Akreditace VOŠ - Sociální práce a sociální pedagogika

Transkript

Vyšší odborná škola
344 01, Domažlice, Erbenova 184
Sociální práce
75-32-N /.. Sociální práce a sociální pedagogika
Vyšší odborná škola, Obchodní akademie a Střední zdravotnická
škola
344 01 Domažlice, Erbenova 184
Vzdělávací program
Sociální práce
Obor vzdělání
75-32-N/.. Sociální práce a sociální pedagogika
Sociální práce
Identifikační údaje vyšší odborné školy
Název školy:
Vyšší odborná škola, Obchodní akademie a Střední zdravotnická škola
Domažlice, Erbenova 184
344 01 Domažlice, Erbenova 184
Plzeňský kraj
Příspěvková organizace
Adresa školy:
Zřizovatel školy:
Typ právnické
osoby:
Kód a název oboru vzdělání:
Název vzdělávacího programu:
Zaměření vzdělávacího programu:
Podmínky zdravotní způsobilosti
uchazeče ke vzdělávání
Formy vzdělávání
denní
kombinovaná
Vyučovací jazyk:
Dosažený stupeň vzdělání
Způsob ukončování vzdělávání
Doklad o dosaženém vzdělání
Označení absolventa VOŠ
75-32-N/..Sociální práce a sociální pedagogika
Sociální práce
Podmínky zdravotní způsobilosti nesplňují uchazeči se
závažnými duševními chorobami a poruchami chování
(v souladu s nařízením vlády č. 211/2010 Sb.)
Délka vzdělávacího programu
3 ročníky (6 období)
3,5 ročníku (7 období)
Český jazyk
Vyšší odborné
Absolutorium
Vysvědčení o absolutoriu, diplom absolventa VOŠ
Diplomovaný specialista DiS.
Sociální práce
Obsah
1
2
3
3.1
4
4.1
4.2
4.3
5
6
7
7.1
7.2
8
8.1
8.2
8.3
8.4
8.5
8.6
8.7
8.8
8.9
8.10
8.11
8.12
8.13
8.14
8.15
8.16
8.17
8.18
8.19
8.20
8.21
8.22
8.23
8.24
Profil absolventa ..................................................................................................................... 5
Kompetence a uplatnění absolventa ....................................................................................... 8
Charakteristika vzdělávacího programu ............................................................................... 10
Pojetí a cíle vzdělávacího programu ..................................................................................... 10
Organizace výuky ................................................................................................................. 16
Denní forma vzdělávání ........................................................................................................ 16
Kombinovaná forma vzdělávání ........................................................................................... 17
Organizace praxe .................................................................................................................. 18
Podmínky pro přijímání uchazečů ........................................................................................ 20
Podmínky ukončování vzdělávacího programu .................................................................... 21
Učební plán ........................................................................................................................... 22
Denní forma vzdělávání ........................................................................................................ 22
Kombinovaná forma vzdělávání ........................................................................................... 25
Sylaby vyučovacích předmětů .............................................................................................. 29
Jazykové vzdělávání ............................................................................................................. 29
Filosofie a etika ..................................................................................................................... 33
Kultura osobního projevu ..................................................................................................... 37
Statistika a demografie .......................................................................................................... 39
Základy ekonomiky .............................................................................................................. 42
Aplikovaná výpočetní technika ............................................................................................ 44
Základy korespondence ........................................................................................................ 47
Teorie a metody sociální práce ............................................................................................. 50
Sociální politika .................................................................................................................... 55
Právo ..................................................................................................................................... 56
Psychologie ........................................................................................................................... 58
Sociologie ............................................................................................................................. 65
Základy pedagogiky .............................................................................................................. 68
Pedagogika volného času ...................................................................................................... 71
Zdravotní nauky .................................................................................................................... 74
Sociální patologie ................................................................................................................. 78
Psychosociální výcvik ........................................................................................................... 85
Odborný seminář................................................................................................................... 92
Supervizní seminář ............................................................................................................... 95
Odborná praxe....................................................................................................................... 97
Krizová intervence .............................................................................................................. 104
Znaková řeč......................................................................................................................... 108
Drogová závislost ............................................................................................................... 110
Sociální pedagogika ............................................................................................................ 117
3
8.25
8.26
8.27
8.28
8.29
8.30
8.31
8.32
8.33
8.34
8.35
9
9.1
9.2
9.3
9.4
9.5
9.6
9.7
10
Sociální práce
Speciální pedagogika .......................................................................................................... 121
Gerontologie ....................................................................................................................... 127
Zdravotní tělesná výchova s metodikou ............................................................................. 129
Multikulturní společnost ..................................................................................................... 132
Problematika dětí a mládeže ............................................................................................... 135
Projektování sociálních služeb............................................................................................ 142
Aktivní politika zaměstnanosti ........................................................................................... 145
Sociálně právní ochrana dětí ............................................................................................... 147
Restriktivní opatření v sociálních službách ........................................................................ 152
Alternativní a augmentativní komunikace .......................................................................... 155
Zooterapie ........................................................................................................................... 159
Doklady o odborném zabezpečení výuky vzdělávacího programu .................................... 162
Soupis specializovaných učeben a dalších výukových prostor .......................................... 162
Knihovna ............................................................................................................................. 163
Studijní opory pro kombinovanou formu vzdělávání ......................................................... 164
Záměr rozvoje a odůvodnění vzdělávacího programu ........................................................ 165
Podmínky pro hodnocení a zabezpečení kvality vzdělávacího programu .......................... 166
Údaje o rozvoji spolupráce ................................................................................................. 170
Zdůvodnění společenské potřeby vzdělávacího programu ................................................. 172
Seznam příloh ..................................................................................................................... 174
4
Sociální práce
1 Profil absolventa
Kvalifikace absolventa vzdělávacího programu Sociální práce na Vyšší odborné škole, Obchodní
akademii a Střední zdravotnické škole v Domažlicích odpovídá požadavkům, které stanovuje zákon
č. 108/2006 Sb. o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů, pro výkon činnosti sociálního
pracovníka. Absolvent je vybaven základními kompetencemi, které mu umožní vykonávat profesní
činnost na žádoucí úrovni.
Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně
právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství,
analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních
poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální
poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování
sociálních služeb.
V rámci profesionálního pomáhání neusiluje o bezproblémovost života jednotlivců a skupin, ale vede
klienty k tomu, aby si samostatně dokázali hledat cesty k řešení problémů, a tím vytváří účinnou
prevenci vzniku závislosti osob na sociálních službách. Absolvent je schopen dodržovat profesně
etické i obecně lidské normy chování a jednání, zná podmínky trvale udržitelného rozvoje života lidí
v zemích Evropské unie i dalších států.
V přípravě studentů je kladen důraz nejen na předání určitého množství vědomostí a dovedností, ale
i na formování postojů a hodnotových orientací nutných pro naplnění etických principů této
pomáhající profese. Důležitou součástí přípravy je vedení studentů k pochopení a přijetí potřeby
celoživotního vzdělávání a k pochopení možností a hranic profesionálního pomáhání.
Na základě konzultací s poskytovateli odborných praxí, tedy potenciálními zaměstnavateli
absolventů, dále dle Národní soustavy povolání (http://www.nsp.cz) a dle Projektu Systemizace
rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí získá absolvent základní předpoklady pro uplatnění se
v povoláních a pozicích vyžadujících minimálně vyšší odborné vzdělání příslušného zaměření, ale
i v jiných oblastech společenské praxe, kde je třeba vysoké úrovně dovedností jednat s lidmi a vysoké
odolnosti vůči psychické zátěži (viz kapitola 2).
5
Sociální práce
Charakteristika cílových kompetencí absolventa
1.
-
2.
-
Oblast vědomostí
zná platnou legislativu v oblasti sociálního zabezpečení a sociálních služeb
v souvislosti s konkrétním případem umí samostatně vyhledat odpovídající informace
z jiných oblastí práva
orientuje se v poskytování sociálních služeb v ČR a zahraničí
zná teoretická východiska sociální práce jako samostatného oboru
chápe hranice a možnosti sociální práce jako činnosti v konkrétních podmínkách regionu,
společnosti, atp.
umí se profesně orientovat a komunikovat v cizím jazyce
orientuje se v psychologických směrech a školách a má rámcový přehled o diagnostických
metodách v psychologii
má základní teoretické informace o vzniku, průběhu a řešení náročných životních situací
v životě člověka a přehled základních postupů při práci s uživateli, kteří se v této situaci ocitli
dokáže formulovat obecné otázky týkající se samotné podstaty lidské existence a hledá
možné odpovědi na tyto otázky, což vede k hlubšímu poznání a pochopení podstaty a cílů
sociální práce jako oboru i jako specifické činnosti v kontextu doby
má základní teoretické informace o problematice multikulturality v dnešním světě,
o problematice migrace, o jejích předpokládaných trendech a zákonitostech.
zná postupy pro vytváření integračních strategií a plánů k začlenění jednotlivce a marginální
skupiny do společnosti
zná metody preventivní, diagnostické a výchovné činnosti zaměřené na reedukaci
a resocializaci klienta
zná různé způsoby vedení dokumentace
zná pravidla týmové práce
zná a chápe etické principy profese
Oblast dovedností
umí poskytnout základní a odborné sociální poradenství v oblasti řešení sociálně právních
a sociálně zdravotních problémů konkrétního klienta
orientuje se v legislativních, společenských a organizačních podmínkách a možnostech
působících při práci s konkrétním klientem.
umí si zorganizovat práci; stanovuje cíle s ohledem na jejich splnitelnost, měřitelnost,
reálnost a časovou dostupnost
umí objasnit lidem jejich práva, způsoby jejich uplatnění a související povinnosti
umí navázat a udržet účinnou komunikaci, dodržuje kritéria vedení profesionálního rozhovoru
(umí vytvořit atmosféru důvěry a bezpečí, přizpůsobit komunikaci věku, individualitě
a podmínkám, poskytuje přiměřený prostor pro vyjasnění názorů a cílů klienta, umí dojednat
zakázku a pracovat s kontextem, umí poskytovat přiměřenou zpětnou vazbu)
6
3.
Sociální práce
umí pomáhat lidem objasňovat jejich silné i slabé stránky, přebírat zodpovědnost a vyvíjet
kontrolu nad svým chováním
umí zvolit vhodné diagnostické a intervenční postupy
umí poskytnout emoční podporu
zná základní postupy poskytování krizové intervence
umí sbírat a zpracovávat informace z různých zdrojů, je schopen vypracovat sociální záznam
dle typu sociální služby
umí deklarovat svoji odbornost prostřednictvím osobního portfolia
je schopen se uplatnit v cizojazyčném prostředí – práce, studium
je schopen výměny zkušeností s cizojazyčným partnerem
ovládá prostředky moderní kancelářské techniky
umí charakterizovat tým a určit vlastní postavení v týmu
Kompetence osobnostní, které jsou z hlediska výkonu profese žádoucí, ale nelze
zaručit jejich dosažení
I když student poskytne odpovídající důkazy ke splnění těchto dovedností nelze zaručit, že
doporučené postupy bude absolvent využívat ve své samostatné praxi, neboť zde působí osobnostní
vlivy, které nelze vzdělávacím programem zcela ovlivnit.
-
dokáže reflektovat osobní stresy a jejich příčiny, zvolit a používat vhodné techniky práce
s nimi
dokáže identifikovat u sebe i druhých chyby v sociální percepci a pracovat s nimi
umí přijímat a poskytovat kritiku způsobem odpovídajícím týmové práci
dodržuje etický kodex z vlastního přesvědčení
dodržuje pravidla společenského kontaktu a respektuje kolegy
je loajální vůči zaměstnavateli
vnímá potřebu celoživotního vzdělávání a osobnostního růstu
7
Sociální práce
2 Kompetence a uplatnění absolventa
Absolvent se uplatní zejména jako sociální pracovník v oblasti sociálních služeb. Profesionální
i osobnostní kompetence jsou v souladu s kompetencemi uváděnými v Národní soustavě povolání Kvalifikační úroveň NSP 6 a v Projektu Systemizace rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí.
Uplatnění absolventa je možné i na nižších kvalifikačních úrovních dle Národní soustavy povolání
(www.istp.cz, www.nsp.cz) a typových pozicích dle Projektu Systemizace rezortu MPSV, které
vyžadují střední vzdělání s maturitou, případně akreditovaný kurz a nemají určenou působnost.
Možné je uplatnění absolventa i v jiných oblastech společenské praxe, kde je třeba vysoká úroveň
dovedností jednat s lidmi a vysoká odolnost vůči psychické zátěži.
V oblasti poradenské praxe je absolvent schopen poskytovat základní a odborné sociální poradenství
týkající se práv a povinností občana, které vyplývají ze systému sociálního zabezpečení a systému
zaměstnanosti, je schopen doporučit a zprostředkovat odpovídající pomoc a služby.
V oblasti přímé péče zná absolvent základní sociálně diagnostické a sociálně terapeutické postupy při
práci s různými cílovými skupinami klientů v ambulantních, terénních i pobytových službách sociální
péče.
Dále je schopen podílet se na projektování a koordinaci sociálních služeb a na realizaci výstupů
komunitního plánování sociálních služeb, má přehled o možnostech a podmínkách financování
sociálních služeb, zná podstatu a zásady fundraisingu v sociálních službách.
Chápe význam nejrůznějších humanitárních aktivit v souladu s ideou trvale udržitelného rozvoje, je
schopen se podílet na těchto aktivitách jak ve smyslu jejich organizačního zajištění, tak i přímou
účastí při realizaci konkrétních činností.
Díky jazykovým kompetencím je absolvent schopen spolupráce se zahraničními partnery.
Absolvent není prioritně připravován k přímé pečovatelské nebo ošetřovatelské práci ani k přímým
pedagogickým činnostem. Ve srovnání s absolventy vysokých škol se absolvent samostatně nebude
uplatňovat v oblasti vědeckého výzkumu, což ovšem nevylučuje jeho účast.
Absolvent může pokračovat ve studiu na vysokých školách v oboru sociální práce nebo v příbuzných
oborech, je otevřen potřebě celoživotního vzdělávání.
Absolvent může dle MPSV ČR (http://katalog.nsp.cz/poziceOdbornySmer.aspx?kod_smeru=13)
vykonávat následující pozice:
8
Sociální práce
Povolání dle Kvalifikační úrovně povolání NSP 6
-
Odborný sociální pracovník v sociálních službách
Koordinátor pečovatelské služby
Odborný asistent v sociálních službách
Odborný kontaktní pracovník v sociálních službách
Odborný resocializační pracovník
Sociální pracovník péče o postižené
Rehabilitační pracovník specialista pro léčbu prací
Odborný sociální pracovník
Poradce v sociálních službách
Samostatný kontaktní pracovník v sociálních službách
Samostatný resocializační pracovník
Samostatný sociální pracovník
Související jednotky práce
Kariérový poradce pro ohrožení, rizikové a znevýhodněné skupiny obyvatel
Kariérový poradce pro vzdělávání a profesní dráhu
Kariérový poradce pro zaměstnanost
Typové pozice dle Projektu Systemizace rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí (dle
nařízení vlády ČR č. 564/2006 Sb. o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách
a správě a dle zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě):
-
Zaměstnanec oprávněný řídit referát IV. (kód typové pozice _NOOBC, min. krajská
působnost)
Ostatní pozice vyžadující střední vzdělání s maturitou s neurčenou působností
Referent zaměstnanosti IV. (kód typové pozice _MOOBJ)
Referent zaměstnanosti V. (kód typové pozice _MOOBL)
Referent zaměstnanosti VI. (kód typové pozice _MOOBM)
Referent nepojistných sociálních dávek IV. (kód typové pozice _MOOBQ)
Referent nepojistných sociálních dávek V. (kód typové pozice _MOOBR)
Referent nepojistných sociálních dávek VI. (kód typové pozice _MOOBS)
Ostatní pozice vyžadující střední vzdělání s maturitou a akreditovaný kurz s neurčenou působností
-
Sociální pracovník III. (kód typové pozice _ROODM)
Sociální pracovník IV. (kód typové pozice _NOODG)
9
Sociální práce
3 Charakteristika vzdělávacího programu
3.1
Pojetí a cíle vzdělávacího programu
Pojetí vzdělávacího programu
Vzdělávací program je koncipován jako soustava ucelených vědomostí a dovedností potřebných pro
získání kompetencí sociálního pracovníka s vyšší kvalifikací, který provádí sociální práce, řeší
sociálně právní a sociálně zdravotní problémy klientů, provádí analytickou, koncepční a metodickou
činnost, zabezpečuje poradenství, diagnostickou a výchovnou činnost. Teoretickým východiskem je
minimální standard vzdělávání v sociální práci a Národní soustava povolání. Při přípravě programu
byly také využity poznatky a zkušenosti z dosavadní výuky a dále zohledněny připomínky
poskytovatelů odborné praxe k výsledným kompetencím studentů.
Program se skládá z teoretické výuky ve škole, jejíž součástí jsou ale také praktická cvičení
v modelových situacích a dále z odborné supervidované praxe, která tvoří ve všech formách více než
30 % počtu hodin přímé výuky. Každý student disponuje aktivní znalostí nejméně jednoho cizího
jazyka. Studenti jsou motivováni k celoživotnímu profesnímu i osobnostnímu růstu. Studentům je
umožněna i určitá profilace prostřednictvím volitelných předmětů a volbou odborných pracovišť
odborné praxe, ale také při zpracovávání závěrečné absolventské práce, jejíž obhajoba je součástí
absolutoria. Samotní absolventi, kteří dále pokračují ve studiu na vysokých školách v ČR i zahraničí,
označují poskytovanou úroveň vzdělání jako velmi kvalitní.
Vzdělávací program je v souladu s přípravou sociálních pracovníků v zahraničí, kde se příprava také
realizuje v terciálním sektoru vzdělávání, vychází i z požadavků na sociální zralost studenta
a absolventa sociální práce. Ve srovnání s obdobnými obory na vysokých školách je tento vzdělávací
program zaměřen spíše prakticky. Vzdělávací program má denní a kombinovanou formu.
Cíle vzdělávacího programu vycházející z uvedeného pojetí programu
Cílem je připravit absolventy na práci sociálního pracovníka, kde náročnost pracovních činností
vyžaduje minimálně vyšší odborné vzdělání. Studentům jsou předávány vhodnými didaktickými
metodami informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu. Absolventi mají teoretický základ
z disciplín souvisejících se sociální prací a klíčové praktické kompetence, jejichž dosažení prokazují
v závěrečném portfoliu absolventa. Celkový cíl je rozpracován do následujících hlavních cílových
okruhů, ty jsou pak specifikovány v jednotlivých sylabech.
10
Sociální práce
Hlavní cílové okruhy:
-
-
-
-
zprostředkovat základní informace z filosofie, etiky, sociologie a kultury osobního projevu za
účelem pochopení smyslu a možností profesionálního pomáhání
naučit aplikovat poznatky a dovednosti z psychologie, pedagogiky, sociální patologie
a zdravotních nauk do přímé práce s klienty
v rámci profilace prostřednictvím volitelných předmětů předat informace a naučit aplikovat je
při práci s jednotlivými cílovými skupinami
v rámci předmětů Teorie a metody sociální práce, Odborný seminář a Supervizní seminář vést
k osvojení široké škály metod a technik sociální práce potřebných pro navázání, vytvoření
a udržení pracovního vztahu s jednotlivcem nebo skupinou a dále potřebných pro prevenci
zneužívání sociálních služeb a vytváření závislosti osob na sociálních službách
vybavit studenty poznatky a dovednostmi pro poradenskou, sociálně diagnostickou a sociálně
terapeutickou činnost pro práci s různými cílovými skupinami klientů
naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s uživatelem, vysvětlit potřebnost
tohoto přístupu pro úspěšnou práci s uživateli dané sociální služby
zprostředkovat informace a zkušenosti v oblasti strategického plánování rozvoje sociálních
služeb a v oblasti fundraisingu
seznámit studenty se sociální politikou státu, jejími principy a opatřeními, s formami sociální
intervence a s poskytovanými službami
předat dovednosti potřebné pro vedení písemné i elektronické dokumentace dle typu sociální
služby
předat základní informace pro organizování, řízení a plánování sociální práce i pro plnění
úkolů spojených s osvětou veřejnosti a se sociální prevencí všech stupňů
vést ke schopnosti dobře se orientovat v systému sociálního zabezpečení občana a systému
zaměstnanosti, k osvojení základů ekonomických a právních znalostí a schopnosti jejich
aplikace v podmínkách praxe
motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání v oboru
vést k nutnosti poznání vlastních silných a slabých stránek a umění je používat a zvládat,
naučit ovládat a vybrat vhodné metody duševní hygieny jako prevence syndromu vyhoření
a profesionální deformace
naučit studenty prakticky vymezit a rozpoznat kompetence sociálního pracovníka s vyšší
kvalifikací, umět spolupracovat s ostatními pracovníky
motivovat k vnitřnímu přijetí etického kodexu
naučit metodice sociálního výzkumu a umožnit získání základní zkušenosti při zpracovávání
absolventské práce
vybavit absolventy jazykovými kompetencemi tak, aby byli schopni nejméně v jednom
jazyce disponovat odbornou terminologií potřebnou pro další vzdělávání, popř. samostatné
studium, ale také pro navazování spolupráce v zahraničí, zprostředkovat první zkušenosti
tohoto druhu
11
-
-
Sociální práce
posilovat dovednosti studentů spojené s využíváním moderní kancelářské techniky, s důrazem
na práci s počítačem, a naučit je pracovat s dataprojektorem a jinými prostředky
multimediální prezentace dat
zabezpečit informovanost studentů v ohledu pracovně právních předpisů, BOZP a ochrany
člověka za mimořádných událostí (téma chování člověka za mimořádných okolností je
zařazeno do rámcového plánu předmětů Teorie a metody sociální práce a Krizová
intervence).
Charakteristika obsahu vzdělávacího programu
Vzdělávací program v denní i kombinované formě obsahuje předměty profilující, jako jsou Teorie
a metody sociální práce, Právo a Sociální politika.Dále jsou zařazeny do programu předměty úzce
související s problematikou předmětů profilujících jako jsou Psychologie, Sociologie, Základy
pedagogiky, Zdravotní nauky, Sociální patologie, Psychosociální výcvik, Odborný seminář - tyto
předměty jsou povinné. Povinnou částí vzdělávacího programu je Odborná praxe, na níž navazuje
předmět Supervizní seminář, kde se studenti seznamují s touto metodou profesionálního růstu. Na
konci vzdělávání předkládají absolventi portfolio, jehož obsahem jsou důkazy kompetencí
potřebných pro výkon činnosti sociálního pracovníka. Do povinné části výuky jsou také zařazeny
předměty zaměřené na rozvoj nejen profesionálních kompetencí, ale i osobnostních kvalit. Patří sem
Kultura osobního projevu, Filosofie a etika. Dále jsou to předměty rozšiřující všeobecný rozhled
absolventů jako je cizí jazyk (AJ, NJ), Statistika a demografie, Aplikovaná výpočetní technika,
Základy korespondence a Základy ekonomiky.
Studentům denní formy vzdělávání je umožněna profilace prostřednictvím povinně volitelných
jejichž výuka probíhá pravidelně dle rozpisu výukových hodin. Z povinně volitelných předmětů si
studenti volí jeden na čtyři studijní období a jeden na dvě studijní období. Rozsah čtyř studijních
období mají předměty Krizová intervence, Znaková řeč, Drogová závislost, Speciální pedagogika
a Sociální pedagogika. Rozsah dvou studijních období mají předměty Multikulturní společnost,
Problematika dětí a mládeže, Projektování sociálních služeb, Aktivní politika zaměstnanosti, Sociálně
právní ochrana dětí, Gerontologie, Zdravotní TV s metodikou, Restriktivní opatření v sociálních
službách, Alternativní a augmentativní komunikace a Zooterapie.
U kombinované formy vzdělávání činí celková dotace přímé výuky u povinně volitelných předmětů
Krizová intervence, Znaková řeč, Drogová závislost, Speciální pedagogika a Sociální pedagogika
40 hodin, studenti si volí jeden z těchto předmětů. U zbývajících povinně volitelných předmětů činí
celková dotace přímé výuky 20 hodin, studenti si volí jeden z těchto předmětů.
12
Sociální práce
Studenti si mohou dle vlastního uvážení zvolit i více těchto předmětů. Výčet, obsah a personální
obsazení povinně volitelných předmětů je plně v kompetenci ředitele VOŠ.
Studenti ve všech formách vzdělávání mají k dispozici konzultační hodiny, které jsou vřazeny do
úvazků jednotlivých vyučujících profilových předmětů (tzn. předměty k absolutoriu viz učební plán)
a praxe.
Systematicky je věnována pozornost bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a dodržování
hygienických požadavků. Podmínky školy respektují platnou legislativu, tj. zákon č. 561/2004 Sb.
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v platném
znění. Na studenty se při konání odborné praxe na smluvních pracovištích praxe vztahují příslušná
ustanovení Zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci,
včetně pracovních podmínek žen a mladistvých, a další předpisy BOZP. Informovaný souhlas
stvrzují studenti svým podpisem na formulář, který je k dispozici u ředitele školy.
Předávání teoretických informací k vytvoření potřebných vědomostí se realizuje
následujícími metodami:
-
interaktivní přednášky
problémové vyučování, skupinová práce
systémem studijních opor
multimediální prezentace témat
diskuse
Vytváření potřebných dovedností se realizuje následujícími metodami:
-
praktický nácvik dovedností
videotrénink interakcí
případová práce, kazuistické semináře
samostatná příprava a realizace programů pro vybrané skupiny uživatelů
besedy, exkurze
blokové pobytové akce (např. pro téma práce se skupinou)
Obsah vzdělávacího programu je tvořen následujícími okruhy, které respektují minimální
standard pro vzdělávání sociálních pracovníků:
Obsahový okruh č. 1.
(teoretická východiska a tradice sociální práce, základní principy sociální práce ve vztahu k daným
společenským podmínkám, které vycházejí z politiky státu a systému sociálního a zdravotního
zabezpečení občana a systému zaměstnanosti)
13
Sociální práce
Obsahový okruh je zaměřen na poznání sociální struktury společnosti, jejího dalšího vývoje
na základě poznání demografických údajů, principů sociální politiky a systémů, které tuto politiku
realizují. Součástí tohoto okruhu jsou informace o zabezpečení zdravotní péče občanům a o systému
zdravotního pojištění. Zaměřuje se i na výskyt a příčiny sociálně patologických jevů ve společnosti
a na možnost prevence v daných podmínkách. Jeho obsahem jsou také podmínky udržitelného
rozvoje v oblasti sociálních služeb v rámci EU. Vymezuje pojem záchranná sociální síť a principy
vedoucí k rovnosti šancí ve společnosti. Tento obsahový okruh zahrnuje také teoretická, zejména
filosofická, psychologická a sociologická hlediska sociální práce, poskytuje základní informace
a zkušenosti s plánováním, projektováním a realizací sociálních služeb při respektování stávajících
ekonomických podmínek. Poskytuje informace a zprostředkovává první zkušenosti s metodami
fundraisingu. Tento okruh se promítá do povinných předmětů.
Obsahový okruh č. 2 (právní aspekty sociální práce)
Obsahový okruh poskytuje informace o právním systému v ČR, vybavuje studenty schopností
orientovat se v legislativě, vyhledávat potřebná data a využívat je v práci s klienty. Zprostředkovává
výklad pojmu oprávněné zájmy a poskytuje informace o možnostech, jak tyto zájmy prosazovat, dále
o možnostech a podmínkách vzniku a působení různých občanských aktivit v občanské demokratické
společnosti. Seznamuje studenty s činností a významem občanských aktivit v občanské demokratické
společnosti. Seznamuje studenty s činností policie, vymezuje podmínky spolupráce a zaměřuje se na
některá specifika této spolupráce např. konflikt loajalit. Tento okruh se promítá do povinných
předmětů.
Obsahový okruh č. 3 (metody sociální práce)
Tento okruh vybavuje studenty kompetencemi pro přímou práci s klienty. Seznamuje studenty se
specifiky práce s různými cílovými skupinami klientů, umožňuje praktický nácvik metod a technik
sociální práce. Orientačním východiskem je dokument Soustava praktických kompetencí sociálního
pracovníka, se kterou se studenti seznamují v prvním ročníku a která je základem pro tvorbu
kontraktů na odbornou praxi. Podklady a materiály z odborné praxe potom slouží jako důkazy
splněných kritérií jednotlivých kompetencí a jsou východiskem pro vypracování závěrečného
portfolia. Okruh umožňuje studentům seznámit se s andragogickými principy učení, což je základem
pro naplnění cíle profesionálního růstu a celoživotního vzdělávání. Tento okruh se promítá do
povinných, povinně volitelných a volitelných předmětů, umožňuje základní profilaci absolventa.
14
Sociální práce
Obsahový okruh č. 4 (jazykové kompetence)
Tento okruh vybavuje studenty jazykovými kompetencemi, které umožní spontánní a gramaticky
správnou komunikaci ve zvoleném cizím jazyce. Studenti disponují zásobou odborných pojmů
z oblasti sociální práce a jsou schopni se uplatnit v oboru v cizojazyčném prostředí. Do tohoto okruhu
logicky spadá i schopnost komunikace s handicapovanými. Vzhledem k možnostem školy je zařazen
předmět Znaková řeč, kde studenti získají základní praktické dovednosti nutné pro komunikaci
v oblasti zdravotní a sociální a umí je vhodně doplnit neverbálními komunikačními prostředky, umí
navázat efektivní kontakt s uživatelem a ověřovat míru porozumění neslyšícím.
Obsahový okruh č. 5 (profesní a osobnostní růst)
Tento okruh se promítá do všech vyučovaných předmětů a umožňuje studentům získat základní
informace a první zkušenosti týkající se schopnosti uplatňovat a respektovat nejen profesní, ale
i obecně lidské normy chování a jednání. Vychází i z osobnosti učitele, respektování partnerského
přístupu a andragogických principů učení. Vychází i ze zvolených metod a postupů, jejichž
prostřednictvím se studenti učí týmové práci. Tento okruh také vede studenty k akceptaci zdravého
životního stylu, účinným metodám a technikám relaxace, což působí jako prevence syndromu
vyhoření.
Obsahový okruh č. 6 (práce s daty a informacemi)
Okruh umožňuje studentům osvojit si potřebné vědomosti i praktické dovednosti při vyhledávání
informací a dat z různých zdrojů, dále umožňuje osvojit si základní metody a techniky při práci s daty
a informacemi, zejména při jejich vyhodnocování a prezentaci. Umožňuje také osvojit si práci
s prostředky moderní kancelářské techniky. Tento okruh se promítá do všech vyučovaných předmětů,
základem jsou předměty aplikovaná výpočetní technika a základy korespondence. Důkazem
kompetencí studenta je zpracování absolventské práce a její prezentace.
15
Sociální práce
4 Organizace výuky
Vzdělávání na VOŠ sociální práce Domažlice se realizuje v denní a kombinované formě. Denní
forma trvá 3 ročníky (6 období), kombinovaná trvá 3,5 ročníku (7 období).
4.1
Denní forma vzdělávání
Probíhá v pětidenních vyučovacích týdnech, celkem je to 40 týdnů školního roku ve všech obdobích
vzdělávání. V prvním a druhém ročníku jsou na konci každého období 3 týdny samostatného studia
určeny k získání hodnocení v řádném termínu a tři týdny probíhá souvislá odborná praxe. Ve třetím
ročníku jsou na konci zimního období také tři týdny samostatného studia určené pro získání
hodnocení v řádném termínu a na ně navazuje pětitýdenní souvislá odborná praxe, na konci letního
období jsou 3 týdny samostatného studia určené pro získání hodnocení v řádném termínu a na ně
navazuje pětidenní příprava k absolutoriu (týká se pracovních dnů). Průběžná odborná praxe je
zařazena do pravidelného týdenního rozvrhu hodin.
Do vyššího ročníku postoupí student, který úspěšně splnil podmínky stanovené akreditovaným
vzdělávacím programem pro předcházející ročník. Předměty, z nichž student koná zkoušku,
a předměty, z nichž je student hodnocen jiným způsobem, jsou stanoveny učebními plány pro denní
formu vzdělávání tohoto akreditovaného vzdělávacího programu. Termíny pro splnění požadavků
hodnocení stanovuje ředitel VOŠ Domažlice. Podmínkou splnění hodnocení je účast na vyučování
v rozsahu 80 % reálně odučených hodin. Průběžnou odbornou praxi student musí absolvovat
v rozsahu 90 %, na souvislé odborné praxi je vyžadována 90% účast. Při nesplnění těchto limitů se
postupuje v souladu se školním řádem VOŠ Domažlice, který vychází z platné legislativy. V případě,
že studenta nelze hodnotit ze závažných důvodů, určí ředitel školy termín, do kterého bude hodnocení
studenta ukončeno, nejpozději však do konce následujícího období.
Zkoušky je možné opakovat nejvýše dvakrát. Ředitel školy může studentovi, který nesplnil podmínky
stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník, povolit opakování ročníku
po posouzení jeho dosavadních studijních výsledků a důvodů uvedených v písemné žádosti.
Přestup studenta VOŠ a přerušení vzdělávání se řídí § 97 školského zákona.
16
Sociální práce
Přehled využití týdnů v průběhu denní formy vzdělávání:
Počet týdnů v období
Činnost
Týdny vyučování
Teor. výuka/praxe
Samostatné studium
Absolutorium
Časová rezerva
Celkem
4.2
16
13/3
3
1
20
16
13/3
3
1
20
16
13/3
3
1
20
16
13/3
3
1
20
16
13/3
3
1
20
14
12/2
3
2
1
20
Kombinovaná forma vzdělávání
Vzdělávání je organizováno střídáním denní formy vzdělávání a dálkové formy vzdělávání.
Teoretická výuka je řešena dálkovou formou vzdělávání. Výuka je organizovaná pravidelně v předem
stanovených dnech a dána rozvrhem hodin tak, aby byl splněn požadavek daného učebního plánu (viz
Učební plán pro kombinovanou formu vzdělávání). Výuka probíhá formou konzultačních hodin
a dále je využíváno studijních opor. Délka výuky činí 40 týdnů školního roku v prvních šesti
obdobích vzdělávání, tj. od 1. do 3. ročníku, v sedmém období činí 20 týdnů. V prvním, druhém
a třetím ročníku jsou na konci každého období 3 týdny samostatného studia určeny k získání
hodnocení v řádném termínu, ve čtvrtém ročníku navazují na výuku 3 týdny samostatného studia
určené pro získání hodnocení v řádném termínu a na ně navazuje pětidenní příprava k absolutoriu
(týká se pracovních dnů).
Odborná praxe je řešena denní formou vzdělávání. Celková délka odborné praxe je 17 týdnů (viz
Učební plán pro kombinovanou formu vzdělávání a sylabus předmětu Odborná praxe).
vzdělávacím programem pro předcházející ročník. Předměty, z nichž student koná zkoušku,
a předměty, z nichž je student hodnocen jiným způsobem, jsou stanoveny učebními plány pro
kombinovanou formu vzdělávání tohoto akreditovaného vzdělávacího programu. Termíny pro
splnění požadavků hodnocení stanovuje ředitel VOŠ Domažlice. Podmínkou splnění hodnocení je
účast na vyučování v rozsahu 80 % reálně odučených hodin. Při nesplnění těchto limitů se postupuje
v souladu se školním řádem VOŠ Domažlice, který vychází z platné legislativy. V případě, že
studenta nelze hodnotit ze závažných důvodů, určí ředitel školy termín, do kterého bude hodnocení
studenta ukončeno, nejpozději však do konce následujícího období.
17
Sociální práce
Zkoušky je možné opakovat nejvýše dvakrát. Ředitel školy může studentovi, který nesplnil podmínky
stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník, povolit opakování ročníku
po posouzení jeho dosavadních studijních výsledků a důvodů uvedených v písemné žádosti.
Přestup studenta VOŠ a přerušení vzdělávání se řídí § 97 školského zákona.
Přehled využití týdnů v průběhu kombinované formy vzdělávání:
Činnost
Týdny vyučování
Teor. výuka/praxe
Samostatné studium
Absolutorium
Časová rezerva
Celkem
4.3
Počet týdnů v období
16
13/3
3
1
20
16
13/3
3
1
20
16
13/3
3
1
20
16
13/3
3
1
20
16
13/3
3
1
20
16
13/2
3
1
20
14
14/0
3
2
1
20
Organizace praxe
Odborná praxe v obou formách vzdělávacího programu probíhá na základě dvou dokumentů:
Smlouva pro zabezpečení odborné praxe studentů VOŠ a Dohoda o dlouhodobé spolupráci pro
zabezpečení odborné praxe studentů VOŠ s jednotlivými poskytovateli. Oba dokumenty specifikují
podmínky výkonu odborné praxe. Na studenty se vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují
pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen
a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a předpisy o zachování
mlčenlivosti vyplývající ze zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů ve znění pozdějších
předpisů. Jednání s jednotlivými poskytovateli odborné praxe realizuje vedoucí odborné praxe, která
také připravuje konkrétní znění dokumentů pro podpis statutárních zástupců.
Škola má uzavřené dohody o dlouhodobé spolupráci při zabezpečování odborné praxe studentů
s některými regionálními institucemi a zařízeními poskytujícími sociální služby a služby související,
viz sylabus předmětu Odborná praxe. V těchto zařízeních probíhá odborná praxe pravidelně.
Aktuálně je dojednávána spolupráce s nově vznikajícími zařízeními v regionu. S ostatními, zejména
ze vzdálenějších míst, je jednorázově uzavírána smlouva pro zabezpečení odborné praxe studentů.
Průběžný kontakt s pracovišti udržuje vedoucí odborné praxe. Na pracovištích se studentům věnují
konzultanti praxe, upravují kontrakt vytvořený studentem a pomáhají studentům naplnit cíle učení na
odborné praxi. Kontrakt je trojstranná dohoda mezi studentem, poskytovatelem a školou o způsobu
18
Sociální práce
nabývání konkrétních praktických kompetencí sociálního pracovníka na daném pracovišti. V závěru
praxe vypracovávají hodnocení, které je podkladem pro udělení zápočtu.
Spolupráce s odbornou praxí v rámci získávání aktuálních informací z praxe
-
-
-
Do školy jsou zváni odborníci z praxe na přednášky, besedy, diskuse se studenty i učiteli.
Seznamují je s novými postupy při práci s jednotlivými klienty v různých zařízeních,
s problémy s uplatňováním nových zákonů v praxi.
Vybrané odborné předměty vyučují odborníci z praxe jako externí vyučující.
Jsou organizovány odborné exkurze do jednotlivých zařízení v návaznosti na probíraná
témata v jednotlivých předmětech, aby bylo zajištěno propojení teoretických poznatků
s praxí.
Studenti zpracovávají absolventské práce dle zakázky z odborné praxe.
Studenti i učitelé školy se zapojují do jednotlivých akcí institucí a zařízení organizovaných
pro jejich klienty, dobrovolnických programů, komunitních projektů.
Spolupráce s odborníky z praxe v rámci zpracování oponentských posudků absolventských
prací
Dle témat zpracovávaných v absolventských pracích jsou oslovováni odborníci z jednotlivých
oblastí odborné praxe, kteří zpracovávají oponentské posudky a následně se zúčastňují
obhajoby absolventských prací. Mezi oslovovanými jsou i absolventi VOŠ.
19
Sociální práce
5 Podmínky pro přijímání uchazečů
Základní podmínkou pro přijímání uchazečů je získání středního vzdělání s maturitní zkouškou
a splnění podmínek pro přijetí prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní
způsobilosti.
Podmínky zdravotní způsobilosti nesplňují uchazeči se závažnými duševními chorobami a poruchami
chování v souladu s nařízením vlády o soustavě oborů vzdělání v platném znění. Tělesné nebo
smyslové postižení není důvodem pro nepřijetí, pokud nebrání výkonu sociální práce.
Handicapovaným studentům je možno do určité míry přizpůsobit podmínky vzdělávání, např. formou
individuálního vzdělávacího plánu, úpravou prostředí.
Uchazeč, který získal střední vzdělání v zahraničí, se ve shodě s platnými předpisy prokáže dokladem
od krajského úřadu příslušného místu pobytu žadatele (osvědčením o uznání rovnocennosti
zahraničního vysvědčení s maturitním vysvědčením získaným v ČR, případně rozhodnutím o uznání
platnosti zahraničního vysvědčení v ČR § 108 školského zákona, ve znění pozdějších předpisů).
Osoby, které nejsou státními občany České republiky a pobývají oprávněně na území ČR mají
shodné podmínky v přístupu ke vzdělávání jako státní občané ČR. Uchazeči o vzdělávání, kteří mají
státní občanství mimo státy Evropské unie, musí v případě přijetí nejpozději při zahájení vzdělávání
na této škole prokázat řediteli školy oprávněnost svého pobytu na území České republiky (viz § 20,
odst. 1–3 školského zákona).
20
Sociální práce
6 Podmínky ukončování vzdělávacího programu
Vzdělávací program je ukončen absolutoriem, jehož součástí je zkouška z cizího jazyka, komplexní
zkouška z odborných předmětů (Teorie a metody sociální práce, Sociální politika a Právo) a obhajoba
absolventské práce na zvolené téma. Téma absolventské práce volí student 1,5 minimálně však 1 rok
před ukončením vzdělávacího programu. Organizace a průběh absolutoria respektuje platnou
legislativu. Absolutorium má právo skládat student, který úspěšně ukončil poslední ročník
vzdělávání. Vzdělávání může být ukončeno na základě vlastní žádosti nebo oznámení studenta a dále
v souladu s platnou legislativou.
21
Sociální práce
7 Učební plán
7.1
Denní forma vzdělávání
Kategorie a názvy
vyučovacích předmětů
Zkr.
předmětů
Předměty
1.
2.
16
16
31
31
3/3
kz
2kz
3/3
kz
2kz
Celkem
3.
14 Týdny v období
26- Vyuč. hodiny
30-32 30-32 26-28
28 v 1. týdnu
16
16
16
3/3
kz
3/3
kz
3/3
zk
Všeobecně vzdělávací -povinné
Německý jazyk /
Anglický jazyk */*
Filozofie a etika
Kultura osobního projevu
Statistika a demografie
Základy ekonomiky
Aplikovaná výpočetní
technika */*
Základy korespondence
NEJ /
ANJ
FIL
KOP
STA
ZEK
2z
3z
2z
2z
2z
2kz
2z
3zk
AVT
ZKOR
3/3
zk
2z
2z
2kz
2z
ABS 234/234
52
52
52
78
104
52
Odborné
Povinné
Teorie a metody sociální
práce
Sociální politika
Právo
Psychologie
Sociologie
Základy pedagogiky
Pedagogika volného času
Zdravotní nauky
Sociální patologie
Psychosociální výcvik
Odborný seminář
1.
3.
MSP
2zk
2zk
2zk
2zk
2zk
2zk
ABS 156
SOP
PRA
PSY
SOC
PED
PVČ
ZDN
SPA
PSV
2zk
2zk
2kz
2kz
2kz
2zk
2zk
2zk
2kz
2kz
2zk
2zk
2kz
2zk
2zk
2zk
1kz
2kz
2zk
2kz
2zk
2zk
2z
2zk
2zk
2kz
1kz
2kz
2z
2z
2z
2z
OSEM
1z
1z
2z
2z
1z
1z
ABS 156
ABS 156
104
78
52
52
104
52
52
104 *
Obhajoba
absolventské
práce
78
338
17 týdnů/680h
(8 h denně)
Supervizní seminář
SUPS
Odborná praxe průběžná PXP
Odborná praxe souvislá
2.
