Týnecké listy - Prosinec 2015

Týnecké
LISTY
Měsíčník obce Velký Týnec
PROSINCOVÝ
ÚVODNÍK
Velevážené čtenářky, vážení čtenáři,
vytrvejte a na duchu neklesejte, neb
den Zrození nepřemožitelného Slunce
(natalis solis invicti) se blíží. Zimní slunovrat je pro letošní rok stanoven na
22. prosinec. Do té doby tu tmu a zmatek musíme nějak vydržet.
Většinou však o tu opravdovou tmu tolik
nejde. Dnes není problém si prostě rozsvítit tam, kde to potřebujeme. Když se
venku setmí, tak automaticky hledáme
v místnosti vypínač a klidně pokračujeme v načaté činnosti. V ulicích se veřejné osvětlení samovolně zapne podle nastavených astrohodin. V nákupních
centrech se svítí prakticky po celý den.
Všude je světlo a bezpečno, alespoň to
tak vypadá. Rozum nás uklidní a na duši
se nemyslí.
Je dobré si uvědomit, že světlo ve tmě
pocházelo v uplynulých deseti tisících
letech výhradně od ohně. Ten je potřeba živit, ale také hlídat, aby si nevzal
něco, co mu nepatří. Lidé zažehávali
oheň na ochranu před zlými duchy i zlými lidmi. Shromažďovali se kolem něj
a vytvářeli pospolitost. Symbolem takového ohně se později stává svíčka. Vešla
do chrámů i do domácností. Zdobí slavnostní tabule jako ten největší klenot.
Když někdo svíčku přenáší, tak ji většinou drží ve výšce svého srdce. Možná
i proto vnímáme lásku jako plamen. Kolem svíček se náš život i ve století
jedenadvacátém stále točí.
Svíčka a její plamen toho lidstvu daly
skutečně mnoho. Aby se na ní nezapomnělo, je po ní pojmenována jednotka
svítivosti candela (cd). Ještě jeden mystický význam je svíci přisouzen. Prý tam
někde na nebesích máme každý tu svoji.
A ta nám odměřuje náš pozemský čas.
Jak je tlustá a kolik nám ji tam ještě
zbývá, je lepší raději nevědět. Tak až
budete zapalovat svíčky na adventním
věnci a s dětmi odpočítávat dny, které
chybějí do Vánoc, ať jsou to dny šťastného očekávání a rodinné pohody.
Před nadcházejícími svátky se také ve
většině domácností spouští velký úklid.
Luxují se koberce a leští nábytek. Určitě je to důležité, ale nezapomeňte uklidit také v sobě. Spěch a nervozitu vymeťte někam hodně daleko za práh.
Staňte se takovými malými lampičkami, z kterých svítí klid a dobrá nálada,
u kterých se můžou ostatní ohřát a potěšit.
Ještě mi tady na stole zbývá poslední
špetka, kterou bych chtěl do tohoto
úvodníku přidat. Hřebíček, skořice,
muškátový oříšek, máta, levandule, meduňka, mateřídouška, tymián, bazalka,
rozmarýn, šalvěj, majoránka, pelyněk,
fenykl, anýz, květ měsíčku, chrpa, vřes,
heřmánek a jehličí. Tak tohle všechno je
purpura. Neopakovatelná vůně, která
spolehlivě pročistí mysl a povznese i nejednu těžkou myšlenku. Nejlepšího vonného efektu dosáhnete, když ji nasypete do běžné aromalampičky místo
vonného oleje.
Ať je vám krásně u srdce a mnoho štěstí
do nového roku.
Stanislav Denk
•
25. ročník
•
Prosinec 2015
•
Cena 10 Kč,-
Týnecký advent je v plném proudu
Foto: J. Friesner
Foto: P. Hanuška
Vánoční dárek
na týneckém
internetu
... str. 5
Foto: V. Vránová
Kam zavedla
56. výzva
týnecké žáky
a učitelky?
... str. 13
V rytmu
taneční
vášně...
Tip na výlet Loštický betlém
a Hospital Kuks
... str. 8
... str. 18 a 19
EXKLUZIVNÍ
ROZHOVOR
S LUCIÍ
ŠÁFÁŘOVOU
str. 11
2
Starostovýma očima
TÝNECKÉ LISTY
LISTOPADOVÉ
KALENDÁRIUM
KOMENTÁŘE
Nové webbové stránky obce
14. listopadu
Opereta, muzikál, stále světem letí dál
- KŠKS ZO Velký Týnec - malý sál společenského domu - 17.00 hodin
25. listopadu
8. zasedání ZO Velký Týnec
- malý sál společenského domu - 16.30 hodin
26. listopadu
11. zasedání mikroregionu Království v Suchonicích
- obecní úřad - 9.00 hodin
Obec Velký Týnec připravuje své nové
webbové stránky. Cílem není jen zaměnit „okoukané webbovky“ za nové,
ale také nabídnout přehlednější a úplnější službu jejich uživatelům. Zastupitelé vybírali ze dvou alternativ jejich
novou grafickou podobu, technické zá-
28. - 29. listopadu
Vánoční výstava 2015
- Klub seniorů Velký Týnec - velký sál společenského domu
9.00 - 17.00 a 9.00 - 16.00 hodin
Rozsvícení vánočního stromu v Čechovicích
- Osadní výbor Čechovice - 17.00 hodin
Týdenní kalendář 2016
POČASÍ
Letošní listopad je považován za jeden
z nejteplejších za poslední léta. V jednom z médií se objevil údaj, že to byl
nejteplejší předposlední měsíc od roku 1963. Nedostatek vláhy se příliš
nevyrovnal, i když na mnoha místech
republiky pršelo i vydatněji. Na přelomu listopadu a prosince dokonce na
Šumavě hrozily lokální povodně!
Přehled teplot. První dekáda: noc/ 4, 3, -2, -2, -3, -2, 8, 11, 3, 12; den/ 8, 10,
10, 10, 10, 11, 9, 12, 8, 12.
Druhá dekáda: noc/ 12, 12, 7, 2, 3, 2,
10, 6, 12, 7; den/ 15, 5, 7, 6, 4, 6, 14, 7,
15,5, 12,5.
Třetí dekáda: noc/ 8, 1, -1, -2, -3, -3, -1,
1, -4, -2, 4, 6; den/ 4, 0, 0, 2, 2, 1, 3, -2, 3, 0, 2.
DALŠÍ UDÁLOSTI
V sobotu 7. listopadu proběhl ve Sportovní hale ZŠ Milady Petřkové turnaj
registrovaných hráčů ve stolním tenisu. Klání organizoval oddíl stolního
tenisu z Krčmaně v čele s panem
Zdenkem Jančem.
Dne 10. listopadu pracovník firmy
GORDIC pan Vladimír Bordovský (bývalý starosta obce Bystrovany) instaloval do počítačového systému obecního úřadu program MISO. Na něm je
zajímavé, že program zaměřený na
přípravu a sledování obecního rozpočtu vyvíjel přes dva roky právě ve
spolupráci s naší obcí.
Dne 11. listopadu proběhla pracovní
porada Zastupitelstva obce Velký Tý-
ležitosti však zůstávají na práci správce počítačové sítě obecního úřadu panu Milanu Kozákovi, předsedovi internetové komise panu Josefu Schneiderovi a na starostovi obce. Již nyní mohu
prozradit, že při vyhledání našeho
webbu se vám nejprve otevřou ty
nejpodstatnější zprávy z obecního úřadu, proklikem se dostanete do druhé
složky, v níž budou uloženy záležitosti
týkající se volnočasových aktivit. Příprava stránek se poněkud vleče, a to
nikoliv vinou obce, ale nepříliš pružných reakcí obchodního zástupce firmy VISMO. V posledních dnech však
tempo nabralo na obrátkách a vše
směřuje k tomu, že nový rok oslavíme
s novými webbovými stránkami.
nec. Hlavním tématem byla příprava
8. zasedání.
Dne 25. listopadu proběhla pracovní
schůzka, na níž byly specifikovány
úkoly a materiály týkající se přechodu
ČOV Velký Týnec ze zkušebního do
běžného provozu, k němuž by mělo
dojít v průběhu prosince.
Dne 25. listopadu navštívili starostu
obce zástupci STANu, kteří v rámci
přípravy na krajské volby 2016 hovořili se starostou obce o problémech
především spjatých se spoluprací obce
s krajem.
Dne 30. listopadu se starosta obce
zúčastnil jednání Výboru pro regionální rozvoj Olomouckého kraje.
Stranu připravil Petr Hanuška
Obecní úřad Velký Týnec
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Část listopadu strávil starosta obce
přípravou stolního týdenního kalendáře naší obce na rok 2016. Upřímně
napsáno, byla to poněkud komplikovanější práce… Vybrat fotografie tak, aby
spravedlivě pokryly život ve všech místních částech, přestavily tvář každé
obce, resp. respektovaly realitu ročního období, není zrovna jednoduché.
Snad se to podařilo i k vaší spokojenosti. Poděkování patří za poskytnutí
snímků fotografům Janu Friesnerovi,
Martinu Studenému a Jaroslavu Rodovi. V kalendáři samozřejmě nechybějí termíny svozů komunálního odpadu i rozpis plánovaných společenských, kulturních a sportovních akcí.
Ty, které neměly stanoveny pevný datum konání, jsou vždy uvedeny v prvním týdnu příslušného měsíce. Nakolik bude údaj uvedený v kalendáři
sedět s realitou, záleží na tom, jak jej
budou ctít organizátoři akcí, se kterými jsem na přípravě kalendária
intenzivně spolupracoval.
Kalendáře se budou vydávat od
pondělí 7. prosince.
Ve Velkém Týnci na Obecním úřadě
v pondělí a středu od 7:30 do 12:00
hodin a od 13:00 do 17:30 hodin.
V Čechovicích v knihovně v úterý od
16 do 18 hodin.
Ve Vsisku v knihovně v pondělí od
17 do 19 hodin.
Dotace na akci
Dokončení kanalizace
v Čechovicích posílena
Přiznám se, že osudy příprav této investiční akce byly neuvěřitelně dramatické a odehrávaly se v časové linii
několika let. První žádost na ministerstvo zemědělství ČR doputovala již
v roce 2009. Tenkrát byla zařazena do
akcí, jež měly být bezprostředně finančně podpořeny, jenže… Jenže následující tři roky se na ni nedostalo a další tři
roky trvaly problémy spojené s výběrem firmy, neboť se řešilo, podle jakého zákona o veřejných zakázkách má
proběhnout. A když už byla firma zdárně vybrána, jeden z neúspěšných kandidátů podal dovolání na Úřad pro
hospodářskou soutěž, kde však se svou
stížností neuspěl. Čechovičtí občané
vědí, že v těchto dnech již čile stavíme.
K podepsání dotační smlouvy došlo
25. listopadu a obec v jejím rámci nakonec získala 70% dotaci! V reálných
penězích to znamená, že dotace dosáhne výše 8,1 mil. Kč a vlastní podíl
obce bude činit 3,4 mil. Kč. Obec se
ještě pokusí získat 10% z celkové částky z prostředků Olomouckého kraje.
Pevně věřím, že akci dovedeme do
zdárného konce a že na ni v příštím
roce Olomoucký kraj naváže plánovanou rekonstrukcí svých komunikací
v ulicích Týnecká a Ke Mlýnu.
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585
585
fax: 585
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585
Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585
Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585
Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585
Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585
Účetní obce - Radana Procházková ...............................585
Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585
Obecní policie Velký Týnec ............................................725
391
151
391
151
151
151
151
151
151
151
151
544
495
113
506
110
119
111
115
118
114
116
112
540
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
TÝNECKÉ LISTY - periodický tisk územního samosprávného celku - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává
Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXV.,
č. 12 vyšlo v prosinci 2015. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec,
e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr
Hanuška Ph.D., e-mail: [email protected], Ing. Marta Kypusová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav
Denk e-mail: [email protected]. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@
centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí
být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Foto: archiv TL
Výstavba nové kanalizace v Čechovicích
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
ŽIVOTNÍ JUBILEA
´
VELKY´ TYNEC
K O
V měsíci prosinci
blahopřejeme k narozeninám
95 let
Smékalová Jiřina, Čechovice
81 let
Lejdarová Marie, Vsisko
84 let
Hansmannová Zdenka,
Čechovice
Mazánek Josef, V. Týnec
70 let
Kratochvíl Antonín, V. Týnec
83 let
Grygarová Ludmila, V. Týnec
65 let
Boháčová Božena, V. Týnec
Dosoudilová Jarmila, V. Týnec
Vavruša Vladimír, V. Týnec
82 let
Prečanová Eva, V. Týnec
Zlámalová Marie, V. Týnec
60 let
Pečinková Hana, Čechovice
Prečan Alois, V. Týnec
VÁNOČNÍ SEN
Představení pro MŠ
KOBRY A UŽOVKY
Hlavní je mít plán... Matěj a Kryštof Hádek v novém českém filmu.
Drama.
4. prosince
18:00 hod
Produkce: ČR, 111 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
Místní knihovna Velký Týnec
Roslund, A.: Tři vteřiny
Steinbeck, J.: Na východ od ráje
Temple, E.: Tanec Maora
Woodová, B.: Bílá žena
VĚČNĚ MLADÁ
Kdo by nechtěl přestat stárnout? Romantické drama o tom, že věčné
mládí se stane překážkou v běžném životě.
Naučná literatura
Machala, J.: Kronika Libavská
Produkce: USA, 112 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
Připravila Marta Ivančíková
Místní knihovna Vsisko
Beletrie dospělá
Barbara Bradford: Nebezpečné
tajemství
Oldřiška Ciprová: Láska a majestát
Daniela Kovářová: Mrtvá z golfového
hřiště
Jo Nesbo: Krev na sněhu
Petra Tomášková: Vražda za zásluhy
Radka Třeštíková: To prší moře
Táňa Kubátová: Obětovaná
4. prosince
10:00 hod
Produkce: ČR, vstupné 10,- Kč
NOVÉ KNIHY
Beletrie
Brown, S.: Nízký tlak
Deaver, J.: Říjnový seznam
Hannah, S.: Nudná sdělení
Haran, E.: Za rudým obzorem
Kupka, J. S.: Krvavé jahody
Lovell, E.: Vytoužená chvíle
Miler, Z.: Krtek a autíčko
Patterson, J.: Neznámý soupeř
11. prosince
18:00 hod
ROSA & DARA
A JEJICH VELKÁ DOBRODRUŽSTVÍ
Literatura naučná
Ladislav Smoljak: Tady všude byl
Kamila Moučková: Fejetony
Milan Plch: Kam za technickými
památkami: Morava
Dana Čermáková: Ivan Trojan
Michaela Remešová: Herecká
manželství
Pásmo animovaných krátkých filmů pro nejmenší diváky
18. prosince
18:00 hod
Produkce: USA, 60 minut,
vstupné 50,- Kč
Připravila Eliška Navrátilová
Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu
KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu.
Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového
představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání.
SLOUPEK POEZIE
Adresa kina:
Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec
ZA PODZIMNÍHO NAVEČERA
Karel Bodlák
Připozdívalo se. Šla jsi lesem.
Přelivy šumění. Ve fialovu –
Pozdní hodina. Šla jsi věky.
Sjednocena
s šumem a zvěstmi, s tušeními zvěře,
v záření času, stranou lidí,
a přece já s tebou, o krok se zdržev,
abych si představil zas, jak ze ztracena
jsme se přibližovali. Tak se potkávají
vesmírné lodi.
Šlas volně,
do nitra chóru,
seversky věříc tam v hloubi v lesní
chaloupku kouzel.
3
inz 12/15
Firma Pavel Hnilica
Budou vánoce.
děkuje zákazníkům, kteří v roce 2015 využili některou z našich služeb
(pálení ovocných kvasů, moštování ovoce, kontejnerová přeprava,
pneuservis, servis automobilů, prodej a servis zahradní techniky ).
1969
(Kroky neodcházejí, 1974)
Do příštího roku 2016 přejeme všem jen to nejlepší.
Pavel Hnilica
Obecní servis
4
TÝNECKÉ LISTY
Sběrný dvůr
Velký Týnec
pro občany Velkého Týnce, Čechovic a Vsiska
Tovární 505, Velký Týnec
(u čističky odpadních vod)
Od 20. 12. 2015 do 3.1. 2016
ZAVŘENO
provozní doba: od 4.1. 2016
Středa 16 - 18 hod
Sobota 10 - 12 hod
Na sběrném dvoře je shromažďován odpad z domácností
občanů. Není možno zde odkládat odpad z podnikání!
Komodity shromažďované na sběrném dvoře:
·
Objemný odpad (např. matrace, koberce, linolea,
křesla, gauče, kočárky, nábytek, kufry, apod.)
·
Železný odpad určený k recyklaci
·
Pneumatiky (jen na osobní vozy do velikosti 18”)
Nutno osobně předat obsluze
·
Vysloužilé elektrospotřebiče od všech výrobců Nutno
osobně předat obsluze
·
Použité jedlé oleje – (přinést v PET lahvi)
Nutno osobně předat obsluze (v pracovní dny
7,00 – 14.00 hod. možno předat pracovníkům
údržby obce.)
·
Stavební odpad jako (cihly, omítky, beton) může být
odebrán jen v omezeném množství do 1m3
jednorázově
·
Nebezpečný odpad nutno osobně předat obsluze.
