Základy teorie práva

Transkript

JUDr. Vladislav Šteft<a
Unive rzita Tomáše Bati ve Z|íně
Faku |ta ap|ikované informatiky
JUDr. Vladislav Štett<a
Unive rzita Tomáše Bati ve Z|íně
Faku |ta ap|ikované informatiky
UNIVERZITA TOMASE BATI VE ZLINE
Faku|ta aplikované informatiky
Zák|ady teorie práVa
JUDr.Vladislav Stefka
2006
Předm!uva
Učebnítext je zaměřen na zák|adní otázky historie, právní teorie a stručný
přehIed jednotlivých právních odvětví pro potřebu zejména posluchačům
mezioborového studia Bezpečnostnítechnologie, systémy a management ke
zvládnutí zák|adn ích pojmů.
Rozsah těchto textů si k|ade za cí| poskytnout zák|adní přeh|ed vybraných
teoretických prob|émůpro ujasnění vztahu mezi státem a právem, nebot' význam
práva a regulace společenských vztahů prostřednictvím právních norem se
neustá|e zvyšuje.
Přesto, že je právo speciá|ní vědní discip|inou, dotýká se každéhoz nás
si to mnohdy uvědomujeme. Všichni se stáváme takřka
denně účastníkymnoha vztahů, z nichž mnohé jsou regu|ovány právem, tedy
právními vztahy.
v běŽném Životě, aniŽ
Vzhledem ke skutečnosti' Že Česká republika se sta|a p|noprávným č|enem
Evropské unie dochází k rozsáhlým změnám českéhoprávního řádu,coŽ je zce|a
zákonitým důs|edkem významu práva v činnosti tohoto společenství.
Seznámení se zák|adními principy a zásadami, které jsou obsaŽeny
těchto textech' přiměje, doufám, posluchaÓe k dalšímu studiu především
samotných původníchpředpisů, obsažených ve Sbírce zákonů Českérepub|iky
a umožníjim seznámit se s právní prob|ematikou potřebnou jak pro praktický
výkon jejich budoucí činnosti, tak i pro běŽnou osobní potřebu' Z praktických
důvodů|ze ovšem studentům doporučit, aby při úvaze při nákupu právních
v
předpisů, které budou při svém studiu i v praxi potřebovat, dali přednost nákupu
takových pub|ikací, které kromě aktuá|ních komentářů přinášejí i odkazy na
současnou judikaturu.
Abso|venti všech vysokých škol budou nuceni ve své praxi uplatňovat
v různémrozsahu znalost právních norem, jednak jako součást samotného řízení,
jednak jako chování, kteým budou předcházet moŽným problémům'
Autor je si vědom, Že první vydání těchto textů můŽe obsahovat dí|čí
nedostatky, především s ohledem na moŽný rozsah poskytovaných informací či
částečnépodřízení se potřebám výuky v tomto studijním programu. Přesto však
uvítá jakékoliv připomínky a náměty, které by mohl up|atnit při přípravě da|ších
vydání tohoto ucebního textu.
Autor
OBSAH:
srnuČHÁ PERloD|zRcr oĚ.llH pnÁvR
run
Úzrui Česxe REPUBLlKYg
....'............ 9
1.1 FeuoÁlt'li srÁr n pnÁvo - zÁxlRot'tÍ rrRpY
1'1.1 Právo v obdobÍ raně feudálnÍm, feudálnÍ rozdrobenosti a stavovské
.....12
monarchie
........ 14
1.1.2 Proces.
1.2 DĚ.lttlY srÁru n pnÁvn v osooeí pogĚLoF|onsxÉtvt ..............'.'. 15
... 15
.2.1 období absolutismu 1620 - 1848
Vývoj
v
období
.....
9
B48
867
.
'.....
'2.2
.2.3 Rakousko _ uherské vyrovnání (konstitučnímonarchie 867-191 8)20
1-2'4 PrvnÍ světová válka a situace v českÝch zemÍch
.... . 22
osoosí pnvui Česxost-ovrrusxÉne pusl-tKy (1918 _ 1939)
1 '3
..,.. 24
.
1.4 VÝvo.l v oaoosi ll. svĚrovÉ vÁt-xy (1939 xvĚreru 1945).
....26
1
1
1
1
1
1
1
zÁKLADNí xnplroLY z TEoRlE
2.1
TeoRrrtcxÝ
Úvoo
PRÁVA.......'.....
2.1'1 Právo a stát,
2.1.2 PrávnÍ stát a postavenÍ občanů.
2.2 og.JexrtvllÍn sua.JexrtvruÍ pnÁvo ........'.'..
2.3 PRlueHy pnÁvR''''..
2'3.1 Druhy pramenů práva
2-3'2 lnternÍ normativní instrukce
2.4 PnRuptly pnÁvR v ČesxÉREPUBLIcE
2.4.1 NormativnÍ právní akty v Českérepublice.
2.4.2 LegislativnÍ proces
2'4.3 Sbírka zákonů
2.5 PnÁvruí NoRMA
2.5'1 Pojem právní norma.'
2.5'2 Struktura právnÍ normy.
2'5'3 Druhy právních norem.
2.6 Plntruosr, pŮsogttosr n ÚČtruttost pRÁvt,tí tlonuy
2.7 SysrÉupRÁva
2'7.1 Právo mezinárodní a vnitrostátnÍ
2.7'2 Právo soukromé a veřejné
2.7,3 Právo hmotné a procesnÍ''.'.''''..-..
2.8 oovĚrvÍ pRÁvn
2.B.1 ÚstavnÍ právo'
2.8.2 Správní právo..
2.8.3 FinančnÍprávo
2-B'4 občansképrávo hmotné
2.8.5 občansképrávo procesní
2,8-6 Rodinné právo,
2,8.7 obchodní právo
2.8'8 Pracovní právo'
2.8'9 Trestní právo'
.....29
........'''...'.... 29
'......'... 29
.'''... 30
............'.' 31
..''''.......... 33
........,,, 33
''.,'''.... 36
....,..37
',,.....37
''......38
38
...'....38
... ,...... 38
....'''..38
.. 39
.......'.'...''.'. 39
'.......40
..'..' 41
.. 41
....''..41
.....,.41
'.',.. 42
....' 42
. ..' 42
. 43
. .... 43
. ,,'.43
..' 43
...,.....'.'..44
...., ,' 44
...
2,8.9 Trestní právo
2.8.10 Mezinárodní právo soukromé
2.9 PnÁvHíVzTAHY
2,9.1 Předpoklady právního vztahu..
2.9.2 Právní skutečnosti....,....,.,..
2.9.3 PrávníjednánÍ,.........
2'9,4 Právní úkony
2.9.5 Protiprávníjednání..
2,9.6 Právní události
2'9.7 Protiprávní stavy
2.9.8 Účastníci právních vztahů
2.9.9 Předmět právního vztahu
2,9.10 obsah právního vztahu
..'..44
...'.,,,,' 44
.'......45
......,' 45
,,.,,....45
''.'...46
...,....,.'.....46
....'.'' 46
.'.....47
...,'.'........'.47
'.....'' 47
.......'..,..'..48
..'.....'..,',,,'..48
......'.....49
'.....49
..'....,.,,....' 50
...,',,......,...,50
2.10 Apltxlce A INTERPRETAcE PRÁVA
2.10.1 Aplikace práva..,,
2.10.2 Aplikačníproces.....
2.10.3 lnterpretace práva
2,11 PnÁvnioopovĚoNosT....'''..
....51
2.11.1 Druhy právních následků porušenípovinnosti
...',..........,, 52
2,11.2 Funkce právní odpovědnosti ,',..''.,.
,.......'.'....,. 52
2.11'3 Klasifikace deliktů a právní odpovědnosÍ....''.... '.'..','.....' 52
2.11.4 Základy právní odpovědnosÍi..'
.''.,,....... 53
2.11.5 Druhy právní odpovědnosfi..''
....,'... 54
2.11
3
.6
SjednocovánÍ a problémy systému práva.
Úsrnvní
PRÁVo
'........56
3.1 Úsrnva ČesxÉREPUBLIKY
3'1.1 Preambule ústavy..,...
3.1'2 Základní ustanovení'.',',,,',...'.
3.1.3 Zákonodárná moc a legislativní proces..'
3'1.4 Moc výkonná ',,...,..,.
3,1.5 Moc soudní'..,...........
|llejvyššÍkontrolní úřad....'''..
3.1 .6
3.1.7 Ceská národní banka
3.1.8 Územní samospráva .......'
4
5
OCHRANA LIDSKYCH PRAV
LlsTlNA zÁrlRot.tícn pnÁV A sVoBoD
.......
Úsrnvn ČesrÉREPUBL|KY...
L|ST|NA zÁKLADNÍcn pnÁv A
'.',... 55
sVoBoD.....
SEZNAM PoUŽlTÉ L|TERATURY
.......57
'.,,,. 57
'.....'.. 58
...'.... 58
,.'......60
...,,.,.'..62
..,..'..'. 63
'..'.....63
.'.,..63
....64
.''...66
......''..69
......93
106
UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky
1
STRUČxÁ ppnroDIZACE DĚJIN PRÁvA NA
ČEsxÉREPUBLIKY
9
Úzrvfi
Stejně jako ve světových dějinách na|ézáme i v dějinách práva na území
dnešníCeské repub|iky zák|adní typy spo|ečensko-ekonomických formací, ve
kteých se společnost rozvíjela, včetně vztahů ekonomických, právních a státních.
Prvobytně pospolná spo|ečnost přetrváva|a na našem územízhruba až do
7 ' - 8. sto|etí, kdy se začínározk|ádat a postupně se vytvářejí předpoklady pro
vznik prvních státnÍch útvarů.V této společenskéformaci není moŽno ještě hovořit
o státní či právní regu|aci, nicméně se již vytváří předpoklady pro jejich vznik.
Právě tady vznika|y zák|ady v podobě předstátních obyčejůpravid|a, která
se v pozdější době, po vzniku státu, přizpůsobená potřebám tehdejšíspo|ečnosti,
sta|a zák|adem feudá|ního práva. Řada obyčejůa pravide| pak ov|ivňova|a
charakter institucí rodinného práva, majetkového práva a zvláště pak práva
trestního zhruba až do 17. sto|etí.
Jistou zv|áštností vývoje, která Se na územídnešnírepubliky projevova|a
byla skutečnost, Že zde nedošlo k rozvinutí k|asického tzv. otrokářského řádu, jako
např. ve starém Římě, Řecku či Egyptě. Podmínky v období oko|o 8. - 9' sto|etíjiŽ
rozvoji této spo|ečenskéformace nepřá|y. Na Území osíd|ených tehdejším
s|ovanským obyvatelstvem Se otroctví sice vyskýova|o především v podobě
vá|ečných otroků, nikdy však nedosáh|o masovějších rozměrů.
Přesto, že společenský řád, historický typ státu a právní řád nikdy
nezačína1íani nekončíjediným dnem či rokem, a|e uplatňuje se kontinuita se
staými institucemi, je snahou na zák|adě a|espoň spo|ečných či obdobných rysů
provést zák|adní periodizaci vývoje práva, jako uznáVanou a v praxi ověřenou
skutečnost.
1.1
Feudální stát a právo
-
základní etapy
a) raně feudá|ní stát a právo (předchozí období - do
Velkomoravská, pak přemys|ovský stát v Čechách
poIoviny 11. stoIetí),
b) stát a právo
stoIetí - Řise
od 9. sto|etí do
o
v období do rozvinutého feuda|izmu - feudá|ní rozdrobenosti
(od poIoviny 11' století do konce 14. sto|etí),
c)
husitské hnutí (od počátku 15. sto|etí do r' 1434),
d) stavovský stát a právo (1434
_1620).
10 UTB
ad
a)
ve ZIíně, Fakulta aplikované informatiky
Raně feudá|ní stát je představován především Ve|komoravskou říší
a státem přemys|ovským, přičemŽ jako forma státu je převaŽujícíraně
feudální kníŽectví. Je to období vytváření základních právních obyčejů,
počátek dě|ení spo|ečnosti především na otroky, svobodné obyvate|stvo
a bohaté ve|moŽe.
Jednoduchá místníspráva je za|oŽena na soustavě hradů, struktura státu
a jeho správy je vytvářena kníŽetem, kteý se opírá o SVou druŽinu'
Všechny staré zvyky a obyčeje nemoh|y již stejným způsobem
usměrňovat jednání všech |idí. Kromě roz|išování pojetí dobra a z|a,
uŽitečnosti a škodlivosti, práva a křivdy, je to především snaha chránit
vedle státních zájmŮ a církve, především ochrana soukromého v|astnictví'
Zvyky a obyčeje by|y v někteých případech zobecňovány, čÍmždochází
k vytváření souborů práva, převáŽně však obyčejového.Dochází však jiŽ
i k vydávání zákonů a to v těch případech, kdy bylo třeba určitézvyky či
obyčeje změnit.
ad
b)
období vÝvoie státu a práva v etapě rozvinutého feuda|izmu můŽeme
rozdě|it na dva zák|adní úseky
:
období feudální rozdrobenosti_ do roku 1222
období je charakterizováno s|abou ústřední mocí, existencí údě|ů
a ce|kového ohroŽenÍ existence státu. Spory o nástupnictví na praŽském
kníŽecímsto|ci byly průvodním znakem ce|ého tohoto období.
organizace ústřední moci se rozpadá, v údě|ech vládla kníŽata takřka
nezávisle na ústřednímoci. Za rozhodujícípře|om je považován rok 1222,
kdy doš|o k dohodě mezi státem a církví,tzv. praŽský konkordát, kteým
byly upraveny mimo jiné i majetkové výsady církve.
obdobÍ překonávání feudáIní rozdrobenosti _ do konce 14. století
V průběhu zmíněnéhoobdobí panovník za podpory duchovenstva vyvedI
zemi z chaosu a nejistoty, zemé Koruny českése staly rovnoprávnými
ostatním evropským zemím, papeŽ uznal českou krá|ovskou hodnost,
poměry v Ceském království potvrdila Z|atá bu|a sicilská.
DůleŽitým právním institutem z tohoto období jsou tzv. regá|y, čímŽjsou
míněna práva panovníka z tituIu jeho funkce pro zajištěnípříjmů
s|ouŽícíchnejen k jeho osobní potřebě, a|e i k financování státního
aparátu. Panovník se stává nosite|em regálu horního (výsadní právo na
nerostné bohatství), mincovního (výsadní právo razit mince), ce|ního
(výběr celních a mýtních pop|atků), dá|e pak povo|ování trhů, stavby
hradů, přechází na něj tzv. odúmr1'.
Tato etapa jiŽ sebou nese poměrně rozvinutý systém správy, kodifikaci
jednot|ivých výsad především pro panovníka, vznikají nové orgány -
1I
zemský sněm' zemský soud a královská rada, jsou vydávána statuta,
privi|egia a buly upravující převáŽně nová nařízení, která neměla zák|ad
v právu obyčejovém.
Postupně pak, až na výjimky, k|esá moc úředníkůkrálovského dvora,
postupně dochází k upevňování moci š|echty, jako politické representace
státu.
Vnitřní uspořádání státu by|o postupně měněno na tzv. lenní zřízení,
Statuta Konrádova pak upravují dědičnou drŽbu.
Překonávání feudá|ní rozdrobenosti, rozvoj vnitřního trhu, posi|ování
ústřední moci vede k vytváření krajských správ, správy vrchnostenské,
městské a vesnické' Vytváří se soustava soudů, vznikají první zápisy do
tzv. zemských desek, které se stávají veřejnými právními knihami, které
v pozdějšídobě slouŽi|y i pro zápisy majetkové.
Právní systém však neby| jednotný, vedIe ceIostátního zemského
š|echtického práva existuje i řada partiku|árních práv jednot|ivých stavů
a skupin jako napřík|ad právo městské, horní, |enní, církevnía cechovní.
adc)Husitskéobdobí
Ve druhé polovině 14. sto|etí končíkonjunktura hospodářství, proh|ubuje
se majetková diferenciace, v ob|asti ideové pak katolická církev prochází
h|ubokým úpadkem. Kritika církve vyvrcho|i|a papeŽským schizmatem, coŽ
otevřelo cestu ke kritice Života vyššíchcírkevních hodnostářů.
Podoba |idového odporu by|a označena za kacířství, které katolická církev
stíhala prostřednictvím tzv. inkvizičníchsoudů.
Smrtí Jana Husa a vznikem hnutí odporu
o upořádání
Se projevují nové představy
a spravedlnosti , v|astnictví
spo|ečnosti , o
a náboŽenství. Projevují se napřík|ad konfiskačnímidekrety městských rad,
nejvýznamnějšímijsou pak tzv. Čtyři praŽské artiku|e.
právu
Souhrn sm|uv a dohod, které uzna|y částečněpozměněnou závaznost
artiku|ů by|a tzv' kompaktáta, později proh|ášená za zák|adní zákon české
zemské ústavy. Výs|edkem je zavedení |egální koexistence dvou církví,
etnickým zák|adem státu se stává česká národnost.
ad
d)
Stavovský stát a právo
Stavovská forma státu zákonitě vedla ke střetu stavů s panovníkem.
Privi|egia a výsady, které stavy získáva|y se staly dů|eŽitým obsahem
stavovského práva.
Po sjednání kompaktát by|y uznány zábory a zástavy majetku, k nimŽ
doš|o za husitských válek, k|ér ztratl| zastoupení na českých zemských
sněmech.
1'2 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky
Základv teone prá,ta
Postupně dochází k da|šÍmudrobení moci aŽ k období bezvládí Tento
stav by| z|ikvidován po ustavení nejdříve správcem a později vo|bou za
krá|e Jiřího z Poděbrad.
Do evropských dějin se zapsal velkorysým návrhem jeho mírový projekt,
kteý navrhova| vytvoření evropské unie křest'anských panovníků' přičemŽ
Spory mezi účastníkysm|ouvy mě|y být řešeny mírovou cestou,v případě
napadení účastníkasm|ouvy mu měla byt poskytnuta ko|ektivní vojenská
pomoc.
K hlavní myšlenkám mírovéhoprojektu S V roce 1964 přihlási|o UNESco.
V tomto období prodě|ává rozvoj výroby podstatný vývoj. Naturální výroba
přechází k výrobě zboŽni, dochází k intenzifikaci nejen zemědě|ství, a|e
i rozvoji řemese| a trhu'
Tyto změněné poměry vyvo|ávají střet š|echtou a městy,vyhrocují se pak
především při kodifikaci š|echtickéhopráva V roce 1500, tzv. Zemským
zřízenim V|adis|avským, později up raveným Sm louvou Svatováclavskou'
Posledním obdobím stavovské monarchie byl krátký časový Úsek
stavovského povstání' které by|o zároveň první etapou třiceti|eté války.
Doš|o k prvnímu váŽnému střetnutí dvou základních evropských táborů
a to kato|ické ligy a protestantské unie'
Po povstání českých stavů byla vyh|ášena nová organizace státu v ústavě
označované jako Česká konfederace, kde ve 100 č|áncíchby|y upraveny
vztahy mezi zeměmi Českékoruny.
Všechny tyto změny, stejně jako úmluvy o protestantské víře zanik|y
poráŽkou povstání na Bíléhoře'
1.1.1
A STÁVOVSKE M)NARCHIE
Formy a systém práva
Základním systémem feudálního práva by|o dě|ení na právo š|echtické
(obecné či zemské) a práva zvláštní,která by|a zemskému podřízena a nesměla
mu odporovat. Jen právo š|echtické upravova|o základní ústavněprávní vztahy a to
mezi š|echtou a panovníkem, mezi státem a králem, počet a práva zemských
úředníkůa podobně. Mezi nejdů|eŽitějšípráva zvláštní pak řadíme napřík|ad právo
městské' cÍrkevní, horní, viničné'
Zák|adní formy feudá|ního práva, ve kteých se postupně vyvíjelo, pak by|y
tyto.
UTB ve ZIíně, Fakulta aplikované informatiky
73
a) Právní obyčej
Jedná Se o nejstaršíformu feudálního práva, navazuje na předstátní
obyčeje a mnohé z nich pozměněné potřebám spo|ečnosti přebírá. od obyčejů
předstátních se lišípředevším tím, Že jeho dodrŽování je zajištěno již donucovací
mocí státu. obyčejovéprávo je nepsané, teprve zhruba ve 13. sto|etí dochází
k písemnému zachycení ve formě soukromých sbírek.
Zivotnost právního obyčeje dokazuje skutečnost, Že se up|atňova| i v době
stavovské vedle zákoníkůa sněmovních usnesení, které mnohdy zdůvodňujísvé
normy odkazem na právní obyčej.
b) Nařízení panovníka
Poměrně často se vyskýujícíforma v podobě privi|egií, dekretů a výsad
obecné povahy, jakoŽ i privi|egia pro jednot|ivé ve|moŽe, města či k|áštery.
Mezi nejstaršínařízení panovníka patří tzv' Výsady Bo|es|avovy, týkajícíse
manŽe|ství, dá|e pak Dekretu Břetislavova, upevňujícípostavení církve.
Značný význam měla Statuta Konrádova, která jsou vým|uvným dokladem
upevnění ústřední královské moci.
Nejvýznamnějším dok|adem zákonodárné činnosti panovníka je vydání
horního zákoníku králem Václavem l|. upravujícísložitéprávní otázky spojené
s vyuŽitím nerostného bohatství'
Poprvé se v tomto zákoníku projevi|a recepce římského a kanonického
práva.
c) Soudní ná|ez
Ten naby| významu jako forma vzniku práva
v souvislosti s rozvojem
jeho
písemným
ná|ezů. V případech, kdy nemě|
činnosti soudů a
zachycováním
soud podklad pro rozhodnutí v platném právu, by|o soudci právo na|ézáno, čímž
byla vytvořena nová norma tzv. obecný ná|ez, kteý byl v analogických případech
závazný pro da|šírozhodnutí soudu.
d) Právní knihy
Jako soukromá sepsání práva jsou prvním písemným zachycením právních
obyčejů.PřestoŽe nemě|y p|atnost zákona, byly pouŽívány na soudech, které se
na ně odvo|áva|y ve svých nálezech.
Jsou zároveň dok|adem vzestupu právního myš|enía obecně i české
kultury. Dok|ádají rozvoj českéhojazyka, kteý Úspěšně nahrazujei ob|asti Iiterární
|atinu a je schopen vyjadřovat značně abstraktní právní pojmy s obdivuhodnou
přesností.
e)
Sněmovní usnesení
Jedná se o přev|ádající formu práva v průběhu 15' _ 16' století, která by|a
na sklonku tohoto obdobíjako sněmovní artiku|y vydávána tiskem.
14 UTB
ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky
Z.,
a:i1,teorie práVa
Značnéhovýznamu nabývá rovněŽ instituce zemsxýon cesek,do kteých
by|a sněmovní usnesení zapisována _ ,,kladena... Původně by|y desky knihami
protokolárními, později do nich začaly byt zapisovány převody vlastnictví. Zápis
v zemských deskách se stává dok|adem vlastnictví, současně se předpok|áda|o,
Že vše, co je do zemských desek zapsáno, je obecně známo a taková skutečnost
nemusí být zvlášť sdě|ována. Byly přístupné veřejnosti, která do nich moh|a
nahlíŽet a vyŽadovat za patřičnou úplatu z knih výpisy.
f
) Kodifikace
práva
Představuje pro toto období vyvrcholení předcházejícího v1ivoje l přes
odpor š|echty v počátečnímobdobí (Codex Caro|inus) dochází k da|šímsnahám
o kodifikaci, coŽ ved|o k sepsání Zemského zrizeni Vladislavského v roce 1500.
Toto bylo později měněno a dop|ňováno napřík|ad Smlouvou
Svatovác|avskou z roku 1517, Smlouvou o ručnicích'Sm|ouvou o hory a kovy
a traktátem z roku 1600 o mezích, hranicích, soudu a rozepři mezní.
Zemské zřízení na Moravě by|o nejdříve upraveno tzv. Zřízením
markrabství moravského o soudu zemském z roku 1535, dokona|ejší redakcí se
pak stávají Práva a zřízenímarkrabství Moravského z roku .l545.
V tomto období dochází i k tzv. recepci římského práva, čímŽrozumíme
proces ov|ivňování i pronikání římského práva do domácího právního řádu' Tento
proud se projevuje především v oblasti městského práva, které upravuje vztahy
V procesu rozvíjejícíse zboŽní výroby.
Značným podnětem pro posí|enív|ivu římskoprávní učenosti v našem
prostředí by|o za|oŽení univerzity Kar|em IV' vroce 134B. Jejím Vzorem se sta|a
univerzita paříŽská bo|oňská, podle níŽ se také roku 1372 ustavi|a právnická
faku|ta jako samostatná právnická univerzita.
1.1.2 PROCES
Pravid|a o řízení na soudech se vyvíje|a na zák|adě obyčejového práva'
soudní praxe a byla ov|ivňována i zákonodárnými zásahy českých panovníků.
Charakteristickými rysy českéhoprocesu byly veřejnost, ústnost, zásada
projednací, soukromá iniciativa, důkaznířízeníordá|ové a ce|á řada dalších
ustanovení projevujících se jak v důkaznímřizeni, tak iv chápání účelua výkonu
trestu.
Převládajícím rySem raně feudá|ního řízení by|o velmi s|oŽité ordálové
řízeni (boŽí soudy).
Pozdějšístavovský proces naváza| na staršíprávní obyčeje: přípravného
řizeni,líčenípře a exekuce.
Naopak městský proces roz|išova| mezi procesem majetkovým a trestním,
ve kterém nachází postupně Ú|ohu tortura
JiŽ tehdejšíprocesní ustanovení vyŽadují právní způsobi|ost účastníků,
která by|a odlišná u různých sociálních skupin rovněŽ tak i mezi muŽi a Ženamí'
15
Systém trestů v dnešníms|ova smys|u naše právo nezna|o. Tresty by|y
ukládány d|e uváŽení soudců, v poslání trestu stále převažuje odstrašujícíúče|,
jeho smyslem je pomsta na pachateli.
1.2
Dějiny státu a práva v období pobělohorském
].2.] oBDoBÍ ABS)LUTISM(I
]620 - ]848
Pobě|ohorská poráŽka rozhod|a o definitivním konci stavovské koncepce
š|echtické vo|ební monarchie, za|oženéna myš|ence konfederace zemí České
koruny. Tato porážka naopak otevřela cestu k restauraci moci habsburské
dynastie, opírajícíse o sí|y kato|icismu'
Nová správa byla postavena na absolutistických zák|adech, vycházejících
z představy o neomezené abso|utní moci panovníka. Jedna|o Se o důs|edek
vojenské poráŽky a nástup reŽimu, kteý se opíra| o národnostně cizí dynastii. Ve
svých důs|edcíchpřináše| abso|utismus těŽké ztráty českéku|tuře a vzdě|anosti.
Pod|e teorie o propad|ých právech se nové zákonodárství nemuse|o oh|íŽet
na Žádné tradice a výsady českéhostátu a stavů. Nový zákoník pod názvem
obnovené zřízení zemské dědičného našeho krá|ovství českéhoby| prohlášen
uvozovacím patentem Ferdinanda ll. 10. května 1627 zazákon'
Změny, kteréobnovené zřízenízemské přines|o, by|y zásadního rázu
a dotýka|y se všech ob|astí státního práva, soudnictví, správy, práva majetkového
itrestního.
Doš|o především ke změně v postavení a pravomocích panovníka. Český
trůn by| ,,prostě,. prohlášen dědičným v habsburském rodě, by|o zrušeno právo
stavů vo|it krá|e, jakýko|iv pokus o zásah do panovníkových práv byl povaŽován za
uráŽku majestátu a trestán smrtí.
Změnilo se
i
sloŽení a kompetence zemského sněmu. Nejdů|eŽitějším
stavem se stává i co do dů|eŽitosti stav prelátský.
Jezuitům by| svěřen dozor na celým ško|stvím,by|a zrušena náboŽenská
priviIegia všech nekatoIických církví.NekatoIickým stavům byla umoŽněna
emigrace, poddaní byli ke katolictví násilně nuceni'
Dosavadní svrchovanost zemského soudu by|a zrušena, jeho rozsudky
musel potvrzovat panovník, podpůrným pramenem práva se stal zákoník
městského práva' popřípadě právo římské, všechny rozsudky se vydáva|y jen
jménem krále' Dosavadní ústnía veřejné řÍzeni by|o nahrazeno zásadou
písemnosti a tajnosti.
Proces centra|izace státní moci
se
projevuje
i tím, že ústředníspráva
16 UTB
a řízenÍ státu by|o přeneseno natrva|o do Vídně. Stejný osud postihl později
i českou dvorskou kance|ář. Jako orgán, původně stavovský, ztrácí svou podobu.
Po přiznání soudní kompetence tak vzniklo skutečně ministerstvo pro země České
koruny, j1ko nejvyššísoudní a revizní orgán, kterému byly podřízeny zemské
orgány v Cechách, na Moravě a ve Slezsku. Díky snaze o centra|izaci moci by|a
tato kance|ář V roce 1749 zrušena a nahrazena pro věci správní a finanční
Ředite|stvím vnitřních věcí, jako nejvyššísoudní instance pak byl zťizen Nejvyšší
soudní úřad.
Správa jednotlivých zemi byla svěřena králi oddaným místodrŽícím,
především zYad k|éru, později dochází k ustavení sboru místodrŽících.
Jednotlivé orgány, jejichŽ kompetence by|y postupně měněny, jako tzv.
tribuná| pro Moravu, krá|ovská deputace, společný úřad pro obě země atp.,
respektive zanikaly.
Stejně krátkodobý by| i osud krajské správy, z níŽ jediným stavovským
orgánem by| Úřad krajských hejtmanů. Tito však nemohIi zakročovat proti
šlechtickým majite|ům panství, v tomto obdobívětšinou jiŽ nes|ovanského původu.
Zásadní převrat pak přinesla reforma této správy z roku 1751, jejimŽ cí|em
postupná
by|a
likvidace pos|edních opor stavovství.
Do orgánů státní správy by|i najímáni p|acení úředníci,kteří vytváře|i zák|ad
centraIizace státu.
V roce 1871 by| vydán patent o zrušení nevolnictví, což |ze považovat za
počátek procesu, označovaného jako českénárodní obrození.
Jako nový zárodek obecní samosprávy |ze označit vypracování berního
katastru, na jehoŽ základě by|a postupně obecní samospráva budována'
Da|šívývoj je pak ov|ivněn střídáním jednotlivých období a to osvícenským
absolutismem a naopak tzv. policejním abso|utismem aŽdo roku 1B4B.
Přes nesporný rozvoj směřující k postupným změnám především v oblasti
ekonomické, docházÍ v tomto období k postupnému poněmčování,ke ztrátě
zbytků suverenity a postupnému pohIcování jednot|ivých státností.
František l|. se roku 1B04 proh|ásil za rakouského císaře, nový státnÍ Útvar
dostal do znaku dvouh|avého orla a od té doby zača|o byt uŽíváno označeníc. k' císařský a krá|ovský.
Právní vwoj v tomto období
tomto období jiŽ současně zrcad|í i spo|ečensko ekonomické
změny ve spo|ečnosti. Dosavadní českéfeudální právo je postupně nahrazována
novým právem česko-rakouským' Jeho podobu určuje obnovené zřízení zemské
pro š|echtu a zákoník Práva městská krá|ovství českéhopro města a později
Právo
i poddané.
v
UTB ve ZIíně, Fakulta aplikované ínformatiky
77
Do právního řádu začínajív zesí|enémíře pronikat v|ivy římskéhopráva.
Podstatně se začínáměnit i forma práva. Staré obyčejovéprávo ustupuje právu
psanému, soudní ná|ezy jako pramen práva jsou definitivně odstraněny, roste
ú|oha panovníka, jako vý|učnéhotvůrce práva, coŽ se projevuje vydáváním
patentů, řádů, mandátů a instrukci.
Zvláště osvícenský absolutismus představuje mimořádné období, vítězí
přirozeno - právní teorie, právu je připisována rozhodující ú|oha, staví se tak
zák|ady právního systému, které přeŽívají h|uboko do 20. sto|etí.
A) Prameny práva
Komp|ikovanost právního řádu si postupně vynucuje vytváření soukromých
později
úředních sbírek právních norem, které se dě|í na:
a
a) soukromé sbírky krá|ovských nařízení,
b) soukromé sbírky císařsko-královských nařizení s platností česko-
c)
rakouskou,
úřednÍ sbírky zákonů'
od roku 1848 by|y tyto sbírky nahrazeny Řisst<1im zákoníkem s celostátní
p|atností a jednak Zemským zákoníkem s p|atností pro jednotlivé země.
B) Soudnictví
Princip stavovské persona|ity je i nadá|e v tomto systému uplatňován. Pro
š|echtu je prvoinstančnímsoudem soud zemský, pro měšťany soudy městské
a pro poddané pak soudy vrchnostenské. od konce 1B. sto|etí pak začÍnábyt
omezována soudní pravomoc měst a vrchnostenských soudů ve prospěch soudů
s vyško|eným aparátem. Rozhodujícívýznam pro vytvoření kompaktní soudní
organizace mě|o zavedení nové soudní organizace z roku 1783, kterou by|o
soudnictví odděleno od správy, strany ve druhé instanci sijiŽ by|y formálně rovny'
c) Procesní právo civi|ní a trestní
Mezi nejdů|eŽitějšízměny patří vítězstvízásady oficia|ity a přev|ádnutí
zásad řízeni procesu římsko-kanonického, včetně důs|ednéhozavedení
písemného proceSu, postupné vyt|ačeníprincipu obŽaIovacího a uplatnění
inkvizičního (vyh|edávacího) procesu' obdobně se změni|y i zásady civilního
procesu.
Podstatné změny, které přinesl trestní zákoník Josefa |. z roku 17a7, kteý
sjednoti| postup řízení u všech soudů v zemích Koruny české.
Naopak po vydání trestního zákoníku tereziánského dochází k podstatné
změně, neboť převáŽi|a formá|ní důkazníteorie a presumpce viny.
1B UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatÍky
7Al,l^Á,|+^^.^
^.Á
LaKlaUV
leitti Srdva
Pro řízení civi|ní se pak stává zák|adem na příštístoletí obecný soudní řád
z roku 1781, kteý p|ati| aŽ do roku 1895, kdy by| nahrazen jurisdikčnínormou,
soudním a exekučnímřádem. Trestní řád z roku 1803 uoravuie i řízeni
přestupkové.
D) Kodifikace trestního práva
Trestní právo by|o za|oŽeno zpočátku především na stavovské právní
úpravě. Především p|atilo právo obsaŽené v zákoníku Koldínově. Trestní zákoník
Josefa l' mě| p|atnost podpůrnou.
Teprve tereziánský zákoník přerušiI tradici starého českéhopráva
a v p|ném rozsahu je nahradil. Souhrn trestných činův tereziánském zákoníku
dává váhu především de|ikvenci namířenou proti Bohu, církvi, státu a pak teprve
de|iktům, které jsou namířeny proti soukromým zájmům.
Nový Směr, ov|ivněný osvícenskou fi|osofií, nastoupiI ve vývoji trestního
práva Všeobecným zákoníkem o z|očinech a trestech na ně Josefa |l. z roku 1787.
Mezi jeho přednosti patří technická dokona|ost, stručnost a úplnost' Tresty mě|y jiŽ
směřovat k převýchově pachate|e, tresty smrti by|y zrušeny v řádném řÍzeni
vůbec, byly ponechány jen pro řízení pod|e stanného práva. Zákoník vylučuje
trestání podle volné úvahy soudců či analogie, přináší úplný výčet kriminá|ních
de|iktů a správních přestupků. Poprvé zde dochází k up|atnění zásad nul|um
crimen sine |ege (žádnÝ z|očin bez zákona) a nulla poena sine lege (Žádný trest
bez zákona).
