Mark Twain

Dobrodružství Huckleberryho Finna
Mark Twain
Místo dČje: Údolí Ĝeky Mississippi.
ýas: PĜed þtyĜiceti až padesáti lety.
VÝSTRAHA!
Kdokoliv by se pokoušel hledat v tomto vyprávČní
dĤvod, proþ bylo sepsáno, bude stíhán. Kdokoliv by se
pokoušel hledat v nČm mravní pouþení, bude vypovČzen.
Kdokoliv by v nČm hledal zápletku, bude zastĜelen.
Z rozkazu autorova:
Velitel dČlostĜelectva
v zast. Granátnických gard
KAPITOLA I
Neznáte mČ, ledaže jste snad þtli knížku, která se jmenuje
Dobrodružství Toma Sawyera; ale na tom nezáleží. Tu
knížku sestavil pan Mark Twain a napsal tam pravdu,
tedy - vČtšinou pravdu. Sem tam nČco vylepšil, ale
celkem vzato napsal pravdu. Ale to nic. Však jsem jakživ
nikoho nevidČl, kdo by si nezalhal aspoĖ tu a tam, leda
tetu Polly nebo vdovu nebo snad Mary. Teta Polly - to je
tedy jako Tomova teta Polly - a Mary a vdova
1
Douglasová jsou dĤkladnČ popsány v té knížce, která je
vČtšinou knížka pravdivá, sem tam s nČjakým tím
vylepšením, jak už jsem Ĝekl.
A ta knížka konþí takto: Tom a já jsme našli peníze, které
lupiþi ukryli v jeskyni, a tak jsme zbohatli. Dostali jsme
každý šest tisíc dolarĤ - v samém zlatČ. Byla to
velikánská spousta penČz, když to bylo narovnané do
sloupkĤ. No, a soudce Thatcher to vzal a uložil na úrok a
vynášelo nám to dolar dennČ, jak je rok dlouhý - tedy víc,
než by þlovČk vČdČl, co s tím. Vdova Douglasová si mČ
vzala za vlastního a prohlásila, že mČ zcivilizuje; ale
život v jejím domČ byl tuze perný, neboĢ vdova byla
zoufale spoĜádaná a slušná v každém ohledu; a tak když
jsem to už nemohl vydržet, vyklouzl jsem. Navlékl jsem
se do svých starých hadrĤ a narazil starý klobouk; byl
jsem na svobodČ a bylo mi dobĜe. Ale Tom Sawyer mČ
vyslídil a Ĝekl, že zakládá loupežnickou tlupu a že bych
se mohl pĜidat, kdybych šel zpátky k vdovČ a vedl život
spoĜádaného obþana. Tak jsem se vrátil.
Vdova nade mnou plakala a nazývala mČ ubohou
ztracenou oveþkou a nazývala mČ i mnoha jinými
názvisky, ale nijak zle to nemínila. Navlékla mČ zase do
nových šatĤ a mnČ nezbylo, než se v nich potit a potit a
škrtit. No, a potom to všecko zaþalo nanovo. Vdova
zacinkala zvoneþkem a musels být vþas u stolu. Ale když
jsi byl u stolu, nesmČl jsi rovnou zaþít jíst, ale musels
þekat, až vdova sklopí hlavu a zažbrblá nČco nad jídlem,
aþkoliv dohromady nebylo naþ žbrblat - až na to, že
každá vČc byla uvaĜená zvlášĢ. Když se dČlá nČjaká
2
míchanina v kotlíku, je to jiné; vČci se smíchají, kolem
všeho je šĢáva a je to všecko lepší.
Po veþeĜi vdova pĜinesla svou knihu a zaþala mČ
pouþovat o Mojžíšovi a o rákosí u bĜehu Ĝeky1 a já se
musel tužit, abych o nČm všecko vČdČl. Ale potom se
vdova podĜekla a vyšlo najevo, že Mojžíš je už notnou
dobu po smrti. Tak jsem už na další nebyl zvČdav,
protože mi na mrtvých lidech vĤbec nezáleží.
Brzo jsem zaþal mít chuĢ na kouĜení a Ĝekl jsem vdovČ,
aby mi to dovolila. OdpovČdČla, že kouĜení je mrzká
neĜest, že to je vČc neþistá a abych odolával pokušení.
