GEOLOGIE.

•
GEOLOGIE.
Napsal
ARCH I BALD GEIKIE.
(Íes lni: vydání
upravil
VLAD. JOS. PROCHÁZKA.
Se 47 obr. v textu.
PRAHA.
Tiskem a nákladem
J.
Otty.
\
Předmluva
•
.'
IIOOLf 'tl liD II
JULJI\Nj)V
p ř eklad u čes k é mu .
v letech. sedmdesátých. sdružili se vynikající
angličtí na práci společnou, nad jiné
d!'!lcžitou, ačlwliv pončku,I neobvyldou. Spojila
je dobrá vůle, pevná sna 13 a \"čdomf. že jest
třeba odpomoci citelnén',II nedostatku, jfmt tTpč1a
národní ~kola angli..:ká, pohřdujlc tehdy- návodň
pro mládef z věd pNrodnlch, návodO snadno
srozumitelných a poutavě psaných. Byloi jim
všem zjev no, že zájem pro pNrodnf vědy vzbudí
se a rozšiřl v širok)'ch massách. lidu jen ten·
kdte, polotí-li se símě jeho juž do útlé, vnímavé
du~c mladistvé. Ale netajili si též, že- zájem ten
neroznll! se a nczakolv(, dokud se buJe ve
Skolách učiti lčžllOpfidným a nczáživným systematick}lm přehledům, dopro\'ázen)l m jakýms
tak}'ros popisem. Proto z\'olili cestu jinou, na
ní! mladistvého čtená~e nejen poučují o zjevech
nejbliBího okolí, vedouce jej pozdčji do krajin
sousedních a vzdálených, nýbrž sezn:Jmujf jej
zároveň s methodami, ovšem neiiednoduBími,
:Jby vědčl, čeho jest mu dbáti, pozoruje-li úkazy
učenci
V$echna práva vyhrazena.
k
4
sl"čta InčjSího, stti1c jej obklopujícího. (Udice se
heslem, že spis ncjlepSí je pro národní ~kolu
spisem pl'ec jen pouze dobr)l m, vy.lali řadu spiskó,
jež byly anglidtOu ~kolou národní nad~cnč p~i.
jaty a pl'eSly z ní {Io Skol takmH všech národO,
~kolstl'f svého dbalých
I k nám proldestily si dráhu 1.ásluhou nakladatele pana ]{. Janského \' Táboře, jen že
na nf bohužel uvízly, 501\'3 že kus cest)' ura·
zil~'; nevyšlyt z dlouhé jejich tady od tti pnní,
a 10 J. I I. Huxleye ~Prl'nr uvedc:ní ,"e \'čdy
Ill'írodn{", H. E. Roscoea "Lučba~ a Balfoura
Stewarta "Fysil.:!",
Pfes to nero7.pakoHlI jsem se, polwd se mého
odhoru týče, k fečenénlu začátku česk~\th pf,,kl(Hlů přiJru!i!i pfcI'od (;elki~vy ' ) výtečné C"ologie a zárovei'l p~cložiti i druhý jeho :tna1l1enit~\
spisek fysikálJ/j zfllllpis, ježto tl'oN ~e zm('
něnou geologií nerodučiteln}' celek. Odhodlal
jsem se k [Omu poznav, ~e naše mláde~ bude
\' nich míti neocenitelnou prOpravu na malou
geologii prof. dra. A. Friče, obrázky z p ravěku
země české od prof. Alex. Ber/larda a velkou
/o;cologii zem! českoslovanských zesnultho prof.
dra. J. Krejčjho, ale mimo to !e se jí zároveň
poskytnou poml'lcky nejen poučné, nd i zábavné,
") Archibald Geikie, jenellllnl teditel geologické
spojen}'ch královstv[ britských a ted~ t el
mu~ea pro praktickou geologii v Londy-nč; dtíve
profe!lsor geologie a minenlogie na universitě
v Edinburgu
Společnosti
5
jejich! mistrným
kmi tají výsledl,y
líčením
přesného
úkazl'l pNrodnich probadání vědeckého.
Na konec pak podotýkám, že na čelných místech přeld:hlal jsem volné, nebrlo to ani jinak
mo!no. Mnohé včci jsem i doplnil a četné pří­
klady z anglicl.ých územ! nahradil pNklady
z naSich zemí českoslovanských. 1<.11." [O vSak
nebrlo možno, postal,il jsem vedle příkladu
z un~licf,~\ch Ilraiin uneb odjinud pfíldad od nás.
V Praze, v
mč~íd
leuuu 1898.
Překladalel.
.' .
J
7
Pfedmluva spisovate lova .
I{nížečka
tato jest věnována praktickému vyAby tedy Ilvého účelu dosáhla, doučiteli i Mku, aby si poNdi l malou
sbírečku horninných vzorki\. a pilně a svědomitě
jiť;h si vMmal.
Je-li učitel v krajině, kde několik útvari\. se
stýká anebo na sobě leH, jest zřejmo, fe si
velmi snadno opalřl potřebný materiál ku sblrť;e.
Ne-h, učiní dobře, koupí-Ii si sbírku, sestavenou dle návodu umístěného na konci ptelomné knížečky, n bude-li upozo ri'lovati od
prvopočátku sVÝť;h výklado. a rozprav láky na
její obsah.
Velké náklady 1<'10 knížečky byly ryť;hle rozprodány nejen v Anglii, leč i v Americe, Francii
a Nčmedtu. To mč přirozeně utvrzuje v názoru,
že methoda její osvědčila se nejen praktickou,
než i užitečnou.
Byl jsem sice upozorněn , a bylo mi i domlouváno, ahYť;h do této elementární knl!ečky
ve!lsal též některé věc i o geologickýť;h útvarech
učován"
poručuji
,
,
8
a jeStě některé jiné zevrubnosti asi y ončch
rozmčrech, jak jsou v mnohých základních geologiích. Než neučinil jsem toho. Nechtěl jsem
odbočiti s drá.hy úzkostlivě sledované. Umínili
jsem si totiž, pfSe tutO knížečku, že v nf jen
tolik ze\"rubnostf uvedu, kolik je jith nezbytně
Ir-cba, aby návod, kterak ptCrodnf úkazy poz(Jrovali a ll: vypolOrovaného jasné távěry činiti,
byl snadný, II co! je nejdůležitčjSí, aby byl
chápavosti hocho' i dČ\čat p"imčh:~n)~. Mou snahou jest tedy, nbuditi chuť k učení tl ke tkoumánL V kom se tato chuť či chti\'o~t a snaha
po \"čděnf probudila, zajisté velmi snadno nalezne poučnějš( pramen. V tom pffpadl! však
jest úkol mé ltnftcčky dosažen.
Toto nové vydáni hylo pcWvl!
pročteno .
J
GEOLOGIE.
!
V ml:sCó prosinci 1883 .
..4.. CClkic.
J
I. V r1\tnorodé hm otč stavehní obyčejného
domu jest vŽlI-- kUl/U". Zdi, ohniStč, komíny.
sttei;hy jsou l nčho vyvedeny. buď l~e!a, bud
jen částečnč. Jen že ne ,hly týž kámen týchž
,!astností voHdme na stavbu řečených součástek.
Jeho ,·olbu ptedurčuje pokaždé účelnost a okolnosti. A proto stavěj! s(' zdi buď l vápence,
huď l pCSkOVi;Ů, z rul, ze ,"uly anebo z cihel;
střechy I)ohrývállle buď křidlid (ta~kami), bud
I,alllennou břidlicí . Jinýll1 bOlenem - uhlím pálíme a obydli SI'Ú v}'tápCme. Vyjdeme-li z domu
na ulici, uzNme tanl ještě \· čtM rozmanitost.
Shledáme, že ulice vydláMčna je kamenem jiným
nežli chodníky, že vnějšek domll zejména okenice, veřeje ft přerozmanité výklenky okráMeny
a ozdoheny jsou rllznými kamennými odrOdami.
Slovem, již pouhý pohled na domy a ulice poučí nás dostatečně, fe je lllIlOho rllzných druhll
kamntí.
2. Všimněme si nyní na domech a stavbách
tčchto druhu kalllenných poněkud bedlivěji. Co na
,.
nich llzNme? Zajisté ,-elmi z;ihy vypozorujeme,
že jsou zmčočny, že nevypadají tall jako tenkráte, když byly jcslč surOl'inou, I.d)'ž nebyly
součástI domů a neokra~lo\-aly je. Shledámet,
fe kameny ve zdech jsou dlátem a kladivem
otesány, že mra mor sloupli, l.ábradlí, veřejí a j.
jest ohlazen a vyldll'n, že h~idli.;c na stf('chkh
byla dtil'c, nd jl bylo užito, na tcr-llt! deStičky
ro~tírána a osekána. JiMi
lavi\'3 byla vbk
je1;tč mnohem "kc r.mčnčnn, nd jich hylo upolřeheno.
N:l př. cihly. By ly mt':kké, lalyt je
cihláti z forem vyrazili . Zlllenily se pozdčji,
I;:dyž je \)'su~h'~e na ndudlu a slunci žárem
v cihláhkS',h pedeh 'ypúlili, a to tal! dol,onule,
že po \ ypálenI icjj~h hmo t., tv rdá a Id"chk:.
hmote pŮI'odnl zcela nepndůbna se stala. Dále
m .. lta, smčs to z jemného pisl," a ha~eného
vápn .. , kte ráž cihly a kameny ve zdech pevně
váže. Vápno malty je rovnčž původní hmotě
zcela nepodobno. Vzniklo z I'ápence, kamene
to tvrdého, když jej na kusy roztloukli a 1'1'
\'á penicich \"ypálili . Toto vápno jest pak j dtč
hasiti, s vodou smichati, aby se p~eměn i lo ve
hmotu zvanou hakné \"<Ipno, klerC! smicháno
byv~i s pískem na vzduchu tuhne a tvrdne
ma ltou se nazývá. Rovněž j železo, jehož se
tak rozman i tě užívá, bylo pllvodně souč.1stí kamene tmavého až ~erného. Z nčho dobyli
lesklého kOlU tep rva, když l,ámen (rudu zvaný)
ve vysol,~\ch pecích v žáru tavili , Zrol'na ta k
dosaženo i mědi, cínu a jin)'ch kovll, z ni,ht
"
je ~etnč st r ojů a n áčiní I~elikého \' na~ i ch do·
mácnostech ,
3. n úznost t čchto kamenn)'ch druhůI' jest nál'.. dná, Vlastnosti, jimiž se liM, bijí téměř" v oči ,
Ale pl-es to, te tčchto rozdílů je tolik, pojf je
ptec jedna společná vlastnost, .. to, že všecJllly
bl'z I'o:di/u l<'Žrfy pl,,'odmr porl pOllf'chem UIIIskim. I\terak to dok[Lzati ~ Sn .. dno' Kdo {.mysl
a d obrou I-lili má, stopuj j(:l1, odlwd t)"to ka·
meny dOl'ezli anebo mll<llili. I pteslčdčí se dosti
záhy, 2<, pískovce a dl)enCc nalámali v blízkých
IOlllech, že bhdlió naStípali na ubočí ne<ialckého
I'Tchu, že m ramory dOI-czli ze vzdálcn~'ch lomu,
b .. t l' nčl,ter": ptivezli 112 i z d .. leké ciziny. tl'
uhlí Il .. kopali v hlulJoll)'ch dolech a že cihel
naMlali a napálili v blízký,h hllnidch na mírný,h stránídl údolnkh neb v sousedni ploch':
nfžinč,
I
4. Obrovský díl povrchu na~f vlasti česko­
moravské zahaluje ~elený pfíkrov, ~r~e se obil·
n~~mi poli na (I bočl kopcll a vrchů, \"ini,emi
po IIIfrných sva zfch pahorkťn', lukallli po údoUch a nít inách, poMI tek, lesy po mírných a
pHk r~\ch úbočkh a sl'azich až na temena vrehllv,
vrSI,ů\', kopcův a kopečkův,
Jako pokry~ka či
kolJerec l)od la hu v pokoji, tal( ptikr)\vá ten to
zelen)' pří!HOV z rostlin a hUny vSI', co pod
ním letí, ale jen I'rstvou poměrně leokou, kte·
r ouž lze snadno p rokopati drnem a prstí a! na
pod klad . O jej! Illohu tnosti (tlo u ~tce) ptesl'čdč fme
se sn ad no a rychle I' lomech a dolech. V nich
"
poznáme Jednak,
fe její mohutnost kolísá obya! 3 metry, jednak dovime se,
z čeho je sl01ena. Pod 1/1' dak je vždy nijaký
kamen. A právč jako ve světnici naZ\'cdnuvSe
pokryvku uzt/me pod ni dtevčnou podlahu, tak
objevl se n;1m i venku v ptírodě kdekoliv
půda - ale kamenná - jestlite odkopáme nejsHchnějSí vrstev z rostlin tl prsti.
s· Na této kamenné pUdě fij~me, po ní chodíme po celý nU livOI. Je vSady. Rozprostfrá
se po vSem povrchu zeměkoule: po dně motsl,érn
i po sOll~i. Nerovna jsouc, liM se podstatně od
podlahy naSich Světnic a polwjllv. Tll rozkládá
se SiroSif)lmi rovinami tl pláněmi, jinde Opčt
vystupuje po sr;1zných svazech až do vrcholků
vysokých kopcll~· .
6. Obrovská tato půda, obepínající celý povrch
zemsl,ý, rllznC se od maličkc: dřevčné podlahy
mimo jiné i podivuhodnou rozmanitostí své
hmoty. Ve stavivu na~ich obydlí pátrali bychom
po u!to veliké rozmanitosti marnČ. V ní je jí
jen díleček nepatrný. OvSem stal,itel jest spokojen, podatilo.li se mu pokryti podlahu stejnomčrně trvanlivými prkny.
Leč i této steinoměrnosti pohřduje pOda, na nfž žijeme. Jejf
součástek je mnolslvi veliké, různost jejich pak
obro\'sk:i. Kdybychom, sesta\ujfce mapu plldy
některého území anebo dokonce celé ze",ě,
dbali bedlivě všech rňznosd její součástek a na
ní rozlohu ka!dé součástky pfesně vyme~ili a
zvláStní barvou označili, rOl'ntlla by se na.še;
čejně mezi
I
map3 pestfe vySitéml.l koberci velmi složit~ho
Vlorku.
7. O tomto kamenném podkladu promluvíme
v odstavckh níže náslcdu ;icích V nich \"yšctHme,
t čeho je sJolen a jak se jeho pfcrozmanilé
součásti 5po;01"aly, až se konečnč spojily. Ne!
nebe si zatajiti, fe ná~ ptedmČl mnohému za
prvního okamt.iku uzdá se málo \;:\1'3\'ým; poučným ::I snad i málo P0l.ll:l.\"ým. Ale doureJme!.
fc rtíklad nfže vypr:n-ovaný i tenlO ledo\'ý
pancff jakési okamžité ptedpojatosti rozlomí a
mysl i ducha ph'e jen cele upoutá. 0statnč,
jak hy taky ncl Co! není snad opravdu Z3jfmavo dovčděti se, fe povaha (charaliter) 0.1·
rodil, jejich dějiny ano i tvářnost jejich vetejn6ho života podstatnč jsou zál'js1y od různého
dzu a tvaru IHlmenné pOdy, na níž žijí, na níž
se vyvíjejí, stárnou a odumírajP
8. Vezmčmel nyní do r u!(y mapu zemí če­
ských a táhněme na ni čáry v určitých směrech,
a sice jednu v (echách od Brandýsa n. L. přes
Sadskou a Pardubic\!, pak od J;íchymova pl-es
PHbram k IIradci Jindtichovu, druhou na Moravě od Telče ptes Sloup k TBinu a od 010múce p~es Hodonín k meclavě.
9.
P~edsttlvmd
si, te by
člyři
ceslO.vtltelé,. najeSlě mkd\'
nebyli, vybrali se na cesty a sli pBk)' feče­
nými směry. Zprávy jejich o krajinách procesto\'aných zněly ]'y nlzně, leč vIdy dvě a dvě skoro
~ich
um' zcela neznali tl kteH u nás
,.
souhlasnČ.
První proSeJ kraj mezi nrandýsem n.1..
a Pardubicemi v L:echách sdčlova! by o svých
dojmech v [o,"!')[o asi rozumu: Podivuji se velmi,
nikdy bych se bývaL ncdomýUcl, fc jsou Cechy
tak rovinat":. Ačkoliv jsem je prokl 113. šifku
témčř do po]o\ič1IY, ncpri~d jsem t{>mčf l1ilHlc
přes včtší hory a horské hřbety, vyjímaje nč­
kolik nepatrných vrSků .:.. p07.cmních vln tu a
onde roztrou~cn)\ch. UroJn,! polc, hujným obilím
porostlá, stNdajíd se s \~'lik)<mi kiny curaov":
tepy. doprodula mnc VŠlldt' a všadc, Lesů zřel
jsem málo. Kdekoli jsem na oč nar.nil, hy ly to
spíše malé háje ncž somislé ksy, dod:1vajkí
krajinnému rátu lahody a pň\'abu. telil": I'esnice
tiché, lidnaté, pfcváfnč :I;,ímožné a bohatá
mčsta ožil ují loto území, v nčm! je rrům)'sl
soustředčn témcf na hlavní žcle1.né dráhy, 0,1
nichž se hojnl! pobočck rozjíždí na vsechnr
strany. Pestrým tCmto obrazem proplétá a vine
se malebné Labe, ol\níSlujíc jej zvhBť svér:bným
půvabem. Podohnč znNa by tpráva naScho
poutníka proSedsího t\lor~lI'u od Olomúce až
po Břeclav na hranice dolnorakouské. Lisila
by se v~ak od ní toliko tím, že hy v ní výslol'ně podotknuto bylo, že IHaje ony rovné
jsou jako stUl u pokryté ornicí kyprou, černou,
velke úrodnou. Kam oko dohlédne, nepřehledné
Uny pfeúrodných poll potehnané I lan ;>,. Vesn ice
střfdají se s vesnicemi, vesm.:!s pěkně výstavnými,
útulnýnli, mezi nimiž MN se města bohatá, ale
méně průmyslná. Na jihu po obou březích feky
"
Moravy tclenají se žírné louky, zatopované 1\10'
ravou, hustými serpentinami se vinoucí.
Lo. Zcela odchylntJ byly by naproti tomu
zprávy ostatních na~ich d,'Ou cesto\·alelů. Po.
pis~val i by územ í na~c, polwd je pro~1i, jallO
lua)e hornmé, místy hust.:! zalesněné, jinde ka.
L1J('nité a nehostinné; jen tu a onde, lu\e se
lLdolí prostírají, kde svahy kopcu za[esnčné jsou.
kde lučiny s žIrnými nivami se slřídaji, poznali
by v nich parky přirozeně nállherné, milounké
a vábivé. NadSen pŮl'ubem hlubokýc;;h hvozdů
rudohorsk~<ch a podivlv se obrovským stopám
druhdy I'clkolepého hornic;;tví v ollolí Jác;;hynlOvslH~m nM poutník Houcně by vzpomínal nádhery
lLdoll Ohře zylá~tě y okOl{ Karlolýc;;h Varů, leč no
nepříznivý osud by žaloval, poznav krajc karlovarského pohotí a území prahorního na jihu
lI .nčmu pti lehlé Uhíraje se dále k východu,
mCjcl by včhlasné ohlasti k:tmennouhelné bohaté
zál'od}' průmyslovými , až by se ocitnul v mírně
zvlnčné pahorkatině bohatě zalesněntJ, hlubokými
(Ldolrmi rozbrázděné, na jejínl! v)lchodním okraji
rozkládají se s'/čtoznám': slHbrné doly pti.
bramské. DoSed Min,wic;;, Milevska a Tábora
pro~el krajinami, Il<le hlu!>oké lesy 5 prostreJnč
úrodnými nivami, ba až chudými se sttidajC.
kde průmysl a obchod je podfízcn méně vý.
nosnému polnímu hospodátstl'Í. Odtud rozkládá
se všecek povrch na jih až k IIradc1 Jindřichovu
mírnými vlnami jednotvárným i, rozbrázděn jsa
poměrně mě l kými a krátk)~mi údolími.
_ Od
,6
Telče 3'- k Ti~iioVIl,
'7
lnč\a by
zpráva n:lšeho
poutníka II jeho věrného sou~ruha i.~ou~í od
Hradce Jindřichova Moravou, ,est kraJumy ráz
takový jako na st rlln č české od Tábora al k .če­
ským hranidm. Krajina jest mírně pahorkovná,
pole sttld .. if se s rozlehlými lesy a menšími
bory; vesnice chudé II chudičké, príin:'ysl sporý,
obchod chabý II felezných drah velmi skro \'ně.
Dále na vvchod od Tišňo\3 údolí se prohlubujf,
roz~ifujl a" prodlužujI, Icsd porn':rně ubývá, poH
onproti tomu ptibývá. Za malebným údolím
Svratky následuie neméně romantické údolí Svitavy jeho! malebnost v oko" Adamova vrcholu
dos~'vá. Prodrn\"še se hlubokým i roklemi a úzkými
údoHmi moravského Krasu II prošedše chudou
\'ysoč inou drahanskou, jak plši na~i poutnki,
ocitli se v po'-ehnaném údolC M o ravtn ě, odkud
brali se k výběžkům slovanských Alp, našich
krásných Karpat, krajinami bohatými, úrodnými
a prOmyslným i, v nichž leH tHiště mora\'sko ·
sle~ského železáhtvf a hornictví kamennouhelnéno, I na této, pouti pfesvědčili se, že úrodná
pásma stHdají se s chudými, že vzhled kraj inný,
bujnost bylinstva, hustota obyyatelstva se mčn~
tou měrou, jak pOl aha a ráz pů d y a pevnc
,
její horniny se měnL
I I, V~ichni naši poutníci cestovatelé popsal!
krajiny proMc lak včrnč, jak uměli a jak toh?
schopni byli, A ptes to m~\lili by se \'elm l,
domý~lej'ce se, že celé Cechy,. M,orava ~
Slezsko takovým rázem se vyznaču11, iaký byli
na své pouti poznail. To, co poznali, je toliko
díl našich zemí, proto neuzavírá veSkerc jejich
znaky a svéráznost, nýbrž zase jen d íl.
12, Podobnc! protivy isou temet I'šude, v každé
zemi, ať v Evropě, ať \. Americe, ať kdekoliv
na pOI' rchu zeměkoule. Všude derou se na mysl
otázky: proč jsou nhné krajiny lak rozdílny,
fe nenl skoro ani dvou, je! by byly zcela steiny?
V čem to záldí, že na pf. některá krajina je
hornatá, jiná rovná, některá úrodná, jiná pustá,
že jen některc jsou lidnaté ano i přelidněné,
n:i pn"tm)'s! bohat~\, kddto zase jiné téměř liduprázdné a chudičllé?
13. Tyto \'e\llé, ba na1l1no~e ohromné rozdíly pOHchu um i a krajin mají své koteny
v nhné povaze půdy a \,amenf. A právě v tom
Idí dOlcžitost nakho p~edmětu, Zajisté není
věcí vedlejM, známe-Ii podstatu p říčin, na nichž
závisí zvláštnost krajin a jejich ohyvatelstva, ti
snad je? A ne-Ii, pak není jen ž::ldoucno, nýbrž
pUmo nutno, a bychom alespoň něco spolehli.
vějšího o tčchto kamenech zvěděli. Neboť jen
tak dovlme se, z čeho jsou složeny, a p roč
v některý,h krajin::lch nalézáme roviny a nížiny, jinde strmé chlumy, vysoké kopce a dlouhé,
mohutné horské hřbety.
14. Ne! pozorujme a pátrejme je~tě dále.
Záhy se přesl'ědčíme, že v l astně každá kamenná
odrOda, kaMý kámen má sl'é vlastni Mjiny, a
že souhrn těchto dějin podivuhodný obraz před
nasimi zraky rýsuje, na něm! zHme, jak souš
,
,8
s mořem své oblasti umčňuje, :I'; l1čho se dále
dovídáme, že tam, kde dnes rolník pluhem
ornici kypfí, pl"ed věky vlny rozbouřeného mote
stopy do pobl'efí ryly, kddto opčt jinde celá
územ! pod hladinu mofskou klesala. Dějiny tohoto kamení snrmaji rou~ku s dějin vývoje naší
země. Ono odvětvl lidského badání, které! se
obírá dějinami země, stopuje pásmo proměn
povn:hu zemského a vUmá si jeho složení, zoverne gtOlogií.
Kamení ncb horniny a jejich r uzné druhy,
15. Geologické studium pObduje od kaldého
ji! za prvnr doby, aby si jasnč uvědomil a
pokud možno již za ptlpravy si osvojil, předně
čim kámen kameni se rovná, a za druhé čim
kameny od sebe se lišt Proč? Poně\'adž kameny jsou dokumenty dějin zemč. I<do se tedy
tčmto dějinám učíš a upflmnč se snaHš os~o­
jiti si je tak, abys později správně rozřešil ně­
kte rý jejich oddll, věz, fe jest ti k tomu třeba
nejen dokonale znáti tyto dokumenty, ale také
abys je uměl i z3ř3ďovati, a to proto, abys
z nich dovedl za v~ech okolností správné vyI'ozovati úsudky. Výzkumná oblast geologie jest
pf[stupna každém u. V tom záleU její veliká
přednost. Jej( problémy, otázky k ni se vztahující, pr(lplétajl se naším \'~edním životem, vtíraj{ce, ano vnucujíce se nám lakmčt v k.:lždém
'9
okamžillU. Kdožlwli rozumný, ',dožkoli sna!ivý
a ch~ravý, ,naučfS se jim a porozumí! jim, :a110
naUčlš se I zp\\sobu, jak o okh třeba r racovad a jal, Idili je ttcbn.
16. Nelze \šal, popříti, fc asi mnohého ptekv'JpC rnnožshí kamenů a nerostů, uztl-li po
prvé ve sv(.m fivotč poněkud včtší sbrrr,u ho rIllonou a nerOSlnou. Pti rozeně vznikne pak
v nčm obava, fe studium kameni je asi hodně
nesnadné a namáhavé. Ostatně není tato Ob.:1I3
3ni t3k neoprávni!na, rozhodně I'šak není neodst~anitelna. Odslran(me ji kdykoliv, použijeme-li prostředků náležitich. Kterých a j3k vysvl!tH náčrtek nífe naslÍnčný.
'
. ~~. Kdyh~ se ~ás n~kdo otázal, Jwlik že jsme
vl<leh za ~\'cho 11\'ot3 knih, co bychom mu asi
odpovčdčll) Pravdě podobn': odvětili bychom
že se nás ,táže, na, včc nemožnou, že neb:e j~
vJechny am ph nCJlepU I úli spočrtat i. Též bychom T?u asi sotva telili, které z oněch knih
byly stejné a kle ré rOzdílné. Naprot i tomu sdčlili
bychom.. s ním zcel3 jislotnč, fe některé byly
velké, J~~é malé, dále fe některé byly v lepenc:, pné do papíru zabaleny, pak fe nč­
kten: mčly vazbu sllvostnou buď černou zelenou
n odrou a j" jiné že byly svázány v l:úži a bo~
hatč vyzdoheny. nčkte ré že byly české, jiné ruské,
f~ancoutské, nčmecllt~, anglické anebo latinské.
: ~m h.rchom m~ všall mnoho nevysvčtmi, ani!
Jej n ějak, byť Jen trošinku uspolwjili. Neboť
pfem)'Wme-li o tčchto zn3cích jen ch,'ilenl(U,
20
nU(Ha)fm~ si, fl.' 10, co Jsme pr:ivě tekli
"
nejsou
ne~ znaky \'n~isr, vfce méně nahodilé: Vždyť
an~ \'uba, anI paper, ani lisk není podstatou
kn~hy. Co ',edy) J~n a jen mr~Jenky. je lhostejno, do Jaké knll,lY my~lenr.y jsou napsány,
~daJI do ~nrfečky Čl do knihy ,'('Ii kl!, Rovněž
lhostejno Je, v jakém Jazyku jsou sl"psány, zdali
v ~ českťm, .r~.ském, francoulskl:m, anglickém,
ncmeckt'm
Čl Jiném. Tím se nemění A nemční-li
se mySlenky, ani obsah, ani pOdstata knih se
nemční
18. Odvrálfme'/I nyní od fečcnÝch vnějHch
POdtfzený~h znakO pO,zornosl ku ;n3kOm pod.
statným, lOtr! k onem, Jež Ilnihy činí knihami
preSH:ďč{me se dhy, že ve skutečnosti není laj:
:1
mnoho, knih, jak se snad někdo za Jlrvního
okam!~ku domnív,,] VSechny I~e je vyhledati a
seskuplIl. d.le předmčtu,
nčml se v nich hovor! .Učtnlv~e tO, poznali jsme skupinu Imih
ml.uv~,cl{ých, seznali !sm(' jin~, že jsou ),nihami
dČle~"snými, zemčpisnými, pfjrodopisnými. b;l~­
nČlnl, po?;ldllOvými, cestopisnými a ji";ými. Pod
tyto. ná.plSY seskupíme sla Im;h Knihy tčchto
skuptn JSou proto stejné, že je v nich řeč o téle
věcI. Nevadf, jsou-Ii staré nebo novtl, velké
nebo m3lé, vázané nebo nevázané.
t 9· Ses.kupu;lee knihy dle my~lenkového obsahu, I. J. dle pfedmčlu, o nčm! se v nich
rozprávf, tedy dle skutečných znaků a ne dle
vnčJ~~ch ~lee mc:nč n3hodilých, sledujeme uíkoll
o Indi",. Vedeme_Ii sobč 13kto, ne\3di nám
°
,
•
nil,dy mnolstvC I,nih, jel máme roztříditi, ani!
ztl!fuje naSi práci, namanou·li se nám ku knihám česl,ým ruské, francouzské, anglické, nč­
meckl' latinské a j. Oo,'edeme si poraditi
a poo.:oci vtdy a za \~ech okolností, poku.d
řečený zákon naše činy řídí, ne~o( označu,:
jasnč dráhu, kam kterou kmhu Jest z~řadltl,
jak seskupiti a umístiti, ~bychom . věděli kdykoliv, kde která je, když !' potřebuJeme_
20. Nynl vSak zamHlme! za knihy kameny
a seskupme! je tak, aby všechny kameny tého!
druhu č inil y ~amoslatnou skupinu. Slo\'em,
ůkolem naSím budiž, roztfídili kameny dle je.
jich rOzných druh Ov. Jak s i povedeme a čeho
budeme dbát i? P ravdě podobno je, '-e začneme
od kamenl1 známých, !e si vzpomeneme na jl!.
jich jména a vlas tn osti a zvolivše některý znak
začneme tNditi. Zvolme si na pf. barvu a dle
ni pololme kamenl' bili! k bUým na pf. křídu
a J., černé k černým na pf. uhlf a j. ~akého
výsledku dojdeme? Patrnč poznáme velmi záhy,
že týž kámen na př. mramor je ~ěkdy bílý,
jindy té! černý atd. Ju! z toho pflroze~č po:
chodí, le' kameny nelze dle barvy :ozthďovau
pr:1vě tall, jako knihy. Volme! tedy )II1Ý způ~ob,
jiný znak. Je známo, že některé ka~eny JSou
tvrdé, jiné měkké. Ale i takto nedOjdeme ký.
ženi! mety. Nebot' sotva le nčkolik ],amenl1 se·
skupíme dle tčchto znakl1, je na jevě, že slu·
čujeme kameny podstatně rozd.f1né. I měkkost
i tvrdost, jako tnaky tHdlcí, mají hodnotu \'Jast-
'3
nOSlí l' nčjMch, rOl'najke se po tbo
plru a tisku knih,
~ tránce
Z Idtěné žuly vidáváme velm i zhusta vyvedeny sloupy, desky na veřejných budovách, všelijaké okrasy na domech a výkladních sktíních,
P:l-
21. Čeho jest tedy dháti , abychom kamen y
a účelně? Ničeho, než :lby.
ehom I'Ždy vypátrali jejich sku tečné a podstatné
vlastnosti. Vzpomeňme! si jen, jal, jsme si vedli,
rozltiďuj'ce knihy. Zkoumali isme jejich obsah
a seskupol'ali jen ony, I' nich! jsme se dočetli
o tém! ptedmclU. Téhož základního záliOna jest
nám bedlivě db:iti i pti rozttiďov6ní hornin,
abychom do~li l'ýženého výsledlw.
routiďol' ali správně
ll. Asi mnohý čtenáf se podiví :I otáfe, zda
Je možno taky z kamenO nějaký obsah vyčísti?
Jestliže nno, pomyslí si, pal! je to patrně I'čd
asi velmi nesnadnou I A nelze pochybovnti, že
se zároveň otáže, zda li je skutečně více druhů"
kamenů než knih! nozhodnč ne. Ostatně, ja k
se záhy ptesl"čdčíme, nenl věd ani tak nesn adnou, jal, se za prvnfho ol,amžil,u jeví, vyčísti
z l,amenů jej ich obsah tl zjistili, že hlavních
jejich skupin je mnohem méně ne! knih.
.,'
Obr. J. -
i
23, Vybermd si tti kousl!y kamení;
I. ](ousek prskovce.
2. Kousek žuly.
3. Kousek kUdy.
Známe je zajisté v~ichni velmi dobře. Vždyť
pískovec je obyčejným stal'lvem zdí, namnozt'
I komínů, vetejl, mlsty kryjI jIm i podlahy,
tesají z nčho schody, žlaby a j.
,
.. "
Kousek pískovce.
náh robky a jiné věci, též ulice v četn}'ch n a~ich
městech jsou jí vydlážděny. Konečnč kdo by
neznal obyčejnou I!fídu I
24. Vezměme! tedy teče n ý kousek pískovce
do ruky a zkoušejme jej bt:dlivč . Shledáme-li,
fe je slo'.en ze zrn drobounk)\ch, pozorujme
jej pod zvčtšujfdm sklem. Potom napišme všechny
znaky vypozorované v t-adč za sebou. Barvy
dbejme málo, vyskytují! se pískovce tak jako
knihy někde červené, jinde bílé, zelena\'é, žlutavé ano i černé. Rovně! nevšfmejme si toho,
je-Ii měkký nebo tvrdý, jeflO není anj toto ani
ono znakem podstatn)\m, neboť velmi zhusta se
ptiházC\'á, že i na malém kousku pískovce sou-
"
sedl
, 5
místa \'clmi tvrdá s ml'kkými, na nichž lze
sn 3d nO odd robiti.
25. Je-Ii náš kousek pískovcc vhodnl! zvolen,
vypozorujeme na OČOl tyto znaky, jC! si zde
po pol'ádku napi~me:
a) Kámen tento je složen 1. mal i čkfch zrní-
skovce, v němž jsou Učeny jako kámen složený
ze zrníček okulacených, otupen)lch a do vrstviček
slofených, pochodících z ruzntlho kamenL
27. Opakujme:! nyní vše se žulou, co jsme
před chvilkou učinili s kouskem pískovce. Neuplyne zajisté ani okamžik, ab ychom nepostfehli
na ní hdu zjevů rázu ~cela jiného, nef jsme
dflve viděli na pískovci, a nenapsali si je v témže
pořádku, jak jsme je byli sledovali.
součástky
ček.
b) VSechna zrnila jsou vice méně okulacená
neho otupená.
c) Skmbcme-li jeho povrch, uvolňují a odlupují se I'cčcná kulatá zrníčka, v nichž poznáme, leží·li pted námi, písečná zrnka.
d) Zkoumajíce zrníčka ta bcdlivč, ptcsvčdčíme
se, že vSecka kH v pískovci v I'adách
vice ménl! soubčžn){ch, a že se kámen dle
těchto hd snadno /;jme a Stípc.
e) Zrna li~í se velil<ostí a rázem. VčtSina je
složena z hmoty velmi tvrdé, čiré, buď
částečně, bud leda bezbarvé, i když jsou
bílá, žlutá, červená och zelená. Některá
vypadají jako plíSky hmoty stHbrolesklé,
jiná jsou opět měkká, ~emině podobná.
V některých písltovdch dotýkají se ~rnka
buprostředně, v jiných
leli meú nimi
hmota tvrdá, tmelem zl'aná, která je váže
v tvrdý kámen. Tmel pískovec obyčejně
barvi, bývat buď červený, buď žlutý, na·
mno~e j zelenavý, hnědý nebo purpurový,
ztldka černý.
26. Shrneme-li v!edlOy tylo znaky, obdržíme
stručný popis, hodlcí se na dechny nde pl-
•
Obr. 2. - Kousek .fuly.
3) Kámen tento nechová v sobě těles okulacených.
b) Jest složen ze tU rOzných součástek,
zvláštním krystalografickým ráltem vÝZl1ač­
ných. Jedna součástka, živec zvaná, leží
v něm jako krystaly (hlatě) dlouhé, více
méně ostré, neb zrna povrchu lesklého,
ban'y buď bledě masové, buď !pinavč bílé,
!p i čkou nože rýpatelné. Krystaly ty zříme
na ohr. 2. jako předměty dloubé, bílé,
ostře ohraničené.
Jiná součástka, sUda
Zl'aná, vyskytuje se v něm v destičkách
,6
'7
snadno oddčlitdný,-h, icl
lze v lupťnky teninké a průsvitné IOl~ti·
patl. I'orovo:lmť'-li lupl:nky ty se: SltCbrnýmí
plí~ky v pískovci. prcsI'čdčilllC: S(', že jsou
:t tac hmoly.
Třeti součástka, Hcmcn
zvaná, Jest hmota Hlmi tvrdá, obyčejnč
prus\ ilná, sklo\-il:1, ~kUd,í unka povrchu
nerovného, obrysu nl."p r:lvidelného, po nichž
špička nože sjcdC', ani'. v nich ncjaké 510py
I'TypU zanechá. l'oznJmc hmoto tul o Jako
onu, jež \ pískovci ostatní přwilwje.
.:) Krystaly v žule letl hel skladu il ladu,
Isout roztrou~cny v ccll:m kamenu, proní.
jilSnČ
Icskl)lch,
kajíce je; a jsouce jakoby srostlé.
28. Jak ztejmo, v~ccky teč('né znaky různí
se podstatnč od znaltú pískovcI.'. Z nich lntcnlO \'ýklad vyvoditi. ž,,/a j~sl sloúna z krys/a"; ,.,1::p/orod;'cil, brz 10(/" Cl ~k lad" Icžir;Ích
Cl
lupraflidťlllě
•
dnoduchým zvětšujícím sklem (lupou). Proto
setřemet jemnim kartáčkem lro~inku prá~ku
s křídy do sklenkc I·odou nap l něné. Potom
zatřepme! jemně sklenid a nechme vodu ustáti,
až uzříme na jejl dně usazeninu. Kdy! se I'~e­
chen prUek na dnč usadil, \"oda se tedy zči ­
stila, slejme! ji, vložme tro~inku uS<lzeniny na
sklfčko a polofmc ji pod drobnohled. Co uzNme,
pozorujíce výplav drobnohledem? Zvláštní znaky
zjel-í se nám v nčm, jež lze as i taltto vylíčili;
a) JUída pouhým okem pozorována, vyznačuje
se slofitostí (strukturou) mnohem stejnomcrnčjSí nežli pislw"ec a tula. To je vSak
jen zdánl i\·é. Ve skutečnosti jest složena
•
spojt!II)'ch.
29. Konečně l!(Qu~e!mež je~tě jako dNve pí.
skovec a tulu i Ilpomcnutý kousek kHdy, ale
kHdy neplavené. Vidíme-li ktídu poprvé, nc·
uzř í me na ni znal,ů nějak zvl;Bť význa~ných a
určitých a nápadn)lch.
Zjed se nám hmotou
měkkou, bílou, snadno drobivou, kterou lze:: no·
lem nejen rýpati než i okrajol'ati, která! prsty
bilí a v níž není ani zrn, jako v pískovci, ani
krystalů, jako v tule.
Abychom ji vhk přec
zevrubněji poznali a pfesvěd~ i li se, 1 čeho 1<:
je slolena, jest třeba pozorov&ti ji pod drobnohledem (mikroskopem), anebo alespoň pod je-
Obr. S. - Ojedin!1á
zrníčka
kousku kfldy.
z velikého mnohtv! částic stejně sice zbarven)\ch a tét z téže hmoty složených, ale
tvarem zcela od sebe odch)'lných.
b) J e slotena z malinkých skořápek, z úlomků
korálů, mořsk)lch hub a z bílých tčlisek,
patTOč r ozdrobených to zby t ků ústrojn)lch,
"
'9
j. živočichů pted dávnými věky zemi
ObýV3V§fch. Na obr. 3- je několik ta kových
zrníček z kl'/dy vyplavených a padesátkráte
jsme se dobře, Z čehože je kousek pískovce,
žuly tl ktídy sloten, víme, jak horniny tyto \'%nikaly. A nejen toho isme doMi, nýbd položili
jsme soudohnč vlastně tím základy ku vědě,
která nás uff, jak obrovský díl kamení našich
kopcll, údolních úbočí a rovin Hnik!.
