prof. RNDr. Tomáš Opatrný, Dr. Narozen 4. 3. 1966, ženatý, 2 děti

prof. RNDr. Tomáš Opatrný, Dr.
Narozen 4. 3. 1966, ženatý, 2 děti
PřF UP Olomouc, 17. listopadu 12, 77146 Olomouc, tel.: 585634100, mail: [email protected]
Současné zaměstnání:
• proděkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
• profesor na Katedře optiky PřF UP
Průběh praxe:
• 2006 - dosud proděkan PřF UP
• 2003-2006 vedoucí Katedry teoretické fyziky PřF UP
• 2001-2003 výzkumný pracovník na Texas A&M University, College Station, USA
• 2001 (3 měsíce) výzkumný pracovník - Friedrich-Alexander Universität Erlangen, Německo
• 1999-2001 výzkumný pracovník - Friedrich-Schiller Universität Jena, Německo
• 1998-1999 výzkumný pracovník - Weizmann Institute od Science, Rehovot, Izrael
• 1997-1998 (půl roku) odborný asistent, PřF UP Olomouc
• 1995-1997 výzkumný pracovník - Friedrich-Schiller Universität Jena, Německo
• 1990-1995 asistent, odborný asistent PřF UP Olomouc
Kratší zahraniční pobyty (cca 2 týdny až 1 měsíc):
• Niels-Bohr Institute, Kodaň, Dánsko
• Fordham University, New York, USA
• St. Andrews University, Skotsko
• Jet Propulsion Lab, Pasadena, USA
• Max-Planck-Institut für Quantenoptik, Garching, Německo
• Universität Rostock, Německo
Kvalifikace:
• 2007 jmenování profesorem obecné a matematické fyziky
• 1999 jmenování docentem kvantové optiky a elektroniky
• 1995 obhajoba disertace, Dr.
• 1989 studium učitelství matematiky a fyziky, PřF UP, RNDr. (za červený diplom)
Publikační činnost:
• přes 60 článků na WOS, přes 800 citací, h=18
• spoluautor US patentu 6,795,777
• 5 monografických kapitol
• články popularizující vědu v denním tisku, polemické články a názory na politiku VaV
Výuka:
• kvantová a statistická fyzika, termodynamika, kmity a vlny
Akademická samospráva a reprezentace:
• senátor AS PřF UP, místopředseda (2005-06)
• delegát Rady VŠ za PřF UP (2006-08)
• člen předsednictva RVŠ za UP (2009-dosud)
Pět vybraných publikací:
•
T. Opatrný and K.K. Das, Conditions for vanishing central-well population in triple-well
adiabatic transport, Physical Review A 78, 012113 (2009).
•
M. Kolář, T. Opatrný, and G. Kurizki, Path and phase determination for an interfering
photon with orbital angular momentum, Optics Letters 33, 67-69 (2008).
•
M. Kolář, T. Opatrný, and G. Kurizki, Path-phase duality with intraparticle translationalinternal entanglement, New Journal of Physics 9, 129 (2007).
•
T. Opatrný, Single-cell atomic quantum memory for light, Physical Review A 74, 043809
(2006).
•
T. Opatrný and J. Fiurášek, Enhancing the capacity and performance of collective atomic
quantum memory, Physical Review Letters 95, 053602 (2005).