PXS
1z
1z
2z
2z
5z
5z
8z
8z
3
3
3
3
5
týdny týdny týdny týdny týdnů z
z
z
z
z
22
Sociální práce
Povinně volitelné:
Krizová intervence(*)
Znaková řeč (*)
Drogová závislost(*)
KRI
ZNŘ
DRZ
2z
2z
2z
2kz
2kz
2kz
2z
2z
2z
2kz
2kz
2kz
104
104
104
Sociální pedagogika (*)
SPE
2z
2kz
2z
2kz
104
Speciální pedagogika (*) SPG
2z
2kz
2z
2kz
104
Gerontologie (**)
GER
2z
2z
(2z) (2z)
52
Zdravotní TV
s metodikou (**)
ZTV
2z
2z
(2z) (2z)
52
2z
2z
(2z) (2z)
52
2z
2z
(2z) (2z)
52
2z
2z
(2z) (2z)
52
2z
2z
(2z) (2z)
52
2z
2z
(2z) (2z)
52
2z
2z
(2z) (2z)
52
2z
2z
(2z) (2z)
52
2z
2z
(2z) (2z)
52
Multikulturní společnost
MKS
(**)
Problematika dětí a
PDM
mládeže (**)
Projektování sociálních
PSS
služeb (**)
Aktivní politika
APZ
zaměstnanosti (**)
Sociálně právní ochrana
SPD
dětí (**)
Restriktivní opatření
ROS
v sociálních službách (**)
Alternativní a
AAK
augmentativní
komunikace (**)
Zooterapie (**)
ZOO
Legenda:
z
kz
zk
ABS
*
*/*
(*)
(**)
zápočet
klasifikovaný zápočet
zkouška
předmět zakončený zkouškou u absolutoria
v rámci předmětu Odborný seminář se studenti připravují na zpracování absolventské
práce, výstupem tohoto předmětu je vlastní obhajoba
předmět dělený na studijní skupiny
předmět na 4 vzdělávací období - studenti musí absolvovat jeden z těchto předmětů dle
vlastního výběru
předmět na 2 vzdělávací období - studenti musí absolvovat jeden z těchto předmětů dle
vlastního výběru
23
Sociální práce
Hodiny samostudia:
Kategorie a názvy vyučovacích předmětů
Zkr.
předmětů
1.
2.
3.
Celkem
Německý jazyk /
Anglický jazyk */*
Filozofie a etika
Základy ekonomiky
Aplikovaná výpočetní technika */*
NEJ /
ANJ
FIL
KOP
STA
ZEK
AVT
ZKOR
25
25
25
25
25 25 25 25
25 25
20
20
20
20
20 20 20 20
29
29
25
25
25
20
20
20
20
20
25
25
25
20
20
20
20
20
25
20
25
20
150
50
50
40
40
80
58
Povinné
Teorie a metody sociální práce
Sociální politika
Právo
Psychologie
Sociologie
Základy pedagogiky
Zdravotní nauky
Odborný seminář
Odborná praxe průběžná
Odborná praxe souvislá
MSP
SOP
PRA
PSY
SOC
PED
PVČ
ZDN
SPA
PSV
OSEM
SUPS
PXP
PXS
20
20
20
20
20 20 20
20 20 20
20 20 20
20
20 20 20 20
25 25 25 25
20 20 25 25
130
130
130
80
40
40
40
60
50
50
120
100
90
10 10
25 25
Znaková řeč (*)
KRI
ZNŘ
DRZ
25 25 20 20
25 25 30 30
25 25 30 30
90
110
110
SPE
25 25 30 30
110
Speciální pedagogika (*)
SPG
25 25 30 30
110
Gerontologie (**)
GER
20 20 (20) (20)
40
Zdravotní TV s metodikou (**)
ZTV
20 20 (20) (20)
40
Multikulturní společnost (**)
Problematika dětí a mládeže (**)
MKS
PDM
20 20 (20) (20)
20 20 (20) (20)
40
40
24
Sociální práce
Projektování sociálních služeb (**)
PSS
20 20 (20) (20)
40
Aktivní politika zaměstnanosti (**)
APZ
20 20 (20) (20)
40
Sociálně právní ochrana dětí (**)
SPD
20 20 (20) (20)
40
ROS
20 20 (20) (20)
40
AAK
20 20 (20) (20)
40
ZOO
20 20 (20) (20)
40
Restriktivní opatření v sociálních službách
(**)
Alternativní a augmentativní
komunikace (**)
Zooterapie (**)
vzdělávacím programem pro předcházející ročník.
7.2
Kombinovaná forma vzdělávání
Kategorie a názvy
vyučovacích předmětů
Předměty
Ročník
Zkr.
předmětů
Počet konzultačních hodin celkem
1.
2.
3.
4.
Celkem
220
220
220
105
765
105
765
100
120
120
100
110
110
Německý jazyk /
Anglický jazyk*/*
Filozofie a etika
Základy ekonomiky
technika
NEJ /
ANJ
FIL
KOP
STA
ZEK
10/10 10/10 10/10 10/10 10/10 10/10 20/20
kz
kz
kz
kz
kz
zk
zk
15kz 15kz
10z 10kz
10z 10z
15z 15zk
AVT
10z 10kz 20kz
ZKOR
10z
10z
80
ABS
30
20
20
30
40
20
Odborné
Povinné
práce
Sociální politika
Právo
Psychologie
Sociologie
1.
2.
3.
4.
MSP
10zk 10zk 10zk 10zk 10zk 10zk 15zk
75 ABS
SOP
PRA
PSY
SOC
20kz 20zk
5z 5kz 10z 10kz
75 ABS
75 ABS
40
30
25
Sociální práce
Základy pedagogiky
Zdravotní nauky
PED
PVČ
ZDN
SPA
PSV
10kz 10kz
10z
10z
Odborný seminář
OSEM
5z
5z
SUPS
Odborná praxe
PX
20kz 10zk
15kz 15kz
5z
5z
5z
10z
20
5z 15kz
20
30
30
20
25*Obhajoba
absolventské
práce
10z 5z
25
17 týdnů
Znaková řeč(*)
KRI
ZNŘ
DRZ
25z 15kz
25z 15kz
25z 15kz
40
40
40
SPE
25z
15k
40
Speciální pedagogika (*) SPG
25z 15kz
40
Gerontologie(**)
GER
10z
10z
20
Zdravotní TV
s metodikou(**)
ZTV
10z
10z
20
MKS
10z
10z
20
PDM
10z
10z
20
PSS
10z
10z
20
APZ
10z
10z
20
SPD
10z
10z
20
ROS
10z
10z
20
AAK
10z
10z
20
ZOO
10z
10z
20
Multikulturní
společnost(**)
mládeže(**)
služeb(**)
Aktivní politika
zaměstnanosti(**)
dětí(**)
v sociálních službách(**)
Alternativní
a augmentativní
komunikace(**)
Zooterapie(**)
26
Sociální práce
Legenda:
z
kz
zk
ABS
*
*/*
(*)
(**)
zápočet
klasifikovaný zápočet
zkouška
předmět zakončený zkouškou u absolutoria
v rámci předmětu Odborný seminář se studenti připravují na zpracování
absolventské práce, výstupem tohoto předmětu je vlastní obhajoba
předmět dělený na studijní skupiny
předmět vyučovaný v dotaci 40 konzultačních hodin - studenti musí absolvovat jeden
z těchto předmětů dle vlastního výběru
předmět vyučovaný v dotaci 20 konzultačních hodin - studenti musí absolvovat jeden
z těchto předmětů dle vlastního výběru
Hodiny samostudia:
Vyučovací hodiny v období
Kategorie a názvy vyučovacích Zkr.
předmětů
předmětů
1.
2.
3.
4.
Celkem
Všeobecně vzdělávací
povinné
Německý jazyk /
NEJ /
Anglický jazyk */*
ANJ
Filozofie a etika
FIL
KOP
STA
Základy ekonomiky
ZEK
Aplikovaná výpočetní technika AVT
ZKOR
40
40
50
50
40
40
40
45
45
40
40
40
40
40
50
45
40
45
40
45
40
40
45
40
40
40
40
25
25
25
60
60
40
40
50
50
40
40
40
40
40
40
60
40
290
100
80
80
80
130
100
Povinné
Sociální politika
Právo
Psychologie
Sociologie
Základy pedagogiky
Zdravotní nauky
Odborný seminář
MSP
SOP
PRA
PSY
SOC
PED
PVČ
ZDN
SPA
PSV
OSEM
SUPS
60
40
20
45
40
45
60
25
60
40
20
27
60
60
40
60
20
20
30
30
30
30
290
290
290
120
100
120
120
100
120
80
110
90
Odborná praxe
Sociální práce
PX
Znaková řeč(*)
KRI
ZNŘ
DRZ
60
60
60
60
60
60
120
120
120
SPE
60
60
120
Speciální pedagogika (*)
SPG
60
60
120
Gerontologie(**)
GER
40
40
80
Zdravotní TV s metodikou(**) ZTV
40
40
80
Multikulturní společnost(**)
MKS
40
40
80
Problematika dětí a mládeže(**) PDM
40
40
80
PSS
40
40
80
APZ
40
40
80
SPD
40
40
80
ROS
40
40
80
AAK
40
40
80
ZOO
40
40
80
služeb(**)
Aktivní politika
zaměstnanosti(**)
dětí(**)
v sociálních službách(**)
Alternativní a augmentativní
komunikace(**)
Zooterapie(**)
vzdělávacím programem pro předcházející ročník.
28
Sociální práce
8 Sylaby vyučovacích předmětů
8.1
Jazykové vzdělávání
Název předmětu: německý jazyk, anglický jazyk
Vstupní úroveň: B1 / B2
Výstupní úroveň: B2
8.1.1
Anotace vyučovacího předmětu
Jazykový cíl
-
vytvořit u studenta základy pro profesní orientaci a komunikaci v cizím jazyce
schopnost získat informace z profesně orientovaných odborných textů
schopnost uplatnit se v cizojazyčném prostředí – práce, studium
schopnost výměny zkušeností s cizojazyčným partnerem
Výchovný cíl
-
vzbudit zájem o zvyšování kvalifikace v cizím jazyce
posílit sebedůvěru studenta, dodat mu větší důvěru při improvizaci a interakci v cizím jazyce
motivovat studenta k vyhledávání a budování pracovních kontaktů se zahraničím
8.1.2
Předpokládané výsledky studenta na konci vzdělávání
(podle všeobecné stupnice společného evropského referenčního rámce)
1 Ústní interakce – B 2
Dokáže jazyk užívat plynule, přesně a účinně a vyjadřovat se v rámci širokého okruhu všeobecných
i profesních témat a jasně označovat vztahy mezi myšlenkami. Dokáže komunikovat spontánně
a gramaticky správně, aniž by zjevně musel omezovat rozsah toho, co chce říci. Dokáže přizpůsobit
to, co říká, i vyjadřovací prostředky situaci.
2 Ústní projev – B 2
Dokáže podat jasný a systematický popis a prezentaci, přičemž zdůrazňuje hlavní myšlenky a uvádí
potřebné podrobnosti.
3 Vládání zvukové stránky jazyka – B 2
Dokáže správně rozlišit použití intonace a větného přízvuku tak, aby vyjadřoval i jemné významové
rozdíly.
29
Sociální práce
4 Gramatická správnost – B 2
Ovládá gramatiku v relativně vysoké míře. Nedopouští se chyb, které by mohly způsobit
nedorozumění.
5 Poslech s porozuměním – B 2
Rozumí spisovné řeči, živé nebo vysílané, jak na známá, tak na méně známá témata, se kterými se
běžně setkává v osobním, společenském nebo profesním životě.
6 Čtení s porozuměním – B 2
Rozumí podrobnostem v dlouhých a složitých textech, ať se vztahují ke studovaném oboru či nikoli,
za předpokladu, že má možnost si znovu přečíst obtížné pasáže.
7 Písemný projev - B 2
Dokáže napsat srozumitelné podrobné texty týkající se různých témat z oblasti osobních zájmů
a dokáže shrnout, spojit a zhodnotit informace a argumenty z velkého počtu zdrojů.
8 Adekvátnost z hlediska sociolingvistiky - B 2
Dokáže se vyjadřovat sebevědomě, srozumitelně a zdvořile v rámci formálních a neformálních
funkčních stylů, které odpovídají dané situaci a partnerům.
8.1.3
Obsahové zaměření cizího jazyka
Cizí jazyk je zaměřen na rozšiřování obecného jazyka ze střední školy, soustavné opakování
gramatických jevů, jejich výběr se řídí zejména aktuálním stavem jazykových znalostí studijní
skupiny.
V oblasti odborného jazyka zvládnutí slovní zásoby k pojmenování problémů, jejich příčin, následků,
řešení, komunikace a diskuse o nich. Maximální důraz je zde kladen na mezipředmětové vztahy
a souvislosti.
-
-
témata z oborů a oblastí vztahujících se k sociální práci: sociologie, problémy menšinových
skupin, sociální patologie, sociální politika, právo, psychologie a pedagogika, zdravý životní
styl
témata z oblasti vzdělávání: problematika životního prostředí, škola a vzdělávání se,
teoretická a praktická příprava, studijní podmínky, možnosti uplatnění absolventů a další
vzdělávání
30
-
Sociální práce
témata z oblasti pracovní: reflexe zkušeností z praxe v terénu, vypracování curriculum vitae
a žádosti o místo
8.1.4
Rámcový rozpis učiva
Témata jsou do výuky zařazována podle vzájemných souvislostí tak, aby návazně aktivovala
a rozvíjela slovní zásobu odborného jazyka.
-
Rodina
Postavení ženy ve společnosti
Vývoj a formování osobnosti dítěte
Výchova v rodině a formy náhradní péče
Zneužívání a zanedbávání dětí
Generační konflikty
Problémy starších lidí
Zdravý životní styl
Uspořádání volného času
Drogy
Jiné druhy závislostí
AIDS
Postižení lidé
Bydlení
Kriminalita
Extremismus a radikalismus, sekty
Okrajové skupiny, imigranti, etnické menšiny
Vzdělávání
Zdraví, nemoc, prevence
Lidská práva
Systém sociálního zabezpečení
Sociální práce a její formy
Osobnost sociálního pracovníka
Masmédia
Životní prostředí
8.1.5
Cílové kompetence studenta
Po absolvování jazykové průpravy ovládá student slovní zásobu týkající se všech oblastí sociální
práce. Orientuje se v cizojazyčném textu, dokáže z něj získat potřebné informace.
Umí komunikovat s cizojazyčným partnerem stejné profese, dokáže mu zprostředkovat své profesní
zkušenosti. Je schopen zorientovat se v cizojazyčném prostředí a uplatnit se v pracovní sféře. Dokáže
sám sebe motivovat k dalšímu zvyšování kvalifikace v cizím jazyce nebo ke studiu v zahraničí.
31
8.1.6
-
Postupy a metody výuky
asociogramy, vytváření tematických slovníčků
práce s odborným textem: určení klíčových slov a prezentace informací získaných z textu
jejich pomocí
procvičování mluveného praktického jazyka formou diskuse o různých společenských
situacích a problémech
využití znalostí získaných v odborných předmětech a jejich prezentace v cizím jazyce –
nácvik prezentace před skupinou
psaní slohových útvarů a resumé
práce s audiovizuální technikou, internetem
kontakt s rodilými mluvčími, pracovníky v oblasti sociální práce
odborné exkurze v různých zařízeních sociální péče v příhraničním regionu na území SRN
(pouze pro německý jazyk)
možnost absolvování části souvislé nebo průběžné praxe tamtéž (pouze pro německý jazyk)
8.1.7
-
Sociální práce
Požadované výstupy k hodnocení
docházka 80 % ve všech obdobích
docházka 65 % a seminární práce v rozsahu 2-3 stran na zadané odborné nebo obecně
společenské téma a jeho ústní prezentace
Průběžné hodnocení
-
písemné samostatné práce, testování nové slovní zásoby a odborné terminologie, ústní zpráva
o absolvované praxi
Závěrečné hodnocení
-
samostatné vypracování cizojazyčného resumé absolventské práce v rozsahu 1-2 strany
8.1.8
Literatura
Německý jazyk:
Základní učebnice cizího jazyka:
BERGLOVÁ, E., FORMÁNKOVÁ, E., Mašek, M. Moderní gramatika němčiny. Plzeň: Fraus
2002. IBSN 80-7238-144-X
Další používaná literatura:
FLEGL, P. Textová cvičebnice němčiny pro posluchače psychologie, sociologie, pedagogiky
a andragogiky. Praha: Karolinum 1999. ISBN 80-7184-805-0
VOTAVOVÁ, A. Německé texty pro sociology s procvičením gramatických souborů. Praha:
Karolinum 1999. ISBN 80-7184-834-4
32
Sociální práce
VARMUŽEK, E. a kol. Kommunikation in sozialen und medizinischen Berufen. Plzeň: Fraus 2003.
ISBN 80-7238-286-1
POLÁKOVÁ, J., NELEŠOVSKÁ, A. Česko-německý, německo-český pedagogicko-psychologický
slovník. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2000. ISBN 80-7182-091-1
Soziale Arbeit, dostupné z: http://de.wikipedia.org/wiki/Soziale_Arbeit
Vlastní odborné texty.
Anglický jazyk:
Základní učebnice cizího jazyka:
PEPRNÍK, Jaroslav, NANGONOVÁ, Stella, SPARLING, Don. Angličtina pro jazykové školy III. 5.
vyd. Praha: Fortuna, 1995. 367 s. ISBN 80-7168-289-6.
McCARTER, Sam. Medicine Oxford University Press, 2013. 143s. ISBN 978-019-456956-9.
GRICE, Tony. Nursing Oxford University Press, 2011. 135s. ISBN 978-019-456988-0.
Ministerstvo práce a sociálních věcí[cit.2014-10-03]. Dostupné z: <http://www.mpsv.cz/en/1603>
Ministerstvo práce a sociálních věcí[cit.2014-10-03]. Dostupné z: <http://www.mpsv.cz/en/1613>
Další používaná literatura:
TRYML, Sergej. A Guide to Active English Conversation. 1. vyd. Praha: Ekopress (Odborné
nakladatelství), 2002. 742 s. ISBN 80-86119-53-X.
NOVÁČKOVÁ, Blanka. English Sociological Texts. 1. vyd. Praha: UK, Vydavatelství Karolinum,
1996. 224 s. ISBN 80-7184-216-8.
KYNCLOVÁ, Jana, VAŠŇOVSKÁ, Markéta, JANOUŠKOVÁ, Klára, KVASNIČKA, Radim.
Anglicko-český, česko-anglický slovník odborných pojmů zejména z oblasti sociální péče o osoby tzv.
společensky nepřizpůsobivé. 2. rozšíř. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2006. 221 s.
ISBN 80-7368-192-7.
PEPRNÍK, Jaroslav. Angličtina pro pokročilé 1. 6. vyd. Praha: Fortuna, 2001. 432 s.
ISBN 80-7168-673-5.
Vlastní odborné texty, vhodné texty z aktuálních čísel časopisů Bridge.
8.2
Filosofie a etika
8.2.1
Anotace
Předmět Filosofie a etika představuje studentům filosofii jako vědu, která formuluje obecné otázky
týkající se samotné podstaty lidské existence a hledá možné odpovědi na tyto otázky, což studentům
umožní hlubší poznání a pochopení podstaty a cílů sociální práce jako oboru i jako specifické činnosti
v kontextu doby. Praktický obor filosofie – etika tvoří důležitou součást předmětu, protože sociální
práce jako obor i jako činnost byla vždy úzce spojena s problematikou hodnot, kam se promítá pojetí
33
Sociální práce
dobra a zla, povinnosti, svobodné vůle a spravedlnosti. Sociální práce jako praktická činnost přitom
nutně konfrontuje pojetí výše zmíněných etických kategorií studenta – budoucího sociálního
pracovníka s pojetím uživatelů.
Obsahem výuky filosofie je stručný přehled historie, pozornost je věnována teoriím a tématům
významným pro sociální práci.
Etika je zaměřena na vymezení a pochopení předmětu studia, vymezení samotného pojmu etika
a dále pojmu morálka. Hlavními tématy jsou svobodná vůle, štěstí, ideál dobrého života
a problematika intervencí, které jsou z úhlu pohledu společnosti žádoucí, ale o které uživatel nestojí.
Obsahově předmět Filosofie a etika souvisí zejména s předměty Teorie a metody sociální práce,
Psychologie, Sociologie, Sociální patologie, Odborná praxe, Odborný seminář a Krizová intervence.
Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek, cvičení, odborných besed, diskusí a prezentací
samostatných prací studentů na vybraná témata.
8.2.2
Cíle vyučovacího předmětu
V oblasti filosofie je cílem zprostředkovat studentům informace o vzniku a vývoji filosofie jako vědy,
přehled základních oborů filosofie a její postavení v systému společenských i ostatních věd. Dalším
cílem je poskytnout studentům informace o významu filosofie v současném světě a o zdrojích
filosofického poznání. Studenti pochopí pojem paradigma jako obecný způsob přístupu ke světu
a otázkám týkajícím se samotné podstaty lidské existence v různých historických obdobích a dále se
seznámí s teoriemi, které jsou významné pro současné pojetí sociální práce.
V oblasti etiky je cílem seznámit studenty s pojetím základních etických kategorií utilitaristických
a také transcendentálních teorií, dále pochopit a vymezit etické problémy a etická dilemata a vést
studenty ke schopnosti samostatně se rozhodovat s vědomím zodpovědnosti.
Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů:
- předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu
a rozsahu (viz rámcový obsah učiva)
- vést studenty k samostatnému vyhledávání autentických zdrojů informací a schopnosti s nimi
pracovat – tj. kriticky o nich přemýšlet, zaujímat vlastní názory a postoje
- prezentacemi samostatných prací studentů vést ke schopnosti argumentace
- ukázat studentům problematiku vymezení a uchopení hodnot a etiky v praxi sociální práce
- vést ke schopnosti stanovení hranic profesionálního pomáhání
- vést ke schopnosti sebereflexe morálního chování a jednání v rámci profese
34
8.2.3
Sociální práce
Filosofie
-
Filosofie jako věda, obory filosofie a předmět studia
Filosofie staré Indie a staré Číny
Filosofie středověku – hlavní periody, jejich charakteristika
Filosofie renesance a baroka
Filosofie osvícenství
Immanuel Kant – význam pro filosofii
Filosofie 19. století
Filosofické směry 20. století
Etika
-
spravedlnost – roviny praxe
ctnost
lidská důstojnost; vymezení a stanovení hranic pojmu „důstojný život“
štěstí a smysluplnost života
empiristická etika – etické systémy založené na filosofii empirismu
transcendentální etika ; přehled etických systémů založených na filosofii transcendence
přehled a základní informace o náboženstvích a jejich etických systémech, které tvoří
východiska a tradice evropské filosofie a etiky (judaismus, křesťanství a islám)
přehled a základní informace o východních náboženstvích a jejich etických systémech, jejich
současné formy
základní etické pojmy z úhlu pohledu různých náboženství, problematika tolerance
aktuální morální a etické problémy současnosti
etické problémy a etická dilemata v sociální práci
etika vědeckého výzkumu
8.2.4
Klíčové znalosti studenta:
- umí vymezit předmět studia filosofie a etiky, chápe postavení a význam filosofie v oblasti
lidského poznání i v oblasti praktického života
- orientuje se ve filosofických teoriích z hlediska historického
- umí definovat zdroje filosofického poznání
- chápe filosofii sociální práce v kontextu dané doby; chápe filosofii současné sociální práce
- umí vymezit pojmy etika a morálka
- umí definovat základní etické a morální kategorie
- dokáže vysvětlit podstatu a vymezit úskalí utilitaristického i transcendentálního pojetí etiky
- umí definovat pojmy etický problém a etické dilema
35
Sociální práce
Klíčové dovednosti v oblasti etiky:
-
je schopen samostatně vyhledávat autentické zdroje informací, chápe význam tohoto postupu
pro vytváření postojů a hodnot
je schopen reflexe norem, vlastního morálního chování a jednání
je schopen empatie, chápe význam respektování autonomie osobnosti uživatele, preferuje
partnerský přístup k uživatelům, respektuje právo uživatel na sebeurčení
8.2.5
-
docházka 80 %
docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma
seminární práce v rozsahu 8-10 stran na vybrané téma
8.2.6
Literatura
Základní:
ANZENBACHER, Arno. Úvod do filosofie. 3. vydání, v Portálu 2.. Praha: Portál, 2010. 377s.
ISBN 978-80-7367-727-5
BLACKBURN,Simon. Velké otázky filosofie.1. vydání. Praha, Univerzum,2012. 208 s. ISBN 97880-242-3238-6
JANKOVSKÝ, Jiří. Etika pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha: Triton, 2003. 223 s. ISBN 807254-329-6.
KOPŘIVA,Karel. Lidský vztah jako součást profese- S předmluvou Jiřiny Šiklové.7. vydání, v Portálu
6. Praha: Portál,2011. 147 s. ISBN 978-80-262-0528-9
KRATOCHVÍL, Zdeněk. Filosofie mezi mýtem a vědou - Od Homéra po Descarta.1. vydání. Praha:
Academia, 2009. 471 s. ISBN 978-80-200-1789-5
MATOUŠEK, Oldřich, a kol. Základy sociální práce. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. 312 s.ISBN 807178-473-7
SOKOL, Jan. Malá filosofie člověka a slovník filosofických pojmů. 3. rozšířené vydání. Praha: Vyšehrad,
1998. 392 s. ISBN 80-7021-253-5
VANĚK,Jiří. Filosofie v kultuře západní tradice.1. vydání. Praha: ARSCI, 2013. 272 s. ISBN 97880-7420-036-6
STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 8.vydání. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2007.
653 s. ISBN 978-80-7195-206-0
Rozšiřující:
al-QARÁDÁWÍ, J. Povolené a zakázané v Islámu.Praha: Islámská nadace, 2001
BAKALÁŘ, Petr. Tabu v sociálních vědách. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-135-2
Bible- ekumenické vydání z roku 1985. 2. katolické vydání. Praha: Zvon, 1991. ISBN 81-7113-009-5
HEIDBRINK, Horst. Psychologie morálního vývoje. 1 vydání. Praha: Portál, 1997. 176 s. ISBN 807178-154-1
36
Sociální práce
KNIPE, David M. Hinduismus- experimenty s posvátnem. 1. vydání. Praha: Prostor, 1997. ISBN 8085190-57-5
KOUKOLÍK, František, DRTILOVÁ, Jana. Zlo na každý den. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-7662-4
(soubor)
KOUKOLÍK, František, DRTILOVÁ, Jana. Základy stupidologie. Praha:Galén, 2002. ISBN 807662- 4 (soubor)
RIDLEY, Matt. O původu ctnosti.1. vydání. Praha: Portál, 2000. 296 s. ISBN 80-7178-351-X
SOKOL, Jan. Filosofická antropologie. 1. vydání. Praha: Portál, 2002. 224 s. ISBN 80-7178-627-6
NESVADBA, Petr. Slovník základních pojmů z filosofie. 1. vydání. Praha: Fortuna, 1999.
152 s. ISBN 80-7168 – 627-1
8.3
8.3.1
Anotace
Cílem předmětu je formovat kulturní chování studentů a získat základní orientaci při
společenských událostech všech úrovní (od každodenních aktivit až k „výjimečným“ událostem).
Dále pak pozorovat, poznávat a uvědomovat si sami sebe, trénovat komunikační dovednosti,
poznávat druhé lidi. Teoretické poznatky a vědomosti z oblasti kulturních norem uznávaných
a platných v mezilidských vztazích následně pak ověřovat v běžném denním životě. Součástí
předmětu je také prezentovat současný ideál etikety – ohleduplnost, takt a empatii.
Výuka využívá formu přednášek, diskusí, exkurzí, cvičení (např. pantomimické hry, modelování
rozhovorů, různé způsoby vedení rozhovoru atd.) a referátů.
Předmět navazuje především na poznatky z předmětů Psychologie, Filozofie a etika.
8.3.2
-
poskytovat vhodnými didaktickými metodami základní informace z dané oblasti
(viz rámcový obsah učiva) a prohlubovat je
naučit studenty chápat význam, základní normy a principy společenské kultury
vštěpovat studentům principy, normy a pravidla kulturního chování a vyjadřování v běžných
společenských a pracovních situacích
trénovat citlivost na neverbální projevy své i druhých lidí
naučit se vnímat, vymezovat a chránit své osobní hranice i hranice své profesní role
ve svém životě uplatňovat estetické, ekologické a další požadavky na životní prostředí
(bydlení, pracoviště, vzhled obcí a měst atd.)
vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti je následně používat
37
8.3.3
-
-
pochopit význam a základní normy společenské kultury a teoretické poznatky pak
individuálně ověřovat v praxi (s ohledem na náplň vzdělávacího programu)
usilovat o vzájemnou součinnost jednání, řeči neverbálních projevů
orientovat se ve společenské etiketě, uplatňovat ji v profesním, společenském i soukromém
životě
zvládnout pravidla pro komunikaci se specifickými skupinami lidí (např. dětmi, starými
a zdravotně postiženými lidmi)
seznámit se s pravidly stolování a stolničení (též ve specifických podmínkách zařízení
sociální péče)
znát základní požadavky na kulturu těla, hygienu a celkový životní styl
orientovat se v požadavcích na životní prostředí
8.3.5
-
Základní principy společenské kultury
Objevování sebe a okolí. Neverbální komunikace
Kultura ústního vyjadřování
Člověk mezi lidmi
Kultura stolování a stolničení
Kultura těla a oblékání
Člověk a životní prostředí, člověk a prostředí
8.3.4
-
Sociální práce
docházka činí 80 %
docházka 65 %, seminární práce na zadané téma v rozsahu 5-10 stran
každý student vypracuje a přednese referát na zadané téma
8.3.6
Literatura
BIXLER, Susan, NIX-RICE, Nancy. Profesionální image. 1. vyd. Brno: Computer Press, a s., 2006.
217 s. ISBN 80-251-1057-5.
CAPPONI, Věra, NOVÁK, Tomáš. Asertivně do života. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. 157 s.
ISBN 80-7169-082-1.
DUFFKOVÁ, Jana. Kultura osobního projevu. 1. vyd. Praha: SPN, 1990. 120 s. ISBN 80-04-238017.
FANTA, Vladimír. Nikdo nejsme dokonalí. 1. vyd. Pardubice: Filip Trend Publishing, 2002. 258 s.
ISBN 80-86282-12-0.
KOHOUT, Jaroslav. Rétorika. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 1998. 159 s. ISBN 8085942-54-9.
LANGER, Antonín. Úspěch veřejné promluvy. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1993. 103 s. ISBN 80-7168063-X.
38
Sociální práce
MATHÉ, Ivo, ŠPAČEK, Ladislav, Etiketa. 1. vyd. Praha: BB/art, s. r. o., 2005. 192 s. ISBN 80-7341564-X.
MATĚJKA, Marek. Sám sobě slušným člověkem. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 202 s. ISBN
80-7169-516-5.
NOVÁK, Tomáš. Asertivita nejen na pracovišti. 1. vyd. Brno: Bizbooks, 2012. 159 s. ISBN 978-80265-0020-9.
PATOČKA, Otakar. O tykání a vykání. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2000. 114 s. ISBN 80-2470000-X.
POSPÍŠIL, Miroslav. Asertivita. 1. vyd. Plzeň: ve vlastním nákladu, 1996. 238 s. ISBN 80-85424-886.
SMEJKAL, Vladimír. Abeceda společenského chování. 1. vyd. Praha: Horizont, 1989. 207 s. ISBN
80-7012-006-1.
SMEJKAL, Vladimír. Lexikon společenského chování. 1. vyd. Praha: Grada, 1993. 218 s. ISBN 8085623-2.
ŠPAČEK, Ladislav. Malá kniha etikety-komplet. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 170 s. ISBN 97880-204-3209-4
THIEL, Eduard. Řeč lidského těla. 5. vyd. Bratislava: Plasma Service, 1993. 134 s. ISBN 80-9014121-8.
8.4
8.4.1
Anotace
Se statistickými informacemi se lidé setkávají v denním tisku, v dalších sdělovacích prostředcích,
velmi často v odborné literatuře. Jde o to, aby s těmito informacemi člověk uměl pracoval, aby
pochopil o čem vlastně vypovídají, protože statistické informace jsou zajímavé a vypovídají
o nejrůznějších stránkách veřejného života, zejména hospodářského. Právě toto používání
statistických informací by se měli studenti naučit v tomto základním kurzu statistiky. Studenti se
seznámí s celým procesem statistických prací, jehož výstupem jsou statistické informace a statistické
charakteristiky. Cílem části týkající se statistiky je seznámit studenty se základními poznatky
statistiky, které jsou poté aplikovány v dalších odborných předmětech (např. v předmětu Základy
ekonomiky). Výuka se bude realizovat formou přednášek, jejichž součástí budou výpočty příkladů
a interpretace dosažených výsledků.
Cílem demografie je seznámit studenty se základy této společenské vědy, jejímž předmětem jsou
demografické jevy a procesy, tj. takové jevy a procesy, které souvisí s reprodukcí obyvatelstva.
Studenti se seznámí se základními demografickými ukazateli (úmrtnost, plodnost, sňatečnost,
rozvodovost, migrace) a jejich vývojem, jejich hodnoty za ČR budou srovnány s hodnotami
39
Sociální práce
vybraných zemí Evropy a světa. Dále studenti získají informace o vývoji populace v českých zemích
a světa a o prognóze vývoje v budoucích letech. Výuka se bude realizovat formou přednášek, které
budou doplňovány referáty na aktuální demografická témata. Tato část předmětu úzce souvisí
s předmětem Sociologie.
8.4.2
V rámci statistiky se studenti naučí používat základní pojmy, se kterými statistika pracuje, poznají
instituce, které provádějí statistické práce, zejména ČSÚ a úkoly, které plní. Seznámí se
s harmonogramem statistických prací, na jehož konci jsou statistické informace a ukazatele, které se
naučí zjišťovat, ale také vysvětlit jejich obsah. Cílem tohoto předmětu je také vést studenty
k samostatnému vyhledávání statistických informací v publikacích vydávaných ČSÚ a na internetu
a vypěstovat v nich schopnost se statistickými daty pracovat.
V rámci demografie studenti získají dovednost správně interpretovat výstupy demografických šetření
ve formě demografických údajů a ukazatelů, případně jejich znázornění. Získají základní vědomosti
o trendech demografického vývoje populace ČR, Evropy i vybraných částí světa. Studenti získané
poznatky z demografie dokáží propojit s poznatky z jiných souvisejících věd (např. se sociologií,
ekonomií) a jsou schopni např. navrhovat určitá opatření v oblasti populační politiky a naznačit řešení
různých problémů dneška v oblasti demografie.
Dalším vzdělávacím cílem předmětu je ovlivnit postoje současné mladé generace k zakládání rodiny,
jako základního článku společnosti a dále pozitivně ovlivnit postoje studentů k populačnímu vývoji
v ČR vzhledem k vymírání české populace.
8.4.3
STATISTIKA
-
-
Úvod
- postavení a úkoly statistiky
- základní statistické pojmy
- organizace statistické služby
Etapy statistických prací
Ukazatelé úrovně a variability
Poměrní ukazatelé
Indexy
Časové řady
40
Sociální práce
DEMOGRAFIE
-
-
Úvod
- začlenění v systému věd, její předmět, rozdělení demografie
- historický vývoj demografie jako vědního oboru
- prameny demografických údajů
Zjišťování demografických údajů
Demografické ukazatele
Struktura populace
Vývoj obyvatelstva
Zdravotnická statistika
8.4.4
STATISTIKA
Studenti znají základní statistické pojmy, znají, jakým způsobem jsou v ČR zajišťovány statistické
práce, jak je upravena státní statistická služba po právní stránce, jaké úkoly plní ČSÚ. Znají, v jakých
etapách se statistické práce uskutečňují, jak na sebe navazují. Získají dovednosti konstrukce
statistických tabulek a grafů (se všemi náležitostmi), umí i statistické grafy číst. Umí vypočítat
statistické ukazatele, znají, co je jejich obsahem, kdy se používají, a výsledky výpočtů umí slovně
interpretovat. Umí samostatně vyhledávat statistické informace ve statistických publikacích,
vydávané ČSÚ a na internetu.
DEMOGRAFIE
Studenti mají znalosti o tom, kdy demografie jako věda vznikla, jaký byl její institucionální vývoj,
jaká demografická data jsou nutná pro výpočty demografických ukazatelů a jak se získávají. Umí
interpretovat jednotlivé demografické ukazatele a výsledky dávají do souvislostí s poznatky
souvisejících věd (sociologií, ekonomií). Studenti umí vyvodit jak demografie souvisí se sociální
a populační politikou. Znají rámcově demografickou strukturu obyvatelstva české republiky a umí
určit vývojové trendy populace ČR.
8.4.5
-
docházka 80 % odučených hodin
závěrečný písemný test
41
8.4.6
Sociální práce
Literatura
Základní:
BURDA, Z. Statistika pro obchodní akademie. Praha: Fortuna, 2002. ISBN 80-7168-817-7.
BURDA, Z. Příklady ze statistiky a jejich řešení pro střední školy. Praha: Fortuna, 1997. ISBN 807168-486-4.
KOSCHIN, F. Demografie poprvé. Praha: VŠE v Praze, 2000. ISBN 80-245-0125-2
ROUBÍČEK, V. Základní problémy obecné a ekonomické demografie. Praha: VŠE v Praze, 1996.
ISBN 80-7079-188-8
Časopis Demografie
Ženy a muži v datech. Praha: ČSÚ, 2005. ISBN 80-250-1092-9
Statistická ročenka. ČSÚ Praha
Internetové stránky ČSÚ www.czso.cz
Rozšiřující:
HINDLS, R., HRONOVÁ, S., SEGER, J., FISCHER, J. Statistika pro ekonomy. Bookretail s. r. o.,
2011. ISBN 978-80-86946-43-6.
Demografie (nejen) pro demografy. Slon, 2009. ISBN 978-80-7419-012-4.
8.5
Základy ekonomiky
8.5.1
Anotace
Cílem předmětu je vybavit studenty potřebnými ekonomickými znalostmi a dovednostmi, aby chápali
hospodářské jevy ve společnosti, rozlišovali fungování ziskového a neziskového sektoru, dokázali se
orientovat v naší ekonomice a ekonomice EU, naučili se ekonomicky myslet. Dalším cílem je ovlivnit
postoje a hodnotové orientace studentů tak, aby jednali v souladu se zákony a ekonomickými
pravidly.
Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek. Obsahově je spjata s předměty Teorie a metody
sociální práce, Sociální politika, Právo, Statistika a demografie.
8.5.2
V oblasti ekonomiky je cílem zprostředkovat studentům informace o makro a mikroekonomii,
o omezených zdrojích ve společnosti.. Součástí teorie je orientace ve formách, majetku, finančních
zdrojích, hospodaření a personální činnosti ziskových a neziskových organizací. Student chápe
42
Sociální práce
vztahy organizace k ostatním subjektům v ekonomice a je veden k ekonomickému chování při
používání finančních prostředků z veřejných rozpočtů v oblasti sociální práce.
Z makroekonomie získají studenti informace o hospodářské politice, začlenění ČR do EU
a světového hospodářství.
- předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu
a rozsahu
- vést studenty k pochopení hospodářských jevů ve společnosti, přemýšlet o nich, zaujímat
vlastní názory a postoje
- vést studenty k ekonomickému myšlení a efektivnosti práce
- vést studenty k hospodárnému jednání, uplatňování ekonomických hledisek při používání
zdrojů
- vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti s nimi pracovat
8.5.3
-
Základní pojmy tržní ekonomiky
Národní hospodářství, EU
Podnikatelské a nepodnikatelské subjekty
Majetková a finanční struktura organizace
Personální činnost
Hospodaření organizace
Hospodářské okolí
Hospodářská politika
8.5.4
Znalosti studenta:
-
dokáže vysvětlit ekonomické pojmy a jevy
specifikuje strukturu národního hospodářství, strukturu EU a společnou politiku
umí interpretovat pomocí základních ukazatelů vývoj ekonomiky
umí shrnout právní formy podnikatelských subjektů, rozliší podnikání fyzických osob
a právnických osob
chápe základní principy hospodaření podnikatelských subjektů
umí objasnit veřejné rozpočty, příjmy a výdaje státního rozpočtu, subjekty, které peníze
odvádějí a subjekty, které naopak peníze přijímají ze státního rozpočtu
umí rozdělit neziskové organizace, uvést konkrétní příklady a jejich zakladatele, chápe
principy sestavení rozpočtu a hospodaření s finančními zdroji neziskových organizací
je schopen rozlišit hlavní činnosti organizací, hlavně neziskových, a dokáže se v nich
orientovat
43
-
Sociální práce
disponuje potřebnými znalostmi o bankách, pojišťovnách a jejich produktech, o obchodních
partnerech, o orgánech územní správy a kontrolních orgánech
chápe význam hospodářské politiky, její cíle a nástroje
Dovednosti studenta:
-
orientuje se v systému odměňování neziskových organizací
samostatně pracuje s ekonomickými zákony, odbornou literaturou
jedná v souladu se zákony a ekonomickými pravidly
umí hospodárně nakládat se svěřenými finančními a věcnými prostředky v neziskových
organizacích
8.5.5
-
docházka 80 %
8.5.6
Literatura
HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011. 691 s.
ISBN 978-80-7400-006-5
HOLMAN, Robert. Makroekonomie. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010. 424 s. ISBN 978-80-7179-8613
HOLMAN, Robert. Mikroekonomie. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. 592 s. ISBN 8071798622
HOLMAN, Robert. Základy ekonomie pro studeny VOŠ a neekonomické fakulty VŠ. 2. vyd. Praha:
C.H.Beck, 2008. 376 s. ISBN 978-80-7179-890-3
KLÍNKSÝ, Petr. MUNCH, Otto. CHROMÁ, Danuše. Ekonomika, ekonomická a finanční
gramotnost pro střední školy. 2. vyd. Praha : Eduko, 2012. ISBN 978-80-87204-65-8.
LAJTKEPOVÁ, Eva. Veřejné finance v České republice: teorie a praxe. Praha: CERM, 2014, 134 s.
ISBN 978-80-7204-861-8
MARKOVÁ, Hana. Daňové zákony 2014, Praha: GRADA Publishing, 2014. 159 s.
NEŠČÁKOVÁ, Libuše. Zákoník práce 2014 v praxi, 4. yyd. Praha: GRADA Publishing, 2014. 296 s.
ISBN 978-80-247-5124-5
TULEJA, Pavel. NEZVAL, Pavel. MAJEROVÁ, Ingrid. Základy mikroekonomie. 2. vyd. Brno:
BIZBOOKS, 2011. 272 s., EAN 9788025135778
8.6
Aplikovaná výpočetní technika
8.6.1
Anotace
Vyučovací předmět navazuje na znalosti získané na střední škole a připravuje studenty využívání
prostředků informačních a komunikačních technologií (ICT) jak v průběhu přípravy v jiných
předmětech, tak v dalším studiu i výkonu povolání sociálního pracovníka. Předmět prohlubuje
u studentů schopnost tvůrčím způsobem využívat informační a komunikační technologie, informační
44
Sociální práce
zdroje a možnosti aplikačního programového vybavení s cílem dosáhnout lepší orientaci
v narůstajícím množství informací při respektování právních a etických zásad používání prostředků
ICT. Student je veden ke schopnosti aplikovat výpočetní techniku s využitím pokročilejších funkcí
k efektivnímu zpracování informací, a přispět tak ke transformaci dosažených poznatků
v systematicky uspořádané vědomosti. Dynamický rozvoj oblasti ICT vyžaduje od studenta
flexibilitu při přizpůsobování se inovovaným verzím digitálních zařízení a schopnost jejich
vzájemného propojování.
