Report (nejen) z oblak - Základní škola Tyršova 913, Frenštát pod

Report (nejen) z oblak - Základní škola Tyršova 913, Frenštát pod

V tomto čísle nepřehlédněte:
Draci kolem nás – 51
Noc ve škole – 53
Čerti se chystají – 58
Odborníci na zbraně – 63
Jak se dělá zima – 68
Nová cvičná kuchyňka – 69
Report (nejen) z oblak
Když mě pan učitel Ondryáš oslovil, abych při toulkách vzduchem
vyfotila „Tyršovku v novém“ řekla jsem si, že spojím příjemné
s užitečným. Ptáte se jak vzduchem? K tomu se váže dlouhá historie.
Narodit se tátovi sportovnímu pilotovi, jehož otec je také pilotem (a létá
dodnes) má své „následky“ již od dětství. Na videokazetě mám asi ve
třech letech záznam, kde se děda ptá, jestli budu létat, až vyrostu.
V dětství jsem se účastnila několika leteckých dnů, srazů či návštěv
-49-
muzeí s leteckou tématikou (letecké muzeum Kbely bylo nejlepší).
Také jsem jako malá jezdila a taťkou a dědou na letiště do Frýdlantu
nad Ostravicí, kde jsou oba členy zdejšího aeroklubu. Vezli mi na střeše
auta kolo, abych se tam mohla projíždět. Zajímavé, jak si člověk po
tolika letech vybaví zrovna tyto momentky. Svůj první vyhlídkový let
s tátou jsem absolvovala na letišti Zábřeh někdy na druhém stupni ZŠ.
Vidět zámek Hradec nad Moravicí a vůbec poprvé vše z ptačí
perspektivy ve mně vyvolalo skvělý zážitek. V pubertě jsem měla jiné
zájmy než jezdit s tátou na letiště, když už jsem přece velká holka. Ale
jak se říká, geny nezapřeš. V poslední době jsem se začala o létání
zajímat čím dál tím více. Postupně jsem začala poznávat letištní život,
zdejší „aeroklubáky“ a zjistila, že mě to zkrátka baví. Najednou jsem to
byla já (výměna rolí), co začala tátu tahat na letiště častěji. A nejen
jeho, také své kamarády (ať už na boží trampolínu nebo do letištní
hospůdky). Nyní, na konci sezóny, jsem si uvědomila, že jsem v počtu
letošních letištních návštěv překonala i taťku. Ale zpět k úkolu vyfotit
školu. Plán byl zdánlivě jednoduchý, realizace probíhala o to složitěji –
prvním krokem bylo naplánování letu a hledání společného volného
času s taťkou. Jakmile nadešly dny, kdy jsme oba neměli nic na práci,
začaly se postupně objevovat další nepříznivé vlivy – porucha letadla,
déšť, vítr či mlha a v těch nejlepších případech vše dohromady. Poté co
už i počasí souhlasilo s vyhlídkovým letem nad Frenštátem, nadešel
„den D“. Odjeli jsme se na letiště, vytáhli z hangáru letadlo,
překontrolovali je, vyleštili kabinu a hurá do oblak. Následoval krásný
-50-
let do Frenštátu, kde jsme nad školou létali, abych mohla vyfotit školu
z různých pohledů. Více fotek je žádoucí, jak poznamenal pan učitel
Ondryáš, který takový vyhlídkový let absolvoval. Je neuvěřitelné, kolik
věcí se může odrážet v kabině. Z Frenštátu jsme zamířili přes Nošovice
zpět na letiště. Jak říká můj děda: „Vzlétnout jsme mohli, přistát
musíme.“ Po zdárném přistání zbývalo už jen umýt a schovat letadlo.
Řeknu vám, tam nahoře je úplně jiný svět. Při létání rázem zapomenete
na své starosti a kocháte se krásnou přírodou. Z ptačí perspektivy vše
vypadá ještě kouzelněji. Na létání mě nejvíce baví skutečnost, že ve
středu vůbec nevíte, zda v sobotu vůbec poletíte. Záleží na počasí –
můžete mít plány, ale když se podíváte ráno z okna, je vám jasné, že
dnes ne. Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu.
Osobně si myslím, že pohledu z kabiny letadla se nevyrovná nic. Co si
myslíte Vy, čtenáři Druhého patra? Pokud se chcete přesvědčit a okusit
(nejen) tento adrenalinový zážitek, budeme se na Vás těšit na letišti ve
Frýdlantu nad Ostravicí.
Nikola Reková, bývalá redaktorka Druhého patra
Halloween
31. října se v naší škole konal Halloween. Já se
spoustou dalších malířů jsme zdobili dětem
obličeje. Byla to zábava a konečně jsem se naučila
něco nového. Čekala jsem to mnohem horší, asi
tak, že každá holčička bude chtít kočičku a každý
klučina Spidermana. Toho jsem namalovala pouze
jednoho a koček taky moc nebylo. Sice mě to
stálo spoustu nervů, když se ta mrňata vrtěla, ale
i tak to stálo za to a byla to fakt sranda!!
Jana Horáková
Kam mizí draci?
Když pouštíme draky a náhodou nám uletí, znamená to, že jde za svými
kamarády. Už je nebavilo zůstávat při zemi, tak letí výš, kde ostatní
draci pořádají párty. Poletují tam volně, aniž by je někdo držel, všichni
jsou svobodní a o to jim jde.
Ondra Hykl 9. A
Papíroví draci když uletí, mizí vysoko v mracích. V mraku se usadí a
zůstávají tam po celý život. Už tam mají svoje město plné papírových
-51-
draků. První papírový drak, co to místo objevil, se stal starostou mraku.
Všichni draci se k mraku dostávají stejně, jednoduše odletí vzhůru. Vítr
už je k mrakům zavane sám. Cestou vzhůru potkávají různé ptactvo,
které drakům poradí cestu. Čím jsou výše, tím častěji potkávají letadla,
která je mohou srazit, a tak se draci nemusí dostat do cíle. V mraku už
je tolik draků, že se z města stalo velkoměsto draků. Člověk to místo
ale nikdy nenašel, ale je to prý nejvíce kouzelné místo na světě.
Pavlína Rudelová 9. A
Kam se poděli draci, když jich kdysi bylo tolik? Věřte mi, nebo ne, ale
i draci chodí do důchodu. Tedy pokud přežijí podzim, protože kolikrát
se stane, že drak odletí, zničí se nebo uvízne na stromě a už nechce zpět
ke svému majiteli. Ale ostatní přeživší jdou do penze, kde už je nikdo
neruší, nehraje si s nimi a kde mohou strávit zbytek svého poklidného
dračího života.
Jana Horáková 9. A
Nedávejte draky ještě spát!
V úterý 18. listopadu se v naší škole uskutečnila soutěž draků.
