radosti, možná i nějaká slzička ukápla... :-) Potom 300 metrový sestup (kolínka poplakávala) po hranici k silnici (moje potíže nás dole lehce zbrzdily) a pak už jen další stometrový výstup přímo od silnice totálním humusem, naštěstí s pohodovou dohledávkou do centra, kde jsme o dvě hodiny dřív, než jsme plánovali. Vynikají Hash House (už byl vzpomínán) nám poskytl azyl, dostatek jídla, pití i relaxace a tak jsme naplánovali druhou část s tím, že to dáme jen lehce a pak se uvidí. Ve dvě dvacet opět vyrážíme (proti plánu samozřejmě se světly) do druhého okruhu. První (52) dáme s lehkým zaváháním celkem pohodlně, ale další (71) působí obtíže větší. Dát ji, nám zabralo skoro hodinku (volba asi nebyla úplně optimální :-)). Ještě se světly vyrážíme po čtvrté hodině na lov dvaadevadesátky. Vrchol kopce, triangulační tyč, patník - opět to vypadá nevinně. Na místo činu dorážíme celkem v pohodě, jenom naprostá rovina před námi poukazuje na to, že na ní najít vrchol nebude úplně jednoduché. Zaměříme, krokujeme a ... nic. Druhý pokus a ... nic. Zkoušíme to potřetí a když na námi odkrokovaném místě nic nenalézáme, začínáme česat les. Tady někde přece musí být a ... hop, byla tam - vidím triangulační tyč, docházím k ní. Je tam i patník, jenom ta mrška kontrola nikde. Napadá nás, že ji někdo ukradl (kolik tady v to místě může být asi triangulačních tyčí, že?) a nebo, že jí tam snad stavitel musel zapomenout dát. Rozhodneme se to zabalit a zahlásit v cíli. Jenže červíček pochybnosti hlodá a tak ještě naposled zkoušíme zaměřit a krokovat (opět odjinud) a tu se zjevila kontrola. Triangulační (prý tedy nebyla triangulační, ale byla na jakémsi zajišťováku (?) - tak nějak to snad prý říkala Eva) tyč sice byla, ale na zemi a to je pak fakt dost špatně vidět.Je čtvrt na šest, moc se nedaří a tak se domlouváme na ultrakrátké variantě s tím, že na každou kontrolu máme 50 minut a hoďku na návrat z jedenašedesátky do cíle, což bychom měli i s nějakou tou chybkou stačit. Jenže pak se jako na potvoru začalo dařit a když jsme na posledních sedmi kontrolách nechali dohromady na dohledávkách tak 10 minut museli jsme jít opravdu hodně pomaloučku, abychom nedorazili do cíle moc brzy :-))), neboť dál se nám už nikam nechtělo. Drsný sestup z kontroly 61, poté ještě závěrečné stoupání po louce k cíli (obcházet po silnici se nám to už nechtělo) a lehký náznak závěrečného finiše uzavřely naše účinkování v závodě. I když jsme se v závěru hodně brzdili, stejně z toho byl čas 21:32 (tj. dvě a půl hodiny před limitem). Vzhledem k tomu, že Horovi se přihlásili do kategorie Open, nám to ale na vítězství mezi vetoši stačilo. Bez problémů jsme mohli sebrat ještě 260 bodů (73, 93, 44 a 64), kdybychom se zmáčkli asi i 400, ale naše ztráta na jasně nejlepší Mix byla propastných 810 bodů. Je zřejmé, že pořád je co zlepšovat a tudíž hned zítra (pokud to nohy dovolí) začínáme přípravu na příští rok. Co se toho týká, nerad bych předbíhal události, ale naše (já - Eva) spolupráce, lze hodnotit jenom v superlativech a tak nevím ve kterém týmu se za rok stanu brzdou :-). 30.6. - Na juniorském MS ve Švédsku vyběhl Kody pro Česko první zlato a dařilo se i dalším. Červenec 2.7. - Pár výsledků z dlouhodobých soutěží na konci června: ŽPPŽ - běhali pouze Marek (7.) a Jakub (12.) oba v H14. Oblastní veteránský žebříček - v desítce jen Eva (8. v D45), v druhé Patrik (11.v H35), Vojta (12. v H45L), Petr (15. v H45L) a Eva (20. v D35L). Český pohár veteránů - do stovky Pedro (47.) a Eva (55.). Ve druhé ještě Pavlína (132.) a Vojta (146.). 3.7. - Z Maďarska dorazily první výsledky - Středa - Eva čtvrtá, Vojta sedmnáctý. Dneska - Eva pátá (celkem 4.) a Vojta čtrnáctý (17.) 3.7. - Ve Švédsku se běželo finále Middle. Tři pánové ve druhé desítce a dámy až za dvacítkou. 3.7. - Včera bylo léto zahájeno v Maďarsku, dneska na Zvůli a tak je tady ještě předletní Oddílový ranking a pár zajímavostí k němu. Po vrcholu sezóny se měnila výrazně i tabulka TOP10. 3.7. - A jak to (rogáč) viděl Honza. Jak společné Mistrovství Čech a Německa v Rogainingu 28-29.6. 2008 absolvoval tým BMP (Beroun-Mělník-Praha) Franta David + Honza Marek + Míra Šimek - očima Honzy Marka . Z teplíčka tunelu (přes noc byla v lehkém spacáku docela zima) jsme se osmělili před devátou. Svítilo sice slunce, ale pofukoval docela studený větřík, takže jsme po přikurtování k čipům plánovali v bundě. Shodli jsme se na dvou okruzích s návratem do Hash House (HH) do půlnoci max. do 2 hodin, pak dvě hodiny spánek a začít druhý okruh. Napřed navrhl Míra trasu druhého okruhu. Pak jsem uspěl já se svým návrhem zahájit první okruh na kontrolu č.61 a posbírat kontroly v relativně plošší části na jihu mapy (kontroly v této části mapy mně připadaly v noci jako problémově dohledatelné). Následně jsme společně dotvořili první okruh a cca v 11 hod jsme ukončili plánování. Po startu se stejným směrem vydalo asi 6 družstev, mezi jinými Patrik+Lada a Pilař s Milotou. Ocitli jsme se na chvostu, protože Franta s Mírou většinou rychle chodí, běhají však minimálně – na což mě Mirek upozornil už před závodem. Hned na úvodní 61 se ukázalo, že důležitější než rychlost je přesnost dohledávky. Míra s Frantou šli přesně na skálu kde byla kontrola, zatímco ostatní oblézali jiné skalky – takže jsme se dostali na čelo pelotonu. Při dohledávce 72 jsem si znovu ověřil mapařskou dovednost Míry a Franty, kteří zamířili na správný průsek, zatímco já, Milota i Pilař bychom kontrolu hledali na průseku jiném. Na kontrolu 32 jsme došli podél severní větve potoka. Odtud přes louku po cestě kolem 63 na 83. Cestovka až cca 1km před 84 (63 jsme sebrali při cestě). Franta osvědčil cit pro mapu a vyvedl nás nejprve na cestičku kolem kanálu, po které jsme pohodlně došli k zajímavé kontrole. V mapě to na první pohled vypadá jako přítok Blatenského kanálu, ve skutečnosti je to odtok z kanálu, který asi někde zasakuje. Postup na 64 jsme volili po louce na přímo – nebylo to nic moc ( velké drny, občas nějaká bažinka ), lepší asi bylo vyjít na silnici, jak radil Franta. Kámen 64 prý lehce neseděl. Původně jsme na 45 chtěli dojít po průseku, ale les tady byl hrozně zabušený, a tak jsme to vzali severním obchvatem až na cestu. Křížení potoků bylo více, ale Míra bez velkého váhání našel to pravé. Na 91 jsme šli zprava a Franta ve změti potoků a rýh šel najisto a našel kontrolu bez tápání prý díky popisu potok – křížení s okrajem vysokého lesa. Shodli jsme se na tom, že v noci by se kontrola dohledávala asi obtížně. Z 91 jsme šli na východ na cestu a po té jsme se dostali téměř až k 53. Na 89 jsme odbočovali se zákruty silnice a šli jsme na směr, kluci opět přesně – já jsem měl opět problémy vyhodnotit ten správný potok. Názory na postup na 37 se lišily. Míra navrhoval jít po průseku. Franta nás nakonec přesvědčil jít na sever na cestu. Tady jsme možná zaváhali a zvolili kratší, ale náročný a zamokřený postup. Nejlepší zřejmě bylo, vzít to na 37 od severu průsekem, my jsme šli ale na přímo přes les a louku, která byla hrozně podmáčená, takže jsme se zabahnili až po uši, a to zrovna před plánovanou zastávkou v hospodě na Božím Daru. V radničním sklípku jsme si dali na tyto končiny překvapivě levné menu, doplnili tekutiny a po 75 minutách vyrazili ke 40. V hospodě jsme probrali další plán – byly dvě varianty : kratší 87, 57, 77, 79, 59, 85, 48 a delší 95, 49, 36, 96, 47, 35, 68, (67), 94, 66, 65. Zvítězila kratší varianta. Na delší se dalo sice sebrat o 120 bodů více, ale byla časově asi o 2 hodiny delší. Navrhoval jsem přidat ke kratší variantě ještě pytlík přes 95, 49, 36 na 87. Klukům se zdála 95 příliš nízko a příliš náročná, s ohledem na čas a efektivitu. Vyšli jsme podél sjezdovky, obešli zakázaný prostor z východu a sklouzli ke kontrole. Odtud jsme se vrátili až na silnici a pak postupovali až na 87. Kousek od kontroly vedla cesta, která sice nebyla v mapě, ale měla správný směr v postupu na 57. Při cestě na 77 jsem se trochu ztrácel ve vyhodnocování správných průseků a s mapou jsem se našel až na rohu zakázaného prostoru. Ze 77 jsme seběhli nejprve po pěšině, pak po průseku na východ na cestu, po které jsme běželi téměř až k ohybu cesty na 79. Po drobném zaváhání jsme se cca 100 metrů vraceli na průsek s kontrolou. Na postupu na 59 jsme potkali Vojtu Horu, který tvrdil, že je les dost zabušený. Míra osvědčil svůj cit pro mapu, a aniž by vytáhl buzolu (měl ji pořád v batohu), dovedl nás přesně na 59. Cestovka na 85. Ještě za šera jsme dohledali 48. Světla jsme nasadili až na 65 u rybníčku. Dohledávku 60 ztížilo obcházení oplocenky. Pak už jen 33 a do HH docházíme půl hodiny před půlnocí. Jen jsme se pustili do výborného guláše od místních hasičů, začalo trochu pršet - bylo to ale jen pár kapek. V HH jsme ochutnali ještě další připravené dobroty. Dali jsme si pivo a odebrali se k odpočinku do spacáku s tím, že jsme si s Frantou nastavili buzení na 3 hod. Dlouho jsem nemohl zabrat (noc byla tentokráte teplá). V polospánku jsem slyšel, jak přišel Méza s Evou a pak jsem tvrdě usnul, zaspal i svůj budík a vzbudil se až ve čtyři. Méza už byl pryč. Franta tvrdil, že slyšel svůj i můj budík, ale prý se mu nechtělo nás budit, když jsme tak tvrdě spali. Posnídali jsme v HH a na dopolední okruh vyrazili po páté. Podle plánu jsme měli nejprve vzít 51, ale při cestě na ní Míra navrhl obrátit směr s vidinou možného sebrání 70 případně 34 (pokud by zbyl čas). Trval jsem tvrdošíjně na původním postupu, neboť jsem se obával, že bychom nakonec sebrali bodů ještě méně. Dohledávka 51 bez problémů. Cestou na 90 nás doběhli Pilař s Milotou, ale kontrolu dohledal dříve Mirek. Na 81 – cestovka stejně tak jako na 71. Ze 71 navrhl Franta traverz, protože nechtěl zbytečně ztrácet výšku a chtěl naopak vypustit louku, na které by do nás pražilo sluníčko. Traverz byl sice trochu delší, ale les byl docela průchodný - takže dobré. Na 99 jsme byli v 8:10 – tedy necelé čtyři hodiny do cíle. Chtěl jsem vzít 62, 92 a 52. Kluci si mysleli, že je to s rizikem – bez rezervy a chtěli jít jen 31, 92, 52. Nakonec jsem je ukecal, že sebrat 62 je s 30 bodovým ziskem a s rizikem 20 bodové ztráty (pokud bychom z nedostatku času museli vypustit 52). Na 62 jsme byli v 9:00, přesně jak Míra odhadl. Z 62 na 92 bych volil jiný postup - na jih na pěšinu a po ní na západ do sedla. Kluci postup viděli taky, ale chtěli jít na jistotu. Před průsekem, který zkracoval postup na 92, jsem při běhu zakopl a trochu se na asfaltu odřel – to zdůrazňuji proto, že to mohlo dopadnout hůř a pak by se časová rezerva náramně hodila. Na 92 jsme byli před desátou a shodli jsme se na tom, že po 62 byl ještě čas na to vzít 31. Všichni jsme si to mysleli, ale nahlas to sám nikdo neřekl. Z 52 jsme scházeli dolů na silnici, zatím co nějaký jiný tým běžel po kopce proti nám sebrat ještě nějakou kontrolu. Protože jsme do kempu dorazili hodinu před limitem, navrhl jsem před cílem klukům, že shodíme batůžky, vezmeme si sandále a v klidu si dojdeme pro 42. Tento návrh však nezískal potřebnou podporu. Celkově jsme nasbírali 1940 bodů ze 4110 možných, což je 47,2 %. Přestávky vydaly dohromady na cca 8 hodin (1.17 večeře + 5.17 v HH + 2x 0.10 po cestě + 1.02 před limitem) - čistý výkonový čas byl tedy 16 hodin, za který jsme ušli asi 85 km. Z toho vyplývají tato průměrné hodinové výkony: 121 bodů / hod, a 5,3 km/hod. Letošní závod byl skvěle postaven - vždyť ho stavěli mistři. O jednu úroveň výše posunulo závod samoobslužné občerstvení v HH. Počasí v rogainingovém termínu tradičně přálo. Příroda i výhledy byly nádherné. Od spoluběžců jsem se přiučil v mapování, což je pro mě velmi cenné. Jsem rád, že jsem měl možnost srovnat běžecké pojetí s chodeckým. Po skvělé akci se těším do Estonska, kde bude asi klíč k úspěchu správně naplánovat dlouhou noc. Dojmy v několika dnech sepisované konečně „dolepil“ dne 2.7.2008 Honza Marek 6.7. - Po včerejší klasice (v desítce jen 8. Chrobák) dneska končí JMS ve Švédsku štafetami. Našim se moc nedařilo a po loňském supervýkonu juniorů se letos nedostali ani na velkou bednu. Mapy ale stojí rozhodně za shlédnutí. 6.7. - V Kanadě Marek dvanáctý a ostatní kolem dvacítky. Jak to celé probíhalo se určitě od. Marka brzy dozvíme. Projít v lese se byl po dlouhé době i Pája. 6.7. - Poslední etapa v Hungárii vyšla Vojtovi, který se posunul na celkové 14. místo, ale zase se nepovedla Evě, která klesla na páté. 6.7. - Než budou konečné výsledky z Hungaria cup, ještě jednou na maďarskou notečku. Koncem června (o mistrovském víkendu) běžela Pavlína Ultrabalaton (2. ročník běhu kolem Balatonu). Trať (212 km) celou nedokončila, ale určitě by bylo zajímavé, kdyby nám své snažení přiblížila :-). 12.7. - Dneska začalo ME v rogainingu (reprezentují Bořan se Sádlem) a zítra se rozbíhá (i za naší účasti) MS v OB (my (Bohouš, Eva, Vojta a Marek) tedy jen v Orienteering festivalu a při pořádání (Lucka)). Zítřejší sprint je rozlosován a bude v přímém přenosu (stejně jako middle a 3. úseky štafet) v televizi. 13.7. - Sprint muži: 1. Khramov (RUS), 2. Hubmann (SUI), 3. Johansson (SWE),..., 6. Tomáš Dlabaja, 7. Jan Procházka; 18. Jan Mrázek. 13.7. - Sprint ženy: 1. Hausken (NOR), 2. Kauppi (FIN), 3. Jansson (SWE),..., 6. Dana Brožková, 9. Eva Juřeníková, 17. Radka Brožková. 13.7. - V Prostějově se běžela kvalifikace sprintu a naši zaběhli výborně. Všichni s přehledem postoupili, Dana z prvního místa, Bet (porazil Thierryho) a Olaf z druhého. 14.7. - Czech brothers (Bořan & Sádlo) letos titul evropských šampiónů vybojovali! Sebrali celkem 62 kontrol. Zajímavostí je, že absolutně druhý byl nejlepší ženský tým a ten mistrům šlapal dost na paty :-). 