8.6.2
Cíl v dané vzdělávací oblasti směřuje k rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede studenty
k porozumění zásadám ovládání a věcným souvislostem jednotlivých skupin aplikačního
programového vybavení a k vhodnému uplatňování jejich nástrojů, metod a vazeb k efektivnímu
řešení úloh; porozumění základním pojmům a metodám informatiky jako vědního oboru a k jeho
uplatnění v ostatních vědních oborech a profesích; uplatňování algoritmického způsobu myšlení při
řešení problémových úloh; využívání prostředků ICT k modelování a simulaci přírodních,
technických a především společenských procesů a k jejich implementaci v různých oborech;
tvořivému využívání spektra možností komunikačních technologií a jejich kombinací k rychlé
a efektivní komunikaci. Student se učí využívat výpočetní techniku ke zvýšení efektivnosti své
činnosti, k dokonalejší organizaci práce a k týmové spolupráci, využívá informačních
a komunikačních technologií (on-line vzdělávání, spolupráce na projektech) k celoživotnímu
vzdělávání a vytváření pozitivních postojů k potřebám znalostní společnosti; využívá možností
výpočetní techniky a internetu k poznávacím, estetickým a tvůrčím cílům s ohledem ke globálnímu
a multikulturnímu charakteru internetu; učí se uvědomění si, respektování a zmírnění negativních
vlivů moderních informačních a komunikačních technologií na společnost a na zdraví člověka, ke
znalosti způsobů prevence a ochrany před zneužitím a omezováním osobní svobody člověka;
získávání údajů z většího počtu alternativních zdrojů a odlišování informačních zdrojů věrohodných
a kvalitních od nespolehlivých a nekvalitních; respektování a používání odborné terminologie
informačních a počítačových věd; poznání základních právních aspektů a etických zásad týkajících se
práce s informacemi a výpočetní technikou, k respektování duševního vlastnictví, copyrightu,
osobních dat a zásad správného citování autorských děl.
45
Sociální práce
Učitel se snaží o splnění následujících cílů:
-
vést studenty k používání prostředků výpočetní techniky, k uvědomění si výhod, nevýhod
a různých omezení spojených s použitím informačních technologií
naučit studenty orientovat se v běžně používaném systému, chápat strukturu dat a možnosti
jejich uložení (soubor, složka, operace se soubory)
vhodnými didaktickými metodami naučit studenty rozumět principu operačního systému
a na uživatelské úrovni s ním pracovat
naučit studenty pracovat s moderními typy kancelářských programů
vést studenty k využívání internetu a využívání jeho komunikační a přenosové možnosti
seznámit studenty s prací na počítačových sítích, naučí je využít jich pro svoji činnost
8.6.3
-
-
-
-
Úvod
- pravidla a bezpečnost práce s prostředky ICT
- antivirová ochrana
Prohloubení dovedností práce s prostředky ICT
- operační systém
- textový editor
- úprava textu, ČSN a ISO normy
- tabulky a složitější texty, grafické objekty
- databáze, databázové systémy a aplikace
Prostředí Windows, Word a Excel.
- základní pojmy, úvod do systému
- nástroje a ovladače
- aplikace
Odborné aplikace.
- možnosti využití prostředků ICT v sociální práci
- práce na počítačových sítích
8.6.4
Klíčové kompetence
Vědomosti, dovednosti a hodnotová orientace studenta:
-
dokázat se orientovat v základních problémech oblasti ICT
umět aplikovat prostředky ICT v práci sociálního pracovníka
dodržovat zásady práce s prostředky ICT
znát a používat aplikace pro výchovu a vzdělávání
dodržovat právní aspekty a etické zásady při práci s ICT
umět zpracovávat informace
komunikovat s ostatními uživateli
46
8.6.5
-
Sociální práce
docházka 80 %
odevzdání samostatné
8.6.6
Literatura
BROŽ, M. Excel 2007, podrobná uživatelská příručka. Vydání první. Brno: Computer Press, a. s.,
2007. ISBN 978-80-251-1822-1.
KLATOVSKÝ, K. PowerPoint 2010 nejen pro školy. Vydání první. Brno : Computer Media, 2010.
ISBN 978-80-7402-077-3
KLATOVSKÝ, K. Word 2010 nejen pro školy. Vydání první. Brno : Computer Media, 2010. ISBN
978-80-7402-075-9
KRÁL, Mojmír. Excel 2013 snadno a rychle. Praha : Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4726-2
KUKUČKA, J. INTERNET 1. vydání. Brno: CCB s. r. o., 1999. ISBN 80-85825-36-8.
MATÚŠ, Z. Excel v příkladech 2010. Vydání třetí. Brno : Computer Media, 2011. ISBN 978-807402-073-5.
MATÚŠ, Z., ŠTĚPÁN, R. Informačně technologický základ. (cvičebnice + CD). Vydání první.
Brno : Computer Media, 2008. ISBN 978-80-7402-009-4.
NAVRÁTIL, P. S počítačem nejen k maturitě. 1. díl, vydání 7. Kralice na Hané : Computer Media
s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7402-020-9.
NAVRÁTIL, P. S počítačem nejen k maturitě. 2. díl, vydání 7. Kralice na Hané : Computer Media
s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7402-021-6.
NAVRÁTIL, P. WORD pro školy. Vydání první. Kralice na Hané: Computer Media 2001. ISBN 80902815-7-5.
ROUBAL, P. WINDOWS XP. Podrobný průvodce začínajícího uživatele. První vydání. Praha: Grada
Publishing, spol. s r. o., 2002. ISBN 80-247-0256-8.
ŠIMEK, T. Office 2013, podrobný průvodce. Praha : Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4731-6
ŽEMLIČKA, M. E-mail,chat, sms. Praktický průvodce. Vydání první. Brno: Computer Press. 2003.
ISBN 80-7226-928-3.
8.7
8.7.1
Anotace
Základem předmětu je ovládnutí klávesnice PC nejracionálnějším způsobem, tj. desetiprstovou
hmatovou metodou, čímž se veškeré práce na PC zrychlí a zpřesní. Výuka probíhá pomocí
výukového programu ZAV, který jednoduchým způsobem vede ke zvládnutí prstokladu a který
současně motivuje ke správnému a rychlému psaní. Jeho výhodou je i možnost domácí instalace
programu.
47
Sociální práce
Důraz je kladen také na správnou orientaci ve všech druzích úředních písemností, zvládnutí
normalizované úpravy písemností podle ČSN 016910, správnou stylizaci úřední korespondence
a profesionální písemné komunikace s nejrůznějšími subjekty. Výuka se realizuje formou praktických
cvičení a metodou praktického upevňování vědomostí ve specializované učebně na PC a připravuje
studenty k získání korespondenčních dovedností a návyků. Předmět Základy korespondence je úzce
provázán s předměty Aplikovaná výpočetní technika, Právo a Sociální politika a rozvíjí u studentů
profesionální vykonávání administrativních prací.
8.7.2
Cílem předmětu Základy korespondence je vybavit studenta takovými kompetencemi, aby mohl
vykonávat danou profesní činnost na výborné teoretické i praktické úrovni. Tzn. vychovat studenta,
který bude adaptabilní, pečlivý, pohotový, praktický, taktní, tvořivý a v mnoha případech trpělivý
a ochotný, dále také zodpovědný a mlčenlivý při práci s osobními údaji a daty.
Cílem jsou také praktické dovednosti a vědomosti:
-
-
ovládání klávesnice všemi deseti prsty, tím student zrychlí výkon, uspoří vynaloženou energii
a může se soustředit pouze na obsah sdělení a nemusí přerušovat tok myšlenek vyhledáváním
jednotlivých kláves, rychlost psaní se projevuje také v celkové osobní pracovní produktivitě
i v kvalitě, tj. bezchybnosti textu
znalost a používání doporučené normy pro psaní úředních dopisů, evidenci a archivaci
písemností (ČSN 01 6910)
věcná, jazyková i formální správnost písemností, estetická úprava
správná stylizace a aktivní zpracování úředních dopisů, interních písemností, dopisů osobního
charakteru, personálních a právních písemností a písemností v hospodářském styku
používání písemností ve styku s bankou a poštou
zásady manipulace s písemnostmi
elektronická komunikace
8.7.3
-
Tvorba úředního dopisu
Interní písemnosti (vnitropodnikové)
Osobní dopisy (úřední dopisy osobního charakteru aplikované do oblasti sociální práce)
Personální písemnosti
Právní písemnosti
Písemnosti v hospodářském styku
Písemnosti ve styku s bankou a poštou
Manipulace s písemnostmi
48
-
Sociální práce
Elektronická komunikace
8.7.4
Klíčové kompetence studenta
Cílem vzdělávání je vybavit studenta kompetencemi nezbytnými pro profesní uplatnění a celoživotní
vzdělávání.
Klíčové kompetence jako písemná komunikace, schopnost řešení problému, využívat a pracovat
s informacemi, řešit praktické úkoly umožní zvládat obecné i odborné nároky v pracovním a osobním
životě.
Odbornou kompetencí studenta je schopnost psaní na klávesnici všemi deseti prsty. Student se dokáže
orientovat ve všech druzích úředních písemností, ovládá normalizovanou úpravu písemností, tvorbu
úředního dopisu tj. správnou stylizaci písemností, dokáže volit vhodné slovní obraty, ovládá
grafickou a estetickou úpravu. Student dokáže vyhodnotit zapsané informace, které se mohou stát
průkazním materiálem při řešení sporných případů. Pomocí písemností dokáže zpřesnit, zkvalitnit
a dokumentovat výměnu informací.
8.7.5
-
Požadované výstupy k hodnocení a klasifikaci
docházka 80 %
vzorový soubor s vyhotovenými písemnostmi
8.7.6
Literatura
HOLUB, Milan. Vzory smluv a podání. 11. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2012, 210 s. ISBN 80-7201607-5.
KULDOVÁ, Olga a Emílie FLEISCHMANNOVÁ. Jak psát obchodní dopisy a jiné písemnosti: pro
střední školy i pro širokou veřejnost. 6., upr. vyd. Praha: Fortuna, 2010, 199 s. ISBN 978-807-3730093.
KULDOVÁ, Olga a Emílie FLEISCHMANNOVÁ. Metodická příručka k technice administrativy
a obchodní korespondenci. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1998, 111 s. ISBN 80-716-8574-7.
LEVOVÁ, Jaroslava a Ivana VALEŠOVÁ. Dopisy bez předtištěných odvolacích údajů: sbírka úloh.
1. vyd. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, oddělení Státní těsnopisný ústav, 2005, 76 s.
ISBN 80-851-1893-9.
SLAVÍČKOVÁ, Markéta a Ivana VALEŠOVÁ. Obchodní dopisy nejen u státní zkoušky sbírka úloh.
2. vyd. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008, 46 s. ISBN 80-851-1887-4.
ČSN 01 6910. Úprava písemností zpracovaných textovými editory. 2007.
49
Sociální práce
8.8
8.8.1
Anotace
Cílem předmětu je seznámit studenty se současným pojetím sociální práce jako vědního oboru
a specifické činnosti. Obsah předmětu tvoří dva okruhy učiva - oblast teorie a oblast vlastních metod
práce s uživateli.
Výuka se bude realizovat formou interaktivních přednášek, cvičení, odborných besed a diskusí,
exkurzí.
V teorii sociální práce jsou využívány poznatky především z předmětů Psychologie, Sociální politika,
Sociální patologie, Právo a Filosofie a etika. V předmětu Teorie a metody sociální práce jsou
využívány praktické dovednosti a získané poznatky z pracovišť při výkonu odborné praxe a dále
poznatky a dovednosti získávané v rámci předmětu Odborný seminář, včetně schopnosti dalšího
profesionálního růstu pomocí metody supervize.
8.8.2
V oblasti teorie je cílem zprostředkovat studentům informace o historickém vývoji oboru, o cílech
a významu sociální práce v současných podmínkách a o vývojových koncepcích oboru. Součástí
teorie je i orientace v základních principech jednotlivých přístupů k uživateli. V oblasti metod je
cílem získání základních praktických kompetencí k práci s příslušnými cílovými skupinami uživatel.
Pod pojmem kompetence se rozumí praktická dovednost podložená vědomostmi z oblasti teorie.
-
předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu
vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti s nimi pracovat,
aktualizovat je
vést k nutnosti poznání vlastních silných a slabých stránek a umění je používat a zvládat
tohoto přístupu pro úspěšnou intervenci
naučit studenty prakticky vymezit hranice a možnosti sociálních služeb
motivovat k vnitřnímu přijetí etického kodexu
seznámit s pravidly chování člověka za mimořádných situací
50
8.8.3
1
Teorie sociální práce
-
Sociální práce jako obor a jako činnost
Historie sociální práce
Základní pojmy užívané v metodách sociální práce
Základní etapy sociální práce
Etické principy sociální práce
Osobnost sociálního pracovníka
Chování člověka za mimořádných situací
Metody sociální práce
2
-
Sociální práce
Individuální případová práce
Práce se skupinou
Práce s rodinou
Komunitní práce
Ústavní péče
Sociální práce v trestní justici
Sociální práce se sociálně znevýhodněnými skupinami, zejména se zdravotním postižením
Aktuální problémy v sociální oblasti
8.8.4
Klíčové znalosti studenta v oblasti teorie
-
-
umí definovat sociální práci jako vědní obor a jako specifickou činnost
umí rozlišit základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství
orientuje se v systému zajišťujícím sociální zabezpečení občana a v systému zajišťujícím
zaměstnanost
orientuje se v subjektech, které poskytují sociální služby v rámci platné legislativy
orientuje se v přístupech k uživateli: - psychodynamický přístup, psychosociální přístup,
kognitivně-behaviorální přístup, humanistický a existencionální přístup, přístup založený na
teorii komunikace včetně strategického, systemický přístup, teorie rolí (labeling, stigmatizace,
stereotypizace), ekologický přístup, úkolově orientovaný přístup, radikální nebo antiopresivní
přístup
umí zvolit odpovídající metody a techniky práce s uživatelem a umí teoreticky zdůvodnit
jejich opodstatněnost
umí odlišit kompetence sociálního pracovníka vzhledem k ostatním pomáhajícím profesím
zná profesní etiku
v rámci profesní etiky umí vymezit hranice dané sociální služby
zná zásady pro mapování sociální situace regionu a plánování sociální potřebnosti regionu
51
-
Sociální práce
zná pravidla chování za člověka za mimořádných situací
Klíčové dovednosti v oblasti metod sociální práce
-
-
umí definovat cílové skupiny uživatel sociálních služeb
umí účinně komunikovat, tj. vytvářet podmínky pro otevřenou komunikaci mezi jednotlivci,
skupinami a komunitami, účelně využívá prostředky verbální a neverbální komunikace
umí zpracovat a vést přiměřenou dokumentaci o situaci uživatele
zná metody a techniky práce v jednotlivých oblastech sociální práce (individuální případová
práce, práce se skupinou, práce s rodinou, komunitní práce, kontaktní a terénní práce včetně
streetworku)
je schopen pomáhat uživatelům přebírat zodpovědnost, vyvíjet kontrolu nad svým chováním,
zabezpečovat svá práva
dokáže poskytovat emoční podporu
zná zásady týmové spolupráce a umí je reflektovat
umí reflektovat a zvládat osobní stresy a jejich příčiny
umí identifikovat a zvládat předsudky a stereotypy, které negativně působí na práci s uživateli
umí v rámci svých kompetencí zasahovat za mimořádných situací
8.8.5
-
docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma ve všech obdobích
ve 2. ročníku vzdělávacího programu seminární práce v rozsahu 8-10 stran na aktuální téma
8.8.6
Literatura
Základní - povinná:
GABURA, Ján, PRUŽINSKÁ, Jana. Poradenský proces. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství,
1995. 147 s. ISBN 80-85850-10-9.
HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. 1. vyd. Praha: Sociologické
nakladatelství,1997. 221 s. ISBN 80-85850-45-1.
KALINA, Kamil. Terapeutická komunita.1 vyd. Praha: Grada Publishing, a.s. 2008, 400 s. ISBN
978-80-247-2449-2
KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 3. vyd. Praha: Portál, 1997. 147 s. ISBN 807178-318-8.
MATOUŠEK, Oldřich a kol. Encyklopedie sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál 2013, 576 s. ISBN
978-80-262-0366-7
MATOUŠEK, Oldřich, MATOUŠKOVÁ Alena. Mládež a delikvence.3.vyd. Praha: Portál 2011, 336
s. ISBN 978-80-7367-825-8
MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. ISBN 807178-473-7.
52
Sociální práce
MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN
80-7178-548-2.
MATOUŠEK, Oldřich., KOLÁČKOVÁ, Jana, KODYMOVÁ, Pavla. Sociální práce v praxi. 1. vyd.
Praha: Portál, 2005. 351 s. ISBN 80-901424-7-8.
MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 287 s. ISBN 80-7178549-0.
MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. rozšíř. a přeprac. vyd. Praha:
Sociologické nakladatelství, 2003. 161 s. ISBN 80-86429-19-9.
MICHALÍK, Jan. a kol. Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha: Portál 2011, 511 s. ISBN
978-80-7367-859-3
NOVOSAD, Libor. Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním. vyd. 1. Praha:
Portál 2009, 272 s. ISBN 978-80-7367-509-7
NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. Brno: M. Zeman 2001. 168 s. ISBN 80-9030700-0.
ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 75 s.
ISBN 80-85850-00-1.
SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s. 2007, 160 s. ISBN 97880- 247-1733-3
ŠPATENKOVÁ, Naděžda a kol. Krizová intervence pro praxi. 2. aktualizované a doplněné vyd.
Praha: Grada Publishing 2011, 200 s ISBN 978- 80-247-2624-3
ŠTERN, Pavel, OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka, DOUBRAVOVÁ, Dagmar. Probace a mediace. 1. vyd.
Praha: Portál 2010, 216 s. ISBN 978-80-7367-757-2
ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství,2007. 128 s. ISBN 97880-86429-36-6.
VÁGNEROVÁ Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Rozšířené a přepracované vyd.
Praha: Portál 2008, 872 s. ISBN 978-7367-414-9
Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu
Zákon 313/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony, dostupný z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu
Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách
v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/
Rozšiřující:
BALICKÁ, Kateřina. Práce s klientem s rizikem v chování. Praha: MPSV, 2005. 79 s. ISBN 8086878-27-9.
BECHYŇOVÁ, Věra. Sanace rodiny. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7367-392-5.
BECHYŇOVÁ, Věra. Syndrom CAN a způsob péče o rodinný systém. Praha: IREAS, 2007. 229 s.
ISBN 978-80-86684-47-5.
53
Sociální práce
BENTOVIM, Arnon. Týrání a sexuální zneužívání v rodinách. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 117 s.
ISBN 80-7169-629-3.
BOBEK, Milan, PENIŠKA, Petr. Práce s lidmi. Brno: NC Publishing, 2008. 286 s. ISBN 978-80903858-2-5.
DE VITO, Joseph. A. Základy mezilidské komunikace. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. 420 s. ISBN 807169-988-8.
FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika. Praha: Triton 2008, ISBN 978-80-73-87014-0
GJURIČOVÁ, Šárka, KOCOURKOVÁ, Jana, KOUTEK, Jiří. Podoby násilí v rodině. Praha:
Nakladatelství Vyšehrad, 2000. 101 s. ISBN 80-7021-416-3.
GJURIČOVÁ, Šárka. Rodinná terapie. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 182 s. ISBN 80-247-0415-3.
GULOVÁ, Lenka. Sociální práce. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s. 2011, 208 s. ISBN 978-80247-3379-1
HOSKOVCOVÁ, Simona. Psychosociální intervence. Praha: Nakladatelství Karolínum 2009, ISBN
978-80-246-1626-1
KASTOVÁ, V. Krize a tvořivý přístup k ní. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 168 s. ISBN 80-7178-365-X.
KUZNÍKOVÁ, Iva a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s. 2011,
224 s. ISBN 978-80-247-3676-1
MAHROVÁ, Gabriela, VENGLÁŘOVÁ, Martina. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním.
První vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2008, 176 s.. ISBN 978-80-247-2138-5
MAREK, Jakub, STRNAD, Aleš, HOTOVCOVÁ, Lucie. Bezdomovectví. 1. vyd. Praha: Portál 2012,
176 s. ISBN 978-80-262-0090-1
MATĚJČEK, Zdeněk, DYTRYCH, Zdeněk. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. 1. vyd. Praha: Grada,
1999. 143 s. ISBN 80-7169-897-0.
PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. rozšíř. a přeprac. vyd. Brno: Paido, 2006.
404 s. ISBN 80-7315-120-0.
RIEGER, Zdeněk. Loď skupiny. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 208 s. ISBN 978-80-7367-222-5.
SCHMIDTBAUER, Wolfgang. Psychická úskalí pomáhajících profesí. 1. vyd. Praha: Portál, 2000.
176 s. ISBN 80-7178-312-9.
SLOWÍK, Josef. Komunikace s lidmi s postižením. 1. vyd.. Praha: Portál 2010, 155 s. ISBN 978-807367-691-9
ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 188 s. ISBN
80-7178-648-9.
VALENTA, Josef. Manuál k tréninku řeči lidského těla. 1. vyd. Praha: AISIS, 2004. 259 s. ISBN 80239-2575-X.
WEDLICHOVÁ, Iva. Terénní sociální práce v praxi. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně,
2008. 143 s. ISBN 978-80-7044-975-2.
54
8.9
Sociální politika
8.9.1
Anotace
Sociální práce
Cílem předmětu je seznámit studenty s postavením sociální politiky v systému politiky státu jako
celku s vazbami na ostatní prvky společenského systému. Ukázat sociální politiku jako politiku, která
se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, jeho osobnosti
a kvalitě jeho života. Předmět má poskytnout studentovi přehled o nejdůležitějších směrech
a součástech sociální politiky.
Výuka se bude realizovat převážně formou frontálního vyučování, interaktivních přednášek a diskusí.
8.9.2
Student získá přehled o charakteru sociální politiky v České republice, vysvětlit principy a základní
koncepci státní sociální politiky a naučí se chápat vztahy a souvislosti mezi sociální politikou
a dalšími odvětvími (ekonomika, právo, sociologie, demografie apod.).
-
vhodnými metodami předat základní informace o oboru (viz rámcový obsah učiva)
naučit studenty samostatnému vyhledávání informací a pracovat s nimi
znát základní pojmy používané v sociální politice a umět je používat
znát systémy a některé dílčí oblasti sociální politiky
8.9.3
-
Úloha sociální politiky ve společnosti
Tři pilíře sociální politiky
Rodinná politika
Důchodová politika
Zdravotní politika
Politika zaměstnanosti
Vzdělávací politika
Bytová politika
Řízení sociální politiky
Evropská unie a sociální politika
8.9.4
-
umí odlišit základní pojmy používané v sociální politice a umí je používat
orientuje se v subjektech a nástrojích sociální politiky
55
-
je schopen se orientovat v dílčích oblastech sociální politiky
umí nacházet a orientovat se v základních zákonných normách v oblasti sociální politiky
umí formulovat strategii subjektů pro řešení sociálních situací skupin občanů
8.9.5
-
Sociální práce
8.9.6
Literatura
KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká
republika, 2010, 542 s. ISBN 978-807-3575-854.
MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 379 s. ISBN 80717-8548-2.
VEČEŘA, Miloš. Sociální stát: východiska a přístupy. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství,
1993, 103 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), Sv. 4. ISBN 80-901-4246-X.
VEČEŘA, Milos.
ska a pr
), sv. 4. ISBN 80-858-5016-8.
Další platné právní předpisy pro oblast sociální politiky a předpisy souvisící, Praha. www.mpsv.cz
Směrnice a Nařízení Rady EHS, Praha. www.mpsv.cz
8.10
Právo
8.10.1 Anotace
Předmět má poskytnout studentům základní ucelený přehled o právním systému a právním řádu
České republiky a prohloubit jejich právní vědomí. Student se naučí pracovat s právními normami,
vyhledávat v pramenech základní podstatné informace týkající se jeho profesního zaměření. Rozvíjí
jeho logické myšlení a jeho schopnost jasně a konkrétně formulovat myšlenku.
Výuka bude prováděna formou frontálního vyučování.
8.10.2 Cíle vyučovacího předmětu
Cílem vyučovacího předmětu je poskytnout studentům přehled o právním systému a právním řádu
České republiky, naučit je pracovat s právními prameny a získané znalosti aplikovat při řešení
praktických situací. Ukázat na vztah práva k ostatním oblastem života občana a společnosti.
56
Sociální práce
Učitel se snaží o dosažení uvedených cílů:
-
vhodnými metodami předat základní informace k uvedenému obsahu vzdělávacího programu
naučit studenty základním pojmům používaných v právu a samostatnému vyhledávání
právnických informací a práce s nimi
osobní účastí studentů na soudních jednáních přiblížit praktické uplatnění práva v životě
občana
8.10.3 Rámcový rozpis učiva
-
Teorie státu a práva
Ústavní právo
Občanské právo hmotné
Rodinné právo
Občanské soudní řízení
Pracovní právo
Trestní právo
Právo sociální a zdravotního zabezpečení
Obchodní právo
Živnostenské právo
Správní právo
8.10.4 Cílové kompetence studenta
-
-
chápe úlohu státu a práva v demokratické společnosti, význam práva v životě člověka
a společnosti, zná základní lidská práva a je ochoten přispívat k jejich uplatňování, zná
principy demokratického a právního státu včetně úlohy sociálního státu, základní právní
normy, orientuje se v našem právním řadu, má přehled o stěžejních normách sociálního práva
je schopen aplikace nabytých vědomostí při řešení jednoduchých praktických situací
má přehled o dalších právních odvětvích, dovede správné užívat odbornou terminologii,
pregnantně formulovat myšlenky a vyjadřovat se, dovede pracovat s právními prameny
a jinými zdroji právních informaci, včetně využívání počítačového programu ASPI automatizovaný systém právních informací
8.10.5 Požadované výstupy k hodnocení
-
docházka 80 %
docházka 65 %,
seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma
8.10.6 Literatura
HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd.
Brno: Masarykova univerzita, 398 s. ISBN 80-723-9192-5.
57
Sociální práce
JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné. 1. vyd. Praha: Linde, 2004, 470 s. ISBN 80-720-1501-X.
JOUZA, Ladislav. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. 1. vyd. Praha:
Polygon, 2004, 471 s. ISBN 80-727-3111-4.
MAREŠ, Petr. Modernizace a česká rodina: sborník prezentací na sympoziu pořádaném ve dnech
15.-17. října 2003 Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Vyd. 1. Brno: Barrister,
2003, 348 s. Sociální studia. ISBN 80-865-9861-6.
,
is
.
. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2007, xiv, 935 p. ISBN 80-717-9869-X.
ŠÍMA, Alexander a Milan SUK. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. 13., přeprac. a
dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2013, xvii, 422 s. ISBN 978-807-4004-902.
VARVAŘOVSKÝ, Pavel. Základy práva: o právu, státě a moci. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha:
ASPI, 2009, 456 s. ISBN 978-807-3574-079.
VODICKA, Karel a Ladislav CABADA.
ky: historie a soucasnost. 3.,
aktualiz. a rozs
, 2011, 486 p. ISBN 80-736-7893-4.
Další platné právní předpisy pro oblast sociální politiky a předpisy souvisící, Praha. www.mpsv.cz
8.11
Psychologie
8.11.1 Anotace
Předmět je koncipován tak, aby studenti získali základní informace o vývoji psychologie jako
vědního oboru, dokázali se orientovat v psychologických směrech a školách a získali rámcový
přehled o diagnostických metodách v psychologii. Témata pro jednotlivá období jsou vybrána
a řazena tak, aby studenti mohli poznatky z psychologie aplikovat na probírané tématické celky
zejména v předmětech Teorie a metody sociální práce, Odborný seminář, Sociální patologie,
Filosofie a etika, Sociologie.
Na první téma úvod do psychologie navazuje učivo z obecné psychologie, dále psychologie
vývojová, psychologie osobnosti a psychologie sociální.
Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek, cvičení, odborných besed a diskusí
a sebezkušenostních seminářů (dle aktuálních možností i formou vícedenních pobytových akcí).
58
Sociální práce
Úvod do psychologie
V tomto tematickém celku je cílem zprostředkovat studentům informace o historickém vývoji oboru
a poskytnout přehled psychologických směrů a škol zejména ve 20. století tak, aby se studenti
dokázali orientovat v základních přístupech k uživatelům a pochopili nutnost týmového
interdisciplinárního přístupu v současné sociální práci.
-
a rozsahu ( viz rámcový obsah učiva)
vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti s nimi pracovat,
aktualizovat je
samostatným studiem konkrétního díla od konkrétního autora vést studenty ke schopnosti
kriticky přemýšlet a logicky argumentovat (ne pouze memorovat načtené teorie)
Obecná psychologie
Cílem je seznámit studenty s předmětem studia obecné psychologie, předat základní informace
o zákonitostech fungování lidské psychiky a dále pomoci pochopit základní pojmy vědního oboru.
Studenti získají základní přehled o psychických jevech, porozumí zákonitostem lidského poznávání,
učení a paměti, pochopí podstatu motivace člověka, porozumí emocionalitě a volním procesům.
-
a rozsahu (viz rámcový obsah učiva), zejména dle aktuálních možností zařadit cvičení, která
umožní prakticky porozumět zákonitostem lidské psychiky
Vývojová psychologie
Cílem je seznámit studenty s vývojovými fázemi lidského života, pochopit význam pojmu
„normalita“ ve vývoji a umět poznat a pochopit psychické vývojově podmíněné zvláštnosti
v souvislosti s daným sociálním prostředím, zejména v souvislosti s přijetím a naplněním
očekávaných sociálních rolí. Studenti se seznámí i s průběhem zákonitých vývojových krizí, se
způsobem jejich zvládání a řešení a získají základní orientaci při stanovování hranic normality. Dále
se seznámí se systémem potřeb člověka, s příčinami a důsledky frustrace a deprivace. Cílem je také
59
Sociální práce
znalost vybraných teorií vývoje osobnosti - jedná se zejména o teorii J. Piageta a E. Eriksona,
S. Freuda.
-
zadáním samostatné práce např. v návaznosti na předmět Odborná praxe dát studentům
možnost pokusit se prakticky zhodnotit vývojovou fázi konkrétního člověka, zejména z úhlu
pohledu „normality“ a případné patologie
Psychologie osobnosti
Cílem je představit studentům osobnost člověka jako celek, kde jednotlivé stránky jsou vzájemně
propojeny a dovést studenty k nutnosti pochopení celostního pohledu na člověka. Studenti se
seznamují se strukturou osobnosti člověka z úhlu pohledu různých autorů a teorií. Dále se seznamují
s faktory, které ovlivňují vývoj osobnosti a s vlivy, které mají negativní dopad na formování
osobnosti člověka. Součástí učiva je také přehled základních diagnostických metod osobnosti
-
-
motivovat studenty k potřebě sebepoznávání jako součásti profesního růstu vést k nutnosti
poznání a kritického hodnocení vlastních silných a slabých stránek a umění je používat
a zvládat
vést studenty k samostatnému a kritickému přemýšlení o konkrétním lidském chování
a prožívání, ke schopnosti identifikovat u sebe předsudky a stereotypy v hodnocení druhých
lidí
Sociální psychologie
Cílem je seznámit studenty s procesem socializace, s formami sociálního učení, s pojetím sociálních
rolí, s utvářením norem a postojů. Studenti porozumí zákonitostem mezilidské komunikace,
zákonitostem sociální percepce a mechanismu vzniku stereotypů a předsudků v hodnocení druhých
lidí. Obsahem učiva jsou také informace o mechanismech fungování skupin a dále o základních
principech masové komunikace.
60
Sociální práce
-
zprostředkovat pomocí sociálněpsychologických her zkušenost (prožitek) z fungování
skupinové dynamiky
pomoci studentům zmapovat vlastní stereotypy a předsudky v hodnocení druhých lidí a určit
mechanismus jejich vzniku
dle aktuálních možností,např. na konkrétní aktuální situaci nebo s pomocí videonahrávek,
vysvětlit psychologii davu a současně umožnit studentům zaujmout vlastní názor
-
-
vznik psychologie jako vědy a její postavení v systému společenských věd
pojem duše a pojetí duševního života – přehled od starověku do současnosti (období
předvědecké psychologie, fyzikalisté, experimentální psychologové, dynamická psychologie,
behaviorismus, tvarová psychologie, psychologické směry, a školy ve dvacátém století)
základní činitelé determinující lidskou psychiku
funkce psychiky
člověk jako biopsychosociální jednota
Obecná psychologie
-
vědomí a nevědomí
psychické jevy, jejich základní členění a přehled
výzkumné a diagnostické metody – základní přehled
-
fylogeneze a ontogeneze lidské psychiky
periodizace vývoje člověka (charakteristika jednotlivých vývojových fází psychiky člověka,
prenatální období, perinatální období, postnatální období)
vývojové krize, jejich charakteristika, stanovení „normality“ průběhu
potřeby člověka (Maslow), frustrace a deprivace – vymezení pojmů, vliv na vývoj osobnosti
Fredova, Eriksonova a Piagetova teorie vývoje lidské psychiky
přehled základních výzkumných a diagnostických metod
-
vymezení pojmu osobnost člověka z úhlu pohledu různých pojetí a teorií (pojetí založená na
motivaci, pojetí založená na učení, pojetí založená na poznání, pojetí založená na
sebeuvědomění)
61
-
Sociální práce
struktura osobnosti člověka z úhlu pohledu různých pojetí a teorií
přehled základních výzkumných a diagnostických metod
-
proces socializace, obsah, zákonitosti
sociální percepce, předsudky a stereotypy v hodnocení druhých lidí, rozdíly vyplývající
z věku, pohlaví, osobnostních rysů a dalších faktorů
kulturní vzorce a sociální normy, problematika jejich vymezení a stanovení
sociální role, pozice, status
psychologie skupin
hlavní pojmy a principy teorie masové komunikace
psychologie davu
Cílové vědomosti a dovednosti jsou specifikovány u jednotlivých oborů.
-
orientuje se v historických interpretacích pojmu duševní život od starověku po současnost
dokáže odlišit psychickou a spirituální stránku osobnosti člověka
zná fylogenetické determinanty psychiky člověka – biologické i kulturní
má přehled o metodách sběru dat a jejich použití
dokáže zaujmout vlastní názory a postoje k různým teoriím vysvětlujícím podstatu duševního
života (např. formou diskuse, eseje)
Obecná psychologie
-
umí definovat předmět studia daného oboru psychologie
umí definovat základní psychické jevy, zná kritéria pro jejich rozlišení
zná základní činitele vývoje lidské psychiky
zná zákonitosti kognitivních procesů, volních procesů a emocí
získá praktické zkušenosti týkající se zákonitostí psychických procesů a jevů
má přehled o základních diagnostických metodách oboru
-
orientuje se v různých pojetích životního cyklu člověka
zná kritéria „normality“ pro jednotlivá vývojová období po stránce biologické psychické
i sociální
má přehled o základních diagnostických metodách oboru
62
-
Sociální práce
na základě vlastního sběru dat z různých zdrojů o konkrétním člověku (např. uživateli
sociální služby v rámci odborné praxe) zpracuje seminární práci, kde zhodnotí průběh daného
vývojového období
-
orientuje se v různých pojetích a teoriích osobnosti
zná základní výzkumné a diagnostické metody v psychologii osobnosti a jejich použití
ovládá vhodné metody duševní hygieny vzhledem ke své vlastní osobnosti
zmapuje svoje vlastní silné a slabé stránky a stanoví si individuální cíle pro profesní růst
-
chápe podstatu procesu socializace a pojetí sociálního učení
rozumí zákonitostem a úrovním mezilidské komunikace a sociální percepce
umí definovat pojem sociální norma, sociální role, pozice a status
zná psychologické mechanismy fungování skupin
chápe problematiku rasismu a xenofobie
orientuje se v základních diagnostických a výzkumných metodách
-
docházka 80 %
-
esej (8-10 stran),ve které student prokáže svoji individualitu a schopnost kritického myšlení
při práci s teoriemi a pojetími duševního života
Obecná psychologie
-
průběžné testy
-
seminární práce (8-10 stran), kde student prokáže schopnost aplikovat teoretické poznatky
do praxe, tj. zhodnotí vývojové období konkrétního člověka v návaznosti na předmět
Odborná praxe
-
průběžné testy
63
Sociální práce
-
esej (8-10 stran), kde student prokáže schopnost aplikovat poznatky na libovolně zvolenou
oblast sociální reality
8.11.6 Literatura
ATKINSON, Rita L.Psychologie. Vydání 2., v Portálu 1. Praha: Portál, 2003. 751 s. ISBN 80-7178640-3.
ČERNÁ, A. a kol.: Kyberšikana, průvodce mým fenoménem. Grada 2013, 152 s.ISBN : 978-80-2474577-0
DRAPELA, Victor J. Přehled teorií osobnosti. 5. vydání. Praha: Portál, 2008. 175 s. ISBN 978-807367-505-9.
FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál, 2000. 255 s. ISBN
80-7178-367-6.
HAYESOVÁ,N.: Základy sociální psychologie. Portál 2013. ISBN:978-80-7367-639-1
HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena.Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. 774 s. ISBN 807178-303-X.
HUNT, Morton. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 708 s. ISBN 80-7367-175-1.
KNOBLOCH, Ferdinand, KNOBLOCHOVÁ, Jiřina. Integrovaná psychoterapie v akci. Praha:
Grada, 1999. 322 s. ISBN 80-7169-679-X.
KOPECKÁ,I: Psychologie 1. díl. Učebnice pro obor sociální činost. Grada 2011, 192 s. ISBN : 97880-247-3875-8
KOUKOLÍK, František. Lidský mozek: funkční systémy, norma, poruchy. 2. aktuál. a rozšíř. vydání.
LANGMEIER, Jozef, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2. aktualizované vyd. Praha:
Grada, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9.
MACEK, Petr. Adolescence: psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. Praha: Portál,
1999. 207 s. ISBN 80-7178-348-X.
MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-85282-836.
MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. rozšíř. a přepracované vydání. Praha:
MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Portál 2012, 310 s. ISBN: 978-80-262-0211-0
NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1997. 270 s. ISBN 80-2000592-7.
NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. 2. vydání. Praha: Academia, 1997. 336 s. ISBN 80200-0628-1.
NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Praha. Academia, 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7.
NOVOTNÁ a kol.: Vývojová psychologie. 4 vydání, ZČU Plzeň 2012
64
Sociální práce
PIAGET, J. a kol.: Psychologie dítěte. Portál 2010,143 s. ISBN: 978-80-7367-798-5
POTTS, S,POTTS.C. Asertivita.Umění být silný v každé situaci.Grada Publishing, 2014,208 s. ISBN:
978-80-247-5197-9
PREKOPOVÁ, Jiřina, SCHWEIZEROVÁ, Christel. Děti jsou hosté, kteří hledají cestu. 5. vydání.
Praha: Portál, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7367-495-3.
ŘÍČAN,Pavel. Cesta životem. 2. vydání. Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7367-124-7.
ŠNÝDROVÁ, Ivana. Psychodiagnostika. Praha: Grada, 2008. 144 s. ISBN 978-80-247-2165-1.
VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. 2. přepracované a rozšířené vydání.
Praha: Grada, 2008. 408 s. ISBN 978-80-247-1428-8.
8.12
Sociologie
8.12.1 Anotace
Cílem předmětu je seznámit studenty s problémy současné společnosti. Vést studenty k poznání
sociologie jako vědy, která se zabývá strukturou společnosti a dynamickým rozvojem. Dále studenty
vést ke schopnosti analyzovat současné společenské jevy tak, aby se uměli orientovat v sociologické
literatuře. Studenti jsou vedeni k dovednosti analyzovat společenské jevy, situace a vztahy a umět
z nich vyvozovat závěry pro své seminární, popř. absolventské práce.
V předmětu Sociologie jsou rovněž využívány poznatky především z předmětů Psychologie, Sociální
politika a Teorie a metody sociální práce.
Studenti rovněž získají základní informace o vývoji sociologie jako vědního oboru, a jsou schopni se
orientovat v sociologických směrech a školách. Tematické celky jsou v jednotlivých obdobích řazeny
tak, aby tyto poznatky mohli studenti aplikovat v předmětech Teorie a metody sociální práce,
Sociální politika a Psychologie.
Výuka předmětu se realizuje formou interaktivních přednášek, besed a diskusí. Zařazovány jsou
i referáty o dané problematice a seminární práce na základě vlastního kritického hodnocení procesů
a společenských jevů.
Cílem předmětu sociologie je, aby si student osvojil historický přehled vývoje sociologického
myšlení, aby uměl využívat základní sociologické kategorie. Dále zprostředkovat studentům
informace o historickém vývoji oboru tak, aby se orientovali ve společenském vývoji, ve struktuře
společnosti a v současných problémech společnosti.
65
Sociální práce
-
motivovat studenty k potřebě studia předmětu sociologie
vést studenty k mapování společnosti a společenských problémů
předávat studentům vhodnými didaktickými metodami teoretické poznatky v oboru v rámci
rozsahu učebních plánů (viz rámcový obsah učiva)
podněcovat u studentů aktivitu a tvořivý přístup při seminárních pracích či referátech
vést studenty k účinnému vyhledávání dat a schopnosti s nimi pracovat a orientovat se
i v datech získaných sociologickým výzkumem
vést studenty k pochopení metodologických postupů sociologického zkoumání
naučit studenty využívat sociologických poznatků v jiných předmětech a rovněž při řešení
konkrétních úkolů
využívat osobních zkušeností studentů a zájmů o vybrané problémy
Úvod do sociologie
-
vznik sociologie, předmět zkoumání, cíle a postavení sociologie v systému společenských věd
přínos sociologie pro sociálního pracovníka
historický přehled nejvýznamnějších světových osobností v sociologii, zakladatelé české
sociologie
sociologie 20. století – kritické teorie
Obecná sociologie
-
pojem společnost, vznik a vývoj, historické typy společnosti
společenská determinace člověka, socializační proces
společenský vývoj, změna, pokrok, krize
společenské vztahy, sociální stratifikace, sociální kontrola
sociologie skupin a rolí – status, pozice, konflikt, konsenzus
typy společenských skupin, jejich funkce
společenské instituce a organizace, význam a fungování
sociologie moci, typy mocenských vztahů, autority
sociologické pohledy na společnost (teorie-konsenzu, konfliktu, interakcionismu)
prognostika, postmoderní doba
Sociologický výzkum
-
metody a techniky sociologického výzkumu
základní výzkumná terminologie
analýza a interpretace výsledků sociologického výzkumu
využití sociologického výzkumu v sociální práci
66
Sociální práce
Aplikovaná sociologie
-
hospodářství a sociální život ve společnosti
politická sociologie
sociologie rodiny
gender, feminismus
sociologie volného času, sport a význam
sociologie kultury, vliv masových sdělovacích prostředků, význam
sociologie národnostních, etnických a jiných sociálních skupin, problematika rasismu
sociologie náboženství
problematika ochrany životního prostředí, ekologie
sociologie výchovy a vzdělání
sociologie a etika ve společnosti
sociálně patologické jevy vyskytující se ve vyspělé společnosti
-
umí definovat předmět studia sociologie a zná jeho problematiku
má přehled o metodách sběru dat a jejich použití
umí využít výzkumných metod k praktickým úkolům
orientuje se v historických meznících předmětu sociologie
umí zpracovat seminární práci na zadané téma v oboru sociologie
umí zaujmout vlastní postoj k různým problémům společenského života
dokáže formulovat vlastní názor a zaujmout postoj k dané problematice ve společnosti
-
docházka 80 %
docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané aktuální téma
zpracování a přednesení referátu – diskuse o problému
8.12.6 Literatura
Základní - povinná:
BERGER, Petr,L. Pozvání do sociologie. 2. vydání. Brno, 2003. 194 s. ISBN 80-85947-90-0
BURIÁNEK, Jan. Sociologie. Praha: Fortuna 1996.128 s. ISBN 80-7168-745-5
BARTÁK, Jan a kol. Encyklopedický slovník. 1. vydání. Praha: Odeon, 1993. 1253 s. ISBN 80-2070438-8
DANICS, Š.: Základy sociologie a politologie.Aleš Čeněk 2009,352 s. ISBN: 978-80-7380-225-7
JANDOUREK, Jan. Průvodce sociologií. Grada, 2008. 208 s. ISBN 978-80-247-2397-6
JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. 285.s.