Významné postavení pak zauja| 7ákoník o z|očinech a těŽkých policejních
přestupcích, v českémpřekladu, kteý by| vydán V roce 1804 ve Vídni je nazýván
Kniha práv nad přečiněními hrde|ními a těŽkými řádu městského přestupky. Tento
zákoník ov|ivni| vývoj trestního práva v našich zemích prakticky aŽ do roku 1949.
E) Kodifikace občanského práva
V důs|edku nových potřeb úpravy v této ob|asti v souvis|osti s postupnými
ekonomickými změnami dochází i k t|aku na liberá|nější úpravu těchto vztahů.
Něko|ika|eté kodifikačníúsilíby|o završeno vydáním prvního dí|u Všeobecného
občanskéhozákoníku v roce 1781.
Po da|ších úpravách by| pak vyhlášen V roce 1812 nový
Všeobecný
předností
a
vý|učnost,
občanský zákoník. Jeho
rovněŽ ve|ká
by|a všeobecnost
část jeho obsahu by|a zák|adem práva až do roku 1949.
F) ostatni úpravy
Pokračujícíindustria|izace a rozvoj výrobních a obchodních vztahů si
vynuti|y i vydání směnečnéhořádu, úpravu obchodních podmínek, různépředpisy
manufakturní. cechovní a če|ední'
].2'2 vÝvolVoBDoBÍ
19
1848 - 1867
Z h|ediska vývoje státu a práva se začínajírozvíjet a uplatňovat některé
instituce státu a práva, které vznika|y jiŽ v h|oubi feuda|izmu. V tomto období pad|
feudální abso|utizmus, otevírá Se prostor pro vnik nové správy i pro rozvoj
samosprávy.
s|oŽitý politický vývoj však dochází k posi|ování v|ivu kapitálu
podnikate|ů, snaha o |ikvidaci výsad š|echty, poŽadavky na
vrstvy
nastupující
ústavnívládu, svobodu tisku, odstranění cenzury a privi|egovaného postavení
katoIické církve'
I přes
Snahou českéburŽoazie by|y i poŽadavky národní, které sledují obnovení
historického státu Českékoruny. Součástítěchto postojů jsou poŽadavky jazykové
rovnoprávnosti, obnovení ústavníjednoty zemí, zavedení obecní samosprávy,
vo|ebního práva, zdokona|ení ško|stvía svobody universitního vyučování.
V českých zemích dochází k rozporům mezi národní a německou buržoazií,
na Moravě je vývoj poněkud od|išný, neboť by|y nasto|eny poŽadavky proti
obnovení státu Ceské koruny'
Dubnová ústav V roce 1848 by|a nepřijatelná, neboť nerespektova|a
původní s|iby a doš|o opět k posí|enípozic panovníka' Po všeobecnémt|aku by|
svo|án říšskýsněm v KroměříŽí, kteý by| však záhy rozehnán a poté v|áda
vyh|ásila V roce lB49 tzv. Ústavu březnovou. Tato ústava vycházÍ z koncepce
jednotného státního území,jednotného územíce|ního i obchodního. Zakotvuje
v Rakousku dědičnou monarchii v čele s císařem, kteý má rozsáhlé pravomoci,
přís|ušímu rovněŽ moc výkonná, kterou vykonává prostřednictvím ministrů' Moc
soudcovská je svěřena soudům, přičemŽ soudcům by|a dána záruka nezávis|osti,
jsou prohlášeni za nesesadite|né a neodvo|ate|né'
Dosavadní českýstát fakticky zanik|, v rámci říšefungovaly země jako
provincie. Avšak jiŽ vroce 1851 a Vroce nás|edujícím by|y výkonnou mocí
podstatně zúženyústavou zaručená práva, čímŽse opět vývoj vrací k posí|ení
absolutizmu.
Vývoj k obnovení ústavnosti by| pak znovu nasto|en císařským manifestem
a říjnovým dip|omem zroku 1860. V ústavě vyh|ášenéroku 1861 bylo pak jiŽ
zakotveno zřizení par|amentu a zřízenízemské pro země neuherské.
Dů|eŽitou součástítéto únorovéústavy by|a zemská zřízení a vo|ební řády
do 15 zemských sněmů. Tím se podstatně rozšířily pravomoci zemských sněmů,
tyto se sta|y i orgány zemské samosprávy.
Rozhodující změny pro da|šíústavnívývoj však přines| aŽ rok 1867, kdy byl
završen vývoj směřující k dua|izaci, tedy rozdě|ení na Rakousko-Uhersko'
l
20 UTB
ve ZlÍně, Fakulta aplikované informatiky
Základv teorie práva
Právní vývoj v tomto obdobÍ
od roku 1B4B p|atí na ce|ém Územi Řisst1i zákoník, pro jednot|ivé země
jsou pak vydány Zemské zákoníky. Nadá|e se up|atňuje princip stavovské
personality práva, na zemských soudech však poměrně rychle dochází k up|atnění
dvojjazyčnosti. Je určena přís|ušnost pro jednotlivé druhy soudů, které jsou
oddě|eny od správy, je odstraněn proces inkviziční'kteý je nahrazen procesem
obŽaIovacím.
Zásadní změnou je zavedení tří soudních instancí a to vrchní zemské
soudy, zemské soudy a okresní soudy.
Správa soudnictví byla svěřena ministerstvu spravedlnosti a nejvyššísoudní
úřad by| změněn na nejvyššísoudní a kasačnídvůr.
By|o zřízeno státní zastupite|ství, které stíha|o trestné činy z Úřední
povinnosti, podáva|o Ža|obu a zastupovalo ji před soudem.
1,2.3 kAKoUSKo - UHERSKÉ WR)WÁNÍ K)NSTITUČNÍM)NARCHIE
1867 - r9t8)
DůleŽitým mezníkem vhistorii císařství se sta| rok 1867, kdy po nátlaku
Mad'arů by|o provedeno tzv. vyrovnáni, čtmŽ se říšerozpad|a na dva státní ce|ky.
Tento vztah je označován za soustátí s kombinací dvou principů tj personá|ní
a reá|né unie.
Po rozdě|ení Rakouska by|y českézemě zač|eněny do státního celku, kteý
nesl název Ce|ek království a zemí v říšskéradě zastoupený. BěŽně se pro tyto
země pouŽíva|o názvu Před|itavsko. Tento ce|ek byl tvořen 17 krá|ovstvími
a zeměmi. Pro tyto země byla vprosinci 1867 vydána řada základních zákonů,
které jsou označovány jako ústava prosincová, která p|ati|a až do pádu monarchie
V roce 1918. Tvoři|o ji něko|ik zákonů pojednávajících o říšskémzastupite|stvu,
všeobecných právech státních občanů,říšskémsoudu, moci soudcovské a moci
v|ádní a výkonné.
Ze společných věcí pak
po|itiky, národní obrany a na jejich
nedě|ite|nou jednotu čini|y otázky zahraniční
kýí společnéfinance.
Pos|anecká sněmovna v předlitavských zemích by|a volena, tzv. panská
byla převáŽně jmenována, v podstatě však poměrně vysoce oklešt'ova|a pravomoc
zemských sněmů.
Velmi rozsáhlé pravomoci říšskérady mohly byt omezeny pouze nařízeními
panovníka, které však musely byt dodatečně schvá|eny. jinak pozbývaly platnosti.
l přes ústavníreformy zůstávaI v rakouském právním Životě zachován
skutečný v|iv císaře mnohem vyšší,než jak by se zdá|o pod|e jeho právního
vymezení. D|ouhé období jeho vlády povýši|o císaře na autoritu, proti které se
neodváŽiIi Útočit ani opozičnípo|itikové.
21
Podpisem konkordátu z roku 1885 by|y po|oŽeny zák|ady k obnově moci
kato|ické církve. Kato|ické náboŽenství by|o proh|ášeno za nedotknute|né se všemi
právy a výsadami, mezi něŽ patřila p|ná majetková svoboda a nedotknute|nost
majetku církve, a|e hlavně pak rozsáh|á oprávnění v oblasti ško|ství včetně
cenzury.
Přes odpor českých zástupců, nedošlo k rakousko-českému vyrovnání, ve
svém důs|edku to přines|o proh|oubení národnostních rozporů.
Konec 19. sto|etí sebou přináší i zak|ádání moderních polÍtických stran,
z nejvýznamnějších moŽno uvést rakousko sociá|ně demokratickou stranu'
Právní vývoj v tomto období
Po překonání obdobÍ abso|utismu se daři|o postupně revidovat dosavadní
negativní rySy trestního řízení.Výs|edkem těchto snah bylo vydání nového
trestního řádu V roce 1873, kteý Se vrací k zásadám obŽa|ovací, ústnosti,
veřejnosti a volného hodnocení důkazů.
Trestní řízenívycháze|o z principu trojinstančnosti, celé řízení však by|o
s|oŽité a nák|adné.
Trestní právo, jehoŽ základem byl trestní zákon z roku 1852, rozlišuje nejen
z|očiny a přestupky, ale i přečiny. Tě|esné tresty by|a zrušeny V roce 1867 přesto
'
však zvýšenými tresty postihuje de|ikty jako napřík|ad proti rouhání, pozdviŽení ba
i verbá|ní uráŽku majestátu.
Zák|adem civilního procesu se pak staly od roku 1895 úpravy nazvané
jurisdikční norma, soudní rád a exekučnírád. Původnízámér k dosaŽení
rych|ejšího a |evnějšího procesu však těmito normami sp|něn nebyl. Řízení by|o
trojinstanční,ryze formalistické, nák|adné a v řízení opravném se vyŽadova|o
zastoupení advokátem.
Zák|adem občanskéhopráva zůstává i v tomto období Všeobecný občanský
zákoník z roku 1811' Rozvíjejícíse trŽní vztahy ve spo|ečnosti by|y postupně
regulovány úpravamijako napřík|ad sp|átkový obchod, odpovědnost za způsobené
škody atp'
Úpravu rodinného práva pak proved|y dí|čínovely ve druhém deseti|etí
19. sto|etí. Významné jsou však nove|y zroku 1914 a 1916, které nově formují
vztahy mezi rodiči a dětmi'
Ve správním řízeníby| upraven postup bez ohledu na to, zda š|o o správu či
samosprávu. odvo|ání mě|o odkladný účinek,nicméně správní řízenítrestní by|o
rozšiřováno i na jednání v zákonu neuvedená.
Významnou ú|ohu mě| ve správním řizení nejvyššísprávní soud, kteý se
zabýva| stíŽnostmi proti nezákonným opatřením nebo rozhodnutím správních
22 UTB
ve Zlíně, Fakulta aplikované Ínformatiky
orgánů.Takév tomto řízení přev|áda| forma|izmus, stíŽnost muse| podepsat
advokát.
Zák|adním východiskem pro podnikání se sta| Živnostenský řád z roku 1859,
kteý zajisti| vo|ný přístup ke všem Živnostem pro kaŽdého svéprávného občana.
Postupně by|o Živnostenské podnikání nove|izováno a přizpůsobeno především
úpravě řemeslnického podnikání, předpok|adem podnikání se staI průkaz
způsobiIosti'
Postupně jsou zaváděny úpravy spojené s všeobecným nemocenským
pojištěním,Úrazovým pojištěním a inva|idním a starobním pojištěním'
Ke zhoršenísociálních práv zaměstnanců však dochází v průběhu vá|ky,
neboť zaměstnanci pod|éhajívojenské pravomoci a trestní disciplině.
Rozvoj obchodního a směnečnéhopráva nastává po roce 1850 vyhlášením
směnečnéhořádu a zv|áště pak na zák|adě Všeobecného obchodního zákoníku
z roku 1863' Nezbytnou součástí podnikání a obchodování se stávají kapitá|ové
spo|ečnosti, jako akciové spo|ečnosti komanditní spo|ečnosti na akcie, spo|ečnosti
s ručenímomezeným, veřejné obchodní spo|ečnosti' pojišťovny a spo|ky
pojišt'ovací'
Upraveno je i právo spo|čovací,shromaŽd'ovací a koaliční(úprava stávek).
Po zrušenícenzury by|o upraveno i právo tiskové, zási|ky časopisůz ciziny moh|y
být kontrolovány.
V roce 1907 je pak v Českých zemích uzákoněno všeobecné vo|ební právo'
Jednalo se pouze o některé dí|číúpravy, které souvise|y Se snahou
monarchie za kaŽdou cenu udrŽet nadvládu nad mnoŽstvím menšíchnárodů.
především však průmys|ových oblastí v Českých zemích.
1.2'1 pnvNÍ srĚrovÁ vÁrce
l
sru,qcn
v Čr,srÝcu zruÍcn
První světová vá|ka, která postupně zachvátiIa značnou část světa
předznamena|a mnoŽství zněm na po|itické mapě světa' Střet dvou mocenských
bloků, na jedné straně tzv' ústřednímocnosti tj' Německo, Rakousko-Uhersko, po
jejichŽ boku bojova|y dále Turecko a Bulharsko a na straně druhé tzv. dohodové
mocnosti, tj Rusko, Francie a Ang|ie zastihI zce|a nepřipravenou po|itickou
representaci v Českýchzemích. Část politického spektra se h|ásila k doktríně
českéhostátního historického práva, jehoŽ jádrem by|o tvrzení, že český stát
nepřestal nikdy právně existovat. Z těchto zák|adních předpok|adů však by|y
vyvozovány rŮzné závěry a to jak snaha o osamostatnění, tak i pokračování
v některé z forem existence v rámci stávajícÍ habsburské monarchie'
V důs|edku vá|ečných opatření přestává fungovat Vídeňský par|ament,
nastává perzekuce významných přestavrtelu. fakticky začínávládnout vojenská
23
diktatura, dochází ke germanizačnímu procesu a je zahájena perzekuce českého
škoIství.
Zatímco domácí po|itická česká po|itika by|a značně roztříštěná, zahraniční
aktivity se projevova|y za|ožením organizace pod názvem Maffie pod vedením
T. G. Masaryka a jeho spo|upracovníků, kteými by|i zejména dr. Edward Beneš,
Antonín Šveh|aa da|ší,s cílem sbírat dů|eŽitéinformace a předávat je do
zahraničí.
H|avní centra odporu se soustřed'ují jednak v Rusku a to vytvořením Svazu
českos|ovenských spolků na Rusi, které předpokládalo těsnější spojení zemí
Koruny českés Ruskem a dá|e ve Francii, kde vedoucí ro|i sehrává S|ovenská |iga
a Českénárodní sdruŽení.
Da|ším významným krokem spo|upracovníků oko|o T. G. Masaryka by|o
vytvoření Ceského zahraničního komitétu v Paříži,později přeměněného
v Českos|ovenskou národní radu, která jiŽ jednoznačně sledova|a cí| vytvoření
samostatného českos|ovenského státu. Prvního většíhoúspěchu dosáh|a aŽ
V roce 1917, kdy do formu|ace vojenských cí|ůDohody by| zahrnut i poŽadavek na
osvobozeni českos|ovenského národa.
Na domácí scéně dochází aŽ ve druhé po|ovině roku 1916 kvytvoření
Národního výboru, kteý sjednocuje většinu českých po|itických stran. Vzh|edem
k prorakouské po|itice si však nezískává podporu národa.
K
rozhodujícímuzvratu v po|itickém Životě docházi aŽ koncem roku 1917
a počátkem roku nás|edujícího. Představite|é Českéhosvazu svo|ávají na 6.ledna
191B do obecního domu v Praze generá|ní sněm všech českých poslanců jehoŽ
výsledkem by|o schvá|ení
tzv' Tříkrálové dek|arace. Její obsah by|
jiŽ
programovým potvrzením vítězstvíradika|ismu v česképo|itice, neboť zde jiŽ není
Žádná zmínka o zájmech říše,o dynastii, naopak je vysloven poŽadavek na
spojení se S|ovenskem'
Současně Československá národní rada v PaYíŽi začínánabývat váŽnosti u
dohodových států. Počátkem dubna 191B se sešel v Římě kongres pot|ačovaných
rakousko-uherských národů' které Žáda|y ustanovení samostatných národních
států. K výs|edkům kongresu postupně zaujímajík|adná stanoviska v|ády Francie,
Ang|ie a ltátie, prohlášení Spojených států amerických pak jiŽ jednoznačně
deklaruje snahu po osvobození od rakouského Út|aku. Postupně je uznána
Národní rada spo|u s československými |egiemi za oficiá|ní součást dohodového
válečného úsi|í.
Pokračujícív|na odporu vyústila ve vyh|ášení generáIní stávky na den
14' října 1918, jako protest proti rabování země ze strany vídeňských úřadů. Dne
17 ' října doruči| T' G. Masaryk presidentu W' Wi|sonovi tzv. Washingtonskou
dekIaraci obsahující sIavnostní vyh|ášenío českosIovenskénezávislosti. Po
jednáních zástupců Národního výboru vŽenevě pak dochází kustavení první
vlády českos|ovenskéhostátu, kterou tvoři|i Masaryk, Beneš a Štefánir.
Rozhodujícím dnem pro dalšíosudy českéhoa s|ovenského národa se stal
24 UTB
ve Zlíně, Fakulta aplikované informatÍky
28. říjen 191B, kdy doš|o v Praze k vyhlášení samostatného československého
státu'
1.3 období první Československérepubliky (1918 _ 1939)
Jako výs|edek úspěšnénárodní a demokratické revo|uce vniká pak 28' října
1918 Ceskoslovenská repub|ika. První období je charakterizována snahami
o upevnění nové státní organizace' Jsou prozatímně přejímány rakouské
a uherské právní předpisy a správa. H|avním důvodem přijetí tzv. recepčnínormy
by|o zabránění vzniku právního vakua. Současně je uzákoněna i první pozemková
reforma, která podstatnou měrou zasáh|a do stávající pozemkové drŽby'
V prvních letech své existence muse|a v|áda zasahovat zvýšenou měrou do
hospodářské a finančníob|asti. Hlavními důvody byla reakce na vyčerpanou
ekonomiku v důs|edku války, druhou dů|ežitouoko|ností bylo, že repub|ika
představovala nový ce|ek' kteý si vytvářel vlastní měnu, budova| ce|ní území,
stanovoval daně, zavádě| novou organizaci ve všech ob|astech správy, soudnictví
včetně řešení rozdí|néhovývoje v nově vytvořeném územnímcelku.
Důsledek vá|ečných potížírovněŽ ved| k tomu' Že by| zaveden přídě|ový
systém, jak na suroviny, tak i na spotřební předměty. V zájmu stabilizace
hospodářství byIa učiněna opatření k přenesení sídel důleŽitých kapitá|ových
spo|ečnostíz Vídně a Budapešti na Území republiky'
VáŽným prob|émem zůsta|o vypořádání s německým Živ|em v pohraničních
ob|astech, kde došlo k pokusům o odtrŽení nově vznik|ých provincií s převáŽně
německým osíd|ením. Vznik|y ce|kem čtyři a to v okrajových částech českých
zemí, nemě|y však d|ouhého trvání, prob|ém s německým obyvatelstvem však
vyřešen neby|.
Postupně je vývoj ovlivněn stabi|izací kapitá|u a vnitřním i zahraničně
po|itickým upevňováním státu' Následně však sílítendence k tzv' si|né demokracii,
kdy v oblasti správy dochází k tendencím přesouvání pravomocí z vo|ených
orgánů na orgány správní.
Poměrně rychlá stabilizace umoŽniIa odstranění všech regulativních
opatření a republika se vrátíla k liberálnímu hospodářskému systému.
S|ožitá situace po vypuknutí krize v 30. |etech je poznamenána především
nutností řešit hospodářské obtíŽe, nezaměstnanost a koncem třicátých let
i konflikty národnostn í'
Účast státu je provázena mnoŽstvím opatření jako je omezování dosavadní
voInosti hospodářské soutěŽe, kontro|a monopolu. exportu a omezování při
zřizování Živností.
Pro zajištění stabi|ity nově vznikajícího hospodářství by|o zapotřebí vývořit
samostatnou měnu'coŽ by|o provedeno zákonem z roku 1919. Nově vývořená
25
měnová jednotka Se označovala jako koruna československá (Kč) Původní
rakousko-uherská měna by|a oko|kována a pouŽíva|a se jako p|atné oběŽivo.
Doš|o k podstatnému sníŽeníp|atide|, upevnění kurzu, čimžbylo zabráněno
inflaci.
V zahraničnípo|itice dosahuje nově vnik|á republika pozitivních výsledků
a to především v důs|edku spo|upráce s Francií' Vznik tzv' Malé dohody je
počátkem snah našídip|omacie o zabezpečenívýs|edků předchozích mírových
jednání v letech 1919 _ 1920, která zajistila stanovení hranic repub|iky pod|e
hranic býva|é Koruny české.K nově vznik|é repub|ice byla v roce 1919 připojena
i Podkarpatská Rus.
Celkové změny, které by|y postupně v nové republice prováděny postupně
vytvoři|y relativně harmonický systém s mnoŽstvím vyváŽených prvků par|amentní
demokracie. Pro repub|iku by|a v té době příznačnáminimální intervence do
ekonomiky, částečněby| regu|ován zahraničníobchod.
v ob|asti sociá|ní péče,provedeny
změny v ob|asti sociá|ního pojištění, zprostředkování práce, péčeo nezaměstnané
a podpora výstavby domů s ma|ými byty.
Byl zaznamenán významný posun
V souvis|osti s nástupem fašismu se začínajíprohlubovat i národnostní
rczpory a to především s národnostními menšinami německými, polskými, na
S|ovensku pak s mad'arskou komunitou' Tento vývoj postupně narušova| stabi|itu
vývoje reIativně veImi demokratického uspořádání spo|ečnosti' Zv|áště siIné
odstředivé tendence byly patrné u německé části obyvate|stva v sudetských
ob|astech' Na sjezdu sudetoněmecké strany V roce 1938 by|y jako tzv.
Karlovarské poŽadavky vypracovány návrhy, jeŽ předpokláda|y uznáni národů za
právnické osoby, které měly mít své zastupitelské orgány a to s konečným cí|em,
kteým mě|o být dosaŽeno suverenity a nezávislosti.
V důsledku ústupkůsvětových velmocí vůčirozpínavosti německého
fašismu je- nar 30. 9. 193B podepsána Mnichovská dohoda, která by|a předzvěstí
Iikvidace Ceskoslovenského státu.
Právní vwoj v tomto období
JiŽ v den vyhlášenínové repub|iky by| schvá|en zákon, nazývaný recepční
norma, jako první přijatý zákon nového českos|ovenského státu. Důvodem by|o
zabránění moŽného vzniku právního vakua po rozpadu monarchie' Recepční
norma přejíma|a jak rakouský' tak i uherský právní řád a veřejnou správu. Jedna|o
se o poměrně s|oŽitý systém' označovaný jako právní dua|ismus, neboť v právním
systému uherském se setkáváme ještě s výraznými prvky práva obyčejového.
Vroce 1918
by|a přijata Prozatímníústava, která zakotvova|a nás|edující
ústřední orgány: Národní shromáŽdění, v|ádu a presidenta.
Ústava z roku 1920 pak zakotvovala tyto ústřední orgány: ústavnísoud,
Národní shromáŽdění, vládu a presidenta.
26 UTB
ve ZIÍně, Fakulta aplikované informatiky
Národní shromáŽdění Se sk|ádala ze dvou komor, a to z pos|anecké
sněmovny (300 č|enů)a senátu (150 č|enů).Volby do obou komor by|y
všeobecné, přímé,rovné a tajné. Aktivní a pasivní volební právo se odlišovalo
věkovou hranicí, nikdo nesměl b1it členem obou komor par|amentu zároveň.
Prvorepub|ikové vo|ební právo by|o všeobecné,rovné a přímé, voiební právo
aktivní a pasivní mě|o hranice 21 a 26 |et, podmínkou byla určitá dé|ky pobytu
v obci' Volební právo by|o odepřeno pouze vojákům a četníkům'
Z h|ediska č|eněnístátu byl tento administrativně rozdělen na země a okresy,
nejniŽšímijednotkami se stávají obce.
Zemský úřad vykonáva| dozorčís|uŽbu nad okresnÍmi úřady a
spojovacím článkem mezi nimi a ministerstvy.
byl
NiŽšími správními jednotkami byla okresní hejtmanství v če|e okresním
hejtmanem, kteý mě| bdít nad veřejným pořádkem, bezpečnostía veřejnou
mravností. Samosprávu v okresech zajišťova|a okresn í zastupitelstva.
NejniŽšísloŽkou veřejné správy byla obecní zastupite|stva a da|šímiorgány
pak by|y obecní rada, starosta a komise.
organizace soudnictví, podobně jako oblast státní správy, navazova|a na
soudnictví rakouské a uherské. Zák|adní organizačníjednotkou by|y okresní
soudy, krajské soudy jako soudy druhé instance by|y specializované jako např.
soudy civi|ní, trestní, obchodní či exekuční.Soudy druhé instance by|y soudy
vrchní a jako třetí instance pro věci civi|ní a trestní by| zYízen Nejvyššísoud.
Samostatně pak by|y zřízeny soudy pro mládeŽ a soudy vojenské.
1.4 Vývoj v období II. světové války (1939 . květen 1945)
Mnichovským diktátemv září 193B začínátragické období našich dějin, které
podstatě
v
znamená rozbitÍ českos|ovenské repub|iky.
P|ány na obsazení československých pohraničních územívšak existova|y jiŽ
v po|ovině 30. |et, konkrétnípodoby naby|y pak v roce 1937. ochota k ústupkům
především v proněmeckých náladách ve v|ivných kruzích západních
spočívající
v|ád a anš|us Rakouska proti němuŽ žádná z mocnosti nezakroči|a, ved|a ke
zvyšová n í rozpínavosti německého nacionalizm u.
V polovině května 193B dochází k soustřed'ování německých vojsk na
hranicích, na coŽ v|áda reagovala částečnoumobi|izací čímŽdoš|o k částečnému
odsunutí moŽné agrese. Přesto však postupně dochází k územnímpoŽadavkům
vůčirepub|ice, kterou západnl státy postupně akceptují' Na základě výzvy Ang|ie
a Francie měly být Německu postoupeny územís více 1ak 50% německého
obyvate|stva a V případě, Že tak Praha neučiní,zřek|y Se tyto případné pomoci.
I přes abdikaci v|ády po da|ším vystupňování poŽadavků ze strany Německa by|a
provedena mobilizace českos|ovenské armády.
27
Mnichovská dohoda, podepsaná zástupci Německa, |tálie, Francie a Ang|ie
však stanovila, Že odstoupená územímaji být vyklizena v období od 1' do
10. října, aniŽby by|o zničeno jakéko|iv zařízení na tomto Území se nacházející.
Mě| být sestaven mezinárodní výbor za účastiČeskos|ovenska, kteý by urči|
podmínky pro vyk|izování a rozsah Území, na kterém se mě|o konat referendum,
v dodatku dohody byl s|ib garance nových hranic. Tato dohodnutá ustanovení
však neby|a nikdy rea|izována.
Jako druhá Československá repub|ika bývá označováno torzo, které zby|o
původní
Českos|ovenské repub|iky a to v období od 30. 9. 1938 do 15. 3. 1939,
z
kdy ze strany Německa dochází k okupaci zbývajícíčeských zemí.
Situace, v níŽ se Českos|ovensko ocit|o po mnichovské zradě vyvo|a|o
mnoho mimořádných opatření, jimiŽ se v|áda snaŽi|a zv|ádnout úpadek a hrozící
chaos. Repub|ika ztrati|a 41 tis. km2 území,takřka 5 mi|. obyvate| a2l5 průmys|u.
RovněŽ ve|kou ztrátu utrpě|o zemědě|ství a to ztrátou mnoha osevních p|och.
od počátku roku 1939 se však stá|e
výrazněji projevova|y signá|y z nichž
zce|a zřetelně vyp|ývaly záměry na úp|nou |ikvidaci Českos|ovenska.Po podpisu
proh|ášení,kteým se odevzdává osud českéhonároda do rukou Německa, čímŽ
by|a formá|ně zastřena brutá|ní agrese, začíná15. března okupace ok|eštěné
republiky.
Došlo nejprve k tzv' dua|izaci repub|iky, neboť S|ovensko vyh|ásilo již
14.3. 1939 tzv' Slovenský štát a vzápětí pak iktrializaci, neboť obdobný
autonomní zákon by| vyh|ášen i pro Podkarpatskou Rus'
JiŽ dne 16' března byl vydán výnos ozřizení Protektorátu Čechy a Morava,
coŽ fakticky znamena|o |ikvidaci českéhostátu, jeho mezinárodní suverenity,
mezinárodně právní způsobi|osti k právním jednáním, |ikvidaci v|astní obrany,
vojenské moci a měnové po|itiky. Dochází k podřízeníčeskéhoprůmys|u
a zemědě|ství vá|ečným potřebám Říše a k rozsáh|é nacioná|ní, po|itické a rasové
diskriminaci.
V tomto období fungova|y dva druhy orgánů a to říšskéa autonomní'
Z říšských orgánů to byl především říšskýprotektor, který by| oprávněn vydávat
nařÍzení nutné ve spo|ečnémzájmu. Pokud jde o právní kontinuitu, by|a tato
upravena výnosem, kteý stanovil' Že dosavadní předpisy p|atí jen potud, pokud
neodporují smys|u převzetí ochrany Německou říší.
Stávající právní řád by| nahrazován německými předpisy, od roku 1943
smě|a protektorátní vláda vydávat v|astní právní normy pouze se svo|ením
říšskéhoprotektora' Ten mě| rovněŽ oprávnění měnit zákony formou v|astních
dekretů' Především trestní právo se svým charakterem mnohdy vrátilo do
středověku, občanétzv' Protektorátu se stávají nerovnoprávnými občany vůčitzv.
říšským Němcům' Třetí skupinu tvoři|a část obyvate|stva především Židovského
původu, jež by|i postaveni mimo jakouko|iv právní ochranu a by|i zbaveni
zák|adních Iidských práv.
28 UTB
Po okupaci byla zavedena říšská správa na celém územía to vytvořením
vrchních zemských rad, zavedením něko|ika druhů po|icejních orgánů znichŽ
nejobávanějším se stává gestapo,
Pro posí|enípersekuce by|y zřízeny zv|áštnílidové soudy, proti
jejich
rozhodnutí fakticky neexistova|o odvo|ání.
Přechod k vá|ečnéekonomice by| charakterizován orientací na produkci
vá|ečného materiálu pro německou armádu. Podvodnými machinacemi dochází
k pronikání německého kapitá|u do hospodářství, zťizujíSe ve|ké kartely ve
prospěch německých velkopodnikatelů, dochází k nuceným správám podniků,
kontro|e zásob a cen, v zemědě|ství jsou uk|ádány podmínky pro výkup výrobků
za nízkéceny. Nacistické drancování zasáhlo všechny sféry našeho národního
hospodářství s cílem s|ouŽit pouze dobyvačnépolitice hitlerovců.
Značných zásahů dozna|o i pracovní a sociá|ní zákonodárství, výrazně se
zhoršily pracovní poměry, došlo k prodlouŽení pracovní doby, byl zaveden systém
nucené práce, jehoŽ součástíbylo i tzv. totá|ní nasazení umoŽňující zav|ečení
statisícůobčanůna práci do Německa.
Existence českos|ovenského státu i přes výše uvedené skutečnosti právně
neskonči|a, nebot' výše zmiňovaný státní útvar Protektorát Čechy a Morava by|
vývořen násilným obsazením suverénního státu vojenskou si|ou. Českoslovenští
exi|oví politici vývoři|i nejdříve ve Francii a poté ve Velké Británii systém státních
orgánů označovaných jako prozatímnístátní zřízení, coŽ vycháze|o z koncepce
neplatnosti mnichovských dohod od samého počátku. Toto prozatímní
českos|ovenskéstátní zřízenÍby|o tvořeno Československou emigračnív|ádou,
Státní radou a presidentem. Svého mezinárodního uznání Se mu dostalo V roce
1941. Ceskoslovenská republika se tak zařadi|a koncem roku 1941 jako
p|noprávný mezinárodně uznávaný stát do protihitlerovské koalice spojenců.
V roce 1942 pak vlády Ang|ie, Francie a Sovětského svazu proh|ašují nep|atnost
mnichovských dohod, coŽ je dovršenÍm mezinárodního obnovení Českos|ovenské
repub|iky. Jednání představitelů rozhodujících po|itických si| konané v březnu 1945
završi|a dohoda o s|oŽení československév|ády a jejím programu po osvobození
republiky.
Londýnská vláda v čele dr' Benešem formá|ně odstoupi|a, dne 4. dubna
1945 by|a ustavena v Košicíchnová v|áda národní jednoty' Program v|ády
vyh|ášený dne 5. dubna 1945 vyjadřova| h|avní cí|e národní a demokratické
revo|uce. Konec druhé světové vá|ky' která skonči|a dne B. května 1945, znamená
zásadní zvrat v da|šímvývoji Československérepubliky.
obnova vá|kou zničenéhohospodářství by|a prováděna formou dekretů
presidenta republiky, které se stávají součástí právního řádu Českos|ovenské
repub|iky, bez jejichŽ platnosti by nebylo moŽno navázat na právní kontinuitu státu'
Da|šívývoj je předmětem zkoumání novodobé historie státu a práva po
změnách v našíspo|ečnosti v roce 1989 a tento nenídosud dokončen.
2
znl<J,1^DNÍ KAPITOLY Z
29
TEORIE pnÁva
2.1 TeoretickÝ úvod
Ve výk|adu počátkůhistorie státu a práva se musíme zaměřit především na
vyřešení problematiky jejich vzájemné souvis|osti. Přev|ádající jsou názory, Že
existence práva je závis|á na existenci státu, neboť předstátní formace
a spo|ečenskékonvence nelze povaŽovat za materii ve smys|u právních norem.
obyčeje prvobytně pospo|né spo|ečnosti se konstituova|y jako výraz
spo|ečnévů|e všech členůtéto spo|ečnosti a povětšinou nevyŽadují aby jejich
dodrŽování by|o vynucováno zv|áštním mocenským aparátem'
Tato komunita reaguje na nedodrŽování obyčejůpovětšinou celá, zatímco
porušenímprávních předpisů jiŽ k takovéto reakci nedochází, nebot' donucovací
aparát je jiŽ zv|áštní s|oŽkou k tomu úče|uvytvořenou.
MůŽeme tedy dovodit, Že vznik práva ve své nejprimitivnější podobě vzniká
současně se vznikem státu, jedná se o postupná pravidla regulace jednot|ivých
sociálních skupin, přičemŽ vládnoucí vrstva má zájem na jejich dodrŽování, snaŽí
se tato pravidla vnutit všem ostatním č|enůmspo|ečnosti, k čemuŽ nutně musí
pouŽívat i svého donucovacího aparátu zv|áště pro tento účelzřízeným.
2.1.] pnÁro,q srÁr
Stát právními normami reguIuje nejen chování jednotlivých přís|ušníků
spo|ečnosti, ale vymezuje i objem a obsah v|astních právních moŽností, vystupuje
jako subjekt práva zv|áštního druhu, nebot' je nejen jeho tvůrcem, ale i jeho
reaIizátorem'
Při rea|izaci mocenských, výkonných, organizačnícha jiných činnostíse
musí řídit normami, které sám vyda|'
Tvorba právních norem, jako závazných pravideI chování,
z nutnosti řešit spo|ečenskévztahy a chováníjedinců a skupin.
vyp|ývá
Evropský systém navazuje na koncepci, pod|e niŽ je stát vázán právem.
Právní řád obsahuje garance proti porušování subjektivních práv, rozsah a |imity
s přesně vymezenými pravomocemi, tj. můŽe jen to, co je mu právem dovo|eno.
Dominujícímpramenem Ve formá|ním smys|u je zákon, jako normativní
právní akt orgánu státní moci. Vázanost státu s právem je spojena s da|šími
principy jako napřík|ad princip suverenity lidu, omezené v|ády, dělby moci,
politického pluralismu a jiných.