15.7. - Pět ze šesti - to je bilance českých reprezentantů při kvalifikaci longu. Lépe se dařilo ženám a jediného peška si opět vytáhl smolař Sosák. 17.7. - Do odpoledního finále se nakonec protlačili všichni Češi (Olaf dost na těsno :-)) a tak se máme na co těšit. 17.7. - Na "Festivalu" je po třetí etapě Eva čtvrtá (ve třetí etapě bronz) a Vojta devátý. 17.7. - Rychlým závěrem si Bingo vyběhnul stříbro na middlu, když ho porazil jen božský "Ťjéry"! Middle muži: 1. Thierry Gueorgiou (FRA), 2. Michal Smola, 3. Valentin Nobvikov (RUS). 17.7. - Skvělý den pokračuje - Radka Brožková má z middlu bronz! Middle ženy: 1. Minna Kauppi (FIN), 2. Vroni Koenig-Salmi (SUI), 3. Radka Brožková. 19.7. - Dana Brožková si vyběhla titul mistryně světa!!! Long ženy: 1. Dana Brožková, 2. Marianne Andersen (NOR), 3. Annika Billstam (SWE),..., 8. Eva Juřeníková, 21. Jana Panchártková. Long muži: 1. Daniel Hubmann (SUI), 2. Anders Nordberg (NOR), 3. Francois Gonon (FRA),..., 13. Michal Smola, 24. Jan Mrázek. 20.7. - Ukončeno bylo i MS závěrečnými štafetami. Naši začali vždy skvěle, ale nakonec to medaile nebyly. Muži čtvrtí a dámy páté. Vyhráli Finky a Britové. Kaňkou na posledním dni byl kolaps Thierryho po bodnutí jakýmsi hmyzem. 20.7. - Festival skončil a Eva přes výborný výkon v poslední etapě na bednu nevystoupala - čtvrtá. Ostatní mimo desítku. 24.7. - Po MS se stále běhá. Ve Švédsku (na O-Ringenu) pokračuje Světový pohár (klasika se startovala ve dvojicích, jenom se dvěma motýly), ve Slovinsku začal OO.cup (Lucka byla ve včerejší první etapě devátá) a v Čechách se běží o víkendu Veteran cup, kde startují Eva, Vojta, Petr, Hanka a Kristina. 28.7. - V nabitém víkendu vyhrála Kristina kategorii D21C na Veteran cupu ve Vamberku. Eva šestá, Vojta devátý a Hanka dvanáctá. Ve Slovinsku Lucka na OO cupu devátá a Honza jel v sobotu a v neděli 24-hodinový závod na MTB (GIANT Berounská 24 MTB ) na Zdejcině. Jediný zodpovědně popsal svoje dojmy... 24 hodinovka na horských kolech - vyjeli jsme nad Everest K 24 hodinovce na horských kolech jsem se dostal tak, že mě kolega v práci – Martin Pech oslovil, zda bych nechtěl jet za tým města Beroun. Původně jsme se dohodli, že budu náhradník a pokud nesežene nikoho jiného, že pojedu. Protože se kolegyně, kterou sehnal před 14 dni při projížďce trati zranila, tak jsem nastoupil já. V týmu města byl Martin Pech, Dana Vilhelmová, Martin Bělohoubek a já. Měli jsme dva až tři společné tréninky, jinak jsme na trati závodu v okolí Zdejciny trénovali individuálně. Jeden okruh měl původně 9,2 km, ale poté co organizátor nahradil „asfalty“ terénem, byla trasa asi o půl km kratší. Před závodem mě kolegové z družstva vyzvali, abych sestavil harmonogram, jak budeme střídat. Připravil jsem si asi 4 varianty střídání, které jsem zkonzultoval s trenérem našeho oddílu orientačního běhu Vladimírem Mezníkem. Ten byl podobně jako já názoru jezdit co nejdéle 1-1-1-1 (okruh) popřípadě „pošetřit“ ženu a jet 2-1-1-1-1-2… a v noci jezdit 2-2-2-2 , abychom se mohli prostřídat ve spánku. Při závodě se ukázalo, že pro naše družstvo byla taktika střídání stanovena dobře, ale problém byl se spánkem. V reálu se bohužel dalo usnout až někdy k ránu, protože do půl třetí řvala v centru muzika, což byla snad jediná chyba jinak výborné organizace závodu. Podle zvoleného systému střídání a dopředu najetých časů na jeden okruh jsem sestavil harmonogram, který jsme i přes dva defekty a jednu poruchu světla beze zbytku splnili a najeli tak plánovaných 50 okruhů (s rezervou 1 okruh navíc). Pro srovnání - vítězové v absolutním pořadí najeli 66 okruhů a první v kategorii jednotlivců 48 !!! Na to, že členové družstva měli „najeto“ od 500 do 1500 km jsme udělali velmi slušný výsledek - 14. místo v absolutním pořadí z cca 50 hodnocených. Celkově jsme najeli 430 km průměrnou rychlostí 19,33 km/hod. Průměrem údajů ze dvou mapových podkladů mně vyšlo, že převýšení na 1 okruh bylo 192 m - takže jsme za závod nastoupali 9600 metrů !! V sobotu bylo příjemně s jednou drobnou přeprškou, noc byla teplá, v neděli ráno chvilku mlha a pak teplo. Bike-camp byl na hřišti na Zdejcině, předávka na silnici nad hřištěm - po 4 hod se pro zatraktivnění začalo projíždět Bike-campem. Jezdilo se na čipy - měření zajišťovala firma SPORTSOFT. Výsledky byly k přečtení průběžně na tabuli a následně veřejně přístupné i v počítači. Na noc si mohli účastníci závodu zapůjčit světla značky Blackburn (svítily parádně). Po 24 hod fungovala výborně maratónská občerstvovací stanice. Další informace o závodě jsou na http://maratony.sportbusiness.cz/, http://24hod.sportsoft.cz Pár postřehů ve srovnání s 24 hod Rogainingem (rogáčem) Výkon byl intervalový a dost intenzivní. Tepová frekvence se mně často pohybovala kolem „maximálky“ 157 - 163 tepů za minutu. Několikanásobně více jsem jedl (tolik stravy by se mně do batůžku pro rogáč ani nevešlo) a také více pil. Trať byla natolik rychlá, že se nedalo nikde odpočívat a pomalu ani napít, takže jsme povětšinou na kolech pití ani nevozili. Na regeneraci stačily dva okruhy (1 hod) optimálně však 3 okruhy (1,5 hod). S několika dalšími závodníky jsem se shodl na tom, že ať jel člověk okruh pocitově pomalu nebo rychle a nebo v noci – rozdíly v čase na jeden okruh byly maximálně do 1 minuty. Podobně jako na rogáči se druhý den dostavil jistý druh únavy - jakási otupělost, takže nám začalo dělat problémy si dopočítat a hlavně zapamatovat, kdy bude další střídání. V této fázi našemu týmu nejvíce pomohla přítomnost Pavla Němce, který nám mimo hlídání časů zajišťoval nabíjení baterií a další záležitosti. Podstatný rozdíl je v plnění plánu. U závodu MB lze podle najetých časů celkem přesně naplánovat počet „odjetých“ kol, kdežto na rogáči je plán a vlastní realizace značně variabilní - což mně více vyhovuje. Každopádně to pro mě byla cenná a zajímavá zkušenost. Zkuste si to někdy také - není to nic lehkého. Srpen 1.8. - Po náročném červenci ještě zpátky k červnu - obrázky z MČR na KT a ve sprintu (21.-22.6.) v Černých Voděradech a v Praze - Bohnicích. 5.8. - Na Valečově se bězelo 5 etap OB i s naší účastí. Valečovský amfiteátr opět po dvou letech přivítal OB nadšence na 5 etap OB. A už tradičně se měly odběhnout ve třech dnech. Rytmus sobota - pondělí zapříčinil páteční (a prý výtečný :-)) koncert Evy a Vaška. Centrum opět přímo pod hradem, i když část běžců zůstala prozíravě u parkoviště a nemusela si vyslechnout sobotní (nedělní) koncert, který ne všechny nadchnul. Na noční prohlídce hradu se podařilo některým jedincům solidně vytočit kastelána a tak paní starostka požádala, aby nedělní (pondělní) koncert (naštěstí?) neproběhl. Trochu podceněny byly toalety - když pro 500 účastníků bylo jen 6 budek (v neděli po okraj), ale vše naštěstí zachránily luxusní hradní sucháče. Vybavení centra stánky s potravou a pitivem bylo značně nadstandardní a tudíž jsme hlady ani žízní netrpěli. Všechny mapy v měřítku 1 : 5 000 - což byla v těchto skalách nutnost a na nich poměrně krátké tratě do 4 kilometrů - všechny etapy byly nazvány sprintem:-). Sprintových časů se ovšem moc nedosahovalo. Dopolední sobotní etapa přímo v okolí hradu (mapa Valečov E1, E5) a s doběhem přímo v centru byla krátká, ale se značným převýšením, takže si někteří borci skály vychutnávali skoro dvě hodinky. Další tři etapy na mapách Skalka E2 a Smrkovec E3, E4 měly stejný start (1800 metrů s devadesátimetrovým převýšením) i cíl (na mapu Smrkovec E3, E4 se nevešel). Skal bylo trochu méně, ale zato tradiční přeběh hlubokého údolí a následné horolezení (třetí etapa) či naopak sjezd v prachu po zadku do údolí (etapa čtvrtá). Po třetí i čtvrté etapě jsme si prach ze všech částí těla zajeli spláchnout na Branžež do Komárovského rybníka. Zaplavali jsme si, opláchli se a Markovi se podařilo utopit ploutev, kterou jsme několik minut bezvýsledně hledali na dně. Aby rybník nevypouštěl se nám nakonec Marka povedlo přesvědčit a tak jsme odjeli ladit na závěrečnou (hendikepovou) etapu. Pátá etapa se běžela opět v náročném terénu v okolí hradu. I v posledním "sprintu" překračovaly některé časy hodinu a tak se už někteří borci těšili na Kateřinu - pryč ze skal. Předloňské tři medaile jsme sice neobhájili, ale i tak se celkem dařilo - suverénně od první etapy vedla (a vyhrála) Zuzka v kategorii D16 (vyhrála tři etapy), kde Katka dokončila na osmém místě. V hlavní dámské kategorii se s nástrahami tratí prala Lada téměř sedm hodin a na nejlepší nestačila. První vícedenní závod dokončili bez ztráty kytičky i Pavla a Jakub. Slušné páté místo vyběhla i Pavlína (ovšem k medaili bylo docela daleko - 100 minut :-)). Hošíci v H14 - sedmý Marek, devátý Jakub. Druhou naši medaili vyběhl výborným finišem Pavel v H40 - bronz. Do desítky se díky nezdarům soupeřů dostal i sedmý Bohouš. Zbývající borci se dali na vrhačské disciplíny - Pedro v první etapě, Janička ve druhé a Patrikovi se "zadařilo" v závěrečné. A když se nám (tedy Lence) nakonec horko těžko povedlo vydolovat i cenu pro Pavla, který musel odjet před vyhlášením, lze hodnotit pět valečovských etap znovu jako výtečný závod a vysokou školu orientace. 11.8. - Na Svaté Kateřině se konal Czech 5 days O 2008. Už jsou i obrázky OB léto pokračuje a náročný týden (11 závodů za 9 dní) byl zakončen na Svaté Kateřině. CZECH 5 DAYS ORIENTEERING 2008 se běhalo přímo v okolí kempu (první tři etapy a nočák) a na Bradle. Centrum bylo tentokrát, díky výrazně nižšímu počtu startujících než před čtyřmi roky, mnohem volnější a vzhledem k tomu, že naše slánská divize dorazila už v pondělí (přímo z Valečova) měli jsme vyclaimován kvalitní a rozlehlý (ne tradičních 152×305) plac na stany, do jehož středu si zpočátku postavil stan Chlebák, než byl umravněn. Přesto nám svou přítomností, vtipem a šarmem zpříjemňoval celý pobyt. Kemp doznal od našeho posledního pobytu dost, vesměs příjemných, změn (další vodní plocha, zvířátka,...). Rybníček byl po předchozích zkušenostech) neuvěřitelně čistý, bufík fungoval a noční kravál se odehrával v dálavách a tak když se přidalo i příjemné počasí a jediný pořádný prch byl ze čtvrtka na pátek v noci a ráno, vládla (snad všeobecná) spokojenost. Ne vždy tomu tak bylo tradičně s našimi výkony. První etapa - klasika na desítce - byla poměrně dlouhá a i když pár kopců bylo (hlavně v kamenných hřbetech) nebyla nijak extrémně náročná (jiného názoru byli někteří starší vetoši a v cíli padala i dost silná slova:-)). Nám přinesla hned tři dámské bronzové medaile - Janička (D10N), Lucka (D18) a Eva (D55). Druhá (zkrácená) etapa se běžela na mapě s netypickým měřítkem 1 : 7 500, částečně i severně od kempu. Byla kopcovatější a kus i ve větším humusu pod nohami. Tentokrát jsme si polepšili - Lucka etapu vyhrála, dařilo se i Zuzce (D16), která se druhým místem dostala na třetí celkově a třetí opět Eva. Odpolední KPČ bylo rozděleno podle zájmů a tak se různé dny dostávalo na tradiční Kateřinské cíle. Třetí (krátká) etapa se běžela na pětce (startovalo se kvůli třídenním závodům až odpoledne) a začínala pro všechny stopadesátimetrovým výstupem na mapový start, který byl o téměř dvacet metrů výše. Potom dva delší postupy do šutrů a houbaření na malém prostoru, kde v různých směrech pobíhaly desítky zběsilých o-běžců. Těm, kterým se podařilo vymotat ze stavitelových nástrah, potom zbývalo již jen seběhnout k tradičnímu cíli - hrázi rybníka. Přesto, že se mi největší hrubka povedla v druhé etapě, kdy jsem se vydal z trojky rovnou na devítku, neboť byla nejblíže, a poté po čáře na osmičku... :-)), ani tady jsem se nevyhnul veselé příhodě, když se mi cestou na kontrolu číslo dvanáct podařilo vyběhnou (o dobrých 100 metrů) z mapy. Než jsem to zjistil, tak to chvilku trvalo a i třetí etapa byla v háji :-). V technické etapě si druhá místa vyběhly Lucka a Eva. Fatální chybu předvedla Zuzka (vynechala kontrolu) a z medailových ambicí bylo zase jenom to atletické náčiní. Krátkou tratí ovšem den neskončil. Noční závod se startem i cílem v centru měl tradičně ne mnoho běžců, ale o to více diváků. Většina naší výpravy se samozřejmě zapojila (Katka se přehlásila na Mix, aby se v lese nemusela bát sama). Já jsem se na jaře optimisticky přihlásil do jedenadvacítek, netuše, že můj fyzický fond se tomuto unáhlenému činu bude značně zpěčovat. Naštěstí byl los ke mně milosrdný - můj "vodič" mne doběhl na pětce. Sice jsem se zpočátku snažil o vlastní postupy, ale mé originální nějak moc nefungovaly. Přesto, že jsem "vodiče" během další cesty dvakrát ztratil (a překvapivě opět doběhl), dojel a vojel Chlebáka, největší chyba přišla na sběrce, kterou jsem nedoběhl, a minuta tam byla zbytečná. Ovšem na vítěze to bylo víc než dvanáct, tak to ani moc nebolelo :-). Medaile (diplomy) si ovšem za lepší výkony vyběhli Zuzka (stříbro), Lada a Marek (bronz). Devět závodů v uplynulém týdnu bylo celkem vyčerpávajících, ale fyzicky nejnáročnější etapy teprve čekaly. Čtvrtá na mapě Bradlo (1 : 10 000) nás samozřejmě zavedla ke krásnému a kamenitému vrchu, který jsme měli možnost přebíhat hned třikrát. Dvakrát jsem si to vychutnal, ale potřetí už to bylo výrazně výhodnější okolo, tak jsem si to už odpustil. Poněvadž jsem byl hodně utahaný, šel jsem pomalu a jedině v této etapě jsem nedal pořádnou hrubku. Díky tomu, že závodníků bylo málo a pořadatelé moc nespěchali, měli jsme šestiminutové startovní intervaly a tak jsem se s nikým ve své kategorii až do této etapy nepotkal (nebo o tom nevím). Tady jsem doběhl Maďara běžícího přede mnou pět kontrol před cílem a potom jsme se už jen tak lehce střídali až do cíle. V etapě vyběhla stříbro Lucka a bronz Eva a Pedro (H40). V podvečer odstartovaly pivní štafety a přestože Lada silně tlačila, spoluběžce nesehnala a byly