ISBN 80-7178-535-0
JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Portál, 2003. 232.s. ISBN 80-7178-749-3
67
Sociální práce
KELLER, Jan. Dvanáct omylů sociologie. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 166.s.
ISBN 80-85850-09-5
KELLER, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Slon, 2005. 204 s. ISBN 80-86429-39-3
MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2007. 310 s. ISBN 80-4367-331-2
NEŠPOR,Z.: Dějiny české sociologie. Akademia 2014, 668 s.,ISBN: 978-80-200-2355-1
NEŠPOR,Z.: Slovník českých sociologů. Akadema 2013, 472 s., ISBN: 978-80-200-2221-9
PETRUSEK a kol.: Sociologické školy, směry, paradigmata. Sociologické pojmosloví. Praha, 1994
PETRUSEK,M.:Společnost a kultura.Sociologické úvahy a eseje. Malovaný kraj, Praha 2012, 189 s.
ISBN: 978-80-904956-5-4
POTÚČEK, Martin. Sociální politika. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 142 s.
ISBN 80-85850-01-X
ROMAN, David. Politologie. Olomouc, 2005. ISBN 80-7182-162-4
ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. 128 s. ISBN 80-8642936-9
Rozšiřující:
GJURIČOVÁ, Š. a kol.: Podoby násilí v rodině. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-7021-416-3
KUNC, J. Demokracie a ústavnost. Praha. UK, 1996
MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha. 2006. 324.s. ISBN 978-80-86429-87-8
MOŽNÝ, Ivo. Sociologie rodiny. 1. vydání. Praha. 1999. 251.s. ISBN 80-85850-75-3
PETRUSEK, M. Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha, 1993
PREKOPOVÁ, Jiřina. Malý tyran. Portál. 2007. 156.s. ISBN 80-7367-271-5
ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha: Portál, 2008. 208.s. ISBN 80-7367182-4
ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001. 188.s. ISBN 807178-648-9
VANÍČKOVÁ, Eva a kol.: Sexuální násilí na dětech. Praha: Portál, 1999
VANÍČKOVÁ, Eva. Tělesné tresty dětí. Grada. 2004. ISBN 80-247-0814-0
8.13
Základy pedagogiky
8.13.1 Anotace
Úkolem předmětu je seznámit studenty s funkcí a úkoly pedagogiky a možnostmi jejího užití v práci
sociálního pracovníka. Učivo obsahově vychází z analýzy cílů, zásad, forem a metod výchovného
působení. Výuka se věnuje obecné pedagogice, pedagogice volného času, pedagogice dospělých
68
Sociální práce
a speciální pedagogice. Vyučovací předmět využívá poznatky z předmětů Psychologie, Teorie
a metody sociální práce a praktických poznatků z odborné praxe.
Výuka se bude realizovat formou přednášek, diskusí, referátů a exkurzí.
Cílem předmětu je zprostředkovat studentům informace o jednotlivých pedagogických disciplinách
a naučit je orientovat se v metodice práce.
Učitel se snaží o splnění těchto cílů:
-
předat základní informace o pedagogice jako vědní disciplíny, o pojetí výchovy jako
významné sociální činnosti, jejich obecných rysech i cílovém zaměření
zprostředkovat přehled o funkci výchovného působení, které se projevuje:
a) v přípravě jedince k sociálním rolím
b) při rozvoji osobních kvalit
c) při orientaci v jednotlivých oblastech
naučit studenty vytvářet, rozvíjet a uplatňovat hygienické, společenské a pracovní návyky
vést studenty ke kulturnímu a kultivovanému jednání v rámci společenských pravidel
naučit studenty samostatné i týmové práci
předat poznatky o tom, jak vytvářet pro člověka takové životní podmínky, které podpoří jeho
tělesné i duševní zdraví, zajistí kladné mezilidské vztahy a zvládnutí náročných životních
situací
Obecná pedagogika
-
předmět pedagogiky a její postavení v systému věd
informativní přehled o základních směrech ve výchově
činitelé a cíle výchovy
pedagogické formy, zásady a metody
osobnost pedagogického pracovníka
Pedagogika dospělých
-
dospělý člověk jako objekt výchovy
cíle, úkoly a soustava výchovy a vzdělávání dospělých
vývoj výchovy a vzdělávání dospělých
69
Sociální práce
Speciální pedagogika
-
metody speciálně pedagogického vedení
speciálně pedagogické disciplíny – obsahové zaměření
problematika výchovy dítěte s defektem
Organizace výchovy a vzdělávání v České republice
Vědomosti, dovednosti, postoje a hodnotová orientace studenta:
-
pochopit a zvládnout podstatu výchovného vlivu sociálního prostředí
dokázat se orientovat v základních problémech zejména rodinné výchovy
umět aplikovat při práci prostředky výchovného působení na jedince zdravé i handicapované
umět výchovně usměrňovat dítě i dospělého člověka
dokázat spolupracovat s dalšími subjekty výchovy
umět využít příklady z praxe v sociální práci
znát rozdíly mezi jednotlivými zařízeními pro výchovu a vzdělávání
mít přehled o organizaci výchovně vzdělávacího systému v ČR
-
docházka 80 %
student zpracuje referát na zadané téma
8.13.6 Literatura
ČÁP, Jan. Psychologie pro učitele. 2. vydání. Praha: Portál 2007. 655 s. ISBN 978-80-7367-273-7
FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997, 386 s. ISBN 80-7178063-4
HAVLÍNOVÁ, Miluše. Program podpory zdraví ve škole. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998, 280 s. ISBN
80-7178-263-7
JUVA, Vladimír. Stručné dějiny pedagogiky. Vyd. 4. Brno: Paido 1997, 80 s. ISBN 80-85931-43-5
PÁVKOVÁ, Jiřina a kol. Pedagogika volného času. Vyd. 1. Praha: Portál 1999, 232 s. ISBN 807178-295-5
POKORNÁ, Věra. Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení. Vyd. 2. opr. Praha:
Portál, 2000.306 s. ISBN 80-7178-151-7
PRUCHA, Jan. Přehled pedagogiky. Vyd. 2. aktualizované. Praha: Portál 2006, 274 s. ISBN 807178-944-5
ZELINKOVA, Olga. Poruchy učení, Praha: Portál, 2009, 263 s. ISBN 728-80-7367-514-1
ROGERS, Vanessa. Kyberšikana, Praha :Portál, 2011, 97 s. ISBN 978-80-7367-984-2
70
Sociální práce
PRŮCHA, Jan. Přehled pedagogiky, Praha: Portál, 2009, 272 s. ISBN 978-80-7367-567-7
PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika, Praha: Portál, 2013, 481 s. ISBN 9788026204565
KOLÁŘ, Zdeněk a kol. Výkladový slovník z pedagogiky, Praha: Grada, 2012, 192 s. ISBN
9788024737102
8.14
8.14.1 Anotace
Předmět pedagogika volného času seznamuje studenty s
pedagogikou volného času jako
s dynamicky se rozvíjejícím vědním oborem, s jejími přesahy do oblasti praxe sociální práce
a sociální pedagogiky, zvláště co se týče metodických přístupů ke klientovi, a také s chápáním
a pojetím volného času v historii i v současnosti. Předmět nejprve seznamuje studenty s historickými
východisky současné pedagogiky volného času, ve kterých se začínají uplatňovat současné výchovné
přístupy pedagogiky volného času. Pozornost je věnována optimistickým přístupům, hlavně
herbartismu, pedocentrismu a dalším východiskům, která jsou vázána na významné pedagogické
osobnosti.
V rámci učiva, které se zaměřuje na současné přístupy v pedagogice volného času, se studenti
seznámí s metodami pedagogiky volného času, které lze uplatnit přímo v praxi sociální práce
a sociální pedagogiky. Jsou jimi například animace, participace, zážitková pedagogika a další. Do
výuky předmětu je z tohoto důvodu zařazen i třídenní metodický kurz zážitkové pedagogiky.
Předmět je vyučován jeden rok, nejdříve jsou zařazena historická východiska pedagogiky volného
času, následují současné trendy v pedagogice volného času. V závěru navrhnou studenti vlastní
cvičný projekt v oblasti volného času, najdou možné zdroje jeho financování a sepíší cvičnou žádost
o grant.
Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek, cvičení, diskuzí, odborných besed, prezentací
samostatných prací studentů na vybraná témata, představením cvičného projektu a také metodickým
kurzem zážitkové pedagogiky.
Nejdříve se studenti seznámí s fenoménem volného času v historii a v současnosti. V oblasti
historických východisek si předmět klade za cíl zprostředkovat studentům informace o výchovných
přístupech, institucích pracujících ve volném čase v 18., 19. a 20. století, které ovlivnily současnou
pedagogiku volného času a najít v nich východiska pro praxi sociální práce a sociální pedagogiky.
71
Sociální práce
V oblasti současné pedagogiky volného času je cílem předmětu představit studentům výchovné
přístupy, které lze přímo uplatnit v praxi sociální práce, hlavně pak animaci, participaci a zážitkovou
pedagogiku. Závěrečným výstupem předmětu je cvičný skupinový projekt pro oblast volného času,
jehož součástí bude cvičná žádost o grant.
Učitel se snaží zejména o splnění následujících cílů:
-
zprostředkovat studentům vhodnými didaktickými přístupy teoretické informace o oboru
v uvedeném rozsahu (viz rámcový rozpis učiva)
vést studenty k získání praktických kompetencí k aplikaci metod pedagogiky volného času,
které mohou uplatnit přímo v praxi sociální práce
vést studenty k vyhledávání autentických zdrojů informací a kriticky o nich přemýšlet
vést studenty ke kritickému zhodnocení historických kořenů oboru a hledání jejich přesahu
a významu pro současnost
rozvíjet schopnosti samostatné prezentace, argumentace, kritického hodnocení a poskytování
zpětné vazby
vést studenty k dovednosti práce v týmu
vést studenty k vytvoření smysluplného cvičného projektu v oblasti volného času a hledání
zdrojů jeho financování
-
-
-
-
Pojem volný čas v minulosti a v současnosti
Historická východiska pedagogiky volného času (zaměřeno na 18.–20. století)
- Jan Bosco – salesiánská pedagogika
- J. H. Pestalozzi
- A. S. Makarenko
Pedagogika v českých zemích – G. A. Lindner
- klasický herbartismus – J. F. Herbart
- pedocentrismus
- John Dewey
- Maria Montessori
- Václav Příhoda
Organizace pracující ve volném čase v českých zemích (mezi lety 1918–1938
a v komunistickém Československu)
- Sokol
- Junák
- Klub českých turistů
- Salesiáni Dona Bosca
- Pionýr
Současné trendy v pedagogice volného času
72
-
-
-
Sociální práce
- výchova mimo vyučování
- animace a participace
- zážitková pedagogika
- environmentální výchova
Instituce a organizace pracující ve volném čase dětí a mládeže v současnosti
- střediska volného času
- nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
- otevřené kluby
- školní kluby
Organizace
- Salesiáni Dona Bosca
- Pionýr
- Junák
- ATOM
- YMCA, YWCA
- Brontosaurus
Skupinová realizace cvičného projektu, sepsání grantu
Klíčové znalosti a dovednosti studenta:
-
dokáže vymezit fenomén volný čas v historii a v současnosti
umí definovat obor pedagogika volného času jako aplikovanou vědní disciplínu
dokáže kriticky zhodnotit historická východiska oboru a najít jejich přesah pro současnost
dokáže aplikovat metody pedagogiky volného času v praxi sociální práce
umí vyhledávat validní zdroje informací a pracovat s nimi
je schopen samostatného výstupu na zadané téma
je schopen poskytnout zpětnou vazbu
dokáže navrhnout smysluplný projekt v oblasti volného času a najít zdroje pro jeho
financování
8.14.5 Požadované výstupy hodnocení
-
docházka 80 %
seminární práce a výstup na zadané téma
skupinový cvičný projekt včetně cvičné žádosti o grant a jeho prezentace ve výuce
účast na metodickém kurzu zážitkové pedagogiky
závěrečné kolokvium (3-4 osoby ve skupině)
8.14.6 Literatura:
BOSCO, Jan. Můj život pro mladé. Praha: Portál, 2007. 232 s. ISBN 978-80-7367-247-8.
73
Sociální práce
ČINČERA, Jan; KAPLÁNEK, Michal; SÝKORA, Jan. Tři cesty k pedagogice volného času. Vyd. 1.
Brno: Tribun EU, 2009. 129 s. ISBN 978-80-7399-611-6.
ČINČERA, Jan. Práce s hrou: pro profesionály. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. 115 s. ISBN 978-80247-1974-0.
FERRERO, Bruno. Vychovávej jako Don Bosco. Praha: Portál, 2007. 144 s. ISBN 978-80-7367-2942.
HAINSTOCK, Elizabeth G. Metoda Montessori a jak ji učit doma. Praha: Pragma, 1999. 166 s.
ISBN 80-7205-662-X.
HOFBAUER, Břetislav. Animace a participace. In Socialia 2004 : sborník příspěvků z mezinárodní
konference konané v Hradci Králové. Hradec Králové: Gaudeamus, 2005. s. 91-96. ISBN 80-7041247-X.
HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 173 s. ISBN 80-7178927-5.
HOFBAUER, Břetislav. Kapitoly z pedagogiky volného času: Soubor pojednání o volném čase a
jeho výchovném zhodnocování. Vydání: 1. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Teologická
fakulta, 2010. 162 s. ISBN 978-80-7394-240-3.
KAPLÁNEK, Michal. Teologická fakulta JČU [online]. 2010 [cit. 2011-11-12]. Animace jako
výchovná metoda. Dostupné z WWW: <www.tf.jcu.cz/getfile/45c7a6da7068476b>.
KAPLÁNEK, M. (ed.) Čas volnosti - čas výchovy. Pedagogické úvahy o volném čase.. Praha : Portál,
2012. ISBN 978-80-262-0450-3.
Kolektiv autorů OD, Dům Ignáce Stuchlého SKM o. s. Interaktivní rozvoj klíčových kompetencí:
Metodika a aktivity v průřezových tématech Osobnostní a sociální výchova a Multikulturní výchova.
Vydání první. Fryšták: Vydal DIS SKM jako závěrečnou publikaci projektu IRKK, 2008. 140 s.
ISBN 978-80-254-1956-4.
PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času. Praha: Portál, 2008. 224 s. ISBN 978-80-7367-423-6
8.15
Zdravotní nauky
8.15.1 Anotace
Předmět Zdravotní nauky je zaměřen na pochopení člověka v jeho biopsychosociální jednotě. Student
získá kompetence potřebné pro posouzení a řešení sociální situace nemocného člověka, pro
posouzení a řešení situací, kdy sociální podmínky napomáhají ke vzniku choroby.
Obsahem předmětu jsou základy anatomie, fyziologie, patofyziologie, epidemiologie, hygieny,
psychiatrie, dále první pomoci a veřejného zdravotnictví. Je využíváno a navazováno na poznatky
a dovednosti především z předmětu Psychologie, Gerontologie a Drogové závislosti.
Výuka je realizována formou interaktivních přednášek, diskusí, samostatného studia odborné
literatury s výstupem, praktických cvičení, exkurzí.
74
Sociální práce
Cílem předmětu je vést studenty ke vnímání potřeb nemocného a hendikepovaného člověka, ke
schopnosti vcítit se do jeho prožívání a chování a ochotě mu pomáhat.
Učitel dále usiluje o tyto cíle:
-
poskytnout studentům základní informace pro syntézu poznatků patofyziologie, léčby
a možností prevence jednotlivých onemocnění
vést studenty k vnímání člověka jako celku ve všech jeho biopsychosociálních souvislostech
motivovat studenty k uplatňování zásad hygieny a zdravého životního stylu ve svém životě
i v životech ostatních
vést studenty k pochopení etických principů ve zdravotnictví
umožnit orientaci v systému zdravotnictví
naučit studenty poskytovat účinnou laickou první pomoc
-
-
Zdraví a nemoc
Biopsychosociální koncepce člověka
Základy anatomie, fyziologie a patofyziologie
Vybrané nemoci dle orgánových systémů u dětí i dospělých, specifika ve vztahu
k jednotlivým věkovým obdobím (příznaky, vyš. metody, průběh nemoci, sociální důsledky,
možnosti sociální péče)
- nemoci dýchacího systému
- nemoci krevního oběhu, srdce a cév
- nemoci krve a krvetvorby
- nemoci trávicího systému
- nemoci endokrinního systému DM
- nemoci močového ústrojí
- nemoci a poruchy funkce pohlavního systému
- nemoci nervového systému
- nemoci pohybového systému
- drogové a jiné závislosti
Základy psychiatrie
Základy epidemiologie
Základy hygieny
Předlékařská první pomoc
Organizace českého zdravotnictví
75
Sociální práce
Znalosti
-
zná základní pojmy z lékařské terminologie
má základní znalosti o organizační struktuře zdravotnictví
má základní znalosti z anatomie, fyziologie a patofyziologie člověka
zná determinanty ovlivňující zdraví člověka
zná příčiny, projevy nejčastějších chorob jednotlivých orgánových systémů, jejich sociální
důsledky
má základní znalosti z oboru epidemiologie a hygieny
ovládá teorii základů laické první pomoci
zná příčiny, projevy, způsoby léčby základních psychiatrických onemocnění
Dovednosti
-
umí poradit a motivovat v oblasti zdravého životního stylu
dokáže posoudit závažnost zdravotního stavu uživatele a zvolit vhodného odborníka
umí poskytnout účinnou laickou první pomoc dětem i dospělým
dokáže navrhnout vhodná řešení sociální situace uživatele v závislosti na jeho zdravotním
stavu
umí navrhovat a realizovat preventivní opatření
dovede realizovat protiepidemická opatření v praxi
uplatňuje při své práci zásady hygieny
zvládá komunikaci s lidmi s psychiatrickým onemocněním
Tyto znalosti a dovednosti vedou studenta k získání těchto postojů:
-
je schopen vcítit se do pocitů, chování a jednání člověka s určitým typem onemocnění či
poruchy
rozumí etickým principům ve zdravotnictví
umí posoudit své možnosti a omezení v rámci své profese
-
docházka 80 %
písemný test
8.15.6 Literatura
Povinná
KELNAROVÁ, Jarmila, TOUFAROVÁ, Jana, SEDLÁČKOVÁ, Jana, ČÍKOVÁ, Zuzana. První
pomoc I. Praha: Grada, 2007. 112 s. ISBN 978-80-247-2182-8.
76
Sociální práce
GOPFERTOVÁ, Dana, JANOVSKÁ, Daniela, DOHNAL, Karel, MELICHERČÍKOVÁ Věra.
Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie, hygiena. Pro střední a vyšší zdravotnické školy. 3. dopl.
vyd. Praha: Triton, 2002. ISBN 80-7254-22-0.
MALÁ, Eva, PAVLOVSKÝ, Pavel. Psychiatrie. Učebnice pro zdravotní sestry a další pomáhající
profese. Praha: Portál, 2002.143 s. ISBN 80-7178-700-0.
MENČÍK, Miloslav. Hygiena. Učebnice pro střední zdravotnické školy. Praha: Scientia Medica,
1995. ISBN 80-85526-43-3.
MERKUNOVÁ, Alena, OREL, Miroslav. Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory.
Praha: Grada, 2008. 304 s. ISBN 978-80-247-1521-6.
NAVRÁTIL, Leoš a kol. Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada
Publishing a.s., 2008, 424 s. ISBN 978-80-247-2319-8
NOVÁKOVÁ, Iva. Zdravotní nauka 1. díl.1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2011, 192 s. ISBN
978- 80-247-3708- 9
NOVÁKOVÁ, Iva. Zdravotní nauka 2.díl. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2011, 208 s. ISBN
978-80-247-3709-6
Rozšiřující
BAŠTECKÁ, Bohumila a kolektiv. Terénní krizová práce. Psychosociální intervenční týmy. Praha:
Grada, 2005. 300 s. ISBN 80-247-0708-X.
BÁRTLOVÁ, Sylva. Sociologie medicíny a zdravotnictví. Praha: Grada, 2005. 188 s. ISBN 80-2471197-4.
BERÁNKOVÁ, Monika, FLEKOVÁ, Anna, HOLZHAUSEROVÁ, Blanka. První pomoc pro SZŠ.
Praha: Informatorium, 2002. ISBN 80-8673-99-8.
ERTLOVÁ, Františka, MUCHA, Josef a kol. Přednemocniční neodkladná péče.2. vyd. Brno:
NCONZO, 2003. ISBN 80-7013-379-1.
CHROMÝ, Karel, HONZÁK, Radkin a kol. Somatizace a funkční poruchy. Praha: Grada, 2005.
216 s. ISBN 80-247-1473-6.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Praha: Grada, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0.
MAČÁK, Jiří, MAČÁKOVÁ, Jana, KREJČÍ, Jaroslav. Patologie a patologická fyziologie. Olomouc:
Epava, 1993. 230 s. ISBN 80-901471-0-0.
MAHROVÁ, Gabriela, VENGLÁŘOVÁ, Martina. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním.
1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2008, 176 s.. ISBN 978-80-247-2138-5
SVOBODA, Mojmír, ČEŠKOVÁ, Eva, KUČEROVÁ, Hana. Psychopatologie a psychiatrie. Praha:
Portál, 2006. ISBN 80-7367-154-9.
VONDRÁČEK, Vladimír, HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie.
Bratislava: Columbus, 1993. 310 s. ISBN 80-7136-030-9.
ZAVÁZALOVÁ, Helena a kol. Sociální lékařství a veřejné zdravotnictví. 2. rozšíř. a doplň. vyd.
Praha: Karolinum, 2002. 154 s. ISBN 80-246-0467-1.
77
8.16
Sociální práce
8.16.1 Anotace
Cílem předmětu je seznámit studenty se současným pojetím sociální patologie jako vědního oboru
a jeho aplikace při činnosti sociálního pracovníka s uživatelem.
Obsah předmětu tvoří teoretické znalosti z jednotlivých oblastí sociálně patologických jevů a využití
vědomostí z předmětů úzce spjatých s danou problematikou (psychologie, sociologie, právo, sociální
politika, problematika mládeže, psychosociální výcvik).
Získané poznatky vedou studenty k bezpředsudkovému přístupu k problémům jedinců a skupin ve
společnosti.
Výuka je realizována formou interaktivních přednášek a seminářů k vybraným problémům a jevům.
Vědomosti a dovednosti jsou využívány při zapojení studentů do tvorby a realizace projektů prevence
sociálně patologických jevů.
Teoretickým cílem je zprostředkovat studentům informace o problematice sociálních patologií,
včetně historického vývoje oboru, o významu sociální práce vzhledem k široké škále sociálně
patologického chování. Cílem je získání základních kompetencí k sociální práci s příslušnými
cílovými skupinami uživatelů stojících mnohdy na okraji společnosti. Tzn. že výstupem je praktická
dovednost podložená vědomostmi z oblasti teorie tohoto multioborového předmětu.
-
naučit zvládat orientaci v sociálně patologických jevech, jejich příčinách a vývojových
tendencí
vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti s nimi pracovat
a aktualizovat je
naučit studenty pracovat s lidmi různých kultur
naučit studenty vymezit hranice a možnosti sociálních služeb
78
Sociální práce
Úvod do studia sociální patologie
-
vymezení pojmu
obecná charakteristika sociálně patologických jevů
vývoj sociálně patologických jevů ve společnosti
postoj společnosti k nežádoucím patologickým jevům
srovnání situace v ČR a v jiných zemích
Sociální deviace
-
biologické teorie deviace
psychologické teorie deviace
sociologické teorie deviace
Poruchy chování
-
etiologie poruch chování
klasifikace poruch chování
poruchy chování v dětském věku a v dospívání
Poruchy osobnosti
-
základní charakteristiky poruch osobnosti
Marginální skupiny
-
definice marginality
ekonomické, politické, sociální a kulturní příčiny vzniku marginality
přístup k marginálním skupinám
Problémy spojené s nevhodným působením rodiny (syndrom CAN, týraná žena)
-
rodina a týrané dítě – příčiny, formy a důsledky zneužívání dítěte
týrání tělesné a citové
zanedbávání, citová deprivace
sexuální zneužívání
postoje veřejnosti k týrání a zneužívání dětí
týraná a zneužívaná žena
Prevence sociálních patologií
-
státní a regionální programy prevence
79
-
Sociální práce
program sociální prevence v konkrétních podmínkách
projekt prevence sociálně patologických jevů
Kriminalita
-
vymezení, příčiny, vývoj
nástin historie kriminalistiky
druhy kriminality
osobnost pachatele - penologie
oběti trestných činů – viktimologie
kriminalita dětí a mládeže
Vězeňství, postpenitenciární péče
-
člověk obviněný z trestného činu
psychologické aspekty vyšetřovací vazby
psychologické aspekty výkonu trestu odnětí svobody
alternativní tresty
probační a mediační služba
Prostituce a obchod se ženami
-
definice, teorie, přístupy k prostituci
dětská prostituce
obchod se ženami – problematika, rizikové faktory, následná péče
Agresivita a šikana
-
agresivní chování, jeho příčiny a varianty
šikana – příčiny vzniku, druhy, stupně šikany, důsledky šikanování
řešení šikany - 2 modely
Patologické závislosti
-
příčiny a druhy závislostí, důsledky závislosti
alkoholová a nealkoholová závislost
patologické hráčství – gamblerství
léčba a terapie závislostí
Problémy spojené s negativním působením společnosti
-
sociokulturní odlišnosti
problematika a adaptace emigrantů, uprchlícká problematika
sociálně psychologická problematika romského etnika
80
-
Sociální práce
rasismus a nacionalismus
Pracovní a ekonomické problémy
-
nezaměstnanost – zdravotní, sociální a psychické aspekty nezaměstnanosti
bezdomovectví – osobnost bezdomovce, rizika bezdomovectví, azylová péče
Působení sekt a psychická manipulace
-
vznik a formování sekt, rysy sekt a jejich typologie
soudobé sekty
techniky psychické manipulace
reakce rodiny
odchod ze sekty
Sebevražednost
-
teorie sebevražedného jednání
motivace a varianty sebevražedného jednání
společenské postoje a reakce na sebevraždu
prevence sebevraždy
Klíčové znalosti v oblasti teorie
-
umí definovat sociální patologii jako obor a jeho specifickou činnost
dokáže aplikovat nabyté vědomosti na základě všeobecné znalosti problematiky a aktuálního
stavu v oboru
umí se orientovat v sociálně patologických jevech, jejich příčinách a vývojových tendencích
umí navázat kontakty těmito osobami a získat je pro spolupráci
dokáže uživatelům nabídnout konkrétní sociální služby i jinou formu pomoci např. zdravotní
zná profesní etiku při práci s uživateli marginálních skupin a různých kultur
při jednání s uživateli se snaží nepodlehnout nesprávným postojům a jednání uživatelů
orientuje se v přístupech k uživatelům sociálních služeb
Klíčové dovednosti v oblasti praktické činnosti
-
zná státní a regionální programy prevence a umí z nich vyvodit závěry pro svou práci
dokáže projevovat svůj názor v diskuzi k dané problematice
umí zpracovat a aplikovat projekt prevence sociálně patologických jevů
umí identifikovat a zvládat předsudky a stereotypy, které negativně působí na práci
s uživatelem
81
Sociální práce
-
docházka 80 %
docházka 65 % a seminární práce v rozsahu 8–10 stran na zadané téma
vypracování a prezentace projektu prevence sociálně patologických jevů, který je součástí
portfolia studenta
8.16.6 Literatura
Základní – povinná
BAKALÁŘ, P. Psychologie Romů. Praha : Votobia, 2004. 179 s. ISBN 80-7220-180-8.
BLAŽEK, Roman, POKORNÝ, Vratislav, TELCOVÁ, Jana. Nebezpečí sekt. 1. vyd. Brno : Ústav
psychologického poradenství a diagnostiky, 2003. 239 s. ISBN 80-86568-07-5.
BUCHTOVÁ, Božena, ŠMAJS, Josef, BOLELOUCKÝ, Zdeněk. Nezaměstnanost. 2. přeprac. a
aktualiz. vyd. Praha : Grada, 2013. 192 s. ISBN 978-80-247-4282-3.
ČERMÁK, Ivo. Lidská agrese a její souvislosti. 1. vyd. Žďár n. Sázavou : Fakta, 1998. 204 s.
ISBN 80-902614-1-8.
ČERNÁ, Alena, DĚDKOVÁ Lenka, MACHAČKOVÁ, Hana, ŠEVČÍKOVÁ Anna, ŠMAHEL,
David. Kyberšikana. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 152 s. ISBN 978-80-247-4577-0.
DUNOVSKÝ, Jiří, DYTRYCH, Zdeněk, MATĚJČEK, Zdeněk. Týrané, zneužívané a zanedbávané
dítě. 1. vyd. Praha : Grada,1995. 245 s. ISBN 80-7169-192-5.
FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Sociální patologie. 2.rozš. a aktualiz. vyd. Praha : Grada, 2014.
232 s. ISBN 978-80-247-5046-0.
KOLÁŘ, Michal. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha : Portál, 2011. 336 s. ISBN 978-80-7367871-5.
KOLÁŘ,Michal. Bolest šikanování. 2. vyd. Praha : Portál, 2005. 256 s. ISBN 80-7367-014-3.
KOUKOLÍK, František. O vztahu lidského mozku a chování : strukturální a funkční podklady
některých neuropsychiatrických chorob. 1. vyd. Karolinum : Praha, 1997. 256 s. ISBN 80-7184-2761.
KUCHTA, Josef. Kriminologie 1. a 2. sv. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1999. 132 a 102 s.
ISBN 80-210-2204-3 (1. část), ISBN 80-210-2217-5 (2. část).
MAREK, Jakub, STRNAD, Aleš, HOTOVCOVÁ, Lucie. Bezdomovectví. Praha: Portál, 2012.
176 s. ISBN 978-80-262-0090-1.
MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. dopl. vyd. Praha : Sociologické
nakladatelství, 1998. 172 s. ISBN 80-85850-60-5.
MAŘÁDEK, Vladimír. Vězeňství. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita, 2005. 203 s. ISBN 807368-002-5.
MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. rozš. a přeprac. vyd. Praha :
82
Sociální práce
MATOUŠEK, Oldřich, MATOUŠKOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence : [možné příčiny, struktura,
programy, prevence kriminality mládeže]. 3. rozš a aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2011. 344 s.
ISBN 978-80-7367-825-8.
MUNKOVÁ, G.: Sociální deviace: (přehled sociologických teorií). 1. vyd. Praha : Karolinum, 2001.
134 s. ISBN 80-246-0279-2.
MÜHLPACHR, Pavel. Sociální patologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 104 s.
ISBN 80-210-2511-5.
NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 2. uprav.
vyd. Praha : Portál, 2003. 151 s. ISBN 80-7178-831-7.
NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha : KLP, 1998. 347 s. ISBN 80-85917-36-X.
ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme - jde o to jak : dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje
společné budoucnosti. 2. upr. vyd. Praha : Portál, 2000. 149 s. ISBN 80-7178-410-9.
ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu. 2. aktual. vyd. Praha : Portál, 2008. 280 s.
ISBN 978-80-7367-182-2.
TOLLAROVÁ, Blanka, HRADEČNÁ, Marie, ŠPIRKOVÁ, Andrea a kol. Jsme lidé jedné Země.
1. vyd. Praha : Portál, 2013. 264 s. ISBN 978-80-262-0376-6.
VANÍČKOVÁ, Eva. Dětská prostituce. 1. vyd. Praha : Grada, 2005. 135 s. ISBN 80-247-1138-9.
VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice : náboženství, církve,
sekty, duchovní společenství. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 462 s. ISBN 80-7178-798-1.
VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. rozš. a přepr. vyd. Praha : Portál,
2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3.
VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha : Portál,
2014. 816 s. ISBN 978-80-262-0696-5.
WEINEROVÁ, Renata. Romové a stereotypy. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2014. 90 s. ISBN 97880-246-2632-1.
Zákon o mediaci a probaci. Praha : Eurolex Bohemia, 2002. 115 s. ISBN 80-86432-32-7.
Rozšiřující – doporučená
ATKINSON, Rita L. Psychologie. 2. aktualiz. vyd., Praha : Portál, 2003. 751 s. ISBN 80-7178-640-3.
BENDL, Stanislav. Jak předcházet nekázni, aneb, Kázeňské prostředky. 1. vyd. Praha : ISV, 2004.
208 s. ISBN 80-86642-14-3.
BOURCET, Stéphane. Šikana ve škole, na ulici, doma : jak bránit své dítě : praktický průvodce pro
rodiče, pedagogy a vychovatele. 1. vyd. Praha : Albatros, 2006. 71 s. ISBN 80-00-01552-8.
CLEESE, John. Rodina a jak v ní zůstat na živu. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 301 s. ISBN 80-7178281-5.
ČERNÍKOVÁ, Vratislava. Sociální ochrana. 2. uprav. vyd. Praha : Policejní akademie ČR, 1996.
156 s. ISBN 80-85981-36-X.
83
Sociální práce
ČERNÝ, Václav. Rasismus, jeho základy a vývoj. Olomouc : Votobia, 1995. 90 s. ISBN 80-8588569-7.
FROMM, Erich. Anatomie lidské destruktivity : můžete ovlivnit její podstatu a následky? 1. vyd.
Praha : Lidové noviny, 1997. 520 s. ISBN 80-7106-232-4.
FROUZOVÁ, Magdaléna. Gambling: metodická příručka pro prevenci gamblingu. 1. vyd. Praha :
Státní zdravotní ústav, 1997. 23 s. ISBN 80-7071-078-0.
HEIDBRINK, Horst. Psychologie morálního vývoje. 1. vyd. Praha : Portál, 1997. 175 s. ISBN 807178-154-1.
HILL, Grahame. Moderní psychologie : hlavní oblasti současného studia lidské psychiky. 1. vyd.
Praha : Portál, 2004. 283 s. ISBN 80-7178-641-1.
HORVÁTHOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů. Praha : NLN, 2002. 84 s.
HRADECKÁ, Vlastimila. Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha : Naděje, 1996. 107 s. ISBN 80902292-0-4.
KOHOUT, Petr. Jsem hazardní hráč aneb zpověď gamblera. 1. vyd. Praha : Grada, 2000. 79 s.
ISBN 80-7169-958-6.
KOUKOLÍK, František,DRTILOVÁ, Jana. Vzpoura deprivantů : nestvůry, nástroje, obrana. 2.
přeprac. vyd. Praha : Galén, 2014. 326 s. ISBN 978-80-7492-120-9.
KOUKOLÍK, František,DRTILOVÁ, Jana. Život s deprivanty I., Zlo na každý den. 1. vyd. Praha :
Golém, 2001. 390 s. ISBN 80-7262-089-4.
KOUTEK, Jiří. Sebevražedné chování : [současné poznatky o suicidalitě a její specifika u dětí a
dospívajících]. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 128 s. ISBN 80-7178-732-9.
LANGOVÁ, Marta, VACÍNOVÁ, Marie. Jak se to chováš ?, 1. vyd. Praha : Empatie, 1994. 83 s.
ISBN 80-901618-5-5.
LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. Praha: Svojtka, 2004.
190 s. ISBN 80-7352-021-4.
NĚMEC, Miroslav. Mafie a zločinecké gangy: aktuální problémy vzniku, výskytu a působení
zločineckých gangů a mafií a boj proti nim. 1. vyd. Praha : Eurounion, 2003. 390 s. ISBN 80-7317026-4.
MANN, Arne B. Romský dějepis. 1. vyd. Praha : Fortuna, 2001. 48 s. ISBN 80-7168-762-6.
MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátku po
současnost. 1. vyd. Praha : Rybka : Knižní klub, 1998. 405 s. ISBN 80-7176-812-X.
NAVRÁTIL, Pavel. Romové v české společnosti. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 223 s. ISBN 80-7178741-8.
NEŠPOR, Karel. Vaše děti a návykové látky. 1. vyd. Praha : Portál, 2001, 157 s. ISBN 80-7178-5156.
OREL, Miroslav. Psychopatologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 264 s. ISBN 978-80-247-3737-9.
POKORNÝ, Vratislav. Patologické závislosti. 2. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a
diagnostiky, 2002. 194 s. ISBN 80-86568-02-4.
84
Sociální práce
PTÁČEK, Radek. Poruchy chování v dětském věku. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006.
24 s. ISBN 80-86991-81-4.
ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikanování mezi dětmi. 1. vyd. Praha : Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178049-9.
SOBOTKOVÁ Nielsen, Veronika. Rizikové a antisociální chování v adolescenci. 1. vyd. Praha :
Grada, 2014. 152 s. ISBN 978-80-247-4042-3.
SOCHŮREK, Jan. Nástin vybraných problémů viktimologie. 1. vyd. Liberec : Technická univerzita,
2003. 81 s. ISBN 80-7083-745-4.
SPOUSTA, Vladimír. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. 1. vyd. Brno : Masarykova
univerzita, 1995. 105 s. ISBN 80-210-0172-0.
STRAUS, Jiří. Dějiny československé kriminalistiky slovem i obrazem (do roku 1939). 1. vyd. Praha :
Police History, 2003. 197 s. ISBN 80-86477-18-5.
STRAUS, Jiří. Dějiny československé kriminalistiky slovem i obrazem II. (od roku 1939 po
současnost). 1. vyd. Praha : Police History, 2005. 347 s. ISBN 80-86477-28-2.
ŠÁMAL, Zdeněk. Ruské mafie. 1. vyd. Praha : Ivo Železný, 2000. 229 s. ISBN 80-240-1561-7.
ŠOTOLOVÁ, Eva. Vzdělávání Romů. 1.vyd. Praha : Karolinum, 2013. 156 s. ISBN 978-80-2461909-5.
VÁCLAVÍK, David. Etnické a kulturní minority ve střední Evropě I: (základní problémy, Židé).
1. vyd. Liberec : Technická univerzita, 2001. 120 s. ISBN 80-7083-457-9.
VÁLKOVÁ, Jana. Oběti trestného činu. 1. vyd. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci,
1998. 149 s. ISBN 80-86008-50-9.
VOCILKA, Miroslav. Náplň středisek výchovné péče pro děti a mládež. Praha : TechMarket, 1996.
105 s. ISBN 80-902134-5-6.
VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. 2. vyd. HRadec Králové : Gaudeamus, 1999. 151 s.
ISBN 80-7041-099-X.
VOKOUN, Jaroslav. Moonisté : strategie a praxe jedné sekty. 2. vyd. Krásný Dvůr : Apostolicum
Collegium Nordicum, 2001. 15 s.
WIEBUS, Hans. Otto. Sekty a lovci duší : lexikon náboženských sekt a ezoteriky. 1. vyd. Plzeň :
Nava, 2006. 295 s. ISBN 80-7211-224-4.
8.17
8.17.1 Anotace
Cílem předmětu je seznámit studenty s procesem psychosociálního výcviku a jeho aplikací při práci
sociálního pracovníka s uživatelem nebo skupinou uživatelů různých věkových kategorií.
Obsah předmětu tvoří teoretické znalosti z pravidel a podmínek provádění psychosociálního výcviku
a praktické využití těchto znalostí při skupinovém výcviku sociálních dovedností a profesních
dovedností. Problematika předmětu navazuje na znalosti a vědomosti z předmětů úzce spjatých
85
Sociální práce
s danou problematikou (psychologie, sociologie, pedagogika, problematika mládeže, sociální
patologie, metody sociální práce).
Získané poznatky a dovednosti vedou studenty ke zvládání sociální komunikace, ke zvládání
konfliktů s uživateli a zvládání zátěžových situací ve skupině.
Výuka je realizována formou interaktivních přednášek, seminářů a zejména praktickými nácviky
prací se skupinou.
Teoretickým cílem je přiblížit studentům postupy a metody psychosociálního výcviku jako odvětví
aplikované sociální psychologie, včetně přehledu historického vývoje vzniku a rozvoje výcviku.
Cílem je získání sociálních kompetencí v profesionální roli v sociální práci, při setkávání s lidmi
v sociálních skupinách. Jednotlivé techniky jsou prezentovány studentům v podobě, která poskytuje
základní rámec potřebný k jejich provedení a zároveň ponechávají prostor k inspiraci pro tvůrčí
dotváření.
Výstupem
je
praktická
dovednost
podložená
vědomostmi
z
oblasti
teorie
a sebezkušenostním prožitkem.
-
naučit zvládat orientaci v metodách a technikách psychosociálního výcviku
motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání
naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s uživatelem podle konkrétní situace,
požadavků a potřeb uživatelů
a aktualizovat je
naučit studenty ověřovat účinnost použití metodických postupů a na základě dosavadních
zkušenosti aplikovat v budoucí praktické činnosti
naučit studenty vymezit hranice a možnosti technik psychosociálního výcviku
Úvod do předmětu
-
vymezení pojmu
stručná historie a současnost
86
Sociální práce
Pravidla a podmínky provádění psychosociálního výcviku
-
pravidla a cíle psychosociálního výcviku
interakční učení
základní podmínky výcviku
výcvikové skupiny
vedoucí skupiny
Techniky psychosociálního výcviku
-
techniky navozující uvolnění a volnou expresi
techniky zaměřené na sebereflexi a poznávání druhých
techniky zaměřené na sociální interakci
techniky zaměřené na komunikaci
techniky zaměřené na kooperativní formy chování
Výcvik sociálních dovednosti
-
sociální percepce
sociální komunikace – verbální a neverbální, zpětná vazba
sociální interakce – týmová spolupráce
konflikty a jejich zvládání
asertivní jednání
rozvíjení kreativity
psychohygiena
Výcvik profesních dovedností
-
interakce sociálního pracovníka s uživatelem, zpracování sociální situace
využití her k praktické činnosti
Použití jednotlivých postupů v PSV (ukázky)
-
autogenní trénink a relaxace
muzikoterapie
arteterapie
psychodrama
rodinná terapie
jóga
Ověřování účinnosti psychosociálního výcviku
-
přínosy hodnocení
kritéria hodnocení
87
-
Sociální práce
supervize
Skupinová práce
-
příprava a realizace práce se skupinou (praktická cvičení)
-
umí definovat význam a cíle psychosociálního výcviku
dokáže aplikovat nabyté vědomosti na základě všeobecné znalosti technik a her při práci
s uživateli
umí se orientovat v odborné literatuře a vybrat vhodné náměty pro činnost s uživateli
umí navázat kontakty s uživateli a získat je pro spolupráci
dokáže uživatelům nabídnout konkrétní činnost
zná profesní etiku při činnosti s uživateli
Klíčové dovednosti v oblasti praktické činnosti
-
zná možnosti, přínosy a rizika uplatnění různých technik v psychosociálním výcviku
seznámí se se sebezkušenostním prožitkem s metodami a technikami práce se skupinou
umí vybrat a aplikovat metody a techniky práce pro konkrétního uživatele
seznámí se s verbální a neverbální komunikací
zná svoje silné a slabé stránky, naučí se reflektovat reálné situace
-
docházka 80 %
vypracování přípravy práce se skupinou a její realizace, příprava a zhodnocení práce se
skupinou může být součástí portfolia studenta
8.17.6 Literatura
Základní – povinná:
ADAIR, John Eric. Efektivní komunikace. 1.vyd. Praha : Alfa, 2004. 175 s. ISBN 80-86851-10-9
BAKALÁŘ, Eduard. Psychohry : moderní společenské hry s psychologickou tematikou. 1. vyd.
Praha : Mladá fronta, 1989. 292 s. ISBN 80-204-0079-6.
BAKALÁŘ, Eduard. Psychohry 2. 1. vyd. Praha :Vyšehrad,1995. 186 s. ISBN 80-7021-139-3.