30 UTB
Základním předpok|adem pro vybudování právního státu je demokratický
politický systém.
Soudobé pojetí právního státu lze charakterizovat následujícími znaky:
-
dominující panství zákona (práva) zavazující všechny státní orgány včetně
zákonodárného sboru,
zákonnost rea|izace veškeréstátní moci,
-
určujícímfaktorem pro tvorbu práva jsou nejen politické, ideo|ogické či
ekonomické zájmy, a|e především osobnost č|ověka, jako základní
společenská hodnota,
-
výhradní postavení v systému státních orgánů zaujimaji nezávis|é soudy
s vý|učnou pravomocí rozhodovat o sporných otázkách právních vtahů,
- občanéuznávají prioritu práva a své osobní cí|e realizují legálním
chován ím,aniŽ by poškozova|i zá4my
2.].2
pzuivwÍ srÁr
l
j
i
ných'
posrlvnuÍ onČ,qtvŮ
Právní stát p|ní v soustavě občanských práv a svobod dvojjedinou úlohu.
Jednak representuje obecný a veřejný zájem, integruje skupinové a
individuá|ní zď1my, jednak je garantem výkonu a ochrany demokratických práv a
svobod.
Pro sp|nění poŽadavků právní jistoty, rovnoprávnosti, a občanského pocitu
svobody jsou nezbytné tyto předpok|ady:
-
normativní zakotvení práv
-
vytvořenÍ a fungování reálných záruk občanských práv a svobod.
informovanost.
a
svobod občanůa potřebná právní
Zák|adní občanská práva, svobody a povinnosti jsou zpravid|a součástí
ústavy' Zv|áštní význam ústavníchpráv, svobod a povinností spočívá
V tom, Že jsou Vymezeny v normativním aktu nejvyššíhostupně právní síly
a ne|ze je rušit běŽným zákonodárstvím
Realizace a podrobnější úpravy podmínek výkonu občanských práv
a svobod se děje prostřednictvím zákonů či odvozených normativních právních
aktů.
Prováděcí předpisy mohou Vymezovat občanská práva a povinnosti, nebo
podmínky jejich výkonu bud' negativně tj' vymezenÍm rámce chování zakázaného,
nebo pozitivně, tj. vymezením rámce chovánÍ dovoIeného. eventuá|ně přiznaného.
31
jednot|ivcem a státem někdy nevy|učuje
i nezbytné omezení občanských práv a svobod. Zák|adní podmínkou však je, aby
š|o o zásah zákonem předvídaný a dovo|ený.
S|oŽitý obsah
vztahů mezi
Postavení občana, jako nosite|e právních povinnostíje chápáno tak, Že je
povinen strpět zákrok státního orgánu, kteý je oprávněn |egá|ními prostředky
spInění povinnosti vynutit, respektive uloŽit sankci. Uplatňují Se však nejen
poŽadavky veřejného zájmu, a|e je zoh|edňována i individuá|ní zv|áštnost právnÍho
vtahu a občana jako subjektu. Žádoucím dop|něnÍm je neformální dop|něníformou
veřejné kontro|y například prostřednictvím hromadných sdě|ovacích prostředků.
2.2 objektivní a subjektivní právo
Právo tvořené státními orgány vystupuje ve dvojí podobě:
- jako objektivní právo (tj. souhrn norem),
- jako subjektivní právo (tj souhrn
vymezeným způsobem).
moŽností chování normou
objektivní právo je souhrn norem vydaných státnÍmi orgány ve zv|áštní
formě, v případě potřeby Vynucovaných mocenskými prostředky' Tento systém
má tři specifické znaky: zv|áštní formu, obecnou závaznost a moŽnost státního
vvnucení.
objektivní právo je právem platným, časově a prostorově působícímvůči
vymezeným subjektům.
Zv|áštníforma vyjadřuje zásadu dodrŽení a up|atnění normotvorné
procedury, je zpravid|a psaná' vyŽaduje pub|ikaci. Státní donucení vytváří
předpoklady pro to, aby povinnost moh|a vynucována nebo sankcionována, čímŽ
se právní povinnosti odlišujínapřík|ad od morá|ky.
Subjektivní právo označuje právní normou stanovenou
a
státem
zaručenou moŽnost jednání danou subjektu práva. Lze to pak současně chápat
jako souhrn těchto moŽností, jako adekvátní systém objektivnímu právu.
Zák|adním obsahovým prvkem subjektivního práva je moŽnost vztahující
se k realizaci konkrétního jednání subjektu práva.
Tento obsah se projevuje:
- Ve formě existence (dispozice právní normy),
- Ve formě reaIizace (konkrétníjednánísubjektu).
Mezi oběma formami je funkčníi časový rozdÍ|, umoŽňujícíroz|išeníreá|né
existence a moŽné rea|izace subjektivního práva'
Struktura subjektivního práva zahrnuje tyto prvky
:
a) moŽnost být subiektem (nosite|em) práva
Míra moŽného jednání stanovená právní normou neznamená moŽnost pro
všechny a kaŽdého, nýbrŽjen pro ty, jÍmŽje současně vymezena imoŽnost být
32 UTB
subjektem (nositelem) práva' jako nezbytný zák|ad pro vyuŽití (realizaci)
subjektivního práva
b) moŽnost chovat se dovo|enÝm (nezakázanÝm) způsobem
Nositel práva (subjekt) se můŽe v pozitivně či negativně vymezeném rámci
právně chovat, tj. vo|it prostředky k uskutečnění svých zájmŮ a cí|ů.ZatÍmco
předcházející moŽnost (b1it subjektem), je spjata s formou existence, moŽnost
chování subjektu se projevuje ve formě rea|izace subjektivního práva.
c) moŽnost vvŽadovat odpovídaiícíchování jinÝch subiektů
Do rámce této strukturá|ní úrovně |ze zahrnou nejen moŽnost oprávněného
subjektu poŽadovat splnění odpovídajícíprávní povinnosti jiným subjektem, ale
i moŽnost zainteresovat státní orgány k ochraně subjektivního práva.
d) moŽnost státně mocenského zásahu
MoŽnost donucenÍje dána sepětím subjektivního
práva s objektivním
a mnohdy překračuje rámec vůle nosite|e subjektivního práva. Jeho zájmy jsou
totiŽ chráněny i v těch případech, kdy on sám tuto moŽnost nemůŽe' nebo nechce
vyuŽít.
Pojmovým znakem subjektivního práva je vtah k subjektu' Přeměna
moŽnosti ve skutečnost, nebo-|i v reálné chování, můŽe být provedena pouze
určitým konkrétnímsubjektem, jako je státní orgán' organizovaná skupina nebo
jedinec.
MoŽnost chování subjektu |ze stanovit přímo a to vymezením míry
dovo|eného chování, nebo nepřímo,prostřednictvím právní povinnosti. V tomto
případě jak pak právem vše, co není zakázáno nebo přtkázáno' Z toho vyplývá
bezprostřední vztah mezi subjektivním právem a právní povinností'
Výrazem vztahu k právní povinnosti je
- abso|utní nebo
-
re|ativní
povaha práva odvozená z charakteru vztahu oprávněného subjektu k subjektu
povinnému.
Absolutní subiektivní právo podmiňuje neurčitý počet právních vztahů
s obecně určenými nosite|i právních povinností, jako je tomu u občanských práv
(svoboda projevu, právo na vzdělání) nebo občanských práv (právo vlastnické,
autorské, dědické).
Re|ativnÍ subiektivní právo je spojeno s existencí konkrétníhoprávního
vztahu, v němŽ právo jednoho subjektu odpovídá povinnosti druhého subjektu.
V této souvis|osti hovoříme o oprávnění. Mimo moŽno urÓitým způsobem se
chovat vyjadřuje oprávnění i nárok tj. moŽnost vyŽadovat určitéchování od jiných,
respektive dovo|ávat se ochrany Ve prospěch oprávněného
oprávnění a nárok jsou dů|eŽitými s|oŽkami formy .ea|lzace práva při
procesu jejich uskutečňování v konkrétníchprávních vziazic\.
33
2.3 Prameny práva
PoJEM A DRUHY PRAMENŮ pnÁvn
Hovoříme-|i v právní vědě o pramenech práva, máme tím na mysli zpravidla
jen pravidla ve formálním smys|u, tj. právě ve formě ve které jsou tato pravidla
vyjádřena. Charakteristickým rySem právní normy je forma, která je vyjádřena
a zakotvena v takové podobě, která je státem uznána za právnÍ normu. Pravid|a,
která nemají státem uznanou formu právních pramenů, nejsou právními normami'
Státní orgány nevydávají jen normy právní, a|e i různá doporučení, rady,
výzvy, proh|ášení, upozornění, které mohou mít povahu po|itických, mravních
nebo ekonomických norem, které však nemají zv|áštní formu, které je předepsaná
pro právně závazná pravidla
.
2.3.1 DRUHY PRAMENU PKAVA
Ve vývoji právní ku|tury rozeznáváme tyto čtyři hlavní druhy pramenů práva:
a) normativní právní akty,
b) soudní nebo správní precedenty,
c)
právní obyčeje,
d) normativní sm|ouvy.
ad
a) Normativní právní aktv
jsou výs|edkem činnosti orgánů veřejné moci' Normativní právní akt je formou
obsahujícípředevším právní normy a regu|ativy. Někdy se mohou v normativních
právních aktech ved|e právních norem vyskytovat omezení pozitivně právních
pojmů v aktu pouŽívaných, závazná výk|adová ustanovení, nebo zmocňující určitý
státní orgán k právní úpravě vymezených vztahů.
Normativní právní akty se vyznačujítěmito znaky.
- prostřednictvím právních aktů se dostává právním normám všeobecné
právní síly,
- prostřednictvím nich se stanoví, mění nebo rušíprávní normy,
- nachází se v nich a objasňuje obsah p|atných právních norem.
Se začleňováním našeho státu sice poma|u vzrůstá význam mezinárodních
sm|uv jako pramene práva, nicméně normativní právní akty zaujímajív v systému
práva neustále významné místo.
Hlediska dělení normativních právních aktů:
A
)
podle postavení orgánu, kteý normativní právní akt vydal,
B
)
podle stupně právní síly'
31 UTB
ad
A)
Původnía odvozené právní normativní akty
Původními právními normativními akty jsou normativní právní akty zastupitelských
sborů' Jedná se o nás|edující akty:
>
=
Listina zák|adních práv a svobod, Ústava , ústavnízákony a běŽné zákony,
obecně závazné vyh|ášky obcí a krajů.
Zákonná opatření předsednictev Pos|anecké sněmovny nebo Senátu
pod|éhajídodatečnémuschválení těchto orgánů. Pokud neby| souh|as udě|en,
pozbývají pIatnosti.
odvozenými právními normativními akty
výkonných a orgánů státní správy. Jsou jimi:
jsou normativní akty
orgánů
a) vládní nařízení,
b) obecně závazné
předpisy např' vyh|ášky ministerstev a ostatních
úředníchorgánů,
c) obecně závazné vyhlášky krajských úřadův přenesené působnosti,
d) obecně závazné vyhlášky obcích ve věcech patřících do přenesené
působnosti obcí'
V|áda má ústavnígenerální zmocnění vydávat k zákonům v|ádní nařízení,
pokud to ústava nebo zákon výslovně nevylučuje' Ministerstva a ostatní ústřední
orgány státní správy mohou vydávat odvozené právní normativní akty pouze na
zák|adé výs|ovného zmocnění zákonem. Zmocnění má být konkrétní,obsahově
a rozsahově vymezené, ve smyslu odkazu na přís|ušnénormy zákona. Tyto
odvozené právní normativní akty nesmějí odporovat Listině zák|adních práv
a svobod, ústavě a zákonům, od nichŽ jsou odvozeny.
ad B
)
Pod|e stupně právní síly
Stupeň právní sí|y vyjadřuje vztah závis|osti mezi rŮznými druhy právních
normativních aktů a určuje jejich místo v soustavě právních aktů.
Up|atnění principu stupně právní sí|y předpok|ádá, Že právní normativní akt
niŽšíprávní sí|y nesmí byt v rozporu s normativnÍm právním aktem vyššíprávní
sí|y. Normativní právní akt určitéprávní sí|y můŽe byt změněn nebo zrušen
normativním právním aktem stejné, nebo vyššíprávní sí|y' Smys|em principu
právní sí|y je prosadit poŽadavek zákonnosti a jednotu právního řádu.
Podmínkou platnosti normativních právních aktů je jejich publikace ve
Sbírce zákonů Českérepub|iky. V někteých případech není úče|névyh|ásit znění
výše uvedeným způsobem a postačí,jest|iŽe je vydání takového předpisu ve
Sbírce zákonů oznámeno. Tato registrace postačípro sp|nění podmínky p|atnosti,
znění takovýchto předpisů musí byt přístupné u orgánu. kteý je vydal a u dalších
orgánů, které jsou v oznámení uvedeny.
UTB ve ZlÍně, Fakulta aplikované informatiky
35
U obecně závazných vyh|ášek krajských úřadůa obcí je platnostvázána na
jejich vyhlášení, které se provede vyvěšením na úřední desce po dobu patnácti
dnů.
ad b) Precedens
jako pramen práva je individuální právní akt, je prvním rozhodnutím orgánu
oprávněného vydat takovéto rozhodnutí v právně re|evantní věci. Toto
individuální soudní, zřídka i správní rozhodnutí, nabývá normativního významu,
jest|iŽe Se jím řešípřípad právními normami dosud neregu|ovaný. Takové
rozhodnutí má pro budoucnost obecnou závaznost a normativní charakter.
Zároveň se stává precedentem, nebo-|i pramenem práva. Da|šírozhodovací
činnost soudů v případech stejného druhu je tímto rozhodnutím vázána. Tímto
postupem se uznává soudní praxe za pramen práva, tento postup je rozšířen
v tzv' ang|osaské ob|asti.
ad c) Právní obvčeie
povaŽujeme za nejstaršípramen práva, která Se postupně vyvíjel z obyčejů
mnohdy vznikajícíchjiŽ v počátcíchformování státních útvarů'
obyčej se stává pramenem práva při sp|nění následujících předpok|adů:
-
jde fakticky d|ouhodobé a homogenní dodrŽování určitéhochování na
určitémÚzemí,
obyčej jako pravid|o chování musí být určitý, podmínkou je moŽnost
stanoveníjeho obsahu,
h|avní a nejdůleŽitějšípodmínkou je, aby státní orgány nejen obyčejová
pravid|a aplikova|y, nýbrž aby up|atňova|y i státní donucení při jejich
porušení.
Formá|ní vyjádření právní povahy obyčeje tkví především v jeho
vynutite|nosti, nebo sankcionování. I zde se povětšině jedna|o o právo psané
napřík|ad ve formě soukromých sbírek právních historiků.
Svůj význam má právní obyčej dnes jiŽ v právu mezinárodním
ved|e
jednot|ivých
individuá|ně
mezinárodní sm|ouvy, ap|ikace má však význam pouze u
dohodnutých případů.
Up|atnění obyčejovéhopráva můŽeme najít především v méně vývojově
rozvinutých spo|ečnostech' v kontinentá|ním systému práva není za pramen práva
povaŽován.
ad d) Normativní smIouva
pokud a|espoň některá sm|uvní
normativní sm|ouvě hovoříme tehdy,
ustanovení jsou obecná a závazně regu|ují skupinu spo|ečenských vztahů
o
36 UTB
stejného druhu a neurčitéhopočtu případů, které se musejí utvářet v sou|adu
s normativní smlouvou.
V našem právním řádu se v současnédobě uplatňují jako pramen práva
ko|ektivní smlouvy, které jsou uzavírány mezi zaměstnanci a zaměstnavate|i. Tyto
kolektivní sm|ouvy upravují především ob|ast pracovních vztahů, zásady odměn
za práci, sociá|ní pojištění, bezpečnost práce apod.
Podstatně většíhorozšířenínabývá v mezinárodním právu, kde je
nejfrekventovanějším pramenem práva. Mezinárodní smlouvy jsou hojně uživány
k úpravě vztahů mezi dvěma nebo i více státy, nebo mezinárodními organizacemi
v ob|asti hospodářské, politické, sociá|ně právní, ku|turní apod.
2.3'2
INTERNÍ N2R||,L4TIWÍ INSTRUKCE
Pro všechny typy pramenů práva,
kromě obyčejů,p|atí, Že formá|ním
vyjádřením právní povahy pravide| chování je forma právního aktu.
V souvis|osti s výk|adem pramenů práva je nutno se zmínit o interních
normativních instrukcí, označujícíse mnohdy jako interní normativní akty, nebo
směrnice.
i
Jedná se o nástroje řízení vevztazích nadřízenosti a podřízenosti
u státních orgánů, tak i organizací'
a to
jak
Interní normativní směrnice mohou vydávat orgány státní správy bez
zv|áštního výs|ovného zmocnění v zákoně, nebo v|ádním nařÍzeni. Tyto směrnice
zavazují jen přís|ušnéorgány nebo pracovníky, funkčně podřízenéorgánu, kteý
směrnici vyda|.
lnterní normativní směrnice působízpravidla jen Ve vztahu nadřízenosti
a podřízenosti, nejsou obecně' a|e pouze interně závazné. Pokud by jejich dopad
vyvola| negativní právně závazné důs|edky pro jiné občany, nebo organizace,
posuzují Se důsledky na zák|adě zákona a přís|ušnéhoobecně závazného
právního předpisu a na zák|adě normativní směrnice.
Závaznost normativních aktů se odvozuje od právních norem, z čehož
p|yne, Že obsah interních normativních směrnic nesmí byt v rozporu s obsahem
obecně závazných normativně právních aktů.
37
2.4 Prameny práva v Ceské republice
Prameny práva v Českérepub|ice jsou zásadně jen právní normativní akty,
vydané příslušnými státními orgány, jedná se o právo psané. Up|atnění právních
obyčejůa normativních sm|uv je pouze v omezené míře. P|atnost právního
obyčeje je odvozena od normativního aktu, kteý na obyčej odkazuje (např.
obchodní zvyk|osti s odkazem na obchodní zákoník).
Princip up|atnění mezinárodních smluv je v našem právním řádě řešen
v Ústavě. obecně platí, Že pro jejich závaznostje nutná ratifikace zákonodárným
orgánem a vyh|ášení ve Sbírce zákonů.
Do budoucna |ze předpokládat, Že v rámci participace na procesu evropské
integrace budou u nás jako prameny práva nabývat na významu akty
nadnárodních integračníchorgánů EU.
2'1'
1
N)RMATIWÍ PRÁWÍ AKTY
ČESKE REP(]BLICE
Nejvýznamnějším druhem normativních právních aktů je zákon, kteý je
výs|edkem |egisIativní činnosti orgánu státní moci. Při této legis|ativní
činnosti není státní moc vázána jiným pramenem práva. Zákon je také
nazýván normativním aktem nejvyššíprávní sí|y. Z toho plyne, Že
normativní akt niŽšího stupně právní sí|y nesmí b1it s tímto V rozporu.
Prostřednictvím zákona |ze stanovit pravid|a chování, právní normy,
závazná pro všechny právní subjekty.
V
Zv|áštním druhem zákonů jsou ústavnízákony. Jedná se o zákony
nejvyššíprávní sí|y, které upravují zák|ady spo|ečenskéhozřízeni
a vývářejí právní zák|ad, od něhoŽ se odvíjíce|é zákonodárství'
obvyk|e bývají zák|adni pravid|a souhrnně zakotvena v nejvyšší
zákonné normě, která se nazývá ústava. Ústava zpravidla definuje
státní zřízení,strukturu, pravomoci a vzájemné vztahy státních orgánů
a postavení občana ' Yýznam Ústavy je podtrŽen i tím, Že pro její přijetí
je vyŽadován jiný postup, neŽ je tomu u běŽných zákonů' Jedná se
o poŽadavek přijetí kvalifikovanou většinou h|asů členůzákonodárného
sboru.
Zák|adni zákon repub|iky, jak je někdy ústava nazývána, dop|ňuje
Ústavu v našírepublice Listina zák|adních práv a svobod, která by|a
přijata dne 9. 2' 1991 a recipovaná Ustavou z předchozího právního
systému.
Na
a
v rámci zmocnění v jednot|ivých zákonech mohou
podrobnější právní úpravu obsahovat odvozené podzákonné normativní
akty. Jsou jimi nařízenívlády, a vyhlášky ústředních orgánů státní
správy, jako napřík|ad ministerstev.
zák|adě
Určitou legis|ativní pravomoc mají i orgány Územní samosprávy,
napřík|ad obce. Ty mohou pro svoje Území vydávat tzv' obecně
závazné vyhlášky, které spadají do jejich kompetence'
E
38 UTB
2.4.2 LEGISLATIWÍ PRoCES
Tímto procesem rozumíme tvorbu právních předpisů, předevŠím
zákonů' Jde o proces, kteý je upraven přísnými procedurálními
pravid|y, obsaŽenými v ústavě, zákonech a jednacích řádech. Proces
tvorby zákonů začínápodáním návrhu zákona oprávněnými subjekty,
které ma1í zákonodárnou iniciativu. Jedná se o v|ádu, Senát pos|ance,
nebo skupiny pos|anců, kteří je předk|ádají do příslušných výborů
sněmovny' Závěrečnéstadium probíhá na schůzíchparlamentu, tj
sněmovny a Senátu, které je schva|ují. Samotným schvá|ením se však
zákon nestává p|atným. K tomu je zapotřebí, aby by| zveřejněn ve
Sbírce zákonů. Dnem zveřejnění, tj. rozes|áním se stává p|atným' od
platnosti odlišujeme účinnost,tj. dobu, od kdy je závazný pro subjekty
právních vztahů, které upravuje. Není-|i tento termín výs|ovně v zákoně
uveden, p|atí, Že zákon nabývá účinnostipatnáctým dnem po vyhlášení.
2'4,3 snÍnr'q zÁrotvŮ
Sbírky zákonů obsahuje oficiá|ní znění normativních právních aktů a to
jak zákonů, tak i vyh|ášek a rovněŽ ná|ezy ústavníhosoudu. Sbírka
sestává z jednot|ivých částek, které jsou neperiodicky vydávány'
Jednot|ivé právní předpisy jsou chrono|ogicky čís|ovány zv|ášt' za kaŽdý
ka|endářní rok pod|e pořadí v jakém jsou ve Sbírce publikovány, coŽ
umoŽňuje snadnou orientaci.
2.5 Právní norma
2'5'] P)JEM
PRÁ?TÝÍ
NoRâ
Právní norma je objektivně existujícízávazné pravid|o chování, jehoŽ
dodrŽování je vynutite|né státní mocí. Na rozdí| od ostatních spo|ečenských
vztahů, které mohou být regu|ovány jinými, napřík|ad teologickými normami,
morá|kou apod. říkáme, Že právo je minimum morá|ky.
2.5.2 STRUKTURÁ Pfu{WÍ NoRMy
Strukturou právní normy nazýváme s|oŽení právní normy z jednotlivých
částía vtahy mezi nimi.
Strukturu norem práva tvoří:
-
hypotéza, která označuje podminky na jejichŽ existenci (nap|nění,
splnění) je vázána,
-
dispozice, tj. v|astní pravidlo chování (konkrétnísubjektivní práva
-
sankce, nepříznivénás|edky (újma) v případě por.ušenÍdispozice, je-|i
a povinnosti),
napIněna hypotéza.
Hypotézy, dispozice a sankce mohou být formulovány
-
39
:
taxativně či demonstrativně,
jednoznačně či a|ternativně,
obecně či kazuisticky'
2.5,3 DRUHY PRÁWÍCH N)REM
K|asifikovat právní normy lze pod|e různých kritérií.Dů|eŽitéje rozdě|ení na
procesní
povinnosti subjektů)
normy hmotně právní (upravujícípráva
(upravujícípostup státních orgánů při ap|ikaci a práva a povinnosti občanůjako
řízení).
účastníků
a
Dá|e se zpravid|a roz|išujínormy
a práva veřejného.
a
upravujícíinstituty práva soukromého
Pod|e povahy pravidel stanovených právní normou rozlišujeme:
a) Právní normy kogentní a dispozitivní
Kogentní normy jsou taková ustanovení, jejichŽ uŽití nemůŽe být
vy|oučeno ani omezeno projevem vů|e subjektů právního vztahu, ani
jiných subjektů. Především normy práva ústavního,správního
trestního a procesního mají vesměs kogentní povahu. Zpovahy
Že účastníciprávního vztahu
jak
rozhodují,
upraví svá oprávnění a povinnosti. Při rozhodování
o nárocích se pak musí přih|ÍŽet k vzájemným projevům vůle
při vzniku právního vztahu' Dispozitivní normy na|ézáme
účastníků
především v právu občanském,obchodním a pracovním.
dispozitivních norem vyp|ývá,
b) Právní normy opravňujícía zavazuJíci
C|enění z h|ediska znění textu, kdy je zmíněna pouze povinnost,
normy opravňující naopak formu|ují oprávnění. Z textu je ovšem
zapotřebí výk|adem dovodit vŽdy jak oprávnění, tak i odpovídající
povinnost subjektů právního vztahu.
Pod|e obsahu Se normy třídído jednot|ivých právních odvětví a to normy
práva obchodního, občanského,trestního, pracovního, rodinného apod.
Klasifikace právních norem má poznávací i praktický význam, bez ní nelze
právo ani hodnověrně poznat, ani správně rea|izovat a aplikovat'
2.6 Platnost, působnost a účinnostprávní normy
Platností právní normy nebo příslušnéhonormativního aktu se rozumí, Že
při její tvorbě by|y sp|něny všechny poŽadavky k|adené právním řádem na její
tvorbu tj. kompetence' pravomoc' Da|šídůIeŽitou podmínkou je, aby tyto by|y
40 UTB
vyh|ášeny a to ve Sbírce zákonů, nebo jiným zákonem stanoveným způsobem' Při
splnění těchto podmínek je norma p|atná.
Působností právní normy rozumíme vlastnost právní normy, na zák|adě
které získáme u právní normy představu o rozsahu v jakém Se norma pouŽije pro
konkrétnípřípad, a od kdy do kdy mají být pod|e ní společenské vtahy
upravovány. Pod|e vztahu k subjektu rozlišujeme osobní působnost' se zřete|em
k místu působnost místnía se zřete|em k době působnost časovou.
osobní působnost lze vymezit jako zásadu, působeníprávní normy na
všechny osoby nacházď1icí se na Územi státu, či na českos|ovenskéobčany.
Výjimečně můŽe norma upravovat i vtahy mimo území,napřík|ad č|enovérůzných
misí. S osobní působnostísouvisí problematika imunit, např. pos|anecká
a dip|omatická'
Vazbu právní normy k přís|ušnémuúzemívyjadřuje místnípůsobnost s tím,
Že přís|ušná norma platí na celém teritoriu, nebo jen na určitémúzemí,které je
v ní výslovně uvedeno.
i
Účinnost právní normy je třeba od|išit od její platnosti. Platnost právní
normy je výrazem toho, Že právní norma je součástíplatného právního řádu'
Učinnost je pak výrazem právní závaznosti normy, účinnáprávní norma je
způsobi|á vyvo|ávat účinkys|edované normotvůrcem, tj. regu|ovat společenské
vtahy v normě upravené. Vzájemná časová relace mezi platností a účinnostíbývá
uváděna vztahem: p|atnost ie předpok|adem účinnostiprávní normy.
Čas, ve kterém norma naby|a p|atnosti nemusí spadat v jedno s časem, ve
kterém norma nabývá účinnosti'Rozeznáváme případy kdy platnost se s účinností
kryjí nebo je účinnoststanovena odlišně a to tak, Že je tato bud' vyjádřena
stanovením konkrétníhodata v normě nebo patnáctým dnem po pub|ikaci, resp.
rozes|áním ve Sbírce zákonů.
Výjimečně Se setkáváme se zpětným působenímprávní normy tzv.
retroaktivitou, kdy norma upravuje vztahy vznik|é před datem její účinnosti.Právní
norma zaniká up|ynutím doby, na niž by|a stanovena, nebo výs|ovným
ustanovením v jiné normě zrušujícímustanovením tzv. derogačníklausulí.
2.7 Systém práva
Právo, jako s|oŽitý spo|ečenský jev je ve své podstatě velmi dynamický,
diferencovaný avšak současně i vnitřně jednotný, splňuje však oba zák|adní znaky
systému, tj. diferencovanost vnitřních prvků a existencijednotících prvků.
Up|atněním jednotících prvků' kteými jsou zejména universáInost, právní
svoboda a rovnoprávnost a přístup k individualitě umoŽňuje zformovat právní řád
jako vnitřně nerozporný ce|ek'
Jednou z moŽností z h|ediska systematického tříděnípráva v širšíms|ova
smys|u je jeho č|eněnína:
-
právo mezinárodní a vnitrostátní,
právo soukromé a veřejné,
právo hmotné a procesní'
11
2.7.1 pzuÍvo uaztuÁnonuÍ 'q wrunosrÁrxÍ
Z h|ediska regulace vztahů, které jsou předmětem právní regulace č|eníme
právo na mezinárodní a vnitrostátní.
Pod|e tradičníhopojetí právo mezinárodní upravuje vtahy mezi státy, kdeŽto
právo vnitrostátní (národní) upravuje vztahy mezi subjekty v mezích jurisdikce
určitéhostátu. K tomu aby některé normy mezinárodního práva zavazova|y
i subjekty uvnitř určitéhostátu je zapotřebí jejich transformace prostřednictvím
některého z pramenů práva daného státu.
Vwoj posledního období naznačuje, Že ro|e mezinárodního práva se bude
zvětšovat, zv|áště pak v souvis|osti se vstupem do Evropské unie.
2.7.2 S)UKR)MÉ Pfu{,Vo A VEŘEJNÉ
Pod|e principu přístupu k subjektu je i zák|adním kriteriem rozdě|ení na
právo soukromé a veřejné. Právo veřejné vyjadřuje nadřazenost veřejné moci
v zákonem stanovených případech vůčiostatním subjektům práva' Neup|atňuje se
rovnost stran, orgány státu mají nadřazenou pozici, jsou povinny na|ézt či
ap|ikovat právo a up|atnit sankci.
Naproti tomu soukromoprávní vztahy se vyznačujíprávy a svobodami
vymezujících chování jedince, v nichŽ se můŽe chovat v rámci svého uvážení'
Týo vztahy Se Vyznačujísm|uvní autonomií, subjektům je ponechána dispoziční
vo|nost. Vznik, změna nebo zánlk přís|ušných vztahů se váŽe na soukromoprávní
úkon.
2.7.3 PRAVO HMOTNE A PROCES]ÝI
Z h|ediska funkcí právních norem roz|išujeme týo na právo hmotné a právo
procesní.
Hmotné právo vyjadřuje obecně právní vztahy tj. subjektivní práva
a povinnosti, kdeŽto právo procesní formu|uje vtahy potřebné pro tvorbu a ap|ikaci
práva'
Procesní právo upravuje postupy, jejichŽ výs|edkem je vydání normativního
aktu, či aktu ap|ikace práva, 1akož i organizaci veřejné moci, pravomoc
a příslušnost orgánů vydávání aktů určitéhodruhu.
2.8 odvětví práva
Jedním z rozšířených třídícíchkriterií je i roz|išování odvětví práva. l kdyŽ
ne|ze vy|oučit nepřesnosti
v
takovémto způsobu třídění, nebot' během
|egis|ativního procesu dochází ke kombinaci různorodých norem, vyč|eni|a se
postupně následující kriteria roz|išování právních odvětví:
a) druhem spo|ečenských vztahů, čímŽSe rozumí určitá stejnorodá
skupina společenských vztahů, která se od|išuje svým objektem
(např. výkon státní správy, |egis|ativní proces, obchodní vtahy),
b) metodou právní regu|ace, čímŽse rozumí podmínek a způsobu
v tomto vztahu,
vzniku právních vztahů, postavení účastníků
12 UTB
způsoby vzniku, zániku
a změn tohoto vztahu,
odpovědnosti, způsob uplatnění státního donucení a sankcí.
Úprava
Pod|e výše uvedených kritérií|ze právo třídit z pedagogického hlediska na
právo ústavní'správní, finanční,obchodní, pracovní, občanskéhmotné
a procesní, rodinné, trestní hmotné a procesní a mezinárodní právo soukromé'
Typické znaky jednotlivých právních odvětví pod|e výše uvedeného č|enění:
2'8.] Úsr,qtxÍ pnÁro
Ústavní právo definujeme jako souhrn právních norem upravujícíchpolitický
systém, zák|ady organizační výstavby, formy a metody činnosti státních orgánů
a jejich vzájemné vztahy, formy řešenínárodnostních otázek a Úpravu sociá|ně
ekonomické struktury společnosti.
Jedná se o právní normy, kteýmijsou upravena zák|adní práva a svobody
povinnosti
a
občanů,spo|ečenských organizací a dá|e volební soustavu, ústavní
soudnictví apod' Většinou však tyto právní normy zakotvují pouze zák|adní
regu|aci, na kterou navazují dalšíodvětví'
Prameny práva jsou Ústava, Listina zák|adních práv
zákony.
a svobod a
ústavní
2.8.2 SPRÁWI PRAV)
Toto odvětví tvoří souhrn právních norem, které upravují ob|ast
společenských vztahů souvisejících se státní správou. Tato ob|ast je poměrně
široká a rozmanitá, přesto není pro toto odvětví charakteristická souhrnná
kodifikace.
Tento stav je dán především rozsáh|ou ob|astí regulace jako napřík|ad
veřejný pořádek, vodní a lesní hospodářství, evidence nemovitostí, ochrana
půdního fondu, stavebnictví, územni p|ánování, ku|tury zdravotnictví a jiné.
Toto odvětví reguluje ty rrztahy, ve kteých státní orgány vystupují jako
výkonné a nařizovací subjekty'
K významným právní předpisům patří stavební řád, Živnostenský zákon,
správní rád a mnoŽství dalšízákonů a prováděcích vyh|ášek.
2'8.3 FINANČNÍPRÁV)
Finančníprávo definujeme jako úpravu vztahů, které vznikají při tvorbě,
rozdě|ovánÍ a uŽiti finančních fondů ve spo|ečnosti. Jeho prostřednictvím dochází
k realizaci ekonomických funkcí státu, především formou přerozdě|ování se
stabiIizačními prvky. Z nejdů|eŽitějšísoučást je povaŽováno právo daňové
43
a úprava fiská|ní činnosti státu. Mezi právem finančníma správním existuje úzká
souvislost.
K významným normám řadíme zákon o soustavě daní, zákon o správě daní
a pop|atků , zákon o dani z přidané hodnoty, zákon o daních z příjmů, rozpočtová
pravidla apod.
2'8.4 onČatvsrÉpnÁvo ttltoruÉ
občansképrávo s|eduje především Úpravu majetkových vztahů fysických
a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito subjekty a státem, okruh vztahů
vyplývajícíchz práva na ochranu osob, jakoŽ i úpravu osobních nemajetkových
práv.
Typickými jsou vztahy z ob|asti práv v|astnických
rovné postavení subjektů.
a závazkových, kde
je
Z poh|edu kodifikace je nejdů|eŽitějšíobčanský zákoník.
2,8.5 onČ,q,usrn pn',{vo pnocast,rÍ
Toto odvětví práva si klade za cí| úpravu procesních vztahů, které vznikají
řízení. Toto
v souvis|osti s činnostísoudů, jakož i subjektů a da|šíchúčastníků
odvětví zajišt'uje úpravu zásad soudního řízenÍ, práva a povinnosti účastníků
řÍzení Ve všech stupních soudního rozhodování, jakoŽ i postup při výkonu
rozhodnutí.
NejdůleŽitějšínormou je občanský soudni řád'
2'8.6 R)DINNÉ PRÁV)
Rodinné právo upravuje především vzájemné vztahy mezi manŽe|y, rodiči
a dětmi, vztahy mezi nez|eti|ými dětmi a jejich opatrovníky, otázky související
s osvojením.