K mému případnému působení v RVVI:
Nepovažuji se za nejvhodnějšího kandidáta, RVŠ bych doporučil nominovat raději J. Ševčíka nebo
P. Hobzu, které jsem navrhoval. Nicméně protože jsem byl sám navržen, coby častý kritik RVVI
bych neměl odmítat výzvu pokusit se dělat lépe to, co kritizuji na druhých. Zde je několik bodů, kde
RVVI má podle mého názoru co zlepšovat:
•
Transparentnost rozhodovacích procesů. Ze zápisů není vůbec jasné, kdo přišel s jakým
návrhem a jaké argumenty zazněly, než padlo rozhodnutí. Je nešťastné, pokud přitom
opakovaně dochází k velmi rozporuplným rozhodnutím. Příklady: (1) způsob nominace
předsednictva TAČR - jak probíhala diskuse o kandidátech a jejich koncepcích, než se
hlasovalo? Jaké koncepce navržení kandidáti předložili? Vláda nakonec musela
předsednictvo TAČR jmenovat v jiném složení, než RVVI navrhla. (2) Jak se dospělo
k rozhodnutí, že je nutno vyřadit z hodnocení výsledků VaV právě ty, které vykazují drobné
formální pochybení v záznamech v RIVu? Kdo podával návrh a jaké argumenty zazněly
pro a proti? Rozhodnutí muselo být revokováno na dalším zasedání RVVI. Podobná zásadní
rozhodnutí ovlivňují toky vysokých finančních částek (např v druhém příkladě činil rozdíl
v rozhodnutí přes 100 mil. Kč pro UK) a proto by stála za těch několik řádek v zápisu
navíc. Mělo by být rozeznatelné, co je úradkem sekretáře RVVI a co produktem střetu
názorů členů Rady.
•
Transparentnost a kultura ve zveřejňování hodnocení výsledků VaV. Pokud slouží
bodované hodnocení výsledků VaV k distribuci peněz, je zcela nezbytné, aby byla
k dispozici ke kontrole všechna podkladová data - položkové seznamy výsledků a jejich
bodové hodnocení. Technicky není problém tato data zpřístupnit a není žádný přesvědčivý
důvod tak neučinit. Ke kultuře - je ostudné, když RVVI nedokáže ani po několika letech
kritiky zveřejnit tabulky s čísly tak, aby desetinná čárka byla ve sloupci na stejném místě, a
je nesmyslné, aby si uživatelé museli pracně dobývat data z nepřehledných tabulek v pdf
formátu, když mohou být k dispozici ke snadnému zpracování v excelu. Slušelo by se též,
aby správce informačního systému VVI poskytoval uživatelsky přívětivější prostředí a byl
ochoten komunikovat s veřejností při problémech s vyhledáváním informací. Při vší úctě
k tvrzení, že partnerem RVVI jsou poskytovatelé a nikoliv instituce či dokonce prostí
výzkumníci - v kulturně vyspělých zemích dokáží vlády se svými občany komunikovat
podstatně vstřícnějším způsobem.
•
Kontrola poctivosti. RVVI se nedávno s radostí chopila nástroje k penalizaci švindlování,
kterým je §14 zákona o podpoře výzkumu (viz 249. zasedání RVVI 15. ledna t.r.). Namísto
vymítání řady konkrétních velmi pochybných výsledků, kterými se to v RIVu hemží, bude
ale raději plošně penalizovat „výzkumné zprávy“, které nejsou tajné, a podle úředního
předpisu tedy do RIVu nepatří. Většinou se ale zřejmě nejedná o žádné podvody, spíše
o nedopatření (naštěstí se to týká jen poměrně malého množství dat, nicméně RVVI asi cítí
potřebu ukázat zuby). Opatření §14 by se měla uplatňovat, ale jinak - RVVI by měla
provádět kontrolu náhodně vybíraných výsledků (např. na místě ověřit, zda existuje
vykázaná technologie, poloprovoz, kniha či článek a zda jsou skutečně relevantní).
U subjektů, kde takovéto náhodné kontroly zjistí větší množství pochybení, provést
hloubkovou kontrolu.
•
Metodika hodnocení VaV a „kafemlejnek“. Přestože řadu jednotlivých aspektů
kafemlejnku otevřeně kritizuji, nejsem zásadním odpůrcem jeho principu. Dělení
institucionálních prostředků se dá dělat spoustou různě špatných způsobů, přičemž dobrý
způsob dosud není znám a kafemlejnek nepovažuji za nejhorší ze špatných. Za výhodu
považuji relativně velkou transparentnost - v principu je u všech částek rozklíčovatelné, jak
se k nim přišlo. Ve vhodném poměru k účelovému financování, kde má subjektivní
posuzování projektů své místo, může být „slepý kafemlejnek“ užitečným nástrojem
k distribuci části veřejných prostředků na VaV. Tento systém omezuje akademický
klientelismus a distribuci financí na základě přátelských (či nepřátelských) vztahů. Až se
najde přímo aplikovatelný lepší systém než kafemlejnek, budu jej zastávat, do té doby bych
raději usiloval o postupné opravy kafemlejnku.
