AGRÁRNÍ FORMY RELIÉFU VE ZLATOHORSKÉ VRCHOVINĚ
Transkript
AGRÁRNÍ FORMY RELIÉFU VE ZLATOHORSKÉ VRCHOVINĚ
1/2007 Geomorphologia Slovaca et Bohemica AGRÁRNÍ FORMY RELIÉFU VE ZLATOHORSKÉ VRCHOVINÌ JIØÍ RIEZNER* Jiøí Riezner: Agrarian landforms in the Zlatohorská vrchovina Highlands. Geomorphologia Slovaca et Bohemica, 7, 2007, 1, 5 Figs., 1 Tab., 30 Refs. The agrarian landforms are the by-product of the farming practices over many centuries. In the investigated area of the Zlatohorská vrchovina Highlands include to them agrarian terraces, agrarian stone walls and agrarian stone heaps. The anthropogenic geomorphological effect by Zapletal (1976) as the part of quantitative evaluation of anthropogenic relief was calculated for two selected landscape segments; the relief of the first locality (Kostelní Hill near the village Heømanovice) was transformed by the unintended creation of the numerous agrarian terraces by longstanding ploughing of long narrow fields at slopes followed by the water erosion/solifluction. The second locality (cadastral area Komora) was changed deliberately by the building of long parallel agrarian stone walls from rocks gathered by farmers by hand from the arable soil. The anthropogenic transformation of the relief by the agrarian activity was here an important geomorphological factor; the agrarian landforms are in the Zlatohorská vrchovina Highlands very frequent, well-preserved, and have relatively great dimensions. In these aspects the studied area has only few analogies in the Czech Republic. The impacts of the agrarian forms on the environment was briefly summarized, too. The characterised historical landscape elements arise no more, because some anthropogenic geomorphological processes ceased to exist here (caused by the extinction of traditional farming procedures and by afforestation and grassing of almost whole arable land). Despite it they served many functions in present landscape and deserve therefore our protection. Key words: Zlatohorská vrchovina Highlands; agrarian landforms, quantitative evaluation of the anthropogenic relief; anthropogenic geomorphological effect 1 ÚVOD V posledních stoletích se stává aktivita lidské spoleènosti vedle endogenních a exogenních geomorfologických procesù se zvyující se intenzitou významným reliéfotvorným èinitelem (ÈERVINKA 1994, GOUDIE 2004, RATHJENS 1979). K hlavním krajinotvorným aktivitám antropogenního charakteru náleí ve støední Evropì od støedovìku zemìdìlství. Proces pøemìny lesní v zemìdìlskou pùdu zapoèal ve Zlatohorské vrchovinì s kolonizací ve 13. století, dùsledkem èeho: (i) vznikaly agrární formy reliéfu a (ii) razantnì se zvýila intenzita vodní eroze. Sedimenty splavené z orné pùdy o mocnosti a 3 m zjistili v malém povodí Drakovského potoka (2 km JZ od Heømanovic) KLIMEK a MALIK (2005). Agrární formy reliéfu jsou tvary zemského povrchu vytvoøené nebo vzniklé z pøírodních pøi úpravì terénu pro soustavné pìstování zemìdìlských plodin (ZAPLETAL 1968). Z mnoha agrárních forem jsou ve Zlatohorské vrchovinì ve vìtí míøe zastoupeny agrární terasy, agrární valy (zvané té kamenice) a agrární haldy (tzv. hromadnice). Cílem pøíspìvku je: (i) tyto agrární formy charakterizovat, (ii) na dvou vybraných lokalitách provést jejich kvantitativní hodnocení zahrnující výpoèet antropogenního geomorfologického efektu podle metodiky ZAPLETALA (1976), (iii) struènì shrnout rùznorodé dopady jejich existence a (iv) nastínit pøehled jejich funkcí. 