Vidíte, jak to s nČkterými lidmi chodí. Hubují na nČco, co
sami neznají. Na jedné stranČ se starala o Mojžíše, do
kterého jí nic nebylo, protože nebyl z její pĜíznČ, a který
nikomu k niþemu není, protože je už dávno po smrti, a na
druhé stranČ, vidíte, mČla náramnČ moc Ĝeþí, když jsem
dČlal nČco, co stálo za to. A kromČ toho šĖupala; toĢ se
ví, šĖupání tabáku bylo pĜípustné, protože to dČlala sama.
Její sestra, sleþna Watsonová, obstojnČ hubená stará
panna s okuláry, se právČ nastČhovala k vdovČ a dala se
do mČ se slabikáĜem. DĜela mČ celkem snesitelnČ skoro
hodinu a pak jí vdova Ĝekla, aby toho už nechala. Také
bych to už déle nebyl vydržel. Potom náledovala hodina
nudná až k smrti a se mnou šili všichni þerti. Sleþna
Watsonová poĜád Ĝíkala: "Dáš ty nohy dolĤ,
Huckleberry," a "Nehrb se tak, Huckleberry, - seć rovnČ"
a za chvileþku zas Ĝekla: "Nezevluj a neprotahuj se,
Huckleberry, - cožpak se neumíš chovat?" Potom mi
vyprávČla o pekle a já jsem jí Ĝekl, že bych tam už rád
3
byl. To ji hroznČ dopálilo, ale já jsem tím nemínil nic
zlého. Já jsem prostČ chtČl nČkam jít. Já zkrátka chtČl
nČjakou zmČnu a nebyl jsem vybíravý. Ona mi Ĝekla, že
to, co jsem Ĝekl, je hĜíšné. Povídala, že ona sama by nČco
takového neĜekla za nic na svČtČ; ona že žije tak, aby se
dostala do nebe. Pomyslel jsem si, že dostat se tam, kde
bude sleþna Watsonová, není žádná trefa, a umínil jsem
si, že se nebudu snažit dostat se do nebe. Ale to jsem jí
ovšem neĜekl, protože by z toho byly jen mrzutosti a k
niþemu dobrému by to nevedlo.
Ale sleþna Watsonová, jak byla rozbČhnutá, už se
nezastavila a pokraþovala v líþení nebe. ěíkala, že þlovČk
nebude v nebi mít nic jiného na práci než chodit od rána
do veþera s harfou a zpívat a zpívat do aleluja. Žádné
štČstí jsem v tom nevidČl, ale nahlas jsem to ovšem
neĜekl. Zeptal jsem se jí, zda myslí, že Tom Sawyer
pĜijde do nebe, a ona Ĝekla kdepak. Z toho jsem mČl
radost, protože jsem chtČl, abychom byli s Tomem spolu.
Sleþna Watsonová poĜád mlela svou a nic jí na mnČ
nebylo vhod. Byla to hrozná nuda a pĜipadal jsem si tuze
opuštČný. Potom koneþnČ svolali þernochy do domu a
bylo modlení a pak se šlo spát. Šel jsem nahoru do své
svČtnice se zbytkem svíþky a postavil jsem svíþku na
stĤl. Potom jsem si sedl na židli u okna a snažil jsem se
myslet na nČco veselého, ale nešlo mi to. PĜipadal jsem si
tak opuštČný, že jsem si pĜál být mrtev. HvČzdy svítily a
v lese šelestilo listí opravdu strašidelnČ; slyšel jsem sovu,
která kdesi daleko hou-hou-houkala nad nČjakým
umrlým, a sýþka a psa, kteĜí naĜíkali pro nČkoho, kdo mČl
umĜít. A vítr mi chtČl cosi pošeptat, a já ne a ne rozumČt,
4
co Ĝíká, a tak mi zaþal mráz bČhat po zádech. Potom jsem
od lesa zaslechl zvuk, jaký dČlá duch, když chce Ĝíct, co
ho tíží, a když se nemĤže dorozumČt, a tak nemá v hrobČ
pokoj a musí každou noc chodit a naĜíkat. Byl jsem tak
skleslý a vystrašený, že se mi zastesklo po spoleþnosti.