K podzimu draci patří a my chtěli
uspořádat něco, co tady ještě
nebylo. Původní plán byl krapet
jiný, ale po dohodě jsme všechno
zorganizovali do podoby, v jaké se
soutěž uskutečnila. Výherce každé
kategorie (byly dvě) získal Zlatou
přednostenku. Soutěžící na druhém
a třetím místě také dostali diplom,
pamětní lístek a něco na zub. Soutěž to byla povedená, i když jsme
čekali, že přiletí více draků.
Druhé patro blahopřeje k vítězství Monice Maryškové ze třídy 2. B
(kategorie Hlava draka) a Pavlínce Leové z 5. B (kategorie Drak
s konstrukcí).
Jana Horáková
Draci v pohádkách
Letěl drak po obloze a uviděl babiččinu chaloupku. Jenže babička byla
zrovna na houbách. Mezitím šla Karkulka za babičkou a potkala vlka.
Řekla: „Ahoj, vlku.“ A vlk odpověděl: „Co? Ty se mě nebojíš?“
Karkulka odpověděla: „Ne, proč?“ Vlk si všiml, že Karkulka nese
-52-
košíček a zeptal se, co má uvnitř. Karkulka
řekla, že teplý čaj s medem, makovou buchtu
a šišku salámu. „Salám?“ řekl vlk, „a kde
bydlí tvoje babička?“ „Na konci lesa, vlku.“
A vlk na to: „A nechceš jí natrhat nějaký
heřmánek na čaj?“ Tak Karkulka šla na
heřmánek a vlk vyrazil za babičkou. Když
došel k chaloupce, byl překvapen, že dveře
jsou otevřené. V posteli našel dvouhlavého
draka. „Co? Ty nejsi babička?“ řekl šokovaný vlk. Drak se vzbudil a
zařval: „Ne! Já jsem drak a mám pořádný hlad!“ A sežral vlka. Vtom
přišla babička, spatřila draka a omdlela. Drak uložil babičku do postele
a uslyšel Karkulku, tak vyšel ven a řekl Karkulce, že babička omdlela.
Karkulka řekla: „Neviděls vlka?“ A drak odpověděl: „Jo, sežral jsem
ho.“ Karkulka poděkovala za babiččinu záchranu a drak odletěl.
Daniel Černoch, Rosťa Hlaváč 9. C
Jeníček a Mařenka
Jednoho dne si Jeníček s Mařenkou hráli v lese na schovávanou. Za
chvíli se začalo stmívat. Jeníček spatřil světýlko, a tak se za ním vydali.
Šli strašidelnou a temnou cestou. Přišli až k perníkové chaloupce
a jelikož měli hlad, pustili se do ní. Najednou uslyšeli skřípat dveře a
z chaloupky vylezla Ježibaba. Pozvala je dál, poslechla si jejich příběh
a děti si už dělaly starosti, že je sní. Ale nakonec zjistily, že je hodná,
protože jim půjčila papírového draka, který jim ukáže cestu domů.
„Šťastnou cestu dětičky, a přijďte mě znovu navštívit!“ zavolala za
nimi Ježibaba. To už ale děti neslyšely, protože byly už dávno doma.
Sofie Zahradníková, Martina Vachalová 9. C
NOCOVÁNÍ DRUHÉHO PATRA
Tak jako sportovci mívají soustředění, na kterém přespávají, tak něco
podobného máme i my, redaktoři
školního
časopisu.
Nocování
s Druhým patrem, jak jsme to
oficiálně nazvali, se konalo
z pátku 7. na sobotu 8. listopadu.
Polovina redaktorů se sice
nedostavila, jelikož měla jiný
-53-
program, ale nám to nevadilo, protože jsme se alespoň všichni vlezli do
malé tělocvičny, kde jsme strávili noc.
A jaký jsme měli program? Začali jsme výrobou draků z 11 stromových
listů. Potom jsme přešli k počítačům a psali o svých listových dracích.
Dalším úkolem bylo udělat rozhovor s panem architektem, který měl
Jana Horáková
auto Aero 30 a umřel před třiceti lety.
Rozhovor s panem architektem byl náročný, proto jsme šli ven. Cesta
na Marek byla dlouhá a namáhavá. Už když jsme vyšli, pršelo a foukal
vítr. A navíc jsme čekali asi 5 minut, než přejede vlak a pak než se zase
vrátí. Když už se zdálo, že jsme nahoře, objevila se další zatáčka…
Došli jsme nahoru a kochali se tmou, mlhou nad světly, která kolem nás
svítila. No, spíš svítila jedna polovina a druhá polovina byla tma. Bylo
tam akorát jedno světýlko v dálce a mlze. Možná láká zbloudilce a pak
je tam někdo zavře do chlívku a
později si dá na večeři jako my
palačinky. Zapálili jsme svíčku
v lampionu
s
černou
kočkou
s modrýma očima a přestal foukat vítr
a přestalo pršet. Tomáš našel poklad
neboli kešku, napsali jsme, že jsme
tam byli a sešli dolů s lampiónem s kočkou. Cestou nás ještě stihl bavit
Karel a jeho super deštník, který stihl za cestu dolů zničit a zase
opravit. Pak následovala cesta do kuchyňky.
Míša Žingorová
Když jsme došli z Marku a dostatečně se najedli palačinek, vydali jsme
se na noční prohlídku školy. Určitě si nás dokážete představit. Chodili
jsme po chodbách ve tmě, ve které jsme neviděli na krok. Vlastně viděli
– měli jsme svíčky. Jenomže i když jsme díky svíčkám měli aspoň
nějaké světlo, stejně to nebylo dost na to, abychom osvětlili celý prostor
chodeb, kterými jsme procházeli. Během cesty jsme míjeli mnoho
koutů, různých zákoutí a tmavých
dveří ponořených ve tmě a skrývající
něco, co skrývá jen naše Tyršovka.
Něco, co se ukrývá ve tmě školy a
sleduje každý váš pohyb. Byl to
nepříjemný pocit procházet se po
chodbách a slyšet to ticho a vnímat
-54-
strašidelnou stránku školy. Dokonce i ve třídách bylo nějak mrtvo.
Když jsme se dívali na Frenštát z naší třídy, uvědomila jsem si, že škola
je mnohem hezčí v noci. A když v takové tmě ještě hrajete kuželky je
to skvělý pocit. Byla sranda pozorovat, jak ostatní shazují kuželky a já
jako jediná házela asi hodně špatně, když se moje koule dokutálela
sotva do půlky dráhy. Po kuželkách jsme se nastěhovali do malé
tělocvičny.
Martina Vachalová
Kuželky jsme skončili zhruba po půlnoci a poté jsme šli spát. Bez
pohádky na dobrou noc jsme se nemohli obejít, tak nám pan učitel
vyprávěl pohádku O černé kočce
s modrýma očima. Usnuli jsme až po
půl jedné a vstávali v sedm, což mělo
katastrofické následky na některé
z nás. Ti, kteří o víkendech spí až do
oběda, nadávali a odmítali vstávat a jít
se nasnídat. Ale stejně nakonec museli
vylézt ze spacáků, abychom si dali
křupavé rohlíčky a vše stihli uklidit. Jak kuchyňku, tak družinu, ve
které jsme trávili zbytek času. Byl to krásně strávený večer a já se
těším, až si to zase na jaře zopakujeme :)
Jana Horáková
Specialita Nocování – PALAČINKY!
