Třicáté osmé číslo

TradiĀní mďsíĀník 46. skautského stĢediska „SFINX“
Pár slov
z klobouku
OBSAH
Až na vrchol
Až na vrchol
PĢed padesáti lety, 29. kvďtna 1953, se podaĢilo
NovozélanĊanu Edmundu Hillarimu a jeho
nepálskému šerpovi Tenzingu Norgayovi jako
prvním lidem zdolat vrchol nejvyšší hory svďta
Mt. Everest (ÿu-mu-lang-ma).
Onďch 8848 metrĪ od moĢské hladiny zdolali oba
za dobu poĀítanou na mďsíce.
Dnes, 50 let po prvním dobytí, jsme mohli být
svďdky nďkolika zpĪsobĪ pĢipomenutí si tohoto
významného výroĀí. Souhrnem nám všechny nďco
vypovďdďli o dnešním svďtď.
V Praze na PetĢínď se 33 úĀastníkĪ rozhodlo
zdolat vrchol nejvyšší hory svďta tím, že
dvaaosmdesátkrát vystoupali na vrchol PetĢína
(patnáckrát od Kinského zahrady po Letohrádek,
ĀtyĢiadvacetkrát od lanovky po Hladovou zeĊ,
šestadvacetkrát od gymnázia v Hellichovď ulici,
sedmnáctkrát od nemocnice pod PetĢínem až po
horní stanici lanovky). Akce navazovala na
projekt recesistické skupiny Gymnazion z let
1982 a 1985, kterého se tehdy zúĀastnilo nďkolik
tisíc lidí. Dnes se sešlo pouhých tĢiatĢicet lidí,
kteĢí se zastavili v bďhu doby a rozhodli se
vďnovat volný Āas svého sobotního odpoledne
recesi, zábavď a vlastnď i pobytu na Āerstvém
vzduchu (jaká asi byla sledovanost veĀerního IQ
testu národa?)
Den pĢedtím vytvoĢil nepálský šerpa Pemba Dorje
nový rekord v soutďži o co nejrychlejší zdolání
opravdového vrcholu Mt. Everestu. Cesta ze
základního tábora ležícího ve výšce 5350 m.n.m.
mu trvala dvanáct hodin a pďtaĀtyĢicet minut.
Cestu sice absolvoval s pomocí kyslíku, ale i tak
šlo o úctyhodný výkon.
V ten samý den dosáhl vrcholu slavné hory
jednoruký AmeriĀan Gary Guller.
Nejstarším Ālovďkem, který vylezl na horu
pojmenovanou po geodetovi Georgi Everestovi, se
stal sedmdesátiletý Japonec Juichiro Miura.
Lidstvo stále touží po tom zdolávat nové a nové
pĢekážky. A když už se vrací k tďm starým, tak
jen s cílem pĢekonat je ještď rychleji a ještď
bezbolestnďji než minule. ÿas potĢebný k
pĢekonání vzdáleností se neustále zkracuje.
Rytmus doby tepe rychle a nemilosrdnď (kdo
nestaĀí nastoupit, Āeká na další spoj). Na to
všechno, co nás v blízké i vzdálenďjší budoucnosti
Āeká, je tĢeba jen jediné: BÝT PġIPRAVEN!
Šík
Šík…………………….….……Strana 2
VWD: JaniĀka uprchla na
pustý ostrov!
Mighty Duck.….....………..Strana 3
2. družinová výprava Paty
Blahoě........………………..Strana 4
VelikonoĀní výprava
Kombinovaný zápis
Blahoě, Vojtďch..................Strana 4
ÿerná skĢíěka
JaniĀka…........……..……...Strana 7
PLOSKOSTRANA
Ploskochodci….……...…Strana 10
KroniKELovec
Kel…………...............……Strana 11
PostĢehy odjinud
MecháĀek…….……………Strana 12
Drsná doba kemenná II.
Blahoě................………...Strana 13
ÿervený trpaslík poĀtvrté
Šík.............………….....Strana 15
Povídání o pĢezdívkách
Blahoě........................…..Strana 17
Scouting for Boys
vybral Job........…............Strana 18
ÿs. opevnďní z let 1935 – 38
Svíža…………………………Strana 19
Cestopis
Jižní Amerika 2002 – 1. díl
Veronica……………………Strana 22
StopaĢská elegie
stĢípky z Peru a Bolívie 2002
ÿeslo…….…………….….....Strana 25
Poezie na okraji
Tygr……………………….…Strana 28
Foto na titulní stranď: 8.5. 2003:
Tradice obcházení pomníĀkĪ pokraĀuje
(foto Šík)
2
JaniĀka uprchla na pustý ostrov!
Podivné psychické onemocnďní pĢemohlo vĪdkyni skautek
Tábor je ohrožen!
Ze dne na den beze stopy zmizela vĪdkynď skautek JaniĀka.
Investigativnímu reportérovi VWD se však podaĢilo její stopy vypátrat a vďĢte,
nevďĢte, dovedly ho až na ostrov Tongatapu ležícím hluboko v Tichém oceánu.
JaniĀka tu žije životem
poustevníka, obývá krásnď
vyzdobenou
chatrĀ,
ale
naprosto odmítá komunikovat se svým okolím (tj.
s dalšími dvďma poustevníky, jedinými obyvateli tohoto
ostrova). PĢi pokusu o interview napadla našeho reportéra (viz foto), jen co spatĢila
na jeho zádech nápis ÿíslo.
Když jsme se rozhodli najít
odpovďdďt na otázku, proĀ
JaniĀka zaĀala poustevniĀit,
navštívili jsme nejprve skautky z jejího oddílu. Už delší
Āas jim okolní vedoucí
vyĀítali, že JaniĀku necháva- JaniĀka pĢi útoku na našeho reportéra
jí pĢi pĢípravď programu na
holiĀkách. Po návratu z VeliPo poĀáteĀní radosti se totiž u JaniĀky
konoĀní výpravy se však situace radikálnď zaĀaly objevovat agresivní sklony. Nabídky
zmďnila. Jak Ģíká Diana: „Chtďli jsme pomoci ji pronásledovaly na každém kroku,
JaniĀce víc pomáhat, a tak jsem jí poĢád v poštovní schránce nacházela hotové
volala a psala esemesky, co mám pĢipravit programy schĪzek, její e-mailová schránka
na schĪzku. Když mi Ģekla, že mám pĢetékala nápady na Āinnost…
pĢipravit uzle, volala jsem jí, jestli všech Její stav se prudce zhoršil poté, co zjistila,
šest, potom jestli to má být jako hra. že pĢi náboru se skautkám podaĢilo sehnat
Jednou jsem jí vzbudila v šest ráno a ptala patnáct svďtlušek, které by mďly pĢijít
se, na jak to mám mít dlouho…“ Také v záĢí. JaniĀka si sbalila batoh a první
Knoflík se rozhodla pomáhat JaniĀce zaoceánskou lodí odplula na ostrov…
s programem: „Rozhodla jsem se, že Tábor je v ohrožení. Co bude dál?
pĢipravím všechny sudé dny na táboĢe,
Králík pak prý udďlá ty liché. PĢinesla jsem O dalším vývoji vás bude VWD informovat
JaniĀce na schĪzku první návrh a ona mi v dalším ÿísle…
to všechno roztrhala.“
Mighty Duck
3
2. družinová výprava Paty – 30.3. 2003
Na sraz se dostavili: já, Šík, Lukáš, Jagger.
Z Florence, kde byl sraz, jsme jeli metrem
na Smíchovské nádraží a z nďj autobusem
do Prokopského údolí.
V jednom lomu hned na zaĀátku naší cesty
jsme hledali trilobity a jinou havďĨ ve
zkamenďlém tvaru.
ani ne pĪl kilometru od místa, kde se
hledali trilobiti, jsme si dali fotbálek a
svaĀinu. Hráli jsme já a Lukáš proti Šíkovi
a Jaggerovi. My jsme vyhráli. Po hĢe a
plnďní Stezky jsme šli dál po cestď. Šík a
Lukáš urĀovali stromy podle kapesního
atlasu stromĪ. A povídalo se ĀásteĀnď o
VelikonoĀní (jak to bude skvďlé a hroznď
drsné a prostď bomba…).A taky jsme se
Šíka ptal, proĀ hrál v DrD za alchymistu, a
jeho odpovďĊ byla, že je první v abecedď
(Tak proĀ nehraje za zlodďje, ten je zas
poslední? To vyjde nastejno, jestli první
nebo poslední. Proto já volím zlatý stĢed a
hraju za hraniĀáĢe).
Jelikož nás omrzelo nekoneĀné žvatlání a
kecání, zvolili jsme hru na osobnosti. Byly
tam osobnosti jako Johanka z Arku,
Tutanchamon, Diskobolos,… .
U jezera z filmu Pelíšky, které jsme
pojmenovali „nesmí projet“, jsme si dali
test na zemďpisné znalosti. a hrál i Šík. Šlo
se dál. Po cestď jsme se dohodli, že
pĪjdeme ještď hrát soft. A tak jsme šli na
tramvaj. ġekl jsem: „Kdyby tady byla 12,
mohli bychom jet až na Výstavištď za
Messnerem a ŠpiĀkou.“ A ono se to stalo.
Byla tam 12 a my jeli až do Stromovky.
Tam jsme si od Messnera a klukĪ pĢebrali
vďci a šli hrát. Nejprve fotbal a pozdďji
softball. Po hrách šli všichni domĪ. Já
potkal rodiĀe ve Stromovce u hospĪdky,
tak jsme šel k nim a bylo vyĢešeno.
Blahoě
VelikonoĀní výprava 17. – 21.4. 2003
! ! ! Agente ! ! !
PrávČ nadešel TvĤj þas.
Je potĜeba urþit svČtu cestu . . .
Ĝíct - kudy se má dál ubírat . . .
Velení se už rozhodlo a teć se
musíš rozhodnout Ty, protože
Mise na záchranu svČta
se už nezadržitelnČ rozbČhla.
Kombinovaný zápis
1. den
Sraz byl ve Ātvrtek 17.4. v 7:00 na
Hlavním nádraží. Bylo nás dost, byl tam navíc
i KotČnoþkin, jenž už normálnČ nechodí. Šík mu
ale napsal, jestli nechce jet a on jel.
Odjeli jsme vlakem do Rokycan, kde jsme
se rozdďlili na ĀtyĢi teamy a hráli první
hru. Každá skupina dostala asi patnáct
papírkĪ s rĪznými historickými událostmi
a mďli jsme zjistit rok, kdy se staly. Po
dvou hodinách jsme se zase sešli na
nádraží a odjeli do Mešna. Na stanici jsme
dostali lísteþky, kde bylo naše jméno, pĜíjmení a
zemČ, ze které jsme. Dole byl napsán þas, ve
kterém jsme mČli dČlat zápis toho, co se dČlo,
do þerné skĜíĖky, pro pĜípad, že by se nČco
4
Židi, Židi nevďrní, jako psi Āerní,
kopali jámu, Ježíši Pánu,
aby ho jali, ukĢižovali,
na Bílou sobotu zase vykopali.
stalo. Také se Ĝeklo, že vedoucí budou cestou
rozhazovat papírky s vajíþky. Naším úkolem
bylo papírky sbírat. Odtamtud jsme se vydali
k bránď, která nás mďla pĢenést do 16.
století.
Na louce, na kterou jsme dorazili, jsme si dali
jídlo a hráli frísbí a moji vyhráli. Druhou hrou
byla „Král vysílá své vojsko“, té se však
neúþastnil Šváb a Svíža (nČkam odešli)
Messner a Macek ale Janiþka hrála!!!