Potom mi najednou zaþal po rameni lézt pavouk. Smetl
jsem ho, pavouk vletČl na svíþku, a než jsem mohl nČco
udČlat, byl už od plamínku celý scvrklý. Nikdo mi
nepotĜeboval Ĝíkat, že to je hroznČ špatné znamení a že
mi to pĜinese neštČstí. Byl jsem notnČ vydČšen a strach
mnou tĜásl, div mČ nevytĜásl z šatĤ. Vstal jsem, tĜikrát
jsem se otoþil a pokaždé jsem se pokĜižoval; potom jsem
si ovázal chomáþek vlasĤ nití, abych se ochránil pĜed
þarodČjnicemi. Ale moc jsem si od toho nesliboval,
protože tohle þlovČk dČlá, když ztratí podkovu, kterou
našel, a nemĤže ji proto pĜibít na dveĜe. Ale nikdy jsem
neslyšel, že by to pomáhalo v pĜípadČ, že þlovČk zabil
pavouka.
Zase jsem si sedl, tĜásl jsem se dál a vytáhl jsem dýmku,
abych si zakouĜil; protože v domČ bylo ticho jako v
hrobČ, tak se to vdova nemohla dozvČdČt. Za hodnou
chvíli jsem slyšel z mČsta hodiny, jak dČlají bum - bum bum; udeĜily dvanáctkrát a zase bylo ticho, ještČ horší
než pĜedtím. Ale za chvileþku jsem slyšel, jak dole ve
tmČ praskla mezi stromy vČtviþka. NČco se tam hýbalo.
SedČl jsem, ani jsem se nehnul, a poslouchal jsem. A
potom jsem zaslechl naþisto tiché ,,mĖ-au mĖ-au". To je
ono, Ĝekl jsem si a udČlal jsem taky ,,mĖ-au mĖ-au", jak
nejtišeji jsem umČl, a pak jsem zhasil svČtlo a vylezl
oknem na stĜechu kĤlny. Potom jsem sklouzl dolĤ, vplížil
se mezi stromy a opravdu tam na mČ þekal Tom Sawyer.
5
KAPITOLA II
Šli jsme po špiþkách stezkou mezi stromy, smČrem ke
konci vdoviny zahrady, a shýbali jsme se, aby nám vČtve
nepoškrábaly hlavy. Když jsme šli kolem kuchynČ,
klopýtl jsem o koĜen a neobešlo se to bez hluku. PĜikrþili
jsme se k zemi a ani jsme se nepohnuli. Velikánský
þernoch sleþny Watsonové jménem Jim sedČl ve dveĜích
kuchynČ. DobĜe jsme ho vidČli, protože za ním bylo
svČtlo. Vstal, natáhl krk a chvíli naslouchal. Potom Ĝekl:
"Kdo je tam?"
Potom zase chvíli naslouchal a nakonec po špiþkách
vyšel a dostal se až naþisto mezi nás. Mohli jsme na nČho
skorem sáhnout. Snad nČkolik minut nebylo slyšet vĤbec
nic, aþkoliv jsme byli tak blízko sebe. Najednou mČ
zaþalo nČco svrbČt na kotníku, ale netroufal jsem se
podrbat. A potom mČ zaþalo svrbČt ucho a potom mČ
zaþalo svrbČt na zádech, zrovna mezi lopatkami. Myslel
jsem, že umĜu, když se nebudu moct poškrábat. Mockrát
jsem si toho od té doby všiml. Když jste v nóbl
spoleþnosti nebo na nČjakém pohĜbu nebo když se snažíte
usnout a nechce se vám spát - když jste nČkde, kde se
nesmíte drbat, zaruþenČ vás bude svrbČt tuhle a tamhle a
kdeco. Za chvileþku povídá Jim:
"JáĜku, kdo je tam? A kde jste? AĢ se propadnu, jestli
jsem nČco neslyšel. No, já vím, co udČlám. Já si tady
sednu a poþkám, až to uslyším ještČ jednou."