BAKALÁŘ, Eduard. Nové psychohry : společenské hry pro všestranný rozvoj osobnosti. 1. vyd.
88
Sociální práce
BAKALÁŘ, Eduard. Předposlední psychohry : společenské hry pro všestranný rozvoj osobnosti. 1.
BROWN, Christina. Jóga od A do Z : podrobný průvodce pozicemi a cviky. 1. vyd.
Praha : Metafora, 2006. 400 s. ISBN 80-7359-062-X.
BUKOVSKÁ, Lucie. Asertivní komunikace. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 24 s.
ISBN 80-86991-73-3.
CUNGI, Charly, LIMOUSIN, Serge. Relaxace v každodenním životě. 1. vyd. Praha : Portál, 2005.
159 s. ISBN 80-7178-948-8.
DROTÁROVÁ, Eva. Relaxační metody : malá encyklopedie. 1. vyd. Praha : Epocha, 2003. 247 s.
ISBN 80-86328-12-0.
GEIST, Bohumil. Autogenní trénink. 3. vyd. Praha : Vodnář, 2004. 128 s. ISBN 80-86226-48-4.
HAWKINS, Peter, SHOHET, Robin. Supervize v pomáhajících profesích. 1. vyd. Praha : Portál,
2004.202 s. ISBN 80-7178-715-9.
HERMOCHOVÁ, Soňa. Sociálně psychologický výcvik : příspěvek sociální psychologie k metodice
práce s přirozenou skupinou. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1988. 210 s.
HERMOCHOVÁ, S. Sociálně psychologický výcvik II : příručka pro vedoucí skupin. 1. vyd.
Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 138 s.
HONZÁK, Radkin. Jak se asertivně prosadit. 1. vyd. Praha : Grada, 2006. 179 s. ISBN 80-247-12261.
HOPPE, Siegrid. Sociálně psychologické hry pro dospívající. 1.vyd. Praha : Portál, 2001. 179 s.
ISBN 80-7178-434-6.
KOLAŘÍK, Marek. Interakční psychologický výcvik. 1. vyd. Praha : Grada, 2011. 160 s. ISBN 97880-247-2941-1.
KOLAŘÍK, Marek. Interakční psychologický výcvik pro parxi. 1. vyd. Praha : Grada, 2013. 128 s.
ISBN 978-80-247-4450-6.
NEŠPOR, Karel. Uvolněně a s přehledem : relaxace a meditace pro moderního člověka. 1. vyd.
Praha : Grada, 1998. 95 s. ISBN 80-7169-652-8.
PAYNE, Helen. Kreativní pohyb a tanec ve výchově, sociální práci a klinické praxi. 1. vyd.
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 175 s.
ISBN 80-7178-689-6.
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a
klinické praxi. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 246 s. ISBN 80-7178-264-5.
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk, ŠIMANOVSKÁ, Barbora. Hry pro rozvoj zdravé osobnosti. 1. vyd.
Praha : Portál, 2014. 160 s. ISBN 978-80-262-0766-5.
VALENTA, Milan. Dramaterapie. 4. aktual. a rozšiř. vyd. Praha : Grada, 2011. 264 s. ISBN 978-80247-3851-2.
89
Sociální práce
VALENTA, Josef. Dramatická výchova a sociálně psychologický výcvik : (srovnání systémů). 1. vyd.
Praha : ISV, 1999. 79 s. ISBN 80-85866-40-4.
Rozšiřující – doporučená:
BING, Stanley. Házení slonem, aneb, Zen a umění, jak zacházet se svým šéfem. 1. vyd. Praha :
Portál, 2002. 191 s. ISBN 80-7178-690-X.
BELZ, Horst. Klíčové kompetence a jejich rozvíjen í: východiska, metody, cvičení a hry. 1. vyd.
CAHA, Milan, ČINČERA, Jan, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy VII. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 96 s.
ISBN 80-7178-909-7.
CIVIL, Jeanie. Asertivita : umění prosadit se : prověřte si své dovednost : odhalte přednosti a
slabiny : vytvořte si osobní výkonnostní tréninkový plán. 1.vyd. Frýdek-Místek : Alpress, 2006. 103
s. ISBN 80-7362-291-2.
CORSI, ENRICO. Automasáže. 1. vyd. Praha : Portál, 2006.125 s. 103 s. ISBN 80-7367-012-7.
DROTÁROVÁ, Eva. Relaxační metody : malá encyklopedie. 1. vyd. Praha : Epocha, 2003. 247 s.
ISBN 80-86328-12-0.
FRANKLIN, Eric. Jak se zbavit napětí : svalová harmonie, úlevy pro krk a ramena, relaxace pro
začátečníky, uvolnění vnitřních orgánů. 1. vyd. Bratislava : Eugenika, 2004. 159 s. ISBN 80-8911547-0.
GAMON, David, BRAGDON, Allen. Mozek a jak ho cvičit. 2. opr. vyd. Praha : Portál, 2002. 284.
ISBN 80-7178-680-2.
GRUBER, D. Zlatá kniha komunikace. 1. vyd. Ostrava : Repronis, 2005. 249 s. ISBN 80-7329-0928.
HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha : Osmium, 1999. ISBN 80902081-8-5.
HÁJEK, Karel. Práce s emocemi pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha : Portál, 2006. 119 s.
ISBN 80-7367-107-7.
HERMOCHOVÁ, Soňa. Hry pro dospělé. Praha : Grada, 2004. 159 s. ISBN 80-247-0817-5.
HERMOCHOVÁ, Soňa. Hry pro život : sociálně psychologické hry pro děti a mládež. 1. 1. vyd.
Praha Portál, 1994. 174 s. ISBN 80-85282-79-8.
HERMOCHOVÁ, Soňa. Metodika aplikované sociální psychologie IV : Sociálně psychologický
výcvik ve školním věku. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1991. 197 s. ISBN 80-7066-232-8.
HERMOCHOVÁ, Soňa, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy I. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN
80-7178-672-1.
HERMOCHOVÁ, Soňa, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy II. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN
80-7178-673-X.
90
Sociální práce
HERMOCHOVÁ, Soňa, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy III. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN
80-7178-817-1.
HERMOCHOVÁ, Soňa, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy IV. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN
80-7178-818-X.
HERMOCHOVÁ, Soňa, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy V. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 96 s. ISBN
80-7178-874-0.
HERMOCHOVÁ, Soňa, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy VI. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 96 s. ISBN
80-7178-875-9.
Howard, P. Příručka pro uživatele mozku. 3. vyd. Praha : Portál, 2005
HRKAL, Jan. Zlatý fond her II : [výběr her a programů připravených pro kursy Prázdninové školy
Lipnice]. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 165 s. ISBN 80-7178-153-3.
JANIŠ, Kamil. Uplatnění asertivity v sociální komunikaci : nahlédnutí do problematiky komunikace :
studijní materiál. 2. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 2005. 78 s. ISBN 80-7041-679-3.
JAROŠOVÁ, Eva. Trénink sociálních a manažerských dovedností : metodický průvodce. 2. rozš. vyd.
Praha : Management Press, 2005. 267 s. ISBN 80-7261-135-6.
JAROŠOVÁ, Eva. Trénink sociálních a manažerských dovedností : pracovní sešit. 2. vyd.
Praha : Oeconomica, 2005. 72 s. ISBN 80-245-0845-1.
KEBZA, Vladimír. Pohyb a relaxace. 2. upr. vyd. Praha : Státní zdravotní ústav: Erasmus, 2003.
23 s. ISBN 80-7071-217-1.
KÖNIGOVÁ, Marie. Jak myslet kreativně. 1. vyd. Praha : Grada, 2006. 125 s. ISBN 80-247-1626-7.
LIEBMANN, Marian. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou
práci. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 279 s. ISBN 80-7178-864-3.
LYSEBETH, André van. Jóga. I, Učím se jógu. 4. vyd. Praha : Argo, 1998. 271 s. ISBN 80-7203073-6.
MORENO, Joseph J. Rozehrát svou vnitřní hudbu : muzikoterapie a psychodrama.
MÜLLEROVÁ, Else. Příběhy z měsíční houpačky. 2. vyd. Praha : Portál, 2001. 109 s. ISBN 807178-601-2.
NEŠPOR, Karel. Jóga pro děti : relaxace, příběhy, cvičení. 1. vyd. Praha : Velryba, 1998. 85 s.
ISBN 80-85860-09-0.
NEUMAN, Jan, WAGENKNECHT, Miloslav. Hry do kapsy VIII. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 96 s.
ISBN 80-7178-984-4.
NEUMAN, Jan, TOMEŠ, Pavel. Hry do kapsy IX. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 96 s. ISBN 80-7178985-2.
NEUMAN, Jan, ZAPLETAL, Miloš. Hry do kapsy X. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 96 s. ISBN 807367-025-9.
PORTMANNOVÁ, Rosemarie. Hry pro tvořivé myšlení. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 118 s.
ISBN 80-7178-876-7.
91
Sociální práce
POSPÍŠIL, Miroslav. Asertivita je stále živá, aneb, Cvičení, výklady, kaskády, situace z českého
prostředí. 1. vyd. Plzeň : M. Pospíšil, 2005. 239 s. ISBN 80-903529-0-1.
RIEGER, Zdeněk. Ostrov rodiny : integrující přístup pro práci s rodinou : příručka pro odborníky.
1. vyd. Hradec Králové : Konfrontace, 1996. 246 s. ISBN 80-901773-8-7.
RIEGER, Zdeněk. Loď skupiny. 2. rozš. vyd. Praha : Portál, 2007. 216 s. ISBN 978-80-7367-222-5.
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry pro posílení zdravé osobnosti. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 159 s.
ISBN 80-7367-024-0.
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 175 s.
ISBN 80-7178-689-6.
ŠICKOVÁ-FABRICI, Jaroslava. Základy arteperapie. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 167 s. ISBN 807178-616-0.
VYBÍRAL, Zbyněk. Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 175
s. ISBN 80-7178-812-0.
WRIGHTOVÁ, Janet. Umění relaxovat. 1. vyd. Praha : Ikar, 1998. 95 s. ISBN 80-7202-274-1.
ZAPLETAL, Miloš. Zlatý fond her. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1990. 239 s. ISBN 80-204-0120-2.
ZOUNKOVÁ, Daniela. Zlatý fond her III : hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy
Lipnice. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 149 s. ISBN 978-80-7367-198-3.
Zlatý fond her I : hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. 1. vyd.
8.18
Odborný seminář
8.18.1 Anotace
Tento předmět je tematicky rozdělen do dvou okruhů. První okruh je úzce spojen s předměty
Odborná praxe a Teorie a metody sociální práce a druhý se zaměřuje na metody a techniky sociálního
výzkumu. Obsahem prvního okruhu je příprava na odbornou praxi, zejména seznámení studentů
s andragogickými principy učení a dále seznámení studentů formou odborných exkurzí a besed
s konkrétními poskytovateli sociálních služeb ve státním i nestátním sektoru v regionu a dle možností
i mimo region. Obsahem druhého je zvládnutí základních prvků empirického výzkumu.
Výuka tohoto předmětu se bude realizovat formou cvičení, kde budou využity užitečné aktivizační
metody a techniky práce, např. brainstorming, brainpool, workshop, moderace, modelové situace atd.
a nedílnou součástí jsou také evaluační metody práce. Výuka bude probíhat také formou besed,
exkurzí a dle aktuálních možností i skupinovými pobyty mimo školu zaměřenými na vybraná témata,
kde bude pracováno formou metod a technik prožitkové pedagogiky.
92
Sociální práce
Cílem tohoto předmětu je:
-
naučit studenta reflektovat sociální skutečnost, tzn. umět posoudit možnosti teorie a praxe
připravit studenta na specifika práce v jednotlivých sociálních službách
zprostředkovat získání základních zkušeností s prací s odbornou literaturou, s metodami
získávání dat o sociální skutečnosti a jejich interpretací
umožnit využít tyto dovednosti při zpracovávání seminárních prací a samostatné závěrečné
práce jejíž obhájení je i důkazem zvládnutí stanovených cílů
prostřednictvím kontraktu přiblížit studentovi metodiku sebevzdělávání v oboru
Příprava na odbornou praxi
-
zásady vypracování kontraktu
význam kontraktu pro odbornou praxi
seznámení s poskytovateli sociálních služeb dle aktuálních možností
Kasuistika, případová analýza
-
zpracování konkrétní kasuistiky a případové analýzy
rozbor, hodnocení
Výzkum v sociální práci
-
typy výzkumu v sociální práci
formulace problému
formulace hypotéz
metody a techniky výzkumu
metody pro vyhodnocení získaných dat
posouzení využitelnosti získaných výsledků
Zpracování absolventské práce
Dovednosti a znalosti:
-
umí vypracovat kontrakt
dokáže vyhledávat a pojmenovávat náročné situace na pracovištích a hledat možné příčiny
a řešení (zejména příčiny stresů, identifikace vlastních silných a slabých stránek)
93
-
Sociální práce
umí sbírat a dávat do souvislostí informace z literatury a jiných zdrojů, respektuje etické
zásady jejich použití
umí stanovit uchopitelná témata pro výzkum (posoudit z hlediska ekonomického i etického)
umí stanovit hypotézy
umí zvolit adekvátní metody a techniky k ověření stanovených hypotéz
dokáže stanovit reprezentativní výzkumný vzorek a vhodný terén
umí vyhodnotit a interpretovat získaná data
zná možnosti a postupy realizace výsledků v praxi
umí zpracovat kasuistiku, případovou analýzu
-
-
vypracovaný kontrakt k odborné praxi v každém období
portfolio ve 3. ročníku
8.18.6 Literatura
DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3.vyd. Praha: Karolinum, 2000. 374 s. ISBN
80-246-0139-7.
FRANCÍREK, František. Absolventská práce. 1. vyd. Praha: Ingenio et Arti 2012, ISBN 978-80905287-0-3
HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999. ISBN 80-9020818-5.
MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 807178-548-2.
Rozšiřující:
ADÁMKOVÁ,Marcela. Manažer v sociálních službách: studijní podklady ke kurzu. Modul č. 5.
Práce s projekty.1. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 39 s. ISBN 978-80-7041-453-8
BŘENDOVÁ, Jana, ŠÍDLOVÁ, Vladislava, ŠIMEK, Ladislav. Metodický pokyn pro zpracování
absolventské práce.Prachatice: Vyšší odborná škola sociální, 2003.
FERJENČÍK,Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál, 2000. 255 s. ISBN
80-7178-367-6.
GERŠLOVÁ, Jana. Vádemékum vědecké a odborné práce.vyd. 1. Šenov: Harok 2009. ISBN 978-807431-002-7
HÁJEK, Karel. Práce s emocemi v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2006. 119 s. ISBN 807367-107-7.
HAWKINS, Peter,SHOHET, Robin. Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2004. 202 s.
ISBN 80-7178-715-9.
94
Sociální práce
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.
CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing 2007,
272 s. ISBN 978-80-247-1369-4
PELIKÁN, Jiří. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 1998. 270
s.ISBN 80-7184-569-8.
8.19
8.19.1 Anotace
Tento předmět tematicky navazuje na cílové vědomosti a dovednosti získané z prvního okruhu
předmětu Odborný seminář, zůstává úzce spojen s předměty Odborná praxe a Teorie a metody
sociální práce Předmět je vyučován ve druhém a třetím ročníku. Předmět Supervizní seminář se
v prvním období druhého ročníku zaměřuje na představení metody supervize, která se v současné
době stává důležitou interakční formou osobního i profesionálního růstu pracovníků v pomáhajících
profesích. V dalších obdobích získávají studenti přímou zkušenost s metodou supervize a s různými
technikami této metody. Studenti přinášejí témata z odborné praxe, učí se tvořit supervizní témata
a metodou sebeevaluace hodnotí potřeby vlastního profesionálního i osobnostního růstu.
Cílem tohoto předmětu je:
-
naučit vnímat supervizi jako možnost profesionálního růstu
seznámit studenta s různými podobami supervize
naučit formulovat v supervizi svá očekávání
vést ke schopnosti uvědomovat si vlastní vnitřní procesy (myšlenky, emoce, tělesné pocity,
fantazie, představy, očekávání) a verbalizovat je sobě i supervizorovi
naučit definovat supervizní témata
vést studenta k poznání hranic supervize a možných přesahů
naučit respektovat pravidla supervize
-
Charakteristika metody supervize
- pojem supervize
- typy a druhy supervize (návaznost na metody sociální práce)
95
-
Sociální práce
Postup při zavádění supervizní praxe v organizaci
Zdroje podpory a stresu v supervizi
Možnosti a limity supervize
Supervizní smlouva
Praktická supervizní sezení – individuální i skupinová
Dovednosti a znalosti
-
rozumí úkolům, rolím a hranicím supervize
umí vypracovat a vyjednat kontrakt
umí formulovat zakázky pro supervizi
umí dát v supervizi jasně najevo své potřeby
umí definovat, co se v daném vývojovém období profesního růstu potřebuje naučit a umí určit
vlastní styl učení
umí poskytnout zpětnou vazbu o užitečnosti supervize pro vlastní profesionální růst
dokáže vyhledávat a pojmenovávat náročné situace na pracovištích a hledat možné příčiny
a řešení (zejména příčiny stresů, identifikace vlastních silných a slabých stránek)
umí reflektovat práci s klientem a zaznamenávat ji
dokáže si uvědomovat v interakci s klientem vědomé a nevědomé procesy, které mohou
ovlivňovat průběh i výsledek dané interakce
zná zásady pro vytvoření a udržení pracovního vztahu se svým supervizorem
-
-
docházka 80 %
portfolio ve 3. ročníku
8.19.6 Literatura
ČERMÁKOVÁ, Kristýna, JOHNOVÁ, Milena. Zavádění standardů kvality sociální práce do praxe:
průvodce poskytovatele. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2004. ISBN 8086552-99-3
HAVRDOVÁ, Zuzana a kol. Kultura organizace a supervize ve vzájemném působení. 1. vyd. Praha:
Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2011. 102 s. ISBN 978-80-87398-14-2.
MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 807178-548-2.
96
Sociální práce
KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese.4. vydání. Praha: Portál, 2000. 147 s. ISBN 807178-429-X.
Úvod do supervize. Cyklický model. Praktická příručka vzniklá v rámci projektu Česko-irská
horizontála. Tišnov: Sdružení SCAN, 2002. 88 s. ISBN 80-86620-00-X.
Rozšiřující:
CAROLL, Michael, THOLSTRUPOVÁ, Margaret Integrativní přístupy k supervizi. Praha: Triton,
2004. 280 s. ISBN 80-7254-582-5.
CULLEY, Sue, BOND, Tim. Integrativní přístup v poradenství a psychoterapii. Praha: Portál, 2008.
222 s. ISBN 978-80-7367-452-6.
HÁJEK, Karel. Práce s emocemi v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2006. 119 s. ISBN 807367-107-7.
HAWKINS, Peter, SHOHET, Robin. Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2004.202 s.
ISBN 80-7178-715-9.
MUSIL,Libor. „Ráda bych Vám pomohla,ale..“: dilemata práce s klienty v organizacích. Brno:
M.Zeman, 2004. 243 s. ISBN 80-90-3070-1-9.
ŠIMEK, Antonín, KALINA, Kamil. Supervize-kasuistiky. Praha: Triton, 2004. 171 s. ISBN 80-7254496-9.
VENGLÁŘOVÁ, Martina a kol. Supervize v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 104 s.
ISBN 978-80-247-4082-9.
8.20
Odborná praxe
8.20.1 Anotace
Odborná praxe je prostředkem k získání praktické připravenosti absolventa. Je realizována
v přirozených podmínkách zařízení poskytujících sociální služby, kde se studenti seznamují s realitou
výkonu sociální práce, osvojují si praktické dovednosti a identifikují se s profesí (hodnotami,
normami, postoji). Jednou z hlavních úloh praktické výuky je hlubší chápání souvislostí mezi
teoretickými a praktickými poznatky a zkušenostmi studenta. Odborná praxe úzce souvisí s předměty
Odborný seminář a Supervizní seminář, ve kterých probíhá příprava na jednotlivé praxe i jejich
supervize a konečné hodnocení. V rámci odborné praxe jsou dále využívány hlavně poznatky
z předmětů Teorie a metody sociální práce, Právo, Psychologie, Sociální patologie. Tento předmět je
jak svým obsahem tak svojí formou syntetizující složkou profesní přípravy.
97
Sociální práce
Pojetí praxe vychází ze základních andragogických principů, kdy hlavním východiskem je představa
studenta o přínosu praxe pro svůj profesionální růst. Proto studenti mají možnost volby pracoviště,
které konzultují s konzultantem – tutorem odborné praxe.
Náplň každé odborné praxe se konkretizuje pomocí trojstranných kontraktů, v nichž jsou sladěny
představy studenta s jeho reálnými možnostmi vzhledem k jeho aktuální odbornosti (posuzuje tutor),
a dále s možnostmi poskytovatele praxe. Na odborném pracovišti vede studenta pověřený pracovník
(konzultant na pracovišti), který zpracuje na studenta písemné hodnocení.
Cílem odborné praxe je zprostředkovat studentům zkušenost s poskytováním sociálních služeb
v rámci různých sociálních organizací, postavením sociálního pracovníka v rámci těchto organizací.
Učitel usiluje o splnění těchto cílů:
-
umožnit studentům poznat široké spektrum pracovišť, poskytujících sociální služby
a postavení sociálního pracovníka v nich
umožnit studentům, aby si mohli vyzkoušet jednotlivé metody a techniky práce s různými
typy uživatelů tak, jak si je osvojili v teoretických předmětech
podněcovat je k využití poznatků z praktické výuky v teoretické výuce
vést studenty ke vnímání regionálních specifik v oblasti sociálních služeb, k vyhledávání
sociální problematiky v regionu
formovat u studentů předpoklady k týmové práci
motivovat studenty k podpoře svébytnosti sociální práce jako profese
vést studenta k odpovědnému posouzení svých možností a omezení
naučit studenta formulovat zakázky pro supervizi
-
sociálně správní činnosti související s realizací lokální sociální politiky
sociální diagnostika ve vtahu k jednotlivci i skupině klientů
sociální poradenství dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách
služby sociální prevence a služby sociální péče dle zákona o sociálních službách
sociální plánování a vedení sociální dokumentace
hodnocení účinnosti poskytované sociální pomoci
Plán praxí a supervizí ve škole s ohledem na cíle učení studentů v jednotlivých ročnících
denní formy vzdělávání
1. ročník
Zimní období:
98
Sociální práce
třítýdenní souvislá praxe na závěr období, pracoviště dle výběru studentů. V rámci odborného
semináře se v průběhu zimního období studenti seznamují formou exkurzí s některými pracovišti
poskytujícími sociální služby.
Kontrakty jsou zaměřeny na orientaci v legislativních podmínkách daného zařízení, na organizační
strukturu, složení klientely, na seznámení se s používanou dokumentací, na základní orientaci
v používaných metodách práce a na sebereflexi učebního procesu.
Letní období:
třítýdenní souvislá praxe, pokračování v odborných exkurzích v rámci semináře, výběr pracovišť
dle námětů studentů (a dle dohody s pracovištěm)
Kontrakty jsou dle možností zaměřeny na metody získávání informací o uživateli, zejména na
rozhovor a pozorování. Studenti tohoto ročníku se účastní jako pozorovatelé, vedou záznam
o použitých metodách.
Hodnocení: skupinové po skončení souvislé praxe v rámci předmětu Odborný seminář.
2. ročník
Zimní období:
průběžná praxe (jeden den v týdnu)
Kontrakty jsou zaměřeny na prohlubování znalostí metod získávání informací o klientovi nejen v roli
pozorovatele,ale i v používání této metody samostatně- např. anamnestický rozhovor, rozhovor
s dítětem během sociálního šetření v rodině, vedení záznamového archu pozorování a dále na
individuální případovou práci (dle možností zařízení). Cíle jsou dále stanovovány individuálně dle
výsledků supervize. Dalším cílem je umět zpracovat kazuistiku, případovou analýzu a záznam
šetření.
Supervize:
1. pravidelné skupinové supervize dvakrát za měsíc během průběžné praxe v rámci předmětu
Supervizní seminář, cílem je zaangažovat studenty na vlastním procesu učení a pomoci
zvládat stressové situace,možnost získat jiný úhel pohledu na vlastní činnost
- 2. individuální dle aktuální situace zaměřená zejména na řešení situací, se kterými si student
„neví rady, nebo má nějaký nápad“ - vyplývá z potřeb studenta
souvislá třítýdenní praxe na konci období, volba pracoviště dle požadavků studenta
-
Kontrakty: viz.průběžná praxe.
99
Sociální práce
Supervize:
skupinová po skončení praxe v rámci předmětu Supervizní seminář zaměřená na předávání
zkušeností a informací,eventuelně řešení nastalých problémů, zbavení se negativních pocitů,
prezentace pozitivních zjištění
Letní období: organizační formy praxe zůstávají jako v zimním období
Kontrakty jsou dle možností zaměřeny na metody skupinové práce s uživateli, nejdříve opět v roli
pozorovatelů a pomocníků, pak teprve samostatné vedení.
Supervize jsou realizovány stejným způsobem, zaměřují se více na pomoc při hledání profesní
orientace.
3. ročník
Zimní období:
průběžná praxe jeden den v týdnu
Kontrakty jsou zaměřeny zcela individuálně dle potřeb studenta a dle možností pracoviště.Jsou
zaměřeny na samostatnost při práci s uživatelem – tedy na prohlubování profesních vědomostí
a dovedností, zaměření se na kritéria a kompetence, která se jeví jako slabší stránky studenta.
Supervize:
-
-
1. skupinová třikrát za měsíc v rámci předmětu Supervizní seminář s cílem aktivně hledat
další zdroje a možnosti pro svůj profesní růst, dále zaměřená na aktuální problematiku
vyplývající z praxe
2. individuální dle rozpisu (cca jedenkrát měsíčně) zaměřená na individuální cílové
vědomosti a dovednosti a hledání metod, jak jich dosáhnout
souvislá třítýdenní praxe na závěr zimního období, na níž navazuje dvoutýdenní souvislá
praxe na začátku letního období
Volba pracoviště a zaměření kontraktů vyplývá po dohodě se studentem z výsledků individuálních
supervizí, z profesní orientace studentů a obvykle ze zvoleného tématu absolventské práce.
Supervize:
- 1. individuální dvakrát v průběhu souvislé praxe
- 2. skupinová na konci praxe
Cíle jsou totožné se supervizí průběžné praxe.
100
Sociální práce
Letní období:
průběžná praxe jeden den v týdnu
Volba pracoviště a zaměření kontraktů viz souvislá praxe.
Supervize:
- 1. skupinová třikrát za měsíc, zaměřená na aktuální problematiku praxe
- 2. individuální jedenkrát měsíčně dle rozpisu
Cíle jsou totožné s předchozími.
Plán praxí a supervizí ve škole v jednotlivých ročnících kombinované formy vzdělávání
1. ročník
Zimní období:
třítýdenní souvislá praxe na závěr období, pracoviště dle výběru studentů. V rámci odborného
semináře se v průběhu zimního období studenti seznamují formou exkurzí s některými pracovišti
poskytujícími sociální služby.
Kontrakty jsou zaměřeny na orientaci v legislativních podmínkách daného zařízení, na organizační
strukturu, složení klientely, na seznámení se s používanou dokumentací, na základní orientaci
v používaných metodách práce a na sebereflexi učebního procesu.
Letní období:
třítýdenní souvislá praxe, výběr pracovišť dle námětů studentů (a dle dohody s pracovištěm)
Kontrakty jsou dle možností zaměřeny na metody získávání informací o uživateli, zejména na
rozhovor a pozorování. Studenti tohoto ročníku se účastní jako pozorovatelé, vedou záznam
o použitých metodách.
Hodnocení: skupinové po skončení souvislé praxe v rámci předmětu Odborný seminář.
2. ročník
Zimní i letní období:
třítýdenní souvislá praxe na konci období, volba pracoviště dle požadavků studenta
Kontrakty: jsou zaměřeny na prohlubování znalostí metod získávání informací o klientovi nejen v roli
pozorovatele, ale i v používání této metody samostatně- např. anamnestický rozhovor, rozhovor
s dítětem během sociálního šetření v rodině, vedení záznamového archu pozorování a dále na
101
Sociální práce
individuální případovou práci (dle možností zařízení). Cílem je umět zpracovat kazuistiku,
případovou analýzu a záznam šetření.
3. ročník
Zimní období:
třítýdenní souvislá praxe na závěr zimního období
Kontrakty jsou zaměřeny zcela individuálně dle potřeb studenta a dle možností pracoviště.Jsou
zaměřeny na samostatnost při práci s uživatelem – tedy na prohlubování profesních vědomostí
a dovedností, zaměření se na kritéria a kompetence, která se jeví jako slabší stránky studenta.
Volba pracoviště a zaměření kontraktů vyplývá po dohodě se studentem z výsledků individuálních
supervizí, z profesní orientace studentů a obvykle ze zvoleného tématu absolventské práce.
Letní období:
dvoutýdenní souvislá praxe na začátku letního období
Volba pracoviště a zaměření kontraktů je totožné se zimním obdobím.
Skupinové a individuální supervize probíhají v rámci předmětu Supervizní seminář.
Plán stanovuje individuálně student s konzultantem – tutorem odborné praxe ve škole. Studenti
kombinované formy vzdělávání vypracovávají kontrakty. Hodnocení důkazů splněných kompetencí
a supervize probíhá individuálně. Metody a techniky skupinové supervize jsou zařazeny do předmětu
Supervizní seminář.
Znalosti
-
zná služby poskytované jednotlivými sociálními zařízeními
má základní znalosti o organizační struktuře a poslání jednotlivých sociálních zařízení
zná kompetence sociálního pracovníka v rámci zařízení poskytujících sociální služby
zná zdroje a možnosti získávání informací o uživateli
zná způsob vedení dokumentace v písemné i elektronické podobě
orientuje se v možnostech propojení sociální práce s ostatními nápomocnými profesemi
zná praktické zásady pro realizaci plánování a projektování sociálních služeb
zná etické principy uplatňované v přístupu k uživatelům, ke spolupracovníkům na daném
pracovišti
zná zásady týmové práce
102
Sociální práce
Dovednosti
-
umí účinně komunikovat, přizpůsobit komunikaci různým typům uživatelů, zplnomocňovat
uživatele, vést rozhovor
umí získávat informace o uživateli z různých zdrojů dle specifik dané sociální služby
a zpracovat je do příslušné formy
umí pracovat s informacemi o uživateli, vést dokumentaci a zpracovat informace v podobě
kasuistiky a případové analýzy
umí analyzovat uživatele a navrhovat řešení s ohledem na možnosti uživatele
umí zvolit vhodnou metodu či metody poskytování služeb a intervence vzhledem k potřebám
a možnostem uživatele
umí hodnotit měnící se situaci v průběhu spolupráce s uživatelem, pokroky a účinnost spolu s
uživatelem
chápe supervizi jako metodu profesionálního růstu
Tyto znalosti a dovednosti vedou studenta k získání těchto postojů:
-
je odpovědný vůči sobě, klientům, profesi
rozumí etickým principům sociální práce a uplatňuje je v praxi
hodnotí vlastní rozvoj a vnímá důležitost celoživotního vzdělávání v profesi
chápe své postavení v týmu
umí posoudit své možnosti a omezení
umí zmapovat potřeby různých skupin uživatelů v rámci regionu a navrhovat řešení
dodržuje základní pravidla společenského styku a respektuje své kolegy
-
-
student prokáže 90% docházku v rámci průběžné praxe
student prokáže 90% docházku v rámci praxe souvislé
student prokáže 90% docházku v rámci individuálně řízené praxe v posledním období studia
během vzdělávání absolvuje jednu souvislou nebo průběžnou praxi v těchto třech typech
zařízení: 1. poradenských, 2. poskytujících přímou péči o uživatele, 3. úřadech zabývajících
se realizací sociální politiky státu
odevzdá zpracovanou kasuistiku, případovou analýzu
k hodnocení každé praxe předkládá hodnocení od pracovníka pověřeného vedením studenta
na pracovišti a písemnou zprávu z praxe, která obsahuje studentem uvedené důkazy
splněných cílů předem uvedených v kontraktu
8.20.6 Literatura
CHYTIL, Oldřich, MUSIL, Libor. Minimální standardy vzdělávání v sociální práci [online].
Dostupné z: http://www.asvsp.org/standardy.htm
103
Sociální práce
HAVRDOVÁ, Zuzana. Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační
studium. Projekt of Improving the Work of the Coordination Council for Minimum Standarts in
Social Work (GTAF II/WP 2/4 A). Praha: 1995.
ŠÍDLOVÁ, Vladislava. Praxe v sociální práci. Odborná praxe studia sociální práce na VOŠ.
(Vzorový sylabus). In: I. Tomeš(ed.) Vzdělávací standarty sociální práci pro středoškolský, vyšší
odborný a vysokoškolský stupeň vzdělání.
PROGRAM EU Phare ( GTAF III / WP 3/03-08). Závěrečná zpráva. Praha: 1997.
8.21
Krizová intervence
8.21.1 Anotace
Povinně volitelný vyučovací předmět Krizová intervence umožní studentům získat základní
teoretické informace o vzniku, průběhu a řešení náročných životních situací v životě člověka
a přehled základních postupů při práci s uživateli, kteří se v této situaci ocitli.
Výuka je zařazena nejdříve ve druhém ročníku. Obsah předmětu tvoří dva okruhy učiva - oblast
teorie a praktický nácvik metod práce s uživateli.
V teorii se výuka realizuje formou interaktivních přednášek, dále diskusí, případových supervizí, kde
jsou využívány a integrovány poznatky z předmětů Psychologie, Filosofie a etika, Teorie a metody
sociální práce, Sociální patologie a Zdravotní nauky.
Pro získání praktických dovedností se využívá modelových situací, kdy si každý student vyzkouší
kontaktní i telefonickou krizovou intervenci a je mu poskytnuta i následná supervize.
V oblasti teorie je cílem zprostředkovat studentům informace o cílech a významu tohoto druhu
sociální služby v současné společnosti, seznámit je se základními pojmy používanými v krizové
intervenci a profesními předpoklady pracovníka krizové intervence. Studenti získají informace
o příčinách a projevech krizových situací - o tzv. typologii krizí, pochopí význam krize (tj. klady
i zápory) pro praktický život člověka. Součástí teorie je také problematika hromadných neštěstí
a chování člověka za mimořádných situací.
104
Sociální práce
V rámci modelových situací si studenti vyzkouší základní formy krizové pomoci – kontaktní
i telefonickou, prohloubí si dovednost vést profesionální rozhovor. Dle výběru studenta je pořízen
jeden videozáznam. Cílem praktického nácviku je poskytnout studentům zpětnou vazbu o účinnosti
jejich intervence v neohrožujícím prostředí, společně nalézt další možnosti profesionálního růstu.
-
-
a rozsahu, které umožní studentům orientovat se v emergentních krizových stavech člověka
a zvolit odpovídající metodu intervence
poskytnout kvalitní supervizi, která bude studenta motivovat k potřebě dalšího
profesionálního růstu, důraz bude klást zejména na vytvoření atmosféry bezpečí
při praktickém cvičení v rámci modelových situací poskytnout studentům podněty
a informace za účelem bezpečného vedení krizové intervence
vést studenty k rozpoznání hranic svých pravomocí a možností použité metody
klást důraz na získání zejména praktických kompetencí studentů – viz. 8.21.4
-
-
Krizová intervence
- vymezení pojmu krize, vnímání krize současně jako příležitosti pro osobnostní růst
- přirozené vyrovnávací strategie, objektivní a subjektivní faktory určující zvládnutí
náročné životní situace, svépomoc, laická pomoc
- stručná historie krizové intervence
- právní aspekty krizové intervence
Typologie krizí
Formy krizové intervence
Profesionální předpoklady pracovníka krizové intervence
Etapy krizové intervence
Modelové situace
- příprava a realizace modelových situací ve spolupráci se studenty, pořízení videozáznamů
a následná supervize
Klíčové znalosti studenta v oblasti teorie:
-
orientuje se v emergentních krizových situacích
vnímá krizovou intervenci jako samostatnou metodu, která se nerovná léčbě, ale může mít
druhotný růstový i léčebný efekt
zná metody krizové intervence
105
-
Sociální práce
zná profesní etiku, respektuje jedinečnost pocitů, myšlenek, chování, potřeb, socio-kulturního
a náboženského pozadí člověka v krizi
v rámci profesní etiky umí vymezit hranice krizové intervence
zná pravidla chování člověka za mimořádných situací
Klíčové dovednosti:
-
umí posoudit situaci (sbírat data, zjistit spouštěč krize, posoudit riziko sebevraždy, napadení
a zmapovat zdroje sociální pomoci)
umí rozpoznat život ohrožující stavy a poskytnout první pomoc
umí navázat efektivní kontakt s uživatelem
umí dojednat zakázku
umí pracovat s katastrofickým scénářem
umí s klientem plánovat jak na úrovni reálné tak ideatorní
umí prověřovat aktuální limity uživatele
umí se rychle rozhodnout tzn. rychle aplikovat vědomosti i dovednosti
umí rychle přehodnocovat situaci
ovládá jednotlivé typy intervencí
zná hranice svých kompetencí
v rámci svých kompetencí umí zvládat řešení mimořádných situací
-
docházka 80 %
videozáznam z realizované modelové situace- kontaktní i telefonické krizové intervence
8.21.6 Literatura
Základní:
BAŠTECKÁ, Bohumila a kol. Psychosociální krizová spolupráce. Praha: Grada, 2013. 320 s. ISBN
978-80-247-4195-6
BAŠTECKÁ, Bohumila a kol. Terénní krizová práce. Praha: Grada,2005. 300 s. ISBN 80-247-0708X
BAŠTECKÁ, Bohumila, FIALOVÁ, Renata, HOLLÝ, Martin. Krizová intervence. Praha: Centrum
pro péči o duševní zdraví, pracovní texty k modulu v rámci projektu MATRA III, 2004
HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce.Praha: Osmium, 1999
KASTOVÁ, Verena. Krize a tvořivý přístup k ní. 1.vydání. Praha: Portál, 2000. 168 s. ISBN 807178-365-X
ŠPATENKOVÁ, Naděžda. a kol. Krizová intervence pro praxi. 2. aktualizované a doplněné vydání.
Praha: Grada Publishing, 2011. 200 s. ISBN 978-80-247-2624-3
106
Sociální práce
VODÁČKOVÁ, Daniela. a kol. Krizová intervence.Praha: Portál, 2012. 544 s. ISBN 978-80-2620212-7
Rozšiřující:
BAŠTECKÁ, Bohumila. Klinická psychologie v praxi .Praha: Portál, 2003. 400 s. ISBN 80-7178735-3
dítě. Praha: Grada, 1995. 245 s. ISBN 80-7169-192-5
GJURIČOVÁ, Šárka., KOCOURKOVÁ, Jana, KOUTEK, Jiří. Podoby násilí v rodině.1. vydání
Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2000. 104 s. ISBN 80-7021-416-3
GJURIČOVÁ, Šárka. Rodinná terapie. 1.vydání. Praha: Grada, 2003. 184 s. ISBN 80-247-0415-3
HORT, Vladimír,HRDLIČKA, Michal, KOCOURKOVÁ, Jana, aj. Dětská a adolescentní
psychiatrie.1. vydání. Praha: Portál, 2000. 496 s. ISBN 80-7178-472-9
KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 2. vydání. Praha: Portál, 1998. 400 s. ISBN 807178-280-7
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení.1. vydání. Praha: Grada, 1998. 136 s. ISBN 80-71-551-3
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Povídej, naslouchám.Praha: Návrat, 1993. ISBN 80-85495-43-0
KŘIVOHLAVÝ, Jaro, KACMARCZYK,Stanislav. Poslední úsek cesty. Praha: Návrat domů. 1995.
ISBN 80-85495-43-0
MATĚJČEK, Zdeněk, DYTRYCH, Zdeněk. Nevlastní rodiče a nevlastní děti.1. vydání. Praha:
Grada, 1999. 144 s. ISBN 80-7169-897-0
MATĚJČEK, Zdeněk. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí.3. přeprac. vydání.
Jinočany: H &H, 2001. ISBN 80-86022-92-7
ŘÍČAN, Pavel, KEJČÍŘOVÁ, Dana.a kol. Dětská klinická psychologie. 4. přeprac. a dopl. vydání.
Praha: Grada, 2006. 603 s. ISBN 80-247-1049-8.
SCHMIDBAUER, Wolfgang. Psychická úskalí pomáhajících profesí. 1. vydání. Praha: Portál,
2000.176 s. ISBN 80-7178-312-9
ŠIŠKOVÁ, Taťána. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1. vydání. Praha: Portál, 1998. 208 s. ISBN
80-7178-285-8
VANÍČKOVÁ, Eva, PROVAZNÍK, Kamil, MOUSSOVÁ – HADJ, Zuzana, SPILKOVÁ, Jana.
Sexuální násilí na dětech.1. vydání. Praha: Portál, 1999. 120 s. ISBN 80-7178-286-6
WEISS, Petr a kol. Sexuální zneužívání – pachatelé a oběti. 1.vydání. Praha: Grada Publishig, 2000.
212 s. ISBN 80-7169-795-8
WEISS, Petr. Sexuální deviace. Klasifikace. Diagnostika. 1. Vydání. Praha: Portál, 2008. 352 s. ISBN
978-80-7178-634-4
107
8.22
Sociální práce
Znaková řeč
8.22.1 Anotace
Povinně volitelný vyučovací předmět Znaková řeč umožní studentům získat základní dovednosti
v dorozumívání s neslyšícími. Výuka je zařazena nejdříve ve druhém ročníku.
Vlastní znak neslyšících je vizuálně pohybový signál, který je základní složkou tohoto jazyka.
Využívá řady přirozených posunků a vlastních znaků neslyšících. Zásoba znaků se neustále rozšiřuje
a obohacuje. Vizuálně pohybová komunikace a její použití při výchově a vzdělání neslyšících je
velmi diskutovanou otázkou. Jistou roli hraje fakt, že vizuálně pohybová komunikace je pro slyšící
velmi těžko poznatelná a zapamatovatelná (s výjimkou slyšících dětí neslyšících rodičů).
Obsah předmětu tvoří dva okruhy učiva- oblast teorie a praktický nácvik vizuálně pohybové
komunikace.
V teorii se výuka realizuje formou interaktivních přednášek a diskusí, kde jsou využívány
a integrovány poznatky z předmětů Psychologie, Teorie a metody sociální práce a Zdravotní nauky.
Pro získání praktických dovedností se využívá modelových situací, kdy si každý student postupně
osvojuje jednotlivé prvky vizuálně pohybové komunikace v různých situacích a prostředích.
V oblasti teorie je cílem zprostředkovat studentům informace o historických aspektech vzniku
a vývoje znakové řeči a problematice jejího používání v běžné komunikaci. Studenti se seznamují
s jednotlivými znaky znakované češtiny, což je téměř doslovný překlad mluveného projevu. Studenti
se seznamují také s rozdílem v používání znaků slyšícími a neslyšícími. Mnozí neslyšící znakované
češtině rozumějí, ale sami ji vůbec nepoužívají. Rozsah znakové zásoby ve znakované češtině je
větší, než ve vlastním znakovém jazyce neslyšících. Studenti si osvojují používání doprovodné
mimiky, která dává znakové řeči citový přízvuk a vyjadřuje tím jemné odstíny jednotlivých
mluvených slov. Dále si osvojují základy prstové abecedy, která se používá tam, kde chybí vhodný
znak. Studenti se učí i správně používat mluvenou řeč v komunikaci s neslyšícím.