V pravidlech, které uvedl Messner, bylo, že
když þlovČk pĜeskoþí dva lidi (jejich ruce), tak
oba dva vypadnou, což je naprostá blbost,
protože se tím poruší další dĤležité pravidlo, že
se nesmí naskakovat.
Dál se šlo po skautských znaþkách, které na
cestČ zanechával Svíža. Když jsme dorazili
k bránď, museli jsme každý odevzdat tĢi
vďci, které by nás mohly v minulosti
prozradit. Potom jsme se zavázanýma
oĀima prošli branou. Když jsme si šátky
zase sundali, vydali jsme se k chatď, ve
které jsme pak po celou dobu našeho bytí
v minulosti pĢebývali.
Já s Vojtou, KotČtem, Kubou a ZdeĖkem jsme
Ĝešili problémy okolo Draþího doupČte, atd. Po
cestČ jsme se trochu ztratili a Svíža se hájil
slovy: „Mapa se nikdy nemýlí, ale tahle oþividnČ
ano.“ Po zdlouhavé a vyþerpávající cestČ pĜes
pole, potoky a louku jsme stanuli pĜed starou
chatou, která vypadala, že tu stojí už nejmíĖ sto
let. Všude byla rozbitá okna a kde ne, tam
držela jen na vlásku.
Po pĢíchodu do chaty šla vďtšina lidí dďlat
dĢevo, ostatní spravovali petrolejky a
sekery, zniĀené povodní. PĜi výrobČ (opravČ)
rozbitých petrolejek jsme se dost nablbli,
ušpinili a taky polili petrolejem. K veĀeĢi byla
polévka. Pak už se nic zajímavého nedďlo.
2. den
Ráno zaþalo drastickou rozcviþkou, co
drastickou – sadistickou! Hned na zaþátku jsem
si dával spolu s Vojtou 38 klikĤ (nebo nČco
kolem 40). Potom jsme se museli vyrovnat do
trojstupu a bČžet za Švábem v tom patvaru. Ani
ne po 50 m se patvar rozpadl a bČželo se po
jednotlivcích na kopec. Na kopci se dČly hrozné
vČci. No co vám mám povídat – za celou
rozcviþku jsem si dal asi 100 klikĤ, 10
Svížových sklapovaþek (to jsou ve skuteþnosti
angliþáky = klik + dĜep s výskokem a furt do
koleþka)(a pĢiznal jsem, že jsem to zmršil???
Jo! A máš po srandď…- pozn. red.) a nebo
jsme bČhali 10 m, tam jsme museli udČlat 10
klikĤ a zpátky se plížit. Po návratu do chaty byli
všichni mrtví a vysílení (tzv. chodící mrtvoli –
zaĜadil bych nás do kategorie nemrtvích, ani
bych neváhal kdo je kdo).
Hody, hody doprovody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoě bílý,
slepiĀka vám snese jiný.
Dopoledne jsme dďlali hnízda, do kterých
jsme pak na rychlost nosili a zase odnášeli
vejce. …štafetový bČh (duhovská hra první
tĜídy – a to neĜíkám proto, že jsme byli
poslední!) Po této hĜe se hrála plošina a „Král
vysílá své vojsko“.
Pak byl obČd, tČsnČ po nČm pĜijela Tomega se
Šíkem. Po obďdď byli referáty (každý mďl
urĀené téma ze života 16. století a mďl o
nďm v Āase dvou minut vyprávďt,co ví,
nebo co si vymyslel) a po nich pokraĀovala
pĢíprava na masopustní divadlo. Dďlali
jsme si masky a nacviĀovali pĢedstavení.
Mezitím Janiþka míchala nČjaký fujtajbly a bĤh
ví co všechno do lahví. Vypadala dost zaujatČ a
nechápavČ. Poté nás vyzvala na hru Pet-boj.
Stálo to za nic (né, že by ta hra nebyla dobrá,
ale umístČní kódĤ na þele bylo hroznČ
pupencovské a naivní. Také proto se naše
družstvo pĜejmenovalo na Blázny – né podle tý
hry, ale podle toho, že jsem byl kapitán – a
písniþka „jenom blázni se radujou“ se stala
naším hlavním heslem.
Pak jsme provádďli masopustní prĪvod. Já
jsem vypadal hroznČ. MČl jsme na sobČ noþní
košilku a oteplováky a þepici s bambulí. No
vypadal jsme ani nevím jak, ale hodnČ bych to
chtČl vidČt. pak byla veĀeĢe. Po veĀeĢi byli
zase referáty. Potom písniþky a povídání a
Dobrou noc! (Vy neznáte hru Dobrou noc? Tak
to je ale váš problém!)
5
Paní mámo zlatiĀká,
darujte nám vajíĀka.
Nedáte-li vajíĀka,
uteĀe vám slepiĀka
do horního rybníĀka
a z rybníĀka do louže.
Kdo jí odtud pomĪže?
3. den
ZaĀali jsme zase rozcviĀkou se Svížou a
Švábem. …ale už ne tak hroznou jako vþera.
Lepší se to. V chatČ byl i ýeslo, který pĜijel
v noci na tento dnešek.
Po snídani jsme dostali za úkol zlikvidovat
ĀtyĢi agenty. Mďli se sejít v 11:30 na
námďstí u kostela ve Spáleném PoĢíĀí,
odtamtud jsme je mďli sledovat a zapisovat
co dďlají. Ve 12:30 jsme je mďli zlikvidovat
a sebrat jim dopis, na kterém mďl klíĀ být
klíĀ k nďjaké šifĢe. Do Spáleného PoĢíĀí
jsme to na pĪl dvanáctou stíhali jen tak
tak, ale agenti mďli také zpoždďní, pĢijeli až
v 11:50. Nakonec se podaĢili zabít agenty
všechny a sebrat jim dopisy.
Zpátky se pĜicházelo postupnČ. NejdĜív Blázni a
Járovni. Dianovci si dali pĜi cestČ pauzu
uprostĜed pole. A asi dvČ hodiny na to pĜišli
Králíkovci s písniþkou „tČch tisíc mil má jeden
smČr a jeden cíl:“
Když jsme se vrátili zpďt byl obďd a pak
referáty. Odpoledne pak byl boj o šátky. Po
veĀeĢi byli zase referáty a pak jsme si
pĢipravovali tajný mód. Mďli jsme si vymyslet nďjaký zpĪsob, jak budeme popisovat
zvíĢata, aby to ostatní teamy nepoznaly
(napĢ. když nďco žere 14 bramborových
knedlíkĪ s uzeným, to by mohla být tĢeba
koĀka, znamená to, že to má ĀtyĢi nohy, je
to menší než pes a je to masožravec).
Pletu, pletu pomlázku
bez proutí a provázku,
až pomlázku dopletu,
zavolám si na tetu,
teta pošle strejce,
aby pĢines vejce,
až strýc vejce pĢinese,
teta košem zatĢese,
dáme vejce Āervený,
dáme vejce modrý,
každý bude dobrý.
Potom zaĀal noĀní boj (nebo spíš bďhání ve
tmď po poli). Po zaĀátku hry (boje) se
rozsvítila ĀtyĢi svďtla, každý team mďl svojí
barvu a každý se snažil podepsat se na
papír v asi dvoumetrovém kruhu kolem
soupeĢových svďtel. Mďlo to ale jeden
háĀek, protože barva, která mďla být žlutá,
vypadala jako zelená, takže tam byly zelené
dvď a byl v tom totální zmatek. Pak jsme šli
spát.
I ty nevďrný Jidáši, cos to uĀinil,
že jsi svého mistra, ŽidĪm prozradil.
Za to budeš v pekle vďĀnď hoĢeti,
s Luciferem Ċáblem tam žíti.
Dďkujeme vám za ty dary,
abyste se v nebi radovali.
4. den
RozcviĀka byla zase se Svížou a Švábem,
ale tentokrát byla o ,,trochu“ pĢíjemnďjší,
byla totiž v leže a skoro nic jsme nedďlali.
Ráno byla rozcviþka pohodáĜská a slabá. Díky
bohu. Pak byla snídanď. Po ní byl nástup
s batohama, které zĤstaly venku celý den, aby
se vyvČtraly.
Potom jsme si šli dďlat
pomlázky (teda jenom kluci, co dďlaly
holky nevím).
Vrátili jsme se na obďd. Po obďdď jsme šli
do okolních vesnic, zjišĨovat co nejvíc
hodovaĀek. Po cestČ tam jsem si zvrtnul kotník
a tak jsme strávili asi 15 minut u potoka
obvazováním mé nohy skautským šátkem.
Když jsme se vrátili, tak jsme dďlali Morany
( zosobnďní zimy ), které jsme pak posílali
po vodď pryĀ. Pak jsme šli nasbírat nďjaké
chrastí na oheě, zbytek už udďlali Svíža a
Šváb. Potom nastala hra Koþiþky. Bylo to tČžký
na pochopení. Job se divil, že to nechápem a
Janiþka, jež to poslouchala s námi, to taky
nechápala. Po hĜe ostatní nČkam šli a já jsme
šel do chaty dČlat þesnekovou pomazánku. To
byla slast. Diana, Janiþka a já jsme ochutnali
pomazánku. Byl to Dech draka! PozdČji se to
naĜedilo máslem a sýrem a vším možným. Když
se potom pomazánka jedla, všichni vzdychali a
hekali, ale my zkušení to jedli v pohodČ
(alespoĖ ten první chleba, pak to byla zase
hrĤza – ten druhej jsem jedl asi 10 minut)
6
Hody, hody doprovody
já jsem malý zajíĀek,
utíkal jsem podle vody,
nesl kopu vajíĀek,
potkala mď koroptviĀka,
chtďla jedno Āervené,
že prý mi dá jetelíĀka
a já Ģekl ne, ne, ne!
Po veĀeĢi jsme šli k ohni, který byl rozdďlán
tĢením dĢev.
U ohnď byly ještď poslední referáty a hrálo
se ,,O poklad Anežky Āeské“. Pak jsme šli
spát.
5. den
Ráno chvíli pĜed šestou hodinou jsme si dali
defenestraci a došli jsme si pro pomlázky. Po
tom, co jsme vypráskali holky, jsme se
rozdďlili na dvď skupiny a šli koledovat do
okolních vesnic.
Když jsme se v 11:30 vrátili, dali jsme se
do uklízení. Pak jsme ještď hráli shnilý
rajĀe a bramboru.
Po obďdď jsme se vydali do Lipnice, odkud
jsme odjeli do Rokycan, kde nám byli
navráceny vďci, které jsme odevzdávali
pĢed vstupem do brány, a odjeli do Prahy
na Smíchovské nádraží.
Vojtďch
písmem Arial Blahoě
písmem Bookman old style
ÿerná skĢíěka
Pátek
8:30-9:30
Dnes v 8.00 jsme všichni vstali. A bďželi jsme na rozcviĀku. Bďželi jsme do kopeĀka.
RozcviĀku mďl Šváb ze Svížou. Když jsme se vraceli, byly jsme nďkteĢí unaveni. PĢevlíkli
jsme se a šli jsme si vzít snídani. K snídani byl chleba s marmeládou. Po snídani jsme
JaniĀce dávali koule. Šli jsme hrát hry.
Aranka
9:30-10:30
Šli jsme na louku hrát štafetu. Potom jsme hráli plošinu. Ve štafetď vyhrál team Āíslo 1.
Milan
10:30-11:30
Po rozcviĀce a snídani jsme vyrazili na blízkou louku kde jsme hráli hry KAFE, král vysílá
své vojsko, ale ještď pĢed tím jsme v družinkách luštili šifry a pak jsme stavďli hnízda a
taky jsme kolem nich bďhali rĪzným zpĪsobem a cestou sbírali vajíĀka ( papírová ).