6
A Jim se opravdu posadil, zrovna mezi Toma a mČ. Zády
se opĜel o strom a natáhl nohy, div se mČ svou nohou
nedotkl. A mČ zaþal svrbČt nos. SvrbČl, až mi vhrkly slzy
do oþí. Ale já se nedrbal. Potom mČ zaþalo svrbČt uvnitĜ
v nose. Potom dole. NevČdČl jsem, jak vydržím sedČt
zticha a nehnutČ. Toto trápení trvalo snad šest sedm
minut, ale zdálo se to notnČ delší. Už mČ svrbČlo na
jedenácti rozliþných místech. Už jsem myslel, že to
nevydržím ani minutu, ale zaĢal jsem zuby a Ĝekl jsem si,
že to pĜece jenom zkusím. A právČ v tu chvíli Jim zaþal
zhluboka dýchat; pak zaþal chrápat - a potom za
chvileþku mi bylo zase dobĜe.
Tom mi dal znamení tichým zasyþením a zaþali jsme se
plížit pryþ po rukou a po kolenou. Když jsme urazili
nČjaké tĜi metry, zašeptal mi Tom, že by rád uvázal Jima
ke stromu, jen tak pro legraci. Ale já jsem Ĝekl, aby to
nedČlal. Že by se Jim mohl probudit a spustit povyk a že
by pak pĜišli na to, že nejsem doma. Potom Tom Ĝekl, že
nemá dost svíþek a že vklouzne do kuchynČ a pár jich
pĜinese. Já jsem nechtČl, aby se o to pokoušel. ěekl jsem
mu, že by se Jim mohl probudit a pĜijít na nás. Ale Tom
to chtČl riskovat, a tak jsme vklouzli do kuchynČ a vzali
tĜi svíþky a Tom za nČ položil na stĤl pČtník. Potom jsme
zase vylezli a já byl jako na trní, abychom už byli odsud;
ale ne a ne, Tom se musel plazit zpátky na místo, kde byl
Jim, a nČco mu tam provedl, þekal jsem a zdálo se mi to
dlouhé, protože všecko kolem bylo tak tiché a þlovČk si
pĜipadal tak osamČlý.
Když se Tom vrátil, dali jsme se po stezce kolem plotu
zahrady a za chvilku jsme šplhali po pĜíkrém svahu
7
kopce na druhé stranČ domu. Tom Ĝekl, že vzal Jimovi
klobouk z hlavy a povČsil ho na vČtev stromu. Jim že se
trochu pohnul, ale že se neprobudil. PozdČji Jim
vyprávČl, že ho þarodČjnice oþarovaly a že ho pĜivedly do
tranzu a že ho osedlaly a že je musel vozit po celém státČ.
A potom že ho zase složily pod strom a povČsily klobouk
na vČtev, aby bylo vidČt, kdo to všecko udČlal. Když to
Jim vyprávČl podruhé, Ĝíkal už, že þarodČjnice po nČm
rajtovaly až do New Orleansu; pozdČji pĜidával pĜi
každém vyprávČní další kousek cesty a nakonec už tvrdil,
že musel þarodČjnice vozit na zádech po celém svČtČ, že
ho þarodČjnice málem schvátily k smrti a že má záda od
sedla samý puchýĜ. Jim byl na toto své dobrodružství
hroznČ pyšný a vytahoval se tak, že ostatní þernochy
úplnČ pĜezíral. PĜicházeli za ním þernoši i zdaleka, aby ho
slyšeli, a Jim byl váženČjší než kterýkoliv jiný þernoch v
okrese. Cizí þernoši kolem nČho postávali a civČli na
nČho s otevĜenou hubou, jako kdyby Jim byl nČjaký
zázrak. ýernoši si vždycky pĜi þerné hodince u
kuchyĖského ohnČ vyprávČjí o þarodČjnicích; ale teć,
sotva nČkterý z nich zaþal a dČlal, jako by byl s
þarodČjnicemi jedna ruka, Jim se do toho vkládal a Ĝíkal:
"Hm, co ty mĤžeš vČdČt o þarodČjnicích?" a þernoch byl
vyĜízený a takhle malinký. Ten pČtník nosil Jim na
provázku kolem krku2, kudy chodil, a Ĝíkal, že je to
zaþarovaná památka, kterou mu dal vlastnoruþnČ þert. A
þert mu prý Ĝekl, že tou mincí mĤže každého vyléþit a
kdykoliv pĜivolat þarodČjnice prostČ tím, že minci nČco
zašeptá; ale Jim nikdy neĜekl, co tomu pČtníku šeptá,
þernoši chodili z širého okolí a dávali Jimovi všecko, co
mČli, jenom aby se smČli na ten pČtník podívat; ale žádný
z nich se ho nedotkl, protože ho mČl þert v ruce. Jim se
8
naþisto zkazil a už nebyl ve službČ k niþemu, protože se
nafoukl. Byl nadutý, že vidČl þerta a že na nČm rajtovaly
þarodČjnice.