Kromě těchto osobních vztahů upravuje
např. vyŽivovací povinnost.
i některá
majetková práva jako
Zák|adním pramenem práva je zákon o rodině.
2,8'7 )BCH)DNÍ pnÁro
obchodní právo reguIuje vztahy vznikajícípři podnikate|ské činnosti
subjektů, která je v sou|adu se svým postavením charakterizována jako činnost
prováděná podnikatelem vlastním jménem' na vlastní odpovědnost s cí|em
dosaŽení zisku. Jedná Se o speciá|ní Úpravu někteých institutů souvisejících
s podnikáním. Čast vztahů souvisejících s podnikáním Se řídíustanoveními
F
44 UTB
občanskéhozákona, |ze tedy postavení obchodního zákoníku k zákoníku
občanskému nazvat jako úpravu zv|áštní k předpisu obecnému.
H|avnim pramenem práva je obchodní zákoník'
2,8.8 PRAC)WÍ PRÁVo
Pracovní právo představuje souhrn norem, které upravují vztahy souvisejÍcí
pracovním
poměrem. Jedná se především o úpravu pracovního poměru, práv
s
a povinností zaměstnavate|ů a zaměstnanců, ochrana a záruky pro pracující. Do
této kategorie řadíme i předpisy souvisejícís otázkami sociá|ního zabezpečení
v případě pracovní neschopnosti, inva|idity a otázky upravující důchodové
zabezpečení.
H|avním pramenem práva je zákoník práce.
2.8'9
TRESTNÍ Pk{Vo
Trestní právo má za účelchránit politický a ekonomický systém spo|ečnosti,
práva a oprávněné z4mY občanůa organizací před zv|áště nebezpečnými
jednáními, označovanými jako trestné činy. Procesní normy trestního práva
upravují postup orgánů činných v trestním řízenÍ a práva a povinnosti jednot|ivých
osob zúčastněnýchna řízení'Cí|em tohoto postupu je zjistit, zda byl spáchán
trestný čin a v případě, Že ano, stanovit kdo je pachate|em a u|oŽit mu odpovídající
trest. Trestní právo hmotné pak vymezuje jednání, které je třeba povaŽovat za
trestné čínya stanoví tresty za ně uk|ádané.
2,8,10 MEZINÁR)DNÍ PRÁV)
S)UKR)MÉ
Mezinárodní právo soukromé upravuje právní vztahy, které přesahují
hranice státu a dostávají se do sféry právního řádu jiného státu. Jedná
se
tedy
za
předpokladu, Že účastníkemvztahu je zahranični fyzická nebo právnická osoba,
předmět vztahu je v zahraničía nebo v cizině nasta|a právní skutečnost, se kterou
jsou spojovány právní účinky.
o
normy, které výlučně upravují vztahy občanskoprávnípovahy,
tj
Takovéto vtahy jsou regu|ovány jednak normami přímými, které přímo
stanovují práva a povinnosti účastníků
ve vztazích s mezinárodním prvkem a nebo
tzv. normami kolizními, které určují,pod|e kterého právního řádu Se bude
konkrétní daný vztah řídit'
45
2.9 Právní vztahy
Spo|ečenskévztahy, které jsou upraveny právními normami nazýváme
právními vztahy' Jedná se o takový typ vztahů mezi subjekty, vnichŽ vystupují
jako nosite|é subjektivních práv a povinností'
Právní norma předvídá vznik určitých spo|ečenských vztahů a pokud
v konkrétním případě skutečně vzniknou, upravuje je s obecnou závazností.
Právní vztahy jsou vztahy existujícína základě a v sou|adu s normami
práva, v nichŽ jejich účastnícivystupujíjako nosite|é navzájem spjatých oprávnění
a povinností, jejichŽ realizace je zaručovánatéŽčinnostíorgánů státu.
Naopak spo|ečenskévztahy, které nejsou regu|ovány právními předpisy,
nemohou být vynucovány uplatněním donucovací moci státu.
Abso|utní a re|ativní právní vztah
Abso|utní právní vztah je charakteristický svou všeobecností, kde absolutní
práva a povinnosti subjektů se stanovují a garantují všem, neboť práva subjektů
ani povinnost zdržet se jakéhoko|iv zásahu vůčitomuto subjektivnímu právu
nejsou nd ivid uaI zovány
Většina právních vztahů se rea|izuje mezi konkrétnímia určitými subjekty,
jehoŽ obsahem jsou určitá práva a povinnosti. Jedná se tedy o re|ativní právní
vztahy, o konkretizaci žádoucího rámce chování na konkrétnírea|itu.
Za charakteristické znaky právního vztahu můŽeme povaŽovat existenci
právní normy, individuá|ní charakter a strukturovanost.
U kaŽdého právního vztahu roz|išujeme subjekt, obsah, předmět (hovoříme
o struktuře právního vztahu) a právní skutečnosti, se kteými je spojen vznik,
změna, nebo zánik právního vztahu.
i
i
.
2.9.I pŘnnportlny pnÁwÍao vzr,qnu
a) právní norma,
b) právní skutečnosti,
c) subjekty a objekty:
2.9'2
pn,qwÍ srurE,Čxosrt
Jsou jimi v hypotéze normy předvídané podmínky či oko|nosti za nichž
dochází ke vniku, změně či zániku právního vztahu. Třídíse pod|e toho, zda jsou
závis|é na vů|i subjektu na:
A) Vo|níjednání
a) právníjednání - s úmys|em způsobit právní nás|edky,
- bez úmys|u způsobit nás|edky,
b) protiprávní jednánÍ, tzv ' de|ikty.
B) Nezávis|é na vů|i
a) právní události,
b) protiprávní stavy
-
1.6 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky
2.9.3 PRAI/NI JEDNANI
Za právní jednání můŽeme označovat chování v sou|adu s právními
normami' Chování v sou|adu s právní normou je zpravidla projevem vů|e
jednajícího, at, již se projeví činnostíči nečinností.
Právní jednání s úmyslem způsobit právní následky |ze vyvozovat formou
individuá|ního právního aktu konstitutivního charakteru, nebo právního úkonu.
2,9'4 pnlwÍ Úxony
Právní úkon je takovým právním jednáním subjektu, s nímŽ právní norma
spojuje právní následek proto, Že jednající svou vůlío tento následek usilova|.
Mohou se zak|ádat na činnosti i nečinnosti, projevují se v nich rozumové a vo|ní
prvky psychické činnosti |idí.
Právní úkon je tedy projev vů|e, směřující ke vzniku, změně nebo zániku
práv a povinností, které právní předpisy s takovýmto projevem spojují.
Ná|eŽitosti právních úkonů
Rozumí Se jimi poŽadavky, které právo váže na právní úkony.
Rozeznáváme pak zejména nás|edující:
- náleŽitosti subjektu (kdo můŽe úkony činit tj' způsobilost k právním
-
Úkonům),
ná|eŽitost
náleŽitost
ná|eŽitost
ná|eŽitost
ná|eŽitosti
sIoŽky).
vů|e (zejména svoboda a váŽnost),
projevu vů|e (určitost a srozumite|nost),
formy úkonů(předepsaná písemná forma),
předmětu právního Úkonu (p|nění moŽné a dovolené),
obsahu (kaŽdý úkon má zpravid|a své podstatné a nezbytné
2.g.5 PRorIPkÁvNÍ JEDNÁNÍ
Toto spočíváv činnosti nebo nečinnosti pravděpodobného subjektu, kteÝ
poruši| povinnost stanovenou v dispozici normy. Má obvyk|e za následek vznik
odpovědnostního vztahu, nebo-|i právní odpovědnosti toho, kdo se takového
jednání dopusti|.
Roz|išujeme týo typy protiprávních jednání
a) veřejno-právní delikty
-
trestné činy,
správní přestupky,
b) soukromo-právní deIikty
-
ostatní soukromo-právní delikty,
kárné(discipIinární)přestupky.
(de|iktů):
47
2.9.6 pnÁvwÍ upÁrcsrt
Právní udá|ostí se rozumí taková právní skutečnost, která není závis|á na
projevu lídskévů|e. Jedná se typicky o narození, dosaŽení určitéhověku, up|ynutí
doby apod.
2.9.7 PR)TIPRÁWÍ STAW
Jsou výs|edky nezaviněné události, které jsou v rozporu s právem. Právní
norma přitom uk|ádá někomu povinnost tento stav napravit, přestoŽe výs|edek
vznik| nezávisle na jeho vů|i. od právní udá|osti se Iišítím, Že zde jde o výs|edek
v rozporu s normou.
2,9,8 ÚČlsrxÍctpnÁwÍcn r,,zraruŮ
Účastníky a moŽnými účastníkyprávních vztahů mohou být fysické osoby
(ednotliví |idé), právnické osoby (organizace nebo organízačníjednotky s právní
subjektivitou), stát a státní orgány. Právní systém upravuje, kdo a za jakých
podmínek můŽe být subjektem právního vztahu' Hovoříme o právní způsobi|osti,
která je v jednot|ivých odvětvích práva upravena odlišně i mezi fyzickými
a právnickými osobami.
obecně právo rozeznává tři druhy právní způsobi|osti:
a) způsobi|ost k právům a povinnostem
Je právními normami přiznaná
způsobi|ost byt subjektem určitého
druhu právních vztahů, v určitémrozsahu mít práva a povinnosti.
U fyzických osob vzniká narozením a končísmrtí, právnické osoby mají
způsobi|ost vystupovat v právních vztazích vlastním jménem a mít
práva a povinnosti.
Právnické osoby vznikají zásadně dnem zápisu do některého zákonem
určenéhorejstříku, nebo dnem, kdy tak stanoví zvláštní zákon,
b) způsobi|ost k právním úkonům
Způsobi|ost v|astními úkony rea|izovat svá práva a povinnosti je
moŽnost svým vlastním jednáním, které je v souladu s právními
normami, zak|ádat, měnit, nebo rušit právní vztahy.
Jednot|ivá právní odvětvÍ vznik této způsobi|osti řeší různě, u fyzických
osob se jí dosahuje povětšině zleti|ostí, můŽe být však soudnÍm
rozhodnutím omezena nebo dokonce odebrána.
Právnické osoby mají v|astní způsobilost, kterou činíprostřednictvím
statutárních orgánů popřípadě i jiných osob s oh|edem na jejich
pracovní zařazeni.
c)
způsobi|ost k protiprávnímu jednání
Rozumíme jí způsobi|ost být právně odpovědný za v|astní protiprávní
chování a snášet následky vlastního protiprávního jednání. U fyzických
48 UTB
osob je dána dosaŽením určitéhověku, u právních osob je dána
napřík|ad odpověd ností za závazky'
2,9'9 pŘr,nuĚr pnÁwÍao vzrAau
Předmět (objekt) právního vtahu |ze v jistém smys|u povaŽovat za
předpoklad a prvek právního vztahu, neboť při re|ativně abstraktním vymezení
v hypotéze po vzniku konkrétního právního vztahu nabývají jedinečnou povahu.
Jsou příčinouči důvodem vstupu subjektu do právního vztahu, nebot' subjekty
usi|ují o uspokojení určitých zájmŮ a potřeb, které rea|izují V rámci oprávnění
a povinností. Předmět (objekt) právního vztahu je tedy to, k čemu směřují
vzájemná práva a povinnosti subjektů.
Předmětem právního vztahu bývají zejména:
- věci (rozumime jimi hmotné předměty a ov|adatelné přírodní sí|y' např. zvÍiata,
budovy, elektřina, tep|o),
- s|uŽby (doprava, zprostředkování, činnost |ékařů'učite|ů),
.
- nehmotné statky (výs|edky duševní činnosti jako dí|a umě|ecká
a hodnoty nemajetkové podoby - Život, zdravi čest),
a
vědecká
- práva (např. právo volební a tzv. práva osobnostní)'
2.9,10 OBSAH PRAWIHO VZTAHU
obsahem právního vztahu
subjektů daného právního vztahu.
je
souhrn oprávnění právních povinností
oprávnění znamená právem upravenou moŽnost subjektu Se určitým
způsobem chovat a poŽadovat k tomu odpovídajícíchování druhého subjektu,
zároveň je moŽno je označit jako normou přiznanou míru moŽnosti chování
subjektů'
oprávnění (subjektivní práva) |ze dě|it na:
-
absolutní, kdy oprávnění určitéhosubjektu odpovídá povinnosti
neurčitéhopočtu subjektů směřujících k tomu aby tyto něco nekona|y
nebo se něčeho zdrŽe|y,
relativnímu oprávnění naopak koresponduje konkrétnípovinnost
určitéhosubjektu.
Právní povinnost je naopak nutnost subjektu právního vztahu chovat se tak'
jak ho k tomu právní norma zavazuje. Nesp|ní-li své povinnosti dobrovo|ně, stát ho
k tomu donutí.
49
Druhy právních povinností
- dare (něco dát),
- facere (něco konat),
- omittere (něčeho se zdrŽet),
. pati (něco strpět).
:
2.10
Aplikace a interpretace práva
2.]0' 1 APL]KÁCE PvAVA
představuje přib|íŽeníSe práva Životu
jed inečnéhocharakteru.
a
konkrétním spo|ečenským vztahům
Samotnou aplikaci práva můŽe provádět kaŽdý a to v podstatě jakýko|iv
subjekt právního vztahu. Takovéto jednání je zcela pochopite|ní, nebot' Snaha
kaŽdého subjektu je omezit rizika při v|astním chování. Jedná Se o ap|ikaci
v širšíms|ova smys|u.
Aplikací v uŽŠíms|ova smys|u rozumíme činnost státních orgánů na
zák|adě a v sou|adu s právními normami, jako proces regu|ace spo|ečnosti
a zajištěníjejich hodnot. V|astní ap|ikačníčinnost je ve|mi významná, neboť se při
ní rozhoduje o právním postavení subjektů, jejich právech a povinnostech a proto
jsou její metody, obsah i formy podrobně a velmi přesně regulovány normami
procesními'
Výs|edky činnosti státního orgánu v ap|ikačnípraxije individuální právni akt'
Jedná se o formu uskutečňování práva, kterou se zak|ádají, mění, rušípopřípadě
autoritativně zjišťujíoprávnění a povinnosti subjektů právních vztahů.
Tím se individuá|ní právní akty od|išujíod normativních právních aktů' které
představují závazná pravid|a chování, abstraktně formu|ované, které se týká
neurčitého počtu případů stejného druhu.
rozeznáváme individuá|ní právní akty na:
D|e účinků
a)
konstitutivní právní akty,
které zak|ádajÍ, mění nebo rušíprávní vztah. Z toho p|yne, Že působíod
okamŽiku své vlastní účinnostido budoucna, tedy od nynějška (ex nunc) do
budoucnosti.
b) dek|aratorní akty,
které stanovují, autoritativně ověřují, Že nějaká situace nasta|a a existuje.
Dek|aruje práva a povinnosti, které zde existqí bez oh|edu na to, zda je
takovýto akt vydán. Zdán|ivě tedy působí,jakoby nepřinášel nic nového, ve
skutečnosti má však zásadní význam Ve vyjasnění právního vztahu a sjednání
jistoty subjektů.
50 UTB
Za druh deklaratorního aktu povaŽujeme i různá osvědčení,zpravid|a se
vyskýujícíforměveřejné listiny (řidičský průkaz, diplom, rodný |ist, pas)'
2'
1
0.2 APLIzuČ]ÝÍPR)CES
Proces ap|ikace právní normy zahrnuje s|oŽitý poznávací, hodnotícílogický
a rozhodovací postup při němŽ se vyŽaduje nás|edující postup.
1. Zjištění skutkového stavu konkrétního případu, kde je zapotřebí zkoumat do
jaké míry je orgán aplikujícíprávo povinen a oprávněn poznat okolnosti daného
případu a jaké prostředky se při tom pouŽívají (rozsah a způsob dokazování).
Z1ištěnÍ právní normy, která se dané věci týká a její výk|ad, Z formá|ního
h|ediska je nezbytné, aby norma byla účinná,by| ověřen její autentický text
a nebyla V rozporu s jinou normou, dá|e je nutno provést její výk|ad nebo.li
interpretaci.
2.
3' Cí|em ce|ého procesu aplikace je vydání aktu aplikace práva a to individuá|nÍho
právního aktu.
2.
1 O.
3 INTERP RETACE
P
fu{VA
Zásadní ro|i p|ní interpretace práva pro praktické poŽití právních norem'
Jedná se o duševníčinnost, která směřuje ke zjištění obsahu právních norem
vyjádřených v pramenech práva při jejich rea|izaci. Výk|ad práva je nezbytný
a významný prvek procesu právní regu|ace'
V tomto směru zkoumáme
1. kdo je oprávněn interpretaci podávat a
v
jaké míře závaznosti
2. metody interpretace,
3. moŽnosti pouŽití výkladu rozšiřujícíhoa zužujícího.
ad 1. Pod|e toho, kdo podává výklad a
v sou|adu s tím, jaký význam má jeho
interpretační činnost, rozeznáváme tyto druhy výk|adu
:
výklad autentický - nebo-li pravý, původní, kteý podává ten, kdo normu vydal.
výklad legální - je obecně závazný výk|ad, k němuŽ je někdo zmocněn, např.
Ustavní soud.
výklad oficiáIní - je druhem výk|adu, kteý podává nadřízený podřízenému.Tento
však nezavazuje subjekty stojícímimo tento vztah.
výklad orgánu aplikujícího právo. je individuá|ně závazný pro jednot|ivý případ,
bývá obsaŽen v odůvodnění aktu ap|ikace
práva'
51
zvláštní výklad soudní. jedná se o sjednocujicí výk|ad Nejvyššíhosoudu, není
mu však priznána právní závaznost' Rozhodnutí zvané
judikáty však poŽívajívysoký stupeň věcné ifunkční
autority.
doktrinální výklad - je obsaŽen v pub|ikacích, komentářích k zákonům, není
právně závazný, up|atňuje se však v právní výchově ipraxi.
ad 2. Metody interpretace
Metodou výk|adu právních norem rozumíme způsob postupu, jímŽ se
snaŽíme pravdivých poznatků o obsahu právní normy.
Rozeznáváme výk|ady jazykový, Iogický, systematický a historický.
ad 3' Výk|ad doslovný, zuŽu)íci a rozšiřující
Při doslovném výk|adu právní normy Se stanoví rozsah právní normy
adekvátně textu, v němŽ je s|ovně vyjádřen. Z h|ediska poŽadavku zákonnosti je
doslovný výk|ad zásadní a je nutno ho pouŽít v naprosté většině případů.
Při zužujtcim výk|adu se stanoví rozsah právní normy úŽeji, než by
vyplýva|o z doslovného znění textu. Při rozšiřujícímvýk|adu se naopak stanoví
tento rozsah úžeji,Zužujícíči rozšiřujícívýk|ad přichází do úvahy nejčastěji tehdy,
kdy existujíjiná právní normy stejné nebo vyššíprávní sí|y, na které interpretovaný
text výs|ovně neodkazuje, a|e které zužují,nebo rozšiřujíjeho rozsah'
2.Í1
Právní odpovědnost
Právní odpovědnost rozumíme moŽnost up|atnění nepříznivých právních
nás|edků' stanovených právní normou vůčitomu, kdo porušil právní povinnost'
K porušenípovinnosti dojde tehdy, jest|iŽe ten, kdo by| k něčemu povinen se
chova|jinak, neŽ se chovat mě|'
Porušenípovinnosti přitom můŽe být komisivní (subjekt povinnosti se
chovaI tak jak nemě|)' nebo omisivní (subjekt povinnosti se nezachoval tak, jak
měl).
Porušenípovinnosti je objektivní stav' kteý je v právu posuzován odděleně
od otázky de|iktní způsobi|osti toho, kdo povinnost porušil.
a
právních povinností jsou up|atňovány
zajišt'ovány hodnoty spo|ečnosti, zahrnujícípředevším ochranu osobnosti
Mimo jiných metod právě p|něním
č|ověka, jeho důstojnost, svobody a objektivní práva.
52 UTB
Neplnění povinností ohroŽuje různou intenzitou práva a potřeby jednot|ivých
občanůi zájmy spo|ečnosti'
Právo spojuje s nep|něním i porušenímpovinnosti určitéprávní následky,
které mohou být různépovahy, avšak vŽdy směřují k tomu, aby k porušování
povinnosti nedocháze|o a aby pokud moŽno nás|edky porušení povinnosti byly
napraveny.
2.1
-
1.1 DRUHY PRÁ7NÍCH NÁSLEDKŮ P)RUŠENÍP)VI]ÝN)STI
u nichŽ trvá primární povinnost s existující moŽností vynutit spInění po
spInění právem předepsaných ná|eŽitostí státním donucením
(exekuce),
vznik nové sekundární povinnosti, jako důsledek zaviněného porušení
právní povinnosti (napřík|ad povinnost nahradit způsobenou škodu),
jiné právní nás|edky (nep|atnost právního úkonu).
2'] 1.2 FUNKCE
PRÁWÍ )DP)VĚDN)STI
Rozlišujeme zejména tyto zák|adní funkce právní odpovědnosti:
-
reparační,kdy úče|emprávní odpovědnosti je odčinit škodIivý
nás|edek. Uplatňuje se především u majetkové právní odpovědnosti
jako naturá|ní restituce, majícíza Úče| obnovit předešlý stav.
-
funkce satisfakčníje zv|áštním druhem funkce kompenzační,kdy
například ýzická osoba má právo aby by|o upuštěno od
neoprávněných zásahů, a|e zároveň by|y odstraněny nás|edky těchto
zásahů a bylo jÍ dáno přiměřené zadostiučinění.
-
represivni funkce jako postih porušite|e právní povinnosti' má pouze
podpůrný charakter ve vztahu k jiným funkcím.
-
funkce preventivní je bezprostředně spjata s kaŽdou výše uvedenou
funkcí a směřuje k přecházení porušování práva a k jeho dodrŽování'
2.1 1'3
KLASIFIKACE DELIKTŮ A PRÁI,NÍ oDPoVĚDîoST
De|iktem se rozumí zaviněné porušenípráva (právní povinnosti), jehoŽ
znaky jsou uvedeny V zákoně. Z h|ediska chráněných objektů je moŽno právní
de|ikty charakterizovat podle intenzity chráněných zájmů, cožmá v|iv na charakter
újmy, kterou je povinen rušite| nést a projevuje se i ve způsobu, jakým je povinnost
nést újmu uk|ádána, které státní orgány ji uk|ádají a v jakém řízení'
53
Právní de|ikty dě|íme na:
a) trestné činy . jsou to činy pro spo|ečnost nebezpečné, jejichž znaky
jsou uvedeny V trestním zákoně, přičemŽ stupeň nebezpečnosti musí být
vyššíneŽ nepatrný.Trestným činem je pouze takové jednání dosahující
určitéhostupně spo|ečenskénebezpečnosti a je výslovně zakázáno
v trestním zákoně'
Nestanoví-li trestní zákon výslovně, Že postačízavinění z nedbalosti, je
třeba k trestnosti činu úmyslnézavinění.
Za spáchaný trestný čin uk|ádá trest po provedeném trestním řízení soud'
Úče|em trestu je chránit společnost před pachate|i trestných činůa tím
působit výchovně i na ostatní č|eny spo|ečnosti.
b) správní delikt - je protiprávní jednání spo|ečensky škod|ivé,jehoŽ
znaky jsou stanoveny zákonem' za které uk|ádá správní orgán na základě
zákona a způsobem stanoveným zákonem sankci' Zák|adním druhem
správního de|iktu je přestupek, čímŽrozumíme zaviněné jednání, které
porušuje nebo ohroŽuje zájem spo|ečnosti a je za přestupek výs|ovně
v přís|ušnémzákoně označeno.
K odpovědnosti za přestupek postačíi zavinění z nedba|osti' čemuŽ jdou
odpovídajícíi sankce, typicky, pokuta, zákaz činnosti apod.
c)
soukromoprávní de|ikty - se od ostatních |išízejména způsobem
ochrany objektu, kteý de|ikvent ohroŽuje nebo vůčiněmu působíškodIivě.
U těchto deliktů vzniká zpravidla odpovědnostní vtah mezi de|ikventem na
straně jedné a tou fyzickou nebo právnickou osobou, jiŽ vznlk|a újma na
jejích právem chráněných zájmech, napřík|ad nekalá soutěŽ apod'
2.]
I,1 zÁt<tqny pnÁwÍ onpov,Ěntvosrt
Rea|izace právní odpovědnosti svými nepříznivými nás|edky závaŽným
způsobem zasahuje do subjektivních práv a povinností rušite|e. Právní
odpovědnost však můŽe nastat pouze při sp|nění podmínek stanovených právními
normami a způsobem, jenŽ právní řád upravuje.
Zák|adními prvky zaviněného porušeníprávní povinnosti jsou:
a)
objekt de|iktu (porušenípovinnosti),
b) subjekt deliktu,
c) objektivní stránka deIiktu,
d) subjektivní stránka de|iktu.
ad a) objektem deliktu je právem chráněný zájem,jev nebo společenský vztah,
proti němuŽ směřuje protiprávní jednání. Takovým chráněným zájmem můŽe být
Život, zdravi, čest, ale i bezpečnost státu, majetek či ústavnízřízeni'
ad b) Subjektem deliktu je ten,
kdo Se dopusti| porušení právní povinnosti,
54 UTB
a kterému právo přiznává a stanoví způsobi|ost k právní odpovědnosti. Právně
odpovědný je zpravidla ten, kdo dovršíurčitý věk a je příčetný.
ad c) objektivní stránka de|iktu zahrnuje tři znaky:
-
protiprávníjednání jako akt vo|ního a to protiprávního chování.
V jednání musí být nerozlučně spjata jeho vnější, fyzická a vnitřní,
psychická stránka' Nelze tedy napřík|ad někoho stíhat za pouhou
myš|enku, neprojevenou vnějšímčinem.
-
škodIivý následek takového protiprávního jednání jenŽ spočívá
v porušenÍnebo ohroŽení právem chráněného zájmu. Takto vzniklý
škodlivý nás|edek ne|ze ztotoŽňovat pouze se škodou, neboť újma
můŽe být majetkové i nemajetkové povahy.
-
příčinná souvis|ost, nebo-li kauzá|ní nexus je objektivní vztah mezi
protiprávním jednáním a vyvolaným Škod|ivýmnásledkem' Příčinouje
takové protiprávníjednání, bez něhoŽ by škod|ivý nás|edek nenasta|.
ad d) Subjektivní stránka deliktu spočíváVe vnitřním, psychickém
vztahu
subjektu k jeho protiprávnímu jednání a následku tohoto jednání' Kromě s|oŽky
emotivní je nejvýznamnějšímznakem zavinění.
Zavinění jako psychický stav je za|oženo na spojení prvků vědění a prvků
vůle. Vo|ní s|oŽkou Se rozumí nejen chtění, a|e i srozumění s rozhodnými
skutečnostmi.
Z h|ediska různéhopromítnutítěchto s|oŽek rozlišujeme nás|edujícídruhy
zavinění:
úmvs| - přímý nebo nepřímý,
nedbalost - vědomá či nevědomá'
Úmvsl přímý spočíváV tom, Že rušite| chtěl škodlivý nás|edek způsobit,
Úmvsl nepřímÝ pak v tom, Že rušitel vědě|, Že nás|edek můŽe způsobit a pro
případ, Že ho způsobí s tím by| srozuměn.
Nedbalost vědomá spočíváV tom, Že rušite| sice nechtě| škodIivý následek
způsobit, vědě| však, Že ho způsobit můŽe abez přiměřených důvodůspoléha|, že
ho nezpůsobí.Naopak nedbalostí nevědomou rušite| nevědě|, Že svým jednáním
takový škodIivý nás|edek můŽe způsobit, ačkoliv vh|edem k oko|nostem a osobním
poměrům o tom vědět mě| a mohl.
2. 1
1.5 DRUHI, PRÁWÍ
)DP),,ĚDN)STI
Právní odpovědnost zásadně předpok|ádá zaviněné porušeníprávní
odpovědnosti, kterou nazýváme objektivní odpovědnost
např' v trestním právu).
(e
vý|učným druhem
objektivní odpovědnost se používázpravidla tam, kde třeba zajistit vyšší
stupeň ochrany za protiprávní stav. To Že objektivní odpovědnost vzniká
55
i subjektu, kteý škodu nezavini|, neznamená, že se nemůŽe odpovědnosti
zprostit, neboť některé právní normy přiznávlí tzv' liberačnídůvody, které
umoŽňují zproštění se odpovědnosti.
2. ]
].6 SJED]Ý)C)VÁNÍ A PR)BLÉ^/ÍYSYSTEMU PRÁVA,
V současnédobě jsme svědky rozsáh|ých změn v dosavadním systému
práva v našíspo|ečnosti. Snaha o přechod k trŽnímu mechanismu, pluralitnímu
politickému systému a par|amentní demokracii mění i dosavadní právní systém
a přik|ání se ke k|asickému mode|u kontinentá|ně-evropského typu. Postupně
dochází a v souvis|osti se vstupem do Evropské unie nesporně ve většímíře bude
docházet k pronikání prvků evropského práva do práva vnitrostátního.Dosavadní
mezinárodní právo neukládá státům, jak mají zajistit p|nění svých závazkŮ ve
vnitrostátní sféře. Dosavadní průběh bývá prováděn bud' adaptací, kterou
obsahový přenos mezinárodně právních závazků a oprávnění do vnitrostátního
práva.
Recepce je zásadně prováděna bud'transformací nebo inkorporací.
Transformací rozumíme zachování dos|ovného znění mezinárodní smlouvy a její
vyh|ášení určitou normou vnitrostátního práva, napřík|ad zákonem' Zde potom
pramenem práva zůstává tato transformačnínorma.
lnkorporací |ze povaŽovat vtaŽení mezinárodní sm|ouvy do vnitrostátního práva,
aniŽby sm|ouva ztráce|a formu pramene mezinárodního práva.
Ksoučasnémuobdobí d|uŽno poznamenat, Že |ze obecně pozorovat, jak
křehký a vnitřně velmi závis|ý systém právní normy vytvářejí, nebot'se hodnotově
utváří nové vztahy propojenosti veřejnoprávní a soukromoprávní sféry.
Především pak v právní praxi vznikají prob|émy, neboť změny systému Se
uskutečňujípostupně a často avizují i nutnost a|espoň dí|čínove|izace někteých
ústavníchč|ánků.Lze předpok|ádat, že probíhajícíprocesy budou završeny
vydáním nové ústavy našírepub|iky'
56 UTB
ve ZlÍně, Fakulta aplikované informatiky
3 ÚsravNÍ pRÁvo
Demokratický státní reŽim je charakterizován a můŽe existovat jen na
zák|adě respektování občanskéa po|itické společnosti, garantuje fungování trŽní
ekonomiky, je prostoupen ústavnímia soudními garancemi při ochraně
občanských práv a svobod.
Jde především o to, aby právní stát zásadně upřednostňova| |idská práva ve
střetu se státní mocí, aby se jednání státních orgánů odehráva|o v hranicích
p|atného práva' tj v rámci všeobecně závazných pravide|, které nikoho
nezvýhod ňují, ani neprivi|egují.
Takovyto postup dává především občanůmprávní jistotu, že za daných
oko|ností bude státní moc postupovat tak, jak se v Ústavé zavázala a nebude
využívat svévo|ných, náhodných a nevypočitate|ných zásahů'
Tím dává rovněŽ občanůmjistotu, že můŽe dě|at vše, co mu zákony
nezakazují a v případném Sporu respektuje |idská a občanská práva a svobody
a v případě sporu upřednostní mezinárodní dokumenty tato práva obsahující'
Jedná se o ty poŽadavky či výhody člověka' které jsou chráněny
a zabezpečeny zákonem. Je věcí konkrétníhostátu jakÝ rozsah těchto práv
a svobod občanůuznává a chrání. Některá práva, označovaná jako |idská práva
jsou natolik všeobecná a podstatná pro přeŽití a vývoj kaŽdého jedince, Že je
všeobecně uznávají všechny civilizované země' oSN je definovala jako podmínkv
Života, které č|ověku umoŽňuií vývoi a plné vvuŽívánísvé inte|iqence a zna|ostí na
uspokoiování duchovních potřeb'
Valné shromáŽdění oSN přija|o V roce 1948 Všeobecnou deklaraci |idských
práv, která se stala východiskem pro da|šídokumenty o občanských a po|itických
právech.
U nás je
dokumentem, zakotvujícím |idská práva a svobody Listina
zák|adních práv a svobod, její text je obsahem pří|ohy na konci těchto učebních
textů, která by|a přijata jako ústavnízákon a sta|a se zák|adem ústavníhovývoje
našeho státu.
Ústavní právo je charakterizováno jako soubor právních předpisů, jeŽ
upravuje nejdů|eŽitějšíprávní vztahy ve státě, zejména zák|adní |idská práva
a svobody občanů,vnitřní uspořádání státu, rozdě|ení státní moci a její výkon'
Pramenem ústavníhopráva je Ústava Českérepubliky a ústavnízákony, které
mají nejvyššíprávní sí|u. Tyto ústavnízákony se od|ičujíod ostatních tím, Že se
jednak nazýva]i ústavními,jednak i způsobem jakým jsou projednávány
a přijímány, nebot' při hlasování o nich se v par|amentu vyŽaduje kvalifikovaná
většina'
57
Legis|ativní proces, nebo-|i procedura přijímání, provádění změn či
dop|ňování ústavy a ústavníchzákonů můŽe být
přičemŽ je stanoven zvláštnípostup a je
zapotřebí k takovému schvá|ení kva|ifikované většiny, nebo
f|exibi|ní (pruŽná), u níŽ se takovýto postup nevyŽaduje, je pouze jako
ústava či ústavnízákon označena, aby a|espoň SVou formou
a označením by|o zřejmé, Že se jedná o zákon nejvyššíprávní síly.
- rigidní (tuhá),
-
3.1 Ústava Českérepubliky
Ústava Českérepub|iky je ústavou rigidní, proces jejího přijímání, změn
a doplňování je stanoven tak, Že k její změně nebo doplnění můŽe dojít jen
ústavním zákonem.
od|išnost od ostatních zákonů se projevuje V tom, že jeji změny nebo
dop|nění musí být schváleny 3/5 většinou všech pos|anců Pos|anecké sněmovny
a3l5 většinou přítomných senátorů Senátu.
Všechny ostatní právní normy niŽšíprávní sí|y, tzn. zákony, zákonná
opatření, v|ádní nařízení, vyh|ášky ministerstev a orgánů samosprávy nesmějí být
s ústavou V rozporu'
Změny po |istopadu 1989 se týka|y především těch ustanovení ústavy
z roku 1960, které zahrnova|y vedoucí ú|ohu KSČ, coŽ by|o vypuštěno a naopak
zde byly promítnuty úpravy umoŽňujícívznik pluralistického systému za|oženého
na fungování po|itických stran a zájmových organizací.
Ústava Českérepub|iky by|a schvá|ena Par|amentem dne 16' 12. 1gg2,
vyh|ášenave Sbírcezákonů pod č. 1/1993 Sb. s účinnostíod1. |edna 1993.
Součástí ústavníhopořádku Českérepub|iky je
práv a svobod vyhlášená ve Sbírce zákonů č' 211993 Sb.
i Listina
zák|adních
Ústava Českérepub|iky je uvozena preambu|í, její obsah je rozdě|en do
osmi h|av, které se dá|e č|enína sto třináct č|ánků.