Oprava kanalizace
v Čechovicích
Mediální partner obce Velký Týnec 2015
(Informativní zpráva o průběhu stavby číslo 3)
V ulici U Školy je provedena kompletní rekonstrukce včetně napojení
přípojek a kamerových zkoušek.
V ulici Ke mlýnu je položena páteřní
síť a provedeny tlakové zkoušky. Práce
budou pokračovat v ulici Revír. Po dokončení celé stoky D3 se budou napojovat přípojky. Většina místních
občanů si asi všimla, že se opakovaně
provádí stavební práce v křižovatce
ulic Týnecká, Ke Mlýnu a Náves. Zde
se nachází napojovací uzel rekonstruovaných stok. Zároveň je zde i dopravní křížení obslužných komunikací. To je důvod, proč se zde prováděly stavební práce i o víkendech.
Menší hustota provozu a absence autobusové dopravy. V napojovacím uzlu
byla dokončena odlehčovací šachta
a provádí se napojení dešťové kanalizace. Stoka DB bude mít kanalizaci
dělenou. V ostatních částech jsou
dešťové vody využívány jako transportní, vzhledem k délce kanalizace
a jejímu napojení na ČOV ve Velkém
Týnci. Do centrálního uzlu se bude
ještě nejméně dvakrát vstupovat. Je
dokončena stoka D7 Náves (horní
část). Dokončuje se stoka D6 Náves
(nad kaplí.)
Od 7. prosince 2015 budou zahájeny
práce na horní části stoky D5 vedené
v zeleni před čísly popisnými 31 a 30.
Někde v tomto úseku by byly práce
přerušeny po dobu vánočních svátků.
Opětovně zde budou práce zahájeny
v lednu roku 2016, pokud to samozřejmě klimatické podmínky dovolí.
V časovém harmonogramu je zde počítáno s jistou rezervou.
Závěrem bych si dovolil popřát pěkné
a klidné vánoční svátky pracovníkům
MS staveb a všem občanům Čechovic.
Mír a klid do vašich srdcí.
Stanislav Denk
Použité vánoční stromky
můžete odevzdat do velkoobjemového
kontejneru na biologicky rozložitelný
a kompostovatelný odpad
umístěný na konci ulice Sadová
do 10. ledna 2016.
Chcete mít
Inzerci
v Týneckých listech?
Kontaktujte sekretariát
OÚ Velký Týnec
[email protected]
nebo 585 151 111
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
5
Umění z půdy
Zámecká galerie pro jeden obraz
Máte-li doma nějaký obraz, fotografii, či jinou uměleckou kuriozitu,
zapůjčte nám ji. Rádi ji zde na měsíc vystavíme.
Recenze vystaveného obrazu
Zimní večer
Obraz pochází ze zápůjčky paní Moniky Bohaté,
které bych chtěl poděkovat za trvalou přízeň, jež věnuje naší galerii
Je třeba předem upozornit, že jde o reprodukci oleje z roku
1891 od Nikanoroviče Nikolaye Dubrovského (1859-1918).
Není to originál, ale i reprodukce si zachovává cosi ze zneklidňujícího
náboje, který v sobě většina obrazů tohoto autora má. Čistá bílá pláň
s vyjetými stopami saní. Chata, před kterou se pohybují tři muži. Čtvrtý
přijíždí na klasických ruských saních tažených jedním koníkem.
Na sněhovou pláň se promítají stíny stromů. Chata je zalita světlem.
To světlo je však takové zvláštní. Ztlumené. Bez ostrosti. Když se podíváte
na oblohu, je skoro úplně tmavá. Zdrojem světelné záře je pravděpodobně
měsíc. Takže jednu záhadu bychom objasnili. Druhou se mi nedaří rozluštit.
Co v té opuštěné krajině pohledávají ti muži. Co je tam přivedlo?
Půjdou na lov, nebo jsou to nějací spiklenci. Znovu se dlouze zahledím
na ruskou zimu a myšlenky volně plynou bílou plání.
Přijďte a pomozte mi objasnit záhadu tajuplné chaty.
Všechny zájemce o umění srdečně zve Stanislav Denk
Vánoční dárek na týneckém internetu
Milí čtenáři, přátelé týneckého internetu. Chtěl bych vás touto cestou
v předvánočním čase oslovit a sdělit
vám několik důležitých informací, které by mohly být pro mnohé z vás i malým vánočním dárkem.
Připomínám všem klientům týnecké
obecní sítě, že je možné využít slevu
na ročním předplatném u jakéhokoliv
tarifu z ceníku. Ušetříte tak dva z dvanácti měsíčních paušálů! O slevu je
nutné se přihlásit - nejlépe emailem na
[email protected]. Na váš email
bude zpětně zaslána faktura na objed-
nané služby již s konkrétní slevou.
Další rok už bude sleva platit automaticky.
Jistě víte, že v naší síti je možné využít
možnosti se připojit po optickém vlákně. Těchto přípojek stále přibývá.
Zajímá-li vás, zda i vaše číslo popisné
je možné k síti připojit, máte možnost
si situaci ověřit v seznamu, který je na
webu http://intranet.velkytynec.cz
v sekci dokumenty. Od 1. prosince
2015 navyšujeme všem připojeným
zákazníkům na optickém kabelu linku
až na 100Mbit.
Novinkou na naší síti je internetová
televize. Snad malým dárkem pro vás
bude naše zkušební vysílání, které si
můžete zdarma pouštět až do konce
ledna 2016. Můžete tak sledovat až 35
televizních programů. Je nutné vyplnit
pouze registrační formulář. Následně
vám bude přiděleno jméno a heslo. Televizi pak sledujte na vašem PC, notebooku, Smart TV, tabletu nebo telefonu s Androidem, třeba ve vaně nebo
posteli. Zkrátka tam, kde dosahuje vaše domácí wifi sít. Další informace
naleznete na stránkách http://intra
net.velkytynec.cz, registrační formulář pak na http://tv.prowifi.cz. Nabídku mohou využít pouze klienti sítě
obce Velký Týnec. Ostatním je služba
nedostupná.
Za celý tým, který se stará o to, aby
vaše pakety vždy šťastně našly cestu
zpět k vám domů tou nejrychlejší
cestou, vám přeji klidné a pohodové
Vánoce!
„Gigabytem až k vám dom!“
Josef Schneider
6
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
10
Fotogalerie
TÝNECKÉ LISTY
FOTOGALERIE
Rozsvícení Týneckého
vánočního stromu 2015
s vánočním jarmarkem
Doznívající podzim
Foto: J. Friesner
Foto: P. Hanuška
Ulice Na Výstavišti na přelomu listopadu a prosince
Foto: J. Friesner
Foto: J. Friesner
Rozsvěcení vánočního stromu
v Čechovicích
Foto: J. Friesner
Vánoční výstava
Foto: V. Vránová
Foto: P. Hanuška
Koncert Dana Bárty
Foto: V. Vránová
Foto: J. Friesner
Foto: V. Vránová
Od soboty 28. listopadu již svítí vánoční strom na čechovické návsi. Po setmění
jsme se v hojném počtu sešli u kaple, na vánoční náladu nás naladily koledy
v podání žáků ZUŠ Iši Krejčího pod vedením pana Vladimíra Vavruši. Poté se,
na zavolání dětí, rozsvítila spousta světýlek na našem stromě a také na čechovické kapli. Poté následoval program v Hospodě na návsi. Na dílničce si zde
děti mohly vyrobit vánoční ozdoby nebo vlastnoručně ozdobit vánoční perníček. Bylo zde přichystáno občerstvení, včetně vánočního punče a cukroví
a k pohodě celého podvečera přispěl také pan Kočí, který hrál na harmoniku.
Za všechny organizátorky chci poděkovat lidem, že přišli v tak hojném počtu
a také všem, kteří nám s organizací ochotně pomáhali.
Vendula Vránová
Rozhovor 11
TÝNECKÉ LISTY
ROZHOVOR S LUCIÍ ŠAFÁŘOVOU
Několik prvních říjnových dnů jsem
strávil v Luhačovicích, tedy přesněji
v Pozlovicích na odpočinkovém víkendovém pobytu. Když jsme společně
s paní zamířili na tradiční procházku
po luhačovické kolonádě, míjeli jsme
i tenisové kurty. Naši pozornost si
získala snad čtyřletá holčička, která
v rukou držela tenisovou raketu, jež
byla skoro tak stejně velká jako ona
sama. Vzorně provedenými forhendovými údery vracela míček zpět na
trenérovu polovinu kurtu. Oba jsme ji
obdivovali téměř s otevřenou pusou...
A opět jsem si na ni vzpomněl ve chvíli,
když jsem se chystal na rozhovor
s českou tenisovou reprezentantkou
a hráčkou první světové desítky
LUCIÍ ŠAFÁŘOVOU. Sympatická
krásná dáma a hlavně skvělá tenistka
běhá po světových dvorcích již řadu
let, ale letos zažila úžasný vzestup,
který ji přivedl až do semifinále Wimbledonu a do finále Roland Garros,
resp. do desítky nejlepších světových
hráček!
Luci, jak si vzpomínáš ty na své
dětské začátky? Můžeme si tě také
představit jako tu malou luhačovickou nástupkyni? Kdo tě tenkrát
vůbec vedl?
K tenisu mě přivedl táta již v mých
třech letech. S ním jsem dělala své
první tenisové krůčky. Měl sen, abych
byla mezi nejlepšími na světě, a vedl
k tomu i mou o deset let starší sestru,
která byla mým prvním vzorem. Tenis
mě vždy moc bavil a brzy to proto
nebyl jen tátův, ale především můj sen
dostat se až mezi tenisovou elitu.
Co všechno se malý tenista v tomto věku naučí? Trénovala jste proto, že jsi k tomu byla vedena, nebo
ti tenis dělal radost a byl pro tebe
dětskou hrou?
Myslím, že je důležité, aby v tomto
raném věku byl tenis pro začínajícího
hráče opravdu jen hrou. Je však také
důležité začít s pilováním úderové
techniky a dalších věcí spojených se
základy tenisové techniky. Táta mě
hlavně vedl k disciplíně. Vždy jsme
hodně trénovali, ale vůbec mi to nevadilo, protože mě to bavilo. A táta byl
úžasný v tom, že jsme vždy o něco
soutěžili a já nikdy nechtěla prohrát!
Po letošním finále Roland Garros...
Kdy přišla ona rozhodující chvíle,
že se vydáš na profesionální dráhu? Co o tom rozhodlo?
Má dráha byla jasná hned od malička.
Byla jsem nejlepší v ročníku, poté osmá na světě mezi juniorkami. Samozřejmě že nejtěžším krokem pro každého tenistu i tenistku je přechod do
dospělé kategorie ITF-WTA (zkratka
pro označení Mezinárodní tenisové
federace – Ženskou tenisovou asociaci). Je nutné se nejprve prosadit na
challengerech, tedy na turnajích nižší
výkonnostní kategorie, a poté na WTA
turnajích.
Když se díváš zpět na časy svých
prvních kroků v profesionálním
Foto: archiv L. Šafářové
tenisu. Udělala bys dnes něco jinak, nebo jsi prošla přirozeným
vývojem úspěchů i slepých uliček?
Já jsem tu cestu měla rychlou, takže
bych na ní nic neměnila. Dostala jsem
tři divoké karty na české malé ITF turnaje a hned jsem byla ve finále a získala potřebné body do žebříčku. Kromě řady zranění, která mě trápila, to
šlo vše dobře. Jediné těžké období
jsem prožívala ve čtrnácti letech, kdy
jsem kvůli zdravotním potížím se zády
téměř ukončila svou tenisovou kariéru.
Na soutěžních okruzích se objevuješ od roku 2002, prvního vítězství ses dočkala v roce 2005 na
Estorial Open. Vzpomínáš na ty
chvíle, kdy sis poprvé sáhla na pomyslný vítězný turnajový vrchol?
Vzpomínám, a moc ráda! Myslím, že
první WTA titul se nezapomíná. Šla
jsem z kvalifikace a dokonce prohrála
o postup do hlavní soutěže, pak jsem
se tam dostala jako LL (rozuměj lucky
loser – šťastný poražený) a vyhrála
celý turnaj!
Kromě nejdůležitějších turnajů na
profesionálních okruzích ses také
zúčastnila dvou olympijských her.
V čem byla tato zkušenost jiná než
„běžná“ turnajová praxe? Těšíš se
do Brazílie?
Olympijské hry jsou úžasnou zkušeností pro každého sportovce. Moc si
vážím, že jsem se již dvou olympiád
zúčastnila. Poznávat jiné sportovce,
sporty a moci se jít dívat a fandit – to
byl fakt super zážitek! Sice reprezentujeme naši zemi každý týden, ale na
olympiádě to má ještě větší náboj! Pokud to umožní mé zdraví a momentální
výkonnost, tak se určitě moc ráda do
Ria podívám!
Jak vůbec vnímáš kolektivní klání,
jako jsou Fed Cup či Hopmanův pohár? Hraješ je ráda?
Hovoří se o skvělém týmovém duchu našeho výběru. Díky čemu to
mezi vámi děvčaty tak dobře funguje?
Osobně nesmírně miluji kolektivní
sporty. To mi v tenise trochu chybí,
možná i proto hraji tak ráda čtyřhru.
Ve Fed Cupu máme super partu a vždy
se na ten týden moc těším. Hopman
Cup je pro mě zase nejlepší exhibice!
Letos se o tobě ve sportovních rubrikách píše, že s trenérem Robertem Steckleyem vstupuje na kurty
„jiná“ Šafářová, sebevědomější,
razantnější, uvolněnější. V čem ty
sama spatřuješ tu změnu, která tě
vynesla až mezi tenisovou špičku?
Myslím si, že to je souhra více věcí. Rob
je pro mě super kouč, ale i kamarád.
Jsem více v pohodě na turnajích, více si
to užívám a také mi hodně dal tenisově.
Co se ti honí hlavou ve chvílích,
když tě třeba Španělka Garbine
Muguruzaová nebo Amerčanka Serena Williamsová ničí drtivým
podáním nebo „honí z kúta do
kúta“, jak se u nás říká? Co rozhoduje, aby ses vůbec dostala do
takového zápasu?
Víš, každý má nějaké zbraně a kupříkladu Serena jich má opravdu hodně,
proto je také dlouhodobě nejlepší. Mě
takové zápasy naopak baví a jsou
krásnou výzvou posunout své schopnosti!
S Pavlem Huťkou jsme si na našich
stránkách povídali o tenisové psychice. V čem jsou muži po té stránce silnější, resp. slabší vůči ženám?
Jak ty sama v zápase bojuješ s momenty, kdy se ti fakt nedaří?
Psychika je jedním z nejdůležitějších
aspektů, který rozhoduje o umístění
a setrvání mezi těmi nejlepšími. Tenis
už umí hrát všichni, ale záleží na tom,
jak dobře člověk umí zvládat klíčové
momenty. Já si myslím, že k tomu je
potřeba vlastní zkušenost, kdy člověk
párkrát zklame a naučí se najít sám
nejlepší cestu, jak takové krizové situace zvládat. Každý člověk je individualitou a neplatí žádné zaručené kouzelné rady. V dnešní silné konkurenci
je nanejvýš potřeba navštívit třeba
mentální kouče, psychology, kteří vám
poradí směr, jimž se máte ubírat. Ale
znovu opakuji přesnou cestu, která je
pro mě konkrétně tou nejlepší, si musí
každý člověk najít sám.
Ještě zpět k vašemu trenérovi Ro-
bertu Steckleyemu. V letošním roce mohli uživatelé internetu vidět
i několik vašich společných vtipných skečů. To je jeho práce? Nakolik se do „dramaturgie“ tvorby
zapojuješ ty nebo Bethanie Matteková – Sandsová?
Rob má na videa a jejich tvorbu talent.
Je to jeho největší koníček a dělal už
i jiná profi videa. On je vždy vymyslí za
pár sekund, je strašně kreativní. Beth
se občas připojí, ona je pro každou
špatnost. :-)
Máš na okruzích pověst dobrosrdečné a stále se usmívající Lucky
(prosím, zůstaň jí napořád!!!). Kdo
ti je z hráček mentalitou nejbližší,
kterou naopak moc nemusíš?
Děkuji. Snažím se život brát pozitivně.
Nejbližší je mi Beth, je to člověk nabitý
obrovskou energií! Všechny česky
jsou fajn. Nemusím moc Rodionovou
a hráčky, které si hrají na hvězdy a neumí ani pozdravit...
Náš rozhovor vyjde na počátku adventní doby. Je i pro tebe časem
odpočinku, rozjímání, zhodnocení
dodýchávajícího roku, nebo už jsi
v plné přípravě na první grand
slam hraný na konci ledna v Austrálii?
Musím říct, že jsem neprožila příliš
šťastný konec roku. Onemocněla jsem
bakterialní infekcí a teď se mi vrátila
v jiné podobě. Bohužel jsem nemohla
odletět na přípravu na Floridu, jak
jsem měla původně v plánu, a musím
se léčit doma. Doufám, že ji brzo zdolám a že se stihnu alespoň trochu na
Melbourne připravit a hlavně do Austrálie odletět...
Svou letošní sezónu hodnotím nejlepší
doposud a doufám, že ještě takové
pěkné zažiji! Vánoce a chvíle s rodinou
jsou pro mě však tím nejcennějším
a moc se na ně těším!
