Týnecké listy

Týnecké
LISTY
Měsíčník obce Velký Týnec
•
24. ročník
•
březen 2014
•
cena 10 Kč,-
Březnový
úvodník
V březnu sedlák stromy prořezává,
kabát při tom nesundává. Praví se tak
v jedné pranostice, která ale pro tento rok neplatí. Nějak nás ta příroda
poslední dobou na těch ročních obdobích krátí. Loni bylo jaro, které jsme
mohli počítat na dny, a letos to dopadlo podobně se zimou. Dá se říci, že
skoro nebyla. Asi tam přírodě to jaro
od loňska přebývalo, tak nám ho nadělila o trochu více, než jsme zvyklí.
Alespoň se trochu ušetřilo na topení
a kabát si doma také v klidu odpočine.
Venku by jen překážel. Na stromy
však nezapomínejte. Trochu toho výchovného řezu potřebují. Někdy si ve
škole říkám, že to není špatný „terminus technikus“.
Velevážené čtenářky, vážení čtenáři,
všimli jste si také, co je letos všude
krtčích hromádek? Na pastvině nad
Vlčí hůrou jsem je mezi sebou pomyslně propojil a vyšel mně z toho
komplikovaný labyrint. Na povrchu
se hromádky od sebe lišily velikostí.
V zemi to pak musí být šířkou chodeb.
Asi v tom podzemním městě mají
hlavní ulice, náměstí i postranní uličky. Mají nějaký územní plán, podle
kterého je budují? Nebo tak činí chaoticky v honbě za potravou? Mají
jednotlivé krtčí rody svoje teritoria?
Co se stane, když se dva krtci potkají?
Takové otázky se mi začaly honit
hlavou. Co vůbec víme o životě půdy?
Vodu vnímáme jako živel, bez kterého
by nebyl život. Máme k ní respekt
jako k dárkyni života. Pohled na ni
v nějakém potůčku nebo spořádaně
plynoucí řece nás uklidňuje. Naši
předci ji vnímali jako jednu obrovskou bytost, která komunikuje s vesmírem. O půdě však jako o živlu
nepřemýšlíme. A přesto jím je. Je
stejnou podmínkou k životu jako voda. A tak jsem se najednou nad tou
krtčí hromádkou osmělil a zeptal se:
Jak se máš, hlíno? Pohladil jsem ji
a přiložil ucho k zemi. Hluboké nerušené ticho mi bylo odpovědí. Ale snad
jsem tu odpověď dostal už dřív od
jednoho sedláka. Říkal: „Já jsem tak
vnitřně šťastný, když za sebou vidím
poorané nebo zaseté pole! To je pocit,
který se ani nedá slovy popsat. Nebo
snad jedním. Modlitba.“ Stáli jsme
tenkrát na polní cestě a zamyšleně
hleděli na krajinu. Z té náruče si celý život bereme vše, co je třeba. Na
konci svých dnů v ní pak najdeme klid
a spočinutí. Co jí za to dát? Snad
trochu péče a úcty. Vezmu příště
hrábě a trochu to tu porovnám. Vždyť
práce s půdou je nad všechny psychiatry. Nejlepší terapie jakou znám.
Dopřejte si ji také v tom technickém
uspěchaném světě. Klid půdy přeji
vám.
Stanislav Denk
Fofo: Milan Stacho
Vodění medvěda má i svůj dívčí půvab...
STOJÍME NA PRAHU JARNÍCH MĚSÍCŮ
Stojíme na prahu jarních měsíců.
I když pravda - jaro jako by začalo již
někde v průběhu lednových týdnů.
Teploty totiž málokdy zakotvily pod
bodem mrazu. Listuji kalendářem
a zjišťuji, že nejvíce klesla teplota
v průběhu posledního lednového víkendu, a to v noci k -12 a -14 stupňům,
přes den vystoupila na -6 a -7 stupňů.
V následujícím měsíci, kdy častokrát
nepříjemně dotírá tzv. fabiánská zima,
se teploty v noci otíraly lehce o nulu či
mírně klesly pod bod mrazu, přes den
si však vyšláply až k 5 či 8 stupňům.
Pokud si vzpomenu na zimu před dvěma lety, kdy mrazy trhaly teplotní rekordy na všech místech naší země, je
to pozoruhodná proměna. Část klimatologů tak může konstatovat, že se
naše planeta skutečně otepluje a že
nás čeká epocha teplotních výkyvů.
Skeptikové pak oponují, ať zohledníme tu skutečnost, že zima prostě nepanuje jen v Evropě, ale jinde - například na americkém kontinentu - lidem nic nedaruje. Chci věřit, že i když
staré pranostiky vzaly pravděpodobně
definitivně za své, že si s tím naše
matička Země nějak poradí.
Naopak život v naší obci v uplynulých
dvou měsících nabral své obvyklé tempo. Leden se tradičně odehrává v tanečním rytmu, neboť společenský dům
vítá účastníky plesů. Obecní ples byl
tentokrát zasvěcen kalhotovým zvonům, tedy módě 70. let, resp. hudební
nadvládě švédské skupiny ABBA.
I když původní sestava do Týnce nezamířila, nahradili ji mladí revivaloví
hudebníci ze Zlína. Na své si přišli i návštěvníci hasičského, školního, sportovního a junáckého plesu. Všem organizátorům patří za vzornou přípravu
a organizaci mé velké poděkování! Jak
jsem výše naznačil, marně jsme letos
čekali na sněhovou pokrývku, abychom mohli uskutečnit druhý ročník
závodu rodičovských bobových či sáňkových spřežení. Měl se uskutečnit
1. února a navázat tak na úspěšnou
loňskou premiéru. Snad se nám to podaří za rok… Třetí únorový víkend tak
nabídl 1. kolo Zlaté ligy ve stolním
tenise Velký Týnec 2014. Pro infor-
4 - Trestná činnost ve Velkém Týnci
9 - Týneckých stodol píseň labutí
12 - Malý kurz antické filosofie
18 - Estetické gymnastky na prahu sezóny
maci těm, kteří konání soutěže nezaregistrovali, prozradím, že jde o klání
v mužské, ženské a dětské kategorii.
Muži jsou navíc rozděleni na amatérskou a profesionální část, takže musím
vyvrátit skeptické hlasy, jež hlásaly, že
to nemá cenu, že to stejně vyhrají ti
registrovaní hráči apod. Nikoliv. I ten,
kdo vezme pálku do rukou jen několikrát za rok, si může zahrát minimálně
pět zápasů v základní skupině a získat
tak alespoň malou turnajovou zkušenost. Podobné výsledky naleznete na
obecní webbové stránce nebo ve sportovní rubrice tohoto čísla. Čechovičtí
milovníci harmoniky pro své občany
zorganizovali neformální posezení
v nově opraveném sále hostince manželů Hrudníkových. A všichni si setkání se sousedy u muziky a s dobře vychlazeným pivem pochvalovali. Malé
i ty nejmenší děti pak na počátku měsíce března zamířily na maškarní bál.
A jaké bylo letos téma? Tisíc a jedna
noc! Na velkém sále bylo těsno, neboť
si tuto podívanou samozřejmě nene... pokračování na straně 2
2
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
Houslový virtuos
PAVEL ŠPORCL zamíří
v květnu do Týnce
Jeden z nejlepších českých houslistů
Pavel Šporcl bude koncertovat ve Velkém Týnci. Virtuos vystoupí 24.
května na Hradisku v rámci celodenní
akce, kterou pořádá naše radnice
spolu s Nadací Malý Noe. Pro dospělé
i děti je připraven bohatý program,
koncerty, soutěže či závod horských
kol. O akci vás budeme informovat
v dalších číslech Týneckých listů.
Pavel Vysloužil
Veřejný pořádek a nápad
trestné činnosti v teritoriu
obce Velký Týnec v roce 2013
Pokud se týká trestné činnosti spáchané na teritoriu OÚ Velký Týnec
v roce 2013, tak místně příslušné Obvodní oddělení PČR Olomouc 3 má
celkem evidováno 210 věcí, které se
následně prošetřovaly na zdejší součásti, kdy se jednalo o následující případy:
• 88 přečinů - v převážné většině se
jednalo o krádeže prosté, krádeže
formou vloupání, poškození cizí věci,
neoprávněné držení platební karty,
podvody
• 113 přestupků v oblasti občanského
soužití, přestupky proti majetku (§ 49
a § 50 z. č. 200/1990 Sb.)
• 9 čísel jednacích – jde o formu dožádání, součinností s jinými útvary PČR,
zatykače, prověření oznámení
• v tzv. Zkráceném přípravném řízení
bylo realizováno celkem 22 případů,
kdy se jednalo převážně o krádeže dle
ust. § 205/2 trestního zákoníku.
Je však nutno připomenout, že z uvedeného množství 210 evidovaných případů bylo jen v samotném katastru obce Velký Týnec (mimo OC Olympia)
spácháno 71 případů a zbývající část
139 případů je spojeno s Obchodním
centrem Olympia, které se v katastru
obce Velký Týnec nachází.
V uvedené lokalitě v souvislosti se zajištěním veřejného pořádku bylo uspořádáno několik bezpečnostních akcí
krátkodobého charakteru, které byly
zaměřeny jak na veřejný pořádek, tak
na otázku podávání alkoholu mládeži,
zaměření na zahrádkářské kolonie
a chatové oblasti. V součinnosti s přísl.
dopravního inspektorátu byly pak tyto
bezpečnostní akce zaměřeny na oblast
dopravy - konkrétně dodržování pravidel sil. provozu, technický stav vozidel, jízda řidičů pod vlivem návykových látek.
Velmi dobře se dá hodnotit z naší strany i spolupráce s vedením obce a to
prostřednictvím přísl. zdejší součásti
s územní odpovědností. V průběhu roku se průběžně řešily problémy, které
se vyskytovaly převážně v oblasti veřejného pořádku a byla činěna potřebná opatření k jejich odstraňování ve
vzájemné součinnosti. Ke konci roku
2013 bylo provedeno vyhodnocení celkového stavu veřejného pořádku a na
rok 2014 byly přijaty konkrétní priority – oblast zajištění veřejného pořádku jako celku se zaměřením především
na preventivní činnost ve vztahu
k mládeži a práci s ní, zlepšit preventivní činnost převážně v OC Olympia
ve spolupráci s Preventivní informační
skupinou PČR, dohled na dopravu
v součinnosti s dalšími složkami PČR
jako je Dopravní inspektorát, zintenzivnění spolupráce samosprávy obce
s příslušníkem s územní odpovědností.
npor. Mgr. Robert Michalčík,
vedoucí oddělení
STOJÍME NA PRAHU JARNÍCH MĚSÍCŮ
... dokončení ze strany 1
chají ujít pěstouni našich maličkých,
tedy rodiče i prarodiče.
Nejen zábavou - navíc letos zpestřenou sledováním zimních olympijských
her - však živi jsme. Svůj rytmus také
na naší obci nabírají rekonstrukční
a modernizační práce. Zastupitelé obce totiž na počátku měsíce února
schválili rozpočet na rok 2014, a to
v celkové výši 44,7 mil. Kč (příjmová
i výdajová část). V jeho první podobě
však nenaleznete zařazeny žádné velké investiční akce. Výjimkou je předfinancování nákupu čisticího stroje, na
který jsme získali dotaci ve výši 1,8
mil., jež bude uhrazena po fyzickém
nákupu stroje a schválení všech doprovodných dokumentů. Cena stroje
je něco málo přes 2 mil. Kč. V rozpočtu
jsou také zařazeny prostředky na pořízení nového územního plánu (0,4
mil.), dokončení dokumentace pro stavební povolení nadstavby nad zdravotním střediskem (0,2 mil.), výkup
budovy budoucí cukrárny (0,4 mil.),
dokončení 2. etapy chodníků na hřbitově (0,2 mil.). Vyděleny jsou také
finanční prostředky na uhrazení splátek úvěru na vodovod, které činí zhruba 2,5 mil. Kč, přičemž Ministerstvo
zemědělství nám vrátí úrokovou část
(0.4 mil.). Pro vaši informaci: vodovod
budeme mít splacen v srpnu roku
2018. Naše investiční zdrženlivost je
dána skutečností, že dolaďujeme tři
významné stavby, na jejichž realizaci
budeme muset přiložit i vlastní prostředky. Jde o rekonstrukci centra obce, rekonstrukci a modernizaci ČOV,
dokončení kanalizace v Čechovicích.
Přesné částky našeho podílu určí teprve dotační smlouvy, které podepíšeme
v následujících měsících. I přes tyto
objemné náklady bychom chtěli pokračovat v další kultivaci naší obce:
zrekonstruujeme komunikaci a chodníky v ulici Na Zabrání ve Vsisku, postavíme zde přechod pro chodce na
křížení krajské a obecní cesty směřující na Grygov, vyměníme okna v mateřské škole či společenském domě,
kde chceme natřít i fasádu budovy,
zrekonstruujeme chodník na čechovické návsi, vybavíme zdejší dětské
hřiště novými herními prvky, vyměníme okna a vrata v hasičské zbrojnici,
opravíme antukové hřiště u základní
školy. Těch „drobností“ chceme udělat
více. Snad se nám to podaří, aniž bychom se chovali jako špatní hospodáři
a přivedli obec do finančních nesnází.
Petr Hanuška, starosta obce
SBĚR
KOMPOSTOVATELNÉHO ODPADU
Obec Velký Týnec oznamuje, že byl
zahájen sběr kompostovatelného odpadu pro občany na těchto sběrných
místech.
Velký Týnec stanoviště za zdravotním
střediskem od 3. 3. 2014 do předpokládaného ukončení sezóny v listopadu 2014
Čechovice od 4. 3. 2014 a dále pak
vždy v sudý týden od úterý do ukončení sezóny.
Vsisko od 11. 3. 2014 a dále pak vždy
v lichý týden od úterý do ukončení
sezóny.
Obecní úřad Velký Týnec
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585
585
fax: 585
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585
Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585
Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585
Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585
Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585
Účetní obce - Radana Procházková ...............................585
Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585
Obecní policie Velký Týnec ............................................725
391
151
391
151
151
151
151
151
151
151
151
544
495
113
506
120
119
111
115
118
114
116
112
540
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
TÝNECKÉ LISTY - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1,
IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIV., č. 3. Vyšlo v březnu 2014. Cena výtisku 10,- Kč.
Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor: PhDr.
Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk. e-mail: mistostarosta@
velkytynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA,
Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
3
NOVÉ KNIHY
Místní knihovna Velký Týnec
Beletrie
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Bagshawe, T.: Skandál
Bartosch, C.: Furioso
Brown, S.: Drsný chlap
Fieldingová, J.: Potok stínů
Gabaldon, D.: Bubny podzimu
Jackson, L.: Novicka
Keleová-Vasilková, T.: Ranč
u dědečka
8. Keyesová, M.: Tajemný dům
9. McDonald, S.: Posvátná kráva
10. Motl, S.: Svědek z cely smrti
11. Scarsbrook, M. G.: Lucrezia
Borgia
12. Simonsová, P.: Měděný jezdec
13. Whitton, H.: Kdo chce zabít
Jane Eyrovou
´
VELKY´ TYNEC
KINO
Naučná literatura
1. Dějiny - velký obrazový průvodce
historií lidstva
Připravila Marta Ivančíková
KRTEK A HODINY
Představení pro MŠ
Místní knihovna Vsisko
Beletrie dospělá
1. Jaroslava Černá: Břetislav a Jitka
2. Joy Fieldingová: Trest života
3. Ilona Marie Hilliges: Skryté srdce
Afriky
4. Jessie Keane: Špinavá hra
5. Alexander Stainforth: Lady Jane,
Volání minulosti
6. Corinne Hofmann: Afrika,
má láska
5. Stefanie Zweigová: Pes hledá
člověka
6. Vlasta Svobodová: Zápisky psané
pod lavicí
Nové zpracování příběhu Hucka Finna
a jeho nejlepšího kamaráda Toma Sawyera.
7. března
18:00 hod
HOŘÍCÍ KEŘ
Drama o činu Jana Palacha, osudech jeho blízkých
a počátcích normalizace v ČSSR.
Připravila Eliška Navrátilová
SLOUPEK POEZIE
ZA DOMEM
Produkce ČR, Polsko, 206 minut,
vstupné 50,- Kč
Tiché,
bezohledné jaro.
Na místa,
která znáš,
položíš své oči.
Vyjdeš,
jemně se zelenají
tvé kroky.
Strom ještě bez listí
s korunou světla.
Ostatní stromy
u zdi lesa.
14. března
19:30 hod
LÍBÁNKY
Drama odehrávající se během dvou svatebních dnů.
Nový snímek J. Hřebejka.
Produkce ČR, Slov., 98 minut,
vstupné 50,- Kč
21. března
19:30 hod
KANDIDÁT
Film ukazuje velkou moc médií, která manipulováním
s událostmi mohou ovlivnit celý svět. Příběh sleduje
zákulisí politické kampaně kandidáta na prezidenta.
Produkce ČR, Slovensko, 106 minut,
přístupno od 12 let,
vstupné 50,- Kč
Jiří Mědílek
ŽIVOTNÍ JUBILEA
V měsíci březnu blahopřejeme
k životním výročím těmto našim spoluobčanům
60 let
paní Blažena Zatloukalová z V. Týnce
85 let
paní Irena Kubisová ze Vsiska
75 let
paní Marie Hluštíková ze Vsiska
paní Marie Brabcová z V. Týnce
87 let
paní Marie Zatloukalová ze Vsiska
pan Leopold Podivínský z V. Týnce
80 let
paní Bohumila Macenauerová
ze Vsiska
90 let
paní Růžena Prečanová z V. Týnce
pan Josef Marek z V. Týnce
81 let
paní Marie Hadašová z V. Týnce
pan Josef Novotný z V. Týnce
97 let
paní Marie Basarová z Čechovic
28. března
19:30 hod
Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu
KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu.
Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového
představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání.
Adresa kina:
Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec
83 let
pan Zdeněk Grygar z V. Týnce
7. března
10:00 hod
DOBRODRUŽSTVÍ HUCKA FINNA
Produkce Německo, 99 minut,
vstupné 50,- Kč
Beletrie dětská
1. Barbora Robošová: Domov blízko
koní
2. Věra Řeháčková: Problémy nejen
s láskou
3. Jacqueline Wilsonová: Nejdelší
velrybí píseň
4. Jürgen Banscherus: Případ
zloděje bruslí
Produkce ČR,
vstupné 10,- Kč
4
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
OBECNÍ POLICIE VELKÝ TÝNEC INFORMUJE
Vývoj trestných činů a přestupků v obci Velký Týnec 2012-2013
V tomto roce bych rád dokončil Bezpečnostní analýzu obce a také Strategii prevence kriminality obce. Na
18. zasedání Zastupitelstva obce jsem
byl zvolen manažerem prevence kriminality a začleněn do Výboru pro
sociální záležitosti.
Jestliže je plánem obce zabývat se plnohodnotně oblastí prevence kriminality, potom je důležité, aby všechny
její aktivity splňovaly kritéria nastavená jednotlivými institucemi, které
se stejnou problematikou zabývají na
celorepublikové úrovni i na úrovni
krajů.
Nejde jenom o vazbu na možnost čerpání dotací, ale především o efektivnost vlastních vynaložených zdrojů (finančních i lidských). Zároveň je to výborná příležitost k vytvoření monitorovacího mechanismu, který se ve výhledu následujících let zaměří na vytipovávání problematických lokalit,
bezpečnostně rizikových činností
v obci a na zjišťování konkrétních
trestných činů nebo přestupků, které
jsou na území obce páchány.
Takový přehled může v horizontu 5-10
let zcela přesně popsat problematické
jevy, na které se bude moci obec zaměřit, ale především se může naučit
vhodným způsobem takovým jevům
preventivně předcházet.
Pro potřeby Bezpečnostní analýzy,
kterou v této chvíli zpracovávám, jsem
na základě statistických dat získaných
od obvodního oddělení PČR Olomouc
III. sestavil grafy, které znázorňují
vývoj protiprávního jednání v obci Velký Týnec v letech 2012-2013. Jedním
z důležitých aspektů při zpracovávání
grafů bylo odlišit protiprávní jednání
páchané v obchodním centru Olympia
od těch, které byly spáchány na území
obce Velký Týnec.
Vzhledem k vysoké návštěvnosti obchodního centra a fluktuaci osob
z celé České republiky mají trestné
činy a přestupky spáchané v obchodním centru Olympia velký vliv na statistiku vývoje kriminality obce a výrazným způsobem ji deformují. Z tohoto
důvodu jsem grafy zpracoval tak, aby
bylo možné, alespoň z části, výše popsané narušující vlivy odfiltrovat; nebo přinejmenším zpřehlednit.
Odlišit jednotlivé protiprávní jednání
spáchané v obci a obchodním centru
Olympia byla náročná, manuální práce, při které se musel každý individuální čin zkoumat zvlášť. Jednotlivé
záznamy se musely pročíst, aby se
mohlo zjistit místo spáchání daného
skutku a následně se zaevidovat odděleně. Za tuto mravenčí práci je potřeba
poděkovat inspektorovi s územní odpovědností obvodního oddělení PČR
Olomouc III., který všechny uvedené
kroky absolvoval a díky jeho trpělivosti jsem následně mohl vše zpřehlednit v přiložených grafech.
Filip Raclavský
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
5
ZÁKLADNÍ INFORMACE O OBECNÍ POLICII
Po uplynutí 4 měsíců ve funkci strážníka a několika dotazech na stejné
téma jsem vyhodnotil jako důležité
zopakovat základní informace o funkci, možnostech a především o dostupnosti obecní policie. Věřím, že již brzy
bude vytvořen samostatný odkaz pro
obecní policii na webbových stránkách obce, kde budete moci najít
všechny potřebné informace na jednom místě.
Obecní policie ve Velkém Týnci je orgánem, který zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci
působnosti obce a plní další úkoly
stanovené zákonem. Postavení obecní
policie vymezuje zákon č. 553/1991
Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.
Obecní policii zřídilo zastupitelstvo
obce Velký Týnec Obecně závaznou
vyhláškou číslo 5 dne 3. prosince
2007. Dle § 3a zákona č. 553/1991 Sb.,
o obecní policii uzavřel starosta Velkého Týnce veřejnoprávní smlouvy se
starosty obcí Grygov, Krčmaň a Majetín, schválené rozhodnutím Krajského úřadu v Olomouci pod spisovými značkami KÚOK/113925/2010/
OSL-P/537, KÚOK/4615/2011/OSLP/450 a KÚOK/101475/2013/OSLP/537. Podle těchto smluv má obecní
policie Velký Týnec stejná zákonná
oprávnění i na katastrálním území
výše uvedených obcí.
Zásadní informací je, že obecní policii
Velký Týnec představuje pouze jeden
strážník, což neumožňuje zajistit jeho
dostupnost 24 hodin denně, 7 dní
v týdnu, 365 dní v roce. Pokud tedy
nastane situace, kdy nebudu jako
strážník obecní policie dostupný, je
zapotřebí obrátit se na obvodní oddělení Police České republiky Olomouc
III. (tel. 974 766 711) a v naléhavých
případech potom přímo na tísňovou
linku 158.
Obecní policie nenahrazuje Policii
České republiky; pouze ji doplňuje
a přispívá k plnění obdobných úkolů.
Policie České republiky je zde stále
a pracuje nepřetržitě. Jestliže budete
potřebovat oznámit jakékoli protiprávní jednání, byť se dle vašeho mínění nejedná o závažnou věc, a současně obecní policie není dostupná,
můžete se bez obav obrátit na Policii
České republiky (např. všechny přestupky v dopravě, veřejný pořádek,
občanské soužití, přestupky proti majetku, porušování obecně závazných
vyhlášek obce nebo nařízení obce
atd.).
Pokud se nechcete obracet na Policii
České republiky nebo máte v úmyslu
projednat či oznámit přestupkové nebo jiné protiprávní jednání, které není
akutní povahy, je v tomto případě nejvhodnější kontaktovat mě jako strážníka obecní policie telefonicky (725 544
540) a dohodnout si se mnou individuální termín setkání.
V pondělí a ve středu jsem telefonicky
dosažitelný pravidelně od 10 do 17 hodin. Tyto dny a časy byly vyhodnoceny
jako nejpraktičtější z důvodů stejných
úředních hodin ve většině institucí jak
v Olomouci, tak i v ostatních obcích
(Grygov, Krčmaň, Majetín). Pokud budu v tyto dva dny náhodou provádět
NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK
a problematika nálezů - pokračování
Jak jsem již v minulém článku zmínil,
přináší nový občanský zákoník do naší
právní úpravy několik novinek, které
se týkají i problematiky nálezů movitých věcí. Nový zákon č. 89/2012 Sb.
(občanský zákoník) upravuje tuto problematiku v §§ 1051 až 1062.
Po konzultaci s bezpečnostním odborem Ministerstva vnitra a s množícími se dotazy na téma nálezů, vydal
tento odbor informaci, která upřesňuje některé body a vysvětluje postupy
při nálezu věcí. Tento informační materiál sice není závazný, ale má doporučující charakter, přičemž v této
chvíli slouží jako jediné vodítko nynějšího právního stavu.
Nebudu vás zatěžovat různými nepodstatnými detaily a pouze uvedu na
správnou míru budoucí postup. Jakýkoli nález, který občan nahlásí obecní
policii nebo obci, musí být řádně zdokumentován (občan vyslechnut) a musí být splněny administrativní a evidenční náležitosti. Do budoucna se
Ilustrační foto
počítá, že půjde o vyplnění předtištěného formuláře, kde se uvedou nezbytné údaje nálezce a popis nalezené
věci.
To stejné platí o nalezených dokladech
totožnosti. Pokud tedy chcete odevzdat nalezený doklad totožnosti, bude to i nadále možné na obecní policii
nebo na obecním úřadě. I zde však bude nutné splnit výše uvedené administrativní kroky.
Po mém návrhu jsme se s vedením
obce dohodli na zřízení speciální
schránky na nálezy, do které bude moci občan anonymně vhodit nález, a to
bez dalších administrativních náležitostí. U nalezených věcí nepatrné hodnoty nebo právě u dokladů, bude
schránka představovat praktické řešení pro všechny strany.
O umístění schránky na nálezy Vás budeme informovat na webových stránkách obce a také zde na stránkách
Týneckých listů.
Filip Raclavský
služební úkon a hovor nepřijmu, zavolám vám obratem zpět, jakmile svůj
předchozí úkol dokončím.
V jiné než vymezené časy a dny v týdnu mě můžete samozřejmě také zkusit
kontaktovat, ovšem zde již není možné
stoprocentně zaručit moji dostupnost.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud budete potřebovat vyřídit vaši
záležitost, která není neodkladná,
je nejvhodnější zavolat mi ve výše
uvedené termíny (resp. časy) a domluvit si schůzku, při které se vám
budu naplno věnovat.
Doplnění k činnosti
obecní policie
Na závěr už jenom malá vsuvka. Rád
bych upozornil na jeden významný aspekt mé práce. Všechny činnosti, které vykonávám, jsou z 90% iniciovány
občany, popřípadě vedením obce. Znamená to tedy, že pokud někoho napomínám nebo jenom s někým komuni-
kuji a vysvětluji určitou situaci, jde
o problém, na který někdo upozornil!
Druhou kategorií je potom těch zbývajících 10% situací, kdy se jedná
v o problém, který je jak se říká, do
očí bijící. V takové chvíli je situace naléhavá, nelze ji jen tak přejít a je nezbytné konat z úřední povinnosti.
Rozhodně to není tak, že bych z nedostatku práce hledal maličkosti, za které bych občany popotahoval. Navíc
pořád razím heslo, že ona základní
iniciativa při oznamování protiprávního jednání je na občanech
samotných. Proto pokud vás něco
trápí, dejte mi prosím vědět… jinak
můžu mít za to, že vám určitý stav
vyhovuje a jste s ním spokojeni.
Shrnutím předchozích řádek se dostávám k jádru věci. Pokud s vámi budu
v budoucnu řešit jakoukoli záležitost,
můžete si být jistí, že to bude ze dvou
základních důvodů. Buď mi byla celá
věc oznámena jiným občanem, nebo
zrovna vaše jednání spadá do 10%
kategorie z hlediska naléhavosti; málokdy tomu bude jinak.
Mgr. Filip Raclavský
strážník obecní policie Velký Týnec
pondělí a středa od 10:00 do 17:00 hodin
tel.: 725 544 540
email: [email protected]
V naléhavých případech nebo při nedostupnosti obecní policie volejte prosím
Policii České republiky:
Tísňová linka 158
Obvodní odd. PČR Olomouc III. 974 766 711
6
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
!!! UPOZORNĚNÍ !!!
V působnosti Obecního úřadu ve Velkém Týnci
bude v našich obcích proveden
MOBILNÍ SBĚR NEBEZPEČNÝCH
A VELKOOBJEMOVÝCH ODPADŮ
z vašich domácností
V sobotu 12. dubna 2014 na těchto místech:
Vsisko - u kaple
7.30 - 8.30 hod.
Čechovice - hostinec 8.45 - 9.45hod.
Velký Týnec - hasička 10.30 - 12.30 hod.
Nebezpečné odpady:
· Desinfekční prostředky, kosmetické přípravky,
obaly od sprejů
· Absorpční činidla, filtry nasycené olejem,
mastné hadry (od oleje)
· Oleje, mazací tuky
· Staré nátěrové hmoty, ředidla, mořidla, rozpouštědla,
klížidla a lepidla
· Kyseliny a hydroxidy
· Detergenty, odmašťovací přípravky
· Staré léky
· Postřiky (pesticidy, fungicidy, herbicidy, insekticidy
na hubení škůdců)
Ostatní odpady:
· Pneumatiky (jen na osobní vozy do velikosti 18”)
· Objemný odpad (např. matrace, koberce, linolea,
křesla, gauče, kočárky, nábytek, kufry, sedačky
z automobilů, apod.)
ZPĚTNÝ ODBĚR – zdarma
· Olověné akumulátory
· Baterie, monočlánky
· Železný odpad (šrot)
· Zářivky, výbojky
· Zařízení s obsahem chlorofluorouhlovodíků
(ledničky*)
· Elektrotechnický odpad (např. TV, monitory,
PC, pračky, rádia, vysavače, fény apod.)
· Jedlý oleje – novinka (přinést v PET lahvi)
* Stavební odpad jako (cihly, omítky, beton) může být
odebrán jen v omezeném množství do 100 kg, krytina
obsahující azbest (eternit) může být odebrána jen
v neprodyšně zabaleném obalu.
Firma Pavel Hnilica Velký Týnec nabízí:
www.metropole-olomouc.cz
[email protected]
[email protected]
METROPOLE OLOMOUC
informuje o dění na Hané
Od počátku ledna 2014 je na internetu
nový zpravodajský portál pro oblast
Hané nazvaný Metropole Olomouc.
Webové stránky jsou určené občanům,
kteří žijí přímo ve městě, dojíždějí do
něj z okolí, případně Olomouc považují
za přirozené centrum svého regionu.
Na adrese www.metropole-olomouc.
cz jsou několikrát denně aktualizovány
zprávy o nejdůležitějších tématech hýbajících děním na Olomoucku. Ty doplňuje souhrn kuriozit nazvaný „Olomoucká nej“, prostor pro glosy a výběr
z černé kroniky. Zcela nově se na portálu objevuje také souhrn kontaktních
údajů na klíčové instituce ve městě,
k nimž patří například zdravotní pojišťovny, úřad práce, finanční úřad a katastrální úřad. Web rovněž přináší se-
znam mateřských, základních, středních a vysokých škol včetně telefonů
a emailových adres.
Portál Metropole Olomouc je moderním webem propojeným s populárními sociálními sítěmi. Jeho zprávy se
tak objevují na Facebooku, Twitter
a Google+. Zájemci o nejčerstvější informace proto nemusejí stránky ani
otvírat, stačí se k odběru novinek přihlásit na některé z těchto sítí.
Případné náměty a připomínky je možné posílat na adresu redakce@
metropole-olomouc.cz. Redakce ráda
poskytne prostor informacím o dění
v jednotlivých městech a obcích včetně spolkového života a tradičních místních akcí. Žádná akce není tak malá
a nevýznamná, aby se o ní nemohlo
psát na portálu Metropole Olomouc.
OBČANSKÉ OBŘADY
A SLAVNOSTI
Velký Týnec se věnuje mimo jinou činnost také významným životním událostem v životě občanů naší obce.
Tato činnost je soustředěna do těchto
oblastí:
- vítání dětí
- blahopřání jubilantům
- jubilejní svatby (stříbrná, zlatá, diamantová...)
- setkávání spolužáků, rodáků v obřadní síni
- další slavnosti pro mládež - loučení
s mateřskou školkou apod.
U vítání dětí jsou rodičům dětí předávány osobní pozvánky k obřadu. Obřadu se mohou účastnit i další rodinní
příslušníci na pozvání rodičů dítěte.
Z obřadu jsou pořízeny fotografie
a CD. Fotografie rodičům osobně předáváme a CD je na matrice k zapůjčení.
K zajištění slavnostního obřadu oslavy
jubilejní svatby a nebo setkání spolužáků, rodáků je třeba, aby rodinní příslušníci, spolužáci sjednali termín
a podali potřebné informace k vyřízení
obřadu a to přímo na matrice u paní
Oldřišky Kellerové, tel. č. 585 151 115,
email [email protected] nebo tyto situace lze také řešit ve spolupráci
se členkami výboru. Jen Vás požádáme, abyste pokud možno tyto akce zajišťovali v časovém předstihu, protože je
nutné zkoordinovat požadovaný termín
s volnou kapacitou obřadní síně.
Oslava jubilejní svatby není nutná přítomnost v obřadní síni, lze uskutečnit
návštěvu zástupců obce i v domácím
prostředí. Ale i v tomto případě je nutné, aby rodinní příslušníci podali potřebné osobní informace.
Akce jsou bez poplatků.
Výbor pro občanské záležitosti při OÚ
í
n
FOTOGALERIE
t
s
u
p
o
s
nejen ma
Foto: Milan Stacho
Foto: Milan Stacho
Foto: Petr Hanuška
Výroční schůze Klubu seniorů Velký Týnec (28. ledna)
Foto: Milan Stacho
Foto: Pavel Gajda
Foto: Milan Stacho
Masopustní obchůzka ve Velkém Týnci (1. března)
Foto: Petr Drápal
Vodění medvěda v Čechovicích (22. února)
Foto: Pavel Gajda
Mariášový turnaj v hostinci Společenský dům (1. března)
8
Výročí
TÝNECKÉ LISTY
BŘEZNOVÁ VÝROČÍ STŘEDOMORAVSKÉHO REGIONU
Před 55 lety – dne 3. března 1959 zemřel v Praze Stanislav
TAUBER, učitel a koncertní pěvec.
Pocházel z Blatce, kde se narodil 28. 4. 1878. Spolu s rodiči a devíti sourozenci
se přestěhoval o čtyři roky později do Velkého Týnce, kde byl jeho otec Ferdinand
nadučitelem a regenschorim (do r. 1900). Od deseti let studoval na gymnáziu
v Olomouci, kde byl též fundatistou při dómě u Josefa Nešvery (1888-92) a poté
přešel na Učitelský ústav do Příbora, kde i maturoval (1897). Pedagogickou
dráhu zahájil v Kelči, kde působil přes dvacet let jako varhaník a podučitel.