No, a když jsme se s Tomem došplhali na vršek kopce,
podívali jsme se dolĤ na mČsteþko a vidČli tĜi nebo þtyĜi
svČtýlka, snad tam nČkdo stonal; a hvČzdiþky nad námi
tak krásnČ svítily; a dole u mČsta tekla Ĝeka široká skoro
dva kilometry a dČsnČ tichá a mohutná. Sešli jsme z
kopce a našli Joea Harpera, Bena Rogerse a nČkolik
dalších chlapcĤ schovaných ve staré jirchárnČ. Tak jsme
odvázali loćku a veslovali nČjaké þtyĜi kilometry po
proudu. PĜistáli jsme u velké skály na svahu pahorku a
vylezli jsme na bĜeh.
Šli jsme k velkému kĜovisku a tam jsme museli Tomovi
pĜísahat, že zachováme tajemství, a potom nám Tom
ukázal díru v kopci. Byla zrovna v místech, kde kĜoví
bylo nejhustší. Zapálili jsme svíþky a lezli po všech
þtyĜech dovnitĜ. Plazili jsme se asi dvČ stČ metrĤ a potom
jsme se octli v menší jeskyni. Tom nakukoval a šĢáral do
všech koutĤ a za chvileþku vklouzl pod stČnu, kde byste
nebyli rozpoznali otvor. Dali jsme se úzkou chodbou, až
jsme se dostali do jakési místnosti. Byla celá zatuchlá a
studená a vlhkost stékala se zdí. Tam jsme se zastavili a
Tom Ĝekl:
"A teć založíme lupiþskou tlupu, o které jsme mluvili.
Bude se jmenovat Tlupa Toma Sawyera. Kdo se chce
pĜidat, musí složit pĜísahu a podepsat se vlastní krví."
9
Všichni jsme byli svolní. Tak Tom vytáhl arch papíru, na
kterém mČl sepsanou tu pĜísahu, a pĜeþetl ji. PĜísaha
pravila, že každý chlapec bude vČrný tlupČ a nikdy
nevyzradí její tajemství; kdyby nČkterý chlapec nČco
udČlal jinému chlapci z tlupy, hoch, který by to dostal za
úkol, musí zabít toho chlapce a jeho rodinu a nesmí jíst
ani spát, dokud je nezabije a dokud nevyseká do jejich
hrudi kĜíž, znamení tlupy. A nikdo, kdo nepatĜí k tlupČ,
nesmí tohoto znamení užívat, a kdyby ho užil, musí být
stíhán; a kdyby ho užil ještČ jednou, musí být zabit. A
kdyby pĜíslušník tlupy vyzradil tajemství, musí být jeho
hrdlo proĜíznuto a jeho mrtvola spálena a popel rozmetán
a jeho jméno škrtnuto z listiny krví a nikdy už v tlupČ
nevysloveno, ale prokleto a navždy zapomenuto.
Všichni jsme Ĝekli, že je to opravdu nádherná pĜísaha, a
ptali jsme se Toma, zda to má z vlastní hlavy. ěekl, že
þásteþnČ, ostatek že je z knih o pirátech a z knih o
lupiþích a že každá lepší tlupa má takovou pĜísahu.
NČkteĜí hoši mínili, že by bylo dobĜe zabít i rodiny
chlapcĤ, kteĜí by vyzradili tajemství tlupy. Tom Ĝekl, že
to je dobrý nápad, vzal tužku a pĜipsal to. Potom povídá
Ben Rogers:
"Tuhle Huck Finn nemá rodinu; jak to bude s ním?"
"No, pĜece má otce, ne?" povídá Tom Sawyer.
"Otce má, ale kde je mu konec? Lehával opilý s vepĜi v
ohradČ, ale už rok nebo ještČ déle ho tu nikdo nevidČl."
