máme rádi zvířata?

číslo 16
zima 2010-11
JIHOČESKÝ OBČASNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
DOPORUČENÁ CENA 25 Kč
Portrét
VLASTA KROUPOVÁ
Zuzana Štětková
NENAHRADITELNÍ
KOLEGOVÉ
Angela Rogner
MUSÍ OCHRÁNCE ZVÍŘAT
BÝT VEGETARIÁN?
Téma:
Za finanční podpory
SFŽP, MŽP
a Jihočeského kraje
MÁME RÁDI ZVÍŘATA?
PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC
CALLA, České Budějovice (tel. 384 971 930, [email protected], www.calla.cz)
Poradna: pondělí 10:00 – 14:00 h. (především energetika)
úterý 14:00 – 16:00 h. (všeobecné ekoporadenství)
čtvrtek 13:00 – 17:00 h. (především ochrana přírody a krajiny a ekologická obnova po těžbě
surovin)
Specializované poradenství v oblastech: energetika, ochrana přírody a ekologická obnova
po těžbě surovin
CEGV CASSIOPEIA, České Budějovice
(tel. 385 520 951, [email protected], www.cegv-cassiopeia.cz)
Poradna: úterý a čtvrtek 12:00 – 15:00 h.
Specializované poradenství v oblastech: environmentální výchova dětí a mládeže, pro pedagogické pracovníky tvorba a realizace školních vzdělávacích programů, budování školních
přírodních zahrad.
ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU, Třeboň
(tel. 384 722 088 , [email protected], www.vydry.org)
Poradna: středa a čtvrtek 14:00 – 18:00 h.
Specializované poradenství v oblastech: ochrana přírody a volně žijících živočichů, problematika náhrad škod způsobených chráněnými druhy, handicapovaná divoká zvířata, odpady.
DAPHNE ČR – Institut aplikované ekologie, České Budějovice
(tel. 774 650 592, [email protected], www.daphne.cz)
Poradna: ve všední dny po předchozí domluvě.
Specializované poradenství: hospodaření šetrné k přírodě a krajině, dotační možnosti pro péči
o přírodu a krajinu, zákonné povinnosti zemědělců vzhledem k životnímu prostředí, ochrana
přírody.
EKOLOGICKÝ PRÁVNÍ SERVIS, Tábor (tel. 545 575 229 , [email protected], www.eps.cz)
Poradna: pondělí 13:00 – 18:00 h.
středa 9:30 – 13:30 h., pátek 9:00 – 12:00 h. (Mgr. Jana Kravčíková, Mgr. Markéta Višinková)
Specializované poradenství: základní bezplatná právní pomoc v oblastech souvisejících
s ochranou ŽP.
EKOCENTRUM – Elektrárna královského města Písku, o.p.s.
(tel. 737 605 605, [email protected], www.elektrarna.info)
Poradna: úterý a středa 9:00 – 11:00 h.
Specializované poradenství: obnovitelné zdroje energie, vzdělávání a environmentální výchova dětí a mládeže.
EKOWATT, České Budějovice
(tel. 389 608 211, [email protected], www.ekowatt.cz)
Poradna: pondělí a středa – 13:00 – 17:00 h.
Specializované poradenství: energetické úspory a obnovitelné zdroje energie.
FLORIANUS, Jindřichův Hradec
(tel. 384 382 511, [email protected], www.florianus.cz)
Poradna: čtvrtek – 14:00 – 18:00 h.
Všeobecné poradenství
Specializované poradenství: přírodní zahrady.
JIHOČESKÉ MATKY, České Budějovice
(tel. 387 312 650, [email protected], www.jihoceskematky.cz)
Poradna: středa – 10:00 – 16:00 h.
Specializované poradenství: metodická pomoc pro účast ve správních řízeních týkajících se
ochrany přírody a krajiny, pomoc při zapojování veřejnosti do procesů EIA, metodická pomoc při
zakládání občanských sdružení.
OCHRANA FAUNY ČR
(tel. 731 738 225, [email protected], www.ochranafauny.cz)
Poradna Votice: pondělí – čtvrtek 8:00 – 16:00 h.
Poradna Tábor: pondělí – čtvrtek 8:00 – 16:00 h., pátek 8:00 – 12:00 h.
Poradna Příbram: středa 10:00 – 15:00 h.
Specializované poradenství v oblasti výuka průřezových témat na školách.
ROSA, České Budějovice ([email protected], tel. 387 432 030, www.rosacb.cz)
Poradna: pondělí a úterý - 13:00 – 17:00 h., čtvrtek 8:00 – 12:00 h.
Specializované poradenství: odpovědná spotřeba, přírodní zahrady a permakultura, místní
produkty, ekodítě, (ekologické pleny a dámské hygienické potřeby, hračky atd.), voda.
ZO ČSOP Šípek, Český Krumlov
([email protected], tel. 721 179 755, www.ekocentrumsipek.cz)
Poradna: pondělí a středa – 13:00 – 16:00 h.,
úterý 9:00 – 12:00 h. a 13:00 – 16:00 h.
čtvrtek 9:00 – 12:00 h. (po domluvě i mimo tyto hodiny)
Všeobecná ekoporadna
ZO ČSOP Šumava Vimperk
(tel. 777 812 835, [email protected], www.csopsumava.cz)
Poradna: prostory se připravují
Specializované poradenství: ochrana přírody a krajiny ve vztahu k regionu Vimperska (vč.
oblasti NP a CHKO Šumava),druhová ochrana rostlin a živočichů, životní prostředí, ekologické
zemědělství, trvale udržitelný způsob hospodaření.
SLUNEČNICE
CENTRUM PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL
OBCHOD SE ZDRAVÝMI POTRAVINAMI A BYLINKAMI
VÁM NABÍZÍ:
OBCHOD SLUNEČNICE
NAJDETE V ČESKÝCH
BUDĚJOVICÍCH
V CHELČICKÉHO
ULICI 21,
MEZI LANNOVOU TŘÍDOU
A RUDOLFOVSKOU ULICÍ
VEDLE ELEKTRO HAVLÍČEK
OTEVÍRACÍ DOBA:
PO – PÁ 8,30 – 18,00
SO 8,30 – 12,00
v
BIOPOTRAVINY, POTRAVINY PRO ZDRAVOU VÝŽIVU
v
BIO OVOCE A ZELENINU, BIOUHERÁK , BIOVÍNO
v
POTRAVINY PRO VEGETARIÁNY A VEGANY
v
ČERSTVÉ KOKOSOVÉ MLÉKO, ŽELEZITÉ VÍNO „KAGOR“
v
VELKÝ VÝBĚR BIO KOŘENÍ, ŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLÉB
v
BIO JAVOROVÝ SIRUP, BIO MELASUBIO CUKROVINKY
Bližší informace
v
BIO POHANKU, JÁHLY, ŠPALDU, OVES, ŽITO, KUSKUS…
na tel. č. 603 266 753,
v
VELKÝ VÝBĚR BYLINNÝCH ČAJŮ, TINKTUR A SIRUPŮ
387 315 856
v
MED, MEDOVINU, PROPOLIS A JINÉ VČELÍ PRODUKTY
v
PŘÍRODNÍ KOSMETIKU Z KONOPÍ, WELEDA, LAVERA…
v
SOLNÉ LAMPY, SVÍČKY, VONNÉ TYČKY, RELAXAČNÍ HUDBU
v
VONNÉ OLEJE DO AROMALAMPY A NA MASÁŽE
v
KNIHY O ZDRAVÉ VÝŽIVĚ A O LÉČENÍ NEMOCÍ STRAVOU
v
KNIHY S DUCHOVNÍ A EKOLOGICKOU TÉMATIKOU
v
EKOLOGICKÉ ČISTÍCÍ A PRACÍ PROSTŘEDKY „ECOVER“ A „SODASAN“
v
KAŽDÉ PONDĚLÍ ČERSTVÉ BIOPEČIVO Z PEKÁRNY COUNTRY LIFE NENAČOVICE (BIO CHLÉB,
ROHLÍKY, KOLÁČKY, BAGETY…) – JEDINÁ PEKÁRNA V ČR, KDE SI BIO ZRNO SAMI VYPĚSTUJÍ,
SEMELOU NA KAMENNÉM MLÝNĚ A UPEČOU
Za podporu děkujeme
Kavárně Měsíc ve dne,
Nová ulice 3, České Budějovice,
která poskytuje prostory pro konání akcí sítě
KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu.
MĚSÍC
VE DNE
Kavárna na půl cesty,
Fair-Trade obchůdek,
Galerie, Literární kavárna
www.mesicvedne.cz
Jihočeský občasník o životním prostředí
Název časopisu je odvozen od názvu
Krajské sítě environmentálních center
v jižních Čechách.
Zveřejněné články obsahují názory autorů,
nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno)
ani stanovisko sítě KRASEC,
ani redakční rady.
V y d á v á:
Krasec, o.s., jako časopis Krajské sítě
environmentálních center KRASEC
A d r e s a r e d a k c e:
KRASEC, o.s.,
Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice
e-mail: [email protected]
O d p ov ě d n á r e d a k t o r k a:
Zdenka Jelenová
R e d a k č n í r a d a:
Libuše Jozková, Jiří Guth, Ivana Jonová
Marie Pacovská, Josef Kadubec
V e l k é f o t o n a o b á l c e:
© Foto Václav Bartuška
S a z b a, g r a f i k a a t i s k:
Tiskárna ŠUMAVA, Český Krumlov
E v i d o v á n o:
Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E 16312
TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE
Toto číslo Krasce vyšlo s podporou Státního
fondu životního prostředí, Ministerstva
životního prostředí a Jihočeského kraje.
© KRASEC 2010
ISSN 1802-1441
EDITORIAL
Z OBSAHU
Milé čtenářky a čtenáři!
ZDENKA JELENOVÁ
AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC
Zprávy od partnerských
organizací
4-5
PORTRÉT
Vlasta KROUPOVÁ:
Život jde dál
- zaplať Pán Bůh za něj!
SETKÁNÍ S NETOPÝRY
str. 14
Účastníci strakonických akcí by mohli potvrdit, že
nejsou vůbec oškliví, jen zvláštní a mile legrační. Mají
oči jako korálky, pohyblivý čumáček a nápadné uši,
jejich kožíšek je hustý a čistý…
ALENA HRDLIČKOVÁ
6-7
Z REGIONU
Jan PAPÁČEK
Přírodní zahrady bez hranic 8
Stanislava NERADOVÁ
Všechno vlastně znám
od babičky
9
Vilém HRDLIČKA
Šustění v listí
10
Irena KOJANOVÁ
Proč se v obcích
těžce dýchá
11
POD LUPOU
Jiří GUTH
Krajina na prodej
16
PŘÍLOHA PRO RODINU
Jak správně přikrmovat ptáky? I
Jak na hmyz
II
Hrajeme si s ptáky
III
Výlety bez aut
IV
POSLEDNÁ PEVNOSŤ
str. 19
Tito majestátní tvorové mne vždy fascinovali a nikdy
nezapomenu na ten pocit, když jsem v dolině potoka
pod Muráňskou planinou viděl záda medvěda, jak
třicet metrů nad námi mizí v křoví…
IVO STEHLÍK
O GORILÁCH A LIDECH
str. 25
Jedna ze stálých fanynek, v civilu výčepní, oslovila
štamgasty a do zoo brzy dodala více než sto mobilů.
Koupily se boty pro Luca Acameho, strážce v Kamerunu. Možná pomohou k úspěchu příští akce proti
pytlákům…
JANA HAJDUCHOVÁ
POHLEDEM
HELENY JALOŠEVSKÉ
Jakoby mávnutím čarovného proutku utekl rok
a půl, a projekt občanského sdružení Krasec „Pod
korunou stromů“ se nezadržitelně blíží k závěru.
Ještě není ta nejlepší chvíle na bilancování, ještě
se připravují aktivity, které snad úspěšně završí dvouleté snažení.
Toto číslo, které je také součástí projektu, věnujeme zvířatům, a především našemu vztahu k nim. Je to nesmírně složitý, často celoživotní úkol – snažit se porozumět zvířatům, jejich životu a potřebám. Jsou vědci, kteří takto zkoumají jeden jediný živočišný druh
a stejně nakonec objevují nové a nové nepoznané skutečnosti. Pro
nás ostatní by mělo být cílem hlavně získání respektu, úcty a tolerance ke všemu živému. A ještě větším úspěchem je, pokud tyto
schopnosti dokážeme předat vlastním dětem. Pro vytvoření vztahu
TÉMA
Zuzana ŠTĚTKOVÁ
Nenahraditelní kolegové
17
Matouš ŠIMEK
Vlci v jižních Čechách?
18
Ivo STEHLÍK
Posledná pevnosť
19
Ivana JONOVÁ
Rozhovory s R. Hradilem
a I. Stehlíkem
22-23
NA NÁVŠTĚVĚ
Zoo OHRADA
26
ESEJ
Angela ROGNER
Musí ochránce zvířat
být vegetarián?
27
PANORAMA
Tipy na webové stránky,
nové knihy, recenze…
28-29
FEJETON
Irena VACKOVÁ
O lidech a psech
30
k přírodě je u člověka nejdůležitější prvních pět až šest let života.
V té době nejen že děti neustále sledují, jak se my dospělí chováme,
a absorbují do sebe vzorce našeho chování, ale současně je vše, co se
týká rostlin a zvířat, nesmírně baví. Problém může nastat, když právě
v tomto období dostatek podnětů nemají. Setkala jsem se během
výukových programů pro děti prvních tříd s tím, že človíček nerozeznal kozu od krávy... To pak plní důležitou roli školy, centra ekologické výchovy a kroužky, aby doplnily to, co často bývá hlavně
u městských dětí zanedbáno.
Vlastně se to může zdát paradoxní, snažit se pochopit život zvířat,
když tak často tápeme v tom vlastním. Každopádně obojí, přátelství
lidí i přátelství člověka a zvířat, je obohacující a nikdy nekončící
dobrodružství, bez kterého si většina z nás nedokáže život představit.
A tak stejně jako dokáže čarovný proutek ovlivnit běh času, přeju
Vám všem, čtenářům našeho časopisu, ať svým mávnutím zařídí, aby
se jak nám lidem navzájem, tak lidem a zvířatům dařilo žít společně,
ne jen vedle sebe, nebo dokonce na něčí úkor. I když přiznávám, že
jsou druhy živočichů, se kterými bych domácnost sdílet nemohla :-).
Autorka je předsedkyní o.s. Krasec.
3
Jihočeský občasník o životním prostředí
„Máme rádi zvířata, zvířata,
zvířata, protože jsou chlupatá
a mají hebkou srst-srst-srst!“
Aspoň těm starším z nás jistě
při přečtení tématu tohoto
čísla vytanula z podvědomí
stará písnička Jitky Molavcové... A všem určitě nejrůznější okamžiky, které jsme s našimi čtyřnohými,
okřídlenými či třeba oploutvenými souputníky
prožili. Ta setkání bývají v dobrém, ve zlém, nebo
jaksi „ambivalentní“, tedy brána každou ze stran
z odlišného úhlu pohledu (vemte si například
pohledy přívržence ekologického „jídla z blízka“,
vegetariána a prasete na tradiční českou zabijačku).
A právě tak pestře, ne-černobíle, jsme se téma
snažili pojmout na následujících stránkách.
Najdete na nich živé tvory v různých podobách,
většinou samozřejmě v nějakém vztahu k nám
lidem. A ne že bychom se k nim chovali vždy
právě „lidsky“. On vlastně ani ten náš jazyk moc
přesně nevystihuje, co máme někdy doopravdy
na mysli – hezky o tom píše na str. 24 Věrka
Soukupová. „Člověk bestiální“ se chová většinou
nelidsky, nicméně málokteré zvíře by se mu
vyrovnalo. Což jsme si v nedávných dnech
připomněli například zásluhou sdružení Svoboda zvířat a jejich kampaně Proti srsti – proti
přetrvávajícím strašlivým podmínkám chovu
zvířat na českých kožešinových farmách. Pokud
ji ještě neznáte, poslechněte si na YouTube píseň
Petra Mašína Hej dámo: „Hej, hej, hej, dámo,
prozraďte mi, jaké je to, oháknout se kožichem?
Co na to vaše svědomí, že váš norek při výrobě
byl plně při vědomí... Tak řekněte mi do háje,
proč tohle nosíte, proč tak sakra o zvířata tolik
stojíte?...“ To ale jen tak na okraj, v dnešním čísle
o kožešinách nic víc nenajdete, ale zato – jak že
pokračuje Jitka Molavcová? „V zoologické
zahradě, zahradě, zahradě, nehlaďte lva po bradě, ukousne vám prst!“ – tak do zoo se vypravíme, do té naší jihočeské. Lva tam nepotkáte,
ale tygra možná už brzy. Rozhodně je tam tolik
novinek, že pokud jste ji v posledních pár
týdnech nenavštívili, neváhejte!
Nejen zvířaty se však obírají naši autoři. K přečtení určitě doporučuji text Jiřího Gutha o tom,
zda je krajina doopravdy tak jednoduše na
prodej, jak nám předkládají naši vládní představitelé. A se Slávkou Neradovou se podíváme do
úžasné zahrady – že si možná řeknete: Už aby
bylo jaro... Tak pěkné Vánoce!
AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC
Pohádková recyklace
Pohádková recyklace je název nového výukového programu na jednu vyučovací hodinu, který nabízí Rosa. Program přibližuje žákům nižších ročníků základních škol
a dětem z MŠ problém třídění a využitelnosti odpadu, zejména toho nebezpečného. Co s nefunkčními elektropřístroji se
dozví děti nejen v loutkové pohádce, ale
i v navazujících aktivitách. Poselství z pohádky je pro děti mnohem silnější, než
pouhé nabádání k tomu co mají či nemají
dělat. Pohádkovou recyklaci můžete objednat na e-mail: [email protected].
IRENA VACKOVÁ
Foto Rosa
Klub malých debrujárů
v Písku
Jihočeský občasník o životním prostředí
4
Oddémonizovat vědu a formou zábavy přitáhnout mladou generaci ke studiu technických oborů – to je cílem klubu malých
debrujárů, založeného nově v Písku. Dětem
nabízí možnost rozvíjení schopností a znalostí z oblasti vědy, techniky a ekologie.
Kluby malých debrujárů, které od roku
1991 vznikají po celé republice, přitahují
hravou formou děti k fyzice, chemii a dalším technickým oborům. Vedoucím klubu
je Marek Anděl z Elektrárny královského
města Písku. V jižních Čechách zatím
existují pouze dva kluby v Českých Budějovicích. Nejhustší síť je na Zlínsku a v Jihomoravském kraji, kde kluby prošly již tisíce
dětí.
JINDŘIŠKA JELÍNKOVÁ
Oko za oko, zub za zub
V srpnu se ve středisku ekologické výchovy
NP Šumava Stožec konala akce „Festival
letní inspirace – oko za oko, zub za zub“.
Cílem pobytu byla vzájemná výměna zkušeností, informací a ukázky ekovýchovných
aktivit. Akce se zúčastnilo 59 osob, v programu byly aktivity informačně vzdělávací
(přednášky s besedami na téma Chytrá
energie, Místní akční skupiny, Lesy NPŠ aj.),
i praktické (např. alternativní metody EV,
řemeslné aktivity a vybrané ukázky EVP).
Doprovodnými akcemi byla např. prohlídka
jedné z nejmenších školiček v ČR nebo psí
spřežení.
VĚRA SOUKUPOVÁ
Calla pomáhá
pomáhá
břehulím
nejen břehulím
JIŘÍ ŘEHOUNEK, [email protected]
Sdružení Calla upravilo v roce 2010 šest hnízdních stěn pro chráněné břehule říční. V pěti
z nich se břehule skutečně usídlily, dvě kolonie patří k největším v Jihočeském kraji.
V rámci projektu podpořeného MŽP ČR probíhal také výzkum dalších druhů živočichů na
hnízdištích břehulí.
Hlavní skupinou, na kterou se letošní výzkum zaměřil, se stal blanokřídlý hmyz. Mnoho
zástupců této skupiny, kteří se běžně označují jako samotářské včely a vosy, si totiž vyhrabává nory v písčitém materiálu. Vznikla analýza, která obsahuje i řadu doporučení pro péči
o lokality břehulí.
„Náš výzkum přesvědčivě ukázal, že písčité stěny vzniklé vodní erozí, nepravidelnou těžbou, či
cílenými zásahy hostí i celou řadu dalších druhů živočichů. Jedná se v mnoha případech o druhy
vzácné, někdy až kriticky ohrožené, často jde o jejich jediné známé místo výskytu v rámci kraje,“
říká Petr Heneberg, autor analýzy a přední český odborník na břehule.
Staré nory břehulí slouží také k hnízdění jiných druhů ptáků, v dolní části stěn nacházejí
úkryt ohrožené ropuchy zelené. Narušování povrchu při úpravách stěn těžkou technikou pak
svědčí druhům rostlin, které vyhledávají stanoviště s nedostatkem živin, a živočichů, kteří
vyhledávají místa s otevřenými ploškami písčitého substrátu.
Analýza potvrdila důležitost tzv. mozaikovité péče o přírodovědně cenné lokality ovlivněné
činností člověka. V praxi to znamená, že udržování různorodosti stanovišť vede také k větší
rozmanitosti života na nich. Analýza vznikla v rámci projektu „Pískovny pro biodiverzitu“,
který podpořilo MŽP ČR. Zájemci si ji mohou stáhnout na www.calla.cz/piskovny.
Otava vydala poklad,
šupiny
to tonebyly
zlaté šupiny
nebyly
JINDŘIŠKA JELÍNKOVÁ, [email protected]
Na pětadvacet dobrovolníků se v říjnu podílelo na vyčištění řeky Otavy v přibližně třistametrovém úseku mezi splavem elektrárny a Novým mostem. Úklid zorganizovalo
EKOCENTRUM – Elektrárna královského města Písku, o.p.s., ve spolupráci s Odborem
životního prostředí MÚ Písek a Povodím Vltavy. Na odvozu vylovených naplavenin a nepořádku se podílely Městské služby Písek a akce se aktivně zúčastnil i senátor Miroslav
Krejča.
Už od deváté hodiny ráno bylo možné
díky Povodí Vltavy, která snížila bubny
na jezu u Nového mostu, vejít do řeky
a začít s vytahováním naplavených větví, částí stromů a naházeného nepořádku. Úklid trval až do odpoledních hodin
a podíleli se na něm nejenom dobrovolníci z řad občanů, ale významně pomohli také profesionální i dobrovolní
hasiči. A že bylo co vyhazovat. Už tradičně byla v řece naplavena spousta
dřeva, které přinesly přívalové deště.
Mezi nejvíce překvapivé „úlovky“ však
patřily pytle ztvrdlého cementu a část
Foto autorka
lešení naházené za Sladovnou.
Mezi mosty pak hasiči vylovili zrezivělá dětská i dospělá kola, dopravní značky, různé stojany, telefonní přístroj na kartu, reklamní tabule, hadice, poklopy na kanalizaci, řetězy, koše,
kryty na osvětlení atd. Největší radostí vandalů je zřejmě vytrhávat odtokové mřížky v Čechově ulici, protože těch se válelo v řece přibližně patnáct. Nejvíce práce dalo ovšem
vylovení obří pneumatiky z nákladního auta. Z vody ji na laně muselo tahat deset lidí. K odstranění některých těžkých kmenů z koryta ale chyběla technika.
„Jsem spokojený, přišlo nás docela dost, počasí nám také přálo a povedlo se nám udělat kus
práce,“ řekl Marek Anděl z Ekocentra. O občerstvení účastníků se postaral Hotel Bílá růže.
Ekocentrum pořádá už tři roky pravidelný jarní úklid Otavy. „Tento podzimní byl mimořádný,
chtěli jsme využít toho, že v řece bude minimum vody,“ dodal Anděl.
AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC
Ekotrh opět oživil náměstí
IRENA VACKOVÁ, [email protected]
náměstí
Na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II. se v září opět uskutečnil Ekotrh, který
již podeváté zorganizovala Rosa, o.p.s. Na letošním ročníku se prezentovalo celkem 29
účastníků v 26 stáncích. Dopoledne k Samsonově kašně zavítali školáci, kteří měli zájem
i o Den bez aut, který završuje Evropský týden mobility a v Českých Budějovicích jej pořádala organizace Cassiopeia.
Ekotrh, to je vlastně jakási přehlídka tradičních řemesel (zpracování ovčí vlny, paličkování,
kovářství apod.), propagace ekologicky šetrných výrobků, místních produktů, zdravé výživy,
biozeleniny a bioovoce, rovněž představení neziskových organizací, které se věnují ekovýchově a environmentální osvětě, a v neposlední řadě prezentace firem či společností,
které nabízejí výrobek či služby s ekologicky příznivým dopadem.
Z ekologických organizací tu byly stánky organizací Rosa, Calla, Arnika, Krasec, zaměřené na
ekoporadenství, Cassiopeia propagovala kampaň Česko proti chudobě a Šípek nabízel produkty Fair trade. Zájemci se mohli dozvědět více o programu „Zelená úsporám“ u stánku
Energy Centra, o chráněných územích u stánku Správy CHKO Blanský les, o produktech z konopí u stánku Konopa o.s. a o EU u stánku Europe Direct a Eurocentra.
Prohlédnout i vyzkoušet jste si mohli předení na kolovrátku, drátování hrnců u ateliéru Radost, patchwork, paličkování a jemnou krajku paní Vařilové, koupit šperky z kamenů, obrázky
malované na sklo, ručně šité medvídky, dřevěné hračky či moderní látkové plenky z obchůdku Babyšátky. Nechyběly ani výrobky chráněných dílen – ze střediska Nazaret Borovany
a z Domečku v Trhových Svinech. Stánek Dobroděj představil přírodní výtvarné pomůcky.
Organizátoři si pochvalovali dobré počasí, které na náměstí přivedlo opravdu velký počet
návštěvníků, a ti si zase pochvalovali pestrost trhu a skutečnost, že alespoň do 14 hodin se
na náměstí nedostalo žádné auto. „Je příjemné užít si náměstí v klidu, prohlédnout a nakoupit u stánků a nakonec zabavit děti u divadla,“ pochvalovala si maminka Klára s rok a půl
starou holčičkou a druhá maminka Martina dodala: „Škoda, že takové akce nejsou častěji.“
Ekotrh byl podpořen českobudějovickým magistrátem, SFŽP, MŽP, Jihočeským krajem,
fondem Asekol a sítí poraden Krasec.
Pejskaři na pochodu
S dvoudenním předstihem, 2. října, jsme
společnou psí procházkou oslavili Světový
den zvířat. Pejskařský pochod stejně jako
v květnu uspořádala Ochrana fauny ČR
společně se Základní kynologickou organizací Slavkov. Akce se zúčastnilo 12 psovodů, nejmladším psím účastníkem byla čtyřměsíční fenka bígla, nejstarším šestiletá
fena amerického pitbulteriéra. Trasu zvládli
psi různého věku i plemene. Doufáme, že
tato akce se časem stane tradicí. Pokud
chcete využít skvělé „socializační příležitosti“ pro svého psa, sledujte weby
www.ochranafauny.cz a
www.cvicakslavkov.mistecko.
LUCIE SPÁLENKOVÁ, Ochrana fauny ČR
Foto Ochrana fauny ČR
Krajina Mikuláše Rutharda
DAPHNE zemědělcům,
zemědělci
přírodě
zemědělci přírodě
MARTIN STŘELEC, [email protected]
Letošního roku navázalo DAPHNE kontakt s několika zemědělskými podnikateli, kteří jsou
ochotni udělat pro přírodu opravdu leccos dobrého. A nyní se rýsují konkrétní možnosti,
připravují se zajímavé terénní realizace. Přinášíme proto zprávy o zemědělcích, před
kterými by měl leckterý ekolog a ochránce přírody hluboce smeknout.
Lucie ČERNICKÁ, Vespolek
Novinky v Ekocentru Šípek
Českokrumlovské Ekocentrum Šípek prošlo
změnami. Nově nás můžete navštívit v Kostelní ulici č.p. 165 v samém centru města.
Zde také naleznete obchůdek s produkty
Fair Trade, ekoporadnu a přírodovědnou
knihovnu. Novou vedoucí je Radka Kubizňáková, která má již s vedením ekocentra
zkušenosti. Nový telefon: 721 179 755,
e-mail [email protected], webové
stránky: www.ekocentrumsipek.cz.