2 PØEHLED DOSAVADNÍHO VÝZKUMU AGRÁRNÍCH FOREM RELIÉFU V ÈESKÝCH ZEMÍCH Nejvìtí zásluhy o studium antropogenních a tedy i agrárních forem reliéfu v èeských zemích má olomoucký geograf Ladislav ZAPLETAL (napø. 1968, 1969, 1973 a 1976). Ve své studii o antropogenním reliéfu Severomoravského kraje (1971) mimo jiné publikoval kartogram antropogenních forem reliéfu a kartogram intenzity antropogenní modelace terénu v okolí Holèovic, které leí ve studovaném území. Agrárními formami reliéfu a procesy jejich vzniku se dále zabývali DEMEK (1987, 1999) a ÈERVINKA (1994, 1995). Tento * Geografický ústav Pøírodovìdeckej fakulty, Masarykova univerzita Brno, Kotláøská 2, 611 37 Brno, Èeská republika, e-mail: [email protected] 50 Geomorphologia Slovaca et Bohemica 1/2007 Obr. 1 Území s vysokou kumulací agrárních forem reliéfu (AFR) v støední èásti Zlatohorské vrchoviny, poloha modelových území (katastrální území Komora a Kostelní vrch) fenomén popisují dalí autoøi z rùzných oblastí Èeské republiky: ïárské vrchy (KIRCHER 1980, ROMPORTL 2003), umava (MUÍK 2004), umpersko (GÁBOVÁ 1997; GÁBA 1985 a 1986) a Kruné hory (KIRCHNER a PLACHÝ 1985). 3 ZÁJMOVÉ ÚZEMÍ Zlatohorská vrchovina leí v severovýchodní èásti Èeské republiky mezi Hrubým Jeseníkem a státní hranicí s Polskou republikou a zaujímá 527 km2. Západní èást tohoto geomorfologického celku náleí k silesiku a je budována krystalickými a metamorfovanými horninami. Východní èást Zlatohorské vrchoviny patøí k moravskoslezskému paleozoiku, které je zde reprezentováno andìlskohorskými vrstvami a hornobeneovským souvrstvím (bøidlice, droby, prachovce i slepence). Zájmové území je èlenitou kernou vrchovinou tvoøenou jednotlivými krami klesajícími od úpatí Hrubého Jeseníku k SV a V, její prùmìrný sklon èiní 7° 03' a støední výka 495,8 m (DEMEK et al. 1987). Z hlediska pùdního pokryvu zde pøevaují kambizemì dystrické a modální, pøevánì se znaèným zastoupením skeletu. Nejvyím vrcholem Zlatohorské vrchoviny je Pøíèný vrch (974,7 m) severnì od Heømanovic, avak ze- mìdìlská pùda sahá maximálnì do nadmoøské výky 850 m. Pluiny obcí zaloených v prùbìhu kolonizace byly rozèlenìny do úzkých a dlouhých záhumenicových parcel a pøedevím na jejich hranicích vznikly v prùbìhu staletí jako vedlejí produkt zemìdìlské èinnosti èetné agrární terasy, valy a haldy. Po roce 1945 byly tisíce hektarù zemìdìlské pùdy zalesnìny, take se dnes mnohé agrární formy nalézají v lesních porostech. 4 AGRÁRNÍ FORMY RELIÉFU ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Agrární terasy jsou svahové stupnì tvoøené zpravidla úzkou a dlouhou ploinou a pøíkøejím svahem terasy. Mùeme je rozliovat podle: (i) zpùsobu vzniku na stavìné (napø. pro vinohrady, sady) a vznikající samovolnì (tzv. gravitaèní podle DEMKA (1999)), (ii) velikosti (makroterasy a mikroterasy) a (iii) materiálu tvoøícího svah terasy (hlinìné nebo s kamennou zídkou), pøièem existuje øada variant a pøechodných forem. Ve studovaném území se vyskytují samovolnì vzniklé hlinìné agrární makroterasy. Ke vzniku samovolnì vzniklých teras vede po desetiletí a staletí provádìné okopávání nebo orba svaitých polních parcel, jejich hranice vedou po vrstevnici 51 1/2007 Geomorphologia Slovaca et Bohemica èinností èlovìka (jedná se proto o nepøímý antropogenní geomorfologický proces, oznaèovaný té jako kvazipøírodní). Obr. 2 Rovnaný agrární val u Valtejna (obec Mìsto Albrechtice) èi