opět bez nás. Favorizovaní BT byly poraženi týmem PKTJM, kde především Bet předvedl famózní výkon (dařilo se mu skvěle v obou částech) a mezi dámami dominovaly mladé Estonky. Poslední noc byla kempu tradičně mírně hlučnější (někteří borci měli poté s pátou etapou dost potíže), ale v normě. Pátá etapa na (skoro) stejné mapě (A3 místo A4 => větší prostor), se stejnou sběrkou a cílem. Klasika byla mírně delší než předchozí etapa, ale kopců čekalo méně. O medaile ze třetích míst usilovali Lucka s Evou a obě je s přehledem uhájily, když lepšímu umístění se spíše mírně vzdálily. V etapě se dařilo i Zuzce, která byla druhá a třetí Kristině (D20). Já jsem nedohledal posed (!) kolem kterého jsem třikrát prošel a nakonec mi ho musel jeden z veteránů ukázat, když jsem od něj stál asi 8 metrů a neviděl ho, a tudíž bylo jasné, že medaile necinkne a ztráta smazána nebude. Ovšem dlouhý postup (6-7) po rovině, po měkkém a v bílém lese byl naprostý balzám na unavené nožičky. Posléze uvedená chyba a příjemný výklus, když tři kontroly před cíle jsem zezadu dostižen, rozhoduji se neporušit pohodu až do cíle. Ale když soupeř volí z předsběrky obíhačku, jdu rovně a protože razím sběrku dřív alespoň si zafinišuji (nakonec z toho stejně vyplynulo, že vynechal jedenáctou kontrolu a byl disk :-(). Čtvrtý byl i Vojta (H55), šestí Marek (H14) a Patrik (H35) a sedmá Janička. Těsně za desítkou doběhla Katka (D16), ale ta našla kromě lampiónů na závodech i něco podstatnějšího a Lada v hlavní dámské kategorii, která si v lese za své peníze užila celkem devět a půl hodiny. Pětidenky opět skvělé, jen se někteří medailisté na závěr podivovali svým cenám, které se svou kvalitou a použitelností s Valečovem nemohli rovnat. Vzhledem k omezenému místu v návratových modulech a dopravních problémech mezi Jičínem a Mladou Boleslaví (Vojta jel chytře přes Poděbrady) byla i cesta domů malým dobrodružstvím 18.8. - GP Silesia 2008 - Odjezd před devátou - Anča čeká v Hradci - Vracíme se k Brnu (přes Nové Město na Moravě) - Začíná se stmívat - Příjezd před desátou - Po čtyřech letech opět za tmy na stejném poli - Dopolední KPČ v Javorníku - Odpolední etapa je na rozběhání - Ráno přichází první bouřka - Bahenní lázně uvězňují Horáčka - Polní lopatka a Jájina lehká noha v akci - Při druhé etapě prší - Při třetí etapě leje, nad Kaltenštejnem sa blýska, hromy divo bijú - Za tmy se běhá i ve dne - Petr sehnal tělocvičnu ve Vidnavě - Slabší povahy se stěhují z pole pod střechu - Ve čtvrté etapě se brodíme po kolena - Lucka to celé zaspala - Odpolední sprintík ve Vidnavě - Vyhráli Olaf a Katka Náměstí osvětlila Ohnivá show - Závěrečná etapa na pohodu - Kdopak to zase nečte kódy? - Z lesa přibíhá blbeček a debil - Bez medailí, ale v dobré náladě - Domů přes Polsko... - Obrázky 25.8. - Krásné a obtížné terény v okolí Kacanov hostili další ročník Pěkných prázdnin. Díky několika přesunům jsme se mezi vyvolenou osmistovku dostali čtyři. První etapa - krátká - celá ve skalách jen se závěrečným doběhem mimo byla nejnáročnější mapově. Moc se neběhalo, neboť to díky kopcům a podložce nešlo. Odpoledne sprintík, který byl opravdu sprintem a tak jediné potíže byly tradičně s čitelností cest v lese (ISSOM). Po krásném počasí v sobotu přišla uplakaná neděle. Třetí etapa a opět trochu jinak - skály, ale tentokrát to chtělo i běžet (takže my co jsme toho moc nenaběhali, jsme dostali pěkné dardy) a přitom zírat do mapy. Poněvadž tentokrát bylo docela vidět, dalo se to i na desítce dohledat celkem pohodlně. K naprosté spokojenosti chyběly tradičně jen naše lepší výkony :-) - Eva pátá, Vojta sedmý, Pedro osmý a Kristina to po pádu v poslední etapě zabalila. Září 1.9. - Konec prázdnin již tradičně trávíme na Jesenickém labyrintu. Konec prázdnin již tradičně trávíme na Jesenickém labyrintu. Pěkné terény, kompletní servis v centru a pořadatelé, kteří s námi zacházejí pěkně každý rok znovu přitáhnou. Běželo se opět (stejně jako loni) z Bedlna. Centrum stejná loučka, mapy tradiční Lovíč (3 ×) + pro sprint pětkový výřez Lovíč - Lomy a Tobiášův vrch (což je vlastně Lovíč - sever). Většinou nevelké převýšení, ale dost zelené, klacky pod nohami, kameny a kamenná pole. Páteční první etapa měla být podle názvu krátká (pro většinu ovšem na patnáctce), ale vzhledem k tomu, že naše délka byla téměř 9 kilometrů, byla neoficiálně přejmenována na zkrácenou (vítěz těsně pod 60´). Vzhledem k tomu, že letos nebyla zmobilizována armáda s teplými sprchami (byly jen sprchy studené), následovala koupel v lomu, Eva ještě stihla vyhlášení, neboť byla stříbrná. Druhý den byl jako vždy trochu hektičtější. Začínalo se klasikou, která byla (při optimálním postupu) u nás dlouhá stejně jako páteční krátká a některých kategorií dokonce podstatně kratší. Optimální postup proto, že se běžel free order. Znova na patnáctce, a třicet (!) kontrol v obdélníku zhruba 14 × 8 cm nebylo úplně jednoduché rozklíčovat tak, aby člověk zbytečně nezabíhal a aby sebral všechno. Zřejmě nejlepší metodou (trasu si nakreslit) jsem samozřejmě pohrdl a tak se mi kromě chyb v dohledávkách a volnému tempíčku načítaly minutky i za vynechanou 124, pro kterou jsem musel přes hřeben a potom zase zpátky. Tady si Eva vyběhla opět stříbro a navíc ještě Vojta bronz. Poté se relaxovalo, neboť den pokračoval supersprintem. Tentokrát opravdu v čistším lese, ale postavený klasicky - 10 kontrol (opět pro free order), když uprostřed vedl povinný závěrečný postup. Výtečně zaběhla Lada, která se mezi ženami vešla na konec první desítky. I já jsem rozběhl do první desítky, ale druhý nejhorší (!) povinný postup (dobrých 75´´) mě posunul až na šestnácté místo. Do dvacítky se vešly i Pavla (15.) a Eva (18.). Mezi mládežníky překvapivě Kuba (4.) pár sekund za medailí porazil Marka (6.), když si ale přitom poranil nohu a další závody už neabsolvoval. Sprintíkem den ovšem neskončil, čekal nás ještě nočák. Ačkoliv délky tratí nebyly nijak závratné (naše 6,9 km), mnozí si v lese vzhledem k neprůhlednosti terénu docela pobyli. Noc se opět vydařila Markovi, který si vyběhl druhé místo. Slušně i čtvrtí Pedro (od desítky les osvětloval Bořan s novou lampičkou) a Bohouš (hned od jedničky ve dvojici s Tomášem). Krátká regenerace do nedělního rána samozřejmě moc nestačila. Poslední etapa se běžela na mapě Tobiášův vrch - těžká podložka (kameny, klacky), hustníky a malou viditelností a (alespoň u mne) značná únava předurčily jaký to bude závod. Začalo to hrubkou v kamenném poli (9!´), pokračovalo další minelou na osmičce (4´), no a potom jsem vytuhnul. Za třináctkou žaket a pak už jen následoval pochod do cíle. Už vím, že se letos opět MČR na klasice nezúčastním v hlavní kategorii :-). Nedařilo se ani Vojtovi, který se po trojkombinaci nejpomalejších časů na kontrolách 6-8 propadl a ač po druhé etapě třetí se chystal útočit na stříbro, bylo z toho nakonec až sedmé místo, dvě minuty před osmým Bohoušem. Sedmý byl i Marek, který chyboval především v první etapě. Dámy byly mnohem úspěšnější - Lada v dámské elitě na skvělém šestém místě a Evě se nakonec ve třetí etapě podařilo nejméně chybovat a celkově zvítězila. 4.9. - Obrázky z Labyrintu. 8.9. - Druhá část OB sezóny zahájila tento víkend. Druhá část OB sezóny zahájila tento víkend. Od pátku do neděle proběhl netradiční čtyřboj. Už v pátek večer zahajujeme dalším nočním závodem. Po únavě z Jesenickém labyrintu a pouštění žilou jsem se moc neprobral a bylo zřejmé, že pohyb po lese příliš ladný a svižný nebude. Běželo se na mapě Custodius a byl to Zážitek (opravdu s velkým!). Značná část se běžela po loukách, což bylo ještě skvělé, ale když se vlezlo do lesa, tak to bylo maso. Velmi často klacky pod nohami do půlmetrové výše a přes to dvoumetrové kopřivičky, které pěkně kousaly. Vzhledem k nízkému počtu odvážlivců se nestartovalo dle startovky, ale na krabičku, jak kdo přišel. Poněvadž my nikdy nevíme, jak dlouho si v lese pobudeme :-), vyrazili jsme do lesa hned zpočátku. Nejdříve jsem do lesa moc nelezl a tak jsem se do humusu dostal až při dohledávce trojky. Cestou na pětku mě dobíhá Míra, ale už cestou na šestku, v totálně největším humusu a z prudkého kopce dolů, se mi ztrácí. Lehce ťukám další kontroly, kde můžu běžím raději po loukách a u desítky překvapivě opět Míru dobíhám, neboť nemůže nalézt vývrat, znova umně skrytý v kopřivách. Pak s ním prolezu dalším humusem přímo krátký postup na jedenáctku a opět ho ztrácím. Lehce si poklusávám, střihnu ještě chybičku (cca 2´) na šestnáctku, slušně trefím (dost náhodou) poslední terčík a jsem v cíli. Výsledky se možná někdy objeví, ale Patrik vyhrál H35N, já třetí v H21N (dali mi jen oba rogainisté B & S), Lada čtvrtá v D21N a Marek (noční specialista) šestý v H14N. Sprcha den zakončila, neboť na Kateřinu už se nám nechtělo a tak jsme přespali ve škole ve Studenci. Následovala noc plná vášní, když mi popálené nohy nedovolily usnout až téměř do rána. Bořan se poté svěřuje s naprosto stejnými zkušenostmi. Ráno jsme se přesunuly do Horek. Běželo se páté kolo Českého poháru štafet na mapě Šturmův kopec. Mapička poměrně malá, kopcovatá a ještě rozdělená silnicí a železniční tratí. Stavitel si ovšem dle mne s těmito problémy poradil velmi dobře a tak byl připraven velmi pěkný štafetový závod. Ze startu se spadlo asi 30 metrů na mapový start pod tratí, ťuklo se pár kontrol a následovalo stoupání zpět. Když měl být člověk zcela vyčerpán po prudkém stoupání, následoval divácký úsek po louce (stále do kopce), kde mnozí borci vypadali jako, že už už musí umřít (Patrik :-)), jiní pochodovali. My co jsme šli do lesa později, jsme často volili techniku "vše pro diváky" - do kopce se pochodovalo, dokud nás nebylo vidět a až potom jsme se alespoň pokusili napodobit něco jako běh. Značné převýšení a únava po noci způsobily, že moje rychlost byla spíš pomalost, ale ve spodní části alespoň bez chyb. Chyby přišly hned po diváckém úseku na snad nejjednodušších kontrolách, ale techničtější závěr už zase mapově vyšel. Pokud se někdo domníval, že les byl hodně zarostlý, určitě neběžel v pátek v noci :-). Marek rozběhl velmi dobře jednu ze Středočeských štafet žáků. V naší prestižní kategorii OPEN ve které běží ti, které nikde jinde nechtějí :-) jsme nakonec vybojovali skvělé stříbro. Lucka běžela za Žabiny druhý úsek a v kopcích samozřejmě nestačila. Dovedla štafetu na osmém místě, ale nakonec se propadly ještě na místo jedenácté. Před pokračováním jsme se přesunuli do Martinic k novému rybníku, kde jsme se osvěžili, umyli, najedli a zregenerovali. Poté jsme vyrazili směr Vrchlabí, kde pokračoval žebříček A sprintem. Na mapě Vrchlabí byly postaveny pěkné tratě, které začínaly v lese a ačkoliv to bylo v mapě dost zelené, průběžnost byla dost dobrá. Následoval seběh do města, pár kontrol mezi domky, poté přeběh do parku, na hřiště, opět do zástavby a do cíle. Pěkný závod lehce pokazila snaha stavitele závod ztížit tím, že některé kontroly dost nesmyslně zašil tak, že se nedaly dle mapy jednoznačně dohledat a kontrolu 75 jsem téměř neviděl ani když jsem se ji pokoušel orazit. Nepřesnost mapy (tloušťka čáry překonatelná × nepřekonatelná překážka (zídka)) se také stala důvodem protestu v kategorii H21E a jejímu zrušení. Zajímavé je, že v kategorii H21A došlo k témuž, ale protest podán nebyl :-). Sprintovat se nám moc nedařilo a tak jsme s výjimkou Marka (pátý v H14C) vymetaly jen suterén výsledkové listiny. Dokladem toho v jaké je Lucka běžecké kondici je její 29. místo a ztráta čtyři minuty, když neudělala v závodě žádnou chybu. Áčka běžela i Lada a její čas (30´) byl spíše middlový, Patrik doběhl třináctý a já, po několika zaváháních při čtení plotů a pohybu běh připomínajíce jen velmi vzdáleně, na konci čtvrté desítky. Po vyhlášení jsme se přesunuly na Kateřinu ke zbytku středočeské výpravy. Po večerní koupeli v rybníčku a rozboru dnešních úspěchů zaléháme venku na terásce a (poněvadž tentokrát už nožičky nepálí) spíme. Ráno nás budí kozy a hýkající osel. V půl osmé se spouští slušný deštík a my očekáváme, že další závod se změní na souboj se živly. Naštěstí potom sprchne ještě jednou, ale to už je naposled (potom zase až v Praze). Šestý závod Českého poháru štafet se běžel na mapě Yperit. Název byl připomínkou vojenské minulosti lesa (vojenský chemický sklad a cvičiště). Toto bylo připomenuto i pořadateli při ukázce předávky, kdy všichni běžci pobíhali ve slušivých plynových maskách. V lese to naštěstí vypadalo celkem přívětivě. Začínalo se v poměrně plochých a dobře průběžných částech lesa, pokračovalo se v zelené, kde to chtělo dost zvolnit a jít přesně. Po diváckém úseku pár kontrol ve zvlněném průběžné terénu a přes bažinku do cíle. Tratě byly trochu delší, ale mnohem plošší než v sobotu a tak jsme očekávali zhruba stejné časy. Patrik rozběhl slušně, ale při hledání 212 se nějak nedařilo a tak pár minut k sobotnímu výkonu přidal. Ladě se nedařilo v zelené a tak si les vychutnávala hodinku. Já jsem se rozběhl po sobotních regeneračních výbězích svižně, ale poněvadž jsem byl v lese už skoro sám, musel jsem často při dohledávkách zvolňovat (alespoň jsem se trochu vydýchal :-)). Chyby přišly opět hned po diváckém úseku. Totální minela při dohledávání kupky, když jsem lampion (umístěný v díře za kupkou) těsně minul a následná směrová chyba při snaze to rychle všechno napravit nás stála skoro bůra :-(, ale přesto to bylo o kousek rychlejší než v sobotu. Nakonec z toho byl alespoň bronz. Marek tentokrát finišoval a přesto, že zaběhl slušně na nejlepší nestačil. Neodolal finiši Východočechů a propadl se z druhého na páté místo. Lucka si po sobotním výkonu nevybojovala ani nominaci do první štafety a tak běžela druhou a opět druhý úsek. Přebírala se šestiminutovou ztrátou na předposlední štafetu :-). V lehčím terénu zaběhla slušně, posunula štafetu o tři místa a nakonec z toho bylo alespoň patnácté místo. 