Luci, přeji ti jménem svým i jménem
našich čtenářů vše dobré jak v profesionální kariéře, tak i v soukromém
životě.
Přání vyslovil a otázky pokládal
Petr Hanuška
12
Ze života ZŠ Milady Petřkové
TÝNECKÉ LISTY
MALTA
Díky evropskému projektu - Výzva 56 podporujícímu výuku angličtiny bylo
vybráno 20 šťastlivců z naší školy,
kteří se dne 9. listopadu 2015 vypravili na výukový pobyt na Maltu. Vybráni
byli žáci od 6. až po 9. třídu, včetně
mě.
Ráno ve 4:15hod. jsme se všichni sešli
před školou, rozloučili se s rodiči,
usedli do autobusu a hurá na letiště do
Vídně. Cesta trvala tři hodiny, ale pro
mě byla nekonečná. Možná to bylo
mlhou, která nás celé ráno obklopovala. Na letiště jsme dorazili s předstihem. Naše první kroky vedly do odbavovací haly, kde jsme všichni odevzdali svá zavazadla a dostali letenky. Po
půlhodinovém rozchodu jsme přešli
k vlastnímu odbavení a šli k naší „bráně” C. Čas před odletem jsme zaplnili
menšími nákupy a snídaní. Těsně před
11. hodinou nás konečně pouštějí do
letadla a po chvíli se již odlepujeme od
země a míříme na Maltu. Měla jsem to
štěstí, že jsem seděla u okna, takže
jsem dvouhodinový let strávila pozorováním pevniny, mraků a moře. Sotva
jsme se opět ocitli na zemi, všichni už
přemýšleli nad kraťasy a krátkými
tričky. Slunečno - 23°C - a my jsme si
kráčeli v příletové hale se zimními
bundami v ruce.
Pochytali jsme si své kufry z pásů
v příletové hale a vydali se k autobusu,
který nás přepravil do Sliemy na náš
hotel. Bohužel jsme nebydleli všichni
na stejném patře. Většina navíc až
v 5. patře hotelu s nekonečnými schody a výtahem pro 5 lidí. Takže kufry
jely výtahem a my jsme šlapali do
schodů. Po ubytování a převlečení
jsme se vydali na procházku Sliemou.
Prošli jsme si pobřeží a nakoukli i do
naší nové školy. Bohužel zrovna
zavírali, tak jsme se vrátili zpět k moři
a kochali se západem slunce.
Po návratu na hotel jsme se vybalili
a o půl osmé se vydali na večeři. Večeře i snídaně jsme měli v hlavním
hotelu vzdáleném asi 5 minut chůze od
našich pokojů. Zpáteční cesta na hotel
se nesla v duchu lehkého bloudění.
Všechny ulice se nám zdály stejné, ale
když jsme hotel konečně našli, museli
jsme si zatleskat. Následovalo osobní
volno a „večerka-nevečerka” podle
rozpisu. Ráno jsme vstávali téměř
s východem slunce. Snídaně na půl
sedmou a pak už jen čekání na autobus, který nás zavezl před bránu
hlavního města Valletty. Během tohoto
dopoledního výletu jsme prošli zajímavé kouty Valletty a kochali se ulicemi,
které se vinuly rovně až k moři, následně i skvělým výhledem na rozlehlý
záliv a maltské doky. Součástí výletu
bylo i 5D kino, které nám prozradilo
něco o historii Malty a Valletty.
Odpoledne jsme se vydali do školy, kde
nás vřele přivítali a rozdělili po deseti
na rozřazovací test. V testu byly jednoduché fráze i těžké věty. Ze 40ti
otázek dostal nejvyšší bodové ohodnocení Honza Linek a to 24 bodů. Byli
jsme tedy rozřazeni do dvou tříd po
deseti. Naši skupinu učila Julia Pisani.
Podle mě byla velice příjemná, vtipná
a milá. V jejích hodinách jsme museli
Foto: S. Svozilová
Scholaris 2015
a Střední škola zemědělská
a zahradnická Olomouc
Scholaris 2015 neboli přehlídka středních škol v Olomouckém kraji se konala na podzim v pěti městech. V Olomouci bylo možno navštívit již 20. ročník této prezentační výstavy oborů
vzdělání středních škol a vyšších škol
Olomouckého kraje pro školní rok
2016/2017 ve dvou termínech, a to 25.
a 26. 11. Místem konání se stala opět
Střední škola polytechnická v Olomouci. Naše devátá třída navštívila
tuto prezentační výstavu druhý den
konání. Svůj stánek zde mělo opravdu
mnoho škol s různými obory. Jejich
budoucí studenti se zde mohli dozvědět spoustu cenných informací o těchto školách a daných oborech. Byli zde
zástupci z těchto škol, většinou profesoři nebo studenti. Zodpovídali na
jakékoli otázky a nabízeli různé letáčky s dalšími informacemi. Dle mého
názoru byla tato akce opravdu zajímavá a užitečná pro žáky devátých tříd.
Věřím, že řadě studentů otevřela
spoustu možností a pomohla při výběru školy v daném regionu. S naší
třídou jsme také navštívili Střední
školu zemědělskou a zahradnickou
v Olomouci. Byla nám nabídnuta její
návštěva a menší exkurze. Tato škola
na mě působí opravdu dobře. Panuje
v ní příjemná atmosféra. Nabízí řadu
různých oborů jako jsou čtyřleté studijní obory s maturitní zkouškou
(agropodnikání, chovatelství koní
a jezdecký sport a zahradnictví), dále
také tříleté učební obory (jezdec a chovatel koní, opravář zemědělských
strojů, umělecký kovář a zámečník, zahradník, prodavač - květiny), tříleté
učební obory s výučním listem pro
uchazeče s psychologickým doporučením PPP nebo SPC (květinářské
a aranžérské práce, opravářské práce,
kuchařské práce) a také nástavbové
studium s maturitní zkouškou pro absolventy všech tříletých učebních oborů (dvouleté denní, tříleté dálkové
studium) – podnikání. Myslím si, že pokud se chce někdo věnovat jednomu
z těchto oborů, pak právě tato škola je
dobrou volbou a doporučila bych ji.
Michaela Kinclová, 9. třída
Foto: archiv ZŠ
mluvit jen anglicky, jelikož česky neuměla. Oříškem pro ni bylo se naučit
naše jména a velmi zvláštní jí připadlo,
že Jan je u nás Jan i Honza. A co se týče
výuky samotné, pro nás jako deváťáky
to bylo opakování učiva a pro šesťáky
zase něco, co ještě nikdy neslyšeli.
Každopádně, mě se v nové škole líbilo.
Po škole jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupina šla na hotelový bazén a druhá šla do místního obchodního centra se suvenýry. O půl osmé
jsme se opět sešli a vydali se na večeři.
Po večeři jsme měli osobní volno a poté opět večerka.
Ve středu jsme měli na programu Národní akvárium. Jediné akvárium na
Maltě. Takže jsme po snídani opět
nasedli do autobusu a vydali se na další dopolední výlet. V budově Akvária se
zrovna něco natáčelo, takže jsme si na
otevření museli chvíli počkat. Největším zážitkem z Akvária pro mě byl
vodní tunel a obrovský krab. Jelikož
bylo Akvárium docela malé, zbyl čas na
nějaké ty vodní radovánky, a tak jsme
se vydali na blízkou kamínkovou pláž.
Odpoledne nás čekala opět škola. Tentokrát jsme prošli několik lekcí a pak
jsme hráli hry. Na konci lekce jsme
dostali certifikáty o absolvování výuky
a malé vysvědčení.
Večer opět večeře, osobní volno a večerka. Ve čtvrtek jsme vstávali jako
obvykle a jako doposud jsme se vydali
na snídani a po snídani jsme naskákali
do autobusu a vydali se na „Malta
tour”. Během tohoto výletu jsme navštívili historické město Mdina, které
bylo dříve hlavním městem. Na rozdíl
od rovných uliček ve Vallettě má Mdna spoustu klikatých uliček, zdánlivě
bez konce. Naše průvodkyně nám prozradila, že tomu tak je kvůli strategickému úniku. Dále jsme navštívili
jedinou ruční sklárnu na Maltě. Naživo jsme viděli foukání váz a v obchůdku jsme mohli zakoupit výrobky
této dílny. Poté jsme se přesunuli ke
Blue Grottu, což jsou vysoké útesy
s jeskyňkami zatopenými naprosto
čistou vodou. Tyto útesy jsme projeli
na loďkách a po obědě jsme měli opět
chvíli na osvěžení v moři. Výlet jsme
zakončili v přístavu města Birgu s výhledem na Vallettu. Poté jsme se přesunuli zpět na hotel a měli jsme do
večeře čas na nákupy suvenýrů a dárečků.
Večer po poslední večeři jsme měli
opět osobní volno. V pátek jsme měli
snídani až na osmou, takže jsme si mohli přispat. Po snídani jsme si sbalili
své věci a vyrazili na letiště. Odjezd
a průběh na letišti se mi zdál strašně
rychlý a najednou jsme už seděli v letadle, směr Vídeň. Poslední rozloučení
se slunnou Maltou a po dvou hodinách
jsme vystoupili v zatažené Vídni a zimní bundy se nám opět hodily.
Po chvíli hledání autobusu jsme všichni nastoupili a vydali se na tří hodinovou cestu z Vídně. Cesta rychle ubíhala a po třech hodinách nás již vítali
rodiče před školou.
Já jsem si tento naučný pobyt na Maltě
náramně užila a ráda bych se na Maltu
ještě někdy podívala.
Nikola Facková, 9. třída
Lampionový průvod
Lampionový průvod se konal dne 27.
10. 2015 na Hradisku ve Velkém Týnci.
Průvod se konal na počest 97. výročí
vzniku Československé republiky.
Průvod byl zahájen u společenského
domu, odkud se vycházelo na Hradisko. Cesta byla hezky osvětlená díky
lampionům, které s sebou děti nesly.
Když se došlo Hradisko, pro děti bylo
zajištěno bohaté občerstvení. Rodiče
Foto: J. Friesner
a dospělí si taky mohli zakoupit něco
na zub. Poté vypukl nádherný ohňostroj, který se všem velmi líbil a byli
jím všichni unešeni. Rodiče mohli potěšit svoje děti nějakými hračkami,
které se tam také prodávaly. Kolem
deváté hodiny se rodiny s dětmi začaly rozcházet domů.
Klára Drábková,
Pavlína Verešová, 8. třída
Ze života ZŠ Milady Petřkové 13
TÝNECKÉ LISTY
Pobyt v cizině aneb
když týnecké učitelky vyjedou za hranice
Už samotný název tohoto příspěvku
zapíná čtenáři pomyslné tlačítko
PLAY jeho fantazie, které začne přehrávat situační komedii plnou nepředvídatelných okamžiků a trapasů. Autorem scénáře je Výzva číslo 56, v hlavních rolích paní učitelky Hanušková,
Richterová a Hlaváčová.
Výzva číslo 56… co se vlastně pod těmi
dvěma slovy skrývá?
Zaměřená na rozvoj čtenářství a čtenářské gramotnosti, výuku cizích jazyků a podporu výuky matematiky, přírodovědných a technických oborů. Vyhlašuje ji Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP
VK). A právě ona umožnila učitelům
i žákům vycestovat do zahraničí. Nevím, proč zrovna padesát šest, nicméně Výzva s velkým V to pro nás
všechny (nevyjímaje žáky, kteří se
podívali na Maltu) rozhodně byla.
Ve zkratce tedy předkládáme krátké
zápisky z našich cestovních deníků.
Foto: T. Hanušková
Nejdříve z toho angličtinářského:
Vyjet (vlastně vzletět) do Anglie se
mělo v sobotu 14. 11. 2015. V pondělí
přišly první propozice (asi 15 příloh
v Pdf, některé mnohostránkové)…
Orosily jsme se. Po prvním rychlopřejetí informací jsme zjistily, že jsme
rozhozeny do rodin, každá vyučující
jinde.
Paní učitelka Richterová bude bydlet
v domku u moře. U moře??? Kde by se
v Londýně vzalo moře? Aha, tak ten
Worthing - to není část (slibovaného)
Londýna - ale město na jihu Anglie...
Škola - Centre of English Studies - by
měla být od místa mého pobytu asi
650m. To dám, to musím dát, to přece
najdu!!! Utěšuji se, že moje parťačka
je na tom hůř - má to nějaké 3 km...
Moje „rodina” - středoškolská učitelka
angličtiny, partner počítačový expert,
dcera 12 let, jeden pes. Působiště
kolegyně - čilá babka důchodkyně,
5 vnoučat, a to nejlepší - „může být podávána vegetariánská strava”... paní
učitelka Richterová už dělá na cestu
zásoby a kupuje štangle salámu a šrutky uzeného... nevíme, co nás přesně
čeká a tak bereme situaci s humorem.
A nakonec vyrážíme, na 14 dnů do neznáma, vstříc novým dobrodružstvím
a zážitkům…
Suma sumárum, podtrženo a sečtenopobyt se opravdu povedl. Od začátku
vše klapalo - od odvozu z letiště až po
vřelé přivítání a zakotvení v našich do-
časných domovech. Byla jsem až zaskočena, jací lidé v Anglii jsou. Ve škole profesionálové každým coulem, na
ulicích milí a vlídní, ochotni vám pomoci v nesnázích. Obsluhující a prodavači usměvaví, vždy dobře poradí a poskytnou potřebné informace.
Ve škole píšete první den rozřazovací
test na zjištění vaší jazykové úrovně.
Poté následuje rozdělení do tříd. A už
jste skutečně vhozeni do vody – nablízku žádní Češi, partu tvoří „holky
a kluci“ z Taiwanu, Španělska, Francie, Itálie, Japonska, Turecka… A spojuje vás jediné - snaha se něco naučit,
dozvědět, popovídat si o tom, jak to
chodí jinde, nebo si jen tak „splknout“
o životě… Dopolední kurzy jsou rozděleny do dvou částí - gramatické
a konverzační, v rámci odpoledního
kurzu můžete např. diskutovat o literatuře. Volný vstup na počítače s možností dalšího procvičování a výuky je
zajištěn, celodenně je otevřená i studovna-knihovna a půjčovna DVD filmů. A učit se musíte - v průběhu studia
vás totiž čekají testy nejen na ověření
naučeného, ale i pro vydání závěrečného certifikátu.
Odpolední program sestává ze vzájemného setkávání studentů např.
u anglického šálku čaje či kávy, na pivku či bowlingu. A opět - ze všech stran
se na vás hrne angličtina. Můžete si
také domluvit (ať už přes školu nebo
samostatně) různé druhy výletů po
okolí. A že má jih Anglie opravdu co
nabídnout! Městečka Arundel a Chichester jsou pozoruhodná z architektonického hlediska (úžasný hrad i katedrály), Brighton je jedním z největších a nejznámějších pobřežních letovisek Velké Británie, velkolepý
přístav Portsmouth nabízí vstup do
historických doků s původními, dochovanými loděmi, z nichž nejstarší je The
Mary Rose z časů Jindřicha VIII.,
anebo věž Spinnaker Tower, na kterou
vás po důkladné vstupní kontrole
vyveze výtah a vy máte celé město pod
sebou jako na dlani… Výjezd se školou
do Oxfordu, Windsoru a Etonu - průvodkyně nabitá energií i znalostmi,
nestačíme jí v běhu! Možnost vidět,
kde studovali britští premiéři nebo
princ William, radnici, kde se podruhé
ženil princ Charles i Elton John…
Vstupy jsou tady neskutečně drahé,
ale protože to stojí za to, návštěva
bankomatu se stává velmi častou,
stejně tak jako pravidelné vytahování
kreditky na místě… Ale rozhodně není
čeho litovat. To, co máte možnost vidět
a poznat je skutečně „k nezaplacení“.
A co nám prozradí cestovatelský deník
paní učitelky Hlaváčové?
Po šestihodinové cestě autobusem do
německého Heidelbergu si mě (tedy
spíše můj velký lodní kufr, což bylo
i naše poznávací znamení) přijela vyzvednout milá dvojice manželů. Onumělecký fotograf, ona - učitelka španělštiny. Odvezli mě do svého domu
a přijali mne mezi sebe jako starého
známého. Až druhý den ráno, kdy jsem
jela do školy, jsem měla možnost vidět,
v jak krásném malebném prostředí se
budu těch čtrnáct dní pohybovat. Nebydlela jsem přímo v Heidelbergu, ale
v 15 km vzdáleném Dilsbergu, čehož
jsem se prvně kvůli každodennímu
dojíždění zalekla, ale už po pár dnech
za tuto skutečnost byla nesmírně
vděčná.
Hned po příchodu na Akademii jazyků
F+U, která je prý vyhlášená a má pobočky v několika dalších velkých německých městech, jsem se cítila tak
trošku „starší než ostatní”. Mé domněnky se po pár dnech působení
v naší studijní skupině potvrdily, pro-
Foto: T. Hanušková
tože jsem od místní mládeže (Kazachstán 18 let, Japonsko 22 let) dostala
přezdívku „unsere deutsche Mama”.
Vzhledem k věku mých „spolužaček” si
umíte představit, jaká konverzační
témata byla pro nás nejčastější...