ikmo k ní. Princip vzniku terasového pole spoèívá v tom, e se zemina hromadí na spodním okraji polní parcely, co má za následek vznik a rùst terasového stupnì (LOBOTKA 1955). LATOCHA a MIGOÒ (2006) na polské stranì východních Sudet zjistili, e výka antropogenního koluvia v dolní èásti zterasovaného svahu mùe èinit a 90 cm. V literatuøe byla po desetiletí vedena debata o tom, jakým zpùsobem se tento transport pùdy pøesnì dìje. Diskutován byl zpùsob orby, typy vodní eroze a pùdotok (soliflukce, zde mylena na kultivované pùdì, na rozdíl od soliflukce napø. v periglaciálních oblastech) a jejich interakce (KITTLER 1963, RATHJENS 1979, STRUNK 1985). V horní èásti pozemku probíhá denudace, v dolní akumulace, èím se mez prùbìnì zvyuje. Výka meze závisí podle KITTLERA (1963) na sklonu svahu, pùdním typu, délce období obhospodaøování pole a jeho intenzitì (frekvence zemìdìlských prací, druh plodiny a hustota jejího výsevu). Odnos pùdy z nejvýe leícího pruhu parcely (pod horní mezí) mùe vést k silné degradaci pùdy a výjimeènì a k obnaení podloí, èím se tato èást pozemku stává pro zemìdìlskou produkci zcela nevyuitelnou (STRUNK 1985, KUNZ 1955). Agrární terasy tedy vznikají vlivem pøírodních èinitelù, jejich pùsobení je vak podmínìno a urychleno Agrární valy jsou konvexní liniové mikroformy antropogenního reliéfu vzniklé zámìrnì z kamení vysbíraného z polí, tedy antropogenním geomorfologickým procesem pøímým (agradace). Vysoký obsah skeletu v pùdním profilu ztìoval orbu, a proto museli zemìdìlci kamení z pùdy vysbírávat. lo o opakující se èinnost, nebo kamení vyvstávalo na polích kadý rok znovu. To bylo podmínìno spolupùsobením nìkolika faktorù: odnos ornice v dùsledku vodní eroze/pùdotoku, pohyb ornice pøi orbì a tzv. vymrzání kamenù bìhem zimního období (STRUNK 1985). Pøebyteèné kamenivo bylo vreno na hranicích parcel do podoby agrárních valù nebo agrárních hald. V písemných pramenech z Jesenicka je zmínka o sbírání kamení k roku 1600, kdy bylo kromì dalích robotních povinností po poddaných ve Velkých Kunìticích poadováno odváet kamení z polí (ZUBER et al. 1966). Agrární valy mají dva subtypy; prvním je agrární val volnì vrený zaobleného profilu a druhým je agrární val rovnaný (obr. 2). Druhý subtyp má peèlivì na sucho rovnané boèní zídky zpravidla o sklonu 80-90o z vìtích ostrohrannìjích kamenù, zatímco vnitøní prostor je vyplnìn zpravidla drobnìjí kamennou sutí. Výstavbou rovnané kamenice bylo uetøeno více místa nì pøi zaloení volnì vrené kamenice. Nejvìtí známou volnì vrenou kamenici (mìøeno podle velikosti profilu) ve studovaném území lze nalézt 0,5 km jihovýchodnì od kostela v Èeské Vsi u Jeseníku (souøadnice: 50o 14´ 53.13´´ s. ., 17o 13´ 37.07´´ v. d.). Tento agrární val je 13 m iroký, 4 m vysoký a sloený z meních kamenù amfibolitu. Nejvìtí nalezená rovnaná kamenice se nachází v lese cca 1,5 km jihovýchodnì od Studeného Zejfu (obec Píseèná u Jeseníka, 50o 15´ 13.22´´ s. ., 17o 16´ 36.9´´ v. d.). Po spádnici vedený agrární val o íøce 6,5 m a výce 3 m je dùkladnì vystavìn z kamenù ortoruly velkých øádovì decimetry a 1 m. Agrární haldy se od agrárních valù lií jen morfologicky (jsou konvexní bodovou mikroformou), nebo zpùsob jejich vzniku je obdobný jako u agrárních valù. Stejné je tudí i sloení, a proto mùeme obì formy so- Obr. 3 Volnì vrená agrární halda na svaité pastvinì u Dlouhé Vsi (obec Holèovice) o pùdorysu písmene L. Po spádnici mìøí 24 m, v druhé ose 20 