14.9. - Na MS v rogainingu v Estonsku bojovali i naši. Nejlepší Češi - Bořan & Sádlo letos na medaile nedosáhli a skončili šestí, takže jedinou českou medaili vybojovali Horovi - stříbro ve veteránských mixech. Nejvíce bodů z Berouňáků nasbíral Honza s Mírou Šimkem. 154 bodíků stačilo na 38. místo mezi veterány (celkem 164.). Eva s Vojtou opět výtečně - šestí mezi superveterány, Bohouš s Janou Haňkovskou jedenáctí. Podle Bohoušových slov si to nepříliš dobře naplánovali, je tam zima větší než v Rusku a tak těžký rogáč ještě nešel... Do dvacítky (18.) se vešly i Alena se Zuzkou Setínkovou mezi veteránkami. Podrobná zpráva o Estonské expedici bude až se nám výprava vrátí domů. 14.9. - Druhá část hlavní sezóny pokračovala posledními závody Žebříčku B a 9. a 10. závodem Žebříčku A. Druhá část hlavní sezóny pokračovala posledními závody Žebříčku B a 9. a 10. závodem Žebříčku A. Poněvadž rychnovští pořadatelé nezajišťovali z pátku ubytování :-((, museli jsem vyrazit v sobotu hodně brzy ráno, abychom to stihli. Nakonec i s objížďkou v pohodě. Klasika se běžela v Orlických horách a tak to bylo hodně o kopcích a navíc s velmi těžkou podložkou. V lese se nám (i většině ostatních) dost líbilo (prostor pro těžkou klasiku přímo stvořen a i tratě byly (alespoň ty naše) postaveny pěkně) a tak si to třeba Patrik vychutnával více než 3 hodiny a i Lada si v lese docela pobyla (skoro dvě hodinky). Já jsem byl nějakej leklej a tak volný začátek (s hrubkou na jednoduché trojce), následoval volný prostředek (opět s několika chybkami (7 a 8 po dvou minutách) v dohledávkách) a pokračoval jsem volně až do cíle. Pobyl jsem skoro hoďku a půl, ale zase jsem si po vyčerpávajícím týdnu v lese docela orazil a doběhl jsem docela čerstvý. Vzhledem k podrostu se závod docela zrychloval, a tak to stačilo jen na deváté místo (běžel jsem hned na začátku). Marek svůj první nominační závod (na MČR oblastních výběrů) i přes velmi solidní výkon prohrál. Pro Lucku závod tohoto typu momentálně opravdu není tím pravým ořechovým a když se přidala i hrubka a lehce nejistá mapa, byl z toho na nejlepší docela propastný rozdíl. Mnohé dorostenky na tom ale byly ještě mnohem hůře, a tak to stačilo překvapivě na celkové deváté místo. Zuzka zaběhla solidně, ale stále jí chybí víc tréninků (závodů) na mapě a tak se svým mapovým výkonem moc spokojená nebyla. Odpoledne KPČ - Dobruška (domek u Heka a věž). V Jaroměři se ukázalo, že největší slabinou tohoto víkendu bylo ubytování. Po neexistujícím v pátek se nás mělo do malé tělocvičny vejít asi 130. Kdyby nepřišel poměrně ochotný školník, kterého se nám podařilo ukecat na otevření třídy a záchodů, nebyly by na ploše tělocvičny ani uličky a asi by se leželo v několika vrstvách (což by zase nemuselo být až tak nezajímavé :-)) a dva záchody by po ránu asi taky nestačily. Nedělní krátká trať se běžela v Křižanově pod Krkonošemi. Zcela jiný typ terénu a opět (a snad ještě víc) vynikající. Krásný, většinou velmi dobře průběžný les, hodně šutrů, kopců přiměřeně => nadšení. Už výklus na start moc příjemný a tratě jsme si vyloženě užívali (přesto, že to byl middle, tak někteří i přes hodinu). Marek opět slušně a opět to nestačilo a tudíž je pro druhé družstvo pouze náhradníkem a MČR poběží v oblastním výběru pouze sobotní štafety. Já jsem se snažil od začátku mnohem více, neboť po sobotě bylo sil dost. Pár chybiček se našlo (celkem asi 4´), ale jinak jsem si to docela užil a tak z toho nakonec bylo páté místo. Do desítky se vešel i Patrik (9.). Poněvadž bylo třeba celou dobu rychle běžet, tak se ani Lucka neprosadila, ale místo v druhé desítce je v současnosti docela slušné. V Žebříčku A je dvaadvacátá. Zuzka si zranila hned na začátku nohu. Přesto, že závod s oteklým kotníkem došla, na slušné umístění myslet nemohla (skončila až za Katkou). Janička s lehkou dopomocí Pavlíny vyhrála desítky. Cestou domů ještě trochu kultury - návštěva Babičky na Starém bělidle. Žebříček B je zatím jen po sedmém kole. 18.9. - Konečné výsledky Žebříčku B: 1. Pedro (H40), 5. Eva (D55), 7. Zuzka (D16), 10. Adam (H20), 13. Patrik (H35), 13. Vojta (H55), 15. Bohouš (H55), 15. Pavel (H40), 18. Pavlína (D40). 22.9. - Hlavní sezóna pokračovala hlavním závodem - MČR na klasické trati. Pořádal Aljoša a jeho tým v Koutech u Ledče nad Sázavou. Terén původně připravovaný na MČR na DT v roce 2006 na klasiku sedl docela dobře. Les krásně průběžný (většinou), kopce vyběhnutelné (tedy pro ta co na to měli), tratě díky husté síti cest většinou lehce middlové (hlavně v sobotu) => výsledný dojem z lesa byl vynikající. Slánská divize dorazila v sobotu už před devátou a obsadila strategicky výhodnou pozici v zákoutí hotelu Luna, což bylo vzhledem k zimě a občasnému mrholení značně příjemné.Překvapivě vstřícní byli i zaměstnanci hotelu, kteří občas něco po běžcích poklidili, ale kromě bot se hřeby nás nijak v hotelových chodbách neomezovali. V mistrovských kategoriích startovali jen Zuzka a Lucka.Zuzka stále s problémovým kotníkem (zranila se minulou neděli, ale tvrdila, že ji to při běhu už nijak neomezuje) chybovala (osmička a hlavně devítka rozhodly) a tak z toho bylo jen 10., nepostupové místo. Lucka zaběhla standart - bez chyb (nechala do jedné minuty), ale volně a to jí překvapivě na finále A stačilo. Ve veteraniádě jsem překvapil sám sebe a jako jediný jsem vyběhl A-finále. Vzhledem k tomu, že jsem stejně jako před MČR na KT strávil týden "venku" a vrátil jsem se (opět) zcela vyčerpán, tak že i Lada uznala, že vypadám hrozně (tedy hrozněji než jindy) a že asi nekecám, to docela potěšilo. Trať byla ale naštěstí poměrně krátká, ale i tak jsem se vydal z posledních sil a tudíž na neděli už tam toho moc nezbylo :-). Slušně zaběhli i Eva s Vojtou oba přišli o finále těsně (o jedno místo!) a to Vojta dokonce jen o 10 sekund! Pavlíně už chybělo pět minut a čtyři místa a Patrikovi chyběla už téměř čtvrthodinka. Poprvé bez fáborků se v lese neztratila Janička (bylo jí lehce dopomoženo), Marek jen těsně porazil Katku (P4) a Kristina jasně Ladu (P6). Dařilo se i našim ex-borcům. Pája po půlroční pauze opět trénuje a osmým místem a především malým odstupem potvrdil svůj návrat mezi nejlepší (zatím to fyzicky ještě pořád trochu drhne). Výborně zaběhla i Lenka, které A finále uniklo o 30 sekund (vzhledem k tomu, že v neděli to takhle měla podstatně kratší, byla ovšem spokojená). Odpoledne hladová část vyrazila najít občerstvovnu a sytá část hledala noclehárnu. Ubytování stejného počtu lidí jako minulý týden (kousek přes stovku) bylo tentokrát ve sportovní hale asi čtyřikrát větší, teplé vody bylo dost, takže i ubytování bylo "mistrovské". Naše sytá skupina mezitím lehce vyhladověla a tak se vydala hledat skupinu hladovou. Po exkurzi ve městě jsme je našli, ale opět na nás dýchnul duch cukrárny V Jeseníku - bylo nám oznámeno (v půl šesté!), že se sešla objednávka na dobrých dvacet (!) jídel a tudíž nám již večeři udělat nemohou. No ještě, že si někdo mohl dát alespoň utopence. My ostatní jsme popili a vyrazili na prohlídku místního hradu a poté do hajan. Nedělní finále začali vetoši a ti, kteří se nedostali mezi nejlepší. Běželo se ve vedlejším prostoru (i proto jsme dostali semifinálové mapy už v sobotu), který byl ovšem velice podobný tomu sobotnímu. Stavitel se více snažil o stavbu "klasiky" dle návodu a proto přibylo delších postupů, ale vzhledem k charakteristice terénu o žádné zásadní volby většinou nešlo. Béčko zaběhla výborně Zuzka, skončila třetí a pokud správně rozumím článku 4.4 Klasifikačního řádu, vyběhla si o 2 sekundy licenci A!!!. Našich deset kilometrů my bylo již předem protrpět. Zpočátku jsem se ještě trochu rozběhl, ale už na šestce, jsem kvůli únavě zvolil mizerný postup (bylo to zpočátku z kopce :-)), a když jsem ani ten nedodržel a několikrát jsem se rozhodl improvizovat, byla z toho megahrubka, síly se vypařily a závod se změnil na pochoďák. Rozběhl jsem se až v závěru, když už to bylo jen z kopce. Celkové dvaadvacáté místo je ovšem vzhledem k mé formě (i schopnostem :-)) a konkurenci celkem příznivé. V béčkových finále se dařilo Evě, která si druhým místem vybojovala (jediná) místo v první desítce (9.). Ostatní potvrdili tradiční slabší neděli. Ne tak ovšem Pája a Lenka, kteří oba v béčkách obsadili druhá místa, což pro Pája znamená áčko (o něž si nebude muset žádat na výjimku). Popolední finále A mistrovství běžela Lucka opět přesně na svoje možnosti. Znovu se vyhnula chybám a to jí stačilo na solidní patnácté místo, stejně jako na krátké trati. 22.9. - V žebříčku A si Lucka vyběhla celkové 22. místo. Příští rok se v něm snad bude setkávat (a utkávat) i se Zuzkou. Jak dopadli tipující zpracuji (snad) zítra. 23.9. - Honza nafotil v Estonsku pár obrázků. 29.9. - Hlavní závodní sezóna byla zakončena posledními OB-mistrovstvími. V sobotu se běžely štafety a v neděli družstva. Do lesa k Prostějovu vyrazilo pouze tradiční jádro, Marek běžel za Středočechy a tak jsme sestavili pouhé tři štafety. Pěkné centrum v údolí slibovalo pořádné krpály, ale nakonec to nebylo až tak hrozné. Terén - tradiční porostovka s humusem pod nohama, nebyl neuběžitelný, mapa cekem přesná, jenom v otevřenějších částech dost špatně čitelná. Když se ještě přidalo krásné počasí, dost jsme si les (někdo i přes hoďku a půl) a atmosféru užili. A poněvadž jsme si to užívali, ve výsledcích okupujeme hlavně ty spodní příčky výsledkové listiny :-)). Večer po večeři ještě obhlídka centra Prostějova. Nedělní družstva se běžely v čistším lese. Závod nebyl mapově příliš obtížný a tak to i nám docela naskakovalo. Jediné doběhnuvší družstvo splnili cíl :-) a bralo umístění v první desítce (9.). Obrovskou smůlu měl Středočeský žákovský oblastní výběr, který sice doběhl na skvělém druhém místě, ale jedna neoražená kontrola celý úspěch poslala na smetiště dějin. Výborně zaběhlo tentokrát i druhé družstvo a tak z toho nakonec bylo alespoň jeho deváté místo. Konečně se rozběhal i Pája, který si po smolné sobotě vyběhl svoji první mistrovskou medaili (v Jilemnici) a to hned zlatou. Lucce se podle očekávání dařilo spíše v sobotním, techničtějším závodě, ale medaili získala také až v neděli. Žabiny braly opět bronz. Říjen 6.10. - Oblastní žebříčky začaly ve skalách v Osinalickém sedle. Pořádala Kotlářka. Centrum nedaleko Osinalic bylo již použito i dříve a pro poměrně nízký počet závodníků bylo celkem luxusní. Sice nebyly koláče, ale v neděli zase dorazili i hoši z HSH se svými slevami. Čtyři budky stíhaly bez front a když se přidalo i nádherné počasí, tak se obavy ze skal rozplynuly a my si to užívali. Sobotní krátká, byla tradičně trochu delší (Boráci závodící v sousedním prostoru to měli o víc než 20% kratší), ale byla moc hezky postavená, takže proč si to nevychutnat. Po hrubce na jedničku, kdy jsem se nemohl jaksi vcítit do mapy, jsem proběhl většinu trati s Martinem. Vždy když jsem se mu snažil utéci (na krátkých postupech to dělalo maximálně 20-30 sekund) si mě vychutnal na dohledávce. Poněvadž bylo celkem 25 kontrol a já většinou pár desítek vteřin nechávám, ušetřil mi díky své precizní práci s mapou možná i pět minut a já se tak protlačil do druhé desítky se ztrátou na vítězného Voitoie menší než dvanáct minut. Velmi dobrý závod zaběhl Marek (2. v H14), který vyběhl jedinou medaili. Slušně i pátí Zuzka (D16) a Pavel (H35L), šestá Eva (D45), devátý Petr (H45) a desátá Hanka (D45). Upocení a špinaví postupně odpadali zájemci o ubytování a tak nakonec domů neodjeli je Lada, Patrik, Marek a Zuzka (i Vojta s Evou, ale ti pokračovali jinam), kteří se vydali hledat jakýsi kopec (Rač), který se před nimi ovšem dovedně skryl a tak zůstal nedobyt. V neděli ráno sice mrzlo, ale sluníčko postupně nabralo sílu a než jsme vyběhli, bylo (alespoň tak kam dosvítilo) opět krásně. Nedělní klasika slibovala mnohé a mnohé též splnila. Mapově i fyzicky náročná, pro nás i s výměnou map (zdá se, že na všech vrcholných závodech se na klasice mění mapy :-)). Po výměně ovšem tentokrát nenásledoval žádný dlouhý královský postup, nýbrž druhé kolečko ve stejných skalách, které jsme už jednou oběhli. Někteří borci to nervově neunesli a závod zabalili. Nejsilnějším zážitkem pro mne byl můj zcela nevhodný postup mezi skalami na patnáctku, který mne stál kolem čtyř minut, ale běh po vrstevnici, v měkkém, s nádhernými výhledy (na obrázku je to mezi 50 a 58 minutou)... Fakt nádhera. Větší chyby mi nakonec daly dohromady víc než čtvrthodinku a tak i já jsem mohl atakovat stovku, z čehož je zřejmé, že to zase až tak hrozně těžké nebylo. Díky hrubce na předsběrce (hledal jsem o údolí později) jsem se v závěru vydýchal a dal si alespoň nejrychlejší doběh :-)). Medaile tentokrát nezacinkala, ale brambory vybojovali Janička (D10L) a Zuzka (D16). Slušně i Pavel (6.v H35L) a Marek - tentokrát ale až sedmý. Velmi dobře i Eva (9.v D35L) a Eva (10. v D45). 12.10. - Z Kapra zatím jen pár obrázků. 