3,1.1 PREAMBULE ÚSTAW
Preambu|e obsahuje prohlášení o věrností občanůČech, Moravy a S|ezska
tradicím státnosti zemí Českékoruny i státnosti českos|ovenské
s odhod|áním chránit, rozvíjet a budovat Českou repub|iku v duchu
nedotknutelných hodnot Iidské důstojnosti a svobody, jako v|ast
rovnoprávných a svobodných občanů,kteříjsou si vědomi svých povinností,
jako stát svobodný a demokratický, za|oŽený na úctě k lidským právům
a zásadách občanskéspo|ečnosti.
obsahuje rovněŽ proh|ášení spo|ečně střeŽit a rozvíjet zděděné přírodní,
ku|turní, hmotné a duchovní bohatství, řídit se všemi osvědčenými principy
právního státu, jako součást rodiny evropských a světových demokracií.
58 UTB
3.1.2 ZAKIADNI USTANOVENI
Česká repub|ika je charakterizována především jako svrchovaný, jednotný
a demokratický právní stát, zaloŽený na ústě k právům a povinnostem
č|ověka a občana.
Veškerá státní moc je svěřena |idu prostřednictvím moci zákonodárné,
výkonné a soudní, které požívajívysokou míru samostatnosti a nezávis|osti
mezi sebou navzájem.
Ústava upravuje výkon státní moci prostřednictvím těchto orgánů, nicméně
připouští rovněŽ přímý výkon státní moci a to formou referenda.
Případy' kdy se můŽe referendum konat, musí však stanovit ústavnízákon.
Dalšíze zák|adnich ustanovení je úprava zásady, že kaŽdý občan můŽe
činit to, co není zákonem zakázáno a naopak nikdo nesmí být nucen
k tomu, co zákon neuk|ádá.
K ochraně svých vlastních občanůje pak ústavně zakotvena zásada, Že
nikdo nemůŽe být proti své vůli zbaven státního občanství.Nabývání
a pozbývání státního občanstvíjestanoveno zákonem.
Ve svých zák|adních ustanoveních ústava stanoví, že územírepub|iky tvoří
nedí|ný celek, hranice státu mohou být měněny rovněŽ pouze ústavním
zákonem.
Zah|avni město Českérepubliky pak Ústava stanoví Prahu'
Ústava dá|e vymezuje státní symboly, kteýmijsou ve|ký a ma|ý státní znak,
státní barvy, státní v|ajku, státní pečeť,státní hymnu a v|ajku presidenta
republiky.
Pod|e ústavy se Česká repub|ika členína obce, jenŽ jsou zák|adními
územně samosprávními ce|ky' obce jsou vŽdy součástívyššíhoúzemně
samosprávního ce|ku a to kraje'
obce jsou spravovány veleným zastupite|stvem, jehoŽ funkčníobdobí je
čtyř|eté.Zastupite|stva jsou oprávněna vydávat v mezích své působnosti
obecně záv azné vyh |ášky.
3. ]
.3
zLrol,iopÁnxÁ ptoc
l rccnurtwÍ pnocns
Nejvyššímorgánem zákonodárné moci je Par|ament Českérepub|iky' kteý
je tvořen dvěma komorami a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Pos|anecká sněmovna má 200 poslanců, kteříjsou voleni na období čtyř let
tajným h|asováním na zák|adě všeobecného, rovného a příméhovolebního
práva a to systémem poměrného zastoupení. Vo|iči odevzdávají své h|asy
pro politické strana, niko|iv pro jednot|ivé kandidáty. Poměrem získaných
hlasů mezi jednot|ivými stranami Se určuje počet zvo|ených kandidátů
z kandidátních listin před|oŽených předem jednot|ivými politickými stranami.
59
Aktivní-vo|ební právo (právo volit) do Poslanecké sněmovny má každý
občan Ceské repub|iky, která dosáhl nejpozději v den voleb věku 18 |et.
Pasivní vo|ební právo (být zvo|en) do Pos|anecké sněmovny má kaŽdý
občan repub|iky, kteý dosáhl věku 21 |et'
Zvo|ený poslanec skládá Ústavou předepsaný s|ib věrnosti České
republice, jehoŽ odmítnutímnebo jeho s|oŽením s výhradou mandát
pos|ance zaniká.
Pos|anecká sněmovna můŽe bát rozpuštěna z důvodůtaxativně uvedených
v Ústavě, přičemŽ toto právo přís|ušípresidentu repub|iky.
Senát má 81 senátorů, kteříjsou vo|ení na období šesti |et. Vo|by do senátu
se však konají kaŽdé dva roky, kdy se vo|í jedna třetina senátorů. Vo|by
jsou tajné, na zák|adě všeobecného, rovného a přímého vo|ebního práva
avšak probíhajína zák|adě tzv' většinového systému, při němŽ vo|iči vo|í
jednot|ivé kandidáty. Zvo|en je ten kandidát, kteý v přís|ušnémvo|ebním
obvodě získa| nejvíce h|asů'
Aktivní vo|ební právo do Senátu je stanoveno rovněž na 18 let, pasivní
vo|ební .právo je pak omezeno věkem 40 |et. Zvo|ení senátoři sk|ádají
rovněŽ Ustavou předepsaný s|ib.
Na rozdí| od Pos|anecké sněmovny Senát nemůŽe být rozpuštěn, neboť mu
mimo jiné příslušídů|eŽitéoprávnění spočívající
v tom, že mŮže na návrh
v|ády přijmout v neodk|adné věci zákonné opatření, které však musí být
schvá|eno na nejbliŽší schůzi Pos|anecké sněmovny, jinak pozbyvá
platnosti.
Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně, nemohou se dát
zastupovat a to ani jiným pos|ancem nebo senátorem, v souvis|osti
s výkonem svého mandátu nejsou vázáni žádnými příkazy a to ani
stranickými pokyny v souvislosti s jejich č|enstvímv těchto stranách' Ústava
zaručuje pos|ancům i senátorům imunitu, coŽ mimo jiné znamená, že
nemohou byt trestně stíháni, pokud k tomu přís|ušná komora Par|amentu
nedá souhlas.
Na rozdí| od senátorů mají pos|anci vůčiv|ádě nebo jejím č|enůmprávo
interpelace ve věcech jejich působnosti. Přís|ušnýčlen v|ády je povinen
odpovědět na jejich otázky ve |hůtě třiceti dnů.
Parlament' jako nejvyššízákonodárný orgán projednává a přijimá zákony.
Legis|ativní iniciativu tj. podávání návrhů zákonů mají jednot|iví pos|anci,
skupiny pos|anců, Senát, vláda a zastupite|stvo vyššíhoúzemníhoce|ku.
Jednot|iví občanétuto |egis|ativní iniciativu nemají, své návrhy jsou však
oprávnění podávat prostřednictví výše uvedených subjektů, nejčastěji
posIanců.
Návrhy zákonů jsou předk|ádány Pos|anecké sněmovně, která je předkládá
v|ádě, resp. |egis|ativní radě v|ády k vyjádření. V případě, že zákon
Pos|anecká sněmovna schválí návrh zákona, postoupí ho k projednání
Senátu. Senát bud' zákon schválí nebo zamítne, nebo vyjádří vů|i se jím
nezabývat. V případě, Že Senát návrh zákona zamítne, vrátÍ ho do
Poslanecké sněmovny s pozměňovacími návrhy. Pos|anecká sněmovna
ó0 UTB
hlasuje o návrhu zákona, kteý byl Senátem zamítnut znovu a pokud ho
schvá|í nadpolovičnívětšina všech zvo|ených pos|anců je zákon přijat.
Přtjatý zákon je před|oŽen presidentu repub|iky,
kteý má právo vrátit přijatý
zákon sodůvodněnímdo 15 dnů ode dne, kdy mu by| zákon postoupen'
Toto právo mu nepřís|ušíu ústavníchzákonů. JestliŽe vrácený zákon
schvá|í nadpo|oviční většina všech pos|anců, je zákon přijat.
Přijaté zákony podepisuje předseda Pos|anecké sněmovny, předseda v|ády
a president republiky. Pro p|atnost zákona musí být splněna da|šípodmínka
a to vyh|ášení ve Sbírce zákonů Českérepub|iky. Stejný postup platí i pro
mezinárodní smlouvy schvá|ené Par|amentem. K tomu, aby se mezinárodní
smlouva sta|a součástíplatného právního řádu, musí být schválena stejným
postupem jako při přijÍmání zákonů.
o návrzích zákonů se hlasuje v obou komorách Parlamentu. obě komory
jsou způsobilé usnášení v případě, že je přítomna alespoň jedna třetina
jejÍch č|enů.Kpřijetí usnesení komory je zapotřebí souh|asu nadpo|oviční
většiny přítomných pos|anců nebo senátorů (tzv. prostá většina).
Pro přijetí Ústavního zákona a ke schválení mezinárodní sm|ouvy se
vyŽaduje schvá|ení třípětinovou většinou všech zvoIených posIanců
a třípětinovou většinou přítomných senátorů (tzv. kva|ifikovaná většina) .
Pouze Parlamentu je vyhrazeno rozhodnutí o vyh|ášení vá|ečnéhostavu
v případě napadení republiky, v případě p|nění mezinárodních závazků
vyplývajícíchze smluv o spo|ečnéobraně proti napadení, nebo k přijetí
usnesení o vyh|ášení válečnéhostavu či souh|asu s pobýem cizích vojsk
na našem území.K přijetí výše uvedených rozhodnutí je zapotřebí souhlas
nadpolovičnívětšiny všech zvolených pos|anců i senátorů'
3.
],4
MoC vÝrotvuÁ
Podle p|atné Ústavy patří mezi výkonné orgány president repub|iky, v|áda
a státní zastupitelství.
President repub|ikv , jako hlava státu není nikomu odpovědný z výkonu své
funkce, nesmí bylzadrŽen ani stíhán pro přestupek nebo trestný čin. Pouze
v případě velezrady můŽe být na zák|adě Ža|oby Senátu stíhán před
Ustavním Soudem, přičemŽ trest, kteý mu |ze uloŽit je pouze ztráta
presidentského úřadu a moŽnost jej znovu nabyt.
Návrh na vo|bu presidenta můŽe podat nejméně deset poslanců nebo deset
senátorů. Presidenta volí Par|ament na spo|ečnéschůzi obou komor na
pěti|eté funkčníobdobí, přičemŽ úřad presidenta je moŽno zastávat pouze
po dvě po sobě jdoucí funkčníobdobí.Pasivní volební právo v případě h|avy
státu je 40 |et.
President se můŽe svého úřadu vzdát, nemůŽe však byt odvo|án. V případě
uvolnění úřadu presidenta, tj. vzdáním se funkce, úmrtím,nebo pokud se
obě komory Parlamentu usnesou na tom' Že zváŽných důvodů,především
61
zdravotních, nemůŽe president nadále svou funkci vykonávat, vykonávají
tuto funkci společně předseda vlády a předseda Pos|anecké sněmovny,
popřípadě předseda Senátu, je-|i v té době PosIanecká sněmovna
rozpuštěna'
President především
- zastupuje stát navenek,
- svo|ává zasedání Pos|anecké sněmovny,
- jmenuje předsedu a da|šíč|eny vlády,
- rozpouštíPos|aneckou sněmovnu,
- sjednává mezinárodní sm|ouvy, pokud tuto pravomoc nepřenes| na
:
v|ádu,
- je vrchním ve|ite|em ozbrojených si|, jmenuje a povyšuje generály,
- pověřuje a odvo|ává vedoucí zastupitelských misí v zahraničí,
- přijímá vedoucí zahraničníchzastupite|ských misí,
- jmenuje soudce,
- jmenuje představite|e Bankovní rady Českénárodní banky
-
a Nejvyššíhokontrolního úřadu'
propůjčujea udě|uje státní vyznamenání,
vyh|ašuje vo|by do Pos|anecké sněmovny a do Senátu.
President má právo udě|ovat amnestii' je oprávněn účastnitse jednání
schůzíobou komor Par|amentu, jejich výborů a komisí jakož i jednání
v|ády. Kdykoliv o to poŽádá musí mu být udě|eno s|ovo.
Vláda je nejvyššímkolektivním orgánem státní moci, kteý řídía kontro|uje
státni aparát. Vláda sestává z předsedy (premiéra), místopředsedů
a ministrů. Jednot|ivé č|eny vlády jmenuje do funkcí president repub|iky, ti
pak sk|ádají do jeho rukou Ústavou předepsaný s|ib.
Do rukou presidenta také podává předseda v|ády demisi a ti i za ostatní
č|eny v|ády v případě vyslovení nedůvěry v|ádě ze strany Pos|anecké
sněmovny, které je ze své činnosti odpovědna a dá|e po par|amentních
vo|bách a to po ustavujícíschůzi nově zvo|ené Pos|anecké sněmovny.
V případě ' Že by vláda odmít|a demisi podat, president ji odvolá'
Vláda rozhoduje jako ko|ektivní orgán, k přijetí usnesení se zapotřebí
souh|asu nadpolovičnívětšiny všech č|enůvlády. V|áda je rovněŽ
oprávněna vydávat v|ádní na(ízení,jako prováděci předpisy k jednot|ivým
zákonům. K jejich p|atnostije třeba jejich zveřejnění ve Sbírce zákonů ČR.
Jednot|iví ministři jako č|enovév|ády řídíresorty v jejichŽ če|e stojí'
Ministerstva jsou zřizována zákonem, kteý stanoví rozsah řídící
působnosti v jednot|ivých odvětvích národního hospodářství a správy.
Ministerstva vydávají vyhlášky, jako obecně závazné předpisy
k jednot|ivým zákonům, přičemŽ k jejich p|atnosti je zapotřebí zvěřejnění
ve Sbírce zákonů ČR.
Státní zastupite|ství iako součást výkonné moci je pověřeno především
zastupováním Ža|ob v trestním řízení. Ved|e toho můŽe být pověřeno
vykonávat i dalšíúkoly, stanoví-|i tak zákon.
t
62 UTB
Zákon o státním zastupitelství stanoví, Že se zřizuje státní zastupite|stvÍ
jako soustava úřadůstátu určených k zastupování státu v případech
určených zákonem.
Tuto soustavu tvoří: Nejvyššístátní zastupitelství, vrchní státní
zastupite|ství, krajské a okresní státní zastupite|ství. Státní zastupite|ství
tak představuje decentra|izovanou strukturu zastupite|ství u jednotlivých
soudů'
3.].5 MOC SOUDNI
Moc soudní vedle moci zákonodárné a výkonné je da|šímocí ve státě.
Soudnictví je svěřeno zv|áštnísoustavě orgánů, oddě|ené od ostatních,
přičemŽ ústava zdŮrazňuje jejich nezávis|ost. Soudní moc není ve své
činnosti odpovědna žádnéjiné moci, ať jiŽ zákonodárné nebo výkonné.
Ustavou je rovněŽ akceptována nezávis|ost výkonu soudcovské funkce,
nestrannost soudců nesmí nikdo ohroŽovat a do jejich činnosti zasahovat.
Soudce z tohoto důvodu nesmí být senátorem nebo poslancem,
nesmí mít Žádnou funkci ve veřejné správě ani vykonávat řadu činností.
Soudcem z povo|ání se můŽe stát bezúhonný občan, kteý má ukončeno
vysokoškolsképrávnické vzdělání, vykonal praxi justičníhočekate|e a sloŽil
odbornou justičnízkoušku. Soudci jsou jmenování presidentem republiky
bez časovéhoomezení doby výkonu své funkce.
Soudci rozhodují bud' samostatně jako samosoudci, nebo v senátech,
přičemŽ přísedícíu okresních soudů mohou být i laikové a to při
projednávání pracovně právních a někteých trestných činů'
Soustavu soudů tvoří Nejvyššísoud, Nejvyššísprávní soud, Vrchní soudy,
krajské a okresní soudy. Nejvyššísoud má sídlo v Brně, vrchní soudy pak
v Praze a Olomouci.
Ústavní soud Českérepub|iky je zce|a samostatnou s|oŽkou soudní
organizace, kteý dohlíŽína dodrŽování ústavnosti. NejzávaŽnější
pravomocíje rozhodování o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů,
jsou-|i V rozporu s Ústavou, ústavnímzákonem nebo mezinárodní
smlouvou.
Soudy jsou povo|ány
k
tomu, aby zákonem stanoveným způsobem
poskytova|y ochranu právům a rozhodova|y o vině a trestu za trestné činy.
Všichni účastnícimají před soudem rovná práva, jednání před soudem je
ústní,až na stanovené výjimky veřejné, rozsudky se vyhlašujíveřejně,
jménem repub|iky.
V civi|ním i trestním řÍzeni p|atí zásady dvojinstančnosti, coŽ znamená, Že
pokud je věc rozhodnuta u soudu prvni instance, odvolání proti tomuto
rozhodnutí přís|ušísoudu druhé instance.
obecně p|atí, Že soudem prvního stupně je soud okresní a odvo|acím
soudem pak soud krajský. V zákonem stanovených případech rozhoduje
jako soud první instance soud krajský, odvolacim soudem je pak vrchní
soud. Nejvyššísoud pak rozhoduje především v řízeních o mimořádných
opravných prostředcích.
63
3.1.6 xrlwŠŠÍ
rotvrnottvÍ ÚŘ'4p
Nejvyššíkontro|ní úřad je nezávis|ým orgánem vykonávajícím kontro|u
hospodaření se státním majetkem a finančnímiprostředky, kontro|u
závěrečného účtuČeskérepub|iky a p|nění státního rozpočtu, hospodaření
s prostředky poskytnutými ze zahraničí,vydávání a umořování státních
cenných papírůa zadávání státních zakázek.
Výsledky své kontro|ní činnosti předk|ádá Pos|anecké sněmovně.
3,1'7 ČnsruÍtvÁnonllÍ BANKA
Ceská národní banka je ústředníbankou státu. Zabezpečuje především
stabi|itu měny, určuje měnovou po|itiku, vydává bankovky a mince, řídí
peněŽní oběh, p|atební styk a zúčtováníbank, vykonává bankovní dohled
nad bankovní činností,vede účtyostatních komerčníchbank a přijímá jejich
vk|ady, provádí operace v devizovém hospodářství, určuje kurz českéměny
k cizím měnám a pečuje o bezpečnéfungování a účelnýrozvoj bankovního
systému státu.
3.
1.8
UZEIzINI SAMOSPRAVA
Ústava vymezuje Českou republiku jako jednotný stát. Území repub|iky se
č|enína samosprávné územníce|ky, kteýmijsou
:
a) obce, jako zák|adní územnísamosprávné ce|ky, které spravují své
zá|eŽitosti jednak samostatně v rámci samosprávné působnosti, jednak
vykonávají státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony v tzv.
přenesené působnosti. obce jsou samostatně spravovány
zastupite|stvy, jejíŽ č|enovéjsou vo|eni tajným h|asováním na zák|adě
všeobecného, rovného a přímého volebního práva. V mezích své
působnosti mohou zastupite|stva vydávat obecně závazné vyh|ášky.
Formou samosprávy je také místníreferendum, které je zakotveno
v zákoně o volbách do zastupite|stev v obcích a místnímreferendu.
b)kraje, jako vyššíúzemně správní ce|ky.
Jako vyššíúzemněsprávní celky byly ústavnémzákonem vytvořeny
kraje, kteých je celkem čtrnáct.V sou|adu s ústavou jsou samostatně
spravovány krajským i zastu piteIstvy.
64 UTB
4 OCHRANA LIDSKYCH PRAV
Začleňováním Českérepub|iky do soustavy evropských států a v souvis|osti
s tím i sb|iŽováním českéhoa evropského právního řádu se stá|e většípozornost
věnuje prob|ematice lidských práv a její ochraně.
Lidská práva jsou právy jednot|ivců, tedy fysických osob, přičemŽ rovněŽ
práva národnostnÍch menšin jsou povaŽována za práva individuální a ne
ko|ektivní.Mezi základní práva a svobody jsou také řazena některá práva
právnických osob jako jsou církve, náboŽenské spo|ečnosti, politické strany
a hnutí a odborové organizace.
DodrŽování zák|adních práv a svobod zajišťujíjednot|ivé státy soustavou
právních' ekonomických a sociálních opatření a prostředků. Jejich ústavní
a mezinárodní ochrana je poskytována tehdy, kdyŽ stát rozhodnutím
prostřednictvím svých orgánů poruši| zák|adní právo nebo svobodu fysické osoby.
Přeh|ed zák|adních lidských práv
a svobod je uveden v Ústavě
České
republiky č' 111993 Sb.,
a svobod vyh|ášené pod
č. 211993 sb. a v ratifikovaných a vyh|ášených mezinárodních sm|ouvách o
lidských právech a zák|adních svobodách, kteými je Česká repub|ika vázána,
přičemŽ tyto mají přednost před zákonem.
v Listině základních práv
ochrana |idských práv je také jedním z hlavních cí|ůorganizace spojených
národů, přičemŽ jako počátek internaciona|izace lidských práv je moŽno spatřovat
jiŽ jejich uvedení v Atlantické chartě. Lidská práva a jejich ochrana pak nacházejí
své vyjádření i v da|ších dokumentech jako jsou ZávěreÓný akt Konference
o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z He|sinek, týo zásady byly potvrzeny
a konkretizovány na konferencích KBSE Ve Vídni a v Kodani' DodrŽování
základních principů z těchto dokumentů s|eduje nev|ádní organizace Mezinárodní
helsinská federace pro |idská práva. v Našírepub|ice se prob|ematikou |idských
práv zabývají např. Český helsinský výbor, Dokumentačnístředisko pro |idská
práva a SdruŽeníAmnesty Internationa| v Českérepublice.
Česká republika převza|a při svém vzniku všechna práva a povinnosti
z předchozich uzavřených mezinárodních smluv s tím, Že tyto budou promítnuty
do vnitrostátního zákonodárství' ByIa-|i totiŽ mezinárodní smIouva obsahující
závazky k ochraně práv svobod vyhlášena Ve Sbírce zákonů, je obecně závazná'
Kontro|u dodrŽování těchto smluv provádí například Výbor pro lidská práva, Výbor
pro hospodářská, sociální a kulturní práva, Výbor pro odstranění diskriminace Žen'
Výbor pro práva dítěte, generá|ní tajemník Rady Evropy, UNESCO, Mezinárodní
organizace práce, organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (oBSE)'
Vysoký komisař Spojených národů pro uprch|íky a Vysoký komisař Spojených
národů pro lidská práva se síd|em v Ženevě' Tyto organizace doh|íŽíi na střety
mezinárodních závazků s právními normami jednot|ivých států, přičemŽ je vŽdy
aplikován výklad pro jednotlivce příznivější.Při sporném výk|adu přís|ušítento
Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu a Evropskému soudu pro lidská práva.
65
Práva obsaŽená v mezinárodních smlouvách o |idských právech lze rozdě|it
do tří skupin:
-
abso|utní |idská práva, která nesmějí být porušována ani za vá|ky nebo
jiné mimořádné situace (právo na Život, nebýt mučen či drŽen
v otroctví),
minimální práva (týkajícíse postavení a práv v trestním řízení),
podmíněná práva (.;ejich výkon můŽe byt omezen zákonem, napřík|ad
z důvodu veřejného zájmu).
V Českérepub|ice je ochrana |idských práv zajišt'ována nezávis|ými soudy,
navíc jsou pod ochranou ústavníhosoudu.
K Ustavnímu soudu se můŽe obrátit se stíŽnostífysická či právnická osoba,
nebo po|itická strana či hnutí a to v zákonem stanovené lhůtě, zpravid|a šedesát
dnů od zákonem stanovené skutečnosti' Podmínkou je, Že přijednání u Ústavního
soudu musí být účastníkpovinně zastoupen advokátem nebo
notářem.
Rozhodovací činnost tohoto soudu končívětšinou tzv. ústavnímnálezem. které
jsou publikovány.
Da|šímve|mi výrazným způsobem se demokratické prvky v našem státě
posílily zřízením institutu Veřejného ochránce práv' Do jeho pravomocí patří
ochrana osob předjednáním úřadů,pokud jsou v rozporu s právem a neodpovídají
demokratickým principům právního státu'
Jeho působnost se vztahuje na orgány státní správy, po|icii, armádu, okresní
úřady, a obce při výkonu státní správa. Do jeho působnosti však nespadá kontro|a
Par|amentu, presidenta repub|iky, v|ády, soudů, státních zastupite|ství, Nejvyššího
kontro|ního úřadu, zpravodajských s|uŽeb a vyšetřovate|ů po|icie.
Přesto, Že nemá zákonodárnou íniciativu, můŽe doporučovat, především na
zák|adě své kontro|ní činnosti, změnu nebo zrušení právních předpisů. Za svou
činnost odpovídá Pos|anecké sněmovně, která předk|ádá zprávu o své činnosti za
uplynulý rok a kterou rovněŽ vhodným způsobem zveřejňuje.
I
66 UTB
5 LISTINA ZÎ<LADNÍCH pnÁv a SvoBoD
a
Dů|eŽitou prob|ematikou ústavníhopráva je zakotvení základních práv
svobod občanů.Úprava zák|adních práv a svobod občanůvymezuje jak
moŽnosti jednot|ivce chráněné před zásahy státní moci, tak i moŽnosti jednot|ivce
podí|et se na správě věcí veřejných.
Ústavní úprava vztahu veřejné moci a jednot|ivce tvoříjádro naprosté většiny
ústav. Ustava našírepubliky v tomto směru není výjimkou, i kdyŽ sama přitom
přímo tuto prob|ematiku neřešÍ' Listina zák|adních práv a svobod není součástí
ústavy, nýbrž součástíÚstavního pořádku Českérepub|iky. Tento stav nic nemění
na právní povaze úpravy zák|adních práv a svobod, s|oŽitějšízůstává pouze
prob|ém při jejich interpretaci'
Listina základních práv a svobod především zaručuje, Že zák|adní práva
a svobody jsou nezadate|né, nezcizitelné, nepromlčite|né a nezrušite|né a to pro
všechny osoby pohlaví, barvy p|eti, rasy, jazyka, náboŽenství či víry' po|itického
přesvědčení'majetku či národnostního nebo sociálního původu.
Mezi zák|adními lidskými právy je především deklarováno právo na Život
s tím, Že nikdo nesmí byt zbaven Života a Že trest smrtije nepřÍpustný.
Dá|e zaručuje nedotknute|nost osoby a jejího soukromí a osobní svobodu,
která můŽe omezena jen zdůvodůstanovených zákonem a způsobem, kteý
zákon stanoví (zadržením,zatčením,vzetím do vazby nebo drŽením v ústavní
péči),dá|e ochranu Iidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti, jména,
soukromého a rodinného Života, obyd|í a |istovního tajemství.
Státní moc můŽe do základních práv s svobod zasáhnout jen:
-
zákonem )např. pod|e trestního řádu),
v případech, které zákon stanoví (při důvodném podezření,
někde nachází věc dů|eŽitá pro trestní řízení),
v mezích, které zákon stanoví (např. písemný příkaz soudce),
způsobem, kteý zákot:r stanoví (např. příkaz k proh|ídce)'
Že se
Listina zakotvuje právo vlastnit majetek, nebot' v|astnictví je chápáno jako
předpoklad svobody a rozvoje jednotlivce a zák|ad jeho soukromé iniciativy,
přičemŽ všem druhům vlastnictvíje poskýována stejná zákonná ochrana'
Chráněna je rovněŽ svoboda pohybu a pobytu, která je občanůmpřiznána
bez omezení' Jedná se o zák|adní svobodu úzce související s právem na
svobodnou vo|bu povo|ání, podnikánÍ, právem na vzdě|ání, v|astnictví a svobodou
vyznání'
Svoboda myšlení, svědomí náboŽenského vyznání, vědeckého bádání
lr
ll
67
a umě|ecké tvorby zahrnují libovolné formy světového názoru včetně atheismu.
Pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo náboŽenským vyznáním nesmí být
občan nucen vykonávat vojenskou s|uŽbu (vizzákon o náhradní civilní s|uŽbě)'
Listina se pak dá|e zaměřuje na práva po|itická, hospodářská, sociální
a ku|turní, práva národnostních a etnických menšin a na soudní a jinou právní
ochranu.
Mezi politickými právy se především jedná o svobodu projevu a právo na
informace, cenzuru výs|ovně prohlašuje za nepřípustnou' Zaručuje i petičníprávo,
tedy právo obracet Se se stíŽnostmi a návrhy na státní orgány a orgány územní
samosprávy. Adresáti této povinnosti jsou povinni upravit způsob přijímání,
projednávání a vyřizování petic.
ShromaŽd'ovací právo umoŽňuje projevit svůj názor nebo stanovisko
prostřednictvím shromáŽdění přičemŽ pouze zákon o právu shromaŽd'ovacím
můŽe toto právo omezit, přičemŽ stanoví pravid|a pro konání shromáŽdění,stejně
jako podmínky pro jejich zákaz či rozpuštění'
občanéSe také mohou sdruŽovat Ve spo|cích, spo|ečnostech, nebo
v politických stranách. Právo sdruŽovat se v po|itických stranách můŽe být
omezeno soudcům a prokurátorům, nebo určitým skupinám zaměstnanců veřejné
správy.
Mezi dů|eŽitá politická práva patří také právo podí|et Se na správě věcí
veřejných a to bud'přímo, nebo prostřednictvím svých volených zástupců.
Toto právo je vyjádřeno moŽnostmi:
- h|asovat v ce|ostátním nebo místnímreferendu,
- volit v par|amentních a komuná|ních vo|bách,
- rovného přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím'
Vo|ební právo je všeobecnéa rovné a vykonává se tajným hlasováním.
Mezi hospodářská, sociá|ní a ku|turní práva patří především právo
na
v odborech, právo na stávku
a spraved|ivou odměnu za práci. Zahrnuje i úpravu zv|áštních pracovních
podmínek Žen, m|adistvých, zdravotně postiŽených včetně zabezpečeníobčanů
svobodnou vo|bu povo|ání, právo na sdruŽování se
ve stáří a nemoci'
Listina rovněŽ zmiňuje práva na soudní a jinou právní ochranu, jeŽ spočívá
především V tom, že je zaručena moŽnost domáhat s stanoveným postupem
svého práva u soudu, nebo jiného orgánu.
Listina zák|adních práv a svobod vyjadřuje zák|ad, na kterém mají být
základní zásady budovány. Yychází z myšlenky, že tato práva a svobody
nepochází z vů|e státu, kteý je můŽe pouze zakotvit. Jejich zák|ad vychází ze
skutečnosti, Že |idská bytost, Sama o sobě, faktem své existence je nadána
souborem určitých práv.
68 UTB
Východiska úpravy základních práv a svobod Se mohou v jednotlivých
státech od|išovat, neboť neexistuje obecně uznaný výčet |idských práv, kteý by
moh| být označen jako vyčerpávajícípodstatu existence |idské bytosti v |idské
společnosti.
Jako součást právního řádu Českérepub|iky jsou přís|ušná ustanovení
mezinárodních sm|uv o |idských právech a zák|adních svobodách p|atná jak pro
jednot|ivce, tak i pro soudní orgány'odlišnou povahu má úprava postavení orgánů
zřízených těmito sm|ouvami pro ochranu těchto práv. Tato ustanovení jsou
součástímezinárodního práva a jednot|ivci se jich mohou dovo|ávat proti našemu
státu jako subjektu mezinárodního práva, kteý porušuje závazky.
To je dáno především tím, Že přís|ušná mezinárodní sm|ouva předvídá
existenci orgánu, kteý na realizaci jejích ustanovení doh|íŽía kontroluje jejich
dodrŽování např. Evropský soud
.
Týo orgány posuzují nejen stíŽnosti jednotlivců, ale i oznámení států a často
působíjako smírčíorgány v těchto sporech' Tyto orgány jsou tvořeny jednot|ivými
komisemi, výbory, jeŽ vydávají stanoviska, názory a upozornění, které sice nejsou
pro jednotlivé státy závazné, v praxi jsou však většinou respektovány.
K nejvýznamnějším pak patří orgány zřízenéEvropskou úm|uvou, jedná Se
o Evropskou komisi pro |idská práva a Evropský soud pro |idská práva. Naše
repub|ika uzna|a oba tyto orgány a jejich rozhodnutí jsou respektována.
ZákÍady teorie práva 69
UTB ve Z|íně, Fakulta ap|ikované informatiky
Úsrnvn ČesxÉREPUBL|KY
Zákon č. 111993
Sb.
USTAVA
ČrsrcÉREPUBL|KY
ze dne 16. prosince 1992
Změna:34711997
Zména' 300/2000
Změna.448l2oo1
Změna.' 395/2001
Sb.
Sb'
sb.
sb'
Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:
PREAMBULE
My, občanéČeskérepub|iky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českéhostátu,
věrni všem dobným tradicím dávné státnosti zemí Koruny ceské i státnosti
českosIovenské,
a
rozvíjet Českou repubíiku V duchu
nedotknutelných hodnot |idské důstojnosti a svobody jako v|ast rovnoprávných,
svobodných občanů,kteří jsou si vědomi svých povinnostÍ vůČidruhým
a zodpovědnosti vůčice|ku, jako svobodný
demokratický stát, za|oŽený na
právům
a na zásadách obcanské spo|ečnosti, jako součást rodiny
úctě k |idským
evropských a světových demokracií,
odhod|áni budovat, chránit
a
odhodtání spo|ečně střeŽit
a duchovní bohatství,
a
rozvíjet zděděné přírodní a ku|turní, hmotné
odhod|áni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvo|ených zástupců přijímáme tuto Ústavu
ČeskérepubIiky
HLAVA PRVNÍ
Zák|adnÍ ustanovení
Čt.t
Česká repub|ika
je
svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát
za|ožený na úctě k právům a svobodám č|ověka a obiana.
(1)
(2) Česká repub|ika dodrŽuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního
práva.
70 UTB
ve Zlíně, Faku|ta aplikované
informatiky
Základy :.3-? práva
Čt.z
(1)'
Lid je
zdrojem veškeréstátní moci; vykonává
orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
'1i
prostřednictvím
(2) Ústavní zákon můžestanovit, kdy lid vykonává státní moc přlmo
(3) Státní moc s|ouŽí všem občanůma |ze ji up|atňovat jen v případech, v
mezích a způsoby, které stanovízákon.
(} Každý občan můŽe činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být
nucen činit, co zákon neuk|ádá.
Čt. g
Součástíústavníhopořádku Českérepub|iky
a svobod.
je
Listina zák|adních práv
ct. 4
Zák|adní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
Čt. s
Po|itický systém je za|ožen na svobodném a dobrovo|ném vzniku a vo|né
soutěži politických stran respektujících zák|adní demokratické principy
a odmítajícíchnási|í jako prostředek k prosazování svých zájmŮ.
Čt. o
Po|itická rozhodnutí vycházqí z vů|e většiny vyjádřené svobodným
hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin'
Čt.l
stát dbá o šetrnévyuŽívání přírodních zdrojů a
bohatství.
ochranu přírodního
Čt. a
Zaručuje se samospráva územníchsamosprávných ce|ků.
Čt. g
(1)Ústava můŽe být dop|ňována či měněna pouzeÚstavními zákony.
(2) Zména podstatných ná|eŽitostí demokratického právního státu je
nepřípustná'
ZákÍady teorie práva
71
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohroŽení
základů demokratického státu.
Čt.to
Vyh|ášené mezinárodní smlouvy' k jejichŽ ratifikaci dal Parlament souhlas
a jimiž je Ceská republika vázána, jsou součástíprávního řádu; stanoví-li
mezinárodní sm|ouva něco jiného nežzákon, pouŽije se mezinárodní sm|ouva.
Čt. to a
(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České
republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souh|asu
Par|amentu' nestanoví-li ústavnízákon, Že k ratifikaci je třeba souhlasu
daného v referendu.
Čt. to o
a
předem informuje Parlament o otázkách souvisejícÍch
se závazky vyplývajícímiz členstvÍČeskérepub|iky v mezinárodnÍ organizaci
nebo instituci uvedené v Čl. 10 a.
(1) Vláda pravidelně
(2)
Komory Parlamentu
se
vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové
mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, kteý stanoví jejich jednací
řády'
o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakoŽ
i navenek, můŽe svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému
(3) Zákon
orgánu komor.