m, výka od dolního úpatí k vrcholku èiní 6,4 m. 52 Geomorphologia Slovaca et Bohemica uhrnnì oznaèovat jako skeletovité agrární formy reliéfu. Podle zpùsobu zbudovaní mají také dva subtypy: volnì vrené (viz obr. 3) a rovnané. Stavìly se nejen na hranicích parcel, ale místy i uprostøed nich, pøedevím tam, kde bylo kamení hodnì. Agrární haldy dosahují v zájmovém území výky kolem 4 m a prùmìru zpravidla do 15 m. Tìsnì za hranicemi zájmové oblasti (katastr Èeské Vsi u Mìsta Albrechtic, 50o 8´ 55.02´´ s. ., 17o 32´ 31.94´´ v. d.) se nachází na jinì orientovaném svahu agrární halda o délce 27,1 m (po spádnici) a íøce 23,7 m, pøièem rozdíl mezi dolním úpatím haldy a jejím vrcholem èiní 8,4 m. Svojí rozlohou výjimeèná halda (50o 8´ 42.78´´ s. ., 17o 31´ 13.45´´ v. d.) má celkovou plochu cca 1020 m2, kolísající výku (max.2 m) a nepravidelný pùdorys o nejdelí úhlopøíèce 44 m. 5 KVANTITATIVNÍ HODNOCENÍ ANTROPOGENNÍHO RELIÉFU KIRCHNER (1988) rozliuje dva pøístupy k vyhodnocení antropogenního reliéfu; kvalitativní s vyuitím hodnotových stupnic nebo kvantitativní vztaený k urèité ploe. Pro monost eventuálního srovnání s jinými územími bylo vybráno kvantitativní hodnocení spoèívající v èíselném vyjádøení velikosti agrárních forem reliéfu (plocha, délka, výka, íøka, kubatura), výpoètu jejich hustoty a výpoètu antropogenního geomorfologického efektu pro dvì modelová území. Míru nevratných antropogenních transformací reliéfu mùeme vyjádøit antropogenním geomorfologickým efektem. Jeho hodnota je èíselným údajem mocnosti abstraktní vrstvy, která by vznikla pøi rovnomìrném rozloení hmoty pøemístìné antropogenním transportem zemin na celé uvaované území. Vypoèítává se jako podíl objemu pøemístìných hmot a plochy území podle vzorce: kde b je plocha území a a je mnoství zeminy pøemístìné na tomto území antropogenními geomorfologickými procesy (ZAPLETAL 1976). Pro alespoò pøibliný výpoèet hodnoty antropogenního geomorfologického efektu byla v zájmovém území vybrána dvì mení modelová území: svah Kostelního vrchu v katastru Heømanovic katastrální území Komora (obec Holèovice) První lokalita reprezentuje krajinný segment pøemodelovaný samovolným terasováním v dùsledku orby záhumenicových pozemkù. Úboèí Kostelního vrchu se nachází 1,5 km JJV od støedu obce Heømanovice v nadmoøské výce okolo 650 m a v souèasnosti je vyuívaný jako pastvina. Rovnobìné meze (tj. svahy agrárních teras) vedou ikmo po jihovýchodnì orientovaném svahu o pùvodním prùmìrném sklonu 14° 02' a jsou od sebe vzdáleny 110 m (hustota: 9,09 km.km-2). Výka 1/2007 Obr. 4 Profil agrární terasou v modelovém území Kostelní vrch mezí zde bìnì dosahuje 3 m a jejich sklon 70°. Tyto hodnoty jsou také pouity pro výpoèet antropogenního geomorfologického efektu. Zterasováním svahu do souèasné stupòovité podoby bylo dosaeno zmírnìní sklonu jednotlivých parcel na 12° 40' (viz obr. 4). Antropogenní geomorfologický efekt tak na modelovém území Kostelního vrchu dosahuje hodnoty 1,37 m. Druhé modelové území - katastrální území Komora o rozloze 294,79 ha bylo zvoleno jako pøíklad krajiny, její reliéf byl pøetvoøen výstavbou agrárních valù trvající tøi a pùl století (ves Komora byla zaloena roku 1592). Kamenice se zde vyskytují ve znaèné hustotì, po zalesnìní v polovinì 20. století ji pøevánì v lesních porostech. Celková délka vech kamenic zjitìná geomorfologickým mapováním je 30,03 km (viz obr. 5). Jejich hustota tedy èiní 10,19 km.km-2, bereme-li