Pečení palačinek dopadlo po dlouhém úsilí suprově, pečení bylo
rozděleno do dvou „táborů“: Já, Radka a Marťa se Zuzkou. Druhá
skupina Jana a Aneta. Druhé skupině se už od začátku dařilo, zato nám
praskaly nervy nad tím, že nám to nešlo. Prali jsme se s tím a zabili
jsme jednu pánev a zničili palačinku, přičemž se nám vypnul sporák,
tak jsme se přesunuli. Po přesunu jsme konečně udělali jednu slušnou
palačinku. Při další popravčí palačince se nám vypnul sporák a naše
snažení skončilo nezdarem. Nakonec jsme se naladili na stejnou
frekvenci a začali pracovat jako tým. Možná naše palačinky byly tlusté
a nebyly zrovna nejdopečenější, ale hlavní je, že jsme se najedli a
chutnalo nám.
Tomáš Wolf
Díky nocování s Druhým patrem konečně vyšlo najevo, jak je to
doopravdy s kuchařským umem deváťáků. Musím říct, že jsem si
o sobě nikdy nemyslela, že jsem dobrý kuchař, ale Nocování mi to
-55-
vyvrátilo a teď tak uvažuju, že jsem na tom vážně dobře! Společně
s Janičkou jsme usmažily nejlepší palačinky široko daleko a kdekdo se
oblizoval. Radka, Marťa, Zuzka a
Tom na tom byli blbě už od samého
začátku. Jejich první palačinka
skončila fiaskem a byla totálně
nepoživatelná. Pak místo palačinek
smažili langoše a až ke konci se jim
začalo jakžtakž dařit. Nám se dařilo
už od začátku a naše palačinky měly
krásný tvar, barvu a hlavně – daly se
jíst!! Z toho plyne ponaučení: který z kluků chce mít holku, která umí
dobře vařit, ať si nás jednou vezme a na Zuzku, Marťu a Radku ať se
vykašle! :D
PS: Nic ve zlém, holky D :)
Aneta Havlová
Padá nám střecha
Jistě jste si všimli, že přes prázdniny prošla naše škola mnoha změnami.
Nová okna v tělocvičně, nové topení, nová fasáda a sem tam i nová
střecha. Jenže škola se pořád mění, ze strany od kina se maluje. Určitě
jste si všimli, že v poslední době trochu víc fouká. V noci ze 4. na
5. listopadu byl tak silný vítr, že dokonce odfoukl střešní krytinu
z tělocvičny. Ta spadla a vítr ji odnesl do sousední zahrady, kde se
zabodla do pergoly. Vítr ale neuškodil jen tělocvičně, popraskala i okna
na sokolovně.
Zdeněk Horečka 9. C
„Altánkový špíz“
Jen si tak hezky ležím na střeše a najednou slyším rádio ze zahrady
pode mnou. Slyšela jsem jen šumivý zvuk, ale někdy i hlas pána, který
mluvil o počasí. „Tento týden … bude počasí a bude foukat…,“ řekl ten
pán. No, moc jsem toho nezjistil, ale doufám, že to bude v pohodě.
Ještě ten den večer jsem pořád ležel na střeše tělocvičny. Začal se
hodně zvedat vítr. Začínal jsem se bát, vždyť říkali v rádiu, že bude
silný vítr! Napjatě jsem ležel a čekal, až ten vítr utichne, ale pořád nic.
Čekal jsem a čekal a najednou tu byl nával tak silného větru, že mě to
utrhlo ze střechy. Byl jsem volný! Konečně žádné ostatní otravné
plechy, ale jen já a hejno ptáků, které někam putuje. „Oh ne! Hejno
ptáků, přímo přede mnou! Pozóóór!“ křičel jsem na ně, aby mi uhnuli
-56-
z cesty, ale oni nic! Dospěl jsem k názoru, že to jsou sebevrahové! No,
když neuhnou oni, budu muset uhnout já! Rychle jsem kličkoval mezi
nimi, ale jeden naletěl přímo na mne. Ztratil jsem kontrolu nad letem a
začal padat! Ten pták samozřejmě taky. Mířil jsem si to přímo na
altánek! „Uhnííí,“ volal jsem okamžitě na altán pode mnou. Altánek se
snažil sebevíc utéct, ale byl v zemi příliš silně a nešlo mu to! Já jsem
nijak nemohl uhnout, tak jsem se
zabodl přímo doprostřed jeho
střechy. Pták ale už nedopadl, asi
si vzpomněl, že musí za rodinou na
dovolenou. Hned, jak jsem se
z toho vzpamatoval, omluvil jsem
se altánku a ujistil ho, že všechno
bude zase v pořádku, ať
nehysterčí, že mě určitě brzy
někdo vytáhne. Trčel jsem tam jako kůl v plotě, nebo spíše ve střeše…
Daniela Skřehotová 9. A
Dobrý den, já jsem plech na střeše. Právě se nudím, až to bolí. Co bych
tak asi mohl provést? Všichni spí, je větrný podzimní večer. Už vím!
Prostě se proletím, jo, normálně vzlétnu! Musím chytit dobrý vítr,
abych někam doletěl. Jsem docela nekvalitně připevněný na střeše, což
by problém být nemusel. Jo, už to cítím, teď! Povedlo se, letím!
Proboha, jak se mám hýbat? Jak mám letět, kam chci? Letím jako
šílenec! Najednou na mně všichni řvou: „Kde letíš? Co blbneš?“ Hned
nato se od nejstaršího plechu ozve: „O, můj bože, unesli ho!“ Au, au,
au. Skončil jsem v nějakém altánu! Co teď se mnou jako bude? Musím
čekat na záchranu. A v první řadě bych se asi mohl omluvit tomu
altánku. Co mám říct? Bude „Sorry, brácho“ stačit? No a to jsem chtěl
doletět do Dubaje!
Pavlína Mertová 9. A
Rozhovor s bacilem
Je už skoro konec podzimu a s nastávající zimou nepřichází jenom
ochlazení, ale také nemoci. Velké skoky teplot nedělají našemu tělu
dobře. Dříve jsme si mohli vyjít jen tak v tričku a kalhotách. Teď už se
ale musíme přiobléct, aby nás nějaká ta „rýmečka“ nepřepadla. Žraločí
játra, rybí tuk a echinaceové kapky jsou prevencí před nemocí, ale
neznám nikoho, kdo by tyto pomocníky měl rád… Vyhledala jsem
-57-
pomocí mikroskopu jednoho bacila, jmenoval se Emil, a rozhodla se
podstoupit riziko nemoci a udělala s ním rozhovor.