RADKA KUBIZŇÁKOVÁ, Ekocentrum Šípek
5
Jihočeský občasník o životním prostředí
Na Kaplicku byl založen rozsáhlý pokus: jeho úkolem je zjistit, jaký způsob běžného hospodaření na běžném typu louky je nejvýhodnější jak pro biodiverzitu, tak pro výnos a kvalitu
píce. Velké pokusné čtverce se tedy ošetřují různými způsoby seče a hnojení a zkoumá se
jejich druhová skladba, výnos píce a obsah dusíku (je důležitý pro dojnice). Pokus má parametry standardního vědeckého výzkumu. Interpretovatelné trendy lze očekávat nejdříve po
třech letech. Bude existovat aspoň jedna kombinace, která bude příznivá pro všechno,
anebo vždy půjdou biodiverzita a parametry píce „proti sobě“?
O pár kilometrů dále rozjíždíme další zajímavé hospodaření, velmi ojedinělé. Rozsáhlá
enkláva luk propletená křovitými mezemi se bude ošetřovat časově a prostorově diverzifikovaně tak, aby to co nejvíce pomohlo volně žijícím živočichům: především hmyzu, ale také
ptákům či drobným savcům. Klíčové je sečení luk: na loukách je navrženo např. neposečení
úzkého pásu podél okraje, vynechání seče na části pozemku atp., čímž pro živočichy vždy
zůstane nabídka potravy (semena, nektar) či úkrytu. Na druhově chudší louky se bude
přenášet část sena z těch bohatších – budou lákavější pro více živočichů. Celý management
je doplněn různými druhy lokálního prořezávání mezí a remízků. Vzniknou tím drobné
plošky, které se v krajině téměř již nevyskytují: maloplošná sukcesní stádia různého stáří. To
celé dohromady přetvoří luční enklávu v dynamickou mozaiku různých prostředí. Přitom jde
stále o zemědělsky využívanou půdu, nikoliv přírodní rezervaci. A o to jde – i v zemědělské
krajině zajistit důstojný život celé škále živočichů a rostlin.
S nápady se hlásí i další zemědělci. Někteří plánují vytváření přírodních pastevních areálů se
spoustou stromů a keřů, jiní experimentují se zakládáním drobných travnatých meziček.
Naštěstí nám projekt SFŽP „Poradenství pro zemědělce“ umožňuje pokračovat ve spolupráci
i příští rok.
Občanské sdružení Vespolek dokončilo
první část projektu „Krajina Mikuláše Rutharda – projekt obnovy krajinné struktury“.
Odborně ošetřeno bylo 135 ovocných stromů v alejích u obce Lutová na Třeboňsku.
Stromy v některých alejích sázely děti z lutovské školy zhruba před padesáti lety, ale
v alejích jsou i stromy daleko starší. Na
sklizni i práci se opět podílely děti, zejména při prvním ročníku „Jabkobraní“ – kdo
přišel, mohl si natrhat jablek, kolik chtěl.
Finance na odborné ošetření stromů
poskytla CHKO Třeboňsko, na práci se podíleli dobrovolníci z řad místních obyvatel
i příznivců a členů našeho sdružení. Všem
velice děkujeme. V dalších letech budeme
do alejí dosazovat stromy, chceme zmapovat výskyt starých ovocných odrůd, ale
hlavně zapojit co nejvíce místních lidí.
PORTRÉT
VLASTA KROUPOVÁ:
Život jde dál
život
– zaplať
Pánjde
Bůh dál
za něj!
ZDENKA JELENOVÁ, [email protected]
Prof. Ing. RNDr. Vlasta Kroupová, CSc., je mezi jihočeskými ochránci přírody známá především
jako velmi aktivní členka Spolku pro rozvoj oblasti Dunaj-Vltava „Zelené srdce Evropy“. A také
samozřejmě jako odbornice na fyziologii zvířat ze Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity. Její
zajímavý životní osud, kopírující těžkou poválečnou historii česko-německého pohraničí, je
známý mnohem méně. Dívka z katolické prachatické rodiny, jejíž tatínek byl prvorepublikový
četník a maminka pocházela z německé rodiny, neměla po roce 1948 právě otevřenou budoucnost. Ač premiantka, nesměla ani k maturitě a musela zapomenout na vysněnou medicínu...
Přesto dnes říká: „Se vším jsem se vyrovnala, nemám vůbec důvod být nad svým životem
nešťastná. Zaplať Pán Bůh za život takový, jaký byl.“
Jihočeský občasník o životním prostředí
6
S paní profesorkou jsem strávila jedno nezapomenutelné podzimní,
šumavsky barevné odpoledne, kdy jsme postupně projely a prošly její
nejmilejší místa v okolí Zbytin, Arnoštova a Křišťanova.
S povídáním začínáme na renovovaném hřbitově ve Zbytinách, pak se
kolem několika rekonstruovaných starých kamenných kapliček dostáváme i k jedné úplně nové, z roku 2004, při úpravě a úklidu okolí pomáhaly Vlastě Kroupové mimo jiné děti z prachatické Dřípatky a dosud
sem jezdí z Bavorska Josef zvaný Evangelista. U obnovených studní na
místě zlikvidované osady Vyšný na okraji vojenského újezdu Boletice si
pročítám tabule s biblickými příběhy, které se váží k vodě (v mapách
je tohle místo značeno jako Studně Mísavy), povídáme si o těžké
historii i nejisté budoucnosti kdysi vzkvétající sudetské krajiny, o aktivitách a projektech spolku Zelené srdce Evropy.
Zastavujeme se také u bývalé schwarzenberské lesní správy, kde pracoval manžel paní profesorky, a navštívíme obnovený hřbitov v Křišťanově, zničený v roce 1976. U nedalekých pastvin místního farmáře
pokračujeme v rozhovoru o vztahu šetrného zemědělství a údržby
krajiny, a o mnohém dalším...
Většina kdysi početných domů v těchto končinách byla nejpozději
v 70. letech na příkaz tehdejšího režimu srovnaná se zemí. „Tak se tu
tak toulám po místech, kde stávaly domky dávných šumavských obyvatel, sklárny a další stavby, přemýšlím a vzpomínám,“ pokračuje paní
profesorka v po-vídání u kávy a sušenek ve své útulné chalupě, kousek
od potoka, kde občas pozoruje ledňáčka a na jehož břehy vysázeli
ještě s manželem řady stromů... Jsou to vzpomínky na dobu, která
většině dnešních mladých připadá tak vzdálená – na dobu jednoho
jediného života. Dlouhé povídání se jen těžko vměstnává do následujících řádků.
POVÁLEČNÉ ZAČÁTKY
Zavzpomínejme nejdřív na dávnou minulost. Vy jste neměla jednoduché mládí...
Pocházím z tradičně katolické prachatické rodiny, maminka byla Němka
a otec četník „jak se patří“ – který hájil lidi před hrubým zločinem... A zůstal čestný a pravdivý po celý život, od četníků ho samozřejmě po únorovém převratu vyhodili a například jako jediný vhodil později, při volbách
v Husinci, do urny bílý lístek... No, zkrátka jsem z pohledu komunistů měla
obrovské hříchy. V roce 1948 jsem se jako premiantka maturitního ročníku
gymnázia a členka skupiny křesťanské mládeže kolem pana děkana Homolky musela postavit proti „proletariátu jako takovému“.
Což vám ten „proletariát“ samozřejmě vrátil mnohonásobně...
Chtěla jsem dělat medicínu, chodila jsem už od sexty pomáhat do špitálu.
Samozřejmě mi to zakázali, absolutní zákaz na jakoukoliv universitu...
Ani k maturitě mne nepustili, až později, téměř tajně. Podařilo se mi pak
zapsat se do kurzu zdravotních laborantů, zmizela jsem z Prachatic do
Sokolova, Karlových Varů... Nakonec jsem se dostala na dálkové studium
na přírodovědeckou fakultu KU – na sen o medicíně jsem ale musela zapomenout. Diplomku jsem udělala na fyziologii, pak jsem se vdala a s manželem, lesníkem, jsme se odstěhovali na Šumavu, na bývalou schwarzenberskou lesovnu. Bylo to dost kruté, na samotě... Až mi jeden známý veterinář řekl: „Já už se na tu vaši sebevraždu nebudu dívat!“... Začala jsem
tedy pak dojíždět do Českých Budějovic, kde jsem si dodělala ještě zemědělku, a už jsem u toho zůstala. Díky panu profesoru Konrádovi, který tam
potřeboval fyziologa... Od roku 1968 jsem pak mohla i učit.
Pořád ještě přednášíte?
Ne, zastoupil mne už jeden z našich bývalých studentů, který učí rád
a dobře. Já jsem vlastně vždy raději experimentovala a přesto jsem vlivem
okolností „proučila“ skoro celý život - vlastně až do mých 65 let. Od té doby mám na fakultě stále příležitost ze zájmu spolupracovat „v rodinném
kruhu“ mladší generace ve výzkumu. Velice si toho vážím.
Před rokem 1946 se ve Vyšném nacházelo 15 domů, několik křížků, božích muk,
uprostřed osady větší kaplička. V roce 2004 tu byla na popud profesorky Kroupové
znovu postavena kaple a rekonstruovány zbytky studní. Foto autorka
Jaké odborné oblasti se věnujete?
Profesně jsem orientována na biochemické záležitosti, což tedy není pro
laiky příliš zajímavé, spíš odstrašující... I když to má velký vztah k praktickému životu, výživě, zemědělství. Teď nám končí velký projekt – problematika příjmu jódu, jeho nedostatku, dostatku a nadbytku. Jedním z jeho
významných zdrojů je mléko v závislosti na jeho obsahu ve výživě dojnic.
Krásný příklad speciálního významu zemědělství pro zdraví obyvatel.
PORTRÉT
Když jsme si domlouvaly termín setkání, viděla jsem podle vašeho
diáře, že moc volného času tedy nemáte...
Na chalupu tady v Arnoštově jsem po smrti manžela zůstala sama, a že je
tu hodně prostorů! Často sem přijíždějí i skupiny dětí, například z Dřípatky,
nebo exkurse, které pořádá ornitolog Pavel Světlík... Je tu i přednášková
síň. Dva dny v týdnu jsem v Prachaticích, kde mám taky na starost dům,
nejméně dva dny v Českých Budějovicích na fakultě, o víkendu tady na
chalupě, v neděli pokaždé v kostele ve Zbytinách. Do toho pak přichází
další akce, například setkání spolku Zeleného srdce Evropy, tentokrát to
bylo v Německu... Řeknu vám, že když mi vybude volný den, tak to beru
jako velký dar.
ZELENÉ SRDCE EVROPY
Práci ve spolku Zelené srdce Evropy jste věnovala a stále věnujete
hodně energie. Jak jste se k tomu dostala?
Tenhle zajímavý spolek vznikal na konci totality, kdy se už malinko otevíraly zahraniční styky, a jeho zakladatelem byl inženýr Václav Polák, který
bohužel před rokem zemřel. To byla velká osobnost a velký kamarád.
Vašek mluvil dobře německy a měl opravdový vztah k přírodě, věnoval se
tomu celoživotně i profesně. Němci chtěli už před rokem 1989 šířit filozofii
ochrany směrem na východ, a tak tam byl Vašek vyslán. Jako společenská
osobnost s rozhledem se tam velmi rychle spřátelil a účastnil se příprav
založení spolku, zaměřeného na ochranu přírody před přílišným industriálním využíváním. Stejné tendence byly tehdy také v Rakousku.
vodními vytesanými motivy, což je poměrně velká rarita. Kameníci v tomto
kraji bývali velmi šikovní, byly to celé kamenické rody s vlastní tradicí.
S projektem velmi pomohli němečtí občané, kteří část rekonstrukce zaplatili sponzorským darem obci. Je důležité, že obec tuto aktivitu vzala za
svou a podporuje ji, protože je samozřejmě třeba zajistit další péči v budoucnu.
K hlavním cílům spolku asi patří i snaha podpořit česko-německé
vztahy?
Přesně řečeno česko-německo-rakouské vztahy – to je důležité, protože
i ve vztazích mezi Německem a Rakouskem existují velké problémy. Otázka
odsunutých Němců se tady moc neprojevuje, protože zdejší rodiny byly po
válce odsunuty dál do německého vnitrozemí, zatímco v Zeleném srdci
pracují hlavně lidé z příhraničí.
Na obnoveném hřbitově v Křišťanově jste mi ale vyprávěla o každoročních návštěvách rodáků...
Spolupráce s místními rodáky, to jsou zase jiné projekty. Jedním z nich je
právě obnovení a údržba hřbitova v Křišťanově. Ten byl zničený v roce
1976 a my s manželem jsme ho začali postupně obnovovat, upravili zbylé
náhrobky, vysázeli kolem živý plot ze smrků. Vždy třetí neděli v červenci se
tu pravidelně koná česko-německá pouť. Bylo by tam potřeba ještě hodně
práce, jenže už není, kdo by ji dělal...
Asi se sem už těžko může vrátit ten duch, genius loci, který sudetská krajina měla před válkou...
Víte, on život jde prostě stále dál – už od stvoření světa. A doba utrpení
vždy po určité době přichází, a asi nás něco čeká i v budoucnu. Současný
stav je neudržitelný.
ALE MY TO NEVZDÁME!
Vlasta Kroupová na obnoveném hřbitově ve Zbytinách. Foto autorka
Mezitím přišel rok 1989...
Ano, a Václav hledal spolupracovníky. Jedním z nich se stal profesor
Jaroslav Kursa, tehdejší šéf naší katedry, a tak jsem se k tomu dostala i já.
Mne zajímá především téma zemědělství ve vztahu k šetrnému využití
přírody. Jsem proti extrémním „zeleným“, stejně jako proti přílišné industrializaci. Myslím, že je třeba hledat kompromis, a to podle konkrétní situace
a místa – buď blíž k přírodě, nebo blíž ke člověku, který tu taky musí žít.
Rozhodně by ale člověk měl být ve svých nárocích skromnější. K tomu mne
pochopitelně vede také celoživotní respekt před Tvůrcem, kterého máme
my křesťané i konkrétně zosobněného.
Jedním z projektů Zeleného srdce byla obnova hřbitova ve Zbytinách...
Hřbitov ve Zbytinách je velmi cenný, je i památkově chráněn. V rámci toho
našeho projektu se obnovila nejstarší část, kde se zachovaly pomníky s pů-
Jaký máte názor na současnou společnost?
Je škoda, že stále méně mladých má zájem o problémy ochrany přírody
a krajiny. Nejvíc mne ale mrzí, že ta část občanů, kterou bych nazvala „my
slušní“, není schopna likvidovat ta nejhorší dnešní zla, ať už záležitosti sociální v podobě nepoctivých milionářů na úkor poctivě pracujících, nebo
ničení přírody... Lidi nechodí k volbám, a pokud už tam jdeme, nejsme
schopní vybrat lidi, kteří své postavení pak nezneužijí. Po stránce korupce
finanční i morální jsme nemocný národ a z toho jsem smutná. Že strpíme
tu nesmírnou špínu korupce. Nechápu všeobecnou honbu za přepychem,
spotřebou, nesmyslným luxusem... Dokonce i lidi, kteří na tom nejsou
zrovna finančně nejlíp, mají pocit, že mnoho věcí, často úplně nesmyslných a zbytečných, prostě musí mít. Urvat pro sebe aspoň kousek z toho,
co je obecně vyhrazeno úzké vrstvičce nejbohatších. I za cenu toho, že se
ničí životní prostředí. Fantastický pořad je teď Kapka vody – a zajímalo by
mne, kolik tzv. „obyčejných“ lidí je ochotno začít s vodu šetřit... Přitom to je
jedna z nejdůležitějších věcí. Ale málokdo je ochotný se skutečně sám
omezit a přinést jakoukoli oběť...
Děkuji za rozhovor.
Více informací o spolku Zelené srdce Evropy: www.zelenesrdceevropy.org.
7
Jihočeský občasník o životním prostředí
Kromě zmíněného Václava Poláka jste se často setkávala i s dalšími jihočeskými osobnostmi ochrany přírody...
Ano, například pan učitel Aleš Záveský z Prachatic (pozn. red.: zakladatel
Dřípatky) se u nás objevil už v době, kdy jsme ještě bydleli na schwarzenberské lesovně... Popravdě řečeno, zpočátku jsem ho brala jako jakéhosi
podivínského nadšence pro přírodu, který asi nemá příliš co na práci.
Dodnes lituju, že jsem tehdy ještě nebyla schopná pochopit, o co vlastně
jde. Mým zájmem se ochrana přírody stala až před přibližně patnácti,
dvaceti lety. Pamatuju si, jak mi pan učitel Záveský při našem posledním
setkání podal ruku, při odchodu se otočil a zavolal: „Ale my to nevzdáme!“
Díky Aleši Záveskému jsem se také seznámila s panem Naušem, který pro
vytváření mých představ o přírodě znamenal a znamená opravdu hodně.
Pan Nauš je samozřejmě obrovsky zajímavá osobnost, vždycky poutal pozornost všech účastnic jakékoliv akce v přírodě, kterou jsme pořádali.
Z REGIONU
Školní zahrady a dětská
hřiště v přírodním stylu
Jeden z podzimních seminářů pro pedagogy jihočeských ZŠ A SŠ se věnoval problematice školních zahrad a dětských hřišť
v přírodním stylu. Učitelé se seznámili
s obecnými principy zakládání přírodních
zahrad, s jejich využitím při výuce, načerpali inspiraci z příkladů dobré praxe
z Rakouska a Německa a získali dvě publikace.
Zvlášť nová příručka MŽP „Dětská hřiště
a zahrady v přírodním stylu“ (přeložená
z němčiny) přináší zajímavé podněty.
Nejde jen o využití rozmanitých konstrukčních a přírodních prvků při budování
zahrad, ale i pohled na to, jak se rozvíjí
inteligence při volné hře, jak je důležité,
aby se děti měly možnost setkat s přiměřenou mírou rizika, a také o tom, jak
společnými silami (učitelé-děti-rodiče)
a s omezenými financemi přebudovat školní zahradu na multifunkční a bezpečný
prostor pro hru i výuku.
Součástí semináře byla komentovaná prohlídka dvou přírodních zahrad – zahrady
u CEGV Cassiopeia, s níž účastníky seznámila Monika Pýchová, a první soukromé
certifikované přírodní zahrady v ČR v Rudolfově, kde byla průvodkyní Irena Kovářová. Seminář zajistilo CEGV Cassiopeia
ve spolupráci s odborem životního prostředí, zemědělství a lesnictví (OŽPZL) KÚ
a finančně podpořil Jihočeský kraj.
Soutěž „Zelená škola
Jihočeského kraje"
Jihočeský občasník o životním prostředí
8
Jihočeský kraj prostřednictvím OŽPZL vyhlásil v srpnu 2010 první ročník soutěže
„Zelená škola Jihočeského kraje". Cílem
soutěže je zviditelnit, podpořit a ocenit
aktivity environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty v činnosti škol.
V prvním ročníku soutěžily pouze jihočeské ZŠ – školy úplné, neúplné a speciální. Hodnocena byla činnost v oblasti
EVVO ve šk. roce 2009-2010. Do soutěže se
zapojilo celkem 16 škol, nejvíce (pět) z okresu Tábor. Výsledky byly slavnostně vyhlášeny na krajském úřadě v rámci Podzimních dnů EVVO. Zástupkyně oceněných
škol převzaly certifikáty „Zelená škola Jihočeského kraje" a upomínkové předměty od
členů rady kraje Karla Vlasáka a Jany Krejsové. S oceněním škol je spojen i menší
finanční příspěvek z rozpočtu kraje pro
školy, které se umístily na 1. až 3. místě.
Výsledky: 1. místo ZŠ Chýnov, okres Tábor;
2. místo MŠ, ZŠ a Praktická škola Štítného
3, České Budějovice; 3. místo ZŠ a MŠ
Helsinská 2732, Tábor.
Motivační cenu pro rozvoj ekologické výchovy získala ZŠ při Dětské psychiatrické
léčebně v Opařanech.
LIBUŠE JOZKOVÁ, [email protected]
Přírodní zahrady
zahrady
bez hranic
bez hranic
JAN PAPÁČEK, [email protected]
Přírodní zahrady jsou oázami pro lidi, zvířata i rostliny. Cílem je udržet nenarušené životní
prostředí ve školních i soukromých zahradách a veřejných parcích. Česko-rakouský projekt
„Přírodní zahrady bez hranic“ byl zahájen v září loňského roku a až do srpna 2012 se mohou zahrady bez používání chemie z krajů Jihočeského, Jihomoravského a Vysočina
zapojit. Navazuje se na dřívější úspěšný dolnorakouský projekt „Příroda v zahradě“, kdy
návštěvnost 125 ukázkových zahrad činila ročně neuvěřitelných 2,8 milionu návštěvníků!
Pomohlo to stabilizovat počet trvale žijících obyvatel na venkově a umožňuje lidem z měst
poznat, že se dá žít v souladu s přírodou.
Základní kriteria přírodní zahrady jsou tři: 1/ nepoužívat pesticidy, 2/ nepoužívat lehce
rozpustná minerální hnojiva a 3/ nepoužívat rašelinu k úpravě a obohacování půdy. Další
doporučení lze najít na webu projektu.
Majitel zahrady oceněné plaketou „Přírodní zahrada“ se zavazuje k poskytování informací
a šíření osvěty. Majitel tzv. „Ukázkové přírodní zahrady“ ji po dohodě zpřístupňuje návštěvníkům. Nyní je možno navštívit první českou soukromou
ukázkovou přírodní zahradu
manželů Kovářových v Rudolfově (více na vedlejší
stránce). První veřejná ukázková Bylinková zahrada Tiree
Chmelar ve Valticích obdržela plaketu při slavnostním
otevření v květnu. Těžko
předvídat další průběh projektu, ale pohodové biozahradničení v souladu s přírodou získává velký prostor
pro výměnu zkušeností i další rozvoj.
Slavnostní předání plakety v Rudolfově, zleva tlumočnice Vladimíra
Součástí projektu jsou odKvětounová, česká koordinátorka projektu Martina Petrová,
v bílém majitelka zahrady Irena Kovářová a rakouská koordinátorka
borné semináře a poradenprojektu Lisa Krcma. Foto autor
ská místa. Například v polovině června se konalo dvoudenní školení Biologická ochrana rostlin, jehož hostitelem bylo
středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě Chaloupky. Účastníci měli možnost poznat
různé zahradní živočichy, diskutovat s odborníky, odvézt si domů vzorky různých přípravků
na biologickou regulaci škůdců a seznámit se s činností téměř vzorového ekologického
zařízení Chaloupky, kde mají také malou farmu domácích zvířat. V srpnu proběhl třídenní
seminář Školní zahrady a veřejná prostranství v souladu s přírodou v Českých Budějovicích,
v Chaloupkách a v Rakousku. První den si bylo možno prohlédnout Mateřskou školku
v Lipenské ulici, CEGV Cassiopeia a školní
zahradu v Bezdrevské ulici, Č. Budějovice.
Projekt poběží do srpna 2012 a je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj. V rámci projektu také budou
doporučené trasy po ukázkových zahradách
pro trvale udržitelný turismus. Do projektu
se mohou zapojit jak soukromé osoby, tak
různé instituce. Například v okrese Jindřichův Hradec bude v dohledné době možno
navštívit Zámecký park Maříž, bylinkovou
obec Mutišov u Slavonic, Trvalkovou školku
Florianus, Ekofarmu Vícemil či Biozahradu
v Hamru u Majdaleny.
Poradenská místa projektu jsou v Českých
Budějovicích (Rosa a Cassiopeia), v Jindřichově Hradci (Trvalková školka Florianus),
v Brně (Veronica a Lipka) a v Chaloupkách.
Aktuální informace na
www.prirodnizahrada.eu.
Foto autor
Z REGIONU
Všechno vlastně znám
znám
od babičky
od babičky...
STANISLAVA NERADOVÁ, [email protected]
Příjezdová cesta od malé kapličky vede k bráně, která vystupuje ze záplavy květů popínavých růží. Jižním průchodem okolo domu
s bílou fasádou a klasickou červenou střechou vcházíme do rozlehlé zahrady, které dominuje jezírko, rozkvetlá louka, babičkovské
záhony plné zeleniny a o stín se stará mladý ořech a jabloně. V záplavě kvetoucích medonosných bylinek ve svahu bzučí včely a od vody skřehotají žáby.
Jsme v první soukromé ukázkové přírodní zahradě v České republice.
Její majitelé kovovou plaketu získali v červenci v rámci českorakouského projektu Přírodní zahrady bez hranic. Nejde jen o ozdobu
zahradní branky. Oválné smaltované logo je oceněním těch, kteří svou
zahradu vytvořili v souladu s přírodou. Podle základních stanovených
kritérií nepoužili pesticidy, ani lehce rozpustná minerální hnojiva či
substráty s rašelinou. Zatímco v sousedním Dolním Rakousku můžeme
navštívit celou řadu podobných přírodních ukázkových zahrad, u nás
tento certifikát tvůrci teprve získávají.
Vzpomínky z dětství
Principy přírodní zahrady
Jaké podmínky museli Kovářovi splnit, aby označení Přírodní zahrada
získali? Stejně jako v případě výroby bioproduktů jsou stanovena
různá kritéria, která je nutno dodržet: „Platí absolutní zákaz umělých
hnojiv, takže používáme hnůj a kompost. Dát přednost chemii mne ani
nenapadlo, protože moji prarodiče dosahovali úžasných pěstitelských
výsledků i bez ní. Nepoužíváme ani žádné herbicidy, likvidátory, vše
poctivě vyžínáme.“
V přírodní zahradě musí být druhová rozmanitost rostlin, vodní plocha, ovocné stromy, živý plot z planých druhů keřů a k závlaze využívat dešťovou vodu. Zahrada nemá plnit jen okrasnou, ale i užitkovou
funkci.
Za jedenáct let se manželům podařilo vytvořit zahradu, která přináší
mnoho inspirace. „Nejstarší původní část vznikla během půl roku. Když
jsme se stěhovali v roce 1999, předtím jsme ji osadili. Nebylo tu jezírko.
Kde jsou dnes květiny a zelenina, byly zasazeny brambory, aby se vyčistila
zem. Takže tu byla jen tráva, brambory a sem tam kopretina, a to bylo
všechno,“ popisuje Irena Kovářová začátky. „Držela jsem se praxe mé
babičky. Ona vysadila různé druhy, pak je nechala napospas a ten druh,
který zvítězil, tam zůstal. Takovým způsobem, že vytlačil i okolní plevel.
Na svazích u našeho domu to začalo podobně. Vysadila jsem tam lupinu,
Jezírko mění klima
Jezírko měřilo nejprve osm metrů. Kovářovi se zprvu báli přítomnosti
komárů. Ovšem zbytečně, a tak vodní plochu zvětšili. Rybníček je
dlouhý téměř 21 metrů a široký je devět metrů. Koupací zóna měří 15
krát 3,5 metru. V nejhlubší části dosahuje dva a půl metru. Polovina
jezírka je osázena rostlinami. Vodu v něm ovlivňuje menší horní jezírko, které slouží k zadržování hrubých nečistot z dešťové vody. Tomu
napomáhají lekníny, kosatce a další vodní rostliny. Voda se pak samospádem přes suchý vodopád dostává do dolního většího koupacího
jezírka.
„Bez vodní plochy je zahrada nejen smutná, ale má i jiné klima,“ míní
Kovářová: „Navíc ta magie odrazu na hladině! Jezírko mám ze zahrady
nejraději. Je vždy jiné, v každou denní i roční dobu. Ráda také sedím pod
ořechem. Někdo si vysadí magnólie nebo jalovce. Řekli jsme si, že
nebudeme sázet cizokrajné druhy. Z důvodu jednoduchosti údržby. Máme
tu více domácích druhů. Snažili jsme se, aby zahrada byla z velké části
jedlá a relaxační.“
Pro architekta Stanislava a návrhářku interiérů Irenu plní zahrada ještě
další funkci. „Jako rodina v ní trávíme společný čas. Můžeme různé práce
dělat spolu, což utužuje vztahy. Dceři bude patnáct let. Potěšilo mne, když
mi řekla, mami, my máme takovou hezkou zahradu. Až budu velká, také
si takovou založím,“ říká s úsměvem Irena Kovářová.