33. Ji! něko l ik tčchto nepatrných ukáuk
zi'ejmě svědčí, fe naSe země není z nekoneč­
ného množst\'í hornin složena, že to dojem
jen zd.lnlivý, který však zmizí ihned, jakm ile
svědom i tě blíže přihll\dn e me .
Studujeme.li je,
poznáme za nedlouho, že lze je roztaditi v nč­
kolik tNd. 1\ s lellujeme-li bed livě a pilně roztti(fo\'ací způsob dHve zmíni"'ný, uzl'lme i pi'ekv a peně, fe lallměf l(aždý l,tlmen druH se i be~
na ~e ho přič i nění k své vlastní skupinč. Ol'šem,
i tentolm1te nebudeme si v a lnč vSímat i an i bar vy,
ani waru, nýhrž budeme dh tl li slč d omitč všeho,
abyc hom rychle a bezpečnč odkryli jejich podstatné znal\\'. Vf.dy půjde n.lm o 10, abychom
vy pozorovali, ~ čeho kameny slolť." n y jsou a
jaká je jejich složilost, a poznavše 1010, w i'adíme je dle výsledku b u ď ve sku pinu pískol'cll,
hu ď žul, bu ď kHd l'
t.
drobnohledern zvčt~ených viděti. Mimo tyto
3. podobné skořápky bývají v kříd ě a v někte.
rýdl vápencích ulity a misky měkkýšň dobte
z3cho\'(\n)', té! schránky je!ovek mořských a
z bytky jiných mOhkých zvlfat. (Viz obr. 23.).
30. Popisujfce Hfdu, řekneme; Křída jtSI
kam i " sIOŽt/IY Zl! zbylU z vířal drl/hdy živšír;h, __ hY'llllid,.
3 I . Nen{·li nikde a ni kousk a kHdy k n a~im
pokusům, snad se nalezne alespoň kus vápence,
rovněž s loženého bud zcela buď částečně ze
zh:~teln)(o:;h úlomkll mlsek a ulit měkkýšň nebo
ji ných tivoMo)!ch zby t ků. Je věcí zcela lhostej~OU, je-Ii tento kámen tvrdý nebo měkký tl jak
!C ~barvený . I kdyf se od kNdy tou mčrou liší,
Jako na pl'. ona od f uly, pl'lsluM pfec sk u pině
kamenných druho.v, popsaných v odsta vci pl'edť."~lém, jť."n kdyf je. slofen ze zbytkův Hílecích ,
ale odumřelých. (VIZ ohr. 24.).
32 . Kdof se snad ihned za pr vn ího pozorování a zkoumání znakl'tm o n čch tří kameno. nenaučil, ncleřl si nni okamžik práci svou opakovati a to nejen jednou, ne dva luáte, ale tolikráte, až si ji dokonale osvojíS. Jest to předll­
letito. Neho t l'ečené kameny: pískoyť."c, fu la a
kflda jsou pfedstaviteli tl'l velikých skupin,
v něž pteváfnou většin u horniny roztti ďu jeme.
Jaký užitek nám z toho vz('jde ? Tento: naučili
o
če m
nám
vy právějí
ka meny .
34 . Naše studium ncmčlo b)' H~ r u praf.1.dného
kdyb ychom se nesnažili ne! kameny
v u rči t é skupiny rozlriďo\'ati, byt i tak dovedně,
že by naše prtlce rovnc neměla. Romali bychom
\'ý~namu,
•
3'
3°
se lidem.
lw:~H umějí
sice knihovnu velmi kdsn&"!
uspořádali, knih)' v ní tak účelně roztříd iti, že
jest zro\03. hračkou, nalézti jakoukoliv, kdykoliv
je jí potfcbf, ale kletl se tímto vědcr;:kým uspořádáním leda spokojují, aniž jim kdy napadne
alespoň jednu knihu otevříti a obsah její si pře­
číst i aspof! tak zhčlnč, jako její nápis na hfbetč
och v záhhl\'í. Pouhé suchopárné roztřiďování
hornin, rostlin , ptákl'l atd., slovem iakýchkoliv
ptírodnin nepos kytuje včtšího užitku, nežli ře­
čené uspořádání knihom)', a neposkytne ho
dotud, doka\ud nepřihlédneme a neuchopíme
se, vlastně ncpov~il1lncmc si podstaty včeC potá,lan}'ch a doknvad nezkoumáme jejich vzdjemnl: I1.lahy.
35 . noztti(rovtlti neboli určoI'uti (klnssifikovati)
v~e..:hny objevené p~edmNy je~t obyčej předOle­
žitý. V nčm kotvi z,11dlhly v~C'dl vědeckých odlčtVI.
Bez nčho nen( včdeckého pokroku, bez
něho neporadili hychom si ~ četnými před­
mčty nMČ objeven~lmi_
Bez nčho vedlo by se
nám nejinak ne1. lidem uz:n-řen)'m ve veliké
dvoraně, naplněné hromadami knih po podlaze,
stoHch a židHch r01.házenýdl, jimž bylo uloženo,
aby se tam vzdělhali.
36. Vyšetřujme! nyní, čeho dojdemC', polOrujeme-li a zkoumáme-Ii tímto zpOsobem zdánlivě nepřehledné a nekonečné mno!ství rů1.O)lch
hornin, jimi! je Sl'čt naplnčn. Vezmčmež opět
naše tři kousky kamen": p[sllOree, žulu a křídu
a porovnávejme je s jin}lmi kameny. Vyjděme!
•
si z:l, mčsto !t('ha do nejbliBí jámy, nebo do
lomu, neb do nějaké rozsedliny, žlebu, slorem
do nčja!lého otvoru Olt umčlého, ať pfirozeného,
kde bychom \iŠak uzřeii, co tam pod trávníkem
a ornid Idi. I objevíme někde hliník, jinde
pískovcový lom, jinde třeba projdeme hlubokým
žC'lezničním zářezem, v jehož obou svazích odhaleny jsou skály vápencoI·é, na jiném místě
rak sestouprme po srázném úbočí meú divokými skalisky do hlubokého flebu, na jehož
dně prudká teka do dálky zčeřené, hučíd vlny
unáSi. Na v~ech oněch místech najdeme kameny
bud' stťjné, totiž téhot druhu, bud r"zné, více
druhOvo
37. Slovem floruúla označujeme kámen nebo
ne rost jal(}lkoliv, vzniklý přirozeně, ať ji! je
měkký nebo tvrdý. Z toho pochodí, že horninou jest iak plsek, tak i bahno, jak hlína, faklina a uhlr, tak i pískovec, vápenec nebo žula.
Cvikem, byť i sebe kratším, pfesvědčíme se, že
různé tyto horniny vždy některé z řečených
IN slwpin pflsluší a že jim tedy podtízeny býti
mohou. Na pl'. shledáme-li, že v~eobecný popis
velkého mno!stvl kamen O zcela shodný je s naMm popisem p(sllOvce (odstav. 24- 26), polo).íme jej proto vedle n;)~eho llOusku pískovce.
a jin)\ch kamenech, v nmo:!:std velkém rovnU
se vyskytujlcích, přesvědčíme se, že sloleny jsou
huď zce13, buď jen částečně ze zbytkO zvířat
nebo rosllin. Té! i je sdružíme ve skupinu,
31e ptilo!íme ji ku křídě. Konečně vyšetříme
3'
dált, f(' .toačn«:' množství kamen 11 ~lo!eno Je
z pterozmanit)1c h krystalu, a proto dáme Je
k na~emu kousku luly.
38. Zkoum3jlcc jehl' zevrubněji, odkryjeme
"č,i mnohem podivuhodně/šL Otážeme-Ii se totIž
některých hOlnin, jak vznikly, odpoví nám po
neodhl u jedna po druh~; v(cc méně jasnč a
určitě.
Hozhodně nemýlí se, kdo porovnává
horniny s knihami a tvrdl, fe i do nich zfcteln/! vepsány jsou Mjiny :tem/!. Leoč dějiny
veps:mé do hornin ISOU zároveň. dějinamI pUdy,
na nit lijeme. Z nich dovídáme se, jak pUda ta
vznikla, jak se podivuhodně mčmla a Jak se af
dosud neustále přeměňuje. V dějepisných knihách
čteme o zmčnách udavšlch se v naší otčin/! za
sl.ujeh dob. Vyprthějí nám, jak pře dci naši ba·
jovali, kdy, kým a za jakýo:h okolností bývaly
zákony prohlašovány, a proč staré zvyky a ohy
čeje buď ponenáhlu, buď rychle mizely.
Zku~enosti pal, poul:ují, že čím dokonalej~í dčje·
pisné vědomos ti jsme SI osvoji1l, že tím lépe
porozumíváme zúkondm a zvyllOm nyněJšlm a
že zárovefl i tem rychleji pochopujeme, Inerak
se mohly nčkteré tal! zmčniti, že se nám jevl
cizími, odjinud p1'ivlečenými.
39. Vdkerá tvrdá a pevná půda pod našima
nohama má své l'lastnf dějiny, p r ávě tak jalw
národové v)'mfelí anebo dosud ji ob)\I·ající. Za
dávn)'ch věkd byl valný díl Skandinavska a
Velké Brilanie pokryt mohutným ledovým pH·
krovem, podobným ledol'ému pokrovu nynějSiho
33
Gronska. Leč jdtě dále lze miknouti do minulosli pnlVěku naSI země. A co v nčm uzHme?
Postupné rofadl dob vyvstane před na~ím du~e\nill1 zrakem, za nichž nhnou a ríllnou podobu l11čly i naSe země českoslol'anskt;l. Mo1'e
na nč p1'ileklo a opčt o\lteklo, veliká jerera je
IlOkrývala, mocné 1'eky jimi proudírály "e směru
od dnešních naSich tek odchylném. A jako
moře s jezery se stNdala, tak i k"čtena hČlenu,
z\'ítena zvltenu sledol ala, ,znil(ala, rozMřila se
a odumírala. Ale zl'Í~ena i kl"čtena od dnešní
z,e\a rozdílná, jí nerodobn:l. PMa naSich zcmí
za ončch dob klesala a z(hihala se, na r ůzných
mistcd. i pukala. Mohutné sopky na\'rWy se
nad oll, chrlíce za rachotu z ji,nň spousty popela a I:I\'Y po ném olwlí. lIory a údolí nnibly \' na~ich vlastech, leč i hory tl údolí zanikaly, a co po nich zbylo, jsou jen jakési zál'ull)'. A jako v nuSich zemkh, tak měnil se
I'()H~h zel'lsl,ý i jinde. Všechny změny děl)' se
\'~;lk . pOncn(dl)u, Ut!,ml!f nepozoro"anč, nejinak
než 13110 dnes, kdy litr:!: činitelé plnou silou
o pte\ raledl 7.emsl()lch pracují, II přl!c se nám
7.Já, jako by ji.:h ani nebylo. V~echny obrysy
onl!d. zmčn lze přesně omeziti, ostte ohraničiti
a to namnoze tak ostfc, jako činl' Karla IV.,
JiNka Podčbradského, A. Komenského, Diviše a j.
40. 00 hornin povrchu zemského jsou \'tlačeny stopy všech p1'enatOv stal'~ích i non'!jškh
na nčm se udavšich. Učlme-li se horninám,
snalíme-li se vypátrati, jak nnikl." a iak po-
3
nenáhlu se měnily, at nabyl)' nynějSího svého
rJw, u~ime se jednomu oddílu dějin země.
Dějiny I)' JSQU .p!án)' jasně a srozumilelnl-; jsou
i snadno čilelny. Ptes 10 \'bk jcst nevyhnutelně
třeba, abychom byli trpěli\)'mi učíce se jim.
Ale toho si buďme již na .l:lčátku vědomi, že
jakmile jsme si je os\·ojili. nedostačí nám pak
již knihy. Naše snahy a tutby pO\'edou nás
vell do pNrody. Pňjdeme tam po stopě kamení.
Co že nás k tomu vlastně \zníti! Ptesvědčení,
že \'cliké a mohutné skály, mocné horninné
vrstl'y rozprostraněné po velkých prostorách
zaiisté mnohem vice nám pOI'čdí, když již nepatrný kousíček obyčejného kamene tak rozmanitý a bohatý chová ohsah různých zjevů.
Proto půjdeme do lomů, sestoupíme k potokňm,
zajdeme sohě na bteh Illotský, slezeme sl(ály,
slezeme Hahy kopců, jen abychom se v;ady
všeho oulzoli, o čem tamní horniny vyprávějí,
a jaké že převraty byly na povrdlU u1l1ském
za různ)'ch dob p ravčl()~ch. VSady a všude od·
platou nám hude nevyčerpatelný zdroj přemilé
záhavy poučné.
41. Poskytnouti n.hod, kteral; se skal tázati
ve srllyslu dflve vzpomenutém, aby odpo~čď
znNa jasně a srozumitelně, toC účelem naší
knížečky. Proto začneme "e své práci poučkam i
nejjednodu~~ími. proto budeme se do,·olávati
neustále zjel'ň :r.námých, výsledků dříve dosažc·
n)'ch a nezvratně dokázan)<.;h. NeboC jen takto
pfesvědUme se, zdali jsme na Sl': dr:ize o nČ.;o
35
pokročili, a zároveň budeme s to
.
' abvchom se
táwh kamenů a hornin bez knih, hez zlmSe·
ný,h p~átel. - Zmt!ny na sou~ i a na dné motském byly za všech dob stejnť. Jakými jsou
dnes, tako~)<mi byly vždy, !a všech dob před­
I"čkých. JejIch v)lsledek byl vždy týž. Známe-li
tedy dkony, dle nichž se dnes mční povrch
zemský a dno mohla:' \-ysvěIHme si phrozent!
správně všechny události, změny i převraty,
!hčhnuvU a udal'SI se za dob dávno minulvch
za pravěku naU !cmčkou!e. V~echno 10 vyčtem;
! hornin. Vyčteme z ni,h podivuhodné dčjiny
na~' pla~~ty, je! \-Scstronně objasniti, vylíč iti ,
o d ~~odll1l1 a srozumitelnými u~initi jest ukolem
;.;cologie.
.
Horni ny usazené.
I.
Co
Ipro zll mivdmtl hornillOU IISaUI/OII?
.p. 11 0rn iny naM půdy zobrazují tedy dějiny
star)\ch pfcl'ratll země. Ablchom však objevili cestu do té.;hto dějin, jest nám nezbytné
třeba dvou dastno~tí: předné umčti pozorovati
a za druhé uměti výsledky rŮ!ll)'ch pozoro vání
srovná"ati a sesllupo\·ati . .Iak pozorovati zná!ornili jsme Y odstavdch pfedchozlch .
nich
bylo jasně vyloženo, čeho jest dbáti a co činiti,
abyc~om
vypozorovali znaky přerozmanit)'ch
hOrOlnU)\:h oJr~d. !\terak !afaúolati, bylo uká-
V
•
dno v odstavcích o ttídčnl (klassifikování) hornin
le t~i skupiny.
43. Řečené skupiny OlnačiJi jsme si takto:
skupina plskovce, sllUpina křídy a skuJ,ina '-uly.
Nyní ufijeme jin~\.;h jmen. vhodnčjHch tl pndruUme všechny horniny majíd vlastnosli plskovcl1 . "onlilldlll IISozc,!ým (sedimentárním),
oaprotl tomu ony, které JSOu složeny %e :óytků
buď rostlin,
buJ %viiat do sl,upiny "orllill
I'Zlli~1I lislroj//éflo a Iwnečn~ hornin" r,izu krystalického, jako je žula, do skupiny ;'01'11/'"
!')'vřr/i'" (erul'ti\ních) !'zll/ku OhU<IOdd,v. vý%O:lmu jmen těchto porozumíme % dalMho výkladu.
44. !-Iorniny tyto liS! se od sebe podstat oč .
Jest tetly 7.cela ptiro7.eno, že v mysli naší qnil,á
domn~nka, že asi každé rřísJu~f ll'lášlní dějiny,
t. j. že kald:, hornina nnikla jinak. .\l>y..:hol11
se p~e~\'edčili, pollU!! (Iomnenka tato je správná,
%abý,-e}me se těmito skupinami po tadč a zač­
neme ztimyslně s horninami us;i~enými (sedimentárním i) t. j. s oněmi, jež plskovci jsou
pollohl1'1.
45. Předem v~ak jest nám znáti a vys\'ěllili
si vÝl1lam slova IIsaulli/lo (sediment) a proč
se ho uHlá. Velmčmef sklenici naplněnou vodou
a rsypme do ní hrst drobounk)lch ohlázků.
Ihned klesnou obláz1,y na dno a zůstanou na
nčm It'leti, i kd}'! vodou mfcháme. Ptikrejme!
nyní sklenici a točme jí, až se obsah s vodou
smkhá. hlm1ilc JJtestaneme 10čili a sklenici
J7
postavíme, uzříme, fl.' valounky na dno
opět klesly a !e je pokryly H~lvičkou
Vrstva
tato jest usaze ninou obláz llOvouo
4(;· N:Jhraďmd ohl;bky pí~kem a dejme jej
rovněf Jo vody a otáčrjmr:ž opet
sklenicí.
Tr:ntollrát~ smkhá se voda ~ pfskem dolw·
n:lleji, laJ, fl.' dIstanc dosti dlouho zakalena.
I.eč i pís~k klesne konečně na dno, voda ~~
zčisti a dno pokryjr: S~ vrstvičkou, kleniž jest
usazeni nou pískovou.
47. Nyní unlčňmd oblázky a plsek %a hlínu
anebo bahno. IkjnH' je do vody a míchejme jí
tak dlouho, at se voda s b:lhnem smích;!
Tt ntokr.1te zůstane voda ve sklenici dlouho za·
Ilalcna, i když ,~ zcela uklidnib. Ba jeSle po
hodini! hude ~pinav.1, ač ne tou měrou j3ko
drrve. U"hno plare a rzn.1~í se v nf dlouho a
srát( ~c na dno velmi pomaloučllU, tak pomalu,
ll.' i Ilflyt pečlivě poxorujenle IfSlI"ičku bahna
nn dn(" SOIV;,! poslfehneme, jak rychle ho pti.
hývá. Teprve kdyl ~klenice dlouho stála, zčistí
se v.oda zcela, a vrstvičl,a 1(' sldenici přestane
rů~u; na dnč pall mámr: usazeninu bah enní.
48. Z toho pochodí, fe usazeninou jest kafdťl
hmota, kt(:r.1 bmr delM huď I;ralSí dobu ve vodi!
se vxnáSela, vodou unášena :I plavena byla,
až konečně na dnč se usadila. tím usuunina
jest hruMí. a 1i!~Sí,. tím !ychleji ld<.>sá, naproti
lomu čfm ,emně,~I ,e, rím dé!<.> ve vodě se vxnáM.
49, Usazeninou %01'1.' se ledy hornina z vody
sražená. I-I moly z vody 5T3fcn(l, u~azené, jsou
on
O
stůl
39
38
různč t\ rJé a mčl,ké, prolO i horniny usa~cné
je,'! tyta vlastnosti, jsouce buď LllČkké, bu<[
t\nlé.
50. Zde máme l1U5y tf"[ rdzn~ch hornin usazc.-ných:
a) Kus slerence [obr. 4.]·
b) Kus ftiskon;e, jUl znamého [ohr. 1·1·
c) Kus hlinité btidlice [obr. 5·].
Kdyby se nás nčkdo n~'ní otázal, zdali jsme jut
,-idčli zrna jej skládajCd, odpověděli bychom mu
zajisté zcela url:itč, že ano, že jsou to skutečně
jen pouhá zrníčka písková, jaké lze leckde
,. množství velikém uztlli. Pískovec je tedy složen
1- písku, jehož zrna pevně stmelena jsou, tak
pevnč, že se jeví součástmi kamene namnoze
,·elmi II'rdého. I proměníme kdykoliv hrst risku
odkudkoliv, ať již z bfchu jezera, ať z koryta
~íčného neh potočního, ai z bfehu mofského,
ve tvrdý rlskm'ec, jestliže jeho zrna nějakou
hmotou pevnč stmelíme.
53. Pozorujeme.li naši třetí horninu, hlinitou
htidlici, neh lupek, neroznáme ani tak snadno.
ani tal; rychle, jalw dříve, rál zrn ji skládajíclch, a to jedině proto, že jsou velice malinká.
Scš!<rahcllle li špičkou nože trošku proHku z její
Obr. \. _ Kousek slepence.
5 I. ZkouMme-li první z tčchto ttf horninných
druhl'l, přesvčdčíme se, fe je složen z kamínků
maličl\)~ch, okulao:::ený<:h, pcvnč sunekn);,h . I':dyby
lylO kulaté a okulacené kamlnl.y byly Y::.>1ny a
ležely očl.Je na hromádce, n:n:vali hychom ji
hromádl,ou '-3\ouolu:'l neholi obláz1.ů . Z toho
soudíme, a tO :.;el" oprávněně, že slepenCI; není
než oblázky pc\-nč stlllelcnými, jakých množstl"Í
veliké na poMežich motských ll. v korytech fek
i potoků se povaluje.
52. Vezměn\ež ještč jedenkráte kousek pískovce
do ruky a zkoušejme ho zel' rubnčji než dtíve.
Obr. ó.
Kousek hlinité btidliee.
povrchu a slllícháme-1i jej s vodou, obdržíme
jakési těsto. Ponořme nyní těsto toto do nádoby
vodou naplněné a míchejme obsahem. Uztcme
ihned, že I·oda se zakalila a fe zakalenou zů-
4'
dlouhou dobu. Leč i ona se
postavíme-Ii sklenici a ne.;háme-li JI
klidnč státi nčllolil, hodin.
Po této dobč nalezneme na dnč nádobky misto ~pinavého těsta
vrShičku jemného ],3hna,
Pokus tento nám
pra,'í, že hlinit,j hJ-idlke jest kámen z jemné
hahnité usazeniny a že se tím liší od slepence
stává
pomčrni!
zčistí,
podstatnč.
Juž z tohoto kratičkého výkladu zajisté
že V)lZnam f,orl/illa "saz<"I:á je ,-e\mi
obsafný a zároveň případnÝ'a že se odn,íS; ke
v~cm horninám z jakékoliv vodní sr3ženiny složeným, ať hrubým, ať jemným.
Pfeh!ížime-li jc~tč jednou na~e tři horninnc
druhy, vtírají se nám na mysl <lri! ot.hlty: ptednč
jak vz~iká usazenina horniny sldád::tjící, a za
druhé Jak uS:tzenin3 tvrdne v pevnou horninu?
Otázky ty jest nutno ihned zodpovčdčti, aby
dalM výklady byly srozumite\ny.
H
poznl'lvánl(~,
II. Jak l'zlIikají obfázky, pisek a ba/mo?
55. V pteddlém odSTavci osvojili jsme si díl
vědomos tí
::t zárol'cn i zp!'!sob, kterak máme
horniny .zlwumati. N::tnčili jsme se, že horniny
usazené JSOu bu,r z oblázlni, též z l'alouOli, buď
z písku, huď z hahna, Dagi snahou naU bude,
abychom n-pátrali, odllud součástky ti'chto hornin pochodi, jak Hnikly a jak se pteměnily ve
tvrdou skálu. Nelli je vbk za,:'neme geologicky
lkoumau, otažme se, neděje se snad i dnes
nčco v pHrodč, co by nám v)'světlilo zjev,
o Jeho! pochopení a spr.il-ný Y~klad nyní usi·
lujeme) Ostalnč jest věcí dávno uznanou, !e
porozumíme mnohem rychleji a snáze růl·
n{on zjevtam dob minulých, na mnoze velmi slo·
1.it~m, leslliže známe dokonale v9slcdky pozorování dějO ;) zjeyO nynčj~;ch. lak tedy \'ZnikajC
unes oblázky. plsek a bahno)
56. Již lbčlné pOlorování poučí nás, lr
oblátl,y liM se od un písečn~ch velikostí. Oblá I
ky JSou kameny yčtM a velké, kdello písečná
zrnka kamlnky maličllé. POlorujeme ·li nyní
tro~!(U 11i511u pod lVČlšujlcím sklem, uzřÍme ma
linká lrníčl\a pCsečnJ najednou zvCeí oblázků a
yalounků, a , icc tolikráte vč t ší, kolikrát naše
l\l:I)ujld sklo z\'čt;uje. Takto wčtšená zrníčl<..
l'rohlá~ln,c hcT, lozraldl za ohlázky, tall jsou
jim podOhna a málo od nich odchylna. Leč
pozorujme je Iro~inl(U zel'rubnčji. Pr ohll1dnčl11et
si pončltUd bedlhěji jejich vnčjšek! Ptesvě<\čím e
se, ll' unlea t.1 n13jí t"ar Il(lInénl(\~ omletých,
olwlaccných, ohl azených, fe nčl<terá jsou trhli·
na mi prostoupena, jiná dlrllami jal.ohy pro·
vrtána, nejinak ne! jak to hojně a zhusta na
oblázcích jit pouhému oku se jev; Tčchto
společných znak!,!v pti bude tím vrce, čím déle
budeme písečná zrnCčka s oblázky srovnál'ati,
al se konečnč v naU mysli utvrdi názor, fe
oblhky neboli valouny nejsou nd různá stadia
(stupně změny) té!e hmoty
ROI'na není věcí
nesnadllou nalézti
vzorkO, uzal'lrajlc(
skupitl celou stupn i"
možné stupně od
nejjemnčj~ího písečného zrna a! po hrub~l, velký
valoun Nalezneme tcmět I'ldy stupně tytO po·
spolu, jakoby shrnuty mnohdy i n3 maličké
plolee pobřdí mořského ;)nebo v korytě prud~í
řeky.
Na nesčetn)lch místech povalují se lom
jemná, drobounká písečná zrníčka vedle oblázl,O,
\'alounO, balv3nO až i centnýre tčžkých. JalI si
nynl vysvětHme, kterak se v~echny maličké ;)
veliké ú\omlly od mateční horniny, od skol,
odtrhly, I;do Je pozdčji okulatil, ohladil 3 tam
nahromadil, kde jich dn"$ tolik naUzáme?
57 Abychom si ~'šeclmy tyto otázky spnhnč
zodpověděli, zajdčmet si do hor a pozorujme
v nich, co se v tamních korytech potoHI ;) po·
tůčků děj".
Kde horniny jsou pevné a tvrdé,
tam strmí nad sl'ahy mohutná, zhusta i vysoká
skaliska, mezi nimiž potOčllY malinké;) slaboučlu:
s v)lběfku na v~lbCfell se Ntl, nd se dole I' údolí
v mohutný proud spOJí Skály jsou plny trhlin,
veliké balvany div že se každým ollamži!lem
s jejich boků nesfíti, svahy pokrývá spadlá a
rozpadlá skalní drť. Vše, od oblázků až po hal~any, je deštčm a mrazem rOZI)uk.1.no a novč­
tralé. lak horniml deštčm a mrazem rozpukává,
uči fysikálnf zeměpIS (odstavec 126 - '42).
Nyní však uvažujme o některých následcích
1.I"čtránr.
;)
v~ec.hny
,8. Abychom mohli lépe (I ostfe pozorovali,
vyhledejme! si skalní stčnu, jejíž hornina je
nčpll nápadnč zhafl'en(l na pl. červenč, o JUž
tedy lim, bar\'ou, od ostatních okolních skal
ostřl: $e liší. Ona strmí na srázném svahu vysoko nad malým poto1člu.'m, jenž se vinc J81\O
~Ifíhrná nil po zeleném koberCI šfal'muých lUčin
z\riícejl' se v nedozírné dálce
Po cclé včky
skála našc včtrab, po y~cch zbyly v ní hlu
bolu: stopy_ DL:~ť \'ybrázdil do ní rýhy a. hluhokť brázdy, mdz rOllrhal jl pfečetnýml puklinami I'rM II, promění s(' decimy rýhy, brázdy
a trhliny no její po~rchu a i uvnitt y kaniílky
a stlutky, Jim iž ~umící proudy ryčně st~.llaJr,
odnášcjfce s sebou všechny kaménk)" a kOU5lčky,
na nč! na SYl! I;estě narazL
5') Kdyby bylo molno vylézti po ~l\alní stěně
a! k něl,teré puklinč, vznikl!! mrozem a vyhlodané yodnfml proudy, a nahlédnou 11 do ni,
uzřel! bychom lam obraz skulečné spous~y, pra'
vého rOlru~ení Jeslir dno výmolů a pukhn tčch
]'okryto skalní drtf pterozmanitě yelikou, spadl.ou
a vyloml'nou z pobočních JICh stěn. Ale nejen
tam, tél , na úpatí skalní Slčny a na svahu
pod ní Idi ~kalnl trosky dOSil daleko roztrOU'
~eny I o tomto materiálu nehudeme am okomtik pochybovati, že h)'1 v~~chcn .druhdy součásti naM skalní Slčny a že Jen vlivem povčtr­
nosli , po staletí pilsobiv~í, hyl od ni oddělen;
l"ím více ho přibývalo, tfm více zmen~oval sc
objem skály. Mimo 10 jest však zřejmo, fe
kdyby všechny nesčetoé trosky p.~d. sllalo~ se
povalUjící na ni zpčt zuorseny, :t 110" puklin)',
45
-II
Holiny
;l
~1l:r\Hny, <..0 ;lch Je, vyplněny hyly, že
hy Jich valně ubylo.
(io. rčchto uosek. ~Iělku, SI! skalní stčny
spadlého a vypl3veného, z~st:há vSak jen poměrně maličká č,\st na úpalÍ skalní stčny lelCi;
VčlSH1U se ho l.tr:'IIf. Na~ím Jest úkolem,
ahychonl \"ySelfih, Jak ">c to dčje, a kdo jej
\ lasl ně odn:BL Abychom ,,(' o tom nčč<.-ho
hodnověrného do\MCli, srjdčmel po svahu k pn·
IlJ~ku, jeho! konto \yplnčno jl.' ~tčrkcn~ l nasi
skaluC $lčny lděmel poMl potůčka a pOZOIUjlTIC
bedlivě jeho koryto. Na sV3hu pozorovali jsme,
1(> lumnl I,ameny jsou \'Iee méně hranaté. Jaké
fe jsou zde? pow:\.mc Vl'lm l záhy, !e jsou ménč
drsné a hr:!.ny jejich \'clO1; wačnč otupené.
Cím dále sledUjeme pOlok od jeho pramenů,
lim ku\alči~( shkd,íme kam(>ny II jeho korylU,
tOu mČIOu uhýd )lm hr:!n. Cím dále od na~í
slHl ln{ ~těny, tim m{<n~)e v pOlOčním korytě
červených balvanó, a v~echny hl'Z rozdílu jsou
lam mnohem ol(ul:)cenl·)~í tl. otfenčjšf než pod
~1(nlnC slčnou. hou ohlazen':, rohy a hr:)n)'
majC otupen':, a mnoho jť Jich lcela 01w1acených, l.eJčit)lch :tneho dokonce 1\\.llo\il)\.:h.
Ješlč níže v údolí Jel í se tenlo ~Iěrk již jako
oblázky, ledl' drobnč)Sím, a leH obyčejnč pod':l
btehu. Cim d:l.le bychom se ubírali po loku
od leho pramen~ k ústí, tínl zřetelněji vidNi
b)'chom, že oblázky se neustále zmen"Sují, al ko·
nečnč jsou lok mal':, že ji! vice onoho označeni nesnesou a jest Iteba pískem je nazvati.
PololÍmc.!i tro~ku tohoto risku pod zvět"Su;icl
sklo, shledám<', že jest z kulatých zrníček složen. meú nimiž je i hojně zrnek čen'eného ka·
mene, ;o,)ho,. dlzn)' zpósob rozru~ení ptesně jsme
sledol:)1i od skal ni slčny, jeho don10vin)', až
sem, na na~c nyněj:'í v)'zkunmé místo.
(, J. Jak si nyní \ 15,-(:llImc, fe se kam ('ni
takto ohla,lilo, olupilo, rozdrobilo a takměř
Iylešlilo, I,d)'ž rte.: jen Jelelo v korytě po~
to ,~
mm.'O I'Sem, za ~ucha. dokud voda \' . \)olOku
a tece JC oradlá a Jen 5Iab)\m proudem \' ko-
Obr.
(j. _ 1,;lIneny d~Atěm a
mrazem oj :.kály od,
Irlen/! a do poloka ~pla\·en/!.
rylč teče, neučiníme si jasnou představu o síl",
\'.~d~' .. Zajdčmež si lš"k na hteh po houl"i, po
hPVC1, kdy stru!l.y v hor:"ch sl'ádčjí byslr':
proudy, kdy dravé pou:tčky a potol,;v s ~umem a
rac hotem do udoll se filC a spousty vod do tíč­
nlho kor)'la vaH, tOIO rychle plnlce. Pravda,
ta lako\'é pohody neuztíme kamenCI ani na
dnč pOlOHl, ani na doč říčném. Nel'idíme je
. JIl
si,e, ale sly~íme je z,ela zfctelnč hrče ti , na .
slou,háme .. ll jen poněk u d powmě. T lumený
radlOt zaléhá k nám občas z vody.. Toř jsou
n;\razy kam!:n! váleného vodou . Jako ve nllýnč
Obr. 7. _ Kulaté kameni z tét", skály, okula,ené
pošinovánim vodniho proudu v kory:č potočnim.
žernov obili rozemflá, lak podobnč drtí i prudký
proud vodní kameny. Jest zfejmn, ):, se jejich
rohy zu rUe;í, strany ohladl, hrany OlUllí a
z,cla obrousl :1 že zase naop"k i o ny llOryto,
\ nčm): se pohybují, obru~ují a prohluhuj(
Obr. S. _ Hromádka písku z kamllni téže KUly,
které! bylo potokem jestč dále zaneseno .
62. S
úbočí kopc~ a strání padá hranatý
do potoků. V nich ztrácí své hrany, Uta ..
ú-li kus cesty v korytě, jmenovitě byl-Ii snlýkán
vodami několil,:1 prudk)lch lijavců, a ztrácí je
z,cla na. své dalSí dráze mnohdy nmoho kilo·
metr~ dlouhé a léta trvající, mčnč se v oku la,ené oblázky neboli valouny. Kulatý kámen
pohybuje se rychleji a lehčeji nd hranat~1, leč
i on rozdrobí se llOnečnč v písek. (Obr . 8 . )
~tčrk
63. Zároveň však tét porozumfváme, fe kamení dm je men~í, čím je kulatči~r. Nd kameny neubruSují se jeo lzájenlOč, oýbrt ony
vybru~ují soudobnč i dno kor)'ta a bfehů po ..
točních.
Tak dní se velké množství !iamenll
v písek a bahno.
64. Jemné dílky drtl' této, pončva dž jsou le·
houokli, putují moohem dále než hrubé. Z toho
rtirozeně pochodí, že voda hrubý písek a va .
Obr.!J.
Sklenice vody nabraná v potoku po lijnku,
abychom si znázornili. jak jemné částky z naM horské
skaln! stěny odtržené ukládaji st! na dno usazeninou
bahenní.
louny po dni! Jcn postrl,uJe a v:Uí, klletto Jemný
p{sek a bahno vodní proud s sebou unMí mnoho
'llil daleko, ne-! Jej na dno ulo!! a rrstvu bahna
neb hlíny z něho lytl'OH (Obr, y)
65. flhmo 10 vysv!t:í z pfcddlťho zkoumání,
!e řeči~tč v kraJin:ích výSe položených, na pi".
le vysokém pohoN, poseta JSou velikými skolnfmi balvany a mnohtvím hrubého a hranatého štěrku. Leč I'dr-eren materiál tento rozdrtf se časem a přichází do nižiny a do mofe
juž jen jako pisek a bahno. Řell}' II potoky
tekou neuMále, splavujíce a odnMejfce nepi"etržitč ronuSen!! horniny kopc~. Ale neodnesou
je nikdy v~echny, i kdy! sebe rychleji a prudčej i proudí. Neboť sotva že jich část odplavily,
vznikly nOl'6 n-Č(rán'inim povrchu, a prál'i!
v této okolnosti je nevyčerpatelné zřídlo nových
a nov}~ch látek pro splal'ující a odnášející vody.
To však té! dostatečnč lysvčtlUj(', že množstl"Í
~tčrku a píslw i pomčrnč malými potučky a
I'odními proudy nane~ellého a rozdrceného jest
obrov~l(é.
66. Nejen v korytech potoků a v Idi"kh
rek, ne! ještč i jinde ll(." sledo\:lti, t.., i nej·
I\rd~í l,a'11en{ v drť, oblázl,,· a písel\ ~(' Il1cnl.
Abychom takového místa do~li, jest n,ím zajrti
si na bfeh mOřský, vyhledati v něm .... zemí skalnaté a prohlédnouti si je a pozoro\"ati vlil' vln
mOřsl,ých na ni!. Na útesu zl"edajícfm se na
nť'jly~Sim okraji břehu pozoámť' ihned, do l.te·
r~'dl jeho bokd \"Ioy mořské bijr, a které mimo
piiboj jsou. POITch sl,al útesu ophtl\O\'an)'ch
jen dešlt"m a \'ysazených .toliko mral.Um a praIllť'nům, je drsný a rozpul\aný. (Fysil,ální 1.emčpis oddil r 37. a r 38.) Naproti tomu jsou
sk:íly na jeho úpatí hlad ke a tak ohlazené,
jako kameny I' horském potolw. Jest nyní
ot;bkou, co Iyhladilo skály na úpatí útesu, a
proč je ostatní jeho povrch drsný a ro1.tlrohený?
67. Sl,aln! stčny útesu pohtežních j~ou 01.1.1'čejnl' rOl"nčž mrazy silnč rozpukány, Z nich odtrhují se občas ohrol"ské bahaoy a padajl na
h~eh, kddto jiné tak tal, !e je~tt" ~isí. T)"též
~ih, které I' našich hodch rozhdzdily skalní
t~nu a z ní bahany odtrhh', odtrhly je i zde.
(Viz odstav. S6 - 6;.) P01.Orujeme-li lšak bal·
lany na břeh s]l(ldlé rončkud hť'dli\"c;i, pfc.
~\čdčíll1e se, že jen nčkt('ré mají hranl", a sice
Jcn ony, ktcra na úpat{ útesu l ť' ží a jimi!
loda ani nehnula, aniž II nim vystoupila. Dálc
od utesu k moti, lam jsou I'~ť'chny hah-any pokryté patrnými a zřclcln~'mi stopami po třeni,
tam je I'šudy plno ollulaceného II Iylc~tčného kamenf roJznč velkého.
68. Za pohody, bly! mote je klidno, a jen
\"Inr u bfehu ti~e krouží, nelze dobřť' odhadnouti sílu mořskl:ho pHboje, aniž dOl'čdčti se,
co a jak na pobřeží a úpatl útesu drtí a drobL
Za této olwlnosli ncpoznánle vlivu ptfboje vln
mo/'sk)'ch na ]loMežf, nepoznáme ho ll: I)'chie
příčin, kt('ré n,ím bráni poznati účinek potoka
1a sucha, kdl''- I' Il0rl'I1I jeho nepalTnl\ množství
G<-i~ie
Geotogie
,
5°
\'ody tečt:. Proto zajdČ'llcl si na m01-5j,ý hřeh,
kdyl bouh! buráci, a pozorujme \-~e kolem sebe
u samého útesu. Nelze poptíti, fr zcela r,ratičký
okamžik nám dosla~í, ahvchom se pf"es\-čdčili pro
vždy O obrOl'sllé slle rozboufC'ných vln mořských.
I"Olom zajisté u~čtíme, že rozdrtí Ilámen jakýkoli, i kdyl je sebe tlrdší. V~edmy silné pNboje
vzedmuI)'ch vln motsll)'ch lfí~tí se za hlul;u a lomozu ohlu~ujicího o boky útesu, Uch\'álivSc ve
SI"éru širém okolí spousty kameni vrhají je prud.
kostí obrovskou lIa úpatí útesu. ]{dy! jejich vody
zeleně zbancn': hučítÍ a l'čníd se od břehu odté·
kaje, aby vlnám rt/boje nového místo uč inil I', slySíme zcela l.fClc]nč. jak ohlázky o sebe se trou
a se rozemílají. Leč SO!I-a fe vtn)' Iylo odtekly,
no\'\: Ilny l\ čerstvými spoustami I.amení v před
st" derou a de co v ~irém okolí ucll\':1tily, oa
úpatí ÚIt"SU znOI"U nhajL Včru, vtlkolepčjtího
mlýnu oa rozemílání a okuI3COI':1oi obl.íz];u
nelze si ani pfedstadti . Jako ve všech vodní~h
proude,h potočnkh i řlčních, tak i na I'~e,h
pobft"!kh moJsk~'ch pOI'alují se skalní trosky
s pel'nin)" splal en~, pterozmanité I'dk~ a pferozmanitého tvaru, od ostrohranného balvanu
až k jemnému písku a bahnu .