Učitelem se stal v Hranicích a poté přešel do Brna – Husovic, kde se v r. 1920 stal
správcem školy a v l. 1933-38 byl ředitelem měšťanské školy v Brně na Zvonařce.
Jeho životní láskou byla hudba. V r. 1903 složil státní zkoušku z hudby v Praze
a v r. 1906 se stal členem Pěveckého sdružení moravských učitelů (PSMU). Jako
první tenorista - sólista a věrný spolupracovník zakladatele Ferdinanda Vacha
(1860-1939) a od r. 1917 Jana Šoupala (1892-1964), sbormistrů tohoto hudebního tělesa, se stal v r. 1937 předsedou PSMU. V r. 1907 utvořil Pěvecké kvarteto, kde zpíval první tenor a Emil Axman (1887-1949) druhý bas. V r. 1910 byl
osloven vídeňským pedagogem prof. Robinsonem, který mu doporučoval, aby
přešel do angažmá u opery ve Vídni, ale Tauber byl typický sólový pěvec a zůstal
věren PSMU, s nímž také při uměleckých zájezdech navštívil na dvacet zemí.
V l. 1921-45 byl členem Filharmonického sboru brněnské Besedy (BB) a zároveň
posledních patnáct let i místopředsedou. V r. 1939 se stal čestným členem Besedy Brněnské a získal zlatou historickou medaili Pěvecké obce české. V r. 1946
byl čestným předsedou PSMU. Dne 10. 10. 1945 měl v Brně poslední koncert
a poté přesídlil do Prahy. Příležitostně zde zpíval s PSMU, naposledy 29. 12.
1954. Jeho životopisné vzpomínky vyšly knižně pod názvem Můj hudební svět
v Brně r. 1949.
(Československý hudební slovník. 2. díl. Praha 1965, s. 757. * Ševčíková, H.:
Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení
o Velkém Týnci. 2007, s. 76.)
Před 80 lety – dne 5. března
1934 se v Olomouci narodil
PaedDr. Rudolf HRADEČNÝ,
pedagogický pracovník.
Po maturitě na PdF v Olomouci (1953)
působil jako učitel základních škol na
Šumpersku a od r. 1964 na Olomoucku.
Zprvu učil ve Velkém Újezdě a poté
v l. 1965-68 ve Velkém Týnci, odkud
odešel na školu do Tršic. V září 1968
byl jmenován ředitelem ZŠ na Zeyerově ulici v Olomouci, kde působil do
r. 1972. Pak vykonával funkci okresního školního inspektora a dálkově studoval PdF UP a FF UP, obor učitelství,
čeština a dějepis. Od r. 1975 působil
jako ředitel ZŠ zastupitelského úřadu
ČSSR v iráckém Bagdádu a po návratu
domů byl opět školním inspektorem.
Začátkem 80. l. působil ve státní správě jako místopředseda MěNV v Olomouci, ale v r. 1985 odešel na Kubu,
kde působil v Havaně jako ředitel školy
zastupitelského úřadu (do r. 1989). Po
návratu působil na škole v Těšeticích až do onemocnění srdce. Po roční přestávce nastoupil na ZŠ Na Hradě v Olomouci a od března 1993 vykonával funkci
ředitele OU DC 9 Farma Topolany až do odchodu do důchodu. Volný čas věnuje
svým zálibám. Rád se vrací do rodné městské části a věnuje se historii černovírských památek a spolků. Spolupracoval s Jindřichem Hovadíkem na publikaci k 750. výročí Černovíra, která vyšla v r. 2000. Od r. 2004 se podílí svými
zajímavými příspěvky na vydávání regionálních publikací, které vychází pod
názvem Černovírské ročenky.
Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme mu zdraví,
tvůrčí elán a pohodu do dalších let!
Před 100 lety – dne 8. března 1914 se v Litovli narodil Ing.
Dr. Karel OBŠIL, zemědělský inženýr, historik a vlastivědný pracovník.
V r. 1933 maturoval na gymnáziu v rodišti a poté odešel studovat do Brna na
Vysokou školu zemědělskou. Po promoci byl asistentem Ústavu všeobecné a systematické botaniky, kde připravil disertační práci a v r. 1938 získal doktorát
technických věd. Po krátké vojenské službě pracoval v Modřicích u Brna
a v r. 1945 se vrátil do Litovle a krátce byl správcem Festovy palírny. Koncem
r. 1945 si otevřel závod na výrobu éterických olejů a trestí, který mu byl po únoru
1948 znárodněn. V r. 1949 nastoupil jako technik v konzervárně, kde působil až
do konce života. Zemřel 7. 5. 1975 v Olomouci. Ve volném času se věnoval historii
rodného kraje. Byl členem Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a přispíval do regionálních periodik. Popularizoval dějiny města ve svých přednáškách.
Škoda, že značná část jeho prací zůstala pouze v rukopisech. Tiskem vyšly pouze
publikace: Z dějin města Litovel (1968), Město Litovel (1965), Historický průvodce Litovlí (1964), Litovel za nacistické okupace a v době osvobození 19381945. (1965) a ve sborníku VSMO v r. 1972 vyšla historická studie Z dějin potravinářského průmyslu v Litovli. Z dalších jeho zájmů možno připomenout i lásku
k hudbě a hru na varhany.
(Stratil, V.: Zpravodaj VSMO 1977, č.8, s. 14-15. * Šik, L.: Litovelské osobnosti.
2004 Rkp.)
Před 85 lety – dne 8. března
1929 se v Lošticích narodil
Prof. RNDr. Bronislav HLŮZA, CSc., významný přírodovědec, botanik a mykolog.
Po maturitě na gymnáziu v Litovli
v r. 1948 studoval dva roky přírodovědecký obor na olomoucké univerzitě
a poté pokračoval na PřF v Brně, kde
promoval v r. 1952. První kapitoly svého budoucího povolání začal psát na
Pedagogické škole v Olomouci, odkud
přešel v r. 1964 na univerzitu jako odborný asistent a později v r. 1990
vedoucí katedry biologie a didaktiky
biologie na PdF UP. Disertační práci
z oboru mykologie obhájil v r. 1967.
Externí aspiranturu absolvoval v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích.
Kandidátskou práci opět věnoval mykologii. Na poli vědy dosáhl nejvyšších akademických titulů. Širší olomoucké
vlastivědné veřejnosti byl znám jako vedoucí sekce biologie Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, kde několik desítek let vedl mykologickou poradnu.
Publikoval v odborném i regionálním tisku. Známá je i jeho láska k umění, zejména k hudbě, kterou aktivně pěstoval jako člen smyčcového orchestru ve
Šternberku, kde bydlí.
Jubilantovi srdečně gratulujeme
a přejeme mu zdraví a pohodu do dalších let!
Před 125 lety – dne 10. března 1889 se narodil v Terezském
údolí u Náměště na Hané Josef OTRUBA, významný moravský botanik.
Pestrá květena rodného údolí předurčila životní zájem malého chlapce a vzbudila jeho lásku k botanice i na obecné škole. Od dvanácti let studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde měl štěstí na vynikající pedagogy: profesora
Františka Polívku a dr. Josefa Podpěru. Obě tyto významné osobnosti výrazně
ovlivnily zanícení maturanta r. 1909 pro další vysokoškolské studium přírodních
věd. Vzhledem ke svízelné finanční situaci nemohl na vysokoškolská studia
nastoupit a musel začít pracovat. Byl zaměstnán na hlavní poště v Olomouci.
Všechen volný čas věnoval botanickému výzkumu Moravy, v době 1. sv. války,
kdy byl odvelen na východní frontu až do oblasti Pinských bažin, věnoval se
pozorování tamějších druhů mochen, čímž se stal jedinečným odborníkem na
rod Potentilla pro celé území po r. 1918 založeného československého státu.
Záhy po 1. sv. válce se zapsal jako mimořádný posluchač na PřF Masarykovy
univerzity v Brně, kde po letech dosáhl úspěšného absolutoria. Ve svém zaměstnání vytrval až do penzionování a pilnou prací se vypracoval na odpovědné
místo poštovního ředitele. Tento post vykonával do 1. 10. 1942. Po celý čas se
zajímal o botaniku a výsledky publikoval v odborných a regionálních časopisech.
Soupis různých vědeckých prací, spisů a článků, které uveřejnil v r. 1949
akademik Podpěra k šedesátým narozeninám jubilanta, čítá na 450 záznamů.
Najdeme zde např. studii o rostlinstvech Hlubokého žlebu u Náměště na Hané,
Květenu Grygovských kopců, Květenu Království u Grygova, aj. Knižně vydal dva
díly Úvodu ke květeně československého Slezska a v r. 1930 Květenu Štramberka. Kromě rozsáhlé publikační činnosti se věnoval v l. 1921-39 i přednáškám
pro různé zájmové skupiny - učitele, přírodovědné kluby, osvětové sbory,
kroužky a uskupení houbařů, lékárníků, lékařů a dalších zájemců. Od r. 1922 až
do své smrti byl ředitelem Botanické zahrady v Olomouci, kde trávil dlouhé
hodiny studiem rostlin. Od r. 1934 byl redaktorem Časopisu Vlasteneckého
spolku musejního v Olomouci. V době protektorátní nejenže sbírky ochránil, ale
i nově zaregistroval a doplnil. Z muzea odešel v r. 1951, aby se mohl plně věnovat
botanické zahradě, kterou denně navštěvoval a obětavě obstarával výměnu
semen na mezinárodní úrovni. Denně určoval a doplňoval tento živý inventář, až
jednoho dne – 18. 11. 1952 – přišel naposledy. Při poslední návštěvě jej postihla
náhlá mozková příhoda, na kterou po deseti dnech ve svých 64 letech umírá.
(Chaloupka, F.: K nedožitým devadesátinám Josefa Otruby. Zprávy
Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1979, č. 201, s. 26-30. * Ševčíková, H.:
Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2007, č. 11.)
Před 110 lety – dne 15. března 1904 se v Kostelci na Hané
narodil Josef VACA, pedagog, sbormistr a přední znalec
hanáckého národopisu.
Po smrti otce, který padl v 1. sv. válce, pobýval často u matčiných rodičů
v Drahanovicíh. Jeho dědeček vštípil chlapci lásku k hudbě a maminka zas
vztah k lidovým pověstem. Studoval reálku v Olomouci a poté učitelský ústav,
kde maturoval na jaře v r. 1924. Po dvouleté vojenské službě zahájil pedagogickou činnost. Zprvu působil jako zastupující učitel na východní Moravě.
V r. 1929 se oženil a stal se definitivním učitelem v Uherském Brodě, kde působil
do r. 1931. Pak se vrátil na Hanou a usadil se v Náměšti na Hané. Po únoru 1948
přesídlil do Olomouce. Do dubna 1952 působil na Komeniu, kde uplatnil literární
a hudební schopnosti. Vedl zde dívčí pěvecký sbor. Učitelskou kariéru zakončil
na olomoucké škole vyššího stupně, která se postupně z tzv. pedagogického
gymnázia pro učitele národních škol přeměnila na Fučíkovu pedagogickou
školu, pak na Pedagogický institut a posléze na Pedagogickou fakultu. Zde
působil až do února 1966, kdy odešel do důchodu. Často vystupoval jako
koncertní umělec a jako člen a sólista PSMU. Byly mu blízké hanácké písně. Za
okupace sestavil cyklus s názvem Haná zpívá. Výbor hanáckých lidových písní
vyšel v r. 1955 pod názvem Hanácky pěsničke. Při literární činnosti a ve
Výročí, Z análů paměti
TÝNECKÉ LISTY
spolupráci s rozhlasem čerpal Josef Vaca z bohatého národopisného materiálu.
Vydal dvě sbírky hanáckých básní s názvy Z Hané a Hanácky vánoce. Obě vyšly
v bibliofilské úpravě. Další sbírky básní zůstaly v rukopisech. Povídky, pověsti,
pohádky a zkazky vyšly knižně. V r. 1944 vyšla v brněnském nakladatelství
Stejskal pohádka Kamenný sen, o čtyři roky později vydal vlastním nákladem
půvabnou knížku Hanáckým krajem Mánesovým s pověstí a zkazkou (která se
dočkala vydání i v r. 1994). Soubor hanáckých pověstí vydal ve spolupráci
s Josefem Koudelákem a Josefem Vrbkou ve dvoudílné knize Pověsti z kraje
básníka F. S. Procházky (1939, 1940). Zemřel 11. 8. 1966 v Olomouci. Literární
pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví ve Starých hradech.
(Doupalová, E.: Slovník sběratelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.
Olomouc 1987. * Srovnal, J.: Josef Vaca a jeho Haná. In: Z paměti literární
Olomouce 2. Olomouc 2006, s. 108-109. * Ševčíková, H.: Haná v dětské
literatuře. Olomouc 1993, s. 40.)
Před 70 lety – dne 18. března 1944 zemřel v Olomouci Matouš BEŇA, prozaik, autor žánrových obrázků Slovácka.
Pocházel z Brodku u Přerova, kde se narodil 1. 10. 1861. Absolvoval učitelský
ústav v Příboře a poté působil od r. 1881 jako učitel ve Velké nad Veličkou
a v Súchově , kde se stal řídícím. V r. 1888 odešel učit do obce Blatnička, kde se
oženil a pak působil na měšťanské škole v Napajedlích. Po různých životních
peripetiích prodal majetek a odešel r. 1898 do Petrohradu. Po návratu učil
v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Ostravě. Když byl pro rozpory se školskými
úřady předčasně penzionován, odešel do Frenštátu pod Radhoštěm a na delší
dobu s dcerou do Vídně. Na výzvu svých přátel z Horňácka se před 1. sv. válkou
vrátil na Slovácko. Po r. 1918 se odstěhoval k provdané dceři do Skalice, kde
krátce učil na gymnáziu, v r. 1934 krátce pobýval v Javorníku, v l. 1937-39 ve
Strážnici, odkud se odstěhoval do Luhačovic a nakonec přesídlil k neteři do
Olomouce, kde zemřel a je pohřben. Rozhodujícím momentem pro jeho literární
tvorbu byl právě pobyt na Moravském Slovácku, k němuž přilnul. Patřil
k iniciátorům a hlavním členům tzv. Súchovské republiky, svérázné společnosti
bohémů, kam patřili mj. spisovatel Otakar Bystřina, spisovatel František
Táborský, malíř Joža Uprka a další. Vzpomínky na toto kamarádství sepsal a pod
názvem Súchovská republika v r. 1926 vydal O. Bystřina. Ovzduší této společnosti, pestré zážitky z učitelování i pozorování místního života dávaly Béňovi
inspiraci i látku k tvorbě drobných obrázků, v nichž dovedl uplatnit i smysl pro
humor. Knižně vyšel v r. 1896 román Cikáni, povídky Z tichých vesniček (1897),
Ze slovácké vísky (1911), román Jano Šibenec - kurucký komandýr (1917),
povídky Skon upíra (1918), divadelní hra Zbojníci (1920) a povídky Žalostiny
(1923). Od r. 1898 pravidelně přispíval do časopisu Besedy lidu a užíval
pseudonymy Jiří Staša, V. Jurda. Jeho příspěvky najdeme též v Časopisu VSMO
(1888-89), v Českém Lidu, Květech, od r. 1913 v Lidových novinách, Nivě, Zlaté
Praze a dalších periodikách.
(Lexikon české literatury.I.Praha 1985, s. 184-85. * Všetička, F.: Zakladatel
Súchovské republiky.In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc, VSMO 2004, s.
16-18.)
Před 130 lety – dne 29. března 1884 zemřel v Dolanech
u Olomouce P. Jan STÁHALA, konsistorní rada a farář,
průkopník moderního včelařství a odborný publicista.
Narodil se v soukenické rodině 14. 12. 1811 v Hranicích . Po studiích v Příboře,
Kroměříži a v Olomouci působil v Dřevohosticích. Pak vystřídal ještě několik míst
a od r. 1869 působil až do své smrti jako farář v Dolanech. Ve volných chvílích se
věnoval hudbě, malířství, hedvábnictví, zabýval se chovem bource morušového,
ale především se věnoval včelařství. Byl prvním včelařem na Hané, který
zdokonaloval stavbu úlů, staral se o pastvu včel, na své zahradě pěstoval medonosné rostliny. Jeho včelín v Dolanech byl cílem exkurzí včelařů z okolí i ze
zahraničí. Moravští včelaři nazývali pátera Stáhalu, který byl zakladatelem
plemenného chovu včel „králem cyperek“. Byl dopisujícím členem Včelařského
odboru, zřízeného r. 1854 při Moravskoslezské hospodářské společnosti v Brně.
9
Spolupracoval také s nadšeným včelařem, hrabětem Rudolfem Kolovratem Krakovským (1830-1903), který choval své včely na svém panství v Sedlečku na
Táborsku. O P. Stáhalovi jako nadšeném včelařovi věděli nejen v Evropě, ale
i v Americe. Jeho zajímavé články můžeme dohledat ve Včele v l. 1868–81. V Dolanech i okolí byl P. Jan Stáhala oblíben, včelaři vyhledáván a uznáván.
Spolupracoval také se včelařem Františkem Pavlů (*1833), učitelem v nedalekém Droždíně a později v Loučanech. V roce 125. výročí narození, dne 6. září
1936 byla na dolanské faře odhalena páteru Stáhalovi pamětní deska (dílo
olomouckého sochaře Karla Lenharta), která byla pořízena nákladem Zemského
ústředí včelařských spolků na Moravě. Při této příležitosti byla v obci otevřena
i výstava památek na pátera Stáhalu, tj. nejrůznější včelařské nářadí, literatura,
jeho korespondence se včelaři, fotografie, medaile a vyznamenání, která
obdržel, ukázky jeho malířské a hudební tvorby apod., jak se lze dočíst v Katalogu výstavky památek po Páteru Janu Stáhalovi, průkopníku moderního
včelařství, který sestavil František Krestýn. Katalog je ve fondu olomoucké
vědecké knihovny.