13.10. - Posledním klasickým OB-vrcholem sezóny byl i letos Vodňanský KAPR. 34. ročník se běžel v okolí Truskovic (podle mapy Lomec ve dnech 9. - 10. října 2008 :-)), kde tradičně nakupujeme jablíčka a tak to alespoň nebylo daleko. Cestování a ubytování tradiční, stejně tak mapy a na nich snad ještě Kaprovatější kontroly (alespoň v sobotu) než obvykle, ale tady tradice končily... Netradičně nádherné počasí a náš netradiční "výlov". Naposledy jsme se bez ryb vraceli před deseti lety a letos se to (bohužel) zopakovalo. První etapa se běžela na typicky Kapří mapě Skalice 1 : 15 000 s rokem výroby 2000. Umístění některých kontrol bylo dost sporné a například kontrola 120 se stala legendární a u táborových ohňů se o ní za dlouhých večerů bude jistě ještě dlouho vyprávět :-). Věřte či nevěřte, ale našel se jedinec, který proti tvořící se legendě protestoval :-( a proto si i při nedělním vyhlášení výsledků vysloužil hlasité opovržení ze strany části publika :-)). Celá první etapa byla protkána psychologií a kdo se uměl vcítit do mapařky a hlavně stavitele(ů) uspěl. Nám se to rozběhlo celkem slušně - na čele se drželi Adam a Kristina (celkem očekávaně), ale i Lucka (bohužel na stodvacítce nechala nejvíc). Druzí se šancí Kapra dohnat ještě Eva a Pedro. Třetí, ale už s větším odstupem Bohouš a Marek. Odpoledne následovaly výlety. Část na Hrad a většina po nákupu jablek a sprše vyrazila za vidinou Brzdného kamene. Poté jsme notně vyčerpaní a vyhladovělí zapadli do místní osvěžovny, kde jsme nabrali síly na nedělní souboje. V neděli ještě více sluníčka, mapa Lomec 1 : 10 000 sice nebyla dokonalá, ale už to nebylo ono, takže naše psychologická příprava zapadla. V lese bylo málo kopců i ostružin a tak to bylo hodně rychlé. Adam opět jasně vyhrál, ale pouze fáborky a ty rybu neberou, Kristina dost nečekaně zabalila závod na předposlední kontrole a Lucka bojovala, co jí síly stačily, ale ty v tomhle terénu nestačily a po sedmi kaprech v řadě (celkem jich vyběhala už osm) to bylo až třetí místo. Eva ztrátu na Hanku snížila, ale nevymazala. Já jsem začal dost dobře. Poprvé jsem svou kořist zahlédl před osmičkou a devítku jsem již razil jako první. Vyšla i desítka, ale poté v euforii zamířím rovnou na dvanáctku - tři a půl minuty v háji, než to zjistím a vrátím se :-). Potom už jenom volně (i tak se dvěma dalšími chybkami) hlídám stříbro. Bohouš i Marek v pohodě ohlídali bronz. Jediný, kdo zabojoval a svoje sobotní postavení zlepšil byla Eva, která po souboji s Lenkou, vyběhla také třetí místo. "Dospělé" kategorie běželi Pavel a Lada. Pavel zahájil trénink na HROB a tak mu ty skoro čtyři hodinky v lese určitě pomohly. Lada po nedělní spolupráci s Kristinou (ještě než ta zabalila krám) zaběhla na skvělé desáté místo. Tradiční povzdech na závěr: Všechno bylo skvělé, jenom ty naše výkony... :-)) 20.10. - Oblastní žebříčky pokračovaly, tentokrát trochu prodlouženě a nastaveně. Začínalo se Oblastním přeborem v nočáku už v pátek. Hospůdka v Oborách byla ideálním centrem, neboť poskytovala střechu nad hlavou, teplo, jídlo, pití a nakonec i místo pro přespání. Vzali jsme si dostatečnou časovou rezervu a tak jsme dorazili na místo první, v době kdy se ještě ani nezačalo prezentovat a tudíž jsme se alespoň ubytovali přímo na pódiu. Startovat se mělo od půl osmé, ale zácpa za Prahou a tedy nedorazivší závodníci posunuli start až na 20:01. Vzhledem k tomu, že se značně ochladilo a start byl kousek od dveří, chodilo se na start až těsně před odběhem (tedy ti největší borci se museli ještě rozběhat a rozcvičit :-)). Mapa Kolotoč byla známá z loňského MČR na dlouhé trati a slibovala poměrně libé zážitky. Všichni jen předem vzpomínali na její východní část, kde jedenadvacítky měli loni pár motýlků v humáči a hlubokých zářezech a rýhách. I my jsme si tam loni docela užili. Očividně ne však dost. Celý nočák se samozřejmě běžel právě v tomto prostoru. Naši borci mne potěšili, neboť se nás sešlo celkem dvanáct a tudíž jsme byli jasně nejsilnější noční výpravou! Při pohledu na mapu (naštěstí v měřítku 1 : 10 000) moc nadšení nevládlo, ale nakonec byl závod dost pěkný, kopřivy nepálily (ve Studenci bylo mnohem hůř) a i těch neprostupných křovin nebylo až tak moc a v zářezech se taky celkem dalo. Naše silná skupina (tedy alespoň někteří jednotlivci či dvojice) nebyla ani výkonnostně jen do počtu a urvala čtyři první a dvě třetí místa. Lucka vyhrála potřetí hlavní dámskou kategorii, Hanka D35, Marek H14 a Pavla s Jakubem MIX1. Bronz vyběhali ještě Patrik v H35 a Petr v H45. Kristina na šestce ještě bojující o medaili (těsně šestá) na sedmičku již nedoběhla, neboť hrubě podcenila přípravu a málo nabité světlo dosloužilo. Po vyhlášení vítězů šel někdo spinkat, část hrála Carcasonne a zbytek si v klídku pokrafal a před druhou se šlo spát. Ráno jsme se pomalu probouzeli do pípání programovaných krabiček, ale protože start byl až v 11:00, z pelíšků se moc nechvátalo. Klasika byla rozdělena do dvou částí. První část byla klasická klasika a druhá polovina kontrol se musela ve většině kategorií posbírat ve volném pořadí. Pospojované kontroly byly v oblasti, kde se v noci moc neběhalo, ale free order se šel blízko centra, tedy v těch nejhlubších zářezech a rýhách. Kontrol celkem třicet, bylo rozděleno přesně na půl a druhá patnáctka nebyla úplně jednoduchá. Já jsem tradičně nezačal úplně nejlépe (hned odběh na 51 nebyl asi to pravé :-)), ale nakonec jsem sebral všechno, přežil a ideálních devět a půl kilometru stlačil pod sto. Co víc si přát. V mnohem tvrdší a početnější konkurenci si medaili vyběhnul pouze Adam (2. v H10L). Těsně pod bednou zůstala Kristina v dámských "Káčkách". Velmi dobře dopadli i pátý Pavel v H35L, šestá Ivanka v HDR, sedmý Marek v H14 a desátá Eva v D21K. Již v pátek večer se Lukáš zmínil o tom, že v sobotu po klasice poběží ještě Táborské sprinty. Nás tím samozřejmě zaujal a tak jsme se rozhodli, že ten Tábor si taky proběhneme. A tak většina výpravy míří k domovu a my k Táboru. V Táboře se ještě chvíli před startem dohlašujeme, díky čemuž se s Patrikem a Fandou dostáváme na konec startovní listiny. Denní sprint se startuje od pěti. Já jdu úplně poslední - až po třičtvrtě na šest. Mapu dostáváme minutu před ostrým startem a tak máme možnost si kontroly pospojovat tužkou, neboť jich je třiadvacet a je to opět free order. Podaří se mi to za minutu jen taktak a vybíhám. Po několika desítkách sekund ovšem zjišťuji, že jsem si při kreslení do mapy zapomněl na startu průkazku, do které se razí jednotlivé kontroly, neboť čipem se pouze startuje a cíluje. Pro průkazku se vracím a podruhé vyrážím do města. Vzápětí dobíhám Patrika startujícího čtyři minuty přede mnou (v té chvíli ale už má jednu jinou kontrolu oraženou). Pár kontrol orazíme spolu, ale poté se rozdělujeme. Já vyrábím jen drobné chybičky, běží se mi pěkně, ale jen do chvíle než zjistím, že ne všechny kontroly jsem si na startu pospojoval :-). Přichází první (tedy po odstartování bez průkazky druhá) větší hrubička. Opět to trochu urovnávám, ale co čert nechtěl - na spojované trase opět jeden korálek chybí a tak se pro něj opět do horoucích pekel vydávám. Ve finále jsem tam pobyl opravdu hodně dlouho, a v závěru už se začalo stmívat a já měl celkem obavy o to abych to ještě všechno sebral za přijatelné viditelnost, ale zase jsem si centrum města docela hezky prohlédnul :-). Naše čtyřčlenná výprava ovšem byla poměrně úspěšná - Marek i Lada si vyběhli stříbro. Následovala pauza na nabrání sil a doplnění kalorií a poté se vyráželo do noci. Stejná mapa, obdobná délka a stejně kontrol. Opět volné pořadí. Tentokrát ovšem lépe zapamatovatelné s jednoznačným začátkem v parku, takže bez kreslení. Na rozdíl od pátku měly lampióny odrazky a tak se i v náročném terénu parku (prudký svah se zídkami) dohledávaly poměrně snadno. Tentokrát jsem rozběhl velmi opatrně a zrychlil jsem až po výběhu z parku, což mělo za následek samozřejmě občasné nesmyslné pobíhání a sbírání zbytečných trestných sekund (až minut). Při své famózní rychlosti jsem se ovšem stačil i kochat centrem města a tak jsem si těch bezmála pětadvacet minut užil. Závod byl sice komorní, moc se všem líbil. Marek si opět vybojoval stříbro a Lada dokonce slavně v hlavní dámské kategorii zvítězila. Na stránkách závodů je krásná atmosféra alespoň částečně zachycena i na mnoha fotografiích. Poté přibíráme Fandu a vyrážíme do Příbrami, kde máme domluven nocleh ve skautské klubovně. Dorážíme před jedenáctou a podlahu se nás pět tak akorát vejde. Nejsilnějším zážitkem jsou pro nás ovšem místní trpasličí záchůdky. O silný ranní příběh s nimi se Patrik slíbil podělit :-). Ráno odevzdáváme klíče a vyrážíme pod Třemšín do Hutí. Ne pracovat, ale zaběhnou si pátý víkendový závod. Má to být krátká trať a vzhledem k našim unavených schránkám to celkem potěší (ve finále je to ale 6,5 km a společně s cestou na start (asi 2,8 km) a z cíle (totéž), to zase až tak krátké není). Ráno se ukrýváme do jednoho z pokojů, neboť Dědin nám tvrdí, že s pořadateli je to domluvené. Zde relaxuji a čekám na svůj pozdní start do doby, než mi Kožich oznámí, že majiteli se vůbec naše přítomnost na pokojích nelíbí a tudíž i s věcmi padám ven. Tam fouká a je zima, ale musím se převléknout a vyrazit do lesa. Naštěstí na rozdíl od Fandy mám času ještě dost :-). Fámy o tom, že start není těch slibovaných dva a půl kilometru (se stopadesátimetrovým převýšením), ale víc mne spolu se ztuhlým svalstvem přinutí na start vyklusat. Zvládám to za necelých devatenáct minut, ale zdá se, že dál už toho v těch kopcích moc nenaběhám. Nakonec to trochu jde, sice tradičně lehce minu jedničku a na dohledávání nechám minutu a půl a pak mne dojede Popkorn a já se s ním vyvezu až před sedmičku. Potom tuhnu a zvolňuji, trochu chaosím při dlouhém postupu na devítku, v kamenech na dvanáctku párkrát ohnu kotníčky a za třináctkou mě dobíhá Bořan, před kterého se dostanu už jen cestou na šestnáctku, ale jinak jsem pořád kus (či kousek) za ním. Moje krátká tradičně těsně přes hodinku, ale ani ostatní se ke čtyřicítce asi moc nepřiblížili. Mapa až tak moc neseděla a tak asi chybičky vyráběl kdekdo. Pragováci měli tradičně trochu organizační potíže (nešla tiskárna), ale startovku nakonec nějak vyvěsili, ovšem mezičasy ani výsledky se netiskly a tak já jsem zjistil po odjezdu, že si nejsem vůbec jistý, zda jsem si vyčetl čip :-(. Trochu bylo slyšet i remcání nad ne zcela dokonalou mapou (a že se mělo běžet v rámci tréninku před Kaprem), ale jinak se závod líbil. Problémy s technikou asi stále trvají, neboť výsledky stále chybí... 21.10. - A ještě exkurze do Estonska na Mistrovství světa v rogainingu od Honzy (i s mapou). Jak MS v Rogainingu v Estonsku absolvovala ve dnech 13-14.9. 2008 dvojice Honza Marek + Míra Šimek - viděno očima Honzy Marka . Ještě před výdejem map jsme se s Mírou domluvili, že se s ohledem na nízké teploty budeme snažit dostat do centra - trochu se ohřát. Také jsme se dohodli, že budeme bažiny spíše obcházet, než chodit napřímo, abychom co nejdéle zachovali sucho v botách. Tyto dohody se následně promítly i do plánování. Původně jsme sice plánovali dva okruhy, ale z mapy nám bylo jasné, že je optimální jeden okruh. Problém dvou okruhů byl hlavně v neefektivním návratu do kempu. Nejprve jsme plánovali jít první okruh na JV, což jsme posléze pro „řídkost“ kontrol zavrhli. Poté jsme plánovali zahájit na JZ až k 31, odtud na SZ na 81, podél okraje mapy na 60 do centra - viz mapa v příloze (dodatečně spočteno 115 bodů). Druhý okruh jsme plánovali na západ k 92 a s návratem přes 76 (dodatečně spočteno 49 bodů – celkem 164 bodů). Nakonec jsme plán prvního kola směrově obrátili - nejprve na západ, pak na jih a JV s tím, že zbytek uvidíme …. Dopoledne před startem byla zima - na otevřené ploše kempu foukal chladný SV vítr. Bylo polojasno – prognóza: bez deště, max. teplota 8 °C , min 2 °C . Vyrazil jsem nahoře na 3 vrstvy ( 2x moira + dederon) a dole elasťáky. Boty – orientky bez hřebů. V batůžku šustku, moiru a kalhoty dederon, čelovku s rezervní malou ledkovkou (vyplatila se). Jídlo: 4 obložené housky, škvarkovou placku, cca 6 sladkých speciál powerbar tyček různých druhů + 3 gely. V camelbacku přes 2 litry ionťáku. Během na první kontrolu (č. 30) jsme se zahřáli, takže za ní svlékáme vrstvu. Potom už víceméně jdeme. Ještě ve skupině na 40. Před dohledávkou 64 navrhuji Mírovi, zajít pro 84 a přes 53 a 92 se na 74 napojit na původní trasu. Mírovi se ale nechce v této fázi měnit plán, protože zmiňované kontroly máme v plánu brát ve druhém okruhu. Navíc dodává, že postup z 92 na 74 by nebyl asi nic moc. (Zpětně dopočítáno – bylo by to navíc 8 km a 22 bodů). Na 74 drobné zaváhání při dohledávce (kontrola u bobří hráze) – začali jsme ji hledat východněji. Vodu z WP 5 zatím nebereme. Od 41 jdeme už sami po turistickém chodníku až k lávce. Za ní průchod na jižnější cestu, která nás dovedla přímo na 60. Odtud to chtěl Míra zkusit přímo na západ, ale přesvědčil jsem ho neriskovat zbytečně namáčení bot a raději to vzít obcházkou - dlouhá cestovka na 51. Kontrolu 61 dohledáváme s opravou (po závodě jsme zjistili, že kolečko u kontroly přikrylo v mapě kus cesty). Z 61 na JZ na cestu to byl docela humus. Sotva dojdeme na cestu, začíná i drobně pršet. Naštěstí déšť po pěti minutách ustává. Dohledávka 81 je už „šláplá“. Z kontroly odcházíme nejprve na východ, abychom šli jen přes jednu vodoteč. Poté se stáčíme na JJZ a dostáváme se na otevřené prostory a po nich na cestu. Na 71 jdeme trochu obchvatem a odcházíme z ní na přímo k cestě. Na 90 jsme šli po cestě, která nebyla v mapě – chytáme se na průseku a kontrolu dohledáváme (byla výše). Postup na další kontrolu (70) navrhuji zkusit přímo na sever a pak „chytit“cestu. Míra myslí - vzít to zpátky - na jistotu. Bylo to asi lepší, protože VZ průsek jsme sice našli, ale nestočili jsme se po něm na východ - takže cestu jsme nenašli a probíjeli se dolů různými údolíčky. Ze 70 jdeme zpět kolem WP 7. Vodu z kýble se zeleným nádechem nebereme - pouze pijeme. Zkratka od WP 7 se nevyplatila - je tam bažinka, takže se pokorně vracíme na cestu. Na ní potkáváme Zuzku Setínkovou s mojí ženou Alenou. Jsem rád, že se dostali až sem - je to důkaz toho, že to Aleně s bolavou nohou docela jde. Za chvíli potkáváme