Autorka je publicistka.
Zahrada Ireny a Stanislava Kovářových. Foto autorka
9
Jihočeský občasník o životním prostředí
Když manželé Irena a Stanislav Kovářovi na okraji jihočeského Rudolfova dostavěli před jedenácti lety jeden z prvních ekodomů na
Českobudějovicku, souběžně ze stavbou vznikala i okolní zahrada.
„Pojem přírodní zahrada jsme v té době neznali,“ přiznává Irena Kovářová. „Chtěli jsme si vytvořit venkovskou zahradu. V těchto úvahách mne
hodně ovlivnili prarodiče. Žili pár kilometrů odtud a učili mne zacházet
s květinami, stromy a zeleninou. Mně to bylo nesmírně blízké. Dodnes si
pamatuji, jak mne babička ráno o prázdninách vzbudila a s plecháčkem
mne poslala do zahrady natrhat maliny, které mi pak připravila se smetanou. Říkala jsem si tehdy, tuto radost bych chtěla jednou zprostředkovat
i svým dětem. Při zakládání naší zahrady jsem vnímala, že k ekodomu
patří tradiční venkovská zahrada a tradiční způsob hospodaření, tak, jak
mi ho předci předali.“
Irena Kovářová vyrůstala v sousedním domě, rodiče jsou dnes jejími
sousedy. Jako malá holka si tu pamatovala nádhernou louku – tu klasickou, s kvetoucími kopretinami, kohoutky a zvonečky. „Parcelu jsem
měla v podstatě vyhlédnutou odmalička. Shodou náhod se nám podařilo
tento kousek země koupit a já si řekla, že tu mimo jiné zase obnovím tu
louku.“
dobromysl, meduňku, mátu, půdopokryvné růže a kopretiny. I to si pamatuji od babičky – jak se květiny vysemenily a každý rok byla zahrada
trochu jiná. Což je výhoda, protože jeden rok máme nadbytek divizny,
druhý rok zase něčeho jiného. Všechno zpracovávám na šťávy, marmelády.“
K závlaze Kovářovi používají dešťovou vodu. Zalévají jenom zeleninu
a smíšené záhony, ostatní je bezúdržbové. Dešťová voda steče z okapů
do podzemní nádrže ve sklepě a samospádem pak dolů na zahradu do
sudu, který vypadá jako studna. Odsud se dostává do hadice. Jen
málokdy se dopouští sud z vrtu. Městská voda se na zahradu vůbec
nedostane.
Z REGIONU
Šustění
šustění
v listí
v listí
VILÉM HRDLIČKA
Zajdeme-li do odlehlejší části strakonického Podskalí, často nás
v trávě nebo spadaném listí překvapí podivný šustot. Pokud se
zrovna nejedná o všudypřítomného kosa obecného, nejspíše po
chvilce stání objevíme malého hlodavce. Nejčastěji se jedná
o zástupce jednoho z druhů myšic. V okolí Strakonic ale můžete
potkat i ondatru nebo sysla.
Myšice jsou podobné nám známé myši domácí, ale odlišují se od ní
několika znaky. Je to např. špičatější zakončení hlavičky, nápadné
velké oči, dlouhý ocas a většinou rezavě hnědé zabarvení. Jsou také
větší než myš domácí. Snad nejčastějším druhem, který se u nás z myšic vyskytuje, je myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) nebo myšice
lesní (Apodemus flavicollis). Jejich biotopem jsou křoviny, háje a lesy,
občas však osídlí i lidská rekreační obydlí, zejména zahradní chatky
a různé hospodářské stavbičky. Zde mohou škodit zahrádkářům
a uskladněnou celoroční úrodu znehodnotit nahryzáním a trusem.
Myšice jsou aktivní po celý rok. V zimě vyžívají ze svých zásob, které si
nastřádaly přes rok. Brzy na jaře se začínají rozmnožovat. V jednom
vrhu je okolo 4-7 mláďat, která dospějí za 2 měsíce. To se opakuje 3x
do roka. Většinou myšice žijí po 2 roky. Jejich potravou je kromě
semen, plodů a rostlin také drobný hmyz. Pro úplnost je možno uvést
ještě jednu myšici, a to myšici temnopásou (Apodemus agrarius), která
se však na Strakonicku nevyskytuje. Vodítkem pro rozlišení myšic jsou
kromě zbarvení také morfologické znaky. Rozlišení jednotlivých druhů
myšic je pro laika a často i odborníka obtížné, nehledě na to, že málokterá z myšic nám dobrovolně ukáže své bříško či krček, nastaví zadní
tlapku ke změření chodidla a nechá si přeměřit ocásek.
Rezavé i černé samotářky
Jihočeský občasník o životním prostředí
10
Dalším z hlodavců, které můžeme na Podskalí pozorovat, je veverka
obecná (Sciurus vulgaris). Zdržuje se zde po celý rok a můžeme ji
spatřit v její rezavé nebo černé formě. Někdy se uvádí, že rezavá forma
je více vázána na teplejší oblasti – háje a listnaté lesy, černá na chladnější oblasti – jehličnaté porosty. Veverka má své hnízdo ve větvích
a dutinách stromů a zde také vyvede své mladé, kterých je v jednom
vrhu okolo tři až čtyři. Hnízdo veverky sestává ze suché trávy, listí
a chlupů a různých jiných věcí propletených do měkkého košíčku.
Do deseti měsíců mladé veverky dospějí a stanou se samotářskými.
Někdy se můžeme setkat s tím, že veverka hrabe v zemi a cosi tam
ukládá. To si dělá zásoby na zimní období a pokud na výběr své spíže
zapomene, může přispět k rozšíření plodin a stromů po areálu, který
osídlila. Veverka si často zvykne na lidskou přítomnost, a tak se stává,
že je možno ji krmit z ruky. Často se udává, že je možno ji chovat v zajetí. Veverka se pak může dožít až sedmi let. Nutno však poznamenat,
že veverka obecná je podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. ohroženým
druhem a tudíž požívajícím ochrany zákona.
Severoamerický přistěhovalec
Jiným hlodavcem, který osidluje Podskalí, je ondatra pižmová (Ondatra
zibethicus). Není původním druhem – dostala se k nám ze severní
Ameriky počátkem minulého století. Žije poblíž vody, většinou její
přítomnost zjistíme podle nápadných děr v březích, a pokud budeme
sedět tiše u vody, uvidíme ji, jak proplouvá blízko břehu, často něco
táhnouc v tlamičce. Při vyrušení se bystře ponoří, aby se objevila o kus
dál. Pokud ji zastihneme na mělké vodě, můžeme pozorovat na dně
vyšlapané cestičky, kudy plave a kde sbírá potravu. Její potravou jsou
Mládě veverky obecné, které bylo nalezeno se třemi sourozenci ve zříceném
hnízdě na Táborsku. Slepá mláďata byla převezena do záchranné stanice
ve Voticích, kde je všechny úspěšně odchovali a vypustili zpět do přírody.
Foto Ochrana fauny ČR.
rostliny a mladé dřeviny v okolí vody a je schopna se přiživovat i drobnými živočichy, např. měkkýši, takže před její norou můžeme nalézt
zbytky z jejího hodování. Ondatra se rozmnožuje třikrát do roka
a v jednom vrhu je pět až devět mláďat. Ta dospějí v průběhu jednoho
roku a mohou se dožít až deseti let. Průměrná délka života ondater je
však okolo tří let.
Na letiště za sysly
Posledním hlodavcem, kterého bych dnes popsal a žije poblíž strakonického Podskalí, je sysel obecný (Spermophilus citellus). Za ním se
musíme vypravit na strakonické letiště. To patří k několika posledním
místům v České republice, kde ještě žije. Sysla, který žije v koloniích,
zde můžeme vidět na jednom ze stanovišť hned za benzínovou pumpou nedaleko trubkové tribunky, jak v nízké trávě obhlíží své teritorium. Po chvíli zmizí, aby se objevil jinde, nebo je vystřídán jiným
jedincem. Při vyrušení a nebezpečí vydává hvízdavý zvuk, který varuje
okolní jedince. Po čase si však na případného pozorovatele zvykne,
a tak při troše štěstí můžeme pozorovat jeho pobíhání a panáčkování.
Bohužel k varování před plánovanými stavebními zásahy jeho pískaní
a strnulý postoj nestačí. Více bylo o syslovi napsáno v 9. čísle Krasce
v zimě 2008.
Výčet uvedených druhů hlodavců není zcela určitě úplný. Článek má
posloužit jako informace pro přírodně spřízněné duše jako určité
vodítko, které nám ukazuje, že i pohled do šustícího listí nebo trávy
může odhalit nepatrná, ale zajímavá tajemství.
Autor je amatérský přírodovědec, člen ČSOP a ČSO
Z REGIONU
Proč se v obcích
těžce
dýchá
těžce dýchá
IRENA KOJANOVÁ, [email protected]
I když jižní Čechy patří mezi oblasti s nejméně znečištěným
ovzduším v České republice a oblasti se zhoršenou kvalitou
ovzduší (tzn. s překročeným imisním limitem znečišťující látky)
tu byly naposledy vyhlášeny na základě údajů z roku 2006, je
téměř jisté, že s příchodem nové topné sezóny se nám ovzduší,
zejména v menších obcích, rapidně zhorší.
Foto archiv Krasce
Odpovědná
spotřeba
spotřeba
Říjnový seminář pro pedagogy 2.stupně ZŠ a SŠ se tematicky
zaměřil na tzv. odpovědnou spotřebu – hledání ekonomicko-ekologicko-sociálních souvislostí a možností alternativního spotřebitelského chování zejména mladých lidí. O vývoji spotřeby českých
domácností za posledních dvacet let přednášela Petra Kušková
z Přírodo-vědecké fakulty UK. Dalšími tématy byla reklama,
význam podpory lokálních výrobců a využívání místních zdrojů,
systém Fair Trade a ukázka možností zjišťování tzv. ekologické
stopy. Odpoledne představila Alena Marková z MŽP ČR výukový
program Nekup to! a na závěr došlo na téma životního cyklu výrobků. Pedagogové získali kromě tematické publikace a metodického listu i seznam internetových zdrojů. Seminář zajistil odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví (OŽPZL) krajského
úřadu, náklady hradil Jihočeský kraj.
spalování k velkému úbytku kyslíku a nárůstu emisí znečišťujících
látek.
7. Spalování nevhodného paliva. Pokud je v kotli spalováno mokré
palivo, a to zejména dřevo (s vyšší vlhkostí významně klesá výhřevost
dřeva, zatímco u uhlí se výhřevnost zásadně nemění), část vyrobené
tepelné energie se spotřebovává na odpařování vody (vysoušení),
takže pro dosažení požadovaného množství tepla úměrně roste spotřeba paliva, resp. množství produkovaných emisí. Spalování mokrého
paliva mívá obecně za následek větší množství emisí sazí, oxidu uhelnatého a enormní nárůst emisí těkavých organických látek (produkty
nedokonalé oxidace), které často bývají nositelem nepříjemného zápachu.
8. Spalování odpadů, zejména PET lahví. Spalování jakýchkoli
odpadů v lokálních topeništích je z hlediska zákona o ochraně ovzduší i zákona o odpadech zakázáno! Bohužel, stále jsou mezi námi občané, pro které je nejjednodušší likvidací nepotřebných věcí, eventuálně komunálního odpadu, spálení v kamnech (kotli). Stává se, že
v kotli jsou zcela záměrně spalovány PET lahve, vzhledem k jejich
vysoké výhřevnosti. Vysoká výhřevnost plastů však vyžaduje vyšší
požadavek na přísun kyslíku, a pokud se kyslíku během procesu hoření
nedostává (konstrukce kamen/kotle to neumožňuje), dochází opět
k nadměrnému vývinu znečišťujících látek. Kromě již výše uvedeného
vzniká rovněž velké množství karcinogenního benzo(a)pyrenu, jenž má
schopnost vázat se na tuhé znečišťující látky.
O jednotlivých příčinách vzniku zhoršeného ovzduší se můžete dozvědět více z dokumentu „Zpráva o měření emisí malých spalovacích
zdrojů“, který si Jihočeský kraj nechal v letech 2008-2009 zpracovat.
Dokument je veřejnosti přístupný na www.kraj-jihocesky.cz, Odbor
životního prostředí, zemědělství a lesnictví, sekce Ochrana ovzduší.
Autorka pracuje na Krajském úřadu Jihočeského kraje.
Seminář
EVVOluce
EVVOluce
Semináře pro učitele 1. stupně ZŠ se v říjnu na krajském úřadě
v Českých Budějovicích zúčastnilo 37 pedagogů. Dopoledne bylo
věnováno environmentální a multikulturní výchově, odpolední téma byla výchova demokratického občana. Kromě praktické ukázky
výukových programů účastníci ocenili balíčky metodických materiálů a výukových pomůcek – mnohdy velmi netradičních. Seminář
zajistilo táborské CEV Ochrany Fauny ČR Votice ve spolupráci s odborem ŽPZL. Akce byla realizována v rámci projektu EVVOluce
aneb Environmentální výchova a průřezová témata na klíč, o kterém jsme již v Krasci psali podrobně.
LIBUŠE JOZKOVÁ, [email protected]
11
Jihočeský občasník o životním prostředí
Příčin tohoto dlouhodobě neutěšeného stavu je celá řada. Pokusím se
je v tomto článku shrnout do jasných bodů.
1. Absence centrálního vytápění – na úkor lokálních topenišť.
2. Převažující vytápění emisně horšími pevnými palivy (dřevo, uhlí,
pelety) místo ekologičtějšího, ale také dražšího vytápění zemním
plynem nebo elektřinou, eventuálně pomocí emisně nevýznamných
obnovitelných zdrojů (např. tepelná čerpadla).
3. Vyústění spalin je u lokálních topenišť relativně nízko nad zemí
a vzhledem k nižší teplotě a rychlosti spalin se kouřová vlečka za
nepříznivých rozptylových podmínek nedostane do vyšších vrstev
atmosféry, ale naopak se drží při zemi.
4. Nevyhovující velikost kotle pro vytápěný objekt. Kotle bývají
vzhledem k energetické náročnosti objektu často předimenzované.
Tento jev je v posledních letech ještě markantnější vlivem rozmachu
zateplování pomocí různých dotačních titulů. Pokud se zateplením
objektu (snížení jeho energetické náročnosti) nedojde rovněž k výměně (snížení výkonu) kotle, je majitel nucen snižovat výkon kotle na
pevná paliva omezeným přístupem vzduchu, čímž dosáhne sice nižšího tepelného výkonu, ale zároveň dochází k nedokonalému spalování s větším vývinem oxidu uhelnatého a nespáleného zbytku organické hořlaviny – sazí, těkavých organických látek a benzo(a)pyrenu.
5. Spalování jiného druhu paliva, než pro který je kotel určen. Pokud je v kotli spalován nesprávný druh paliva (např. uhlí v kotli na
dřevo nebo naopak), dochází zpravidla k nedokonalému spalování
a k většímu vývinu znečišťujících látek, zejména oxidu uhelnatého,
tuhých znečišťujících látek a těkavých organických látek.
6. Nerovnoměrný proces hoření. U malých kotlů na pevná paliva,
která spalují uhlí nebo kusové dřevo, není zajištěn rovnoměrný přísun
paliva, tak jako např. u kotlů na pelety. Pokud se kotel nechá téměř
vyhasnout a pak se opět plně naloží palivem, dochází během procesu
Z REGIONU
Návštěva kolegů
z zLotyšska
Lotyšska
Můžete pomoct
můžeme
pomoct
kočkám?
ZUZANA KADLEČÍKOVÁ, [email protected]
MARTINA POHORSKÁ, [email protected]
V polovině září letošního roku nás, díky projektu Leonardo da Vinci,
navštívili zaměstnanci lotyšského Národního parku Gauja a nevládní
organizace, se kterou národní park spolupracuje (Gauja National
Park Fund). Návštěva dala hodně zajímavých podnětů a nápadů oběma stranám.
Koncem roku 2008 začal v Českých Budějovicích vznikat okruh dobrovolnic a dobrovolníků pečujících o opuštěné kočky. Spřátelili se
spolu a jejich společným cílem je pomáhat kočkám bez domova
právě zde, na jihu Čech, kde je značná nouze o útulky, depozita
a sdružení, která by poskytovala bezprizorním kočkám péči. Jedná se
především o oblast Českých Budějovic a okolí.
Během dvou týdnů jsme měli možnost dozvědět se zajímavé informace o národním parku Gauja, který je nejstarší ze čtyřech národních
parků v Lotyšsku, o systému ochrany přírody, spolupráci mezi neziskovým sektorem, státní ochranou přírody a dalšími subjekty, o environmentální výchově a vzdělávaní, ale také o tom, že v Lotyšsku neexistují
záchranné stanice pro handicapované živočichy.
V záchranné stanici v Třeboni měli kolegové z Lotyšska možnost
dozvědět se více informací týkajících se péče o zraněná zvířata a zároveň se účastnit některých výjezdů za zraněnými zvířaty. Cenné
informace a inspirace získali také při návštěvě stanic pro handicapované živočichy ve Voticích, Makově, Pavlově u Světlé nad Sázavou a stanici při Zoo Ohrada – Rozova u Temelína. Získané zkušenosti budou
moci využít při přípravě a provozu podobného zařízení, které v budoucnu plánují vybudovat v Lotyšsku.
Během pobytu jsme si povídali o vzdělávacích programech pro školy
a veřejnost, inspirace vznikala na obou stranách. Jeden z programů
měli možnost vidět reálně v církevní mateřské školce v Českých Budějovicích. Navštívili jsme také terénní stanici CHKO Třeboňsko – Hajnici,
kde jsme se také věnovali tématu EVVO.
Během pobytu lotyšských kolegů na Třeboňsku samozřejmě nemohlo
chybět pozorování ptactva a vyder, vysvětlení systému finančních
náhrad za škody způsobené vydrou přímo v terénu nebo diskuse s rybáři a plno dalších aktivit.
Autorka pracuje v Českém nadačním fondu pro vydru.
Jihočeský občasník o životním prostředí
12
Společnými silami a v rámci našich možností jsme dali zatím dohromady několik depozit (dočasné domovy) s omezenou kapacitou a také jsme se oficiálně stali občanským sdružením. Kočičky jsou umístěny v domácích depozitech, kde se je snažíme socializovat, je jim
poskytnuta veterinární péče a následně jim hledáme nový domov –
jsou nabídnuty k adopci. Tady na jihu Čech jsme jedni z mála, proto
uvítáme každého, komu osud koček není lhostejný a přidá se k nám.
Kočky, které se k nám dostávají, jsou většinou bezprizorní, zatoulané,
vyhozené nebo zraněné. Případně také od rodin, kde se objevila alergie, nebo od lidí, kteří se dostali do jiné tíživé situace.
Od začátku tohoto roku se nám podařilo umístit přes 150 kočiček do
nových domovů :-) Apelujeme na všechny slušné lidi, aby nebyli
lhostejní k osudu těchto krásných, mnohdy „neviditelných“ tvorů, které
jsme si k sobě, stejně jako psy, kdysi dávno připoutali. Nepřivírejte oči
a neodvracejte tvář s tím, že se vás tento problém netýká a vyřeší ho
někdo za vás. Pamatujte, člověk je do smrti zodpovědný za to, co si
k sobě připoutal. Pomozte nám dát kočkám šanci prožít krásný život
ve šťastném domově s milujícími páníčky, a ne živoření venku hlady,
v zimě a bez pomoci, vystavené mnohdy zlobě zlých lidí.
Naši nabídku naleznete na internetových stránkách
www.kockycb.estranky.cz nebo se můžete informovat přímo na
telefonu 721 878 458.
Autorka je místopředsedkyní sdružení.
Environmentální
výchova
výchova
Šumava
v NP a CHKO
Šumava
MARTINA KUČEROVÁ, [email protected]
Dovolujeme si čtenářům Krasce představit nabídku výukových
programů pro školní rok 2010/2011, která je obohacena nejen
mnoha novými programy, ale i názory učitelů. Motto environmentální výchovy „Národní park Šumava je tou nejlepší učebnou
pod širým nebem“ již prozrazuje, že nabídka programů je určena
především do venkovního prostředí, kde se nejen děti a mládež
mohou seznámit s tímto jedinečným územím.
Výukové programy, programy pro veřejnost a projekty jsou realizovány na třech střediscích environmentální výchovy ve Vimperku,
v Kašperských Horách a ve Stožci, která nabízejí množství témat
o šumavské přírodě. Výukové programy odpovídají rámcovému
vzdělávacímu programu od mateřských škol až po střední školy.
Vzhledem k vysoké poptávce po pobytových výukových programech jsme zahájili spolupráci s Národním institutem dětí a mládeže, díky které mají účastníci možnost se ubytovat přímo v srdci
NP Šumava a naše střediska zajistí výukové programy dle individuálního výběru. Samozřejmě zajišťujeme výukové programy po
celém území NP a CHKO Šumava.
Součástí nabídky je i přehled didaktických a interaktivních materiálů, které připravuje oddělení středisek environmentální
výchovy, a které můžete získat vaší účastí na našich výukových
programech, nebo je zakoupit na našich informačních střediscích.
Nabídku výukových programů najdete na www.npsumava.cz, nebo
vám ji zašleme v tištěné podobě.
Kontakt:
Správa NP a CHKO Šumava, Oddělení středisek EV,
Martina Kučerová, tel. 731 530 447,
email: [email protected]
Z REGIONU
Rybniční
versusversus
hospodaření
biodiverzita
biodiverzita?
MATOUŠ ŠIMEK, [email protected]
Český nadační fond pro vydru spolupracuje s ENKI o.p.s. v rámci
grantu, který se týká důsledků příliš intenzivního rybničního
hospodaření. Rybníky jsou přirozeně místem střetu ochranářských snah o zachování vysoké biodiverzity se snahou rybářů
o co největší výnosy. Do jaké míry rybí obsádky ovlivňují biologickou rozmanitost? Je možné najít kompromis, pro obě strany
akceptovatelnou intenzitu hospodaření? To je hlavní otázka
projektu, do něhož se podařilo zapojit i rybáře (Rybářství Třeboň, a.s. a Rybářství Telč, a.s., MO ČRS Dačice).
Rybníky se staly významným přírodním bohatstvím jižních Čech.
Zejména v pánevních oblastech jsou výraznými centry biodiverzity.
Mnohé jsou součástí přírodních rezervací a evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000, jsou podstatnými prvky ptačích oblastí
Třeboňsko, Českobudějovické rybníky a Řežabinec. Je však třeba mít
na paměti, že jsou dílem lidských rukou a primárním účelem jejich
vzniku byl ekonomický zisk z chovu ryb. Snaha rybářů o co nejvyšší
zisk je v neúprosném konkurenčním prostředí současného tržního
hospodářství pochopitelná. Za ekonomické výsledky rybničního hospodaření někdy ručí i vlastním majetkem. Přesto by to nemělo být na
úkor volně žijících druhů.
Rybník jako důležitý ekosystém
Lidé versus predátoři
Rybáři si obvykle stěžují, že kvůli ochranářům přibývá rybožravých
predátorů (vydry, norci, kormoráni, volavky, orel mořský, čáp černý aj.).
Ti se však množí hlavně v důsledku snadného úlovku velkého
množství rybí potravy v intenzivně osazených rybnících. Při extenzivnějším hospodaření by pravděpodobně vznikaly menší škody, neboť
ryby by nebyly tak snadno ulovitelné a jejich predátoři by více využívali i dalších potravních zdrojů, a dokonce by se mohl mírně snížit
jejich počet, limitovaný především dostupností potravy.
Výsledkem by mohlo být rovnoměrnější zastoupení (vzrůst ekvitability) většího počtu druhů, kdy vzroste početnost mizejících druhů a může dojít k omezení rybožravých predátorů. Tedy stav, který nemůže
vadit ani rybářům. Předpoklady je však nutné ověřit. A o to se právě
snaží projekt „Rybniční hospodaření respektující strategii udržitelného
rozvoje a podporu biodiverzity“ podpořený MŽP.
V rámci projektu je monitorována řada rybníků. ENKI o.p.s. sleduje pod
vedením Jana Pokorného a Libora Pechara složení zoo- a fytoplanktonu a fyzikální a chemické parametry na řadě rybníků, zoolog
David Fischer provádí na vybraných rybnících monitoring obojživelníků a plazů. Český nadační fond pro vydru zajišťuje na 36 rybnících
monitoring vybraných druhů vodních ptáků a na několika rybnících
také zjišťuje výskyt vydry pomocí pobytových znaků.
V okolí Dačic byl ve spolupráci s Rybářstvím Telč a.s. a MO ČRS Dačice
na několika rybnících proveden experiment s očipovanými rybami.
Díky čipům bylo možné sledovat úmrtnost, prospívání a růst ryb a zároveň porovnat rozdíly v primárních škodách (ulovené kusy) i sekundárních škodách (horší prospívání stresovaných ryb) mezi jednotlivými
rybníky v souvislosti se zjištěnou přítomností vyder. Docent Adámek
z Ústavu ekologie obratlovců zajišťuje na rybnících monitoring škod
způsobených kormoránem a sleduje fytofilní makrofaunu.
Rybářství Třeboň se podílelo na výběru vhodných rybníků a poskytuje
údaje o rybích obsádkách, hnojení rybníků a přikrmování ryb. Původní návrh experimentu, že se bude v průběhu čtyřletého období na
sledovaných rybnících účelově měnit intenzita rybí obsádky, byl
bohužel z technických a ekonomických důvodů umožněn jen na několika rybnících. Proto bylo třeba k monitoringu vybrat větší množství
pokud možno podobných rybníků, u kterých jsou dány rozdíly v obsádkách rybářskou tradicí a zkušeností.
Výsledky se zpracovávají
Konkrétní rybníky se nezřídka výrazně lišily v kvalitě vody, biodiverzitě
ptáků a obojživelníků i škodách způsobených predátory mezi
jednotlivými lety kvůli různé struktuře a stáří rybí obsádky. Ještě před
vyhodnocením výsledků vysvítá, že výrazný vliv má samozřejmě
členitost rybníka a rozsah a charakter litorární zóny, a pak také systém
hospodaření. Výrazný vliv mohou mít i hejna vysazených mysliveckých
kachen. Faktorů ovlivňujících biodiverzitu na rybníce je skutečně
mnoho a zhodnotit vliv jednoho z nich – velikosti rybí obsádky a tedy
intenzity hospodaření – není snadné. V rámci možností jsme však
podnikli maximum.
Chvíle strávené v terénu poskytly výzkumníkům nejeden pěkný zážitek. Držte nám nyní palce při vyhodnocování dat, aby vynaložené
úsilí bylo korunováno úspěchem v podobě ověřených argumentů,
proč by se nemělo zintenzivňovat hospodaření na rybnících. Pomohlo
by to zvýšit biodiverzitu na rybnících, které tak zůstanou přírodovědnými perlami jihočeské krajiny! Pokud máte k tématu sami nějakou
podnětnou připomínku, pište na [email protected].
Autor pracuje jako ekoporadce v ČNF pro vydru Třeboň.
13
Jihočeský občasník o životním prostředí
Rybník není produkčním zařízením, jež by šlo pomyslně vyjmout z krajiny. Je silně provázán s okolními ekosystémy, na kterých je do velké
míry závislý. Do většiny rybníků jsou však nasazovány příliš početné
obsádky ryb živících se převážně zooplanktonem (v čele s kaprem),
které vyžerou potravu mnohým druhům bezobratlých a ptáků a způsobují významné predační ztráty např. na pulcích žab nebo na čolcích. Absence zooplanktonu filtrujícího fytoplankton (řasy, sinice) má
často za následek masivní letní rozvoj vodního květu, a tedy i nízkou
průhlednost vody, kdy je vodní sloupec při hladině kyslíkem přezásoben a hlubší vrstvy trpí naopak jeho nedostatkem. Přesto rybáři zastávají názor, že se vyplatí udržovat intenzivní rybí obsádky i za cenu
těchto problémů a nákladů na umělé dokrmování ryb.