(Fišmistrová, V.: Páter Jan Stáhala, včelař světového jména. Nové Přerovsko,
2. 4. 1999, s. 19. * Hartmann, V.: Osobnosti včelařství P.Jan Stáhala. Včelařství,
roč. 50, (1997), č. 5, s. 97-98. * Krestýn, F.: P. Jan Stáhala, průkopník moderního
včelařství. ČVSMO, roč. 50, 1937, s. 280-291.)
Před 80 lety – dne 31. března 1934 zemřela v Olomouci Vojtěška BALDESSARI –
PLUMLOVSKÁ, učitelka
a autorka pohádek a divadelních her.
Narodila se v česko-německé rodině
rakouského státního úředníka v Plumlově 17. 4. 1854. Navštěvovala dvojtřídní obecnou školu a vzdělání si
doplňovala četbou. V r. 1870 se s rodiči přestěhovala do Vídně a o rok později do Černovic na Bukovině, kam
byl její otec přeložen. Zde soukromě
studovala učitelský ústav a v r. 1872
vykonala zkoušku. Poté vyučovala na
německé škole v Rýmařově a ve Šternberku, kde působila sedm let a
v r. 1881 byla přeložena do Kroměříže,
kde učila na české škole až do penzionování. Psala verše pro děti a mládež. Zapojila se do kulturního života
města a pro místní spolek divadelních
ochotníků začala psát pohádkové hry pro děti. Její první hru Svatoň a Milena
uvedla Sukova divadelní společnost v r. 1889. Náměty většiny her čerpala
z lidových pohádek, pověstí a legend. Její nejúspěšnější hrou se stala Sněhurka
inspirovaná Kvapilovou Princeznou Pampeliškou. V r. 1906 se přestěhovala do
Olomouce, kde se začala věnovat loutkovému divadlu. Úspěšně se účastnila
soutěže, kterou vypsal Klub přátel loutkového divadla v Kladně r. 1905 a vítězství jí přinesla pohádková hra „Ječmínek“. V r. 1920 získala ocenění v soutěži
Loutkář za loutkovou hru Horymír. Její hry byly velmi oblíbené. Přispívala do
časopisu malý čtenář a do Vlastivědného sborníku pro mládež župy olomoucké,
kde mj. vyšlo vyprávění O hastrmanovi (1923-1924) a pověst Vodník (19251926).
(Hlůzová, V.: Ochotnické divadlo ve Šternberku. Vl. n. Šternberk 2012. * Ševčíková,H.: Haná v dětské literatuře. SISŠ Olomouc 1993* www. Databáze
českého ochotnického divadla.)
Připravila Hana Ševčíková
TÝNECKÝCH STODOL PÍSEŇ LABUTÍ
Možná ten nápis není na sto procent
výstižný. Traduje se totiž, že labutě
zpívají jedenkráte za život a to před
svou smrtí. Kdežto stodoly? Týnecké
(samozřejmě i jiné, třeba ty ve Vsisku)
nám pomalu ubývají až úplně do ztracena. Ostatně vy trošku starší snad
pamatujete Výstaviště, kdy celá jedna
strana od hasičky počínaje a struhou
od Prečanova mlýna konče byly samé
stodoly, jedna vedle druhé. Včetně té
odrbané s děravou slaměnou střechou
u Špičků. Po roce 1945 byly stodoly
kryté slaměným doškem v Týnci už jen
dvě: zmíněná Špičkova a pak Suchánkova, co stála těsně vedle brány na
hřbitov a sousedila s domem Nesslerů. Kolem roku 1950 náhle vyhořela
a my jsme vybíhali ze školy dívat se na
ten „fajér“.
Ale zpět do současnosti. V dnešní době
jsou stodoly ve své prapůvodní podobě druhem určeným na vyhynutí, něco
jako před stoletím žudra u domů nebo
nezbytné pumpy před domy. Socialismus je přestal potřebovat a kapitalismus - k překvapení mnohých teprv! A to byla stodola po staletí něco
jako hospodářská základna zemědělské usedlosti, v pořadí druhá hned za
chlévy. Až pak bylo na řadě obytné stavení.
Dalo by se o tom rozvláčně meditovat
z různých hledisek, o stodolách se už
dokonce psaly učené disertační práce,
věnují se jim některé úzce zaměřené
publikace, ale já si dovolím být stručný. Cituji slova Bečákova (poslanec
Jaroslav Bečák) při projednávání
oznámení některých sedláků, kteří hodlali přestavovat své domy na návsi
„dlé módy nynější“. Rázovitý, ba až
zemitě přímočarý starosta se vyjádřil
takto: na selském gruntě jest důležitý
chlév se zdravým dobytkem, stodola
účinná plevníkem počínaje až patry
konče - až pak v pořadí salóny s módními okny. Říkám vždy, že paráda na
ulici jest mnohdy znakem toho, že
sedlák má --vno v truhlici! (Ta dvě
písmena si jistě všichni hravě doplnili.)
Tož zpátky k těm stodolám, řečeno
vzdělaně k jejich archetypální podobě.
Moravská dědina byla odjakživa charakterizována věncem stodol či seníků
okolo k sobě „přiražených“ obytných
domů. Jsou i výjimky, ale na naší Hané
to platilo zaručeně. Podívejme se třeba do tzv. Indikačních skic zobrazu-
jících Týnec (přesně!) okolo roku
1830.
Za každým domem je stodola, někdy
ovšem spojená pod jednou střechou
s chlévy a ty zase navazují přímo na
obytné stavení. Z mapy to nejde ani tak
rozeznat, ale ve skutečnosti jsou to
pozůstatky původních, snad až středověkých dispozic „předstodolového“
typu. Jedno obydlí bylo přístřeškem
společným pro bydlení, dobytek i ukládání zásob. Zvířata byla vyháněna pokud možno celoročně na pastvu (s výjimkou sněhové pokrývky) a chlév byl
skutečně jen ohradou lehce zastřešenou. Slámy bylo málo a tak nebylo
ani mnoho hnoje a pole se na některý
rok namísto hnojení nechávalo ležet
ladem, aby si „odpočinulo“.
Rozoráváním pastvin a zintenzivněním
hospodaření vyvstala potřeba k uložení sena, slámy a posléze i brambor,
objevovaly se první stroje. Východiskem bylo zajištěné kryté místo blízké
obydlí a to se našlo na konci k domu
přiléhajícího prostoru, na kterém se
v zimě mlátilo obilí: humna, humno
zněl ten dnes nic neříkající výraz. První stodoly se tak stavěly „za humnama“
a my nejstarší už dobře pamatujeme,
co se tím a kde konkrétně mínilo. Jistě,
dnes jsou tam nové ulice namísto stodol.
To ale předbíhám časový sled. Přeskočeno bylo slovo mlat, mlatevna. Už víme, že na humně se mlátilo. Byla to
plocha z udusané hlíny zpevněné drobnými kamínky. V zimě se odmetl sníh,
z „hůry“ nad domem se snesly snopy
obilí a mlatci s cepy měli někdy i na
více týdnů postaráno nejen o práci, ale
i o výživu své rodiny z kuchyní hospodářů. Postupně se ale přicházelo na to,
zda by nebylo lepší umístit mlat pod
střechu do stodoly a rozumný nápad se
stal všeobecnou normou.
Pozor ale! Jsme ještě v období tak po
zrušení roboty v roce 1848 až po rok
tak 1880. Mlaty jsou už ve stodolách,
ale ty stodoly nejsou na místě vzadu
pozemku napříč, jak je známe, nýbrž
podélně, a nejsou ještě ani průjezdné.
Hospodáři vyjíždějí ven „huličkami“,
což jsou vyjeté cesty při hranicích
pozemku z levé nebo pravé strany.
V té době se začíná pěstovat cukrová
řepa a musí se najít místo někde na
humnech, kam umístit řízkový důl. To
ovlivnilo selské stavení, resp. stodoly
k další změně. Stodoly se nově začínají
10
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Elektrikové mlůno přičiněním
větrů neb volů - aneb než
přišla do Týnce elektrika
Je doba jednoho století v životě obce
hodně nebo málo? Právě to mne napadlo, když jsem listoval koncepty
k zápisům jednání obecních zastupitelů z let 1902 - 1904. Je to čtení poučné a rozhodně nelze tvrdit, že
tehdejší doba byla prosta nejrůznějších výstřelků chování. Jen tak mimo
chodem snad na každé schůzi se řešilo
rušení bohoslužeb mládeží a pokaždé
bylo nalezeno východisko ve větší přísnosti dozorců. Žel, nebylo to nějak
účinné: tak třeba Matouši Skopalovi
natřeli lavici lepidlem (asi už tehdy
vteřinovým) a dostali ho tím do prekérní situace. Musel počkat až do
skončení bohoslužeb a pak se z kalhot
vysvléci (byly zničeny) a u kabátu mu
„jen“ byly odstřiženy šosy... Dozorujícímu J. Strnadovi z Grygova, který si
vždy donesl bič s sebou na „nezvedence surové“ byly dokonce dva biče
nevysvětleným způsobem odcizeny
a obec se neměla k zaplacení škody.
Tak by se dalo pokračovat. Dnes by
tehdejší viníci měli už 110 let a určitě
by se pohoršovali nad soudobými mravy.
Někdy je to čtení až skoro dojemné.
V těch letech začalo být aktuální zavádění elektrického proudu a Týnec
nechtěl zůstat pozadu. Starosta Vanýsek vyzval zastupitele k výraznější
aktivitě „v směru tomto“ a radní Dočkal zase nového člena zastupitelstva
(za zemřelého Obrtela) učitele Floriána Dostála, aby na příštím zasedání
„přičinil přednášku o zjevení(!) elektrickém a to srozumitelně i pro občany
prosté“.
Mladý a velmi ambiciózní Dostál, později mj. i poslanec si s fyzikou a podobnými vědami zrovna netykal, leč
sehnal nějakou letitou příručku a úkol
splnil. Posluchačům z předneseného
vyplynulo, že výroba proudu je vlastně
jednoduchá, laciná a pořídit se dá
snadno - třeba s využitím větrné
energie nebo „pomocí žentouru silou
dobytčí roztáčeného“. Radní byli nadšeni a uložili Dostálovi „myšlénku tuto
propracovati a příště ji k dokončení
díla navrhnouti“. Dostál i toto splnil
s pílí a snahou, jak znělo první hodnocení.
Na schůzi donesl několik výkresů,
„kdež vykresleno jednodůše bylo, jak
se skrz kolo větrné na návrší u obce
postavené mlůno elektrické neb též
proudy vyrábí v množství libovolném“.
Na dotaz, co když jaksi nebude foukat,
měl odpověď, že „v případu tom jest
v nádbě koupě volů ze statku Nový
Dvůr, kdež oráčky párni zaváděny
namísto hovad jsou“. Abych to moc
nenatahoval, tak pod větrníkem měl
být na zemi žentour, to je systém ozubených kol roztáčených vlečením koňmi nebo třeba těmi voly chodícími pořád kolem dokola.
Toto řešení je třeba pro úplného laika
možné, v praxi však sotva použitelné
pro malý výkon a další překážky. Obecní radní těmi laiky byli a tak nic netuše
tento plán schválili a starosta hned
spěchal na okresní hejtmanství v očekávání pochvaly i nějakého finančního
příspěvku. Asi už tušíte, že ti dopadlo
úplně jinak. Páni si s velkým pobavením prohlíželi snaživě zhotovený Dostálův elaborát a sám c. k. okresní
hejtman prý blaho sklonně prohlásil
na adresu (ješitného jinak velmi) starosty a kupce Vanýska, že v Týnci, hle
„vynalezena byla volotřina!“.
Snad není třeba žádného komentáře.
Pardon, něco se našlo! Že se od té
doby Dostál s Vanýskem nikdy neusmířili - a to byl už Dostál poslancem i člověkem všeobecně váženým je faktem.
Druhou „obětí“ byl zmíněný kovář Matouš Skopal, který jako jediný byl proti
„větrovolskému“ dynamu" z důvodu,
že „plachetníkem tímto na kopci kostel náš by zastíněn, ano v posměšek
uveden byl“. No a když se mu za krátký
čas stala ta událost s při lepenými kalhotami v kostele, tak se z oddaného
věřícího stal pochybovač o čemkoliv,
na kostel naprosto zanevřel a čas od
času prý se šel modlit k císařskému
pomníku poblíž vidlice cesty do Velké
Bystřice a staré cesty Krýnice vedoucí
k Olomouci. Císař byl asi jediným,
který ho nezklamal.
(Mlůno jako „ryze český“ výraz pro
elektrický proud se naštěstí přes tlak
spisovně mluvících učitelů češtiny ...)
Jaroslav Chytil
TÝNECKÝCH STODOL PÍSEŇ LABUTÍ
stavět tak, že uzavírají prostor humna
napříč a výjezd je průjezdnými vraty
většinou uprostřed nové stodoly.
Zprvu se tak přejíždí i místo na mlácení (mlat), ale záhy se tento stává téměř zbytečným - začíná se mlátit
mlátičkami. Ocitáme se tak v pomyslném zlatém věku našich stodol na
začátku minulého století. Jsou to už
bytelná stavení většinou už krytá břidlicí (šifrem) a mění se i jejich vnitřní
uspořádání. Produkty strojového mlácení jako sláma (ta se později lisovala)
plevy, ohrabky se odkládají odděleně
a ve stodole nechybí ani místo na mlátičku i jiné stroje. Na patře je uložena
i cepy mlácená sláma používaná na
výrobu povřísel (obřisel) a třeba na
nacpávání pro mladé už úplně exotických slamníků (strožoků).
Jsme na vrcholu! Stodoly jako hrady
a mezi nimi jedna, které se říkalo
„haufstodůlka“ a je tím míněná Bečákova stodola, která stávala na místě
nynějších bytovek v ulici Bystřické.
Měla dva průjezdní mlaty, měla vzadu
„příkulník“ a pod ním něco jako
rozlehlý parkovací prostor pro vozy
nebo pluhy. Na stodolu navazoval
„haufdůl“, tedy největší řízkový důl
v dědině i v širším okolí.
Pravda, zdaleka ne každý měl možnosti Bečáků, zejména ne lidé v Chaloupkách a ve Dvoře. Ti by sice také
rádi stodolu, ale nebylo kde. Přesně
řečeno, nebyla ani vůle jim tu stodolu
postavit třeba na obecním pozemku.
V archivu jsou žádosti chalupníků
o místo na stodolu nebo aspoň stodůlku a odpověď je téměř vždy záporná
„stran málo místa a vzhledu obce naší“. Jen některým bývalým familiantům bylo umožněno „zhotoviti si případnou mlatyvku za obydlím svým“.
Zřejmé tedy je - a kdo míní poctivě
bádat něco o minulosti obce na to záhy
narazí - totiž že i tehdy si byli všichni
ze zákona rovni, ale někteří rovnější...
Na závěr jen podotknu, že o stodolách
píšu i z toho důvodu, aby si majitelé
krásných stavebních míst mohli uvědomit, co vše už na tom místě někdy
bylo a že třeba i v těch stodolách se
zadělávalo na lidské osudy. Těch, co šli
před námi a dnes už nemají jména ani
na tom hřbitově.
Jaroslav Chytil
PŘED PĚTAŠEDESÁTI LETY
SPADLO NA BĚLÉ LETADLO
Vloni 30. prosince to bylo už pětašedesát
let, co nedaleká obec Tršice zažila událost, o které se ještě dlouho hovořilo.
Tím se v roce 1948 stala letecká havárie
v polesí Bělá, kterou dodnes připomíná
malý pomníček na místě nešťastné události. Stojí poblíž mysliveckého posedu
na kraji lesa a honu Amerika, pár set
metrů od místa, kde se ukrývala židovská
rodina Wolfových v době 2. světové války.
K pomníčku letecké havárie jsem poprvé
doputoval v den odhalení pomníku rodině Wolfových v lese Běla v dubnu 2012.
Od té doby jsem se začal více o tuto leteckou katastrofu zajímat. Za rok potom
jsem k pomníčku zahynulého letce Miroslava Chalupníčka přivedl část skupiny
studentů Gymnázia Jana Blahoslava
v Přerově, skupinu žáků Základní školy
v Dřevohosticích a několik přerovských
sokolů, s nimiž jsem na Tršicku absolvoval pochod po stopách rodiny Wolfových.
Vedle již časem značně zašlého pomníčku, ke kterému jen náhodou někdy zavítá
nějaký myslivec nebo houbař, mohou
tragickou havárii letadla zájemcům připomenout také někteří tršičtí pamětníci.
Například František Lukáš vzpomíná na
událost starou pětašedesát let: „Byli
jsme na rybníku a slyšeli hukot. Letadlo
letělo velice nízko. Říkali jsme si, že musí
havarovat. Potom se ozvala rána. Po havárii letadla pak jeho části odvážel kočí
Lón na karetě domů na dvůr.“ Další pamětník vzpomíná, že jako kluci se šli na
místo havárie podívat a sbírali zde kousky plechu z letadla. Horší to bylo s ostatky pilota. Nalezena byla jeho ruka, ale
bez hodinek, jak si někteří lidé všimli.
Kvůli roztroušeným zbytkům pilotova těla lidé pak nechtěli chodit na hřiby na
místo, kde se tragédie stala. Teprve až se
po delší době odvážili, nacházeli na místě
neštěstí spoustu hřibů.