DomĀa
11:30-12:30
NejdĢív jsme dohráli hru „král vysílá své vojsko“ a pak byla svaĀina, ke které byl
pomeranĀ. Pak jsme dostali papír s masopustem, kterého jsme mďli dďlat a mďli si dďlat
masky. Všichni chtďli být turci.
Zdenďk
12:30-13:30
Po svaĀinď jsme zaĀali dďlat masky na masopust. Dostali jsme papíry, na kterých bylo
napsáno, jak probíhal masopust, jaké byly masky a jak vypadaly. Byly to masky 4 turkĪ,
Ženušky, Laufra, Kobylky, Slamďného , Žida, Kominíka, Rasa a muzikantĪ. Když se obďd
pĢiblížil zaĀali jsme uklízet a pĢipravovat se na obďd.
Králík
7
13:30-14:30
PĢed obďdem jsme chvilku ještď dodďlávali masky. Potom byl obďd. K obďdu byla rýže
s Āínou. Pak jsme hráli ÿing-Āang a potom byl polední klid, bďhem kterého jsme šli
s Knoflíkem a CvrĀkem projít a ostatní se zdržovali blízko chaty. Po návratu jsme se
spolu s KáĨou a Kájou pĢipravovaly každá na svoji pĢednášku.
ÿertík
15:30-16:30
-vysvďtlování Pet-boje, hraní Pet-boje, vyhodnocení Pet-boje, návrat do chaty.
Blahoě
18:30-19:30
V tuto hodinu probíhala pĢíprava na masopust. Všichni si dďlali masky. Kominíci si
Āernili obliĀej, kobylky si zase vyrábďly hlavu kobyly, rasové si dďlali Āervené Āepice a
stĢapce. Laurové si brali bílé spodky, slamďní si dďlali slamďné Āepice atd.
Vojta
Sobota
8:30-9:30
Po nároĀné rozcviĀce jsme se vrátili a Āekalo nás to úplnď nejhorší a to úklid. Zabalili
jsme si, odendali matrace a zametli a kluci dďlali to samé. Trvalo nám to celkem dlouho.
Potom se zapískala snídá byl „pori(y)Ā“. Službu mďl JiĢina a Michal. Po dobré snídď nás
Āekalo Āištďní zubĪ, až na Blahonď, kterému slovo zubní kartáĀek asi nic neĢíká…
Knoflík
10:30-11:30
Byla schĪze agentĪ, kde nám ÿeslo prozradil, že ěácí 4 agenti (Šváb, Svíža, Kája,
Messner) se mají sejít ve Spáleném PoĢíĀí. Tam se mďli ve 12:30 setkat a pĢedat tajný
kód. Mďli jsme jen hodinu na to, abychom tam došli.
Diana
11:30-12:30 (díl 1)
Bylo právď 11:30, když jsme pĢešli hranici Spáleného PoĢíĀí. Došel jsem ke kostelu, ale
nikdo nikde tak jsem se vydal nďjakým smďrem. Bylo pĢibližnď 12 hod. PĢijel bílý pasat
vystoupilo 5 divných ĀlovíĀkĪ. Úkol byl jasný zadržet o pĪl jedné ĀlovíĀka - byl to Kája.
Nenápadnď jsem šel za ním zašel jsem do hospody (Āas 12:25). Zbývalo 5 min. do
zaĀátku akce.
12:30-13:30 (díl 2 )
Jsem na záchodď s Kájou. Jsem sám proti ĀlovíĀku. ZaĀal mď dusit svou bundou a chtďl
mď strĀit mezi záchod a zeĊ, ale nikdy se mu to nepovedlo. Masili jsme se dál, pak pĢišel
hospodský, aĨ jdeme ven. Byli jsme v prĪjezdu, ale i odtud nás vyhodili. Šli jsme na
trávu, tam jsem ho znovu shodil – našli jsme zapeĀetďný papír. A pak jsme šli do chaty.
Cesta tam byla nudná, ale pocitovď krátká.Potkali jsme Járu a do chaty jsme dorazili
rychle.
Lukáš
16:30-17:30
PĢipravovali jsme hru o šátky. ZaĀali jsme hrát. Jinak se nic nedďlo.
BarĀa
8
17.30-18:30
Jdeme v lese, blížíme se k místu T. Tam nám vysvďtlují pravidla. Potom jsme se rozlišili
rukávem 1 Āi 2 vyhrnutými potom i nohavice. Potom jsme si dali vlajku. T2 13 b., T3 18
b., T4 12 b.
Jára
Nedďle
8:30-9:30
Ach jo! ZaĀala hrát kytara všichni skuhraj, že musej vstávat (rozcviĀku má totiž Šváb
nikomu) se nechce na rozcviĀku. Náhodou to nebylo tak krutý. Hned jak jsme se vrátili
museli jsme si kompletnď zabalit.
Míša
9:30-10:30
KonĀíme rozcviĀku a vracíme se do chaty, abychom si zase sklidili vďci. Po sklizení jsme
šli na snídani. Byl mazanec s kakaem nebo s Āajem. Potom jsme si do 7 min pĢinesli
bágli a šli na nástup.
Jagger
10:30-11:30
Kolem 10 hodiny ráno byl nástup, ještď pĢed tím jsme si museli bleskovď zabalit a donést
si vďci ven. Na nástupu nám potom Ģekli, že nás chtďli vyzkoušet – jak rychle si umíme
zabalit. Po nástupu jsme hráli hru. Kluci dostali sušenku a šli na pomlázku ( plíst ).
Holky šly malovat vajíĀka.
CvrĀek
11:30-12:30
V 11:30 jsme šli na proutky, ÿeslo se Švábem se rvali, potom když jsme pĢešli potok,
jsme hráli šiškovou válku.Potom jsme hráli na nepĢítele. KoneĀnď jsme dorazili na místo,
kluci se vrhli na proutky a zbytek šel do potoka, a tímto je konec.
Michal
12:30-13:30
Po snídani si všichni museli zabalit bágli a šlo se ven. Poté se rozdďlili kluci a holky,
kluci šli do lesa a holky šly do zchátralé chaty barvit vajíĀka. A barvily, barvily, barvily,
barvily, barvily, malovaly, malovaly, malovaly, malovaly a
TaKája
13:30-14:30
Zatímco jsme my holky obarvovaly vajíĀka v barvď, kluci pletli pomlázky. Za chvilku
pĢíšli kluci a my jsme mely, co dďlat, abychom zahladily ty stopy po barvení. Když jsme
uklidily, pĢeskakovaly jsme potok. Pak vedoucí zapískali na obďd.
Katka
14:30-15:30
Po malování vajíĀek a pletení pomlázek následoval obďd. Mďli jsme párky s bramkaší. Po
obďdď byl polední klid. Skauti se snažili hrát baseball, nďkteré holky chytaly bronz a jiné
si pĢipravovaly stĢíkající flašky na kluky na pondďlí. Pak jsme se pĢemístili za chatu a
byly referáty. Králík – Vánoce, Jára – knihtisk, Diana – W. Shakespeare, Kuba –
lékaĢství.
Edita
zkompletovala JaniĀka
9
ġekli, že…
Jsem si ho obešel, abych ho obklíĀil.
/Kotď o pĢepadení agenta/
Tak jsem ho štípal za cecky, to prej je nejúĀinnďjší.
/Lukáš o tomtéž/
Jé, Kotď jde do ÿíĀova.
/Knoflík/
aneb
Co je u nás nového?
a) Z družinových schĪzek:
-
-
v kvďtnu jsme se pilnď pĢipravovali na SvojsíkĪv závod. CviĀili jsme stavbu
stanu, rostliny a opakovali historii.
na Obvodním srazu, kde se spoleĀnď s tradiĀním Pražákovým memoriálem
konalo i obvodní kolo Svojsíkova závodu jsme jako jediná regulérní hlídka
v kategorii skauti postoupili do Krajského kola závodu. V neoficiálním poĢadí
skonĀila hlídka ve složení Norník, Kolega, Vojtďch, Blahoě, Jirka, Zdenďk na
tĢetím místď ze ĀtyĢ zúĀastnďných hlídek. Mixovaná hlídka se skauty z 24.
stĢediska, ve které byli Bomber a Jagger, skonĀila ještď o jedno místo výš.
Krajské kolo Svojsíkova závodu se konalo 31.5. 2003 v Kunratickém lese. Místo
Jirky a Vojty nastoupili Bomber a Vašek. V tvrdé konkurenci jsme skonĀili na
sedmém místď z osmi hlídek. Do pĢíštích let máme ještď co zlepšovat.
b) Citátky:
No kluci, co je to tady za halas?
/Pan Kolega cituje bratra rozhodĀího/
c) Drby & klepy:
-
deváĨáci zatím padesáti procentní: Vašek pĢijat na JeĀnou, Norník neuspďl ve velké
konkurenci u vojákĪ v Moravské TĢebové
Norník už je taky pĢijat
Pupenci Jarda, Blahoě a Zdenďk nestíhají vlak na Vietnam a nechávají tak
Norníka, Bombera a Áju jet pďknď zadraho bez skupinové slevy
Svíža válĀí s chemií (spíš s jednou konkrétní osobou s tímto pĢedmďtem úzce
spjatou) a peĀlivď si pĢipravuje referát na výbušniny
10
DítČ ohnČ, dítČ hvČzd, co je Kel?
Nosiþi meþĤ, tkalci písní, to je Kel!
KroniKELovec
Roucha poprvné
Autor: Hibi
Datum události: 2003-06-03
Toz první spoleĀný krok k novým rouchĪm
uĀinďn: po volejbale se v KĢiklárnď sešli
Hibi, Petja, Czapusz, Czesülko; Ája tuhnul
v Klementinu, Job na soukromé party.
Czapusz s Czesülkem zavzpomínali na
Švédsko a letecké cesty, míry byly sdďleny,
zálohy složeny, strĢihy (nďkteré) pĢedány.
PokraĀování - nejspíš - v sobotu.
Mizérie
Autor: Joe
Datum události: 2003-05-29
tak aby se nam to nepletlo a abych
nevybocoval z obvyklych koleji - onemocnel
jsem a ode dneska jsem prace neschopen a
tudiz doma. zdravice a podpurne e-maily
vitany. kvetinove kose a misy vybranych
jednohubek taktez... :))
vernisáž v MMM
Autor: Hibi
Datum události: 2003-05-28
... chm - diky Mistru Masopustovi za
propagaci :-) I pres tradicni stresy s
vernisazi mam ale pocit, ze se vystava za
skouknuti stoji... Z Kelu dorazili (krom
mistra galeristy a pulky vystavujicich, tj.
Joba a Hibiho) Jana a Aja (a taky jeho
vinko, chlebik a paprikovy pomazankovy) jinak vetsinu tvorila prizen vystavujicich;
nu, treba se nam nekdy podari to zmenit v
nas prospech...
Nespoutaná lilie
Autor: Joe
Datum události: 2003-05-24
herci umeli text. akorat nas zdrzelo
zpozdeni hibiho, handule a jitky, tudiz se
zaverecne klapky tocily uz za temer plneho
provozu baru. do titulku mame dalsi 2
xichtiky - jitku a joeho. ted nam nezbyva
nez se mohutne pustit do finise zaverecnych 5ti scen...