-
předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o dané problematice
v uvedeném obsahu a rozsahu
vést studenty k porozumění způsobu myšlení a komunikování neslyšících
108
-
Sociální práce
seznámit studenty se specifiky komunikace s neslyšícími
zprostředkovat studentům osvojení základní zásoby znaků pro dorozumění v různých
oblastech sociální práce
naučit studenty navázat kontakt s neslyšícím, vytvořit atmosféru bezpečí a porozumění
a udržet pracovní vztah s klientem
naučit studenty vhodně používat doprovodnou mimiku a další prostředky neverbální
komunikace
vést studenty k ověřování míry porozumění neslyšícím v dané situaci
Úvod do znakového jazyka
Nácvik jednotlivých znakových pojmů
- pozdravy
- spojky a předložky
- osoby
- číslovky
- slovesa určená pro nutnou komunikaci v daném oboru
- zájmena
- určení času a doby
- přídavná jména
- bydlení
- dopravní prostředky
- barvy
- Průběžné opakování získaných pojmů formou jednoduchých vět
- Průběžný nácvik zpětné vazby ve znakovém jazyce
- Samostatné tvoření a ukazování jednoduchých vět v rámci získaných znaků
- Základní znaky pro sociální pojmy
- Základní zdravotní pojmy
- Průběžné opakování získaných pojmů formou jednoduchých vět
- Základní pojmy z právního minima
- Simulování sociální situace v praxi
Pozn.: Při výuce znakové řeči je většina vyučovacího času zaměřena hlavně na neustálé opakování
-
získaných znaků včetně zpětné vazby.
-
zná základní znaky nutné pro komunikaci s neslyšícími v oblasti zdravotní a sociální
109
-
Sociální práce
zná specifika komunikace s neslyšícími a rozumí způsobu myšlení neslyšících
zná zásady udržení profesionálního vztahu s neslyšícím
zná vhodné prostředky neverbální komunikace
zná profesní etiku, respektuje jedinečnost pocitů, myšlenek, chování
handicapovaného člověka
a
potřeb
-
prakticky ovládá znaky nutné pro komunikaci v oblasti zdravotní a sociální, umí je vhodně
doplnit neverbálními komunikačními prostředky
v komunikaci respektuje specifika komunikace s neslyšícími
umí ověřit míru porozumění neslyšícím v dané situaci a tuto zásadu v komunikaci vždy
respektuje
-
docházka 80 %
videozáznam z realizované modelové situace – komunikace s neslyšícím
8.22.6 Literatura
FREEMAN, Roger D., GARBIN,Clifton F., BOESE, Robert J. Tvé dítě neslyší. Praha: Federace
rodičů a přátel sluchově postižených, 1992. 359 s.
GABRIELOVÁ, Dagmar, PAUR Jaroslav, ZEMAN, Josef. Slovník znakové řeči. Praha: Horizont,
1988. 351 s.
RŮŽIČKOVÁ, Marie. Učíme se českou znakovou řeč .Praha: Septima, 1997. 119 s. ISBN 80-7216029-X
POTMĚŠIL, Miloň. Všeobecný slovník českého znakového jazyka. A-N. Praha: Fortuna, 2002. 494 s.
ISBN 80-7168-800-2.
POTMĚŠIL, Miloň. Všeobecný slovník českého znakového jazyka.O-Ž. Praha: Fortuna, 2004. 549 s.
ISBN 80-7168-917-3.
Videokazety
Základní slovník znakové řeči I – VIII. Plzeň: Pedagogické centrum, 1993.
8.23
Drogová závislost
8.23.1 Anotace
Cílem předmětu je seznámit studenty se současným stavem drogové problematiky ve světě a u nás.
Vymezuje pojem závislost, příčiny vzniku, závislostí, rizikové faktory, důsledky závislosti, druhy
závislosti, základní otázky prevence a léčby.
110
Sociální práce
Výuka je realizovaná formou interaktivních přednášek, cvičení, odborných besed,diskusí, prezentací
seminárních prací a ukázek praktických nácviků technik a postupů používaných v praxi. Předmět je
mezioborový a sjednocuje pojmově teoretické a praktické zkušenosti odborných pracovníků různých
profesí, působících v oblasti snižování poptávky po drogách.
Předmět je obsahově spjat s psychologií, sociologií, se sociální politikou, základy práva, se sociální
patologií, s teoriemi a metodami sociální práce, se zdravotní naukou, s filozofií a etikou, se základy
pedagogiky, krizovou intervencí a psychosociálním výcvikem. Na tyto předměty navazuje a využívá
k rozvoji klíčových kompetencí studentů v oblasti teorie i praxe preventivních protidrogových služeb,
léčbě a rehabilitaci a jednání s uživateli drog.
Studenti se seznámí s legislativou, institucemi a organizacemi, které působí v oblasti této
problematiky. Získají komplexní pohled na problematiku drogové závislosti. Dostanou informace
o historickém vývoji a vývojových koncepcích. Současně se naučí základní principy jednotlivých
přístupů k uživatelům drog, specifiky sociální práce se závislými a jejich rodinami. Osvojí si základní
diagnostiku závislostí a přístupy k řešení na státní i lokální úrovni. V oblasti metod získají soubor
praktických kompetencí k práci s příslušnými cílovými skupinami. Seznámí se s terapií závislostí
a budou schopni stanovit hranice pomoci a doporučit uživateli vhodný program drogové služby.
Získají přehled o systému vzdělávání, supervizí a akreditací programů v oblasti služeb pro drogově
závislé. Pod pojmem kompetence se rozumí praktická dovednost podložená vědomostmi z oblasti
teorie.
-
vést studenty k samostatnému vyhledávání informací z různých zdrojů a schopnosti s nimi
pracovat a aktualizovat je
vést studenty k poznání vlastních silných a slabých stránek a umění je zvládat a používat tuto
znalost ve své praktické práci
naučit studenty ovládat a volit vhodné metody duševní hygieny jako prevence syndromu
vyhoření a profesionální deformace
naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s uživateli a vést je k pochopení
potřebnosti tohoto přístupu pro úspěšnou intervenci
111
-
Sociální práce
naučit studenty vymezit v praxi hranice a možnosti služby a intervence
motivovat studenty k vnitřnímu přijetí etického kodexu jako vlastní ochrany a ochrany
uživatelů služby před zneužitím
Úvod do předmětu
-
základní pojmy užívané v oboru, literatura
historie a současnost v užívání návykových látek
definice závislosti podle WHO a MKN-10
Návykové látky-problémy a přístupy
-
úvod do drogové politiky
vývoj drogové scény v ČR, současná situace u nás a v Evropě
úmluvy OSN a zahraniční legislativa Mezinárodní organizace
legislativa ČR
Návykové chování a závislost
-
bio-psycho-sociální model závislosti
odvykací syndrom a craiving
vývojové aspekty vzniku a rozvoje závislosti
rodinné faktory vzniku, rozvoje a udržování závislosti
Rozdělení a účinek návykových látek
-
opiáty, alkohol
stimulanty
halucinogenní drogy, konopné drogy
léky, extáze
legální a tolerované
Základy diagnostiky uživatelů
-
zhodnocení uživatele, psychologická diagnostika
diagnostická kritéria, toxikologická vyšetření
psychologické a somatické komplikace, duální diagnózy
diagnostický rozhovor, závěry a indikace k léčbě
Včasné a krizové intervence
-
harm reduction- snižování poškození drogami
112
-
Sociální práce
poradenství, krizová intervence, motivační trénink
předlékařská a lékařská první pomoc při intoxikaci
zvládání akutní intoxikace, detoxifikace
Léčba a rehabilitace závislostí
-
mezioborový přístup, farmakologie závislostí
hlavní psychoterapeutické přístupy, terapeutický vztah
rodinná terapie, terapeutická komunita
sociální práce, svépomocné programy
Systém péče v ČR - obecné otázky
-
působnost ministerstev,
historie a faktory léčby, terapeutické možnosti
relaps a jeho prevence
supervize, hodnocení služeb
etika pracovníků a práva uživatelů
Systém péče – jednotlivé složky
-
systém péče v ČR
terénní programy, nízkoprahová centra
ambulantní a ústavní léčba, denní stacionáře
rezidenční léčba, doléčování, následná péče substituce
svépomocná léčba, svépomocné organizace
Specifické skupiny uživatelů
-
děti a mladiství, ženy, závislé matky s dětmi
uživatelé v konfliktu se zákonem a ve výkonu trestu
etnické minority, gambleři
Primární prevence
-
základní pojmy, východiska a přístupy
včasná intervence-úrovně a formy
pedagogické principy, vrstevnické skupiny
poradenství, programy, dovednosti a techniky
113
Sociální práce
-
-
umí definovat drogovou závislost jako sociální a autoregulační poruchu
umí rozlišit základní sociální poradenství a terapii závislosti
orientuje se v systému zajišťujícím zdravotní zabezpečení uživatelů a v systému zajišťujícím
sociální prevenci a léčbu
orientuje se v subjektech, které poskytují služby uživatelům drog v rámci platné legislativy
orientuje se v přístupech k uživateli:např. psychodynamický, psychosociální, kognitivněbehaviorální, humanistický, existenciální, systemický, režimový, úkolově orientovaný,
integrovaný
umí zvolit odpovídající metody a techniky práce s uživatelem drog a umí teoreticky
zdůvodnit jejich opodstatněnost
umí odlišit kompetence pomáhajících profesí v oblasti prevence, léčby a následné péče
v rámci profesní etiky umí vymezit hranice dané služby a hranice vztahu s uživatelem
zná zásady mapování drogové situace v regionu a plánování potřebnosti drogové prevence
v regionu
Klíčové dovednosti studenta v oblasti metod práce s uživatelem:
-
-
umí definovat cílové skupiny uživatelů drogových služeb
umí účinně komunikovat, tj. vytvářet podmínky pro otevřenou komunikaci mezi jednotlivci
a skupinami, účelně využívá prostředky verbální a neverbální komunikace
umí zpracovávat a vést přiměřenou dokumentaci o situaci uživatele drogové služby
zná metody a techniky práce v jednotlivých oblastech práce s uživateli drog- individuální
případová práce, práce se skupinou, práce s rodinou, komunitní práce, kontaktní a terénní
práce včetně streetworku
je schopen pomáhat uživatelům drog, přebírat zodpovědnost, vyvíjet kontrolu nad svým
chováním
umí zvládat osobní stresy, reflektovat je a umí odhalit jejich příčiny
umí identifikovat a zvládat předsudky a stereotypy, které negativně působí na práci s uživateli
-
docházka 80 %
seminární práce v rozsahu 8-10 stran na dané téma
114
Sociální práce
8.23.6 Literatura
BEČKOVÁ, Ilona. Farmakologie drogových závislostí. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1999. 112 s.
ISBN 80-7184-864-6.
KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti : mezioborový přístup, sv. 1-2. 1. vyd. Praha : Úřad
vlády, 2003. 640 s. ISBN 80-86734-05-6.
KALINA, Kamil. Psychoterapeutické systémy a jejich uplatnění v adiktologii. 1. vyd. Praha : Grada,
2013. 527 s. ISBN 978-80-247-4361-5.
KALINA, Kamil. Terapeutická komunita -- Obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí. 1. vyd.
Praha : Grada, 2008. 394 s. ISBN 978-80-247-2449-2.
MARÁDOVÁ, Eva. Prevence závislostí. 1. vyd. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 28 s.
ISBN 80-86991-70-9.
NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost : současné poznatky a perspektivy léčby. 2. aktual.
vyd. Praha : Portál, 2011. 176 s. ISBN 978-80-7367-908-8.
NEŠPOR, Karel. Sebeovládání. 1. vyd. Praha : Portál, 2013. 152 s. ISBN 978-80-262-0482-4.
ROTGERS, Frederick. Léčba drogových závislostí. 1. vyd. Praha : Grada, 1999. 260 s. ISBN 807169-836-9.
Seznam a definice výkonů drogových služeb. 1. vyd. Praha : Úřad vlády České republiky, 2006. 88 s.
ISBN 80-86734-81-1.
Adiktologie. Odborný časopis pro prevenci, léčbu a výzkum závislosti.1. lékařská fakulta UK Praha,
2001
DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 2. vyd. Praha : Maťa, 2004. 135 s. ISBN 80-7287-082-3.
EVANS, Keith. Válka bez konce, aneb, Krátký smutný příběh o dlouhé válce proti drogám. 1. vyd.
Praha : Volvox Globator, 2003. 110 s. ISBN 80-7207-508-X.
GALLÁ, Mauricie. Jak ve škole vytvořit zdravější prostředí : příručka o efektivní školní drogové
prevenci. 1. vyd. Praha : Úřad vlády České republiky, 2005. 156 s. ISBN 80-86734-38-2.
GANERI, Anita. Drogy : od extáze k agonii. 1. vyd. Praha : Amulet, 2001. 149 s. ISBN 80-8629970-8.
GÖHLERT, Fr.-Christoph. Od návyku k závislosti. 1. vyd. Praha : Ikar, 2001. 143 s. ISBN 80-7202950-9.
HANYKOVICS, Radek. Pro drogy nemá smysl umírat. 1. vyd. Praha : Albatros, 2006. 318 s.
ISBN 80-00-01846-2.
HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. 1. vyd. Praha : Sociologické
115
Sociální práce
HARTNOLL, Richard. Drogy a drogové závislosti : propojování výzkumu, politiky a praxe : co
jsme se už naučili a co bychom se ještě naučit měli. 1. vyd. Praha : Úřad vlády České
republiky, 2005. 96 s. ISBN 80-86734-45-5.
ILLE, Tom. Děti a drogy : fakta, informace, prevence. 2. upr. vyd. Praha : ISV, 2002. 55 s. ISBN 8085866-50-1.
KUBŮ, Pavel. Tanec a drogy 2000 a 2003: výsledky dotazníkové studie s příznivci elektronické
taneční hudby v České republice. 1. vyd. Praha : Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové
závislosti : Úřad vlády České republiky, 2006. 92 s. ISBN 80-86734-77-3.
MARHOUNOVÁ, Jana. Alkoholici, feťáci a gambleři. 1. vyd. Praha : Empatie, 1995. 110 s.
ISBN 80-901618-9-8.
NEŠPOR, Karel. Alkohol, drogy a vaše děti : jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat a jak
je zvládat. 4. rozš. vyd. Praha : Besip, 1997.128 s.
NEŠPOR, Karel. Jak poznat účinky drog a jaká mají rizika. 1. vyd. Praha : Státní zdravotní
ústav, 1997. 16 s. ISBN 80-7071-079-9.
NIKL, Jaroslav. Sociálně patologické jevy dětí a mládeže se zaměřením na jejich prevenci. 1. vyd.
Praha : Vydavatelství Policejní akademie, 2000. 100 s. ISBN 80-7251-033-9.
PÁNKOVÁ, Veronika. Vím, o čem mlčím : heroin, toxíci a konec jako sladké nic.
Olomouc : Votobia, 2001. 204 s. ISBN 80-7198-457-4.
POKORNÝ, Vratislav. Patologické závislosti. 2. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a
PRESTON, A. Drogy na předpis. II, Vše o metadonu. Olomouc : Votobia, 1999. 166 s. ISBN 807198-383-7.
RHODES, Tim. Terénní práce s uživateli drog : zásady a praxe. 1. vyd. Boskovice: Albert; Brno
: Sdružení Podané ruce, 1999. 70 s. ISBN 80-85834-71-5.
SADÍLEK, Petr. Poradenská činnost v oblasti závislostí poskytovaná prostřednictvím telefonu nebo
internetu. 1. vyd. Praha : Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 2006. 72 s.
ISBN 80-86734-89-7.
SHAPIRO, Harry. Drogy : obrazový průvodce. 1. vyd. Praha : Svojtka, 2005. 360 s. ISBN 80-7352295-0.
SKÁLA, Jaroslav. Alkohol a jiné (psychotropní) drogy : abuzus a závislost. Praha : Avicenum, 1986.
90 s.
SKÁLA, Jaroslav. --až na dno!? : fakta o alkoholu a jiných návykových látkách : (zneužívání a
závislost). 4. přeprac. a dop. vyd. Praha : Avicenum, 1988. 139 s.
VAVŘINKOVÁ, Blanka. Návykové látky v těhotenství. 1. vyd. Praha : Triton, 2006. 122 s. ISBN 807254-829-8.
Vondrka, Josef. Smrt jménem závislost. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 187 s. ISBN 80-7178-884-8.
ZÁŠKODNÁ, Helena. Závislost na drogách. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita, 2004. 64 s.
ISBN 80-7042-689-6.
ZIMMEROVÁ, Lynn. Marihuana : mýty a fakta. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 2003.
116
Sociální práce
242 s. ISBN 80-7207-463-6.
Adiktologie : odborný časopis pro prevenci, léčbu a výzkum závislosti. Tišnov : Sdružení Scan, 2001Průvodce bezpečnějším braním. Hradec Králové : Lakus, 2006. 15 s.
Užívání drog v EU : legislativní přístupy. 1. vyd. Praha : Úřad vlády České republiky, 2005. 48 s.
ISBN 80-86734-50-1.
Zaostřeno na drogy. Praha : Úřad vlády České republiky, 2003- . ISSN 1214-1089.
Závislosti a my : odborný časopis pro sociálně patologické jevy. Liberec : J. Vacek, 2000 ISSN 12138584.
8.24
Sociální pedagogika
8.24.1 Anotace
Cílem předmětu je seznámit studenty se současným pojetím sociální pedagogiky jako vědního oboru
a její aplikace při činnosti sociálního pracovníka s uživatelem.
Obsah předmětu tvoří teoretické znalosti z jednotlivých oblastí sociální pedagogiky a využití
vědomostí z předmětů úzce spjatých s danou problematikou (psychologie, sociologie, sociální
patologie, problematika dětí a mládeže, speciální pedagogika, sociálně právní ochrana dětí).
Získané poznatky vedou studenty k orientaci ve složitých sociálních situacích a k bezpředsudkovému
přístupu k problémům jedinců a skupin ve společnosti.
Výuka je realizována formou interaktivních přednášek a seminářů k vybraným problémům
a jevům. Vědomosti a dovednosti jsou využívány k rozvoji klíčových kompetencí studentů v oblasti
teorie i praxe péče o mládež.
Teoretickým cílem je zprostředkovat studentům informace z oblasti sociální pedagogiky včetně
historického vývoje oboru, poslouží základní orientaci v této oblasti a k získání uceleného
a utříděného pohledu na sociální pedagogiku.
Cílem předmětu je vybavit studenta základními kompetencemi potřebnými k pochopení podstaty či
povahy problému a k nalezení odpovídajícího řešení. Tzn. že výstupem je praktická dovednost
podložená vědomostmi z oblasti teorie tohoto předmětu. Studenti si osvojí problematiku historie
oboru u nás a v zahraničí, metodologická východiska, problematikou prostředí, komunikace
a oblastmi uplatnění poznatků sociální pedagogiky v praxi.
117
Sociální práce
-
naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu v profesi sociálního pedagoga
Historie sociální pedagogiky
-
počátky sociální pedagogiky
vznik sociální pedagogiky jako vědy
sociální pedagogika v zahraničí – Německo, Polsko a další země
sociální pedagogika u nás
Sociální pedagogika jako vědní disciplína
-
pojetí a předmět sociální pedagogiky
předmět sociální pedagogiky, vztah k dalším disciplínám
metodologická východiska
profese sociálního pracovníka
Prostředí a výchova
-
prostředí a jeho význam
socializace a výchova v kontextu sociální pedagogiky
funkčnost a dysfunkčnost socializačního procesu
psychické socializační procesy
funkce prostředí ve výchově
Přirozená prostředí
-
rodina, její funkce, proměny a současné problémy
118
-
Sociální práce
typy problémově zatížených rodin
vrstevnické skupiny
lokální prostředí a jeho role ve výchově člověka
Škola a výchovná zařízení
-
charakter socializačního a výchovného prostředí školy
funkce školy a výchovných zařízení
sociálně-psychické klima výchovných zařízení
výuka jako řízená socializace
sociálně výchovná a preventivní činnost ve škole a ve výchovných zařízeních
sociálně patologické jevy a sociální deviace ve školním prostředí
projevy sociálních deviací a rizikového chování ve školním prostředí
sociální pedagogika a preventivní programy pro školy
Sociálně pedagogická komunikace
-
podstata sociálně pedagogické komunikace
výuková komunikace
masová komunikace
Sociální pedagogika jako životní pomoc
-
pomáhání a dobrovolnická činnost
pomoc při řešení krizových životních situací
sociálně výchovné působení v prevenci a terapii
výchova v multikulturní společnosti
výchova ke zdravému životnímu stylu
Sociální pedagogika v praxi
-
metody sociálně výchovné činnosti
sociálně výchovná činnost v terénu
komunita a komunitní práce
Klíčové znalosti v oblasti teorie:
-
umí definovat sociální pedagogiku jako obor a jeho specifickou činnost
stavu v oboru
umí se orientovat v jednotlivých kategoriích sociální pedagogiky, příčinách jevů
a vývojových tendencích
119
-
Sociální práce
umí navázat kontakty s příslušnou skupinou klientů a získat je pro spolupráci
dokáže uživatelům nabídnout konkrétní sociální služby i jinou formu pomoci např. zdravotní,
vzdělávací, výchovné
zná profesní etiku při práci s klienty
při jednání s klienty se snaží nepodlehnout nesprávným postojům a jednání uživatelů
Klíčové dovednosti v oblasti praktické činnosti:
-
zná možnosti pomoci v jednotlivých oborech sociální pedagogiky a umí z nich vyvodit závěry
pro svou práci
zná metody a techniky práce v jednotlivých oblastech sociálně pedagogické práce s klienty
(individuální případová práce, práce s rodinou, kontaktní a terénní práce)
umí identifikovat a zvládat předsudky a stereotypy, které negativně působí na práci s dětmi
-
docházka 80 % v zimním a letním období
8.24.6 Literatura
HELUS, Z. Sociální psychologie pro pedagogy. 1. vyd. Praha : Grada, 2006. 288 s. ISBN 978-80247-1168-3
KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha : Portál 2014, 216 s. ISBN 978-80-262-06439.
PROCHÁZKA, M. Sociální pedagogika. 1. vyd. Praha : Grada, 2012, 208 s. ISBN 978-80-247-34705.
2014. 816 s. ISBN 978-80-262-0696-5.
ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program: nástroje pro prevenci,
nápravu a integraci. 3. vyd. Praha : Portál, 2011. 207 s. ISBN 978-80-262-0044-4.
dítě. 1. vyd. Praha : Grada,1995. 245 s. ISBN 80-7169-192-5.
120
Sociální práce
FISCHER, S., ŠKODA, J. Speciální pedagogika. 2. vyd. Praha : Triton, 2014. 304 s. ISBN 978-807387-792-7.
HILL, G. Moderní psychologie : hlavní oblasti současného studia lidské psychiky. 1. vyd. Praha :
Portál, 2004. 283 s. ISBN 80-7178-641-1.
HRDLIČKA, M., KOMÁREK, V. Dětský autismus. 1. vyd. Praha : Portál, 2004, 208 s. ISBN 807178-813-9.
HOEKSEMA-S.Nole, FREDDRICKSON, B.L., LOFTUS, G.R., WAGENAAR, W.A. Psychologie
Atkinsonové a Hilgarda. 3. aktualiz. vyd., Praha : Portál, 2012. 888 s. ISBN 978-80-262-0083-3.
KOLÁŘ,M. Bolest šikanování. 2. vyd. Praha : Portál, 2005. 256 s. ISBN 80-7367-014-3.
KOUKOLÍK, F.,DRTILOVÁ, J. Vzpoura deprivantů : nestvůry, nástroje, obrana. 2. přeprac. vyd.
Praha : Makropulos, 1996. 327 s. ISBN 80-7262-410-5.
KOUKOLÍK, F.,DRTILOVÁ, J. Život s deprivanty I., Zlo na každý den. 1. vyd. Praha : Golém, 2001.
390 s. ISBN 80-7262-089-4.
programy, prevence kriminality mládeže]. 3. rozš a aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2011. 344 s. ISBN
978-80-7367-825-8.
MŠMT. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně
patologických jevů u dětí a mládeže (Č.j.14514/2000-51). Praha : MŠMT 2000.
MŠMT. Metodický pokyn MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení
(Č.j. 28275/2000-22). Praha : MŠMT, 2000.
PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. vyd. Brno : Paido, 2006, 404 s. ISBN 80-7315120-0.
SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha : Grada, 2007, 160 s. ISBN 978-80-247-1733-3.
ŠOTOLOVÁ, Eva. Vzdělávání Romů. 1.vyd. Praha : Karolinum, 2013. 156 s. ISBN 978-80-2461909-5.
ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. 11. vyd. Praha : Portál, 2009. 264 s. ISBN 978-80-7367-514-1.
8.25
8.25.1 Anotace
Cílem předmětu je seznámit studenty se současným pojetím speciální pedagogiky jako vědního oboru
a jeho aplikace při činnosti sociálního pracovníka s uživatelem.
Obsah předmětu tvoří teoretické znalosti z jednotlivých oblastí speciální pedagogiky a využití
vědomostí z předmětů úzce spjatých s danou problematikou (psychologie, sociologie, sociální
patologie, znaková řeč, problematika dětí a mládeže, sociální pedagogika, sociálně právní ochrana
121
Sociální práce
dětí). Získané poznatky vedou studenty k bezpředsudkovému přístupu k problémům jedinců a skupin
ve společnosti.
Vědomosti a dovednosti jsou využívány k rozvoji klíčových kompetencí studentů v oblasti teorie
i praxe péče o mládež.
Teoretickým cílem je zprostředkovat studentům informace z oblasti speciální pedagogiky včetně
historického vývoje oboru, poslouží základní orientaci v této oblasti a k získání uceleného
a utříděného pohledu na speciální pedagogiku.
Cílem předmětu je vybavit studenta základními kompetencemi potřebných v přístupu k jedincům
s postižením. Tzn. že výstupem je praktická dovednost podložená vědomostmi z oblasti teorie tohoto
předmětu.
Studenti si osvojí problematiku edukace a rozvoje osob se zdravotními a tělesnými handicapy a osob
s mentálním postižením. Dále se seznámí s problematikou vývojových poruch chování a sociálních
vztahů, s poruchami učení a autismem.
-
naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s osobami zdravotně a tělesně
postiženými a vést je k pochopení potřebnosti tohoto přístupu pro úspěšnou intervenci
122
Sociální práce
Úvod do studia speciální pedagogiky
-
vymezení pojmu
pojetí a charakter speciální pedagogiky
členění speciální pedagogiky
znevýhodnění a integrace, inkluzivní vzdělávání
člověk s postižením ve společnosti – sociální péče, sociální služby
Prevence, diagnostika, terapie a poradenství ve speciální pedagogice
-
příčiny vzniku poruch, vad a postižení
prevence
speciálně pedagogická diagnostika
náprava, terapie, kompenzace a rehabilitace
poradenství
Somatopedie
-
vymezení zdravotního a tělesného postižení
etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace
specifika života osob s tělesným a zdravotním postižením
možnosti edukace a inkluze handicapovaných osob
Zdravotní znevýhodnění
-
základní vymezení zdravotního znevýhodnění
epilepsie
alergie a astma
vzdělávání a pracovní uplatnění osob se zdravotním znevýhodněním
Psychopedie
-
mentální postižení - etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace
specifika života osob s mentálním postižením
možnosti edukace a inkluze osob s mentálním postižením
domovy pro osoby zdravotně postižené
Surdopedie
-
sluchové postižení - etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace
specifika života osob se sluchovým postižením
možnosti edukace a inkluze osob se sluchovým postižením
123
Sociální práce
Oftalmopedie
-
zrakové postižení - etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace
specifika života osob se zrakovým postižením
možnosti edukace a inkluze osob se zrakovým postižením
Logopedie
-
vady a poruchy řeči - etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace
alternativní komunikace
specifika života osob s narušenou komunikací
možnosti edukace a inkluze osob s poruchou řeči
systém poskytování logopedické intervence
Specifické poruchy školních dovedností a motorické funkce
-
poruchy učení - etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace
lateralita
lehká mozková dysfunkce a syndromy ADD a ADHD
organizace péče o žáky se specifickými poruchami učení
Etopedie
-
poruchy chování a emocí - etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace
podmínky edukce dětí s poruchami chování nebo emocí
sociokulturní znevýhodnění a inkluzivní vzdělávání
delikventní chování
Speciální pedagogika osob s kombinovanými vadami
-
specifické kombinace vad a poruch
specifický přístup k jedincům s kombinovanými vadami
Autismus
-
historický vývoj, koncepce, terminologie
neurobiologický a psychologický model postižení
klinický obraz dětského autismu
diagnostika autismu
výchovné a vzdělávací postupy u dětí s autismem
Speciální pedagogika osob v období senia
-
postižení u starších lidí
124
-
Sociální práce
kvalita života a rozvoj postižených osob v období senia
specifika přístupu k seniorům s postižením
Klíčové znalosti v oblasti teorie:
-
umí definovat speciální pedagogiku jako obor a jeho specifickou činnost
stavu v oboru
umí se orientovat ve speciálně pedagogických jevech, jejich příčinách a vývojových
tendencích
umí navázat kontakty s postiženými osobami a získat je pro spolupráci
dokáže uživatelům nabídnout konkrétní sociální služby i jinou formu pomoci např. zdravotní
zná profesní etiku při práci s postiženými jedinci
při jednání s postiženými osobami se snaží nepodlehnout nesprávným postojům a jednání
uživatelů
Klíčové dovednosti v oblasti praktické činnosti:
-
zná možnosti pomoci v jednotlivých oborech speciální pedagogiky a umí z nich vyvodit
závěry pro svou práci
zná metody a techniky práce v jednotlivých oblastech práce s osobami postiženými
(individuální případová práce, práce s rodinou, kontaktní a terénní práce)
-
docházka 80 % v zimním a letním období
8.25.6 Literatura
FISCHER, S., ŠKODA, J. Speciální pedagogika. 2. vyd. Praha : Triton, 2014. 304 s. ISBN 978-807387-792-7.
HRDLIČKA, M., KOMÁREK, V. Dětský autismus. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 208 s. ISBN 807178-813-9.
125
Sociální práce
PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. vyd. Brno : Paido, 2006. 404 s. ISBN 80-7315120-0.
SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 160 s. ISBN 978-80-247-1733-3.
ŠAUEROVÁ, M., ŠPAČKOVÁ, K., NECHLEBOVÁ, E. Speciální pedagogika v praxi. 1. vyd.
Praha : Grada, 2013. 248 s. ISBN 978-80-247-4369-1.
2014. 816 s. ISBN 978-80-262-0696-5.
HEIDBRINK, H. Psychologie morálního vývoje. 1. vyd. Praha : Portál, 1997. 175 s. ISBN 80-7178154-1.
HILL, G. Moderní psychologie : hlavní oblasti současného studia lidské psychiky. 1. vyd. Praha :
Portál, 2004. 283 s. ISBN 80-7178-641-1.
HOEKSEMA-S.Nole, FREDDRICKSON, B.L., LOFTUS, G.R., WAGENAAR, W.A. Psychologie
Atkinsonové a Hilgarda. 3. aktualiz. vyd., Praha : Portál, 2012. 888 s. ISBN 978-80-262-0083-3.
KOLÁŘ,Michal. Bolest šikanování. 2. vyd. Praha : Portál, 2005. 256 s. ISBN 80-7367-014-3.
MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro speciální pedagogy. 2. vyd. Praha : Karolinum, 1994. 263 s.
ISBN 80-7066-980-2.
programy, prevence kriminality mládeže]. 3. rozš. a aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2011. 344 s. ISBN
978-80-7367-825-8.
POKORNÁ, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. 4. přepr. a rozš. vyd. Praha :
Portál, 2010. 336 s. ISBN 978-80-7367-817-3.
PTÁČEK, R. Poruchy chování v dětském věku. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 24 s.
ISBN 80-86991-81-4.
SPOUSTA, V. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita,
1995. 105 s. ISBN 80-210-0172-0.
ŠKODOVÁ, V., JEDLIČKA, I. Klinická logopedie. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 615 s. ISBN 807178-546-6.
ŠOTOLOVÁ, Eva. Vzdělávání Romů. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2013. 156 s. ISBN 978-80-2461909-5.
ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. 4. vyd. Praha : Portál, 2011. 221 s. ISBN 978-80-7367-889-0.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. rozš. a přepr. vyd. Praha : Portál,
2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3.
ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program: nástroje pro prevenci,
nápravu a integraci. 3. vyd. Praha : Portál, 2011. 207 s. ISBN 978-80-262-0044-4.
126
Sociální práce
ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. 11. vyd. Praha : Portál, 2009. 264 s. ISBN 978-80-7367-514-1.
Vyhláška MŠMT ČR č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími
potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Sbírka zákonů ČR, 2005, částka 20.
Zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních
a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Sbírka zákonů ČR,
2006, částka 48.
Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání.
Sbírka zákonů ČR, 2004, částka 190.
Zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči. Sbírka zákonů ČR, 1998, částka 54.
8.26
Gerontologie
8.26.1 Anotace
Předmět umožní studentům získat základní znalosti a dovednosti potřebné pro porozumění fyzickým
a psychickým změnám stárnoucího a starého člověka a získat kompetence pro odbornou sociálně
terapeutickou práci s klienty. Jedná se zejména o motivaci ke zdravějšímu a aktivnějšímu stárnutí.
Dále se zaměřuje na zprostředkování informací o možnostech sociální práce se seniory ať už
v přirozeném prostředí nebo v institucionální péči.
Výuka navazuje na znalosti z předmětů Zdravotní nauka, Psychologie, Sociální patologie a Metody
sociální práce. Předmět má část teoretickou (viz rozpis učiva) a část praktickou – exkurze do
sociálních zařízení, besedy s klienty, ukázka aktivačních programů, nácvik praktických dovedností,
vedení rozhovorů s klienty, konzultace, rozbor problematických situací.
Cílem vyučovacího předmětu je naučit studenty analyzovat chování starých lidí a seznámit je
s formami přístupů a řešením jejich problémů. Dále je cílem zprostředkovat studentům informace
o problematice zařazení seniorů do společnosti. Cílem je rovněž zaměřit se na problematiku
institucionální péče, na její rizika a dále průběžné ovlivňování hodnotové orientace studentů tak, aby
chápali problematiku této skupiny obyvatelstva a dokázali jí profesně zvládnout.
Historické základy a teorie gerontologie
-
pohledy na období stárnutí a stáří v historii, teorie stárnutí, mýty a předsudky, současné
vědecké poznatky
127
Sociální práce
Proces stárnutí a jeho zvláštnosti
-
involuční fyziologické a psychické změny stárnoucího a starého člověka, zdravé a nemocné
stáří
Geront ve vztahu k sociálnímu začlenění ve společnosti
-
vztahy v rodině a ve společnosti, osamělý, týraný a zneužívaný starý člověk, krizová
intervence
problémy hospitalizace klienta a zajištění péče, specifika umírání a smrti
Zajištění základní péče a psychosociální terapie
-
-
organizace života seniorů v institucionální péči, možnosti pobytové, ambulantní a terénní
péče o starého člověka, profesionální předpoklady pro práci v gerontologii, současné trendy
zajištění péče ve světě, změny v této oblasti dle zákona o sociálních službách u nás
psychosociální terapie jako součást komplexního přístupu k těmto klientům – geronti jako
součást společnosti
8.26.4 Klíčové kompetence studenta
-
-
absolvent má přehled o psychických a fyzických příznacích stáří, zná základní typy
somatických a duševních onemocnění ve stáří
je seznámen s problematikou osamělého starého člověka a je připraven zvládnout základní
způsoby řešení problémů této věkové kategorie
rozumí otázce hospitalizace starého člověka
zná způsoby humánního a etického přístupu k umírajícímu
ovládá a umí v práci uplatnit základní metody individuální, skupinové, rodinné
a psychosociální terapie u této kategorie klientů, umí při kontaktu s nimi užívat vhodné
komunikační prostředky
dokáže získané poznatky aplikovat v sociální práci v různých typech zařízení i v terénní práci
ke starým klientům přistupuje s empatií a vědomím jejich práv
získanými znalostmi a dovednostmi umí zvládnout poskytování základního a po získání praxe
i odborného sociálního poradenství pro řešení problémů této kategorie klientů
-
docházka 80 %
písemný test
128
Sociální práce
8.26.6 Literatura
Povinná:
BOLOMSKÁ, Barbora, ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Reminiscenční terapie. 1. Vydání. Praha: Galén,
2011. 112 s. ISBN 978-80-7262-711-0
DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar, HROZENSKÁ, Martina. Sociální péče o seniory. Praha: Grada 2013.
192 s. ISBN 978-80-247-4139-0
FRIEDLOVÁ, Karolína. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. Praha: Grada, 2007. 168 s.
ISBN 80-247-1314-4
HAŠKOVCOVÁ, Helena. Sociální gerontologie. 1. Vydání. Praha: Galén, 2012. 194 s. ISBN 97880-7262-900-8
HAUKE, Marcela. Pečovatelská služba a individuální plánování. Praha: Grada, 2011. 136 s. ISBN
978-80-247-3849-9
HAUKE, Marcela. Zvládání problémových situací se seniory.Praha: Grada, 2014. 128 s. ISBN 97880-247-5216-7
GRUBEROVÁ, Božena. Gerontologie. 1. vyd. České Budějovice: JU České Budějovice 1998. 86
s.ISBN 80-7040-286-5
MALÍKOVÁ,Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních.Praha: Grada, 2010. 328 s.
ISBN 978-80-247-3148-3
PICHAUD, Clément, THAREAUOVÁ, Isabelle. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Praha: Portál 1998.
160 s. ISBN 80-7178-184-3
POKORNÁ, Andrea. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. 160 s. ISBN 978-80-247-3271-8
RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. 1.vyd. Praha: Grada Publishing 1999. 88 s. ISBN
80-7169-551-3
SÝKOROVÁ, Dana. Autonomie ve stáří. Kapitoly z gerontosociologie. Praha: Slon, 2007. 285 s.
ISBN 978-80-86429-62-5
SCHWINGHAMMER,Ylva, WEHNER, Lore. Smyslová aktivizace v péči o seniory a klienty
s demencí. Praha: Grada, 2013. 144 s. ISBN 978-80-247-4423-0
8.27
Zdravotní tělesná výchova s metodikou
8.27.1 Anotace
Předmět poskytuje studentům soubor teoretických poznatků a praktických dovedností, který pomůže
rozpoznat a pochopit, popř. odstranit, zamezit či alespoň zmírnit působení vlivů zhoršujících
zdravotní stav.
Předmětu je rozčleněn na oblast teoretických poznatků, vyrovnávacích a rozvíjejících cvičení.
Předmět ZTV navazuje na znalosti hlavně ze základů anatomie a fyziologie člověka.
129
Sociální práce
8.27.2 Cíle vyučovacího předmět
Propojením úkolů zdravotních, výchovných a vzdělávacích se studentům přibližuje poznání
celistvosti organismu nadaného duševním životem. V souvislosti s tím se rozvíjí uvědomění jednoty
a vzájemné souvislosti tělesného a duševního zdraví.
Vyučující se zejména snaží:
-
předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru
motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání
koncipovat přiměřený pohybový režim jako nedílnou součást zdravého životního stylu se
zaměřením především na vlastní osobu a rodinu
naučit se správně volit tělovýchovné prostředky při různých typech oslabení a to se zřetelem
na hledisko biologické, psychologické i společenské
rozvinout schopnosti k vedení vybraných cvičení, tělovýchovných aktivit a cvičebních
jednotek
Teorie rehabilitační TV
-
prostředky a formy zdravotní tělesné výchovy, názvosloví, skladba cvičební jednotky
tělesný a funkční rozvoj jedince, fyziologie tělesných funkcí
rozbor jednotlivých částí pohybového systému (páteř, končetiny, klouby, svaly) a jeho
hodnocení (držení těla, chůze, pohybové stereotypy), kloubní pohyblivost, svalová rovnováha
poruchy funkce hybného systému statické i dynamické (vadné držení těla, vybočení páteře,
poruchy hybné funkce v jednotlivých oddílech páteře)
oslabení vnitřních orgánů - oběhový systém, dýchací systém, oslabení endokrinní
a metabolická (včetně obezity), oslabení nervová a psychická
pohybová aktivita v závislosti na věkových kategoriích a tělesné zdatnosti, vliv imobilizace
Praxe rehabilitační TV
-
základní cvičební polohy
cvičení pro správné držení těla a jednotlivé svalové skupiny
různé formy cvičení (relaxační cvičení, dechová, základy kalanetiky, strečinku, cvičení
s míči)
vyrovnávací cvičení při svalové nerovnováze, odchylném zakřivení páteře, poruchách horních
a dolních končetin
vyrovnávací cvičení při jednotlivých kategoriích oslabení vnitřního systému
zvláštnosti tělovýchovných aktivit, první pomoc
130
-
Sociální práce
rozvíjející cvičení: základy sportovních her, plavání, návštěva fitness, cvičení a pobyt
v přírodě
-
umí hodnotit pohybový systém a aplikovat základní vyrovnávací prostředky
umí rozeznat poruchy svalové rovnováhy a pohybových stereotypů
zná obecné zásady vyrovnání poruch svalové rovnováhy
zná zákonitosti fyziologie tělesných cvičení
orientuje se v onemocnění vnitřního systému
zná vyrovnávací cvičení při jednotlivých kategoriích oslabení
zná psychologické aspekty zdravotních oslabení
umí pochopit omezení odvozená ze zdravotních oslabení
umí zařadit regeneraci a rekondici jako nedílnou součást správného životního stylu
zná zásady pohybového režimu, životosprávy a životního stylu pro harmonický rozvoj
jedince
-
docházka 80 %
písemný test
8.27.6 Literatura
BURSOVÁ, Marta. Kompenzační cvičení: uvolňovací, protahovací, posilovací. 1. vyd. Praha: Grada,
2005, 195 s. Fitness, síla, kondice. ISBN 80-247-0948-1.
DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 532 s. ISBN 978-80-247-3240-4.
DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie: [učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium]. Vyd. 2.,
přeprac. a dopl. Olomouc: Epava, 2000, 480 s. ISBN 80-862-9705-5.
HALADOVÁ, Eva. Léčebná tělesná výchova: cvičení. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků
ve zdravotnictví v Brně, 1997, 134 s. ISBN 80-701-3236-1.
HOŠKOVÁ, Blanka. Vademecum: zdravotní tělesná výchova (druhy oslabení). 1. vyd. Praha:
Karolinum, 2012, 130 s. ISBN 978-802-4621-371.
MOUREK, Jindřich. Fyziologie: učebnice pro studenty zdravotnických oborů. 1. vyd. Praha: Grada,
2005, 208 s. ISBN 80-247-1190-7.
PRANG, Michael Dirk. Sportujeme pro zdraví?: 77 nepravdivých tvrzení kolem fitness. Vyd. 1.
Praha: Ikar, 2013, 142 s. ISBN 978-802-4919-768.
RAŠEV, Eugen. Škola zad: [nejen bolestí zad vás zbaví]. Vyd. 1. Ilustrace Petr Pačes. Praha: Direkta,
1992, 222 s. ISBN 80-900-2726-1.
131
8.28
Sociální práce
8.28.1 Anotace
Volitelný vyučovací předmět Multikulturní společnost umožní studentům získat základní teoretické
informace o problematice multikulturality v dnešním světě, o problematice migrace, o jejích
předpokládaných trendech a zákonitostech. Výuka je zařazena nejdříve ve druhém ročníku.
Obsah předmětu tvoří dva okruhy učiva- oblast teorie a oblast praxe. Praxe je realizována formou
besed se zástupci národnostních menšin a etnik žijících na území České republiky a dále se zástupci
církví a náboženských hnutí registrovaných na území ČR, kde studenti mají možnost přímého
kontaktu a diskuse. Besedy se odehrávají buď ve škole nebo dle aktuálních možností v přirozeném
prostředí (společenské sály, kde se scházejí příslušníci etnik a národnostních menšin, nebo chrámy,
kostely, modlitebny atp.).