Foto: P. Peňaška
Památník na havárii letadla
Samozřejmě že tato v Tršicích ojedinělá
událost nemohla uniknout ani tehdejšímu kronikáři obce Antonínu Tandlovi,
který o ní napsal: „Dne 30. prosince 1948
havarovalo v lese Bělá u Židovských rolí
sportovní letadlo pilotované Miroslavem
Chalupníčkem z Prahy. Trosky letadla
i jeho mrtvola byla náhodně nalezena
dne 4. ledna 1949 Josefem Kotlabou.
V den havárie byla v Tršicích velká mlha
a letec pravděpodobně ztratil orientaci.
Na místě neštěstí byl postaven manželkou zahynulého letce pomníček.“ Bližší
informace o pádu letadla na Bělé lze
nalézt v internetovém vyhledávači Seznam. Umístil je tam bývalý politický vězeň a publicista Milo Komínek. Podle
tohoto českého emigranta piloti odletěli
30. prosince 1948 z Chocně na obchodní
cestu do Egypta. Dostali povolení k startu, poněvadž meteorologická předpověď
byla příznivá. Došlo však k tragické záměně předpovědi počasí Olomouce za
Hradec Králové. Letadla se tak dostala
do sněhové vánice na Vysočině a postupně havarovala. Nejdále se dostal pilot
Chalupníček a dalším letadlem jeho kolega Staněk. Státní bezpečnost si už myslela, že oba piloti se dostali na místo
určení do Egypta, ale obě letadla i s mrtvými piloty byla později nalezena ještě
v republice. Na rozdíl od kronikáře Tandla však Komínek uvádí pozdější datum
nalezení Chalupníčkova letadla, když napsal: „Chalupníčkovo letadlo s ostatky
jeho těla skoro úplně roztrhané lesní
zvěří bylo nalezeno sedmnáct dnů po
vzletu.“ Milo Komínek si však byl vědom
nedostatečnosti svých poznatků o této
události, a proto žádal pamětníky o po-
skytnutí dalších informací, které by se
této tragédie týkaly. Zřejmě se jich nedočkal, protože zemřel a na jeho výzvu
alespoň na internetu dosud nikdo nereagoval. Proto jsem pátral dál. Naštěstí
v Přerově žijí dva nadšenci, kteří se zajímají o historii letectví a často o ní publikují. Pro prvního z nich Jaroslava Schöna
byla zpráva o letecké tragédii v Tršicích
úplnou novinkou. Stejně tak i pro Josefa
Voltra, který naštěstí měl více času a později mi písemně sdělil svůj názor na tuto
leteckou tragédii. Z osmdesátiprocentní
pravděpodobností se Voltr domnívá, že
skupina pilotů, ve které byl i pilot Miroslav Chalupníček, měla dopravit šest
objednaných letadel typu M1C Sokol
z továrního letiště v Chocni do Egypta.
Továrna však neměla dostatek vlastních
pilotů pro tento let, a proto si zřejmě k tomuto přeletu najala i některé sportovní
piloty. Jejich touha využít této jedinečné
příležitosti k útěku na Západ piloty přiměla k riskantnímu letu za špatného počasí, a to se stalo Miroslavu Chalupníčkovi a jeho kolegům osudným. Historik Voltr také zdůvodnil, proč továrna se
rozhodla s malým sportovním letounem
pro tak dalekou cestu. Byla to dobrá zkušenost s tímto typem letadla z přeletu
Praha - Kapské Město - Praha z května
1947. Otázkou, alespoň pro mě, zůstává,
zda piloti skutečně měli v úmyslu využít
svého obchodního letu do Egypta k útěku do zahraničí za tzv. železnou oponu.
Stejné pochybnosti o jejich záměru má
i Ivo Pejčoch z Vojenského historického
archivu v Praze, který jako jediný mi na
písemný dotaz odpověděl, a to že v případě havárie sportovního letadla Sokol
nelze potvrdit hypotézu, že se jednalo
o pokus o hromadný úlet a není známo, že
by událost byla vůbec tímto směrem
vyšetřována. Opačného názoru je Komínek, když napsal: „V roce 1948, kdy nastoupili k moci komunisté, sílil tlak na
odpůrce režimu. V důsledku toho se zvedla vysoká emigrační vlna. Odhadem 150
až 200 000 lidí emigrovalo na západ.
Někteří vstoupili do služeb zahraničních
špionáží a vraceli se provádět špionáž
nebo ozbrojené akce. Většina emigrujících však v zahraničí zůstala, věnovala se
převážně svým profesím a do politiky
a krajanského hnutí se nezapojovala vůbec nebo jen příležitostně. Na sklonku
roku 1948 se pro emigraci rozhodl i Miroslav Chalupníček.“ Škoda jen, že Milo
Komínek tento svůj názor nepotvrdil odkazem na příslušný zápis v archivu Státní
bezpečnosti nebo jiný zdroj. Jeho názor
však potvrzuje skutečnost, že při hledání
v tehdejších olomouckých regionálních
novinách Stráž lidu jsem zprávu o letecké
havárii v Tršicích nenalezl, i když je zde
zpráva například o havárii amerického
letadla nebo i zajímavá zpráva z Tršic
o chovu bahenního bobra. Zprávu o útěku českých pilotů zřejmě měli novináři
zakázáno napsat, protože se nehodila do
doby, kdy naše společnost začala budovat
„nové, světlé a radostné zítřky“. Názor,
že pilot Chalupníček a možná i někteří
další z jeho skupiny chtěli do zahraničí
uprchnout, potvrzuje také skutečnost, že
rovněž z choceňského letiště se v květnu
1949 pokusilo uprchnout do zahraničí
dvěma letadly pět mladíků a jedna dívka.
Mimochodem podle pamětníků krásná,
dlouhovlasá a jemná. Zřejmě i velmi útlocitná, poněvadž zraněmému a již přemoženému strážci letiště po jeho naříkání
uvolnila pouta. Tomu se podařilo rozvázat, dívku zastřelil, střelbou poranil pilota jejího letadla a tím znemožnil jeho
odlet. Druhé letadlo ztroskotalo vinou
poruchy výškoměru.
Nechť byl úmysl letce Miroslava Chalupníčka z Prahy jakýkoliv, v každém případě je cesta k pomníčku rodiny Wolfových
i pilota Chalupníčka pěknou procházkou
lesem Bělá s připomínkou na dvě tragické události. Se skupinou žáků z Dřevohostic, studentů Gymnázia Jana Blahoslava z Přerova a členů přerovského Sokola chceme proto tuto cestu zopakovat
i letos v dubnu.
Miroslav Rozkošný, Přerov
Články, dopisy, úvahy, komentáře 11
TÝNECKÉ LISTY
POMOZTE NÁM
CHRÁNIT PEJSKY!
V minulých dnech se na mne obrátila
s prosbou jedna chovatelka malých
i velkých pejsků. Napiš o problému,
který trápí mě i mé svěřence. Tak tedy
píši, lépe řečeno přepisuji či převypravuji její prosbu.
Na louce, polích a lesních cestách
směrem od Boční ulice k bývalému
družstvu v Čechovicích se poslední
dobou (zhruba tak v posledních třech
týdnech) objevují pohozené kosti
z drůbeže, dále kosti vepřové, kousky
masíčka a pečiva atp.
Nejdříve jsme si my pejskaři mysleli,
že někdo vyhazuje zbytky od stolu, neboť se vyskytovaly v menších či větších hromádkách na dvou stejných
místech vždy u cesty. Nyní už jsou
pohozené i jednotlivě na vcelku nesmyslných místech, kde se běžně pohybují pouze psi. Nemusí jít o nic vážného, ale může se také jednat o případ pomalé otravy psů a koček formou
pravidelného přísunu menšího množství jedu, kdy i několik týdnů majitel
nepozná, že se se psem něco děje.
V případě pomalého přísunu jedu do
těla se systematicky likvidují játra
a ledviny až dojde k úhynu.
Znova opakuji, nemusí jít o nic vážného, ale začínáme být poněkud nervózní, neboť - co si budeme namlouvat ucítí-li pes kost či jiný zbytek jídla, lze
ho jen těžko zastavit.
Netuším, kdo jídlo pohazuje, ale
doposud měl velké štěstí, že jsem ho
nepřistihla osobně, o mé feně ani nemluvě.
Tolik jádro pudla, tedy problému.
Prosím, kdybyste něco kolem této záležitosti zjistili, kontaktujte obecního
policistu pana Filipa Raclavského či
kohokoliv ze zaměstnanců Obce Velký
Týnec.
Petr Hanuška
RODINA
Do třetice vzpomenu na naši rodinu,
co nám dala pro život po stránce duchovní, morální a kulturní. Věřící rodina, to byla víra v Boha, plnění Desatera, úcta k předanému dědictví otců,
svobodné a veřejné vyznávání své
víry. Hlavně tatínek nám vysvětlil, jak
zacházet s darem rozumu a svobodné
vůle, jak máme chápat význam a hodnotu víry, naděje a lásky. Dále také, co
je to lidské svědomí, jaké jsou zásadní
rozdíly mezi čistým a špatným svědomím nebo žádným svědomím a jak
dokáže člověka trápit, ba i zlikvidovat
špatné svědomí. A k tomu dodám, že
špatné svědomí dokáže často ze života
udělat peklo, dokáže člověka likvidovat psychicky třeba až nepříčetným
ospravedlňováním se nebo často propadnutí alkoholu.
Naše rodiče hlavně tatínek objasňovaly nám všechna negativa fašismu,
bolševismu i budování lidově demokratického státu po roce 1948. Dále
důsledek hesel Kdo nejde s námi, jde
proti nám!, nutnost stálého třídního
boje či nutnost třídní nenávisti. Příkladů takových negativ bylo nespočet.
Proticírkevní teror, sta vezněných
kněží, likvidace ženských a mužských
řeholních řádů, církevního školství,
věřícím dědem zákaz studia atd. Další
hrůzy jsme zažili, když se naháněli
sedláci do JZD, když se likvidovali
řemeslníci, po válce likvidace továrníků a vyložený teror proti nim srovnatelný s fašismem. Také nám řekli
o tzv. partyzánech, bývalých udavačích, co se např. podíleli na vypálení
Zákřova a Přestavlk, již v květnu 45 že
se stali členy KSČ, tedy nepostižitelnými. Také jsme věděli o atentátu
na Šrámka a Hálu o tzv. krčmaňských
krabičkách těsně před únorem 48.
Hlavní iniciátor atentátu byl potom
dlouhá léta vysokým funkcionářem
ONV a KSČ Olomouc další propadl
alkoholu, přejelo ho na dálnici auto.
Také přidám vzpomínku na Gizi, asi
šestnáctiletou dívku, která po skončení války k nám byla do hospodářství
nasazena jako pracovní síla. Pocházela z Hluboček, byla to Němka, rodina byla odsunuta až později, kdy se
vrátil její otec neněmecký voják ze
zajetí. Byla u nás asi rok a půl. Rodiče
jí trpělivě naučili pracím v poli i okolo
dobytka, stala se členkou rodiny. Každou neděli přišla z Hluboček její maminka se dvěma školáky k nám domů.
Všichni šli do kostela na hrubou (v 10
hodin). Potom po obědě pobyli u nás
doma s Gizi. Když odcházeli domů,
maminka jim nabalila do kabel živobytí, koláčů a to se opakovalo skoro
každou neděli. Nesetkali jsme se s tehdy pěstovanou nepříčetnou nenávistí
proti Němcům.
Období 50. let dalo naší rodině zabrat.
Soukromý zemědělec byl třídní nepřítel, se všemi důsledky, stále pod
dozorem SNB a StB a jak jsme
postupně zakládali své rodiny v 60. letech, vše pokračovalo i u nás a později
i za normalizace jako kdysi v 50. letech. Ještě podotknu, že nám a našim
rodinám rodiče do soukromí nezasahovaly, respektovaly naše vlastní názory a rozhodnutí. Nedocházelo ke
střetům, nenarušila se rodinná solidarita.
Jasná životní pravidla, rodiči nám
daná, pomohla zachovat si víru, zachovat si své přesvědčení, čisté svědomí.
A to se cení!!!
Vojtěch Hrudník
OTÁZKA PRO...
Pátera Václava Haltmara
Otče Václave, co všechno se podařilo
zrekonstruovat v loňském roce v našem chrámu Nanebevzetí Panny Marie a co nás letos čeká?
V loňském roce byla dokončena generální restaurace varhan a byla zhotovena zcela nová dubová podlaha na
kůru. Pokud by ses ptal na důvody těchto
oprav, pak tedy věz: varhanní skříň se
bortila, neboť na ní silně zapracoval červotoč. Barva na skříních nebyla původní, musela se skalpely přímo sedřít dolů.
Následovalo přebroušení, vytmelení
a nové natření a lakování. Konstrukce
obou skříní se musely vyrovnávat do vodorovné polohy. Rovněž dřevěné píšťaly
se musely zcela zrestaurovat a mnohé
doplnit z jiných hracích strojů. Byly pořízeny nové cínové píšťaly a též i použité
z jiných hracích strojů. Podlaha byla
prošlapaná a červotočivá. Úplně nový
měch na vzduch a celkové vedení k varhanám. Obnovený hrací stůl pro 2 manuály. Cena celého díla činila 2.600.000,Kč. V letošním roce je naplánována oprava balustrády na kůru (tedy zábradlí),
která je vyřezávaná, zlacená a památkově chráněná. Opravu potřebují i žaluzie ve věži, které jsou v naprostém rozkladu.
Ptal se Petr Hanuška
ČIŇTE POKÁNÍ!
Svatý Pavel píše: Kristovým jménem
vyzýváme - Smiřte se s Bohem! S tím,
který byl bez hříchu, jednal kvůli nám
jako s největším hříšníkem, abychom
my skrze něho byli spravedliví u Boha
(2 Kor 5,20). Popeleční středou začíná
postní doba, která vyzývá k postnímu
jednání.
Jak žít půst?
Půst, který drží člověk v zájmu své linie, aby dobře vypadal zvenčí nebo
v zájmu svého zdraví, je sice půst, ale
něco jiného je postní kázeň křesťana.
Tomu jde o posílení vlády ducha nad
tělem. Právě dnes je potřeba postu
velmi aktuální. Hrozí nám spoutanost
hmotou, zotročení konzumním stylem
života. Člověk může zcela ztratit svou
tvář a změnit se ve zmrzačeného tvora, deformovaného nepravými hodnotami. Půst je mocnou zbraní, jak si zachovat důstojnost obrazu Božího, k němuž jsme stvořeni. Tím, že omezíme
své nižší a sobecké nároky,
uvolňují v nás nové síly duchovní,
mravní, charakterové. Především touto cestou roste naše osobnost.
V Izraeli ohlašovali půst jako lék proti
Božím trestům troubou. Dnes by nestačilo troubit, aby se mnozí křesťané
probudili z duchovního spánku, nečinnosti, únavy, které prokazují, když
pokračují v životě v rozporu s vírou.
Popeleční středa, počátek postní doby,
podle úmyslů církve by měl být mocným voláním k probuzení; chce roztržité volat k základním křesťanským
povinnostem, chce zvát k uvědomění
si slov Pana Ježíše: „Co prospěje člověku, i kdyby získal celý svět, ale ztratil svou duši?“(Mt 16,26) Církev chce
všem připomínat nestálost hodnot,
jímž se zvlášť v naší době přikládá
nadměrná důležitost: tělu, hmotným
dobrům, majetku, zábavě a i přímo
zlým věcem; církev chce volat k nápravě; každý rok čas postu je čas na nutné
opravy: není to moudré? Církev nás
v postě vede k počátku naší spásy, k tajemství Velikonoc. Postní doba má být
dobou velkých myšlenek a vážné práce
na sobě samých.
„Je to půst, který já chci?“ Půst, který
dnes církev ukládá, je přiměřený dnešním možnostem.
Dnešní požadované postní pokání má
být pro dnešní lidi návratem k moudrosti, objevem toho, co skutečně
vede k seberealizaci, uzdravující léčbou k osvobození od různých závislostí, od různých nepravých štěstí, která
hledáme, aniž bychom si uvědomovali,
že se stáváme obětí záludné vypočítavosti na náš účet.
Dělat pokání by pro nás mohlo záležet
v řadě snah: zastavit se a s pomocí Božího slova uvažovat o tom, co skutečně
přispívá k našemu pokoji; osvobozovat
se od závislostí, od diktátu módy, ideologií, od lidských ohledů, od toho
železného zákona: dělají to všichni.
Máme usilovat o chvíle samoty a mluvit sami se sebou ještě dříve než s Bohem, abychom se viděli jako v zrcadle,
jací jsme, co děláme, o co usilujeme;
máme se snažit odstraňovat ze svého
chování to, co je závadné, především
to, co je hříšné, a jednat ve shodě s vírou, vyprošovat si dar lásky a Boží pomoc k překonávání lásky k sobě, sobectví.
Postní doba nás zve do školy Ježíšovy
lásky, nejdokonalejšího vzoru lásky.
Pro křesťana půst pokání nejsou cílem
samy pro sebe, jsou prostředky k budování pravého člověka, přítele Božího, tedy následovníka Krista zemřelého a vzkříšeného z lásky. To je důvodem charitativních snah křesťanů.
Tváří v tvář nedostatku základních
potřeb tolika lidí nám naše pokání má
dávat zakoušet na sobě nedostatky
a potom se proměňovat v ochotu pomáhat dle možností.
Postní doba je tedy náročná! Je dobou
bratrství, lásky, cesty k Bohu. Kéž by
tomu tak i u nás skutečně bylo!
Z duchovní literatury zpracoval
Václav Haltmar, farář Církve
římskokatolické
TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA
Výsledky v obcích na Olomoucku
12
Výročí, Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
VZNIK FILOSOFICKÉ ETIKY U SÓKRATA – část 1.
Říká se, že troška filosofie nikoho
nezabije! S tímto vědomím jsme se
s kolegou Stanislavem Denkem obrátili na docenta Teologické fakulty UP
v Olomouci a týneckého spoluobčana
docenta Martina Cajthamla, aby pro
naše čtenáře připravil několikadílnou
výpravu do světa antické filosofie.