Honzu Tojnara s Jitkou Klinkerovou. Dohledávku 46 opět Míra s jistotou (já bych to hledal o kupu dřív). Cestou na 82 jsme v lomu potkali Martinou Volfovou s Ilonou Kolovskou, které šly od kontroly ke které míříme nyní i my. Šeří se já zapínám čelovku a Míra dohledává kontrolu přesně i bez baterky a ukazuje jí i ostatním. Na cestovce před 56 nasazuje čelovku i Míra. Kontrolu dohledáváme společně s nějakou mladou severskou dvojicí. Cestou na 91 jsme prokecali odbočku, respektive cestu špatně vyhodnocujeme. (Míra má za to, že to není ona neboť semiopen ještě neskončil). Nakonec se domlouváme tak, že i když jí přejdeme - tak to tolik nevadí. Cesta přes WP4 není o moc delší a možná bude z této strany lepší přístup a dohledávka. Bohužel 91 dohledáváme naopak dlouho. Nejprve jdeme po cestě pak po průseku a po vyšlapaném, které se ztrácí. Pročesáváme prostor a nemůžeme nalézt tu správnou bažinku. Míra vyndává poprvé z batohu buzolu a říká, že musíme jít na jih zpátky na cestu a podle tvaru zatáček se chytit na mapě. Měl pravdu – udělali jsme to tak a kontrolu pak po chvilce nacházíme. Vracíme se zpět na WP4 - já si přidávám jednu Moiru. Dobíráme vodu a dohadujeme se co dál? Zda se vracet přes 45-43-37- 42 a 30 do centra, nebo jít dál náš původní „ řídký“ postup v JV části (kde je docela dost bodů). Shodujeme se na druhé variantě. JV. Počítáme s tím, že bychom do centra došli později, nebo z toho prostě bude „jen“ jednookruhovka – uvidíme podle situace. Toto rozhodování plánujeme řešit až na 83. Po cestě pokračujeme k vysílači – kousek za ním je 31. Pod kopcem krátce odpočíváme v budce u cesty. Na 80 jdeme azimutem z křížení cesty s el. vedením. Z 80 je průsek sice prošláplý, ale dost vlhký - takže poprvé po 12 hodinách od startu máme mokro v botách! Moje čelovka začíná zhasínat a tak jdeme na Mírovu nebo jdeme v jasnějších úsecích bez světla (svítí měsíc). Z 57 cestovka na 36, kde nás předbíhá nějaký pár z Ruska. Opět cestovka na 65. Za ní se krátce zastavujeme a přioblékáme ( já nahoru šustku a dolu dederon kalhoty). Až na 86 se nám jít už nechce - takže cestovka do osady a odtud pokus zkrátit si cestu východním směrem na 67. Pokus končí u potoka, který je moc široký a není zde žádný vhodný materiál pro vyrobení provizorního mostku. Takže návrat zpět a kodrcáme se po cestě na 67 (celý postup trval skoro 2,5 hodiny). Na 83 to jde již bez čelovky – svítá. Postup od cesty kolem vodoteče jde dost pomalu - houpavé keříky atd. Domlouváme se, že už nemá cenu jít do kempu. Pokračujeme dále na sever. Dává se do nás zima. Snažíme se rozptýlit replikami z Cimrmana. Cesta k 78 se vleče. Dohledávka bude podle Míry „ jemná mapařinka“. Je skoro půl deváté. Navrhuji Mírovi různé „prodlužky“ (jako např. 62-21- 24 a domů). Míra nakonec přistupuje jen na 24-34- 23 a konec. Na 24 navrhuji abychom dali 22 a pak 34 ( s tajně zamýšleným 23), ale Míra už nechce zhoršovat otlaky na nohách a tak po kontrole 22 v 10:09:44 razíme cíl. Dáváme si teplou sprchu a trochu jídla a já jdu fotit dobíhající. Celkově jsme nasbírali 154 bodů ze 355 možných, což je 43,4 %. Přestávky vydaly dohromady na cca 40 min (2 x 10min voda + 2 x 5min odpočinek u K 65 a K67 + 1 x 10min za K31) + 1.50 před limitem - čistý výkonový čas byl tedy 21 hodin 30 min, za který jsme urazili asi 91 km (bez koeficientu převýšení). Z toho vyplývají tato průměrné hodinové výkony: 7,2 bodů / hod, a 4,2 km/hod . Hypoteticky podle spočítaných průměrů bychom při využití času 23 hod 20 min ušli 97,9 km a získali 167 bodů – což odpovídá realizaci „pytlíku“ 84, 53, 92; možná bychom nestihli 68, 78, 24, 22 – v tom případě bychom sebrali 23 a 34 = dohromady 166 bodů. Převýšení jsem s ohledem na výškové poměry nasčítal kupodivu veliké – 835m, což by při použití koeficientu (krát 0,004) dalo navíc ještě 3,3 km . Pro zajímavost: naše startovní číslo bylo 164, v absolutním pořadí jsme skončili na 164. místě a při realizaci původního plánu bychom „sebrali“ 164 bodů – zkrátka naše magické číslo. Na několikrát dopracoval dne 19.10.2008 Honza Marek 27.10. - HROBaři zakončili definitivně OB sezónu tento víkend 5. a 6. závodem oblastního žebříčku a scorelaufem (free orderem), který byl pouze veřejným závodem. NeHROBaři si ještě mohou vyjet v sobotu na Kozla, na poslední oblasťák. V sobotu pořádali PVP v téměř domácím prostředí na Hrobišti. Poněvadž jsme dorazili mezi prvními, obsadili jsme strategická místa v hospodě, která jsme ovšem později opustili a přemístili se na gauč do tenisové klubovny. Z gauče do lesa se moc nechtělo, ale i les překvapil - podrostu málo, kopců taky, takže se dalo krásně běžet a tudíž dosahovat velmi rychlé průměry. Vítěz to šel těsně nad pět a i já s pár drobnými chybkami pod sedm minut na kilometr. Stavitelce se vzhledem k terénu povedly dost pěkné tratě (jen u pětatřicítek to prý bylo moc cestovní), sluníčko celou dobu svítilo, děti pobrali nějaké ceny a spokojenost vládla nad krajem. Nakonec ani výsledky nebyly špatné. Vyhrála Zuzka (D16), druzí byli Marek (H14), Vašek (H18) a výtečně se předvedl i Ládík (poprvé sám v lese a hned stříbro v H10L! s pětisekundovou ztrátou). Těsně pod bednou Adam (H10L) a Eva (trénink), pátá Janička (D10L) a desátí ještě Jakub (H21K) a Pavel (H35L), který se stal nejúspěšnějším z našich čtyř běžců v této kategorii (Honza byl sice rychlejší, ale nečte kódy - že by to od někoho odkoukal? :-)). V dalším souboji (H45L) byl nejúspěšnější Bohouš (ale všichni čtyři až v druhé desítce). Aby nebylo vše tak skvělé, tak jsme alespoň v Berouně (při cestě domů) píchli. Ovšem Vašek si se závadou poradil s profesionalitou hodnou stáje F1 (byl jen o malounko pomalejší) a domů jsme dojeli na rezervě. V neděli vyrážíme k České Lípě (Kozly) na dopolední žebříček a odpolední veřejný závod. Od rána je hnusná mlha, která vydrží celý den a tak teplota nestoupla přes čtyři stupně a my jsme pořádně promrzli. Dopoledne se běžela krátká trať na mapě Babylon (na jaře se tady běžely PE). V centru TOITOIe, stánek s občerstvením a výprodej HSH. Tentokrát to bylo o dost techničtější než v sobotu, ale skal v tomhle prostoru zas až tolik není, tak to nebylo nějak extrémně obtížné. K hezkému terénu se přidala u pěkná stavba, takže jediný problém (kromě zimy) byl s vyčítáním, kde se tvořily obrovské fronty, neboť to (pod dráty?) nějak moc nefungovalo (a výsledky stále nevisí). Mezi závody odjíždíme do Lípy, do chrámu konzumu, něco pojíst a trochu se ohřát. Po návratu do centra fofrem převlékáme a odbíháme na start. Scorelauf a free order se běží s hromadným startem dle kategorií. Běželo se na mapě Kozelská rokle, kde kromě skalek bylo i dost bažin. V jedné z nich míjím Martina Tichého, který právě loví z bažiny svoji botu (úspěšně :-)). Scorelauf na 60 minut se šestadvaceti kontrolami (všechno sebral jediný člověk) vyšel skvěle Zuzce, která jasně zvítězila v D16 a byla z našich scorelaufistů úplně nej (a to jí ještě ve výsledcích chybí kontrola, kterou orazila do mapy). Vyhrál i Marek v H14 a Janička v D12. Stříbro Honza v H35, před bronzovým Patrikem. Třetí i Lucka (D14) a Katka (D16). V desítce i Pavel P (4. v H35), Petr (6. v H45), Pavel K (9. v H35) a Bohouš (10. v H45). Ve free orderu se do desítky dostala (i s hrubou chybou) jen devátá Lucka. 31.10. - Byla odeslána registrace a zařazení do žebříčků v LOB. Listopad 3.11. - Oblastní žebříčky mládeže skončily. Marek si druhým místem v kategorii H14 vyběhnul konečně "Béčko". Vašek se dvěma závody vyhrál H18, ale licenci nebere :-(. Dále ještě druhá Katka (D16) a desátý Jakub (H14). V družstvech žáci osmí, dorostenci druzí a dospělí první. 3.11. - V Rankingu přezimují v první půltisícovce čtyři ženy (Lucka, Lada, Kristina a Pavla) a tři muži (Pedro, Adam a Kuba). 3.11. - Tradiční definitivní tečkou za sezónou bylo MČR v HROB. Tentokrát pořádal TJ Sokol Křemže a nezávislá nekonvenční tvůrčí o-skupina h21e.unas.cz v okolí Zlaté Koruny. Běželo se po oba dny na stejných mapách jako loni MČR v rogainingu. Mapa Tryskáčovo... (... aneb u nás to kreslíme trochu jinak) - měla v některých částech své mouchy, ale špatná rozhodně nebyla. Ostatní parametry mistrovství lze ovšem hodnotit pouze v superlativech :-). Nádherný terén (hlavně v sobotu podpořený krásným počasím), velmi dobrá stavba tratí, výtečné centrum, skvělé ubytování, hodnotné ceny pro vítěze... Prostě jsme si to opět užili. První den se začínalo tradičně s volným pořadím kontrol, kde zvolit optimální cestu nebylo úplně jednoduché a při pohledu do mapy po závodě bylo zřejmé, že nám se to asi úplně nepovedlo a tak když se přidala chybička hned na první kontrolu (101) a potom fátálka na první pevnou (111) začali jsme na čelo dost ztrácet. Dvojku schroupneme v pohodě a na trojku nás čekal "královský" postup (přímých šest kilometrů). Volba je celkem jasná, ale bohužel dost po silnici a tak nožičky dostávají pěkně zabrat. Navíc i když byla před kontrolou občerstvovačka, nějak mi to nesedá a už po 100 minutách v ne příliš závratném tempu dostávám žakýtek a tak se za Hynkem vleču místy v uctivé vzdálenosti. Trojku dobudeme a za ní naštěstí další občerstvení. Nalijeme do sebe půl litru čaje a já ještě vodu, pojíme a jdeme napřímo čtyřku. Trochu nás to tlačí v břiše a tak moc nechvátáme, ale zase jdeme úplně přesně a tak asi moc neztrácíme. V závěru se trochu probírám a začínám zase stíhat. Do cíle dobíháme třetí s obrovskou ztrátou na první dva páry (25´), ale s ještě větším náskokem před čtvrtými Jihočechy. Z centra k ubytování je to sotva dva kilometry a tak vyrážíme pěšmo s tím, že si alespoň prohlédneme klášter. Bohužel je prvního listopadu a sezóna končí 31. října a tak jsme viděli prd. Poté se pokoušíme projít mezi klášterem a Vltavou k mostu, abychom mohli bydlet, což se nám dlouho nedaří, neboť nás stále svírají nějaké ploty a ve finále jakýsi náhon. Nu což, nedalo se jinak než se zout, svléci a náhon přebrodit (Kristina se se svlékáním a zouváním nijak neobtěžovala :-)). Vltavu jsme už brodit nemuseli, ale v té chvíli uzrál nápad, že pokud to v neděli dotáhneme a vyhrajeme, budeme se koupat (v centru byl rybníček). Večer již následovala jen restaurace v restauraci. V neděli se počasí lehce pokazilo, což vadilo především při dlouhých vrstevnicových přebězích, když v místech se zřejmým krásným výhledem byla vidět jen mlha. Po zkušenostech ze soboty si neseme pití vlastní a začínáme na jedničku sice delším, ale zase pozvolněji stoupajícím postupem. Bohužel na hřeben nabíháme z boku a poněvadž je kontrola výše než jsme čekali a než nám buzola ukázala, sbíháme spíše dolů a při dohledávce necháváme cenné minuty. Potom to celkem jde, jen za dvojkou (u sjezdovky) nabíháme na asfaltku a nohy se zase ozývají. Další chyba přichází cestou na čtyřku, když při postupu azimutem trefíme přesně místo, které jsme chtěli, ale pár metrů před kontrolou dáváme přednost klasifikaci cest před tím co nám ukazuje buzola a jdeme do pryč. Sbíháme dvacet výškových metrů, které poté, co zahlédneme pořadatelské auto s občerstvením, je musíme znovu vytlačit. Jsme sice na kontrole číslo šest, ale my musíme po občerstvení dojít nejdříve na čtyřku :-). Poté následuje dlouhý přeběh po vrstevnicovce a to jsou asi ta místa, kde proti lepším běžcům ztrácíme. Před čtyřkou opět občerstvení a na rozdíl od soupeřů se jdeme občerstvit po čtyřce ještě jednou :-). Pětku dáme v pohodě, šestka je do kopce a tam opět ztrácíme. Dlouhý postup na sedmičku (5,5 km) je většinou opět po vrstevnici nebo z kopce a tudíž ho zvládáme v pohodě, stejně jako seběh na osmičku, kde volíme kratší variantu k silnici a po ní ke kontrole a do cíle. Neděli jsme běželi v mnohem větší pohodě, ale poněvadž na čele se bojovalo o titul, dostali jsme opět celkem dardu (trochu menší), ale zase jsme se nemuseli koupat :-). Vzhledem k tomu, že na chybách jsme nechali oba dny maximálně po deseti minutách, je zřejmé, že nás porazili jasně lepší běžci a tak to rozhodně nebolelo :-). Výtečně zaběhli i Pavel s Pavlínou, kteří se v sobotu vychybovali, ale v nedělní (více běžecké) etapě si se svým skvělým výkonem vyběhli též bronz, když v této etapě těsně porazili i legendy Horovi a Kožešiny měli značně v dohledu. Brambory brali v této kategorii ještě Honza s Evou, která si v sobotu poranila ruku a hluboká řezná rána jí určitě omezovala v etapě nedělní. Hlavní (neveteránské) kategorie běželi Kristina s Eliškou a Lada s Patrikem. Oběma párům se v lese moc líbilo, a tak si pobyli v součtu obou etap více než deset hodin (stejně jako ve veteránech Bohouš s Janou). Takže nyní týden klid a poté začíná příprava na Javorník 2009. 3.11. - Oblastní sezóna byla ukončena na posledním žebříčku. V sobotu pořádala Kamenice na mapě Kozlík. 6.11. - Ze včerejší pošty: Omluva - pro naprostou časovou a mentální indispozici náhradní pořadatelky HULK NEBUDE! Omlouvám se všem za pozdní odvolání a věřím, že nějaký náhradní program ještě zmáknete. Vybrané startovné se samozřejmě nevrací. Každou minutu vymizí na zeměkouli jeden živočišný druh - letos Jája Němečková pohřbila HULK 17.11. - Po období klidu se opět rozjíždí kolotoč závodů. Dneska se běželo již patnácté MS ve SMIKu. Slávisté tentokrát pořádali na mapě Nad Tunelem. Prostor velmi členitý sliboval (a umožnil) značný počet variant sběru terčíků. Jako tradičně byl závod opět postaven naprosto skvěle a tak se povedlo sebrat všechny kontroly pouze dvěma borcům a to necelou minutu před limitem. Tím pomalejším (o 4 s!) byl bohužel skvěle běžící Pája, který se tak stal (v berounském drese, ale reprezentujíce Jilemnici) vicemistrem světa. V cíli bylo klasifikováno celkem 214 běžců a mezi nimi se nejvýše dostali Lucka (ta zase v brněnském dresu) a výtečně běžící Vašek (chyběly mu pouze 3 kontroly!), oba dvacátí. 