Pokusné moudro stýÿka Áji
Autor: Ája
Datum události: 2003-05-23
Zdar, tak tohle je mĪj první pokus o nďjaké
to slibované moudro :-) Jsa lehce
frustrován prohlížeĀi, tak asi žádný
nebude.. Abych to objasnil, nejdĢíve jsem
to otevĢel v mozile a koukám, nefachĀí mi
diakritika (Linux/Mandrake/9.1), tak si
pustím Konquerora, a tam zas nejsou vidďt
Āervený rámeĀky kolem textu. Tak zkusím
znova Mozku a vida, fachĀí to. ZĢejmď i na
Linuxu funguje oblíbené pravidlo jedné
nejmenované komerĀní firmy (Zkus
nastoupit a vystoupit). No, takže nakonoce
to moudro:"Konec dobrý, pokraĀování
lepší!" (aneb když to nakonci nevyjde, zkus
to v dalším díle). Mďjte se dďcka a doufám,
že mi to sežere HTML tagy..
zlaty list...
Autor: jobo
Datum události: 2003-05-25
jsem byl rozhodcovat zlatou stezku - zeleny
list (nebo jak se to jmenovalo); bylo to
zajimavy videt jiny nez skautsky oddily, jak
se potykaji s vychovou o zivotnim
prostredi. Velmi inspirativni. Mate-li zajem
pokecame o tom...
telenovela nam zdarne pokracuje. v sobotu
24.5. jsme natocili na dobesce scenu 12
(marcello a romadura v baru, lopez s
mobilem). pozitivni bylo, ze zucastneni
11
PostĢehy odjinud
Tímto napravuji svĪj dluh vĪĀi Knoflíkovi a její spolužaĀce MecháĀkovi. ÿlánek,
který máte teĊ pĢed sebou, jsem obdržel již pĢed docela dlouhou dobou (cca 3
mďsíce) a nejprve si s ním vĪbec nevďdďl rady. ġíkal jsem si: „Mám pĢedstavovat
v ÿísle stĢedisko, které kromď nďkolika výjimek nikdo z nás nezná?“ Po Āase jsme
se k Ālánku vrátil a odpovďdďl si ano. Nesmíme zapomínat na to, že „skauti“, to
není jen náš oddíl a naše stĢedisko, ale spousta dalších oddílĪ a stĢedisek v celé
republice. Co v celé republice – na celém svďtď! (jak jste si mohli pĢeĀíst
v pĢedminulém ÿísle v Ālánku o jamboree). Knoflíkovi i MecháĀkovi se tedy
omlouvám za tak dlouhou prodlevu a pĢedstavování radotínských skautĪ mĪže
zaĀít.
(-sik-)
Naše stĢedisko
x 76. stĢedisko 5. kvďten Radotín sídlí už podle názvu v Radotínď. VĪdcem
tohoto stĢediska je Richard Šanda spíše známý jako Bobr.
x Oddíl skautĪ má sedm ĀlenĪ. Jejich vedoucí je EvĀa Topolová. Naši skautíci jsou:
Zlatokop, Mravenec, Ještďrka, Podpes, Quido, Jarda a Honzík. Chystahí se založit
družinku. Prý se bude jmenovat latinsky rytíĢi, ale jak se to Ģekne si nepamatuju.
Pár nej- z oddílu skautĪ
nejvtipnďjší
nejsprostší
nejvíc se pĢedvádí
nejhodnďjší a
zároveě nejchytĢejší
nejzamlklejší
Zlatokop (když mďl dĢíve dlouhé vlasy, Ģíkali jsme mu
Zlatokopka
Mravenec
Podpes (pĢezdívku má podle knihy BájeĀná léta pod psa)
Honzík
Jarda (ale umí dobĢe rapovat!)
x Oddíl vlĀat je asi „nejfrekventovanďjší“ oddíl v našem stĢedisku. ÿleny tďžko
spoĀítat – poĢád pĢichází nďkdo nový, ale uvedu alespoě ty stálejší: BrouĀek,
Tomáš, Vašek a Pepa (všichni mají jedno spoleĀné nej- : jsou nejzlobivďjší), Martin,
Aleš a Míša (mĪj brácha). Jejich vedoucí jsou Cipísek a Jíra. oba dva jsou moc
fajn.
x Nás skautek je šest, i když jedna už za chvíli odejde k roverkám. Právď tvoĢíme
družinku na SvojsíkáĀ. Už jsme se rozhodly, že budeme Vydry. Náš pokĢik bude
pravdďpodobnď:
Vydry naše jméno je,
oblíknem se do kroje.
Kroj nám totiž velmi sluší
a to víc než psovi uši.
ÿlenky jsou: Štďpa (autorka pokĢiku), Pájinka, její sestra Eliška, Janula, Anuška a
já - MecháĀek (kdyby nďkoho zajímalo, proĀ mám pĢezdívku MecháĀek, tak je to
proto, že jsme na výpravď do Prokopského údolí s Bobrem svedla „mechovou
koulovaĀku“. Naší vĪdkyní je Lucka (dĢíve se jí Ģíkalo KopĢiva)
x Svďtlušky – asi nejzlobivďjší oddíl ve stĢedisku – poĢád se hádají – prakticky
s nima není k vydržení. Jsou to: Madlenka (nejhodnďjší svďtluška), HusĨáĀek
12
(nejveselejší svďtluška), Bára, Bára – Veverka, Linda (nejzlobivďjší svďtluška),
Vendulka a OlĀa. Vedou je roverky Oslík a AlĀa.
x Roverský kmen má mnoho ĀlenĪ. PatĢí do nďj napĢ.: Nina, Oslík, Markéta –
SkĢíva, AlĀa, Bejbák (Baby), Buldok a Myšák. Škoda, že tyhle lidi neznáte, protože
už byste se váleli smíchy. ZvlášĨ s Buldokem.
x Nutno ještď zmínit pár „vedoucích, kteĢí nikoho nevedou“, což jsou Jumper,
Michal, Linda, Denisa, Žigi – šikula a Miro.
Na nápad napsat nďco do ÿísla mď pĢivedla Knoflík (::), se kterou chodím do tĢídy.
doufám, že se vám mĪj Ālánek líbí, snad se nďkdy doĀkáte druhé kapitoly. Za vaše
názory a pĢipomínky pĢedem dďkuju.
MecháĀek
Ālenka 76. sk. stĢ, 5.kvďten Radotín
125. dívĀího oddílu Trojlístek radosti
družinky Vyder
PS: Máte-li nďkdo další kamaráda nebo kamarádku, který je Ālenem nďjakého
skautského oddílu a chtďl by ho pĢedstavit v ÿísle, neváhejte a zaĢiĊte, aĨ sepíše
obdobný Ālánek. Poté mi ho pĢedejte, nebo jej zašlete na redakĀní e-mail (ten
Ālánek).
Povedlo se! A já jsem zachránil Ālánek o dobď kamenné. Je to super a doba
kamenná se tím opďt vrací na stránky ÿísla.
Slíbil jsem vám, že budu pokraĀovat ve svém Ālánku o dobď kamenné. (to bylo v 33.
ÿísle – skoro pĢesnď pĢed rokem – pozn. red.) „Doba kamenná“ vznikla spíše jako
pokus o vtip a legraci (to se taky povedlo - prý každý, kdo to Āetl, se zasmál.)
Pokud jste neĀetli mĪj první Ālánek, mĪžete zaĀít teĊ a tady - toto je nezávislé
pokraĀování ,,Drsné doby kamenné“.
Ale asi to taky bude poslední Ālánek z doby kamenné (Āas od Āasu se možná v ÿísle
objeví nďco o minulosti: napĢ.:Vikingové). Já se teĊ chystám psát nové vďci. Od
pĢíštího Āísla se budu snažit psát nebo shánďt nďjaké kritiky - buĊ z knihy nebo
filmu.
Toto je:
Drsná doba kamenná II
PĢed 3,5 miliony let
Ve východní Africe byly nalezeny otisky
nohou starších než 3,5 mil let. To
dokazuje, že tvorové, kterým Ģíkáme
,,hominidé", chodili po dvou nohou. A co
má být, Ģeknete si. To zvládne i miminko
v plenkách! Ano, ale díky tomu se jim z
pĢedních konĀetin vyvinuly ruce a oni do
nich mohli brát nástroje. Tito ,,hominidé"
nakonec dobyli celý svďt, jak uvidíte.
PĢed 3,2 miliony let
V Africe byla nalezena kostra lucy, která
chodila
po dvou nohou. Tu pĢezdívku
dostala podle písnď skupiny Beatles Lucy
in Sky with Diamonds
(lucy na obloze
s diamanty)! Byla jen 120 cm vysoká a její
mozek mďl objem pouze 400 kubických
centimetrĪ. Archeologové našli dĪkazy, že
rodina
devíti
podobných
hominidĪ
zahynula pĢi nďjaké nenadané katastrofď možná mďli tak malé mozeĀky, že je
nenapadlo utéct! Tohle je vĪbec první
tragédie v lidských dďjinách, o které víme.
13
PĢed 2,5 miliony let
Nejstarší
hominové
se
mďnili
v
,,novodobďjší" lidské bytosti a používali
kamenné nástroje. ġíkáme jim Ālovďk
zruĀný (latinský Homo habilis )
Evropy. Tehdejší lidé objevují Austrálii, což
je špatná zpráva pro klokany. Hominidé
v Evropď a v Asií pohĢbívají své mrtvé,
muži se pochovávají s masem a nástroji,
ženy jen tak, bez niĀeho.
PĢed 70 000 až 30 000 let
Už se zase ochladilo, zaĀíná doba ledová.
Homo sapiens sapiens se stďhuje do
700 až 500 pĢ.n.l.
Nastává doba železná. TeĊ už lidé musejí
mít nervy a svaly ze železa.
Otázky a úkoly
1)Archeologové zjistili, co jedli pravďcí EgypĨané 11 tisíc let pĢedtím, než byly
postaveny pyramidy. Co zkoumali ?
a) Egyptské kuchaĢské knihy nakreslené na kamenech pohĢbených v písku.
b) Výkal pravďkého dítďte.
c) Pravďké stoliĀky, ve kterých uvízly zbytky jídla, protože zubní kartáĀky tehdy ještď
neexistovaly.
2) Lidé doby kamenné si vyrábďli barvy ze žlutých, Āervených, hnďdých a Āerných
železných rud. Než zaĀali malovat na stďnu v jeskyních, museli tyto barvy v prášku
smíchat s tekutinou. Jakou?
c) S mamutí moĀí
d) S angreštovým pivem
e) S krví
3) Co lidé doby kamenné používali místo toaletního papíru ?
d) mech
e) Jelení kĪži
f) JežĀí kĪži
4) V roce 1915 se Stonehenge prodávalo v aukci. Kdo ho koupil a proĀ?
e) Majitel zábavního parku, který ho chtďl použít jako ústĢední bod tématického parku o
dobď kamenné, tzv. „ Jeskynního svďta "
f) AmeriĀan, který ho chtďl v Kalifornii
g) BoháĀ, který ho chtďl darovat své ženď.
5) Jak lidé doby kamenné žijící vysoko v bolivijských horách Andách uchovávali
brambory Āerstvé ?
a)Zahrabali je do jámy
b) Smažili z nich na lamím sádle brambĪrky, které balili
c) Zmrazili je.
6) Kde byl nalezen zkamenďlý zub dávného Āínského hominoida ?
a) Na staveništi Velké Āínské zdi.
b) V jedné Āínské lékárnď
c) V jednom Āínském bufetu.
7) NďkteĢí Āistotní lidé doby kamenné dďlali nďco, na co i dnešní lidé zapomínají.