Snížení intenzity hospodaření (méně početné a rozmanitější rybí obsádky) by mělo přinést zvýšení biodiverzity, neboť by vzniklo potravně atraktivnější a bezpečnější prostředí pro mnohé druhy, jež z rybníků mizí (mnohé druhy vířníků, korýšů, měkkýšů a hmyzu, žáby a čolci, užovky, potápky černokrké, čírky a lžičáci, potápivé kachny, slípky
zelenonohé, bahňáci aj.).
Čipování kapra. Foto autor
Z REGIONU
Strakonická setkání
setkání
s netopýry
s netopýry
Alena HRDLIČKOVÁ, [email protected]
Přírodovědné přednášky a procházky pořádané strakonickou Šmidingerovou knihovnou a místní ZO ČSOP mívají pravidelně hojnou
účast, ale mladší zájemci bývají v menšině. Výjimkou byla dvě setkání na netopýří témata – Cesta do tajemného světa netopýrů a Večer
netopýrů, na která dorazili i MOPíci (Malí ochránci přírody) a jejich kamarádi. Na své si přišli malí i velcí, protože studentka PřF JČU
Tereza Březinová měla připravené zajímavé povídání i fotografie a uměla zodpovědět všechny otázky, které se týkaly hlavně předsudků vyvolaných strachem ze zvláštních, málo známých živočichů.
Netopýři se ve skutečnosti ani nezaplétají do vlasů, ani nesají krev
(kromě několika exotických druhů zraňujících hlavně nohy dobytka na
pastvinách). Co se týká nemocí a parazitů, netopýři je na člověka nepřenášejí, leda že by někdo našel nemocného jedince, což se nestává,
a ještě by ho vzal holou rukou a nechal se kousnout. Naopak před
nemocemi chrání. Jejich potravou je totiž hmyz, například i komáři.
Nemít ve spárách a větracích prostorách na panelácích, na půdách,
v dutých stromech, sklepích, jeskyních apod. netopýry, určitě bychom
daleko víc trpěli boreliózou a jinými nákazami.
Jihočeský občasník o životním prostředí
14
stroj, který je převádí na jinou frekvenci, takže se pak ozvala série
zvuků připomínajících rychlé cvakání. Při polykání potravy musí netopýr „zmlknout“, ale těsně předtím vydá trochu jiný typ signálu, jakoby
zhuštěný, a ten mu orientaci v prostoru na tu chvíli zajistí. Také let je
plynulý i přesto, že netopýři většinou nechytají hmyz přímo do úst –
místo toho jej nabírají do létací blány. Než znovu máchnou „křídlem“,
stačí z něj svou kořist rychlým pohybem hlavy sebrat a sníst.
Netopýr žijící v zajetí to má o hodně jednodušší. Jakmile uslyší zacinkání na kovovou mističku s moučnými červy, už se k ní hrne a během
chvilinky má plné bříško. Je až neuvěřitelné, jak rychle se umí pohybovat po zemi nebo po stole. Přední končetiny se složenou blánou
a velkým ostrým drápkem mu slouží k přitahování, zadními se odstrkuje. Jeden z našich běžných druhů, netopýr velký, umí takto ulovit
i tak rychlého tvora, jako je střevlík. My lidé se ale nemusíme bát, že
by nám něco tak strašidelného přeběhlo v noci přes cestu, protože
netopýři na nás rozhodně nepočkají. Dovedou nás zaznamenat nejen
pomocí echolokace, ale i zrakem, sluchem a čichem. Ve dne šetří
energií a upadají do strnulého stavu, kdy se zpomalí tep, sníží se tělesná teplota a všechny funkce probíhají velmi pomalu. Pouze březí
samičky si to kvůli vývoji mláďat nemohou dovolit, a tak se sdružují
v koloniích a zahřívají se navzájem.
Novorozence nosí samičky netopýra rezavého tři dny přichycené na
břiše, ale protože pak už by je v letu tak snadno neunesly, nechávají je
v koloniích. Za měsíc už na ně mohou dohlédnout při prvních pokusech o let, ukázat jim dobrá loviště a úkryty, a tím je jejich mateřská povinnost splněna. Samečci se pak v době páření předvádějí, jak
umějí krásně pískat a jaké našli dobré místo k přebývání, nalákají tak
budoucí partnerky a vše se opakuje. Mláďata se rodí nejvýš dvě,
jednou ročně. Zato ale se netopýři dožívají až neuvěřitelně vysokého
věku – i přes 30 let. Průměr je sice nižší, 4-5 let, ale i to je více než
u jiných tvorů srovnatelné velikosti.
Netopýr rezavý. Foto Ochrany fauny ČR
Anežka, Punťa a Eliška
Myslete na netopýry ve městech!
Hlavní atrakcí prvního setkání byl živý netopýr rezavý jménem Anežka, podruhé to byli dva jedinci téhož druhu – Punťa a Eliška. V případě zdravého jedince by bylo držení v zajetí zakázané, na ty, které
jsme měli možnost vidět, se ale vztahuje výjimka ze zákona, protože
jsou hendikepovaní a v přírodě by nepřežili. Žijí v boxu vybaveném
vším, co potřebují, a zimu tráví v chovu společnosti Nyctalus. Další
organizací zaměřenou na ochranu netopýrů je ČESON (Česká společnost pro ochranu netopýrů), přičemž Tereza je členkou obou.
Netopýry nesmí svěřit do nepovolaných rukou ani nijak jinak ohrožovat, ale může je brát na vzdělávací akce – a není nic lepšího pro
zlepšení vztahu veřejnosti k těmto živočichům, než příjemný a vzrušující zážitek s nimi.
Účastníci strakonických akcí by mohli potvrdit, že nejsou vůbec oškliví, jen zvláštní a mile legrační. Jsou ochočení a nechají se od Terezy
chovat i hladit. Mají oči jako korálky, pohyblivý čumáček a nápadné
uši, jejich kožíšek je hustý a čistý, létací blány ve chvílích klidu úhledně složené. Tlamička je v neustálém pohybu jako při řeči, ale kromě
občasného vypísknutí není nic slyšet, protože vydávané signály nejsou lidským uchem zaznamenatelné. Tereza však měla s sebou pří-
Při pohledu na hodující netopýry si mohli účastníci akcí udělat představu, kolik by museli nachytat hmyzu, aby se mohli stejně dobře
nasytit v přírodě. Když si pak představili stejné množství vynásobené
počtem těchto pozoruhodných létajících savců křižujících za letních
večerů oblohu, museli uznale pokývat hlavou a pocítit vděk. Přesto se
každoročně opakují smutné případy zanedbání ochrany netopýrů (ale i
např. rorýsů) při zateplování domů. Přitom by stačilo zachovat vletové
otvory nebo nainstalovat speciální budky.
Netopýři i užitečné ptactvo nepočítají s tím, že je řemeslníci klidně
zazdí při hnízdění nebo že stromy se kácejí daleko dříve, než začnou
být nebezpečné. Naštěstí přibývá lidí, kteří dodržují pravidla a při
opravě půdy nebo fasády se obrátí na odborníky. To lze např.
prostřednictvím pracovníků odborů ŽP, rady najdete na
www.nyctalus.cz, www.ceson.org, www.csop.cz, www.cso.cz,
v knihovnách, v záchranných stanicích apod. Dík patří i těm, kdo si
nechají zkontrolovat a ošetřit staré vykotlané stromy na svém pozemku, místo aby se jich zbavovali. A také těm, kdo věnují svůj čas
vzdělávacím akcím, tak jako Tereza Březinová.
Autorka pracuje ve Šmidingerově knihovně ve Strakonicích.
Z REGIONU
Nový Temelín?
Temelín
Posuďte jej
posuďte
znovu jej znovu
EDVARD SEQUENS, [email protected]
Dokumentace hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA), kterou předložil ČEZ ke svému
plánu postavit nové jaderné reaktory v Temelíně, je nedostatečná. Kromě Cally si to myslí
i dalších třináct českých ekologických sdružení.
Chybí řádné zdůvodnění potřeby záměru. Autoři vycházejí z tradiční představy centralizované energetické soustavy postavené na velkých domácích zdrojích, které budou pokrývat
rychle rostoucí spotřebu elektřiny. Přitom řada letos zveřejněných koncepcí – česká Chytrá
energie, studie od PricewaterhouseCoopers, či Roadmap 2050 ukazují, že je realistické
postavit dodávky elektřiny pro celou Evropu čistě na obnovitelných zdrojích energie.
Nezbytné je posouzení nulové varianty ve smyslu náhrady zvažovaného výkonu nových
atomových bloků pomocí kombinace potenciálu obnovitelných zdrojů elektřiny, zvyšování
energetické efektivnosti a snížení množství vyvážené elektřiny.
Předmět posouzení je účelově omezený pouze na samotné nové reaktory v Temelíně a vynechali řadu staveb a činností, které přímo souvisí s posuzovaným záměrem: vliv těžby
a zpracování uranu na životní prostředí v ČR i v zahraničí, likvidaci JE, sklad vyhořelého
paliva a celkové řešení problému vyhořelého paliva, nové vedení 400 kV Kočín – Mírovka
a další podobné či rozšíření dopravních tras v souvislosti s dopravou nadměrných komponent. Nejsou tak vyhodnoceny skutečně všechny zásadní relevantní dopady záměru na
životní prostředí. Provoz nových reaktorů by například zásadně ovlivnil celkové množství
vyhořelého jaderného paliva v ČR a tím i potřebnou kapacitu hlubinného úložiště.
Nejsou hodnoceny konkrétní typy jaderných reaktorů. Je použita tzv. obalová metoda, kdy
se obecně hodnotí virtuální jaderná elektrárna stvořená z požadavků předpisů a českých
státních úřadů, kam se posléze vejde více typů reaktorů podle budoucí obchodní politiky
investora. Ve výběrovém řízení jsou ale nabízeny výrazně rozdílné konstrukce odlišných
generací jaderných elektráren (generace III a III+), s čímž souvisí jiné dopady na životní
prostředí zvýrazněné navíc odlišnými výkony.
Nedostatečně zhodnocené dopady těžké havárie. Při hodnocení radiačních rizik těžké havárie spojené s tavením aktivní zóny reaktoru vycházejí autoři z předpokladu zachování funkce
kontejnmentu. Chybí posouzení úniku radioaktivních látek pro případ poškození ochranné
obálky například v důsledku vojenského útoku nebo nadprojektové havárie.
Ekonomické podcenění záměru. Jaderná energetika patří k investičně náročným odvětvím
a investiční náklady v tomto oboru v uplynulém desetiletí pouze rostly. Podle nabídek
v nedávných tendrech v Kanadě, JAR a Spojených arabských emirátech a podle posledních
odhadů energetických společností v USA lze usoudit, že cena západních reaktorů, tedy EPR
a AP-1000, se pohybuje kolem 5000 euro na kilowatt. Při srovnání ceny dokončených
reaktorů s odhady plánovaných projektů také vychází, že náklady na nové jaderné elektrárny
jsou až 4x dražší než původní předpoklad.
Další rovinu ekonomické analýzy tvoří subvence. U obnovitelných zdrojů klesají (viz.: novela
zákon č. 180/2005 o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, která snížila
výkupní ceny a obdobný trend v Německu). Oproti tomu u jaderné energetiky zůstávají
i přesto, že její „rozjezd“ byl několikrát podpořen z veřejných zdrojů. Skrytou dotací pro
jaderný průmysl je například omezení odpovědnosti za škodu způsobenou při jaderné havárii.
Dokumentace nenaplňuje ani celou řadu podmínek, které stanovilo MŽP v závěru zjišťovacího řízení. Podle zákona by tak měla být dokumentace vrácena k přepracování. Stane se tak
ale za současného vedení ministerstva?
Autor pracuje jako energetický expert sdružení Calla.
Podzimní konferenci pro učitele mateřských škol „Mrkvičkový den environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty“ uspořádalo v prostorách krajského úřadu CEGV
Cassiopeia ve spolupráci s KÚ Jihočeského
kraje a Sdružením středisek ekologické
výchovy Pavučina.
Po úvodním slově radní Jany Krejsové
seznámila koordinátorka celostátní sítě
Mrkvička Blanka Toušková účastníky s novinkami týkajícími se sítě. Poté představily
učitelky Marie Maloušková a Ludmila Ehlichová z českobudějovické Církevní mateřské školy „U sv. Josefa“ vlastní celoroční
projekt „O čem mluví stromy“. Ředitelka MŠ
ve Slavonicích Vítězslava Benešová nabídla
publikaci „Korálky poznání“, která vzešla
z praxe příhraniční mateřské školy, a v dopoledním bloku hovořila také Lenka Hřibová ze Semil o své práci v Centru pro rodinu
M.E.D.
V odpoledních dílnách si účastníci vyzkoušeli různé činnosti vhodné pro děti MŠ.
U Lenky Hřibové zkusili techniku voskové
batiky, u Vítězslavy Benešové skládali
zvířátka z Twist-artového papíru a vyráběli
korálky z přírodních materiálů. Pod dohledem Lucie Černické pracovali s ovčí vlnou.
Konference se zúčastnilo 40 pedagogů
z 31 jihočeských mateřských škol. Finančně
ji podpořilo MŠMT a Jihočeský kraj.
Za bludným kořenem
V listopadu se na krajském úřadě konal
praktický seminář zaměřený na celoroční
projekty EVVO v mateřských školách. Byl
představen projekt „Co se skrývá za bludným kořenem“, který byl poprvé realizován
v Libereckém kraji ve šk. roce 2006/2007.
Jeho autorka Jana Modrá jej představuje
v ostatních krajích a projekt se pilotně
ověřuje i v Německu. Je určen hlavně předškolákům, ale je možné zapojit i mladší či
starší děti. Další inspirací byly ukázky
z projektu „Kouzelník Futuro a jeho přátelé“ podle knížky Pavla Bezděčky s netradičními pohádkami, jež vysvětlují různé
schopnosti zvířat. Podobně projekt „Čarovné bylinky“ o rostlinách čerpá z knížky
Marty Knauerové „Bylinková povídání pro
sedmero usínání“.
O seminář byl značný zájem a na 20 zájemců se nedostalo. Mezi 35 účastníky byly
zastoupeny všechny okresy kromě Prachaticka. Na jaře se počítá s opakováním
semináře, pokud budou z rozpočtu kraje
vyčleněny prostředky na další vzdělávání
pedagogů. Seminář zorganizoval odbor
ŽPZL a finančně podpořil Jihočeský kraj.
LIBUŠE JOZKOVÁ, [email protected]
15
Jihočeský občasník o životním prostředí
Není využit princip nejlepších dostupných technik (tedy princip BAT), přičemž technikami se
nerozumí jen použitá technologie, ale i způsob, jakým je zařízení konstruováno, budováno,
udržováno, provozováno a vyřazováno z provozu. Namísto toho je použit hospodářský princip ALARA (As Low As Reasonably Achievable – dosažení co nejnižší úrovně ozáření se
zohledněním hospodářských a společenských aspektů), který používá „vyvažování nákladů
a přínosů“.
Mrkvičkový den EVVO
POD LUPOU
Krajina na prodej
JIŘÍ GUTH, [email protected]
krajina na prodej
Na čem se Nečasova vláda shoduje s Topolánkovou vládou, komunistickými poslanci, exprezidentem Havlem a s ekologickými
občanskými iniciativami? Na vůli několikrát, ba až mnohokrát (i řádově) zvýšit odvody za zábor zemědělské půdy. Zastavování volné
krajiny je jistě problém, ale zvýšení poplatků není ten správný nástroj na jeho vyřešení. Znevýhodňuje totiž chudé žadatele a málo
ziskové záměry. Česku chybí racionální, demokraticky projednaná krajinná politika.
Ten institut je trochu divný a podle mě koření v mentalitě, která nejen
pokrok, ale přímo blahobyt měří na tuny oceli a obilí. Výše odvodu se
totiž stanoví podle bonity (produkčnosti) půdy. Stát s ne úplně domyšlenou, spíš jen tradiční a intuitivní legitimitou nějak chrání právě
toto. Veřejný zájem na určité rozloze a bonitě zemědělské půdy přitom neformuluje. Zástavba volné krajiny je jistě velmi sporná a většinou přímo škodlivá, už jenom kvůli narušení vodního oběhu, ale:
1) málo se diskutuje o „žádoucím“ poměru lesní a zemědělské půdy,
2) většina zemědělské půdy je v prabídném a v mnoha směrech dále
se zhoršujícím stavu, co se týče přírodní rozmanitosti; některé jiné
formy využití mohou být v tomto směru lepší.
3) nezpoplatňuje se zpevnění povrchu, ale právě jen změna kategorie
v katastru nemovitostí
4) neexistuje symetrická platba státu v případě, že někdo (typicky asi
rekultivací, ale možností je teoreticky mnohem víc) přidá nějakou
půdu do zemědělského půdního fondu.
Více půdy, nebo třeba méně masa?
Jihočeský občasník o životním prostředí
16
Občas někdo vytahuje vznešeně znějící „strategické“ argumenty o nutnosti ochrany půdy k obživě obyvatel v případě úplné blokády dovozu potravin odjinud. Jenže k tomu nejsou žádné úvahy o tom, jak moc
je něco takového pravděpodobné, s jakými technologiemi v zemědělství a potravinářství máme počítat, jak to souvisí s energetickou
závislostí, a hlavně jaký komfort a životní styl tím má být zajištěn. To
poslední nesmíme podceňovat – kdyby se průměrná spotřeba masa
jen trochu snížila, výrazně se sníží rozloha půdy nutné k produkci
potřebného množství potravin.
Strategické úvahy plně respektuji a snad bych je i podporoval, ale
musí být racionální. Zatím chybí například i strategická ochrana
potenciálně důležitých technologií jako je vaření cukru z řepy. Jen
ideoví bruselobijci nekvalifikovaně křičí o zákazu pěstování cukrovky,
ale zároveň cudně mlčí o vysokých clech, která brání dovozu mnohem, občas i několikrát levnějšího třtinového cukru do EU. Nejsem pro
cla, ale zvýšení spotřební daně na fosilní paliva bych rozhodně
nebránil. Nevím, jak by se potom ty sladké cukerné poměry ustálily,
ale riziko zastavení dodávek z tropů představitelné je, takže asi by
stálo zato udržovat podmínky pro případné obnovení vlastní produkce.
Nejvíc chybí široká diskuse
Komentátor Jan Macháček mluví v souvislosti se suburbanizací o bankrotu územního plánování. Přehání, ale podle mého soudu trefil hřebíček na hlavu. Ani úprava v novém stavební zákonu nedokázala zabránit „nekontrolovatelném růstu přízemních skladišť a kolonií bezduchých šmoulodomů“. Chybí široká diskuse, kdo koho smí omezit ve
využívání půdy, která je často v soukromém vlastnictví. Možná je
špatně už toto. Co kdyby mohla půda patřit jen státu nebo jen veřejnoprávním politickým korporacím, tedy státu, krajům a obcím? Soukromníkům by se jen propůjčovala, třeba i dlouhodobě („trvale“), ale
jen k přesně vymezenému účelu...
I za současného stavu by ale šlo mnohem lépe využívat existující
nástroje a platformy. Jak moc řeší ochranu zemědělské a jiné půdy
Politika územního rozvoje České republiky (PÚR ČR) a jak moc zásady
územního rozvoje (ZÚR) jednotlivých krajů? Jenom nepřímo a hlavně
velice málo. Přitom by mohly například stanovit směrné poměry hlavních tříd využití půdy – PÚR ČR pro kraje a ZÚR pro obce.
Kdo má vlastně o půdě rozhodovat?
Zatím nevyužitou příležitostí je také uvedení již ratifikované Evropské
úmluvy o krajině v život. Není snadné se shodnout, která skupina má
mít jak silný hlas při rozhodování o krajině: zemědělci a lesníci, místní
obyvatelé, vědci, turisté, občanské iniciativy, samospráva, státní moc,
nebo třeba nějak odstupňovaně všichni Evropané? Jak moc to má
platit třeba pro Šumavu (národní park!), jak pro katastry kolem dálnic
a jak pro krajinu někde mezi tím?
Zdražovači jako by zapomínali, že prvním a základním nástrojem
ochrany zemědělského půdního fondu (ZPF) je samotné povolení jeho
záboru, které vydávají různé úřady v závislosti na velikosti záboru. Jen
povolené zábory jsou předepsaným způsobem zpoplatněné. Řečeno
jazykem správní teorie, je tu administrativní i ekonomický nástroj.
Každý z nich má v různých situacích různé skutečné – zamýšlené
i vedlejší – účinky, takže se ale musí užívat promyšleně a přiměřeně.
Krajina jen pro bohaté?
Zvyšování odvodů za zábor půdy podle mě jen potvrzuje její komodifikaci. Krajina je pojímaná jako zboží svého druhu. Je pravděpodobné, že zvýšení odvodů by přineslo nějaké snížení nových záborů ZPF.
Ale o tom, kdo a k čemu bude zabranou půdu využívat, bude více
rozhodovat trh. Přednost budou mít bohatší žadatelé a výnosnější
aktivity. Opravdu právě toto ochranářské organizace, Václav Havel
a další chtějí? U „neoliberálních“ vlád mě to tolik nepřekvapuje. Jistě
to podpoří i Miroslav Kalousek, protože to znamená vítaný a snadný
přísun peněz do státní poklady.
Navrhuji jiné řešení, a sice radikálně ztížit samotné povolování záboru
ZPF, a hlavně efektivně, čili česky řečeno účinně, ztížit výstavbu mimo
intravilány sídel. S tím se ovšem nemá svézt jakékoliv další omezení
samosprávy při rozhodování o využití území!
Ochrana krajiny a v tom i půdy je přednostně, hlavně a nejlépe úkolem územního plánování a rozhodování. I když to může znamenat
ztrátu ministra financí v roli taktického spojence.
Redakčně zkráceno.
Autor je biolog a publicista, psáno pro Krasec a Deník Referendum.
Každým dnem mizí v ČR orná půda o rozloze tří Václavských náměstí.
Foto archiv Krasec
Příloha pro rodinu
ZELENÁ
DOMÁCNOST
Jaké nebezpečí hrozí zvířatům
kvůli hubení plzáků?
LUCIE SPÁLENKOVÁ
Na boj se španělskými
plzáky doplácejí hlavně
ježci... a nejen oni! Během
poslední doby se do naší
záchranné stanice pro
handicapované živočichy
ve Voticích dostalo hned
několik přiotrávených ježků západních i východních
z různých částí Středočeského i Jihočeského kraje.
Na vině je používání chemických přípravků v boji
proti nevítaným hostů –
plzákům z Pyrenejského
poloostrova.
Jihočeský občasník o životním prostředí
II
K nejčastěji používaným
přípravkům u nás patří
Pejsek nevypadá, že by ho repelentní látky
běžně dostupný Vanish Slug
nějak odpuzovaly. Foto autorka
Pellets. Často se setkáváme
s tím, že jsou tyto „kouzelné modré granule“ obsahující metaldehyd
kladeny bez většího rozmyslu na běžně přístupná místa. Přestože jsou
do přípravku přidávány repelentní látky proti teplokrevným živočichům, jejich chuťová atraktivita pro živočichy nijak neklesá, ba naopak.
Klinické příznaky otravy (neklid, slinění, toporná chůze atd.) se většinou dostavují již po dvaceti minutách po pozření. Bohužel při otravě
metaldehydem je prognóza nepříznivá, a to i přes včasně zahájenou
léčbu. Příčinou úhynu bývá ve valné většině selhání dýchacího ústrojí.
V loňském roce jsem na stejné nebezpečí upozorňovala v souvislosti
s otrávenou veverkou, letos je situace mnohem horší. Počty otrávených
volně žijících i domácích zvířat rapidně narůstají.
Ráda bych touto cestou upozornila pejskaře, aby si své psy hlídali, a to
i v okolí zemědělských ploch osetých řepkou, kde bývá tento přípravek
používán plošně.
Autorka pracuje v OS Ochrana fauny ČR.
Jak na hmyz ekologicky a šetrně
JOSEF KADUBEC, [email protected]
Když se do domu či bytu dostane hmyz, je to nepříjemné. Často mluvíme o otravné až nechutné havěti a hledáme nejrychlejší metody, jak
je zase vypudit nebo zneškodnit. Může se jednat přímo o škůdce
i o tvory, kteří se k nám „prostě jen nastěhovali“. Invaze hmyzu do
našich příbytků je často také sezonní záležitost. Pokud provádíme
důsledná preventivní opatření, neměly by nás potkat vážnější potíže.
Stoprocentní opatření však neexistuje, protože např. při přechodu mezi domem a venkovním prostorem má otevřené dveře zároveň i nezvaný hmyz. Navíc chováme-li psi a kočky, je pravděpodobnější, že se na
jejich tělech nastěhuje do domu i nějaký jiný tvor.
Jedním ze základních preventivních opatření je pravidelný úklid a
správné skladování potravin. Je důležité uklízet nepoužité potraviny,
rozsypané a rozlité zbytky jídla. Misky s ovocem je vhodné přikrýt,
sladké potraviny pečlivě uzavírat a nenechávat např. zbytky sirupu
stékat po skle. Sypké potraviny jako mouka, rýže nebo strouhanka je
vhodné po otevření přesypat do uzavíratelných nádob nebo opět
důkladně zavřít (k tomu může posloužit i prádelní kolíček). Pravidelně
bychom měli uklízet především místa, kde se nejčastěji manipuluje
s potravinami (kuchyň, kuchyňská linka, spíž). Při vytírání můžeme do
vody přidat kapku vonného oleje, osvědčená je např. levandule a máta.
Při úklidu nesmíme zapomenout ani na těžko přístupná místa v bytě
a vlhké místnosti (koupelny, prádelny, sušárny).
Dalším opatřením je znemožnit nezvaným hostům samotný vstup do
domu a bytu. Do oken jsou již dlouho využívány sítě proti hmyzu, nad
postele se dá zavěsit moskytiéra. Podobně je třeba „zavřít“ vstupy do
sklepů, spíží a všechny další otvory. U sklepních oken se doporučuje
hustá mřížka nebo pletivo, které těžko překousávají hlodavci. Pozor ale,
aby realizovaná opatření nesnižovala funkčnost otvorů (větrání, přístup
přirozeného světla). Stejně tak si dáme pozor, abychom naopak neuvěznili některé živočichy uvnitř domu, např. netopýry nebo rorýse.
Nezvaným hostům můžeme znepříjemnit pobyt živými i sušenými aromatickými květinami (např. muškát, levandule, máta), výtažky z nich
nebo vodou s éterickým olejem, která se průběžně odpařuje. Do skříní
jsou vhodné pytlíčky se sušenou levandulí.
Některý zabydlený hmyz je opravdu těžké vypudit. Pokud nezabírá
zintenzivnění prevence (především úklid) a musíme je zabíjet, volíme
nechemické způsoby. Tedy mechanické přenášení a zabíjení – plácačka,
sladké (lepivé) pasti.
A jaký hmyz k nám může v jakém ročním období zavítat? Doba
výskytu hmyzu záleží vždy na místních podmínkách a na počasí. Do
starších typů okenních a dveřních rámů se mohou na podzim stěhovat
mouchy, které se na jaře po zahřátí rámů probouzejí a mohou být nepříjemným hostem. Od května do září na nás může útočit savý hmyz,
do bytů se stěhují především komáři. Na konci července a někdy až do
konce září mohou na naše voňavé kuchyně útočit vosy, včely, mouchy,
aj. S ubývající venkovní teplotou mohou přicházet i pavouci. Úkryt
nebo potravu u nás mohou hledat také mravenci, kteří se dokáží
zabydlet i v odchlíplé omítce. Po celý rok se doma můžeme setkat
s potravinovými i šatními moly, kožojedy a kožešinožrouty, rybenkami,
octomilkami, roztoči a se škůdci na pokojových rostlinách.
Stručné tipy:
otevíraných oken nasadit sítě proti hmyzu,
l
Včas vynášet odpad, především bio-odpad a směsný odpad se
zbytky jídel
l
Skladovat potraviny v uzavřených nádobách a na suchých místech
l
Častěji větrat především vlhké místnosti, do vlhkých a temných
koutů vpustit vzduch a světlo
l
Pravidelně kontrolovat mezery pod skříněmi, tmavá místa (nepřístupné prostory za nábytkem, ledničkou apod.)
l
Postavit do místnosti nádoby s octem, citronovou šťávou nebo levandulovou esencí
l
Jako přírodní repelent smíchat éterické oleje s pleťovou vodou nebo
pleťovým olejem (stačí poměr 1:4) - pozor, nikdy nepoužívat na kojence a malé děti.
l
Několik kapek éterického oleje nanést na žárovku, ložní prádlo
nebo oděv
l
K hubení používat nechemické metody
l
Nepoužívat ultrafialové lapače – hubí širokou škálu druhů hmyz
l
Do často
Další informace najdete na www.ekoporadna.cz v sekci Otázky a odpovědi.