10
Dlouho to probírali a už mČ chtČli vylouþit, protože prý
každý chlapec musí mít rodinu nebo nČkoho, koho
bychom mohli zabít. Jak prý by k tomu pĜišli ti druzí.
Nikdo na žádné Ĝešení nepĜišel a nakonec byli všichni s
rozumem v koncích a sedČli jako zaĜezaní. Já mČl brekot
na krajíþku; ale najednou jsem si vzpomnČl na
východisko a nabídl jsem jim k zabití sleþnu
Watsonovou. Všichni Ĝekli:
"Ta nám staþí, tak je to v poĜádku. Huck se k nám mĤže
pĜidat."
Pak si každý vrazil špendlík do prstu, aby mČl krev na
podpis, a já jsem také udČlal své znamení ruky.
"A teć," povídá Ben Rogers, "co ta naše tlupa bude
dČlat?"
"VýhradnČ loupit a vraždit," Ĝekl Tom.
"A co budeme loupit? VČci v domech nebo dobytek nebo
-"
"Nesmysl. Krást dobytek a podobné vČci, to není
loupežnictví; to je krádež," povídá Tom Sawyer. "My
nejsme žádní zlodČji. Kradení nemá vĤbec žádnou
úroveĖ. My jsme silniþní loupežníci. Budeme zastavovat
a pĜepadávat na silnicích poštovní dostavníky a povozy,
budeme mít masky, budeme zabíjet lidi a budeme jim
brát hodinky a peníze."
"Musíme ty lidi vždycky zabíjet?"
11
"To tedy urþitČ. Je to nejlepší. NČkteré autority smýšlejí
jinak, ale vČtšina se shoduje v tom, že je nejlépe ty lidi
zabít - až na nČkteré, které pĜivedeme sem do jeskynČ a
které tu podržíme kvĤli výplatnému."
"Výplatné? Co to je?"
"Nevím, ale tak se to dČlá. VidČl jsem to v knížkách, a
proto to budeme dČlat také."
"Ale jak to budeme dČlat, když nevíme, co to je?"
"U všech všudy, musíme to tak udČlat. Copak jsem ti
neĜekl, že to tak stojí v knížkách? Nebo chceš snad dČlat
nČco jiného, než je v knížkách, a chceš to všecko
poplést?"
"To se ti pČknČ Ĝíká, Tome Sawyere, ale jak, u všech
všudy, chceš ty lidi vyplatit, když nevíme, jak se to dČlá.
O to mi jde. Anebo nám aspoĖ Ĝekni, co si myslíš, že to
výplatné je."
"Abych Ĝekl pravdu, nevím. Ale snad je to tak, že ty lidi
zde podržíme, až budou vyplaceni, to znamená, že je zde
podržíme, až budou mrtvi."
"Tak bych to Ĝekl hned. To bude ono. Podržme je tady, až
budou vyplaceni k smrti; ale budou jenom na zlost; snČdí
nám všecky zásoby a budou se poĜád pokoušet o útČk."
12
"Že mĤžeš takhle žvanit, Bene Rogersi! Jak by mohli
uniknout, když u nich bude stráž, pĜipravená zastĜelit
každého, kdo by se hnul jenom o píć?"
"Stráž? To se ti povedlo! Tak nČkdo tu bude sedČt celé
noci a vĤbec se nevyspí jenom proto, aby je hlídal. Já
myslím, že je to hrozná hloupost. Proþ bychom nemohli
vzít klacek a vyplatit je hned, jak se sem dostanou?"
"Proþ? Protože to není v knížkách. Rozmysli si to, Bene
Rogersi; chceš to dČlat podle pravidel, nebo nechceš? O
to jde. Nebo si snad myslíš, že lidi, kteĜí píší knížky,
nevČdí, co se sluší a patĜí? Myslíš si snad, že by se mohli
od tebe pĜiuþit? Ani nápad, vašnosti. Budeme lidi držet
na výplatné podle pravidel."
"MnČ je to jedno; ale nevymluvíš mi, že to je hloupost. A
jáĜku, ženy budeme zabíjet také?"