17.11. - Už 8.11. běžela Pavlína 100 km na MS v Itálii. Doběhla dost vyčerpaná na 50. místě (10:47:11) a snad nám ještě něco o Itálii napíše. 23.11. - Pražská zimní liga začala na Peruci Blouděním Oldřicha a Boženy. Lada s Patrikem a Markem připravily tři tratě v Peruci a jejím okolí. Jedna dětská, jedna jednoduchá pro nás :-) a třetí náročnější (15 km a s paměťákem). Vzhledem k tomu, že přes noc napadlo a byla docela zima, potěšilo luxusní zázemí v místní hospůdce, z níž ovšem po dlažbě nebylo úplně jednoduché vyběhnout :-). Naše trať (T2) byla jednoduchá a i na mapě 10 let staré byly kontroly jednoznačné (jen devítka ve žlutém trochu zarostla). U každé kontroly bylo ještě písmenko a v cíli bylo třeba sestavit z deseti písmenek smysluplné slovo, což se ne každému podařilo (já jsem byl úspěšný až cestou domů, ale Pavla a Vojta vyřešili hlavolam obratem). Krásného závodu se zúčastnilo 58 běžců a už jsou i výsledky (vyhrál Olda Janeček). Třeba nám své postřehy napíšou i pořadatelé... 23.11. - A taky pár obrázků. 24.11. - Takže jak to vypadalo v té Itálii píše Pavlína. Z TUSCANIE DO TARQUINIE Na závěr letošní sezóny jsem se zúčastnila MS a ME v běhu na 100 km v Itálii (sice jenom do počtu, ale i to se počítá, že?). V Itálii jsem ještě nikdy nebyla a moc se mi tam líbilo. Hlavně v místě o závodu bylo krásně teploučko – okolo 20 C a to už mi stačilo ke štěstí. V pátek jsme měli volno na aklimatizaci, na malé proběhnutí a zaskotačení si na pláži, na slavnostní průvod a na tolik očekávanou pasta party. A v sobotu…? Ráno si moc nepamatuji, jenom vím, že jsem zase byla hodně nervózní. V 10 hodin byl start. Proběhli jsme malé kolečko po dlažbě ve starobylém městečku Tuscania a vydali se na úsek dlouhý 37 km. Tento úsek byl zvlněný s jedním delším klesáním. Sil bylo ještě dostatek, takže kilometry poměrně rychle a snadno přibývaly. Od trenéra jsem měla nařízeno běžet ze začátku tempem 57 minut nebo pomaleji na 10 km. Těžko se to dodržovalo… Jako kdybych nevěděla, že každá nahnaná minuta na začátku se zle vymstí na konci. Na 10 kilometru jsem byla na 52 minut, takže jsem se snažila zpomalit. Druhá desítka byla za 56 minut a třetí, kde byl delší seběh, za 54 minut. To jsem ještě stačila 2x navštívit onu místnůstku. Na tomto prvním úseku jsem běžela s veselými povídajícími běžci různých národností a nic okolo mne nenasvědčovalo o důležitosti závodu. Po 37 km jsme doběhli na okruh o délce 14,2 km, který jsme museli natočit 4x. Tady se atmosféra prudce změnila. Zezadu mě začali předbíhat běžci, kteří bojovali o přední umístění. Takže už měli v nohách o 14 km víc. Najednou slyším „výborně Pavli“, moc mě to potěšilo. Byl to Dan Orálek a vypadal, že je v pohodě. Letos zaběhl v září v Holandsku 100 km těsně nad 7 hodin, takže tady chtěl svůj výkon zopakovat nebo i vylepšit. Ale sotva mě minul, chytla ho křeč do stehna, pak už jsem slyšela jenom jeho zoufalý křik z bolesti a ze zklamání. Se slzama v očích jsem pokračovala, ráda bych mu pomohla, ale to nejde. Dan se z toho dostal, za půl hodiny mě předbíhal znovu, jenže už byl o několik desítek míst vzadu. Ale přesto závod dobojoval do konce, to se cení. Na metě maratonu jsem byla za 3:52, cítila jsem se velmi dobře. Něco mi říkalo, že to je moc rychlé, ale tento vnitřní hlas jsem moc neposlouchala. Na 50. km jsem byla za 4:40 a začala snít o čase pod 10 hodin. Jo, jo, pýcha předchází pád. Marně mi zkušení běžci říkali, že stovka začíná až po 70. kilometru. A to taky začala. Po 70. km se mi poprvé obrátil žaludek. No, předtím jsem se napila nedobrého instantního čaje, takže jsem věřila, že to bylo z něj. Potom jsem ještě 10 km uběhla docela v pohodě, sice pomaleji, ale bez větších problémů. Zhruba od 80. km nastal pro mne boj se stávkujícím tělem a s mojí vůlí. Žaludek se bouřil, střeva se bouřila…, v hlavě se usídlila myšlenka na zastavení… U mě už žel klasika. Nešlo s tím ale nic dělat. Jenom dřít až do konce. Přece to nevzdám! Pomalu ale jistě jsem se rozloučila s časem 10 hodin, potom i s časem pod 10.30 a pak už mi byl nějaký čas ukradený. Posledních 10 km jsem se ploužila „rychlostí“ 92 minut (!). Touto rychlostí jsem se vřítila do cíle, hned mě někdo zabalil do termofolie a ujali se mě pomocnice z naší výpravy. Díky jim. Převlékli mě, dali mi pivečko… Bylo mi zle, pivo ve mně nezůstalo, byla mi zima… Dan umlouval zdravotníky, aby mi dali infuzi, že už zvracím posledních 30 km, ale Italové se rozhodli, že budou šetřit. Zavezli mě alespoň na vozíku do tepla do masérny a tady mi neustále měřili tlak. Pak se rozhodli, že když jim ukážu, jak se hezky napiju čaje, tak mě pustí. Tak jsem si lokla čaje a ani ten ve mně nezůstal. To bylo asi 2 hodiny po doběhu. No tak mi teda tu infuzi nakonec dali. A byla výborná. Tak nevím, něco dělám špatně, a nevím co… Poraďte. 30.11. - Zimní liga pokračovala sobotním 2. kolem v centru Prahy. Jéňova Praga Caput Regni se běžela na nové O-mapě Prahy (ISSOM?). Formát A3 (z obou stran) => byla obrovská, ale vzhledem k měřítku (1 : 4 500 a 1 : 5 500) to zase až tak obrovské nebylo. Rozbíhalo se hromadně 150(?) lidí a první tři kontroly se sbíraly ve volném pořadí. I tak se tvořili frontičky a tak se člověk stačil alespoň trochu vydýchat :-). Čtyřka nebyla na místě dle mapy (výrazný strom), ale o 30 m vedle u kohoutku, takže ji mnozí vůbec nerazili (domácí poradili:-)). Podobné potíže jsme čekali i nadále, ale naštěstí jsme se nedočkali. Potíže jsem měl i s pětkou (přebíhám až k metru), ale potom to celkem šlo. Bohužel pouze do osudné desítky. Nabíhám ji ze strany, kde je v mapě nepřekonatelná zeď (někteří mladíci si troufli), chvíli váhám, ale nakonec se dávám kolem. Razím, odbíhám a u jedenáctky zjišťuji, že teď už razit nemám na co :-(. Vracím se k desítce (cestou mne míjí alespoň třicet borců), kde kousek od řeky naštěstí legitku nacházím. První bota - kilák navíc a ztráta asi pět a půl minuty. Ze čtrnáctky na patnáctku jasný postup, jenže ouha - branky přes náhon jsou zavřeny (dle mapy jsou průchodné). Druhou se rozhodnu přelézt a vzhledem k ostrým hrotů nahoře (cca 2,5 m), to není nic moc. Zpátky už obíhám a dál valím ulicemi, občas dokonce někoho doběhnu (i předběhnu :-)). Další skupinu dorazím u kontroly 28 - tedy na místě, kde by být měla. Jediná v celém závodě (!) však chybí. Zvláštní je na tom to, že je před vchodem do kostela :-). Chybička na devětadvacítce (jsem na druhé straně zdi) po průběhu Staromákem plným turistů - pražané nám opět poradí a jde se do závěru... Po třiatřicítce to narvu do závěrečného dlouhého postupu, ale po čase si uvědomuji, že pětatřicítka by ještě následovat neměla :-(. Takže návrat (navíc ještě kontrolu visící na stromě podběhnu, aniž bych si jí všimnul), opět kiláček a pět a půl minuty navíc. Potom už jenom volně do cíle. Že to opravdu nebyl sprint, jak Jéňa sliboval je zřejmé z uběhnuté vzdálenosti: 13,5 km. Dva kilometry navíc, pár chybiček, takže asi desítka po ideálním postupu. Takže ti vepředu (kdo vyhrál nevím, čelo bylo od začátku dost v nedohlednu:-)) to museli běžet odhadem kus pod 50´. Příjemné proběhnutí bylo umocněno prohlídkou pražských zákoutí, v nichž jsem se ještě nikdy neocitnul. Mlaďoši si dali kratší variantu jenom po Letné a podle svých slov to bylo "v pohodě". Prosinec 7.12. - Třetím (nočním) kolem pokračovala Pražská zimní liga. Běželo se netradičně na mapě (mapách) Lesní divadlo (1 : 10 000), které by určitě slušelo měřítko alespoň 1 : 7 500. Nejdelší trať se běžela na dvou mapách a měla (téměř) 7 km. Kvalitní běžci odjeli (asi) za sněhem a tak si v komorním závůdku pro vítězství (podruhé v historii) doběhla žena - Bára B. Že to s tou konkurencí nebylo moc žhavé, ukazuje i moje druhé místo (Bára mi nadělila tři minuty). Závod měl ovšem pěkné centrum a tratě i tradiční odměny v cíli od Mikuláše a spol., takže je jen dobře, že se ho nakonec podařilo uspořádat. 11.12. - Honza a Pavel píší o soustředění na Mísečkách. Již tradiční akcí pro milovníky úzkých prkének a dlouhých hůlek se stalo běžkařské soustředění Středočechů o prvním prosincovém víkendu na Mísečkách. Mohli jsme se zúčastnit i my ve složení Zuzka P.,Marek U., Honza M., Pavel P. a v současné době jilemnický Pája P. Po příjezdu v pátek večer jsme museli hned vyzkoušet jestli jsme přes léto nezapoměli ovládat ty naše Atomiky,Madshusky, Fisherky atd. Po zhodnocení předpovědí z modelu ALADIN jsme naplánovali na sobotu bruslení, dopoledne hlavně nácvik techniky. Honza si vzal na starost ty nejzdatnější a odebrali se na svážnici . Bylo mi přiděleno družstvo B, přičemž zanedlouho se přidalo i družstvo C. Na stadionu jsme začali provádět nácvik techniky bruslení podle scénáře, který jsme naplánovali s Honzou. Nezastírám , že se mě nezmocňovala tréma, když kolem nás brousily stopu známé lyžařské oddíly. Větší počet svěřenců měl jedinou nevýhodu v tom, že jsme s Pájou nestíhali opravovat nedostatky. Všichni se ale snažili a snad si něco z nácviku bruslení odnesli. My, coby "trenéři" jsme pro příště zase o něco chytřejší. Na odpoledne vymyslel Honza natáčení běhu jednotlivců na videokameru. Díky dobrému zpracování jsme pak večer mohli s přispěním odborné pomoci Bořana hodnotit chyby v technice.Nechyběla ani odborná přednáška o mazání . Souběžně s hodnocením probíhal 2.ročník OB Mísečky. Pořadatelem nebyl nikdo jiný než Dan Š zvaný Chlebák. Paměťový OB probíhal v okolí a uvnitř Novomísečné boudy. Pořadatel pak odměnil všechny zúčastněné gumovými medvědy (ňam). Na druhý den jsme byli natěšení na klasiku, mělo být asi dva stupňe pod nulou. Mazali jsme co se dalo( i rumíček lékařský), ale ideální mázu jsme neobjevili, protože jsme buď klouzali nebo lepili. Mazal jsem Rode 0 až -2 a přes to SWIX VR 55, kluci zkoušeli sádlo (nejedná se o známého O běžce) od SWIXu , ale nic platné. Od Rovinek , jsme klouzali a pár kilometrů před Mísečkami lepili. Dobře to jelo tak jeden kilometr (možná). Poté jsme si spravili chuť objetím desetikilometrové tratě bruslením. Při zpáteční cestě domů jsme podle auta zjistili, že na Mísečkách napadlo za víkend 15 cm sněhu.Po sjetí do nižších poloh jsme ale pochopili, že LOBy ve Studenci tento víkend budou leda s lyžemi na zádech. Takže díky Jitce a dalším organizátorům úspěšné akce a příště S K O L . Pavel Doplňuji Pavlovo výstižné vyprávění tím, že i já jsem měl letos při nácviku techniky trému, protože družstvo bylo hodně velké a z toho ještě asi čtvrtina dospělých. Proto jsem se na úvod zeptal, zda někdo také jako já neabsolvoval školu lyžování, nebo nemá „vyšší svěcení“ v tomto oboru - na to mně Kožak Cimrmanovsky vyzval – „zkrať to je tady zima“. Procvičili jsme tedy všech deset cviků, které jsme probírali na škole. Ukázalo se, že cvičící skupina byla sice snaživá, ale moc velká – chce to podle mě optimálně 6, maximálně 8 cvičících na jednoho instruktora. Další instruktory na příští rok jsem již vytipoval –Honza Němeček sen., Kožak a Fanda – těm to šlo podle mě nejlépe. Pokud byste opravdu chtěli zlepšit techniku pod vedením profesionálních trenérů, doporučuji vám účast na této škole: http://www.4clients.byznysweb.cz/skola-bezky/ Na příští „soustřeďko“ se těší Honza Marek 13.12. - Honza: Běh Bukovem – ve zkratce Krásně zasněženo -sníh drží, na otevřenějších úsecích je ho kolem 10 cm , žádná velká zima (+3st). Ideální počasí na pěkný kros. V týdnu jsem se k běhu dostal jen v pátek – objemy (16km)-to ještě nebylo jisté, zda do Plískova pojedu. Na závod jsem jel jen s Honzou Zvyhalem (BK Beroun), Alena si to rozmyslela (cukroví) Vláďovi jsem to řekl pozdě a je po krvi, Pavlína vzkázala, že nejede. Jediná změna – seběh do cíle nebyl po louce, ale přes oranici (orienťákům nevadí). Závod jsem začal volněji „zezadu“. V prvním okruhu jsem předběhl asi 6 závodníků, v druhém kole jeden mně. Dýchalo se krásně, běželo dobře, ale v kopcích chybí síla a dech „zakyselují se nohy“. Šel jsem to asi 42:55? (nezmáčkl jsem pořádně stopky) - první okruh 20:49. Na vyhlášení jsem ani nečekal, protože se mnou v kategorii běželi Beshir, Rychecký a Cihlář. Výsledky na netu ještě nejsou – on je Vláďa někde dohoní. 