Článek vznikl v rámci projektu „Poradenství – metody, příklady, certifikace“ za finanční podpory SFŽP a MŽP. Autor pracuje jako ekoporadce
v Rose, o.p.s.
PRO
DĚTI
HRAJEME SI S PTÁKY
Komiksy – černobílé předlohy nakopírujte dětem v počtu dle vaší potřeby. Děti mají za úkol doplnit do
volných okýnek pokračování příběhu dle vlastní fantazie.
Příloha pro rodinu
NEJEN
Spojovačky – černobílé předlohy nakopírujte dětem v počtu dle vaší potřeby. Tužkou propojte
jednotlivé za sebou jdoucí číslice a objeví se vám obrázek, hotové obrázky se dají také vybarvit na
způsob omalovánek.
STRÁNKU PŘIPRAVIL ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU, TŘEBOŇ.
III
Jihočeský občasník o životním prostředí
Příloha pro rodinu
VÝLETY
BEZ
AUT
Naučná stezka Sudslavický okruh
POHÁDKOVÉ KRÁLOVSTVÍ
Nedaleko města Vimperk, na pravém břehu řeky Volyňky, se rozprostírá
přírodní rezervace Opolenec a skrze ní vede 3,2 km dlouhá naučná
stezka nazývaná Sudslavický okruh. Vznikla již před 33 lety jako jedna
z nejstarších pošumavských naučných stezek. Tato „dáma mezi
stezkami“ si nedávno oblékla nový kabát – dočkala se rekonstrukce.
Občanské sdružení Pohádkové království, které je spjaté s českobudějovickým Mapovým centrem Marcela Goetze, patří mezi tradiční
spolupracovníky Krasce – mimo jiné také jejich prostřednictvím
distribuujeme část nákladu tohoto časopisu. Teď vám přinášíme tip na
vánoční dárek: nové CD s jihočeskými večerníčky!
Z pohledu hodnot, které propagují a zastávají členové sdružení Krasec,
je nejzajímavější důraz, který kancléř Pohádkového království klade na
podporu pokud možno šetrných a hravých forem cestovního ruchu.
Akce jsou většinou určeny celým rodinám a bývá při nich veselo :-).
V průběhu listopadu a prosince se na mnoha místech jižních Čech rozezněly zvonky Zvonkových průvodů, které koordinuje právě Pohádkové
království – možná ještě stihnete poslední z nich: 19.12. od 16:30
v Písku (Sladovna), 22.12 v Plavsku (v 16 h. U ZŠ) a ve Slavonicích
(16:30, Nám. Míru) a 23.12. ve Veselí nad Lužnicí (16:30 u KD).
A 31. prosince jsou všichni již poosmé zváni na „Pohádkové poledne,
aneb po třech věžích kolem Samsonovy kašny“, samozřejmě té českobudějovické.
První jihočeské rozhlasové večerníčky
Jihočeský občasník o životním prostředí
IV
Režisér (a jihočeský pohádkový král) Zdeněk Troška spolu s hercem
Václavem Vydrou (v roli vypravěče) pokřtili začátkem prosince nové veSudslavická lípa. Foto archiv autora černíčky, které bude od 21. března 2011 vysílat Český rozhlas 2 – Praha
(18:20, pořad Hajaja). Od prvního jarního dne si tak Pohádky z jižních
Stezka byla vybudována v roce 1977 tehdejšími pracovníky státní ochraČech a Šumavy aneb Vyprávění kapra Jakuba užijí posluchači z celé
ny přírody a mladými ochránci přírody z Prachatic. Byla to skupina lidí
České republiky. „Cédéčko s večerníčky už je natočené – vydáváme ho
především kolem pana Bohuslava Nauše a Aleše Záveského. Na stezce
patnáct let poté, co českobudějovický kreslíř Jaroslav Kerles namaloval
bylo vybudováno 26 zastavení zaměřených jak na obecnou ochranu prvního kapra Jakuba, který se stal jedním z turistických symbolů jižpřírody, tak i na přírodní a historické zajímavosti. Stezka je vyhledáva- ních Čech,“ říká pohádkový kancléř Marcel Goetz.
ným turistickým místem. Návštěvníci obdivují památnou Sudslavickou
lípu u mlýna Vanických, druhou největší v Česku. Je stará asi 600 let,
vysoká 26 metrů a obvod jejího kmenu měří téměř 12 metrů. V rezervaci je také Sudslavická jeskyně, kde významný český geolog a paleontolog Jan Nepomuk Woldřich objevil spolu s kolegy bohatý kosterní nález
– celkem asi 9000 kostí a 13.000 zubů ze sobů, jelenů, medvědů, turů,
koní, nosorožců a mamutů.
Území rezervace, vyhlášené v roce 1985, patří mezi evropsky významné
lokality Natura 2000. Rostou tu stovky druhů rostlin, mezi nimi i hořeček mnohotvarý český, různé druhy vstavačů a kapradin, lilie, bledule,
orlíčky či rozchodníky. Domov tu mají zmije, výři i kriticky ohrožený
modrásek černoskvrnitý.
Zub času však zapracoval, a tak i přes základní údržbu ZO ČSOP Šumava, Města Vimperk a Spolku na ochranu šumavské přírody, tedy
organizací, které společně zajišťují správu stezky, došlo k zestárnutí Výrobu pohádek finančně podpořil Jihočeský kraj, CD natočilo studio
jednotlivých zastavení a dřevěných prvků. ZO ČSOP Šumava podala již Českého rozhlasu České Budějovice a pod vedením Zdeňka Trošky
pohádky namluvili Václav Vydra a jihočeští herci Martin Hruška a Julie
dříve projektové záměry s cílem získat prostředky na rekonstrukci,
Goetzová. CD nabízí síť prodejen Radioservisu. „Věřím, že to nezůstane
podařilo se je však získat až nyní – ve spolupráci s NET4GAS, genebez odezvy a že se posluchači z celé republiky budou chtít přesvědčit na
rálním partnerem ČSOP. Rekonstrukce byla podpořena v rámci pro- vlastní oči o jihočeských památkách a dalších zajímavostech, které zágramu „Blíž přírodě“, z kterého jsme již dříve získali prostředky na výro- bavnou formou pohádky přibližují,“ uvedla k projektu ředitelka Jihobu infotabule a lavičky u památného Podlešákova jilmu v Boubské.
české centrály cestovního ruchu Pavla Konopová.
Po celé délce Sudslavického okruhu bylo rozmístěno patnáct nových
ZDENKA JELENOVÁ
informačních tabulí s texty věnujícími se zejména geologii, přírodnímu
bohatství Opolence a zajímavé historii – především těžbě vápence. Vedle
nich byly instalovány také dvě úvodní tabule na nástupní místa okruhu,
tedy k mlýnu Vanických a na nádraží v Bohumilicích v Čechách. Stezku
doplnil dřevěný mobiliář jako lavičky, zábradlí, přelezy pastvin a stojan
na vrcholovou knihu. Součástí projektu je vydání letáku a chystáme
i průvodce po naučné stezce, který bude v elektronické podobě volně
dostupný na internetu. Stezka byla nově vybavena rozcestníky a vyznačena Klubem českých turistů.
Nová podoba stezky je výsledkem práce mnoha našich členů, kolegů
a přátel. Vážíme si jejich pomoci, většinou dobrovolné a jejich úžasného
přístupu. Naučná stezka byla slavnostně otevřena 5. listopadu 2010.
JIŘÍ ŠEJNA, ZO ČSOP Šumava, www.csopsumava.cz
V pohádkovém království je dětem dobře... Foto archiv OS Pohádkové království
TÉMA
Nenahraditelní
kolegové
kolegové
pomocníci
a pomocníci
Zuzana ŠTĚTKOVÁ, [email protected]
Řeč bude o zvířatech ze záchranné stanice Třeboň při Českém
nadačním fondu pro vydru. Někdy se setkáváme s názorem, že
zvířata s trvalými následky nemá smysl trvale držet při životě
v kleci, když nemohou plnit svoji přirozenou funkci v přírodě.
V některých případech o tom lze diskutovat, i když se přikláníme
k důvodům etickým a lidským a snažíme se najít pro tzv. trvalé
handicapy nové naplnění a smysl žití. Pokud se podaří, že si
zvyknou na přítomnost lidí, mají na stanici zcela nezastupitelnou
vzdělávací funkci.
Některá zvířata se podařilo ochočit natolik, že se stala našimi kolegy
v práci. Vytvářejí a realizují s námi ekologické vzdělávací programy pro
mateřské, základní i střední školy. Bez nich by většina programů vůbec
neměla tu „správnou šťávu“. Je obdivuhodné, s jakou trpělivostí
přistupují k dětem a žákům a trpělivě snášejí naše rozmary. Nepomlouvají nás, nikdy se na nás nezlobí a když snad někdy trošku, tak
jen chvilku.
Teď ale vážně, jejich funkce ve vzdělávání dětí i dospělých je obrovská. Udržují pozornost, podněcují zájem o přírodu, pomáhají bourat
ustálené mýty a předsudky a v neposlední řadě je pro stále větší
procento dětí i dospělých osobní kontakt s živým zvířetem zcela ojedinělým a fascinujícím zážitkem.
Děti nejlíp osloví přímý prožitek
Hrátky fretek
Lišce Agátě táhne na šestý rok. Je natolik spolehlivá, že si ji mohou
děti hladit a drbat za ušima. Předvedla nám dokonale, jak hra dokáže
zmírnit souboje a konkurenční soupeření i tam, kde je to evolucí, či
Pán Bůh ví čím, v přírodě dávno předurčeno. Agáta si v dětství hrála se
psem a s fretkou Vildou. Vilda již několik let běhá po věčných lovištích,
ale Agáta dokázala žít v kotci s jinou fretkou – samečkem Pištou, aniž
by mu ublížila. Ba co víc, byla za jeho společnost ráda. Skutečně se
spolu nenudili. Kradli si potravu a schovávali ji jeden před druhým.
Někdy si tím dost lezli na nervy, ale Agáta byla neklidná, kdykoliv Pišta
odjel do školy na program. Letos o prázdninách odešel i Pišta do
věčných lovišť. Získali jsme krásnou drobounkou fretku Julču, milou,
společenskou a hravou. Převzala fretčí štafetu v programech pro
mateřské i základní školy. Hraje smrdutého tchoře v jedné poučné
pohádce a seznamuje žáky s čiperností, zvědavostí a šikovností lasicovitých šelem.
Přírůstkem letošního jara je Rozárka – puštík obecný. Rozárku přinesli
jako mládě a nám se bohužel nepodařilo včas najít vhodné hnízdo
puštíků, kam bychom ji mohli umístit. Rozhodli jsme se proto ji ochočit, aby nebyla stresována přítomností lidí. Věnovali jsme se jí natolik,
že dnes miluje drbání „za ušima“ a trpělivě předvádí, jak obrovské uši
sovy mají, jen jsou schované v načechraném peří.
Přinášejí zábavu i poučení
Každé zvíře u nás má svůj příběh a mohla bych pokračovat ve vyprávění o slepé volavce Anežce, neuvěřitelně drzé a zvědavé kavce Kačce,
jejíž nápady by samy vystačily na celý dlouhý článek. Třeba o tom, jak
mi odnesla jediné klíče od přípravny s krmením, jak si stavěla hnízdo
s pomocí chlupů, které škubala ze zadku pasoucím se srnám, jak nám
rozvazuje tkaničky u bot či jak nám „pomáhá“ při stavbě a opravách
ubikací, krade šroubky a strká hlavu pod kladivo při zatloukání hřebíků.
Všechna zvířata, která k nám na stanici přijdou, nám přinášejí nové
zkušenosti, poznatky a objevy. Jeden z čerstvých a nádherných objevů
nám přinesl datel Olin. Po prohlížení jeho fotografií jsme na některých
objevili „dírky do hlavy“ pod očima za zobákem. Byly jen na fotkách,
kde Olin začíná pátrat jazykem po potravě. Zkrátka Olin odsune z uší
peříčka když potřebuje pozorně naslouchat, zda pod kůrou neleze
hmyz. S největší pravděpodobností to dělají všichni datlové, jen si
toho v přírodě nemáme šanci všimnout.
Ještě jeden příklad: Snad v každé knize o stopách zvířat je u vydry
říční stopa přední nohy vydávána za zadní a naopak. Sama jsem nevěřila vlastním očím. Však, až se vám dostane vydra do ruky, přesvědčte
se sami.
Snad toto vyprávění pomůže přesvědčit alespoň některé z těch, kterým uniká jakýkoliv význam záchranných stanic. Přinejmenším význam
výchovný a vzdělávací nelze popřít.
Autorka pracuje v Českém nadačním fondu pro vydru, Třeboň.
17
Jihočeský občasník o životním prostředí
Ježčice Bodlina spořádá před zraky dětí pár červíků, a tak už snad
nikdy nebudou věřit povídačkám o tom, jak si ježci nosí před zimou
jablka a hrušky na bodlinách do pelechu. Děti si ji mohou pochovat,
pokud dokážou zachovat klid (a to ony dokážou), nestočí se do klubíčka a v dlani pocítí její jemné chvějivé bříško.
Poštolka Pája přišla o část křídla a nemůže létat. Pomáhá nám seznamovat děti se životem dravců, s jejich funkcí v přírodě a s jejich
problémy. Pokud se žáci řídí pokyny lektora, mohou si Páju vzít na
ruku.
Páju jsem vychovala od mláděte a bydlí se mnou doma. Nocuje
v předsíni na skříni a dny tráví na dvorku. Loví si brouky v trávě a i bez
křídla se dostane na svá oblíbená místa do větví, na polici v dílně či na
okno. Večer se nechá odnést do předsíně na skříň, kde si spořádá svůj
příděl potravy. Ráno se moc zlobí, když ji neodnesu ven v obvyklou
hodinu. Pája má svůj košík, na kterém se cítí jistá a v cizím prostředí
ho nerada opouští. Pokud však začne být nervózní, seskočí a uhání
velmi rychle k nejbližšímu úkrytu. Nervozitu velmi snadno přebírá ode
mne. Proto jsem se naučila být v naprostém klidu, když pracuji se
zvířaty. Je to báječná terapie. Pája mě naučila ještě jednu věc, netrápit
se myšlenkami: „Co bych dělala kdybych...“, ale dělat co nejlépe to, co
mohu a na co mám. Tak, jako to dělá ona od chvíle, kdy přišla o křídlo.
Liška Agáta. Foto Václav Bartuška
TÉMA
Vlci znovu
vlci na
naŠumavě?
Šumavě
MATOUŠ ŠIMEK, [email protected]
V poslední době se v médiích objevily zprávy o vlcích na Šumavě. Prý
už to nejsou jen zatoulaní samotáři, ale byla dokonce spatřena
mláďata, takže by zde po dlouhé době mohla pobývat celá vlčí
smečka. Přestože lidé mají sklon přehánět, za šera vidí vlka či medvěda v každém pahýlu či vývratu a dnešní doba žádá „senzace“, něco
pravdy na tom asi bude. Velké evropské šelmy – medvěd, vlk a rys –
mají tendenci se ve středoevropském prostoru šířit. A na Šumavě se
ještě před 200 lety vyskytovaly všechny tři.
Jihočeský občasník o životním prostředí
18
Vlk obecný (Canis lupus) neměl ze strany člověka nikdy na růžích
ustláno. Byl odnepaměti náruživě pronásledován. Moderní civilizace
pro něj znamenala podstatnou ztrátu habitatu (vhodného obyvatelného prostředí). Dnes v Evropě vlci (i medvědi a rysi) žijí jen v oblastech
rozsáhlejších lesních hvozdů vázaných nejčastěji na horské masivy.
Migrující jedinci se pak v hustě osídlené a lidmi přetvořené krajině
potýkají s řadou bariér a nástrah (silnice, dálnice, scelené lány bez
úkrytu).
Zprávu o tom, že v Krkonoších se po dlouhých desetiletích zase objevují rysi, přijímá naprostá většina veřejnosti pozitivně. Vlk a medvěd to
tak snadné nemají. Vlk je přece ono „zlé a krvelačné pohádkové zvíře“
(a v pohádkách je přeci vždy kus pravdy, ne?), z medvěda panuje
obecný strach pro jeho nevyzpytatelnost (nemění grimasy) a velikost.
Vlci samozřejmě občas napadnou stádo ovcí, vzácně i dobytka, a potenciálně mohou zaútočit i na člověka, ale jejich nebezpečnost a působené škody lidé velmi zveličují. Na vlky zkrátka lidé obecně reagují
spíše negativně a hystericky. Je to paradoxní, vždyť právě z vlka byly
zřejmě postupně vyšlechtěny všemožné rasy psů a mnozí lidé se ke
svému čtyřnohému miláčkovi upínají silněji než k druhému člověku.
Ze svých toulek po Karpatech a Balkáně mám zkušenost, že podstatně
větším nebezpečím než vlci jsou právě zdivočelí hladoví psi. Za
posledních sto let nebyl v Evropě zaznamenán žádný případ usmrcení
či vážného poranění člověka vlkem – na rozdíl od psů! V případě
medvěda situace tolik růžová není, a přesto byl na Slovensku pro
zimní část roku zlegalizován lov vlků, a ne medvědů (ti pouze v rámci
konkrétních jednotlivých výjimek). S medvědy jsou přitom v oblasti
Fatry a Tater větší problémy než s vlky. Nepřátelství k vlkům je asi v lidech zakořeněné…
Mnozí lidé hledají výmluvy, proč na Šumavě vlci žít nemohou. Starosta
Hartmanic Jiří Jukl v médiích tvrdil, že je pro ně Šumava „příliš hustě
osídlená“. Šumava je přitom regionem s jednou z nejnižších hustot
osídlení v celé střední Evropě. Od poloviny 90. let vlci žijí v Beskydech,
které jsou na rozdíl od Šumavy v těsné blízkosti velkých průmyslových
měst. Za škody, které vlci způsobí na hospodářských zvířatech, je
možno získat finanční kompenzaci na základě zákona č. 115/2000 Sb.
o náhradách škod způsobených zvláště chráněnými živočichy.
Vlci v přírodě plní příkladně funkci tzv. zdravotní policie. Když štvou
stádo své kořisti, uloví zpravidla opožďující se slabé a nemocné jedince, čímž napomáhají vitalitě a genetické kvalitě své kořisti. Na
Slovensku se vlci v 90. letech vyskytovali přibližně na polovině území.
Výskyt moru divokých prasat byl zaznamenán z 93% na té části, kde se
vlci pravidelně nevyskytují. Vlci zdravotní funkci zvládají na výbornou
a mají k tomu určitě lepší předpoklady než myslivci, kteří z posedu
těžko rozpoznají stav a kondici zvířete. V naší krajině často řešíme
problémy spojené s vysokou početností divokých prasat, mladé
stromky trpí okusem od přemnožené vysoké zvěře. Rys, který se na
Šumavě a v přilehlých oblastech již zabydlel, však loví zejména srnčí,
černá a jelení zvěř už je na něj moc velká. Umí ji však lovit spolupracující vlčí smečka.
Vlk zkrátka má v ekosystému Šumavy své místo. Záleží jen na nás, zda
mu umožníme se sem po 140 letech vrátit natrvalo. Mnozí lidé, včetně
některých zoologů Správy NPŠ, tvrdí, že příroda a lidé na to ještě
nejsou připraveni, že to nejde. Já si osobně myslím, že by byla škoda
Slovensko (1994-98): Bílá plocha na mapě je oblastí s trvalým výskytem vlka, šedě bez trvalého výskytu vlka. Malé tečky
představují lokality výskytu moru divokých prasat (93 % v oblasti bez trvalého výskytu vlků,
7 % v oblasti s trvalým výskytem vlků).
a omyl tyto majestátní, krásné, chytré a lesnímu ekosystému prospěšné šelmy eliminovat. Tento názor zastává např. i starostka šumavského
Srní, paní Ivana Pěčová, která si vlka vybrala jako zvíře, které bude její
obec v rámci NPŠ propagovat.
Vlci žádné vraždící, lidem nebezpečné nestvůry nejsou! Jedná se
naopak o velmi plachá zvířata, která se lidem zdaleka vyhýbají, a málokdo je, i tam kde žijí, spatří.
Autor pracuje jako ekoporadce v ČNF pro vydru Třeboň.
Chraňme rysy
chraňme
rysy
v jižních Čechách
ZUZANA KADLEČÍKOVÁ, [email protected]
Hnutí Duha v rámci projektu Ochrana velkých šelem – podpora
biodiverzity českých lesů připravilo na podzim 2010 a na rok
2011 v ČR několik aktivit týkajících se velkých šelem. V jižních
Čechách přitom spolupracuje také s Českým nadačním fondem
pro vydru, přičemž hlavní pozornost je věnována rysovi.
Na podzim se konala výtvarná soutěž pro děti základních škol.
Z vybraných obrázků, znázorňujících život rysa, byl vytvořen plakát a další obrázky budou moct obdivovat návštěvníci výstavy
v Třeboni a Českých Budějovicích.
V říjnu se v Třeboni uskutečnila přednáška Kateřiny Ulmanové
z Hnutí DUHA „Lze žít s rysem za humny? A co vlk a medvěd?“ Kromě zajímavých informací o biologii a ekologií těchto šelem jsme
se dozvěděli více informací o tom, co pálí ochranáře a myslivce.
Na podobnou přednášku se v příštím roce mohou těšit v Českých
Budějovicích.
Začátkem listopadu se ve spolupráci s NP Šumava konal seminář
týkající se koordinace školních výukových programů zaměřených
na velké šelmy, hlavně na rysa. Semináře se zúčastnili také pracovníci z NP Bavorský les. Dalšími aktivitami, které bude v rámci
projektu zajišťovat ČNFV pro vydru, jsou výukové programy pro
žáky základních a středních škol, podávající základní informace
o velkých šelmách, vysvětlující jejich funkce v ekosystému i současné problémy.
Projekt je podpořen SFŽP. Více informací o soutěži, přednáškách i dalších aktivitách najdete na www.vydry.org. Více informací o šelmách:
www.selmy.cz, www.hnutiduha.cz.
TÉMA
Webkamera
stanice
v Záchranné
stanici
Makov
živočichů
Makov
MIRKA ŠEJNOVÁ, [email protected]
V Záchranné stanici živočichů Makov se handicapovaným čápům
bílým podařilo odchovat již dvacet mláďat. Letos mohli unikátní
záběry z hnízdění těchto opeřenců sledovat díky webkameře lidé
z celého světa, kteří si čapí rodinku doslova zamilovali.
Přenos přes kameru se připravoval několik měsíců. Zkušebně zařízení
sledovalo zpočátku jen krmítko před hnízdem. V březnu letošního
roku se provoz spustil naplno a lidé mohli vidět, jak si čapí rodinka
vede při stavbě hnízda. Samice nakonec začátkem dubna snesla pět
vajíček. A protože nemá křídlo, kterým běžně vajíčka přikrývá, nikdo
nevěděl, zda se vajíčka vůbec vylíhnou.
Mláďata se začala klubat 12. května a postupně se vylíhla čtyři. Lidé
mohli na internetu pomocí kamery denně sledovat, jak se všem
v hnízdě daří. Mláďata neuvěřitelně rychle rostla, sílila a sama se
musela naučit létat a později i shánět potravu. 20. srpna dopoledne
dlouze kroužila nad záchrannou stanicí a každý věděl, že se loučí a vydávají se na dalekou cestu za teplem.
Jejich odlet řadu lidí dojal, např. Jana z Plzně napsala: „Přiznám se, že
tu bulím jak malé dítě, protože mně přirostli k srdci. Od samého začátku nebyl den, abych na ně nekoukala. Často dlouhé hodiny místo
u sporáku jsem sledovala dění na Makově. Těším se na další děti
Honzíka a Aničky “.
Posledná
posledná
pevnosť
pevnosť
IVO STEHLÍK, [email protected]
Tito majestátní tvorové mne vždy fascinovali a nikdy nezapomenu
na ten pocit, když jsem v dolině potoka pod Muráňskou planinou
viděl záda medvěda, jak třicet metrů nad námi mizí v křoví. Byl to
neuvěřitelně silný zážitek, srovnatelný jenom s pozdějším setkáním se třemi zubry uprostřed Bělověžského pralesa. Mimořádně
mě proto potěšilo, když se na mne obrátil jeden z nejlepších
evropských znalců medvědů Erik Baláž, zda bych nechtěl vzít do
distribuce jeho knihu o tatranských medvědech Posledá pevnosť.
Erik Baláž se už více než deset let toulá Tichou a Koprovou dolinou
v Tatrách, která je domovem zhruba čtyřiceti z nich. Za ta léta
nashromáždil nepřeberné množství poznatků a zážitků, kterým dal
velice čtivou podobu. Poslední tři roky pak přizval ke spolupráci
vynikajícího italského fotografa Bruna D'Amicise. Její výsledek mne
Pár postřehů z návštěvní knihy:
Blanka, SV Čechy: Dobrý podvečer, zase sleduji... Je to nádhera, jak
teď právě lítají. Jsou to kusy, a ty nové fotky jsou super, krásně je vidět
kroužky. Díky vám všem v Makově.
Jitka, HK: Ach je, tak už nám opravdu odletěli? Trochu mě píchlo u srdíčka... Ale nesmutněme, přátelé, musí to tak být. Přejme „našim“
čápíkům čisté a klidné nebe na celé jejich trase, šťastný dolet a spokojený život v teplých krajinách! A my budeme dále nakukovat na makovské stránky a sledovat život ostatních obyvatel, na které jsme si
zvykli, a i když je to přes monitor, tak je máme moc rádi.
Radomila Vedralová: Dobrý den, zdravím z Kouřimi. Tak už nastal ten
pravý čas, odrost je již na cestě a jen Bůh ví, kterou ze známých tras si
vybrali... Taky jsem trochu naměkko, když vidím prázdné hnízdo
a zahradu, kde bylo pořád na co se koukat, a teď tu chodí jen ti, kterým zásluhou člověka není dopřáno taky odletět. Tady už taky utichlo
podvečerní rorýsí pískání, už odletěli a vlaštovky se taky pomalu
chystají, prostě podzim se neúprosně blíží. Mějte se moc hezky, čas
uteče jako voda a zas tu budou čapí námluvy... Už teď se těším!
Obdivuji vaši práci.
Martina, Bratislava: Zdravím všechny lidičky i zvířátka:-). Po přečtení
zprávy, že nás čápi opustili, jsem samozřejmě upustila slzičku... Ale
jsem ráda, že vědí, co musí udělat, a letí tam, kam mají. Přeji jim mnoho štěstí na dlouhé cestě!
FOTOREPORTÁŽ PŘINÁŠÍME NA STR. 32.
mimořádně potěšil – kniha se skvěle čte, fotografie jsou nádherné
a celé dílo je završeno dobře provedenou grafickou úpravou
a tiskem.
Úryvek:
Z blízkeho lesa vyšiel na horskú lúku medveď. Pásol sa na tráve a pomaly sa približoval k spenenej riave plnej vody z topiaceho sa snehu.
Okolo poludnia bolo teplo, ale v júni nie je ničím neobvyklým pozorovať medvede aj v tomto čase. Je medvedia ruja a tá sposobuje
poriadny rozruch. Medveď prišiel k potoku, vyhliadol si najhlbšie
miesto a vliezol do vody. Ochladzoval sa. Najskor si namočil len nohy
a zadok, no nakoniec sa do nej ponoril celý. Trčala mu z nej len hlava.
Chvíľu si užíval prírodnej vírivky, potom vyšiel von a otriasol zo seba
vodu. Pomaly odchádzal a pokojne při tom prežúval ďalšie sústa
trávy.