Ale na co ?
a) ÿistili si zuby
b) ÿistili si boty
c) Po veĀeĢi umyli nádobí
14
8)Kdo vyrobil první bumerang ?
a) Austrálci v dobď kamenné.
b) SeveroameriĀtí Indiáni v dobď kamenné
c) Australští pĢistďhovalci v roce 1822.
9) Jak lidé v dobď kamenné oslavovali velké události?
j) Odpalovali rachejtle
k) Pili spoustu alkoholu
l) Zápasili s jeskynními medvďdy.
10) Jak ve Švédku v dobď kamenné pomáhali zemĢelým do posmrtného života ?
k) Vyryli jim do kamene mapy s vyznaĀenou cestou
l) Nechali dveĢe od hrobky otevĢené, aby duch mrtvého mohl ven
m) Když mrtvého položili do hrobu, stĢíleli do nďj šípy.
To je vše pro toto ÿíslo
sepsal
Mistr pera - Blahoě
ÿervený trpaslík poĀtvrté
Ve Ātvrté Āásti „seriálu o seriálu“ se vám pĢedstaví android Kryton. Seznamte se
z nejsympatiĀtďjší plechovou hubou, která se v této galaxii nachází. V Āásti Víte,
že? se mimo jiné dozvíte, co všechno Kryton mĪže zapojit do své tĢíselné zásuvky
a mnoho dalšího.
PĢedstavujeme:
KRYTON
JMÉNO: Kryton 2X4B 523P (Android s porouchaným programem
POVOLÁNÍ: práce všeho druhu
RODIÿE: profesorka Mammetová a spoleĀnost Divadroid
STATUS: Matka Terezoid
ŽIVOTNÍ LÁSKA: zelená slizka Kamila
MILUJE: uklízení, film Casablanca
NESNÁŠÍ: Kochanskou, nepoĢádek, Hudzena 10, salátový dresink
VYBRANÉ PġEZDÍVKY: Chachumbabu (Vykuk v plechovém rouše), Placatá hlava, Plechovej
zmetek
ALTER EGO: Jake Buchar, šerif, Bongo, Sammy BouchaĀka
Vždy poslušného a pilného robota osudovď poznamenalo setkání s Listerem.
Koncem 23.století došlo k velkému rozvoji automatizace a spoleĀnosti zaĀaly vyvíjet stále
dokonalejší roboty. Série 3000, která byla vyrobena na Tchai-wanu se stala velmi
15
neoblíbenou pro svou dokonalou podobnost s lidmi a proto byly nadále vyrábďny roboti
od lidí odlišní.
V roce 2296 byl vynalezen spoleĀností Infomax Data pĢevratný vizuální systém verze
IX.05, který je použitý i pro výrobu robotĪ série 4000.
V roce 2340 se profesorka Mametová, která pracovala pro spoleĀnost Diva Droid, rozešla
se svým snoubencem, bioinženýrem Johnem Warburtenem. Jako pomstu stvoĢila novou
sérii robotĪ 4000 k jeho obrazu - nafoukané, smďšného vzhledu a popudlivého. Kromď
Krytona mezi tyto roboty patĢil také Able, se kterým se pozdďji Kryton setkal.
Kryton byl naprogramován jako služební robot a umisĨován na kosmické lodi k potĢebď
posádce. Jednou z lodí byl Augustus, na které všichni zemĢeli sešlostí vďkem.
Jeho posledním pĪsobištďm byla Nova 5, na které došlo k nehodď a celá posádka
zahynula. Kryton vyslal nouzový signál, který zachytil ÿervený trpaslík. Kryton se stal
Ālenem nové posádky Trpaslíka. VzbouĢil se proti rozkazĪm Rimmera a odjel na Listerovď
vesmírném motocyklu. Narazil do asteroidu a rozbil se na kousky.
Lister ho opravil, ale nedokázal už obnovit jeho pĪvodní osobnost. Kryton si vypďstoval
charakterové vady a stal se nezávislým.
Výroky
Vesmír
LISTER: Právď si odpojil snímací pult!
KOCOUR: Ovšem, vždyĨ si fénuju vlasy.
RIMMER: My právď sledujeme UFO.
KOCOUR: Jóó, a kvĪli ufounĪm mam vypadat jako
Frankensteinova nevďsta?
RIMMER: Si zcela egocentrický, pĢi prvních potížích
uteĀeš, staráš se jen o sebe, si ješitný, sobecký,
narcistický, posedlý sám sebou.
KOCOUR: To sou moje nejlepší vlastnosti.
RIMMER: Ehh, KRYONE, jdi první, ve vďtšinď filmĪ to
schytá ten ve pĢedu jako první.
KRYTON: Ve filmech, které jsem vidďl já to byl vždycky
ten chudák, co kryl ústup, který to schytal první, takže
ostatní netušili, že byli napadeni.
RIMMER: Máš pravdu, máš pravdu. MĪžeš jít vepĢedu i
vzadu a já uprostĢed?
Víte, že?
Kryton je naprogramovaný tak,
aby zvládl všechny známé
vesmírné stravovací techniky,
vĀetnď používání Saturnskeho
mluvícího nože, Āasto smrtící
MarĨanské bumerangové lžíce
a taky Mimosianských hĪlek z
antihmoty? (32. Legie)
Kryton mĪže do své tĢíselné
zásuvky pĢipojit mimo jiné
vysavaĀ, cirkulárku, vrtaĀku
nebo dokonce šlehaĀ?
Krytonovi
oĀi
jsou
staré
509tky s automatickou rohovkou, ohnisková vzdálenost 15?
(19. Kamila)
Kryton používá na své krĀní
matky
SuperMogul?
(19.
Kamila)
KOCOUR: Jak ses mďl jako kĢeĀek?
LISTER: UrĀitď líp, než jako slepice. To myslíš jako vejce.
Je z tebe slepiĀí prdelka a proto furt kdákáš. Snažil sem
se zakvokat: proboha, vraĨte mi mozek!
Krytonovi
programátoĢi
se
mylnď domnívali, že tabulky
frekvence stĢevních pohybĪ
dinosaurĪ nebudou potĢeba.
Imbecilové! (51. Pete 2)
KRYTON: Jsem Ālovďk! MĪj nejvďtší sen se splnil. Poprvé
zažiju skuteĀné pocity. Jeden mď zrovna teĊ ovládá.
Jsem ve šĨastném režimu, nikdy pĢedtím sem nic
takového nezažil, áh, až na to, když sem do své tĢíselné
zásuvky omylem zastrĀil praĀku s pĢedním plnďním.
Jsem Ālovďk!!!
Krytonova
pravá
bradavka
slouží k regulaci tďlesné teploty a levá k nastavení krátkovlnného rozhlasového pĢenosu.
(20. D.N.A.)
16
KRYTON: No, když sem byl robot, používal jsem pravou bradavku k regulaci tďlesné
teploty, zatímco levá sloužila hlavnď k nastavení krátkovlnného rozhlasového pĢenosu.
Ale nyní, aĨ s nimi kroutím sebevíc, nemĪžu žádnou jazzovou stanici chytit.
LISTER: Já jen tomu pĢístroji nevďĢim. Vim, že sem staromódní, ale my sme vďĢili, že
kdyby BĪh chtďl, abysme lítali, nestvoĢil by španďlskou letovou kontrolu. AĨ si ten
pĢístroj léĀí všelijaký nemoce, ale nemĪžeš mďnit lidi na to, co nejsou. Seš jenom to, co
seš. Nebyl to Descartes, co Ģek´: „Sem to, co sem!“
RIMMER: Né, to byl Pepek námoĢník.
LISTER: AĨ to Ģek´ kdokoliv, byl to velkej filozof a myslim si, že taky Ģek´: „Musíš zĪstat
vďrný tomu, co si!“
zdroj: www.reddwarf.wz.cz
vybral Šík
Povídání o pĢezdívkách
Už mď omrzelo psát jen o Výpravách, a tak jsme se minulý rok rozhodl, že napíšu
povídání. Napsal jsme „Drsnou dobu kamennou“ a co jsem slíbil, jsem nesplnil.
Všechno s sebou vzal poĀítaĀ (zĢejmď do vďĀných lovišĨ – pozn. red.). A tak jsem
pĢestal mluvit a pĢemýšlet nahlas a teĊ píšu na psacím stroji svého dďdeĀka stejnď
jako pĢedtím na PC. Má to nďkolik výhod. NapĢ.: Nemusím Āekat, než se to
vytiskne (moje tiskárna je patrnď stejnď stará jako Jeruzalém a možná pamatuje i
živé trilobity).
TeĊ jsem zaĀal psát zajímavou vďc. Napadla mď jen tak. A sice psaní o pĢezdívkách.
PġEZDÍVKY
K Āemu vlastnď slouží?
ProĀ je nďkdo vymýšlí? Co z toho má?
To jsou mé otázky. Zajímalo by mď, co si o tom myslíte. Napište to kdyžtak do ÿísla.
Já si myslím toto:
x PĢezdívky slouží k tomu, aby si Ālovďk u nďkoho pamatoval pĢezdívku a ne jenom
jméno. Kolik je na svďtď JanĪ? Stovky – prostď nespoĀetnď moc. A kolik je na svďtď
BlahoěĪ? Jen jeden (alespoě doufám) (my taky – pozn. red.) a jsem to já. Kolik je
VaškĪ? Moc. A ŠíkĪ málo a ŠejkĪ ještď míě.
x Jak pĢezdívky vznikaly? Asi zkomolením jmen nebo pĢíjmení (pĢ.: Hejhal – Hejkal)
nebo pĢidáním vďci pĢed jméno (pĢ.: Blahoě = BLÁznivý HoNza + háĀek nad n)
nebo jen tak podle toho, co udďlali, nebo, jak vypadají (pĢ.: Ája, CvrĀek,…)
Blahoěova anketa - Rozbor pĢezdívek
Mď i mnohé z vás by jistď zajímalo, co znamenají následující pĢezdívky a jak a proĀ
vlastnď vznikly? Nďkteré jsou jednoduché jak facka, nďkteré pak složité
DNEŠNÍ NABÍDKA: Messner, Knoflík, Tomega, Job, ÿeslo, Svíža, Šváb, HojíĢ
¾odpovídejte na www.anketa.blahon.cz (ne to byl vtip, teĊ už jen pravdu). StaĀí na kus
papíru pĢímo mď nebo svému vedoucímu (ne na disketď, jelikož jsem bez poĀítaĀe, já
vím, je to hrozné, ale co mám dďlat?)
V pĢíštím ÿísle uvedu nejvtipnďjší odpovďdi, ale také odhalím pravdu o vzniku a
významu jednotlivých pĢezdívek.
Na vaše odpovďdi se tďší
Blahoě
17
Scouting for Boys
vybrané kapitoly z knihy Roberta Baden – Powella
ZÁCHRANÁġI
Na svďtď asi nejsou vďtší hrdinové než
námoĢníci z pobĢežních strážních ĀlunĪ.
Na všech svďtových moĢích a oceánech
musí být pĢipraveni kdykoli vyplout i za
nebezpeĀných bouĢí a pĢi záchranď jiných
lidí riskovat svĪj vlastní život. Protože to
dďlají tak Āasto a klidnď, zvykli jsme si to
brát jako samozĢejmost, a pĢitom není nic,
co by zasloužilonáš vďtší obdiv.
Jsem rád, že je u námoĢních skautĪ tolik
chlapcĪ. Tím, že se uĀí námoĢnickému
umďní, uĀí se také sloužit své zemi dostanou se do váleĀného loĊstva nebo
budou pracovat u obchodního loĊstva, Āi
jako pobĢežní záchranáĢi.