69. Opakujme! si je~lč jedenkrtitc oT6.zku:
Jak vznillfl písek a oblázky? Teď odJ}odme na
ni talllo: Pístk a oblázky jsou č:\sli,e hmoty
z povrchu zemsl,ého odtržené a v tekoud vodč
rozmčlnčné. Součástky lalno ohlazené a rozdrcené
ZOl'emt vodou rozmi.'lnčnC'. Z;iro\eň I šak po-
5'
znáváme, fe I'oda ani nedrtf, alOi nerozm':lňuje,
nýbrt !e kameny Irouce se o sebe obrousil} se
a !e voda ji mi jenom pohybovala.
III. 'Jak ob/(izky, pisik·a ballllo se mlui v I/SO-
Zill iny.
70. Dosavadn{m bold:mím o povaze 3 vlO il(u
hornin usazených dovčdčli jsme se, odkud součástky jejich po,hodí. Zhýv6. n:inl tedy je~tč odpovědčti n3 otázku: jak součástky ty uloženy
hyly a jak v pevný I,ámen stvrdly. llledaJke
pro ni doldadu a opor povSimneme si i tentokráte všeh(l, co se v okolí na;cm dčje a jak se
tam 'o dčje. Proto I'raťmt"l se Op~t k pot01,um,
tekám a na b~eh mOfský, hle nalezneme vždy
hojnost zjevu přcrozmanitých pro nás 3 naše
ličely důležitých.
71. Voda stéldi po svahu sráznC'm mnohem
rychleji ne! po mírnč nakloněnC'm. tím ry,hleji
teče, dm je prudčf, tím je proud její silnčjší.
Ponoříme-li ll3mínky do ~ko]l{ku naplněného
vodou a vyzdvihneme-li jej za jedno ucho jednou
rychle - po drubé pomalu, spozorujeme, že
prudl(ý proud kamínky mnoht"m rychleji spla.
luje ne! m(rn ý. Rychlosl I'ody tekoucí závisí
v první fadě od spádu podkladu: jest velká,
je-li spád srázný, nepatrná, je.li jen mírný.
Rl1zné vodní proudy (potoky, řeky 3. veletoky)
mají n'lzný spád. Leč i lý! vodní proud teče
na sl'é namnoze dlouhé ,es t č ptes místa různě
s:!
naldončnó, má tcdy i on na růw)(ch místcch
rum'; spad, Z lOh~ pi'irounč plyne, !e jeho
síla je na ril1.n)ldl místech r~zná, a že \" korytu jeho ne stejn)' materiál, nýbrž r~znč \'elký
se nalťzá,
•
72- [)ol;ud voda rychle teče, neklesnou na
dno ani valoun\', ani pfsek, ani bahno. Ostatnč
nčco podohnťho pozorovali isme jut dNle, kd~'!
jsme totiž Ihodili součástky tylo do rúwých
nádoh naplnčn~(ch I'odou a zamíchali jí. 1'1alalv I'e I'odč, dokud se pohybovala, skleslI'
vSal; na ,Ino, jal\mile se uklidnila, nejdřire
ldeslv valouny jako usa7.enina, rozdeji plsel, a
konéčnč hahno. (Vi1. odsl:n'ce 45-47.) TýŽ
zje\' opakuje se IC \~c~h I"koucil;h rodách na
zcmi. Divold hl"Slřina odll,Bí nejen bahno a
píse!" ne~ i \"(lloul1\'. Zmen~í-li se rychlost její
proudu, Idesnou nejdtile obl{I71,v usazeninou na
dno; písek ale oll plal uje proud dále a uldádá
jej na místech, lIde jc jdté sbbM, kdežto hahno
plalÍ daleko, uld:ída:e je v nížiné, lule I'oda
Ididnc, ba tťmčf líné leče a druhdy prudká bysnina ponenúhlu krajinou jen jen že se vl,íčL
73. Zkou~ejmež nl"ní spr[i\'nosl udajů lčchto
na sl\alnatťm dnč potočním nedalel,cho pramenu. Zajdčmež až talll, kde \'oda přes skál)'
teče a s nich se Htf, jsou..; dosti silnou, aby
velké balvany a kamelll' odn,Bela a odplal'o\ala. Odtud jdcllle pal, po potoku níže, až asi
lam, kde koryto potoční jest juž mcně .svažné
a proto i tok mírnější. Pohlednčmež na dno
potočnf. Pozorujme, čím že jc~t pol;r~·to. Jest
snad pollr)"to jemným bahnem? i\ikolil'l Po
bahnu není na nčm ani památky, naopak v~adv
jen mnohtví I'elkýd} balvanů a hrubých oW.Jzků.
Tyto klesly .tde na dno, což dokalUje, ž(' ,"od':
uhylo síl 1', protože sp.id koryta se zmírnil. Ale
ph'!> 10 je tam proud je~tč dosti silný, aby 0'.1niÍ~cl leSflerc lIlenM horninnť trosky . .-\ll\'~hom
\' potočním kon·tč písek spatřili, iest niÍm až
do hlavního údolí sestoupiti, a chce,ne-li si ze
,'tna kalu nahrali, ne1.hu,Je nel. jeSt': dále se
ubírati po jeho proudu až do nížiny.
74-· TylO ll(u~enosti pl'es~čd~ují nezvratne,
že ~Iérky a oblazl,y, ať již se I'yskytují Ildekoliv, sVl'dčí, Že po jejich llvllčjším prostranstli neboli útem( teld druhdy silný proud I'odní.
,[;\lt, že \'Tstl'y pfsku byly mímč;i tekoucími
proudy uloženy a lwm.:čnč, že nad územími pokrytýn~j llahnem a 1(;llem, stá!;. druhdy bU\r I'oda
hlubol!á, nebo že se tudv uhíral velmi Hnl'
Illo::ný rodní proud, neboť jen 1. nčho mohl se
l(al neb b<lhno sraziti.
75· Nyní 7.:ljist(! poznál"áme. jak duldita tato
znalost jest zejménil, hčJí-li n;1m v pnní řadč
o to, abychom I-yšetl'ili, jak nlznl! horninnt!
druhy I·znildy. Dl'h'e isme se dO\čtl':·li, jak ruZllC
hornin~' I"lnikajf. Tím r~ihlit.ili jsme se drovei}
fa1tlč naše konečné metč; jal\cho že pŮlodu
jsou horniny usazenC. Za lč..;hlO okolností jest
I'čd po Itízenou, jsou-li hOTuiny tvrdc neho
mčklté a u!Cvá-li se ;i.:h na Itláždční, :tnebo
55
54
snad jako staviva. Z pfedeMťho víme, že ncpadá tak na váhu \'íme-li, které horniny jsou
tvrdé a které měllké, jako z jakých součástek
jsou s]o1.eny. O tyto nám běží. V)'pozorujeme-li,
že souč::\.stk\' hornin n:1mi po:wrovan)\ch jsou
ph·jemné, ~dcí un b;Jhna, že složeny jsou
z pfsku a oblázk~. jsme opdvnčni soudi li, že
b"'v druhli)' usazeninou ,"od ni, n('stmelenou,
\"ol~ou, i když jsou nyní sebe t\ rdšl.
76. Leč ještě i ll: jinému závěru jsme orr;\\,nčni. Jal(milc tOliž vimC!, z jaké usazen iny (hahcnnr, písčité nC'h obLhl;o\'é) hornina je, v tom
okamžiku I'Íme té! alespoň nčco určitčjšfbo o rázu
vody, o povaze proudu, který! ji uložil. Na pf.
poznali jsme, že slepencc nejsou
ne!
pevně
stmelen': oblázl()'. Z toho bezpečně plyne, že
byly druhdy tak jako \'~echny oblázky v mč1ké
I'odě, nepochybně asi
v ~eči~(i nebo na pob~elí motském usazeny.
Napoti tomu syědčí
hornina složená z jemnéhO Italu, jako na p~.
btidlice, lodě hlub~{ neho klidnější (stojaté),
do níž jen jemněj;' dHky plují a v ní se na
dno srážejí.
77. DříH~ jsmc pozoro\'al i, jak potoky, teky
a mohlté \'lny trosky pel Iliny drtí. Nyn' sicdujmd je aJ. tam, kde je ukládají. a odkud je
voda I'!ce neounáSí. Kdo si osvojil lák lady rysi1t:llného z('mčpisu, tOmu je zajisté wámo, I(am
že se podějí částice odtržené od pOHchu zemského. (Sromej: fysikální zemčpis odtlil 147. až
182.) Učili se, že je déSť splachuje a deSiová
,
'-od:l Otln :Bí do potoku a řek a ll' se v nidl
rozmělr'lují, až se konečně na dnč Jako Jemný
písek a kal usazuJí.
7~. Nánosy ty mční se na dně mořském po·
nen:'lhlu v tl'rdé horninné vrstvy, právč tak, jako
horninv usazené, o nichl jsme a'- tlosud mlu
dli. Prayda, nám nelze oahlédnouti na dno
pod hladinu mořskou, abychom Zyču'::li, co a jak
se tam děje, ale přes to je ptec motno učiniti
si správný pojem o tamějších zjevech, pozorujeme-li bcdlil' č 1'!echIlY zjeyy ve yodách měllt}\eh
:1 stojatých. Nedstavmež si v duchu blátivou
cestu na mírném svahu, naklončnl:nl do nU:iny,
a že deSťorá. votb na úratí svahu se sbíhá a
v kaluži a lufCch nadduje. Pr~í. Jdeme po
cestě sledUjíce ve stružce pot~čel( ruče teltOuci.
l,:tjímá n:'ls. Pozorujeme, jak jeho voda odnáM
rozmanité pfedmčty; jako jsou písek, rr.alinlté
Ohlá1.l,y, ltisky, kousky papíru, slo\'em, vše nač
narazí. Sledujeme pra mfnek až k nejhli!;í kaluži. Zastavíme se u ní, pozorujlce vodu do ní
ptitél\ající a \~echno ostatní, co se II ní děje.
Pokud I'oda rychle přitéká, plal'í ho.lnč dalel,o do kaluže \alouol(y a písek, jHkmile \'Šal,
rychlost její se zmcn;uje, proudí slaběji a skládá
ihned díl syého b~emena, ale nikoliy upro
Slted kaluže, nýbrž tam, kde vtékajíd proud
st~:ká se s vice méně Ididnou vodou l(alute.
Neboť nárazem p~itékajfcího prouůu na lt1idncjšl
yodni massu v I,alufi síla jeho se zmenšuje, a
on uldód,í zde nejtčBf své pevné součástk)'.
s(,
;7
Okolnost ta má ,- r,.ipetí. že ~e kaluž při vtoku
ponen:íhlu zaoi.'lM oJ okraje Jo .-nitf. Tam hromadí se ni.'lnos v podobe ](užele, jímž stružka
I'roud('m proplacho\an;\ problhá Kužel oeboli
jazylt nánosn)\ rOSle a ~ítí se neustále, miká
hloub a hloub do blužc a vyplní ji celou,
]ldf-li dlouho. Vyplni
\~ak , ... n nánosem hrubMm, JCŽtO jemný 11(11 'Olla dále unáší. OvSem
i díl kalu sráte se na C('SIC té, ale přes to
hla\ní jeho množSh-[ je pla,eno d:d až na protcj~í kon!."c kaluže. Až sem zan;Bí jej jedine
proto, ponč,-adž nemela pokJy, aby jej na sl"é
..:est.:! dl''i\c nelale složila.
;9. Je po Jdti. l\aluž zůstala neporušena,
kolo lozon: jr u~etl-ilo. llll jl'jí lodI' se vypařuje.
ostate!t vssajc leme. Za ocjal,ou dobu kaluž je
\ys~hlá. Zhyla po ní malinká nížioka, malá
pánvička
Tepna nyní lle pohodlnč zkoumati
oános v Ital už i a pOloro"ati témč~ .-$t', co jsme
sledo,·ali. když ji zakalená v(!da nplňol"ala. Na
hornlO1 Iton~i prostíró se jaz\"lwl1tý ostroh nánosu ]1ísllo\ého naplaH'n~\ prout!('m. Na něm
jsou ztetelny ostré ohr~'sy delty. (Fysi].ální země­
pis díl 181.) OstateI. dna ],all11.e je pokryt jem.ným kalem a pís];('m. al kam \oda sahala.
80 .. \bychom ~e přesl"ědčili, z čeho usazenina
,. kaluti slotena je, 'ylTlejme opatrne do ní
nožem díru, aneho 1ére, roztítnČ\lle ji, pořídke
si její prllh::. Prutezem neboli rrůrysem (profilem) hornin jsou srázn~ Mehy potoků a fek,
steny soutcsd. nl'ho lomů, boky ulesO a j.
,i
RL IJprOstled na~i mNké nížinky je Hst\"ička
písku oam.'senl;ho tleHo,-ou \"odou asi 3 ceoti·
metry mocná
Pod ní rozprostírá se pOl'rch
cesty. Pozorujme! nvní tečený rrůtez na~eho
nánosu. Co na očm uzHlne'! Co upoutá n,is již
za prvního naň pohledu;' Spozorujeme snad, ~e
souč.1stkl· jsou neuspot;hl.inv, rozházen)"? Ci ~o?
'\aI,reslime-li ~i ho, jak se nám právě jeví,
ohdrtCme ohr;\zek I ~'krc~u níže načrtnutému velmi
podobn)'. Obr. 10 V!e..:hny součástky leží ,-e
Irst\ičkách \odorol'ných, na sobč ul02ených.
Nčkten: \'rsl\'ičky jsou z hmoty jemné, jiné z hrubSí
ano i z hruhl:. IIruhou usazeninu uzříme pře­
lá1.ně na dni'. Mimo to po~náme \ nčm i ono
místo, IHlm 31. \-ynášel z Ilalute siločjší proud
písek. To( isou \"esm(~ usazeniny proudu prudlího, sjojnl'j~ího. !':dy1. přeslalo prudčeji I'r~elj
,.:.- ". ,?-~-;:~~~> ~:~G.b
•
Obr. 10 - Prllfel Ih.1leninou (sediment!"m) napla,
\"enou de~těm du kaluže na cestě_ " PO\"Tch silmce.
tJ vl":'itva hrubého písku a úlomky jiných hornin;
L' H1;tl'l"l Jemného písku s
kousky dtel'a, list}' a J
S8
ubylo vody, pUlok ochabl. Nyní ukládal SI;
v kaluži po hrubozrnném písku jemný kal. Proto
shledáváme ve SI'rchní poJoli"\: na~eho průfezu
usazeniny jemněj!.i. Vpisku, b3hnl' a ohlázcích
bývajf zhusta lwusky dteva. listy :I větévky
(e vobr. 10) \'ložené do vrstviček .
82. Nčkdo snad namítne, že pOlOrování, jak
.ie práv\: lítíme, jsou bezcenná, nedosti závažná,
malicherná. Vclo,j málo prý na tom záleží, víme-Ii, co déSť v malinké kalu!! na cestč vyvádí,
a odvá1.nou Pf)' je včcí, souditi ze zjevil vypozorovanl'ch na mlstečku nepatrně maličkém
o ljevc~h ud:I\-Skh se na prostor6ch vc1 i k~,h
v různých dílcdl leme. Naproti njll1itl,ám lakovým a podobným svčdU zku~cnosti staré
i nové. Učí, že rclilwst zjevů ptírodnfch na
váhu nepadá a v ničefn nerozhoduje, jsouc včd
podth:enou, ve.llejM Pod~tatou a zásadou našeho přírodol'čdecl,<iho studia je' pozorovati
zjevy pNrodní l'lastními zraky a osvojiti si bezprostřední názor všeho. Víme dobře, jak zřídl,a
se ptiházívá pozorovati zjevy pfírodní rozměrů
obrovsk)<ch. Malých, zdánlivě nepatrných je ko·
lem nás všady hojnost veliká. Porozuměti jim,
vyložiti si je správně a vysvětliti si jejich pNčiny u vzni'( není jen zábavOU milou a užitečnou, pOV7;násející ducha i mysl, nýbr~ jest to
práce pteJůležitá a velenutná, kteráž nám. poskytuje prosttedlHi, jimiž vyzbrojeni \"ys~'čtluJeme
si zjevy rozmčrů obrovsl(~\ch, na n čž bychom
se jinak nikdy neodvážili, leda že bychom na
S9
nč z~di
s úhsem a tajnou jakous báznf. Z who
plyne, že vypoIOrOV.lVše, co na dnč
kalufe naM nebo podobné se dčjC', polOfili jsme
pevný základ názoru, ktcrak ho r niny usazené
na vdkerém povrchu naM zemčkoule \'znikají.
83. ZamMmef nyní ll' své mysli řečenou
kaluž za I'eliké jezero na pf. Žcncvs!Ht, její malinkou r~<hu, jíf jen 1.a dešTč voda do kaluže
proudila a po dešti vl,ly vyschla. 1.a velil,ou
teku, jako je Rhona, !;terou bezpočetné pHtoky
\'odou deHovou a vodami alpských ledovců ne·
pfetr),itč nallájejí. Nelze pochybovati, fe se nám
bude v pTI' nlm okamžiku zdáti, že kaluž naše
s jezerem Žencvským nilueral; ncsouvisl, že myMénlw taková jc jaksi divná. Zfíme n.:! tel,u
s obdivem, sledujeme bystrý lok jeií mohutného
proudu ~e žil'ou učastf a vpfjíme sc takofl,a
zraky do její leskl~~.:h zčetených vln, kler~: hučíce
11. rtníce se do Milky se \'ull
Pti vtoku do je1.era vidíme, jak vlna 1.3 vlnou zanik.1, jal( ZČl'­
tená hladina říční I' Ididn~~ch tm.l\·omodT)lch
\'odách jezerních ponen.1hlu se ztrád. Vystou·
píme-li však na nčkt('f~l I.opec. ll'ed3jící se po
obou stran.1ch horního kon~e jezera Ženel'ského,
a ptchlcdnerr.c·li odtud vodní hladinu tel,y a
j('zer:t' na nčkolik set krokll\'. přesvčdčíme se,
že obra z oll'írajíd se na!im zrakům živč rtiromín.1 pot1\ček a kaluž na cestč Pod nám i rozklát!.1 se údolní dno s\lažo\"ané čelnými z.1kruty
teky, 01.il'cn6 zelenými bujnými loukami n.:! obou
btezích, jd vnil.ají jaz)'kmitě do jezera. Ma·
přirozeně
6,
60
hnl,é domky rOl.~elé I'O v·~e'11 úJcolí tU osamocené, jinde \' tiché I el>nicc suružené dopli'lují
obral.. Leč "r;e ie~t značnou I "dúleností tak
lmenSeno, t.e cel)\ malehni kraj ;cdin~·m pohle.1\."111 ptch\l1íme,
llc;inak nd jako I.Jrby byl
pteJ námi \črnč vyobrazen. Onen zelený jazyk
luk na hornlm kOIIC! jezera, táhnoucí se podél
obou btehÓ ~eky, to( .\elta. Vzniklo tým! způ­
sobem jako delta v naši I\aluži, jen že ne za
hodinu nebo za dl·Č, nýhrž po tisíci letech. Asi
3 kilometr~ od htehu jezerního rozkládá se
v polí~h mol:\. \ Is1m, k níž asi pted osmnácti
sty lety jezero sahalo. Zovc sc ještě dnes Port
Valklis, t. j. ri"Íslav· V(I!laisl.~1. Toť sv-Meetyl nezHatné, že h:lw ou časil. tí\llsk~·eh své delta tři
kilometry do jezera rosunula.
84. S \y\'ý~eného na~~ho mlsta na horním
110nci jezera ml\femc dále zcela dobře r ozoro ·
vali, jak se usa1.cniny 0.1 jcho dnč hrom adí
Voda Hhony je~\ lelm! \,alná, je;1 IUlI je v tčchto
mlstech bil)\' l,roto jest proud její mléčoě zborI.CO. Okolnost l:llllnčná jest důldil a , ber. ní nemohli bychom proud r·eky v jezcte pozorovali.
Pa\tíme-Ii s naM \~\~e "oltl na teku a hladinu
jel.'rní. lze 1I0~c!a dobi·e l>ledo\"ati kalný proud
b~!1í v· jasn)'d\ ,o.!úch jel:\!ra jeSt\: kus cesty do
I.nilt, kde se n.ÍI\1 konctnč l:trati smíchav se
s ~islOU ·,odou juerní.
85- Nynl idi:mct na dolní kone.: jezera a po1:orujme, kde H)"a odté!;;;i. Co tam uzfímc, co
nás hned na poUtku zabal"!? Zajisté buJe nánl
n.ípadno a podi,no, proč i "de není ,oda zaj,alťná,
Pll kalu ani zd,íní. VSadv kam
I č' ~ .
..
.,
~,
VOl a Ista, 1~~n1í, kH~lalo\·;i. Snad ani čisll'jM
ale zároveň I mo •.li"eiM \odu jsme neliul·li. Teč~
prudc~: hučí, byslte podtéká mOSII· ženc\Sl,é
un"~""llc sl'é Ilny " oh\"odu m\:sta. ·Kam že se
rodčl kol z f!."ky, proč jej i l:de nelidínj(')
\'Sechen klesl na .Ino ,'ezemí.
"
1'0 léta,
po staletí Ides;i kal z vody na dno·,' sotl·a že
~I.na ,do~l.'l, juž je IU no\"ý pfiplavem' neustále
~lIlnym proudem ~íčnlm.
-
"",,>",>"
"o d",>
>
Sli, Kdy~)~ bylo možno \"~e.:hnu \"odu l: icl.cra vypustili tl nčlwm odl·ésti, shledali hvcho01
l~ dno. jezernl je na prostoru nl':llOlilla Čtvereč~
~ch 11111 pol,rrlO 'Tsl\·a01i usazeným i, asi tak
Jako naše mallčld l,aluž na ploše ni:kolil.a čtl·e­
r~'čnfch stop. I'Ili01o 10 ptesd:·dčili bvchom se
~e hr, uh~1 Us,~z(mina, oblázky, rozprostírá se n~
~lorlll~~:. kom':l, .kde silný proud proudí, kdežto
)rmn~)~1 ma~.cnlO)', písel, a bahno, po dolním
1~~IlCI~ lln~ Icrcrníh.o sr rozldthlají, kde ,·oda
1,lhlnc Slo)1 aneho Jen slabounce odtéká,
., S7:
lú lybychom pal, usazeniny ly prokopali,
bychom, že jsou na nČk.lerém mísIč mohUI,nc)Sf než 30 metrů, Ilále b)' se shledalo, že
ležl ."·odorO\n~, "e I'rsh·ách, I'rSlva na vrslvč,
lal, J~I\O umlčl,)' v 113M maličkť kaluži. Podobncho \·ýsledku dojdeme vbdy, kde plsel"
kal a ohlázky jsou nahromadllny, \·šady Idí ve
I"TMdch na sohč uložených,
ZJ I Stl~~
6,
88. Jezero Zene\'s!H: j('sl nHolil1 tisíckráte
I-čiM netl i no~e kalut. Pf'cs to vSa k jest i o no
kaluží, ov~ell1 kaluži ohrovskou, při rovnáme-Ii
je k velikému moti. Stojíce na Mehu motském
u somého lmf tel,y, můžeme se snadno pteS I'čdčiti , že velillOst činitele pHrodn ího zp~soh
pdee nemění. Jeslit zpňsob pdce mohumé teky
u pobřeží mořského tal,o\,~I, jako řel,y vlé\'ající
se do jezero. II shoduie St· s 1,)lsledečkem nepatrného pot~čku nall;íjejidho Jruhdy mal inkou
na~i kaJute.
Jen \.~lsJedky práce 1~: ruznl se
rozměr)". Řeka 7.an:Bi neus t:\lc ohrolsl,é spousty
plsk u a kameni do mote. Jeji zal,alený proud
lze kus cesty do mote sledov:Hi, kde ulot.iv poslcdní zhytcčky připraveného kalu v motsl,é lodě
se bczc stopy ztrád. Tak pti jímá ncpfetdilč dno
mohké nové a nové spousty pisku a ba hna s poI'rchu zemského splavené, které ~íNce se od břeh u
motského do mote jeho dno na ploch;'ich znač­
n~'ch pokrývají.
Za odlil'u le:!:! svrchn i písek
nánosll t ěch odhalen . Kde skláda jí pobtežf,
možno do nich l\Opati a přesvčdčiti se, že i tyto
usazenin)' isou uspořádány do \'rstev, tak jako
v~ady jinde.
89 . Pozorování d Nve u č i něná a úsud ky z nich
vYI-odčné ptcs\'čdčuji nás ponenáhlu, že usazeniny pod vodou ulo!ené ncjsou na hodilými hromadami bahna, písku a ~tč r lw. nýbrž že vSechn y
pojf společni znal" totiž uložení ve vrstvách
pravidelných, od sebe oddělených a na sobě
leUcích. Taltovýto vz nik nazýdme uvrstl'tmím,
horniny takto vtnirdé a uspořádanl.! usazcninami
On jest n1zno.čný
pro vSe c h ny
hlIl"rSlUII);mi.
.
ornll1y usaze né, které proto zoveme I,orllinallll
ll! ,rsll'lIlYJ/l i.
•
•
•
Obr. 11. - Uvrnlveni (~tr!'-tifikace) hornin usazených
a slepenec. tJ plskovec, t: btidlice.
90. Písek, ohlázky a bahno, pollrývajfcf na
pobi'ežf mOfs!,ém nebo jezerním namnoze 7.n a Čnt'i
prostranstd, jsou složeny z oddčlcných, Ilo/lljC;'
tHJ1t~: Písl{oyc/;, slepenec, btidlice nebo jiná
hornina usazená jest obyčejní! vice méně tvrdá
nebo pevl/d. Jak si vysvětlíme rozdll tenlo'
Víme ~cela u rčitč, te ka meni řečené bylo druhd;
taky Jen z .voln)\(;h dilkň, usazeninou sypkou,
přes to Žl.' Je dnes tHJ\:; rOlno:! není nám neznámo, .že i ?nO vz~ildo pod lodou t);m1. zpllsobem , Jako JakákolIV usazcnina za na~ich dnů
Ja k se změnily usazeniny druhdy sypké v tvrdé
kameni)
.
Gs
~l\,
\'czml:illci kou~ck b:;ahoa a Z:lti!me ho t ak
5i1nt', :;ai z nt'ho \-oda \ ytryskoe, Co se s n ím
~tal<), jak se zOlt'oilo ~ Sprosti\~ ho zatížení,
11~\ku, llzJ"lme, že troi.inlw zt\rdlo, J :;ak zfejOlo,
/lakl'lII lltHdi\i jsme hahno. Vsypmel písek do
\'od y na~yccné ":'lpnem (SOllČ:\St! to vápence a
Ittld)') :!nebo železem, aneho n~ltter)~m jin\'m
nerostem I'e vodl' rozpustiteln)<m. Co se s ním
hude dlti? Za nedlouho spozorujeme, že lát!;.:!
I'e vodl' rozpu~tl'ná na zrnka 1>e uk!;'!dá toU
mt'rou. jak loda se I")'p:;aiujc Odpa~enou I'odu
dolejnlc \1.dy čCrSl\'~<m r07.lol,em. Opakujeme-li
10 častO a do~li ,lIouho. ]lťomčoime koncto\!
s"l'ký l'isc~ " re~ný kámen
Ztl'r,lIa-li US3Z('nin3 sypkj. v pe~n~\ tl'rd~\ kámen zpúsobl'OI
timlO, pradme, že se I'teměnila \,sako/'alli,u
(infiltraci)
.
\\2 . Způsohl'm
buď tímtO, buď o ním přemi'nHa se I"čtšioa sypk~<dl hornill usazen ých v tud é
II pel'né ho rn i ny. J e-Ii nčl,de nllhromllll<:n ve
Intl';).';:! stll, ba i ti~icc metrU mohutn~'dl písek
l
ncb kal, jest přirozeno. že již 1'0,1 toulO ohro "
~koU tíží tuhne a tvrJnc.hnl nul ! 10 scenin
urychluje, jestliže mezi "olné součú~tk\" uS3z
ne·
rostné hmoly se ukl6clajl a je ~Illlclují, hnlOl\'
nich
10, kleré byly buď 11Úlodnč " lo.h' do 3ku
srateny, buď I('pr,-e p01.dčji \'odami pros
jidmi vnese ny a meú "rnka ulo'enl' .
93 . Shrneme-Ii de, co "Je hylo l-ečeno. 1'0pBCIll ho rni nu usazenou tak lO; ho r niny usaC
7.cné vznik aj! z US37.cnin neh 7.e sra1.enin 1'0-
chod(dch z t rosek slarr,[c h sk al a uložen ých
"?do u. Vp n ačuj! se ob y čej n ě slohem vrSlevna~ym , zvhBť V)<%načným pro usazenin y \'odnl.
reprl'e po ulotenf % vod y %tvrdly buď tlakem, buď stmelenilll souč i!.s tell minerálnimi hmota mi.
J'
VI. '""'" ,
SI
.
zI)'svd / zme zbylky rostliu
tl
"
Jwruindd, nsazených ?
a zuiřa/
, 9 4. P tes lO, že hornin y usa zen é jsou z o~l ázků ,
\nsku ~ bahnn sloleny, u zavlruji p tec dosti
zh us ta J eStě zbytky rostlin a %,'ftot, pro geologii
Obr. 12. _ Kousek hlioit! btidlice a na ol úlomek
zkamenl:\~ ~fouilol) kaprad~ .
tak důletité. No obou kousd ch hlinité btidlice
nlže vyo brazených (obr. 12. o 13.) ztíme na pl-.
někt eré před měty o d obyčt'jných so uč;).stek hor-
,
ti7
Mi
nin usazen)'ch velmi rozdilné, J sou 10 ústroji";
:bylky ,ubol; zkalllťu<'lilly (fos~ilu),
95, Jest v'čd zřejmou, že v'yskytoyání se přeJ
mčl~ takO\'vch zájem náš pro horniny usa
zené jen olivl a připoutá, Jest nyní olázko,
Fil, dostaly se do horniny? Hornina na obr , 12,
vyobrazená jest jenom l\Ousel, ohyčejnť hfidlicc
hlinité, složené z lýchže souč(iSlek :l \"1.Oi\.II.:
UHslI'ením j)rál'ě lak, jnl\O n.U l\Ou5('k hnrn inl'
léhot rázu (obr. 5,) Již za pn'ního !,ohled~
poznáme, Žt;' předmčt na IOmlO kou~ku hnnill'
hřidlice jest rostlina. ZkouMme·li ale je~té bedlilč)i, přes"čdčíme se, že máme pled sebou ka
praď. Úsudek nM se nezmění, i Ildyf jsme ně·
dčli, le není již ani mčkká ani zelená. Jal,
nyní vypadá, jest přemčnčna v černou hmol U,
v nfl není ne,;nadno pOlnali odn'lJu uhlí. Ma
)ičld ůloml.y a plúSlcčI\y tl" ,e uhelné hmoty
lze ptll, i v ostatnílll díle a vlaslnč v cclé hlinit~ břidlici 5Iedo\(lll: ~dkrabcllle.li Ho~in!1U
hmoty t~ a ,,!ožÍlm: ji na špičce nože do ohnč.
chytnou iejí černé částice plnmenem a shoří,
kddlO písečná unita a kal na noli zhudou.
Jesl přirozeno, f(' částice tečené a vrstyitk\'
jsou jen lisly a IÍlomečll)' rOzných rostlin, ktCr'~
~oudobně s včtSi a lépe zachovanou kapradí do
l,amene uloženy byly. J(\k se dostaly rostlin<'
tyto do I\amene)
.
9 6 . Abychom tomu porozuměli, jest n{1l11
opČI pozorovuli úl,u:ty, jat. se dnes \' pHrodč
~hfha)i. VZI,onlenmc ~i 11:_ n{I~ jlotil~c1; Icl:oud
na cestč .1'0 svahu II ptipomenme si, že jsme
I'e vodě Jeho pozoro"ali stébla, liSl .. , kouskl'
papíru. (Otlst. 78.) Některé 1. ončch' předmětů
zanesl proud do nt.:jbliBí ~karpy, jiné klesly
tepnc na dno kuluže, V tl\mějMm prOrezu,
vedeném nánosem (obr. 10.) nalezli jsme v písku
s t é~!a, klas)', kousky dřev, listy a jiné jdtč
věcI. a shledali, že všechny vloleny jsou .10
IrstllČek tenink}lch, na sobě naro,-nanvch a že
letl I' Olch tak, .iak byly uloženy, le;ly ',. poI,oze pOvodní~ phrozené. Ogť splavuje listy a
ulomky rostlin a odnáší je do \''ld buď tekou·
dch, neho stojat}lch, kde klesají zárol'eň s pískem a bahnem na dno, dostávajíce se takto
lip písku a bahna. t. j. do vrstel, na nčl se
opčt a opět nové nánosy kupl,
97; T éž na pobteH a v ůstí tek lze pOZflrOl atl, I,terak f'eka listí a ,'čtve a jiné předl1lčlv
d~l~Hi, hromadí, ~ jak p~l1lalinl(U všechny tyl~
vc~1 na ~no, Ides:lJí, kde )e kal a písek pone·
náhlu phkryvá, Odllopneme-li někde na po·
břdí jednu lakolou vrsllu, shledáme zhusta
pod ni l-rst~ y listí a ,-ětl i pr:ivě tall uvrstvené,
J3k~ usazenmy nad nimi a pod nimi. Z usazeOln takov'ých, splayených to zbytkO rostlin·
nfc~, býva obyčejně velký dCl řítnl deh,' slolen.
(};y~lldlní zeměpis, oddíl 180,)
.
98. Leč trvá to poměrně dlouho nd list~·
le" vc ne b o k meny strom O vodou lak
" silnč nasál.lOou, až se ponoři pod hladinu. Proto bý·
\':l\1 mnohdy proudy d:lleko do mote z:lnášen~ ,
do níž fad fme ral,y. Abychom odl'0\'čddi na
otázku, j3k talO z\'Ífata byla do hornin pohfbena, jest si nám představiti, jak a co se n ..
dnI! motskér\) dčje.
liH
kde Icpnc Idcs3jí kc dnu do bahn3 ;I phlw.
Z toho I)~irozcnč plyne, fe zhytky pozemních
rosllin j3k v řctiSti, t3k i v moti 3 v jezcrech
n3 "rstvy uS3Iené padají.
9'). Nyní pochopili jsme ujisté, kler3k to,
fe St kousky kapradin nebo jin)lch pozemních
rosllin u\nilt lvrdých k3men\). jako je na pt.
n3~e hlinitá břidlice, v)'skylUjí. Jest na je\\:, žc
kámen tenlO, ptes 10 le je dncs 1Vf{1~\ hyl
druhdy usazeninou ulolenou pod \'odou. ROSllinné
Jeho zbytky byly tehdy ze svého po.vodního místa,
kde rosllin3 rostla, připhl\cny. Na povrchu
proudu plavaly v~3k jen tak dlouho, dokud \"0dou zcela nelHosáldy; tcprva pOlOm, když voda
cele je pronikla, sklesnuvSe na dno, v I,alu neb
bahnč pohřbeny byly. Nel \~ak kal zcela ztvrdl
a v hlinitou břidlic; se přeměnil, bylo i rostlině
zmčniti se. Měnila se ponenáhlu, až konečně
zmčnila se v uhlí. Pozdčj i seznáme, že kamenné uhli v211illlo z rostlinstva vČl,o. dávno
minulých, které! poMbeno jsouc pod mohutnými spoustami hornin usazen)lch, ponenáhlu mlnilo se v černou a lesklou hmotu,
v na~e n)'nlj~í drahocenné pal ivo.
100. Rostliny nejsou v horninách usazených
jen samotny. Ostatnč dokazuje tO i I,ousek
hlinité břidlice, vyobrazený na obr. I h na
jehol povrchu zflme mnolstd měkk)l~o. a jiných
fi\'oči~n)\~h zbytko., zejména trilobit (i, maličk)lch
10 mnfsk,\~h zdtátek z \'elké livotiSné skupiny,
\
L
Obr. 13 _ Kouse]( hlini té bhdHce ~e životišnými
zbyt](y.
101. Kdo sohě nelenil nebo nelení nahlédnouti po odl ivu óo I(aluli, zbylých n3 kamenité~ břehu mohl,ém, uzff v nich život pestrý,
olJ\'ovaný. ptebohatými životi~nými druhy. Vidl
~?m na lednom místč chomáče mořských řas.
Jinde p~s t ře zbarvené a lesldé mořské ammonit)',
\'edle Illch pobře!ní pile a mile, namnoze ke kamenOm přirosllé. Mimo to pozoruje na dně kaluže
maličké kr~?y, jak pomalinku lezou. Pozoruje-li
~'šak ~ystfeJ" ~tesvědč{ se, fe nlkteré skořápky,
Jak mlsky, t3k Lulity povalují se n3 dně prázdny,
fe zvífe z3hynuv~i zmizelo z nich. A nejen v~e
to uzřel a uzti, než i hojnl! všelijakých Úlomko. 1\
zbytkO uífat odumtel}\ch.
7'
7°
I O:l. Ncdomní\cj se \'~al( nikdo, že n31cznc~ \"~ady
na celém obrovském proslranslvf dna mořského
ta:áž zvlta!a v témže množství jako v kalužích
na pobřeží motském. V nich jsou jen Z\'rtau. a
rostliny lijíd podél btehu ve vodách mělkých,
kdežto v hlubinách nfol'ských ncní po nich an i
stoP)'. Tam jsou živočichové druhllv jin)lch, ne·
ménč svérázných. Ph.:os to vbit, že ži"i tito 1'10rm'l' na rOzn"ch místech dna motského n1z:ni
jsou, přes 10!' že tu i onde na holém kamenBti,
na dně pfsčltém tl ohl:bkovém není po nich
ani slOpy, podobá se ůhrnně dno mořské ptec
jen dnu kalulc u poMeU, a 10 zejména tím,
že se živými zvířaty jen hemží a že je odumřc­
l)\mi jejich zbytky !oktka poseto. Proto uzavlrají
písky a kal na dně mořském namnOlC spousty
zhytkO z"ífccfch.
.
103 . Z toho :tC v~(:ho přiro~eně plyne, že 0(1unlřelé :tbyt\ty rosthnstl'a a živočichO do moř­
ských usazenin neust:!le se ukládají a v nich
hromadí. Toto nedějc se ien v době nyněj~f,
n}\brž dčlo se i v dobách minulých, kdy tak
jako dnes klesaly odumřelé :tbytky živoČišn':
i rostlinné na dno tehdejSfch moři a jezer. Ponč·
\'adž horniny usazené nejsou než ztvrdlé usazenin y zaSlých moří a jezer, iest přirozeno, že
v sobě chovají tehdejM rostliny a z\'Ífata i jejich :tb)'tky. Že to není jen pouhá domněnka,
nýhrt pra\'da nezl'fatná, o tom se přesl'čdčili
zajisté asi dichni čtenáři knífl.'čky přítomné,
ktl.'fí sbrrajfce n:orky prskol'cO, břidlic a jin}\:;:h
í
hornin usazený,,;!l, objedli I' nich zhus(;\ zbytky
zlitat dnes jen na dni! mOfsltém, namnoze ve
značných hluhinách tij/ci. Leč Hafmef se opět
k na~emu kousl<u hlinité břidlice, nobrazené na
obr. 13. Dle MÍI'čjSích zku~enosii lze o nf
opr;imčnč souditi, že hyla pOvodně ulo!ena na
,lně mořském jako jemný kal, do nčhož klesly
~ umfstily se zbytky rostlin a zvífat v moti ti·
Jickh ;.t odumtcvUch.
V. Lom, O &m /lás pOUllljl".
V pfcdeSI)\!,;h odstavdch poznali jsme
co to usazenina jest, dále jak rÍlzné
USH1.eniny pod lodou v horniny usazené se mění
a konečně jali. ~c do nich ZbYlI,)' živočišné a
rostlinné ukUdajL Nyní pol,usllle se otázali llamcnů: Jaké že jsou jejich Mjiny) Mnoho do10,..
ptedně,
.'~'.'
,
\
.. '.'
. ;-:.
..... ' ,~~~~
Obr. 14. _ Lom uloženy v hornrnách usazenych
73
7'
víme se o lom \' lomech, v zMezech a na sr,ír-<
nýeh svatích, slovem vhdy, kde horniny odhaleny
jsou v otvorech buď p~irozených, buď umNých.