Dobrý den pane Bacil, kdo vy vůbec jste a kde vás můžeme najít?
„Já jsem bacil, říkají mi Emil a jsem úplně všude. Všichni myslí jenom
na možnost nakazit se ebolou, ale já jsem tady taky!!!“
Abychom vás více poznali… Co přinášíte za nemoci a jak se proti vám
můžeme bránit?
„Co přináším? To je taky různé. Vlastně všechno, co se dá. Je to podle
toho, jak hluboko se dostanu. Největší slast pro mě je, když se dostanu
až k plícím a způsobím zápal plic. Některé nejsou ale tak strašné. Třeba
chřipka nebo oblíbená rýma. Ale jak se máte bránit, vám neřeknu. To
bych neměl šanci na vás zaútočit.“
(Dobře pokud nám neřeknete, jak se máme bránit,
zkusím to na vás jinak…) Co nemáte rád?
„Nesnáším vitamíny a vše, co je jim podobné. Jsou
to ty nejhorší stvoření na světě… Vždycky jenom
přijdou, pomůžou tělu a já se musím zase stěhovat.
Jednou nad nimi JÁ EMIL vyhraji. Za další nemám
rád čajíčky a bylinky a další alchymistické pokusy.
Jsem po nich vždy tak zesláblý a vyčerpaný, až to
někdy není možné. Mou smrtí by bylo, kdyby na
mě zaútočila antibiotika. Zatím jsem vždy vyvázl s odřenýma ušima a
stihl utéct. Jednou mě ale dostanou. Cítím to…“
Co nemáte rád, už víme a co naopak máte rád?
„Naprosto zbožňuju, když lidé chodí pozdě spát, nejedí moc vitamínů a
jsou ve velkém stresu. Jejich tělo je pak krásně zesláblé a to je chvíle
pro mě. Zaútočím a nějakou chvíli patří tělo jenom mě. Pokud
nepřijdou, jak jsem říkal, nějaké ty vitamíny.“
Děkuji Emilovi za jeho vyčerpávající odpovědi a doufám, že se s ním
nikdy v blízké době nepotkám.
Opak byl ale velkou pravdou. Dva dny po rozhovoru jsem onemocněla.
Musela se cpát vitamíny atd. Snad jsem vitamíny a nějakými těmi
prášky Emila úspěšně přemohla… :D
Jana Cibulcová
Setkání čerta, anděla, Mikuláše
Ti tři se potkali určitě na Facebooku. Měli lajknutých hodně společných
stránek, tak kamarádského anděla napadlo, že si je přidá, tak se stali
všichni přáteli. Začali si společně chatovat, až přišli na nápad chodit a
-58-
rozdávat dětem sladkosti jako dneska.
Pavlína Mertová 9. A
Mikuláš nejdříve chodil jenom s anděly a
byli hodní, ale jeden rok vešli do domu, tam
je děti napadly a okradly o všechny dárky.
Mikuláš se vrátil do svého úkrytu, který se
nesmí prozradit, a poslal dopis do pekla, ať
mu pošlou dva silné čerty. Další rok se blížili
k tomu domu a Mikuláš řekl, ať čerti
nachystají pytle. Děcka naskákala přímo do
pytle čertům. Peklo zjistilo, že je to vcelku
dobrý příděl dětí, tak Mikulášovi vždy
pošlou nějaké čerty.
Michal Martinák 9. A
Vždycky, když se blíží Mikuláš, je zmatek všude. Mikuláš musí vzít
knihu se jmény dětí. U některých je napsán křížek, to znamená, že děti
zlobí, když je tam háček, jsou hodné. Čertovi pošle SMS se jmény
zlobivých dětí a andělovi zase přes facebook seznam hodných dětí a ti
si připraví balíčky a uhlíky. Potom se Mikuláš teleportuje do nebe a
řekne andělovi, kde má čekat a pak do pekla k čertovi. V den Mikuláše
si napsali SMS, jestli se sraz nezměnil a sejdou se v šest hodin
u kavárny v lidském oblečení. Pak se na záchůdku převlečou a jdou
navštívit děti.
Tereza Křístková 7. C
Zavolají si dotykovým telefonem a dají si sraz v hospodě.
Adéla Křístková 7. C
Jak se domlouvají? Prostě klasa, setkají se před školou, paní třídní
učitelky se zeptají, kdo má jaké chování a pak už jen nafasují pytel a
hotovo.
Daniel Himlar 7. C
Čert s andělem se domlouvají přes email. A jak vlastně poznají, kdo
zlobí a kdo ne? Mají přístup ke všem kamerovým systémům a ty
odesílají informace do mikulášské centrály. Pokud je na seznamu
hřešící dítě, zjistí si Mikuláš na facebooku jméno a uloží ho do databáze
zlobiváků. Podle toho poznají, kdo je zlý a kdo hodný.
Jan Šenkýř 7. C
-59-
O Mikuláši si všichni myslí, že když je
uprostřed, tak má hlavní slovo. Není to
pravda. Hlavní slovo mají čert a anděl. Čert a
anděl jsou zastupitelé. Čert poddaných
čertíků a anděl andělíků. Ti poddaní zpracují
všechny děti po světě, anděl s čertem potom
výsledek srovnají, a pokud se neshodnou, dají
kámen nůžky. Poté závěr zprávy o dítěti
zhodnotí Mikuláš a ustanoví velikost trestu
Filip Petr 8. B
nebo pochvaly.
Nejdřív se ze seznamu vyberou dvě skupiny na hodné a zlé, potom se
s tím chodí po různých soudech, jestli to je správné. Ale nakonec se
musí zeptat o schválení prezidenta. Potom, kdo ke komu půjde,
rozhodne ruleta a kvízové otázky.
Daniel Romanovský 8. B
Anděl a Mikuláš šli po nebeské ulici a Anděl si prozpěvoval: „Hej hou
hej hou, teď dva svatí tu jdou.“ Na mračné křižovatce se zastavili a
Mikuláš řekl: „No, anděli, máme důležitou práci.“ A anděl se zeptal:
„Jakou?!“ „Vybrat děti, které dostanou sladkosti.“ Ale najednou
zaburácel hrom a anděl a Mikuláš se ocitli na zemi. Zjevil se tam čert.
„Tak to chodí vždy,“ pravil anděl. Čert Mikulášovi vždy předá seznam
zlobivců. Jenže čert vždy napíše všechna jména, aby si sladkosti nechal.
Mikuláš o všem rozhoduje a Anděl radí. Čert je tu jen na roznášení uhlí.
A má po sladkostech.
Helena Greineckerová 8. B
Podle nařízení někoho … bude letos změna! Některé děti
nepůjdou do pekla, ale do NEBE!