v úvahu rozlohu celého katastrálního území. Agrární valy vak byly budovány na hranicích polních parcel a jejich hustota vztaená k výmìøe zemìdìlské pùdy, která dosáhla nejvyí zaznamenané rozlohy roku 1900 (236,2 ha), pak pøedstavuje 12,71 km.km-2. Celková kubatura agrárních valù byla urèena jen odhadem, a to z jejich prùmìrné íøky a výky zjitìné terénním prùzkumem (prùmìrná íøka volnì vrených kamenic je 6 m a výka 1 m). Profil agrárního valu tak èiní pøiblinì 3 m2, celková plocha vech kamenic pak 180 180 m2 (= 6,11 %! rozlohy katastru) a celkový objem cca 90 090 m3. Antropogenní geomorfologický efekt vypoèítaný pro katastr Komory je 0,031 m, resp. pro zemìdìlskou pùdu v katastru (rok 1900) 0,038 m. Zemìdìlci tak vysbírali z plochy polí kameny, které by rovnomìrnì rozloené dosáhly výky takøka 4 cm. 6 ZÁVÌR Pùvodní pøírodní reliéf zkoumané oblasti byl v prùbìhu støedovìku a novovìku znaènì pøemodelován antropogenní èinností, èím vznikl geneticky komplikovaný pøírodnì-antropogenní reliéf. K nejrozíøenìjím antropogenním tvarùm náleí ve Zlatohorské vrchovinì agrární formy reliéfu, nejen z kulturnì-historického hlediska jsou dále významné montánní formy (blíe o nich napø. VEÈEØOVÁ a VEÈEØA 2002). 53 1/2007 Geomorphologia Slovaca et Bohemica sí. Ta zde vak nedospìla do pravého (klimatického) klimaxu, který je urèen pøedevím makroklimatickými podmínkami dané krajiny a vývojovì vyspìlým stavem pùdy. Nevyzrálé rankerové pùdy toti trvale blokují sukcesní vývoj vegetace na skeletovitých agrárních formách, která tak pøedstavuje tzv. edafický klimax. Vegetaèní kryt kamenic je charakteristický vysokou biodiverzitou a jeho stromové patro tvoøí pøevánì ulechtilé listnáèe, dominantní je javor klen (Acer pseudoplatanus). Obr. 5 Agrární valy v katastrálním území Komora Agrární formy reliéfu jsou ve Zlatohorské vrchovinì kumulovány na velkých plochách v nebývalé hustotì, vyznaèují se velkými rozmìry, zachovalostí a bohatostí tvarù, co platí zejména pro skeletovité agrární formy. V tomto ohledu lze v Èeské republice najít jen málo srovnatelných území. Pøíèiny tohoto fenoménu jsou povahy pøírodní (vysoká skeletovitost pùd a energie reliéfu) a historicko-socioekonomické (vysoká míra zornìní do poloviny 20. století jako dùsledek vysoké hustoty obyvatelstva). Nejvìtí výskyt agrárních teras, valù a hald je kumulován v prostoru vymezeném na severu Petrovicemi a Jindøichovem, na východì Hynèicemi, na jihu Adamovem u Karlovic a na západì Heømanovicemi, tedy ve støední èásti Zlatohorské vrchoviny (viz obr. 1). Agrární èinností byl reliéf výraznì transformován také na Jesenicku (napø. v okolí obcí Èeská Ves, Lipová, Domaov, Adolfovice, Chebzí, Dolní Údolí). Tyto krajinné segmenty lze oznaèit za historickou (post)agrární krajinu. Vznikem agrárních teras byl: (i) pøemodelován pùvodní pøírodní povrch, (ii) zmìnìn prùbìh pedogeneze a pùdní profil, (iii) zmenena výmìra zemìdìlské pùdy a (iv) utlumena vodní eroze (LATOCHA a MIGOÒ 2006). Vybudováním agrárních valù byl: (i) sníen obsah skeletu v ornici, (ii) zvýena èlenitost reliéfu v mikromìøítku, (iii) zmenena výmìra zemìdìlské pùdy, (iv) urychleno zvìtrávání kameniva valu a (v) vytvoøen nový ekotop, nebo dolo k ireverzibilní zmìnì stanovitì. Tuto zmìnu odráí jak potenciální pøirozená, tak aktuální vegetace vzniklá primární a sekundární sukce- Tab. 1 Vybrané charakteristiky modelových území 54 Míra antropogenní transformace reliéfu modelového území