Naší lektorkou byla Němka s velice sarkastickým postojem ke všemu
a zvláštním smyslem pro humor, který
ovšem přišel mnohdy vtipný jen jí, řídící se striktně požadavky k zvládnutí
všemožných i nemožných jazykových
zkoušek. Proto nám každý den nakládala další a další kila kopií s domácími úkoly, které jsme si následující
den kontrolovali. Změna metody? Nějaká hra rozvíjející slovní zásobu, práce ve dvojicích? Kdepak, jen dril, dril,
dril. Přestávka pouze patnáctiminutová, jinak po celou dobu pořád to
stejné - cvičení, další cvičení, následující cvičení. V těchto chvílích jsem se
vcítila do žáků, kteří musí vydržet
sedět v lavicích šest hodin denně, mají
se soustředit a podávat excelentní výkony.... Věru, nemají to lehké. A pak po
návratu domů (obvykle v podvečerních hodinách) zasednout k úkolům
a mořit se s nimi... opravdu, věřte mi,
nemají to lehké. Pilně jsem se zapisovala do všech možných odpoledních
seminářů, které se však ve větší míře
pro nezájem nekonaly. Heidelberg je
univerzitní město s bohatou historií.
Na jazykové škole studují němčinu
z 80% Arabové, dále pak především Ja-
Foto: Z. Hlaváčová
ponci a studenti z Číny. Většina z nich
chce v Německu vystudovat vysokou
školu.
Na rozdíl od kolegyň, které svůj volný
čas trávily spolu - jak je známo, ve dvou
se to lépe táhne a tak měly více odvahy
navštívit spoustu jiných krásných
míst, jsem měla možnost díky mým
pohostinným „rodičům” poznat pouze
blízké okolí (cyklovýlet do Hirschhornu a výlet do vinařské oblasti Landau). Barevný podzim však všechny
zážitky a pohodu ještě násobil. Za
těch čtrnáct dní, kdy jsem měla možnost vrátit se do svých studentských
let, jsem mimo získání jakéhosi jazykového sebevědomí, které každý pedagog při vzdělávání žáků začátečníků
postupem času ztrácí, získala i mnoho
zkušeností, pře-devším tu empatickou.
Opravdu se může stát, že žák zapomene, nesplní, nestihne... protože i já
občas zapomněla, nesplnila - prostě
a jednoduše nestihla...
Pokud se chcete „dotknout“ cizí země,
poznat ji z jiných stran (ne jen z internetových stránek), procvičit se a zdokonalit v cizím jazyce, pokud tuto možnost máte – využijte ji! Žádná učebnice, pracovní sešit či příručka vám
toto nenabídne.
Taťána Hanušková, Zlata
Hlaváčová, Irena Richterová
14
Ze života MŠ Velký Týnec
TÝNECKÉ LISTY
Drakiáda trochu jinak
Dne 5. listopadu se v naší mateřské
škole uskutečnila akce pod názvem
„Drakiáda v suchu a teple“. Pro konání této akce jsme se rozhodli, abychom naše nejmenší děti z oddělení
Kuřátek a Berušek neošidili o draky,
ale ze zkušeností z minulých let, kdy
nám nikdy nepřálo počasí, jsme se
uchýlili do prostor naší školky. Samozřejmě byli vítání i sourozenci našich dětí.
Po několika dnech chystání a vymýšlení mohlo vše propuknout. Školka se
proměnila v pohádkovou říši a v každé třídě čekal na děti i rodiče pohádkový úkol. Celá akce probíhala pod
rouškou tmy, pouze za svitu lucer-
niček, které si děti samy vyrobily a mohly si posvítit svými baterkami. Z dětí
se staly zachránci dračích vajec. Jelikož celý svět přichází o draky a v naší školce jsou poztrácená poslední
dračí vejce, která dračí maminka potřebuje najít.
Při příchodu děti uvítal pohádkový dědeček s pavoukem Vykoukem, kteří
jim poradili, že klíčem do Pohádkové
říše je kouzelný knoflík ze stromu Knoflíkovníku. A ten roste pouze na zahradě školky. Tento klíč děti musely
najít a pověsit na pavučinu Vykoukovi.
Každý úkol, který děti splnily, je posunul blíže k záchraně dračích vajíček.
Čekala na ně vodní víla, která potře-
bovala, aby ji pomohly přenést živou
vodu ze studny do džberu. Cesta vedla
přes bažiny a skály. Aby děti neopustilo
štěstí, mohly si u lesního skřítka nají
kuličku pro štěstí .
V patře děti čekal spící obr, jehož musely nakrmit tlačenkou, kterou bylo
potřeba potichu vytáhnout ze skalní
pece. Pokud by se totiž obr probudil
a měl hlad, snědl by všechna dračí
vejce!
U Perníkové chaloupky musely děti
projít kolem perníkového dědka a babky a uloupit si na posilněnou perníček.
Následovala cesta k hastrmanům, kde
bylo potřeba vytáhnout zlatou rybku.
Ježčím krokem,
celým rokem
Dne 25.listopadu děti z oddělení Berušek a Kuřátek navštívil ježek. Děti
se od lektorky dověděly spoustu zajímavých věcí o ježčím životě a jak se
ježek připravuje na zimní spánek. Děti
to velice bavilo, nejvíce je samozřejmě překvapilo, žese ježek živí jablky
a hruškami pouze v pohádkách a rozhodně nic na svých bodlinách nenosí.
Na konec si mohly děti živého ježka
zblízka prohlédnout a pohladit.
Učitelky ze tříd Kuřátek
a Berušek
Foto na stránce: archiv MŠ
Zlatá rybka dětem poradila správnou
cestu k úkrytu dračích vajíček, V úkrytu byla vajíčka různě poztrácená a zakutálená, každý musel najít vajíčko
a donést ho dračí mamince. Za odměnu dostali zachránci dračí zub pro
štěstí.
Závěrem bychom chtěli poděkovat
všem přítomným rodičům a dětem za
účast a záchranu posledních dračích
vajec na světě. A děkujeme za kladnou
odezvu od rodičů.
Učitelky ze třídy Kuřátek
a Berušek
První pomoc na
zdravotní škole
Děti z oddělení „Vrabčáků“ se zapojily
do výukového programu první pomoci
pořádaného na zdravotní škole v Olomouci. Studentky zdravotní školy měly pro děti připravené jednotlivá stanoviště, kde byly děti seznámeny se
základními informacemi a následně si
vše vyzkoušely v praxi - ošetření drobných ran, popálenin, krvácení z nosu,
poskytnutí první pomoci při bolestech
bříška, poslechly si tlukot vlastního srdíčka fonendoskopem, zopakovaly důležitá telefonní čísla a správné přivolání první pomoci. Závěrem byly děti
pasovány na malé záchranáře a byly
odměněny diplomem s malou sladkostí. Vše bylo skvělé připravené, moc
se nám to líbilo.
Články, dopisy, úvahy, komentáře 15
TÝNECKÉ LISTY
Plaťte daň
z nemovitých věcí
bezstarostně každý rok
prostřednictvím SIPO!
Finanční správa zavádí počínaje
rokem 2016 novou možnost platby
daně z nemovitých věcí prostřednictvím soustředěné inkasní platby obyvatelstva (SIPO). Pokud bude mít poplatník o tuto službu
zájem, vyplní „Oznámení o placení
daně z nemovitých věcí prostřednictvím SIPO“ a spolu s dokladem
o přidělení spojovacího čísla nebo
s aktuálním rozpisem bezhotovostní platby SIPO ho doručí na
finanční úřad. Tyto doklady je nutné odevzdat do 31. ledna 2016.
Tato služba umožňuje poplatníkům
bezstarostné placení daně z nemovitých věcí. Poplatníci již nebudou mít
starost, zda jim bude doručena složenka do schránky a také nenastane
situace, kdy poplatníci nestihnou zaplatit daň včas a nehrozí jim tak pokuty za opožděnou platbu daně. Mezi
další výhody platby pomocí SIPO patří
úspora času, který poplatníci každoročně stráví ve frontě na poště či na
pokladně finančního úřadu.
Poplatníci, kteří již mají zřízené SIPO
a mají zájem o tuto službu, vyplní
pouze „Oznámení o placení daně
z nemovitých věcí prostřednictvím
SIPO“, vzor viz níže a k němu přiloží
doklad o přidělení spojovacího čísla
nebo aktuální rozpis bezhotovostní
platby SIPO. Formulář „Oznámení
o placení daně z nemovitých věcí prostřednictvím SIPO“ je připraven k distribuci na podatelnách finančních
úřadů nebo na www.financnisprava.cz
pod záložkou „Daňové tiskopisy“. Tyto
připravené dokumenty poplatník doručí poštou, osobně nebo elektronickou formou příslušnému finančnímu úřadu, u kterého je poplatníkem
daně z nemovitých věcí.
Poplatníci, kteří nejsou držiteli spojovacího čísla SIPO a mají zájem o tuto
službu, vyplní „formulář SIPO“, který
je k vyzvednutí na pobočkách České
pošty nebo na www.ceskaposta.cz.
Tento formulář poplatníci odevzdají
osobně na kterékoliv poště. Oproti
odevzdanému formuláři získají poplatníci spojovací číslo SIPO a dále postupují stejně, jako poplatníci, kteří SIPO
již zřízené mají.
ARCHEOLOGICKÁ
AKTUALITA
Dva miliony mincí v jednom hrobě
Více než deset tisíc artefaktů včetně
deseti tun mincí odkryli nedávno archeologové v čínské provincii Ťiang-si.
Mince byly součástí bohaté hrobové
výbavy, s níž Číňané před dvěma tisíci
lety (v roce 74 před naším letopočtem)
pohřbili čínského císaře Liu Cheho,
jenž vládl pouhých 27 dní, než byl kvůli
poněkud volným mravům a nedostatku
vladařského talentu sesazen. I přesto,
když pět let po svém sesazení zemřel,
mu vystrojili vskutku císařský pohřeb.
Jeho hrobku přímo zavalili hromadou
mincí, zlatem a stříbrem, ale také kočáry s obětovanými koňmi. Liu Che byl
vnuk císaře Wu-tiho, nejvýznamnějšího císaře dynastie Chan, která vládla
ve starověké Číně přes 200 let.
Hřbitov, kde právě probíhá výzkum, se
rozkládá na ploše deseti akrů a je
Přihlášení k placení daně z nemovitých věcí prostřednictvím SIPO již na
rok 2016 je možné do 31. ledna 2016.
Následující roky, i kdyby došlo ke změně výše daně, proběhne placení přes
SIPO zcela automaticky.
Bc. Veronika Kotullová
tisková mluvčí
Finanční úřad pro Olomoucký kraj
Foto: archiv autorky
v něm celkem osm hrobů, mimo jiné
i hrob císařovy manželky. Archeologové tu vykopali celkem dva miliony
bronzových mincí, které mají hodnotu
50 kilogramů zlata. Rovněž tu objevili
řadu hudebních nástrojů včetně zvonkoher, panových fléten či ústních bambusových varhan zvaných šeng. Jen
v málokteré hrobce, jako je tato, se
našly vozy v životní velikosti, doplněné
o čtyři obětované koně a více než tři
tisíce příslušenství ze zlata a stříbra.
Jen samotné mince, s charakteristickým čtvercovým otvorem uprostřed,
dnes mají hodnotu kolem 4 mil. korun.
Neříká se, že si člověk peníze do hrobu
nevezme? Zdá se, že čínští císaři toto
rčení evidentně neznali…
Vendula Vránová
16
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
OTEVŘENÁ VEŘEJNÁ SPRÁVA
Otevřenost veřejné správy, jako soubor opatření uplatněných ve fungování úřadů státní správy a samosprávy, je stále diskutovanějším tématem
mezi starosty, odborníky i občany.
Smyslem těchto procesů je především
zefektivnění práce, zlepšení komunikace, zvýšení důvěryhodnosti i potlačování korupce. Na těchto myšlenkách se shodnou experti dlouhodobě
se zabývající transparentní veřejnou
správou i starostové, kteří se již cestou otevírání úřadů vydali. Na otevřenost se dá nahlížet i z pohledu prosté
kvality poskytování informací občanům, otevřenosti rozhodování, umožnění účasti veřejnosti na rozhodování
a svobody šíření informací.
Úvod do problematiky
Osobně se transparentní a otevřenou
správou zabývám více než tři roky, během kterých jsem měl tu možnost
diskutovat se starosty, politology i lidmi z občanských iniciativ, kteří se
snaží rozšiřovat povědomí o výhodách
otevřenosti. Ročně se koná několik
konferencí, seminářů a školení na toto
téma, kde je možné sdílet zkušenosti,
klást otázky, debatovat a hledat použitelné a účinné procesy vedoucí k naplnění cílů transparentní samosprávy.
Transparentní výkon veřejné správy
je podporován také programy Ministerstva vnitra ČR. Aby výstupy mnou
absolvovaných seminářů a zkušenosti
starostů nezůstaly jen v mém „šuplíku“, rozhodl jsem se s aspekty a dopady otevřené samosprávy seznámit zastupitele naší obce na jedné z pracovních schůzek. Jelikož se jedná o konkrétní postupy s vlivem na veřejnou
informovanost, chci s touto problematikou seznámit i občany, čtenáře Týneckých listů.
Na mysli jako první vyvstává otázka,
čeho lze otevřeností dosáhnout a jaké
přínosy tyto aktivity mají. Ze zkušeností úřadů využívajících principy otevřené a transparentní veřejné správy
vyplývá, že mezi klíčové přínosy těchto procesů patří zejména zvýšení důvěryhodnosti úřadu, omezení korupčních rizik, snížení pracovní vytíženosti úředníků, zvýšení informovanosti občanů i pracovníků úřadu, zmenšení rizika vzniku chyb, zlepšení jejich
odhalitelnosti a v neposlední řadě snížení nákladů – zefektivnění vynakládání veřejných prostředků. Tyto přínosy
potvrzuje i starosta Nového Města na
Moravě, Michal Šmarda. Právě Nové
Město na Moravě lze považovat za
„vzorový úřad“ co se otevřenosti týká.
„Otevřenost je zejména přínosná pro
úředníky a zastupitele a zejména pro
zkvalitnění jejich rozhodovacího procesu,“ sdělil Michal Šmarda posluchačům konference Starostové starostům. „Když už je to jednou veřejná
správa, tak ji musíme vykonávat veřejně,“ dodal druhý úhel pohledu bývalý starost Semil a současný poslanec parlamentu ČR, Jan Farský.
Jaké konkrétní kroky může úřad změnit či zavést, aby byl otevřenější? Odborníci se shodnou, že dílčích postupů
a praktických kroků existují desítky.
Nejdůležitější je začít s implementací
těch, které jsou stěžejní, jednoduché,
nenáročné, levné a účinné. Celkově se
však jedná o dlouhodobý proces, který
vyžaduje vyhodnocování zpětné vazby
a hodnocení přínosů. Z počátku je
nutné se s problematikou obeznámit,
diskutovat veškerá hlediska, zvažovat
konkrétní přínosy, zjišťovat zkušenosti a následně řešit aplikační postupy a kompetence. Mezi nejjednodušší
principy otevřené veřejné správy lze
zahrnout:
• Kompletní, aktuální a jasně
strukturované povinné informace
na webových stránkách
dle novelizovaného zákona
č. 106/1999 Sb.
• Přehledné informace o složení
orgánů obce, zveřejnění kontaktů
a udržování aktuálního stavu.
• Zveřejňování základních
dokumentů jako je jednací řád
zastupitelstva, statuty komisí
a výborů, jejich zápisy a roční
zprávy.
• Zveřejňování zápisů z jednání
zastupitelstva, výpis usnesení,
jmenovitá hlasování.
• Zveřejňování podkladových
materiálů pro jednání
zastupitelstva.
• Rozklikávací rozpočet obce
do nejnižší úrovně
účetních položek - faktur.
Zavádění nových procesů s sebou samozřejmě z počátku nese jisté zvýšení
pracnosti nebo určité finanční náklady. Jde zejména o proškolení a nastudování problematiky, případně absolvování seminářů. Cenné rady a metodickou podporu lze však získat i zdarma pouhým zájmem, a to zejména od
starostů, kteří se již cestou otevřeného úřadu vydali nebo z materiálů
neziskových či obecně prospěšných
organizací. Jednou z nich může být
například Otevřená společnost o.p.s.,
která nabízí audity informační otevřenosti, semináře, expertízy a rady
v oblasti poskytování informací, a to
jak úřadům, tak občanům. Každoročně
také udílí ceny Otevřeno x Zavřeno,
která hodnotí otevřenost veřejně činných osob, úřadů a institucí.
Webové stránky
Zavedení těch nejzákladnějších principů otevřenosti není nikterak složité.
V dnešní době, kdy drtivá většina domácností disponuje připojením k internetu, je internet jednou z hlavních
cest komunikace úřadu s občanem.
Prostřednictvím webových stránek
může úřad nabízet občanům obsáhlý,
aktuální a přehledný informační servis. Kvalitu informačních služeb, které
úřady poskytují na internetu, oceňuje
také Sdružení Zlatý erb, které každoročně uděluje cenu Zlatý erb pro obce
s nejkvalitnějšími webovými stránkami. Dle dostupných informací jsou ve
finální přípravě nové webové stránky
obce Velký Týnec a je zde tedy velký
potenciál zlepšit informační služby na
obecním webu, který si modernizaci
jistě zaslouží. Bude zajímavé porovnat, jakým způsobem se podařilo definovat, a jak se podaří splnit, aktuální
standardy a trendy, které jsou na webové stránky obcí kladeny státní správou i občany. Novou grafiku a zpřehlednění webu lze zajisté očekávat.