Správanie medveďa posobilo rutinne, akoby sa sem chodil kúpavať
každý deň. No pre mňa to bola výnimočná udalosť. Nikdy predtým
som nevidel kúpajúceho sa medveďa. Jeho bezstarostnosť, ďaleko od
dosahu ľudí, vo mne vyvolala hlboký pocit uspokojenia. Na Slovensku
predsa len sú miesta, kde zvieratá nemusia žiť v neustálom strachu
před človekom. Dnes sa z nich stali štvanci civilizácie ukrývajúci sa na
neprístupných miestach, len aby sa vyhli kontaktu s ľuďmi. Ak náhodou porušia nepísané pravidlo o zákaze vstupu do rozrastajúceho sa
ľudského teritória, vyhlásia ich za nebezpečných a zastrelia. Možno
však nadíde čas, keď ľudia prehodnotia svoj vzťah k prírode a vrátia
tak medveďom stratenú hrdosť.
Kromě knihy Erik Baláž spolu s Robertem Rajchlem natočili DVD
o životě tatranských medvědů Strážca divočiny. Obé, knihu i DVD,
můžete nalézt na www.knihystehlik.eu.
19
Jihočeský občasník o životním prostředí
Osud velkých predátorů je odedávna na vážkách tam, kde se
střetává postupující lidská civilizace s divočinou. Velké šelmy
byly vždy vnímány jako nežádoucí konkurence, jako přímé
nebezpečí – a podle toho se k nim člověk choval. Naše největší
šelma medvěd byla na českém území vyhubena před více než sto
lety a to, že tu opět žije v malé populaci v Beskydech, je jen díky
tomu, že na Slovensku, zaplať Bůh, nebyli medvědi nikdy vyhubeni úplně. Chci vám teď představit nově vydanou knihu Erika
Baláže.
Nyní je čapí hnízdo již bez mláďat, přesto se kamera nevypíná. Jen
v průběhu hnízdění čápů zaznamenala více než 160 tisíc přístupů.
Nyní na ní mohou zájemci sledovat krmítko a po celou zimu se zdokonalovat v poznávání našeho ptactva. Adresa: www.makov.cz.
TÉMA
Ze života
včel
lidí
včel a
a lidí
LUCIE ČERNICKÁ, [email protected]
Občanské sdružení Vespolek má pro mateřské a základní školy
připravenou „ochutnávku“ ze života včel v podobě ekovýchovného
výukového programu Včelí království – cesta medu, díky němuž
mohou děti mimo jiné vidět živé včely a jak to vypadá v úle. Pro
účely programu jsme vytvořili výukovou pomůcku Ze života včel,
která obsahuje 17 fotografií z vnitřku úlu s popisem. Jsou to
obrázkové soubory: Co najdeme v úle, Koho najdeme v úle, Včelí
práce a Vývoj včely.
Na včelím životě je spousta zajímavého. Jedna věc mě na nich zaujala,
včely tvoří opravdu pracovitý organismus. Jednotlivé včely vykonávají
různé činnosti ve prospěch celého společenství, a to někdy dokonce
až k sebezničení. Stejně jako někteří lidé. Včely v letní generaci mají
totiž velice krátký život, rychle se upracují. Jednotlivá včelka ale ve
skutečnosti není ani extra pilná. Vědci spočítali, že při snůšce vyletí
včela z úlu pro nektar průměrně čtyřikrát za den, což není mnoho.
Jejich „výkonnost“ je v množství včel. A zajímavá je ještě jedna věc,
a sice, že nikdo zatím nepřišel na to, jak včela pozná, „čím má být užitečná“. Jistě, včela „pracuje“ podle svého věku, dokud má ještě
měkkou hlavu, strká jí do buněk, krmí larvy, čistí buňky atd. Naopak
starší včely létají ven, kde mohou leccos „chytit“, a tak se nestarají
o vývojová stádia plodu. Ale stejně – včela pozná, která činnost má
smysl, je aktuálně potřeba, a tak (zřejmě) „neremcá“ a jde jí vykonat.
To leckdy nedovedou ani lidé. Takže učme se od zvířat a poznejme
míru věcí, když už nemáme tak silné pudy.
A ještě něco, včely se dají také jíst. Taková potrava je běžná u orientálních národů. Ve Vietnamu nebo Indonésii existují včelí farmy, které
produkují včelí plod k jídlu. Kukly a larvy obsahují velké množství
bílkovin, minerálů a vitamínů. V Asii a Africe se larvy často pojídají
i s plástem, jen se musí více žvýkat. V Nepálu vymačkávají plásty přes
plátno a získanou šťávu vaří do podoby míchaných vajíček. Larvy se
dají také sušit, mrazit či smažit. Larvy se smaží asi jednu minutu, kukly
pět minut v dostatku tuku a při teplotách okolo 150 °C. Někdy se plod
před smažením obaluje jako řízky, nebo se smaží s cibulí či česnekem
(viz www.fao.org/docrep/W0076e/w0076e20.htm – obrázky i recepty
v angličtině).
V Americe či západní Evropě se dají koupit včelí larvy v čokoládě. Včelí
kukly v sójové omáčce se dají koupit pod názvem Baby Bees. Dobrou
chuť.
Výuková pomůcka „Ze života včel“ je určena pro MŠ a na ZŠ, obsahuje
také metodické listy a je ji možné objednat na adrese: [email protected].
Ukázka z publikace OS Vespolek – matečník po vylíhnutí matky
Nový domov
pro
brouky
pro brouky
JIŘÍ ŘEHOUNEK, [email protected]
Jihočeský občasník o životním prostředí
20
Vždycky jsem záviděl ornitologům, co všechno pro své opeřené
oblíbence vymysleli a jak to dokázali prodat veřejnosti. Minimálně krmítka a ptačí budky jsou běžnou a všeobecně přijímanou součástí našich zahrad i volné krajiny. Protože mě ale
vždycky zajímali víc brouci a podobná havěť, začal jsem se pídit
po něčem podobném pro hmyz. A protože vynalézavost ochránců
přírody nezná mezí, pídil jsem se úspěšně.
Na cestě po Velké Británii jsme před několika lety navštívili královskou botanickou zahradu v Kew a tam jsme objevili „loggery“.
Jedná se v podstatě o větší množství kmenů a větví, které jsou na
vhodném místě asi z jedné třetiny zapuštěny do země. Pochopitelně není vhodné kvůli loggery kácet biologicky cenné stromy.
Hodí se spíše stromy kácené z důvodů bezpečnosti nebo padlé po
vichřici. Larvám vzácných brouků, které se uvnitř vyvíjejí, totiž
mnohem více vyhovuje původní vertikální poloha kmenu. Pokud
bychom ho nechali ležet, začne rychle plesnivět i s larvami.
V Anglii se jedná o poměrně populární způsob ochrany brouků,
kteří jsou vázáni na staré stromy. Viděl jsem i letáček, podle kterého si zájemci mohou vytvořit menší loggery na zahrádce.
V posledních letech jsme se s několika přáteli a kolegy snažili
loggery propagovat i v ČR a vymýšleli pro něj český název. Nakonec se patrně ujme „broukoviště“, jak svůj výtvor inspirovaný
londýnským loggery nazvali nadšenci z Lysé nad Labem. Podobně
jako loggery v Kew má i lyské broukoviště ekovýchovný rozměr.
Pro děti jsou u něj připraveny plastiky roháčů a páchníků v nadživotní velikosti, pro dospělé informační tabule.
Dalším zajímavým zařízením, které přiláká nejrůznější druhy
hmyzu, může být tzv. hmyzí hotel. V podstatě se jedná o konstrukci, která nese na malém prostoru co největší množství úkrytů
v různých materiálech. Několik hmyzích hotelů už existuje i v České republice.
Pokud se nad broukovišti a hmyzími hotely zamyslíte, zjistíte, že
máte možná něco podobného doma, aniž byste o tom věděli. Když
jsem byl malý kluk, vylézala řada zajímavých tvorů z hromad palivového dřeva na naší zahradě. Na panelákových balkónech se zase
mohou uhnízdit různí blanokřídlí, kteří si hrabou chodbičky do
hlíny v květináčích nebo sídlí v rákosových stéblech rohoží. Možná
právě v podobných maličkostech se inspirovali neznámí vynálezci
nových domovů pro hmyz. Nezkusíte to taky?
Autor je učitel biologie a ekoporadce sdružení Calla.
Loggery v Kew Gardens v Londýně. Foto autor
TÉMA
Obojživelníci, plazi
obojživelníci
a lidé nejen na
plazi a lidé
Jindřichohradecku
JANA DVOŘÁKOVÁ, [email protected]
Nový projekt s názvem Obojživelníci, plazi a lidé (OPAL) probíhá
od června 2010 do května 2012 za finanční podpory SFŽP a MŽP.
Cílem projektu je vytvoření místní, regionální a národní sítě
vzdělávacích, poradenských a informačních center, která se budou věnovat obojživelníkům a plazům a související environmentální problematice. Jedním z partnerů projektu je Občanské sdružení Hamerský potok, jehož celou historii provázejí vzdělávací
a ochranářské aktivity, týkající se obojživelníků a plazů. A tak
vám trochu osvěty přináším i v tomto článku.
Voda je zastřešujícím tématem pro většinu činností, které provádíme.
I hlava žabáka Jindry, již jsme si zvolili do loga, vyjadřuje směr našeho
působení. Vzdělávací aktivity, týkající se obojživelníků a plazů, se rozvíjejí zejména od navázání přátelství s Muzeem přírody Český ráj
v Prachově. Nyní jsme se zase sešli u zmíněného nového projektu.
Letošní obojživelné a plazí aktivity
Jaké druhy najdete na Jindřichohradecku?
Na Jindřichohradecku je udáván výskyt 13 druhů žab a 3 druhů ocasatých obojživelníků (čolků). Výskyt kuňky žlutobřiché a skokana skřehotavého však nebyl v posledním desetiletí spolehlivě potvrzen. Zdejší
populace skokana ostronosého, skokana menšího, blatnice skvrnité
a čolka velkého patří k nejpočetnějším v rámci ČR a můžeme je zde
potkat na většině vodních nádrží, pokud nejsou přesazené velkým
množstvím ryb a je na jejich okraji zachovaný dostatečně rozsáhlý
pruh příbřežní vegetace. Pro ochranu čolka velkého jsou v našem
regionu dokonce zřízeny tři evropsky významné lokality (Rybníky u Lovětína, Malý Bukač u Nové Olešné a Rašeliniště Radlice).
Z programů OS Hamerský potok. Foto archiv autorky
Za nejvzácnějšího a nejohroženějšího obojživelníka Jindřichohradecka
lze považovat ropuchu krátkonohou, která zde žije v izolované oblasti
na okraji Jindřichova Hradce a je velmi ohrožena jak plány na rozvoj
města, tak změnou využívání „jejích“ lokalit. Ropucha krátkonohá
potřebuje pro své rozmnožování velmi mělké kaluže bez vegetace,
které jí nabízí vojenské cvičiště a menší pískovny na jižním okraji
města. Nyní je vojenská technika na cvičišti méně častá (dávala vznik
právě oněm nezarostlým kalužím), pískovny jsou již zčásti opuštěné,
zčásti se těží hluboko pod hladinou. Jelikož toto vše ropuše nevyhovuje, její populace se velmi snížila.
Kromě uvedených druhů se v regionu vyskytují kuňka ohnivá (obecná), rosnička zelená, skokan zelený, skokan štíhlý, skokan hnědý, ropucha obecná, ropucha zelená, čolek obecný a čolek horský
Z plazů je na Jindřichohradecku potvrzen výskyt čtyř druhů hadů a tří
druhů ještěrů. Zatímco populace ještěrů (ještěrka živorodá, j. obecná,
slepýš křehký) jsou poměrně početné a zánik jednotlivých stanovišť je
zatím významně neovlivňuje, můžeme většinu hadů považovat za poměrně vzácné. Hojná je pouze užovka obojková.
Za rozšířené na větší části území, ale pouze na některých místech
častější, jsou považovány užovka hladká a zmije obecná. Užovka
hladká obývá suchá stanoviště s bohatými úkryty (meze s kameny
apod.) a živí se téměř výhradně dalšími plazy ( ještěrkami slepýši
případně i jinými hady). Zmije obecná je oproti vžitým představám
spíše hadem chladnějších poloh (vlhké louky, rašeliniště apod.), i když
ji můžeme najít i na okrajích obcí či přímo v nich, kam se stahuje především za potravou, kterou často bývají drobní hlodavci.
Velmi vzácným hadem, jehož výskyt byl na Jindřichohradecku potvrzen až v roce 2009, je užovka podplamatá, jejíž malá populace byla
nalezena v Jindřišském údolí. Tato užovka se na rozdíl od příbuzné u.
obojkové živí téměř výhradně rybami.
Zabránit ubývání obojživelníků a plazů z naší přírody je možno pouze
ochranou a rozšiřováním jejich přirozených stanovišť a respektováním
jejich životního stylu. Bez dobré osvěty a boření mýtů, právě s těmito
živočichy často spojených, však budeme stále narážet na nepochopení
okolí.
Text vznikl ve spolupráci s Ing. Petrem Hesounem.
21
Jihočeský občasník o životním prostředí
Muzeum přírody Český ráj je skutečně velkou inspirací. Když jsme poznali jejich Žabí běh, museli jsme ho vyzkoušet i u nás. Na svatého Řehoře jsme odstartovali první ročník v Jindřichově Hradci. V závodě
nejde o nejrychlejší čas, ale o nejpřesnější odhad, jak rychle danou trať
absolvuji. Počasí nám nepřálo, účastníků bylo málo, ale navzdory
sněhu a větru jsme společně prožili krásné a optimistické odpoledne.
Děti potěšily Jindrovy žabičky – květnové putování pro rodiny s dětmi
po Jindrově naučné stezce na téma žáby v Čechách. Žáci Základní
umělecké školy V. Nováka v Jindřichově Hradci nám poskytli kresby
žab, kterými jsme zpestřili jednotlivá stanoviště. Podobný program
úspěšně vyzkoušely i děti z MŠ Slavonice.
Konal se také 2. ročník večerní přednášky Za žabím řevem. I když nám
přála víc přízeň účastníků než počasí, bavili jsme se skvěle. Po loňských žabích historkách Víta Zavadila letos přišel se zajímavým vyprávěním Martin Šandera. Výklad doplnil i Petr Hesoun, který navíc zajistil
možnost pozorovat žáby „z očí do očí“.
Jindrovy žabičky našly své pokračování letos na podzim již v rámci
projektu OPAL – v Městské knihovně jsme znovu vystavili kresby žab
žáků ZUŠ spolu se základními informacemi o obojživelnících. Na říjnovou přednášku v knihovně přijal naše pozvání zoolog David Fischer.
Dokázal popsat hady a ještěrky tak přitažlivě, že po dvou hodinách
povídání k nim cítili sympatie už naprosto všichni.
Letošní poslední akce se konala v říjnu u vstupu do Jindřišského údolí.
V rámci sázení lip na pozemku bývalého Čápova mlýna se místní
seznamovali i s plazy a obojživelníky žijícími v údolí. Pokud jsme vás
zaujali, bude rádi za další nápady či nabídky ke spolupráci.
TÉMA
Máme rádi zvířata
zvířata
na (talíři)?
(na talíři)?
IVANA JONOVÁ, [email protected]
Zvířata chováme coby domácí mazlíčky, obdivujeme je v lesích, na lukách a ve vodách, někteří z nás je zachraňují, léčí, jinému slouží
coby povozy nebo hlídači. Zdálo by se tedy, že vcelku zvířata máme rádi. Někdo i přímo na sobě, mnozí pak na talíři.
Na tohle poslední téma se pojďme zamyslet spolu s Radomilem Hradilem a Ivo Stehlíkem, kteří patří mezi přednášející strakonických Zelených večerů. Na úvod podotýkám, že se nijak necítím být extrémistou.
Sama maso až na ojedinělé výjimky nejím, od útlého dětství jsem k tomu přirozeně směřovala, leč kožené boty nosívám; mouchy vypouštím
oknem ven, leč moly zabíjím...
Radomil Hradil:
Maso posiluje náš egoismus
RADOMIL HRADIL, zemědělský inženýr, pochází z moravské Chropyně, žije v Berouně. Je překladatel, publicista, redaktor a spisovatel.
Zabývá se ekologickým zemědělstvím a duchovními
rozměry krajiny a člověka.
Spolupracuje na různých
mezinárodních projektech
v oblasti ekologického zemědělství, přírodní zahrady
a geomantie. Přednáší a vede semináře.
Jihočeský občasník o životním prostředí
22
Jak vzpomínáte na jídla ze
školních jídelen?
Asi jako každý, spíše s nechutí…
Buchtičky s krémem jsem
Radomil Hradil. Foto archiv autorky
sice miloval, byly však vždy
vykoupeny pro mě nepoživatelnou gulášovou polévkou, neboť nějaké
maso „muselo být“. Maminka jako výborná kuchařka uměla maso velmi
dobře připravit, takže „tlusté“, případně „flaksovité“ maso z jídelny jsem
často nebyl schopen pozřít. Jenže dojídat se muselo, dozor byl často neúprosný, takže jsem vymýšlel způsoby, jak to udělat, abych maso nemusel
sníst a přesto aby se neobjevilo na odnášeném talíři. A tak jsem ho třeba
nenápadně strčil do kapesníku a venku pak vyhodil, v krajním případě
jsem ho dokonce vynášel „za škraní“, tedy v ústech, abych ho venku s nesmírnou úlevou vyplivl...
Jaký je váš dnešní jídelníček?
Po revoluci jsem odešel do Německa, kde jsem žil a pracoval v jednom biodynamickém zelinářském podniku. Dostávali jsme spoustu nejrůznější
zeleniny, včetně čerstvých salátů, a tak jsem sporadický výskyt masa
nepociťoval jako újmu. Dokonce když už se objevilo, tak jsem si ho často
ani nevzal, protože když „nemasař“ uvaří maso, často nebývá k jídlu. Zjistil
jsem, že maso mi nijak nechybí a že je to pro mě spíš otázka chuti a jakéhosi zvyku či návyku. A také, že se při bezmasé, pestré a na zelenině založené stravě cítím lehčeji. Dnes doma často vařím, a protože je žena vegetariánka, maso nejíme. Základem je například kuskus, bulgur, rýže nebo
polenta, také klasické těstoviny a občas brambory i knedlík, k tomu vařená či dušená zelenina, obloha a čerstvý salát, třeba z mrkve, červené řepy,
ředkve atd. Jíme hodně cukety, dýně, mangold, samozřejmě mrkev, používáme panenské oleje, semínka, občas také tofu, tempeh, seitan nebo
šmakoun, na jídelníčku máme i sedmikrásku, pampelišku, bršlici a další
byliny ze zahrady. Mám rád mléčné výrobky, jdou mi vyloženě k duhu,
naopak se vyhýbám luštěninám, jsou pro mne příliš těžké. Vegetarián
nejsem a mimo domov si občas maso dám. Když jsem na návštěvě, rád
uctím hostitele pochutnáním si na jím připraveném jídle, ať už je masité či
ne.
Jak nazíráte na zvířata coby „užitkový materiál“ pro nás lidi?
Pro mnoho vegetariánů, ne-li většinu, jsou hlavními důvody ty morální.
Vím, co obnáší zabít zvíře: doma jsme chovali různá drobnější užitková
zvířata, která jsem zabíjel a babička je potom stahovala a kuchala – ať už
to byly slepice, kachny nebo králíci, anebo vánoční kapr, kterého jsem
i sám porcoval. Vím také zhruba, co obnáší „moderní“ zabíjení na jatkách
a jak žijí zvířata ve velkochovech. To považuji za mnohem větší etický
problém, za náš hřích, než samotné zabití zvířete za účelem jeho snězení.
Náš všeobecný egoismus, bezohledná honba za nejlevnějšími potravinami, za maximálními výhodami a slevami vedla k absurdní racionalizaci
chovu a zabíjení, kdy se se zvířaty zachází jako s kusy hmoty…
Když jsem námět na tento článek nadnesla redakční radě, kolega
zareagoval, že nemá rád dělení společnosti na vegetariány a masožravce. Odpověděla jsem, že chtě nechtě se coby nejedlík masa
cítím vydělována, a to hlavně kvůli skladbě jídelníčku ve veřejných stravovacích zařízeních. Obdobná situace je i ve školních jídelnách. Kdo nejí maso, je nucen jíst stroze, jednotvárně a z hlediska výživy nedostatečně. Zelenina se vyskytuje většinou jen
v náznacích. Pravda, ukazují se první vlaštovky – restaurace zdravé výživy, indické restaurace, tu a tam škola, kde je bezmasý chod
vedle masitého. Jak tento stav vnímáte vy?
Situace v mnoha našich restauracích a patrně v české kuchyni jako takové
je z hlediska používání zeleniny neradostná. Vzpomínám si, jak na jedné
chatě v Jeseníkách, kde jsem působil jako lektor němčiny, si frekventanti
stěžovali na absenci zeleniny ve stravě, načež pan domácí, který se ženou
také vařil, překvapeně pronesl: „Jakto, že není zelenina? Včera bylo přece
po obědě jablko, dnes banán!“ Nejhorší situace je asi v nemocnicích. Jako
kdyby výživa měla nulový vliv na lidské zdraví; hlavně aby seděly podle
tabulek kalorie, obsah bílkoviny a tuku...
O co byste se s našimi čtenáři v této souvislosti ještě rád podělil?
Na svých přednáškách často mluvím o vývoji lidského vědomí, abychom
měli představu, kam vlastně směřovat. Velkým zdrojem inspirace je pro
mne anthroposofie Rudolfa Steinera. Říkal, že sice ne každý může žít bez
masa, ale že ten, kdo chce udělat krok ve vývoji svého vědomí směrem od
chladného intelektu k intuici, musí jíst rostlinnou a mléčnou stravu. Maso
totiž připoutává ke hmotě a zatěžuje naši mysl, zatímco rostliny jako děti
slunce nás vedou zpět k duchu. Masitá strava posiluje egoismus, zatímco
rostlinná příklon k všeobecným, všelidským zájmům. Nevím ale, jestli by
bylo dobře, kdyby člověk
přestal jíst maso proto, že
by chtěl pokročit ve vývoji
svého vědomí; to by byl
opět egoismus. Spíše to jde
ruku v ruce a s tím, jak se
člověk probouzí pro všelidské zájmy, klesá jeho
potřeba jíst maso. A tak
bych na závěr všem čtenářům Krasce popřál, aby
jedli, co jim chutná, ale aby
při tom neztráceli ze zřetele
dopady toho, co dělají…
Foto Václav Bartuška
TÉMA
Ivo Stehlík:
Zabíjet musíme s respektem a úctou
Ivo Stehlík sídlí se svou
rodinou na velkém statku u
Volar, kde provozuje vlastní
nakladatelství Stehlík. Kromě toho se věnuje distribuci
knih – zajímavých titulů
zpravidla menších vydavatelství. Je spisovatelem, dřevorubcem a propagátorem
domácího vzdělávání. Chová
koně, zajímá se o stará řemesla. Pořádá letní řezbářské kurzy a závody v tradičním ručním kosení trávy.
Společně se svou rodinou se
snaží žít v co nejlepším souladu s přírodou. Jako dvě
Ivo Stehlík. Foto Občanské sružení U nás nádherné krajiny svého
srdce označuje Žďárské vrchy, v jejichž lůně se narodil, a Šumavu, kterou si zvolil za svůj
domov.
Jste spokojen s nabídkou stravy ve veřejných stravovacích zařízeních?
Přiznám se, že poslední dobou se jen málokdy stravuji ve veřejných zařízeních. Měl jsem ale pocit, že nabídka skutečně vegetariánských jídel pořád
není na té úrovni, na jaké by měla být. Zažil jsem u nás některé opravdu
dobré restaurace nebo veřejné jídelny, ale také vývařovny, kde bylo jídlo
úplně mrtvé a bylo mi po něm špatně. Docela nepříjemně mne překvapila
situace v českých nemocnicích. Při návštěvách přátel, kteří tam trávili
nějaký čas, jsem s hrůzou pozoroval, co vše jim jsou schopni předložit.
Jako by si vedení nemocnic neuvědomovalo přímou souvislost mezi jídlem
a zdravím.
Jak vzpomínáte na jídla ze školních jídelen?
Na školní jídelny vzpomínám tak i tak. Na základní škole to byly často
univerzální hnědé nebo bílé omáčky, které jsem příliš nemiloval, ale byla
tam i opravdu dobrá jídla. Na gymnáziu dobře vařili, navíc jsem tam měl
obrovskou výhodu, protože moje teta dělala v kuchyni. Když zbyly řízky,
buchtičky s krémem nebo vdolky, většinou se na mne dostalo. Pro kluka,
který roste, navíc s pověstným stehlíkovským spalováním, to bylo důležité.
Na vysoké škole v menze to bylo často spíš o tom, jestli po návštěvě antikvariátu zbyly peníze na jídlo. Většinou jsem přežíval jen o bochníku chleba a piksle kremžské hořčice.
Autorka pracuje ve Šmidingerově knihovně ve Strakonicích.
23
Jihočeský občasník o životním prostředí
Jak nazíráte na zvířata coby „užitkový materiál“ pro nás lidi? Slyšela jsem, že říkáváte, nechť člověk jí cokoli, když je schopen ono
zvíře sám zabít...
Pokud chováte domácí zvířata, dříve nebo později narazíte na limity.
Zvířata se množí, pozemky a chlévy přestanou stačit a zvířata nedokážete
v tom množství uživit a zajistit jim důstojné podmínky k životu. Nezbývá,
než se části zbavit. Buď je prodáte někomu jinému na chov, ale samozřejmě takový trh je velmi omezený, nebo je sníte. Vždycky jsem cítil velikou
zodpovědnost za osud zvířat, které se u nás narodí, a přišlo mi nepřijatelné, že bych je dal na jatka. Menší zvířata jsem vždycky zabíjel sám –
králíky, kapry, slepice, ovce, kozy nebo prase. Za ta léta jsem se naučil zvířata zabíjet rychle a čistě. Odpadá přitom nejvíc stresující fáze „výroby
masa“, což je nakládání zvířat do auta, transport a pobyt na jatkách, kdy
zvíře ze všech stran cítí smrt, slyší smrt a dýchá smrt.
Dnes, kdy chováme ovce, na podzim zabiju jehňata a jejich maso pak jíme
celý rok. Ač máme všichni maso rádi, jíme ho málo, on si také řekne organismus. Na podzim a v zimě častěji, jednou až dvakrát v týdnu, na jaře
a v létě méně. Znám hodně lidí, kteří musí mít maso na talíři každý den,
ale při představě, že by si měli zvíře zabít sami, se osypávají. Když jsem byl
mladší, byli mi takoví lidé k smíchu nebo jsem jimi pohrdal. Tak to nežer,
říkal jsem si. Dnes jsem smířlivější a vím, že je to často otázka vnitřních
bloků, se kterými se každý z nás potýká většinou celý život.
Zásadní problém je, jestli chovat zvířata na maso nebo ne. Je to spíš otázka, jestli je správné doma vůbec chovat jakákoliv zvířata. Je tu i biblické
přikázání Nezabiješ. Jistě, Bible je vztahuje jen na vztah člověka k člověku,
ale některé duchovní autority, buddhisté nebo hinduisté, je vztahují i na
soužití lidí se zvířaty. Já a moje žena jsme oba „ze selského“, vyrostli jsme
v tradici, k níž patří chov zvířat na mléko, vajíčka, maso a domácí zabíjačky.
V přírodě denně jedni živočichové zabíjejí druhé. Užovka požírá ještě žijící
žábu, kudlanka zaživa sežere samečka, kocour zabije koťata, šimpanzi bez
milosti vyhladí sousední tlupu. Zabíjení, zabíjení, zabíjení. Pokud přijmeme
to, že chovat zvířata a zabíjet je pro maso je správné, pak je nesmírně
důležité, aby zvířata věděla, že jejich smrt bude vykoupena naprostým
zužitkováním jejich mrtvého těla. Že je zabíjíme s respektem a úctou,
kterou se jim snažíme prokazovat i po celou dobu chovu. Jsme zvířatům
vděční za maso, za mléko, vajíčka, vlnu a kůže. V nedostatku úcty vidím
také zásadní pochybení při zabíjení zvířat na velkých jatkách. Ke zvířatům
se tu přistupuje jako k věcem bez ceny. Jak se může řezník naladit na tak
výjimečnou chvíli, jakou je správné zabití zvířete, když jich za ten den musí
zabít desítky? Pro mne je dnes zabití zvířete určitým vyvrcholením hospodářského roku, které si zaslouží speciální díkůvzdání.