Čt. tt
Území Českérepubliky tvoří nedílný ce|ek, jehoŽ státní hranice mohou být
měněny jen ústavním zákonem.
Čt, lz
(1) Nabývání a pozbývání státního občanstvíČeskérepub|iky stanoví zákon.
(2)
Nikdo nemůžebýt proti své vůli zbaven státního občanství.
Čt. ts
Hlavním městem Českérepubliky je Praha.
ů
72 UTB
ve Zlíně, Fakulta ap|ikované
ínformatiky
Základy teorte c.a la
d. tq
(1) Státními symboly Českérepubliky jsou velký a ma|ý státní znak. státní
barvy, státnív|ajka, vlajka prezidenta repub|iky, státní pečet'a státní hymna
(2) Státní symbo|y a jejich používáníupraví zákon.
HLAVA DRUHÁ
Moc zákonodárná
Čt' ts
(1) Zákonodárná moc V Českérepub|ice ná|ežíParlamentu.
(2) Parlament
a Senátem.
je tvořen dvěma komorami,
a to
Poslaneckou sněmovnou
Čt. to
(1 )
Poslanecká sněmovna má 2oo poslanců, kteří jsou vo|eni na dobu čtyř let.
(2)
Senát má 81 senátorů, kteří jsou vo|eni na dobu šesti |et. KaŽdé dva roky
se volí třetina senátorů.
Čt.
ll
(1)Volby do obou komor se konají ve |hůtě pocínajícítřicatým dnem před
up|ynutím vo|ebního období a končícídnem jeho up|ynutí.
(2) By|a-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna,
po jejím rozpuštění.
konají se volby do šedesáti dnů
Čt. ta
(1) Vo|by do Pos|anecké sněmovny se konají tajným h|asováním na zák|adě
všeobecného, rovného a příméhovo|ebního práva, podle zásad poměrného
zastoupení.
do Senátu se konají tajným h|asováním na zák|adě všeobecného,
příméhovo|ebního práva, pod|e zásad většinového systému.
(2) Vo|by
rovného a
(3) Právo vo|it má každý občan Českérepub|iky, kteý dosáhl věku 18 |et.
Čt. tg
(1) Do Poslanecké sněmovny můŽe být zvo|en kaŽdý občan Českérepubliky,
kteý má právo volit a dosáh| věku 21 let.
(2)DoSenátumůŽebýtzvo|enkaŽdýobčanČeskérepub|iky,kteýmáprávo
vo|it a dosáh| věku 40 let.
-
UTB ve Zlíně, Faku|ta apÍikované informatiky
73
(3) Mandát pos|ance nebo senátora vzniká zvo|ením.
Čt' zo
DalŠípodmínky výkonu vo|ebního práva' organizaci vo|eb a rozsah soudního
přezkumu stanoví zákon.
Čt.
zl
Nikdo nemůŽe být současně č|enem obou komor Par|amentu.
Čl. zz
(1) S funkcí poslance nebo senátora je neslučite|ný výkon úřadu prezidenta
republiky, funkce soudce a da|šífunkce, které stanovízákon.
(2) Dnem, kdy se pos|anec nebo senátor uja| úřadu prezidenta repub|iky, nebo
dnem, kdy se uja| funkce soudce nebo jiné funkce neslučitelnés funkcí pos|ance
nebo senátora, zanikájeho mandát pos|ance nebo senátora.
Čt. zs
(1) Pos|anec s|oŽí slib
zúčastní.
(2) Senátor s|oŽí slib
na
první schůzi Poslanecké sněmovny, které se
na první schůzi Senátu' které se zúčastní.
a
senátora zní: .,S|ibuji věrnost Českérepub|ice. Slibuji,
Že budu zachovávat její Ústavu azákony. S|ibuji na svou čest, Že svůj mandát
(3) S|ib pos|ance
budu vykonávat v zájmu všeho |idu a podle svého nej|epšího vědomí a svědomí.''.
Azq
Poslanec nebo senátor se můŽe svého mandátu vzdát prohlášením učiněným
osobně na schůzi komory, jejímžje členem. Brání-|i mu V tam závaŽné okolnosti,
učinítak způsobem stanoveným zákonem.
Čt.zs
Mandát pos|ance nebo senátora zaniká
a) odepřením slibu nebo sloŽením s|ibu s výhradou,
b) up|ynutím vo|ebního období,
c) vzdáním se mandátu,
d) ztrátou voIitelnosti,
e) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,
f) vznikem nes|učitelnosti funkcípod|e č|' 22.
rit
Í|
,I
rf,
74 UTB
d. za
Pos|anci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým s|ibem
a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.
Čl. zz
(1) Poslance ani senátora ne|ze postihnout pro h|asování v Poslanecké
sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.
(2) Za projevy učiněnév Pos|anecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich
orgánech nelze pos|ance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor
pod|éhá jen discip|inární pravomoci komory, jejímŽ je č|enem.
Za
přestupky pos|anec nebo senátor pod|éhá jen disciplínární
(3)
pravomoci komory, jejímžje č|enem, pokud zákon nestanovÍjinak.
(4) Pos|ance ani senátora ne|ze trestně stíhat bez souh|asu komory, jejímžje
c|enem. odepře-li komora souhlas, je trestnístíhánínavždy vy|oučeno.
(5) Poslance nebo senátora lze zadžet, jen by|-|i dopaden při spáchání
trestného činu nebo bezprostředně poté. Přís|ušný orgán je povinen zadržení
íhned oznámit předsedovi komory, jejímžje zadržený č|enem; nedá-li předseda
komory do 24 hodin od zadrženísouh|as k odevzdání zadrŽeného soudu, je
přís|ušný orgán povinen ho propustit. Na své první nás|edujícíschůzikomora
rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.
Čt'za
i
senátor má právo odepřít svědectví o skutecnostech, které
souvis|osti
s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přesta| být
se dozvědě| v
poslancem nebo senátorem.
Pos|anec
Čt. zg
(1) Poslanecká sněmovna
PosIanecké sněmovny.
vo|í a odvo|ává předsedu a místopředsedy
(2) Senát volí a odvo|ává předsedu a místopředsedy Senátu.
Čt. so
(1) Pro vyŠetřenívěci veřejného zájmu můžePoslanecká sněmovna zřídit
vyšetřovací komisi, navrhne.|i to nejméně pětina poslanců.
(2) Řízení před komisí upraví zákon.
Čt. st
(1) Komory zřizu1í jako své orgány výbory a komise'
UTB ve Z|íně, Fakulta aplikované informatiky
75
(2) Cinnost výborů a komisí upraví zákon.
Čt. sz
Poslanec nebo senátor, kteý je č|enem v|ády' nemůŽe být předsedou či
místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani č|enem par|amentních
výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.
Čt. eg
(1) Dojde-|i k rozpuštěníPos|anecké sněmovny, příslušíSenátu přijímat
zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyŽadova|y by jinak přijetí
zákona'
(2) Senátu
vŠaknepřís|ušípřijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy,
státního rozpočtu ,
státního závěrečného účtu,
a mezinárodních smluv pod|e čl. 10.
vo|ebního zákona
(3) Zákonné opatření můŽe Senátu navrhnout jen v|áda.
(4) Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu,.'prezident
republiky a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony.
(5) Zákonné opatření
Senátu musí být schvá|eno Poslaneckou sněmovnou
na její první schůzi. Neschválí-|i je
platnosti.
Pos|anecká sněmovna, pozbývá další
Čt. g+
(1) Zasedání komor jsou stálá. Zasedání Poslanecké sněmovny svo|ává
prezident repub|iky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni vo|eb;
neučiní-litak, sejde se Poslanecká sněmovna třícátý den po dni voleb.
(2) Zasedání komory můŽe být usnesením přerušeno. Ce|ková doba, po
kterou můŽe být zasedání přerušeno, nesmí překročit sto dvacet dnů V roce.
(3)
V
době přerušení zasedání můŽe předseda Poslanecké sněmovny
nebo Senátu svo|at komoru ke schůzi před stanoveným termínem. Učinítak
vždy, poŽádá-|i jej o to prezident repub|iky, vláda nebo nejméně pětina č|enů
komory.
(4) Zasedání Poslanecké sněmovny
období nebo jejím rozpuštěním.
končíup|ynutím jejího volebního
Čt. ss
(1) Pos|aneckou sněmovnu můŽe rozpustit prezident republiky, jest|iŽe
76 UTB
a) Poslanecká sněmovna nevys|ovila důvěru nově jmenované v|ádě, jejíž
předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké
sněmovny,
b) Pos|anecká sněmovna se neusnese do tří měsícůo vládním návrhu
zákona, s jehoŽ projednáním spoji|a v|áda otázku důvěry,
c) zasedání Pos|anecké sněmovny bylo přerušeno po dobu de|ší, neŽ je
přípustné,
d) Pos|anecká sněmovna neby|a po dobu de|šítří měsícůzpůsobilá se usnášet,
ačko|iv neby|o její zasedání přerušeno a ačko|iv byla v té době opakovaně
svo|ána ke schůzi.
(2) Pos|aneckou sněmovnu ne|ze rozpustit
vo|ebního období.
tři měsíce před skončenímjejího
Čt. so
Schůze komor jsou veřejné. Veřejnost můžebyit vy|oučena jen za podmínek
stanovených zákonem.
Čt'sz
(1)
Spo|ečnou schůzi komor svo|ává předseda Pos|anecké sněmovny.
(2)
Pro jednání spo|ecné schůze komor platí jednací řád
Pos|anecké
sněmovny.
Čt. sa
(1) Č|en vlády má právo účastnitse schůzíobou komor' jejich výborů a komisí.
Udě|í se mu s|ovo, kdyko|iv o to poŽádá.
(2) Č|en vlády je povinen osobně se dostavit do schůze Pos|anecké
sněmovny na základě jejího usnesení. To p|atí i o schůzi výboru, komise nebo
vyšetřovací komise, kde však se člen v|ády můŽe dát zastupovat svým
náměstkem nebo jiným členem vlády, není-li výslovně požadována jeho osobní
úÓast.
cr.39
(1) Komory
svých č|enů.
jsou
způsobi|é se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny
(2) K přijetí usnesení komory je třeba souh|asu nadpolovičnívětšiny
přítomných pos|anců nebo senátorů, nestanoví-li Ustava jinak'
a
přijetí usnesení
o souh|asu s vysláním ozbrojených si| Českérepub|iky mimo Území České
republiky nebo s pobytem ozbropných si| jiných států na Území České
repub|iky, jakoŽ i k přijetí usnesení o úcasti Ceské repub|iky V obranných
systémech mezinárodní organizace, jížje Česká repub|ika č|enem, je třeba
(3)
K přijetí usnesení o vyh|ášení válečnéhostavu
k
-E
Základy teorie práva 77
souhlasu nadpolovičnívětšiny všech poslanců a nadpolovičnívětšiny všech
senátorů'
(4) K přijetí ústavního zákona a souh|asu k ratifikaci mezinárodní sm|ouvy
uvedené v č|. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech
pos|anců a třípětinovévětŠinypřítomných senátorů'
U. qo
K
a
o
zásadách jednání a styku obou komor
mezi sebou, jakoŽ inavenek azákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby byl
schválen Pos|aneckou sněmovnou a Senátem.
přijetÍ vo|ebního zákona
zákona
clrqt
(1) Návrhy zákonů se podávají Posíaneckésněmovně'
(2) Návrh zákona můŽe podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda
nebo zastupite|stvo vyššíhoúzemníhosamosprávného ce|ku.
Čt.lz
(1) Návrh
podává v|áda.
zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného úctu
(2) Tyto návrhy projednává na
PosIanecká sněmovna.
veřejné schůzi a usnáší se o ních jen
Čt. +s
(1) Par|ament rozhoduje o vyhlášení vá|ečnéhostavu, je-li Česká repub|ika
napadena, nebo je-|i třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o spo|ečné
obraně proti napadení.
o
(2) Par|ament rozhoduje
účastiČeskérepub|iky v obranných systémech
mezinárodní organizae.e, jížjeČeská republika c|enem.
(3) Parlament vyslovuje souhlas
a) s vys|áním ozbrojených síl Českérepubliky mimo územíČeskérepubliky,
b) s pobytem ozbrojených si| jiných států na územíČeskérepubliky,
nejsou-|i taková rozhodnutí vyhrazena v|ádě.
rozhoduje o vys|ání ozbrojených si| Českérepub|iky mimo území
" (4) V|áda
repub|iky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na územíČeskérepub|iky,
České
a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o
a) p|nění závazkŮ zmezinárodních smluv o spo|ečnéobraně proti napadení,
b) účastna mírových operacích pod|e rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž
je Ceská republika členem, a to se souhlasem přijímajícíhostátu,
78 UTB
ve Zlíně, Faku|ta aplikované informatiky
c) účastna záchranných
nebo eko|ogických havári ích'
pracích při Žive|ních pohromách,
průmys|ových
(5) Vláda dále rozhoduje
a) o průjezdu ozbrojených si| jiných států přes územíČeskérepubliky nebo
o jejich pře|etu nad územímČeskérepub|iky,
b) o účastiozbrojených si| Českérepub|iky na vojenských cvičeníchmimo
Území Českérepub|iky a o účastiozbrojených sil jiných států na vojenských
cvičeníchna územíČeskérepub|iky.
(6) o rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 ínformuje vláda neprod|eně obě
komory Par|amentu' Parlament můŽe rozhodnutí v|ády zrušit; ke zrušení
rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté
,lr
ii
i;i
ll
lll
li
nadpo|oviční většinou všech č|enůkomory.
qq
d.
(1) Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů.
(2) Nevyjádří-|i se vláda do třiceti dnů od doby, kdy
doručen, platí, Že se vyjádřila kladně.
je
t
jí byl
návrh zákona
aby
(3) V|áda
oprávněna žádat,
Pos|anecká sněmovna skončila
projednávání vládního návrhu zákona do tří měsícůod jeho předloŽení, pokud s
tím vláda spojí Žádost o vyslovení důvěry.
Čl' +s
Návrh zákona, se kteým Poslanecká sněmovna vys|ovila souhlas,
postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečnéhoodkladu.
Čt. +o
(1) Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho
postoupení'
Senát svým usnesením návrh zákona schvá|í nebo zamítne nebo vrátí
Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy anebo vyjádří vů|i nezabývat
(2)
se jím.
(3) Jest|iže se
zákona přijat.
Senát nevyjádří ve
|hůtě pod|e odstavce 1, p|atí, že )e návrh
Čt.
ll
o
(1) Jest|iŽe Senát návrh zákona zamítne, h|asuje
něm Pos|anecká
jest|iŽe
je schvá|en nadpo|ovíční
sněmovna znovu. Návrh zákona je přijat,
většinou všech pos|anců'
Základy teoríe práva 79
(2) Jest|iŽe Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími
návrhy, h|asuje o něm Pos|anecká sněmovna ve znění schvá|eném Senátem.
Jejím usnesením je návrh zákona přijat.
(3) JestliŽe Poslanecká sněmovna neschvá|í návrh zákona ve znění
schváleném Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém by|
postoupen Senátu. Návrh zákona je přijat, jest|iŽe je schválen nadpo|oviční
většinou všech pos|anců.
(4) Pozměňovací návrhy nejsou při projednávání zamítnutého nebo
vráceného návrhu zákona v Pos|anecké sněmovně přípustné.
Čl. +a
Jest|iŽe Senát vyjádří vů|i nezabývat
návrh zákona přijat.
se
návrhem zákona, je tímto usnesením
Čt. ag
K ratifikaci mezinárodních smIuv
práva a povinnosti osob,
upravujících
a)
b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
c) z nichŽ vzniká č|enstvíCeské republiky v mezinárodníorganizaci,
d) hospodářských, jeŽ jsou všeobecnépovahy,
e) o da|šíchvěcech, jejichŽ úprava je vyhrazena zákonu,
je třeba souh|asu obou komor Par|amentu.
Čt. so
(1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona
ústavního,s odůvodněnímdo patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.
(2) o vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací
návrhy nejsou přípustné. JestIiŽe Pos|anecká sněmovna setrvá na vráceném
zákonu nadpolovičnívětšinou všech poslanců, zákon se vyh|ásí' Jinak p|atí, že
zákon nebyl přijat.
Čt' st
Přijaté zákony podepisuje předseda PosIanecké sněmovny,
republiky a předseda vlády.
Čl' sz
(1) K p|atnosti zákonaje třeba' aby by| vyh|ášen.
(2)Způsob vyh|ášenízákona
a
mezinárodní sm|ouvy stanoví zákon.
prezident
80 UTB
(1) KaŽdý poslanec
jejich působnosti.
má právo interpelovat
v|ádu nebo její č|eny ve věcech
(2) |nterpe|ovaní c|enové vlády odpovědí na interpelaci do třiceti dnů ode dne
jejího podání.
HLAVA TRETI
Moc výkonná
Prezident republiky
Čt. s+
(1) Prezident republiky je h|avou státu.
(2) Prezidenta repub|iky
(3) Prezident repub|iky
volí Parlament na spo|ečnéschůzi obou
komor.
neníz výkonu své funkce odpovědný.
Čt. ss
Prezident republiky
se
ujímá úřadu s|oŽením slibu. VolebnÍ období
prezidenta repub|iky trvá pět |et
a začínádnem
s|oŽení s|ibu.
Čt. so
Vo|ba se koná v posledních třiceti dnech vo|ebního období úřadujícího
prezidenta republiky. Uvolní-|i se úřad prezidenta repub|iky, koná se vo|ba do
třiceti dnů.
Čt' sz
(1) Prezidentem repub|iky můŽe být zvo|en občan, kteý je vo|ite|ný do
Senátu.
(2) Nikdo nemůŽe b1it zvo|en více neŽ dvakrát za sebou.
Čl. se
(1) Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně deset pos|anců nebo deset
senátorů.
(2) Prezidentem repub|iky je zvo|en kandidát, kteý získa| nadpo|oviční
většinu hlasů všech pos|anců i nadpo|ovičnívětšinuh|asů všech senátorů.
a
(3) Nezíská-|i žádný z kandidátů nadpo|oviční většinu hlasů všech pos|anců
všech senátorů, koná se do čtrnácti dnů druhé ko|o vo|by.
i
i
l
lr
I
li.
UTB ve Z|íně, Faku|ta aplikované informatiky
Základy teorie práva 8l
(4) Do druhého ko|a postupuje kandidát, kteý získal nejvyššípočet hlasů V
Poslanecké sněmovně, a kandidát, kteý získa| nejvyššípočet hlasů v Senátu.
v
(5) Je-|i více kandidátů, kteří získa|i stejný nejvyššípočet hlasů Poslanecké
sněmovně, nebo více kandidátů, kteří získa|i stejný nejvyššípočet hlasů v
Senátu' sečtou se hlasy odevzdané pro ně v obou komorách' Do druhého kola
postupuje kandidát, kteý takto získal nejvyššípočet h|asů.
(6) Zvo|en je kandidát, kteý získa| nadpoloviční většinu h|asů přítomných
pos|anců i nadpo|oviční větŠinu hlasů přítomných senátorů.
(7) Nebyl-|i prezident repub|iky zvo|en ani ve druhém ko|e, koná se do čtrnácti
dnů třetí ko|o vo|by, v němŽ je zvo|en ten z kandidátů druhého kola, kteý získa|
nadpo|oviční většinu h|asů přítomných pos|anců a senátorů'
(8) Neby|-li prezident republiky zvolen ani ve třetím ko|e, konajíse nové vo|by'
Čt. sg
sloŽí slib do rukou
sněmovny na spo|ečnéschůzi obou komor.
předsedy Poslanecké
(2) S|ib prezidenta republiky zní: ''Slibuji věrnost Českérepublice' SIibuji, Že
budu zachovávat její Ustavu azákony. S|ibuji na svou čest, Že svůj úřad budu
zastávat v zájmu všeho |idu a pod|e svého nejlepšíhovědomí a svědomí.,'.
Čt. oo
odmítne-li prezident repub|iky sloŽit s|ib nebo s|ožÍ-|is|ib s výhradou, h|edí se
na něho, jako by neby| zvo|en.
Čt. ot
Prezident republiky
Poslanecké sněmovny.
se můŽe vzdát svého úřadu do rukou předsedy
Čt. oz
Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a da|šíč|eny v|ády a přijímá jejich demisi,
odvo|ává v|ádu a přijímá její demisi,
b) svo|ává zasedání Pos|anecké sněmovny,
c) rozpouštíPos|aneckou sněmovnu,
d) pověřuje vládu, jejíŽ demisi přijal nebo kterou odvo|a|, vykonáváním jejích
funkcí prozatímně až dojmenování nové v|ády,
e)jmenuje soudce Ustavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
f)jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššíhosoudu,
82 UTB
g) odpouštía zmrrnuJe tresty uloŽené soudem, nařizuje, aby se trestní
nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračova|o, a zah|azuje
odsouzení,
h) má právo vrátit Par|amentu přijatý zákon s výjimkouzákona ústavního,
i) podepisuje zákony,
j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššíhokontrolního úřadu,
(k)jmenuje č|eny Bankovní rady Českénárodní banky.
Čt. og
(.í) Prezident repub|iky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních
sm|uv můŽe přenést na v|ádu nebo s jejím souh|asem na její jednotlivé členy,
c)je vrchním velite|em ozbrojených si|'
d) přijímá vedoucí zastupite|ských misí,
e) pověřuje a odvolává vedoucízastupite|ských misí,
f) vyh|ašuje vo|by do Pos|anecké sněmovny a do Senátu,
g) jmenuje a povyšuje generály,
h) propůjčujea uděluje státní vyznamenání, nezmocní-|i k tomu jíný orgán,
i) jmenuje soudce,
j) má právo udě|ovat amnestii'
(2) Prezidentovi republiky příslušívykonávat i pravomoci, které nejsou
výslovně v ústavnímzákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.
(3) Rozhodnutí prezidenta repub|iky vydané pod|e odstavď 1 a 2
vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy v|ády nebo jím pověřeného
člena v|ády.
(4) za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyŽaduje spolupodpis
předsedy v|ády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá v|áda
Čt. o+
má právo
účastnitse schůzíobou
komor
Par|amentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdyko|iv o to poŽádá.
(2) Prezident repub|iky má právo účastnitse schůzívlády, vyŽáda| si od
v|ády a jejích členůzprávy a projednávat s vládou nebo s jejími č|eny atázky,
které patří do jejich působnosti.
Čl. os
(1) Prezidenta repub|iky ne|ze zadrŽet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek
nebo jiný správní de|ikt.
(2) Prezident repub|iky můŽe být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním
soudem na zák|adě Žaloby Senátu. Trestem můŽe být ztráta prezidentského
úřadu a způsobi|ostijej znovu nabýt.
83
(3) Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce
prezidenta republiky je navždy vy|oučeno.
Čt. 0o
Uvo|ní-|i se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není
zvolen nebo nes|oŽi| slib, rovněŽ nemůŽe-|i prezident repub|iky svůj úřad ze
na tom Poslanecká sněmovna
závažných důvodůvykonávat a usnese-|i
přís|uší
podle
1 písm. a), b), c), d), e), h), i), j),
63
odst.
výkon funkcí
čl.
a Senát,
čl. 63 odst' 2 předsedovi v|ády. Předsedovi Pos|anecké sněmovny přís|ušíV
době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta repub|iky
výkon funkcí prezidenta repub|iky pod|e l|.62 písm. a), b), c), d), e), k); uvolní-|i
se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Pos|anecká sněmovna rozpuštěna,
přís|uŠívýkon těchto funkcí předsedovi Senátu.
se
V|áda
Čt. oz
(1) V|áda je vrcho|ným orgánem výkonné moci.
(2) V|áda
se
sk|ádá z předsedy vlády, místopředsedů v|ády a ministrů'
Čl. oa
(1) V|áda je
odpovědna Pos|anecké sněmovně.
(2) Předsedu v|ády jmenuje prezident repub|iky a na jeho návrh jmenuje
ostatní č|eny vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
(3) V|áda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Pos|aneckou
sněmovnu a poŽádáji o vyslovení důvěry.
(4) Pokud nově jmenovaná v|áda nezíská v Pos|anecké sněmovně důvěru,
postupuje se podle odstavců 2 a3. Jest|iŽe ani takto jmenovaná v|áda nezíská
důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na
návrh předsedy Pos|anecké sněmovny.
(5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvo|ává na návrh
předsedy vlády ostatní č|eny vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných
úřadů.
cr. 69
(1) Člen vlády sk|ádá s|ib do rukou prezidenta republiky.
(2) S|ib č|ena v|ády zní: .'Slibuji věrnost Českérepub|ice' Slibuji, že budu
'
zachovávat její Ustavu a zákony a uvádět je v Život. S|ibuji na svou čest, že
budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneuŽiji svého postavení''''
-T84 UTB
ve Zlíně, FakuÍta aplikované
informatiky
cl. 70
Č|en v|ády nesmí vykonávat činnosti, jejichŽ povaha odporuje výkonu jeho
funkce. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl.ll
V|áda můŽe před|oŽit Pos|anecké sněmovně Žádost o vys|ovenídůvěry.
Čt.lz
(1) Poslanecká sněmovna můŽe vys|ovit v|ádě nedůvěru.
na vys|ovení nedůvěry v|ádě projedná Pos|anecká sněmovna, jen
je-li podán písemně nejméně padesáti pos|anci. K přijetí návrhu je třeba
(2) Návrh
souh|asu nadpo|oviční většiny všech poslanců.
Čt. zg
(1)Předseda v|ády podává demisi do rukou prezidenta repub|iky. ostatní
č|enovévlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím
předsedy vlády.
podá demisi, jest|iže Pos|anecká sněmovna zamít|a její Žádost
o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vys|ovila nedůvěru. V|áda podá demisi vždy
po ustavujícíschůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny'
(2) V|áda
(3)
přijme.
Podá-li v|áda demisi pod|e odstavce 2,
prezident repub|iky demisi
Čt.l+
Prezident repub|iky odvo|á č|ena v|ády, jestliŽe to navrhne předseda vlády.
Čl,ls
Prezident repub|iky odvolá v|ádu, která nepoda|a demisi, ačko|iv ji byla
povinna podat.
Čt. zo
(1) V|áda rozhoduje ve sboru.
(2) K přijetí usnesení vlády
členů.
je
třeba souh|asu nadpolovičnívětšiny všech jejích
UTB ve Zlíně, Fakulta ap|ikované informatiky
85
Čt. zz
(1) Předseda v|ády organizuje činnost v|ády, řídíjejí schůze, vystupuje
jejím jménem
vykonává dalšíčinnosti, které jsou mu svěřeny Ustavou nebo
jinými zákony'
a
(2) Předsedu v|ády zastupuje místopředseda v|ády nebo jiný pověřený člen
v|ády.
Čl. zg
K provedení zákona a v jeho mezích je
v|áda oprávněna vydávat nařízení.
podepisuje
předseda
NařÍzení
v|ády a přís|ušný člen vlády.
Čt' zg
(1) Ministerstva a
pouze zákonem.
jiné správní úřady lze zřídit a jejich
působnost stanovit
(2) Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních
úřadech upravuje zákon.
(3) Ministerstva,
jiné správní úřady a orgány územnísamosprávy mohou
na zák|adě a v mezích zákona
zmocněny.
vydávat právní předpisy, jsouJi k tomu zákonem
Čt. eo
(1) Státní zastupite|ství zastupuje veřejnou
vykonává i dalšíÚkoly, stanoví-|i tak zákon.
Žalobu v
trestním řízení',
(2) Postavení a působnost státního zastupite|ství stanoví zákon.
HLAVA ČwnrÁ
Moc soudní
Čt' at
Soudní moc vykonávajíjménem repub|iky nezávis|é soudy.
Čt. az
(.l) Soudci jsou
nikdo ohroŽovat.
při výkonu své funkce nezávis|í. Jejich nestrannost nesmí
(2) Soudce ne|ze proti jeho vůli odvo|at nebo přeloŽit k jinému soudu;
výjimky vyp|ývajícízejména zkárné odpovědnosti stanoví zákon.
86 UTB
(3) Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta
republiky, č|ena
Parlamentu ani s jakouko|i funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví,
se
kteými da|šímičinnostmi je výkon soudcovskéiunkce nes|učite|ný.
Ústavní soud
Čt. ag
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.
Čt. a+
let.
(1) Ustavní soud se skládá
(2) Soudce Ústavního
Senátu'
-
z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti
soudu jmenuje prezident repub|iky se
souh|asem
(3) Soudcem Ustavního soudu můŽe být jmenován
bezúhonný občan, kteý
je volitelný do Senátu, má vysokoško|ské právnícké
vzdě|ání a by| nejméně deset
let činný v právníckém povo|ání.
Čt' es
(1) S|oženíms|ibu
ujímá své funkce.
do
rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního soudu
(2) Slib soudce Ústavního soudu zní' ',Slibuji na svou čest
a svědomí, Že budu
chránit neporušiteInost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se Ústavními
zákony a rozhodovat pod|e svého nejlepšíhopřesvěbčení nezávís|e a nestranně.',.
(3) odmítne-|i soudce sloŽit s|ib nebo s|oŽí-li slib s výhradou,
h|edí se na
něho, jako by neby|jmenován.
Čt' go
(1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu.
odepře-|i Senát souh|as, je trestní stíhání navŽdy vyloučeno.
(2) Soudce Ústavního soudu lze zadržet jen, by|-|i dopaden při spáchání
trestného činu, anebo bezprostředně poté. Přísiušný orgán je povirien zadržení
ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24 hodin
od
zadržení souhlas k odevzdání zadrženéhosoudu, je přís|ušný orgán povinen ho
pr.op-ustit Na své prvnÍ nás|edující schůzi Senát rozhodne
o piipuštnosti trestního
stíhání s konečnou pIatností'
(3) Soudce Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech,
které se dozvěděl V souvíslosti s výkonem své funkce, a to í poté, kdy přesta|
být soudcem Ústavního soudu.
UTB ve Zlíně, Faku|ta aplikované informatiky
ZákÍady teorie práva 87
cl. 87
(1) Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušenízákonůnebo jejich jednot|ivých ustanovení ' jsou-|i V rozporu
s ústavnímpořádkem,
b) o zrušeníjiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou|i v rozporu s ústavnímpořádkem nebo zákonem,
c) o ústavnístížnostiorgánů územnísamosprávy protinezákonnému
zásahu státu,
d) o ústavnístíŽnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů
veřejné moci do ústavně zaručených zák|adních práv a svobod,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření vo|by poslance nebo
senátora,
f)
v
pochybnostech
o
ztrátě vo|ite|nosti a o
nes|učite|nosti výkonu funkcí
pos|ance nebo senátora pod|e čl.25,
g) o ústavníŽa|obě Senátu proti prezidentu repub|iky pod|e čl. 65 odst. 2,
h) o návrhu prezidenta repub|iky na zrušeníusnesenÍ Pos|anecké sněmovny
a Senátu pod|e č|. 66,
i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které
je pro Ceskou repub|iku závazné, pokud je ne|ze provést jinak,
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající
se činnosti po|itické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územnísamosprávy,
nepřísluší-lí podle zákona jínémuorgánu'
(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodnÍsm|ouvy pod|e č|. 10a
ústavnímpořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí
Ústavního soudu nemůžebýt sm|ouva ratifikována.
a čl. 49 s
(3) Zákon můŽe stanovit, že namísto Ustavního soudu rozhoduje Nejvyšší
správní soud
a) o zrušeníprávních předpisů nebo jejich jednot|ivých ustanovení, jsou-|i v
rozporu se zákonem,
b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územnísamosprávy,
nepřís|ušíJípodle zákonajinému orgánu.
Čt. sg
(1) Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na
zahájení rízenía da|šípravid|a o řízení před Ustavním soudem.
(2) Soudci Ústavního soudu jsou
při
svém rozhodování vázáni pouze
ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1'
Čt. ag
(1) Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonate|né, jakmi|e bylo vyh|ášeno
způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonate|nosti
nerozhodljinak.
88 UTB
ve Z|íně, Fakulta aplikované informatiky
(2) Vykonate|ná rozhodnutí Ústavního soudu
orgány i osoby.
jsou
závazná pro všechny
(3) Rozhodnutí Ústavního soudu, kteým by| pod|e č|. 87 odst' 2 vys|oven
nesou|ad mezinárodní sm|ouvy s ústavnímpořádkem, brání ratifikaci sm|ouvy do
doby, neŽ bude nesou|ad odstraněn'
Soudy
Čt. go
Soudy jsou povo|ány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem
poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
Čt. gt
(1) Soustavu soudů tvoří NejvyŠšísoud, Nejvyššísprávní soud, vrchní,
krajské a okresní soudy. Zákon můŽe stanovit jejich jiné označení.
(2) Působnost a organizaci soudů stanoví zákon,
Čt. gz
Nejvyššísoud je vrcholným soudním orgánem Ve věcech patřícíchdo
pravomoci soudů s výjimkou zá|eŽitostí, o nichŽ rozhoduje Ustavní soud nebo
Nejvyššísprávní soud.
Čt. ge
(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem repub|iky bez časového
omezení' Své funkce se ujímá s|oŽením s|ibu'
(2) Soudcem
můžebýt jmenován bezúhonný občan, kteý má
vysokoškolské právnické vzdělání. Da|šípředpok|ady
a
postup stanoví zákon.
Čt' ga
(1) Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a
s|oŽenÍ' V ostatních případech rozhodují jako samosoudci.
jaké je jeho
(2) Zákon můŽe stanovit, ve kteých věcech a jakým způsobem se na
rozhodovánísoudů podí|ejíved|e soudců i dalšíobčané.
Čt. gs
a
(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem
mezinárodní smlouvou'
je
je
která
součástíprávního řádu;
oprávněn posoudit sou|ad jiného právního
předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní sm|ouvou.
Záktady teorie práva 89
(2) Dojde-|i soud k závěru, Že zákon,jeho+.má být při řeŠenívěci pouŽito,
rozporu s ústavním pořádkem, před|oŽívěc Ústavnímu soudu.
je v
Čl. go
(1 )
Všichni účastnÍciřízenímají před soudem rovná práva.
(2) Jednání před soudem je ústnía veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek
se vyh|ašuje vŽdy veřejně
HLAVA pÁrÁ
Nejvyššíkontro|ní úřad
Čt. gz
(1) Nejvyššíkontro|ní Úřad je nezávis|ý orgán. Vykonává
hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
(2) Prezidenta
a
kontro|u
viceprezidenta Nejvyššíhokontro|ního úřadu jmenuje
prezident repub|iky na návrh Poslanecké sněmovny.
(3) Postavení, působnost, organizačnístrukturu
zákon'
a
da|šípodrobnosti stanoví
HLAVA ŠrsrÁ
Česká národní banka
Čl. gg
(1) Česká národní banka je ústředníbankou státu. H|avním cÍ|em její činnosti
je péčeo cenovou stabilitu; do její činnosti |ze zasahovat pouze na zák|adě
zákona'
(2) Postavení, působnost a da|šípodrobnosti stanovízákon.
HLAVA SEDMÁ
Územní samospráva
Čt. gg
se
Česká repub|ika
členína obce, které jsou základními územními
samosprávnými ce|ky, a kraje, které jsou vyššímiúzemnímisamosprávnými celky.
Čl' too
(1) Územní samosprávné ce|ky jsou územnímispolečenstvími občanů,která
mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody'
(2)
obec je vŽdy součástí vyššíhoúzemníhosamosprávného
celku.
90 UTB
(3) Vytvořit
zákonem.
nebo zrušit vyššíúzemnísamosprávný ce|ek
|ze jen ústavním
Čl. t ot
(1 )
obec je samostatně spravována zastupite|stvem.
(2)
Vyššíúzemnísamosprávný
ce|ek
zastupitelstvem.
je
samostatně spravován
jsou
(3) Územní samosprávné ce|ky
veřejnoprávními korporacemi,
které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.