15.12. - Honza: Tréninkovka na J50 S ohledem na trénink na J50 jsem zvolil klasičky, i když jsem tušil, že to podle předpovědi s mázou nebude nic moc. Ráno bylo v Berouně +6st., takže jsem si pro jistotu ještě doma namazal tenkou „blanku“ fialového klistru SWIX(+2/-1), s tím že to podle podmínek případně něčím překryju. V Bedřichově na parkovišti byla voda a chyběl teploměr, takže jsme nevěděli kolik je stupňů – já jsem tipoval +3st, protože, když jsem se díval večer na web, bylo +1,5st. Na stadionu jsem se optal instruktora školy běžeckého lyžování Zdeňka Krčmáře, co mazali-prý RODE, ale jak poznamenal-na Novou louku je to jedno a nahoře bude sníh určitě vykoukanější a sušší a taky to tak bylo. Jeli jsme z klukama přes „Mařku“. Kluci bruslili a občas na mně počkali. Nechtělo se mně přimazávát – no co alespoň potrénuji soupaže, říkal jsem si. Až na Knajpu bylo běžkařů docela dost – převažovali bruslaři. Na Knížecí jsem se v protivětru trochu trápil – soupaže ztratily na dynamice. Za celou dobu mně žádný klasik nepředjel (ne, že bych byl tak dobrý, ale klasiku dnes kromě turistů s batůžky skoro nikdo nejezdil), až tady. Zeptal se mně, zda mně to taky klouže – potvrdil jsem. Konstatoval, že by to chtělo šedesát pětku, on, že tam má sádlo a je to málo - a odfičel. Já už tam neměl skoro nic tak jsem stoupání po Jezdecké raději vybruslil. Zrekonstruovaná hospoda Pyramida nás příjemně překvapila.Teplá, čistá samoobsluha a hlavně nekuřácká !! Usilovný trénink soupaží jsem asi přehnal, protože mně začal „táhnout“ sval pod lopatkou, takže jsem na Pyramidě přimazal (teploměr na začátku chodbičky ukazoval +1st). Znovu tence fialový klistr jsem překryl kombinací SWIX V60 + pár teček nějakého staršího SWIX red EXTRA-ve skutečnosti žlutý (+1/+3) - pro jistotu. Jelo mně to jakžtakž, těsně před Rozmezím mně to nepatrně drhlo. S ohledem na sval, který se více ozýval, jsem soupaže vypustil a jel už odevzdaně převážně „střídáka“. Až při stoupání k Buku mně z letargie probral klasik, který mně předjel. Protože jsem si nechtěl „kazit bilanci“, pověsil jsem se za něj – nechtěl se dát a tak jsme začali závodit. Přebrousil jsem ho až na horizontu, těsně před sjezdem na stadion. Honza Marek 21.12. - Vánoce se blíží a tak se běžela i další "klasika". Sparťanská klouzačka na mapě Přehrada v okolí přehrady (Hostivařské). Jako vždy se informace dostávaly k závodníkům až těsně před závodem a tak knír inzerovaný v pokynech a mající hodnotu dvou minut, musel být mnohdy značně improvizovaný. Tradiční závod běžely tři "tradiční" dvojice a nám s Evou se dokonce podařilo dostat do první desítky, když Vojta s Evou a Lada s Patrikem za ní jen mírně zaostali. Běžel se scorelauf se čtyřiadvaceti kontrolami, z nich povinně bylo nutno sebrat 23. Začali jsme v lehkém tempu a tak nám ti nejlepší vzali roha hned od začátku, ale hezky jsme se proběhli a abychom si to užili, sebrali jsme kontroly všechny. Díky tomu nás předběhly o kousek čtyři dvojice, které byly ovšem (na rozdíl od nás) bez kníru a tak se ve výsledcích zase vše obrátilo v náš prospěch :-)). Pěkný závod s přiměřeně (Vánočně) jednoduchou mapou se dost líbil a i přes drobné mrholení během části závodu si to borci užili. Hlavní kategorii vyhráli Lenka s Ondrou. V kategorii A (jednotlivci) běželi i Marek s Bohoušem, ale v nabité konkurenci jejich výkony stačily do třetí a čtvrté desítky. 22.12. - Zlatá neděle patřila dalšímu tradičnímu zimněligovému závodu. Fanda pořádal svůj Pražský večerník. Mapový chyták bylo tentokrát možno rozklíčovat hned (3 × 17 částí mapy bylo přeházeno v jednotlivých sloupcích), ale velikost mapy (všechno na ní dost malinké:-)), tma a snaha o běh orientaci ve městě značně ztěžovaly. Celý závod byl intervalovým tréninkem, když úprk byl střídán civěním do mapy a procvičováním krčních svalů, při nevěřícném kroucení hlavy. Po první chybce na trojku se ještě stačím vrátit a dotáhnou na nejisté čelo, ale totální zaváhání na osmičce, kde se naše skupinka v mapě ztrácí, se propadáme a po dalších zaváháních na devítce,třináctce a (hlavně) čtrnáctce, už nemáme šanci čelo dotáhnout (naštěstí nám poradili místní :-)). I díky množství drobných :-) chybiček jsem nakonec nakroužil po Praze víc než patnáct a půl kilometru a strávil po různých zákoutích skoro sto minut. Fanda prostě opět nezklamal a připravil všem silný a netradiční zážitek, který se musel líbit. 30.12. - Family cup 2008 Family cup 2008 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Mezníkovi Eva + Vojta Uhlířovi Procházkovi Hamáčkovi Pavla + Jakub Dudíkovi Červenkovi Markovi Reitermanovi Šimonovi 14 158,70 bodů 11 809,89 bodů 10 392,96 bodů 9 762,10 bodů 5 346,39 bodů 2 660,42 bodů 2 156,56 bodů 1 423,85 bodů 1 168,51 bodů 1 050,06 bodů 460,39 bodů Umístění běžců TJ Lokomotiva Beroun na MČR 1. 2. 2. 3. 3. 3. 4. 5. 6. 8. 8. 8. 9. 9. 9. 10. 11. 12. 12. 15. 15. 15. 15. 17. 18. NOB D16 NOB D16 NOB D18 sprint D16 NOB D16 KT D16 NOB D16 NOB H18 sprint D16 KT D16 klasika D16 klasika H18 klasika H16 sprint H16 NOB H16 NOB H16 NOB D16 KT H16 KT D16 sprint D16 sprint H16 KT D18 klasika D18 klasika D18 KT D16 Lucie Mezníková Lucie Mezníková Lucie Mezníková Lucie Mezníková Lucie Mezníková Lucie Mezníková Lucie Mezníková Pavel Procházka Lucie Mezníková Lenka Mezníková Lucie Mezníková Pavel Procházka Pavel Procházka Pavel Procházka Pavel Procházka Pavel Procházka Zuzana Procházková Pavel Procházka Lucie Mezníková Lucie Mezníková Pavel Procházka Lucie Mezníková Lucie Mezníková Kristina Hamáčková Kristina Hamáčková 2006 2007 2008 2005 2005 2007 2004 2007 2006 2000 2006 2007 2006 2006 2006 2005 2007 2005 2006 2004 2005 2008 2008 2006 2003 Nejlepší umístění na veteraniádě ČR 1. 3. 3. 3. 4. 4. 5. 5. 5. 6. 6. 6. 6. 6. 6. 7. 7. 7. 7. 7. 8. 8. 8. místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo Pavlína Procházková Pavlína Procházková Vladimír Mezník Eva Hamáčková Bohuslav Hamáček Pavlína Procházková Eva Hamáčková Eva Hamáčková Eva Hamáčková Eva Hamáčková Eva Hamáčková Eva Hamáčková Vladimír Mezník Eva Hamáčková Bohuslav Hamáček Eva Hamáčková Vladimír Mezník Pavlína Procházková Eva Hamáčková Eva Havelková Vladimír Mezník Vladimír Mezník Pavlína Procházková D35 D40 H40 D55 H55 D40 D50 D50 D55 D50 D50 D50 H40 D55 H55 D45 H40 D35 D50 D45 H40 H40 D40 NOB NOB NOB Sprint NOB NOB KT Klasika DT KT KT Sprint NOB DT NOB KT Sprint DT DT DT NOB DT DT 2005 2006 2008 2008 2005 2007 2001 2003 2007 2002 2003 2004 2007 2008 2008 2000 2004 2005 2005 2007 2004 2007 2008 9. 9. 9. 9. 9. 10. 10. 11. 11. 11. 11. 13. 13. 13. 14. 14. 14. 14. 15. 15. 16. 16. 16. 17. 17. 18. 18. 18. 18. místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo místo Vojtěch Tvrdek Vladimír Mezník Vojtěch Tvrdek Eva Hamáčková Eva Hamáčková Eva Hamáčková Vojtěch Tvrdek Vladimír Mezník Patrik Uhlíř Vladimír Mezník Vladimír Mezník Vojtěch Tvrdek Pavlína Procházková Bohuslav Hamáček Vladimír Mezník Bohuslav Hamáček Pavlína Procházková Vladimír Mezník Vladimír Mezník Vojtěch Tvrdek Vojtěch Tvrdek Vladimír Mezník Jan Marek Vojtěch Tvrdek Vojtěch Tvrdek Vojtěch Tvrdek Eva Havelková Bohuslav Hamáček Jan Marek H55 H40 H55 D55 D55 D50 H55 H40 H35 H40 H40 H50 D35 H55 H40 H55 D35 H40 H40 H55 H55 H40 H40 H55 H55 H55 D35 H55 H45 Sprint NOB Sprint KT Klasika Klasika DT NOB NOB DT KT KT Klasika Sprint KT Sprint KT Sprint DT KT Sprint Sprint DT KT DT KT Sprint KT DT Výsledky v Rankingu do konce roku 2008 80 106 142 163 216 207 228 252 267 277 293 302 333 356 366 392 392 399 409 413 433 441 465 487 Lucie Mezníková Lucie Mezníková Lucie Mezníková Eva Havelková Eva Havelková Lada Kučerová Lada Kučerová Lucie Mezníková Kristina Hamáčková Vladimír Mezník Vladimír Mezník Kristina Hamáčková Kristina Hamáčková Lenka Mezníková Kristina Hamáčková Pavel Karmazín Lucie Mezníková Vladimír Mezník Pavel Procházka Pavel Karmazín Pavla Vildmonová Vladimír Mezník Adam Štemberk Jakub Červenka 2005 2006 2008 1999 2000 2008 2007 2007 2007 2008 2007 2004 2005 2000 2008 1999 2004 2006 2005 2000 2008 2005 2008 2008 2005 2005 2007 2008 2008 2001 2005 2006 2007 2008 2008 2003 2005 2007 2004 2005 2005 2008 2005 2008 2004 2007 2008 2006 2008 2004 2005 2006 2007 Žebříček B Nejlepší umístění v Žebříčku B - celkem (do 15. místa) 1. 1. 2. 3. 3. 4. 4. 5. 5. 6. 6. 6. 7. 7. 7. 7. 8. 8. 9. 9. 9. 9. 10. 11. 11. 12. 12. 13. 13. 13. 13. 14. 14. 15. 15. 15. 15. D14B H40B D18B D55B D55B D16B H18B D50B D55B H14B D50B H40B D35B D35B H40B D16B D16B H35B D14B H14B H55B H40B H20B D16B D18B D16B H16B D35B D40B H35B H55B D16B H55B D35B D40B H55B H40B Lucie Mezníková Vladimír Mezník Kristina Hamáčková Eva Hamáčková Eva Hamáčková Lenka Mezníková Adam Štemberk Eva Hamáčková Eva Hamáčková Jakub Šimon Eva Hamáčková Vladimír Mezník Eva Havelková Eva Havelková Vladimír Mezník Zuzana Procházková Zuzana Procházková Patrik Uhlíř Lucie Mezníková Pavel Procházka Vojtěch Tvrdek Vladimír Mezník Adam Štemberk Dana Kettnerová Dana Kettnerová Kristina Hamáčková Jakub Šimon Pavlína Procházková Eva Havelková Patrik Uhlíř Vojtěch Tvrdek Lenka Mezníková Vojtěch Tvrdek Pavlína Procházková Pavlína Procházková Bohuslav Hamáček Pavel Karmazín 2004 2008 2005 2006 2007 2000 2006 2005 2008 2002 2004 2006 2004 2005 2005 2008 2007 2007 2002 2004 2004 2007 2008 2004 2006 2003 2004 2005 2006 2008 2008 1999 2006 2004 2004 2008 2008 Nejlepší umístění v Českém poháru veteránů na konci sezóny 36. 42. 43. 43. 48. 60. 79. 81. 90. 92. 96. 98. Vladimír Mezník Eva Hamáčková Eva Hamáčková Eva Hamáčková Eva Hamáčková Eva Hamáčková Eva Havelková Eva Hamáčková Eva Havelková Vladimír Mezník Eva Hamáčková Pavlína Procházková 170 134 131 144 132 121 107 98 90 133 65 89 bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů 2008 2006 2003 2007 2005 2008 2005 2004 2003 2007 2002 2005 98. 100. 100. 104. 113. 117. 119. 120. 126. 126. 136. 143. 153. 165. 173. 182. 190. 212. 212. 213. 217. 231. 235. 238. 239. 239. 239. 240. Vladimír Mezník Eva Havelková Vladimír Mezník Pavlína Procházková Pavlína Procházková Eva Havelková Vojtěch Tvrdek Vladimír Mezník Pavlína Procházková Vojtěch Tvrdek Vojtěch Tvrdek Vojtěch Tvrdek Pavlína Procházková Pavlína Procházková Bohuslav Hamáček Vojtěch Tvrdek Vladimír Mezník Pavlína Procházková Vojtěch Tvrdek Bohuslav Hamáček Bohuslav Hamáček Bohuslav Hamáček Vojtěch Tvrdek Eva Havelková Vladimír Mezník Patrik Uhlíř Patrik Uhlíř Eva Havelková 122 62 113 81 88 70 106 104 62 103 96 96 55 54 80 84 81 25 59 74 68 67 63 34 55 67 62 30 bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů 2005 2002 2006 2006 2007 2004 2008 2004 2004 2005 2004 2006 2003 2008 2005 2007 2003 2002 2002 2007 2008 2006 2003 2007 2002 2007 2008 2006 PZL Nejlepší umístění celkem všichni (do 20. místa) muži (do 10. místa) ženy (do 10. místa) 1. Vladimír Mezník 2008 1. Vladimír Mezník 2008 1. Lucie Mezníková 2004 2. Vladimír Mezník 2006 2. Vladimír Mezník 2006 1. Lucie Mezníková 2006 3. Pavel Procházka 2006 3. Pavel Procházka 2006 1. Lucie Mezníková 2007 3. Vladimír Mezník 2007 3. Vladimír Mezník 2007 1. Lucie Mezníková 2008 4. Vladimír Mezník 2002 4. Vladimír Mezník 2002 2. Lucie Mezníková 2002 5. Lucie Mezníková 2006 6. Vladimír Mezník 2005 2. Pavlína Procházková 2006 7. Pavel Procházka 2004 7. Pavel Procházka 2004 3. Lada Kučerová 2008 7. Vladimír Mezník 2005 7. Bohuslav Hamáček 2006 4. Lucie Mezníková 2001 8. Jakub Šimon 2002 4. Lucie Mezníková 2005 2005 5. Kristina Hamáčková 2004 8. Pavlína Procházková 2006 9. Jakub Šimon 2002 9. Bohuslav Hamáček 2006 6. Pavlína Procházková 2003 9. Lucie Mezníková 2008 6. Pavlína Procházková 2005 11. Lucie Mezníková 2007 7. Lucie Mezníková 2003 12. Lucie Mezníková 2005 9. Kristina Hamáčková 2005 10. Pavel Procházka TOP 10 2008 Oddílový ranking: kolik 153,54 141,76 139,61 136,85 134,85 134,56 131,96 131,27 131,00 130,87 kdo Lucka Eva Ham Lucka Pedro Pedro Lucka Lucka Zuzka Lucka Lucka kdy 26.4. 21.6. 18.5. 26.4. 22.6. 21.6. 19.4. 2.8. 21.9. 21.6. Ranking - ženy: kolik 7290 7211 6812 6723 6721 6615 6237 6201 6059 5934 kdo kdy Lucka 29.3. Lucka 12.4. Lucka 13.4. Lucka 15.3. Lucka 5.4. Lucka 17.10. Lucka 6.4. Lucka 18.10. Lada 26.4. Lada 22.3. Ranking - muži: kolik 6587 6558 6386 6364 6291 6258 6251 6183 6138 6073 kdo Pedro Pedro Pedro Pedro Adam Pedro Pedro Adam Pedro Pedro Zisky licencí na rok 2009: Lucie Mezníková Zuzana Procházková Marek Uhlíř A A B kdy 26.10. 30.8. 25.10. 5.9. 13.4. 1.5. 29.8. 6.4. 15.3. 12.4. Oddílový Ranking k 31.12.2008: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. Lucie Mezníková Vladimír Mezník Zuzana Procházková Eva Hamáčková Vojtěch Tvrdek Marek Uhlíř Eva Havelková Lada Kučerová Bohuslav Hamáček Pavel Karmazín Pavlína Procházková Adam Štemberk Patrik Uhlíř Kristina Hamáčková Kateřina Procházková Petr Dudík Jan Marek Hana Dudíková Jakub Červenka Jakub Veselý Pavla Vildmonová Adam Reiterman Jana Procházková Pavel Procházka Leoš Reiterman Ivana Červenková Jakub Šimon Pavel Procházka Michael Kalista Tomáš Goj Václav Šimon Alena Marková Kamil Bureš K BZ BC PZ ZZ NZ D K D18 H40 D16 D55 H55 H14 D45 D21 H55 H40 D40 H20 H35 D20 D16 H50 H45 D50 H21 H14 D21 H10 D10 H40 H35 D10 H20 H18 H12 H12 H18 D45 H21 BZ 1331,91 bodů 1254,03 bodů 1211,54 bodů 1181,07 bodů 1094,94 bodů 1017,24 bodů 1008,56 bodů 1002,39 bodů 990,54 bodů 977,37 bodů 959,05 bodů 947,47 bodů 941,74 bodů 925,54 bodů 913,37 bodů 851,37 bodů 845,77 bodů 826,74 bodů 801,16 bodů 739,91 bodů 736,72 bodů 659,23 bodů 649,26 bodů 483,76 bodů 390,83 bodů 359,67 bodů 292,25 bodů 211,77 bodů 189,69 bodů 171,26 bodů 168,14 bodů 114,61 bodů 0,00 bodů BC 5877,79 bodů 8280,91 bodů 3831,55 bodů 5783,27 bodů 6026,62 bodů 5356,45 bodů 1220,37 bodů 4819,18 bodů 3874,47 bodů 1571,19 bodů 1548,49 bodů 947,47 bodů 5036,51 bodů 1471,92 bodů 2259,59 bodů 1126,35 bodů 1053,90 bodů 1030,21 bodů 1064,18 bodů 1446,49 bodů 1213,93 bodů 659,23 bodů 1426,94 bodů 483,76 bodů 390,83 bodů 359,67 bodů 292,25 bodů 211,77 bodů 189,69 bodů 171,26 bodů 168,14 bodů 114,61 bodů 0,00 bodů PZ ZZ NZ 66 53 11 93 83 8 42 37 4 71 58 12 75 67 8 82 68 13 17 13 4 74 61 10 54 49 5 18 17 1 20 18 2 14 10 1 83 69 11 26 19 1 33 29 3 15 14 1 17 13 2 14 13 1 15 14 0 27 24 2 22 20 2 11 9 2 32 28 3 9 6 2 6 6 0 10 8 0 6 4 2 2 2 0 3 3 0 3 3 0 6 2 4 4 2 2 0 0 0 kategorie body započtené z 10 nejlepších výkonů body získané celkem ze všech závodů počet závodů absolvovaných za uplynulých 12 měsíců počet bodovaných závodů počet nebodovaných závodů počet disklých závodů D 2 2 1 1 0 1 0 3 0 0 0 3 3 6 1 0 2 0 1 1 0 0 1 1 0 2 0 0 0 0 0 0 0 © BigHead 2009
Podobné dokumenty
Pneu Odp.:Pneu Odp.:Pneu Odp.:Pneu Odp.:Pneu
jednak to bylo znát na tvrdosti a spotÅ™eba asi o necelý litr nahoru, když koupÃ-Å¡ kvalitnÃ- gumu huÄ•et by nic nemÄ›lo a
samozÅ™ejmÄ› to daleko lépe sedÃ- v zatáĕkách, ale jde o to se rozh...
Nadace VIA Výroční zpráva 2005
Zakarpatské Ukrajině. Z fondu, který vznikl díky tomu, že manželům Horovým leží na srdci, jak žijí
děti pod Karpaty. Z fondu, jenž usiluje o obecné blaho, ale je výsledkem soukromého daru.
Z fondu,...
1 praxe – inspirace – konfrontace
za ním do nemocnice, na pokoji má vystavené obrázky rodiny a nápisem „milujeme
Tě“ a dary od rodiny – plyšová zvířátka.
Jeho postoj k nemoci a léčbě je velmi trápí,
on sám to komentuje slovy: „Oni ...