Jaký je váš jídelníček...?
Mám výhodu, že sám nevařím, nebaví mne to. Díky tomu jsem ale velmi
vděčný strávník a mám velikou úctu k těm, kteří jídlo připravují. Kromě
hub a máku jím vlastně všechno. Doma jíme hodně zeleniny, luštěnin, pohanku, kuskus. Žena vaří jednoduše, v týdnu většinou nemá čas věnovat
několik hodin denně přípravě jídel. O víkendu, kdy se z internátů sjedou
naše dcery, dojde i na tradiční česká jídla, škubánky, palačinky, pochopitelně i maso. Občas si koupíme nebo dostaneme ryby, máme je velice rádi,
někdy je v neděli kuře. Snažíme se samozřejmě sezónně využívat to, co
právě je. Na podzim hodně ovoce, zrovna včera byly holky na bezinkách,
já jsem zase přivezl z naší chalupy jablka a šípky na čaj. Dřív jsme si část
zeleniny vypěstovali sami, ale po invazi slimáků jsme to omezili a orientujeme se jenom na druhy, které jim nechutnají, a těch není mnoho.
Volary v zimě.
Foto Občanské sdružení U nás,
www.volary.vesele.info
Nový pohled
nový
pohled
na zvíře?
MARIE KAMENÍKOVÁ, [email protected]
O zvířatech a jejich možnostech dorozumívání či vnímání sama sebe
bylo napsáno mnoho článků a stále se přichází s novými objevy.
Většinou však stále vnímáme zvířata pouze jako tvory, kteří musí mít
pro člověka užitek. Donedávna se ve školách rozdělovala zvířata na
užitečná, neužitečná, případně škodlivá. A toto dělení pracuje v podvědomí většiny z nás dodnes...
Proč bychom se nemohli podívat na zvíře z jiné stránky? Třeba z té,
která nebyla nikdy plně probádána a pro vědu je hůře uchopitelná.
Nicméně nemůžeme tvrdit, že neexistuje. Jsou zvířata inteligentní?
Dokáží mezi sebou komunikovat? Dokáží komunikovat s lidmi?
Obecně šířená psychologie podporuje některé názory na komunikaci
zvířat a jejich inteligenci, avšak tyto názory nepronikají do vlastní podstaty problému. Vzhledem k jednodušší stavbě a nižší strukturovanosti
mozku se předpokládá, že zvířata mají obecně nižší inteligenci a tím
i schopnost rozumového uvažování. Tyto názory se postupně mění
s přibývajícími objevy z oblasti etologie, kdy vědci zjišťují nové informace a složitosti významů přítomných ve zvucích a gestech živočišných druhů. Jako příklad zde mohu uvést některé druhy zvířat, u kterých bylo objeveno sebeuvědomění. Jedná se o šimpanze, bonoby,
gibony, gorily, delfíny či slony, nově byla tato schopnost objevena
např. u některých krkavcovitých.
Dle Websterova slovníku můžeme chápat inteligenci jako schopnost
naučit se či pochopit ze zkušenosti, nebo schopnost rychle a úspěšně
reagovat na nově vzniklou situaci. Je zbytečné až nesmyslné měřit
inteligenci zvířat na základě často přijímaného standardu, jak blízce
Jihočeský občasník o životním prostředí
24
Když se
jmenujete
jmenujete
jako
zvíře
jako zvíře…
VĚRA SOUKUPOVÁ, [email protected]
Kdopak ví, kolik je na světě lidí se zvířecím příjmením? Asi to
ještě nikdy nikdo nespočetl. Určitě jich je však více než si kdokoli
z nás dovede představit. Existují animal kluby či skupiny na
Facebooku lidí se zvířecími příjmeními (kam se nikdy s obyčejným příjmením nedostanete). Také zoologické zahrady dělají
extra-free vstupové dny pro vážené osoby se zvířecím jménem.
A ani chovatelé nezůstávají pozadu. Nedávno byla vyhlášená
soutěž o hodnotné ceny o nejvtipnější zvířecí příjmení. Fakt by
mě zajímalo, kterýpak Ptáček ji získal...
Přitom to s námi zvířata nemají lehké: stěžujeme si na mravenčení
v nohách, šéfa, který řve jako pavián, sousedku, která hledí jako tele
na nová vrata či kolegu pomalého jako šnek. Vadí nám každé zvíře
ve vedení, a tak se stává, že to čas od času neoprávněně schytal i pan
Motejl. Dokonce nám ani nevadí „brát jméno zvířete nadarmo“! (Ty
vóle, tý krávo….).
Poodlétněme však kousek dál – do ptačí říše: závidíme, kde asi vzali
Strakovi na nové auto a luxusní dovolenou, marně pátráme, jak Holubovi propašovali svou šišlající dcerku na konzervatoř, hledáme, kam
Pelikánovi schovali cennou sbírku obrazů, divíme se, proč Čejkovi za-
dokáže zvíře napodobit chování člověka. Zvířata mají odlišnou
genetickou strukturu i tělesnou kapacitu. Jejich reakce se liší nejen
podle druhu těla, ale také podle prostředí a zkušeností. Jedním z hlavních tělesných rozdílů, který stojí mezi námi a zvířaty, je mimořádně
vyvinutá nervová soustava a práce rukou, díky které jsme schopni
mnoha manipulativních dovedností.
Lidské tělo je schopno používat složité a různorodé způsoby k vyjádření své inteligence, ale složitost a různorodost vyjadřování dalších živočichů je rovněž omračující. Existují zde rozdíly mezi jednotlivými
živočišnými druhy, to však nutně neznamená nadřazenost či podřazenost. Zvířata používají a rozvíjejí svá těla podle své genetické kapacity
a situací, s nimiž se musí vyrovnat. Každý jedinec se od ostatních liší
úrovní inteligence, citlivostí a schopností dobře komunikovat. To platí
i o lidech. Část z nich je vnímavější, se zájmem o dění kolem sebe,
a komunikovat s nimi se daří lépe než s jinými.
Žádní dva psi, kočky, či delfíni nejsou naprosto stejní, pokud se jedná
o inteligenci, emocionální reakce či úroveň komunikace. Penelope
Smithová, autorka mnoha knih o komunikaci zvířat a lidí, jež se věnuje
léčení emocionálních traumat či jiných problémů u zvířat pomocí
telepatického dorozumívání, se snaží lidem přiblížit jiný pohled na
zvíře. Popisuje, jak zvířata komunikují nejen prostřednictvím řeči svého těla, ale i přímým myšlením, cítěním, úmyslem nebo mentálními
obrazy. Lidé přijímají telepatické zprávy do té míry, jak jsou schopni
naslouchat, jak se dokáží naladit na správnou vlnovou délku a hlavně
jak jsou vůči zvířatům perceptivní. Její dlouholetá praxe s vynikajícími
výsledky s tisíci zvířecími pacienty potvrzuje, že co se týče komunikace zvířat z pohledu vědeckého, existuje v tomto oboru mnoho neprobádaného. My všichni se můžeme od sebe navzájem učit. Lidé mohou
předvést, že jsou inteligentní, tím, že budou ochotni zvířata pozorovat,
lépe je chápat a chtít se od nich dozvědět více.
Nelze než zakončit článek citátem profesora Zdeňka Veselovského:
„Zvířata jsou chytrá, jenom jinak než lidé.“
Autorka pracuje v Českém nadačním fondu pro vydru, Třeboň.
pírají své úlety (nebo odlety?), nepamatujeme si, od kdy Kalousovi
nemluví s Puštíkovými? Neděláme tak trochu těm zvířatům ostudu?
Proč asi se někteří živočichové přejmenovávají a nechávají se – stále
častěji – přeřazovat do jiných rodů, druhů, poddruhů...
Děti se občas za své jméno zastydí. Kdo by se chtěl jmenovat Kuňka,
Chocholouš nebo Potápník? Jenže – považte! Takový pětiletý Tomáš
Strnad jistě bude znát nejen strnada obecného a lučního, ale jednou
na své znalosti z ptačí říše sbalí nejen slečnu Čížkovou. Nad jeho ornitologickým výkonem zamrká i paní inženýrka Svinková! Přesto, že si
u Strnada pro své odlišné rodové zařazení možná neškrtne, může se
pyšnit důkladnou znalostí rozdílů ing. Svinky (svého manžela) a ing.
Stínky (pohledného kolegy z vedlejšího oddělení). Jako jedna z mála si
je vědoma, že záměna těchto dvou individuí by mohla vést až k rozpadu rodinné pohody. Zkušenost jí však říká, že každý druh je úplně jiný
a při vhodné manipulaci – není třeba se obávat záměny.
A takových expertů na světě je! Jen mezi jihočeskými ekoporadci nějak
chybí… Co asi tak mohou mít společného příjmení ing. Sequense
(Calla), ing. Srdečného (Ekowatt) či ing. Anděla (Písecká elektrárna) se
zvířaty? A tak čest Krasce (rozuměj fádních příjmení „krascových“ poradců) zachraňuje jen šéfredaktorka tohoto časopisu – paní Jelenová.
(Ačkoli vám musím, milí čtenáři, prozradit, že to byla právě ona, kdo
zamítl můj návrh ke zvířecímu tématu časopisu podávat jako přílohu
kachní stehýnko či alespoň kachní pomazánku, a tento článek doplnit
vybranými kachními recepty).
Všem zvířatům, které jsem opomněla, se omlouvám. Mladším (nezadaným a neživočišným) doporučuji pohlédnout se po nějakém velkém
zvířeti a přejmout (nejen) jeho jméno.
Autorka vyučuje na PF JU.
ODJINUD
O gorilách a lidech
o gorilách
JANA HAJDUCHOVÁ, [email protected]
Málokteré zvíře vyvolává v lidech tak výrazné asociace jako gorila. Ještě ani nedozní její
jméno ve vašich uších a už naskakují King Kong, bodyguard, svalovec s poněkud podprůměrnou inteligencí... Přitom snad žádné jiné zvíře se od těchto představ neliší tolik, jako
právě gorila. Jemná a něžná ke svým mláďatům, se silně rozvinutým sociálním cítěním,
přísný vegetarián, schopná zastat se slabšího člena tlupy i postarat se o osiřelé mládě.
S jemnocitem používá nástroje, které si umí sama vyrobit, je schopná prožívat radost
i smutek a nezapře smysl pro inteligentní humor.
Možná je to právě tento rozpor mezi zažitou
archetypální představou zlé brutální síly
a skutečné, jemné a inteligentní povahy goril,
který z nich dělá tak atraktivní zvířata. Už od
dob Carla Hagenbecka se každá zoologická
zahrada snažila získat alespoň jednu gorilu –
a už od těch dob znovu a znovu objevujeme
jejich kouzlo.
Právě na tuto kartu vsadil v roce 2005 Miroslav Bobek, když v Českém rozhlase Leonardo odstartoval projekt Odhalení. A vsadil
dobře. Zatímco Velký Bratr i Vyvolení, které
tento projekt parodoval, dávno zmizeli kdesi
na mediálním smetišti, pražská gorilí tlupa se
stále těší velké pozornosti fanoušků různého
věku, pohlaví i hloubky znalostí.
Jak se na internetu
zrodí skutečná komunita
Foto Kateřina Jíšová
Foto Kateřina Jíšová
né z vlastních fotografií a zdrojů, společná
setkání u goril, cesty do evropských zoo (nejen) za gorilami – to vše velmi přesahuje rozsah běžné internetové komunity.
Gorilí vyslanci
Když projekt Odhalení skončil, přímý přenos
se spolu s Miroslavem Bobkem přemístil
z Českého rozhlasu do pražské zoo a pod novým názvem Pomáháme gorilám dál po síti
šíří radost a poznání. Přestože už dříve byl za
celým projektem záměr získávat finanční prostředky na pomoc gorilám ve volné přírodě,
nyní je tento cíl ještě mnohem zřetelnější.
Řada gorilích fanoušků pravidelně přispívá na
účet, zřízený na podporu záchranného centra
v Limbe a strážců biosférické rezervace Dja
v Kamerunu. Někteří na dálku adoptovali gorilího sirotka přímo v Africe. Šest příznivkyň
symbolicky pro Kambu „adoptovalo“ samečka
Ntaribiho v Národním parku Virunga Volcanoes ve Rwandě.
Zajímavým způsobem pomáhají gorilí fanoušci i dalšímu projektu. Za každý vyřazený
mobil, odevzdaný v pražské zoo, věnuje recyklační společnost 10 Kč na ochranu goril v přírodě. Jedna ze stálých fanynek, v civilu výčepní, oslovila štamgasty ve své hospodě a do
zoo brzy dodala více než 100 mobilů. Byla to
pomoc velmi konkrétní: koupily se boty pro
Luca Acameho, jednoho ze strážců v Kamerunu. Možná pomohou k úspěchu příští akce
proti pytlákům v dešti a bahně...
Sledování pražských goril on-line postupně
přivede člověka k tomu, že se začne zajímat
o jejich život ve volné přírodě, o nebezpečí,
které jim hrozí, a tím pádem i k širším znalostem a chápání globálních problémů životního prostředí. Řada zoologických zahrad už
dnes prezentuje své gorily jako jakési vyslance
těch, které žijí ve volné přírodě. U pražských
goril to rozhodně platí.
Autorka je původně architektka, žije ve Francii a pracuje
pro různé nevládní organizace.
25
Jihočeský občasník o životním prostředí
Přestože tím nejzajímavějším na celém projektu jsou bez pochyby gorily, jejich vzájemné
vztahy a nově narozená mláďata, za pozornost
stojí i lidé, kteří se díky nim sešli. A nemám
teď na mysli ošetřovatele ani autory projektu,
ale příznivce projektu z řad veřejnosti nebo –
chcete-li – gorilí fandy.
Je celkem běžné, že kolem multimediálních
projektů se spontánně vytvářejí skupiny fanoušků, ale myslím, že parta, která se sešla
kolem pražských goril, je výjimečná. První
událost, jež je semkla dohromady, byl nešťastný porod 39leté gorily Kamby, na jejíž první
porod před třemi lety mnozí velmi netrpělivě
čekali. Jednak proto, že i pro gorilu je rizikové
být prvorodičkou v tomto věku, jednak protože Kamba pochází z volné přírody a její mládě
by neslo velmi cennou genetickou výbavu.
Porod ale skončil tragicky, mládě se zaseklo
v porodních cestách a zemřelo. I sama Kamba
byla v ohrožení života.
Sledovat celou událost přes internet bylo
emočně velmi náročné a řada lidí tu noc vůbec nespala. Komunikovali spolu přes skupinové chaty, na skype i přímo na stránkách
projektu. V tu chvíli vůbec nehrálo roli, že se
většina osobně neznala, brečeli všichni.
A společný prožitek lidi spojí hlubokým poutem.
Druhým stmelovacím faktorem bylo ohrožení
celého projektu Odhalení, který byl Radě Českého rozhlasu trnem v oku od samotného počátku. Jako protitlak posléze vznikla občanská
iniciativa Gorily on-line v ohrožení. Nepočítaně dopisů Radě, parlamentu, osobní jednání
s poslanci a novináři, pravidelná účast na zasedání Rady – to vše přispělo k prodloužení
projektu a zachování přímého přenosu. Projekt Odhalení sice nakonec skončil, ale na
jeho místo nastoupil jiný (Pomáháme gorilám,
www.pomahamegorilam.cz), tentokrát v režii
pražské zoo.
Zajímavým způsobem vznikla jádrová skupina
fanoušků – dobrovolní vodiči kamer. V době,
kdy se čekalo na porod Kamby, si zaměstnanci
rozhlasu, kteří měli noční služby na kamerách
(a už toho měli nad hlavu, čekání bylo dlouhé
a jich jen pár) všimli, že na diskuzi se spontánně organizují skupiny lidí, kteří se domluvili, že jeden bude vždy vzhůru a jakmile začne
porod, vzbudí ostatní. Od toho už nebylo daleko k nápadu svěřit jim kamery – když stejně
ponocují. Vodění kamer není složité, vyžaduje
jen slušný počítač a dostatečně kapacitní
internetové připojení. Dnes celý přímý přenos
zajišťuje stabilní skupina dobrovolných vodičů, kteří nejen denně vodí kamery od 5 do 22
hodin, ale rovněž fotí, nahrávají videa, stříhají
je, umísťují na Facebook i na Youtube, a kromě toho na gorily trvale dohlížejí.
Gorily se staly součástí téměř každodenního
života řady lidí. Pozitivní zážitky dávno převážily nad bolestí z mrtvě narozeného goriláčka.
Ať už jsou to chvíle, strávené při přípravě
oslav gorilích narozenin, kdy se pro gorily
chystají nejrůznější překvapení plná dobrot,
gorilí deštníky, trička nebo kalendáře, poříze-
NA NÁVŠTĚVĚ
Vydejte se do
Ohrada
ZooZoo
Ohrada
v zimě!
ZDENKA JELENOVÁ, [email protected]
Jedním z nejznámějších, i když nejnovějších členů Krasce je určitě
ZOO Ohrada. Který Jihočech by tohle místo neznal... Většina
z nás tady prožila nejeden školní či rodinný výlet. Podívejme se
ale dnes v doprovodu RNDr. Romana Kössla, zástupce ředitele
zoo, co všechno je v zoo v poslední době nového. Kromě základní
expozice evropské fauny totiž na Hluboké můžeme nakouknout
i do Afriky či Jižní Ameriky... Zveme vás tímto článkem na prohlídku zimní zoo. Šelmy vypadají lépe, protože mají kvalitnější
srst, vodní ptáci hýří barvami, a nad Munickým rybníkem možná
zahlédnete i orla mořského...
Zoo Ohrada byla založena ze soukromé iniciativy Dr. Adolfa Schwarzenberga a jeho manželky v parku u loveckého zámku Ohrada. Slavnostně byla zahrada otevřena 1. května 1939 a ještě v témže roce se
sem přišlo podívat přes 33 tisíc návštěvníků. V posledních letech se
jejich počet pohybuje kolem 225–230 tisíc ročně.
Pozornost všech přitahuje chov erbovního zvířete zoo – vydry říční –
a její pavilonek s prostornými prosklenými bazény, ve kterých lze
vydry pozorovat na souši, ve vodě i pod hladinou. I vydří království by
někdy v budoucnu měla čekat rekonstrukce, ale to je zatím jenom vize. Zcela reálné jsou ovšem nové expozice jihoamerické a africké fauny, v brzké budoucnosti by měl být k vidění i sibiřský tygr a rosomák.
„Když jsme v roce 2000 zpracovávali novou koncepci, rozhodli jsme se,
že chceme přednostně zůstat u palearktické oblasti, ale zároveň dát
návštěvníkům možnost podívat se do dalších koutů světa,“ začíná
Roman Kössl naši návštěvu.
Nové expozice
Jihočeský občasník o životním prostředí
26
V pavilonu tropického pralesa Jižní Ameriky, který byl slavnostně
otevřen v půlce listopadu, našli nový domov například trpasličí kajman, dva druhy drápkatých opic, anakonda žlutá, pralesničky neboli
šípové žabky, a také ještěři. „Rádi bychom získali draceny, ale čekáme,
jestli se v pražské zoo rozmnoží,“ říká Kössl. Prozatím tu jsou k vidění
bazilišci, kteří by pak měli žít volně v prostoru. Pavilonu říkají Matamata, protože ústředním motivem je želva Matamata třásnitá (Chelus
fimbriatus) – jihoamerická želva, která je známá tím, že má velice pohyblivý krk. Žije ve sladké vodě a když se k ní přiblíží ryba, vystrčí
hlavu a ve svém hrdle vytvoří takový podtlak, že kořist spolu s vodou
nasaje hluboko do úst. Zajímavé je, že přestože jde o vodní želvu,
neumí plavat – ostatně přijďte se přesvědčit.
„Jde o historicky první pavilon v naší zoo a bude tady časem také
hodně rostlin – bromélie, různé liány, kakaovník, ananas, vanilka...
Letošní rok je rokem biodiverzity a tady chceme opravdu ukázat bohatost tropického pralesa,“ vysvětluje náš průvodce.
Ve druhé nové expozici Malá Afrika můžeme už teď kromě želv, ibisů
a volavek obdivovat také damany skalní („malé bratříčky slonů“), čtyři
surikaty a lemury kata. Vzhledem k chladnému počasí jsou tato nová
zvířata umístěna ve vytápěných ubikacích, kde je návštěvníci pozorují
přes velká okna. Snovači, turaka, čápi marabu a gazely budou k vidění
až za pěkného jarního počasí. Krokodýl nilský se i přes vyhřívaný bazének ukáže návštěvníkům až za opravdu teplého počasí.
„Celá myšlenka vlastně vychází z toho, že když Adolf Schwarzenberg
zoo zakládal, tak tehdy tady žil cestovatel Machulka, který měl představu zřídit tu africké safari, ale nakonec z toho sešlo. Myslím, že by se
tu jednou měla objevit pamětní deska zakladateli...“ vysvětluje Roman
Kössl.
I rys ostrovid vypadá v zimě výborně. Foto Zoo Ohrada
Záchrana ohrožených druhů
Zoo Ohrada je členem Unie českých a slovenských zoologických
zahrad, Evropské asociace zoo a akvárií, Euroasijské regionální asociace zoologických zahrad a akvárií, Mezinárodní asociace vzdělávacích pracovníků zoologických zahrad, Evropského chovného programu
ohrožených druhů a Evropské plemenné knihy, do které jsou zapojeni
s pěti druhy. V rámci těchto organizací také získává zoo nová zvířata
Zoologické zahrady ovšem mezi sebou se svými odchovy „nekšeftují“,
ale jednotlivé exempláře vyměňují, případně zapůjčují. „Jednotlivá
zvířata chovaná v různých zahradách jsou vlastně součástí velké skupiny, jakési umělé populace daného druhu, a tahle populace navzájem
komunikuje prostřednictvím chovatelů a koordinátorů jednotlivých
druhů,“ vysvětluje Roman. Čím víc zvířat je chováno na různých místech, tím lepší je to pro záchranu ohrožených druhů – je tím rozšiřována genetická variabilita.
Zoo se také účastní reintrodukčního programu puštíka bělavého, odchovaní ptáci se každoročně vypouštějí na Šumavě a v Boleticích, kde
již přispěli ke znovuobnovení v minulosti vyhubené populace.
Zoo Ohrada je od samého počátku také místem, kde nacházejí azyl
zraněná a nemocná zvířata z volné přírody. Od roku 1997 je zoo členem Národní sítě stanic pro handicapované živočichy koordinované
ČSOP. V souvislosti s rozvojem zoo byl v září 2006 otevřen areál Centra
ochrany fauny v Rozově u Temelína, kam byla záchranná stanice přestěhována. Centrum bylo vybudováno za podpory Jihočeského kraje.
Příjem handicapovaných zvířat zajišťuje nadále také pracoviště v Zoo
Ohrada v Hluboké nad Vltavou, cílem je jejich vyléčení a návrat do
volné přírody.
Novinky pro školy
Od roku 2006 v areálu funguje vzdělávací centrum pro školy i veřejnost, kde jsou organizovány vzdělávací programy, na které navazuje
samozřejmě prohlídka zvířat. Přehled programů i akcí pro veřejnost si
mohou zájemci najít na webových stránkách zoo, kde je i formulář
objednávky. Největší „přetlak“ zájmu škol je samozřejmě v květnu
a červnu, proto je třeba rezervovat si termín s dostatečným předstihem.
I nabídka programů pro školy se v současné době bude rozšiřovat.
„Zoo brzy nabídne možnost samoobslužných vzdělávacích programů,
pracovních listů, které si návštěvníci stáhnou z internetu nebo vyzvednou u pokladny. Spolupracují na tom studenti z pedagogické fakulty,
kde Roman Kössl vyučuje biogeografii.
Více informací o Zoo Ohrada: http://www.zoo-ohrada.cz/.
ESEJ
Musí ochránce zvířat
vegetarián
býtbýt
vegetarián?
ANGELA ROGNER, [email protected]
V jedné internetové diskuzi jsem se střetla s názorem, že sympatizant nebo člen organizace na ochranu zvířat by měl být vegetariánem, pokud to myslí s ochranou zvířat vážně. Já si to nemyslím. Chtěla bych na tomto příkladě vysvětlit svůj přístup k ochraně zvířat
a některé rozdíly, které v této oblasti vidím mezi mým rodným Rakouskem a Českou republikou.
bez možnosti pohybu, vystavovaných kanibalistickým útokům
ostatních namačkaných zvířat. Lidé nejsou bezcitní, leckdo je ochoten
zaplatit trochu víc za vejce „od šťastných slepic“ a maso z biologického
chovu. Ale mnozí, ať se nám to líbí nebo ne, nejsou připravení stát se
vegetariány.
Vím, že existuje mnoho dobrých důvodů, proč se stát vegetariánem.
Sama jsem dlouho maso nejedla a vlastně mi vůbec nechybělo. Dnes
si dám občas rybu, i kousek masa, když mám na to chuť. Doma maso
nejíme, manžel je přísný vegetarián a já to plně respektuji.
Samotné zabíjení zvířat je pro mnohé eticky sporná až nepřijatelná
věc. Je ovšem iluzorní si myslet, že lidstvo přestane v dohledné době
maso jíst. Mnoha lidem prostě chutná a nejsou ochotní se ho vzdát.
Bezesporu by nám velmi prospělo jíst masa méně. Stačí si přečíst
zprávy o civilizačních nemocích spojených s nadměrnou masovou
stravou, počínaje větším rizikem srdečních onemocnění a rakoviny
tlustého střeva až po diabetes mellitus a vysoký krevní tlak. Vyčítat
sympatizantům a členům ochranářských organizací, že jedí maso, je
ale kontraproduktivní. Ochrana zvířat potřebuje ve společnosti širokou
podporu, aby mohla nastolit témata, která povedou k legislativním
změnám. Chceme-li podporu získat, nesmíme lidi odstrašovat.
Rozhodnutí stát se vegetariánem, nebo jíst „jen“ méně masa či maso
z biochovu je svobodná a individuální záležitost. Organizace, která
svým členům vnucuje určitý životní styl, se podobá spíš sektě, a ne
hnutí aspirujícímu na širší společenskou legitimitu. Naším skutečným
cílem jsou změny v zákonech o chovu hospodářských zvířat zohledňující welfare.
V Rakousku se takové změny prosadit do velké míry podařilo. Rakousko má nejprogresivnější zákony na ochranu zvířat v celé EU. Za to
vděčíme neúnavným snahám a soustavné osvětě ochranářských organizací, ale také skutečnosti, že tyto organizace vystupují na veřejnosti
odhodlaně, věcně a profesionálně – tak, aby je lidé brali vážně a byli
ochotní je finančně podporovat. Vyčítat lidem, že jsou masožravci, je
něco jiného, než nabízet biologický chov zvířat jako přijatelný kompromis. Biochovy dobře fungují už delší dobu v Rakousku, ve Švýcarsku, v Německu a v mnoha jiných zemích. I v České republice jsou
biofarmy na vzestupu. Maso z biologických chovů se už dá koupit i ve
velkých supermarketech.
Nejsem pro totální marketingový pragmatismus a odklon od původního poslání ochrany zvířat, ale pro realistický přístup, který nabízí
možnosti, ne zákazy. Věřím, že české organizace jsou na dobré cestě.
Nebýt jejich entuziasmu a obětavé práce, leccos by ještě dnes vypadalo jako v hluboké totalitě, kdy citlivé zacházení se zvířaty bylo v přímém rozporu s plněním norem a obecnou netečností. Je jen otázkou
času, než pronikne do širšího společenského povědomí, že hospodářská zvířata nejsou věci, ale živí tvorové pociťující bolest a radost a že
nemáme právo s nimi zacházet bezohledně ve jménu zisku a pohodlí.
Řízek na talíři není samozřejmostí a cena
života je vyšší než to, co stojí v hypermarketu slepice zabalená do fólie.
Člověk ve své arogantní nadřazenosti
jaksi zapomněl, že právě z výhradního postavení evolučního vítěze vyplývá
zvláštní etická odpovědnost: chránit
slabší a umožnit jim důstojný život.
Autorka je tlumočnice a matka dvojčat.