Moderní weby obcí jdou často cestou
jisté soutěživosti, která obec bude mít
web přehlednější, hezčí a informačně
kvalitnější. Přestože si občan může
pro informace dojít osobně na obecní
úřad, je bezesporu přívětivější pokud
má možnost přistupovat k publikovatelným informacím přes internet,
z domova, nehledě na úřední hodiny.
A z tohoto pohledu jsou webové stránky podstatným nástrojem pro zlepšení
otevřenosti úřadu. Mimo samotnou
hodnotu obsahu je důležitá i jejich
přehlednost. Informace musí být intuitivně dohledatelné, dobře strukturované a aktuální. Zákon stanovuje základní povinné informace, které musí
web obce obsahovat. Metodiku jak
správně zveřejňovat tyto informace na
webu vydala již zmíněná Otevřená
společnost. Účel těchto povinných informací je zejména obeznámit každého uživatele s tím, o jaký úřad se
jedná, jakou má organizační strukturu, jaké má kompetence, jak lze
s úřadem komunikovat nebo jaké jsou
důležité dokumenty a předpisy úřadu.
Každá obec má svého starostu, místostarostu, případně tajemníka a zaměstnance, má také svůj základní
orgán – zastupitelstvo a jeho poradní
orgány – výbory. Na webu by měl občan najít základní kontakty na tyto
osoby, na zastupitele a na předsedy
výborů, případně komisí. Je také dobrou praxí (přestože to zákon neukládá) zveřejňovat dokumenty charakteru veřejné listiny, tedy dokumenty,
které dokumentují práci úřadu a jeho
orgánů, např. zápisy ze zasedání zastupitelstva, jednací řád zastupitelstva, organizační řád, statuty komisí
a výborů, případně jejich zápisy nebo
roční zprávy o činnosti. O tom jak tyto
dokumenty zveřejňovat pojednávají
i metodická doporučení odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra ČR. Právě míra aktivně
poskytovaných informací je jedním
z klíčových parametrů otevřenosti
a transparentnosti. Zákon pamatuje
na výčet informací, který nemají
veřejný charakter, či jsou přímo tajné.
Tyto informace pochopitelně zveřejňovat nelze, nicméně vše ostatní je
zcela na vůli úřadu, případně na rozhrnutí zastupitelů.
Internetové stránky obcí a měst mají
velký informační potenciál a jeho využití je nasnadě. Správným nastavením
kompetencí a správních procesů nemůže dojít, dovolím si tvrdit, k žádnému enormnímu nárůstu agendy. Drtivá
většina informací je stálého charakterů a zveřejnění je jednorázovou
záležitostí. Pro zveřejňování nově
vznikajících informací, a jejich úpravu
do zákonem povolené podoby, lze využít osvědčených a rychlých postupů.
Přijatelné zvýšení pracnosti je pak
bezezbytku vyváženo všemi výhodami,
které otevřenost přináší.
Pro další informace navštivte www.
otevrenaspolecnost.cz, www.mvcr.cz/
odk2, www.motejl.cz
Jiří Dvořák
[email protected]
Náhled na rozklikávací rozpočet Velkého Týnce na webu rozpocetobce.cz
Literatura 17
TÝNECKÉ LISTY
VYPRÁVĚNÍ PANA EDUARDA SLÁMY
POTŘETÍ A NAPOSLED
V květnovém a srpnovém vydání letošních Týneckých listů jsme se setkali
s pověsťovými vyprávěními písmáka
a lidového malíře pana Eduarda Slámy z Hvozdečka. Jeho zkazky pocházely z Vyškovska a z okolí obce Kladky
na Drahanské vrchovině. Třetí, a prozatím poslední setkání s touto pozoruhodnou osobností, nás zavede hned do
tří regionů najednou. Z Vyškovska se
přeneseme do kraje pod pohádkovým
hradem Bouzovem, odkudpak je to už
jen přes několik kopců do Vyšehorek
na Mohelnicku. Naše pomyslné putování zakončíme ukázkou respondentových veršů, kde opět zazní tematika
jeho rodné domoviny. Jak již víme, ke
všem výše uvedeným místům měl pan
Eduard hluboký vztah, prožil tam nemalou část svého života, což se zcela
osobitým způsobem odrazilo i v jeho
vyprávěních.
Budeme-li se blíže zabývat četbou
a zkoumáním námětů místních historických pověstí zjistíme, že jejich poměrně častým námětem jsou různé
tragické události. Vysvětlení tohoto
jevu je poměrně prosté a lze jej nalézt
hned v několika rovinách. Neštěstí
a smutné příhody jsou v průběhu lidského života vcelku běžnou záležitostí
a mnohdy jich bývá více než chvil prožité radosti. To pouze naše mysl raději
uchovává ty druhé. Avšak lidé ještě
v ne příliš vzdálených dobách vnímali
své kořeny v rodném kraji daleko
intenzivněji, než jsme toho schopni my
v naší současnosti. Nebyli rozptylováni
přemírou zpráv, necestovali každý den
i několik desítek kilometrů do zaměstnání, nestěhovali se tak často do příliš
vzdálených krajů, neznali shon, který
je právě nám tolik vlastní. Jeden více
věděl o svém sousedu, a tak neštěstí
toho druhého pak prožíval mnohem
niterněji. Zvláště stalo-li se něco zlého
mladému člověku, neřku-li i několika
lidem najednou, není potom divu, že se
taková událost tradovala i přes několik
následujících pokolení. Často se vyprávění dochovalo v pouhých torzech
a lidská paměť z něj vytěsnila třeba
i jména aktérů, jindy ba naopak přidala
mnohou podrobnost, která ani sou-
časníkům události nebyla známa. Buď
jak buď, není vůbec řídkým jevem,
když se jedna a tatáž tragedie, která
kdysi svojí hrůzou vyděsila široké a daleké okolí, v kraji ještě donedávna vyprávěla i v několika odlišných variantách.
Zvláštní místo mezi tímto druhem syžetů zaujímají pak ty, které můžeme
shrnout pod jednotným označením
„utopená svatba“. O tom, že k takovým událostem v některých lokalitách
skutečně došlo, nemůže být pochyb.
Příkladem mohou být hned dvě takové
pověsti. První z Vyškovska, druhá
z Bouzovska.
O mokřině „U kočára“ u Hvězdlic
Odedávna se mezi lidmi říká, že májové svatební veselí přináší smutek.
Své o tom jistě vědí i prastaré lesní
velikány, které tiše šumí nedaleko hájovny „U jelínka“. Ach, kdyby ty jen
mohly vyprávět!
Je tomu už dávno, co se ve Švábenicích vdávalo jedno děvče, dcera zdejšího bohatého sedláka. Byla to tenkrát
svatba, jakou dlouho v širém kraji nikdo nepamatoval. Hostí se sjelo tolik,
že ani celá náves nestačila. Jenom
z Hvězdlic a Chvalkovic jich byly tři
plné kočáry! A toho výskotu a zpěvu!
Jedlo se a pilo hned několik dní. Muzika vesele vyhrávala, tanečníků byla
plná hospoda, víno teklo proudem, až
se nejednomu i hlava zatočila. Ale nic
netrvá věčně. Nastalo loučení a svatebčané se pomalu jeden po druhém
trousili k domovu. I ti hvězdličtí
a chvalkovičtí. Ještě poslední pozdravy, stisky rukou, a již si to rozjařená
společnost šine voňavými rozkvetlými
alejemi k lesu.
Byla teplá měsíčná noc a obloha se
třpytila tisíci hvězdných démantů. Koně pokojně klusali a dusot jejich kopyt
se rozléhal tišinami. Chasníci zpívali,
děvčata se vesele smála, i ti starší společně zanotovali nejednu píseň. Cesta
rychle ubíhala a kočáry zanedlouho
míjely hájovnu „U jelínka“. Mířily
k místu, kterému se kdysi říkávalo
„U trojáka“. Starý polesný Veverka
ještě nespal. Když uslyšel lomoz
a zpěv, bezděky vyšel do tmy na zápraží. Jeho vrásčitá tvář se v neblahé
předtuše zachmuřila a z jeho úst vyšla
slova:
„Lidé nešťastní, cožpak se sluší v noci
plašit zvěř?“
Rozveselená omladina však neslyšela
hajného varování. Ani kočí jakoby tentokrát nedbali své obvyklé pozornosti.
Snad i oni byli posilněni dobrým pitím
a včas nezpozorovali blížící se možné
nebezpečí – prudkou zátočinu se zrádnou bezednou bažinou. Namísto toho,
aby zatáhli za opratě a zmírnili prudký
cval koní, naopak je pobídli k ještě
větší rychlosti. A vtom se to stalo! Před
prvním z kočárů z ničeho nic vyrazilo
z houští několik poděšených ztepilých
laní. Několika skoky se přehnaly přes
cestu jako vítr a v mžiku zmizely
v hloubi lesa. Koně se polekali, divoce
zaržáli a vyrazili jako běsi vpřed. Kočí
práskal bičem, volal, ale vše marno.
Spřežení se rázem stalo zcela neovladatelným. Vozka ještě v měsíčním svitu
zahlédl temnou hladinu močálu a zvolal:
„Ježíši Kriste! Zachraň se, kdo můžeš!“
a sám co nejrychleji mohl, seskočil
z kozlíku. Na zemi se několikrát převalil a zůstal nehybně ležet jako špalek. Nikým neřízený kočár vlétl do
kalného bahna jako těžký kámen. Tři
muži se svými družkami se marně
snažili o záchranu. Za několik malých
chvil bylo po všem. Koně, povoz, i šest
mladých lidí jako by se do země pro-
padli. Namísto nich na hladině tančilo
jen pár zlověstných bublin, a co bylo
nejhoršího, to náhlé mrtvé ticho. Ve
zbylých dvou povozech měli plné ruce
práce, aby zkrotili vyplašená zvířata,
nikomu z tonoucích se nešťastníků tak
nebylo pomoci. Ztuhlý hrůzou stál na
břehu močálu, u starého trojklaného
dubu, hlouček zachráněných. Když se
jakš takš vzpamatovali, vzkřísili polomrtvého kočího a pomalu bez jediného
slova se vydali zvěstovat do širého kraje tuto strašlivou událost.
Čas plynul, z bezedné bažiny se stala
pouhá mokřina, která již dávno zarostla křovinami. Starý dub sešel věkem a ani ten už není. Ale na paměť
nešťastných svatebčanů se tomuto místu dodnes říká „U kočára“. Mezi lidmi
se povídá, že osamělý pocestný, který
by tudy šel o půlnoci, uslyší prý veselý
zpěv, výskot a ržání koní. Musí to však
být člověk poctivý a bohabojný.
Lesní cesta u Javoříčka
Pahorkatina bouzovských lesů, protkaná mozaikou polí a luk, dnes tolik
poetická a zádumčivá, bývala rovněž
jevištěm lidských osudů. Dnes, když
kráčíš lesními cestami, stoupáš do
kopečků a vršků, jen tušíš dávné příběhy. A že jich za ta staletí bylo!
Nešťastné Javoříčko je dnes spojováno spíše se strašlivou tragédií, která se zde stala na samém konci druhé
světové války. Tehdy byli zběsilými hitlerovskými katany, na samém prahu
svobody, nesmyslně pobiti téměř
všichni zdejší mužové. Bylo jich třicet
osm a jejich společný hrob navěky žaluje. Vydejme se však dále proti proudu času a nechme si vyprávět jinou,
neméně smutnou událost.
Sevřené údolí potoka Javoříčky, někdy
také zvaného Špránek, se klikatě vine
severozápadně od vsi až k Bouzovu.
Připomíná tak pestrobarevnou stuhu.
Odpradávna tudy také vede cesta, která tato dvě místa spojuje. Někde v její
půli je místo, kterému se říká „Strž“.
Dnes už není ničím zvláštním nápadné, avšak kdysi se tu nacházela, jako
černé oko bájné nestvůry, bezedná
tůň.
Jeden z javoříčských hospodářů kdysi
vdával svoji krásnou dceru. Zakoukal
se do ní mládenec štíhlý jako jedle, synek zámožnějšího sedláka z Bouzova.
Rodiče mladým nebránili, sami měli
radost, že mladí se mají rádi. A tak
nadešel slavný den. Sjelo se mnoho
strýčků a tetiček, nechyběli ani přátelé a známí. Družičky samé pentle,
rozzářené oči družbů. Ženich a nevěsta odprosili svoje rodiče, ti jim s lá-
skou požehnali, a již nic nebránilo oddavkám. V bouzovském kostele u svaté Maří, je již očekával kněz s ministranty. A tak do krásného letního dne,
prozářeného sluncem, vyjelo několik
bohatě květy ozdobených kočárů a povozů. Vpředu ženich s nevěstou, oba
v bohatě vyšívaných krojích, on jako
mladý princ, ona jako přenádherná panenka. Za nimi v dalším kočáře rodiče
následováni příbuznými a zbylým doprovodem. Darmovisy cinkaly, krajem
se nesl zpěv, cvrlikal klarinet, bručela
basa, tklivě lkaly housle, les vracel
veselé tóny tisícinásobnou ozvěnou.
Avšak co to? Náhle do cesty prvního
kočáru vběhlo s divokým kvikotem
a chrochtáním stádo rozzuřených kanců. Ti z ničeho nic pobíhali všude mezi
povozy! Který jen čerchmant je sem
zavál?! Do pokojně klusajících koní
jako by v ten ráz někdo střelil! Vzpínali
se, ryčeli, povozy sebou smýkaly z jedné strany cesty na druhou, do očí
všech vstoupil nepopsatelný děs! Práskání bičů a volání kočích, bezmocné
výkřiky svatebčanů! Koně a lidi zachvátil naprostý zmatek. A tu, ó hrůzo,
první kočár se vřítil do studeného
bahna „Strže“! A za ním hned druhý,
třetí, všechny!
Strašlivé výkřiky tonoucích postupně
ustávaly. Za malý okamžik bylo po
všem. Nebylo již nikoho, jen několik
slzami zmáčených růží tiše plulo po
smolně černé hladině bažiny. Bouzovský kněz se svatebčanů z Javoříčka
nikdy nedočkal.
Zde je vhodné podat několik vysvět-
lení. Tato pověst kolovala v kraji pod
Bouzovem ještě relativně do nedávna.
Nezávisle na sobě ji vyprávělo hned
několik respondentů a důležité je zmínit, že v různých variantách. Jedna
z nich například říká, že k události
došlo v zimě, a že pod sáněmi se svatebčany se prolomil led. Ve vyprávěních se liší třeba i počty obětí. Někdo
tvrdí, že se utopili jen ženich a nevěsta,
častěji se ale vyskytuje podání, jež se
prakticky shoduje s tím pana Eduarda
Slámy, a sice že zahynuli všichni. Zaznamenal jsem i variantu, která umísťuje tento příběh necelý jeden ki-
lometr severoseverozápadně od středu intravilánu obce Obectova do místa
zvaného „Ô lôži“. Co je však nejdůležitější, s touto pověstí, která četbou
mohla mít vliv na všechny výše
uvedené možnosti, se lze setkat u Martina Strouhala v jeho sbírce pověstí
z někdejšího litovelského okresu z roku 1944 „Báje a pověsti“. Na závěr
poznámky opět připomínám, že všechna originální vyprávění pana Eduarda
Slámy jsou mnou poněkud zkrácena
a převyprávěna při plném zachování
obsahu.
HROBNÍK
UKÁZKA Z TVORBY EDUARDA SLÁMY
Ruce pane, mé ruce
nehladí jen ženu či dítě spící.
Nesnoubí se jen s klečemi pluhu
a vyzrálými klasy.
Tkát dovedou, ano, tkát.
Sítě tak pevné utkají,
že vítr ani bouře je nezničí silou svojí.
Však nitě ty jsou z pouhé hlíny.
Já netkám osnovu z nití a nitek.
Já hlínou zamykám navěky.
Jsem místní hrobník, Varadínek,
co chystá tu poslední návleky.
18
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
TIP NA VÝLET
O kostele
Všech
svatých ve
Vyšehorkách
u Mohelnice
Loštický betlém
Jednou z nejpozoruhodnějších a nejpamátnějších staveb v okolí města
Mohelnice je kostel Všech svatých ve
Vyšehorkách. První zmínka o něm sice
pochází až z roku 1369, avšak vystavěn byl již v první polovině 13. století
podle románského slohu s raně gotickými prvky. Půdorys svatyně je čtvercový a uvnitř je možno spatřit křížové
žebrové klenby. Zvenčí je pak zdaleka
nápadný svou na pohled starobylou
šindelovou střechou, v celém kraji
zcela ojedinělou. Historie kostelíku by
stála sama o sobě za samostatný příspěvek. Omezím se již jen na konstatování, že kostel v červenci roku
1957 po zásahu bleskem vyhořel, plně
obnoven byl až roku 1997, přičemž
v jeho interiéru proběhl několik roků
před tím archeologický výzkum vedený PhDr. Vladimírem Gošem, CSc.
Na tomto místě musí být však rovněž
zmíněno, že terénní část tohoto výzkumu prováděl jeden z nejvýznamnějších neprofesionálních archeologů
Mohelnicka, již bohužel zesnulý pan
Vladimír Kapl z Mohelnice.