Abychom však výkladdm, o nichž "ne se mluví,
lépe porozuměli a snadněj i je pochopili, zajděme!
si do lomu znázornčného na obr. 1410;. Co bije nám y oči, jakmile do něho
,'sloupeme' Zajisté '1~,,.Sflj~lIí tamokh hornin.
Všechny leff bez rozdílu ,'e vrstvách na sobě,
nejinak ne! jako desky v hrázi a ;3110 jsme to
dNve hyl i lal, dokonale pozoroval i na horninádl
"odou ulofených. (Odstav. 89·)
, 06. Mimo 10 pozorujeme, fe vrstvy od sehe
se liSí nejen mohutností (tloušťkou) a barvou,
ne! i hmotou. Po stránce této neshodují se ani
d,'a lomy úplně. V našem lomu jsou nčl,tere!
vrst\'y ze slepence jemného (na výkresu jsou
vrstvy ty mal)lmi k roužky :I. body otnačeny),
jiné jsou z plskovce rlltnorodého (vytečkovány),
bldto jiné opět :;;Ioženy jsou z rozmanitých
btidlic a hlin (vodorovně čárkovány). Všechny
řečené I)rstvy, jak je krátce označujeme. sleduji
po sobě nepravidelně, jako oblázky, plsek a
bahno v l'fčné deltě nebo u pobřeU uložené.
107. Za třetf jest nám určiti, která vrstva
jest nl'jstaršL Již poubý domysl praví, fe Vrsh':l
nejspodnější je zárovei'l nejstar!!, a to jedině
proto, fe byla dHve uložena nef dechny vrstvy
nad nC leHcí. Názor zmlnčný nt"Zviklá se v naM
mysli, i kdyf jsme se přesvědčili. ~e mohutnost
vrstvy nejsrodflější rovna je mobutnosti vrstev
výše položených, anit otřese jim jiné pozo.\ni,
že totiž i hmota její neliH se od hmoty \'rstev
mladSích. Okolnost pak, že vrstvy v lomu !('H
na sobě, dokazuje ;('n, fe příslu~C rAzným horizontům vrslevnCm, usazeným za rllznýcn dob.
Tallovéto uspořádání vrstev na sobě ležících
nazýváme pořadilll I)r5/rl)IIílll neboli I/rsl/"1)11íUl
s/rl/rUl .
108. V na~em lomu, znázorněném v ohr. 14.,
jSQu vrstvy velmi zřetelnč uspořádány. Leč ne
vbdy, ve vSech lome!;h, je tomu podobně. Na
mnoných a mnohých místech je Irstevni sled vke
méně zastřen, jeho rozřcšení stiženo tím, fe horniny ptikryty jsou buď prstí, buď drtí horninnou,
buď odvaly. Kd e s takovými ptekážkami je hojo'lati, jest tteba železné píle a nezdolné trpělivosti;
povrchním, ledabylým pozorováním a ohledáváním nepořídíme nikdy ničeho, nejméně do,'Cme se, i.ak ,' rSlvy na sobě leží, t. j. jakým
\'Tstevním pořádkem neboli sledem se řldí. PodoJilo·li se nám vbk konečně, byt i po práci
namáhavé a zdlounavé, pfel(Qn:tti v~echny ptckálky, zjistiti přesně a určitě nejspodnějU a nej·
sl'rcnnějU vrstvu horninnou, není nám jif ni!;
v !;cstě, co hy vadilo, odbaliti i onen dH dějin
země, kterýž vrstvy tyto v sobě taji.
1°9. Za čtvrté jest nám vy'šeltiti, není·Ji na
horninách na~eho lomu nějakých známek, dle
nichf by bylo mo!no bezpečně soudili na místo,
kde vzn ild)", kde totif. ul oženy byly_ Abychom
se i o tom nčěeho určitého dovědčli, odkryjme!
•
74
7S
tamní :>poo.iní \ fSIYU a roulučmc kladivem 0('ko lik kousku vykopané htidlice. Kdo hyl nčktly
na písčitém m~fském pobfdi, ~~im~ul si asi
té! i \'ln1I\\::0 soubčfll)\.::h brázdollt)\ch ryh,
l\terc slahé "robtdní vlny v měkkém písku po
sobě !l'\n('chávají. Ony rovnají se zcela brázdám
"" na~cm piskovó. Ale nejen na b~chu mořsln:m
lze je pozorovati, nýbrž i na všech ,rloc~~ch a
11lčll(ých hřezích řek, pOloků, rybmlul I Jezer,
I 10. Pozorujeme-li jiná místa \' na~em lomu,
ale rovnč! bed!i,č tl pilně, shledáme, že kameny
mají na sobě prapodivné malé doUčlty nid
hrachu a i menší. Kameny, dolCčk~ těmito pokryté, podobají se obr. 16. Juž za prvního na
nč pohledu vdrá se nám myšlénlla, že řečeni':
dolíčky byly do 11amenc I tlačeny, podobnč asi
jako \ zpomcnutc br:hdy do pískovce. Abychom
si v~al( O jejich vzniku správný učinili názor,
•
Obr. 16. Obr. 15. - Pískovec e bnllllami vln.
k,ll' \oda větrem popoháněna I' jemných vlnách
po písčitcm dnu se Uti. .V~ude, ~dekoli .brazd)'
ty vystupujr a SI" vyskytUJí, 5\' čc!ČI o ml!lkc vo~ě.
Nejinak ledy i v našem lomu. Mállleť ~ n.leh
pn-ní závažn)~ důkn o původu na~í bhdhce.
podepírající názor, že nebyla uložena v moři
hlubol,cm, nýbrž ve vodě mělké.
•
DoJičky
po deMových kllpkách v pískovci.
nl'dJUde než opět hledati v době pfítomné.
v Jne~ních úkazech, na povrchu zemském zjevy
podobné. Jestit známo, že kapky deMové, padnUl'še na vlhký písek, zanechávají v něm po
sobě maličké dolíčky. Jestlite tedy malou plo~ku
dhkého písku, na niž za ddt.::! prudkého, ale jen
kratičkou dobu trvavMho, I'elk~{ch napr~elo kapek,
p~iro\'náme k obrazci našemu (F'y~ikální země­
pis, obr. 9.), pl'esvčdčfme se záhy, fe se od
něho valně neliM, naopal, "e se s ním v podstatě zcela shoduje. Přirovnáme-li pak k ní i naše
16
dolíčkovaté pískovcc, nebudem~ se ani ok~mžik
rozpakovali a prohlús[mc urČltč, pevně Jsouce
ptesvčdčcni, fe jejic.h dolíčky jsou vlastnč vtisky
deSťovýc.h kapek, vwiklé v písll1.1 drllhdy vlhkém.
I 1 I . Vlnité brázdovi!é vtisky svědči, 1e voda
byla mělká, kdežto dc~tOyé kapky dO,kaz.ují, že
břeh byl občas suchý, vzduchu a dešti vys:lZcn,
a fe v té době prUv;lIo.
, 12. Vratmd se opět k n3šim IUlmenum.
Vyberme z nich nčkolik kOllskll htidli~e ~e zkamenělinami a pokusme se nyní, zdali nam odPO\'{ na na~i otlhku. Rybáti rozhazuj!ce sítě
v jezeře vědí velmi doMe, že ~ nčho mkdY,ne.
vylo\i ryb mol'skýc.h. Ale nClen ryby, ~y.br!
v~echna ivff:lta a rostliny sladkých. vod hSl s~
od ončch slané vody mohl!!!. J ežovky, plŽI
usňovi t í ústtice a j. obývají jen mo te, kdežto
na~i ~námí: bpr, mtenell, štik a a j. žijí toliko
v tellách a je~e r ech. Z toho ptiro~e n ě pochod í
a tím je i vysvě t le n o, proč v usaze ninách na
dně motsl((!m jsou zby tky jiných živoč i chů a
rostlin, ne! na dně jezer rl tell.
113. Na obr. 17, ~názor n ili jsme si a v.ykreslili někol i k zkamenělin, vlastnoručně obJe\'ených a p ro to nám lak milých. Z nkh je
a ko ra!, b kousek stonku mořské mij ice, zvířete to mořským hvězd i dm příhuzného, konečně
(; jest schránka živočicha, kter}\ nil,de jinde nežije nežli v motL Jsou. to zvířata neporíra l elně
mohl.á, která \'ypr::iI'ČJí "hdy, kJcJwh z.bytky
jejich v kamenných vrstvách se vyskytUJí, že
71
vrs\Vy uzavír3jíd Je uloženy byl)" mořem, 3nebo
že v)'I' r!eny byly vlnami motskými na břeh, jak
se to dndního dne schránkám mořských mčk­
kHIl v lak rozsáh lé míte na četných a četných
n~islech podél utehů motských děje.
•
•
•
Toť ledy Ift:lí zj<,v, jímž se objasň u jí
n3šith hornin. Vlnité brázdy po v[n;.'(ch
rnotsl.ých a d o lfčky po d e~t'ových ka pkách doIt alOjC, že horn ina vznikla ve vodě mělké podél
pobřeží; zl<ameněliny p<ll< svědčí názor u, fe
I'ody ukládajíce byly \'odami mořskými.
1 r S. Jak nyn í na jed! j<', objeriJi jsme v na~cm lomu nezvratné a jasné dl'lk<lzy o lom, že
na jeho území sttídala se sou~ s motem. N<I~l'mu
n;ízoru nevadí nikteral<, že lom uI' nitr dne~ní
pevniny h luboko leH. IlIeclámdi v sousedních
lomech n rodítCme·li pozorování svá na celý
Ilraj, pfesvč<Wmc se, že \š:ldy jsou přebohal('
slOpy po moti. Kdybychom celou Evropu pro-
\ r 4.
Jč) i ny
•
•
Obr. 17. - Zkameněliny. a kOTaI; b kousek stonku
mofsk(, liIijice; C spinirer (ramenonožec), mořská
lastura.
,8
,eslOl'ali a ,;echIlY jejl horniny bedlivě prohlédli ,jistili bychom min)o mnohé jiné ~čci~
i to. Že horniny \lů\'odu mo~skl:ho \"~echn'y ost;llm
značnč pi'e~all.ljí. Těchto zku;~ností do~h .bycho~l
\~ak i v t\sii, Arrice a Amence, neboť I tam )e
usazenin mořských vice nd \~ech ostatních. Leč
je~tč i jiný učinili hychom objel', a sice objev
nejen zajímal)1 ncl :tároveň i J01elil~l, pi'cs\čd­
čili bvchom se tot;l, 1e i nej\'yBi kOI)C~ a hor)'
s\'člO~é složeny jsou z hornin v motl U531e(1)I(h.
! 16.
I..e tvrditi lOtO Je odvážné a pravdě
nepodobné? I<t erak si vysvhHmc, 1e vč~M díl
pevnin Hnik! pod mořem? O\'~em, ,byl-ll .sk~­
tečně druhdy pod motem, pak musIL .bý~\ nejal.ým způsobem vyzd~ilcn a zároveň s ~Lm I hOf\'
níny; pončvadž však Je povrch zem~ky nerov~~,
jest pral'dl! velm i podobno, f:c nckterá SllLst~
byla v)\~c vyzdvižena ncf jin;\. Jak dno mot.skc
se llh·ihal0 dovlme se pozdčji. Nyní slC'duJmc
je~tč dčjiny' jiných hornin, 1 nich! četné rovnčž
v motl Iznil;:ly.
Horniny ústroj~é čili }~or?i~y , zc zbytku
rostlinnych a zlvoclsnych .
1. Hondny fU zbytku rOsllinll):dl.
,.
79
ninách usazených tal, hojné, že v nás mimoděk
vzhuzuji domnčnllu, že se jich někde za pHznil}ICh okolností tolik nahromadilo, že jeji.:h
spousty dostačily, aby z nich vznikly samostatné
mohutné vrst,·y. Pozorujeme-Ii nánosy, jsme
mnohdy skutečně na rozpacfch, činfn1e-li sprál' nč,
když je ozna~ujeme tak jako na pf. bi"idlici hlinitou neb pískol'ec prostč názvem usazenina
(sedimen!). Abychom pochybnosti této alespořl
nějak vyhol"l'li a zárOl"ei'l usazeniny ty naproti
usazeninám jiným os!~e označili, nazveme! je
horujno",; lis/rojllymi (organ ickými), t. ;. horninami původu organického, leč ústrojného jen
potud, pokud ntl jejich složení účastní se ::bylky
lis/rojllé. Ilostlina neb IV!f·C žije, pohybUje se a
rosle svými org;\ny (ústrojím). ~'y, lidé, cho·
díme po nohou, nohy jsou naším ústrojím po·
hybovacfm; mlulÍme ústy, (Ista jsou naš[m ústro·
jím mlul'Ícím; l' iJ íme očima, oči ISOU naSím
ústrojlm vididm. A jal(Q 111y, tak je i každá
jiná bytost opatřena ůstrojím, proto zol·eme ji
lis/rojuolI (organickou), tedy orga/lismem . Pročel čteme·li !lílvko organismus (ústroji), vzpomeňme si ihned, že jIm vyrozumíváme buď
rostlinu, buď zvf~e. Jedinč zvířata a rostlinv
jsou skutečnč ústrojnými, jiného nic.
.
8. Pozorujmež napřed horniny rzniklé ze
rostlinných. Zkou~ejme pozorně předem
kousek flMi. Dov'me-li se od nčho všeho, co
yvpdd. pa l, n.lm nebude příliš nesnadno ' · 1' ·
T T
zbytků\'
117. LiSly, vl!tve a kmeny strom u. a ".šeli-
jak)~ch rostlin, dále misky, ulity a ~ů~nc Jiné
ži lolišné zbytky jsou zhuS1a v ot>)"čejnyo:h hor-
;,
ZllOUIlHlti dčjiny všech hornin, pl'íslušných jeho
silU pinč.
1 19. Jak uhlí vypadá, víme dobl'e. I na ku~
sech hrubich, nepravidelných, jaké na pl'. pl'in;:Bejí, aby jimi topili, vypozorujeme snadno,
že jsou složeny z vrstviček na zpOsob hornin
usazených. llozráffme-li kusy uhlf na kousky,
zpozorujeme záhy, fe se \' jednom směru Stípají
mnohem snáze než ve všech ostatních. SmČr.
\. nčmž jsou snadno štCpatelny, jest souběžn)\
se s'llěrem tenkých vrstviček, z nich! uhlí je
složeno. Chceme-li, aby velké kusy uhU ry.:hle
shOl'ely, pak položme je \' kamnech neb na
ohništi jen tak, aby stály jejich vrstvy Iwlmo
na podldadč. V polo~e té žár roztrhne je snadněji v nwlé kousky podél vrstev tl podmfní tím,
že rychle shoří.
120. Nynf pozorujme jeden konec našeho
kousku uhU, kde \' rslvičky jsou pěkně zl'etelny.
Pf'esvčdčfme se, že ITstvičky nelze tak snadno
a rychle rozpo~nati a přesně i ostře ohraničiti, jako na pf'. vrstvy btidlice hlinité; nepovede se to z té ptíčiny, fl' v sebe zdánlivě
přecházejí. Převážná většina vrstviček uhl( jc
složena z hmoty tvrdé a lesklé; jen některé jsou
z hmoty dtevčnému uhlC ne nepodobné Jit zběžné
po~orování takového uhlí nás poučuje, fl' je
zvrstl'l.'né.
121. Jak dme, shon uhlí lak dokonale, že
nl.'zanechá po sobě ncž pope!. Po stráncc této
rovná se zcela dNI'Í a rašelině (viz odst. 129)'
8,
Chemilwvé, analysují,!! JC, shledali, fe uza\Ír.1
tytéž sou~ástr(y j3ko dfcvo a rašelina a fe je
slote~o jenom ze zbytků uniklého rostlinstv;],
zmčmvMho se ponenáhlu pod mohutným tlakem
II černou hmotu, ;'t dnes jako výtečnť!ho fJ:lliv3
uHdnl(',
J 22. Zajděme! SI po tčchto t1,ušenostech do
uhelných dolů, a to zejména ta proto, :aby·
chom $C na očitě přesvědčili, j"k uhlí v zemi
vypadá, dokud je neporušeno, dokud leti
ještě t3k, jak hmOl:! jeho rostlinná růvodni!
uložena byla, neboť uhlí, je! jsme dosud vidčJi,
bylo roztlučeno na kusy a kousky, jimiž se topi
a pece vytápějí. (Obr. 37.) Vstupme! do bchty
:I svitíce si kah3nem na cestu, sejdčmcl až ml
nejzazší konec, kde horníci uhlí kopají. Již na
cestč, rozhodně však na konci ~achly uztíme
I
PrMcz uh e h~é~o plá~11.l a jeho omllo;';
a podloU: a pískovec, hhmt:\. btldhce aJ j " hho,t'
vrsl"a, oa ori leží uhelo}' plásl; c uhlí; J pískovec
Obr. 18. -
a hlioitá btidlice.
6
8,
d'Clcln~.
1" uhli sldáJ" ITSIIU nN.:olik
mocnou. Její ul'r>lI-cn{ souhla~í \rplnč
s uvrsll'cním hornin U~;)7Cn)lch a SI'Č.!Čí zřcjmč,
že i uhli ~I;urinč hornin ulrslvcn!ch p~ísluK
Mimo 10 p01.Orujemc, že HstVy pod uhlím a
i fl:HI ním jsou z jiných součastd, než ono.
]<.!ybychom \'~echny HSlly nad uhlím a poJ
ním rllotízli. a si,c oJ hOr;} až dolů po podldad (Othl. 80.), ledy od naJloží pak ccl)'m
po,lloHm až na podklad - objevilo by se, h'
usporádání neholi sled ,'TstC'" je podohen rTŮ­
řl'W na obr. r 8 znázornČm!mu. LJislili bychom,
že uhelný plást je vlo'-cn mezi Hst\'y obyčcjn)'ch
t.,;cla
metrů
hornin usazených.
,
I:! 3. Z,-hlStni naM pozornosti zasluhuj!." d,ílr
" pnní t:ldč podloží na~eho uheln<.lho plťtslU
(b I' obr. 18.). Zasluhuje jí nejen proto, že je
~loženo z tmavého jHu, n}\brž i z tť ptičiny, že
jsou v nčm černé pruhr, zejména roz\'čtl'cné,
kofenOl'ité \'ýhonk\', T ato kofenovitá ,I;jlma Izc
pozorol':ui cel}'m podložím až do uhlí. Nejen
\' naH :'achtč le~í uhelný plást na vrstv':: jílOl'é
anebo Midlicovitť, nd i jinde, \' jiných ~achtách.
Jc:st nyní olázl.a, proč uhelný plást vždy ~po·
Nd na HSII':: jnolité u proč není nikde na
I rst\'ách z hornin jiných? OI,olnOSI tato jest
zajisté \'Í(e než nápadna, a jak zřejmo, nikoliv
snad nahodilá. Spíše naopak. Čím ji bedlivěji
pozorujl'nle, tfm \ Cce se přesl'čdčíme. že \. sobě
t"jí mn()h~1 11H\I;., kterýž spr:i\n':: \\'pozorOlán "
\'\'~I'::tkn, \'I-loH n;lm, jal; uhlí Izniklo, a se·
známí
n:í~
s oním ,Iílem geologie, jejž hluboké
uzavírajf.
124. ZkouMme·li poněkud zevrubněji jílovitý
podklad naScho uhelného plástu, ptipomenou nám
mnohé jeho vlastnosti půdu koteny rrorostlou.
Avšak jen l.rAtkou dobu budeme se domnÍlali
loto. Bedlivá rozorol'ání zvrátí domněnku onu
v pevn": ptesl'čděenC, fe tečený podklad uhelného
pláslu skutečnč starou půdou jest, na ní! za
dNvčjšich dob rostlinstvo uhelný plásl skládající
rostlo. (Viz ohr. 38.)
125. IImota všech uhelných plá~tův byla
druhdy hustá a z rostlin slofená. Rostliny ji
sldádajíci rostly \' rozlehlých močálech "si za
pomč r ů podohných, jako v nyn,;j,Hch tropických
kr ajiná ch harinný I)alach v tamních batinách.
Ono těchto leli!,ých bafin bylo hahniu: a po·
rostle pteb ujnou kvčtenou; toto dno poznáme
ve v rs t vě pod uhelný ln pl;\stem.
I '~6 . Jest mOžno dOI',;dčti se OI.'!čeho určiti:j.
Mho o rostlinných druzích, vyrostlých na ončch
batinatých a močálovitých rovinách a nahro·
madčných v mocných spoustácll, z nichl bčhem
\čků uhlí vzniklo! Na uhli nevypozorujeme toho
obyčejně mnoho, a 10 jedinč proto, že rostliny
jsou v nčm ptellážnč silnč stlačeny a zmčnčny,
mimo to majl listí a vČII'e zničeny. Jen nčktere
stare rostliny jsou prúmčnčny \. jak)'s druh hnč'
dehp uhlí, které prsty maže, a v nčm! se stopy
po \I;íklll'.:h zacho\-aly, jal, to pozorujeme naoby·
čejnem hnědém uhll. Abychom i nejjenmčjšl
~achly
slul<luro uhlí a ncrOShi mohli ]'01.0rOI'3Ii a zkou mali, pouflváme teninkých v~brusll. Po'úujemc
si je takto: vezmeme kouslček uhll; je-Ii úlomek
tak maličký, že jej nebe udržeti v prstech, ptilepíme ho kanndským hnlsamem I;uď na silnou
sldenčnou ploSku, buď na llOrek _ 3 brousíme
jej na plotnč sklenčné neb ocelové, posypané
jťmnými pilinami ~ele7.nými vodou smočenými.
Brousrme ho tak dlouho, a~ je plochou vybrou~en,
Pak jej se sldíčl,a opatrně sejmeme, vybrou~enou
plochou opět na sldrčllO kanadským balsamem
pti lepíme a tnk dlouho brousíme, a~ obdr~íme
uhelnou destičku :!:fetelnč prOhlednou. Zahtál'še
nad plamenem Irhového kahanu sklfčko, rona.
I'fme h3lsám. uI'olnfme, sejmeme a očistíme výhrus, I'ezmeme skllčko nové, ale tenk<:, kápnenle
na nč kanadského halsamu, vloUme do nčho
\')\brus a halsám zahřejeme, ahy z nČho nduch
,')'šel, pull ho necháme rychle ztvrdnouti, po
čem! pak I'ýbrus pokryjeme sldlčl\em lu)'cím.
Výbrus jest hntov a pozorovánf přizpůsobený.
Položme ho pod drobnohled 3 pozorujme. Shledáme, "e nčkter<: uhelné výbrusy jsou složeny
jen a jen 1. maličkých \·)\trusni~ek, tak 1.v3ných
sporangií. Juk mnoho jich h~'lo 7.apotfehí, aby
složily místy dosti silný plást uhlf, kdy! již
\' ~ečtných výbrusech je jich na miliony, nelze
si dob~e představiti, nýbr" jen tu~iti. Iony hyly
druhdy vytroušeny, jak to zUme n3 plavuních,
jen fe byly včtší ne! jsou V)llrusnice tčchto,
Mnolstd jejich musilo býti rozhodně ohrovské,
8,
pokrývaly asi silnou Vrs[\'OU pOd u, neboť jina;;
nelze si vysI'ě!!iti až nápndnou tloušťku nčkte·
rjch uhelných plástll, jež takmH výhradně sklá.Iají.
127. V uhlí sam':m nal':záme velmi zřídka
rostliny celé, věgj a neporuSené. Rovněž zřídl,a
objevují se tam úl01ll1,y včtSf, zachovalejší. Vse,
co tam po nich dosud je, je přeměněno, pteroděno.
Kdyby byla zntllost naSe uložena na
uhlí, velmi skrovné byly hy vědomosti o jeho
rostlinstvu. Nevy~erpatelnou komorou IOholo
J~ou horniny uložené prímo buď na plástc.;:h
Obr, Hl. - Rostliny, z nich! uhll vzniklo.
\
uhclnvch, bud pod nim;. Tnm jsou zbrll,)' z:tch?l':\ ny míst~·. pl'ekrásnč. N~kolik nejobyčej­
nCJMch druhů Jest \)'kr{'sleno v ohr. '9- Tři
horní druh y z ni ch jsou kapradi, Iti dolnl velké
úlomk)' rostlin strOmol'il)\ch, :1 sice z ptíbuz\:IlSt\'3
na~ich plalun'Poslední ohr:ucc v pr3xo zn:\zorhuje ulomek ko~enc s mr.:.isky (stigmar;a).
vysky tují" se \'elmi hojné v hlíně podložení
\ rs tvy uhc1nl:ho pl:lstu. r když rostliny tyto 11.1
a onde kff:l:em kr(i!cm na dně podloží leH, na~noze na sobě položen)" a na plocho stlačeny
)SOU, to:l: pře ce uchovaly mnoho podrobností
o7.dolm)'ch svého \ nčj~ku.
128. Dnes jsou t é'TIčt \"~echny uhelné plásty
\ ece méně hluboko pohl'bcn)' pod povrchem z('msl, ým a přikrYl)' místy mohutným příkrove m
horn!nným, kterýž jest Ifehn prolw])uti neh pro·
vrtutl, aby se doMo uhlL Pfes 10 "šak dokazují
vSechny bel jal.élwliv I'ýjim!.y, že na místech
o něch na plochách rozsáhl)lch v žám slunečném
nádherně bujná květena rostla a kvetla. Jal. byla
pohfh cna, o tom poučíme se níže. (Odst. t 93.
at. 203.) IJtile poohlédnčmcž se je~tč po jiných
I'rstl'ách rOl'nčl důlt'litých a z rostlin podstatne
složených, jen te ne pod zemC I' hluhinách ulotl.'n)lch, nýbrl na povrchu Il.'tícCch;J tedy snadno
pNstupn)\c h.
t 29. Kdo by neznal rašeliniSi! Když ne z vlastního názoru, tot. alespo ň o nich slySel a dovedě l se, že rOlkl:\dají se v jižních Cechách místem na plochách pomernč \"elk~'ch, že menM
8,
jejich ostn'l\ky r07,l1'ou;cnl' jsou na západč :\
l,dlovstvC, že i v severní Moravc
a SICl~ku, ale odem podH~enč vystupují, zejména \ ;:11. v Něn)ed:u, Skotsku, Irsku a jinde
po \"elkých ()hl:tstech se Sířf. Jejich hnědý neh
~elen}\ pOHch jest místy tak mčkk~\ a vodou
rozmočem\ a prosáklý, le vstoupíme-li nan zahotíme se do černého ha hna. Jinde opčt je od
místa lI mCstu tlrd';'. Skáčeme-li s jednoho tohoto
ostrul"1w na druhý, klátí se pod námi půd a.
t 30. Vyhle\láme.li si takový ostrůvek a pozorujeme jej, spatříme předem, že okraje jeho
jsou obyčejně zcela tvrdé. Mimo to zjistíme
mnohll\', že je do značné nloubky vyschl~', že
je i zodn, mlsty řepou neb zemáky zas;'!zen.
Zlwumáme-li jeho hmotu, přesl'čdčíme se, že je
7. jakéhos tmavého, hnědťho t čsta, rašelinou
1.l'aného, slo1.eného z rozmačkaných zbytků rost·
linných. Ra;clina r07.jlrostlr::l se po celť bal'ině
vrstvou nebJe i deset i dce mt'trfi tlustou. Ja k
zřejmo. jest to usazenina jednoduch::l. z rostlin
složená a po stránce léw s uhlím shodn;'!. Spodní
její část jest odumřel.i. naproti tomu sl'rcnnl
živ::l, 7.e >.il·ých lotiž rosllin. Jestliže co, \'ys"čt­
luje tato okolnost \/ln ik rašelini;!' zcela jasně.
V~n ib jl na ten způsoh. že na star~í odumřelé
ln'čtenr klade se odumřelá nod ald., pokolení
na pokolení, jejichž zbytky se hromadí, na nich!
no\ým jarem nový život ~kl'ét::l, hy plody jeho
k zanild~\m gencracfm na Jlodzim se uložilv.
Tal. mohutnC ra~clinn.í Irstva rok od rol,~1
~{'Ieru na~eho
·
."----
S8
V nčkterých krajinách sesílí Z3 30 neb 40 let
i o jeden metr.
r 31. Jak jsme poznali, složení raSeliny jest
prl~inou, že se jr užíl'á j3ko paliv;], Vytezuje
se v kusích z f3~elinist, pak se vyřezané ra~cl inn é cihly suM a sulenými se topl a pálí.
Na velkých územích v Němdch, SkOISku a Irsku
jiného pal iva nemajL Aby si ho na celou zimu
dostal('čni! zaopatřili, tetou ra~elinu již v létě,
sulí ji a skládajf v hrdu.
132 . Obr. • 0. znázorňuje zářez v rašeliništi.
V něm a v dřezech rodobn)~ch lze nejlépe stu.
89
dOVali, jak vrstv y t.lšeliniSť vznikly, jak na sobč
uloženy jsou a z
čeho
raSelinišť
133, Vešedše do něho, sp:HNme pod drnem
a mechem rašelinu nahoře hnědou, vltlknitou,
dole pevnější, IvrdU, zároveň však tma\'ou. Docela dole jest rašelina změnčna ve hmotu tvrdou,
v niž nenf ani stopy po vláknech. Pod rašelinou
leží mnohdy jemná \'rstva hUny, uzavírající skořápky z\'ířat, která jen ze sladkých vod pochoditi moho u.
I
H. Ja k lze snadno pochopiti, uzavírá i tak
malé
neb oť
ra šelini~tě, ;al<o je
jalI mile sť'skupíme
rOzné zjevy n3 něm
zcela z~etelně ostře
Obr. 20. ,- PrOtez rateliniltěm, tam vedený, kde
ralehna ae tele a v ku~ech (cihhl..ch) suli.
jsou sloteny. I zkoumání
posllytuje pěkný pNklad methodě, jít se geologové tídí, zkoumajíce a vysvětlujíce dějiny minul}\ch dob zemč. Proto i my
neopustíme naše ra~eliniště, abychom si neza~li
do jeho zátezu, jak jej kresli obr. 20.
o vzniku
naše, kus dějin zem ě,
3 seskupi\'še vysvětlfme
vypowrov3né, uzříme v nich
rýsoV3né dějiny rašeliniště.
135. Nejspodnější, tedy nejst3dí vrst\'a v r3šelin išti jest vrstva hlíny, o níž jsme již dříve
mluvili. Tenkráte jsme se dovědNi, že vr~tvy
n\1.U její musily pdvodnl! pod vodou ležeti. Je-Ii
vrstva tlustá, lze z toho bezpečně so uditi, te
ne byla ulo!ena ani v kalu!i, ani v potoku, tedy
ve vodl! mělké a malé, nýbd ve vodě "elké,
rozsáhlé II hluboké. Dále dokazují schránky
měkkýšd, 1e "oda, uloživší vrstvu tuto, byla
jezerem, nebot druhy podobné oněm, jež jsme
0'
9°
\ ni ll.:llczli, neliji jinde ne! 'I jezcre.:h. "\Ie
i hranice, tedy velikost IOhOIO jezera lze lec!:l
dobře v)'~ct~iti a slanovili.
Poohlédneme-li se
totiž po jeho o!i.OH, není pochyby, že záhy poznáme, že hranice jeho nesahaly dále ncž po
pahrbky, \-čnčCcí dnes nížinlm raSelini~1nOU.
bIlO ji dnes obstupují :J uzavírají 113 \'~ech
stranách kolkolem, t"k uzavíraly ji i druhdy,
dokud se nad nf čeřila hladina jczerní a po
ní přcdkové na~i v neumt·I)\ch člunech jezdili
a lodli. které! dn('s z ra ~cl ini~lč na mnohú:h
mlslech dosti zhusta \"ykopál'áme.
.
136. Na hlinité \rsI\"č, označující dříVČJší
rozlohu dna jezerního rozprostírá se Hstl'OU Ta~elina z rostlinných zbYlI,,:,!. Palrnč zabrala místo
po \'odl!. nostlinné zhyl);y vyplnily mčlké jezero
a pfeměnily je ponenáhlu v rašeliništi!. Ze názor
ná~ je spr:lvn)I, tomu svědč í okolnost, že nJ.
četných místech lze nJ. nčm :1Ž dosu d zceh jasnč
pOlOrOI':1ti, jHk se p~('mčn:1 t:l dála. V r a ~elini~ti
\' obr. 21. znázornčném, je uproslred molá kol už,
jo!, zrejmo, 1.b)' t eče!1 to jC1.cra, které druhdy celou nížinu vodami sl)\mi zaplal·ol'alo. Na její
okraji roste bujná !<včtena ba~inná, z jejíž zb)·tkú
I'dkerá zdej~í ra~elina je slot-ena. Zde pa!, pozorujeme té!, že v~echny rostliny onoho pásma
sahají koreny až do kaluže. Z:1píchnemc-li tyč
do ro šelini~tč, pohneme jemnou, černou nebo
hnčdou hmotou rašelinnou, ze shnilých a setlen<dl korenu 5101enou. '\limo to pozorujeme, že
bahno na dně ra~eliniStč je dosud vodou nasáldé,
mčkké, ha 'e 1011.1 i n e7.i rostlin:lmi namnore
stoji, které! 7. bahna \'rrústajÍ<..c nad ním ja·
In1si druh kůry Ilofl. l3čhem d:1Bí doby vyplní
zhytky rostlin~é jak 11:1lu1, tak i mNké d~o a
mčkká místa, a zmční stfed r:1Se!inišlč ,'e hmolU
pelnoli, jakáž je \~:1dy na Jeho obl'odu.
Obr.21 - 1"0.(101)'11 neboli mapa r~~ehnL;IČ \'y phiu .
jícíhu r.al1lklé Jezero, po němž se zachovala len ma·
ličká kaluž
137, P07.0Todní pfedchozí I'etlou nás přiro·
l( u~udl(U, le rašelini~tč v l;r:1jinách močálovitých a v měll()\ch jezerech I'znikla, kde
bylo hojnč pr-itnivých podmínek jak růstu, \ak
i roz\'oji ra~ehnn )~ch rostlin. Pokolení po pokolení tMl hu jela :1 odumírala, nad generacemi
odumtcl)'mi \'Znikala, rostla, rozd;e)a se genef:1Ce
nová, aby OpČI zanikla, I: dfí\"čjším se uložib
a svým i zb)-th HSl\ičkou syé pfedchůdkrnč
zenč
9J
l)tikr)'13 . n3Selini~lě jsou t3k j.3ko uhelne plásl)'
bezpečnou ~árukou názoru, že i z rosllin \TSII")'
~locn~ .3 SlrollO dalello roz~ítené vznillají na
UH' ffiICh, kde podmlnky životní rozvoj rostlin
po dlouhč \ěky snr, podporují 3 udržují.
II. HOrllllly
II.:
I;!
;:t
::bytkli iivočišHýCf,.
'38. Nepochybuji, že se mnohý čtenát asi
podiví, usly~I-li vážni! tvrditi, že i živoMných
~bytk~v na četných míslech tolik se nahrom3dil.o a dosud nahromaďuje, že skládají vrslvy
neJ~n . :l:n3Iel~é než .i mocné. Obyčejné úka:l:)'
posiluJ~ ho Jen a Jen v ned~větivosti jeho.
Pátn1-h, aby se přesvědčil, kam že se poděje
rok od roka s povrchu zemského mno žstvl
h01yw, jImž se na podzim vzduch jenom hernU
dále 113m se ztratí veliká hejna tažného ptactva'
opou~tčjld n~ podúm naše nivy, a konečně:
kam že :l:01 lz[ nemenM množství :l:včfe žijící
v. pollc~, le~rch, na. loukách aj., nenalčzá po
IlIch OIkde. 101i],: :l:bytkd, které by byly jejich
mnOhtv! uměrny. Naop3k v~echnv zkušenosti
jeho pr3vl. mu, že zv{tata zalézají p~ větS i ně do
Mr a skulin, kde hynou, mrchy jejich setlívají
3 rychle nepozorovaně s po\'rchu OlizL Kdo
dak přesvědčili se chce, fe přes to mohutné
~rstvy ze !i~~čišných zbytkll složeny jsou, lomu
Jest hled3tl JInde, na jiných mrslech. Jsem jist,
t.e naSed Je nebude ani okamžik váhali, zdali a
pollud je názor dffve vyslovený správn~\.
139. Skotápl.)' měkk ý šd na dně raSelini~1'
(odsl. 135') pl'ísluM určitým druh~m jezerními
V čelných jezerech jest mlsty dno podobným.
laslur3mi lak hustě pokrYlo, že jejich skotápky
po smrti zvlfc.-Ie usazeninu, sHn :/;Vanou, skládají,
v nichž jsou lastury ve všech možných stupních
rozkladu. Něklc.-r.1 jezera byla ponenáhlu vyplněna buď ro Ilinami, buď babnem, nebo obojím
dro\'ei'l (odsl. '36.); jiná oplt byla odvodněna
(I uměle
vysu~ena, aby se p~dy dskalo. Leč
území jejich zdstá\'.1 znatelné, ať hyla jezera
jallkoli\' odvodněna, nebo vysušena. Označují je
vrstvy mlsty až i nČllOlik mel r~ mocné a ze
sladllOvodnlho sHnu složené. Mnohdy vyskytují
se v lamnkh uso,uninách kostry zv'fat na př.
tur~ v jezerech se utopiv~kh, někdy i čluny,
zhusta kamen né mla ty, šlpy, nádobl a jiné ná r-a d í 1.anildých n:\rod~ pfed věky území jezerní
obývuvMch. V n ěkterých Ilrajinách, kde vápenec
je velm i vlácný, anebo kde ho v~bec není, ko·
pajr rolnici sliny starých jezer a hnoj! jimi
pole.
140. Doldady mnohem pod i vuhodnčjSí (I dol;onalejM, tvrdrd názor, že ho r niny ze zbylk~
živočišných ponenáhlu nnikaj' a vrstvami sta
ano i tisíce melrd mocnými rozlehlé plochy po·
kr)\\'3jl, poskytuje dno motské. V našem fysi~
"álném zeměpise (odstav. 236-247) je i 10·
hoto \'zniku vzpomenuto a drol'eh je v něm
-+l_
\'ylkoulo, te bahno z malinkých organických
zbylků složené hlenem hlubinn\'m se zove a
že lémčř celt! dno allantskt!ho' oc<,ánu je Jím
pokryto. Zkoušejme nyní motský hkn poočkud
ze\rubnčji,
141. AIlamsk}' oceán prohlubuje se ráxem
nedaleko západních btehů Velké Britanie. Odtud
prosll!"á se jeho dnt;:' ~iro~irou rovinou až
k Novému Fundlaodu, dosahujic na nejhlub~kh místech asi 3500 m. hloubky. Přes celou
tuto podmotskou plochu j<,st poloten telegrafní
Ilabel. Když iej kladli, musili zároveň na růz­
ných a četo)lch místech mčfiti hlubinu mořskou:
proto známe ji lak dohte \' oni\;h končinách
atlantského oceánu. (Fysiliál. zemčpis odst. 2 H.)
Za této práce bylo ale soudobnč zjištčoo, že
mčl7i prostory mořské pokryty
jsou pískem,
oblazky, nebo bahnem, Iu!cžlo v hlubMch mis~c~h a hlubinách stanovena \"~ady na dnč 1'0dl\ná lel,kavá hmota hnčdá, odkud ji vhly vynákla na povrh kOl\'ice mčtí.;iho lana. Mofský
hlen hluhinný, jak nezvratnc je zji~tčno, pokrývá
dno mořské oa prostranstd mnoha čl\'erečních
zemčpisných mil. Je-Ii suchi, podobá se velmi
špina\': kNdč. Položíme-Ii ho lro~ku na sl.líčko,
pOIorujíce jej pouhým okem, jed se složen
z malinkých tClisek jemného plsku. Z čeho je
\ Sak podstatnč složen, poodha1í nám Z\'c!Šujíd
sklo, kdežto tepn a pod drobnohle(lem pozná\ úmc dol;onale \;echny jeho součástky do oejjemnčjMch z,ihybu. Pod ním ul.rime, Ú zmínčná
maličká t.::1iska jsou \Iasln':: sl.oi.ipl,ami tak z\a
ný...:h foraminifcr, že jsou bud zcela dobře zacho\-;:'II1Y, buď rozmačl(:\ny nebo silnč po~kolen\'.
l.('č na v~ech lze pozorovati, fe stčoy maií te·
nin!lt! a pfcro7.manitč stavčo': (obr. 2:l.). Podotknuto hudiž, že mi!ionr a milion)' jedincl1 nčž­
ných lčchto zvírátek žijí \'e S\ rchnCch \' rsl\ách
lod oce;ínu atlantského, z nichž jejich malinké
schrúncčkr klesají tal,tl,a hustým ddtčm na dno
l1\Otsl<é, pokrý\ajíce mocn)\llli usa7.eninallli roz·
khlé plochy. Po Slaletí 1(lesá pokolení tčchlO
Obr. '2'2.