V teorii se výuka realizuje formou interaktivních přednášek, dále diskusí, případových studií, kde
jsou využívány a integrovány poznatky z předmětů Psychologie, Filosofie a etika, Teorie a metody
sociální práce, Sociální patologie, Zdravotní nauky a Krizová intervence, Právo a Sociální politika,
Sociologie.
V oblasti teorie je cílem zprostředkovat studentům základní demografický a geografický pohled na
migraci, její příčiny, zákonitosti a důsledky, dále zprostředkovat informace o související legislativě
a seznámit studenty se základními pojmy a problematikou jejich interpretace. Dále zprostředkovat
studentům problematiku komunikace z pohledu různých kultur se zaměřením na faktory, které ji
komplikují a seznámit je s profesními předpoklady sociálního pracovníka zabývajícího se touto
problematikou.
-
-
a rozsahu, které umožní studentům orientovat se v základních pojmech a pochopit historicko
společenské podmínky utváření zvyků, tradic a životního způsobu lidských společenství
včetně způsobů komunikace
předat teoretické informace o způsobu utváření předsudků ve vztahu k jiným etnikům
a pomocí psychosociálních her umožnit praktické ověření těchto informací
132
-
-
Sociální práce
poskytnout kvalitní supervizi, která studentům umožní zmapování vlastních předsudků
v mezilidských vztazích a možné způsoby překonávání těchto předsudků, to vše v atmosféře
bezpečí
poskytnout informace o podmínkách soužití etnik v občanské komunitě
poskytnout informace o kompetencích komunitního pracovníka a vhodných metodách práce
v občanské komunitě
v návaznosti na předmět Metody sociální práce prohloubit znalosti v oblasti sociální práce
s azylanty a cizinci
-
Teoretická východiska, vymezení základních pojmů a problematika jejich interpretace
Problematika sociální změny
Příčiny a zdroje etnických a náboženských konfliktů
Cizinci a migranti v České republice (základní informace)
Romové v České republice
Církve a náboženská hnutí registrovaná v České republice
Sekty, sektářství
Profesionální předpoklady pracovníka v oblasti práce s etniky, menšinami, cizinci a migranty
-
orientuje se v základních pojmech
chápe podstatu vzniku chyb v sociální percepci
chápe podstatu vzniku xenofobních a rasistických postojů
chápe příčiny a zdroje etnických a náboženských konfliktů
má základní přehled o kultuře, zvycích a tradicích etnik a menšin žijících na území České
republiky
má základní přehled o církvích a náboženských hnutích registrovaných na území České
republiky
má základní informace o problematice sekt a sektářství
zná profesní etiku, respektuje jedinečnost pocitů, myšlenek,chování a potřeb člověka v rámci
daného životního stylu
zná metody práce sociálního pracovníka v občanské komunitě
orientuje se v legislativě související s danou problematikou
-
umí dojednat zakázku
je schopen sebereflexe v souvislosti s chybami v sociální percepci
133
-
Sociální práce
rozpozná příznaky patologické závislosti na skupině (sektě)
je schopen hledat a pojmenovávat v konkrétní situaci příčiny a zdroje etnických
a náboženských konfliktů, umí navrhnout postupy k jejich řešení
zná techniku vyjednávání
zná hranice svých kompetencí
-
docházka 80 %
8.28.6 Literatura
Základní :
BAKALÁŘ, Petr. Tabu v sociálních vědách. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-135-2.
KELLER, Jan. Dvanáct omylů sociologie.1. vyd.Praha: SLON, 1995. ISBN 80-85850-09-5
SOKOL, Jan. Filosofická antropolgie.1. vyd., 224 s., Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-627-6
ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001. 188 s.
ISBN 80-7178-648-9.
TESAŘ, Filip. Etnické konflikty. 1. vyd., Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-097-9
Rozšiřující:
al-QARÁDÁWÍ, J. Povolené a zakázané v Islámu.Praha: Islámská nadace, 2001
Bible- ekumenické vydání z roku 1985. 2. katolické vydání. Praha: Zvon, 1991. ISBN 81-7113-009-5
KNIPE, David M. Hinduismus- experimenty s posvátnem. 1. vydání. Praha: Prostor, 1997. ISBN 8085190-57-5
DAVIDOVÁ, Eva. Cesty Romů.Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995. ISBN 807067-533-8
Kapitoly z multikulturní tolerance. Praha. 2002. ISBN 80-902345-5-9
Kapitoly z multikulturní tolerance II. Praha. 2004.
PAVLINCOVÁ, Helena a kol. Slovník Judaismus, křesťanství, islám. 1. vyd. 472 s.Praha: Mladá
fronta, 1994. ISBN 80-204-0440-6
SADEK, Vladimír, FRANKOVÁ, Anita, ŠEDINOVÁ, Jiřina. Židovské dějiny, kultura a náboženství.
1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-25998-7
RIDLEY, Matt. Původ ctnosti. 1. vyd. 296 s., Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-351-X
LORENZ, Konrad. Osm smrtelných hříchů. Praha: Panorama, 1990. 99 s. ISBN 80-7038-212-0.
134
8.29
Sociální práce
Problematika dětí a mládeže
8.29.1 Anotace
Předmět se zabývá mládeží jako průřezovým a mezioborovým tématem Cílem předmětu je seznámit
studenty se současným stavem poznání specifiky mládeže ve světě a u nás. Má za úkol naučit
studenta komplexnímu pohledu na problematiku mládeže jako specifické skupiny obyvatelstva.
Vymezuje pojem mládež, její statut, vztahy, rizikové faktory, důsledky příslušnosti k této skupině
obyvatel.
Výuka je realizovaná formou interaktivních přednášek, cvičení, odborných besed,diskusí, prezentací
seminárních prací a ukázek praktických nácviků technik a postupů používaných v praxi při práci
s mládeží. Předmět je mezioborový a sjednocuje pojmově teoretické a praktické zkušenosti
odborných pracovníků různých profesí, působících v oblasti péče o mládež.
Předmět je obsahově spjat s psychologií, sociologií, se sociální politikou, základy práva, se sociální
patologií, drogovou závislostí, s teoriemi a metodami sociální práce, se zdravotní naukou, s filozofií
a etikou, se základy pedagogiky, krizovou intervencí a psychosociálním výcvikem. Na tyto předměty
navazuje a využívá k rozvoji klíčových kompetencí studentů v oblasti teorie i praxe péče o mládež .
Studenti se seznámí s mezinárodní i národní legislativou, institucemi a organizacemi, které působí
v oblasti této problematiky. Osvojí si vědomosti, které mu pomohou v budoucím zaměstnání rozeznat
rozdílnost cílů u mládeže a ostatních skupin obyvatelstva. Získají komplexní pohled na problematiku.
Dostanou informace o historickém vývoji a vývojových koncepcích. Současně se naučí základní
principy jednotlivých přístupů k mládeži, specifiky sociální práce s mládeží a jejich rodinami.
Cílem předmětu je vybavit studenta kompetencemi pro účinnou pomoc mládeži, vědomostmi
o specifikách mládeže a dovedností komunikovat s klienty s ohledem na kalendářní a mentální věk.
Osvojí si základní diagnostiku problémů mládeže a přístupy k řešení na státní i lokální úrovni.
V oblasti metod získají soubor praktických kompetencí k práci s příslušnými cílovými skupinami.
Seznámí se s výchovnými a socializačními postupy a budou schopni stanovit hranice pomoci
a doporučit vhodný program pomoci konkrétnímu jedinci. Získají přehled o systému vzdělávání,
supervizí a akreditací programů v oblasti služeb pro mládež ohroženou. Pod pojmem kompetence se
rozumí praktická dovednost podložená vědomostmi z oblasti teorie.
135
Sociální práce
-
naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s mládeží a vést je k pochopení
potřebnosti tohoto přístupu pro úspěšnou intervenci
Úvod do předmětu
-
základní pojmy užívané v předmětu, literatura, názvosloví
mezinárodní úmluvy o právech dítěte a mládeže
národní právní úpravy týkající se dětí a mládeže
Vývojové fáze
-
fyziologické, psychologické, sociální
rodiče a děti
adolescent v sociální síti, komunikace s okolím
Normalita a abnormalita mládeže
-
pojetí normy, vymezení normality
sociokulturní, skupinová, subjektivní norma
patologický vývoj, možnosti změny
hledání identity, obranné mechanismy
Rozdělení poruch
-
vnější a vnitřní příčiny
etopedie , normalita a patologie sociálního prostředí
poruchy funkcí, poruchy vývojové, poruchy osobnosti
poruchy chování v adolescentním věku
136
Sociální práce
Mládež-specifická skupina
-
hledání identity a smyslu života
na dítě velký a na dospělého malý
drogy, party, sekty a spiritualita
Základy diagnostiky
-
psychologická, pedagogická,diferenciální a komplexní
diagnostická kritéria, metody a postupy
diagnostický rozhovor, závěry a indikace k intervenci
Včasné a krizové intervence u mládeže
-
poradenství, krizová intervence,
pedagogická, sociální, terapeutická
Systém péče o mládež v ČR
-
působnost ministerstev,
historie péče o mládež,
etika pracovníků a práva mládeže
terénní programy, nízkoprahové kluby
ambulantní a ústavní léčba, speciální školství
Specifické skupiny mládeže
-
mladiství rodiče,nezletilé matky
mládež v konfliktu se zákonem a ve výkonu trestu
etnické minority
Prevence problémů mládeže
-
základní pojmy, východiska a přístupy
včasná intervence-úrovně a formy
pedagogické principy, vrstevnické skupiny
poradenství, programy, dovednosti a techniky
Klíčové znalosti studenta v oblasti teorie
-
umí definovat mládež jako sociální skupinu s jejími prioritami a cíli
umí rozlišit marginální a minoritní skupiny a pojmenovat vnější sociální a vnitřní důvody
odlišností
137
-
-
Sociální práce
orientuje se v systému zajišťujícím zdravotní zabezpečení mládeže a v systému zajišťujícím
sociální prevenci a léčbu patologií
orientuje se v subjektech, které poskytují služby pro mládež v rámci platné legislativy
orientuje se v přístupech k mládeži např. psychodynamický, psychosociální, kognitivněbehaviorální, humanistický, existenciální, systemický, režimový, úkolově orientovaný,
integrovaný
umí zvolit odpovídající metody a techniky práce s mládeží a umí teoreticky zdůvodnit jejich
opodstatněnost
umí odlišit kompetence pomáhajících profesí v oblasti prevence, léčby a péče o mládež
zná profesní etiku práce s mládeží
v rámci profesní etiky umí vymezit hranice dané služby pro mládež a hranice vztahu
s uživatelem
zná zásady mapování situace v regionu a plánování potřebnosti programů péče o mládež
s cílem podchytit systémově selhávající jedince
Klíčové dovednosti studenta v oblasti metod práce s mládeží
-
-
umí definovat cílové skupiny uživatelů služeb pro mládež
umí účinně komunikovat, tj. vytvářet podmínky pro otevřenou komunikaci mezi jednotlivci
a skupinami, účelně využívá prostředky verbální a neverbální komunikace
umí zpracovávat a vést přiměřenou dokumentaci o situaci uživatele konkrétní služby
zná metody a techniky práce v jednotlivých oblastech práce s uživateli služeb pro mládež
(individuální případová práce, práce se skupinou, práce s rodinou, komunitní práce, kontaktní
a terénní práce včetně streetworku)
je schopen pomáhat uživatelům služeb pro mládež přebírat zodpovědnost, vyvíjet kontrolu
nad svým chováním
umí identifikovat a zvládat předsudky a stereotypy, které negativně působí na práci s mládeží
-
docházka 80 %
docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8–10 stran na zadané téma
seminární práce v rozsahu 8-10 stran na dané téma
8.29.6 Literatura
ČERNÁ, Alena, DĚDKOVÁ Lenka, MACHAČKOVÁ, Hana, ŠEVČÍKOVÁ Anna, ŠMAHEL,
David. Kyberšikana. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 152 s. ISBN 978-80-247-4577-0.
138
Sociální práce
FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Sociální patologie. 2.rozš. a aktualiz. vyd. Praha : Grada, 2014.
232 s. ISBN 978-80-247-5046-0.
HEWSTONE, Miles, STROEBE, Wolfgang. Sociální psychologie : moderní učebnice sociální
psychologie.1. vyd. Praha : Portál, 2006. 769 s. ISBN 80-7367-092-5.
LANGMEIER, Josef, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 4. přeprac. a dopl. vyd. Praha :
Grada, 2006.368 s. ISBN 80-247-1284-9.
MACEK, Petr. Adolescence. 2. upr. vyd. Praha : Portál, 2003. 144 s. ISBN 80-7178-747-7.
MATOUŠEK, Oldřich, KROFTOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence : [možné příčiny, struktura,
programy, prevence kriminality mládeže]. 2. aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2003. 344 s. ISBN: 807178-771-X.
MCDOWELL, Josh, HOSTETLER, Bob. Poradenství dospívajícím. 1. vyd. Praha : Návrat domů,
2013. 560 s. ISBN 978-80-7255-282-5.
MULLER, Mary. Jak ochránit děti před pornografií na internetu. 1. vyd. Praha : Portál, 2014. 168 s.
ISBN 978-80-262-0694-1.
NEŠPOR, Karel. Vaše děti a návykové látky.1. vyd. Praha : Portál, 2001. 160 s. ISBN 80-7178-515-6.
PIAGET, Jean, INHELDEROVÁ, Bärbel. Psychologie dítěte. Praha : Portál, 2007.144 s. ISBN 97880-7367-263-8.
PӦTHE, Peter. Emoční poruchy v dětství a dospívání. 2. dopl. a aktual. vyd. Praha : Grada, 2013.
168 s. ISBN 978-80-247-4585-5.
PTÁČEK, Radek. Poruchy chování v dětském věku. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006.
24 s. ISBN 80-86991-81-4.
SOBOTKOVÁ Nielsen, Veronika. Rizikové a antisociální chování v adolescenci. 1. vyd. Praha :
Grada, 2014. 152 s. ISBN 978-80-247-4042-3.
SVOBODA, Jan. Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku. 1. vyd. Praha : Portál,
2014. 168 s. ISBN 978-80-262-0603-3.
TRAIN, Alan. Nejčastější poruchy chování dětí : jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka.
1. vyd. Praha : Portál, 2005. 200 s. ISBN 80-7178-503-2.
VOJTOVÁ, Věra. Kapitoly z etopedie I. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. 1. vyd.
Brno : Masarykova univerzita, 2004. 94 s. ISBN 80-210-3532-3.
BAKALÁŘ, Eduard. Předposlední psychohry : společenské hry pro všestranný rozvoj osobnosti. 1.
BITTNEROVÁ, Dana. Kdo jsem a kam patřím?: identita národnostních menšin a etnických komunit
na území České republiky. 1. vyd. Praha : SOFIS, 2005. 459 s. ISBN 80-902785-8-2.
BLAŽEK, Roman, POKORNÝ, Vratislav, TELCOVÁ, Jana. Nebezpečí sekt. 1. vyd. Brno : Ústav
psychologického poradenství a diagnostiky, 2003. 239 s. ISBN 80-86568-07-5.
BOURCET, Stéphane. Šikana ve škole, na ulici, doma : jak bránit své dítě : praktický průvodce pro
rodiče, pedagogy a vychovatele. 1. vyd. Praha : Albatros, 2006. 71 s. ISBN 80-00-01552-8.
139
Sociální práce
CLEESE, John. Rodina a jak v ní zůstat naživu. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 301 s. ISBN 80-7178281-5.
ČÍIŽKOVÁ – HLOBILOVÁ, Jitka. Přehled sociální psychologie. 1. vyd. Olomouc : Univerzita
Palackého, 2004. 181 s. ISBN 80-244-0929-1.
DAVIDOVÁ, Eva. Romano drom = Cesty Romů : 1945-1990 : změny v postavení a způsobu života
Romů v Čechách, na Moravě a na Slovensku. 2. přeprac. vyd. Olomouc : Univerzita
Palackého, 2004. 273 s. ISBN 80-244-0524-5.
DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 2. vyd. Praha : Maťa, 2004. 135 s. ISBN 80-7287-082-3.
FREIOVÁ, Michaela. Uprchlická otázka a my. 43 s. Praha : Občanský institut, 1993. ISBN 80900190-6-4.
GRUBER, David. Zlatá kniha komunikace. 1. vyd. Ostrava : Repronis, 2005. 249 s. ISBN 80-7329092-8.
HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. 1. vyd. Praha : Sociologické
HERMOCHOVÁ, Soňa. Sociálně psychologický výcvik : příspěvek sociální psychologie k metodice
práce s přirozenou skupinou. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1988. 210 s.
HOPPE, Siegrid. Sociálně psychologické hry pro dospívající. 1. vyd. Praha : Portál, 2001.197 s.
ISBN 80-7178-434-6.
HORT, Vladimír. Dětská a adolescentní psychiatrie. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 492 s. ISBN 807178-472-9.
HRADECKÁ, Vlastimila. Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha : Naděje, 1996. 107 s. ISBN 80902292-0-4.
KEBZA, Vladimír. Pohyb a relaxace. 2. upr. vyd. Praha : Státní zdravotní ústav: Erasmus, 2003. 23
s. ISBN 80-7071-217-1.
KUBŮ, Pavel. Tanec a drogy 2000 a 2003 : výsledky dotazníkové studie s příznivci elektronické
taneční hudby v České republice. 1. vyd. Praha : Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové
závislosti : Úřad vlády České republiky, c2006. 92 s.
ISBN 80-86734-77-3.
MARÁDOVÁ, Eva. Prevence závislostí. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 28 s.
ISBN 80-86991-70-9.
MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. dopl. vyd. Praha : Sociologické
NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. 1. vyd. Praha : Akademia, 1999. 287 s. ISBN 80-2000690-7.
140
Sociální práce
NEŠPOR, Karel. Jóga pro děti : relaxace, příběhy, cvičení. 1. vyd. Praha : Velryba, 1998.85 s.
ISBN 80-85860-09-0.
NIKL, Jaroslav. Sociálně patologické jevy dětí a mládeže se zaměřením na jejich prevenci. 1. vyd.
Praha : Vydavatelství Policejní akademie, 2000. 100 s. ISBN 80-7251-033-9.
POKORNÝ, Vratislav. Patologické závislosti. 2. vyd. Brno : Ústav psychologického poradenství a
PRŮCHA, Jan. Interkulturní psychologie.1.vyd. Praha : Portál, 2004. 199 s. ISBN 80-7178-885-6.
PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 3. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha : Portál: 2005. 481 s.
ISBN 80-7367-047-X.
RIEGER, Zdeněk. Ostrov rodiny : integrující přístup pro práci s rodinou : příručka pro odborníky. 1.
vyd. Hradec Králové : Konfrontace, 1996. 246 s. ISBN 80-901773-8-7.
SOCHŮREK,Jan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie II.díl, Sociálně patologické jevy. 1. vyd.
Liberec : Technická univerzita, 2001. 47 s. ISBN 80-7083-495-1.
SVOBODA, Mojmír, KREJČÍŘOVÁ, Dana, VÁGNEROVÁ, Marie. Psychodiagnostika dětí a
dospívajících. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 791 s. ISBN 80-7178-545-8.
SVOBODA, Mojmír, ČEŠKOVÁ, Eva, KUČEROVÁ, Hana. Psychopatologie a psychiatrie : pro
psychology a speciální pedagogy. 1. vyd. Praha : Portál, 2006. 317 s. ISBN 80-7367-154-9.
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. 1. vyd. Praha : Portál, 2002.175 s.
ISBN 80-7178-689-6.
ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 203 s.
ISBN 80-7178-285-8.
ŠVARCOVÁ, Eva, ČAPEK, Radek. Pro prevenci sociálně patologických jevů. 1. vyd. Hradec
Králové : Gaudeamus, 2002. 79 s. ISBN 80-7041-425-1.
VANÍČKOVÁ, Eva. Dětská prostituce. 1. vyd. Praha : Grada, 2005. 135 s. ISBN 80-247-1138-9.
VALENTA, Josef. Dramatická výchova a sociálně psychologický výcvik : (srovnání systémů). 1. vyd.
Praha : ISV, 1999. 79 s. ISBN 80-85866-40-4.
VÁCLAVÍK, David. Etnické a kulturní minority ve střední Evropě I : (základní problémy, Židé). 1.
vyd. Liberec : Technická univerzita, 2001. 120 s. ISBN 80-7083-457-9.
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I. : dětství a dospívání. 1. vyd. Praha : Karolinum,
2005. 467 s. ISBN 80-246-0956-8.
WIEBUS, Hans-Otto. Sekty a lovci duší : lexikon náboženských sekt a ezoteriky. 1. vyd. Plzeň
Nava, 2006. 295 s. ISBN 80-7211-224-4.
Romové v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň : A. Čeněk, 2006. 414 s. ISBN 80-86898-76-8.
Zlatý fond her I : hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. 1. vyd.
141
8.30
Sociální práce
Projektování sociálních služeb
8.30.1 Anotace
Volitelný vyučovací předmět Projektování sociálních služeb umožní studentům získat základní
teoretické informace o legislativě a plánování v oblasti sociálních služeb ve státním i nestátním
sektoru v podmínkách České republiky a ostatních států Evropské unie. Výuka je zařazena nejdříve
ve druhém ročníku.
Obsah předmětu tvoří dva okruhy učiva – oblast teorie a oblast praxe, kde studenti vytvoří konkrétní
projekt. Při zadávání praktické části, tedy při tvorbě konkrétního projektu, škola vychází ze
spolupráce s městskými úřady, případně s jinými poskytovateli sociálních služeb v domažlickém
regionu nebo i jiných regionech, např. dle bydliště studenta, aby studenti měli možnost seznámit se
s problematikou realizace projektu v praxi.
V teorii se výuka uskutečňuje formou interaktivních přednášek, dále diskusí, kde jsou integrovány
poznatky z předmětů zejména Sociální politika, Sociologie, Demografie a statistika, Teorie a metody
sociální práce a Sociální patologie. Souvisejícím tématem je problematika fundraisingu v sociálních
službách a problematika public relations, kde jsou důležitým základem i kompetence z předmětu
Kultura osobního projevu.
V oblasti teorie je cílem zprostředkovat studentům informace o platné legislativě a systémech
sociálního zabezpečení v České republice a ostatních zemích Evropské unie a možnostech
mezinárodní spolupráce. Dalším cílem je studenty seznámit s různými možnostmi financování
sociálních služeb v České republice tj. dotace, granty a dotační tituly v rámci evropských fondů na
plánovací období do roku 2013. Studenti také získají informace o práci v občanské komunitě,
o podstatě plánování sociálních služeb, o tvorbě strategických plánů sociálních služeb v daném
regionu v souladu s dokumenty krajských úřadů, zejména v souladu s programem rozvoje kraje.
Do oblasti teorie jsou zařazeny také základní informace o managementu v sociálních službách.
Součástí teorie je také komplexně pojatá problematika fundraisingu v oblasti sociálních služeb.
Studenti získají informace o legislativním rámci, metodách fundraisingu a etickém rámci
fundraisingu, dále informace o zásadách prezentace sociálních služeb veřejnosti a kompetencích
Public relations pracovníka v organizacích poskytujících sociální služby a dále i o etickém rámci této
činnosti.
142
Sociální práce
Cílem praktické části je poskytnout studentům první zkušenost s napsáním projektu, jeho podáním
a dle konkrétních možností i první zkušenosti s jeho realizací. Konkrétní projekty dle zakázky
poskytovatelů sociálních služeb nebo institucí podílejících se na realizaci státní sociální politiky
mohou být zpracovávány v rámci absolventských prací.
-
-
-
předat vhodnými didaktickými metodami základní informace v uvedeném obsahu a rozsahu,
které umožní studentům orientovat se v systémech sociálního zabezpečení v Evropské unii,
v dotační politice ČR, v problematice fundraisingu, public relations a v možnostech čerpání
finančních prostředků z evropských fondů
poskytnout základní informace o managementu v sociálních službách
poskytnout kvalitní supervizi, která bude studenta motivovat k potřebě dalšího
profesionálního růstu zejména v oblasti plánování sociálních služeb z hlediska jejich
efektivity
poskytnout první zkušenost s projektováním sociálních služeb
poskytnout první zkušenost s metodami fundraisingu
vést studenty k rozpoznání etických hranic v rámci fundraisingu a v rámci komunitní práce
poskytnout první zkušenost s problematikou prezentace sociálních služeb veřejnosti, Public
relations problematikou
-
-
Legislativní základy sociální práce
- zákon č 108/2006 Sb. o sociálních službách a vyhláška č. 505/2006 Sb. kterou se
provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách v platném znění
- legislativa v ostatních zemích Evropské unie
- dotační politika v České republice
- grantové programy v České republice
- nadační fondy
- dotační tituly z Evropské unie
Plánování sociálních služeb na krajské a regionální úrovni
Kompetence koordinátora a kontaktního pracovníka v rámci plánování sociálních služeb,
spolupráce s agenturami zajišťujícími plánování sociálních služeb
Cíle a nástroje regionální politiky EU
Fundraising
Public relations
Projektování sociálních služeb
Standardy kvality sociálních služeb
Etická dilemata v souvislosti s plánováním a poskytováním sociálních služeb
Zpracování konkrétního projektu
143
Sociální práce
-
orientuje se v platné legislativě v oblasti sociálních služeb a v oblastech souvisejících s jejich
plánováním
orientuje se v systému sociálního zabezpečení České republiky a v ostatních zemích EU
orientuje se ve způsobech získávání finančních prostředků v oblasti sociálních služeb
zná zásady pro plánování sociálních služeb a postup při zpracování a realizaci projektu
zná obecná kritéria „dobrého projektu“
umí vymezit svoje kompetence v rámci projektového týmu
zná etická dilemata v sociální práci a umí vymezit hranice profesionálního pomáhání
v souladu s etickým kodexem, ekonomickými podmínkami a platnou legislativou
zná základní metody fundraisingu a etický rámec této metody
zná zásady pro kontakt s veřejností a význam této činnosti
Klíčové dovednosti :
-
umí vyhledávat výzvy a určit oprávněnost projektu v rámci dané výzvy
umí posoudit udržitelnost konkrétního projektu, umí zpracovat SWOT analýzu
respektuje vlastní typovou pozici v rámci projektového týmu
umí zpracovat projekt
-
docházka 80 %
zpracování fiktivního nebo reálného projektu, ve kterém je student členem projektového
týmu, dále účast na konkrétní fundraisingové akci a modelová prezentace vybrané sociální
služby v rámci výuky
8.30.6 Literatura
ADÁMKOVÁ, Marcela. Manažer v sociálních službách: studijní podklady ke kurzu. Modul č. 5.
Práce s projekty. 1. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 39 s. ISBN 978-80-7041-453-8
ČERMÁKOVÁ, Kristýna, JOHNOVÁ, Milena. Zavádění standardů kvality sociální práce do praxe:
průvodce poskytovatele. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2004. ISBN 8086552-99-3
HLOUŠEK, Jan. Manažer v sociálních službách: studijní podklady ke kurzu. Modul č. 6.
Fundraising. 1. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 39 s. ISBN 978-80-7041-453-8.
KOHOUT, Jaroslav. Veřejné mínění, image a metody PR. Praha: Management Press, 1999. 122 s.
ISBN 80-7261-006-6.
LEDVINOVÁ, Jana, PEŠTA, Karel. Základy fundraisingu, aneb jak získat peníze na prospěšnou
činnost. Praha: Informační centrum nadací a jiných neziskových organizací, 1996. 141 s.
144
Sociální práce
NĚMEC, Petr. Public relations: praxe komunikace s veřejností. Praha: Management Press, 1996. 167
s. ISBN 80-85943-20-4.
MARKOVÁ, Helena. Fundraising 96: Finanční zdroje pro neziskové organizace. Praha: Pražské
regionální centrum Asociace Brontosaura, 1996. 224 s. ISBN 80-900189-7-1.
MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby – legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál,
2011. 200 s. ISBN 978-80-262-0041-3
MUSIL,Libor. „Ráda bych Vám pomohla,ale..“: dilemata práce s klienty v organizacích. Brno:
M.Zeman, 2004. 243 s. ISBN 80-90-3070-1-9.
POJMONOVÁ, Martina. Manažer v sociálních službách: studijní podklady ke kurzu. Modul č. 4.
Public relations. 1. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 33 s.ISBN 978-80-7041-429-3.
POLAČKOVÁ, Zuzana. Fundraisingové aktivity: jak získat finanční prostředky od místní komunity.
SEDLÁKOVÁ, Jaroslava. Kvalita komunitního plánování sociálních služeb. Praha: Oeconomica,
2008. 76 s. ISBN 978-80-245-1392-8.
SVOBODA, Václav. PR moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností,
image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie
a taktiky. Praha: Grada, 2006. 240 s. ISBN 80-247-0564-8.
TOPOLOVSKÝ, Marek a kol. Průvodce procesem komunitního plánování sociálních služeb. Praha:
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2004. 59 s. ISBN 80-86878-03-.
Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění. mvcr.cz/archiv2008/sbirka/
v platném znění.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/
8.31
Aktivní politika zaměstnanosti
8.31.1 Anotace
Cílem předmětu je seznámit studenty s postavením politiky zaměstnanosti v systému politiky státu
jako celku, s vazbami na ostatní prvky společenského systému. Ukázat politiku zaměstnanosti jako
politiku, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, jeho
osobnosti a vytváří předpoklady k základním podmínkám kvality jeho života.
Výuka se bude realizovat převážně formou frontálního vyučování, interaktivních přednášek a diskusí.
Student získá přehled o charakteru politiky zaměstnanosti v České republice, umí vysvětlit principy
a základní koncepci státní politiky zaměstnanosti a chápe vztahy a souvislosti mezi politikou
zaměstnanosti a dalšími odvětvími (ekonomika, právo, sociologie, demografie apod.).Je schopen
zvládat základní činnosti prováděné na úřadu práce.
145
Sociální práce
-
vhodnými metodami předat podrobné informace o oboru
naučit studenty samostatnému vyhledávání informací a pracovat s nimi
naučit studenta základní pojmy používané v politice zaměstnanosti a umět je používat
naučit studenta základní systém a poslání politiky zaměstnanosti
-
Historie zaměstnanosti
Úloha zaměstnanosti v moderním státě
Základní úkoly státních orgánů při zajištění zaměstnanosti
Postavení zaměstnavatelů v oblasti zaměstnanosti
Nezaměstnaný a péče o něj
Základní nástroje zajištění zaměstnanosti
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením
Vedlejší úkoly k zajištění zaměstnanosti
-
umí vysvětlit základní pojmy používané v oblasti zaměstnanosti a nezaměstnanosti a umí je
používat
orientuje se v základních úkolech státních orgánů v oblasti zaměstnanosti
je schopen se orientovat v základních nástrojích aktivní politiky zaměstnanosti a vysvětlit
jejich poslání v oblasti zaměstnanosti
umí nacházet základní zákonné normy v oblasti politiky zaměstnanosti a orientovat se v nich
je schopen vysvětlit práva a povinnosti nezaměstnaného občana a úlohu úřadu práce při jejich
zajišťování
umí formulovat strategii subjektů podílejících se na politice zaměstnanosti
je schopen uplatnit získané znalosti při výkonu zaměstnání na úřadu práce
-
docházka 80 %
8.31.6 Literatura
MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3.vydání. Praha: Sociologické nakladatelství
2002. 172 s. ISBN 80-86429-08-3.
Platné právní předpisy pro oblast politiky zaměstnanosti a předpisy souvisící, Praha. www.mpsv.cz
[online]
Směrnice a Nařízení Rady EHS, Praha. www.mpsv.cz [online]
146
8.32
Sociální práce
Sociálně právní ochrana dětí
8.32.1 Anotace
Cílem předmětu je seznámit studenty se současným pojetím sociálně právní ochrany dětí jako
vědního oboru a jeho aplikace při činnosti sociálního pracovníka s uživatelem.
Obsah předmětu tvoří teoretické znalosti z jednotlivých oblastí sociálně právní ochrany dětí a využití
vědomostí z předmětů úzce spjatých s danou problematikou (psychologie, sociologie, právo, sociální
politika, sociální patologie, problematika mládeže, psychosociální výcvik). Na tyto předměty
navazuje a využívá k rozvoji klíčových kompetencí studentů v oblasti teorie i praxe péče o děti.
Získané poznatky vedou studenty k bezpředsudkovému přístupu k problémům jedinců a skupin ve
společnosti.
Vědomosti a dovednosti jsou využívány při odborné praxi studentů.
Teoretickým cílem je zprostředkovat studentům informace o problematice sociálně právní ochrany
dětí, včetně historického vývoje oboru, o významu sociální práce v této oblasti.
Studenti se seznámí s
legislativou, institucemi a organizacemi, které působí v oblasti této
problematiky. Osvojí si vědomosti, které mu pomohou v budoucím zaměstnání účinně pomáhat
ohroženým dětem. Získají komplexní pohled na problematiku. Dostanou informace k této
problematice o ústavně právních dokumentech, mezinárodněprávních dokumentech, o občanském
právu, rodinném právu, zákonu o sociálně právní ochraně dětí, trestním právu a přestupkovém právu.
Současně se naučí základní principy sociálně právní ochrany dětí.
Cílem předmětu je vybavit studenta kompetencemi pro účinnou pomoc dětem, vědomostmi
o možnostech pomoci. Budou také vybaveni právním manuálem pro sociálně právní ochranu dětí.
Osvojí si základy řešení sociálně právní ochrany dětí na státní i lokální úrovni. V oblasti metod získají
soubor praktických kompetencí k práci s příslušnými cílovými skupinami. Seznámí se s výchovnými
a socializačními postupy a budou schopni stanovit hranice pomoci a doporučit vhodný program
pomoci konkrétnímu jedinci. Získají přehled o systému sociálně právní ochrany dětí Pod pojmem
kompetence se rozumí praktická dovednost podložená vědomostmi z oblasti teorie.
147
Sociální práce
-
naučit zvládat orientaci v sociálně právní ochraně dětí
a aktualizovat je
naučit studenty pracovat s lidmi různých kultur
Úvod do studia sociálně právní ochrany dětí
-
vymezení pojmu
obecná charakteristika sociálně právní ochrany dětí
historický vývoj sociálně právní ochrany dětí
postoj společnosti k sociálně právní ochraně dětí
Ústavněprávní a mezinárodněprávní úprava ochrany nezletilých dětí
-
Listina základních práv a svobod
Ústava České republiky
Úmluva o právech dítěte
Úmluvy přijaté Radou Evropy
Evropská unie – kolizní normy
Občanské právo hmotné a procesní
-
občanskoprávní vztahy, právní úkony
právní způsobilost, zastoupení
ochrana osobnosti
domácnost, osoby blízké, příbuzní
příslušnost okresního, krajského, vrchního a nejvyššího soudu
účastníci řízení, zastoupení účastníka řízení, průběh řízení
předběžná opatření
Rodinné právo
-
manželství, rozvod manželství a úprava styku rodiče po rozvodu s dítětem
vztahy mezi rodiči a dětmi, zastupování dítěte
148
-
Sociální práce
opatrovnictví, poručenství
opatření soudu prakticky omezující rodičovskou zodpovědnost – výchovná opatření, svěření
dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče
předběžné opatření, ústavní výchova, ochranná výchova
náhradní rodinná péče – osvojení, pěstounská péče
výživné – obsah, rozsah, doba trvání, pohledávky výživného
Zákon o sociálně právní ochraně dětí
-
základní zásady sociálně právní ochrany dětí
opatření sociálně právní ochrany
preventivní a poradenská činnost
poskytování sociálně právní ochrany jinými subjekty
práva a povinnosti rodičů při poskytování sociálně právní ochrany dětí
ochrana osobních údajů, vedení evidence a spisové dokumentace, zachování mlčenlivosti
osvojení, pěstounská péče, pěstounská péče na přechodnou dobu
ústavní výchova a ochranná výchova
péče o děti vyžadující zvýšenou pozornost
poskytování sociálně právní ochraně dětí pověřenými osobami
poskytování sociálně právní ochrany dětí ve vztahu k cizině
rozhodování orgánu SPOD jako správního orgánu
podání návrhů soudu na rozhodnutí týkající se ochrany dítěte
správní delikty, přestupky
řízení a místní příslušnost
Trestní právo hmotné a procesní
-
-
trestněprávní úprava ochrany nezletilého dítěte
jednotlivé skutkové podstaty určené k ochraně nezletilých děti (konkrétní trestné činy např.
týrání svěřené osoby, pohlavní zneužívá ní, opuštění dítěte, únos, obchodování s dětmi,
ohrožování výchovy mládeže)
právní úprav výslechu nezletilých dětí mladších 15 let
postavení dítěte jako poškozeného v trestním řízení
soudnictví ve věcech mládeže
domácí násilí
Přestupkové právo a pracovněprávní předpisy
-
přestupkový zákona a ochrana nezletilých dětí
práce nezletilých dětí
výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti
149
Sociální práce
Adresář pro sociální pracovníky
-
-
-
orgány sociálně právní ochrany dětí v rámci správního území kraje – krajský úřad, obecní
úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady
další orgány sociálně právní ochrany dětí – MPSV, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu
dětí, školy a školská zařízení, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné
výchovy, pedagogicko-psychologická poradna
zařízení sociálně právní ochrany dětí – zařízení odborného poradenství pro péči o děti,
zařízení sociálně výchovné činnosti, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, zařízení
pro výkon pěstounské péče,
Policie ČR, Obecní (městská) policie
Státní zastupitelství, soudy
zdravotnická zařízení, lékaři – specialisté,
neziskové organizace
soudní znalci v oboru psychologie, psychiatrie, pediatrie, dětské gynekologie, sexuologie
další odborníci – dětský psycholog, dětský psychiatr, psycholog zabývající se rodinnou terapií
Vzory podání a rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé
-
ukázky jednotlivých vzorů podání
praktický nácvik podání a rozhodnutí
-
umí definovat cílové skupiny uživatelů služeb s jejich prioritami a cíli
stavu v oboru
umí se orientovat v sociálně právní ochraně dětí, jejich vývojových tendencích
orientuje se v subjektech, které poskytují služby sociálně právní ochrany dětí v rámci platné
legislativy
orientuje se v přístupech při řešení situace vyžadující sociálně právní ochranu dítěte
umí zvolit odpovídající metodu pomoci dítěti a umí teoreticky zdůvodnit jejich
opodstatněnost
umí odlišit kompetence pomáhajících profesí v oblasti sociálně právní ochrany dětí
zná profesní etiku práce s dětmi
v rámci profesní etiky umí vymezit hranice dané služby pro děti
zná zásady mapování situace v regionu s cílem podchytit systémově selhávající jedince
dokáže uživatelům nabídnout konkrétní sociální službu
při jednání s uživateli se snaží nepodlehnout nesprávným postojům a jednání uživatelů
150
Sociální práce
Klíčové dovednosti studenta v oblasti metod práce s mládeží:
-
umí definovat cílové skupiny daného oboru
umí účinně komunikovat, tj. vytvářet podmínky pro otevřenou komunikaci mezi jednotlivci a
skupinami, účelně využívá prostředky verbální a neverbální komunikace
umí zpracovávat a vést přiměřenou dokumentaci o situaci klienta
zná metody a techniky práce v jednotlivých oblastech práce s uživateli služeb pro děti
(individuální případová práce, práce s rodinou, kontaktní a terénní práce
-
docházka 80 %
8.32.6 Literatura
Povinná:
GJURIČOVÁ, Šárka, KUBIČKA, Jiří. Rodinná terapie. 2.dopl. a přepr. vyd. Praha : Grada, 2009.
288 s. ISBN 978-80-247-2390-7.
HULANOVÁ Lenka. Internetová kriminalita páchaná na dětech. 1. vyd. Praha : Triton, 2012. 224 s.
ISBN 978-80-7387-545-9.
KRAUSOVÁ, Lucie, NOVOTNÁ, Věra. Sociálně-právní ochrana dětí. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2006.
228 s. ISBN 80-7357-214-1.
MATOUŠEK, Oldřich, KOLÁČKOVÁ, Jana, KODYMOVÁ, Pavla. Sociální práce v praxi. Vyd. 1.
Praha: Portál, 2005. 352 s. ISBN 80-7367-002-X.
MATOUŠEK, Oldřich, PAZLAROVÁ, Hana a kol. Podpora rodiny. 1. vyd. Praha : Portál, 2014.
176 s. ISBN 978-80-262-0697-2.
MATOUŠEK, Oldřich, PAZLAROVÁ, Hana. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. 1. vyd. Praha :
Portál, 2014. 216 s. ISBN 978-80-262-0522-7.
MCDOWELL, Josh, HOSTETLER, Bob. Poradenství dospívajícím. 1. vyd. Praha : Návrat domů,
2013. 560 s. ISBN 978-80-7255-282-5.
NOVOTNÁ, Věra, BURDOVÁ, Eva. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: komentář. 3., aktualiz. a
dopl. vyd. Praha : Linde, 2007. 471 s. ISBN 978-80-86131-72-6.
PLECITÝ, Vladimír. Zákon o rodině : komentář, judikatura, prováděcí předpisy, souvisící předpisy :
stav k 1.10.2007. Praha : Eurounion, 2007. 521 s. ISBN 978-80-7317-063-9.
PURVIS, Karyn V., CROSS, David R., SUNSHINE Wendy Lyons. Dítě v nové rodině. Praha :
Grada, 2013. 256 s. ISBN 978-80-247-4535-0.
151
Sociální práce
ŠPECIÁNOVÁ, Šárka. Právní manuál pro sociálně – právní ochranu dětí. Vyd. 1. Praha: Linde
nakladatelství s.r.o., 2005. ISBN 80-86131-61-0.
Doporučená:
ČICHOŇ, Milan. Sociálně právní ochrana dětí a mládeže. Sv. 1, Vyd. 1. Ostrava: Ostravská
ČICHOŇ, Milan. Sociálně právní ochrana dětí a mládeže. Sv. 2. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská
GELDARD, Kathryn, GELDARD, David. Dětská psychoterapie a poradenství. Vyd. 1. Praha:
Portál, 2008. 296 s. ISBN 978-80-7367-476-2.
KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. 216 s. ISBN 978-807367-383-3.
SMUTKOVÁ, Lucie. Sociální práce s rodinou. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 107 s.
ISBN 978-80-7041-069-1.
ŠKOVIERA, Albín. Dilemata náhradní výchovy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. 144 s. ISBN 978-807367-318-5.
ŠPECIÁNOVÁ, Šárka. Sociálně-právní ochrana dětí. Vyd. 1. Praha : Vzdělávací institut ochrany
dětí, 2007. 36 s. ISBN 978-80-86991-27-6.
8.33
Restriktivní opatření v sociálních službách
8.33.1 Anotace
Předmět je volitelný, je vyučován jeden rok. Je koncipován tak, aby studenti získali základní
informace a základní praktické dovednosti v používání technik šetrné sebeobrany v různých oblastech
sociální práce. Studenti se seznámí s významem a obsahem termínu rizikové situace na pracovišti
a s možnostmi prevence. Učitel představí péči o rozvoj mezilidských vztahů jako jednu z důležitých
metod k jejich pochopení, zejména pro prevenci vzniku rizikových situací na pracovišti. Dále bude
zdůrazněn význam vedení profesionálního rozhovoru jako efektivní metody pro zvládání kritických
situací na pracovišti. Pozornost je také zaměřena na objasnění pravidel šetrné sebeobrany
v souvislosti se Standardy kvality v sociálních službách (dle zákona č. 108/2006 Sb. v platném znění)
a v souvislosti s Etickým kodexem pracovníků, včetně připomenutí problematiky hranic nejen
v pomáhajících profesích, ale i obecně v mezilidských vztazích. Studenti se seznámí s legislativou
související s použitím technik šetrné sebeobrany. Součástí výuky je rovněž nácvik šetrné sebeobrany
v praxi. Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek, cvičení a praktického nácviku
jednotlivých technik
152
Sociální práce
Hlavním cílem je vybavit studenty kompetencemi, tedy i praktickými dovednostmi, jak zvládnout
jednání osoby, které je poskytována sociální služba a která ohrožuje vlastní zdraví a život nebo zdraví
jiných fyzických osob. Dále jsou studenti připravováni na to, jak rozpoznat nebezpečí vzniku kritické
situace, zvolit vhodnou metodu prevence a teprve následně použít techniku šetrné sebeobrany
v odpovídajícím rozsahu. Studenti se mohou uplatnit i ve vedoucích pozicích, proto je také cílem
vybavit je kompetencemi, které jim umožní nastavit kritéria dobré praxe v oblasti šetrné sebeobrany
i ve vztahu k podřízeným.