LoĊ mĪže být nebem, ale i peklem - to
záleží na posádce. Pokud jsou její Ālenové
nevrlí, nepoĢádní, Āasto reptají, potom to
není dobrá spoleĀnost. Když jsou však
podobnď jako skauti odhodlaní udďlat, co
je v jejich silách, dávat i brát a udržovat
vďci v poĢádku a Āistotď, vytvoĢí šĨastné
spoleĀenství a budou na moĢi spokojeni.
spoleĀníkĪm poctivé, jestliže neumíte
plavat. Když se pĢevrátí loĊ, ve které
dovedou všichni plavat, pak je to legrace.
Pokud je ale mezi nimi neplavec, musí
ostatní
riskovat život, aby ho udrželi nad hladinou.
MĪže se vám také stát, že prožijete horké
chvíle, když uvidíte, jak se nďkdo topí.
Pokud jste plavci, doplavete k nďmu,
správnď ho uchopíte a dotáhnete ke bĢehu.
Zachráníte tak lidský život. Ale co když
plavat neumíte? Pak je to otĢesný zážitek.
Víte, že byste mďli udďlat víc, než jenom
volat o pomoc, zatím co ten ubožák bojuje
o život a postupnď vám pĢed oĀima slábne.
Nebudu to popisovat, je to dďsivý obraz a
bude se vám vybavovat až do konce života,
protože víte, že se ten Ālovďk utopil tak
trochu i vaší vinou. ProĀ vaší vinou?
Protože kdybyste byli opravdoví skauti,
nauĀili byste se plavat a mohli
jste ho zachránit.
PLAVÁNÍ
Jestliže žijete blízko vody, mďli byste
zvládnout také jízdu na loĊce. Umďt hodit
kotevní lano tak, aby doletďlo na jinou loĊ
Āi pĢístavní molo, nebo chytit a upevnit
lano, které nďkdo hodil vám. Mďli byste
také umďt házet záchranný kruh tomu,
kdo se topí. Mďli byste umďt udďlat vor z
jakéhokoli
dostupného
materiálu,
napĢíklad z prken, klád, barelĪ, pytlĪ
naplnďných slámou apod.
Plavat by se mďl nauĀit každý kluk.
Nďkomu se to podaĢí napoprvé, jiným to
trvá déle. Mnď samotnému to nejdĢív vĪbec
nešlo. Mďl jsem malou dušiĀku, protože
jsem se bál vody, ale pak se mi podaĢilo
strach pĢekonat a zjistil jsem, že to jde
celkem snadno. PĢedtím jsem se vždycky
strašnď snažil a dďlal zuĢivá tempa, ale pak
jsem zjistil že je potĢeba jít na to zvolna,
klidnď. S vodou jsem se spĢátelil a plavání
mi pak šlo docela lehce.
Plavání není však jenom zábava. Když
sjíždíte Ģeku nebo plachtíte, není vĪĀi
ġÍZENÍ LODI
vybral Job
18
ÿeskoslovenské opevnďní 1935-38
DďlostĢelecké pozorovatelny tvrzové a izolované
Pozorování pĢedpolí bylo zajišĨováno
ze zvonĪ osazených v jednotlivých objektech, pozorování se provádďlo buĊ ze zvonĪ
ZN anebo ze specializovaných dďlostĢeleckých pozorovacích zvonĪ ZP.
ZN sloužily jako stanovištď pozorovatelĪ
pro zbranď objektu, výjimeĀnď se mďly do
palebné pĢehrady zapojovat LK vz. 26.
Oproti tomu ZP byly urĀeny pouze pro
pozorování pomocí 2 nebo 3 (výjimeĀnď 4)
prĪzorĪ (oproti ostatním zvonĪm mďl
ozuby vyfrézován pĢímo do stďny) anebo
periskopu ve vrchlíku. VnitĢek zvonu byl
pĢišroubován pĢídavný ochranný pancíĢkošilka o tloušĨce 2 cm. Ten sloužil k
ochranď pozorovatele a optiky pĢed stĢepinami oceli, která se mohla pĢi ostĢelování
vyštípnout.
Zpďt k periskopu: šlo o speciální pevnostní
periskop s mďnitelným zvďtšením (6x nebo
10x). PrĪmďr otvoru periskopu ve vrchlíku
je 300mm. Váha byla kolem 75 kg a tak
pro vysunutí musel být používán zvedací
mechanismus ovládaný koleĀkem.
Další, specifiĀtďjší, informace lze najít ve
Fortsborníku 4/5. V pĢípadď zájmu - je v
mém
repertoáru.
Houba
Foto: Svíža
PrĪzory byly uzavĢeny nejen neprĪstĢelným sklem, ale i zcela zaslepitelné ocelovým šoupátkem.
Pozorovatelny byly budovány pro
potĢeby velitele tvrzí a velitele tvrzového
dďlostĢelectva na místech dobĢe krytých
palbou ostatních srubĪ a zároveě s dostateĀným výhledem do pĢedpolí. Vďtšinou se
pozorovatelny nacházely mimo okrsky
tvrze, snížila se tak jejich zranitelnost a
pozorování nebylo stďžováno rozptýleným
prachem a dýmem pĢi dďlostĢeleckém
ostĢelování.
Pozorovatelny byly stavďny jako
tvrzové nebo izolované dle podmínek, které
panovaly kolem tvrze.
Celá pozorovatelny byla z vďtší Āásti
zapuštďna do zemď anebo dĪkladnď obsypána záhozem. Na povrch tedy vyĀníval
pozorovací zvon spolu se zvonem na
blízkou ochranu objektu (vyzbrojený lk vz.
26) a pak jen prostor vchodu, vďtšinou s
jednou krycí stĢílnou (v pĢípadď objektu
izolovaného). Celkem byly postaveny pouze
3 kusy pozorovatelen - 1 tvrzová (MO-S42
Nad hájem, tvrz Smolkov) a 2 kusy
samostatných dďlostĢeleckých pozorovatelen (K-S12b Utržený, tvrz HĪrka; R-S91
Vrchol, tvrz HaniĀka).
Technicky zajímavá je izolovaná
pozorovatelna K-S12b. Je totiž Ālenďna do
tĢí pater. Vchod vede do stĢedního a navíc
se nachází za diamantovým pĢíkopempĢechod byl Ģešen pomocí padacího
mostku z perforovaného plátu železa. V
tomto patĢe se nacházela kanceláĢ/ubikace
velitele, místnost telefonisty, kanceláĢ
dďlostĢeleckých pozorovatelĪ a mimo to
ještď ubikace pro dva dďlostĢelecké dĪstojníky a dva muže, mimo tyto míst-nosti
ještď vchod do pozorovacího zvonu ale také
WC a stĢílna krycí zbranď N. V patĢe
spodním byla agregátovna s filtrovnou,
studna, ĀistiĀka OMS, sklad barelĪ s
naftou, kanceláĢ s radiostanicí a zemní
telegrafií a ubikace pro 4 muže. Patro nej-
19
vyšší obsahovalo vrchní Āást dďlostĢeleckého pozorovacího zvonu, vchod do zvonu se
zbraní
N,
sklad
potravin
a
dvď
dvoutisícové nádrže. Celý objekt je stupnďn
o 2,9 m smďrem k nepĢíteli, objekt se totiž
nachází na terénní vlnď, tak se pĢizpĪsobil
samoty. Tady jsem tak pro-dlužovanou
chvilku rozjímal... Tady se mi naposledy za
tento rok rozbouĢilo srdce a bďhal mráz po
zádech pĢi pomyšlení na osud objektu a na
vesniĀky s obyvateli, kteĢí byly hozeni v `38
pĢes palubu…
K-S12b
okolní krajinď. stavba se nachází poblíž
kóty 718m Veselka a je viditelný pouhým
okem z pĢední Āásti tvrze HĪrka (smďr
pĢibližnď Východo-východo-jih). Zajímavď je
Ģešen zpĪsob sání Āerstvého vzduchu - celý
prostor vchodu je zapuštďn pod zem a tak
nebylo možno zajistit nasávání pĢes otvor
dveĢí. Bylo nebezpeĀí, že se v prohlubni
budou usazovat BCHL, pak by se muselo
neustále filtrovat na protiplynový okruh,
což snižovalo výkon celého soustrojí a
kladlo zbyteĀné nároky na samotné filtry.
proto bylo nasávání Ģešeno pĢes stĢech
pomocí malého ventilaĀního zvonu-houby.
objekt je postaven ve III. stupni odolnosti.
Jde o jeden z nejkrásnďjších objektĪ, který
jsem potkal, obzvláštď pak ve spoleĀnosti
pomalu padajícího soumraku a tiché
Foto: Svíža
Jediná tvrzová pozorovatelna, náležící tvrzi Smolkov, mďla relativnď jednoduchý
šestiúhelníkový tvar a hlavní chodbou na
podélné ose. Oba zvony se nacházely na
zvon pozorovací
Foto: Svíža
20
této ose. Celá stavba byla opďt Ālenďna na
dvď patra a lomena ve smďru pozorovacího
zvonu. V horním patĢe se nacházely vstupy
do zvonĪ, Místnost radiostanice, místnost
telefonisty, ubikace a kanceláĢ velitele a
schodištď do podzemí. Ve spodním patĢe
byla filtrovna a ubikace pro poddĪstojníky
a mužstvo(v oddďlených místnostech) a
samozĢejmď schodišĨová šachta. Celá
stavba je až po stĢechu zasypána. Filtrace
byla opďt Ģešena pĢes stropnici, tentokráte
dvďma ventilaĀními zvony - nasávání a
výduch.
TeĊ možná skonĀil poslední díl "ÿesko-slovenského opevnďní 1935-38".
Nemyslím, že tento seriál, tuším že nejdelší v ÿísle-patnáct dílĪ, ještď
zajímá dostateĀný poĀet lidí na to, aby stálo za to zabírat místo v
ÿísle. Mimoto pro mď již není taková sranda psát zrovna takhle
zrovna o tomhle. Proto bych vás poprosil, abyste kontaktovali buĊ
redakci, anebo ještď lépe mď osobnď a sdďlili, zda si pĢejete aby
Opevnďní dál vycházelo v záĢí, nebo abych se pustil do rozebírání
válek neb bitev 20. a 21. století (a "pĢíbuzných themat) nebo s psaním
ĀlánkĪ podobného ražení radďji skonĀil (nepĢestanu i kdyby Āert na
koze jezdil, ale aspoě to zní demokratiĀtďji).
DopĢedu mĪžu slíbit opravdu rozsáhlý Ālánek Airsoft na záĢí a na nďj
navazující Polní výstroj…
Sv!ža
Cestopis
Jižní Amerika 2002
1 díl
(24. – 29. Āervna 2002)
Hned po loěském letním táboĢe se vydali ÿeslo, David, Martin a Veronika Koutní
na 40 denní expedici do Jižní Ameriky. V dalších pďti Āíslech ÿísla se s vámi podďlí
o nďkolik vybraných zážitkĪ a vzpomínek, které si s sebou pĢivezli z Peru a Bolívie.
V dnešním prvním díle Veronika popisuje let do Ekvádoru, první krásné zážitky a
tvrdé zkoušky, noĀní koupání v Pacifiku a setkání s Andami.
To byly vďci! Už dávno jsme byli
pĢipoutaní, letadlo se rozjíždďlo a ÿeslo s
Davidem se hluboce nadechli a pĢipravili
na první let v živote. Byl tomu víc než rok,
co jsme sedďli v obýváku ve švédském
Oxelösundu a vykládali jsme si o tom, na
jaká místa ve svďtď bychom se nejradďji
vydali kdybychom mďli na vybranou. TĢi
z nás: ÿeslo, David a já - Veronika, jsme
všichni zaĢadili na první místo návštďvu
legendárního peruánského Machu Picha.