Nejprve odolával s obecně známým
konstatováním o vlastní zaneprázdněnosti. Pak se nad naší prosbou hluboce zamyslel a výsledkem je tento
první dílčí krok. Těšme se na další!
Petr Hanuška
Martin Cajthaml
Sókratova
kritika sofistiky
Starší tradice řecké filosofie je zaměřena na otázky kosmologické, nikoli
etické. Myšlení prvních filosofů krouží
především kolem otázky prvopočátku:
toho, z čehož vše vzniká, do čeho se
vše zpět navrací a co v průběhu všech
změn zůstává totožné (arché). S Parmenidem a jeho žáky se vedle kosmologické problematiky objevuje
rovněž problematika ontologická.
Filosofická etika vzniká až u Sókrata
(druhá pol. 5. stol. př. Kr.). Reflexe
etických otázek se ale objevuje už
u sofistů, z nichž někteří jsou starší
než Sókratés, jiní, např. Prótagorás,
jsou jeho současníci. Sofisté, kteří byli
svými současníky považováni za učitele moudrosti, diskutují a reflektují
mravní otázky.
Jednou ze základních mravních otázek, na něž se sofisté zaměřují, je otázka, lze-li lidské zdatnosti, výtečnosti,
či, jak se tradičně říká, „ctnosti“
(areté) naučit. Dříve se mělo za to, že
ctnost je vrozená: aristokrat se již rodí
jako dobrý. Tomu odpovídá i předfilosofický význam termínu areté. Areté
původně znamená specifickou dokonalost určité věci. Areté koně je dobře
běžet, areté nože dobře řezat. Je-li
tomu tak, a aristokrat se ctnostný již
rodí, ctnosti nelze učit.
Toto aristokratické pojetí ctnosti ale
ustupuje v důsledku sociálních a politických změn v Řecku druhé poloviny
5. stol. př. Kr. do pozadí. Jak sílí vliv
obchodníků a řemeslníků a oslabuje
moc aristokracie, stává se aktuální
otázka, lze-li lidskou výtečnost, kterou pro sebe šlechta reklamovala jako
samozřejmé privilegium, přeci jen
učit. A právě této otázky se chápou
sofisté a tvrdí, že lidskou výtečnost
učit lze, a že jsou dokonce sami schopni ji za patřičný obnos vyučovat.
Sofisté však areté nechápou jako
mravní dokonalost, tedy schopnost
jednat mravně dobře, nýbrž jako určitou schopnost, „techniku“, řecky:
techné (tento výraz se do češtiny
překládá jako „umění“). Je to umění
prosadit za pomoci rétorických prostředků svůj zájem při politických či
soudních jednáních. Proto se o sofistech celkem oprávněně s despektem
říkalo, že činí slabší řeč silnější (heitón logos kreitón poiein). Cílem sofistova umění není tedy odhalovat pravdu o tom, co je dobré a co zlé, jak jednat a žít, nýbrž jak přesvědčit ostatní
o tom, aby dělali a chtěli to, co chci já.
Přitom otázka, je-li to, co já chci, dobré
nebo zlé, už není něco, co by bylo
možné řešit za pomoci sofistova
odborného umění. Sofisté tedy vyučují to, co bychom mohli moderně
nazvat „technikou moci“: učí, jak se
prosadit, jak uchvátit a podržet politickou moc, jak se uhájit před soudem,
nezávisle na tom, jsem-li vinen či nevinen atd.
Pod pláštíkem výuky „ctnosti“ tedy
tito údajní „učitelé moudrosti“ učí, jak
být vnějškově úspěšný, nikoli jak být
vnitřně, mravně dobrý. A to je velký
klam, a byl-li si sofista klamnosti svého
počínání vědom, pak i podvod. Mladí
lidé, kteří za sofisty přicházeli, ve
svém idealismu a nezkušenosti většinou očekávali, že je sofisté učiní
moudrými, a tedy vědoucími, jak dobře žít, a neměli jasnou představu
o tom, co jim sofisté za úplatu vlastně
nabízeli.
Hezky je to vylíčeno na začátku Platónova dialogu Prótagorás, kde Sókratés vede mladého Hippokrata k poznání, že vlastně neví, co se to tak za
každou cenu chce od sofisty učit, a kde
poukazuje na nebezpečí, kterému se
vystavuje každý, kdo se nechává vyučovat ve věcech, o nichž neví, jsou-li
pro jeho duši dobré nebo zlé.
Filosofická etika se tedy rodí u Sókrata tím, že Sókratés demaskuje sofisty
a ukazuje, čím opravdu jsou: jsou to
pouzí „potulní prodavači nauk“, dobře
placení šiřitelé určitých teoretických
vědomostí a praktických dovedností,
jejichž cílem je vnější úspěch, nikoli
pravá areté, která přece musí mít
mravní obsah. Sofisté v podstatě dávali mladým lidem do rukou prostředky k vnějšímu úspěchu a asi se i domnívali, že jim tak zaručují spolu s politickou kariérou i dobrý a ctnostný život.
Sókratés toto vyvrací a ukazuje, že život vnějškově úspěšný a život mravně
dobrý nejsou jedno a to samé.
Sofisté, zvyklí dívat se na člověka jen
z hlediska jeho vnější úspěšnosti, mají
potíž Sókrata v tomto směru pochopit.
Sókratés se ale spíše než k sofistům
obrací k jejich žákům: k mladým, urozeným a nadaným, ke „kádrovým
rezervám“ budoucích Atén. Chce
v nich probudit smysl pro mravní
otázku, který se rodí právě z nahlédnutí, že vnější úspěšnost a ctnost se od
sebe navzájem odlišují. Je sice možné,
že se občas někdo ctnostný stane
navenek úspěšný, ale na osudu Sókrata samého se ukazuje zvlášť markantně, že svrchovaně ctnostný může
být za určitých okolností i svrchovaně
neúspěšný, rozumíme-li úspěšností
politický vliv a moc ovládat druhé.
Nejenže nebyl Sókratés schopen
získat si přízeň svých spoluobčanů,
nýbrž byl jimi postaven před soud.
A svou pověstnou výřečnost nebyl
schopen uplatnit tak, aby přesvědčil
soud o své nevině a vyhnul se odsouzení. Nepřivedl před soud svou ženu
a děti, aby pláčem obměkčili soudce,
a jako trest si nakonec provokativně
navrhl, aby se na účty obce mohl
stravovat v Prytaneiu, podobně jako
olympijští vítězové.
Z hlediska vnější úspěšnosti (účelnosti) své obhajoby Sókratés zklamal.
Přitom nejhlubším důvodem jeho
„neúspěchu“ byla právě jeho ctnost –
anthropiné sofia, lidská moudrost. Ta
mu totiž zabraňovala v tom, aby se
hájil účelově, bez ohledu na to, co považuje za správné a spravedlivé.
Sókrátés (4. června 469 v Athénách – 399 př. n. l. v Athénách),
řecky Σωκράτης, bez diakritiky Sokrates, byl athénský filosof,
učitel Platónův. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské
filosofie, neboť na rozdíl od svých předchůdců předsókratiků, kteří pátrali
po původu a příčinách světa, Sókratův zájem se soustředil na záležitosti
člověka a společnosti; jak praví Cicero, „snesl filosofii z nebe na zem“. Svou
dialektickou metodou položil základy západního kritického myšlení.
Sókratova moudrost byla navíc pravou
příčinou nenávisti a závisti oněch
„prvních a dřívějších žalobců“, proti
nimž se Sókratés hájí v první části své
řeči předtím, než se začne hájit před
„pozdějšími žalobci“ Anytem a Melétem (srv. Platón, Apol. 18b-24b).
Sókratés - „nejspravedlivější člověk
své doby“, jak jej označil Platón – tedy
ztroskotal. To ale znamená, že pravá
moudrost a spravedlnost, zkrátka
ctnost, není totéž co vnější úspěšnost,
ba dokonce může být vlastní příčinou
„neúspěšnosti“, vnějšího ztroskotání,
veřejného procesu, odsouzení a smrti
spravedlivého.
Ctnost a vnější úspěšnost tedy nejsou
tímtéž. Je totiž možné, aby někdo měl
jedno a neměl druhé, ba aby to první
bylo příčinou úplné ztráty toho druhého. V čem ale spočívá pravá ctnost,
není-li vnější úspěšností? Bylo už řečeno, že „moudrost“, ona sofia sofistů
nedává do rukou prostředky k zodpovězení této otázky. Zřejmě to nebude
pravá moudrost, jestliže není schopna
zorientovat člověka v tak základní
otázce.
Sókratés pro sebe reklamuje pouze
jakousi „lidskou moudrost“. A přesto
je to, jak uvidíme, právě jeho moudrost, nikoli „moudrost“ sofistů, která
umožňuje přístup, byť jednostranně
„intelektualistický“, k vlastní podstatě
mravní ctnosti.
Ctnost
Tato Sókratova moudrost se ukazuje
především v umění klást otázky, které
jsou podstatné pro lidský život, a v důrazu na to, že lidský život bez kladení
a zkoumání těchto otázek není plně
lidský (ho anexetastos bios ú biótos
anthrópó). Nejzákladnější z těchto
otázek je zdánlivě triviální. Je to otázka: „Jak žít?“ (pós bióteon;) Na tuto
otázku má každý odpověď nasnadě:
„No přece dobře!“
Co to ale znamená žít dobře? Jistě to
znamená, že je třeba se v životě nějak
vztahovat k dobru: poznávat je, uskutečňovat je – ať už v tom smyslu, že se
my sami stáváme (mravně) dobrými,
ať v tom, že konáme, jak se říká,
„dobré skutky“. Co je ale toto dobro,
které poznáváme, které uskutečňujeme, které nějak „vtělujeme“ do své
bytosti?
Tradice, Sókratovi současníci, i člověk
21. století se více méně shodují v jakési základní typologii toho, co lze za
vlastní dobro považovat.
Mnozí za takové dobro považují bohatství, dnes bychom řekli: peníze.
Články, dopisy, úvahy, komentáře 13
TÝNECKÉ LISTY
K tomu si dovolím následující aktualizaci: Všichni asi znáte známou píseň
Petra Hapky a Michala Horáčka Štěstí
je krásná věc. Tato píseň provokativní
paradoxností svého refrénu poukazuje na zvrácenost logiky, podle níž nejvyšším dobrem jsou peníze, přičemž
štěstí je nahlíženo výlučně z hlediska
jeho možné užitečnosti pro získání
peněz. Důsledkem této logiky je totiž
právě závěr, který zaznívá v refrénu
písně: „Štěstí je krásná věc, ale prachy
si za něj nekoupíš“.
Proč je tato logika zvrácená či pomýlená? Aristotelés tuto věc později
(v duchu Sókratově) vysvětluje takto:
Tato logika je založena na neporozumění pravé povaze štěstí a peněz (bohatství). Proč? Protože peníze (bohatství) jsou ze své podstaty prostředkem. Jsou prostředkem k dosažení cílů
lidského usilování. Chceme je proto,
abychom si mohli koupit to, po čem
toužíme a o čem předpokládáme, že to
pro nás bude užitečné, příjemné či jinak dobré. Štěstí (eudaimonia) je
naopak ze své podstaty nejvyšším
cílem všeho tohoto usilování.
To je vidět z toho, že zeptáme-li se
někoho, proč chce peníze, nebude mít
problém s odpovědí. Bude je chtít
proto, aby si koupil to či ono – to, po
čem touží. Zeptáme-li se jej ale, proč
chce být šťastný, sotva bude moci udat
nějaký důvod. Štěstí si totiž nežádáme
pro něco jiného, ale pro něj samo.
Samozřejmě, dodal by Aristotelés, že
jsou i jiné věci, které chceme pro ně
samy, např. čest, slast nebo rozum.
Tyto věci však chceme zároveň i proto,
že spoluvytváří šťastný život. To znamená: nechceme je pouze pro ně samy, nýbrž rovněž proto, že se domníváme, že nám pomohou k tomu, abychom byli šťastní. Pouze štěstí chceme
pouze pro ně samo. Je-li tomu tak, je
přímo proti povaze peněz a štěstí klást
peníze jako nejvyšší dobro (a cíl) a žádoucnost štěstí odvozovat od jeho
možné užitečnosti, či lépe neužitečnosti pro získání peněz.
Existuje ale i řada dalších horkých
kandidátů na post nejvyššího dobra:
Mocichtiví považují za nejvyšší dobro
(politickou) moc. Slávychtiví považují
za nejvyšší dobro slávu. Bojovníci za
zdravý životní styl považují většinou
za nejvyšší dobro zdraví. Kulturisté
a modelky pravděpodobně tělesnou
sílu a krásu.
Sókratés ukazuje, že ani jedno z těchto a jim podobných dober není dobrem
samo o sobě, tj. nepodmíněně, a že tedy žádné z nich nemůže být posledním
či nejvyšším cílem lidského života.
Vždyť kdo neumí bohatství rozumně
(dobře) používat, stává se jeho otrokem nebo obětí. Rozumnost, která
umožňuje bohatství užívat tak, aby bylo vždy v souladu s pravým prospěchem člověka, je tedy více než
bohatství.
Podobně je to s (politickou) mocí. Je
dobrá pouze tehdy, jestliže ji člověk
dokáže používat rozumně, tj. ve prospěch společného dobra. Ve chvíli, kdy
je použita nerozumně, tedy svévolně,
škodí ve svých důsledcích tyranovi
i jeho obětem. To není pouze moudrost
platná pro tyrany antického světa.
Právě jsme viděli aktuálnost této pravdy na Ukrajině. Janukovyč svou nerozumně svévolnou politikou ublížil nejprve svému lidu, a pak v konečných
důsledcích sám sobě. Ze dne na den
přišel o většinu bohatství, a teď se
skrývá jako psanec. Pravděpodobně
bude dopaden a souzen.
I vlastního zdraví lze využívat rozumně i nerozumně (např. dnes tzv. adrenalinové sporty), přičemž nerozumný
člověk si může díky tomu, že je zdravý,
zvolit takovou (sportovní) činnost, při
níž si může ublížit více, než kdyby byl
ve své volbě omezen zdravotními
problémy. Podobné je to s krásou i tělesnou silou.
Pravá ctnost je proto podle Sókrata to,
co umožňuje rozumné používání všech
podmíněných dober, tedy rozumnost
(fronésis). Jasně je to vyjádřeno na jednom místě v Platónově dialogu Euthydémos: Úhrnem, Kleinio, se zdá o
všech těch věcech, které jsme na začátku považovali za dobra, že při nich
nejde o to, jak jsou sama o sobě dobry,
nýbrž má se to pravděpodobně takto:
jestliže je vede nevědomost, jsou to
tím větší zla než jejich opaky, čím větší
je jejich schopnost sloužit špatnému
vůdci, pakli však moudrost a znalost,
tím větší dobra; avšak samy o sobě nemají ani jedny, ani druhé žádnou cenu.
(Euth. 281d-e, přel. F. Novotný)
Péče o duši
Umožňuje-li ale rozumnost vhodné
používání všech podmíněných dober,
musíme rozumností poznat to, co je
v dané situaci pro člověka opravdu
(nikoli jen zdánlivě) dobré. Co je ale
toto dobro, na jehož základě jsme
schopni správně nakládat s výše uvedenými podmíněnými dobry? Jasné je,
že to nebude žádné z výše uvedených
dober. Ta jsou, jak bylo řečeno, pouze
podmíněná.
Říci, čím toto dobro není, je ale pouze
negativní vymezení tohoto dobra. Čím
je toto pravé dobro pozitivně, obsahově? Zdá se, že Sókratés na rozdíl od
Platóna žádné definitivní pozitivní
vymezení pravého (posledního) dobra
nevypracoval.
Přesto má ale Sókratovo neustávající
hledání tohoto pravého dobra veskrze
pozitivní funkci.
Podle Patočkovy interpretace Sókrata
vede totiž k objevu nové a „vyšší“ možnosti lidské existence. Člověk objevuje, že „život v otázce“, tj. život v neustálém zkoumání toho, co je opravdu
dobré, je člověku jako rozumové
bytosti přiměřenější formou existence
než život založený na naivním,
nereflektovaném přijímání tradice.
Člověk se životem v otázce pozitivním
způsobem formuje a stává se ve vlastním smyslu člověkem dějinným.
Tato vnitřní formace sebe sama životem v otázce je Sókratova péče o duši.
Takto pojatá péče o duši má tři základní fáze: diagnostickou, (zdánlivě) destruktivní a maieutickou (k tomu více
povinná četba k této přednášce:
M. Cajthaml, Evropa a péče o duši, 5254).
Patočkova interpretace Sókrata se
ovšem opírá o myšlenku, že věčné hledání smyslu života je nejvyšším smyslem lidské existence a že jiný než
problematický smysl pravého lidského bytí není vůbec dosažitelný. To se
zdá přehnané věcně i historicky, ve
vztahu k Sókratovi.
Věcnou kritiku této Patočkovy myšlenky zde nechám stranou, protože nepatří do přednášek o etice. Pokud jde
ale o její historickou adekvátnost, tzn.
jej správnost coby výklad myšlení historického Sókrata, pak je, myslím,
třeba poukázat na to, že Sókratés není
„pouze na cestě za lidským dobrým“,
jak říká Patočka, nýbrž má i určitá
pevná přesvědčení, která v Platónových dialozích velmi rozhodně hájí.
Jsou to především tato přesvědčení:
dobra duše jsou vyšší než dobra těla;
tělo je pouze nástrojem duše; duše je
vlastní podstatou člověka; areté duše
spočívá v moudrosti (vědění, rozumnosti); o duši je třeba pečovat více než
o tělo; bezpráví je lepší snášet než činit
aj.