Spisovatelé z 9. A řešili, jak to bude vypadat:
představte si obrovské relaxační centrum
s vířivkami, kinem, bazény a armádou opálených
svalnatých masérů, akorát tohle vše v oblacích. Není
to špatná představa, a proto musíme být hodní,
protože kapacita tohoto ráje je omezená, tudíž se tam
nedostane každý, ale pouze VIP. Na viděnou v nebi
☺) Jana H.
kdyby hodné děti byly v nebi a ostatní tady na
zemi, asi by vznikla světová dětská válka o to, kdo si bude s jakou
-60-
hračkou hrát. Tereza
po tom, co budou všechny hodné děti odneseny do nebe, nastane na
naší zemi totální zmatek. Zůstanou tady jen zlobivci. Postupně budou
všechno ničit, nebudou poslouchat, jejich rodiče je nebudou zvládat.
Ještě štěstí, že už tady nebudu, protože skončím v nebíčku. Aneta
POZOR, ZMĚNA! Do nebe půjdou zlobivé děti! A co na to 8. A?
byla by tam sranda
byl by konec nebe
nechali by je zlobit a nebe by se změnilo
v peklo a byla by dvě pekla
bylo by to drsné, jelikož by bylo peklo
prázdné a nebe plné. V dnešní době už moc
hodných lidí a obzvlášť dětí není. Nejlepší
by bylo, že bychom se tam všichni potkali,
i ti šprti a andílci na světě. Míša
andělé by měli nejspíše spoustu práce se
zlobivými dětmi a museli by dělat všechno
pro to, aby nebe zůstalo nebem. Pak by
všechny ty zlobivce zabalili do krabice a
poslali čertům do pekla „dárek“. Kristýna
Co když se čert splete a vezme zlé děti do nebe? Nevzniká z toho
dobro. Zlé děti začnou zlobit a celé nebe začnou ničit. Proto svatý Petr
chytí rýč a hodí je i s čertem přímo do kotle v pekle.
Dominik Kuřec 7. C
V nebi musí nejdříve zlé děti zavřít do klecí a učit je poslouchat. Když
už jsou vychované, tak je pošlou zpátky na zem a mají druhou možnost
být poslušní, aby je čert příště neodnesl do pekla.
Verča Kneblová 7. C
Peklo ve 21. století
Vymalované zdi na červeno, sedí na gauči, no, nesedí, ale válejí se tam
minimálně čtyři „čerti“. Čerti jsou v pohádkách oblečeni tak nějak
hrozivě. Možná že dnes mají na sobě mikiny, rifle, sluchátka na uších a
mobily v rukách. Mají u toho puštěnou televizi. Možná že tam mají
i nějaké ty kotle, ale asi jen na ozdobu. Pro nikoho nechodí, protože
-61-
jsou líní a sedí na gauči a topí v krbu, ať jim není zima.
Simona Hozová 9. B
Podle mě je větší peklo na zemi, než tam dole. Tam pod zemí je teplo
a hrají se tam karty a každý si může dělat, co chce. Ale tady na zemi je
to horší. Od pondělí do pátku vstávat v šest, učit se, psát písemky a
uklízet. Poslouchat starší, to asi v pekle moc neznají. Musí poslouchat
jen Lucifera, ale ten nikdy nic nechce, pokud se dobře topí a tak.
A proto, když mě v pěti letech čerti vrátili na zem, probrečela jsem
x dní a nocí, protože peklo je prostě super.
Tereza Čechová 9. B
Podle mého názoru peklo 21. století je čas. Lidé pořád někam spěchají
a neuvědomují si, že jim čas pomalu, ale jistě utíká. Někdy se zamýšlím
nad časem. Myslím, že kdybychom věděli, kolik času nám zbývá, žili
bychom jinak. Žili bychom naplno. Čas je zabiják. Někdo ho má až
moc, jiný zase málo. Člověk by měl zpomalit, zastavit se a chvíli
věnovat sám sobě a lidem, na kterých mu záleží, protože nikdo z nich tu
nebude věčně.
Julie Hojdyszová 9. B
Život bez veškeré elektroniky, bez světla, bez vody. Pro dnešní lidi by
největší peklo bylo vrátit se zpět do doby kamenné.
Johana Bartoňová 9. B
Peklo se v dnešní době od toho v pohádkách,
kde jsou čerti, kotle a hrozné horko, docela
liší. Peklo by se mohlo definovat jako málo
baterky v telefonu. Malý dosah WIFI.
Písemky z chemie. Tělocvik. Vstávání v pět.
Školní obědy! Hnusné počasí. Když
puberťačka má anorektickou peněženku a
nemůže si koupit malovátka. Přijímačky a
maturity. Když jste moc líní, abyste se zvedli
z gauče a šli pro ovladač. Když se nevejdete
do svého oblíbeného trička. Když vypadne net. Pak si začnete říkat, že
kdyby pod zemí existovalo nějaké místo s čerty, bylo by to lepší.
Radka Vašendová 9. B
Čert ve vyjmenovaných slovech
Blízko Volyně stál strašidelný mlýn. Jednoho večera šel kolem Honza a
-62-
zrovna se přihnala velká bouřka. Blýskalo se tak, že všude bylo světlo
jako přes poledne. Honza se schoval do mlýna. Čas plynul, bouřka sílila
a najednou přesně o půlnoci Honza uslyšel skřípání. Nemohl strachy
ani polykat, ale přesto se šel podívat, co to slyšel. Viděl, jak se samo
točí mlýnské kolo i bez vody. Pod ním se krčila chlupatá plyšová koule,
která splývala se špinavým okolím a vzlykala. Honza našel čertíka,
který měl celou hlavu lysou, polámané rohy a na nohou měl místo
kopyt lyže z lýka. Honza se dal s čertíkem do řeči a sundal mu lyže,
které měl na nohou už celé roky. Čertík začal štěstím plakat, protože už
zase stál na kopytech a přestalo ho bolet lýtko. Čertík nachystal za
odměnu Honzovi večeři. Na plytký talíř mu dal netopýra a uvařil mu
čaj z pelyňku. Honza nebyl zvyklý plýtvat jídlem a večeři snědl. Na
druhý den mu z čertíkovy večeře vyskočila vyrážka. Na čertíka se ale
nezlobil. Přes noc se skamarádili a dohodli se, že spolu mlýn opraví a
budou spolu hospodařit. Honza měl jen jednu podmínku, vařit bude on
Sabina Šindlerová 3. C
a čert bude uklízet.
Radíme i paní učitelce…
Když vás něco baví, chcete o tom mít co nejvíc informací. Občas
předmět zájmu má vztah ke školnímu učivu. Tak nějak je to i v 9. C,
kde najdeme dva odborníky na zbraně. Jsou schopni podat vám zcela
vyčerpávající výklad a můžete si být jisti, že se nepletou. Nemůžete se
tedy divit, že občas poskytnou konzultaci i paní učitelce (kdo by také
znal jednotlivé součástky bitevního tanku Cromwell IV).
? Kdo z vás dvou s tímto koníčkem začal, kdy a jak přesvědčil svého
kolegu?
Miloslav: Nezávisle na sobě, bohužel jsem se s Lukášem začal pořádně
bavit až v 7. ročníku, ale rychle se z nás stali výborní přátelé!