A jak celé toto souvisí s panem Eduardem? Následovně.
Roku 1957, v době, kdy byl kostel postižen požárem, tak shodou okolností
pan Sláma ve Vyšehorkách bydlel.
Když přišla bouřka, pracoval v tu chvíli se svým kamarádem ve vedlejší blízké vesnici. V průběhu oné bouře
vyšlehl pouze jediný blesk, který však
uhodil do dřevěné střechy. Ta se ihned
vzňala. Oba přátelé všeho nechali,
sedli na kola a jeli do Vyšehorek. Tam
již lidé z kostela zachraňovali, co se
jen dalo. I oba muži se snažili pomoct,
jak nejvíce mohli. Avšak žár byl příliš
silný a oheň postupoval velmi rychle.
Snaha všech byla téměř marná, z kostela se zdařilo vynést jen několik málo věcí. Býval tam prý překrásně vyřezávaný dřevěný kříž, lidé jej chtěli
z kostela odnést, ale jelikož byl dobře
přibitý ke zdi, nakonec podlehl zkáze.
Nejsmutnější však bylo, když hořely
varhany. Proud rozžhaveného vzduchu na několik okamžiků rozezněl děsivými tóny jejich píšťaly, avšak ty se
vzápětí roztavily. Brzy bylo po všem.
Z kostela zbyly jen smutné zčernalé
ruiny, u kterých téměř celou nastalou
noc postávali skoro všichni obyvatelé
vesnice a blízkého okolí. Truchlivý na
celé události byl fakt, že k požáru kostela došlo jen několik dnů po úmrtí
tamějšího kněze. Ten byl široko daleko velmi oblíben pro svoji vzácnou
lidskou povahu. A tak byly Vyšehorky
najednou bez správce farnosti, a zároveň i bez kostela. Téže přesmutné
noci si staré ženy vybavily pradávné
proroctví, které se ve Vyšehorkách
tradovalo z pokolení na pokolení.
Věštba prý praví, že vyšehorský kostel
vyhoří vždy jedenkrát za 500 let.
Stane se tak pokaždé několik dnů poté, co zemře tamější kněz. Kostel však
bude vždy znovu obnoven.
Karel Faltýnek
Když jsem letos v létě po návštěvě
loštické tvarůžkárny obdivoval tamní
krásně malovanou autobusovou zastávku, nepozorovaně ke mě zezadu
přistoupil do té doby člověk známý
jenom z novin a oslovil mne s tím, že
má od té krásně malované zastávky
klíč a že mi ukáže všechno z blízka.
Otočil jsem se, a on tam stál sám pan
mistr Beneš. Teda on tam nestal sám,
doprovod mu dělal pan Taťoun, další
známá osobnost široko daleko.
Foto: P. Peňaška
Dali jsme se do řeči a já si mohl vyslechnout zajímavý výklad o všech
osobnostech vyobrazených na zdech
zastávky, zejména o nově přimalovaném Karlu Krylovi. Bylo mi ctí prozkoumat hřebík ohnutý samotným
Frištenským nebo se podívat na zub
lišky Bystroušky.
V rozhovoru jsme zabrousili až k Loštickému betlému a já slíbil mistru
řezbářovi, že mu na něj naženu lavinu Týnečáků skrze pozvánku k výletu
v našem obecním měsíčníku.
Slovo dalo slovo, a protože se sliby
mají plnit, tak tady ji máte.
Pavel Peňaška
Vážení příznivci loštického betléma.
Pro letošní krajinu betlémskou byly
probuzeny ze špalíků lípy tři noví dřevění občané betléma řezbáře Jaroslava Beneše, kteří, ač dřevění, se přijdou
poklonit malému Ježíškovi a přinést
mu své dárky.
První figurkou je starostka města
Loštic paní Bc. Šárka Havelková - Seifertová. Tato figurka vyjímečně vstoupila do krajiny betlémské v čas loštic-
kých slavností, kdy složila přísahu
a slíbila oddanost městu a jeho občanům ať živým, tak i těm dřevěným.
V prostoru betlémském zaujala místo
u městského úřadu a jako její dva předchůdci drží v rukou symbolický klíč od
města. Kolik starostů ještě za života
řezbáře přibyde do betléma?
Zajímavostí je, že každý klíč znamená
jedno volební období.
Proto figurka předešlého starosty pana PhDr. Ctirada Lolka drží klíče tři,
neboť byl do funkce starosty zvolen
třikrát.
Druhou figurkou je loštický - žádlovický občan, dlouholetý správce Arboreta Bílá Lhota, pan Bc. Stanislav
Hekele, který svůj život zasvětil přírodě, stromům a péči o výzdobu nejen
města, ale i různých významných událostí a akcí.
Jednou z nich byla například nádherná
výzdoba sálu v Bílé Lhotě u příležitosti
plesu pořádaného Ing. Ladislavem Vitoulem.
Třetí figurka představuje významného
člověka nejen pro Moravu, ale i pro
celou naši vlast. Je jím známý básník,
zpěvák a skladatel, rodák z Kroměříže,
pan Karel Kryl, který svými písněmi
hlásal pravdu a posílil tak srdce mnohých. Jeho písně nejde umlčet.
„Když Karel Kryl mezi námi žil, svými
písněmi se za pravdu vždy bil...”
Jeho figurka se jde poklonit Ježíši k jesličkám a přináší mu dárek z nejkrásnějších, píseň „Děkuji”. V prostorách
betléma se tak setkává nejen se svými
přáteli hudebníky Pavlem Novákem
a Jaroslavem Wykrentem, ale i například „hanáckým obrem” Josefem Drásalem, zápasníkem Gustavem Frištenským či cestovatelem Eskymo Welzlem.
Srdečně zveme zájemce o návštěvu
loštického betléma, kde se každý může
setkat se svou oblíbenou figurkou.
I když jsou dřevěné, jejich srdce stále
bije a těší se na setkání s vámi.
„Legenda vypráví, že když je někdo
určité figurce sympatický, tak může
zahlédnout, že se na něj usměje.”
Zahájení již 19. ročníku Loštického
betléma je 1. 12. 2015 ve 14 hodin na
adrese Moravičanská 439, Loštice.
Výstava je každoročně doplněna díly
místních výtvarníků - obrazy a uměleckými fotografiemi. Nebude chybět ani
keramika a řezbářské práce Jaroslava
Beneše.
Přístupná bude každý den, včetně sobot, nedělí a svátků od 14 do 18 hodin
a to až do svátku tří králů, tj. do 6. 1.
2016.
Případné dotazy zodpovíme na telefonním čísle 603 929 926.
Váš Jaroslav Beneš
Články, dopisy, úvahy, komentáře 19
TÝNECKÉ LISTY
TIP NA VÝLET
Kuks
Moudrý a vzdělaný člověk, který uměl
číst v posvátných knihách i ve hvězdách hrabě František Antonín Špork,
jako mnoho jiných vědoucích učenců
očekával právem příchod Mesiáše.
Dokonce byl schopen vypočítat čas
a souřadnice, kde by se asi mohl narodit. Byl to muž činu, nelenil a vybudoval překrásné místo, které by mohl
tento pomazaný obývat, což svědčí
o velmi pevném charakteru, ale i na tu
dobu ojedinělém poznání. I když, ne
tak docela. Památku obdobného cíle
mají i v Německu, kde je světoznámý
zámek Neuschwanstein (Labutí zámek).
V malebném údolí řeky Labe nechal
náš hrabě postavit zámek, kde přes
celé údolí viděl z protějšího břehu
červené světýlko v zámecké kapli, lázně s kaskádovitě tekoucí vodou a pro
zajištění v nouzi, hospitál. Vše doprovázené překrásnými sochami. Za tímto účelem si vybral sochaře až v daleké Itálii, kde sochařské umění právě
vzkvétalo. Skály v okolí Kuksu nesou
již obrazy krásných, dokonalých bytostí. (Kdo se pozorně dívá, uvidí, že je
jich tam mnoho. Snad také proto
vznikla v nedalekých Hořicích kamenosochařská škola, která své klauzurní práce sází volně po krajině. Jsou
vidět po cestě do Dvora Králové n. L.
po levé straně kolejí). Sochař Matyas
Braun nabídku ke spolupráci přijal.
Vše bylo na svém místě a stačilo jen
osekávat přebytečný kámen. V poznání vyššího řádu, který drží tento
svět pohromadě, si oba pánové porozuměli a spolupráce byla možná.
Vzniklo mnoho překrásných soch,
které doplňují lázně, zámek a jsou
roztroušeny po okolním lese. Do skály
je tam vytesaný celý Betlém (výjev
narození Ježíše Krista). Jdouce lesem,
potkáte také například sochu Záhoře,
Onufria a Máří Magdalény. Jeskyňku
s kamenným sedátkem, klekátkem
a vodou pro hraběte, který rád vyjížděl
na lov. V těchto místech můžete klidně
rozjímat o starých biblických textech.
Lázně zdobí mj. socha Davida a Goliáše. V zámecké zahradě je umístěna
socha bojovníka, který je otočen proti
nedalekému (dnes zrušenému) mnišskému klášteru. Hrabě Špork kolem
sebe shromáždil mnoho významných
umělců a také se silně zabýval duchovní stránkou života, která v té době, jako často i dnes, šla těžko oddělit
od církví.
Jednodenka s autobusem
V neděli 22. listopadu jsme se vydali na
jednodenní výlet autobusem do Přerova. Jako první jsme navštívili muzeum Komenského. Prošli jsme si archeologickou výstavu, výstavu dřívějších školních tříd, sbírku nerostů,
přírodovědnou sbírku a nakonec jsme
vyšli pár schodů na vyhlídkovou věž.
Po přestávce na svačinu jsme se přesunuli na plavecký bazén, kde jsme
strávili asi hodinu. Řekl bych, že snad
nejlepší na tom všem byla whirlpoolka
a hlavně umělý proud, ve kterém jsme
si zablbli úplně nejvíc z celé akce,
protože komu by se nelíbilo hrát na
babu ve vodě, že? Prostě jsme si to
užili a skvěle se bavili. Snad nejen pro
mě byl výlet vydařený a doufám, že
takových naplánujeme víc!
Jakub Hadaš
Ilustr. foto
Pozoruhodné jsou dvě řady soch, které
znázorňují bytosti ctností, z jejichž sil
máme tady na Zemi co nejvíce čerpat,
ale také nectností, které jsme si vypěstovali v opaku, k dobrému chtění.
Kdo tyto sochy spatří, může si v otřesných i povznášejících okamžicích uvědomit, odkud čerpá. Kam bude tažen
po smrti těla, do jakých duší se formuje. Současně se může objevit myšlenka, kterých tu je hodně. „Změnit
něco.” Pohled na krásné sochy nám dá
popud, změny k lepšímu, krásnějšímu.
Je zajímavé, že předlohou ke všem
těmto byla jedna žena.
Řady ctností a nectností doplňují dva
ohromní andělé, jejichž kopie jsou na
kdejakém hřbitůvku v okolí. Anděl blažené smrti a také tedy anděl smrti
bolestné.
Nejezděte do Kuksu jako turisti!!! Povede-li však vaše cesta touto krajinou,
zpozorněte a buďte bdělí, abyste jako
poutníci využili pro sebe dary naší
země.
Zuzana Denková
Vzpomínka,
jak jsme jezdili
s paní Šmidákovou
na zájezdy
S díky vzpomínám, jak dobře organizovala paní Šmidáková zájezdy na
hrady a zámky. Na poutě se nesmělo tedy zájezdy. Popíši jeden z mnoha.
Jezdilo se autobusem „ÚPÁKEM“, jak
se se mu tehdy říkalo. Řídil jej bez
nehody pan Josef Krumpolec s navigátorkou paní Jaruškou Krumpolcovou. Pokud se pamatuji, nikdy jsme
nebloudili. Tentokrát byly na programu KŘEMEŠNÍK, LOMEC u VODŇAN. Hrady ORLÍK a ROŽMBERK
a hlavně SVATÁ HORA u PŘÍBRAMI.
Moc ráda vzpomínám na Křemešník,
jak jej krásně popsal v knize „Na krásné samotě“ msgre. František Bernard
Vaněk. Jeho život a dílo výstižně charakterizovala spisovatelka Marie Majerová. Člověk, Čech, kněz. Na vršku
u poutního kostela Svaté Trojice se
scházeli slavní básníci Otakar Březina, Antonín Sova, Jakub Deml, houslový mistr Jan Kubelík, herec Bedřich
Karen a další slavné osobnosti. A hlavně sochař František Bílek a malíř Viktor Foester. Díky jim vznikla na
Křemešníku památná Křížová cesta
a byla provedena oprava kostela. Ne-
SKAUTSKÉ OKÉNKO
mohu popisovat, jak krásně vylíčil autor knihy tehdejšího učitele řídícího
pana učitele Zahálku. Vzdělaného školami a hlavně přírodou. Je popsán asi
začátek dvacátého století. Tuto knihu
by si měl přečíst každý. Byla jsem moc
vděčná, že jsem mohla Kremešník poznat. Další zastávka v Lomci u Vodňan.
Pro všechny poutníky Lomeček. Toto
poutní místo je zvláštní tím, že je oltář
zavěšen uprostřed kostela od stropu.
Snad jde o italský zvyk. A konečně
hlavní cíl naší pouti do Příbrami na
horu Matky Boží. Než postavili hotel
Halda, zajistila paní Šmidáková noclehy v privátu.
Za zmínku stojí varhanní koncert
v Praze v Týnském chrámu. I na ten
moc ráda vzpomínám. Organizovala
i výlety do Vysokých Tater a mnoho
dalších aktivit. O tom snad by měli
napsat jiní účastníci. Já jsem paní
Šmidákové a manželům Krumpolcovým za účasti na těchto poutích neskonale vděčná. Patří jim mé díky a uznání.
Zlata Nováková
Foto: archiv skautů
OTÁZKA PRO...
...Petru ANDRÝSKOVOU, Rodinné
centrum Čmelda
Letošní rok byl pro Rodinné centrum
Čmelda zlomový. Musím říci, že po
šesti letech dochází k únavě materiálu
a už jsem necítila zprvu ten správný
drive a velice jsem zvažovala, zda
pokračovat v činnosti. Nakonec jsem
moc ráda, že se našla skupina maminek, které jsou akční a připravené
pokračovat. Společně jsme dokončily
nové stanovy a snad i nastavily novou
organizaci, a především je to ta nová
krev, která určitě s sebou přinese dobré změny a impulsy.
V novém roce se rodiče budou moci
těšit na již tradiční jarní a podzimní
Foto: 2x RC Čmelda
bazárek, v březnu bude dětský karneval. Na ukončení sezóny na konci
školního roku se připravuje novinka,
ale zatím je to trošku tajné. Na konci
tohoto roku máme ještě schůzku a budeme jistě zvažovat i nějaký letní program na zpestření. Samozřejmě budu
usilovat o zachování letních příměstských táborů pro děti. To jsou ty velké
akce. Jinak bude pokračovat pravidelný program. Jednak se budou
konat dopolední herničky pro malé
děti, o které je teď velký zájem, a mám
z toho velkou radost, a dále bude
pokračovat odpolední cvičení pro
děti (3 skupiny - 3-5 let , 5-6 let a školáci). V současné době zvažujeme i odpolední aktivity pro děti jednou za 14
dnů v rodinném centru se zaměřením
na výtvarnou činnost, ale to bude
záležet na zájmu rodičů a především
také na našich kapacitách.
Děkujeme všem maminkám za jejich
přízeň a rádi ve svém kruhu přivítáme
další akční maminky, které se rády
zapojí do organizace a podají pomocnou ruku, protože jaké si to uděláme,
takové to budeme mít!
Přeji vše nej v roce 2016!
20
Výročí
TÝNECKÉ LISTY
Prosincová výročí středomoravského regionu
Před 75 lety – dne 3. prosince 1940 zemřel v Olomouci
univ. prof. ThDr. Josef KACHNÍK, náboženský pedagog,
archeolog a významný komeniolog.
Rodák z Nivnice, kde se narodil 13. 5. 1859. Od r. 1871 studoval české
gymnázium v Třebíči, kvintu absolvoval na německém gymnáziu ve Znojmě
a poté přešel do Uherského Hradiště, kde maturoval v r. 1879 na místním
německém gymnáziu. Po maturitě odešel do Olomouce, kde se věnoval teologickému studiu. Po vysvěcení působil v r. 1883 v Dubu nad Moravou a následující rok byl jmenován vikářem při olomoucké katedrále. Po šesti letech se stal
konservátorem pro archivní sekci Ústřední památkové komise ve Vídni, současně suploval náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1890-91)
a připravoval se k habilitaci a profesuře na teologické fakultě. V l. 1896-1903
vykonával funkci ředitele Arcibiskupského ústavu ke vzdělání učitelek při
klášteře sester Voršilek v Olomouci. V r. 1901 byl jmenován řádným profesorem
olomoucké fakulty, kde též několikrát děkanem. Z jeho podnětu byla utvořena
r. 1912 Arcibiskupská památková a umělecká rada pro arcidiecézi olomouckou.