Ani u Sókrata tedy zřejmě hledání
nevylučuje přesvědčení o jistých etických pravdách a principech. Co u něj
ale ve srovnání s Platónem opravdu
nenacházíme, je pokus o spekulativně
metafyzické vymezení pravého dobra.
Paradoxy
Sókratovy etiky
Sókratova teze, že areté je fronésis, tj.
že pravá ctnost je rozumnost, vědění,
má za následek dvě paradoxní teze,
které jsou známy jako paradoxy
Sókratovy etiky:
1) Všechny ctnosti (moudrost, spravedlnost, statečnost, uměřenost) jsou
vědění, poznání.
2) Nikdo nechybuje úmyslně; kdo činí
zlo, činí je proto, že nezná dobro.
Tato dvě tvrzení v sobě obsahují to,
čemu se říká „sókratovský intelektualismus“. Redukují totiž mravní dobro
na poznání a vědění a předpokládají,
že ten, kdo ví, co je dobré, nikdy nebude činit zlé. Tato nauka je velmi radikální, obsahuje ale některé důležité
pravdivé postřehy:
U první z tezí, je to myšlenka, že zdánlivě různé zdatnosti mají jednotný
základ. Ctnosti byly tradičně chápány
jako mnohost určitých vlastností bez
vzájemných hlubších souvislostí. Chyběla schopnost pochopit jejich vzájemný vztah a jednotný základ. U Sókrata
jsou spravedlnost, uměřenost a statečnost pojaty v tak úzkém vztahu k rozumnosti, že se zdá, jakoby ctnost byla
pouze jedna (a Sókratés skutečně tuto
nauku o jednotě ctnosti v některých
Platónových dialozích hájí).
Za druhou tezí stojí postřeh, že i v případě, kdy někdo činí něco špatného,
činí to buď proto, že to mylně považuje
za dobré nebo, že si od toho slibuje pro
sebe nějaké dobro, byť jen v podobě
pouhého subjektivního uspokojení.
V tomto smyslu nikdo nechybuje úmyslně. I mladý Augustin, který krade
hrušky zdánlivě jen pro radost z krádeže, tak ve skutečnosti činí proto, aby
se „neshodil“ před svými druhy, po jejichž společnosti toužil, tj. i on sleduje
něco, co jej subjektivně uspokojuje,
a v tomto smyslu je to pro něj „dobré“
(srv. Augustin, Vyznání, II, IV-X).
Druhá Sókratova teze je nicméně neudržitelná, pokud by byla chápána
v tom smyslu, že v konkrétní situaci
jednání každý vždy volí to, co poznává
jako lepší (hodnotnější). Zcela nepochybně jsou totiž situace, ve kterých
člověk (ze slabosti) vědomě volí to, co
považuje za horší (méně hodnotné).
Již Platón se pokouší tyto případy vysvětlit na základě svého trojího dělení
duše. Každá část duše má podle něj
svou „touhu“, tj. motivační sílu, přičemž tyto motivační síly se mohou
dostat do konfliktu (viz 2. přednáška).
Aristotelés řeší tyto případy v rámci
své analýzy fenoménu nezdrženlivosti
(akrasia, Eth. Nic, 7 III-XI, 1045b211152a34). Nezdrženlivý člověk je přitom pojat jako ten, kdo, ač ví, že koná
něco špatného, koná to z vášně (Eth.
Nic., 7 III-XI, 1145b13-14).
Sókratova etika zde tedy otvírá problémy, které pozdější etická reflexe
hledí přiblížit uspokojivějšímu řešení,
než které představuje „Sókratovský
intelektualismus“.
Je ovšem možné, že Sókratovo popření
možnosti vědomé volby horšího nebylo míněno v tom smyslu, že člověk
nemůže volit horší v jednotlivých případech, nýbrž tak, že lidská vůle je
celkově a bytostně zaměřena na to, co
poznává jako dobré, a že tedy nikdo
nebude jednat proti svému vlastnímu
nejhlubšímu zájmu, přestože občas
může (ze slabosti či prudkosti) jednat
proti svému lepšímu vědomí a svědomí.
Je-li tato interpretace správná, klade
se otázka po možnosti vědomé volby
horšího nikoli na rovině jednotlivých
jednání (tam by ji totiž Sókratés podle
této interpretace uznával), nýbrž na
rovině základního rozhodnutí pro dobro či proti dobru (a tedy pro či proti
svému nejvlastnějšímu zájmu). Tato
intepretace je možná historicky správná a odpovídá tomu, jak o vztahu
mezi lidskou vůlí (touhou) a dobrem
uvažovali Sókratés, Platón a Aristotelés (viz níže oddíl „Absence pojmu svobodné vůle u Sókrata, Platóna a Aristotela“).
Po věcné stránce zůstává nicméně
otázka, není-li možné, aby se člověk
rozhodl radikálně a habituálně proti
dobru, a tím i proti svému nejvlastnějšímu zájmu. Tímto směrem uvažuje
křesťanská tradice, když hovoří o možnosti člověka (či jiné stvořené osoby)
rozhodnout se proti Bohu (jenž je pro
ni nejvyšším Dobrem), přičemž tuto
možnost nechápe jako možnost pouze
teoretickou, nýbrž jako v určitých případech bohužel uskutečněnou a vidí
v její realizaci příčinu zla a utrpení ve
světě („pád andělů“ atd.). Srv. Karfíková, Milost a vůle podle Augustina.
Martin Cajthaml, Teologická fakulta
UP v Olomouci a týnecký občan
příjem inzerce
do Týneckých listů
tel.: 585 151 111
[email protected]
14
Výročí, Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
DĚTSKÝ KARNEVAL
V krásné nedělní odpoledne 2. 3. 2014
jsme uskutečnili náš druhý karneval
Tisíc a jedna noc.
Sešlo se neuvěřitelných 91 dětí a sál
byl plný krásných masek. Ty nejlepší
si odnesly ceny, ale nikdo neodešel
s prázdnou. Každý dostal malý dáreček. Ale především jsme se sešli,
abychom vysvobodili smutnou princeznu. Ćekalo nás několik úkolů, které
všichni plnili s velkým úsilím a nakonec to dopadlo dobře. Princezna byla
nakonec veselá, jako doufám všichni,
kteří ten den přišli.
RC Čmelda
Foto: RC Čmelda
TIP NA VÝLET
Valašskomeziříčské studánky
Nalézt ve správnou chvíli v přírodě
pramének čisté vody je mnohdy malý
zázrak, ten úžasný pocit ostatně zná
každý poutník, který se kdy znaven a
žízniv trmácel krajinou. To platilo od
pradávna, zkušenosti dávných lovců,
zemědělců i cestovatelů si neseme v
sobě, a tak ani v dnešní době
nepřekvapí, že krásná studánka je
ozdobou mnohého koutu naší přírody,
na který mnozí vzpomínají ještě po
mnoho let.
ČESKÉ MOŠTY
z Českého ráje
Foto: 2x P. Peňaška
Studánka U korýtka
Studánka Jarošovka na Jehličné
Nabídka moštů, biomoštů a nektarů z moštárny Lažany
Mošty:
jablečný, hruškový, mrkvový s jablkem, červenořepový s jablkem,
vinný mošt bílý i červený, jablko-hruškový
Nektary a nápoje:
pomeranč + jablko, černý rybíz, višeň, švestka, jahoda,
bylinný nápoj z květu černého bezu, brusinka, meruňka
BIOmošty:
jablečný, hruškový
Výrobky jsou k dostání ve variantě s dužninou, ale i v čisté filtrované
a v objemech 250 ml, 1l a 5l.
Ve valašských kopcích je v plném
proudu probouzení jara. Krásné lesní
asfaltové cyklostezky zvou k objevování dalekých výhledů, pěkné přírody nebo třeba spousty studánek.
Stačí si jen vybrat, kam vyrazit. Do-
brým pomocníkem při rozhodování
mohou být například mapy od seznamu.
Přijďte se přesvědčit sami.
Pavel Peňaška
Lucie Peňašková
tel.: 734 481 218
Na Kříbě 37, Velký Týnec
Objednávky a prodej denně po 16. hodině
Ze života našich škol 15
TÝNECKÉ LISTY
PODĚKOVÁNÍ
Vážení spoluobčané, v sobotu 25. ledna jsme pořádali 3. reprezentační ples
školy.
Chtěl bych na tomto místě veřejně
poděkovat všem rodičům a občanům,
kteří jakýmkoliv způsobem podpořili
naši školu při zajištění plesu. Bez této
pomoci, které si velice vážíme, bychom nebyli schopni akci takového
rozsahu realizovat.
Zvláště pak děkuji všem, kteří se přímo podíleli na personálním zajištění
zdárného průběhu slavnostního večera.
Ze zaměstnanců školy bych vyzdvihl
práci paní učitelky Ireny Richterové
a Kristiny Bendové, které nacvičily se
žáky 9. ročníku předtančení.
Chtěl bych rovněž osobně poděkovat
panu Miroslavu Zdráhalovi a paní Vlastě Coufalové za zásadní pomoc při
přípravě i samotné organizaci akce.
Ještě jednou děkuji a těším se na příští
školní ples.
Tomáš Jurka, ředitel školy
ŠKOLNÍ PLES
25. 1. 2014 se ve společenském domě
ve Velkém Týnci uskutečnil školní
ples. Asi se mnou bude souhlasit
většina spolužáků, když řeknu, že jsme
se na ples všichni moc těšili, zároveň
jsme se báli, jak to dopadne, a také
jsme byli plní očekávání.
Na začátku byl jeden veliký problém.
Kdy trénovat? Všechny třídy, které
trénovaly minulé roky, trénovaly místo
tělocviku, ale nám to vůbec nevyšlo.
Museli jsme si najít jiný termín. Nakonec jsme se domluvili na středu
odpoledne po vyučování. Nikdo z toho
nebyl moc šťastný, všichni chtěli nacvičovat místo vyučování, nakonec
jsme některé hodiny tělocviku tomu
věnovali, ale moc jich nebylo. Někteří
z toho nacvičování měli strach, že se to
třeba nestihne. Dva týdny před plesem
byly sestavy hotové a my se mohli zaměřit na detaily. Detaily se dopilovaly
a my se těšili na ten slavnostní večer.
Slavnostní večer nastal. Všichni jsme
se sešli ve společenském domě a čekali na vystoupení. Nejhorší bylo podle
mě nastoupit na generálku. Nervozita
byla v plném proudu. Ale na parketě už
to bylo v pohodě. A premiéru - tak tu
jsme si užívali všichni. Další perličkou
bylo druhé vystoupení, u kterého jsme
si užívali to, že jsme na parketě a můžeme ukázat, co jsme se za ty tři měsíce naučili.
Byl to nezapomenutelný zážitek a myslím, že na ples budou všichni spolužáci vzpomínat v dobrém.
Hana Vymětalíková, 9.třída
ZEMĚPISNÁ OLYMPIÁDA
okresní kolo
Foto: youtube.com
BASKETBALOVÝ TURNAJ
Dne 21.2. se ve Velké Bystřici konal
turnaj v basketbalu. Nejdříve se hrály
dva zápasy typu každý s každým. Po
přestávce se hrály další dva zápasy.
Naše škola nakonec skončila na 3. mí-
stě a postupuje na okresní kolo. Okresní kolo proběhne ve Šternberku koncem března.
Anežka Cajthamlová, 7. A
OLYMPIÁDA V SOČI
Od 7. února do 23. února proběhla
zimní olympiáda v ruském Soči. Česká
republika získala dohromady osm medailí. Celkově jsme skončili na patnácté příčce. Dvě zlaté, čtyři stříbrné
a dvě bronzové. Nejlépe se tentokrát
olympiáda podařila biatlonistům, kteří pro Českou republiku vybojovali pět
medailí. Medaili také vybojovala rychlobruslařka Martina Sáblíková
a snowboardistka Eva Samková. Většina národa určitě držela palce hokejistům, kteří se neprobojovali do semi-
finále. I ve škole jsme si během přestávky pustili živý přenos utkaní Česko - Lotyšsko, ve kterém jsme Lotyšsko porazili 4-2. Ve výtvarné výchově
jsme kreslili piktogramy a i v hodinách jsme si povídali o ZOH.
Olympiáda se mi celkově ohromně
líbila a přeji našim sportovcům takový
nebo ještě větší úspěch na příštích
zimních olympijských hrách.
mnázií Hejčín a Slovanského gymnázia z Olomouce. Velmi dobře si také
vedli zástupci škol ze Šternberka.
Celé okresní kolo hodnotím velmi
dobře. Jak své spolužáky z Týnce, tak
i svůj vlastní skvělý výkon.
Za to 4. místo jsem velmi ráda a ani
jsem s tak úžasným výsledkem nepočítala. Tento výsledek mi dává skvělé
povzbuzení do let budoucích. Všem
postupujícím do krajského kola gratuluji a držím pěsti, aby se jim dařilo
v další školní práci.
Všem zbylým účastníkům dávám velký
palec nahoru za dobrovolnou účast
a také za to, že mi vytvořili tak těžkou
a zdravou konkurenci.
Tak snad někdy příště.
Andrea Krejzlíková, 7. A
ZEMĚPISNÁ OLYMPIÁDA
Na začátku měsíce ledna proběhlo
školní kolo zeměpisné olympiády.
Olympiáda má dvě části – práce s atlasem a test znalostí bez atlasu. Soutěž
probíhala ve třech kategoriích.
Kategorie A zahrnuje žáky 6. ročníku
a je zaměřena na vesmír, glóbus, mapu
a složky krajinné sféry. Uvedené kategorie se letos zúčastnilo 21 zájemců.
Vítězem se stal David Sklenář z 6. A,
který dosáhl 32 bodů. 2. místo obsadila Barbora Koutná z 6. A (27 bodů)
a 3. místo Filip Ryšavý z 6. B (24 bodů).
Do kategorie B patří žáci 7. ročníku
a je zaměřena na Ameriku, Asii a Afriku. Celkem soutěžilo 13 žáků. Vítězkou se stala Andrea Krejzlíková ze 7.
A, která získala 83 bodů, 2. místo obsadila Anežka Františka Cajthamlová
ze 7. A (77 bodů) a na 3. místě se umí-
stila Nikola Navrátilová ze 7. A (67
bodů).
Kategorie C je určena žákům 8. a 9.
ročníku a týká se především Evropy.
V této kategorii soutěžilo 25 žáků
a vítězkou se stala Kateřina Grofková z 9. třídy s 67 body. 2. místo obsadil
David Linek z 9. třídy (65 bodů) a 3.
místo Nikol Fialová z 9. třídy (63
bodů).
Vítězové všech 3 kategorií postoupili
do okresního kola, které se konalo dne
18. 2. na ZŠ Zeyerova v Olomouci ve
výše zmiňovaných kategoriích.
Nejlépe si vedla Andrea Krejzlíková,
která obsadila krásné 4. místo. David
Sklenář se umístil na 9. místě a Kateřina Grofková byla 19. Všem třem
účastníkům gratulujeme a děkujeme
za reprezentaci školy.
MartinaŠilberská, vyučující zeměpisu
Anežka Cajthamlová, 7. A
Jógová cvičení
v oddělení Sluníček
Jógové cvičení pomáhá rozhýbat tělo
prostřednictvím poloh, s nimiž se setkáváme ve světě kolem nás. Jógové
polohy (pozice) vycházejí z přirozených pohybů nejrůznějších zvířat, ptáků a hmyzu, v mnohých se zrcadlí
i tvary rostlin nebo každodenních věcí. Cvičení je spojeno s dýcháním
a uvolněním, díky jemuž může tělo
a mysl pracovat ve vyvážené harmonii. Proto působí současně na správné
držení těla, sílu, pružnost, rovnováhu,
soustředěnost, sebevědomí i vůli.
Dne 18. 2. 2014 se v Olomouci na ZŠ
Zeyerova konalo okresní kolo zeměpisné olympiády.
ZŠ Velký Týnec se účastnila ve všech
třech kategoriích, tedy: kategorie A,
kategorie B a kategorie C.
V kategorii A - 6. tříd bylo na soutěži 23
žáků, zástupce ZŠ Velký Týnec David
Sklenář skončil na krásném devátém
místě.
V kategorii A - 7.tříd soutěžilo 21 žáků,
za Velký Týnec jsem se tam vydala já
a skončila jsem na chvályhodném čtvrtém místě s celkovým počtem 48,5
bodu.
V kategorii C - 8. a 9. tříd soutěžilo 24
žáků, za Velký Týnec soutěžila Kateřina Grofková z deváté třídy a celkově
skončila na devatenáctém místě.
Mezi nejlepší soutěžící patřili žáci Gy-
Často se rodiče ptají, v jakém věku je
nejlépe začít u dětí s jógou. Vlastní
zkušenosti z cvičení, které vedu, mě
přesvědčily o tom, že nejranější věk,
kdy lze dětem vštěpovat základy pohybové výchovy jógy a kdy je cvičení
baví, je tři a půl roku. Je však třeba děti
vést velmi jemným a hravým způsobem. Cvičební program „Dobré ráno,
sluníčko!“ byl sestaven pro ty úplně
nejmenší ratolesti, které se cvičením
teprve začínají.
Dagmar Blatná
MALÉ ZAMYŠLENÍ
Naše ulice
Je to již více než 5 let, co existuje naše
ulice, ulice Antonína Klobouka ve
Velkém Týnci. Původně měla 22 parcelních míst na výstavbu rodinných
domů a 20 z nich bylo zastavěno. Většina z domků je již plně hotova, na
některých chybí jen malé dodělávky.
Zbývají dvě stavební místa, z nichž na
jednom je pouze základová deska a na
druhém roste prales. Přesto je naše
ulice moc hezká. Domy mají krásné
barevné fasády a také pěkné zahrádky.