Lukáš: Začal jsem, když jsem byl
malý, díval jsem se třeba na filmy,
které se týkaly historie. Když byla
ve filmu bitva, dobývaní hradu, tak
jsem se pořád ptal doma na to, kde
se to stalo atd.
? Jak získáváš nové informace?
Objevují se někde nepřesnosti,
-63-
nesmysly?
Miloslav: Hlavně diskusní fóra, jak v češtině, tak v angličtině a
němčině. Samozřejmě i mezi takovými nadšenci jako jsem já a Lukáš
se na podobných fórech vyskytují lidé, kteří přenášejí špatné a
nepravdivé informace, které se snažím opravit. Také rozhodně časopisy
a válečné hry na PC, kde zase opravuji hráče, kteří toho moc o historii
neví.
Lukáš: Sledovaní TV pořadů, dokumentů, čteni knížek.
? Mohl bys jít se svými znalostmi dělat průvodce do muzea zbraní?
Miloslav: Předpokládám, že určitě ano. Mé vědomosti jsou podle mě
dostačující a taky by to bylo mé vysněné povolání.
Lukáš: Mohl bych jít pracovat do muzea zbraní.
? Oblíbená zbraň (proč).
Miloslav: To je záludná otázka, na
kterou je velmi těžké odpovědět. Miluji
všechny zbraně všech druhů, ale
kdybych měl vybrat, tak asi sovětský
střední tank T-34 ve všech verzích
(určitě nejlepší tank druhé světové). Za letouny zase legendární
Messerschmit Bf-109 všech verzí, ale nejraději mám verzi G6.
Lukáš: Libí se mi všechny zbraně.
? Co na tvou zálibu říkají rodiče, spolužáci, učitelé?
Miloslav: Matce a sestře se mé hobby moc nelíbí, otci a bratrovi zase
ano a podporují mě. Spolužáci mě mají za šílence do tanků, což taky
není pravda, protože miluji stejně i letouny :). A učitelé? Hlavně paní
učitelce Ondryášové se asi moje hobby a hlavně referáty moc nelíbí,
a to kvůli délce, ne obsahu :).
Lukáš: Asi je štvu tím, že bych mohl furt mluvit o zbraních celé hodiny.
? Kdyby se dalo cestovat časem, kam by ses vydal a proč.
Miloslav: Asi do roku 1938, abych přesvědčil svět, aby přišel ČSR na
pomoc a zastavil nacistické hrůzy a vůbec zabránil existenci druhé
světové války, která je sice můj oblíbený konflikt, ale obětí si vyžádal
až moc.
Lukáš: Cestoval bych asi do 2. sv. války, abych mohl vidět všechny
-64-
zbraně, tanky atd.
? Nevadí ti, že je v dějepise 9. třídy tak málo času na válku?
Miloslav: Zatím jsme druhou světovou válku v dějepise neprobírali, ale
pokud tvrdíte, že ho bude málo, tak to mi i Lukášovi asi vadit bude, a to
dost :).
Lukáš: Vadí mi, že máme málo času, kdyby bylo vice času, tak bychom
to probírali detailněji a pouštěli bychom si více dokumentů.
Tělocvična
V minulém čísle Druhého patra jste si mohli přečíst, jak se stavěla naše
tělocvična. Zeptala jsem se paní ředitelky Zdeňky Murasové, co se
vlastně tělocvičně stalo a co se bude dít dál.
? Proč se bude tělocvična opravovat?
! Po prázdninovém zateplení budovy, výměně oken v tělocvičně,
opravách a následném úklidu došlo vlivem vlhkosti ke zvednutí
parketové podlahy. Tyto nerovnosti jsou tak rozsáhlé a četné, že
zabraňují bezpečnému užívání tělocvičny ke svému účelu.
? Kdy by měla začít a skončit oprava tělocvičny?
! Oprava tělocvičny je v současné době
předmětem opakovaných jednání. Nabízí se
několik scénářů, ovšem k rozsáhlosti
poškození a finančnímu zajištění opravy není
snadné okamžitě vyhodnotit nejvhodnější
variantu. V současné době se čeká a
vyhodnocuje, jak navlhnuté parkety reagují na
postupné vysoušení. V případě celkové
rekonstrukce podlahy by oprava připadla
zřejmě na hlavní prázdniny příštího roku. Vše
je ovšem ještě otevřené, konečné řešení zatím
nepadlo.
? Kde bude probíhat výuka tělesné výchovy v době opravy tělocvičny?
! Výuka tělesné výchovy je zajištěna po dobu celého školního roku
2014/2015 v náhradních prostorách – sokolovně, tělocvičně ZŠ Tyršova
1053 a fitness centru v Javorníku.
? Co se v tělocvičně děje nyní?
! Po dvouměsíčním použití vysoušečů vlhkosti a současném vytápění a
větrání tělocvičny zvednutá parketová podlaha pomalu klesá, ovšem
-65-
stále zabraňuje možnému užívání. Takže stále čekáme, jak se ve finále
zachová. Je to běh na dlouhou trať.
Jana Cibulcová
Děkuji za odpovědi
Setkání s rodilým mluvčím
Školní rok nezadržitelně letí a i letošní deváťáci mají tu povinnost
vybrat si, na jakou střední se vydají. A právě s tím jim v pondělí přišel
pomoci rodilý Američan, učitel Paul Till z frýdlantského gymnázia
Beskydy Mountain Academy. Pan Till strávil jednu hodinu
s vybranými angličtináři z devátých tříd a názorně nám ukázal jeho
učební metody, které používá právě na gymnáziu. Vtipně, vesele,
příjemně a hlavně anglicky! Škola je velmi, velmi zajímavá stejně jako
pan učitel, kterého jsem po hodině odchytila a položila mu pár otázek,
které by mohly zajímat každého z vás.
? Otázky, která zajímají snad každého. Proč jste opustil Ameriku?
A proč zrovna Česko?
! Kdysi jsem se svou ženou
navštívil
dvakrát
Českou
republiku a totálně jsme se do ní
oba zamilovali. Slovo dalo slovo
a my jsme se ještě se svými třemi
dětmi přestěhovali sem. A tak
jsme tady jednoduše zůstali. A já,
jak jsem plánoval a chtěl, jsem
začal pomáhat se vznikem
gymnázia. Je to už asi deset let.
? Myslíte si, že je český jazyk těžký?
! Ano. Jednoduše a rozhodně ano.
? Kterou školu jste studoval, jaký byl váš oblíbený předmět ve škole?
! Vystudoval jsem americkou univerzitu Yale. Moc rád jsem psal, měl
jsem rád literaturu. Ale nejvíc jsem asi zbožňoval kreativní psaní.
? Chtěl jste být vždycky učitelem?
! Zajímavá otázka. Když se tak nad tím zamyslím, vždycky jsem chtěl
být spisovatelem. To byl můj sen. Ale není to zrovna jednoduché vydat
knihu. Napsal jsem jich několik. Všechny mám doma v šuplíku, ale ani
jednu jsem nikdy neposlal do vydavatelství. Není to zrovna levná
záležitost.