IIlel1 z hlubiny atlanlHkého oce:\nu,
2:-,kn\t z"čt~en)·.
Illali~b\ch I\oru za pokolením od hladiny ke
dnu k~let,to nod \'zniltají, rostou, množí se :Jo
,
. '
dokona\Se s\"ou ti\-otní pouť ubírají se na s\' e
pohtebi~IČ, na doo nlotsllé, by t3m zbytky svých
ptcddmdcu\ rozmnožily a sesilily. Kdyby tato
\-rstva na (I ně mořskťm neptetrlilč ro_toud,
ochdn':na \'kdl rušivých \'Ihů, klidnč a stále
rosl\;l, a my mohli ponen:lhl)' její rust p01.0TO\ ,1Ii, pf"esYl',Jčili hycholll se ]'0 staletích, že je
.6
ode dne ke dni, od rollu k roku mohutnčj~í a
že k schránkám ptidrulují se četné zbytky mol'sk}~ch hvt"zdic, kalichy korálOv a zbytky jiný,h
mOhkých živočkhl't. Meú Irsllcm ;) Novým Fund landeru dosáhla vrSll'a ta, rtes to že pomalin]lll
ros te, 100 III Ilou~fk)', mocnosti zajisté dosti
značné. Dokazuje-li nčjnký zjev na povrchu lel11sl,ém jasuč a ptesvčdčivč, že i mocné HstVy ze
zby t ků ži\'oči~ných vznillUjí. pak dol,;)zujf: to
7.ajisté II pnoí fadč onen, jejž jsme prál'': vylíčili.
Mimo 10 utvrzuje \' naší mysli názor, že i VrSIYy
mohutné, skládajid dnes ICffi('na vysok)'ch hor,
le zbytkl't ži\'oči~n~<ch vzniknouti mohly.
142. Vezmčm('t i po h~c1lto zkušenostech jC~lČ
1cdenlmítc ná~ kousek kNdy do ruky (odsl. 29.)
tl porovnejme jeho obs:lh s obsahem hlubin_
ného hlenu atlantského oce:lnu. Na nčkterých
kousdch ]{řidy vidíme již za pn'ního pohledu
mískya ulity mčkl,)l š t1, kalichy ko rált1, schránky
mOhl.ých ježovek a j. buď zcela zachované nebo
Jen jako úlomk~' (odsla\'. 23.). Nelze ani okamžik pochybovati o tom , že řeče n é výsledky
našeho pozoro\'ánf zfejmč dokazují, fe i ktída
v moti \'Znikla. Zkoušíme·li ji vbk je~lč bedliyčji, přesvědčíme se, že se v ni živočišné zbytky
nejen objel·ují. nýbrJ: že je z nich celá složeJla.
Máme-li náhodou vhodni kousek UMy k našemu studiu a vedeme-l i sohě tak, jako I' odstarci 29., tož shledáme, že je v ní veliké mno!stvl malink)\ch sl<ofápek (obr. 3.), ončm zcela
podobn)\ch, které se \' hlenu hlubinném vysky-
97
tují (obr. 22.), a že mimo nč jsou t:lm i včtši
úlomky schránek a ulit a ještě jiné živočišné
zb~tky. Jest tedy ktída, jak jinak ani není
možno, sklltečllě složf/Ia jeli a jeli ze zbytklll'
::./'Ířrr:ír:lJ, a to buď zachovan)lch, hu(r tak silně
poškozených, rozlámaných a rozdrobenich, 1.e
o tčchto maličkých úlomcích nelze nikterak
určilč ffd, kterého rodu, neřkuli kterého druhu
jsou. Nepřekvapiž nás nikdy, obdržíme-li mnohdy
kousek křídy, v jejíž ;emno.!m prá~ku neobje-
Obr. 20. -
Kous~k
kIídy a v nI miska měkkýše.
dme dlouho a dlouho. i kdy! bedlivě pozorujeme, leda beztdrná, bílá zrnIla (odsl. 132.).
Všechna bez výjimky jsou rozrušenými schrán.
kami pterozmanilých organismt1; jest nám v nich
pilně hledati, abychom nale~li aspon několik
pi)knč zachomných schránek. Přeje-Ii nám štěstí,
objelÍme jich i vice, ba ni)kdy dokonce malou
shírečku, ale jen s..:hráneček maličk)\ch, takových,
jallé jsou na obr. 3. Iyobruzeny, pochodíc{
~ ktúly ostrOla Hujany.
Gril,". G<ologi •.
7
99
143, Nčllteréohlasti moT'sln:ho dna jsou s,hránbmi a ulitami mO::l,k)~ú, kalichy kor:\1I1, motsk)1mi houbami a jin)'mi organidi)lmi zbytky
tak hustě posety, že se na nich telené žh-olišnl:
zbytky v pcYn}1 tvrd)~ \'ápene, spojují. kten'1;
\"O::t~f ploch)' pokr~<vti 3 [lm\dO:: velmi podob~č
rychle mohutní. Mlad,' tento ,"ápenec v~'skyllJje
I
•
Obr" 2 1.
Kousek ,'ápcnce ze zbylkO
složen)'.
iivočišn)"ch
se 3 t,"oN M' jmcnovilO:: ,- tropick)'ch oblastech
atlantského oceánu. Nejr~ chleji ho vSak phh)'\'á
na onč;;h Úzcmfch. kde silné mořské proudy
nový materi,íI ])tinášejf. Tím zpOsohem uniklo
mnoho star)'ch ,ápencO. Na ohr. :q. je \'vobra"!en l;ousek starého I'ápence, pochodící z ~nitro-
zemn(ho lomu. Na povrchu je silně zvětralý,
le!el dlouho na nduchu a de~ti, proto vynikaji z nčho pteroznlanité !hoči~né zbytky, tak
na 1't. úlomky lilijice, úlomky korálO, misek a
ulit mčkl(ýSO aj., tíldme o nich, že z horniny
na polo neb úplně vyvětraly. Již pouhý nai'!
pohled Izbuzuje v mls myS1énku, že máme pted
sebou kousek starého mořského dna. A to zcela
oprávněnČ. Nebot' není nesnadno poznati a pře­
s"Mliti se, že fečené zb)'tky převátnč pěkně
zacho,'ané a ozdobené, druhdy skládaly pevm'
kostry a schránky živ}'ch nífat, oživujídch
proud a tiSiny ptedl'ěkého mote" Ná~ kousek vápence rýsuje nám hrubě ráz dna mořského,
ptipomínaje zárOlci't četnč z;e\ů, z ni,hž jsme
mnohé již dtfve, pozorujfcc kaluže na pobřeží
motském po odlivu, spatřili, lysUdili a o nich
uva1;ovali.
144. Vzbudil-li již tak maličký kousíček vápence, jal(o je vykreslený, tolik myšlenek, bylo
hy zajisté zaj(m8vo přesvčdliti se, oi'! vfce by
jich vybav ilo studium vápcn,ov~'dl vrslev, skládající nejen ojedinělé kopce než i ,cit! kraj iny
a HSlvy nnmnoze více než 1000 Ul mohullll:.
Ve st~ednfch Čechá,h, ve V)~dlOdní Mor3\"č,
v KrajinC'!, Alpách, Dalma<:ii, Uhrách, Němecl(U,
Anglii, Fran<:ii, Rusku a j. jesl mnoho vápencových koreO, ano i včgfch i velk)<eh "ápencOlý"ch územ! souvislých. V~1dy na oněch místech vyn ikají I'ápenco\"é vrstvy ze s\"ahů,
nčkde i taraso,"itč. Táhnou se, kaOl až oko
~
,
-
10:
'00
S011'3 dohled ne. Jdeme-Ii po tčchto tarasech,
zhuSI3 vysoko polo!ených, nebo po Ifstvách
y;'\pencolých mfrn\! naklončn)\th, kr.íČíme po
dně starého mote. Zasta,-fme-li se pak, abychom
si půdu proh1(1d1i, spattíme, fe je mí~ty z obrovského mnOblyí malých motských zvítátek slotena. Jak zřejmo, motsl(é dno změnilo se na
nějaký zp,'lsob v pe,-njnu, " sou!. Jeho "rstvl'
namnozc mohutné ztvrdly v tvrdý vápene~,
z něhož později kopce se 113vršily a do něhož
údolf se vyhlouhila.
145. Několik nejmohutočjUch pohotí na po\'r.:hu zemském je pfel-;'\žnč 510ž<'110 z vápence.
Na \')'501Iý.;;h temenech alpských hor a v mohutném pohatí himalajském skládá vápenCI;
z mohkých zbytků velký dil svahO, pokrytých
\'ěčným snčhem a mocnými Icdov.;i.
146. Opakováui. I)ř{ve než pokročíme dále,
pi'ehlednčmež je~ t č jedenltr.1te v~edlno, čemu
jsme se byli dosud naučili, a vytknčmež si zároveň osU·e, až kam jsme v našem I'ýkladu
dospčli. V tyto !lral1č!;:é věty shrneme přede~lé,
a) Povrch zemský rOlru~uje dé~ť a vodní
proudy, čím! vznikají velillé spousty bahna,
písku a oblázlll\.
b) Trosky tyto povrchu zemského hromadí se
\" ústl tele, v jezerech a na mořsk~m dně,
kde se ukládajf v mohutných usazeninách,
měníce se během dob~' v horniny usazené.
c) Listy, větve, kmeny a jiné zlomky rostlin
ukládajC se soudolmě ~e zb,,!ky !ivočišnými
do hornin usazen)\ch, v nich! se bud zcela,
huď jen částečnč v dHl'čjší podobě své
zachovávají.
,I) Rostliny a 7.Vítaul skládaji zhusta i mocné
a rodiřené usazeniny na povrchu ze!))sk~m.
c) Ilorninr skládající peminu vznikly pře"álně
pod hladinou mohkou.
f) Staré povr.;hy krajin, porostlé druhdy bujným i a nádhernými lesy, jsou hluboko
pod dnešním povrchem pohřbeny jalw
mocnc:! uhelné pUSly, vložené \" horninách
usazen)'ch.
147. Ponenáhlu, tak otka [trok za krol,em,
ale přes to bezpečně a jistě, dospěli jsme úsud!,ů
tčchto. Jsme o nich přeslčdčeni, že jsou spríhné
a [levně zalwtvené. Vč!"íme I' jich spdvnost již
1. té pNě;ny. že jsme sami vk.::hny vyšet1·o,·a11
a pfesd!dčili se, co n:;l ni..:h spr<Íl'm'ho a co
dosud dhadného je. Nčlwlil;r:'tte j,me zji~tili,
'-e moře a souš území svtl změnily. I)tlle ob·
jcvili jsmc staré mol-sl,': dno na vrcholckh
kopcO a dávnovčl(f,~ lesy hlubol,o pod nynčj~im
povrchem zemsk§m. Jak v~e.;hnv tyto podivuhodné a. \'elko1cpé převraty se shčhlyj AbydlOm
I otázku tu
ZOdPOlčdč1i, jeH třeba ohirati se
dNl'e s třetf skupinou hornin, IOti! se skupinou
hornin v)'vřel)lch neboli erurti\"ní~h, vznikl~'ch
v Uru.
!
'0)
10:!
Horniny
vyvřelé čili
eruptivné.
I. Kfnl horl/in)' IIDzfvtÍ/IIe v)'vfrljmi luboli
erllplil'lIimi '!
148, Slo\'o eruptivní čili vy\'telý odná~í
se, k~ \:l,niku ohnčroJému, Pravda, dnes nevysUhuJe vkc v-dkeru rozmanitost hornin skupinv
~éto, ale ptes to už!~á SI! ho tak nel!,rá,eně
J~ko druhy, leč vke ze zvyku, než z přesvědčení.
JIm .vyrozumhtl.me vše,hny horniny, kter.! byly
v' mtru zelllskc:nl rozt:weny a puklinami nebo
sipkami na pOI'rch ~e~ský se v'rlily, v)'\'tcly.
\yvtelé hormny vzmka,l! tedy Urem v nitru
země. (F)'sikální zeměpis, oddíl 252-265.)
t 49, Pldímc-li se po horninách vyvte!ý;,:h,
ph!Slčdčímc se dosti 7,(íhy, že je jich mnohem
ménč ne! hornin usazen}'ch, na jejichž obrovsll}';,:h ú7,em!ch namnozc se až zlrá;,:ejí II v čet­
ný~~
ptípadech jakoby podfízen}\mi se jed.
V Pž?' tl ve sth:dní !\Iorinč, pal( na rozlehl)'ch
OllťS;':lCh I )'chodočesko.lho Polabí a i v CeskomO~':lIs1(o.I vy~očině marně bychom po nich pátrab, Až tepna y severních l:echách ve stfedu
našeho králo,stl'Í, na jiho-západu, dále na se\"ero\'\'chodu, na severu a ještč jinde na ,'. I oravě
a \' l:~.;há.;h lHlrazíme na zvláštní zemské tvary
a podtl uhodne: nerostné hmot)", které již za
prvního pohledu se jev"' jinorod)'mi nc.>ž vSedw:n
okolní kámen. Pranl.:l, na lamn'ich llzem'ch
není ani dnes slechu po sopkách činných. Za-
nil;:!y. Ale co po nich lbylo, s\'čdčí, že i tam
hý vala kdysi, pfťd tisíci a tisíci lety, sopečná
6nnosl velkolepá, projel-ujlc se la různých dob
~ilou skulečnč obro\'skou.
t 50. Sopky \yvrhuj/ dvoji pevné hmoL)':
I'fe\l nč rOZlayen,' horniny tak Zl'. lávll, která
za v'ýbuchu po 5v"ahu kopce stéká; za druhé
ohromné mnohtv! pracltu, písklI a kmlllllí, jež
z jlcnu chrlí, pokrý\3jf,e jimi nejen svahy net
celé své oko" na mnoho mil. (Fysik:Un í zemč­
pis, odstav. '1;8,)
t 5 I. Vychladlá lál'a mční se v pevný kámen .
Sypký popel tl oiedinčle: kameny zůstávajl buď
lolny, buď smfchav~e se s t1l1elem, proměňují se
hčhem doby rovnčž \' horninu pel nou. Jak
ztejmo. nniká činností sopečnou na pOI'fchu
?cmském dvé druhi'l hornin. Prohlížíme·Ji si
?tl'rdlo u lávu zvčtšuj/dm sklem, jeví se složena
:. krys/aUl. Naproti tomu jsou vrstvy ze so·
pcčne:ho popela, i když jsou sebe lvrdM, slo·
žcny z neprav'idclných ú/omkli různe:ho k(1mení,
n'l1.nč velkých, jejicM r01.nlčry kolísají mezi
Hncm písečn)\m (1 balvanem. Na základě roz.lílu toholO, nejen jednoduchého, nd i snadno
IYllozorov'atelného, lze hornin)' vyvřelé opět rozttíditi ve dl'č skupiny: přednč ve skupinu hor"
nin krystalických, I, j. ve skupinu hornin
z kr)'slalí\ složených, druhdy rozta~ených a vylit)\ch, II za druhé ve sl.upinu hornin z I'oln)'ch
úlomků složených, jež byly sopkou za výbuchu
vyv-rženv', vyhozeny.
'°4
105
152. J. Vyvřelé horniny krystalické. Skupině
hornin těchto pffslušf i žula. Když jsme ji
Jfívc zkoušeli (odsta\'. 27.), uznali jsme, že se
určit)lmi 7:n.\ky jak od pískovcc, tak i od křídy
liší. Mimo žulu jest ještě mnoho jiných hornin
vyvřelých. Kousek na obr. 25. vyobrazený jest
úlomek uražený z lávon.!ho proudu, který po
svahu kopce k úpad stékal, dokud byl ještě
tekutý. Na jeho pn't~ezu vidíme malé hranaté
Sloupla, shlukly se její páry a plyny ,. Il\al~'ch
huhlinllách a vyt\'otily dírky, jež I'e ztuhlé a
tl'rM horninč zHme. ,\ si podobně vznikají dírky
v chlehu, kdy! tčsto ve ,·ytopené peci se peče
a páry z nčho unikají. (Srovnej fysikální ~e­
mčris, odstav. 256.)
Kousek Já,'y, na jehož pTM-Clu jsou
krystaly, dfrky a skulinr po plynech.
Obr. 2;:;, -
1
krystalllY, l nichž nčl,leTe jsou černé a velké,
jiné malé a bné, všechny však v černé hmotě
ulofeny. Mimo úlomky :tffme na jeho povrchu,
všimneme-li si ho bedlivěj i , velké množství maličký,h kulatých drrek a skulincll, jež činí dojem,' jakony z nkh byly rfed nedávnem maličké oblázky vypadly. Dírky ty jsou dllletity;
svědčí, že hornina byla druhd." rOztavena. Dokud "yla ještě hluboko pod pOHchem zemsk)\m,
byla tekuta a uZ3vírala mnOžství stlačených par
a plynd; když 'šak k povrchu zemskému vy-
Obr. 26. - Pohled od severu na sopečn)' kužel sopky
ostrova Volkano. jest viděti proud čtrnÍ! lávy, jak
pO svahu st: prostírá, ani! ůp~tí dosahuje.
,
153 · V~echny lávy pNshdejí bez rozdílu této
horninné sllupinč. Na jednom neh d,'Ou obrázcích znhorníme si zpusobem jednoduchým;
leč zh'relným tHU 1á"ov}lch proudO.
Obr. 26.
podává ráz dnu ostrO"a Volkano nedaleko Si~
'07
ciliC'. Na nčOl vidflllC', že láva t nitra sopky
vynillla, že jícen sopečný až po okraj kratC'ru
vyplnila a že na jednolll m{stč p~evalidi se
p~es nČI proudem po svahu kopec k upaa stekla
Leč upatí nedos.íhla, nýhrl na své dráte ztuhla
a zastavila se. Pokud Iystupovaia a lekla, byla
tekulá jako rozžhavC'né železo
Vychladla I'Sak
proto tak rychle a nedosáhla úpUlí sopečného
svahu, pončvadž proud její byl slabý. Nyní pozorujmd obr. 27. Na nčm zříme, že proud láI'ový Z kráteru vyniklý je velký, mohutný, h~
prolomil bok kužele (do jehož jícnu se strany
I idíme) a že se na úpatí sopky roúi\. Jak zřejmo,
1:l\ový proud jest Ilastn': výtokem rott,wen)\t.h
hornin, 1neréž se provalují bu\f jkncm sopky
nC'bo puldinami na svazkh. T:III jako řeka,
13lí se i láv3 do Uehll 3 údoJ{ sousedních,
\ůbec VŠ3dy, lu\e se jl Illbto naIll311C'. Mnohdy
I'ytéllá v proudC'ch tak mohutných, že i velld.
údolí I'Yl)l!)ujC', O čelllž mámC' hojně doldad u
jak na úze'llí sOJ'C'k nynčjMch, tak i ~orek vrhasl)\ch. Velikost lávových proudu jest rovněž
pře rotmanita.
Na obr. z6. z~íme proudeček
lávy, sotl'a že úpad )wžc!e sopečného dosahujlcí. Za velkolepého výbuchu sopky Skaptar JollUl na Islandu vrteldy roku 1783 dva mohutné
proudy lá\'oy~, z nichž jeden je 68, druhý 60
kilometru dlouhý_ Jcjich Slřka dosahuje na ně­
l,ter)'.:h místech 10 až 20 kilometru, tlouštka
pak )0 III, v úl.kých údolích ale i t 50 tll.
154, Snad nejpodivuhodnčj~ím zjelem ptírodnlm jest tekoud proud lávol'Ý· U výtoku ze
SOI)ečného kráteru nebo ll: P?bočné puklin! "e
svahu jest bClo1hal)\ a teče J3ko rozta,'cne 1eletO. Nčkolik metrů pod tímto místem jest dak
jil tma\očern)\ a čim dál, tím tmal/Sí, podobaje se dce a ,ke hořídmu ):usu uhll t kamen
'}"padlému . 1'0\-rch I.1l/y ochlatuje se a tlnlne
,
Obr
•
•
~7.
-
l'oh!~d 011 16.\'''vý proud vyhaslé sopky
v
Auvergni (Flancie) .
tak rychle, 1e za ncl\Olik dní je možno na ní
~tJti, i když je hmota její stopU pod povrchem
h.t\-cnothavá. Proud láv)' teče \'olnč, rychlosti
IlIU uh)\d {OU mčrou, jak se ochlazuje a tuhne.
"'a pOHchu '-ypad;\ nejinak ncl kopa popela
neb strusek z vysoké pece. Teče p~cs dechno,
co se mu do cesty nalllane, přes stromy a domy,
pohtbh'aje je do své hmot)'. Vychladlé a ztuhlé
,.,
prufczu pod kho drsn§m povrchem, složt:ným
z černých neb tmavohnč.Jých Úloml,o., sleduje
hornin:l Indá, pe~ná, pod i vuhodně Imal·ú, plná
krystalů, z nichž nčktert! jsou zcela maličké,
jiné již pouht!mu oku zřetelné. Na někter)<ch
nlístech je hojně mal}<ch dírek nakupeno, jako
na pf. na obr. 25, Některé lávové proudy
Hlrdly v podil'uhodllé, 1Irásné tvary sloupové.
Cedičové sloupy jeskyně Fingalské na oslrově
Slaffa (obr. 28.) vznikly !fOlIO způsobem. Zajímavo je, že podobné sloupy umíme si uměle napodobiti, a tO takto: vsypeme do teplé vody
tro~ku škrobu, pak vodou wmícháme a ne~háme
ji klid ni:! sláti. Za vychhlZol'ání uloží se škrob
ll.' sloupcích, podobných sloupllm čed i čO\ ."lm.
balvany Irou se na jeho povrchu a drtí se Z:l
jeho pohybu, vydávajke kovový zvuk. Z četných
puldi n lávy vystupujC páry tl jedo\'até horkt!
plyny, jet \"Ítr na \šechny strany roznáší. DoSeJ
koneční:! klidu, proud lúvový chladne velmi
zl"olna a bý\'Ú jeStě po lelech uvnitř horký.
O lomto zjevu pronduvlme poněkud zevrubněji
, oJstavci 171.
Obr. 28.
Pohled na O.itrov Staffll a jeho Fingal.
skou jeskyni.
155. Kdyby bylo možno řečen)' ztvrdlý láproud proNznouti od hora až dolo. - a
poněvadž se 10 asi zřídka kdv komu podaří,
l'fOIO nahradfmc si jeho prMez průřezem sla~ého. lá\'o,·('ho proudu, což na výsledku nic ne·
1m~n{ - shledali hychom, že lak jako na na~em
\OV§
•
156. Kde nalezneme '·yvtelé horniny rázu tohoto? Phrozcnč nejspíše na Slozích činnvch
sopek, tedy na Vesuvu a Etnč. Leč i jinde 'narazíme na nč, lule dnes po činnosti sopečné
ncní ani stopy. No dech územkh n-haslých
sopek jsou domol'em na pl". ve střední ohlasli
Francie, odlwd je sopka na obr. 27. vyobrazená.
Umíme· li hledati a stopovoti staré lávy, objl."
IÍme \)"Iřclt! horniny na stcch místech, kde
v dějel,isn)\ch dobách v)<buchy sopečné nejsou
známy. A \'~ady, ať je nalezneme I;:del.oli,
Sl"Mčí jasně a ztejmč, že lanl byly v dobách
minul)l.;h sopky, i kdyt dnes na místech onl-ch
rozprostírajC se lidnotá bohatá města, nebo
úrodná pole a nádherné sady.
'"
".
I 57. Dnes neni ani v t{'ch(ich, rlni na 1110r3\ě, ani v našem Sll·1.~ku tinnýdl ~orek, rl
r tec neni n('~nadno dokáznti, že sopky \c v~ech
našich český.:!l zcmich byly, že byl~ druhdy
činny, že \y'hrli\y ze s\~\o,;h jfcno' obro\'sk~
spou~ty l;h, ropela a risku, rl sice 1.3 doh, kd\'
čloú'ka u nás jdtč nehylo. kdy to \" na;idl
dastech podstatnč jinak \)'hUžclo než \" (lobč
ptítomnc. Názor lento tl rdí a podepírá pohotí
Doupoyslu:, rohoti StN:Jočcs1,1! rl zťlpu(lnl okraj
hor karratsk~\ch na ~Ior:\lč.
I S8. Mimo řečené krystali.:kl; hOf"};n)' \"yvřeli: _ z nitra zemsl,cho \)'l1iknu\"1.1 a 1'0 povrchu zemslu:n1 proudy rOll~l\ené lá\, se ,'I'·
lilM _ máme je~t(· jiné. K nim se dr~'h žul·a.
O nf mlu\'ili jsme \' odstavci 2ó. a I'ravi1i. že
l
jest \)\lečn~\m ptikladcm horniny krystalickl •
1\le žula jed se b~~ti horninou od ončch vyIfel)~ch hornin ponC!kud odchylnou. (:etn~ její
\ lastnosti svčdčí nám, že na povn.:h zemsk)< nevntela a po n!!'n, se mohutnými proudy nevylila, nýbrž že "hlubinách zemských pod pH,
krovem mocných vrstev ztuhla, vykr)'sta1iso -a l a
a podobu nynčjM na sebe nala. A ptec sklád(\
dnes I'ysok~ kopcr. namftne nčltllo, ~žJyť, jak
víme, je díl pohotí alpsk~ho, četné kopce Voges,
Cerného Lesa, Šumav)', Krkonoš a jiných hor
7. ní složen, mimo to prostupuje Čell1)'m; žilami
jak \'rsll")' s\'ého podloží, lak ; nadloží. Vlastností touto nemohla hy se !ula nikdy honosili.
bhby nebyla druhdy tekutá nebo tčstoy;tá.
I 59. Vtírá se nám nynf na mysl otázka.:
kterak to, že žula je dnes na povrchu zemském, kdy!, jak isme se <lN\'e zmínili, vykrystalisovala prý v hlubinách zemských a ne na poI rchu? OdpovMčti na otázku tutO spnhně a
rychle není snadno, ale doufejmr, že se nám tO
ptec později podaH, až budeme mluviti o "kilte
zemské ...
160. 2. l'Yllřtlé hondllY z lÍiol/lk,1 SlOÚlli
Kousek blllene na obr. 2g . vyohrazený jeM
Obr. 29. _ Kousek sopečného tufu. ,·zniklého ze
s!vrdlého sopečného popelu.
•
úlomkem z "rstvy Zll nllého popela sopečného.
Zkoumáme-Ii ho, s('Ználllr. že jest slolen z úlomkú
maličkých, hrana!)'ch a nepra,ideln)<ch, z kouskú
lávy, neb jiných kamenO, které hyly za výbuchu
ze sope~ného jícnu do I"zduchu \-ymf~tčny. Dále
pozoru jeme, že úlonlky ty, doradnu,-~e na zem
a nahromadi,-še se ve ,rst,'ách, uvrstvily s('.
I(romč toho ,idÍlne, že jeho spodni polovin:"!
z hrubMch úlomki\, slfchní pak t jemných slolena je, col nám pravl, ll" 1'0 hrubém popelu
'I)
,,'
sopka jemný popel vyhazovala. Pod touto hmotou
~opečnťho popelu jest poMbeno staré římské
město Pompeji.
(Sro\' llej fysikální zeměpi s,
odst. 259.) Jeho ulice ft domy byly jí zasypány
za prudkéhn výbuchu sousední sopky. Jak byly
zasypány, o tom nás poučuje novodobé odhalodní pamčtihodných trosek pompejských. Ulice
:- domy '"yplňuje hrubý sopečný popel, kdežtO
lemný popel a prach vSe proniká .
161. Zanesou-li \'člry za výbuch u sopečný popel nad mote ocb jezero a srazí-Ii jej na hla·
dinu ,-odoC, klesne s ní Hstvou na dno. Ž('
pak na čeln)<ch a četných místech nejen při­
kr)'vá, než i v sohč zabaluje zbytky rostlinné a
živoči~né, n3hromadi\-~( se na obvodu sopečném
pted y)lbuchem, je satl1oz~ejmo. Velmi pčkný
prlklad zjevu tohoto r.oskytují svnhy Snowdonsl(é \e \"Inlesu, kde lze ldadi\'em vytlouci
le sopečného ztvrdlého popela, mnoho set stop
mocného, schr;'mky mčI(kýšu a ještě jiných živoči~llých zbytků, které sopečný popel na dnč
mořsl((!111 zachvátil, přik ryl a v s"oe poial.
Jinde opčt jal(o Ml pf_ ve Skotsku pozorujeme
Hst\'y sopečného popela mezi uhelnými plástl'_
.-\Ie nejen v cizině než i doma, \' ndicq, vlaslecí\
sk)'tá se nám takřka týž úkaz zejména v okolí
i:ltecko-\itoměHckém v lamní hnědouhelné pánvi.
I(de tufy, jak ztvrdlý sopečný popel nazýváme,
krásně Zadlo\ané bylinné a živočišné zbytky
I' s.obě chovajl, mimo to s uhelnými plásty se stří­
dal' a mladMmi čedičov~\mi žilami proniklé ;sou.
1
ll. Odkud vyvhlt: horniny jsou.
l(,:!. Jest llee ncf ztejmo, fe horniny vyvfelé
nitra zemského [locho,U. Leč zlwumánf na~emu není z ohalu naU planety nic pfístupno
ne! vrst>'y \ ně;šl, a z nich opčt zase jen ne;suchnějš!. Jejich mohutnost je neratrna, i když
,10 ni pojmeme \~e.;hny HStvy, ležící mezi nejlyUím temenem n\!j\yUího korce a nejnižším
místem lléjhluhM šachty. Nepatrná a maličká je
zajisté, naproti oné IrSlel'nl mohutnosti, jež dělí
dno našich nejhluhMch š3chet a vylTtan}\ch dčr
od středu zemského. Je·li ledy tomu skutečně,
že hmoty tyw z nitra zemslu:ho "ptely, jest
I'Hro7.i:no, !e účinek nilrozemsl,ého tepla v souIrshl nám ptfstupné1ll. přes to, fe poměrnč
málo mohutném, se něble ncjak asi projevuje.
Jak a kde, pokusím\! se vysvčtliti v odstavcích
nfže, kde též ul,:\žeme, Iltcré pohyby a zmčn}'
na povrchu ze1l1sl,ém s nitrozemským teplem sou-
1,
r
~isejí.
di3. Hluboké vyvrlam! dírv a doly_ Na dnč
hluboké Sadil)' je tepleji, než pohlíf povrchu
zcmsltého. Tepla pfih~'\"á dm více, čím hloub
do zeme sestupujeme. Spustíme.li teplomčr do
hluboké díry, již jsme vYI'rtali, hleda;fce ,'odu,
uZ!lamelláme, že teplota na její ,lnč je značnč
"clká, a n(lrazi1i-li jsme konečnč na pramen, že
\Od3 dčrou I'ystupujfcí ro~nH teplá je.
I (,4. Pokusil rodobn~\ch bylo učiněno na
celém po\'rchu zemském množstvf včru \"l"iiké.
8
A. Gcikic: ťlcoloslc.
".
I I
JC'j ich výsledkem je, že víme: předně, že
teplo v určité hloubce pod povrchem umským
po celý rok je nezměnčno; za druhé, že ho od
této hloubky stále a stále ptib);vá, ne sice pravidelně, jak se elfíve domnívali tvrdíce, že ho
vždy od 32 ke J2 III o ,0 C. naskočí, nýbr!
dee méně Ilepnwidelně, tu více, jinde méně,
,jle toho jaká vodivost horniny je, klerou ~achta
ncb dfra proráží. Ve světoznámé šachtě Vojlčšské v dolech Pflbrumských byla ... e hloubce
II L8". :z:ji~ll:na terlata: I' hornině 25",° c. ,
ve vzduchu 26"2" C. '), v Schladebachu v Něm­
deh ve hloubce 1716 IJI 56-6° C. P řibývá tedy
teploty pnlmčrnč: v P řťh rami od 43 ku 43 III
o 10 C., v S.;hladebachu toli1lo od 30 ku
30 III o 10 C. I<o\ísání lOto nás nema ť, na pamčti jen mějme, že tepla do hlouhky stále při­
bývá. I když stl'ed pNrůstku tohoto v úvahu
vezmeme, vyplyne, že teplo nitrozemské v hloubce
tl'í ldlometrd dojde osi bodu V:1fU a 'Ze ve
hloubce 35 kilo11lelrd romati se osi bude žá ru ,
kte'rý na povrchu zemslu:m kov)' roztovuje. Du1;:07.y tyto pfenčdčuji zajisté dosti páJnč, ~c
nitro zemské je ~ho\' é.
165. Než výsledkv pozorolání ještč jiných
zjevd ,'e(\ou k tému~ dli. Komu že z nás není
:1lespoň % doslechu povčdomo léčebná silo proMěfeno
,
1
..
na 3l obzoru. Zprávy ty děkuj i panu
hornické akademie v Při·
Ff". RJ'/J(wi, aS5istentu
brami.
S
meni té vody J(o rlovarské! 66 6 C. (53 11 n.) teplá
vYI'čd na povrch, %ojisté teplejší než ,'od:1, jaké
uHn'ime v teplé lázni. Provalila se na povrch
sam:1 a vytéká tisfce let. Jinde, ,. jiných ohlastech a svčta dnech, vyvčrá mnoho podobných
Překlad.
•
Obr. :10. -
Horký pramen neboli geysir na Islandu.
ano i fťpltjšicfl pramtllli. Island, Nový Zeland,
YellOll'stone-Pork ve Spojen)<ch státech severoamerických poskytují pod ivuhodné příklady tepl ~\ch p ramenů, vl:lStnč pi"'irozen)<ch vodot rysků,
nan)\ch geysirů, kde voda občas za hřmotu a
1
,
\6
rachotu mOhUln}\m tr)'sl.em ze zemč vyráží a pak
OpČI se zlrád (our. 30). ,"by na rll1.n)\ch místech
povrchu 1.enl~I,":ho poduhné pramen)' mohl)' neustále I'p-čr:ni a I ytél;;lIi, k lOmu jest třeba veliR":ho horka \I nitru Zl'l11sl,~m.
166. Leč ani teplo hlubul,ých ~achet a jeSlč
hlub~í.;h I"ylrlan)'ch der,
am horl,)'ch pramenu neSlc,ln tal, p.hlnČ a I'i'cs,cdči,~' o I·cli!.!!
leplotč I'. nitrozem1, jako sopky Jl'jidl žhal'~ párv
unikající kráteflHll, proud~' la~í.:i lo,ly, pro\'alujfci se zhu ta na icji~h hodch, proudy f01.tól\"en!!, I'Ylckajid hUlr z jeji~h ji~nů, bud z puklin
na nazí.:h a I"fllíd se o.tlml ples strom~', polc,
II!llCt! (I dčdiny, pohřllÍlají.:e I~e, co ~e jim do
cesty n(lmane, tuť jsou zajist!! dOSlatečné dukaz)', l'ieHčd'::ujicí i sebe neduvčril'čj~ího, že
lam, odllwl n.. pOlf\:h zcnlský I'ynik::tji, ledy
\" niLnl ~.ell1~I'!!1l1. ohrol"sl,ý je asi ,-;'tf.
1('7. V pj"fwlI1né d\)hč je na povrchu zemsl,!!m \' rI17.ll)\ch jeho I,rají.h asi 'liO činn)\ch
sopek. Leč jcn llelltcré jsou neust;Í\e činny,
ostatní pa!, jen oh'::as chUí ze SI)'ch jkn~ žhavý
pop"'!' I,Ílu a páry. (Fysik;i1ní zeměpis odst. 263.)
poztí;ne-li na mapu, na níž jsou sop!.r ()7.na·
čeny, napadne lIóím v prmí ř"a ..lč jeiich mohutná
oblast podél PIóř"c!í západoamerick!!ho, na níž
nO\'odob)l sopečný ohr, Cotopa,i, l'.\)'M Si 50 III
k nebi trčí. OJ nejscI'ernčj~ího konce Ameriky
~ítí se sopečné uzeluf pfes oslro\-y Aleutické do
Japonska, kde ne;l-čtMho roz. oje dochází, a pak
na m;llajsk)\ ar.:hiJlcl. Odtud lze obrOlský tento
l
IIi
pruh sledOI-ati ji,. jen úrYI'kovitč, jeť jakoh)
roztrhán, ale přes to sledo\'atelný, a sice jednal;
na Nový Zcland, jednalI skrz střední Asii k Čer­
nému moti a z oblasti mo~e SltedozemnCho na
sever a! na Island Z Islandu hčli na ostrov)"
Azorské, odtud do západn! Indie a koncčnč ZPČ\
do stfednf Ameriky. I uprostřed H"!čnťho ledu
jižních polárnCch krajin byly sopky zjiStčny
Obr 31. _ Vesu" v prvnim století po Knstu, dokud
b)'l sop~ou vyhaslou
V téžc I'ý~i ohjel'ili j(' později ~. arktické zonč
na OSlrOlU Jfln Mayen
I liS. Až dosud
mlulili jsme jen o sop1;:)ch
činn)'th. MimO nč je vSak na povrchu zemsk!!m
mnoho takol-ých, o nichž, pokud ramč\ lidská
jde, nevf se, lalv popel nebo lávu chrlily; naz)'I'áme ie sopkami I'I"haslými. (Viz ohr_ 27. a
3'.) Mno!stlÍ jejICh je značné. roz;ítenl' JSOu
po celém pOl'fchu ml~í planety. Kdybychom SI
! !<)
na mapě pfesně otnačili všechna jejich místa,
zbylo by nám velmi málo oblastí bezsopečn)\ch,
na nichž není nejmenSC známky po činnosti sopečné jal, t doby ptítomné, tak i t minulých.
I naSe české země: Cechy, Morava a Slezsko
jsou dnes veSkeré sorečné činnosti prosty. Nikde
není po ni ani slechu. Zbytků ."šak po činnosti
zaMé je i u n.ls ptehojně. Jako u nás, tak je
Obr. 32. - Vesuv
nynější,
Jako sopka
činná.
i jipde. Ji! z tohoto Iiratičkého nárysu vyrozumÍ\'áme, že činnost sopečná projevuje a pro·
jel'ila se na dem povrchu zemském, a že teplo
nitrozemské na pO\'fch zemský působilo a dosud
působili nepteslárá.
169, Ilorniny vp·telé nesvědčí jen samy vlivu
nitrozemského lepla na povrch zemský K nim
druH se zemětřesenl jako Hědek velmi závažný.
Není dosud zcela zjištčno, ;;ale pra\'dě velmi podobno je, že zemčttesení spadají na vrub otresú
země, jel jsou \'ýslednici ochlazováni se povrchu
zemského. Tclesa pevná, jak známo, rozšiřují
svllj objem, byla.li zahMta, a zmenšují ho,
chladnou-li. (Fysikální zemčpis, odst. 49.) To\ikét
i země. Dokud b)'la mnohem teplejM než je dnes,
vyplňol"ala prostor včtš!. Smrštila se ted)' pončkuJ
hčhem s'tého chladnutí. Nesmršťuje se ale stejnomčrně a stále, nýhrž občas, což se projevuje
zejména trhlinami podél pohotí. Výsledný pohyb
tohoto smdťování má \. tápČlí zemětřesení, jež
se šíH ze stl'edu poruchy vln;v~\mi čarami pel"
nou kůrou zemskou.
17 0 Někdo ~nad namítne: kterak to, že se
\"OčjM pe\"ný obal země neroztad, když je uvnitř
naM planety takový !ár, jak st;'llc tvrdíme, anebo
I(dyž to ne, proč l1en! na povrchu zemském
alespoň tepleji 7 Že země před milion>, lety byla
teplejší nc! dnes, o tom nch:c ani pochybovati
Tenkd.te podobala se n)'nl·jMll1u hoffcímu slunci,
jehož byla součást! a od nčhož se velmi pra\'dč­
podobně s jinými planetami ponenáhlu odlou·
tila. Od oné doby, kdy 5C od slunce oddčlila,
až do dnes ochlazuje se neustále. Dne~ní její
nitrozemn! Ur je toliko zbytkem onoho Obrol"
ského Uru, kter)\ vdkerou jej! hmotu druhdy
pronikal a rodha\·o\"al . VnějSí vrstvy ochladli'
a ztuhly nejdHve, \"!echny jsou špatnými vodiči
tepla. propoušlčjíce teplo z nitra zemského k 1"0\rchu jen \'e1mi zvolna. (Fysikální zeměpis,
l::!J
odst. 6ol. a 6;.) V této v[astnosli I'ni::jsiho obalu
záletf pflčina, proč pOl n:h zemsl,ý nitrozemním
teplem nenl oteplOIl:ln, proč ho nyní ll;!. pOl n:hu
an i nepociťujeme .