PĢedstavovali jsme si incké mďsto a jeho
ruiny vysoko mezi mraky v zeleni And,
21
které opravdu bylo jen legendou a starou
pohádkou až ho v roce 1911 objevil
americký archeolog Hiram Bingham. Tak
jsme si Ģekli, že zaĀneme smďĢovat naše
spoleĀné plány na uskuteĀnďní nejvďtšího z
velkých cestovných snĪ - expedici do Jižní
Ameriky. A teĊ´- rok byl pryĀ a bylo to
tady. ÿSA letadlo se rozjelo a v nás proudil
adrenalin a bublala velká radost. KoneĀnď!
Po spoustď plánování a zaĢizování mohla
naše cesta zaĀít.
hranici, byla už skoro pĪlnoc (nebo spíš
Āas vstávat). Vystoupili jsme z autobusu.
Bylo tam prázdno jako v pytli. Co teĊ?
Naštďstí se brzy objevil nďjaký Ālovďk,
kterého jsme se mohli zeptat na smďr k
peruánské hranici. Pán byl hodný a
doprovodil nás až na hraniĀní kontrolu.
Tam Āekala spousta taxikáĢĪ a zaĀal velký
boj. My, s naši španďlštinou-nešpanďlštinou (která se hlavnď mluví rukama a
nohama a kterou nejlíp ovládá Martin),
jsme se pustili do smlouváni a zjišĨovaní co
dál. Nakonec jsme identifikovali (alespoě
jsme
mďli
ten
pocit)
nejvýhodnďjší
alternativu. TaxikáĢi nám
pomohli s
Když jsme o 15 hodin pozdďji pĢistáli v
Quitu, hlavním mďstď Ekvádoru, pouze 20
kilometrĪ na jih od rovníku a 2900 metrĪ
nad moĢem, ÿeslo a David už
mďli za sebou ĀtyĢi lety; Praha - Ekvádor
Amsterdam dvď hodiny, tĢi
Hlavní mďsto: Quito
hodiny Āekání, pďtihodinový let Plocha: 283,560 km2 (3,5 krát víc než ÿR)
z Amsterdamu do Bon Aire Nejvyšší bod: Chimborazo 6,267 m
(malý,
tropický
jihokaribský Obyvatelstvo: 13,5 milionĪ (o nďco víc než ÿR)
ostrĪvek v Nizozemských Anti- Hustota zalidnďní: 48 obyvatel/km2 (133 obyvatel/km2 v ÿR)
lách), hodinka Āekaní, tĢího- Porodnost: 3 dďti/ženu (1,2 dďti/ženu v ÿR)
dinový let z Bon Aire do Guyaq- Mďna: USD (1 USD = 27 CZK)
Hrubý domácí produkt (finanĀní stav): 82 tis. CZK (5 krát
uil (nejvďtší mďsto Ekvádoru), ménď než ÿR)
další hodinka Āekaní, a pak Jazyky: Španelština, Quecha a jiné indianské jazyky
poslední hodina v letadle z Guya- Založení: samostatnost - 1830
quil do Quita. Sotva jsme se
nďkolika cestami tam a zpďt mezi
nadechli teplého, tropického vzduchu a už
peruánskou a ekvádorskou celnicí, než
jsme vyráželi zjišĨovat, jak se nejlépe (a
jsme mďli v pasu všechna vyžadovaná
nejlevnďji) pĢepravit do Peru. (PĪvodnď
razítka
a
mohli
se
nechat
svést
jsme neplánovali pĢílet do Ekvádoru, ale
dvouhodinovou cestou pĢes hranici do
pĢímé letenky do Peru už nebyly k dostáni,
pĢímoĢského peruánského mďsta Mancury.
takže jsme díky tomu nakonec navštívili o
Bylo pĪl tĢetí ráno. Rozhodli jsme se, že se
jednu jihoamerickou zem víc.)
vyspíme na dlouhé pískové pláži, postavili
Mďli jsme štďstí. Paní na letišti nám
jsme stan a hodili tam vďci. A ješte než
poradila, jak nejlíp dál, a my, ĀtyĢi obĢi
jsme zalezli do spacákĪ, šli jsme se za
s velkýma ruksakama, jsme se naskládali
úplěku poprvé vykoupat v jihoamerickém
do malého ekvádorského taxíku, který nás
Pacifiku. A pak - spát…
odvezl na nádraží. Nasedli jsme do
autobusu a o pďt minut pozdďji jsme odjeli
Vzbudili jsme se spoleĀnď se sluníĀkem,
smďrem na jih. Byli jsme skoro sami, byl
které o pár hodin pozdďji nabarvilo oblohu
klid a teĊ teprve jsme si vydechli a v duchu
a svítilo rybáĢĪm, kteĢí se právď vydávali
pĢistáli. Tak jsme se rozsadili, vyvalili oĀi z na ranní lov. O pár hodin pozdďji nám
okna a zaĀínali vnímat krajinu, pĢírodu, opravdu zaĀínalo docházet, že jsme na
rostliny, zvíĢata, lidi, jejich chaloupky a rovníku (i když jsme vlastnď už byli
sem tam také nďjakou stavbu, která by si nďjakých 500 kilometrĪ na jih od nďj).
pomalu zasloužila název dĪm, sucho, Ostré sluníĀko pálilo, my jsme se koupali,
odpadky a nepoĢádek. Z Quita jsme odpoĀívali a stavďli z vysoce cenďných
vyráželi odpoledne (doma se sedmiho- deštníku sluneĀníky. Pak jsme s Martinem
dinovým Āasovým posunem byl už nejspíš šli do mďsta na nákup a výmďnu na soli
Āas na spaní) a když jsme dorazili na (peruánské peníze). Vrátili jsme se se
22
Q
Guatyaquil
Mancura
Cajamarca
zeleninou, ovocem, vodou a
tďstovinami a po ovocné svaĀince
pĢišla Ģada na ÿesla a Davida,
kteĢí šli hledat Internet, aby
poslali zprávu domĪ, že jsme dobĢe dojeli.
Na veĀeĢi jsme si v moĢské vodď uvaĢili
nesmírnď slané tďstoviny (Ālovďk se stále
uĀí…) a rajskozeleninovou omáĀku. Najedli
jsme se, padla tma a pĢed usnutím jsme
hledali jižní polární hvďzdu. Martin, David
a já jsme usínali pĢi ÿeslovď Ātení spoleĀné
cestovní pohádky Astrid Lindgrenové
“BratĢi Lví Srdce”. Bylo to pďkné, náš první
den v Peru.
Druhý den zaĀínal hrozivď. Všichni jsme
mďli pocit, že plážový a moĢský odpoĀinek
nám už staĀí a teĊ´ jsme se chystali na
pĢepravu na jih a Āasem do hor. Krásný
východ slunce a chystání ovocné snídanď s
trochou písku, pĢíchutí ananasu, papáji a
banánĪ se zcela zkazil, když David, který
jako jediný spal ve stanu s batohama,
zjistil, že nemĪže najit svoje vďci. Jeho
ruksak byl pryĀ! Tolik jsme slyšeli o tom,
jak moc se v Jižní Americe krade, a vďdďli
jsme, že musíme byt opatrní a hlídat. Hned
nám to tedy bylo jasné. V písku byly ještď
stopy a nedaleko ležela pohozená baterka.
LupiĀi se pĢiplazili, sáhli do stanu, vytáhli
DavidĪv batoh, který ležel nejblíž, a zmizeli
ve tmď. David pĢitom tvrdď spal, zaplaĨ pán
BĪh ve spacáku s nďkolika dalšími vďcmi
na sobď. My ostatní jsme spali venku na
druhé stranď stanu. Nikdo z nás nic
neslyšel. Uvažovali jsme o tom, jestli
bychom mďli zajít na policii, ale vďdďli
jsme, že se nám ty vďci pĢesto nevrátí,
pojištďní na zavazadla David nemďl a
nechtďli jsme ztrácet Āas. Bylo to smutné
louĀení s Mankurou. Nasedli jsme do
autobusu a nálada docela souhlasila
s pustou
krajinou
a
poušti, která se táhne
podél celého západního
pobĢeží Jižní Ameriky. Po
tĢech
hodinách
v
autobusu
jsme
se
naskládali
spolu
s
dalšími dvaceti lidmi do
úplnď pĢeplnďného tzv.
minivanu a za další tĢi
hodiny dojeli do mďsta
Chiclayo. Na spaní venku
nebo ve stanu jsme
nechtďli ani myslet. Tak
jsme si v prĪvodci vybrali
hostal a šli do mďsta shánďt pro Davida
nové kalhoty.
Další den nám bylo trošinku líp. Lidi všude
byli nastrojení a mďli v náruĀích kvďtiny.
Zistili jsme, že dnes se slaví den Peru.
Vydali jsme se na výlet do Tucume na
archeologické
vykopávky
norského
svďtoznámého
cestovatele
Thora
Heyerdahla. I když byl svátek, tak
mďsteĀko Tucume takhle brzy dopoledne
žilo. Hrála dechovka, dďcka byla vystrojena
a chystala se na prĪvod. Opustili jsme na
pár hodin mďsto a míĢili do „Údolí
pyramid“, kde se od prvního do patnáctého
století
našeho
letopoĀtu
rozkládalo
pĢedincké Lambayequeskové království.
Navštívili jsme malé muzeum a vylezli si na
kopec s výhledem na celé údolí a pouštní
krajinu, která je zelená díky starodávným
akvakulturním systémĪm, které zde stále
umožěují pďstováni obilí, zeleniny a ovoce.
Na cestď zpďt do mďsta jsme se zastavili na
námďstí, kde místní stále slavili a nabízeli
nám pivo. SkonĀilo to tím, že si Martin s
Davidem dali fotbálek s místními dďtmi.
Mezi tím jsme ÿeslo a já sedďli vedle se
spoustou dalších zvďdavých dďtí, které se
pak všechny pĢi rozlouĀení chtďli nechat
23
pusinkovat. My jsme se radovali z toho, že
jsme zase mďli možnost zažít pďkný den a
že se nám štďstí vrátilo.
PĢíští den kolem poledne nám jel autobus.
Byli jsme zralí na další zmďnu prostĢedí nastal Āas vydat se do hor. ÿekání jsme
trávili s piknikovou snídaní s jogurtem,
ovocem a chlebem (nebo spíš jihoamerickým nechlebem) na Chiclayském námďstí
a hned poté ve vedlejší kavárnď hraním
karet a druhou snídaní ve formď výborných
peruánských džusĪ (tzv. jugos). Bylo to
moc pĢíjemné. Také dnes byl svátek a
rodinky v klidu snídali. Cesta s Chiclaya u
moĢe do Cajamarcy ve výšce 2700 m.n.m.
trvala šest hodin, ale moc jsme se nenudili.
Krajina byla krásna a bylo zajímavé
sledovat, jak z pouštď najednou zaĀínají
vyrĪstat vysoké hory, které byly Āím dál
tím víc zazelenalé. Stavili jsme se v pravé
indiánské hospĪdce na klasické peruánské
jídlo: kozí smďs, brambory, rýže a fazole - k
tomu Inka Kolu (nápoj co nemá se
severoamerickou
Coca-Colou
nic
spoleĀného - je ostĢe žlutá a má hodnď
syntetickou
chuĨ,
asi
jako
Haribo
medvídci). Z nás si jí oblíbil jen David.