-
v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva)
vést studenty ke schopnosti kriticky přemýšlet, logicky argumentovat a umění vyjednávat
vést studenty ke schopnosti rozpoznat rizikové faktory na pracovišti, které mohou vytvářet
podmínky pro vznik kritických situací
vést studenty ke schopnosti samostatného vyhodnocování kritických situací a samostatného
rozhodování o způsobu řešení
naučit jednotlivé techniky šetrné sebeobrany ve vztahu k různým cílovým skupinám uživatelů
a specifickým podmínkám působícím v dané situaci
-
Ústava, LZPS, komunitární právo, významné mezinárodní smlouvy - základní pojmy
vztahující se k tématu, judikatura
Sebeobrana podle trestního práva - krajní nouze, nutná obrana, oprávněné použití zbraně,
pojmy, judikatura
Sebeobrana podle správního práva (přestupkového práva) - základní pojmy, judikatura
Sebeobrana podle civilního práva - svémoc x svépomoc - pojmy, judikatura
Proti sobě stojící základní práva a svobody práva v rozhodnutích soudů (balance rights)
Významná judikatura českých soudů, Ústavního soudu ČR, Evropského soudního dvora,
Evropského soudu pro lidská práva
Důležité právní aspekty použití institutů sebeobrany - ex post zdůvodnění použití, návody
a příklady ke zdůvodnění, nárok na právní pomoc zaměstnavatele (státu)
Metody práce s klientem s rizikovým chováním
Typologie agresivních klientů
Prevence (primární a sekundární) - jak předcházet napadení – komunikace s klientem
Pravidla šetrné sebeobrany, možnosti jejího využití
Bezpečný kontakt, bezpečná vzdálenost, bezpečné postavení při jednání s klientem
153
-
Sociální práce
Práce s klientem -- nácvik úchopů šetrné sebeobrany
Doplňující technické prostředky vhodné pro šetrnou sebeobranu
-
orientuje se v legislativě související s použitím technik šetrné sebeobrany
v rámci profesní etiky umí vymezit hranice použití technik šetrné sebeobrany
umí zvolit odpovídající metody a techniky práce s uživatelem a umí teoreticky zdůvodnit
jejich opodstatněnost
rozpozná rizikové chování uživatele sociální služby
zná zásady komunikace v kritické situaci
zná možnosti prevence vzniku kritické situace na pracovišti
Klíčové dovednosti v oblasti praxe
-
práce se stojícím klientem
práce se sedícím klientem
práce s ležícím klientem (na břiše, na zádech)
práce s útočícím klientem
umí navrhnout vhodné doplňující technické prostředky pro šetrnou sebeobranu na daném
pracovišti
umí vhodně zvolit a využít doplňující technické prostředky v dané situaci
-
docházka 80 %
8.33.6 Literatura
ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník s komentářem a judikaturou. Praha: C. H. Beck, 2009.
HROZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. Praha:
Leges, 2009.
HENDRYCH a kol. Správní právo. Praha: C. H. Beck, 2009.
ŠÁMAL a kol. Trestní zákon, Trestní řád s komentářem a judikaturou. Praha: C. H. Beck, 2009.
PEASE, A. Řeč těla. Praha: Portál, 2011. ISBN 80-7178-528-2
KŘIVOHLAVÝ, J. Konflikty mezi lidmi. Praha: Portál. ISBN 80-7178-642, 2002
ENENKELOVÁ, S. Psycholog – vyjednavač ve službách policie. Psychologie dnes, 6, 2000, č. 6, s.
25–26.
LILLEY, R. Jak jednat s problematickými lidmi. Brno: CP Books, 2005.
154
Sociální práce
SCHOTT, B.: JEDNÁNÍ Jak úspěšně vyjednávat. Praha: Grada, 2003.
ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada, 2004.
VYBÍRAL, Z. Psychologie komunikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-998-4
ŠPATENKOVÁ, N. a kol. KRIZE Psychologický a sociologický fenomén. Praha: Grada, 2004.
LUDIMILA, Č. Kriminální psychologie, Praha: Eurounion s.r.o., 1998. ISBN 80-85858-70-3
NAKONČENÝ, M. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6
REGULI, Z. Aikido. Bratislava: CAD PRESS, 2003. ISBN 80-88969-08-5
STENUDD, S. Aikido. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0094-5
RÖDEL, B. Aikido. České Budějovice: KOOP, 2006. ISBN 80-7232-292-3
8.34
Alternativní a augmentativní komunikace
8.34.1 Anotace
Předmět je volitelný, je vyučován jeden rok. V rámci předmětu se studenti seznámí s možnostmi
alternativní komunikace a získají základní kompetence pro specifické způsoby dorozumění se
s osobami smyslově a mentálně postiženými v různých oblastech života.
Předmět rozšiřuje nejen témata probíraná v teorii a metodách sociální práce a sociální patologii, ale
zejména praktické dovednosti a umožňuje profilaci studentů pro práci s těmito cílovými skupinami.
V oblasti smyslových postižení učitel seznámí studenty zejména s psychologickou problematikou
komunikace se zaměřením na příčiny postižení a na dobu vzniku (vrozené, získané). Dále upozorní
na chyby, kterých se dopouštějí „zdraví lidé“ v kontaktu a komunikaci se smyslově postiženými.
U cílové skupiny mentálně postižených učitel studenty seznámí s alternativní a augmentativní
komunikací (AAK). Druhy a využití AAK jsou málo známé, přesto velmi důležité pro práci s danou
skupinou, zejména pro lidi s autismem. Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek
a praktického nácviku jednotlivých komunikačních technik.
Specifika práce a komunikace se sluchově postiženými
Cílem je studenty vybavit studenty základními komunikativními schopnostmi, tj. znakovat na úrovni
základního dorozumění se se sluchově postiženým člověkem a umožnit orientaci v dané
problematice. Dalším cílem je naučit studenty vytvářet dobré psychické zázemí pro neslyšícího
(sluchově postiženého) spoluobčana, který je v cizím prostředí sám a má komunikační bariéru.
155
Sociální práce
Specifika práce a komunikace se zrakově postiženými
Cílem je seznámit studenty s problematikou zrakového postižením, desaterem pro kontakt s
nevidomým a s nejčastějšími chybami v komunikaci s nimi. Dalším cílem tématu je seznámení se
základním komunikačním prostředkem nevidomých a to s Braillovým písmem.
Specifika práce a komunikace s mentálně postiženými
Studenti se seznámí s problematikou mentálního postižení a s alternativní a augmentativní
komunikací (AAK) a naučí se základní a nejčastěji používané komunikační techniky - makaton,
komunikační tabulky, znak do řeči, piktogramy, Bliss, PSC.
-
v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva)
předat studentům ucelený přehled o smyslových postiženích a mentálním postižení a dále
rozšířit znalosti z předmětů Teorie a metody sociální práce, Sociální patologie a Psychologie
rozvíjet aktivní i pasivní komunikační dovednosti u jednotlivých druhů postižení
umožnit studentům získání základní slovní zásoby a pojmů obecně u jednotlivých druhů
postižení; pojmy jsou vybrány s ohledem na dorozumění v sociální oblasti
naučit studenty správné neverbální komunikaci s uvedenými cílovými skupinami
naučit studenty „průvodcování“
seznámit studenty s aktuální nabídkou kompenzačních pomůcek
Specifika práce a komunikace se sluchově postiženými:
-
Historie sluchového postižení, vznik a typy sluchových vad
Pravidla komunikace se sluchově postiženými za přítomnosti tlumočníka
Pravidla komunikace se sluchově postiženými bez přítomnosti tlumočníka
Pravidla komunikace se sluchově postiženými využívající indukční smyčku
Nejčastější chyby v komunikaci se sluchově postiženými
Seznámení s jednotlivými prvky komunikačních forem u sluchově postižených osob dle
zákona č. 384/2008 Sb.
Procvičování vybraných technik (český znakový jazyk – charakteristika, výuka základních
znaků, skladba vět, prstová abeceda – jednoruční, obouruční, znakovaná čeština – základní
charakteristika, výuka základních znaků, skladba vět, vizualizace mluvené češtiny)
156
Sociální práce
Specifika práce a komunikace se zrakově postiženými:
-
Historie zrakového postižení, vznik a typy zrakových vad, hluchoslepou
Braillovo písmo
Desatero pro kontakt s nevidomými podle SONS, nejčastější chyby v komunikaci se zrakově
postiženými
Pomůcky pro osoby se zrakovým postižením
Procvičování vybraných technik (zpětná vazba – čtení Braillova písma, psaní pomocí pražské
tabulky, psaní pomocí Pichtova psacího stroje
Nácvik průvodcování
Specifika práce a komunikace s mentálně postiženými:
-
Definice a klasifikace mentální retardace podle WHO
Autismus
Alternativní a augmentativní komunikace
Komunikační systémy
Procvičování vybraných technik (makaton , komunikační tabulky, znak do řeči, piktogramy,
Bliss, PSC)
-
orientuje se v příčinách jednotlivých druhů postižení
orientuje se ve způsobech a druzích komunikace u jednotlivých druhů postižení
je schopen vyhledat aktuální nabídku kompenzačních pomůcek
zná zásady neverbální komunikace u jednotlivých druhů postižení
zná chyby v komunikaci u jednotlivých druhů postižení a možnosti jejich prevence
orientuje se v legislativě zabývající se uvedenou problematikou
zná zásady pro vytvoření dobrého psychického zázemí pro klienty s uvedenými druhy
postižení
Klíčové dovednosti v oblasti praxe
Osoby se sluchovým postižením
-
má základní znakové dovednosti, znakuje na úrovni základního dorozumění se
je schopen zpětné vazby s porozuměním
je schopen vytvořit bezpečné psychické zázemí dle konkrétní situace
Osoby se zrakovým postižením
-
je schopen poskytnout kvalitní průvodcovskou službu
157
-
Sociální práce
je schopen prakticky realizovat zásady Desatera pro kontakt s nevidomými v praxi
Osoby s mentálním postižením
-
je schopen zvolit odpovídající komunikační techniku
je schopen v rámci dané komunikační techniky zpětné vazby s porozuměním
-
docházka 80 %
8.34.6 Literatura
Specifika práce a komunikace se sluchově postiženými
FREEMAN, R. D. – CARBIN, C. F. – BOESE, R. J. Tvé dítě neslyší?. Praha: FRPSP, 1992
GABRIELOVÁ, D. – PAUR, J. – ZEMAN, J. Slovník znakové řeči. Praha: Horizont, 1988. ISBN 40085-88.
JANOTOVÁ, N. – ŘEHÁKOVÁ, K. Surdopedie. Praha: SPN, 1990.
RŮŽIČKOVÁ, M. Učíme se českou znakovou řeč. Praha: Septima, 1997
RŮŽIČKOVÁ, M. Než půjdeme do školy. Praha: Septima
RŮŽIČKOVÁ, M. Znakování pro každý den. Praha: Septima
Videokazety ČKTZJ
Základní slovník znakové řeči I – VIII., Plzeň: Pedagogické centrum, 1993.
Katedra kybernetiky, Fakulta aplikovaných věd, Západočeská univerzita v Plzni: Mapa stránek, ©
2009 - 2011 Dostupné z: www.znaky.zcu.cz
Specifika práce a komunikace se zrakově postiženými
MACHÁČEK, P. Osvětlení a slabozrakost: jak správně svítit a vytvořit vhodné podmínky pro
slabozrakého člověka. Praha: Tyfloservis, 2002. AC 68.
SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978 80-247-1733-3.
ŠTRÉBLOVÁ, M. Poznáváme svět se zrakovým postižením: úvod do tyflopedie. Ústí nad Labem:
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2002. ISBN 8070444487, 9788070444481.
WIENER, P. Prostorová orientace zrakově postižených. Praha: Institut rehabilitace zrakově
postižených, UK FHS, 2006. ISBN 80-239-6775-4.
WIENER, P. Základy komunikace se zrakově postiženými. 2. vydání. Praha: Novartis, 2009.
158
Sociální práce
Specifika práce a komunikace s mentálně postiženými
ČERNÁ, M.; KVAPILÍK, J. Zdravý způsob života mentálně postižených. Praha: Avicenum, 1990.
ISBN 80-201-0019-9.
KOCUROVÁ, M. Speciální pedagogika pro pomáhající profese. Plzeň, 2002. ISBN 80-7082-844-7.
KUBOVÁ, L. Alternativní komunikace, cesta ke vzdělávání těžce zdravotně postižených dětí. Praha:
Tech Market, 1996. ISBN 80-902134-1-3.
KUBOVÁ, L. Piktogramy – metodická příručka. Praha: Tech-Market, 1997. ISBN 80-86114-00-7.
KUBOVÁ, L., PAVEOVÁ, Z., RÁDKOVÁ, I. Znak do řeči. Praha: Tech-Market, 1999. ISBN 8086114-23-6.
SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1733-3.
ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7178-821.
8.35
Zooterapie
8.35.1 Anotace
Předmět je zaměřen na problematiku zooterapie. Cílem předmětu je seznámit studenty se zooterapií,
jako podporou psychosociálního zdraví lidí všech věkových kategorií a uvedením možnosti
zooterapie do zařízení sociálních služeb. Tato problematika bude zpracována nejen na teoretickém
základě, ale také praktickými ukázkami. Předmět bude postupně zaměřen na zooterapie, canisterapii,
felinoterapii, hiporehabilitaci a ostatní zooterapii. V závěru předmětu se zaměříme více na
canisterapii, a to i s možností praktických ukázek.
V rámci učiva bude pozornost věnována jednotlivým metodám zooterapie: AAA, AAT, AAE
a AACR a jejich následnému uplatnění v praxi. Do výuky je zařazena i praktická ukázka canisterapie.
Předmět je vyučován jeden rok. V závěru studenti vytvoří seminární práci na zadané téma. Výuka se
realizuje formou interaktivních přednášek, cvičení, diskuzí, odborných besed, prezentací
samostatných prací studentů na vybraná témata, zážitkové praktické ukázky se zaměřením na
canisterapii.
Na konci semináře bude student schopen:
-
Porozumět teoretickým základům zooterapie.
Použít informace o zooterapeutických technikách a metodách k výběru vhodného
terapeutického postupu.
Porozumět jednotlivým metodám zooterapie a jejich použití u cílové skupiny klientů.
159
Sociální práce
-
vést studenty k vyhledávání autentických zdrojů informací a kriticky o nich přemýšlet
rozvíjet schopnosti samostatné prezentace, argumentace, kritického hodnocení a poskytování
zpětné vazby
vést studenty k dovednosti práce v týmu
vést studenty k samostatnosti při tvoření pracovních postupů
-
-
Seznámení studentů se základními požadavky předmětu
Etologie
Základní teoretické informace v oblasti zooterapie – vymezení pojmu, základní terminologie,
léčebné využití zvířat, metody zooterapie, formy zooterapie, zastřešující organizace v
zooterapii, legislativní úprava zooterapie
Zooterapie v sociálních službách – v zařízení sociálních služeb, dítě a zooterapie, senior a
zooterapie, zdravotně postižení a zooterapie
Canisterapie – historie, etologie psa, základní terminologie, metody, formy, prevence úrazů
způsobené psem, možnosti využití canisterapie u klienta, polohování
Hiporehabilitace – etologie koně, základní terminologie, členění, metodika hiporehabilitace
Felinoterapie
Ornitoterapie
Deflinoterapie
Malá zvířata
Farmingrerapie
Praktické ukázky terapeutických postupů v rámci výuky
Exkurze na praktické cvičení canisterapie
Klíčové znalosti a dovednosti studenta:
-
dokáže vymezit základní pojmy v oblasti zooterapie
umí definovat obor zooterapie
umí vyhledávat validní zdroje informací a pracovat s nimi
je schopen samostatného výstupu na zadané téma
je schopen poskytnout zpětnou vazbu
je schopen vytvořit samostatný terapeutický plán pro jednotlivé klienty dle typu onemocnění
8.35.5 Požadované výstupy hodnocení
-
aktivní účast na výuce – minimálně 80 %
seminární práce a výstup na zadané téma – popis jedné hodiny canisterapie
účast nejméně na jedné canisterapeutické hodině
160
Sociální práce
8.35.6 Literatura
VELEMÍNSKÝ a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice, DONA, 2007.
ISBN 978-80-7322-109-6.
GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. Grada, Praha, 1999. ISBN 80-7169789-3.
Pravda o zooterapii. Pravda o zooterapii - sborník příspěvků z celostátní konference. České
Budějovice, ZSF JU, 2003. ISBN 80-7040-675-5.
Canisterapie v praxi. Fejkusová, H., Mičulková, O., 2003
NERANDŽIČ, Zoran. Animoterapie, aneb, Jak nás zvířata léčí :praktický průvodce pro veřejnost,
pedagogy i pracovníky zdravotnických zařízení a sociálních ústavů. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006.
159 s. ISBN 80-00-01809-8.
STANČÍKOVÁ, Markéta a Jitka ŠABATOVÁ. Canisterapie v teorii a praxi. Opava: Ing. Dalibor
Gregor, 2012. ISBN 978-80-87731-00-0.
161
Sociální práce
9 Doklady o odborném zabezpečení výuky vzdělávacího programu
9.1
Soupis specializovaných učeben a dalších výukových prostor
Učebny výpočetní techniky
Studenti denní i kombinované formy vzdělávání mohou v rámci výuky i v rámci samostudia využívat
specializované učebny výpočetní techniky, v současné době škola disponuje šesti učebnami. Všem
stanicím je k dispozici páteřní síť LAN s připojením na internet (rychlost 10/10 Mb/s), každá
z učeben má k dispozici vlastní síťovou tiskárnu. Celý systém je chráněn antivirovým programem
Kaspersky. Dále je studentům k dispozici studovna na domově mládeže vybavená PC, zároveň je celá
budova pokryta wifi signálem ze šestnácti přípojných bodů UNIFI. Přehledné údaje o počtu
studentských stanic, jejich stáří a použitém operačním systému jsou uvedeny v následující tabulce.
Přehled učeben a studoven výpočetní techniky:
učebna
vyt01 (OA)
vyt02 (OA)
vyt03 (OA)
vyt04 (OA)
vyt05 (ZŠ)
vyt06 (internát)
Domov mládeže (OA)
Počet PC/kapacita učebny stáří dataprojektor
16/16
17/17
21/21
23/23
17/17
15/15
3+1
5
2
5,2
3/2
3
8
3,7
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ne
operační systém
Windows 7
Windows 7
Windows 7
Windows 7
Windows 7
Windows 7
Windows 7
Jazykové učebny
Tyto učebny jsou vybaveny technikou, která zajišťuje výuku jazyka a komunikačních dovedností na
vysoké úrovni. Jsou zde PC, stáří cca 4 roky, kde jsou instalovány operační systémy Windows 7, dále
je zde dataprojektor, televize s DVD přehrávačem a magnetofony. Každá studentská stanice je
vybavena sluchátky s mikrofonem (typ PMBK 800). Kapacita každé učebny je 15 studentů.
Učebna psychologie
Učebna je umístěna v budově na Chodském náměstí. 97. Učebna je uspořádána a vybavena pro
specifické potřeby výuky v předmětech Psychologie, Sociologie, Psychosociální výcvik a v dalších
příbuzných předmětech. Studenti zde mají možnost si vyzkoušet techniky působení na druhé,
162
Sociální práce
sebepoznání a metody relaxace. Dochází tak ke zvýšení propojení teorie s praxí. V učebně se
prostorově i organizačně dají simulovat modelové situace z jednotlivých pracovišť, umožňuje také
pořizování videozáznamů v rámci videotréninku. Kapacita učebny je 15 studentů.
Všechny výše zmíněné specializované učebny splňují současně požadavky vyhlášky č. 410/2005 Sb.
o hygienických požadavcích na prostory pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých a budou nadále
udržovány v souladu s platnou legislativou.
Učebny pro teoretickou výuku studentů VOŠ:
Všechny kmenové učebny určené především pro teoretickou výuku splňují v současnosti požadavky
dle vyhlášky o hygienických požadavcích na prostory pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých
a dále budou udržovány v souladu s platnou legislativou. Kapacita každé učebny je 30 studentů. Jsou
vybaveny nábytkem odpovídajícím vyhlášce o hygienických požadavcích na prostory pro výchovu
a vzděláván dětí a mladistvých. Učebny jsou vybaveny dataprojektorem, videopřehrávačem a CD
přehrávačem pro možnost multimediální prezentace témat.
9.2
Knihovna
Knihovna je umístěna v samostatné místnosti, která slouží zároveň jako studovna v budově na
Chodském náměstí 97. Výpůjční doba je v odpoledních hodinách, aby byla dostupná všem studentům
bez ohledu na rozvrh. Studenti si mohou knihy vypůjčovat domů. V současné době knihovna
eviduje 518 odborných publikací z vědeckých oborů vztahujících se k zaměření vzdělávání – z metod
sociální práce, sociální politiky, práva, psychologie, sociální patologie, sociologie, pedagogiky,
medicíny atd.
Součástí knihovny jsou i obhájené absolventské práce dosavadních absolventů v počtu 414. Do
knihovny jsou dále zařazovány různé brožury, příručky, skripta jednotlivých organizací
spolupracujících se školou, které škola obdržela darem.
Z periodik jsou k dispozici Psychologie dnes a Právo.
Literatura je průběžně doplňována dle požadavků vyučujících jednotlivých předmětů, studentů
a finančních možností školy. Základní bibliografické údaje jednotlivých publikací mají studenti
k dispozici v písemném seznamu a na webových stránkách školy.
Pro potřeby VOŠ je využito 32 % ONIV.
163
Sociální práce
V místnosti je k dispozici PC, stáří cca 4 roky, kde je instalován operační systém Windows 7, přístup
k internetu a televize s DVD přehrávačem. Místnost slouží také jako studovna a multifunkční učebna
pro nácvik praktických kompetencí, neboť umožňuje, podobně jako učebna psychologie, simulaci
modelových situací. Dále je místnost vybavena židlemi s područkami, takže je zajištěna variabilita
prostoru. Kapacita místnosti je 15–25 studentů.
9.3
Studijní opory pro kombinovanou formu vzdělávání
1. Informační materiály k organizaci a průběhu kombinované formy vzdělávání
2. Studijní texty v elektronické podobě
Studijní texty pro jednotlivé moduly vymezují obsah a rozsah vzdělávání ve vztahu k profilu
absolventa. Z hlediska didaktického respektují postupy, které v maximální míře usnadňují samostatné
studium. Obsahují také jasné požadavky toho, co má studující zvládnout a co bude ověřováno.
Součástí studijních textů jsou kontrolní otázky, cvičení, testy a jiné zpětnovazební prvky, které
studujícímu umožní průběžně ověřovat zvládnutí obsahu a rozsahu učiva.
Součástí studijních textů jsou i samostatné písemné práce, které jsou studujícímu zadávány vždy po
prostudování určité ucelené části učiva.
3. Případové studie
Studenti mají k dispozici případy ze skutečnosti a samostatně navrhují postupy práce, které posuzuje
zadávající a poskytuje studentovi zpětnou vazbu týkající se například zvažování možných rizik,
respektování lidských práv a svobod atd. Studenti tak mají možnost ověřit si získané kompetence.
4. Studijní pomůcky
Jsou studentům k dispozici zvláště v předmětech, kde má student získat praktické dovednosti. Jedná
se o instruktážní CD s videonahrávkami postupů, komunikačních dovedností atd.
5. Doplňující zdroje – doporučená a rozšiřující literatura k jednotlivým tématům
Studentům jsou k dispozici k jednotlivým tématům v elektronické podobě odkazy na konkrétní
kapitoly literárních zdrojů.
164
Sociální práce
6. E- learning
Na VOŠ, OA a SZŠ je kromě standardní prezenční formy studia využívána i forma elektronická a to
prostřednictvím e-learningového programu EduBase. EduBase umí více než běžné e learningy. Může
nejen poskytnout materiály studujícím přes internet, otestovat jejich znalosti, nabídnout ke stažení
příslušné soubory a řídit termíny výuky, ale nabízí také možnost přizpůsobení e-kurzů do podoby
prezentace s projektorem. Dále přináší možnost tisku kvalitních materiálů a testů, které jsou navíc
volně ke stažení pomocí systému EduBazar. Přístup pro studenty k programu EduBase je řešen
jednak pomocí interní školní sítě a jednak vzdáleným přístupem na server pomocí webového
rozhraní, které je k dispozici na stránkách naší školy. Přístup studentům k EduBase je generován
automaticky na základě seznamů žáků z programu Bakaláři.
Technickou podporu zajišťují IT-správci naší školy: Bc. Miroslav Málek a p. Václav Zahradník.
Jakékoli dotazy, či případné technické problémy konzultují na emailových adresách
[email protected], [email protected].
9.4
Záměr rozvoje a odůvodnění vzdělávacího programu
Vzdělávací program zajišťuje přípravu plně kvalifikovaných sociálních pracovníků dle platné
legislativy. Důkazem kvalitní přípravy absolventů doposud je jejich uplatnění v praxi, velmi dobré
studijní výsledky a orientace v oboru v případě pokračování studia na vysokých školách.
Jednou z priorit v rozvoji vzdělávacího programu je posílení mezinárodní spolupráce formou
navazování partnerské spolupráce se zahraničními vzdělávacími institucemi podobného zaměření,
případně zahraničními vysokými školami, dále formou výměnných zahraničních praxí a stáží, kde se
studenti začlení do přímé práce s klienty v cizojazyčném prostředí nebo se studenti budou účastnit
mezinárodních projektů. Dále se v této oblasti zaměříme na vytváření podmínek pro výměnné
programy českých a zahraničních studentů a učitelů.
Další prioritou je vytváření podmínek pro vzdělávání starších studentů – nabídka vzdělávání
v kombinované formě. Škola zajišťuje další vzdělávání pro již kvalifikované sociální pracovníky dle
oblastí jejich praxe a dle platné legislativy formou akreditovaných vzdělávacích programů. Nově má
škola akreditovaný kvalifikační kurz Sociální pracovník podle par. 49a zákona č 401/2012 Sb.
o sociálně právní ochraně dětí.
165
Sociální práce
Nově se škola tak zapojila do projektu Edison, který spojuje mladé lidi odlišných kultur a národností,
aby se seznámili se zvyky, tradicemi a situací v jiných zemích a stali se tak generací, která prolomí
prohlubující se mezikulturní bariéru. Edison je vzdělávací projekt, který poskytuje mládeži v České
republice prostor a motivaci k přemýšlení o budoucích možnostech, založených na poznání lidí
z různých kultur a jejich chování. Díky multikulturní atmosféře vyvolané zahraničními stážisty, také
oživuje výuku a zvyšuje zájem o studium mezi žáky a studenty. Tento projekt je pod záštitou
Ministerstva školství České republiky.
Hlavním motivačním nástrojem školy pro studenty se speciálními vzdělávacími potřebami je
možnost individuálního vzdělávacího plánu v souladu s vyhláškou č. 103/2014 Sb. Důvod
speciálních vzdělávacích potřeb studenta přitom musí být v souladu s vyhláškou č. 224/2007 Sb.
novelizovanou nařízením vlády č. 211/2010 Sb.
9.5
Podmínky pro hodnocení a zabezpečení kvality vzdělávacího
programu
Výuku zajišťují interní a externí vyučující, kteří jsou v pracovním poměru vůči vzdělávací instituci.
Kvalifikace interních učitelů odpovídá platné legislativě o pedagogických pracovnících. Interní
vyučující obsahového okruhu č. 3 (metody sociální práce) jsou i v přímé praxi sociální práce. Externí
učitelé, kteří zajišťují výuku zejména povinně volitelných a volitelných předmětů jsou vysokoškolsky
vzdělaní odborníci pracující v oboru a splňují kvalifikační předpoklady podle legislativy platné
v příslušném resortu a jejich vzdělání a praxe odpovídá charakteru vyučovaného předmětu. Všichni
vyučující se zúčastňují vybraných forem celoživotního vzdělávání, kde si průběžně obnovují, zvyšují,
prohlubují a doplňují vědomosti, dovednosti a způsobilosti pedagogické i odborné. Jedná se o tyto
formy celoživotního vzdělávání: certifikované kurzy, inovační kurzy, účast na školicích akcích,
odborných konferencích, kongresech a samostatné studium odborné literatury. Dokladem
o absolvování dalšího vzdělávání je osvědčení vydané vzdělávací institucí, která má k tomu
oprávnění.
Hodnocení kvality vzdělávacího programu se dále realizuje pomocí evaluačních dotazníků vždy na
závěr školního roku, kdy se ke vzdělávacímu programu vyjadřují jak studenti, tak vyučující.
Evaluační dotazník se týká všech částí vzdělávacího programu.
166
Sociální práce
Hodnocení kvality probíhá také formou pravidelných hospitací. Hospitace provádí ředitel VOŠ nebo
zástupce ředitele VOŠ, dále probíhají vzájemné hospitace vyučujících v předmětech dle jednotlivých
obsahových okruhů.
Přehled pedagogických pracovníků na škole celkem:
Počet učitelů
celkem
z toho ženy
Přepočtené na plně zaměstnané
celkem
z toho ženy
bez
kvalifikace
na střední
28
20
54,1
škole
na vyšší
16
10
7,1
odborné škole
Přehled externích a interních vyučujících na VOŠ následující tabulka:
VOŠ
Fyzický počet
Přepočet na plně
zaměstnané
18
1,2
5,2
0
celkem
27
externí
17
interní
10
6,09
3,96
2,13
Počet externích a interních vyučujících na VOŠ s akademickým titulem přepočtený na plně
zaměstnané činí 1,7.
Kompetence externích i interních vyučujících k výuce jednotlivých předmětů jsou dokladovány
v následujících tabulkách:
Název předmětu
kód
vyučující
Povinné základní
předměty – kategorie A
Cizí jazyk NEJ/ANJ
NEJ/ANJ
STA
Základy ekonomiky
ZEK
Psychologie
PSY
Mgr. Irena Kubalová, Mgr. Pavel Bauer, Mgr. Pavel
Kovář, Ing. Hana Konečná, Mgr. Irena Šlajsová,
Veronika Němcová
Ing. Marie Vondrovicová
Ing. Eva Smazalová
Ing. Eva Smazalová
Ing. Jan Řezníček
Mgr. Hana Hradecká
PhDr. Ivana Havlíčková
167
Sociologie
SOC
Základy pedagogiky
PED
Zdravotní nauky
ZDN
SPA
Sociální politika
SOP
Právo
PRA
práce
MSP
Odborný seminář
OSEM
SUPS
Odborná praxe
PXS
Krizová intervence
KRI
Gerontologie
GER
Zdravotní TV s
metodikou
ZTV
Drogová závislost
DRZ
MKS
mládeže
služeb
Aktivní politika
zaměstnanosti
dětí
PDM
PSS
APZ
SPD
Sociální práce
Mgr. Hana Hradecká
Mgr. Jana Lásková
Mgr. Hana Tulačková
Mgr. Lenka Fořtová, PhDr. Hana Šťastná
Mgr. Lenka Foistová
PaedDr. et Bc. Jana Koubová
Ing. Vladislav Kouba
Mgr. Anna Líkařová
JUDr. Jaroslava Hanuš
JUDr. Jaroslav Hanuš
Mgr. Petr Hejda Ph.D.
Mgr. Lenka Fořtová
Mgr. Venuše Klimentová
Mgr. Pavel Bauer
Mgr. Alena Šustrová
PhDr. Ivana Havlíčková, Mgr. Štefan Čáni
PaedDr. et Bc. J. Koubová
168
PSV
Znaková řeč
ZNŘ
Filosofie a etika
FIL
KOP
technika
AVT
Sociální pedagogika
Aktivní politika
zaměstnanosti
v sociálních službách
Alternativní a
augmentativní
komunikace
Zooterapie
vyučující
Mgr. Irena Kubalová
Mgr. Pavel Bauer,
Mgr. Pavel Kovář
Ing. Hana Konečná
Mgr. Irena Šlajsová
Veronika Němcová
PhDr. Ivana Havlíčková,
Mgr. Hana Hradecká
Mgr. Lenka Foistová
ZKOR
PVČ
SPG
SPE
APZ
ROS
Sociální práce
PaedDr. et Bc. J. Koubová
Mgr. Miroslav Hanzlíček
Mgr. Kristina Voříšková
Mgr. Hana Hradecká
Mgr. Květuše Žižková
Mgr. Jana Lásková
RNDr. Jana Pelcová
Ing. Jana Pelnářová
Mgr. Alena Šustrová, Ing. Jindra Mastná
Mgr. Jakub Jansa, Bc. Jakub Havlíček
Mgr. Lenka Fořtová, Bc. Jakub Havlíček
Mgr. Jakub Jansa, Bc. Jakub Havlíček
Mgr. Štefan Čáni,
Mgr. Petr Hejda Pd.D.
AAK
Mgr. Kristina Voříšková
ZOO
Mgr. Jaroslava Bicková, Ph.D.
rok
narození
1972
1986
1981
1958
1970
1978
1962
1966
1976
vzdělání
Ped.F.JČU Č. Budějovice
Ped.F. ZČU Plzeň
Ped.F. ZČU Plzeň
Ped.F. UK Praha
Př.F. UK Praha
Ped.F. JČU (Lat) Č. Budějovice
FF UK Praha
FF UK Praha, FPed Plzeň
ZSF JCU České Budějovice
169
počet let praxe
17
5
8
29
12
12
27
21
11
RNDr. Jana Pelcová
Mgr. Jana Lásková
Ing Eva Smazalová
Ing. Jindra Mastná
1964
1955
1946
1961
1966
1962
1967
1957
1958
1971
Mgr. Petr Hejda Ph.D.
1975
Mgr. Venuše Klimentová
Mgr. Alena Šustrová
Mgr. Štefan Čáni
1954
1966
1973
Ing. Jana Pelnářová
1959
Mgr. Jakub Jansa
Bc. Jakub Havlíček
Mgr. Miroslav Hanzlíček
Mgr. Kristýna Voříšková
PaedDr. et Bc. Jana
Koubová
Mgr. Hana Tulačková
PhDr. Hana Šťastná
1956
Mgr. Jaroslava Bicková,
Ph.D.
1982
9.6
Sociální práce
26
5
13
29
25
11
22
15
33
21
1986
1990
1956
1985
Př.F.UK Praha
VŠ zemědělská
VŠ SNB
Ped.F. ZČU Plzeň
Ped.F. Plzeň
VŠE Praha
VŠE Praha
PedF UK Praha
FF Plzeň, PedF Plzeň
FF UK Praha
PF Ústí n. Labem, MU Brno,
UK Praha
PedF Plzeň
FTVS UK Praha
Teol. F. JČU Č. Budějovice
VŠ zemědělská, fak. provozně
ekonomická Praha
Ped.F. ZČU Plzeň
Pde.F.U.H. Králové
Ped.F. ZČU Plzeň
Ped.F. ZČU Plzeň
1985
Ped.F. UK Praha
33
1964
FF UK Praha, PF UK Praha
1. LF UK Praha, LF UKom.
Bratislava
30
ZSF JČU Č. Budějovice
14
15
35
23
18
22
4
3
17
2
22
Údaje o rozvoji spolupráce
Škola spolupracuje zejména s poskytovateli odborné praxe, protože si uvědomuje význam praxe pro
vzdělávání studentů. Jedná se o získávání praktických kompetencí a osobnostních kompetencí
v přirozeném prostředí. Studenti mají možnost ověřovat a konfrontovat teoretické poznatky a za
pomoci konzultanta odborné praxe stanovovat hranice a možnosti profesionálního pomáhání.
Jednotlivá pracoviště poskytují praktikujícím studentům konzultanty; konzultant studenta odborně
doprovází při plnění praktických úkolů a konzultuje s ním
170
naplňování cílů učení, které jsou
Sociální práce
stanoveny v trojstranném kontraktu. Konzultant také poskytuje studentovi zpětnou vazbu
a vypracovává pro školu hodnotící zprávu.
Škola nabízí poskytovatelům různé vzdělávací akce určené nejen pro konzultanty odborné praxe, ale i
pro ostatní pracovníky. Jedná se o vzdělávací kurzy s akreditací MPSV– Kvalifikační kurz pro
pracovníky v sociálních službách a Sociální pracovník dle §49a zákona č. 401/2012 Sb. Dále nabízí
školící akce v rámci dalšího vzdělávání sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách.
Probíhají pravidelná setkání učitelů odborných předmětů, vedoucí odborné praxe a konzultantů, kde
je prostor pro vzájemné diskuse týkající se odborné přípravy studentů. Spolupráce je na partnerské
úrovni a je vnímána jako oboustranně prospěšná.
Přehled pracovišť odborné praxe
Seznam pracovišť, ve kterých probíhá pravidelně odborná praxe a se kterými je uzavřena dohoda
o dlouhodobé spolupráci pro zabezpečení odborné praxe:
-
Úřad práce Domažlice, Msgre. B. Staška 265, 344 01 Domažlice
Diecézní charita Plzeň, Sady 5. května 8, 301 00 Plzeň
Dům dětí a mládeže, Hradská 94, 344 01 Domažlice
Dětský domov Staňkov, Mathauserova 117, 345 61 Staňkov
Centrum sociálních služeb Domažlice, Baldovská 538, 344 01 Domažlice
Základní škola praktická Domažlice, Msgre.B. Staška 232, 344 01 Domažlice
Diakonie ČCE – středisko Západní Čechy, Prokopova 25, 301 00 Plzeň
Pracoviště, ve kterých probíhá praxe opakovaně na základě smluv o poskytování odborné praxe:
-
Pedagogicko-psychologická poradna Domažlice, Pivovarská 323, 344 01 Domažlice
Město Domažlice, nám. Míru, 344 01 Domažlice
Okresní správa sociálního zabezpečení Domažlice, Msgre. B. Staška 265, 344 01 Domažlice
Dětský diagnostický ústav a Středisko výchovné péče pro děti a mládež Plzeň,Karlovarská tř.
67, 323 18 Plzeň
Základní škola a Odborná škola Horšovský Týn, Nádražní 89, 346 01 Horšovský Týn
Probační a mediační služba České Republiky, Hybernská 18, 110 00 Praha 1, Středisko PMS
Domažlice, Klatovy, Tachov
Dětský domov se školou a výchovný ústav Hostouň, Chodské nám. 131, 345 25 Hostouň
Město Klatovy, nám. Míru 62, 339 20 Klatovy
Úřad práce Plzeň-sever, Kuplířova 7, 301 00 Plzeň
Dětský domov Kašperské Hory, Náměstí 146, 341 92 Kašperské Hory
Centrum sociálních služeb Tachov, Americká 242, 347 01 Tachov
171
-
Sociální práce
Městský úřad Sušice, Náměstí Svobody 138, 342 01 Sušice
Úřad práce Klatovy, Krameriova 180, 339 01 Klatovy
Dětský domov Domino Plzeň, Vojanova 22, 318 00 Plzeň
Škola velmi úzce spolupracuje s VOŠ sociální Prachatice a s dalšími vyššími odbornými školami
stejného zaměření. Jedná se zejména o vzájemné konzultace ve výuce odborných předmětů a výměny
předsedů komisí pro absolutoria.
Uskutečnila se pilotní stáž studentů VOŠ na pracovišti Grudnschule Mitterdorf, Roding – Mitterdorf
v SRN. Studenti byli zapojeni do přímé práce s handicapovanými žáky v cizojazyčném prostředí.
Pilotní stáž byla hodnocena jako velmi přínosná pro všechny zúčastněné strany, proto rozvoj
mezinárodní spolupráce je jednou z priorit vzdělávacího programu, jak je uvedeno v záměru rozvoje.
Dlouhodobě škola spolupracuje s Diecézní charitou Plzeň, studenti se účastní různých projektů jako
dobrovolníci.Dále se rozvinula úzká spolupráce s poskytovateli pobytových sociálních služeb, kde se
škola podílí na organizačním zajištění různých akcí pro klienty i veřejnost. Jedná se např. o organizaci
Dne sociálních služeb MÚ Domažlice, organizaci sportovního odpoledne pro klienty Domova pro
seniory ve Kdyni, pečení cukroví s klienty Domova pro seniory na Hamru, pomoc Poradně pro
poruchy výživy v Domažlicích s organizacemi odborných konferencí.
Škola se také zapojuje do procesu komunitního plánování sociálních služeb v domažlickém regionu a
přilehlých regionech, kdy jsou studenti zapojováni zejména do průzkumů a šetření týkajících se
zajištění potřebných sociálních služeb.
V rámci projektu Šance a Bílá pastelka studenti zajišťují organizaci sbírek v domažlickém regionu.
9.7
Zdůvodnění společenské potřeby vzdělávacího programu
Zájem o vzdělávání mají absolventi středních škol nejen z regionu a Plzeňského kraje, ale i z jiných
krajů (Karlovarského, Ústeckého a Jihočeského). Studenti ve 3. ročníku denní formy vzdělávání
dostávají pravidelně nabídky volných míst v průběhu odborných praxí, potenciální zaměstnavatelé
v průběhu školního roku kontaktují školu s nabídkou volných míst. Studenti VOŠ již pravidelně
pomáhají při organizačním zajištění různých aktivit místní samosprávy v sociální oblasti (např.
plánování sociálních služeb, programy prevence sociálně patologických jevů), pomáhají také
nestátním poskytovatelům sociálních služeb v regionu (např. účastí na fundraisingových akcích nebo
172
Sociální práce
při poskytování služeb jako dobrovolníci). Uvedený vzdělávací program je v regionu vnímán velmi
pozitivně.
Škola svým umístěním v bývalém okresním městě Domažlice a nabídkou jiných forem vzdělávání
kromě denní vyhovuje tzv. odložené poptávce po vzdělání uchazečů nejen z domažlického regionu,
ale i z klatovského a tachovského regionu a z regionu Plzeň – jih. Škola má také od roku 2007
akreditovaný Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách, takže je schopna komplexně
pokrýt požadavky na vzdělání v sociální práci dle platné legislativy. Od roku 2013 má škola
akreditovaný kurz Sociální pracovník ve smyslu paragrafu 49 a zákona č. 401/2012 Sb., o sociálně
právní ochraně dětí. K současnému trendu, kterým jsou možnosti celoživotního vzdělávání, bude
škola přispívat i nabídkou dalšího vzdělávání pro již kvalifikované sociální pracovníky, jak je
uvedeno v záměru rozvoje.
173
Sociální práce
10 Seznam příloh
Příloha č. 1
Příloha č. 2
Příloha č. 3
Příloha č. 4
Příloha č. 5
Příloha č. 6
Příloha č. 7
Příloha č. 8
Úřad práce
Město Domažlice
Diecézní charita
Domov Lebeda
Ukázka studijní opory – Anglický jazyk
Ukázka studijní opory – Teorie a metody sociální práce
Ukázka studijní opory - Filosofie
Ukázka studijní opory - Právo
174

Akreditace VOŠ - Sociální práce a sociální pedagogika

Transkript

Podobné dokumenty

Zahraniční exkurze do Vídně 2014

je původní Schwarzenberský mlýn, ležící na samotě u lesa, který byl

Sociální patologie Sociální patologie = souhrnné označení

Sociální dimenze a kvalita života v EU

Harmonogram říjnového setkání