•
Co na kafemlejnku opravit? Zcela nevhodné je paušální bodování odborných knih.
Navrhoval bych zavést oborová roztřídění a alokace daného množství bodů panelem každoroční setřídění cca 150 knih v oboru panelem je otázkou jednoho dopoledne s uvážením, že se jedná o alokaci prostředků v řádu mil. Kč to stojí za to úsilí. Výsledné
bodové hodnocení jakož i složení panelu by se zveřejňovalo. Naprosto nevhodné je paušální
hodnocení aplikovaných výsledků. Jednak by se mělo oddělit institucionální financování
základního a aplikovaného výzkumu a dále zcela opustit paušální bodování. Přestože nevím,
jak výsledky aplikovaného výzkumu bodovat (je-li to vůbec nutné), dokážu si představit
buď hodnocení odvíjející se od komerčního uplatnění výsledku, nebo - podobně jako u knih
- hodnocení založené na roztřídění a bodové alokaci výsledků dané skupiny panelem
(konkrétní hodnotitelé budou zodpovědní za to, že prototyp letadla ocení x-krát výše či níže
než prototyp nového ořezávátka). Možná ale bude vhodnější od financování aplikovaného
výzkumu na základě bodování výsledků zcela upustit a místo toho např. usilovat
o výhledové zavedení financování daňovými asignacemi - kdo si od výzkumné organizace
koupí výzkum, mohl by o část vynaložených prostředků odvést nižší daň z příjmu. I u méně
problematických výsledků (Jimp) lze výhledově hledat lepší způsoby hodnocení - např.
vycházet raději z počtu citací daného článku než z jeho umístění v časopise. Také namísto
slepé akceptace impact-factoru (IF) se všemi jeho negativy (střední počet citací v pouhém
dvouletém okně není vhodný pro obory, kde je užitečná citovatelnost publikací mnohem
delší) hledat vhodnější scientometrické parametry více šité na míru jednotlivým oborům,
využít konkurence více komerčních databází (Web of Knowledge, Scopus, Google Scholar)
a definovat pro ně poptávku po něčem lepším, než IF.
•
Co přebírat ze zahraničí? Jsem dosti skeptický vůči názorům, že „v zahraničí to mají
vyřešené, stačí převzít jejich systém“. Nemají, financování výzkumu je předmětem hledání a
zdrojem rozporů, pokud vím, všude. Je možné hledat inspirace a částečně je u nás aplikovat
s ohledem na odlišnou časoprostorovou situaci. V USA roli našeho institucionálního
financování VaV na univerzitách do jisté míry hrají vysoké nepřímé náklady projektů
(nezřídka přesahující 50%). Dokážu si představit hledání optimálního poměru mezi
takovýmto financováním instituce (odvíjejícím se od expertního posouzení projektu i
pracoviště) a financováním na základě slepého kafemlejnku. Dokážu si také představit prvky
britské RAE a REF implementované do našeho kafemlejnku (nemele se všechno, ale
instituce si vybere, co považuje za své nejlepší výsledky a to nechá zhodnotit expertním
panelem). Část institucionálního financování by se též mohla odvíjet od grantové úspěšnosti
instituce v projektech evropských rámcových programů. Třebaže mnohé instituce hořekují
nad nedostatkem financí, do FP7 se jich zapojuje mnohem méně, než by se slušelo institucionální financování (odvíjející se takto od expertního posouzení zahraničními
hodnotiteli) by pak mohlo představovat vhodný stimul ke změně tohoto postoje.
V Olomouci 24.1.2010
Tomáš Opatrný