17'. Vyballíme-li si \" mysli jťŠlč jcdcn[mílc
dčjiny I;'\vo\"ého proudu, nehudC' n:\to po zku~e­
nostech učinčných vecí nesnadnou pochopiti,
proč se Icplola nil~07,cmní tak ohrovsk" lisi od
leploty pOHchu 7.cmského. SI)"~me. lil'a I·)"tékajCe! ze sopečnl!ho kr;'\teru je tak th:ná, jako
beložhavé želew. P~i~toupiti k ní nelze pro sála\"é teplo. Její žár oshíu;e zral.. (Odst. I H )
Popo;deme-li ale
oč.::o nrte, je. j<lk Jrhe jsme
podotkli, hmota jejl již černá, linU a tou merou \"ychI:HII,l, že mii!eme na ni sm0lc, bc7,
jakéholi ohan' II·slOupiti. Uvnitl' \"~al(, pod I.ů­
rou, tam je ncuslále ČCr\eno~.h(I\:"i. Kdvhl'chom
se k ní Hátili po dvaceti Ie-tcch, shle-dali "h):chom,
>.e jc na povrchu zcela Mudc-Il,\, spoustou čer­
ných, drsn~<ch l:ouski:l, strusc-k, pokryta , ale oh,
ievili bychom Il.!mčf soudobnč, že i nyní, po
lNech, u\nitt nejen nC\"yhasla, n)\brž že jest tam
je-štč dosti žhalá, aby z její skulin mraky par
unikaly, do ni.::hž ani do skulin ruk~' neSlrč í me,
'Ibychom se nC'spálili, Pottebuje-li mal)" pomčrnč
proud l,irol'Ý tak dlouho, abr I'ychladl, pochopíme zajisté, proč ohro\ská hmota naše nitrozenlnl je dosud 1:hal'á, Inlcžto povrch zemsk§ je
již po rčky ztuhlý a t\"fd~: .
1i2. Na ho r nir.ách pozor uje se- ic~tč jin~ účinek
Sl'ra~ťodní se 7emč, nd jak~\ jed zeměttesení.
°
SITašťOI';"nlm \"YI'ozuje ~e obrovský tlllk čili
napjelí na \~echny souč;'\stln' pOI'rchové, Tyto
rNslu~eji na pOI'rchu zclllsl,ém hmotClm, jako
jsou horniny usazené a ly.-i·elJ.', tedy hmotám,
jak zl'cjmo, podstatn': ruzným, což m;'\ ptiro7.eně
v z:.\l'čli, že řečenému tlaku povolují na jednom
místč více, na jiném ménč,
V této pNčinč zálc-žI v prvn{ fad č, žc pOI' rcn zenlský nahyl bč­
hem dob ráw sl'rasčitl:ho, podobného asi slupce
na polo vyschlého jablka; nehor: IHle se jeho zl'rásnč n é I'rstl'y I'yz(hihl~', Iznikl.\' hors:'é hřbety, na·
proti tomu kde se ~nítily na prostorách Icll.ých
i malých, \wikly snížin)', l;otlin\', údolí a jiné,
dop rovázené pukl inami a zlomy. Sprál'Oost n;'i·
10rll tčchto doloHme \' odstal'cích dalMeh.
K ů ra
r.
ze msk á.
Diikaz)', Žl' díl)' kli,.)' 'Z,'I/Iskt do ryk ly::d"ižf"J' JSQII,
li3. P nní díl na~í ulohy, kterou jsml' si nn
byli uložili (odSl . 4' o), jest \·ykon[lll.
Víme nyní leccos o souč;lstl,ách, skládajících
obrovslwu r;a~)ennou půdu na~i zemč. \ Imc d;ile.
jak I"zoildy a kde se nall:zají. .\Ie zÚTo\'ei\ jest
nám té! známo, že hornin~' neskl<idají jrn tenltý
pfíkrOl', jako podlaha dfel'čn;í I ['okoji, pod nít
nčco docela jiného ~hled;h;'lIne. Pod horn in ..
nepol!afilo se dosud vniknouti. I llcjhluh~í šat1na
(Vojtčšsl,á v P řibrami 1 liS III hlubo];CI) a ncjhlub~í
začátltu
"3
vynlantl díra (u Parušovic v prusklEm Slezsl;u
2003 JIl hlul'oká) nesahá hloub, !Ja mnohá
hluboká ~achta a díra proráží od svého začátku
at na dno tutét horninu. Ať vnikneme do kii ry
zemské kdekoliv a jakl(Ohv hluboko, vbdy jest
se nám prodírati nčjakou horninou.
174. /,ur(H/ zeli/skotl nazýváme onen pevný,
sl;alnatý vnějSf ·díl země, na n~mt fijemr, do
nčhot b.::hty hloublmr, dír)" vrtáme, a z nčhož
prameny vyvěrají. Ná1.Or tento l.domácněl od
ončch dob, kdy lidé začali tu~ili, že nitro planety naM je hmotou fh:nou, tekutou, pomčrnč
tenkou, vychladlou kůrou ohalenou . Mnoho a
dlouho se o tom hádali, je-Ii hmota nitrozelllsl,:'i
tekutá anebo pe\ná. Leč \'~ichni badatelé, ať již
h)·]i anebo jsou núzorů jakýchl(Oli,·. užíl·ají s\"orně
názvu "kůra zemská" , \"rrozum'vajíce jfm onen
.lf! země, jejž zkoumáme od nejryBího temene
Iwpců nf do nejhlubší ~ achty I' dolech.
17;' Horniny skládajíc! kůru zemskou pUsluU převážně horninám usazeným, v nichž podstatný díl je z hornin organick)lch a men~í, leč
rovnčž zá\'ažný, z hornin vyvřelých . Mohutnost
těchto dvou členil pevniny, pokud jsou d nes
přístupny a známy, je značná - ale jak I'diká
je, dosud nevíme, a sotva brzy se dovíme, Abychom
si v~ak O ni alespoň p1"fbl ižný učinili obrázek,
budiž l.de jen mimochodem podotllnuto, že sourrství anglické páčí se úhrnně asi na 12 anglických mil. Z vrstev těch je kůra zemská složena
aspoň až do oné hloubky, do níž vnil.:'1 nej-
hlubší šacht a v dolech a nejhlubsí díra ryvrtaná
nebozezem.
176. Již v odstavcích přede~lých znlfn ili jsme
se o zjrveco, z nichž zórOl'eň i vypIÝI'ó, .fe
mnoho hornin povrchu zemského neletí v poloze původ nf. I'owrol'ali jsme 10 i na vrstdch kam~nného lomu, porsaného v odst. 104.
V nčm jsme z:lrol"eň na př . shledali, že jrho
horniny druhdy sldádaly díl dna mořského. Dále
jsme se pl'esvědčili, žr uhelné plásty, dnes hluboko pod povrchem l.emsk}lm pohřbené, byly
druhdy zelenými lesy nebo rašeHniSti. (OdSl. 128.)
Jak se změnilo dno mořské v pel'ninu, a jak si
\"y~větlfme, že Irs propadl se do hlubiny a je
přikryt místy I'rstvami at i 100 1/1 mohutnými?
'77. Začnčmež zkoumati pl'<:dnč, jak se nč­
jallý díl dna mořského v pevninu mČní. Abychom
si výklad usn:-tdniJi a I·~emu se vyhnuli, co by
jej nčjak nesrozumitelným činilo, zvolme si
pHldad hodné jednoduchý, o nějt na březCch
severozápadní Evropy není ostatně nouze.
178. Kolem pobřeži Velllé Britanie a lolil,ét
i protějšího pohle"i Francie běH na črtných mistech nízk)l plochý slupei'l ohraničený na jedné
Slraně mořem, na protčjM pall ptíkrými svahy
\i)'SOllého útesu. Pflmohllá města isou na nčm
z:-tložena jako Gla~f:"ow. Grcenock a Lcith. Ši rol;ým pruhem, rOl'n)lm jak stůl, táhne se na mrl'!
cesty pečlivč všady vzdělán, porostl): hujným
obilím a zahradami, v nichž se četné vesn i čky
takměř ztrácejí. Pfiložený obrázek (33.) posky tuje
•
'
"črn~~
jeho rÓz. Na něm lidíme, j;lk je plochý,
jak asi ~iroký a že jen ní.lkÝLn krajem nad moře
se xI'edn, Na stranč pelninr je stupeň ná~ ohraničen sr.í:wvm sl-ahem. I' nčmž ústí četné n'chodv
jeskyň. Stoiíme-li TLa nčkterém m;!>tě stupně -tohot~
a hledíme-li. jak se podél útesu ttlhne a I-ine, jest
z~ela ptiroleno, že se I' n'\5 vzbudí Illy~ll'nl.a,
Obr. 33_ -
.,
o'
I 2~
Pohled na zdl'iíen)"
břeh
motsk)",
Žl' stojíme vlastnč pied Slar~'m t1obl'l'!lm, Vznikne
" ntl~ prolo lak snadno, že je hez jak)'chkoli
obtíží přl',lsta"ili *,i, že moře stupeň len druhdy
1. .. pla\'OIalo, a že dny jeho do (1lesu bily a jl'j
omUaly,
I i9. Ale ktera k 10 dol(,He,ne? Jest ostatně
možno doldzati to) KIl'rak, uvidíme. Zajdčme./:
•
~i nejdhn: na úpalí na~eho úte~u a zkoumejme
lam bedlilč ,ikchn~' jesl.vně, kde jakou napadneme. Kdo je I-vhloubil do tvrdé sktlly
\' řadč a 1- téže I')'~i? Proč lelí dno jejich
prtlvě lak 1-)'501\0, jallO pOlr..:h slupnč, proč
není níže nebo rýSe) Leč I'stupmel již do ně·
l<t('ré, Pral'da. IStup nenf tal( snadný. Nad
ot'orem visí zkrOucené pn in' koteny bfečlanu,
peslré klčty k07-lho listu, (10 ..:esty se stal'í husté
1.~01Í, OSlré trní, jimž je~l l1alllll0le I'elmi
pra..:nč razili si dr,íhu, l,onečnč dak dOSl(lneme
se pfec jen do "hodu, l((erýŽ u)'d obyčejně
do polol'jcr lalaras('n llamením rodou omlen)\m, Se stropu \ isí na '::eln~'ch a četných místech kapradi, mechy a j,'<trol-ky, ano i kameny
jsou porostlé zl'lení. Pi-es 10 I'Sal, je \'Šady je~lě
dosti holých bmcnll a skal, na nichž lze dohre
pozororali, že jsou hl:HI!.L'. oltené, I'ypadajice
jako 1;anu-ny \o.lou okulacenL'
]>0 I'::chto objel ech lyj.!Č111e1. p~ed jeskl'ni a pozorujme holé
skalní stčny útesu a sice ihned nad OI\'orel11,
S]la lNme rúzem rl hez jall}'chl\Oli oblíti, že
sl.alní ~tčny jsou drsnt:. plné ostrých hran. na
nich! je dobfe zn;jti. I,terak podléhaly vlivu
,!dIČ, tepb a mrazu, za jejichž účinků z pondlU skalního I<ousfč!;v (Jrf) odpr~'~kalr. Naproti lomu jsou stčny jeskvně něčím, snad nč­
jar.ou silou ohlauny. Zřím\.' leJy, tl' útes na
povrchu je dr~ní', I"ležto ~t'~ny jeho jeskyň
uhlazené, hlad],é,
127
180. Rozdíl tento vysvětlím.;! si sprá~ně a
snadno, Izpomenenle-li sobě účinku vln 001)'lajících úpatí sllalního útesu na btehu mořském
a v~eho ostatního, co se tam deje (odsta\'.
73- 75·)· PozorOlali jsme druhdy, že lšadr,
kde vlnobití skálu zasahuje, stěny její neustálými
nárazy a třením kamení ohlazeny jsou. Jako
sblisku, tak podobně dNo se i stěnám jeskyl'l.
Vlny mol'skc: vevalujfce do jeskyň spouSty kamení a odnášejíce je OP1:t z nich ven, j:l1l:0ž
i pohybujíce neusLíte zbylým I' nich ~těrkem a
nanosem, ohlazovaly iejio:.:h stčny, až je konečně
zcela ohladily. Výsledky řečené jsou poutaly a
důležity. Jak zřejmo, nautili jsme se zde mnohému, i když jen krátkou dobu, w1iI\O jedno
dopůldne pozorujeme.
Zajisté. že si i později,
po letech, rádi vzpomeneme na kratičkou dobu
zde ztrál'enou. Rozhodně nezapomeneme toho,
jak vlny mol'skc: umčjí povrch IlamenO ohladiti.
Leč v~e oSlatní, co je anebo bylo mimo dosah
I"In, je ve \'lil'u sil jin)\ch. Dé;ť, mráz a prameny
pOsobf, vlastnč pra,ují na ui.:!l a o jejich zmčnč.
tinilelé tito zal iilují, že (,Ies Zl Člrál'á, že z něho
!wusek za kouskem \'ypad:há, že vnějšek skal
se drobí, drsní a oSlrými hranami pokrývá,
vtiskujío:.:e pOITchu skal ráz zl"l.1štní, od kamenO
I'odou ohlazen)\ch nápadně rozdílný.
181. V)lsledelt našeho pozorování podél mo~­
ského btehu a na úpatí a zejména onoho místa,
kde útes se stupněm se stýká, vede nás k tomuto úsudku: předně, že se mate až k útesu M-
tilo, dále že I'ody jeho stupeň zaplavovaly. a
konečně, že za ním mořské l'lny do sdzného
srahu útesu bily a v něm četné jeskynč \"\,hlodal!. Vyslídfme-li někde v nitro1.emí, od mote
jakkoliv daleko, skalní útesy a na nich l-e~ené zjevy: jeskyně na svaúch v řadách, mající stčny ohlazené a dna oblázky pokrytá, poznáme v nich rázem starohylé pomníky dál' nolčkých bl-ehO motsk)'ch.
! 82. Na pohteH mořském namanou se nám
mimo ony dOI,az':' jdtě jiné, rovnH diiležitt:.
•
•
Obr. 31.
I'r O fl~ z
I")'zdvileným motským
břehem.
svčdčid názoru, že mote šítilo se druhdy až
I, útesu. Které že to jsou ? Otažme se na nč
stupnI! samého. Vykopejme v nčnl někde dii!.
Sotl'a že poněkud nloub zalwlmeme. objev! se
písek a obláz!,,·. promfo:.:hané přečetnými skotápl\ami a ulitami. Pozorujeme-Ii vnějSí okraj
pobtežního stupně, kde monk': vlny neustále
jej omýlaji, přesl'čdčime se, že Je složen
z písku tl oblázků Ul rstvcných, shodných s náplavem na pobfeH. Mimo to zvíme, že schránky
timž obyčejným druhům ptísluM, které ptfliy
na písek pobřežní naplal·uje. Slorcm, objelÍme,
12 9
!2R
lC StuPc11 n;'\; pted časy skutečnč byl mots1,ým
htchcnl, jehot SQučáSI1(\' motc nallla\ilo, nahromadilo a uložilo, a 10 tehdy, IHly mořské dny na
úpalí ulCSU díry a jeskynč ,'e ~\ahu "yhlodaly, Jak
1. v\'ld:lIlu IOhoto je ~fcjmo, míS stupen dokazujč nenral\lč, ).C Ilar a uhrnný ráz celého
motského hh:hu hi'hem dob~' podslatně se zmčnil.
,83, Zmčri,;e \'~\~ku dna jeskyň a vý~ku
pOI'rchu stupně naJ n~'nčj~í hladinou mořskou,
\'y~ed'ili jsme JÍm onen rozdll, ktcr}\ liM MívčjM hlndinu m07'skou od nynějM. Romá-li
se na pro S metrí'tm, "íme, že se buď hladina
motská o 5 metrí't zdvihla, buď pevnina o pět
metrí't snížila.
J 84. Po~orujemc li moře, zvláSi jeho hlndinu
ncustále sc promčřlujícť, kde vlna vlnu stíhá,
Illohutné proudy se ttlSti, přilil' s odlivem se
~ttidá, a ptiro~nálJle-li k této H:čné pohyblivosti
a neklidu ztuhlost a stálost pevn iny, nelzc po~hybo\-ati, že již v první době tuUme, kd?
snáze změnám podléhá, kJo dříve a ry~hleJl
se \'y~ine ze sn! polohy, zdali mofe nebo pcvnina. Ptcs to ISak nevyslovme svého názoru,
ale raději ulalujmc o tom, co by asi mohlo
dosa\adní klid nčkterého místa poru~iti a trvajíd pomčr hladiny motské k v}'šce pcvniny
změniti. Vyhloubíme-Ii na jednom konci rybníka
dno. snili ~e jeho hladina. Jak a kde? Snad
jen na místč, kde jsme Iykopali jámu? Nikoliv.
lIladina jeho ncsnít( se jenom v sousedství
dolu, n~\hrž sníti se soudobně na celé rozloze
rybn(]ta. Tota nastane, jen že ve smyslu opač­
ném, naházíme-li do rybnilla spousty kameni tl
země.
Z té pHl:iny n~zdvihne se hladina jen
nad mistcm, kde jsm~ kamenl a zemi naházeli,
nýbrž v~ady, po celém rybníku.
185. Zamě/'lmcž nynl rybnlk s morem. Smíme-li'! Zajisté. VMyt i ono je plocbou vodní,
ov~em že plochou rozměrll. obrovských. I v jeho
oblasti vypolOrujem~. ž~ měn I-li se vý~ka hladiny mohké v krajině jedné, má to v dpěti
změnu vý§ky nejen na území sousedním, nef
na rozloze vdkeré, hladina mohká měn I svou
polohu v)l§kovou, koHsá tak dlouho, dokud
není na ve~kcré jeji roz1o~e rovnováha, dokud
neni vý$ka hladiny všady stejná . SnCH-li se
hladina Illol'ská na pl'. nad naMm stupněm
o S metr~ (obr. 33., 34.), sniff se o tolikéž
všady nn celém světě. Jest to pravda 7 Je-li,
jak to odl1yodn lme 1
186 . Kdyby vznik našeho stupně, t. j. jeho
nad hladinu mol'skou, bylo závislo
jen a jen na propadnutí neboli snižení dna
mol'ského na jeho mčjšim okraji, je zrejmo,
že by podobné stupně byly na celé zemčkouli
podél v~cch pobtell. Net neni jich všady. Kde
jsou, nejsou sou\' islé; někde vroubí břeh dosti
d:aleko, jinde jsou ph-rušeny velkými mezerami,
za nimit v krajinách vzdálených opět \'ystupuji
v podobách rozmanitých a rňzných. O lOm se
pl'esvědl:ime i v oblastech e\' ropsk)~ch. Jit na pl'.
vynořeni
Gtlkic' GcoLocic.
9
,
'l'
'3°
rob~eží
Velké Brit:wie ncb Nčmecka o mnohl!m
nápoučí. Zajtlenle-Ii tam, shled.inlC, že není po
všoohccnťm kles:!.ní hladiny ocranu ani stopy,
na čctn)\ch mfstech poJél pbbtc!í není nik~lc
SWI)I\í'l a kde jsou, leží rúznč vysol\O.
187. Na nčlttcrýdl uzemích zvedá se i nč1tolik stupM nad sehou. Katdý označuje starý
Obr. 1Xl. -
Stupeň
(z\'cdnutý mM!\k)' bteh)- podél
Alten-Fjordu v Norsku.
btch mOi-sk/. Na sClcru Norska rozprostíraji SI.'
velmi dokonale zad1O\1\n"; li osttc ohrani'čené (obr. 35.), dosahujíce až 'j 100 mctrl\ \')'~ky.
Oku jed se zcda vodorovnými, zmči"í1l1e-li je
\'~ak rřesni:!. pf<.'s"čdčíme se, že se obyčejnč na
horním konci dlouh)\ch l.dlil'O mírnč zvedají.
Zhu sta se tam pfihtlzJl'á, že stu pn':, nad hladinou mořskou jen nčkolik metrO ,ysol,é, jsou
siupnč
nitrozemi o ttetinu 'yBi. (ečený rozdil na
I)rosto~u tak nepatrnénl dok.3:tuje, že ~de asi
nčco Jiného pOsobilo nd jen snižování hla4
diny mořské. Jestiť tťž na blledni, že by vSechny
slup ně byly vodorovnť, kdyby se dno moi'ské
bylo propadalo - a že by výSb jej ich i v n1:t4
ných krajinách byla táž. Ale není ani onoho
ani tohoto.
188. Nebe si ni klerak zatajiti, fe alespoň
v prvním okamfiku bude nám poněkud podi~nč
zníti názor; .fe se ani hladina ani mořské dno
nepropadá anif zdvihá, nýbrf fe změny polohové se souM se dějL I<do vSak bedlivě sledovat pfede~lé na~e výl'ody, nebude 'lajistť ani
tímto \'ýrokem překvapen. Spíše naopak. Uh' rdf
v nčm \'íru ve správno"St všech výsledkll ptedchozích. Pochopí, proč se stupně řečené jen
v nčktel')l ch krajinách vyskytují a ne \'~ady,
proč týž stupeň na rllzných místech s\'ého
obvodu je rOzn č vysoko. Prostě proto, že se
území někde zd~ihlo, jinde ne, že se nčkde
zdvihlo vysoko, jinde jen nepatrně. VyzdviŽl!I/ÝI/I
b."elwII nazýváme starý mořský stup" proto
. I
'
~,c je s ofen z oblá~kO pobtefnfch, z písku a
jzoých součástek, z pOvodní polohy v)'šinutých
a nad hladinu mol'skou zdvi.tených.
I ~~: Vlechna pohtdl zdvifená dokazují, fe
na JejIch ú!em{ prOSlíral se druhdy mohllý
bteh a že zvednuv se, p roměnil se v pevninu
.
'
~' souš, Kde ale nčkollk stupnů nad schnu leH,
jako na pf. \' Norsku (obr. 35.), doka7.Uje to,
I
, 3'
te se tamní \uemi u velkých mezidobích zdú·
halo, fe toti! nějakou dobu se zdvihalo,. pak
nastal klid, a opět se zdvihalo atd., t~hkrát,
kolik je slupňO. Doba drčma .obdobfm~ u~a.
"fenA jest o:r.načtnn neboli vYládtena. Jed~l~l
stupněm. Dále jest zjevno, fe stupel'l nCJvyššl ',e
zároveň nejstarM, naproti tomu nejniBí. ne"
mh.dU. NejstarM stupně bývajf obyčejně neJ~.éně
znateln)'; nejost~ejš'mi obrysy vyzname~fwaJl s,c
stupně nejmladM, prostě proto, tt ony JSOU neJ'
déle, tyto pak ien poměrně dobu krátkou fUSivým silám deště, mrazu a \'od tekoucích \T
sazeny, je! povrch jejich neustále ruSí, vy~!uhuJC,
rozpuká\ajC a uvolněné součástky odnášeJI. (Fysikální zeměpis, odstnv. 126.)
! 90. V některých
krajinách pozorujeme. na
velkých územích, jak povrh zemský pomahnku
sice ale stále se zdvihá. V jihovýchodním
Švédsku na pf. sledují tento z:jev po celá des{t~­
led. Postfehnuv~e jej, oz:načili na skalách neJvyššl vý~ku hladiny mořské. Po letech . r o znali že ona místa poměrně značně se ZdVihla,
nad 'hladinu mořskou vy~inula. VySeťt-ujíce peč­
livě odhadli konečně, že pobl-eží tamější bylo
běh~m jednoho století o 60 až 80 centimetrl1
nad hladinu mořskou vyzdviženo. ldá se, že
to výsledeček maličký, nepatrný, tak maličký,
fe jej ani náletitč sledovati nelze, a přec kterak
rosle a vzroste během doby. Považme, že by se
pobl-dí ono anebo nějaké jiné toule r)'chlos~í
tisíc let zdvihalo. Obdr!íme větM rozdíl výškovy,
, 33
rovnajicC se 6 až 8 metrllm. Co! je však [000
let v li\-otě na~1 planety, v němž konec věl­
oosli je počátkem vtčnOSli I
19 [. I tento pfíklad dokazuje nám, fe mofské dno nezdvihalo se jen za dob minulých,
nýbrž že zdvihá se i dnes, slovem, že zdvihání pevnin, jakkoliv je zjevem podivuhodným,
neptlsluU jen minulosti, nýbr! že jako druhdy,
tak i za dohy pfftomné mohutně a ob rodně zasahuje ve vývoj povrchu zemského. Jeho oblastí
nenl ani jedno neb některá území, nýbr! celý
povrch zemč. Leč kdekoliv je, v~ady lze pozorovati, že se děje pomalu. Jako jinde, tak
jest tom u i ve Švédsku, z ~ehož pak dále soudíme, že i za dob minulých nebývalo asi jínal"
že totiž i tenkráte povrch zemský se zdvihal
ponenáhlu, neptetditč, vfce méně stejnomě r ně
a nikoliv skákavě. I když se zdvihati přestal,
stalo se to ro v nčž pozvolna a nepozorovaně.
[92. ~·Io rn iny v~ech zemí poskytují dosti dokladllv názoru, fe dno mořské někoJikrá te změ­
nilo se v souš. NejobyčejněWm a zárovel'l. nejzávdnějMm z nich jsou zbytky ko rálo., motských
hvězd i c, mitek a ulit měkký~ll a jiných moř­
ských :r;vCfat v horninách usazených. Kdekoli a
v jakékoli výšce nadmofské v horninách se objevuj!, vlady poskytují možnost říci přihližně,
ta které doby dno mořské se zdvihlo a nynějSf
své výše doMo (odst. 182.). Najdeme-li tedy
nčkde ve vý~ce na pf. 5000 ln nad hladinou
mohkou vrstvy horninné a v nich mořské zka-
'35
'34
mcnčliny, dokazují nám nU \f3tně , !e území
iejich, druhdy pod hladinou mohkou ponořené,
:tdvihlo se do vfše oné (odstav. 113')'
II. D/1kazy, že di/y k/hy zemské se propadly.
193, Až dosud sledovali jsme vesměs zjevy
dokazujícf jednak, že povrch zemský občas. se
,d\. jh31, jednak že dily dna mořského ~ hlad,my
se v)'zdrihovaly a II souš se proměmly. J ~.né~
protivné pohyby měly výsledek opačný, Jimi
proměnila se pevnina \c dno mořské.
194. Na čelných místech angliá.ého pobřeží
podél Devonu a Cornwal\u vysky tUje se na r~z·
hraní územ í pfilivu a oJlll/u a též za nim zjev
,elmi zajímavý a podivuhodný. Opadne-li t~t~l
za od1i\'u voda, lze na tamním ploc~ém , PISČI­
, ém břehu celou l'adu čcrn~\ch pahylů pozorovati, II nichž poznáváme, prohlednuv~e si. je
bedlivčji, pařezy stromů. Odhrabeme· ft s nI~h
u od nich p(sek naraz(me v('\mi z~hy na tmavý JO
nebo hlínu, a' v nf na mnolstvl oří~ků, ~istí,
včty( tU a onde i na krovky hrouků ano I na
kost{ pozemních zvlhl. Po%.orujeme-li pak dále
patez za pařezem, nepřehlédneme zajisté, t~
stojI ie~tě tak, jak stály, když byly so učás tmi
stromů. T mavá hlfna, kořeny prorost lá, jest pa
trnč starou půd ou, na nit druhdy napadalo
listí, včhf a oří~k ů, krovek hmyzů i kostí. \~~­
\ikýdl zvířat, které pti1lryly byvše nový~1 nanosy, dochovaly se tam nf. do dnes. Ani 011:1.-
mtik nelze o 10m pochybo, lli, ž... pařezy JSou
zbytkem stan:1i.o leso. jsou.
[95 . Jest nyní otázlla, zdali stromy mohly
růsti na nynějSím nalezi~ti řeČen}\ch pah)\lů,·.
Odpověď znl záporně: nemohly. Zmínčn!.' pa·
tezy pffslu~í lísce, bříze, ollí i [\ dubu. O dech
praví zkulíenost, že zanil.aj! vbdy, lule I.ořeny
jejich a rnč neustále stojC \"1.' \od':: slané. Až
dosud nebylo pozorováno nikde, že by za hranicemi motsk~ho odlivu rostly. Proto nelze ani
Ohr. 36. - PrO-tez lesem propadlym.
Jlomysliti, že druhdy b)'lo snad jin..."Íče, že ten_
Ilrále i ve slané vod ě anebo \'. půdě slanou
"odou prosáldé prospívuly. Jestli tedy strom';'
1\1 nerOSIly na břehu, kde dnes jejich zbytky
óhjel"ujt'me, a jestli \. moři nbli nemohly, pak
se zdvihlo buď mote a taplavilo je, anebo snl·
tila se pemina a soudobně s ní propadly se
i stromy na nC rostoucí. Dtrve (odsta\". 188.)
jSlllese:ma\i, že nelze ptijali nd názor, že
pevnina svou polohu měnila, nikoliv vSak
mote. Z t': příčiny poloHme i propadnurl oněch
slro m11 na Hub pevnin~·. Dolmzují tedy j ony.
'1 6
fe blt'h mořský se snito"al a propadal, 1'0tvrzujece zá ro vcrt opak loho, co slupně pohrdn i
dokazují, že totiž bfeh mořský se td vihal. lak
zfejmo, aha tyto zjevy svědče, fe povrch zemský
SI: propadal :1 propadá, zdvihol tl zdv ihá.
196 . UV3 1ujeme-li tro~inku o lom, co lze snáze
vysvětliti a dokázati, zd:!l; 10, fe pevnina se propadá, anebo že se zdvihá, nebudeme se ani dlouho
rozpakovali a prohlásíme, fe jest možno mnohem
snad n ěji dokázati názor o zdvihání pevniny, nd
než o snifovánf hladiny mořské. PHčina zálež{
prostl! v okolnosti, že vlny mofské na povrchu
území propadlého de rozru~u,í 3. smetou, kde
co napadnou, tak ja ko na pf. v našem lese
propadlém zničily a roznesly t nčho vše mimo
pahýly. Slove m, o ny vyplav! a vyluh ujC tal<měř
vSechny stopy po někdej~ím povrchu. Nap roti
tomu zachovalí se témH neporu~{'ně vSechny
účinky moře na ůtemích z mote vystouplých,
jako na pt. díry a jeskyně na stráních úte~1l
vlna mi vyhlodané a. vymy té, nánosy oblázkll a
hlin do vrstev slofené a j.
197. Na. rll:z:ných místech uměkoule bylo
pozorováno a dosud se pot oruje, že mote do
pevniny ponenáhlu vniká. Ve skutečnosti vhk
je to opačně, pevnina propadá se do mote.
Asi 100 čtverečních mil území jifního Gronska
propadlo se za posledního století pod hladinu
mořskou. Skály druhdy nad sou!! strm ící jsou
dnes uplaveny, trčí :z: moře, jehol vlny do jejich boktl bijI. Kde druhdy lidnaté byly dědiny,
'37
úrodné pastvIny. kroul! n)'ní \"Iny. Území fečenl'
propadalo se v~ak pomalu, takmH nepozorovanč,
přítok mo ře zabíral píď za pídi souše a tou
mě rou , jak na ni vnikal, přenášelo obyvatelstvo
svá obydlí ddy hloub ol hloub do nitrozemí.
r 98. O jiných ptfkladech mluvili jsme dtíve
v odstavcích pl'"edchotích. Pfes to vbk vzpome1'l mc si jdtě jrdenkráte na pf. uhelných
plástů. O nich víme, fe za minu lých, dávných
dob rozkládaly se zelenými lesy no. četných
rozlehlých územích povrchu zemského, dále do·
věděli jsme se o nich, le dnes leH na mnoze
hlu boko pohřbeny pod povrchem zemským
(odst. l:n.). Jak se tam dostaly?
199. Některé uhelné ~achty jsou hlubší než
3°0 "'. Všechny sahají k plástu svého útemí
nejmocnějšímu a z nej l ep~ího uhlí. Prohlédneme· li
si vbk na cestě, sjí!děj!ce hchtou do hlubiny,
všechny prokopané vrslv y, shledáme, fe je v nich
ještě několik uhelných plástů v rtlzn)(ch výlkách
a fe se i v nich doluje, ptes to, fe jsou tenké,
mnohdy te ninké a z uhlí špa t nějUho. Uložení
souvrství uhlonosného poro:z:umlme nejlépe, prohlédneme-li si průtez obr. 37. Nu něm vidíme,
fe nejspodnějI! plást uhelný, do něhol šachta
sahá, je pátý \' tadi!. TUf ti vybrali si ho nejen
proto, fe jest nejmohutnějU, nýbrl fe chová
uhll nejtepU, poskytuje jim ťedy ulitku neivět~jho.
200. T o, co ztíme na prl1tezu obr. 37 ., lze
pozorovati i na četných pnWezích uhlonosných
, 38
souvrství jiných obl3SIi V~(ldy sleduJeme, že
[lodi \'ll hodné proplld:\ni 1tsu nebylo náhlé, že
loti! ncpropad(lly se najednou anebo fl.l dl'3
krále, o)"orž ponenáhlu a ča~tčji. !\atdý uhelný
plást byl druhdy telenou plánl, sluno:;em ozarovanou a 1ll0hUln)'mi Slromy a pferozmanitými
kapradinami porostlou. Ano i v pískovci a
II
00
jl
I
Obr. 3i . - PrOlez souvrstvím J.amennouhelnjm.
t plásty kamenn~ho uhli, p puklina. podél ni~ JSOu
vrstvy pošinuty.
\ pistU);'h )fleeh a lupcich objevujeme zkamenělé pně slTOrnU až dosud v poloze puvodní,
přirozené, majíc! koteny ve st:m! pUdě vrostlé
(obr. 38.).
I
'3 9
1.01 Nejspodnčj~í vrslva Je ptirozenč nCJ'
starší (odSl 107.)' Z toho plyne dále, že neJspodnčiM plást byl nejdtívc poMben. Teprve
po nčm vznikly a rOSIly lesy nové. Jeho rosllin·
stvo bujelo na velikém území močálovém Kdy!
se v~ak pMa jeho snlžila tak hluboko, fe voda
\10 nčho vnikla a je zaplal'ila, močál proměnil
se v Jezero ptítoky naplhované, vnáSejlcí do
nčho písek II kal. NánosO ptibývalo, hromadilo,
jezero se Jimi plnilo, vodr ubývalo; jezero se
měnilo v močál. Kdy! se náplavO nahromadilo
lU1ik, že misty až nad hladinu vodnl vyčnívaly,
1.apuslila v nich kořeny květena nOl'á, rovnčf
hujná I'I.lčné plsky, oblázky a bahno skládaj í
HstVy mezi uhelnými plásty. Tot jest onen ná·
plav, nános A opět se dno močálu snižovalo,
I"oda se 1'0 nčm rozlilll. jezerem a naplaven>\nll
nánosy IlislICvým i, oblázllCl')\mi a bahnem po·
notený les na celé rozloze mocnou vrstvou ph.
Inyla. Dčj tento 0l)akoval se zpra vidla nčl\Oli·
kdte, OvSem v různ ých uhelných oblastech
r ůzně. l3uď sttidala se zelená pláň s hladinou
vodnl r ychle, huď I'elmi pomalu, \. dobách totiž
velkých, což se projevuje tim, že někde lelí
moh utné plástl' na mocn)<ch nánosech pískovco·
vi tých a btidličnatých, kde!to jinde stfCdají se
IOliko tenké plásty uhelné s tenkými vrstvičkami
usazenm
Z toho pochodC, že uhelný plást
svědčí dobč, kdy se dno územní buď jen velmi
nep:ltrnč propadalo, buď klidně Idelo, pokrylO
jsouc po celé nain~ močálovit.! bujnou květenou,
'4 '
'4.
102. NaSc
kdcfto pls!(ove.: a hliniti břidlice označuji onu
dobu, kdy dno klesati začalo a nánosy na něm
se ukládaly.
uhelné
pUisty
vznikly
ledy
na
územkh propadajících se. Vznikaly v~ak jen na
oněch, klen! se snižovaly občas, tedy nikoliv ne·
pfetrtitě. Soudíme· li I mohutnosti vrstevní na
dobu , za nit se ůzem! uhelnonosné propadala,
pnll'l nám na pf. SOUI' utví 1000 metrO mohutné,
fe se 10 dálo po věky dlouhé a dlouhé.
203 . Nynf zajisté rOlu mlme jil dvěma zjevům
v kMc umskc:', předně le kilru zemská na r ůz­
ný<:h mlsuch různě vysoko nad hladinu motskou vyzdvifena byla, a ta druhé, fe tolikráte
se propadla, kolikráte se byla vyzdvihla. Avšak
nesnižila se, aniž se zdvihla, aby se nebyla
jdtě jinak změnila
lak, o lom promlu~ímc
v odstavclch níte
111. Dílkazy, že ho",illY krlry ::tlllski jsou
Ofřeseny, pošiuufy a zproh)'bauy.
204. Uválíme-li, že kOra umská byla často
(1 opět jinde, ano j na t~mže místě
snížena (1 později znovu vyzdvižena, nepřekvapí
ntls nikterak, shledáme·li její vrstvy horninné
pošinuty, ptesmyknuty a domeny. Z toho po·
chodí při rouně, fe kOm zemská není složena
jen t vrstev pravidelně na sobě uložených, ta k
3si jak to vidíváme n3 prOřezu cibule, kdC'
0l.>a1 obal obepíná, nýbrž t vrste~ dámaných,
pl'esmyknutých 3 to na něktetém místě tal,
silně, fe mlndM vrstvy leží pod staršími, 3nebo
vysoko nad nimi.
\'yzd~ižena
•
Obr. 38. - Prflfez dilem uhelnonosn~ho souvrství
územ,' Cap.Brctonsk~ho, v n!mi je &edm povrchll
a lohkU luCI. a pfslwvcc; II a c hlínilá btidlice;
u uhelný plast; d vrstva hllny, a povrch zemský.
.':
,.,
'43
205. Ptíli13dll pro f~č~n!E převraty ve stavbě
k~ry zemské je ptehojnč a u!měr všady na povrchu zemském. Jsou meú nimi jednoduché,
snadno rozřešitelné, :lle laky velkolepé, ba i tak
spletité, žt" dlouho 10 trvá a velké námahy II
práce vyžaduje, ne! se podnU některý správně
vyložiti. Pro na~e účely ~šak zvolíme si ne;jednodugí. Vraťme;!: se je~lě jedenkráte k na·
~emu průřezu vyz.dvileného břehu
mořského
(obr. 33- a 34.) Dbejme v prvnf řadě polohy
tamnCo:::h vrstev. Staré lamějšf vrstvy písčité a
oblázkové Idi všechny nakloněny, nepochybně
byly z pOvodní polohy vyzdvi!eny, ale přes to
JSOU jinak neporušeny, soubě!ny. Jest nynC
úkolem pfesvědčiti se, je-Ii ulofenf jejich na veškeré rozlou našeho stupně stejné anebo ne.
Pátráme-Ii po tom, zjistíme, fe stupeň podél celého mořského bfehu neběU, nýbrf fe se na
různých místech
v nhných směrech ztrácí.
Z who plyne, fe zdviženi nebylo všeobecntl,
vSady a na "Sech místech celé proslory stejné
a stejně si ln tl, nýbrf někde silnějM, jinde slabší.
Dále nečini nám OblíU, představili si, že vrstvy
vodorovné, vysoko vyzdl'ižené a na prostoru
mnoho mil dlouhém a ~irokém, nějakým pásem
vrstevným souvisejí s vrstvami vodorovnými,
neporu~enými, tedy v po'\'odním klidu jsoucími,
jrž Idi mimo oblast zdvihem zasaženou. Že
vrstvy pruhu řečeného, spojujkí území vrstel'
vodorovných, vysoko vyzdvižených, s vrstvami
v původní poloze lelícími, od oněch k těmto
ponenáhlu se sni!ují, tedy
nakloněny
jsou, jest
přirozeno.