Dorazili jsme do Cajamarcy pravď když
slunce zaĀínalo zapadat. Je to legendární
incké mďsto. Tady španďlský conquistador
Francisco Pizarro v roce 1532 zajal
posledního inckého krále Atahualpa. Hned
jsme si Cajamarcu oblíbili. Byla tam moc
pĢíjemná a zajímavá míchanice indiánĪ s
barevnýma ponĀama a kloboukama s
bohatou (i když španďlskou) architekturou.
Pravď takhle jsme si to doma pĢedstavovali!
V pĢíštím díle si budete moci pĢeĀíst o výletu kolem starého inckého mďsta Cajamarcy a o
prvním treku pod Huascaránem v Cordolliera Blance. To je horský masív, který je nďkdy
oznaĀován jako úchvatnďjší než Himaláje.
Veronica
Roverská akademie:
Zvuky sluchy tóny rytmy ozvČny
uvnitĜ i vnČ každého z nás
se pod taktovkou Tomáše Hibiho MatČjíþka uskuteþní
ve þtvrtek 19. þervna 2003 od 17.00 v KĜiklárnČ
klubovnČ 45.stĜediska SILMARIL (Ovenecká 4).
Doprava:
Ze stanice metra C Vltavská tramvajemi 1, 8, 25. Vystup na zastávce Letenské námČstí, jdi kus zpátky podél kolejí.
PĜejdi koleje a kolem Union banky pokraþuj kolmo na tramvaj Oveneckou ulicí smČrem k Technickému muzeu.
KĜiklárna je po levé stranČ skoro na konci Ovenecké, vedle divadelní kavárny. ýíslo orientaþní 4.
TĢicáté osmé
ÿÍSL
vykroĀení tou správnou nohou
24
StopaĢská elegie
stĢípky z Peru a Bolívie 2002
Den jako každý jiný… Ale to vlastnď nebyla
tak úplnď pravda. Ten den jsme chtďli jet
stopem!
Ráno vstát brzy a hned na silnici… Tak
takhle zase né. Nebylo moc kam spďchat. V
klidu
se
nasnídat
a
teprve
zvuk
projíždďjícího auta nás upozornil - je
nejvyšší Āas.
Martin bďžel na silnici a chtďl to auto
zastavit. Nepovedlo se. Tak jsem zabalil
batoh, nechal ho u ostatních a zamíĢil na
stopa.
Stopoval jsem už na hodnď místech, toto
však bylo ve spoustď vďcí výjimeĀné.
KĢižovatka cest ve vsi Illo-Illo (Bolívie). Ve
výšce kolem 4000 metrĪ n/moĢem. Široko
daleko jediné tĢi cesty pro auta. Kdo chce
jet z divoĀiny do „civilizace“ musí tudy.
Nám bylo dost jedno jestli pojedeme cestou
vpravo nebo vlevo. Zdálo by se ideální pro
stopování. Chyba byla to, že uprostĢed
21.8. 2002: Cesta do Ulla Ulla
pohoĢí And toho zas tak moc nejezdí.
Posadil jsem se na laviĀku na návsi. Náves
sloužila jako takový „kruhový“ objezd a tak
mi nemohlo nic uniknout. Jako vždy, když
stopuji mimo republiku, dával jsem si
v hlavď dohromady vďtu, kterou zaĀnu. Šlo
hlavnď o to, aby auto neodjelo, když já
pobďžím pro ostatní. Jelikož se zde mluví
španďlsky nebylo to pro mnď jednoduché.
Vlastnď jsme ani poĢádnď nevďdďli kam
chceme a to taky není úplnď dobré.
Uchlácholil jsem se tím, že to nďjak
dopadne. Asi bych ze sebe vysypal pár
zmatených slov, rozhazoval bych pĢi tom
rukama a on nebo ona by poĀkali ze
zvďdavosti co se bude dít dál. ŠoféĢi tu tolik
nespďchali.
Vzpomínám si, jaký byl krásný den. Slunce
svítilo a hĢálo. Na okolních vrcholech se
blýskal sníh. ObĀas se po nebi pĢehnal
mráĀek. Na návsi sem tam nďkdo zašel do
Foto: Martin
25
obchodu a to tak v intervalech jednou za
pĪl hodiny. Docela Āilý ruch. Pozoroval
jsem okolí a užíval si místní klídek.
U vďtšiny silnic Ālovďk stojí v hluku a
prachu. Vybírá pohledem auto, které mu
už koneĀnď zastaví. A zaĀíná být po dvaceti
minutách nervózní, když stojí na stejném
místď. Tady to bylo jiné. Sedďl jsem na
laviĀce a nic nenasvďdĀovalo tomu, že by
zde vĪbec ještď nďco jelo. Pravda bylo to
trochu skliĀující, ale s mojí povahou mi to
ze zaĀátku ani nevadilo. Nejprve jsem si
dopisoval cestovní deník. Pak jsem se na
laviĀku pohodlnď natáhl a nejvďtší starostí
pro mď bylo, abych neusnul. Zakryl jsem si
hlavu sombrerem a zpod nďj sledoval okolí.
Uplynula první hodina stopu. Pak za mnou
pĢišel David a chvíli jsme si povídali. Pak si
David zaĀal vyĢezávat a já zase klimbal.
Tak utekla další hodina. David odešel a já
zase dál stopoval sám. Vleže na laviĀce.
Byl tu opravdu klid a tak mďl Ālovďk
ideální prostor na pĢemýšlení. Jenom to,
jak tu nďco stopnout nešlo vymyslet.
Stopování je styl, je to vášeě. Touha po
nestandardních cestách. Možnost poznání
nových lidí a vĪbec zážitky a prožitky na
celý život. Jde o silný vnitĢní pocit. Lidé co
stopují bez této vnitĢní touhy nejsou
opravdovými stopaĢi. Ale co tady s tím?
K Āemu mi je tady stopaĢovo ego? Tady, jak
se Ģíká, by nepomohla ani svďcená voda.
Bylo Āím dál tďžší tady vydržet, nikam to
nevedlo a my se potĢebovali dostat ještď
dnes dál. Vždycky je nepĢíjemné se otoĀit
od silnice a s pocitem prohry se vzdálit a jít
jinou cestou. Tato ústupová varianta, jak
jsem tam tak ležel a stopoval, se zaĀínala
vtírat do mé mysli a byla v ní stále vďtší a
pravdďpodobnďjší.
Pomalu se sem zaĀali trousit ostatní a tak
jsme se postupnď dohodli na tom, že odtud
pĪjdeme pďšky až tam, co snad skuteĀnď
jezdí autobus.
A bylo to! Jednou to skonĀit muselo. Prostď
se to nepovedlo! Ale koneĀnď se po
nďkolika hodinovém stopování zaĀne nďco
dít. Už to byla docela nuda. Co dodat?
Snad jen, že dodnes tam nejelo žádné auto
a jestli neumĢelo, tak tam nepojede nikdy.
Stopování má holt i své slabé stránky.
Nďkdy se prostď nesvezete. I když mi
tenkrát v Illo-Illo
jsme nakonec autem odjeli. Už jsme byli
zabalený a pĢipravený na odchod pďšky.
V tom se objevil indián co umďl Ģídit a mďl
na návsi dvď auta. Martin s ním dohodl
podmínky – zpoĀátku docela solidní,
postupnď se z toho však vyklubal ten
nejdražší dopravní prostĢedek na svďtď.
Odhlasovali jsme si, že se teda svezeme i za
tu nehoráznou sumu. Pak už jsme se jen
pohodlnď posadili a za dvď hodiny bylo
auto pĢipraveno na cestu. To víte, není to
jak u nás. Zasunout klíĀek, nastartovat a
jet. Tomuto pĢedcházela výmďna baterie,
dolití benzínu, dotažení kol a vĪbec všeho,
co hrozilo upadnutím. Naskákali jsme na
korbu, Veronica byla nemocná a tak si
sedla do kabiny. K nám dozadu si pĢisedla
parta dďtí, co šly ze školy a manželka
ĢidiĀe.
No a tak jsme asi po šesti hodinách
koneĀnď vyrazili na tu vytouženou cestu.
Ta cesta pĢipomínala spíš peklo, ale
stopování skonĀilo a tak konĀí i tato elegie.
ÿeslo
26
Karel Plíhal
Špína
Špína je velmi relativní pojem
Nďkdo je Āistej i když páchne tĢeba hnojem
Nďkomu nepomĪžou mejdla ani louhy
kam sáhne všude dďlá Āerný šmouhy
ÿistej i špinavej se potkáváme dennď
Āistej i špinavej si dennď ruku podá
Bojím se špíny proto žiju v karanténď
aĀ spousta pochybností ve mnď hlodá
Bojím se nákazy Āi nechci kazit druhý?
Jsem ještď Āistej nebo už mám v duši skládku?
Tak hledím na papír a vztekle lámu tuhy
Nejspíš to vezmu pďknď od zaĀátku:
ÿlovďk se narodí – je voěavej a Āistej
Plínky se vyvaĢí a zbytek spraví olej
Proto je malej Ālovďk sám sebou tak jistej
a velcí ti si na nďj nedovolej
Jen trošku vyroste tak pĢekvapenď zjistí
že na tom nejhĪĢ budou právď lidé Āistí
Kdekdo je pošpiní a pak si ruce meje
A špína v duši – ta se hravď skreje
A proto zaĀíná žít podle tďchto zásad
Pochopí kdy je tĢeba truchlit a kdy jásat
A Āistou pravdu dennď krmí hrstí mouru
aby se lépe vešla do žentouru
ÿistej i špinavej se koupáme a mejem
Ve vanách zbyde po všech stejnď kalná voda
Ty sraĀky pĢekryjeme drahým intim-sprejem
a každej každýmu zas ruku podá
A každej každýmu zas ruku podá!
27
Poezie na okraji
trocha veršĪ na poslední stranď ÿísla
Kluci jsou plemeno hadí,
kdo je hladí,
toho zradí,
kdo je souží,
po tom touží.
Láska a prĪjem,
to jsou dvď trampoty.
Jedna niĀí srdce
a druhá kalhoty.
Tygr
Tygr
PO UZÁVĎRCE:
Výsledky 4. roĀníku závodu „Zlatá KPZ“
Místo
1.)
2.)
3.)
3.)
5.)
5.)
7.)
7.)
9.)
10.)
11.)
Jméno
Edita
CvrĀek
Elík
Knoflík
Blahoě
Králík
KáĨa
Norník
(ta) Vašek
Zdenďk
Kuba
celkový Āas (místo) body (místo)
14:23 (6.)
14 (1.)
17:44 (7.)
14 (1.)
10:30 (1.)
11 (8.)
18:53 (8.)
14 (1.)
13:34 (4.)
12 (6.)
11:40 (2.)
11 (8.)
24:45 (10.)
14 (1.)
13:55 (5.)
12 (6.)
25:55 (11.)
14 (1.)
13:30 (3.)
1 (11.)
24:15 (11.)
6 (10.)
Takto kvalitního tisku se nám dostává díky laskavosti ÿSOB
TĢicáté osmé ÿíslo
Redakce: Václav Zeman - Šík, Michal Zikán – Manuál, Petra TomeĀková – Tomega, JiĢí
Slavík - Svižník
Do tohoto ÿísla pĢispďli: Vít Masopust – Job, Tygr, Mighty Duck, Jan KliĀman – Blahoě
(Mistr pera), Vojtďch Hyka, JaniĀka Brotánková – JaniĀka, Veronika Koutná, Pavel
Šochman – ÿeslo, MecháĀek
ÿíslo na internetu: http://cislo.webzdarma.cz (omluva: aktualizace trochu vázne!)
RedakĀní e-mail: [email protected], [email protected], [email protected], [email protected]
Náklad: 4O výtiskĪ
Vychází: 16.6.2003
28