s agrárními valy (antropogenní geomorfologicky efekt: 0,038 m) je ve srovnání s územím s agrárními terasami (1,37 m) podstatnì nií, nebo: (i) probíhala bez spolupùsobení pøírodních sil, (ii) pouze prací lidských rukou (nikoliv za pomoci výkonnìjího pluhu) a (ii) objem pøemisovaného materiálu byl více limitován. V souèasné kulturní krajinì v naich podmínkách existující agrární formy antropogenního reliéfu jsou a na výjimky zralými (mrtvými) formami, nebo ustaly antropogenní geomorfologické procesy, kterými vznikaly. Transformací orné pùdy na trvalé travní porosty nebo lesní pùdu bylo ukonèeno samovolné terasování a souèasná podoba agrárních teras je tak zakonzervována. Kamení vysbírané z polí pøestalo být vreno do podoby agrárních valù a hald z tého dùvodu a také v dùsledku zániku tradièních agrárních pracovních postupù. Tyto historické krajinné prvky agrární terasy, valy a haldy mají rùznorodé funkce a význam: zvyují geodiverzitu, za kterou CÍLEK (2002) povauje substrátovou a morfologickou rozmanitost urèitého území, jsou specifickým ekotopem pro rozmanitá rostlinná spoleèenstva a útoèitìm pro øadu druhù ivoèichù (malí savci, bezobratlí, plazi, mìkkýi,..), jsou hmotnými doklady lidské práce vzniklé v minulosti za zcela odliných ekonomických i sociálních podmínek (GÁBA 1985) a dokumentují pøemìnu krajiny pøírodní v kulturní, mají tedy znaèný kulturnìhistorický význam, v zalesnìných oblastech jsou indikátorem nìkdejího rozsahu pluiny a mají tak zásadní význam pøi výzkumu zaniklých støedovìkých osad (ÈERNÝ 1979) a vývoje vyuití pùdy (historický land use), vypovídají o horninovém sloení lokality, mají znaènou estetickou hodnotu a spoluvytváøejí krajinný ráz oblasti. Geomorphologia Slovaca et Bohemica LITERATURA CÍLEK, V. (2002). Geodiverzita. Ochrana pøírody, Praha, 57, 2, 40-44. ÈERNÝ, E. (1979). Zaniklé støedovìké osady a jejich pluiny. Studie ÈSAV, 1, 1-167. ÈERVINKA, P. (1994). Vývoj antropogenního reliéfu okolí ïáru nad Sázavou. Sborník Èeské geografické spoleènosti, 99, 3, 163-177. ÈERVINKA, P. (1995). Antropogenní transformace pøírodní sféry. Karolinum, Praha, 1-68. DEMEK, J. (1987). Obecná geomorfologie. Academia, Praha, 1-476. DEMEK, J. et al. (1987). Zemìpisný lexikon ÈSR. Hory a níiny. Academia, Praha, 1-84. DEMEK, J. (1999). Úvod do krajinné ekologie. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, 1-102. GÁBA, Z. (1985). Pozoruhodný agrární val nad Vojtíkovým. Severní Morava, umperk, 49, 67. GÁBA, Z. (1986). Agrární haldy a valy na umperku. Vlastivìdné listy Severomoravského kraje, Opava, 12, 38-40. GÁBOVÁ, K. (1997). Vegetace zemìdìlských hald u Malé Moravy ve vztahu k ekologickým faktorùm prostøedí. Diplomová práce, Katedra ekologie PøF, Univerzita Palackého, Olomouc, 100 s. GOUDIE, A. S. (2004). Anthropogeomorphology. In: Goudie, A. S. (ed.): Encyclopedia of geomorphology. I. díl A-I. Routledge, London, 25-27. 1/2007 KUNZ, L. (1955). Staré zemìdìlství na Valasku. Valasko, 4, 14-23. LOBOTKA, V. (1955). Terasové polia na Slovensku. Po¾nohospodárstvo, Bratislava, 2, 6, 539-549. MIGOÒ, P., LATOCHA, A. (2006). Geomorphology of medium-high mountains under changing human impact, from managed slopes to nature restoration: a study from the Sudetes, SW Poland. Earth Surface Processes and Landforms, 31, 1657-1673. MUÍK, F. (2004). Antropogenní tvary reliéfu v jv. èásti geomorfologického okrsku Královký hvozd. In: Vilímek, V., Køíek, M., Engel, Z., eds.: Geomorfologický sborník 3: stav geomorfologických výzkumù v roce 2004. Sborník prací z mezinárodního semináøe 26.