"Poslyš, Bene Rogersi, kdybych byl tak nevzdČlaný jako
ty, byl bych zticha. Zabíjet ženy? Ne; nikdo ještČ nic
takového v knížkách nenašel. Ženy pĜivedeš sem do
jeskynČ a budeš k nim jako mílius; a pomalouþku
polehouþku se do tebe zamilují a nebudou už chtít jít
domĤ."
"Je-li to takové, jsem pro to, ale moc si od toho neslibuju.
Než se nadČjeme, budeme mít jeskyni pĜeplnČnou ženami
a muži, kteĜí þekají na výplatu, že tady nezbude místa pro
nás loupežníky. Ale dČlej, jak umíš, já už jsem zticha."
13
Malý Tommy Barnes v tu chvíli už spal, a když ho
vzbudili, zaþal se bát a plakal, a Ĝíkal, že chce domĤ k
mamince a že už nechce být loupežníkem.
Tak se mu všichni smáli a Ĝíkali mu, že je miminko, a on
Ĝekl, že pĤjde a že rovnou vyzradí všecka tajemství. Ale
Tom mu dal pČtník, aby byl zticha, a Ĝekl, že všichni
pĤjdeme domĤ a že se sejdeme pĜíští týden a nČkoho
obereme a pár lidí pozabíjíme.
Ben Rogers Ĝekl, že smí z domu jenom v nedČli, a proto
chtČl, abychom zaþali pĜíští nedČli; ale všichni ostatní
chlapci Ĝíkali, že zaþít s loupežnictvím v nedČli by byl
hĜích, a tím byla otázka vyĜízená. Hoši se usnesli, že se
sejdou a urþí den co nejdĜíve, a pak jsme zvolili Toma
Sawyera prvním kapitánem a Joea Harpera druhým
kapitánem tlupy a vydali jsme se na cestu domĤ.
Doma jsem vylezl na kĤlnu a vlezl oknem do svČtnice,
zrovna než zaþalo svítat. Moje nové šaty byly hroznČ
ukoptČné a zablácené a já byl unavený jako pes.
KAPITOLA III
KvĤli tČm šatĤm mi stará sleþna Watsonová ráno notnČ
vyþinila; ale vdova nehubovala, jenom þistila šaty a
vypadala pĜitom tak smutnČ, že jsem si umínil, že se
nČjakou chvíli budu chovat slušnČ, když to dokážu.
Potom mČ sleþna Watsonová vzala stranou a modlila se,
ale k niþemu to nevedlo. ěekla mi, abych se modlil
každý den a že o cokoliv budu žádat, bude mi dáno. Ale
ve skuteþnosti to tak nebylo. Já to vyzkoušel. Jednou
14
jsem dostal rybáĜský vlas, ale nemČl jsem udici, a vlas
bez háþku mi k niþemu nebyl. TĜikrát nebo þtyĜikrát jsem
se modlil o háþek, ale nČjak to nefungovalo. Potom jsem
jednoho dne žádal sleþnu Watsonovou, aby to zkusila za
mČ, ale ona Ĝekla, že jsem blázen. Nikdy mi neĜekla proþ
a sám jsem na to nemohl pĜijít.
Jednou jsem si šel sednout do lesa a všecko jsem si
dĤkladnČ promyslel. Když - povídám sám sobČ - þlovČk
mĤže dostat všecko, oþ se modlí, proþ dČkan Winn
nemĤže dostat zpátky peníze, které prodČlal na
prasatech? Proþ nemĤže vdova dostat zpátky tu stĜíbrnou
tabatČrku na šĖupavý tabák, kterou jí nČkdo ukradl? Proþ
sleþna Watsonová nemĤže ztloustnout? Kdepak povídám sám sobČ -, z modlení nic nekouká. Šel jsem a
Ĝekl jsem o tom vdovČ a vdova mi Ĝekla, že þlovČk mĤže
modlitbou získat toliko "duchovní dary". To bylo na mČ
moc uþené, ale vdova mi vysvČtlila, co to znamená, - že
musím pomáhat jiným lidem, udČlat všecko, co mĤžu,
pro jiné lidi, starat se o nČ dnem i nocí a nikdy nemyslet
na sebe. Jestli jsem tomu správnČ rozumČl, patĜí k tČm
jiným lidem i sleþna Watsonová. Šel jsem zase do lesa a
dlouho jsem si to v duchu rozbíral, ale nenašel jsem v
tom žádnou výhodu - leda pro ty jiné lidi; nakonec jsem
si Ĝekl, že si tím už nebudu lámat hlavu a že to nechám
plavat. Obþas si mČ vdova vzala stranou a mluvila ke
mnČ o ProzĜetelnosti, až se þlovČku sbíhaly sliny v
ústech. Ale druhý den si mČ zase pĤjþila sleþna
Watsonová a všecko obrátila vzhĤru nohama. Usoudil
jsem, že jsou vlastnČ dvČ ProzĜetelnosti a že chudý
þlovČk by mČl slušné vyhlídky s ProzĜetelností vdovinou,
ale dostane-li se do drápĤ ProzĜetelnosti sleþny
15
Watsonové, je s ním konec. Všecko jsem si to promyslel
a pĜišel jsem na to, že bych chtČl patĜit vdovinČ
ProzĜetelnosti, aþkoliv jsem si nedovedl pĜedstavit, co by
ta ProzĜetelnost z toho mČla, když jsem takový
nevzdČlaný a nicotný a zchátralý.