206. Abychom si v~ak polohu tuto, \'Záiemn~\
vztah a souvislost vrSTev nMežiTč přikladem
zh,ízornili, položme na stOl několik Mtků a
narovnavše je na sebe, rozprostteme je. Mysleme
si pak, že Mtek rovná se vrSlvč horninné, že
tedy naše šátky isou jakýmsi souvrstvím, vodorovnč uloženým, neporu~eným. Nyní vyzdvihnčme
je na jednom l!Onó do výše, ale tak, že se jen
část zvedne, l(dežto ostatek zcela klidně zl'lstane
Ideti. Vidín e, že se šátky od mCsta vyvýšeného
ponenáhlu snižují, až úplně p1ejdou v plochu
\'odorovnou. Podložme pod ně na 1'1. plochý
talft, aby se tvedly na prostote vělše. Zříme,
~e MIky na rovném dně talíte leU vodorovně,
lak jako na zdviženém bfehu, a že se od mísla
lohoto ponenáhlu skláněje k místOm neporušen}\m. Z toho pfirozeně pochocH, že místní "y_
zdvižení, byť i mNo v zápčtí vodorovnou polohu vrstev na ploše veliké a ostfe ohraničené.
není od \'šeho sousedství odsellOuto, j tenkráté
přecházejí jeho vrstvy do polohy naldoněné,
kteréž spojují vrstevní útemí vysoko vysunu tl:
s oním, jež zo'slalo neporušeno, v pOvodní poloze, tedy vodorovné.
207. VSady, kde byly vrstvy na jednom
místě silněji zd~'i!eny ne! na jiném, aniž byly
však zcela zlomeny neb prolomeny, jsou naIdoněny. Uložení toto je podmíněno nestejným
::l nepra\'ideln)\m pohybem, udavším se \. rílz-
I
'
..
145
ných :t růtnýd\ krajích povrchu zemského,
jsouc zjevem teeka. obyčejn)\m. Powrujeme-Ii
horniny uvrstvené v některé krajině, shledáme,
te jen na málo místech vodorovně Ide, obyčejně jsou nakloněny, někde silně, jinde velmi
mrrně "y~inuty.
Z toho pak soudíme, a to
oprávněně, fe usazené vrstvy po ... rchové nebyly
:r. mott' jen vyzdvifeny, ne! i drovci'! nepravidelně a nestejnoměrně zproh}'bány.
Obr. 59. -
Nakloněné
V některých krajinách nalétáme rrstvy tak silně
\'ytdvifeny, fe stoji na hlavách, to jest fe jsou
kolmo na rovinu vodorovnou, fe totif stojí vedle
sebe, lak jallO knihy na prkně v knihovně (obr,
~o.).
Vrstvy v poloze oné ulofeny býti nemohly. Stojí-li na hranách, jsou v polote nepfirozené, jmenovitě ony, které pozorujeme.
Jsou! produkty vod tekoudch a stojících. O ohou
víme, fe U8atlljC své hmoty na územích buď
zcela plochých, buď jen velmi mírně nakloně­
ných. Vrstvy takto vzniklé letí pti rozeně vo-
vrstvy horninné.
208. V kamenném lomu, jej! jsme dříve na·
\ldvili (odstav. 104.), jsou \'rstvy vodorovné.
V jiných lomech shledáme dak, fe je tomu
jinak, fe tot;! vrstvy neleží jen vodorovně ne!
i nakloněně. Na pf. na obr. 39. \'idíme, že
HSI ... y v pravo jsou silněji nakloni!ny než v 1e\'0,
že jsou silněji zdvifeny, anebo co! jest totofné,
fe se levá polo\'ina hJoub propadla ne! pravá,
Obr. 40. - Kolmé vrstvy horninné.
dorovn\'. Z té př"lčin y Jť'st poloha vrstev usazených kolmo stojCcích neboli na hranách,
hlavách, vrstvám oněm cizl, slovem, nť'pfísluSí
jim. Do ní dostaly se změnou, silou nějakou,
je! je z pňvodnl poloby vyzd\'ihla a do polohy nové, jim neobvyklé a pňvodu jich cizC po·
stavila.
!ieik;c, Geolocle
'4 6
209, Ale to nť'of jdtě "Se. Rozprostfemd
jednou naše MIky na stili (odstav. 206.)a stlačujme je s obou Slran. Prohnou se II dhyby (obr. 41.). I vrstvy zffmc do ;táhybd podobných složeny, jen tl.' do záhybd poměrně \'1."
likých. Byly do nich slo!eny, když uchváceny
byvše silou z; pOvodní polohy se vyliouly a
do nové kladly. Na obr. 42. pozorujeme tv rdé
jdtč
totiž S.liliy jsou stejllc tntlé. 'I\nlost a mckkosl
je tu rozdílna. Vntl} jsou i po léto str;ince
velmi rozmanity, n~llteré jsou meliké a ohebn~;,
jiné tvrdé a ktehké. Ani měkkost, ani tvrdost
hornin nám však dnes nevadí. Umímeť i t\rdé
horniny tak dohře prohýbati, )al;o měkké. Do·
Obr. oll. - Sátky, tlakem ",oh"b,"i.
horn ino!! vrstvy silně zpf(lh)\bané a jalloby do
sebe posunutť, jet čin' dojem MIkO. do záhybů
složených. Ovlcm [uMme zárovch, te jen tlak
Obr, ,12. _ Pohled na vrstvy zohybané.
obrovský byl s to, aby je do záhybů složil.
T laku onomu nevyrovná se žádný, který člověk
svými nepatrnými prostředky vzbuzuje.
2 10 . Pti tomto výkladu a porovnánf, k němu!
jsme poulili s prospěchem MIků k vys\'ětlení
slohu \'rste\'nfho, je jeden rozdíl nápadný. že
vede-Ii to ~Iovčk, tlm snadněji dovede to obrovský
11al., po.soblcf na dechny vrstvy v kMe zemské.
Jako my šátl;y na jednom místč zdviháme
anebo stlačujeme $ bokO., tak zdvihá a prohýbá
i obroV$k}~ tlak vrstvy nejmohutnější z hornin
'4 8
'49
nl:jtvrdSfd1 3.
záhyby.
skládá
je
uvnitf
kury
zemské
II
211. Zhusta p"fesahuje toto zprohýbání i hranici, po ni! vrstva je ohebna; pak tato puká a láme
se. Tím nnikaje lomy, pukliny, skoky, podél
nich! \'rstvy se po!inujf buď naho ru, buď dolů,
propadávajťcc se.
Velmi pěkně z~elelnou puklinu \·idfme na obr. 37 (P), na p ruřezu to
známého nám souvrstvf uhlonosného. Podél
A
Obr. 4ft -
,
.
,
I'rQfe:t horninou vyvfelou, do puklin y
v kOře zemské vniklou.
oné pukliny vyzdvihly se \' rstvy na S', ran č jedné
a s nf!i ly na str a ně protčjM. Podobllá po~in ul í
vrSlel'ná jsou časta, jim i je celý zemský povrch
takřka pron iknut, jestiť jakoby protká n sítivem
puklin, trhlin a skokdv. V této okolností, v těchto
poruchách kdry zemslté, záležejí hlavní příčiny,
proč mnohé doly tolik nesnázi horníku činí,
proč se mu v nich práce tak :thusta ztHuje,
V dolech, :tnázorněných průře:tem obr. 37.,
musC se smč r o:;hodeb bč!fc{ch ihned změniti,
jakmile Mrazí ho rn lci na puklinu (P). U ní
preslává uhelný plást, II levo za ní ncnl po
něm \I téže lIýsi ani památky. leU 'lýk
'112. Na dost i četných místech bylo pOtorováno, Je rouavené horniny vyvřelé byly do
puldin vtlačeny II le proniknuv~e jimi al k po\'n;:hu zemskému se prodraly. Nn pnltezu obr. 43 .
zHme dl' ě pukliny proslupujícf vrstvy horninné,
je! dčll ve tti oddíly A, 8 a C. Vrstvy řečených
oddlhl nelell v polo~e pdvodní, nýbrž v jin!!,
v druhotné, změnčné. V levé p u k lině (l) vy·
stoupila hmota vyvřelá dosti vysoko, leč níte,
ne! v pukl i ně pravé, kam jí vniklo mnohem
více. Vyv řelá hmo ta pukliny pravé odd ělila sou
vrství B od C podél celé vý~e, uzavřela dvěma
ram eny kus souvrství B a prodrala se až na
povrch zemský,
IV. Vznik hor.
:1 13, J','lluvlvá se obyčej ně o "věč ných honich". jakoby ji! byly od prvopočátku, od prvnfho okamfiku, kd y svět vznikl, a ne:tmi!ni!ny
:tůstaly až po na!e dny. A vě ru, nelze popř lt i,
!e působl.li něco na nás starobou, jsou to :ta·
jisté hory. Okolnost tato spjata pak se :tkuše·
n051í, !e na horách, pokud dějin y a lidské
podání do nlinulosti jde, velkých změn pozo.
rováno nebylo, že člověku jevily se v!dy stej-
'5 ,
1;0
důkaz nad jiné přes\·čdčiv)\ a zál'ažn)\, nenechá·
vající nás ani okamlik na rozpacích, sprá vn}l.\ j
je názor, le pohotl a hory nejsou na povrchu
zemském od prvopočátku, nýbrž že moře před
\čl;y boutilo, kde my dnes I' jejich horninách
zkameněliny hledáme a objevujeme, vyrátrme
a zkoumáme, ať již je to v horách sebe vyUfch
a mohutnějUch, ať jen na osamocených chl\:mech a kopcich.
:l16. Kopce, navršené z hornin motem ulo·
žených, I'wikly nějakou silou, kteréž bylo nezbytně třeba, aby vrstvy druhdy hluboko leHcí
vyzdviženy byly na vysoká temena horsl;á.
Jakou silou, o tom jsme se již zmínili (odstav.
169-172.). Označili jsme ji jako výsledek ponenáhlého ochlazování naší planety, což svraštění kůry zemsl\é a obrovské napietí její po'
vrchu na četných místech I' zápětí má. Kó ra
7.emsJ.6. na povrchu pullá, horské hřbety podél
puklin vyvstávaje, uzav{rajíce velil,á propadlá
úzcm{. Hřbety tvoN pohoN, naproti tomu vy·
plňuje voda oceánu propadlé oblasti. Pozoru jenle-li dobrou mapu, není nesnadno označiti
na ní na celé zeměkouli t. zv. tdrll zdvi"u.
NejpodivuhodnčjM sousta\'ou dhybů neboli zdvihem, do nicht povrch zemsl.ý jest na obrOl'ském
území složen, je bel: odporu dlouhé pohotí táhnouc! se podél celé pevniny Americké. Tam
sledují v téže čáře l:dvihu ró~né hřbetl' Rocky
.\lountains k horským Mbetúm sttední Ameriky
druUc! se l.u Conliller.1m a Andúm. Jiné, le~
ll) ml, takov)\mi, jako jsou dnes, ustáJil se o nich
n:hor, považovati je za prat~ar ~tavby pOvrdlU
n3~ i planety.
214_ V d~ÍI'ěj~ích odst:t\-cích naučili jsme se
mnohému, co svými poxnatky upozornu;!.', že
hory jsou skl' starli, alc nikoliv od prropočátku
nniku země neroru~("né. I je lze ~ledo\':Hi n:t
\'~\\'ojcrisné dráze až ft oné době, kdy jich
na povrchu zemském vůbec nebylo. Otáže-Ii s('
nás někdo, jak je možno vědomostí těchto dosCd, odpovCme mu, že jen '1 jen zkoumáním
hornin hory skládajfcích. ])th'l' jsme se dovědNi,
jak kamení své dějiny vypra\'ujť'. Nyn! pok ročme
dále a otažme se hornin, co umějí o vwil,u
hor pOI'čdlti.
I!
,
215, Zkoumáme-li nčja1(é pohoH, pi'es\"čdčímc
se záhy, že je složeno z hornin pi'íslu~n~<ch
nělacré sllup;ně z na~ich tN velkých slwpin,
1.husta 'šall i \'~cm spolcčn~\ch, Obrovské díly
ptcI'lUné \čt~iny pohoN jsou z různ)\ch druhl!
hornin uI'l'Stl'en)\ch, jal; pískol'Ců, slepencó, y(\pencó a jin)\ch, Od tlffl'čjSka dme (OdSI3\', 75')'
t.e řečené Jwmení b~'lo jen pod vodou uloženo,
četné i pod hladinou mořskou, Pochybujcmc-li
o tom, přesvědčí nás ncz\'ratně čctné zbytky
mísek a ulit měldl)'šů, zb)'tlt)' korálů, mořsk}<ch
jefolck o. jiný..:h mořských zrftat v nich uzaI'řené, je! I' jejich Hstl'ách, mnohdy i na temenech nejvyS~ích hor nalézáme a kladivem \'y*
doukáme (odslav. 145,), Jak zřejmo, jest to
I
I
, 5'
menM záhyby jako na pl'. hory Al1eg:lny
'53
rOl-
proslCrajC se ve východních Spojených státCl;h,
V Evropě běH čára zdvihu ptes celou pevninu
vysf1ajCc odnofe llohočné do tří různých smČrů.
Z Pyreneí táhne se do Alp, odtud vyt\"oti\'~i na
jihu Apenniny \'ine se na východ skrl; Karpaty
a Kavku 3! JI(~ Kaspickému moři. Na prolěj~ím
bl-ehu moře tohoto vystupuje opět, proniká ,\sii
,'e dvou smčrech, z nichž jeden jedno rameno
obrad na jihovýchod II skládá obrovskou 11;malaji druhé jde na východ ptes velikou asijskou vysočinu nf ku bl'ehiim Tichého oceánu.
Jsou-li řečené obronké horské hřbety II pohoH
skutečnými výsledky ochlazováni a S\Ta~ťo\"ání
se zemč, chápeme zajisté, že k obrovské práó
té bylo z3potrebC sil rovnč! obrovských, neboť
jenom jimi mohly býti pcvné, namnozc tvrdé
horoinné vrstvy na mnoho tisíc mil dlouhé a
mnoho tisíc metrd mohutné tak zprohýbány a
do záhybd složeny, jak 10 v~ady na oněch územCch shledávrlme.
217 . Zcmč našc ochlazuje se od svého vzn iku
ncustále, její povrch svrašťuje se tedy rovněž
bez pfestánf, z čehož plyne, že i hory za r llzných dob "wildy, proto i rilznč staré jsou.
Téhož úsudku dojdeme, pozorujlce zběžně hornin)'
hor. Zkoumáme-li vb-k Iro~inku bedlivěji, pře­
svědčíme se, že táž hora za rllzných dob vznikla
a se navr~ila, že na pl". jeden její díl d.hno
již uložen hyl, než druhý tI'otiti se začal.
2 18. P ~edstavme:!: si nějaké SOUHst\"Í hornin
usazen)\ch, n3 pl". z pCsko\'Ců, s1eJlt'nců a btidlic
hlinitých, tedy z hornin drfvc námi popsaných,
jež bylo nt! dně mohkém ulol:eno. Hornin)' letí
vodorovně na sobě (obr. 44.). Na některých
místech b)'ly jim podmfnky tak přízniv)", ze
mohutnost jejich na 1000 III vHostla. Je pravdě
Hlmi podobno, že ležely dlouho neporušeny.
I>řcdpoldádejme, I:e SOUI'rstd naše je " někte­
rém rněkčCm dne kůry zemské, na nčjt sou·
sednC pevnějM díly s proti lehlých stran tlačí,
,
Obr. 44. -
PrQfez souvrstvím horn in us.azených,
v moti
vodorovně
uloŽen)'ch.
jakmile sc začnou projel"ol'ali v)'sledIIY svrašťo­
ICmí hmoty zemské. Tlalt propadajfcích se ůzemí
soudnCch pllsobf na souvrství dosud vodorovné
tou měrou, žc je nahoru tlačC a do záhybll
sldádá (jallO na~e šátky na our. 41., když
jsme jc podobně s bollu smáčkli. Obr. 45).
Na týž zpllsob vznikají horské Mbcty na povrchu zemském.
219. Jakmile sc octne na \'zduchu horský
hřbet složený z hornin usazených (A), druhdy
vodorovných, nyní však whybaných, ihned je
kořistí různ)'ch sil, které, jak dří\'e jsme se učili
(Fysillálnf zemčpis, odsl. 126-142.), jeho 1'0-
•
•
'SI
'54
I'reh neus tále rozru~lIjí. Vzduch, mráz, dt'M, prameny 3. mořské vl n y, IO( jsou neupros n í niči telé
kopell. Napadnou je nellprosnl' ihned Jakmile
se z vl n mořských zvedly, pusto~í,e neustále
jejich povrch. Z p()čátku Tyjí do nich brázdy
měl1.é a úzké, později hlubš! a ~irM, které! po
tisíci letech \UOSIOU na údolí ~Iroká a hluboká.
Co se loto dálo, 5]113cho\'a\ déH a tekoucí "oda
\-šechny uvolnčné kaménl.y , odn ášejíce je d o
pOlokň :lnebo alespol'l do poloh niBíc h, kde je
do vrstev ukládal y, tvofíce takto mocné ná nosl'
na okr3jích sI3rých hor ni n (ob r. 4)., A) .
zdviženy byly, než se vrstvy souvrství B uklá·
dati poča l y, a za tfetl, fe po vzniku SOUI'rs!vi
li celé Úze111! st' opN zdvihlo, tuk že i vrstvy
li druhdy pod hladinou vodní uložené na po,
vrch vynikly a v soull st' změnil y.
PrOh~ z pohofi ze souvrství do záhybl"l
A záhyb}' vznik lé pfe<l uklád á ním se
Obr. 16.- - PrOřez pohoří. jehož sOUl'rství A bylo
dtíl'c vyzdvifeno než ~oul'rstl'l B a toto nef sou·
vrství C.
Obr. 4il, _
8101.co{;ho.
vfS'ev
B.
220 . PrMcz obr. 45. ;1 všechny jem u ]10dobné umotnují 3 1 espoň ptlbli!n\! urči ti , j(l k
sturé lueré hory JSou . Opteni o ně, t vrdí me
zcda bezpečně a op r:ívněně: předně, že byl a
doba, kdy ani llOpdl ani pohoN na povn;hu
zelllskélll nehylo, nýbrž I,d y vSad~' , kde pohotí
dnes jsou, rozlévala se d ruhdy voda, v ní! usa·
zeniny se uld:ídal y; za druhé, že kopce a ho ry
slotením Hstev v záhyby vz n ikly, a sice !e
l' rSlI')' souvrství A dříve z polohy plh-odní I)"
221 . Volmef nynl zúm yslně takový pnUez
pohoře, aby na něm bylo zř('telně
znáti vrstevnl sled, a sice takový, jalI jej znázori'luje our. 46 . Uzříme, fe souI' rst\'Í A bylo
dfíl'e uloženo, ne! se I'rstI'y JJ ukládati začaly.
Mimo to spozorujeme, že i souvrství C bylo
z plll-odní vodorovné poloh)' vy~inulO . Z toho
nčjakého
plyne, že ko pec nebo pohořf, z n ázorněné pn\·
fezem obr. 46., za tH dob nhnč po sobč jdou·
cich se zvedal neboli navršova!. P rvní období,
nejsta rše, nadeMo, Ild)'f souvrství A uloženo
bylo, druhé, ml a d~í, začulo po uložení vrstev B
a koneč n ě tretl nejmladSf po uložení souvrství Ci
tenkráte I' ynofily se i tylO vrstvy na soull.
22"1. Tot jest zpl1$ob, jak věk pohotí a vrs tev
iej ich ptíb l ;žnč určujeme. Shledáme-Ii tedy \" nč·
kterém pohoN nebo na některé hote, že tamní
,,6
'57
pal. Šumava, Krkono~e, Rudohorí, Ceskomoralská vysočina a Tatry.
22;. Ale ie~tě i jiný zjev rovnčf. podivuhodný a dl'lle~itý lze vypozorovati prl'ltezy pohoři, jak jsme si je na obr. 45. a 46. načrtli.
SOUl'rst\'Í omačené písmenem A uzavfrá v sobě
tadu nejstarUch vrstev horu naši skládajících.
Kdoby se vSak domníval, tl' slar~í vrstvy všady
Idí níž nd mladM, m)11il by se. Ostatně měli
jsme i my již dvakráte ptíležitost p~zorovati,
že nejstarší vrs tv y byly vysoko vyzdVIženy, že
skládají nci\y~M temena a hřbety i nejvy~Sích
l1(\r. P i"ípady tyto množí se za zevrubného studia
hojně, ba místy velmi značně. Sejdeme-Ii v~ak
na svahy kopcO, kde vrstvy klidněji leH, pře­
s\'\:dčíme se, že starší vrstvy mladší skutečnč
\'šady podkládají, jak to zříme na našich obrázclch, kde starší souvrství A mlad~! souvrství B
podkládá.
226. P ovrch zemský zvětrává neustále na
celé své rozloz('. Nejsilněji v~ak v pohoNch.
Zvětráváním mění se podstatně během dob po\"Cch hor. DéSt a mrál; jsou hlavními a podstatnými činiteli zvětrání. Prací jejich skrytou
ale vydatnou pubj! ostré hřebeny hl"betl'lv horský.:h otupují se hrany a osttC skal. Ony drobí
svahy' a stráně, hloubíce do nich járlty, rýhy,
brázdy, sluje, jcf potoky ve žleby, řeky pak
v hluboká a ~ irol.á údolí rodiřují. Stará povrchová plocha zdvihu zachodvá se sice, ale
rozpadává se zmíněným rozru~ováním a pusto<
I rstvy do záhybll složeny anrbo na hlasy postaveny jsou, tOli! že kolmo sloji, víme bezpečně, le byly z polohy pdvodnl vyšinuty.
Leží-li pak na okra jkh území hornin těchto
anebo i jinde horniny jiné, dokazuje jejich pNtomnost, le horniny ony dfCvc byly vyzdl,jteny
než se tyto tačaJy ukládati.
223_ Povedlo-li se nám \'y~ettiti y rúzn}lch
zemích, jakkoli" od sebe vzdálen)'ch, totéž souvrstl'f, na pi'. když pfcsvědčili jsme se, že souvrství A a Bobr. 45. tl. 'lG. je jak II Anglii,
tak i II našem království, nečiní nám od onoho
okamžiku valných obtíH, máme-li přesně stanoviti relali."ní stáří ostatn{ch vrstev. Je-li (am
někde hora, majíd vrstevní sled, jak jej obr. 46.
znázori'l.uje, a je-li jinde II jiné zemi at v Anglii,
Polsku, ocb Rusku, hora jiná, j~jft souvrství
zachyceno je obr. 45., soudíme, fe hora ona
mladší jest než tato, anebo jinak řečeno, že
byla dřlve ~dvižena.
224. V následující kapitole se dovíme, jak
geolog tečen)~ "rste\'ní sled hornin v nlzných
zemích určuje a stanoví a jak státC vrste\' zkamenNinami vy~ettuje a odhaluje. Zkamenělinami
jest možno zcela ptesně ro~hodnouli, která pohoří jsou nejmladší a která nejstarM. Od nich
jsme se dovědčli, že na pf. obrovské alpské
pohotí, čnějící vysoko :r; evropských rovin, je
mladší, než četná nízká pohotí středoevropská,
jmenovitě ne! naše hory ve středllfch Cechách,
I
,
I
I
I
159
šením takmčt v- nekonečné mno1.std htbetu a
údolf.
227_ Výsledná pr,ke zvčtr<Íní na povrchu
zemském, pokud ji lze posttehnouti a odhadnouti,
je obro\·ská. Ona ta!,tk;\ pterodila vncj~í haf
a ráz velik~\ch rovin, \)l~in a whulovitých území,
rozryv~i je hlubok)'mi zj1'ezy, Ueby, koryty ;l
Obr. 47. - Pohled nn tabulovité územ! rozbrázděné
údolimi a Žleby, teka-mi vyluhované.
údolími v pohotí. horské hřbety a ojedinč1é
kopce a chlumy. lal. si vede a jak asi \'('Ik;\
území mčnila , pčknč znázorní nám obr, 47. Na
nčm zříme krajinu z mohutné vysočiny tabulo,ité ve Španč1sku. Je prostoupena hlubok)'mi
údolními brázdami, rozšitujfcísni sc tou mčrou,
jak vodnl proud je protékající mohutn! a od svého
I
rnmene ke vtoku se bH!!. Údolí se rozšitují a
prohlubuji. leč zároveň tím ubývá území mezi
nimi rozlo!en~lch, která! zužujíce se v horské
hřbety se mčn! a pl'lčnirr.i žleby a zářezy v oje·
Jinčlc.l kopce se tmli. Soudobnč vbk splachuji
a rozrušují dé~t, sráfky, ron a potůčky povrch,
odmBejl drt, zmen~ui!ce neptetditč vý~ku a
objem jejich. Příkladů o mohutné činnosti těchto
ru~iteh\ povrchu zemského je i v našich če­
sk)'ch zemích hojně. Nejsilněji projevuji se dnes
,. severnkh Cecháeh mezi jifnim úpatím Krkonoš,
RudohoHm až k jižnímu Labi na celém tamním
území písko\'covém; leč i zde dosahují míry
největ!f na oblasti t. zv. Ceského Švýcarska.
Z Moravy npomenuty buďte! Chříbčcí hory 1.
Karpaty, na stranč uherského Slovenska malebné
sl,ály Sulovsl,é. Jinde v Evropě II v jiných di·
lech světa je rovnčf pfUdadů mnofstv{ veliké,
z nich! si zde jen pfipomeňme velikých Gats
v Indii, tabulovitého kopce v Capu a pověst­
ného území kaňonů v západní Americe,
228. Sny vyhlodavší za minulých dob a zanechavší mezi nimi htbety horské namnOle rOltrhané jsou i dnes nepfetrlitč činny. Rok od
rol(O zanechávaje po sobě mocné stopy, jichž od
let Jlosledních bedlivčji si v!{nláme než druhJy,
Stačí-I i nám jen pohlc.ldnouti na nějaké pohoří,
abychom \·čdč)i. že bylo podzemním pohybem
,)'zdvifeno, tož p1'eo: jen poznáme. pOlorujíce je
pečlhč, te rozmanité jeho pOI'rchové tvary se
zdvihem nemají mnoho společného, nýbrž te
• 60
byly teprve později po zllvižen! těmi!e silami;
de~těm, mrazem, potoky, ledovci a ;. vyhloubeny,
vybrázděny a vyluhovány, kterťž i dnes pO\Tch
zemský neustále a neustále rozrušují.
V. Jak hOrllil/JI luiry zemské dijilly země
vyprol'ují.
229· Ptipravuje-li se dějepisec naps~ui dějiny
své umě, stará se pfedem o to, aby poznal 3.
obsah si osvojil všech starých listin kdekoliv
ro.l:troušen~'ch, je! by mu objasnily nhné záhady
a pf(činy pfcrozmanitý,h ud.ilostí, o nkhl mu
hude později v jeho dlJe psáti. Proto prohlédne
si zevrubně deehny staré listiny ve všech domáclch archi vech a knihovnách, dále vyhledá
všechny knihy tl spisy pro něho rlňlefitť, jak
vyti~těné, tak i rulwpisné a po pl'fpadč vypíše
si z nich nčlueré statě nad jiné ddležité. Neuspokoje-Ii i tento materiál pečl i vě sebraný, nevysvětliy mu yše tak dokonale, jak si toho přál
a fádal, zaiede si do zemí sousedních, neleni
odebrati se do ciw~ems!ta, by i tam po starých listinách, pramenech, pátral, je studoval a
jimi, tOlit obsahem jejich rdzné záhady objasnil
a \·ysyětliJ. Teprve po těchto pradch ptíprayných, zdlouhayých a. úmorných shrne yšechny
SYé výsledky v !-ouv islou řadu. Seskupiv je,
rozpřádá je y nepl'etržitý lOk plynného vypral'Odáyných, památn)lch událostech. Velmi
vane
zhusta dOSed syého cne, ukončiv dno, je ne-
°
.6 •
spokojenějM ne! byl dNve, pátrá dále, shromafduje materiál noyý, ~kušenosti noyčjSi, snaže
se usi[oyně, aby jimi yysvětlil, vyložil záhady
dosud nepl'estupné. Ale přes všechnu usilovnou
práci zanechává po sobě mezery, namnoze veliké, ano i nepřeklenutelné. Zanecháyá je proto,
fe nedochovalo se četných listin a knih, jet by
mezery v loku dějin zacelily. Z týchže pNčin
nepodaN se týmfe snahám, lépe objasniti četná
dějinná obdobi jiných území a národíl, ne! jak
se dosud povedlo. Proto nejsou dějiny všech
období stejnoměrně yyče rpány a stejně doMe
známy. Jsou i v nich mezery takoyé, které ani
nejhorlivějU dějepisec nevyplní.
230. T o, co jsme právě řekli o dějepisci,
možno zcela opnlvněnč říci i o geologoyi. Ně­
lwlik my~lenel( v odSl. 39. Iyslovených a čelné
zkušenosti, sdělené se čtenářem za nhných dob
našeho yýkladu, svčdčí hlasnč, že i země své
vlastnr dějiny nlá, tak jako národové ji obýyajíd. Cinrme zcela správnč, poldádáme-li geologa
za dějepisce zemČ. I jemu jest neunavně sbírati
yšechny ddkazy o změnách, sběhnuvMc h se na
pOI'rchu zemském, sesllupili je tak přehledně a
účelně, aby z úhrnného jejich obrazu hyl zfejmý
oncn velkolepý pochod zjevo. vývojepisných od
prvopočátku at do dnes. Jak patrno, úkol to
nejen vcl iký, než i z(\rO\'ei'l \"(.'Imi nesnadný.
23 I. Odlcž;tost, jakou majl listiny, nápis)',
mince a knihy pro dljepisce, takovou majl ka-
,G'
meny pro geologa. Uu.\'Írajít v sobě všechny
cenné a nezvratné dOktu;y, b1::1 nithf se m~
obeiíti nelze. Ať jich nalezne na jednonl místě
Jakkoliv mnoho, všechny pečlivě sbírá, ptirov+
návA k oněm, je! byl jinde, za jiných okolnosti objevil. Aby nezbytné práce tyto neus:ále
mohl prováděti, cestuje od mlsta k mCslu, zkoumá
vclil,á území. Nedostává-Ii se mu pHldaJl1 porovnávadch, jde do ciziny, tam, kde jsou. Ovšem
i on nad U na oblíte, jmenov i tě na mezery.
\zdorujícf píli, námaze dlouholeté a přesvědčívá
se, fl.' je nic neodstraní nczacelí. Neboť i horniny, jak jsme se dHvc dověděli, hyly na čel­
ných mCstech zcela rozndeny a odplaveny, že
po nich nezbylo témět ani stopy. ZmizeJy s povrchu zemského, tak jako dr:ahocenné knihy,
Slun: urchivy, města a n'1zni národové. Proto
i geolog, peše za dosavM\ních poměru dějiny
Umě, neposkytuje dějin ůplných, do \' ~cch po
drobnosti propracovan)\ch, nýbrž jen kusých
Ale ptes to jsou přece jen vele~ajímavé. U~a·
vírajít ostrými obrysy nastíněný obra~ našeho
svčta, naší planety, jej í pevnin, moN, pohotí,
tek a jeter, \'ypravujfce nám ~árovei'l o vymře­
lých tvftatech a rostlinách, po celé věky povrch
temský obývavších, a o jitřence pokolení lidského, kdy první člověk nad své okolí se
vyšinuv z ačal zasahovati v běh věd svého
okolí, rozšiřuje odtud svou oblast vMy dál a
dále, af objal mohutným rozmachem celý povrch země.
16 3
2]2. O nejstar~ích dobách dějin naSi ~cmč
nevykládají horniny nic určitého. O nich čer­
páme dosud v~echny vědomosti ze studia o slunci
a hvězdách. Vedou nás k nálOrU, tl' slunce a
umě a všechna ostatní tčlesa nt-beskii soustavy
sluneční byla druhdy hmotou plynnou a žhavou
rOzměrů obrovských, od níf se zemI! a všechny
plan.ety obíhajíd kolem slunce ponenáhlu odloučily, af z ní konečně zbyl ve , ttedu zbytck
cl.ndnl slunce. Kdyf se zemč od slunce odlou~
člln a samostatnou planetou ustálila, byla i její
ve~kerá ~mota žhavá, asi taková jaká je dosud
na slunCI. Teprve po dlouholetém vych/alOvání
ztuhla na pOI'rchu a v~nikly horniny, které se
během dob tak v)'tváfily, jak je dnes vhdy ve
svém okolí a i jinde na povrchu zemském nacházíme. Přes to, že IIdy horniny do minulost i
n~šC pl.~nety hluboko jdou, neumčjí nám počátek
JCJí dějin vyložiti.
233: V p;cdchozíc.h odstuvcfch dovědčli jsme
se, že I l~aml11ky umějí alt"spoi'l kousek dějin vypravovati, že v~ak vrSIVy horninné bohatU obsah v ~obě uzavírají. Tak jsme \'yčetli na pf.
z h?rmn v otevřeném lomu, fe dno mořské af
na Jeho úterní zasahovalo, le mnOlslvím všehkt ch zvítal ~!iveno bylo, jejichf znytky v hormnách lamějšfch ve vrstvách jsou uloleny (odst.
113·-;- I 16.). Dále vedlo nás rašcliniSl1! po stopách Jezera dávno zmizelého, po jeho! hladině
prohánčl i se naSi pfedkové v neumělých člu­
nech (odst. 124.-137.). a konečně uhelné plti sty
•
I
,
,6,
'"
vzbudily v nás ptedsI3Vu o bujných nekon~čnýeh lesích, které druhdy na povrchu zemském
se zelenaly a jeden po druhl'm 5 povrchu zem·
ského mizely, propadajíce se do hlubin kůry
zemské (odst. 198.-202.).
234. Leč v~echny řečené výklady a jim podobné, ae ji! odná~jr se k jednotlivým vrstvám
nebo souvrstvlm, jsou jen drly vSeohecné země·
vědy. A je zcela přirazeno, fe je ona dm proh[oubeněj~{ a na pevněj~{m záklodč založena,
čím pečlivější je výklad jednotlivých její oddilO,
::I čim propracovaněj~f jsou.
235. Zákon O UVrSlycn[ nám praví, fe nejspodnějH vrstva je zároveň nejslar~í (odst. 107.).
NejspodnějU vrstvy neznáme. Až dosud vnikli
jsme do kůry zemské poměrně nepatrně hluboko.
Nejhlubší Jachta je Vojtěšská v Pffbramských
dolech t t 18 fil hluboká, nejhluMí vyv rtaná díra
v Parušovicich v Pruském Slezs!lu 200) m.
Ovšem, kdyby v~echny vrstvy lelely vodorovně,
t. j. kdyby byly v poloze pih'odní, byli hychom
nuceni pOtorovánl s\'á omeziti jen na poměrně
slabá sou vrstvI povrchová. Leč Iltevraty v kOte
lemské, namnoze obrovské, lměnivSi polohu vrste\'
do značných hloubek, proklestily nám cestu hluboko do kOry zemské. Prevrllty nitrozemskými
jsou vrslvy 1 pOvodní polohy nejen vylinuty a
k ní nakloněny, ne! i, jak vlme, lohýbány, zlámány a buď dol 0, buď nahoru poMl puklin posunuty (odst. 204.-212., 21).-225.). Proto
zHme na četných místech nejen svrchnější vrstvy,
I
~
I
ne! i vrstvy spodní a staré, které bychom tam
la obyěejných okolností neuviděli. Na oněch
mistt!ch vynikají vrstvy ze země zapadajíce od
povrchu buď mírně, buď rázně. Jejich východy
kupí se k sobě jako htbety knih do řady poSla\·en)lch. (Viz obr. 39. a 40.) Ptevraly rečené
odhalily vrstvy, nacházející se za oby čejných po .
měnl teprve ve hloubce 1000 a! i vke metrů
pod povrchem zemským. Kdyby jich bývalo nebylo, lefela by zmíněná souvrství hluboko v kMe
zemské, kdežlo dnes mnohé z nich skládají
Mbety pohoH a i temena vysokých hor (odst.
225). Jim děkuje geolog v první tadě, !e ho
ušet.hly námah a starostí, hloubiti šachty, ahy
v nich mohl pořadí vrstevné sledovati a. zkoumati a vysvčtliti jim sloh krajin. Jde-li mu o sloh
vrstevní, pak není tteba jiného, ne! pečlivě zaznamenati, co na povrchu vypozoroval. Došed
toho, vi ptesnč, který díl dějin jeho územi je
mladší a který starší a ne;starU.
236. Kůra zemská, pokud
I'fevážnč t hornin usazených
ji lnáme, je složena
a ústrojných. V horninách těchto jsou nejbohatší prameny dějin naSi
le~~ uzavteny. Kdybychom vlechny vrstvy po10!lh. na sebe v 10m potádku, jak vznikly, ob.
ddell bychom souvrství pravdě velmi podobně
asi 4 míle mohutné. Tot jest ona knihovna že
které! je všem vyva!ovati a čerpati geologické
vědomosti. kdo.! zamýšlejí psáti nebo plší dl!.
jiny naU země.
,67
,66
'237. Mimo sled I'rstt.'vnl má geolog jeStč jinou pomOcku k určování 8 I'y~t'tfován{ stáří
vrstev. Porovn.1vaje nhná souvrství přesvědči! s{',
že zkameněliny ať živočichi'l, ať rostlin, uzavřené
v horninách jednoho souvrství, lisi se od zkamenNin souvrslVf jiného a jiný,h. Aby 10 ptikladem bylo dotHzeno, hudit podolčeno, že souvfst", A obr. 46., uzavírá-li zkameněliny, chová
zkameněliny r:b:u jiného, odchylného, než souvrstvI B, II 1010 opět odchylné nd souvrství C.
ZvoHme-1i nynčjM zvířenu tl květenu za I'ý,ho.
di~lě a porovnáme-Ii s nimi zvíteny II kytleny
souvrstvC starMch a slar)\ch, powáme záhy, tl.'
se od nynČjMch dm více liM, čím starší jsou, t. j.
čím starUm souvrstvím pfl~lušeií. Rozdíl lento je
pfi starších l\'Ctenách II květenách tak veliký, le
takmčf s nynči~ími nic společného nemajl. Ka!d~
souvrství (útvar) má své výwačné zkameně l iny.
Dle těchto zkamenNin určíme vždy a za okol
ností jallýchkoliv vrstevní po~adí, tedy stát!
vrstev, i kdyl nemáme zřetel k jich vrstevnímu
pořádku, sledu.
23 8 . Tímto roztřiďováním jest molno (ba činí
se tak vždy) rOtčleniti \'dkeré vrstvy, ovšem
dosud přfstupn~ a známé, v několik souvrství
(útvarO), dechna souvrstv[ ve stupně, stupně
ve vrstvy atd. Leč zase naopak vyšetřujeme a
stanovlme jím polohu vrstvy neb lavice ve vrstevním stupni a souvrstvf. Rozčleňován! toto je
velenutné, ji! nejen proto, aby práce byla usnad-
nčna,
ne! zároveň i proto, aby každému v~e
jasno a pfehledno bylo. Ono je tak nutné a
~ži~ečné, jako je dějepisntmu dílu prospBno,
)e-h rozčleněno ve svazky, svazky v kapitoly,
stránky 3. řádky.
I
239. PouHl'aje a využitkuje kaldého ddkazu,
poskytnutého horninami, geolog spřádá všechnv
zvěsti, jichž došel, u veliké dějiny země. V nich
pak dokazuje a učí, kolikrát mote 3. sou~ své
hranice změnily, za kterých dob a kde na povrchu zemském lávy z puklin se vylily a z jícnů
sopek vychrlily, které pevniny a jejich díly po·
nenáhlu se propadly a z hlubin motí nad hladinu vy~otily, jak pohotí se navrSila, údolí,
lleby a Jeze ra vyhloubily, jak tropické podnebí
(1IIima) ponenáhlu se ochlazovalo, al se úplně
ochl3.dilo, a j3.k se oteplov310, až do!lo dneSního
~tupni! II rozdělenI. J\.l imo to dokazuje, že s tě­
mito povrchovými zmčnami stejnoměrně měnilo
s(' jak ~ostlinstvo, tak i živočišstvo; vede nás
po vývoJepisné dráze ústrojného života dobam i
minulými II době nynějM, ukazuje zároveň pádné
ddkazy, tvrdící n::lzor, le nynějSí tvorstvo je na
dráze této vrcholem. kdelto čím dále se od
něho vzdalujeme, sledujíce živočišstvo a rostlinstvo do dávných \'čk~, dm n3 niBím stupni
vývojném je shledáváme. Upozorňuje nás dále
n:l to, že během této vývojepisné doby obrovské
množství li\'očilných 3. rostlinných skupin 3.
druh~ vymtelo, že jedna druht', jeden druhému
místo postuPO\ al, a že není náhodou, že po
obrovském rOZl'oji lastur nnstupují ryby a plazi,
tl teprva v dobách poměrně mladších ssavci a
v době nejmladM člověk.