Bydlí zde lidé všech věkových kategorií - mladí i starší. Narodilo se tady
již 7 miminek - 5 holčiček a 2 chla-
pečci. Také zde bydlí 8 pejsků. Od těch
maličkých, jako je yorkšírský teriér, až
po bernského salašnického psa. Bohužel, také již 4 pejsci umřeli. Taky
umřela jedna babička. A abych nezapomněla, byly v naší ulici i 3 svatby.
Jsme ulice malá, ale jak je vidět, pořád
se v ní něco děje. Postupem času se
ulice protáhla a přibyly další domy
a jejich obyvatelé. Jsem zvědavá, co
všechno se stane za dalších pět let,
a jak to tu bude vypadat.
M. Kinclová, 7. A
16
Skautské okénko
TÝNECKÉ LISTY
ŠMIGL PIGL
Sešli jsme se v 14:00 před novou
klubovnou. Odložili si věci a čekali až
přijde zbytek holek. Mezitím jsme si
zahrály vyvolávanou. Potom následovala hra Lvíčka a Ježka. Hra spočívala v tom že jsme museli mít určitý
počet kamene který byl v horách, dřeva které bylo v lese, bahna které bylo
v bažinách a vody která byla v rybníce.
Ale u každého stanoviště byl buď medvěd,vodník,obr nebo Jožin z bažin.
Potom jsme šli do vnitř a zahrály si
Víťovu hru. Rozdělili jsme se ke čtyřem stolům. Víťa nám nasypal na stůl
mouku a na špičku dal bonbon. My
jsme museli odebírat mouku ale bonbon nám nesměl spadnut. Komu spadl
tak ho musel sníst i s moukou. Druhá
hra se jmenovala TABU. Na stůl se
dalo šest bonbonů od 1 - 6. Jeden šel za
dveře, ostatní si určily který bonbon
bude TABU. A ten musel hadát čísla od
1 - 6 a když řekl to číslo které si určili
tak všichni zakřičeli TABU. Potom
jsme se rozdělili do oddílových družin
D.U.R.C.H.
a rozhodovali kdo kam půjde. Až už to
bylo vše rozhodnuto tak jsme šli ven si
zahrát schovku. Když už nám byla
zima tak jsme šli dovnitř zahrát si
kolík. Pustila se hudba a jeden měl
kolík a musel ho dát někomu jinému,
až hudba skončila tak ten kdo měl
kolik musel splnit úkol. Potom šli
mladší holky spát a mi šli ven nachystat stezku odvahy. Byla na téma
Mumie. Až byla nachystaná tak jsme
šli dovnitř. Víťa, Ževle, Snoopy, Ježek,
Lvíček a Kokoska šli ven se schovat. Já,
Sissi a Králík jsme tam zůstali s holkami a řekli jim že „vypadl proud”. Pak
jsme šli ven a holky hledaly Ježka,
Lvíčka a Kokosku. Jak je našli tak jsme
šli na krčmaňskou ulici a od tamtud šli
až k té soše co je nahoře. Tam jsme
přivolali Mumii a zabili ji. Potom už
jsme šli spát. Ráno jsme zaspali tak
jsme se nasnídali a začali uklízet. Až
bylo hotovo tak jsme šli domů.
Barbora Koutná
Tak už máme po Vánoční schůzce,
Betlémském světle a Štědrém dnu. To
nám ale nestačí, a tak jsme uspořádali
do konce roku ještě jednu akci s příznačným názvem D.U.R.C.H., tedy
„durch“ celou noc. Začali jsme již
v šest hodin, tedy o něco později, až se
všichni účastníci sešli. Mohli jsme si
vybrat z několika stolních her. V oddíle jich nemáme zrovna málo a měli
jsme i nějaké půjčené. Každý si tedy
přišel na své. Ať už se jednalo o naše
tradiční oddílové Carcassonne, kde
stavíte hrady a cesty a uzavíráte aliance s ostatními hráči, bláznivé Jungle
Speed, u kterého rozhoduje postřeh
a rychlost a hrozí nebezpečí poškrábání, nebo Dixit, kde hraje nejdůležitější roli vaše fantazie. Řada přišla i na
karetní hry, které se u nás hrají již od
nepaměti, např. Kent. Při něm soutěží
dvojice, které musí sledovat jak sebe
navzájem, tak protihráče a jejich tajná
znamení.
Během večera bylo běžné, že účastníci
vystřídali hned několik her. U některých bylo potřeba přemýšlet, ale u jiných se dalo snadno odreagovat. Později jsme ještě vyzkoušeli novou hru
Vlaky, u kterých vás i jediná chyba
mohla stát vítězství. Jelikož už se o nás
pokoušel spánek, lehli jsme si k projektoru a zahráli si ještě hru na počítači.
I přesto, že byla strašidelná, báli se
překvapivě převážně starší účastníci.
Na konci jsme si pustili film, u kterého
jsme všichni postupně usnuli.
Adam Janiš
VÝPRAVA DRUŽINY PANTERŮ
Družina Panterů vznikla na jaře roku
2012, proto jsem se rozhodl, že je čas
se s kluky vydat na družinovou výpravu. Přibrali jsme k sobě ještě družinu ze skautského oddílu ve Velkém
Újezdu, abychom se seznámili i s dalšími skauty a skautkami z našeho střediska. Pro tuto speciální akci jsme
spolu s Mončou z Újezdu vybrali základnu na Smilově.
K mému údivu si snad všichni účastníci už po první hře pamatovali přezdívky těch ostatních. Když už jsme se
znali, rozdělili jsme se do 3 skupin
a započali velký vědomostní kvíz.
Něco jako Bludiště, které se vysílá na
České televizi. Témata byla dost
různorodá. Od skautských znalostí až
po téma Harry Potter, slovenská slova
nebo roční období.
Nejvíce se mi líbila otázka v sekci
4 roční období – Kolik máme ročních
období? Účastníci ji samozřejmě zodpověděli správně. Ikdyž je dále třeba
zarazila otázka – Během kterých měsíců (alespoň jejich částí) je astronomické léto? Měsíce červen, červenec,
srpen a září neuhádla ani jedna skupina. Po „Bludišti“ ještě následovala
večerní hra a šli jsme do postele – respektive na matračky.
Po příjezdu a večeři, kterou měli kluci
a holky s sebou, jsme započali program s blokem seznamovacích her.
Foto: 2x archiv Junáku
Druhý den náš program začal rozcvičkou venku a hned po ní následovala snídaně. Poté začala hra procvičující paměť. Účastníci byli rozděleni
do několika skupin. První ze skupiny si
přečetl básničku, utíkal k dalšímu (asi
50m) a řekl mu, co si zapamatoval. Ten
zas utíkal ke třetímu a řekl mu opět, co
si zapamatoval. Mohlo to vypadat asi
takto. Hody, hody, doprovody, dejte
vejce malovaný – Mody, mody, mopromody, mějte vajco malý – Mode,
mode, modeprody, myjte vajco malý.
Básničky tedy byly samozřejmě složitější, i když ve výsledku to dopadlo
nějak takto. Dále následoval družinový
program a oběd s poledním klidem.
Během odpoledne byli všichni opět
rozděleni do dvou skupina úkolem každé z nich bylo rozdělat oheň na louce
a upéct na něm hada. Nešlo o hada
jako hada, ale spíš hada. Tímto jsem to
asi moc nevysvětlil, takže znova. Jednalo se o těsto z mouky a vody, které se
rozválí někde na (třeba) kameni, obalí
se na klacek z lesa a opeče nad ohněm.
Jak jde vidět, je to opravdu přírodní
produkt. Po svačině jsme ještě zahráli
pár her a začali trénovat na scénky.
Všechny jsme rozdělili do 2 skupin,
kde každá skupina dostala na lístečcích různé pohádkové a filmové
bytosti. Jejich úkolem bylo vymyslet
scénku, která by obsahovala všechny
uvedené osoby. Jistě není překvapení,
že scénka s drakem, pirátem, králem,
čarodějem a Mrazíkem byla dost pestrá. Po scénkách následovala karetní
část večera. Poker, Metro, Blafuj a další. Jelikož byli všichni už dost unavení,
následovalo promítání filmu Podfukáři. Osobně tento film můžu jenom
doporučit. Snad poprvé se stalo, že
během něco zůstali skoro všichni
vzhůru. Byl totiž tak napínavý, že během jeho pozorování nemohl nikdo ani
zamhouřit oko. Dále už jenom následovaly matračky a chrápání.
Poslední den jsme nejdříve uklidili
chatu, potom jsme si ještě zahráli hru
Středověk, která nás všechny jako
obvykle moc bavila, sbalili jsme si
všechny věci a vydali jsme se na cestu.
Bylo opravdu krásně, a tak jsme vyrazili na 4,5 km dlouhou cestu do
Hrubé Vody. Byla to krásná procházka,
i když ty batohy na zádech dávaly holkám, ale i klukům dost zabrat. Potom
jsme se už ve vlaku jenom rozloučili
a vydali se domů.
Vít Poledna
Pomůck
Arabské
a: Koro,
Oak,
přísloví
Orály
1. díl Domácky
Osel
1.
díl
(sloven.) tajenky Roland
tajenky
Iniciály
atleta
Bolta
Ukazovací
zájmeno
Skroucení
Druh
ořechů
Vzhled
Plemeno
Označení
našich
letadel
Jméno
Bitvy
Umělý
člověk
Antoško
Nějak
(sloven.)
Naše dřív.
nakl.
Římská
čtyřka
Lékařská
stříkačka
Značka
ústní
vody
Bezcitnost
Konání
(bás.)
Tamten
(sloven.)
Ústní
hláska
Velký
ořech
Rychle
(zastar.)
Praobyvatel
Ilýrie
Pozice
v józel
Stará
zbraň
Jehličnan
Jednovaz.
skupina
odvoz. od
pentanu
2. díl
tajenky
Svatebčané
(zastar.)
Noční
pták
Český
herec
Římských
51
Plynný
uhlovodík
Rozčilovat
Druh
gibbona
Starci
Soubor
písemností
Domácky
Uršula
St. zn.
počítačů
Tádžidské
sídlo
Průhledn
á hmota
Uvězněná
SPZ
Rokycan
Mazlavá
látka
Druhová
číslovka
Dávat
radu
Řeka
Název
římské
50
Částice
hmoty
Třinecký
hokejista
3. díl
tajenky
Arab
Sušický
závod
Pardubic
-ký
Zrýti
okolo
něčeho
Julinko
Ozdoba
Nemotora
Španělská řeka
Anglický
šlechtic
Avivážní
prostřed
Korálový
ostrov
Nejmenší Popravčí
částice
hmoty
Poté
Vření
Druh
nerostu
Sázková
hra
Žal
Montovaný
dům
Žíněnky
pro judo
Připojovat
poznámky
Jméno
papouška
Kladný
hrdina
(hovor.)
Ženské
jméno
Nota
(angl.)
Jedlá
houba
Mírní lidé
Geometrický
útvar
Africký
veletok
Divadelní
závěs
Slosování
Písečná
bylina
Domácky
Larisa
Bicykl
Sady
Sloní
zuby
Kazašská
řeka
Značka
kosmetiky
Obřad
Vojenský
bubeník
Vůně
Cizokr.
pěvec
Edém
Trdlo
Obec
u Třince
Kotel
(sloven.) Americký
prezident
Moučka
z kurkumy
Sibiřský
veletok
Domácky
Tomáš
Přípravek
Pcháč
zpěvačky
na
Turner
Krejčí
(angl.)
Biograf
Dumasův
mušketýr
Ruský
souhlas
Římských
1050
Značka
radiánu
Hořekovat
SPZ Loun
Zničený
Lebky
(básn.)
Draví
ptáci
Obyvatel
hor
Italská
sopka
Půle
(nářeč.)
Symetrála
Rod trop.
mravenců
Chmelové
nápoje
Druh
účesu
Hod
Indonés.
jedn.
hmot.
Vězení
Černošský
buben
Vézt se
V roce
2013
Podnik v
Soběslavi
Špádová
karta
Ostrav.
univerz.
Osudové
znamení
Vzor
Biblický
mořeplavec
Malajské
oslovení
pána
Druh
květenství
Sochařův
výtvor
Zámezí
ve
hře
Značka
astatu
Pomůcka:
Amyl, Bahar,
Tajo, Tuan, Uil
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail
[email protected], a to do konce aktuálního měsíce.
Tajenka z minulého čísla: Věhlas těch nahoře by se měl vždycky měřit prostředky, kterými ho dosáhli.
Úspěšným řešitelem a výhercem knihy se stává pan Lubomír Kypus ze Vsiska.
Výherci blahopřejeme.
18
Sport
TÝNECKÉ LISTY
OTÁZKA PRO...
Renatu Vrbovou, trenérku estetických gymnastek TJ Sokol Velký Týnec
Co všechno již mají v letošní sezóně za sebou a co před sebou
naše mladé estetické gymnastky?
Gymnastky oddílu moderní gymnastiky TJ Sokol Velký Týnec teprve
čeká zahájení soutěžní sezóny roku
2014. První soutěž se uskuteční
poslední březnový víkend ve Vyškově, proto nyní vrcholí přípravy,
trenérky ladí formu svých svěřenkyň, dolaďují kostýmy a další technicko-organizační věci.
Za sebou máme „pouze“ zhodnocení soutěžní sezóny loňské. V pátek 21. 2. se v Moravském divadle
v Olomouci konal slavnostní večer
spojený s vyhlášením prestižní ankety Nejlepší sportovec okresu Olomouc za rok 2013. Výběr nejlepších
sportovců provádí odborná porota
složená ze zástupců ČSTV, novinářů, městské samosprávy a dalších
sportovních odborníků. Základním
kriteriem jsou sportovní výsledky
dosažené na národní a mezinárodní
úrovni v roce 2013 a dlouhodobá výkonnost jednotlivců a týmů. Nominována z našeho oddílu byla děvčata zařazená do družstva 10-12 let,
které v loňském roce získaly titul
mistryň České republiky pro rok
2013 a rovněž získaly 6. místo na
Světovém poháru v Sofii. Gymnastkám z Velkého Týnce se opět podařilo probojovat mezi nejlepší sportovce v kategorii mládežnických týmů,
kde ve velké konkurenci ostatních
sportů obsadily 3. místo.
V letošním roce se soutěžních klání
v estetické skupinové gymnastice
bude účastnit 42 děvčat rozdělených do 5 družstev v kategoriích
8-10, 10-12 a 12-14 let, juniorky
a seniorky. Vůbec první a současně
nejtěžší závod pro juniorské a seniorské družstvo se bude konat 29. 3.
ve Vyškově. Jedná se totiž o Mistrovství České republiky juniorek a seniorek, které je současně kvalifikační soutěží na Mistrovství světa v estetické skupinové gymnastice, které
bude probíhat koncem května v Moskvě. Věříme, že se oběma družstvům podaří kvalifikovat a reprezentovat tak Českou republiku na
soutěži výkonnostně nejvyšší a pro
řadu sportovců nejprestižnější.
V plánu máme rovněž účast na
všech pohárech ze seriálu soutěží
ESG Cups ČR 2014 a na Mistrovství
České republiky dětských kategorií.
Z mezinárodních startů se budeme
účastnit Světového poháru v estetické skupinové gymnastice v Helsinkách, na kterém budou ve dnech
25. - 28. dubna reprezentovat oddíl
děvčata z juniorské a seniorské kategorie. V jednotlivkyních moderní
gymnastiky se připravují 4 dívky
v kategoriích kadetky starší a kadetky mladší. První soutěž je čeká
14. 3. v Jihlavě a v plánu mají účast
na dalších národních 5 soutěžích
Foto: archiv gymnastek
s cílem probojovat se na Mistrovství
ČR.
Náš oddíl se chystá nejen na soutěže
jezdit, ale rovněž soutěž pořádat.
Dne 18. 5. 2014 se v Olomouci ve
sportovní hale Univerzity Palackého
bude konat třetí ze seriálu soutěží
ESG Cups 2014, na který jsou
všichni příznivci gymnastiky zváni.
Stěžejní je pro nás v tuto chvíli příprava juniorského a seniorského
druž-stva a snaha o jejich kvalifikaci
na MS, a proto děvčatům přejeme
hodně ště-stí a krásné umístění.
Ptal se Petr Hanuška
Sport 19
TÝNECKÉ LISTY
ZLATÁ LIGA STOLNÍHO TENISU
VELKÝ TÝNEC 2014
1. kolo amatérské a profesionální ligy proběhlo 22. února od 9:00 hodin
ve Sportovní hale ZŠ Milady Petřkové.
Výsledky neregistrovaných hráčů
Ostatní výsledky si můžete
prohlédnout na adrese
www.velkytynec.cz/zlata-ligastolniho-tenisu nebo po
naskenování QR kódu.
Foto: 3x Petr Hanuška
Všechny výsledky a fotogalerie
svátků jara
Velký Týnec
Společenský dům, 13-18 hod.
výtěžek z jarmarku bude použit ve prospěch
Oddělení geriatrie FN Olomouc
~
~
~
~
~
~
~
prodejní stánky
kavárna sestřiček z geriatrie
dětská dílnička
výstava fotografií „Být na blízku”
simulátor handicapů ve stáří
hudební skupina Old Dogs
sbírka PET víček pro Lukáška
Během jarmarku se budete moci seznámit
s chodem Oddělení geriatrie FN Olomouc,
kompenzačními pomůckami pro seniory,
zestárnout v simulátoru handicapů
ve stáří, nechat si změřit krevní tlak
a zeptat se na cokoliv, co vás zajímá
Děkujeme za pomoc a spolupráci obci Velký Týnec,
firmě Mapy Machovský, Oddělení geriatrie FN Olomouc
a Ústavu ošetřovatelství Fakulty zdravotnických věd UP Olomouc