Ilustrační foto
27
Jihočeský občasník o životním prostředí
Ochraně zvířat jsem se nikdy nevěnovala profesionálně, jen jako
dobrovolnice. Začala jsem se v ní angažovat na začátku 90. let, když
mě ve Štýrském Hradci, městě, kde jsem studovala vysokou školu, oslovila kampaň proti bateriovým klecím pro nosnice. Šokovalo mě, jak
bezohledně člověk využívá hospodářská zvířata a jak málo dbá na to,
aby měla důstojné podmínky pro život. O několik let později jsem se
ocitla v České republice a ochrana zvířat na čas zmizela z obzoru mých
aktivit. Až jsem si jednoho dne na pražském Karlově náměstí všimla
plakátu s pozváním na pochod za etické zacházení se zvířaty. I v posttotalitní zemi, kde se tehdy vše soustřeďovalo na zavádění tržního
hospodářství, existovali lidé, kteří přemýšleli o etickém zacházení se
zvířaty. O Vánocích jsem se zastavila u stánku, kde mladý muž rozdával
letáky o českých kožešinových farmách. Nabídla jsem svou pomoc
s překlady a seznámila se s Honzou z organizace Svoboda Zvířat a Ditou ze Skupiny pro hospodářská zvířata. Jezdili jsme spolu na akce,
překládala jsem materiály o bateriových klecích a pokusech na zvířatech (občas mi bylo z nich dost špatně a nemohla jsem spát), a poslouchala jsem jejich vyprávění o boji s větrnými mlýny.
Česká veřejnost nebyla jejich snahám příliš nakloněná. Ochránci zvířat
byli vnímáni jako zakuklení ekoteroristé nebo nebezpeční anarchisté
(někteří na politické rovině anarchisty opravdu byli, ale to nic nemění
na tom, že se svou kritikou našeho zacházení se zvířaty měli pravdu),
a mělo se za to, že ten, kdo si troufne kritizovat primát člověka nad
zvířetem a průmyslový chov hospodářských zvířat, musí být dost
hloupý.
V otázce, zda maso k životu skutečně potřebujeme, jsou i mezi odborníky různé názory. Častým argumentem je, že člověk byl vždy masožravcem a nemůže bez masa v plném zdraví žít. Myslím si, že to není
pravda, bez masa se žít dá, a dokonce velice zdravě. Přísun rovnocenných bílkovin lze zajistit odjinud. Tenhle spor ale pro mne není tak
podstatný, jako otázka související: když už maso jíme, měli bychom
dopřávat zvířatům důstojný život a rychlou, co nejméně bolestnou
smrt. Tady se mínění mých přátel-ochranářů rozcházejí. V Čechách jsou
organizace na ochranu zvířat minoritní, místy až sektářskou záležitostí
bez široké společenské odezvy. Souvisí to se stavem společnosti, která
není připravená přijímat kontroverzní debatu pochybující o rychlých
metodách dosažení tržního blahobytu (průmyslový chov zvířat k nim
patří), souvisí to i s chronickým nedostatkem peněz ochranářských
spolků a občas i s neprofesionálním vedením. Organizace se tak nacházejí v marginalizované pozici, což vede k extremizaci názorů a vymezování se vůči většinovému myšlení. K tomu patří i zmíněný postoj,
že členové a sympatizanti musí být vegetariány. To je dle mého názoru
kontraproduktivní chyba.
V posledních letech se i česká společnost dala do pohybu: mladá
a střední generace je vnímavější vůči otázkám ekologie a ochrany zvířat než těsně po revoluci. Kontakt se západními zeměmi ovlivnil
myšlení, informace jsou dostupnější a lidé pochopili, že ochrana zvířat
se nerovná anarchii. Mnozí nesouhlasí s krutým zacházením se zvířaty, s pokusy pro kosmetické, vojenské a vědecké účely, kde se na
milionech zvířat provádějí paralelní testy proto, že komerční společnosti považují výsledky svých testů za obchodní tajemství; mnozí
nesouhlasí s průmyslovým chovem skotu, prasat, slepic a kožešinových zvířat, vegetujících v uzavřených halách bez denního světla,
v klecích a na mřížkách formátu A4, v neuvěřitelné špíně a zápachu,
PANORAMA
Kladivo
na greenwashing
Víte, co je to VET? Vlastní environmentální tvrzení čili přibližně řečeno
zelená reklama bez certifikace třetí osobou (proto „vlastní“). Agentura
CENIA vydala letos v září příručku „Vlastní environmentální tvrzení
aneb Férová ekoreklama v praxi“. Jejím autorem je bývalý pracovník
českobudějovické Rosy Pavel Hrubý. Údajně je adresována především
výrobcům a obchodníkům, protože obsahuje praktický návod pro
firmy, jak propagovat jejich ekologicky šetrnější produkty efektivně
a zároveň věrohodně. Ovšem velice užitečná je i pro každou dobrou
ekoporadnu, protože obsahuje kritéria a příklady věrohodnosti. Podle
některých známých výzkumů například z Kanady a USA je tam až 98%
zelené reklamy spíše tzv. greenwashingem (klamavou reklamou,
vyvolávající zdání větší šetrnosti k prostředí, než je skutečnost) nežli
čestným tvrzením.
Příručka do určité míry vychází z obdobného dokumentu na úrovni
Evropské unie a také je srozumitelným (!) přetlumočením podstatných
částí příslušné normy – ČSN 14 021. Některá specifická tvrzení (kompostovatelný, recyklovatelný, snížená spotřeba vody apod.) mají v uvedené normě i jakési definice. Kromě nich existují různé žádoucí
principy. V jejich aplikaci je autor docela náročný. Příkladem takového
principu je, že „Ve srovnávacím tvrzení musí být rozdíl vyjádřen procenty nebo v konkrétních jednotkách.“ Při důsledném uplatnění lze
jako nepřijatelné (protože nejednoznačné) označit i následující tvrzení: „žádná jiná klimatizace na trhu nepotřebuje pro svoji funkci tak
málo energie“. Není v něm totiž určeno množství ušetřené energie.
Zájemci si příručku mohou stáhnout ve formátu PDF na adrese
www.cenia.cz/prirucka-vet. Tištěnou podobu je možno získat zdarma
v knihovně CENIA. Ve výjimečných případech lze objednat (info@
cenia.cz) i zaslání poštou. Kontakt: CENIA, česká informační agentura
životního prostředí, Litevská 8, 100 05 Praha 10; Pavel Hrubý, pavel.
[email protected]; tel. 267 225 347.
JIŘÍ GUTH
Naušův
atlas hornin Prachaticka
Jihočeský občasník o životním prostředí
28
Jihočeský kraj vydal v březnu 2010 regionální atlas hornin. Autorem
je RNDr. Petr Rajlich, CSc. – geolog Jihočeského muzea. Vzhledem
k tomu že v průběhu šesti měsíců byl celý náklad knihy rozebrán,
bude do konce roku 2010 následovat druhé vydání.
Základem pro zpracování knihy se stala sbírka hornin pana Bohuslava
Nauše z Prachatic, který ji v roce 2009 věnoval Jihočeskému muzeu.
Publikace vznikla ve spolupráci Jihočeského muzea, Jihočeského kraje,
odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví krajského úřadu,
pana Bohuslava Nauše a CEV Dřípatka Prachatice a nese jméno Naušův atlas hornin Prachaticka.
V knize jsou popsány a na kvalitních fotografiích zdokumentovány
horniny z širšího okolí Prachaticka, Vimperska a přilehlé části Šumavy.
S atlasem může horniny v terénu prohlížet, zkoumat, porovnávat
a snažit se určovat i mírně poučený laik, publikace je zpracována
srozumitelným způsobem. Pro pokročilejší znalce hornin pak kniha
znamená pomůcku, ve které jsou dokladovány horninotvorné pochody, které na Prachaticku a v širším okolí proběhly v souvislosti se
vznikem českého kráteru a při jeho pozdějších proměnách.
Knihu o rozsahu 328 stran (pevná vazba) lze objednat za 300,- Kč na
na odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví Krajského úřadu Jč. kraje u Milana Vláška ([email protected]). Platba na úřadě
je možná pouze fakturou. Knihu lze též zakoupit v Jihočeském muzeu
v Č. Budějovicích (330,- Kč) a ve vybraných knihkupectvích v Č. Budějovicích (např. v knihkupectví Omikron na Náměstí Přemysla Otakara II. za 390,- Kč).
LIBUŠE JOZKOVÁ
Psí
fotosoutěž
Ochrana fauny ČR ve spolupráci
se Základní kynologickou organizací Slavkov vyhlašuje fotografickou soutěž pro amatéry na téma „Psi nejsou celým naším životem, ale díky nim je náš život úplný.“ (Roger Caras).
Věkové kategorie: 10 – 15 let; 15 – 25 let; 25 a více let.
Fotografie (v min. rozlišení 600x800 pixelů a v max. velikosti
2MB, formát JPEG) zasílejte na [email protected], a to do
31. prosince 2010. Každý účastník soutěže může zaslat max.
tři soutěžní fotografie. Vítězné fotografie budou oceněny
a zveřejněny na www.ochranafauny.cz, v zimním čísle Zpravodaje Ochrany fauny ČR a na výstavě amatérských fotografiích ve Voticích.
Podrobné informace na www.ochranafauny.cz.
Pozoruhodná kniha
o zvířátkách
Sloni, vlaštovky a delfíni. Jak žijí zvířata. Johannes F. Brakel, Gerbert
Grohmann. Přeložil Radomil Hradil. Ilustrovali Francesco Secchi,
Johannes F. Brakel a Vít Vejražka. Vydání první, nakladatelství
FABULA, www.fabula.cz.
Nakladatelství Fabula právě vydalo knihu „Sloni, vlaštovky a delfíni.
Jak žijí zvířata“, v níž je 21 portrétů různých zvířat, a to portrétů nejen
kresebných, ale hlavně slovně vylíčených. Začtete-li se do textu knihy,
pohltí si vás zajímavý zvířecí svět: jste svědky tance jeřábů, péče bobří
maminky o svou bobří ratolest, dočtete se, jaké špatné i skvělé vlastnosti mají velbloudi, kde najdete pižmoně a kulíka, jak to, že sovy
a netopýři mohou létat v noci, když je úplná tma, jaká tajemství nám
prozradí hlemýžď zahradní, jak se delfíni ubrání žralokům, když napadnou jejich mládě atd. Zahrnuta jsou známá i méně známá zvířata,
a to ta nejmenší, jako jsou mravenci a žížaly, ale i ta největší, sloni,
jimiž kniha začíná.
Překladatel Radomil Hradil připojil na závěr několik podrobností ke
vzniku knihy: České vydání podnítili učitelé waldorfských škol, kteří
Grohmannovy a Brakelovy texty používají jako pomůcku při výuce ve
čtvrté třídě. Určena však je samozřejmě všem dalším zájemcům o život zvířat, ať malým či velkým – těm velkým především jako zdroj
inspirace k vyprávění ze života zvířat svým dětem. Původní předloha
Gerberta Grohmanna (1897–1957) nazvaná „Lesebuch der Tierkunde“,
vydaná poprvé v roce 1957, byla v německy mluvících zemích velmi
oblíbená a dočkala se úctyhodných dvanácti vydání. Autor ovšem neměl v úmyslu vytvořit učebnici zoologie pro děti, ale spíše čítanku;
proto také, jak píše, nebyly výběr a uspořádání jednotlivých zvířat
podřízeny žádnému systému, ale byly učiněny zcela svobodně.
Po bezmála půl století, během kterého si mnoho generací dětí oblíbilo
Grohmannem popisovaná zvířata, vyvstala nutnost texty aktualizovat
a důkladněji přepracovat, zejména s ohledem na nové poznatky, které
zoologie za tu dobu získala. Tohoto úkolu se ujal waldorfský učitel
biologie Johannes F. Brakel, který připravil k vydání nejprve soubor
pojednání vycházející z Grohmannových popisů (2002) a posléze zcela
novou knihu vlastních textů (2008). České vydání vychází ze všech
třech verzí.
IVANA JONOVÁ
PANORAMA
Co vyprávějí
šumavské
smrčiny
Vydala Správa Národního parku
a Chráněné krajinné oblasti Šumava, Přírodovědecká fakulta Jihočeské Univerzity a Česká společnost
pro ekologii, 1. vydání, Vimperk
2010.
MOTTO: „Jest ostatně věcí přirozenou, že všude tam, kde zájmy lidské
střetnou se s přírodními, krása hyne; les ustupuje polím, příbytky opeřenců
domovům tvorů na pevných nohách a skály v štěrk mění svou tvářnost; co
však nejnerozumnějším činem lidským zůstává, je zasahování do vlastní
činnosti přírodní tam, kde živelná dění, málo posud a částečně jen
člověkem ovládaná, samy prospěšný nakonec stav zemi vytvářejí, třeba
spočátku působení jich zhoubným býti se zdálo“ (Váchal, Josef: Šumava
umírající a romantická. Ladislav Horáček – Paseka, Praha a Litomyšl 2008,
s. 34.)
Hnutí DUHA
o šelmách
Počínaje zářím začalo Hnutí DUHA Olomouc vydávat e-zpravodaj
o velkých šelmách, který každý měsíc přináší nejzajímavější události
ze světa rysů, vlků a medvědů.
Zadejte svůj e-mail na www.selmy.cz/e-zpravodaj/ a zpravodaj o velkých šelmách bude přicházet i do vaší (elektronické) schránky...
Internetové stránky www.svet-selem.cz, určené především dětem,
provozuje od června 2010 Hnutí DUHA Olomouc. Na cestě za tajemstvím vlků, rysů a medvědů si děti mohou vybrat z množství zábavných rubrik, soutěží i fotografií. Dozvědí se například, co si dává medvěd k snídani, proč se rysovi říká ostrovid a že Karkulka možná lhala.
Ne-chybí ani tipy na zajímavé knížky a filmy.
/red/
Ochrana fauny ČR vyhlašuje celoroční tvůrčí soutěž pro
mateřské a základní školy
Kdy: do září 2011 (uzávěrka 30.9.2011)
Zadání soutěže: Vyberte strom v blízkosti vaší školy nebo
školky a co nejzajímavějších způsobem zachyťte rok jeho života (fotografie, kresby, koláže). Je jen na vás, jak vše zpracujete do co nejzajímavějšího výtvoru, který u nás ve stanici
ohodnotí porota. První tři místa v každé ktegorii budou odměněny hodnotnými cenami. Nejhezčí a nejzajímavější výtvory
budou vystaveny ve Stanici pro zraněné živočichy ve Voticích.
Kategorie: mateřské školy, první stupeň ZŠ, druhý stupeň ZŠ
Výrobky zasílejte na adresu: Ochrana fauny ČR, Zámecká 810,
259 01 Votice
Přišlo mailem...
... a mohla by to být odpověď na to, proč máme na Zemi tak rozvinutou dopravu... ;-)
Jde takhle unavený starší muž a přemýšlí o životě. Najednou se zatáhne
obloha a zvučným hlasem promluví Bůh: „Protože mě věrně následuješ,
splním ti jedno přání!“ Muž pohotově odpoví: „Postav most na Havaj,
abych si tam mohl kdykoliv zajet.“ Bůh: „To není zrovna jednoduché přání.
Dovedeš si představit ty pilíře sahající až na dno Pacifiku? To množství betonu a oceli k jejich vybudování? Zamysli se ještě jednou a zkus vymyslet
něco, co by uctilo i mne.“
Muž se znovu zamyslel a konečně řekl: „Bože, přál bych si rozumět své
ženě. Chtěl bych vědět, jak se cítí, na co myslí, když se mnou nemluví, proč
pláče, co tím myslí, když říká, že se nic neděje. A jak mohu svou ženu
učinit opravdu šťastnou.“
Na to Bůh řekl: „Chceš na tom mostě dva pruhy nebo čtyři?“
IVANA JONOVÁ
29
Fotosoutěž
„Torza jsou krásná!“
Soutěž pro fotoamatéry vyhlásilo sdružení Calla. Cílem soutěže
je popularizovat a propagovat význam starých stromů a mrtvého dřeva v ochraně biodiverzity a ohrožených druhů a zároveň ukázat jejich krásu. Přihlášené fotografie by měly estetickým způsobem zobrazovat staré stromy nebo jejich části,
stromové dutiny, mrtvé dřevo, stromová torza, pařezy, způsoby jejich ochrany, případně organismy vázané na staré a mrtvé
dřevo v jejich přirozeném prostředí.
Soutěž není nijak věkově omezena, nesmějí se jí však účastnit
profesionální fotografové. Do soutěže přijímáme digitální fotografie prostřednictvím webového formuláře na
www.calla.cz/fotosoutez. Klasické fotografie mohou účastníci
posílat poštou na adresu Cally.
Uzávěrka je 31. prosince 2010 (rozhoduje čas vložení snímku
prostřednictvím webového rozhraní, respektive datum poštovního razítka).
JIŘÍ ŘEHOUNEK
Jihočeský občasník o životním prostředí
Knihu s podtitulem „Průvodce lesními ekosystémy Šumavy“ napsali
Hana Šantrůčková a Jaroslav Vrba ve spolupráci s řadou dalších odborníků. Oba hlavní autoři působí na Katedře biologie ekosystémů
Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Publikace výbornou formou popularizuje výsledky dlouholetých odborných výzkumů na Šumavě a jistě ji s úspěchem využijí i osvícenější učitelé na základních a středních školách.
Z „návodu, jak knihu číst“: Knihu tvoří souvislý text doplněný odbornými rámečky. Text je samonosný a kdo nechce, odborné rámečky číst
nemusí. Knihu stačíte pročíst za sedm dní své šumavské dovolené, ale
není třeba číst od počátku do konce. Klidně začněte kapitolou, která
vás nejvíce zaujme. Pro první den je připravena kapitola úvodní,
zahřívací, s trochou nostalgie. Na začátku druhé kapitoly jsou vysvětleny termíny. Pokud je znáte, klidně tuto část přeskočte a začněte až
u podkapitoly „Přirozený versus hospodářský les“. Pokud vás nezajímá
historie vývoje klimatu a vegetace, můžete třetí den začít číst až od
„Postupně přicházel člověk…“. Čtvrtý den se dozvíte důležité informace o obnově lesa. Chcete-li stručné shrnutí toho, co už dnes o šumavských smrčinách víme, nalistujte pátou kapitolu se smrčinovým
desaterem. Pro šestý den je připraveno zamyšlení, jak v šumavských
lesích dobře hospodařit. Sedmý den je výletní.
Zajímavé a především funkční je grafické rozčlenění předkládaných
informací. Pro zvídavé starší čtenáře jsou připraveny přehledné
odbornější rámečky se spoustou zajímavých údajů z výzkumu. Knížka
je doplněna výkladovým slovníčkem nejdůležitějších pojmů, rejstříkem všech spoluautorů a seznamem odborné literatury a doplňkové
četby.
ZDENKA JELENOVÁ
Soutěž
Rok našeho stromu
FEJETON Ireny Vackové
O lidech a psech
Jihočeský občasník o životním prostředí
30
V mnoha knihách se píše, jak se majitelé psů a jejich miláčkové začnou časem navzájem podobat. V jedné knize mám k tomuto tématu dokonce
veselý obrázek, jsou na něm tři lidé – starší pán s protaženými tvářemi
a s kruhy pod očima a vedle něj francouzský buldoček, pak mladá slečna
s naondulovanými vlasy a vedle ní psíček s načechraným účesem a sponečkou na hlavě a nakonec také jakýsi svalovec s nepříjemným výrazem
ve tváři a vedle něj stejně nepřístupný boxer. Ano, někteří psi připomínají
majitele i svým vzezřením. Ale stačí, že s ním ladí povahou.
Říká se: „Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jakým jsi člověkem.“ Já mám svoje
heslo: „Ukaž mi svého psa a já ti řeknu, jaký jsi.“ Jaký člověk, takový pes.
Mohla bych odpřisáhnout, že dobrotiví lidé se srdcem na dlani si vybírají
psí rasy nebo i voříšky podobného naturelu. Jejich psi, ačkoli vás nikdy
předtím neviděli, vás uvítají s upřímným nadšením, skáčou až ke stropu,
ocasem mlátí na všechny strany, celé by vás oblízali. Vždy, když vidím
takového psa, vím, že mi od něj ani od jeho majitele nic špatného nehrozí.
Zato když jsem zaslechla v budějovické Stromovce hřímat mužský hlas:
„Rocky! K noze, Rocky!“, srdíčko mi bušilo až v krku a k sukni jsem tiskla
svého pidivoříška na vodítku. Má očekávání se naplnila, z křoví se nejdřív
vyvalil svalovaný pitbulteriér a těsně za ním namakaný svalovec s oholenou hlavou. Psa dohonil a chytil. Proto jsme přežili a jsem tomu ráda.
Další příklady si určitě sami vybavíte. Co majitelé tvrdohlavých jezevčíků?
Jsou to pedanti s diktátorskými sklony – souhlasí? A co ti, kteří si pořídili ty
malé věčně štěkající jorkšírské teriéry? Halasní lidé, co vás nepustí ke slovu? Nebo pejskaři, vedle jejichž nohou se batolí zvířátko soudkovitého
vzezření. Milovníci hodů a pitek? A vůbec, co lovečtí psi, kteří dokážou
aportovat poraněné zvíře nebo dokonce sami strhnout a zakousnout zvěř?
Majitel musí být jistojistě krvežíznivý zabiják. Co agresivní psi? Jejich pánové mají sami problémy s agresivitou. Co jemní načesaní bišonci bělejší
než sníh s čumáčkem obráceným k nebi? Jsou módním doplňkem nafoukané paničky v sněhově bílém nažehleném kostýmku s kabelkou v nejnovějším stylu. Ještě dřív, než se objeví majitel psíka vedeného na vodítku
zpoza rohu, mám je všechny přečtené.
Teď se jistě zhrozí a právem, všichni majitelé psů permanentně neposlouchajících (tzv. neposluchů), psů, co neustále utíkají nebo se toulají (tzv.
zdrhačů) či psů, co sežerou vše, na co přijdou, ačkoli mají doma plnou
misku skvělého žrádla (říkám jim psi popelnicoví) nebo psů, kteří se s oblibou vyválejí v kdejakém exkrementu (psi „čuňáci“). Nemusím vám dopodrobna vysvětlovat, jaké vlastnosti jejich majitelé mají. Ano, měli by se
stydět. Souvislost mezi nimi a jejich psem je skutečně vědecky ověřitelná.
Opravdu si myslíte, že mají tito majitelé takovéto psy bez zjevné
souvislosti? Na základě svého dlouholetého pozorování mohu napsat jednoznačný závěr: Ne. V žádném případě ne.
Ale… Teorie je jenom teorie. Mám ještě jedno vysvětlení: Psi jsou prostě
psi. Jsou to lovci, šelmy, a jejich přirozeností je honit zvěř, štěkat a výt.
Příroda je naučila neplýtvat a spokojit se s kdejakým soustem válejícím se
kolem. U některých je tento pud prostě silnější. Co naleznou u popelnic,
vyhodnotí ještě jako jedlé, přestože nám se nad tím zvedá žaludek. A psi
vyválení v hovíncích? Dozajista se s námi jako lidmi nemohou shodnout
na stejné značce parfému. Ale to se nemohou shodnout ani dva lidé...
A bišonci? Nedávno jsem viděla jednoho špinavého rozcuchaného kluka,
jak běží s bišonkem přes kaluže v jejich zahradě. Vůbec mi k němu neseděl.
Asi ho ukradl a chce prodat, napadlo mne. Ale bišonek i kluk tam bývají
každý den.
A tak, prosím, vezměte na milost všechny majitele psů, i ty, kteří nám
vždycky úplně sedět nemusí. Možná, že zjistíte, že jejich majitelé jsou
celkem fajn. Možná, že zjistíte, že mohou být dokonce vašimi nejlepšími
přáteli.
Jo, a kdybych měla napsat, jaký je můj pes, přiznám se: 1. absolutně
neposlouchá, někdy mám pocit, že ani nezná svoje jméno, 2. má blechy,
3. okusuje si drápky, 4. čůrá a kadí po celé zahradě a dvorku, dokonce
i v garáži a v dílně.
Tak co, ještě se se mnou někdy zastavíte na kus řeči?
Co je Krasec?
Občanské sdružení KRASEC a redakční rada časopisu
Vám přejí pokojné Vánoce,
splnění všech dobrých přání
a šťastné vykročení do roku 2011.
Děkujeme všem za spolupráci a podporu,
věříme, že se budeme i v příštím roce často potkávat,
a nezapomeňte: nikdy se netrapte zbytečnostmi,
radujte se z toho, co máte,
a hlavně neztrácejte naději!
Pf 2011
o objednání publikace:
INZERCE V ČASOPISU
KRASEC
o informace k akcím
(seminář, přednáška, výstava aj.):
Jméno:
Kontakt (adresa, telefon nebo e-mail):
KONTAKT:
[email protected]
Dne:
Podpis:
Svým podpisem vyjadřujete souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů uvedených na kupónu
Krascem, o.s., Senovážné nám. 9, České Budějovice, po dobu neurčitou za účelem poskytování služeb
EVVO a jejich evidence. Dále vyjadřujete souhlas se zpřístupněním údajů MŽP, Jihočeskému kraji
a kontrolním orgánům. Veškeré údaje jsou poskytovány dobrovolně.
www.krasec.cz
Mám zájem
Soukromá řádková inzerce
- do 3 řádků sloupce
(musí být uveden kontakt)
- 50 Kč
Komerční plošná inzerce
- celá strana A4: 3 000,- Kč
- 1/2 strany:
1 800,- Kč
- 1/4 strany:
1 000,- Kč
- 1/8 strany:
600,- Kč
- inzerce na obálce
(vpředu, vzadu): + 50 %
Slevy pro opakované zveřejnění
inzerce:
- 2 x zveřejnění sleva 10%
- 3 x a více zveřejnění sleva 15%
Občanské sdružení Krasec
(KRAjská Síť Environmentálních
Center) vzniklo v roce 2007
na základě realizace projektu
podpořeného Evropským
sociálním fondem. Po vstupu
dalších tří organizací
v listopadu 2009 a jedné
organizace v červnu 2010
sdružuje O.s. Krasec
18 organizací a má jednoho
pozorovatele. Původní činnost
sítě center spočívala
v koordinaci a realizaci
environmentálního poradenství
v Jihočeském kraji. Činnost O.s.
Krasec se neustále formuje
a rozšiřuje. V roce 2008 došlo
ke změně stanov a byla
rozšířena činnost občanského
sdružení o podporu
a koordinaci ekovýchovných
center v regionu. Vznikla tak
platforma ekoporaden
a ekovýchovných organizací
Jihočeského kraje poskytující
komplexní služby veřejnosti
v oblasti environmentální
výchovy, vzdělávání, osvěty
a ekologického poradenství.
FOTOREPORTÁŽ:
ODLET ČÁPŮ Z MAKOVA
(k článku na str. 19)
líhnutí mláďat
handicapovaný pár čápů bílých při toku
poslední trénink před odletem
do teplých krajin
čtrnáctidenní mláďata
natáčení ČT 1 o líhnutí mláďat se účastnily i děti
FOTO LIBOR ŠEJNA, MAKOV
Jihočeský občasník o životním prostředí
mláďata si při prvním letu vyhlédla stříšku nad hnízdem
první let na hnízdo divokých čápů
Kde můžete získat časopis Krasec?
l
České Budějovice
Kavárna Měsíc ve dne, Nová ul. 3
Obchod Slunečnice, Chelčického 21
l
Jindřichův Hradec
Galerie Inspirace, Nám. Míru 138/I
l
Strakonice
Zdravá výživa JEČMÍNEK,
Velké nám. 219
Šmidingerova knihovna, Husova 380
Městské infocentrum, Velké nám. 2
KRASEC, o.s.
l
Vodňany
Městské muzeum, Nám. Svobody 18
l
Písek
Senovážné náměstí 9
Prodejna NATURAL, Budovcova ul.
l
EKOPORADNY sítě KRASEC
ČESKÉ BUDĚJOVICE
l
Síť kanceláří Pohádkového království
l
Krajský úřad JČ. kraje – odbor ŽP
l
knihovny v jižních Čechách
3
7
0
0
1
l
školy zapojené do sítě MRKEV
l
objednat na www.krasec.cz