(4) Stát můŽe zasahovat do činnosti územníchsamosprávných ce|ků, jen
vyžaduje-|i to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným záŘonem.
Čl. toz
(1) Č|enovézastupite|stev jsou vo|eni tajným hlasováním na zák|adě
všeobecného, rovného a příméhovo|ebního práva.
(2) Funkčníobdobí zastupitelstva je čtyřleté'Zákon stanoví' za jakých
podmínek se vyh|ásí nové volby zastupite|stva před up|ynutím jeho funkčního
období.
Čt. toa
zrušen
d
toq
(1) Působnost zastupitelstev můŽe být stanovena jen zákonem.
(2) Zastupitelstvo obce rozhoduje Ve věcech samosprávy, pokud nejsou
zákonem svěřeny zastupíte|stvu vyššíhoúzemníhosamosprávnéhoce|ku.
(3) Zastupitelstva mohou
vyhlášky.
v
mezích své působnosti vydávat obecně závazné
Čt.tos
Výkon státní správy
zákon.
lze
svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-|i to
91
HLAVA oSMÁ
Přechodná a závěrečná ustanovení
Čt. to0
se Česká národní rada stává Pos|aneckou
sněmovnou, jejížvolební období skonÓí dnem 6' června 1996.
(1) Dnem účinnostitéto Ústavy
(2) Do doby zvolení Senátu pod|e Ústavy vykonává funkce Senátu
ProzatímníSenát. ProzatímníSenát se ustaví způsobem, kteryi stanoví ústavní
zákon. Do nabytí úcinnosti tohoto zákona vykonává funkce Senátu Pos|anecká
sněmovna.
(3) Pos|aneckou sněmovnu
podle odstavce 2.
nelze rozpustit, dokud vykonává funkci Senátu
(a) Do přijetí zákonů o jednacím řádu komor
komorách pod|e jednacího řádu Českénárodní rady.
Čt.
se
postupuje v jednot|ivých
lol
(1) Zákon o vo|bách do Senátu stanoví, jakým způsobem se při prvních
vo|bách do Senátu urěí třetina senátorů' jejichŽ volební období bude dvou|eté,
a třetina senátorů, jejichž vo|ebníobdobíbude čtyř|eté.
(2) Zasedání Senátu svolá prezident republiky tak, aby by|o zahájeno
den po dni vo|eb; neučini|i tak' sejde se Senát třicátý den po
nejpozději třicátý
dni voleb.
Čt. tog
V|áda Českérepubliky jmenovaná po vo|bách v roce 1 992 a vykonávající
svou funkci ke dni účinnostiUstavy se povaŽuje za v|ádu jmenovanou pod|e této
Ústavy.
Čl. tog
Do doby zřízení státního zastupite|ství vykonává jeho funkce prokuratura
Českérepubliky.
Čt. t to
Do 31. prosince 1993 tvoří soustavu soudů téŽ vojenské soudy'
Čt. ttt
Soudci všech soudů Českérepub|iky vykonávajícífunkci soudce ke dni nabytí
účinnostitéto Ústavy se povaŽují za soudce jmenované pod|e Ústavy České
republiky.
92 UTB
Zák|ady teorie práva
ve Z|íně, Fakulta aplikované informatiky
ct. 112
(1) Ústavní pořádek Českérepub|iky tvoří tato Ústava' Listina zák|adních
ústavní.zákony přijaté podle této Ústavy a ústavnízákony
Národního shromáŽdění Ceskoslovenské repub|iky, Federálního shromáŽdění
Českos|ovenskésocia|istické repub|iky a Českénárodní rady upravující státní
hranice Českérepub|iky
ústavnízákony Českénárodní rady přijaté po 6'
červnu 1992'
práv a svobod,
a
Zrušujíse dosavadní Ústava, ústavnízákon o českos|ovenské
federaci, úsiavnízákony, které je měnily adoplňova|y,a ústavnízákonČeské
(2)
národní rady c. 67l199o Sb', o státních symbolech Ceské repub|iky.
(3) ostatní ústavnízákony p|atné na územíČeskérepub|iky ke dni účinnosti
této Ustavy mají sílu zákona.
Čt'l
ts
Tato Ústava nabývá účinnostidnem 1 . |edna 1993.
Uhde v.
r.
Klaus v.
r.
! lTD,,a
|Ý,,IJ
vv
7líná
z-,,,lv,
E+!,',!1a
, aû,La
7Ál--!ar,!'-,
La^lqwy
a*!il,a',anA
ia{+caalil.''
ayl,^wvall9,i,,w,il,ql,|\,|
?gE'|
! !a.r!}.!A
Aná!!f.L!
Ll.' ! l!Y'{ í.'{^L'{lJIl|\,n
!***!a
t('v,Jg
nr-4tla
Plava
o2
7J
l.!E!A!'
o!'Êl^h
FÍ\.Av AA ovvtr,vlJ
Zákon č' 2ii993 Sb.
, ,n.,-n-t
lí
UĎl\trĎtrl\l
přeelsecirriciva Českérrárodrr í rady
ze dne 16. prosince 1992
o V\',h!ášení tlSTlNY ZA=KLADN|e H PR_AV A SVoBoD
jako součásii ústavníhopořácjku Ceské repubiiky
Změna,, 162i1998 Sb'
*
_
J _ "'-_-
Přeejsecjnietvo Českénároeiní raeiy se usnesio takto:
,;(
Fřecisecjrrieivo Ceské rrárodrrí rarjy vyhiašuje LiSTii.jU ZAKLADNlCH PRAV A
SVoBoD jako součást ústavníhopořádku Česke repub|iky.
I tLl-
U1lue --v.Í.
-í
'/l
^ňtlíal
LlĎ | ||\A zrrn.lrrDNicH
Pi<AV A
r nnÁrl
t rňŤl!tn
Federáirrí shrorrráŽtjěrrí rra
Á.ar.! n í ra r..|t ,
I^tcil rJLlt | | | cl\J y.
zákiadě
n5nnřr
rši{a|nncl
!?!-'ár,4;í^
UÁi
icivdj|v
i iĚvvi ijoitE'i ivo(
.',.-!-^.,..ňé+
^ Dvt ut tuvcll t\JDt zclnL.,l
-A|!řň^ tcl.
cr
t
e
n
sVoBoD
rrávrhů Českérrárodní raciy
nřirn-arrr'rn}r
vi iiv4Ei iYÚi i
ňlnrrĚt,a
v|UYgnq
nrárr
vi c.v
:
a
n.rórr
v| qY
Sioverrské
nl.rňarra
Uvva| |a
fiavazujíc na obecně sdíienéhcdnotil lidství a i.ja demokratické a samCIsprávné
+.^-lian
*+Xi^h *4*^--1,"
U OrJt\/g I lClJlUr | | lcll \JlJl,l.
pamět|ivo tr.o{Ích zkušenostíz dob. kd1v |idská práva a základní svobod;v
noěí
',v | |qě|
rlIocli
Ylqol|
',|,|A'A+ií+
Vl\icjLicliiU
I
nn{|aňnrlánrr
Hvl|gvvYq|
nar.|Á!n
i iciLaejs
b;'i|5i
|.YI
r]n
UV =t!tn'=nnňnní
LgiiJtiLvS'vi-i
ii
*ňnlrln
isul itu
nrá,'
yi clv
ona|ninr''m ryI I I r'rei|ím
LlJllll I I ',ěanh
voeel
OPt-tiEwr
c'lnhnrlnr'rnhlVr/l
I ov\JlJ\JL..l
I
tcu rJLtLt.
ňae|zÁ}rn
rrrrnhé-aiín
rv Iné"nr.{,i
rqr vvs
a s|avenskéha národa na scbeurčení'
vf tq49J rv L= nrárro
v
vt qY q v90n9r
_Y
-i|*^*í..;í..;..''".;
Sl
PiiPUiiiiiiatjtU
L|vÍJLa Ilic áe!l||
a
l>VU'j
Jít ^J-.^',.:.J*-F+;
l-''J-!,.ím
nano.--í*
?4 tJJu\r vE's^š'lš'll(J
z-cl
VUU| UUUUUU|iiiV('llElclullll
Uii
UUPUVEU|iusii .,'o'x;
^F!rr.,| ''ošL..^"Áh^
vyjaciřujíc vůii, at)y
-^ř^.liIa
z-clt
cr\rilcl
ma-i
a{Á{r-.
| | rs4-t olatv.
se Česká a Siovenská
inš l.',+-+ hnánn{',
194 LY L\., I tLrrJr tlJlv
Fecjelativrrí Repubiika důstojrrě
+4í
\rtt,
usnesio Se Íja této Listině zákiadních pt"áv a svobod:
91 UTE ve Ziíně, Fakuita apiikované informatiky
! i.
Át,a
nnr
7 Á l,la.J,., 4.+.+*ja
Lq^rsuy
^ť1,'^
Lvv,tv prava
l-1LAVA řr(Vl\|
rrrí
Cbeená ustanovení
ut.
I
Lidé jsou svobodní a i.ovní v důstojnosti i V právech' Zákiadní pi"áVa
svoboeji/ jsou nezadate|né, nezciziteiné, nepi"om|čite|néa nezrušiteíné.
a
Áln
I
vl.
(1) Stát je zaiažen na demokratických hodnotách a nesmí se Vázat ani na
výlučnou ideo|ogii, ani fia náboŽenské vyznání'
(2) Státt.rí i.*|ioc ize uplatňovat jen v případech
zákonem, a to způsobem' kteý zákon stanoví.
a V mezích stanovených
(3) i<ažclý můŽe činit. co není zákoneÍfi zakázána, a nikdo nesÍTíbyit nucen
činii, co zákon neuk|ádá.
Ára
(/1..t
(.1)Základní práVa
h+nrt.,
Licl|vy
n!a9i
P|gl|'
i.r=r.,!rl
Jqz-y^c:'
a
svobody
.rínr
viIy
.
cl
se
zaruČujívšem bez rozdí|u poi.]iaví, rasy,
náhainno}r,í
iiciUU.Ei|5Lvi'
nn!i*i+|.,Álra
PUiitivi\sjíiU
iiui jiiii'ítU
iinÁ|"+a em,'-,ě|^ní
i'iiiy.sitjíli'
nái-ociního nebo sociálního půvociu. přísiušnosii k nái.ocinosiní nebo einické
mcí]šině,majetku, Í-odu nebo jiného pcstavení.
(2) KaŽdý ffiá práVo svobodně i.ozhodovat o své nái"odnosti. Zakazuje Se
jakékoli oviivňování tohoto í.ozhodovánía všechny způsoby náilaku směřující k
odrrárociňování.
řtikomu nesmí býi způsobena újma na právech pi.o up|aiňováníjeho
základních práv a Svobod.
(3)
Áls
lel.
1,i''
Dn'.rlnnncl!
mnharl h.i4 t t|t|4AAa',
\ |/ l Uv|||Il\JoL| |||tJ|tvu 9yt Ll^|clucli |y
z+
Inlilyn
a., v inhni'., m*.-í+h
-4,|.|+AX é(i^L'i
-á|'ara ici o
l\.,iiÛ *a
iici 4o^l<:uÉ
iiig.iuii
Jgi
a jen při zaehovárrízék|adníeh prév a svobod.
(2) i'jleze základních pi.áV
a
svobod ífiohou být za podmínek stanovených
,-|+rlni+}r
e',ah^z.| !4Á,!a
!L|JL||
iclin'+l
a JvL,LJU\J
ia*||! Li)iii
ia4ino''\
|L.,ut ZaÍ\|cru|
||U| l ylcrv
=
^r4r.. cr
ia ,| uPi
''^.^.,^^!,
civgi iy PvuÁc'
Â|'-^
(L|ctig JI;i
'
(3) Zákol.it.rá ornezeilí zékiadníchpráV
,,ěe+hn..'
vor=vr il ry +i!naA,,
Pr rPouy,
a
|t*nrA
an|ň'tujl
ol+narranÁ
r\lgt9 Jpil
'ií otcli
i(ivst iE; nnÁmínlz.,
P\Juiiiii iny.
-4|lnna*igiiÍ.
Z-ci^vi
svobod mUSí piatit stejně pio
(4) Při pcuŽívání ustanovení o rilezích základních piá',,a Svobod mUSí být
šetřeno jejich podstaty a smyslu' Taková offi€Z€i.-í ilesmějí být zneužívána k
i!+i.r
'y|||
J||
l',.X.-!r",*
L]Ur;|L|| | |. l-.-i
lEl.
l.+^-:, t-..1^ ^r--^,,^-^
--^
i\Jv('| |d.
Pl LJ ^tE| v wy|é J[aI
l !-ra
\-, t u
7linň
',^
vv L,,,tv,
Cai',tt!!a
, c,í\u,LQ
a+!!!'.+',ar.Á
i*1aeaalil,',
ctPilt\wvcz,Il',t,,wrrrtczlrř\Jt
!*aÁa
LvrJ,,9
7Ál.!ar!',
4-Q^,qvy
nrXrra
y,c,,vct
o{
7J
Llt
nD! l!-rÁ
t ILr'\vr'\
^\,,A lJt\Ltl l,1
I iA+|l4
L-luJr\a
nró\í6
lJt qvo
?á|,|+4,-'i
Lcar\raulrr
a 4qnrqur
cl.Ahn.'|\'
q
=4|n|aAaí il JYUvuvy
.-F'ní!
n-r,Érí
\JuU|L
řr(vl\l
!i4+L.á
r c\|'1F1^4r'
ilvona r1rái.,á
lJraYq tl itvvlJvuy
ňrr
c
ul.
V4:A'.,
;^. -^'".^^!';|..,, #í+
r\oz-rJy Je
z-y|.l-tJr.,ily ililr ^.Á',^
Pr qvcl.
ul. o
(1) KaŽdý
naÍ.ozením.
itlilz'4a
'/o\.
\z-/ ll|ûv
má
naamí
| |9o||||
pÍ.áVo rla
l.sr''.{ ryharran
LJyL í-vavvl
Život. Lidský život je hoden
Cchrarly
již před
ěi..a*o
I z-|vL,La.
i3) Trest smí.ti se nepřipouští.
1.'4\ Dnr. rJJst
| vt 'ěnním
ilrrt
Ui/
{irrn{c
r'v ovi-ivi-ivi)ii
c'at lr,;rIncíi
.i vijici
í +rn.++*Á
^â
I Rtt il Lt EJL| tE.
nrÁ',
nnr.'!|n.
Pt clv PLJ\llg
c jELji
io'..{r.áirírr,
o
icii iiIii'
{nlrn{n
.{lÁn|l,
I^^ní
r9r ll,
tLJt tLrLL., l9tqt tn\r '
L.*orá nndIc
=ábr,n+
ŘiĚiE
.tiR'L,|
Id.
Pv'JiE
i.ivl.
I^ňl'Án
rsr\uu
i+ ==*.
í.\*==^â
'X+++ici' \lí ii9écl
iš, LdI uuvi
aaalr.'
4 iîíl..^
*+,,|.-.*aí
l i l |lt'LiÚi'ř\| |Uitjii iL/si LjsL/ijy a JgjiI iU buui\i Ui iii
(2)
hr,|
l.yr
zhorr^n
Lpav9tl
Í
1'í \ i'!al|a4!.a,,l+!xn*{
H.,,4 inn .' nříxar{nnh
wyt JrJ| | v P| |Pa\Jg'g|
iaatIiŤn
J9DL|l4s
o{annrrna,1aÁ
-Á|,non* |gtl|.
l olcl| |\Jv('| |y'9r | 4clÍ\U|
tiikdo nesmí být ínučeilafii
ici *,",j^
iIluzt'
podrobeil kiutémi;, neiiclskému fiebo
.-^niš,
=.J.!.!á?aní
i iĚiJij frao*l
Íi ErLiJ.
iciz-l=i Ii r'a}ra
'ií'-ínr, t Zcivi
Pvi lieujiUii||Li
r
ut. o
/,1 \ .\,JU]Ji
!^.^.-.tr..-'í ^.,^l,-^'{- :^ -.-'-. 'x.-.^^
ii ovviJuLjci j_ L<ii L.iýĚi ici.
\il
(2) F'|ikc]o
- -..'.....l-.^'*
cj
ZPusUUciii'
nesmí býi siíhán nebo
zbaven svobody jinak než z
.*!;l'.l^
|,r^..,'
^+4É^..í
i\(giy 5icjíiuvi
íieschUpilosi dosiát
SÍ.il
|
-4|..an
it|û\J ligšll||
écji\Uii.
^ô+í
UVfi íi-ůUzávazku.
důvociů
!-^ ňř^
h.'.i
Jvl,L|vL.|y ň^!
L/yt =hc.,a^
Z-r',clY('|| c!'^.had!1
Pvuz-g P|v
{3) obviněného nebo podezře|ého z tresiného činu je ffioŽno ZadrŽet jen v
případech s'iairoveiiých V zákoilě. Zadržei:á osoba ffiusí být ihned seznámeila S
na +'.*!ral|.
J."...^..J.. -+|.:^+í
..J^ lQ |^+a|i*
+ *.+i++-xxi;
Ťo ||UUii i ..^^'.šrin+
zaúízeíii' ....a!+n!+*.,l+
vy.sieuiiíiLji'a a
ÍIejijUzUEJi Liv
oijvÚUy
PtUyusrt'| id i|d svUUUuU '
nebo odevzdána soudu. Soueiee i"fiusí zacji^ženou osobu da 24 hocjin od převzetí
Vysie ehnoi..jt a Íozhodnout o Vazbě, nebo ji pt.opustii na svobocju.
*7i|,+a!.. 'iaX^Áhn
! 4\, =^!|.^^' '!
la
íca*n..',
.+ri.",...c.r]+ěn!,
oÚuvoÚfiefiy prlKaz
je
íTjozno jen na pisemny
(+j Áaiiinovi oovinefieno
annh+
7^.x^^^
m.'aí
F'.i}
an.,,.{na
JL,L|ulÝ('. Z--ivE| |o vJL,wcl l||L|oI wyL L4o 24 hodin ocjevzdána 3oucÍu' Soudce musí
al !.,n..{in
n4 nřnrr-a{í
+a}ňann.
^+a.l^'. în z-i
v,šULJ'Jv
ilL,L|i| l L,L|
zciiugi
Pigv4gt|
'Uu
* ,'a '- n!'rarli
ii nr.rr_,r
icl
L
vPuJt
'q
iYvvvvu.
Jr Pr
I
rrrrclanhnnrrl
vyo|gv|l||UuL
c rn=hn,^|nn'r!
o
IU4I|Uu||UuL n
U '.r+=hě
vaLvg nahn
||gvv
96 UTE ve Ziíně, Fakulia aplikované infarmatiky
Zékiady Íeone préva
(5) ř.likdo nesmí být vzat do vazby', ieČ z důvodůa
zákonem a na zák|adě i"ozhodni;tí soudu.
rra dobu
stanovenou
Zákon sianoví, Ve kteých případech můŽe být osoba převzata nebo
drŽena V ústavnízdr"avotnické péČibcz svého souhlasu' Takové opatření
musí být da 24 hodin oznámeno soudu, který o torirto umístění iôzhodne dc 7
(6)
cjnů'
lvl. Y
|Â^\,,m
\ itlilur|n ||gJ||lI
nacmí lJy|'
h''r{ n+.r.|r^l-Ah ^|
i|iJ'9(J| |yiiIvi
\ |i' lY|^vU
PL,'rl|Ur..,gii
1-,í
nrnním
naha
<'UiililigUU
oIr rŤlrán
5itjéUdlii.
Ustancvení odstavce 1 sc nevztahuje rra:
a) práce uk|édanépod|e zákona osobám ve výkonu ti.estu odnětÍ Svobody
nebo osobám vy,konávajícím jiný ti.est nahi.azqící tr.est odnětí svobody,
b) vojenskou siuŽbu nebo jinou sluŽbu stanovenou zákoneřn naiT]ísto povinné
{2)
rrnionolzÁ
o|' rihrr
YVJsr rgnv oru4vy,
c) s|uŽbu vyŽadovanou na základě zákona v případě Žive|ních pohrom,
nehod, nebo jiného nebezpečí, ktei"é ohrožuje životy-, zdraví nebo značné
*
ni all, ar A lrarlnn{r,
| | roJEtnvvE
I r\J\lt tvLy,
+|\
iar{nání
naFrranI I ii'rn{o
ul jEui
l<ii ii rLjivZEi
=álznnam
tEi i i nrn
'lněanó iE Z-dň.vi
Pi U vví ii di itj zivvid'
r
nrÁrr
r'|rt r}-rÍrnh
Pi c.v ui ui iyvi i.
=Ar.'.'í
éu|
dvi nahn
i itUU
Ál
lA
UI.
IU
4\'
*4
IIIc. +l4''n
Pi c,vu.
V4:!1'.'
\ | ] l\<rl.'Jy
|
4l,\..
l,\.'!^
owy Uyi<j
-4^l..^'.á^^
Z<.Ui
iUvcjí icj
Čest, dobt.á pověst a chráněrio jeho jménc.
i2) KaŽdý má práVo na ochi.anu před
Souk[omého a rodinného Života.
VažAli
1?\
]\oí-uy
\.J/
^t'.^*-;.J'-.,:.í:
D|||\'.,|||clz.\J\Jvcll|||||.
*á
|||q
n:í''n
P|ovlJ
-.,.;îx^.,Aî*
ávi'lEJ||LJvct||||||
i^l+^
jci
iU
!i-,.t^!,4 -,..t,"..+-^.i^'^.^+ n.nnhní
iiusi\ci uus(Ují iub(, UD(JUI
||
neopráVněnýn.i Zasahováním do
h^
*ahran,,
nřnrt
| |o
Pl 9\J
'Jvt |lq| |Lt
*^!*^ ;;-.''*
-^^' ';í',A^í- |l||| u\Jcuu
'''Jî'.'
||vlJL.,Jl||ylIl
L||l;uL|vo.|
nn.+n'rá.rnň*r'rg
| |g\JPlov|
|gl |y||l
-,,A.
- )vi'
LJ
^F^t.ň
\JDL.,lJl'.
ul. ll
ňl
\ w^4A,,, |||d
\ |,| Í\clz.lJy Â
1,1
^.Á'.^
ý|clvU
l)
',!-.+.;+
vItlDt| ||t *î^+^!.
l||cUclEl\.
!,,t-.+*;^t,Á
^.i',.
vIc|Dt|||u^r' P|ov(J
ffiA
|||e
',x^.l-,,|..+-í|,,"|
vJElÝ|| vIoDL|||nu
stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění Se zaručUje.
ln\
\ál
7á|lnn
aclÍ\L,i
i
o{anarrí
Dlcii
|vv i'
|,*an7
y
^tgl
,*ain{nlz
iI lcrjg(E^
nn-hrr{nl'rt| iy
| |9š-.)y
|l
=+|*n-nnřn'tAai vq| || na{řah
ř\ .-a9Ý.-v9w
PUlt EU
.^.l!Á
UE|g
společnosti, rozvoje nái.odního hospodéřství a veřejného zájmu Smí být jen
.'|++{nint,,í
rrA!'. UUUg
'..X+n.',^rl
^L^^ ^^L^
-Á!.^ň| růŽe
^F^l^.. l.c|^\Jl
|i
vi<js(i iiu(vI b(<i(u.
i i('UU uí
Ucl iyuÍ i *r4'.,*ia|,.al^
PÍ civl iiul\yU| | L',-iJU,
vc
a+ann.'.i+
DlcjiitJvii.
ša 'ui\litU
'.ňi{Á '.ň^;
éE
vE\l| tr^ra^'.
i||vilvu
h.'.+ ^'^.
Uyl PtJuZ.E v9 '.|an{*i+l..í
vloo(i||t/lv|
také
nl+Xanl"l ||9L/v
+nha nn,4,,*in!'í'+h
\JtJUcl||rJ
Plav|||r/^yUll
r-. l-------i,!
i---r:..,-:
n-,-..L1:--- f --l-:
--l-ii--- ĎloverlsKe -osooi.... se
s|o|etÍ|
V UesKe a
řeuela[|VrlI KepuIJ||Ge.
....-_-...
12\ l..|la.-{l-'in{rlí
v|qJL|||v(YI
\!'l
-ai,a=,
'ia
LaYq.-uJÝ).
}.la.-.*..,í
Il-oiii|
hi'-.*
=nai rĚi{+
rjyi 4iiEuáilv
h.l |.l;n1i
||cl uJ|||u '
nr.lr,
P|crY
r{r'
r}-,'rnh
v|gl|yv||
anoFrn
ql|gvv
..r
Y
rozpoí.u se zákonem chráněnými obecnýrni zájmy. Jeho výkorr nesÍnípoškozcvat
|iA.|'A
iirJ-ng
-rlra''í
z-Lltclvt,
nřírnrl'.
Ptil\JtJLt
.r ěi.'n{ní
cl z-tvL.rLtll
nrna{řar|í
prvolrEur
*ar.l
rrou
*írl
olannr;nn^l
rrilru r JLorr\Jv9lllJLJ
t
'Á|?ň^^É
z-qr\\.,|lElll.
(4) Vyviastnění nebo nucené omezení v|astnického pt.áva je možnéve
veřejrrém zéjrnu, a to na základě zákona a za náhradu.
,'+ 7línX E^l,,'l|+ +t.l!l'.n',an4 ;^'^..*^+;l,,'
l !TD
\)
r t) vv I-rtrr9, t gûtlcj czP,tr\wvcruv r,,,\rr,rreLrr\rr
/tr\ I.\anÁ
o nn*la{Lrr
(vl iJai iE c. PvPiorŘy
|=c
r|y!ár{c{
iÁE rijR.ici!.dt
74 !,-!+r!r, 4.+,+n'n r,r4t ta
z-srvqwy
Lvurrv yrava
ian na -á|zlc'.{Á
jEi
i i id édř\i<il.Ě
i1
7
t
=ÁL.n.-o id.
4cinui
Ár
4^
wt.
t/.
(1) Cby'dlí je nedotknutelilé. i.Jení dovoleno do tiěj Vsioupii bez souhlasu
{nhn
l'r|n
lLrl lrijt nUU
*r nňn
V
I
l9lll
h.
lr.||í
VyUll.
(2) Domovní prohlídka je přípustná
*í...-'^',.
nr|,",.,nr|nÁn.,'
nn,.H*n
jen
?*'.'^^!-
pro účeiiitrestního řízení, a to na
ňr^.'^'.l^ní
nnn!.'!ínl|,,,
nfana,,í
^Fí!.^rncrz- JvLrLlv('. a-Puovu yr \JvE\rEr il r|^ffi^',ní
wvr r rvYr il yr
vr lilvny o(cil
rwvl
PrDgr r il ry vvtJYvvr r9r ry Pr
zákan,
(3) Jiné zásahy* do nedotknutelilosti oby,.dií mohou být zákonem dovoleily.., jen
in Ii
J9-||
{n rr
t\., Y
r.|nmn|zroli*l'Á
vg|||v^|€l(tv^g
cnn|nň'lnsti
oPv|gu||vJLl
nn-!.'.r{nÁ
Il94vy(||9
nrn
y|v
nn|.rron.
l *ir..n*q
UU|||q||u.|Y9(q
nnFrn
||E9v
-A,-+,.:í
4u|qYl
osob, pro ochi.anu práV a SvobCId druhýsh anebo pro odvi.ácení závažného
ohi.oŽení veřejné bezpeČnosti a pořádku. Pokud je obyd|í uŽíváno také pi.o
podnikání nebo provozování jiné hospcdářské činnosti, nnohou být takové
.i|..n!'.' .'nřnin,'
lla,.n.!a.*'.
;^ |i +n nn-!-.',l*A
ar* nlnXní
-4F^!r'.
-1|t+aa'a
zasany
ZaKÚíleÍil
oÚVoieí-iy-, +.4:
iez je-i|
io nezÚylíie PÍO
PlnenI ui(Uiu VeÍejí]espravy.
ň.
A^
UI.
IJ
n+emí
rrgJrril
|rlil.r|n
rrtnuv
a
nnr. rňi{
PvtL]Jrt
|io{n'''rí
il-Lvyril
{ainme*.rí
LgJgrrrJLvt
-lni
clril
{ai*m*{.,í
LsJErr|JLYr
iin.''*Fr
Jilryvrr
níe.nmnnclí
Ploerrilrvoll
záznamŮ, ai' jiŽ uchovávaných v soukromí, nebo zasí|aných poštou anebo
jiným způsobem, s výjimkou případů a způSobem, kiei-é stanoví zákon. Stejně
Se zaručuje tajemství zpráv podávaných teiefonem, te|egrafem nebo jiným
.l*r{n
|'lnr';m
l/V\..9r.r
qíí
ím
- an ilr
ryr | | 4qt
r4rtr
I r-
ňr
A'
ut.
l+
14 \ Qr;.-'}r.r'.'|a
\ | i| \,Yvvvva
n*!ti;hr
l a nnFrir{r r ia La| uug|
Pvl |y}Ju q PvwyLL| lÝ -crr.ě+na
|q.
(2) Každý, kdo se oprávrrěr-rě zdržt4e na
Federativní Republiky, má práVo Svobodně je opustit.
územíCeské a
S|overrské
(3) Tyto Svobody- mohou být omezen'y' zákonem, jesiiiŽe je to nevy,hnuteiné
iji.o bezpeČnost stái.u, ucjrŽení veřejného pořádku, ochi.anu zciiaví fiebo ochi.anu
r.{.'
- F'.F.!aF..|
't^.',^h lcr liclvy|||9Z.EI lyui Iuzc||||9l|(9Áz-LrL.rvvvLJvvl||cll|yy|||L,Lry'
Piciv <|DvvvvLtL.iUiiy'Ý|
*.Á.,
(a) Kažcjý občan nrá práVo Íla svoi]odný Vsiup na úzeníČeskéa Sioverrské
Fecjeratirlní Repub!rk}/. Občan nemůŽe být nucen k opuštěnísvé rllasti.
.;-!^^^
iUl viÁíÍlgu
1tr\.
*...+-.
!-.,+
vy.|v$tEiiJ('i in* I ''v *ř!.â|+lLiiiu.g
ýy( ''..!-îria
v||PqrJgt/|l
+!=++.'eq..,.eh zclNv|
=éL.n*r'*
olcl|lwv9llyu|l
|E|||.
ut. tc
/4 \ Q..'*.L.ar4a
\ | r|
Va4A{t
i-\da-uy
,'
vYvvvvq
r*.'.ě|nní
ll|y9t9|
n'Á.,a
-mÁni{
iiiciPraVWLtrrviill
'tÁ
gvgqvtrii
||' ...''ňr'lnr..'í
a',Á nÁhaě'+no**,í
OVUliciu{etz-gil-(Vi
!|.
r'ÁF'ně'rnoly ioneijo4
Ci
iiciýv.vi
nnhn
riEeLt
!
- -.
vi/zilaili
:
je- zaíucena.
.,ír'r cnn!^.n hr'rf h.a= *j.ltnžanol'Álr.l
vllLlqllglJ\JlJyLwel-ttawvLsllo^sllu
'-+.4*í
tat tr,
'v y z-t
(2) Svcbcda vědeckého bádání a umě|ecké tvot.bi,.' je zai.uČena.
,8
7 Á l.l4'4,, |anin
^,4,'^
L-A.ArAUy
QvA
LVut'V lJ'
UTts ve ZÍíně,Fakuita apíikavarté informatik,y,
1e\ Lli!,r.{n l9l I ll.lz-g k.'.+
'^^^
Lryt I*'IL]UE
l
\\,r,t lllnL]L, I^,^.*,".in
s jeho
rÚzporu
sianoví Zákon.
Vi/konáVat vojeí'iskou
svěciomím nebo s jeho náboženským
I
.^l',+h' ' nnl'',rl
JrL.az_vL],
Pvnuu
rrr r-nÁním
vyz-t tclt ilr I r.
in aa
JE rv
.,
v
Dnr|rnl.'n.aoíi
| \r\Jr uur ruDll
)i,
ui.-lo
(i) KaŽdý má
práVo svobodně pi.ojevovat své náboženství nebo víi.u bud'
Sám fiebo SpoleČně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou,
vyuoováfiím, néboŽenskými úkony nebo zachcváváním obřadu.
o n,{hninnal.,Á
.^ř^rlt
a',Á -Á|nii{aati
/c\ t/aír[z:.,a
ona|.aXnncéi
-.+imÁna rcl \,toLqvLJJl
l9r\g oPL.rlgtJl
l\.r9tl oPrclvL.Jr 'ií Dvg 4-qt9z-lLU-Lt,
z-gJtlrEr
' 'ata.,' 'ií
\z-,1 rell r\vE q I tawL)Lvl
n.nán.,
iiná
c.,Á
r rc*annrli
c.,Á uuvt
r.|'
z LtrLVrl
řah^lní
o ilt
nírI,n*,ní
i.re{i{r
=íi=l
rvYuJtrií oY9
9t
rolt(uvglna
oY9
VtYqr ry, uJrqr
lvYt
Q
|
tvil
il
a
t9
9il
ngvt
il
il
'r'hn',^í ll
'ií
o{á{ní+|.r
na=ár
rio|a
ne
nrnÁna.^l.r
r r94qY
rJtg I tq o(alt tlvt | \Jt Yclt tgut t.
IQ\ 7Á|,aa a{ann.rí nnr|mín|,',
a{4íníaÁ B|zn|ÁnÁ
rauvasr tJtvr na
I tcl oro(| il|9t I Jn\rlcrur r.
vyuuuvor il |nAÁaěa*a|*rí
\\Jrf z_clr\L,| | -Lqr tL,vt P\,rvttilr r^y ','',,ža,,4r,í
(4)
Výkon těchto práV můžebýt omezen zákonem' jde-li o opatření
A*+'r.|,ra+i,^|/Á
é^^|^xnaa+i
na.-|.*.,+nÁ
.,nřai^Á
lrn-naňnaati
r\.rou I teLLryLt ta ^.^
rvJll
L19l I lur\f cltf ur\E oP\Jtgur
uvt il at rlt v9r eJt tv vez-vgvl
Pt u ^^l^ř^ň,.
a mr*'rnnn*i
nnh^
nrÁ.,
a
n.,nh.ar'|
An,lr.úrÁ
-4ř^'tí
l-\Jt clY I cl | | rr ovt tLrJLt I lrJ\JL, Pt clv o atvrJvrJ\.a rJt L,il tyut t.
^
cl
V
ň^řÁ^|/,
yvl avr\Ll, '
tl ,t'l
*^nír
-nt
IJUUIL
Y
UKUH
Dali{i^|'Á
*rA,,a
r vilUURCI PtCtVCl
Ár
lUI.
I/
/,í \ C.,^h+..|o
\ |,| \,vUrJ\.,\Jq
n.Á',^
^ P|ovv
cl
^rein',.,
P|'ÝlgvLJ
na i*{arman'^.
i.a.
||o ||l|\J|lIlcllJgJ\)\JL|
-ar' 'Ánn'r
' 49|L'|\/g||y.
(2) Každý má právo Vyjadřovat své názory slcvem, píSmem, tiskem,
obrazem nebo jiným způsobem jakož Svobodně vyhIedávat přijímat
i
.'^-ěiř^.,a{
^ I tJl.J|| vvcr(
cl
i.|ain
|\JgJ('
a
cl
i^fa.*^na
hnÍ| ||L,| | | |clw(= |l9z-
slrl.l..{lr
v|
í|guu
na
I la
|.'rnninn
il ot ilug
r
c.{á*r
JtaLu.
r
(3) Cenzura je nepřípustná.