-66-
? Co si myslíte o téhle hodině, co jste s námi absolvoval?
! Super! Do Frenštátu na Tyršovku se vracím už několik roků a
vždycky tady najdu jedny z těch nejlepších studentů. Sice se mi zdálo,
že jste byli trochu potichu, ale nervozita udělá svoje.:)
Za rozhovor děkuje Radka Vašendová 9. B
Otevírání učeben
Zažili jste někdy slavnostní otevírání nějakého nového objektu nebo
místnosti? Já ano, a dokonce jsem byla jednou z důležitých věcí, bez
kterých by se tato akce ani nemohla uskutečnit. Byla jsem stojan. Ano
držela jsem stužku, kterou
později stříhali pozvaní hosté. Dá
se říct, že jsem vlastně povýšila
z žákyně na stojan. Neříkejte mi,
že byste to nechtěli. Přece být
něco víc než jenom obyčejný žák
je sen každého z nás. To je jedno.
Jednoduše jsem stála a držela
stužku. A pozvaní hosté s paní ředitelkou společně přestřihli stužku a
tím vlastně oficiálně učebnu otevřeli. Pak se celá delegace hostů s paní
ředitelkou přesunula na prohlídku učebny. Bohužel průběh prohlídky
nevím, protože jsme šli odnést stužku a mezitím už všichni z učebny
odešli. Jediné co vím, je, že tam dělali rozhovor se spolužákem. Ale
jsem ráda, že jsem tam vlastně nebyla, protože by určitě při mém štěstí
dělali ten rozhovor se mnou, což by dopadlo hodně špatně. Proto se
mnou radši žádný rozhovor nikdy nechtějte.
Zuzana Vachalová
Končí podzim
Krajina ztratila své barvy. Zajíc pozoroval veverku, jak odnáší poslední
lískové oříšky do skrýše. Hraboši a myši sbírají poslední kousky obilí a
nosí je do nor v polích. Přichází zima a všichni se na ni připravují.
Začíná pomalu mrznout a zvířátka se chýlí k zimnímu spánku, pěkně
schovaná ve svých skrýších těšíc se znovu na jaro. Teplota vzduchu
pomalu klesá a i my musíme přidat vrstvy oblečení. Začínáme nosit
kabáty, šály a čepice, abychom zabránili proniknutí mrazu do morku
našich kostí. Ale až přijde opravdová zima, budeme vypadat jako
sněhuláci, ale to k tomu patří. A i tak se na zimu těším.
Aneta Havlová
-67-
Jak udělat zimu
Nejprve musím sehnat hodně brigádníků, kteří rozvezou po okolí
sněžná děla, zapojí je a spustí. Potom zapnu obří mražák a větrák na
Antarktidě. Ono se to samo roznese, kde má. Potom vezmu něco jako
cukr, ale cukr to není, je to jenom chemikálie, která je na způsob sněhu,
a přes sítko tím posypu stromy. Potom pár lidí a zvířat nechám
zmrznout, teda hlavně ty, co mě přes rok štvali. Pak musím položit
ledové koberce na všechny cesty. To proto, abych zpříjemnila život
kamioňákům a řidičům, co mě nepouštěli přes přechod. A taky nemohu
zapomenout rozvěsit rampouchy na okna a střechy. Teď stačí všechno,
co jsem udělala, pravidelně obměňovat a udržovat stále hezké. A ve
volné chvíli si uvařím čaj s rumem a podívám se na svůj nejoblíbenější
film Ledové království.
Vyprávění královny Zimy zapsala Pavlína Mertová 9. A
Nejprve se pořádně posilním lahvinkou slivovice a pak se na to vrhnu.
Začnu tím, že zajedu do obchodu a koupím pět kyblíků Primalexu a
sněžnou frézu, ať to nemusím dělat sama. Ještě seženu pár brigádníků
s košťaty a už snad bude vše. Začnu na nejvyšší hoře Beskyd, Lysé
hoře, a pak přes Smrk, Smrček, Malou Stolovou přes Pustevny a
nakonec skončím na Radhošti. Tam si dám pár panáků a jedu do údolí,
tam už jsou všichni určitě nedočkaví. Přejedu celé město, tedy Frenštát,
a už mířím skoro do Kopřivnice. Tam si omrknu muzeum Tatra a už
fičím na celou Českou republiku. Řeknu vám, je to fuška, ale aspoň
budou Vánoce na sněhu, chci říci na Primalexu, a ne na hnusném
špinavém bahně. To by nebylo ono. Sníh prostě musí být, ať se vám to
líbí nebo ne.
Lucie Kalmusová 9. A
Co nového v Africe, jak se daří naší
adoptované studentce Rosaline?
Určitě víte, že již řadu let ze sběru papíru
platíme studium Rosaline Bongono z Conakry.
Dvakrát ročně jí napíšeme dopis a pošleme
dárek. Na oplátku dostaneme od ní dopis,
fotografie a jednou za rok i Rosalinino
vysvědčení. Letos je to jiné, může za to epidemie
eboly. Dostali jsme email od sdružení Procontact, které se o celou adopci pečlivě stará.
-68-
Zvou nás na Vánoční benefici pro Guineu. Kdybyste měli 6. prosince
volno, můžete se vydat do Prahy. Bližší informace najdete na stránkách
www.pro-contact.cz a https://www.facebook.com/procontact.cz.
Hurá, jdeme plavat!!!
Žáci 2. B se konečně dočkali plaveckého kurzu. Na co se těšili
v plavání a jak by si poradili s hrozícím nebezpečím?
Petr: Já jsem se těšil na potápění. Jonáš: Těšil jsem se na bazén a na
splývání a kraula a do velkého bazénu. Adam: Těšil jsem se na plavání
s deskou. Timea: Těšila jsem se, protože se chci naučit plavat. Sofie: Já
jsem se těšila, protože umím plavat. Nina: Já jsem se těšila na hry a
plavání.
Co bych dělal(a), kdyby se přede mnou v bazéně vynořila velryba?
Nina: Já vyskočím na ni. Dominik I.: Zastřelil bych ji. Adéla: Já bych
utíkala. Natálie: Strašně bych se zasmála. Dominik: Zavolal bych
vrtulník, aby ji odnesli zpět do jižních moří. Aleš: Potopím se. Aneta:
Utekla bych domů. Sofie: Zírala bych. Annie: Já bych odplavala. Petr:
Utíkal bych z vody. Monika: Buchla bych ji paličkou do hlavy.