-28. 4. 2005 v Peci pod Snìkou. Katedra fyzické geografie a geoekologie PøF UK v Praze a Výzkumné centrum dynamiky Zemì, 49-50. RATHJENS, C. (1979). Die Formung der Erdoberfläche unter dem Einfluss des Menschen: Gründzüge der anthropogenetischen Geomorphologie. Teubner Verlag, Stuttgart, 1-160. ROMPORTL, D. (2003). Geomorfologické pomìry centrální èásti CHKO ïárské vrchy. Diplomová práce, Katedra fyzické geografie a geoekologie PøF, Univerzita Karlova v Praze, 1-111. STRUNK, H. (1985). Lesesteine in der europäischen Kulturlandschaft. Regensburger geographische Schriften, 19/20, 477-508. VEÈEØOVÁ, V., VEÈEØA, J. (2002). Jesenické zlaté stezky. 2. dopl. vydání, Pinka, Jeseník, 1-125. KIRCHNER, K. (1980). Geomorfologické pomìry západní èásti Chránìné krajinné oblasti ïárské vrchy. Disertaèní práce, Geografický ústav ÈSAV, Brno, 1-161. ZAPLETAL, L. (1968). Geneticko-morfologická klasifikace antropogenních forem reliéfu. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Rerum Naturalium, 23, Geologica Geographica, 8, 239-427. KIRCHNER, K. (1988). Antropogenní reliéf a jeho hodnocení. Sborník prací, Geografický ústav ÈSAV, 18, 43-50. ZAPLETAL, L. (1969). Úvod do antropogenní geomorfologie I. Univerzita Palackého, Olomouc, 1-278. KIRCHNER, K., PLACHÝ, S. (1985). Antropogenní transformace reliéfu Teplicka a jejich hodnocení. Zprávy Geografického ústavu ÈSAV, 22, è. 4, 41-59. KITTLER, G. A. (1963). Bodenfluß: Eine von der Agrarmorphologie vernachlässigte Erscheinung. Forschungen zur deutschen Landeskunde, Bad Godesberg, 143, 1-80. KLIMEK, K., MALIK, I. (2005). Geomorphic impact of clearance in the mid-mountains: a large problem in a small catchment; Eastern Sudetes. In: Rypl, J.,ed.: Geomorfologický sborník 4: stav geomorfologických výzkumù v roce 2005. Pøíspìvky z mezinárodního semináøe Geomorfologie 2005. Jihoèeská univerzita v Èeských Budìjovicích, Pedagogická fakulta, Èeské Budìjovice, 27-30. ZAPLETAL, L. (1971). Geografický výklad antropogenního reliéfu Severomoravského kraje. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Rerum Naturalium, 35, Geographica 11, 49-127. ZAPLETAL, L. (1973). Nepøímé antropogenní geomorfologické procesy a jejich vliv na zemský povrch. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Rerum Naturalium, 42, Geographica-Geologica, 13, 239-261. ZAPLETAL, L. (1976). Antropogenní reliéf Èeskoslovenska. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Rerum Naturalium, 50, Geographica Geologica, 15, 155-176. ZUBER, R. et al. (1966). Jesenicko v období feudalismu do roku 1848. Profil, Ostrava, 1-535. 55
Podobné dokumenty
Přírodní památka ZÁMKY
nebylo hraditì Zámky souvisleji osídleno.
Druhý rozkvìt hraditì nastává a s pøíchodem Slovanù v druhé polovinì 6. stol.
V èasnì slovanském období jsou z hraditì
doloeny nálezy keramiky a nìkol...
Lesní vegetace v údolí Vltavy severně od Zlaté Koruny (okres Český
Fytocenologické snímky byly zapsány v programu Turboveg 2 (Hennekens & Schaminée 2001). Editace snímkù a výpoèty fidelit druhù a prùmìrných Ellenbergových indikaèních hodnot byly provedeny
v progra...
Brexit – sázka na nejistotu
národní banky (dále ČNB) v průběhu následujících 2 let ze skupiny europragmatiků či eurooptimistů, názor většinové
společnosti příliš nezmění. Proto nelze vyloučit, že se znovu na půdě Poslanecké s...