240. Ja k zfcjmo, dějiny geologické seznamují
nás s množstvím pi'erozmanitých zjevd zcela
schopných, aby na~i nlysl ptipoutaly k velkolepému obrazu minulých dob naší planety tl
k obro\·skému i'etěw pfepodivných přcvratO,
jejichž konečným výsledkem je nyněj~í ráz 1'0Irchu zemského. Z nich se učíme, že kopce a
údoll nevyvstaly náhle. fe nevznikly v podobě,
\. jaké je dnes zNme, nýhrf že i jim bylo projrli celou řadou podohných změn, jaké na všech
stranách kolem sebe denně pozorujeme. Dále
nás učl, že všechna území, at' maličká ať veliká,
ať druhu a rázu jokéhokoliv, umějí dějiny svého
~~niku vypravovati a že je vypravují ráda, ale
jen lenkráte, bylo-Ii správně otátdna. Asi nejvIce nás pfekvapf, i když částečně připraveni
jsme, onen díl dějin země, v němž se d očítáme,
že rostlinné a živočišné druhy oživující dnešní
mofe a souš nejsou na světě od prvopočátku,
nýbrž že mají cdou řadu ptedchddcO, a že před.
chOdcové ti!chto měli v dávnověkosti rovněž své
ptedchOdce. Z toho poznáváme, že i živé tvorstvo povrchu zemského má své dějiny, tak jako
hmota bedivotná. V jeho čele stojí v dávno
minulých dobách zvrřata níže organisovaná,
k nimž druž! se v dobách mladMch druhy vfdy
(
,6,
vyspělejM, dol.onalejšf, až konečně v době nejmladší člověk myslící, pracující a neklidný podniká boj se silami pHrodními, když byl poznal
někte ré z:ákony ptírodu ovládající.
Dostov.
I
241. Spisovotel knížečkv pHtomné z:a ča! si všímati geologických zjevO již jako ~kolák. leč neučil
sejim z knih /'>;áhodou nalezl jedenkráte o prázdninách na výletě několik zkamenělin, které jeho
pozornost a mysl tak upoutaly. jet si hyl ta k
zamiloval, že se jim i velm i rád zah)'\·al a po
nich pátrával, kdykoliv jen měl pokdy. Dnes po
letech vzpomíná se zalíbením oněch výletO a
potulek, kdy po l(amencch a zkamenělinách
celé dny slldrva1. Vltpomíná jich nejen jako nejSťastnčjMch chvil svého mládí, než i jako oněch
olwmfikO, které měly na jeho daJ~i život a žj·
vo tnf dráhu rozhorlný vliv. Proto hy rád na
konci svých výkladO pověděl svým mJ:.dým čte·
nál'Om nčkolik upHmných slov z vlastní zku~e·
nosti vyvážených, neboť i oni, tak jako druhdy
on, stojf na prahu životní dráhy plné zápasO,
na nfž buď Hastni, bud ne~tastni budou, dle
toho jakých uchopí se Zllsad .
242. Hlavním účelem knffečky této je, nejen suchopárným slo\'t'lm a suchopárnému
vyjmenování roz man it}lch událostí, nýbrž po·
učiti, kterak máme svých smyslilI' uUvati pOlO·
učiti
,,.
TUlíce ptCrodu, klernk z vypozo rovaných pozno.tkdv správné 7.ávi!ry činiti Pole geologie je
obrovské. Ne-přehlédneme Je mkdy celé, pOlOru·
líce je skrz náS maličký rámeček Jím uzříme
jcn nčkolik Jeho dn~ Nc)dUlditějM z nich jsou
zde zvoleny a vybrány. Mnohé jsou ze skupiny
nejpoučněj~ích, poskytujíce fáku \'hodné příleži­
tosti, aby osvo)ivMmi si po:tnatky zjevy okoli
(
I
I
svého zkoumaL
243. VmknoulI do dčjln naší země hloub
ncnC \' Cee úkolem knížečky této. Dovedla nás
až na pdh, odkud zl'etelně vidíme, co vclkolepého a zajímavého nás očekává, vyjdeme-ll
dále (I včnujeme.li se jim cele. Leč již nyní
známe četné dlllcžité základy, na nichž dějiny
naM z('mč zbudovány JSOu. P01.Orujeme-li po tč,hto
zku~enostech a potom, čemu jsme se byli dříve
Mučili, oblázk)' v ftČISti, v potoku, kameny
na uliCI a jinde, nejsou nám včcmi mrtvým i,
bezcenn)~m l. Pdjdeme po nich a kolem nich,
jako kolem známých a dovedeme o všech nčco
urči l ého flcl. NynC nás neuspokojí snaha nahromaditi hodně mnoho pěkných kamend a nerostd, jen proto, abychom si pořídili bohatou
a pěknou sMrku Ovšem hudeme rádi, je-li jich
hOjně a pěkných, ale vynasnažÍme se objeviti,
Jak vznikly a Jak s(" dostaly na své poslední
nalezl~tě
244, Krajina neztratí v očích našich na kráse
a pdvabu, sndfme-li se vypátrati, jak horniny
•
"'
jejf kopcll "nikly, jak pohotí Její se na\'T~ila
a údoli vyhloubila, proč nad jedním územím
jejím čnějl útesy, kde!to v jiných krajinác.:h rozkládaj! se roviny. Rovnčž n<.'pfestaneme se radovali z hukotu a Sumu rozčefených vln bystré
teky, vědouce, že řeka není ne! mohutným nástrojem, jimž příroda dnem i noci kanály,
brázdy, koryta do povrchu zemského brázdí,
prohlubuje a rozšiřuje, plavfc jimi obrovské
spousty horské drti, rozdrobené to díly hor,
do rovin a odtud do hlubin oc.:eánu. Neménč
budou nás zajímati břehy mořské, zejména
obrovská rušivá sna Ilflboj<.', pak tamn' jť'skynč
na stráníc.:h útesd II vtnik pískových a oblázkových nánosd, z nich! a podobných pohořl a
kopce isou složeny.
245. Kamenné lomy a zářezy s holými ka·
me nn ými vrstl'ami poutají nás neodolatelně od
onoho okamžillu, kdy jsme II horninách jejic.:h objevili zbytky rostlinné, Ilvčtenu, druhdy tamní
Ilrajinu oživujíci anebo zbytky živočišné, zvířenu,
je! tam žila buď na dně mofslulm neb jezerním.
Zkameněliny nejsou II našich rukou více čímsi
podivným, jakousi včci, které! se podivujem<.',
nýbrl objevem předl'llelit)l m . Objevh'~e je někde,
neUSla.neme, dokUd se buď od ptátel, buď z knih
nedo\'lme, v jakém vztahu k nynčjší květeně,
neb zvfteně jsou. Slovem, učiníme vše, co by
vysIIl!tlilo okolnosli a pomč ry, jakť druhdy, za.
dob minulých, na území našich loml'l, zMezll,
krajin a celých zem! byl)'.
, 7'
24G. Jestliže si takto vedeme, nebude nám
geologie obtížnou, vlec méně nesrozumitelnou
a jen ll: knih jaksi pochopitelnou, nýb rž stane
se milou nám pnlvodkyní na v~ech našich cestách
a potulká.;h. I kdy! geology nebudeme a osud
nás zavede na jiné nivy činnosti, nelitujme doby,
nelitujme námah, věnovaných pokusu, osvojiti
si ll'ikladnf zákony vědy geologické a vysvětliti
si jimi podivuhodné dějiny na~í země.
Otázky a úlohy.
UvO d.
1. Vyjmenuj několik ne;obyčejnějMch kameno. a
se jich .uflvá.
2. Z čeho jsou cihly a malta?
S. Jak se dobývá železo?
4. Odkud dovUlme vápenec, bridlici, mramo r a
uhlO
6. Pod jakým Jl~(krovem lefl prevHné mnoistv!
pověz:, nač
kamenl krajin?
G. Jaký je ... ieobecný ráll povrchu Čech mezi Bran·
dýsem n. L., Sadskou II Pardubicemi a Moravy mezi
Qlomúci, Hodonlnem n Bfeclavou?
7. Jaký je všeobecný rh povrchu Cech mezi
Jáchymovem, Pflbrami a Hradcem Jindfichovým a
Moravy i Slezska mezi T elči, Sloupem a T~Mnem ~
8. Vysvétli, v čemie fečený rozdll rohu obou oddila té!e zem~ zálefí.
Kam e nl a ho rn Iny a Jejic h r3z né d ru hy Str. 18.
I. Nač uflvá se hornin v geologii ~
2. Co vyrowm[váme zákonem o tríd~nl?
S. Dokd, fe barva, tvrdost a měkkost není pro
t rld~nl hornin úvalná.
7
'1'
4. Vyjmenuj vlastnosti kousku pískovce.
Jak popf~eme těmito vlastnostmi plskovec?
6. Popit podobně vJutnosti iuly.
7. OdvOĎ definici fu ly z oněch vlastnostI.
8. Vyjmenuj vlastnosti koueku kfldy a v)'101, jak
je.t si vés ti za vyšettovánl.
9. Odvod' stručnou de6nici z oněch vlastnostI.
Ó.
2.
o čem nam vyprávějl kameny. Str. 29.
L jiNÝ užitek má geologie z roztřiďováni?
2. V jakém smyslu ullvá se v geologii slova
.hornina . ?
S. Jsou snad nh:né dmhy hornin po povrchu zem
ském bez ladu a skladu roztrou!eny? Objasni od.
povM několika pfíklady 1; kotlov8lv! Ceského a
markrabstvl l\{oravského.
4. Které d/ljiny otevlrají horniny? Dolol to ně.
kolika pHkladr. z pOdy zemi českých.
5. Jaký je ukol ~'čdy geologické?
Horniny usazené.
1. Ve které Skupiny lze IOzne druhy hornin roz.
ttfditi?
2. Co nazýváme horninou?
S. Co nazýváme horninami usuenými?
4. Popi! kousek slepence a vy lol, z č<-ho vzoikl.
ó. Z čeho je složen plskoyec a lupek?
6. Kler6 dv~ otázky vtírajl se n4m na mysl, vy.
sv~tlujeme.li vzoik hornin usazených?
ll. 7d V."iA:afi "bl(Úly, l;ul
tl
bIJ"",,?
Str. 40.
I. Kterak se táieme, dflve ne! ~e polo:oušíme vy.
p4trati d~jiny některé horniny?
j
Čím
'15
se liší oblázky od plskovce, a iak si vy.
světlujeme rozdíl tento?
S. Vysvětli, jak vzniká štěrk, vlastně drt, svahy
kopeC. pokrývajíc!.
4. Ort tato je obyčejně slo:lena z ostrohranných
úlomkO, kterH se v korytě potočnlm a feči~ti ohla.
zujI. Vysvělli luto změnu
ó. Jaký vliv má pONunOvání oblázk6 na koryto
Nčn! a potoční?
G. Proč je jemný kal dále dopravován v fečišli
nei hrubé oblázky?
7. V jakém tvaru jsou trosky kopcO po rovinách
roztroušeny?
8. ČIm li!! se spodní díl skalnatého útesu na po.
brdí mofském od svrchního? Vysvětli pfíčinu tohoto
rozdllu.
9. Co se děje s troskami se svahO úlesu na btehu
mohkém spadlými?
10. Jak vznikajl oblázky a písek?
ll. Vysvěl li, iak vznikají ohlazené plochy na hor.
ninách pod vodou.
III. Jal ~blá~ky, pluk a ",,10'10 v "~y"i>,y usaunl u
",/"i. Str. 51.
I. Od čeho závisl prudkost a síla proudu fíčného?
2. V jakém ntahu je rychlost proudu ríčn':ho
k usazenině, klesající na dno koryta?
3. V jakém pofádku ukládajf se r6zné horniny
usazené?
4. Co lze souditi z pfítomnostf vrstev oblázkových.
plskovitých a bahnitých o prudkosti feky, v nít byly
ulofeny?
6. Jak ufijeme na.§ieh vědomosti o vzniku oblázkO
a bahna, abychom vysvětlili dějiny hornin, jako na pf.
slepence a lupku?
(j. Kde na silnici a jal.: hromaclí se lam hmoty
Ubll.zené ~a deště?
'77
'76
7. Jak ukládá teka Rhona svl: uSIzeniny II vtoku
do jezera Ženevského?
8. Co se d<!je s pískem a bahnem tekou do mole
:r.aplaveným?
9. Vysvětli význam slov ~uvrstvení. a _horniny
uvrstvené •.
10. Proč tvrdnou ponenáhlu horniny usazené? Vy_
8vftli vy-rur. .tlak .. a _vsakování. (infiltrace) se zfcnim ku vzmku
těch to
7 Kl emk soudíme ze zkamenělin, které horniny
vznikly ve vodě je7.erní, a kter~ v moti)
8. Rekni několik událo"ti. jimit se rozloha hornin
na dně mohkém usalen}'ch zn:\:tor/\uje.
Ho r ni ny úst r ojné čili horniny ze zbytk~ rostlin·
" jeh a žlvOČis n ýeh .
hornin.
I. Hornin)'.( ,b)'/HI roslli''''ich. Str. 7S.
ll. Co vyrolumlvámc horninami usazenými?
IV. 71111
JI"
'IIysvftlui~mt ~/J)ltky
""stlin II u,[ř(Jt " /""
.. 'mlth usaunjdl' Str. Gó,
1. Co zoveme zbytky ůstrojným i neboli zkameně·
linami ?
2. Jak ukl4dllji sc zbytky rostlin pozemnfch de
nových usazenin?
S. VY3v!tli, jak se uložily rostliny do plskoyco. n
JupkO.
4. Vysvětli, jak a odkud se dostaly zbytky mol·
ských zvířat do četných hlinitých břidlic a v:1pcncO i
1. Vysvětli nálev _orp;lt nické zbytky •.
2. Popiš vlastnosti kousku uhll.
8. yysvě!li, jak se uhlf v hornině vyskytuje.
4. Cím se vyznamená á .podlotí. uheln~ho plástu ?
5. Jak lze pozorovati II zkoumati jemný sloh (s tru.
kturu l uhlf?
G. Z čeho vzniklo ubU?
7. Popis rdelini~!e _
8. Co je~t rdelina?
9. Ve která období rOlpadávajl se dějin}' mšeJi·
niště?
II. lIor"i,,)' '( ''')'Ikli li'llollJnjell. Str. 92.
V. ÚJm,
II "
ft'" .. dl
poutujt Str. 71.
1. Co nám bije obyčtjně do očí v lomu, v něm I
jsou odhaleny horniny uvrstvené?
2. Kte r ~ vrstvy v lomu jsou nejstaršl? - A proč;
S. Co jest to vrstevnl sled, č. vrstevné poradí?
4. Proč jest d~letíto, správně vymezovati sled
vrstevnl?
5. Co vyrozumlváme názvem brázdy vln v hornině,
a čim jsou d~ležity pro vznik jej!?
6. Co nazýváme doJičky po dešCových kapkách,
II co nám vyprá\'čji o poměrech, za nlchf. hornina,
v nit jsou, vznikla?
1. Jak vznikl slin, který je obyčejně na rtně jezer
uložený?
2. Co vyro:wmídme hlubinn)'m hlenem?
S. Cím se rovná krída hlubinnému hlenu atlant·
ského oceánu?
'1. Za jakých okolností ukládá se jdtě dnes na dně
mořském vápenec?
5. Jak vznikl starý vápenec, uzavírající zbytky
korále. a lastur?
6. Vyjmo:nuj několik \",zemi a pohor! slofených
z takového vápence.
7. Sděl II námi ~tručný pfehled o geologick)\ch
změnách, jel lze :I: hornin usazených od\·oditi.
O.iki.: Oeot"Iie.
"
Horniny vyvřelé čiti eruptlvné.
J. KlI,j ''''''',ny na.ÝVllme "J'f'f',lj"'il Str. 10-1.
1. V jak~m smyslu utlvá se slova _vyvtelý. v geologii, a co vyrozumíváme horninami vyvtelými?
2. Vyskytuji se horniny vyvt~lé častěji ne! uvrst.
vené ?
3. Do kterých skupin lze rozfaditi hmoty sopkami
,
'79
G. V jllkem vztahu jsou zcmětfesenl k ~opkl\m?
7. Z čeho soudlme, :fe dnešnl objem naM země
jest menši ne! byl dtive?
B. lak si vysvětlujeme nynější veliké teplo v nitru
zems ém? Znázorni to vyllčením zpOsobu, jak se
lávový proud ochluuje?
Kdra zem ské.
vyvrien~?
4. Kterými hl_vnlmi znaky liš! se tyto skupiny
a kterak byly pojmeno\"ány~
Ó. Vyjmenuj vlastnosti lávy.
6. V Jak~m tvaru vylhá se Ih'a ze sopky~ Popiš
tekouel proud lávový.
7./ak si vySvětluj e me vznik velikého množství
malič ých dí rek ve stuhlé I'vě~
8. Vyjmenuj několik okršk~ na povrchu zemském,
kde horniny vyvtelé )ijou.
9. Jak lze dokázatL, fe v četných krajinách byly
činné sopky, kdy.! se tam o jejich činnosti od tisíci
let ničeho neví? Odpověz téi, byly.1i sopky i v če.
ských zemfch.
10. Kde a jak vyskytuje se žula?
ll, Cím se vrznačuje sopečný tuf?
12. Jak vznik so pečný tuf? Vyjmenuj některá jeho
nalezi~tě.
II. O,/Jud ,"orll/'ny sOPdnl jsou. Str. 118.
1. Ceho dovídáme se hlubokými dírami vyvrtanými
a hlubokými uchlami o teplotě nitroumnl?
2. Cemu svědči ptítomnost horkých pramenO?
8. Jakému názoru o nitru zemském svMtI sopky?
4. Popi§ stručně roz§ítení činnS',h sopek na po.
\'rchu zemském.
Ó. Které so pky nazydme vyhaslj'mi a které čin­
n)\mi?
7
I . DAft/ny, 1# dUy JIJ.,. umsh! Jo vfl.. ~tlv;kny
Str.
jS<JII.
I~L
J. Co vyrozumh'ámc nhvem _kňra zemská.?
2. Z čeho ekllidá se kOra zemská?
8. Cim dokazujeme, le neldi již tak, jako pň .
vodnU
4. Popiě zdvifen6 pobtei! mofské.
5. Co dokazuji zdviiená mohká poMel! o pohybech
v kňfe zemské?
6. Clm dokazujeme, fe za změny oblasti hladiny
mohké nezdvihlo neb nesnlžilo se mote, nýbrf fe
se snliila a vyzdvihla pevnina ~
7. K jakému \Lsurlku oprávll ují nás stupně na pt.
ony jei se táhnou porlél pobrdi severního Norska!
8' Kt erá mořská pobtel! vyzdvifená a nad sebou
ldfcí jsou nejstatM, a proč?
V. Co bylo ve SvMsku pozorováno, jel dokazuje,
že kňra zem~ká i za nynljši doby se pohybuje?
10. Kterak dokáleme, fe větší díl sou~e z mote se
zdvihl, a že nezdvihl se stejnoměrně, na všech
místech stejně vysoko, nýbrž na rOzn}\ch rOzně)
II. DIJJa*y, k dUy JlJry ~mlltl SI propadly. Str. HR
1. Popi~ propadlý les.
2. Co soudíme % propadl).ch lesO o pohybu kOr}'
zemsUl
,8,
"0
S. Kterak to, ft jest snazší v~cí nalězt i pfikladCl
5vědčh,:lch názoru. fe povrch zemský se propadal,
nc! že se zdvihal?
4. Co bylo pOlorov'no v Gron!!ku o propadáni?
5. Co mi.m vyprávl;; sou vrstvi uhlonosná o pro·
padánl celých uzemí za dob minulých?
G. Vyjmenuj ony dva ú.vlry, klenU vypl)\yají
z udá'ostl v koUce t~to vzpomenut}'ch o pohybech
v
1
IV. V:Sllik hor. Str. 149.
l. Z čeho jsou složeny hory?
\:!. Jak vysvětllme, ie četná dndn í pohorl za mi·
nulých dob na povrchu ~emskl!m nebyla?
5. Co vy rozumlváme čarami zdvihu, a jak vznikly
na povrchu ~emsk~m?
4. Vyjmenuj něk olik čar zdvihu.
Ó. Z čeho lOudl me, ie rDzná pohořl rlI~ně stará
jlOU, a f~ týf kopec za rDzně dlouhých období se
navršil?
6. Kterak to, fe mnohdy nejstarií vrstvy t emena
pohořl skl:l.dajl, kdyf prec majl nejhlouběJ i leieti?
7. Co vzniká na povrchu hor za vlivu ponenáhl~ho
ale stál~ho II účinn~ho zvětráni 1
1. Co vyrozumlváme dějinami geologickými nebol i
dějinami země, a kterých událostI uzavírajl?
2. Proč jsou dějiny geol ogick~ neóplny 1
5. Jaký byl dle astronomických poznatkO pravdě.
podobny prastav ndl země 1 . ,
. ,
4. Jak se dovld! geolog o neJstarilch a nověJšlch
oddllech dějin ndí země 1
ó. Jak mohutn~ jsou přibli!ně horniny usazené a
ze zbytkO ústrojných složené, z nichl čerpáme dějiny
o vzniku a vytváfenl Be naši země 1
.
. ..
6. Jak pom!hajl zkameněliny geologOVI obJaSnit'
děj iny na" země >
kOře zemsk~.
III. DAl,uy, ú "o,."i"y Hi,.)' umsk' JlOU oIhully.
fHJJinuty a ~p"o"fhd")'. Str. 141.
I. Jak BC ještě horniny v kOte zemskě změnily,
mimo to ft byly zdvifeny a že se propadly?
2. Kterak to, fe jsou horninné vrstvy namnoze
velmi !ikmo ulofeny, a jak vysvětlíme, že poloha
ona nenl pflvodnl?
S. Jsou mlsla, kde vrstvy jsou domeny a do z:i.
hybQ slofeny?
4. Co naz.ýváme puklinou ocb poruchou?
ó. V jakém vztahu jsou mnohdy horniny vyvfelé
k puklinám?
V. Jal; horni..)' HJr)' ."mlk1 dlji..)' .,ml f1ypravujl.
Str. 100
.
..
•
b
,8,
,8)
•
I
na nichž je výk lad v přítomné geolog ii
založen,
,~
Ho rn iny usa zen é.
J. Slepenec . . .
85
88
2. Plskovec . . .
S. Břid l ice . ' .
.
S9
4. Břidlice II kouskem rostliny (kouslček zkamen~l~ kapradi)
.
65
5. Břidl ice uu.vlrajfcf zbytky iivočišnl:
S9
.
Hor niny ze zbytkll o rganických.
I. SloJlnl .e _/ly/JdI rO$tiinných .
G. Rašelina.
......
7. Uhl! atruktury vr,levnati: . . .
ll. S/oŇ,.' .1 '/1.111"4 'iv(,}tilných
tl. Sladkovodnl s1ln . . . . . . .
•
9. Hlen ze dna atlantsk1!ho oceánu ptizp1'lso.
bený pro pozorováni drobnohlednl:, Hlen
ten je t{:mU aequivalentnl jnu badenskl:mu
Č. boračskl:mu rodifen(:mu na Moravě. NH
norck je z Moravy). .
......
10. Vápenec lIe skofápkami . . . . . . . . .
ll. Zrna z kfldy pfipravená pro drobnohlcdnl:
zkoum'nl
..
. ..
........... &
13. Stigmaria nebo Sigil1aria lRostliny, Skláda-l
jlcl plásty ka- . 85
ll. Lepidodendron
mennl:ho uhll
Viz t(:i tis 4, G a 7
II. ti~iJi .
75
15. Kalich korálu.
lG. Kousek stonku mofskl: tujie! se zhusta
u velkých mas- • 77
lilijice . . . . . . . .
ve vápen17 SpLnifer, mofská lastura dch clch
Horniny vyvřelé.
IR Žula _ _
.
25
Hl. SUda - . . . .
\ Součástky fuly
26
20. Ktemenn(: krr"lally . . I
21. Láva, na jejLmf prOřezu zříti krystal1y a
. . . . . . 104.
dutinky .
. . 111
22. Sopečný tuf
z';'...
Seznam hornin,
. . ..
Zkameněliny.
I. Rlutti"f
'"
,.
78
88
BI)
92
93
..
94
97
. . . . . . . . . . . . 27
12. Vapenec uzavlrajlcl úlomky mořskýc h liHjic . .
. . . _ . . _ . . . . . . . . 98
t
upravenou lze koupiti v';lbchodě
Fri če v Praze, VladL~la,,:ova
uhce čls. 21 n. V~cchny její ,"zorky mimo ktidu JSou
bud 7. Cech, buď z Moravy.
Sbrrku tuto
pěkn~
'Y'kY-j
s I(firodninami Véclav8
,8,
,8,
•
Sbírka česko m o ravs kých hornin
erup ti vních a usazených
sestavená .Přírodovědeckým klubem .. v Praze.
1. Žula biolilická prosttedniho zma od Horn!
{"oUry II )ilo ... ~ho.
2. lula biolihc~á jemnozrnná od Podm,áčf u KononiSt.
3. ~Ula biotitická porfyrOllitá z Orllk •.
1. • ul. amlibolická z OrUkl!.
6. ~ula písmenková od Otova II Ron!Jperka.
G. Syenit od SmoloteJy II MiHna.
7. Porry r od Tatobit
T urnova.
\I Ceském Stredohofi
U. Znělcc (fonolit) svě t lý od ~e t oul\ v Ceském
Stredohorí.
10. Znělcc temný od Rydče,
.
1 1. Minetta od Neuměle] u LochOVIC.
12. Diorit od Pecerad II Pyšely
13. Porfyrit slldnatý od vrru u Vraného.
14. Andesit od Bánol-. II Uhe r. Brodu.
Ui. Diabu od Zadnl Trebllně II Berouna.
lG. Oiabasový tuf od Kozla II Berouna.
17. Gabbro od Otova u Ron~perka.
18. Melafyr od Valdice u Jilemnice.
19. Tuf melafyrový z KozÁkova
20. Cedič od Dědek u Kosmonos.
'?1. Tuf čedi~ový od Byňova v Ces. Stfedohofi
Rula biotitická od Kutn~ Hory.
Rula dvoj~lIdná od Kutn~ Hory.
Granulit od Adolfova u Hudějovic.
Svor ze Spi~Áku na Sumavě.
Fyllit od Kostelce u PyJely.
Amfibolit od Markvartic u Cis!avi.
Bridlice pokry\'a~ská od Hal~ovic u Železno,l,ho
Brodu
29. Bfidhce hlinitá od Vrant u Zbraslavi.
00. Bridlice graptolitová od Vyskočilky u Chuchle.
81. Slepenec od J ilovi~tě u Zbraslavi.
<;12. Plskovec z kfidového útvs ru od Neh vizd
33. Prskol'ec z permsk~ho útvaru od KoUálova
u Semil.
S I. Arkosa od Dohy u Žehrovic.
35. Ktemenec ze lidovské pece u Žiikova.
36. Lupek od Kladna.
37. J n t(etihornl od Hodonlna na Moravě.
2'l.
23.
24.
26.
26,
Zl.
28.
SMrka tato zamlouvá se nejen pečlivou úpravou
vzorkl!, nýbri i I'hodnÝI!l výběr7 m.horninnýc h typl!.
Ph:dch?zl s~(rku do~lňu)e.a ~?zazfu)e podstatně., D~:
poručuJeme JI co n eJdllt~hvěJ I ~~.em, kdož zamyS!.e~1
větM horninné sbírky 81 zaloi'll anebo roz mn Oil!1.
Jmenovitě upozorňujeme na ni pp. kus tody pflrodo\'ědecki'ch kabinet6 na~ich stfednlch !kol a Skol
měštanských. BliHlch zpráv sděH o ni p. E m. Brnder,
kustos .Ptlrodo vědeckého klubu< v Pra ze, č. 1 ~_ 1
II
I:!. T rachyt od Suletice
t
,86
Oddil
co
OBSAH.
Vwd . . . . . .
Ko",~nl ,.~b kl1r,,'-"Y li JI/i';' ,.!.,,,I druhy
O l#". "á", liom~..y vyp"dlllii .
Ho".,.j"y
ru,u~n':
Oddll
Stron.
1-14
II
16-38
18
34-41
29
I. Co nazýváme usazeninou?
42-64
"'jak vznikaj! oblázky, plsek a bahno? 55-69
III. ak oblázky, pisek a bahno v hor.
niny usazené se měn I
.
. . 70-9'6
IV. lak si vysvětlíme zbytky rOSllin a
zvltat v horninách usazených . . tli-lOS
V. Lom a o čem mis poučuje.
.I04-IIG
H,,,-,.i,,y ústro/,./ andJl1 horm'"y ~ dlylldJ
I'ollli,.,.;,1< a iivoli/njch:
35
40
51
1';5
71
I. Horniny ze zbytkO rostlinných . . 117-137 78
II. Horniny ze zbytkO živoči~ných . 188-147 ~2
Hurmn)' vyvfd~ nef#J/i 6ruPliv ..,:
I Kler~ horniny nazýváme vyvte.
lými . . . . . . . . . . .
. 148-161 102
ll. Odkud vyvřelé horniny jsou . . . 162-172 lIS
Kll""
s6m.s*d.
I. DOkazy, že dUy kOry zemské do
vý§e vyzdviteny jlJOu . . . . . 178-192 121
II. DOkazy, fe dny kOly zemské se
propadly . .
. . . . . . 195-208 131
III. DOkazy, fe horniny kOry zemské
jsou otřeseny, po§inuly a zpro·
hybany . . . . . . . . . . . 2IJ.1-212 141
•
'"
Suu.
IV. O vzniku hor . .
. .•
213-228 149
V. Jak hOfniny kOry zemské dějiny
naší :teml: vypravuji. . . . . . 229-ZlO 100
DosiDll. . .
. 241-246 163
Otd·"7 a ú/o"y. .
173
.x;;nam IlOmi"nje" l/,o,./lb nuln}\ch pfi
použiti této elementárnl geologie
182
Nákladem ]. Otty v Praze
'",Ua mimo jiná také dlla uáaledujici;
o
Bernard prof. Alex J., Obnlzky z pravěku země če­
ské. S )Iřeěetn iIIUSlr. Cell& zl. 1-20, váz. zl. h~).
Bralli~ ,prof. Josef, Katechismus děj in uměn l. Se
206 IlJuatr. Cena ,,1. 1-20, váz Ul).
CourceJle-Senetlilo .1. G, Základové žlvnostniclv'.
Vzdělal řed . Jas Sedl'~ek. Snít. cena. 25 kro
I/ romádko fo'r. J ., Parn ! kotel, jeho zaHren! a užlván!.
ProslonárodDl výklad I) 1'lastnosleeb páry a rozlič.
nýcb kotlech parnfch! strojl'l (zejména. lokomobin,
s návodem, klerak e řldlti a opatrovati jakož i I"(lAkerě ocjdMcžitěj 5 vý!'latky ze W.kODa I) lIž"ánf
parol sily. Připravu' l'ukoyč( ku předepsané zkoušce
tO~iČ8ké a stroJnické. Se 12 "yobr. ft 1 tabulkou. I 1.1.
Chyltl dr. Karel, O douvadnlm a přlštfm p{isobeni
umělecko-prumySlového musea obchodnl a
žIvnostenské komory v Praze. PřednáěkakoDlLná
dno 7.línora 1891 v Um(·'eeko·pr~mys'ovérn museu
v RudoHlnu. Cena 30 kro
KOI)átek inJ!. Brn., O pruplavech. Se 87 vlast. iIJ. 80 kro
l<oula prof. J ..!. P řlspěvky k hIstorii h r nčlřstvl v Če­
c hách . S :::-2 vyobr. COlIn SG kro
Listy prumyslové. Redigoval Al Studuička. Na sk ladě
JSou ro~nlky VII., VIJ /., IX. (1881- 1883) po 1.1.1'60.
K aždý roi!nfk přin'~í vhodné a poučné články a
slali 1.0 všcc h obortl prtlmyslu.
Sbornlk prumyslnlcký. Svazek I. Sniž. cena 50 kro
Svazek II. Sniž. c('na 90 kro
Sťdláčok Josef, O váze. Se Sl obr, Sniž. cena 10 kro
Studnička A/., Novinky z výs tavy světové ve Vidnl
187 3 Některe vynálezy pro mcnšl průmysl a pro
domácnost. Cena 60 kro
šafařiko'f'A Paulina, Dějiny dalekohledu. C<'na 00 kr.
Taino ll, O podstatě dlla uměleCkého. Upra\'i /
dr. ;,fir, TJ'Ti. Sni~. ccnl 20 kro
I'
-
Sbírka
přednášek
a rozprav.
I)Ořádají
dr. Jaro,kUI Goll!l. dr. Otakar H~il'l8ký, c. k.
lInivenitní profeuoři . MyMénka l.j&dnati trvalý bliMi styk
mezi 'tédou a nC'jliiriím obecenshem vzděl aným, stala ae
hlavním d i1vodem tohoto podniku I\. zo.stane "ždy přední
jeho ú.udou. Kaž dý nuek obsabuje po.vodní 1'ědeckou
pi'ednáSku nebo tnzpr.... u vidy upravenou tak, aby bylI\.
snadno přlstupnou kd dému nd ělaoému čteniři.
SERtE 1.
1. TÓmll ze Stítného. praotec filosofie české. Od
dra. J. Durd(ka. 1879. v. S'. St str. Cena 2b kro
2. Vznik anglického (Jarla me ntu. Sepial J. Goll.
1879. v. S'. SO 'lr. Cena 25 kro
S. Jan Dominik Larrey. Sepsa l dr. E . .A.~rt, pro·
fe8lO r chiru rgie na u n iversitě Víde ň ské. 1819. v. S' .
25 str. Cena 25 kro
4. Nál ezy Sehliem aullovy v TlrYllthě a IUyké·
nách. Od JQ8. Král,. (Se 4 ,yobrazenhni.) 1880. v. S'.
48 str. Cena 40 kro
ó. Pevnina Ilfl'lekA ve světle uejnov ějšich výzkumů. (Afrika Be'ternl a jih!.) Sepsal dr. JarQ81a!)
Vlach . (S mapkou.) 1880. V. S' . S6 str. Cena SO kro
6. ľomlleJe a Pompejané. Z , Iulnl zkušenosti a dle
nejlepšícb SPIS" liči prof. J . WiJn$ch. 1880. v. S'. 60 str.
Cena 40 kro
7. Giaeomo LeopardI. Napsa.l Jar()$la" Yrchlicky.
1800. v. S'. 37 str. Cena. 00 kro
S. l'evnlna afriekA ve světle nejnovějUr.h výzkumů. Afrika středn í. Sepsal dr. Jarwla" VkJch.
(S mapkou. ) 1881. v. !:I'. 62 str. Cena 40 kro
9. O hypnotismu (mllo<>netlsmu zviřecí m) . Na psal
prof. dr. T. G. M(JI(Jryk. 1881. V. S". 50 str. Cena 40 kro
to. 11Mb. Jeho život a jeho básně. Z pozllsta,losti
dra. J. KohIl4. 1I3S1. v. S'. 45 str. Cena 40 kro
r
I
.,.
•
SERl E H.
L O slolm ~oli('kÍ'lll. POdmlnky historické. Myšlénky
konstnlktiynr. I(ozoo r esthetickt. Napsal dr. J1ir08lav 1'yri.
1881. v. S'. 00 str. Cena 56 kro
2. Rozhledy v oboru m eebani ekj'ch věd. Od
dra . .A.. &ydlel'f'. 188 1. '. S'. 06 str. Cena 50 kro
8. O cblorofyllu. Úryvek z fysiologie rostlin. Sepsal
dr. Ladillla" CllakorllJ.:ý. 1881. v. S'. 64 str. Ceua 50 kro
4. O K3 nto,·ě kritice č l sté bo rozumu. Od dr:!.. J .
DNrdlkll. ll. vyd4nl. 1006 ..... S'. 22 Str. Cena 25 kro
5. Arcb aeologlcké n ález)' na. ostrov ě Kypru .
Napsal J. Krdl. 1881. .... 8'. 46 str. Cen:!. 45 kro
6. Struen}' pře hl e d d ěj in c hemi e. Úvodul čte lli
professora Y. "$af(lH~'1I Ilři početf českých předuáSek ebem
ua universito Pražské. 188'l. V. S'. 16 str. Cena 20 kr o
1. O ba.kterlit'lL Rozprava j.'. Vtjdotd·II.". S 2 obráz ky
1882. v. 1:1-. US str. Cena 40 kro
B. Dl ajse Paseal, jeho život a filo$ofie. Napsal prof.
dr. 1om(ÍŠ O. Masaryk. 1883. v. S-. 40 str. Cena 40 kr.
9. O mOtll11 filosofii naši ,lob y. V cyklu pi'eduá>.ck
poi·.1.danýcb Spolkem ku pod poro cbudych smdnjicí.:b
6108. proslo"il dr . .1. Durd{k. 1883. Y. S'. S2 str. Cena
30 kro
.
10. AIIllU7.1I:l. a. IIl zlln. Napsal prof. dr. Albín Bráf.
1889. v. S' , U2 str. Ceua 00 kr
SERlE lU.
1. Theoric dějin dle zásad T. n. Dllcklea. Napsal
prof. dr. 1'omáJ G .•IfOBaryk. 1884. Y. S'. 56 strau. Cena
50 kr o
2. O tanci antieké m. Na psal JOBtj Král.18B:1 . Y. S'.
00 str. Cena S6 kro
3. O pOkroku mrAvnosti. Od dra.. Jonja Durdit·a.
n . vydánI. lSOG. r. S-. B5 str. Cena 40 kro
4. O ;:kole mladogralllmatiek é. Napsal Emanuel
Kovář 1t!S5. v. S'. 42 SIr. Cent. 40 kro
5. Petr Parlé t a mistři gmiind!;ti. Napsal dr. h'ortl
Chytil. 1S8G. ". S·. 41 str. Cena. 40 kro
G. Čiila n:l KOI,fucia žh 'ot a nauka. Napsal dr. Ru·
dolf Dr;oMt·. I. Zivot Kon fuciův. 18.'37. v S·. 61 stran.
Cena 60 kro
,
7. O \' S'ZII:UIlU pl' ů my s lu u mě l ec k é ho. Proslovil
Otakar llwtin8kY. l bS7. v. so, 1'2 str. Cena. 20 kr.
a o ú če lu a )1t'ostI-edcic:b IIUl ě lecko.prŮlIIl'Slo·
v ébo mu sea. Proslo,i1 dr. Karel Chytil. 1887. v. S",
19 str. Cena. 20 kro
9. O scenerii, j'ec k ébo divadla.. Sepsal Jos. Král.
1888. 'fo S', '28 str. Cena. 00 kro
'f.
10. O původu ssanů. Napsal Bohumil
SI, SG str. CenD. 40 kro
Bau~e. 1889.
KAKEL F. PETEKS;
MINERALOGIE.
SERlE IV.
1. ČiflUlI a. Konfucia život a nauka. Podá'-' dr. Ru'
dolf Droták. ll. Nauka. Konfuciova.. 18B9. T. SO, 89 str.
Cena 00 kro
2. O českém sklo. Sepsal Kord B. Mridl. (8 Ó vy_
obrn,) 1800. v. 8", 87 str. Cena SO kro
,3: N:illrava r ! kOIlSké měny. Napsal prof. dr. J(#Jtf
K(n;:I. 1890. v. 8 . 55 str. Cena '.10 kro
4. O nové soust:l\'ě svěfové na z{lklndě e lektro ·
d)'ll:lInickÝ51b zákonů. Ptedn áěky prof. f(. V. XCII,lJera,
kcMné n3. ' Zofín(l vo dnech 29. záři at 3. října. 1890.
(S 25 vyobrazeními.) 1800. f. S'. W str. Cena 50 kro
5. Cristoforo Colombo, Napsal dr. Josef Frei/ach.
1892. v. S', 601 Sir. Cena 40 kro
6. l'rofesol' Jau Martin Cbhrcot, zaklad~tcl mo·
olerri! nauky II nemocech ncrvovSeh (1825.- 1883). Napsal
dr. Dadi$lav '!{aikovec. (S pedob.) 1895. ,'. S'. <ll) stran
Cella 40 kro
V L AD. JOS. PRO CH.4.ZKA.
7. O vý1.II:tmu filosolie Desearteso\·y. PN oslan',
SOOlelých narozenin Renata Descartesa dne 6. pros. 1ax
proslovil prof, JIJ/J. /)urdlk. S podobiznou R. Descarlesa.
1897. v. S'. tG'slr. OlDa 20 kro
V daUím vydávání se pokračuj e.
~ Každé člslo Je ukončeno a h:e je také o sobě
koupltl neb objednati.
v
PRi\ZIi.
N,.i.KLADE~I"f. OTT\'.
I'J(I~.