Den otevřených dveří na gymnáziu
Na Dni otevřených dveří na gymnáziu jsem byla poprvé a moc se mi to
líbilo. Nejvíce se mi líbila učebna chemie a fyziky. V chemii jsme
dělali pokusy, například se sopkou nebo s kapesníčkem. Kapesníček
jsme polili ethanolem, zapálili a shořel jen ethanol. Ve fyzice jsme se
dívali přes sklíčko na lampu a samostatnou žárovku. Ze žárovky byly
vidět barvy a byly ostré, u lampy se barvy slévaly dohromady. Také se
mi líbilo, že jsem se mohla podívat, jak asi budou vypadat přijímací
zkoušky.
Kristýna Marková 5. B
Cvičná kuchyňka
Letos se ve škole změnila spousta věcí, včetně cvičné kuchyňky.
Někteří žáci mají to štěstí, že v ní můžou vařit anebo si v ní alespoň
mohou udělat večeři, když nocují ve škole. Vaření je přece důležité a
měly by to zvládat jak holky, tak kluci. A proto v pracovních
činnostech anebo později v domácnostech se žáci učí ve škole vařit. Ale
pro ty, kteří nemají možnost do kuchyňky nahlédnout, jsem se poptala
paní učitelky Bartošové, aby nám o ní něco pověděla.
-69-
? Jste s novou kuchyňkou spokojená?
! Ano, jsem. Už od roku 1990 s přestávkami jsem správce cvičné
kuchyně a snažila jsem se zlepšit vybavení této kuchyňky. Šlo to po
malých krůčcích. Nakoupily se hrnce, talíře, sporáky, mikrovlnná
trouba a další vybavení. Ale už před více než deseti lety bylo jasné, že
celkovou
by
to
chtělo
rekonstrukci nejen vybavení, ale
hlavně elektřiny, vody, plynu,
osvětlení, chyběly odsavače par
atd. Byla jsem velice ráda, že
v roce 2012 Klub rodičů a přátel
školy zaplatil výměnu modré
linky z roku 1965. Když paní
ředitelka přišla s možností, že
v rámci projektu Učíme se pro budoucnost, by mohla být kuchyňka
zrekonstruována, byla jsem nadšená nejen já. Objevily se i nějaké
nedostatky, ale přesto je to velký pokrok.
? Na co všechno se můžeme těšit?
! Určitě se můžete těšit na nové pojetí celé kuchyňky, jiné uspořádání,
indukční desky, sporáky, odsávače par, nové stoly, židle. A nesmím
zapomenout na vybavení moderní technikou, je tu televize,
dataprojektor, počítač. Přijďte se podívat na Den otevřených dveří a
uvidíte tu obrovskou změnu.
? Co na nové vybavení říkají žáci?
! Myslím, že všichni byli překvapeni, kolik je tam nyní místa a jak je to
uspořádáno. Ale tuto otázku byste měli spíše položit paní učitelce
Pavlasové, protože v letošním roce všechna vaření učí ona. A viděla
více reakcí vás žáků, když jste tam vstoupili poprvé.
? Chtěla byste do nové kuchyňky ještě něco přidat nebo naopak ubrat?
! Přiznám se, že v současné době mě napadá jen pár maličkostí (např.
květináče s bylinkami, záclony) a až čas ukáže, co je potřeba ještě
zlepšit.
? Byly s opravou nějaké problémy?
! Celková rekonstrukce začala o něco později, než měla, ale vše se
stihlo. Většinu problémů s rekonstrukcí řešila paní ředitelka a za to jí
patří dík. Velice mě mrzelo, že při rekonstrukci zmizela nová sada
hrnců, ale i to se stává.
? Kolik stála nová kuchyňka?
-70-
! Sada spotřebičů pro každou skupinu stála 35 000 Kč, výroba nové
linky 80 000 Kč, ohřívač teplé
vody 50 000 Kč, počítač,
dataprojektor, televize 70 000
Kč. Tento výčet je jen částí
z celkové
rekonstrukce
a
nezahrnuje výměnu elektrického
vedení, vody atd. Celkem stála
nová kuchyňka 380 000 Kč.
? Podílela jste se nějak na úklidu
(vystěhování) kuchyňky?
! Na vystěhování i úklidu kuchyňky se podíleli nejen žáci, ale i učitelé,
kteří přiložili ruku k dílu, a tedy i já.
? Koukáte s žáky při vaření na novou televizi?
! Televizi i dataprojektor určitě budeme využívat nejen při vaření, kde
žáci uvidí postup, jak mají vařit. Budeme je využívat i při teoretických
hodinách, kdy si výklad můžeme zpestřit např. pořady Peklo na talíři,
Jídlo, ale i dalšími interaktivními prezentacemi vlastními nebo
nalezenými na internetu.
? Funguje všechno vybavení tak, jak má, nepoškodilo se něco?
! Je třeba zaklepat na dřevo, vše funguje, jak má, a doufám, že to ještě
Děkuji, Jana Horáková
dlouho tak zůstane.
Sbíráme víčka pro Elišku
I v letošním školním roce 2014/2015
pokračujeme ve výběru plastových víček pro
Elišku z Lichnova. Sběr víček jí pomůže
zajistit
speciální
rehabilitaci
v lázních
Klimkovice a částečnou úhradu speciálních
pomůcek, které potřebuje ke cvičení.
Koncem října jsme Elišce dovezli 6 žlutých
pytlů. Tentokrát naši pilní sběrači shromáždili
50 kg víček.
Eliška absolvovala v říjnu další rehabilitační
pobyt v Klimkovicích a s mladší sestřičkou od nás dostaly mikulášský
balíček, za který děkujeme paní učitelce Pavlasové.
Pokud také chcete pomoci sbírat, více informací najdete na školním
webu www. zstyrfren.cz.
Dana Friedlová
-71-
Komise odborníků
Komiks
Co nás čeká? S našimi redaktory se setkáte na Dni otevřených dveří,
kdy vám chtějí připravit mimořádné vydání Druhého patra. Jestli se jim
to podaří, uvidíme. Předpokládáme, že se uzdraví naši malíři, z celého
množství zůstaly v listopadu „práceschopné“ jen Sabina a Natálie.
V prosinci to bude 240 let od zavedení povinné školní docházky, také
tomuto tématu se budeme věnovat.
kteří se vydají na dlouhodobý
vybrala žáky,
adrenalinový pobyt.
Na vydání 123. čísla Druhého patra se podíleli: Zuzana Vachalová, Martina Vachalová,
Jana Horáková, Aneta Havlová, Jana Cibulcová, Michaela Žingorová, Kristýna Biolková,
Radka Vašendová, Tomáš Wolf
Obrázky kreslila: Sabina Konvičková
Fotografie: Nikola Reková (str. 49-50, Karel Šindler (str. 52), Marie Veselá (str. 51), Zuzana
Vachalová (str. 66), Lenka Ondryášová (str. 67), Pro-contact (str. 68) Dana Friedlová (str. 71)
Petr Ondryáš (str. 53-57, 63-65, 70, 71)
(Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš
Komiks: Natálie Heřmánková
e-mail: [email protected]
http://www.zstyrfren.cz
Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R.
http://www.druhepatro.ic.cz
ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm
Vydáno 2. 12. 2014
-72-