V r. 1920 byl povolán do Prahy, kde byl po dvou letech jmenován řádným
profesorem mravovědy na Karlově univerzitě. V r. 1923 jmenován nesídelním
kanovníkem olomouckým. V červenci 1927 odešel do výslužby a vrátil se do Olomouce, kde byl ustaven sídelním kanovníkem a v r. 1930 jmenován kapitulním
děkanem. Mimo působnost pedagogickou byla životním úkolem dr. Kachníka
činnost osvětová. Zabýval se archeologií a zvláště pak rozvíjením tradice J. A. Komenského v rodném kraji. O Komenském psal v Časopise vlasteneckého spolku
muzejního v Olomouci, ve Věstníku pedagogickém, Vychovateli a Vychovatelských listech. V r. 1928 založil Vychovatelskou knihovnu v Nivnici, kterou
z části též financoval. Dne 28. 3. 1933 ji předal veřejnosti. Sloužila zejména
učitelům, vychovatelům a komeniologům. Kachníkova literární činnost je rozsáhlá. Průběžně publikoval v moravských denících a časopisech. Spolupracoval
též na vydání Českého slovníku bohovědného. Na svém kontě má přes dvacet
knižních titulů. Vyhledávaným titulem je i dnes dvoudílná kniha Církevní
památky umělecké v Olomouci (I. 1890, II. 1895).
(Poselství. Olomouc 1938.S. 288-280. * Hýbl,F.: Slovanské gymnázium v Olomouci aj. A. Komenský. In: V sýpkách ducha. Olomouc 1992. S. 26-29.)
Před 80 lety – dne 5. prosince 1935 se ve Včelničce
u Kamenice nad Lipou narodila Mgr. Vlasta HLŮZOVÁ,
pedagožka a regionální publicistka.
Pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol studovala v Jihlavě. Později při učitelském povolání
absolvovala PdF UP, obor čeština, dějepis a výtvarná výchova. Jako učitelka působila v l. 1955-57 na Jedenáctileté střední škole ve Šternberku, v letech 1957-59 na dvoutřídních národních školách v Dalově a Žerotíně, od
roku 1959 do r. 1992 na 2. st. ZŠ
Dr. Hrubého ve Šternberku.
Dlouhodobě publikuje v regionálním
tisku, její zajímavé články můžeme číst
většinou ve Šternberských listech. Její
zásluhou byla vydána část pozůstalosti
vlastivědného badatele, astronoma
a politického vězně Karla Morava
(1906-1993), Staré šternberské obrázky a povídky Bloudění Marty vojandy
a Zlý sen. V r. 2002 obdržela Cenu města Šternberka za přínos regionální
historii. Zpracovala literární pozůstalost stíhacího letce Ladislava Valouška,
plukovníka letectva v. v. (1918-96), a vydala knížku jeho leteckých povídek
Návraty stíhačů (2002), dva letecké deníky (Cestou nadějí a zklamání - 2003,
Cestou zpátky - 2003), doplněné autorskou monografickou prózou Životní
křižovatky stíhacího letce Ladislava Valouška (2006). Věnovala pozornost vývoji
českého školství ve Šternberku, názvosloví šternberských ulic, historii české
knihovny a význam-ným osobnostem Šternberska.
Jubilantce srdečně gratulujeme
a přejeme jí zdraví, tvůrčí elán a pohodu do dalších let!
Před 120 lety – dne 9. prosince 1895 se v Malíkově na Svitavsku narodil Osvald STRYK, varhaník, sbormistr a skladatel.
V Brně absolvoval dvouletou varhanní školu Leoše Janáčka v Brně a poté Ústav
pro církevní hudbu ve Vídni, kde absolvoval v r. 1914. Už za studií byl varhaníkem farního chrámu a účastnil se života české menšiny. V době 1. sv. války
byl v l. 1915-18 u vojenské hudby. Po převratu se věnoval vybudování hudebního
života církve čs. jako varhaník a ředitel kůru. V l. 1919-21 působil v Senici na
Hané, poté dva roky v Cholině a v l. 1924-35 žil v Litovli v Husově sboru a měl
zde soukromou hudební školu. Hrával i na klavír při němých filmech. Založil
a vedl šedesátičlenný smíšený sbor, nastudoval i několik zpěvoher a pracoval
v Sokole. V r. 1935 se stal ředitelem chrámové hudby a sbormistrem pěveckého
sboru Farský v Praze na Vinohradech na přímluvu švagra Valentina Šindlera
(stréček Křópal). Zemřel 15. 8. 1948 a má urnu v kolumbáriu vinohradského
kostela. Jeho manželka s dcerou emigrovala v roce 1968 do New Yorku.
(Československý hudební slovník.2. Praha 1965. S. 630. * Šik, L.: Litovelské
osobnosti. CD-R 1998.)
Před 80 lety – dne 11. prosince 1935 zemřel v Olomouci
JUDr. Ferdinand TOMEK, organizátor hudebního života,
sběratel lidových písní a dlouholetý předseda Pěveckého
hudebního spolku Žerotín.
Narodil se ve Vídni 18. 4. 1874. Střední školu studoval v Olomouci, kde v r. 1893
maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté studoval práva v Praze a po promoci
v r. 1897 se vrátil do Olomouce, kde se věnoval advokacii. Už v r. 1901 se zapojil
do činnosti spolku Žerotín, kde v období l. 1920-35 vykonával předsedu a zároveň byl od r. 1932 předsedou pěvecké župy Tovačovského, od r. 1907 též
funkcionářem Divadelního družstva v Olomouci a členem výboru Jednoty
divadelní občanské besedy, členem výboru Matice školské a věnoval se hudební
publicistice.Propagoval Slováckou lidovou píseň a v r. 1927 vydal Národní písně
Slovácka. Pravidelně přispíval do Časopisu Vlastivědné společnosti musejní.
(Československý slovník hudební. 2. Praha 1965. S. 781. * Olomoucké hřbitovy
a kolumbária. Olomouc Memoriam 2001. S. 163.)
Před 95 lety – dne 17. prosince 1920 se narodil v Chlebičově na Opavsku PhDr. Josef VINÁREK, knihovník, redaktor, autor křížovek a hádanek.
Od útlého dětství miloval knihy, hádanky a křížovky. První hádanku měl otištěnou
v jedenácti letech, křížovku o pět let později. Střední školu, učitelský ústav začal
studovat v Opavě, ale kvůli německé okupaci se rodina musela přestěhovat do
Kroměříže, kde školu dokončil. Poté pracoval jako dělník v Ostravě. Od r. 1940
byl odborným učitelem v Litovli a na Bouzově a ve volných chvílích pracoval
v knihovně. V l. 1941-45 byl externím vedoucím Městské knihovny v Litovli.
V době okupace absolvoval státní knihovnický kurz v Kroměříži. V r. 1945 byl
jmenován knihovnickým inspektorem v okrese Litovel a 1. 4. 1948 byl přeložen
do knihovnického oddělení Ministerstva informací a osvěty (nyní Ministerstvo
kultury ČR), kde pracoval do r. 1961. V této době při zaměstnání vystudoval
obor knihovnictví na PdF KU v Praze a následně ještě další obor na fakultě osvěty
a žurnalistiky. V l. 1961-68 působil jako ředitel tehdejší Státní knihovny v Praze
(dnes Národní knihovna ČR). V r. 1965 absolvoval studijní pobyt přes UNESCO
v USA, Kanadě, Francii a Velké Británii a koncem r. 1966 obhájil jako první
knihovník doktorát z filozofie a téma jeho disertační práce znělo Úloha knihoven
ve vzdělávání dospělých v USA. V průběhu své knihovnické dráhy publikoval
několik set článků doma i v zahraničí, přednášel o problémech čs. knihovnictví.
Stál u zrodu odborného knihovnického časopisu Čtenář, který byl založen
v r. 1949. V r. 1966 založil edici Cimelia Bohemica, která presentovala českou
knižní kulturu. Z politických důvodů musel v r. 1970 odejít a byl pak zaměstnán
v nakladatelství Orbis až do r. 1977 a poté v nakladatelství Panorama do r. 1980.
V této době se profesionálně zaměřil na svého dlouholetého koníčka – tvorbu
hádanek a křížovek. Přes dvacet let externě působil jako redaktor časopisu
Hádanka a křížovka. Založil také magazín Křížovka a důvtip. V r. 1968 založil
Svaz českých hádankářů a křížovkářů a stal se jeho prvním předsedou. Hádanek
a křížovek vytvořil několik tisíc. V době normalizace je musel publikovat pod
pseudonymem. V r. 1990 byl Josef Vinárek plně rehabilitován. V r. 1995 byl
jmenován čestným předsedou Svazu českých hádankářů. Mnozí, kteří také rádi
luští, znají jeho tituly: Bystříme si vtip (1954), Pro chvíle oddechu (1955), Hádej,
co to je (1958) aj. Zemřel 9. 7. 2008 v Praze.
(Vinárek, Josef: Čtenář, r. 42, 1990,č.12. S. 414. * Burgetová, Jarmila: Josef Vinárek (1920-2008). In: Bulletin SKIP, 2009, r. 18, č.1 – www.skip.nkp.cz)
Před 70 lety – dne 17. prosince 1945 se v Uherském
Hradišti narodil PhDr. Jiří
HASTÍK, malíř, kreslíř, grafický designér a teoretik výtvarného umění.
Po maturitě absolvoval v Bratislavě
Slovenskou vysokou školu technickou,
obor architektura a v l. 1970-75 studoval FF UP v Olomouci, kde v r. 1983
získal doktorát z filozofie. Vystavovat
začal už v r. 1970 při kolektivních výstavách nejen doma, ale téměř ve
všech státech Evropy a také v Americe. Samostatně vystavuje od r. 1981
a to kromě českých zemí se jeho tvorba
prezentovala v Rakousku a Německu.
V Olomouci vystavoval v l. 1981 a 1987
a ve Vídni v r. 1989. Je zastoupen v řadě sbírek galerií Olomouce, Ostravy, Prahy, Trutnova, Šumperku a dalších míst
naší republiky, ale také v Polsku, Španělsku, Slovensku a v soukromých sbírkách
Evropy i zámoří (Austrálie a USA). Hodně publikuje články a studie o výtvarnících regionu, uvádí jejich díla na výstavách a připravuje katalogy výstav. Autor
více než 500 odborných textů z oblasti současného výtvarného umění. Zabývá se
estetickým dotvářením architektury. Jeho ilustrace najdeme v časopisech i knihách. Žije a tvoří v Olomouci a ve Vídni. Je členem řady uměleckých skupin
a spolků. V r. 1978 byl registrován v Českém fondu výtvarných umělců, od r. 1990
ve Svazu českých výtvarných umělců a v Unii výtvarných umělců Olomoucka.
Od r. 2004 je členem Kunstkreis 24 ve Vídni a od r. 2006 Ars Communicats
v Linzi. Letos dostal Cenu města Olomouce za r. 2014, kdy se výraznou měrou
podílel na vzniku unikátních knižních publikací, mapujících vývoj olomoucké
výtvarné kultury od začátku 19. st. do současnosti.
Jubilantovi srdečně gratulujeme
a přejeme mu zdraví, tvůrčí elán a pohodu do dalších let!
Z análů paměti, Články 21
TÝNECKÉ LISTY
Prosincová výročí
DUCHOVNÍ SLOVO
Před 90 lety – dne 24. prosince 1925 se ve Velkém Týnci
narodil Mgr. Zdeněk VYCHODIL, pedagog, dlouholetý člen
Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a aktivní člen
její literární sekce.
Brána k víře (Sk 14,27)
je pro nás vždy otevřena
Jeho otec Štěpán Vychodil (1886-1951) byl prvním ředitelem měšťanské školy ve
Velkém Týnci a působil zde do r. 1936. Zdeněk maturoval v r. 1945 na české
státní reálce v Olomouci. Poté absolvoval PdF a FF UP, kde byl členem výboru
prvního Svazu vysokoškolského studentstva v Olomouci. Po promoci učil na
školách Olomoucka, např. v Nákle, Chudobíně, Bohuslavicích u Konice, Senici
na Hané, v rodišti (1955-58 a 1975-86) a nejdéle v Olomouci-Holice. Vyučoval
češtinu a dějepis. Přes třicet let se věnoval metodické práci v Okresním pedagogickém středisku v Litovli a zejména v Olomouci jako externí metodik kabinetu českého jazyka. Spolupracoval s pedagogickým nakladatelstvím, publikoval recenze učebnic českého jazyka. Zajímavou vzpomínku na Jaromíra Johna
a další osobnosti olomoucké univerzity publikoval ve sborníku Z paměti literární
Olomouce (2004).
Jubilantovi srdečně gratulujeme
a přejeme mu hodně zdraví a trvalý tvůrčí elán!
Před 195 lety - dne 30 prosince 1820 se v Budišově na
Třebíčsku narodila hraběnka Emílie PÖTINGOVÁ – PERSINGOVÁ, sestra hraběte Emanuela Pöttinga-Persinga.
Pocházela ze starého dolnorakouského šlechtického rodu, který byl v r. 1662 povýšen císařem Leopoldem I. do hraběcího stavu. Od této doby patřil tento rod
k významným moravským šlechtickým rodům. Narodila se jako desáté dítě. Jejími rodiči byli Alois hrabě Pötting-Persing, svobodný pán na Horním Falkensteinu
a Velkokostelí, dědičný purkrabí z Lienzu v Tyrolích a Hedvika, dcera rytíře Sylvia z rodu Hannekartů, c. k. generála a pevnostního velitele v Budíně. Hraběnka
Emílie jako nejmladší potomek rodu věrně pomáhala svému o dva roky mladšímu
bratrovi Emanuelovi (1818-98) a stála též u zrodu spolku Ústavu hraběte Pöttinga v Olomouci v r. 1893, jehož byla mecenáškou. Dne 27. 8. 1894, kdy se uskutečnila druhá valná hromada, která projednala a schválila koupi pozemků, a kdy
byl na návrh kuratoria zvolen hrabě Pötting prorektorem, byla jmenována čestnou předsedkyní spolku. Zemřela 3. 8. 1902 ve Velkém Týnci na zámku.
(Fischer, R.: Olomoucký památník 1848-1918. Olomouc 1938. * Sto let Pöttingea
Olomouc. Almanach 1895-1995. Olomouc 1995.)
Před 125 lety – dne 31. prosince 1890 se ve Štarnově
narodil doc. PhDr. Cyril STEJSKAL, vysokoškolský učitel,
přední představitel čs. psychologie a pedagogiky, politický vězeň.
Pocházel ze starobylého hanáckého selského rodu. Střední školu studoval v Olomouci, kde v r. 1910 maturoval s vyznamenáním na Slovanském gymnáziu. Poté
odešel do Prahy, kde pokračoval ve studiu na FF UK. Byl posluchačem profesorů
T. G. Masaryka, F. Drtiny, F. Čády a dalších výrazných osobností. Filologickou
aprobaci latiny a řečtiny si rozšířil o studium psychologie a pedagogiky a následně se orientoval na pedologii. Jako středoškolský profesor působil na
reálných gymnáziích v Praze. Po r. 1918 započal rozsáhlý výzkum psychiky českého dítěte a zároveň absolvoval dvě zahraniční cesty v Německu a ve Švýcarsku. Po návratu pracoval jako školní psycholog. Rozsáhlou publikační činnost
zahájil překlady spisů německého psychologa W. L. Sterna. V době okupace
nemohl pokračovat ve své vědecké činnosti a ani po r. 1948. V 50. l. na základě
vykonstruovaného procesu odsouzen na šestnáct let do vězení se ztrátou občanských práv. Po deseti letech těžké fyzické práce a s podlomeným zdravím byl
propuštěn a po těžké nemoci dne 10. 9.1969 v Novém Městě pod Smrkem, kam
byla jeho rodina z Prahy vystěhována, zemřel.
(Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 120-121. * Musil, Jiří:
Doc. PhDr. C. Stejskal. In: Primum necessarium je vzdělání a mravnost.
Olomouc, SG 1997. S. 121-125.)
Připravila Hana Ševčíková
Kdybys nebyl pokřtěn, dal by ses dnes
pokřtít? Ve své většině bylo mnoho lidí
pokřtěno jako děti, na základě přání
a víry našich rodičů. Ale pokud by dnes
bylo rozhodnutí na tobě, dal by ses pokřtít? V případě že ano, proč? A pokud
ne, proč?
Já bych se určitě dal. Po tom všem, co
jsem prožil s Ježíšem, bych neváhal ani
na vteřinu (doufám). Vždyť když se
ohlédnu zpětně za svým životem, tak
nikdo nikdy mě nemiloval tak věrně jako on. Nikdy nezapomenu, jak jsem
dostal pohlednici (bez podpisu odesílatele) s textem: „Bůh tě miluje“. Nebylo by na tom možná nic zvláštního,
ale byl jsem tehdy daleko od Boha i od
církve (Bůh ani církev mě však nikdy
neopustili!). Roky jsem nepřistupoval
ke svátostem. A ta pohlednice mi otevřela oči a připomněla mi, že jsem
milován i ve vyhnanství, které jsem si
sám zvolil.
Díky tomu, že mě Ježíš miluje, jsem
nejednou zakusil dobrodiní společenství církve - nejenom při liturgii, ale
starostlivost konkrétních lidí. A odpuštění hříchů - pro mě to je obrovský
důvod pro to, abych žil s Ježíšem. Nepomohla mi žádná psychologie, ale slova rozhřešení, která nade mnou
vyslovil kněz. Vím, neměl bych tuto
zkušenost, kdybych nebyl pokřtěný,
ale kdyby se mě někdo zeptal, proč by
se měl dát pokřtít, určitě bych mu to
řekl jako jeden z hlavních důvodů.