(.i) Svobocju projevu a práVo vyh|edávai a šíl.itinfoi.mace |ze omezit zákonem,
jde-ii o opatření
demokr.atické spoiečnosti nezbytná pi.o ochi.anu práV
SVobCd druhých' bezpeČnost siátu, Veřejnou bezpečrrost, ochiani; veřejného
V
a
rn,r=fi
qa mror
ttilqYttvJll,
=r!rcr;í
4VrQVr
q
''.-n.'mní
iTií1i samospíavy jsou povinny. piii-| ieien),*ín
'y *.e
ZpůSobei.il posky*iovat iníormace o sVé Činnosti' Podmíriky a pi.ovedení sianoví
/tr.\ Q*á{ní
\J/
- A.lt a*
l-clr\vr
\,rgl|
||
,^.rnÁn',|y +
v| vq|
.+m'^.r.rátrt
nrnÁn.r
v|
vq|
t.
'Ár A^
lo
ut.
nré.,.^
ia
\ D.-*i.{r'í
qvv
-nr.,ě--eilo,
ae'
\ ' ,/ l v(tvt tt
1;t
J9
|'..aaA{,
ana|.aXnÁh+
mÁ
nrÁ,,'+
-Áim..
il |d Kc|Zuy
sÍjuiciJi iiji iU z<ij|i|u
P| civu
,/4
orgái.ry,
a
.
.l.r
r;.lřn!nÁ|n
iinÁh*iU
rgUU jiiiijí
Y9| 9J| tg| tv rrr=hn
Ve
veeeO' I
aA.s
nnh.r
c
iin''rmi
ca
..rhrnnrt
n=
ctÁtní|I
scii ii i ii'lJv Ó Jii ty| | || o9 \J}J| cl\,gl | |cl olclll
orgáni/ Územní SaíTlospiávi,. s žádostmi, návrhy* a siížnostmi.
(2) Peticí se i.lcsmízasahovat dc nezávislosti soudu.
! lTD tta 7lí*Á
a,r, L) v9 z-,nIv,
E+l-"ttl1a
, aûrlq
+*!!l:*',+*.A
cty,rt\trvc2,tcr
ea n^cmí
/e\ Da{i*ami
\.,/ | g(rvgl t || og I iEoi i ii
I
ia{innr
-^.,,ň^^',,^h
z-c2t
Ltlýgr ryur I l-roLil ruu.
74l-,!+r!;l
z-gnlauy
!*!.nr.:+1i!r,t
nButtrrqLrl\y
r,t/=t''rl4+
vy4y vclt
Lnari*
Lg|JIlv
ny,4r',+
yrava
L, n*rl uol!,va|
lěnrrÁní|| 4qR|qul
-4ll|qAnính
ll\/| | y|
c|v .o
ň'
^rá1r
P(Ji
of'!
77
c\/^h^.{
JYUvvu
r
UI.
Ál
1,í \ Dr4.'+
\ | / l r ovu
+a!'*inÁ rE JE
rA
PvnvJr
éhf^s-i4'+,.+4
-t il LJt I tclz-LtlJvclt
l^
IY
in -a.' uugr
'i*.nn rv,
J9 z-cil
(2) Toto práVo ize omezit zákonem V případech shromáŽdění na Veřejných
rra-!.lrrlná
míc{anl.r
ir|a Ii n nnctřarrí
rlv (jEi||UR'iclL|vR'E
r{amnlzrc{ir.L.Á
enn|aňnncfi
||9Lvl
L||6l nrn
iiilÓlvii'
y|v
-Pv|EvllL/oll
JL.É-.i v vycltioiii
a o.,ahar.|
Árr'h.,,nh
aahran,'.,nřninÁlra
aaYAA|,',
mrorrnncli
-A.a,,í
\JrtJrryerrr
l,
rriclvrrLroLr,
vuitidi
z-utau
cl
viJvvr-r
tiJ vEI sjtiEiiu
PutclLJnlJ,
pi.o bezpečnost státu. Shr.omáŽdění
ntnÁn, ru' 'lařoinÁ
Yer eJr re enrÁr,.,
o|\/r qYy.
vr
Yar
nnhran!
r!r4ll
UU|||crl|u ! P|qY
m+ioll'rr
nahn
rllcrJ9rnL,a ttEUv
však nesmí být podmíněno
Ár
wt.
povo|eníÍn
nn
zu
s
jinými
zakládat téžpo|itické Strany a po|itická
hnutí
(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. í.aŽdý mé prévo spolu
se SdruŽovat Ve spolcích, spo|ečnostech a jiných sdruŽeních.
(2) občanémají práVo
a sejruŽovat se v nich.
12\
\-t/
\1''-,l''+n
vyr\\Jll
1Ánh{n
tsvlltrJ
nrÁ''
PlclV
l-'+
la-v
amn=i{
Ltlll9z-ll
inn
Jgll
',V
nřínal.|n.^h
PllPo\Jr:'t9ll
cl+nnrrn.nl'rah
JlcllltJv9llyvll
-á|znnnm
Z-clr\ullslllt
jestiiže to je v demokr"atické společnosti nezbytné pro bezpečnost stáiu, ochi"anu
Veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení ti"estným činůmnebo pro
nnl.rranr
i r-!.Á\, a errnFrnr{
vvr il ar ru Pr qY a oYvvvv
r'lrr
ur urrhr.rnh
ryvt
/r'l\
\.Ť/
e*á|l
Jtq(u. t
a
o
Dn!i{ial,Á
l \J||t|u^g
a{ranrr
Dl|cl| ly
t.
na|iiinllá
P\Jiitlu^ci
hnll|í
I l| ltJL|'
ial,nš
Jclí\\JZ-
iiinÁ
| J|| |q
cr|rrrěaní
icnrr
lJÁÍ'l || JJlJLr
o\J|
nr{ÁÁlanrr
nr{
IJ\J\Jg|E| |y t!,\J
ět
+*
zl
vl.
(1) CbČa*émají právc podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo
-áA+'.6^'.'
^'.^h^.ln^'tlJL]' ..^|lÂ'
^.'.'.A|Î Z_ADlL]yrrL].
V\JtLrLrLr' OVyVt
DVVWTJ\J|
(2) Vo|by Se musí konat ve ihůtách nepřesahujících pravicielná voiební období
stanovená zákonem.
(3) Volební právo je všeobecné a
íovnéa
vJ*konáVá se iajný,m h|asováním.
.l'|.^^
a{*qa.
'''i!.^^'.
vyt\'.,i iu ",^!^L^íl^^
vlJigui iíi i\, ^.Á',^
vi civct oicii i(Jvi'! Ácj^L'i l.
r.}^n*í*|,',
t ULiiiiIiil\y
/,,r\ /1!=X^,-A **;!
iiidji
(Ť' \jÚÚciiiĚ
Áci iÚvtij|'Úii
iunkcím.
Pui.jiiIiiiEn'
Pi t-iuP
R. vviE|iyiii
é jiIiyiIi
vEi EjtiyilI
ňr
na
vl.
zz
74|'***.4
Z-ciÍ\L/i ii ic'
,,l*:+'.n
UPicivci
'.ě.^!v-gvi
n.iusí uffiOŽňovat a
,{
Ř.. !,.-{ -.!'. . oPviĚvi
x.".-..+;
^ i ivR'i ciiiUR'E
^ -... ^
ivoti.
uÉi
;
|
*a!i4!+!-l..'+h
+rÁr.,
i Pidv
i PUii(ivi\yui
+ e',.+ha+!
ci -v\.,ij\JL.
+ i+!í l:l,:ý|=ré
ci
Jgji vyi\Iou
+*!
cl
= PL,L|4ivcli
'ž!,'4ní
ochi.aňovat svobodnou SouiěŽ poiitických si|
||
V
|aaUTB ve Zlíně, Fakulta aplikavané informatiky-
74 l,l
{aarinrg ^.Á'',^
z-a^tqwy
Â,, (c'Lrr
lJ, Q v q
nr
ta
v|. é9
občanémají pr.ávo postavit Se na odpoi. proti kaŽdému, kdo by odstr.aňova|
demokratický řád lidských práv a zák|adních svoboc,, za|ožený Listinou, jest|iŽe
ňin^ô{
r,ra{^.,níal..
\,lí l| |vJ(
lJD|'ov| ||V| |
tJI
^.^Á^'"'
gc|l iil
a úČinnépouŽití zákonný.ch prostředků jsou
znamnŤnánrr
Lr
tvt I tvLl tgt ly
,
HLAVA iŘeií
Práva národnostních a etnický'ch menšin
Át
a l
vt.
z1
Přís|ušnost ke kteréko|i národnostní ncbo etnické menšině nesrní bý,t nikomu
na újmu.
ál
vt-
ar
zc
(1) Cbcanům tvořícímnárodnostní nebo e*.nické menšiny Se zaručuje
všestr.anný rozvoj, zejména práVo společně s jinými přís|ušníkymenšiny,
t.ozvíjet v|astní ku|turu, práVo rozšiřovat a přijímat infoi.mace v jejich mateřském
jazyku a sdruŽovat se V náí.odnostních sdruženích. Podrobnosti stanovízákon.
(2) občanůmpřís|ušejícímk národnostním a etnickým menšinám se za
podmínek stanovených zákonem zaruÓuje též
a) právo na vzdě|ání v jejich jazy'ku,
b) právo uŽívat jejich jazyka v úřednímsty-ku,
c) pt.ávo účastina řešenívěcítýkajícíchse nái.odnostních a etnických menšin.
HLAVÁ ČrvnrÁ
Hospodářská, sociá|ní a kultui.ní pi.áva
Ár
nn
\-1. ZO
i
(1) KaŽdý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k
pi-ávo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
němu,
jakoŽ
(2)Zákan můŽe stanovit podmínky'a omezení pro vý,kon určitých povoiání nebo
;;hň^^+í
rril il t(JoLt.
(3) KaŽdý
má právo získávai pr.ostředky pi.o své životnípotřeby
obČar.ry,, kieří tcto práVo nemohou bez své viny vy*kcnávat, stát
iozsahu hmotně zajišt.uje; podmínk;,* stanoví zákori.
v
prací.
přiměřeném
(4) Zákon můŽe stanovit odchylnou úpravu pi-o cizince.
Či. zi
í1\|/
\
V=žr4t1
1\o4vy
mÁ
Il|cr
nrá'..+
Plqv\.,
crr'nhaánň.
Jv\JvL,u|itrj
hospociářských a sociáiních zájmů'
ca
oc
or,'|rr linrr+{
-L.iuz-'.,vctl
a
-
ii*í,mi
jilIyiii|
na
ii<j
a+hra*r
\Ju|IIcii
iu
t .'''ioh
šlvjí'9i
i
Zéklady" teorie prévaIaI
(2) odborové organizace vznikají nezávis|e na státu. omezovat
odbcrových or.ganizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat
nich v podniku nebo v odvětví.
počet
někter.é z
(3) Činnost ociborovýeh organizaeí a vznik a činngst jiných scjruŽení na
ochranu hospodářských a sociálních zfimŮ mohou být omezeny zákonem, jde|i o opatření v demokratické spo|ečnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti
státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
(4) Právo na stávku je zaruČeno za podmínek stanovený,ch zákonem; toto
pi"ávo nepříslušísoudcům' pi.okui"átoi.ům ' přís|ušníkůmozbrojených si|
a příslušníkůmbezpečnostních sborů.
Át
vl.
lr
â
Zaměstnanci mají právo na spi.aved|ivou odměnu
pracovní pcdmínkil' Podrobnosti stanoví zákon.
za práci a na
uspokojivé
Či. zg
(i ) Ženy, miacjisiví a osoby zejravotně postiŽené mají právo Ra zvýšenou
ochranu zdraví při práci a na zv|áštní pracovní podmínky.
(2) lJlladiství a osoby zdi.avotně postižené mají pr^ávo na zvláštní ochi.anu v
pracovních vztazích a na pomoc při přípr.avě k povo|ání.
/Q\ Dnárnhnnoli
a{ann',í
\L,ril I LtLll LrVl lL/JLt JLclI l\.,
V
-^|,^^
| -cir\iJi
I.
Ár
aa
UI. JU
1,!
\|/
\ L'r./ucl||9
í1lrňonÁ
maií
|||clJ|
nrárrn
y|clvL,
nřimÁřnnÁ
Pi|iiiglgiIg
i|.l
^.
nezpůSobilosti k práci, jakaž i při ztrátě Živite|e.
hmn*nÁ
o{áYílcia nYi
iiiiilJLI |rj -aha-naXaní
z-Cjwgz-vglýgl II .,a
v(j -tcti
Pi
I
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je
nezby'tná pro zajištěnízák|adních Životních podmínek.
/?\ Dnr|rn].rnno{i
\9], I vv| vv| |vol|
o{ann,,í
=Á|, an i'
o(q|
|vY | éanv|
Ar at
Ul.Ó|
VažAli
|\q.vy
nniiělÁní ||
PvJ|otg|
nnÁmínn|,
lJv\Jt | ilr tgr\.
no
má
r 4uic.vi.
=Ara,,í
|||q y|qYv
||cl nnhranr
vv|||ai|u
^rá.,n
l..a-n|a+na.'
nrÁ''a
-r|ra''a+ní
clvv
l
|cl
Ucz.P|cl(|
y|
|\JL]
Z-\J| clvvtl
^^
|llarA
o4annt'í
-A|,^^ r.
r\Lgt I olclt ruv | 40nut
ňl
A]rňaná
irilJiýcliinÁXi
||
PEu|
'maií
iii.lJ|
aa
iic.
.rařainÁhn
vol Ej||É| iv
nnm,",a|.,,
-n
|| PU|| |u\-^y Ácl
=Á|z|aAX
.oi\iclL.É
-nř^rla}ní
^ ^^
cl
| |cl Z-v|
avvll
aa
v|. óz
a raáina
ian,,
/,{| \ Dnr{iXn',a{.rí
| €l
I L,\J|| |a
\ / | \lJlJ|'9t9|vělv
JJ\Ju
a mlaáic{rr,,,ah
ia
'X^^^taa | | lrcruf olvyvt
I J9 -ar,
z-Qt uwt
nn..|
P\.,'J
anlrrann,
\.,lJi ii cl| iL'L..,
-A|zana |cl.
Z-.|RL,|
7lt|Áětní
{-v |gr-Li i|
anhrana
vl9l ii ctl |ci
Áx+í
L.gL'
\aZUTB ve Zlíně, Fakulta aplikované
,,i
informatiky
Zéklady tearie práva
(2) Ženě v těhotenství je zar.učena zv|áštní péČe,ochi.ana
z|azích a odpov íd aj c í zd ravotn í pod m ín kil.
v
pi.acovních
í
,
nara-anA
l,v maninIa{rlí
mimn
nÁ maií
a{ain
pí.ava.
Uei.i ijaíazeiitiii.áiizuišivi iiiíiiííio
(.'j nÁ+i
íic iíi.jji siejíia
/2\
lÁ\
\-f/
DÁňa
f ElJg
ÁÁ{i
a
l.., u9ll
a
o
rodičovskou vý.chovu
iaiial.r
JgJ|lýlI
a
.î^h^.,^
vytýi ivvcr
péči.Práva
;^
J9
nrÁ.,nm
P|c2vgi
Il
ř^Áix'"'.
IvLl||Ju'
íôdičůmohou
r|Á+i
\J('l|
mîí
|||oJi
být omezena
^.Á',a
Piov'-|
a
ild
^^
nez|et;|é
áÁ+i m^lral'
;^;i^r^
^^''..|'. ||cl
^|||L'||lJ(.l l^'i+
\JlJ IU\J|lÝu vLr|Uu\-E'|ly
^".|t^.'x^^.' ^.^+;
\.|t'(l
uyt a..|.a..|iX'"'
vu|| JE|||\JZ.l|tJu| |ut|||| š\JLJ\Ju
P| L,t| Jt'J|'ý| | ',."'t;;^^.^-lr^,J^''+í-Á|.nna tcl.
-A|,|Âx
z-ar\t
a\JE z-ctr\\Jt
/tr\ l\uulvg,
DnAiÁn
\vr,,
l,{nří naÁ' rií L/
n \,asll,
ÁÁ{i maií
nrÁ.'n
r\tsll
lllcul ylclvU
Psr/uJl
1A\ Dnr{rahnno{i
o{onn,,í =Á|laa
\ul I vvr vvl tvou olql tv v I aqnvr
t.
Át
(/|.
tl\
(
l
llca
ytJlll\J\J JLoLu,
^^ AAňA^
^+Á+'
aa
óó
-- !
práVo na Vzcjěiání. Ško|nícjoeházka je povinná po ciobu, kterou
l/ tr-!-t.
r\azqy rrla
stanoví zákon.
/o\
\z-,/
ělzn|ánh
Jnvlavl
Al..ÁanÁ
\JrJucll
lrt
nar{|a
l) Pvvlg
maií
| | lcrjI
^.Á.,^
clv\,
}-,l
cnhnnnaolí
rtvl
lvPl lvJll
na
!ra-n|a{nÁ
,'-AX|Aai
I lo
l/E Z-PlcrLl lE
Y/-tJslcll
aÁňaao
a
majnac{í
vvvcat ICI q | | lvzl ivg(l
,, -A|,|aAaía|:
a
llrrl I
cl
ll v -qr\lclLal
ona|aňnnc+i
+Á:
aa
lvJll
Ls4
| lo
Jyulgvl
o{řnr.|nía}r
-Ll gtll lll9l
tttteaUl.taA
YJrJvnyvl
I
I
škoiách'
7ii-a,ta{
la\
iinÁ
ěl.a|.,
\\,/ a| lz-vvgll
J|| |g Ď^v|y
-A|,^^^Á.
^r^^^.,^n.',nL.
J(cl||\JvE||yl9lI
rinla{r
uPrqL9.
nni
o{Ální
a,,,,,,Án.,a{
l |9Z- JtciL| |i c| vylJuvv(2l
+^|,a',3^Á
xl,^|Á^l-
na
nia|'r
inn
nnÁmína|z
|-n
-a
I lltJ| | |l-('
| |a
JÍJ| | Lq
Pvu| | ||| |E^
*.".;^
.,-Ái(|Á^í
ra
poSnyrwver
^^
^^^|,.íntla{
zanoii€ÍTij na takový'ch ško|ách se můŽe vzdě|ání
zo
r
Á\ 7A|,an
\.Ťi| z-qÍ\v||
|
o{ann.,í
ěla||L,v|'
5talu.
-L
!L-
ia|,'7aÁ
-a Jclí\y'9||
l-cl
nî-íâ|,
PvL.| iii||9r\
nři c{'
'Ai',
P|| ěLlJ\/llJ
maií nhXanÁ
|||oJI Urjva||rJ
nrÁ.ra
ylclv\.,
||c|
^^ ÂňA^
P\J|||Uv
-
Či's+
(1) Práva
k
výsledkům tvůi.číduševníčinnosti jsou chi.áněna zákonem.
/o\
o"á',^
nřío{,.n,,
. I civv
(Zl
ý| i-tuPu
n{anar rnnr'r aÁ -A|, aa am I r,
lgl
oLcil tuv(tl lyvt I aor\vl
|.a
îj
|,,,|+, '.nía,
r haha{o{rrí
i\uItui i iii iiu
vui ici(oiv
Ár
I
in
Jg
-ar',Á^n^
lJ\,gl
4crl
rU
nau.|mínaL'|9^
-a
Z-cr
Pv\l| | |||
ar
U|. óc
l1\ VažAJ'
\ | / r\az-vy
nrÁ',a
Â P|clv(J
|||o
(2) KaŽdý
|â
|cr
nří-ni',A
P| |Z-| ||vc
nrao{řaáí
]i',a+nI
Á|v\.,L| || P|vJL|Eu|.
má pí-áVo na vČasnéa úplnéinfcrmace o
Stavu životního
--l-^;,",
^ Pr
^.^^+iÂa
îi.Â^,^l^
il L.,lJr ilUr l z-Llr
vJlJ.
Pt \.rDU (rL.il Cl
(3) Při vý,konu svých préV nikdo ncsmí ohr.cŽovat ani poškozovat Životní
prostředí' přír.odní zdt.oje, druhové bohatství přír"ody a ku|tur.ní památky nad míru
-Ál,^^^*
JLCIt t(JVt5t t\JtJ' Z_Cln(Jl
tEt ll.
a{a*a.,ana'
!\JITPu tln
7!ínÁ tEaDtt!|a
an!i!.n,,anA
v9 z-ntt9;,
c'í\u,LQ QptrI\uve,,c
'
in{armalilztt
ri,iviliictLr^l
7Ál.laá,,
z-czÎAUy
(aaria
LV\JuV
nrAlta
lJt AVA
Aa
LwJ
1
HLAVA PATA
Drár,n
I lqvv
ÓA| lÁní
ouuvlll
llq
^ó
a iinar
qJiltvu
r nrárrní
PtoYtil
n^]-ran,
vvrilorru
'
Ál
aa
co
ul.
(1) Každý se můŽe domáhat stanovený,m postupem svého pi.áVa u
nezávis|ého a nesti.anného Soudu a Ve stanovených případech u jiného
\Jr
vcil lLr.
mr"tia
JP| clvy'
|||L|Z(' š('
^^
ra=ÁaÁntÚí
rvz-rr\J\Jrr|.rLr,
na
svý,ch pr.ávech zkrácen rozhodnutím or.gánu veřejné
+^|.^.,Á1..n
-Á|,^^^^^+
^h.Á+i+
^^' '.J
^l^.'
^:^-|,a,,'aa|
LJL.,|
clt||. I id
J\Juu'
Eéi\Uui i io| Z-or\Ui
|l IUĎl
t.'Ûvtl iU
avy Pi
(2) Kdo tvt.dí, Že byl
aêÁ.,.,
nno{ann.,í
rrgolarl\,rvr-il |i
-A|zan
z-cr^\Jil
iina|,
Jiltcii\.
7 ara',a.mnai
4Pl <ivr-ri lllilJl
on,'A'r r'ěa|u
o\.ru\Ju
vocln nnomí
liE-llll
a
Vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí tý,kajícíchse základních práV
nnAla
PVUrs
ILrOLil
io{inrr
ry,
l1\
(.,/
V^+Ai,
l\oZ-LJy
|,|cI
-Á
ň.Á.'^
P| clvL,
|
xl.^..|.
J^\JlJy
|o| || olJlJ
|cl |^Ál^.^..|''
i"ozhodnutím soudu, jiného státníhc orgánu
nacnrárrn'im
| |goP| qv|
|JÍ| |
lnam
| t.,řaAaím
u| gvl It| | | nnc{t
yvg(uPš'|
| Á\ DaAmía|,'t
\.Ť/ | U\.r||rIl|^y
|
a
a nnárnhnno{i
Pvu|\JtJl|\Jo(|
1^^^Á
|(' |||u
ZPuělJL.,t'|
čiorgánu
hí,+
lJyl
svobod
^^-Á|.^^^'',*
|vz-ar\L.,| || |y|||
|
Vcřejné správy nebc
|.
rnrarrr ,ia -A|,aa
L]P|clvLIJE
Áqř\v||.
r
AI
ul.
A?
.J/
.1 \
w^:A,,, ÁA
^.Á.,^
^.l^^:í+
ov\J tJLlEP|
|t .,.''^^.,x,J'
vyPvvt'u'
\ |/ Í\azuy |||o
P|
F+:v:Aní
{rna+níl.rn
nnlrÁ
nahn
^^^trx lJIlz-í\g.
l| EĎl.l lIl |lJ JL|| |o| lI ovl.,E l |gl'/\J vDtJlJo
^|.-|,A
l
i^^+|;;^
JrrDUrr-('
!..'
;í aPIJDLJrJil
'^'"'^^hit
vy Jr
^^l^^-^^xí
r('lJ\rr-P\rul
|
Í1\ VaiAi,
nrÁ,ta
má
rIrcl yrcrvrJ
Ilcl n.A,,aí
Irz-91 rl
yvrIrLrv
^ó
ÂmA^ ',v ií-aaí
\z-i, r\az-vy
Prclvlil
Xi
araÁa,,.,nřninÁ
n.aán',
onrát,.,
a
{n
nH
aaXA*|,''
\.,| Ya| |y v| U| Ycr| |y vg| 9J| |E oPlavy'
cr tv \.,v PvvcrLř\L.
rizenr.
/Q\ \/ěial.'ni
,iňaotníî
ian'
ai ., ří-aní
.^.,î
\vi, v olvl lr il LlvaJLt ltvt Jl>\JLa' 9t v I r4ltl il | Lrvt il.
lÁ\
\Ť/
VAa
|\uv
ara|.:|Áaí
y|v|||agl'
ia
aE
naar,|ÁAÁ
||EtJY|grua
{Ir rmnňní|za
ia=',V
Jq.y^'
iímj
JlIll4
oa
o9
.,ar.|a
Ygug
iar{nání
Jgv||q|||'
má
|||a
nrá.,n
P|qYv
na
||q
Lrut I tvut ltna.
ňt
aa
UI. JO
l4\
\ t,/
lr|i|zÁn
tYtnv\/
naamí
r r(=Jrii!
}r.'r{ nr.|ňa{
iJvt ler
iiyr
o.'Á-,,
JYgtiru
=Á|zannÁ'mll
4canvt
tr tgtttu
cnrráai
Jvuuvl.
DřícIllě^ncl
| | rJruor rvJt
onrrálr
ovuvu
i soucice stanoví zákgn.
(2) KažČ,ýmá prévo, ab}- jeho věc by|a pr.ojednána veřejně, bez zbytečný,ch
průtahůa V jeho přítomnosti a aby" Se mohl Vyjádřit ke všem prováděným
A,"'|,n-'",^
LJuâZu|||.
zákor_rern.
/^ř^;^^^r
vl'|
\;J| |UJt
lIluz\'
-'.':^
\
l-.''+
;^^| 'v' ^lía^.|^^l'x^^^ JE|
^+^^^.,^^.i^1|Uvl'l |y\,|
Uyt .,',|^'
vy|L.,ut/t'llct
P| |Pd\JElý| | Jta|
UI. JY
Ár
Inn
rJglI
a*anarrí
-Á|,aa
Zo^\,ll.'lcl|rvvi'
|,IarA
iaAaAa.,
9JÍ'lJ||cr|ii
^l('l
aa
ia {rno{nr'rm
JE L|gJtlly|||
Áinnm
Ult|l9|||
,,a|,,.,
a
o Jq^y lraal
L|EJL'
jiné újmy na pí.áVech nebo majetku, |ze zajeho spáchání u|oŽit.
ia|,aI
JclN\,Z-
i ia|,A
| Jcl^g
|
\a4UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované infarmatik,y
7Á l,l
a-Q^,auy
^á|,
laaria
Lc'vrrc
nrÁ,,n
lJ,sva
Í\|
A^
v|. Ťv
(1) Jen soud rozhoduje o Vině a ti.estu za tr.estné činy.
(2) Kažc,ý, proti němuŽ je vedeno tr.estní řízení,je povaŽován za nevinného,
pokud pi.avomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vys|ovena.
(3) obviněný, má pi.áVo, aby mu by,l posky-tnut čas a moŽnost kpřípr.avě
obhajoby a abi/ sc moh| hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. JestliŽe si
obhájce nezvc!í, aČkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven scudem.
Zákan stanoví, v kteých případech má obviněný, právo na bezplatnou pomoc
nF.háinn
\JWr raJ\,g,
(4) obviněný, má pr.ávo odepřít výpověd'; tohoto práva nesmí bý,t Žádný,m
-tr^,,^-^,',^^l^^- zgavefi.
zijusuoem
(5) |Jikdo nemůŽe bý,t trestně stíhán za čin, pro kteý jiŽ byl pi.avomocně
odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevy|uČuje up|atnění
mimořádný,ch opravný'ch prostředků v sou|adu se zákonem.
(5) Trestnost činu se posuzuje a trest se uk|ádá podle zákona účinnéhoV
době, kdy byl čin
spáchán. Pozdějšího zákona se pouŽije, jest|iŽe je to pro
.
.
"
nří-î.
'ř
i.
Íjijuíi.ji.eie pí izniVejs
nanha|n|n
iiLAVA
ŠrsiÁ
Ustanovení spo|ečná
ňr
A1
ut.+l
.)^
r)7 aAa! Á ř| 1Q až a'4 x| Qo nAo{ 4 a Q ř|
trrarlanr'',nh ..r
| |qY tuvgug||yvlI
Y ň!
v|. í-\J) ř|
vi. z.' vl.ol.
-i' lý|. LwaL Úil vi. \'évL.oi. iciv| Ui.
\|r,\ Prár',
a.E' I ia{inrr
.JnmÁ]..a{
a
nal |-^ \! ma-í^l..
ia |main.a
oa
-Á|.^^'". iU. |,+^.A
cl JJ LlDt|l ly JE
||\JZ| |LJ sc
uui II.'i I.'( PUiJZt' v i l ii'Z.iuÍ i éiinuÍ
l\tEi e +^+^
[řái.U
/,'!
ee
\)\)
rolannr
rnn ilí nra,,AAXii
uoLst
tuv9t
Pt \JvcrugJr.
r
(2) Kde se V Listině mluví o zákonu, i.ozumí se tím zákon Federálního
shromáždění, jest|iže z ústavního rozdě|ení zákonodárné pi.avomoci
nevyp|ýVá' Že úpi"ava přís|ušízákonům nái"odních rad.
ňr
,^
vt- 4z
/l\
( |/
.-. ..:a..L
rr-L:-.-rr
L,-A'
---a
---t---.
--L!L--a
-r-:---r-t
řoKuo !:-!:.-LIst|íla pouzIVa pojÍIIu
Se
oUUaÍl ---.
]ozunlI
l||II stalni
oDcar|
UesKe
'
n-!-..J
a Siorrenske Feder.atlrrní Repubiikyl.
(2) Cizirlei požívajív Českéa S|overrské Federaiivrrí Repribíiee iidských
práV a zák|adních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou pťiznana výs|ovně
občanům.
|2\ Da|,,lA ánoa.'aání
niaa|nic.,
\Jl I Uûu \l\,,-€lvav|||
PlgvP|oy
XlnrrÁL,
arA,,a cr
a
iáa
Ii
a
-A|,|aAní || P|crvo
9|L,v^' JlJ9-|| tJ .:cl^|clv|
a+á+ní
^]^xa^.+.,í
oLclU
il tJwuclt
toLv r
-
na,,ží',aií nnim,t ||^hxó^|| ra-,,mí aa
P\JL|Z-|vqJI P\',J|||L| \Jvvcl|| ' l\.,.(l||l| ě9
.'lnhnA.,
ia*inaic| aii-nÁ',A
|zfarA ILloLli
hněý'.,vUuy'
v||z-||avCf wÝr^L9iU
*ím
lIl|| |.ažA',,
ôZ.'Jy
nhlnr.|',
vi IigL.u na
lld
l ITD ,,n 7líná
, , t) v9 z-,r,Iv,
t
Eal,,'l{a
I gl\u,Lg
anlil.nt,anÁ
cllJrtl\\Jvq,
inÍarmailb,,
tg ,, ilv, r I tqlri\y
7ADlaA,,
LAATCIU)t
laacia
arál ta |LwJ
ň1
L('WÍ'9 PrQva
r|
Áe
v|. Ťv
Česká a Siover_lská Federativní Repubiika poskytljje azyl
^.^^Á^|^..|
P| L,| |ac|LJwYa| |y|||
z-a uP|o|'|
|LJvcl|
|| Pv||t|\,^y'ý| l Pl av o Dvr'',1J\Ju.
^z.y|
cizincům
|||\L9 wyL
odepřen tomu, kdo jedna| v rozpol.u Sc základními lidský,mi právy a Svobodami.
Ál
ul.
t,
+4+
n^ ^^á^;l,Á^í
7A|,^^ rrrlrz-E ovl..tLllýrJtrr
n.Á.,^ llcl
(Jtll94tt
z-crr\LJrr
^^..^^'.'* cl
^ ^?^|,,'.Á+^.."'^-^-i+
-'o,i^
PrcIvrJ
Pvr./lllncllll
PrrJnulclt\JtlJill
o.-amXa+na^cům
!-a^^^áÁř^|,^'I
xi^ň^^+ o
.^ nr{a{
Á| z-L)
^ P|
^.á',^
L,\JĎL. z-'
Z-clI | |EoL| |cl| |t
| |tJJPvtJcl| o^vl'/ \/|| || |vo|'
clv\J
',.,^.Jn^Á.,
lJvĚuE| |E v w|.
.,
iinnrr
^ JllllJl.r
cl
státní
|'AmnI
ó^r-r,i,
oamnanrÁr,r'
r,A F,,a|,aiaI'..
|zIarA ,,rXi
+A+
nrÁ.,n
t lrrnAanÁ
rr
ňl
- |\l.-E||||||
tJl.
L|vEvg||lJ
v
ěc:iiiUJPi
lJ|vl'
LvtoPi ctvy cl
c.vy vg Iui i^viw|||
P|clv'J
^L('|g
.-7
Á.
]^^-^^x^^^+^í^h
'Xaí|,.".m
^-hraian.,,ah
t
^'i^|,,xî|,,.'^l-^.."'
^lí^t'
^..|^+
LrJ(žI
lyrel
I
rUDL.
-t,
IJSTLViJVI lLJJti il\,1 i JU\JI lJ A, Pl lDllJsl llnulll
LJalJl
z-i
Pl lDlU$i ilNUiil
aÁo{
4
a'
na|zlrr{
onlrrricí
oi|
{ÁŤ
nr4,,a
.,
ň|
4Q
40
4
ň|
17
až
c
q
ovuYlol
I
rJ
vr.
1t
vuol.
I aL I, Pvnuv
orf LE4 ytqvq
uYgvgrta
Y vt.
tur
''.,aAaná
výkonem sluŽby,. osobám V povoláních, která jsou bezprcstředně nezbi/tná pro
, I|,,a+a ^ a\.at
-A|,^^ I LJt
^^l^-^^'
'..|ř^.,i
^ň^-;+
^.Á.,^
^+A,n,||
clvv l^^
rcl or.clvnLJ.
ll at tu Z-tvuta a
clvtt il^'"':^
tuz-E z-anut
ilrtz-tr yl
\JUl
106
UTB ve Zlíně,Fakulta aplikované informatiky
sEzNAM PoUŽlTÉ L|TERATURY
Boguszak, J. a ko|.: obecná teorie státu a práva' Praha' 1986.
Boguszak, J. a koÍ... Teorie státu a práva. Praha: SPN,1968.
Fi|ip, J. : Ústavní právo. Masarykova univerzita v Brně, 1993.
Ma|ý, K. a ko|. : Dějiny státu a práva y Českos/ovensku. Panorama, 198B'
Malý,
|. :
Základy práva. Masarykova univerzita v Brně, 1997.
VJček, E. a ko|. : Dějiny Českos/ove nského státu a práva-doplněk. Brno, 1992.
Název
Autor
@
Vydavate|
Univezita Tomáše Bati ve Z|íně
Vydání
Vyš|o
Nák|ad
Tiskárna
Zák|ady teorie práva
JUDr.V|adislav Štefka
první
prosinec 2006
150 u.itisků
Univerzita Tomáše Bati
Academia centrum
Tato publikace neproš|a redakčníanijazykovou úpravou.
tsBN
80
-
7318
-
507
-
5
Zák|ady teorie práwa
@ .;uDr. w|a<lis|aw Štefka
Názew
Autor
Čís|o publikace
wydán í
Nák|ad
wyšlo
Wydawatel
-I-iskárna
.l
Tato pUb|ikace
redakční
neproš|a
prwn í
150
prosinec 2OOo
LJniwerzita -|-ornáše Bati ve Z|íně
UTB - Acadernia centrurn Z|ín
ani jazykovoLr
Úpravou
lsBN 80.73í 8-507.5
lillilll
tt507

Základy teorie práva

Transkript

Podobné dokumenty

do Vzovic světové hvězdv

MoŽnost h|asovat na Vo|iěský průkaz při vo|bách do Pos|anecké

ťÍesRp8Í Í osš}J

Stanov - Trialog

Jiří Jungman`