Když jsem přemýšlel nad nějakou souhrnnou odpovědí na otázky, které jsem
položil v úvodu, tak mě napadla velmi
jednoduchá odpověď: „Určitě ano, protože Ježíš je můj Vykupitel.“
Můj dotaz z úvodu má však kromě
uvažování každého osobně nad svým
křtem ještě jeden cíl. Záměrně jsem
napsal, že jsme byli pokřtěni jako děti.
Ale v životě musí nastat taková chvíle,
kdy svůj křest příjmu. Když Bohu
upřímně a s radostí poděkuji za to, že
jsem byl pokřtěn jako dítě, a řeknu mu,
že svůj křest přijímám. A toto má dalekosáhlé důsledky. Tehdy se vlastně
stávám jakoby dospělým věřícím. Už
nejsem křesťanem proto, že to chtěli
rodiče, ale proto, že to chci já. Je to
chvíle (někdy to může být velmi dlouhá
chvíle postupného uvědomování si
vlastní zodpovědnosti), kdy začínám
vědomě a dobrovolně žít s Ježíšem.
V štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci.
Takže ještě jedna otázka: „Přijal jsi
svůj křest?“
Doporučuji každému podívat se do
Katechismu katolické církve - učení
o křtu. Jsou to články 1212 - 1284. Je
dobré připomenout si, co všechno
jsme na křtu dostali. Abychom na otázku, proč jsme byli pokřtěni (resp. proč
bychom se dali pokřtít dnes), odpověděli velmi konkrétním výčtem darů,
které nám Bůh na křtu dal. Jako inspiraci nabízím slova sv. Řehoře Naziánského: „Křest je nejkrásnějším
a nejvelkolepějším z Božích darů /…/
Nazýváme ho darem, milostí, pomazáním, osvícením, šatem neporušitelnosti, koupelí obnovy, pečetí a vším,
co je nejcennější. Dar, protože je dán
těm, kteří nic nepřinášejí; milost, protože je udělován i viníkům; křest, protože hřích je pohřben do vody; pomazání, protože je svatý a královský
(takoví jsou ti, kdo jsou pomazáni);
osvícení, protože je oslnivým světlem;
šat, protože zakrývá naši hanbu; koupel, protože nás omývá; pečeť, protože
nás chrání a je znamením Boží svrchovanosti.“ (KKC 1216).
Vstupní modlitba o svátku Křtu Páně
nám připomíná, že když jsme se narodili z vody a Ducha svatého, můžeme
stále žít svatě, protože je s námi všemohoucí a věčný Bůh. Raduj se, křesťane!
Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj
milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej,
ať všichni, které jsi přijal za syny a dal
jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého
Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť
on s tebou v jednotě Ducha svatého
žije a kraluje po všechny věky věků.
(Zpracováno podle dopisu jednoho
mladého muže)
Václav Haltmar,
farář Církve římskokatolické
ve Velkém Týnci
STÁTNÍ SVÁTEK 17. LISTOPAD
Čtyřicáté první výročí připomíná konec vlády jedné strany, komunistické,
která násilným způsobem v únoru
1948 převzala v Československé republice moc a nastolila vládu tvrdé
proletářské diktatury. Hlavním oslavovaným iniciátorem změn byl Klement Gottwald, obdivovatel a poslušný vykonavatel příkazů diktátora soudruha Stalina.
A čtyřicet jedna let diktatury proletariátu skončilo listopadovými událostmi sametové revoluce změnami zákonnými. Svatořečení Anežky České 13.
listopadu 1989, povolená manifestace
studentů v Praze a následně brutálně
potlačená (SNB, milice, armáda), kterou pořádali k uctění památky událostí 17. listopadu 1939, to všechno
byl opravdový počátek změn, počátek
konce vlády jedné strany. Postupně
docházelo k dalším zákonitým změnám. Probuzený národ našel lidi
schopné a ochotné sloužit dobru. Tehdy počínající svoboda potýká se dodnes s těžkostmi, dědictvím diktatury.
Potlačování osobní svobody, náboženské svobody, promyšlená likvidace
staletími ověřených zákonitostí evropské křesťanské kultury, také likvidace
pravidel života rodinného, to všechno
přinášelo jen negativa, jen zkázu. Víme také, že podobná období potkala
Evropu již i dříve, došlo k nápravě,
takže věříme, že ve 21. století se vše
postupně v dobré obrátí.
Víte, vážení, že rád a často vzpomínám, takže vzpomenu jakožto stařeček plusy i negativa. S vděkem však
vzpomínám na své rodiče. Tatičkova
logika, názorová zásadovosť, pravde
o politice, kultuře, vira v Boha, pravidla a zveke hospodářa v polo aji doma,
taky manželský ževot rodiču bez
hádky. Maminčene pravidla kolem domácnosti – jidlo, úklid, oblikáni - práca
kolevá dobetka ve chlivě a na dvoře,
práca v polo, viditelná dobročinosť
k potřebným, starým, nemocným, aji
k cezim děckám. Co řekle rodiči, to
belo pro nás všeckých devět svaty.
Nebele sme pionýrama ani svazáka-
ma, chodilo se do náboženstvi a do kostela. Bele jsme hrdi na to, že rodiči
nestúpile do JZD, že dokázale svy názore a rozhodnúťa obhájiť a potom dál
v ževotě, děž sme se osamostatnile, založele rodine, do ničeho nám nemlovile, jenom přepomněle, že sme za svy
skutke jakožto ledi dospěli zodpovedni. Taky sme se snažele ve svých rodinách neměniť pravidla a zveke kery
nám dále. Dodám taky, že tech negativnich slastí socialismo sme si ožele až
nad hlavo. Zopakujo pravdo, že česty
svedomi pomáhá nám starym nefňokať
nad bolenim zádu a nad tym jak špatně
chodime.
Několik zážitků přidám. Třeba na
pytlování obilí na komoře - povinou dodávku - milicionáři z UP za asistence
SNB. Říjnové zatčení v roce 1953 týneckého faráře Fr. Šoupala. V dubnu
1956 účast na tajném pohřbu Msgre.
J. Šrámka. V roce 1954 o žních odvezení otce příslušníky SNB na dva
dny k přesvědčování do JZD. Nikdy
neřekl co se tam s ním dělo. Padla jen
věta: „Jednalo se tam horši jak za Hittlera, pamatujte si to.“ Jeden spolužák
bratra Karla v prázdniny 1955 pracoval jako brigádník v STS v Týnci v čísle
popisné 12 u Fajtů. Dotyčný uvědomělý svazák našel si příležitost k výsměchu, že on jako syn uvědomělých
rodičů, členů JZD, může si vydělat peníze a nás že otec vykořisťuje, že
dřeme doma zadarmo. Svazácká uvědomělost mládež rozdělovala – a o to
přece šlo! Maturita v roce 1958 na jedenáctiletce v Olomouci - Hodolanech
v 11. B třídě měla i výjimku. Jeden
maturant byl oblečen ve společenském oděvu, ne v modré svazácké
košili. Byl to Vojta Hrudník z Velkého
Týnce. Do dalších let života stal se elitním členem dělnické třídy – s lopatou
a krumpáčem.
Končím přáním, ať si i v budoucnu náš
národ plně užívá svobody, ctí pravdu,
odmítá lež a nenávist. Ať ctí tisícileté
Dědictví Otců.
Vojtěch Hrudník
22
Dějiny a současnost
TÝNECKÉ LISTY
dějiny
a současnost
Prosincové číslo časopisu Dějiny
a současnost se zaměří Vídeňský
kongres, který se sešel po porážce
Napolenovy Francie, a na podobu
Evropy, již napoleonské války výrazně změnily. Jeden z autorů tematického článku píše: „V moderních
evropských dějinách patří Vídeňskému kongresu významné místo
z důvodů, které v českém prostředí
dosud nebyly jasně vysvětleny, a to
navzdory skutečnosti, že od tohoto
monumentálního setkání panovníků,
státníků a diplomatů uplynulo již dvě
stě let. Ba co hůř, domácí historikové
jsou stále schopni předkládat hodnocení, která již byla v zahraničí revidována či zcela vyvrácena. Tím spíše je
nutné upozornit na některé mýty,
které mají jen málo společného
s realitou a jejichž slepé přejímání
nejen brání správné interpretaci
významu jednání v metropoli na Dunaji v letech 1814–1815, ale také křiví
perspektivu, s jakou je nazíráno na
celé sledované období.“
Stranou nezůstanou ani aktuální, současné události. Ivo Cerman se zamýšlí
nad francouzskou debatou o obraně
civilizace. A přední znalec Blízkého
východu Henry Laurens v rozhovoru o
jedinečnosti historického vývoje v této oblasti mj. říká: „Jde o prostor, do
nějž se stále promítá vyvažování
a střetávání sil světových mocností.
Lokální aktéři zde vědomě těží ze
složitých vztahů mezi nadnárodními
silami, a zároveň jsou jimi sami využíváni. Nikdy nevíte, kdo kým manipuluje. Trvá to už několik staletí
a všichni to vlastně pokládají za samozřejmé. Je to jiné než v Africe nebo
v Jižní Americe, což souvisí s celkovou
geopolitickou pozicí, blízkostí Evropy
i Ruska, s historií světových náboženství a hlavně se zdroji ropy a plynu.
Menší státy produkující ropu se obávají svých sousedů, že se jich zmocní,
a proto si říkají o zahraniční ochranu –
nejprve ji zajišťovala Velká Británie,
dnes Spojené státy...“
Součástí čísla jsou pravidelné rubriky,
obsah celého ročníku a předplatitelé
navíc získají STOLNÍ KALENDÁŘ na
rok 2016 s vybranými historickými
výročími.
Prosincové číslo vyjde 18. prosince.
kontakt: [email protected]
www.dejinasoucasnost.cz
Stalo se ve světě - PROSINEC
1
2
1805 – Napoleonské války: francouzské vojsko vedené Napoleonem
drtivě porazilo rusko-rakouské vojsko v bitvě u Slavkova
3
1895 – narodila se Anna Freudová, psychoanalytička
(† 9. října 1982)
4
1875 – Narodil se Rainer Maria Rilke, rakouský básník
(† 29. prosince 1926)
5
1870 – Zemřel Alexandre Dumas starší, francouzský prozaik
a dramatik (* 1802)
6
1240 – Mongolové vedení Bátú-chánem dobyli a vyplenili Kyjev,
čímž bylo završeno mongolské podmanění Rusi
7
1970 – Německý kancléř Willy Brandt učinil během své návštěvy
varšavského ghetta kajícné gesto – Warschauer Kniefall
8
1865 - Narodil se Jean Sibelius, finský hudební skladatel
(† 20. září 1957)
9
1990 – Lech Wałęsa se stal prvním demokratickým prezidentem
Polska po pádu komunistického režimu
10
11
1870 – Narodil se Adolf Loos, architekt († 23. srpna 1933)
1900 – Narodila se Hermína Týrlová, scenáristka, režisérka
a animátorka († 3. května 1993)
12
1790 – Narodil se Jean-François Champollion, francouzský
archeolog a egyptolog († 4. března 1832)
13
1545 – Začal Tridentský koncil
14
1935 – Kvůli nemoci abdikoval prezident Tomáš Garrigue Masaryk
15
1230 – Zemřel Přemysl Otakar I., český kníže a král (* asi 1155)
16
Narodila se Jane Austen, anglická spisovatelka
(† 18. července 1817)
17
1770 – V Bonnu byl pokřtěn hudební skladatel Ludwig
van Beethoven.
18
1935 – Dr. Edvard Beneš byl zvolen druhým
Československým prezidentem.
19
1800 – Narodil se Kamil Rohan, šlechtic francouzského původu
(† 13. listopadu 1892)
20
21
Časopis Dějiny a současnost si můžete půjčit v Místní knihovně V. Týnec
1525 – Narodil se Tadeáš Hájek z Hájku, lékař a astronom
(† 1. září 1600)
1100 – Břetislav II., český kníže, byl smrtelně raněn
v lesích u Zbečna, kde o dva dny později zemřel
1375 – Zemřel Giovanni Boccaccio, italský spisovatel
(* 16. červenec 1313)
22
1660 – Zemřel André Tacquet, vlámský matematik
(* 23. června 1612).
23
1555 – Narodil se Mikuláš Dačický z Heslova, český spisovatel
a šlechtic († 25. září 1626)
24
1800 – Na Napoleona spáchán další z neúspěšných atentátů
25
800 – Papež Lev III. korunoval Karla Velikého římským císařem.
Tento titul byl naposledy použit císařem Romulem Augustem
26
1985 – Pytláci zavraždili Dian Fossey, americká bioložka
(* 16. ledna 1932)
27
1860 – Narodil se Karel Kramář, politik († 26. května 1937)
28
1895 – Bratři Lumiérové uskutečnili první veřejné promítání filmu
29
1890 – Masakr siouxských žen, dětí a starců u Wounded Knee
americkou armádou
30
1865 – Narodil se Rudyard Kipling, britský spisovatel a básník
(† 18. ledna 1936)
31
1825 – narodil se Sylvestr Krnka, český puškař a vynálezce
(† 4. ledna 1903)
Křížovka 23
TÝNECKÉ LISTY
Tlakový
útvar
Německy
tanec
Muž.
jméno
(22. 5.)
Ukazovací
zájmeno
Japon.
lovkyně
ústřic
Zn.
kilopondu
2. část
tajenky
Velký
pták
s dlouhýma
nohama
Pohybuje
tělem
Zkr. naší
bývalé
měny
Chem.
značka
samaria
Pyšný
pták
Zn. voltamperu
Lehké
topné
oleje
3. část
tajenky
Část
oblečení
Průšvih
Blboun
nejapný
Který
(zastar.)
Opadávání
Karetní
barva
Slovenský
zápor
Angl.
platidlo
Náš spisovatel
Ota ...
Kovový
prvek
Části
domu
Urputné
Barevný
kov
Americké
město
(New...)
Topivo
KŘÍŽOVKA
Autorem citátu je Daniel Jay Goleman (*1946).
Druhová
Americký psycholog zabývající se tématy z oblastí
číslovka
emoční a sociální inteligence.
Sušický
závod
Úspěšnou řešitelkou křížovky z minulého čísla a výher-
Cizokrajné
plody
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72,
telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to
do konce aktuálního měsíce.
Vydržet
1. část
tajenky
Nápis
na
náhrobku
Angl.
ovál
Hedvábí
(pravé
i umělé)
Zpěvohry
Antický
bajkář
Odkupování
Citoslovce
překvapení
Nájemné
(zastar.)
Stupeň
citlivosti
filmu
Oudipův
následník
Hloupí
(pejor.)
Citoslovce
lupnutí
Plevel
Inic.
režiséra
Klose
Částice
Cukrářský
výrobek
Podnik
v Sušici
Textilní
rostlina
(obráceně)
Z vnitřku
pryč
Obživa
pračlověka
Opakovaný zápor
Nevidomá
Cizopasník
Jihoevropan
Titul
Mladý
člověk
(nářečně)
Zkypřuje
půdu
Druh
vrby
Středov.
zbraň
Pryč
(ono)
Drápek,
motivna
románské
patce
Jednotlivec
Adéla
domácky
Cibulovitá
rostlina
Část
hnůště
Ztrácet
srst
Tichý
hovor
Ženský
klín
Anglicky
škubnout
Angl. živý
Měkká a
tvrdá
Donucení
Domácky
Alena
Květen
Internetová
doména
Sv. Lucie
Pouzdro
na šípy
Polibky
Chem. zn.
americia
Inic. 1.
ČS
prezidenta
Prvek
mozku
Stále
100 m2
Předměty
(sloven.)
Patřící
Evě
Oddělení
vědeckých
informací
kyní knihy je paní Eva Dubská z Velkého Týnce. Výherkyni blahopřejeme.
Tajenka: Spravedlnost bez síly je bezmocná, síla bez
spravedlnosti tyranská.
Alternativní
zdroje
energie
Zvuk el.
zvonku
Sloní
zub
Hrát
kopanou
Spoj
provedený
šitím
Velké
pytle
Pryskyřice
Zákvas
Vlastní
rukou
Zkr. pro
versus
Angl.
délková
míra
Jadel
Římsky
57
Lachtani
hřivnatí
Parfémovaný
Ukazovací
zájmeno
Příjmení
trosečníka
Robinsona
Hlasatel
Moji
Pomůcka:
Ama, Gryf, Kreon,
Live, Šape,
Tanz, Yank
24
Sport
TÝNECKÉ LISTY
Krásné a pohodové Vánoce
Vám přejí týnečtí fotbalisté
Foto: fotbaltynec.rajce.idnes.cz
FOTBALOVÝ PODZIM
JE MINULOSTÍ
Tabulka muži
Obec Velký Týnec
a komise pro
kulturu a sport
zastupitelstva
obce Velký
Týnec
pořádají
Tabulka dorost
SILVESTROVSKÝ
TURNAJ
VE STOLNÍM TENISU
III. kolo Zlaté ligy stolního tenisu 2015
amatérských i registrovaných hráčů
27. 12. 2015
Sportovní hala ZŠ Milady Petřkové
Zahájení: 9.00 hodin
Registrace hráčů: 8.30 – 8.50 hodin
Kategorie: muži, ženy, děti
Startovné se nevybírá!
Srdečně zvou pořadatelé