O tátovi nebylo ani vidu, ani slechu už pĜes rok, a to mi
bylo velmi milé; vĤbec jsem ho už nechtČl vidČt. Táta mČ
mlátíval, když byl stĜízlivý a já byl po ruce; proto jsem se
vČtšinou schovával v lese, pokud táta byl v obci. A
tenkrát, pĜed rokem, ho vylovili z Ĝeky utopeného, asi
dvacet kilometrĤ nad obcí, jak lidi Ĝíkali. Mysleli aspoĖ,
že to je on; Ĝíkali, že utopenec byl zrovna tak velký jako
táta, byl otrhaný a mČl nezvykle dlouhé vlasy, což se
shodovalo; podle tváĜe ho poznat nemohli, protože
utopenec byl ve vodČ tak dlouho, že vlastnČ vĤbec nemČl
tváĜ. ěíkali, že plaval v Ĝece naznak. Vytáhli ho a
pohĜbili ho na bĜehu. Ale mnČ se to nijak nechtČlo líbit,
protože jsem si náhodou na nČco vzpomnČl. VČdČl jsem
velmi dobĜe, že utopený þlovČk neplave ve vodČ naznak,
ale tváĜí dolĤ. Tak jsem vČdČl, že ten utopenec nebyl táta,
ale žena pĜestrojená do mužských šatĤ. A zase bylo po
mém klidu. Musel jsem poþítat s tím, že se táta jednoho
dne zas objeví, aþkoliv jsem si velmi pĜál, aby se to
nestalo.
Hráli jsme si na loupežníky asi mČsíc, a pak jsem se
vzdal þlenství. Také všichni ostatní chlapci z tlupy
vystoupili. Nikoho jsme totiž neobrali a nikoho jsme
nezabili, jenom jsme poĜád dČlali jako kdyby. Bylo to
vždycky stejné: Vyrazili jsme z lesa na honáky vepĜĤ
16
nebo na ženy jedoucí s kárami zeleniny do mČsta na trh,
ale nikdy jsme nikoho nezabili.
Tom Sawyer mluvil o vepĜích jako o prutech zlata a o
petrželi jako o "stkvostech" a po návratu do jeskynČ jsme
mČli mnoho Ĝeþí o tom, kolik lidí jsme zabili, kolik jsme
jich poznamenali. Ale já v tom nevidČl žádný užitek.
Jednou Tom poslal chlapce, aby bČžel obcí s hoĜící vČtví,
které Ĝíkal "heslo" (bylo to znamení, aby se tlupa
shromáždila), a potom Ĝekl, že dostal od svých zvČdĤ
tajnou zprávu, že se zítra na mýtinČ Jeskynní rokliny
utáboĜí celá karavana španČlských kupþíkĤ a bohatých
ArabĤ, která má pĜes dvČ stČ slonĤ, šest set velbloudĤ a
pĜes tisíc vojenských soumarĤ, a všecko že je naloženo
diadémanty. A že karavanu chrání pouhých þtyĜi sta
vojákĤ a že my si lehneme do zálohy, jak tomu Ĝíkal, že
je ze zálohy pĜepadneme, že je všecky pobijeme a vČci
seberem. Tom také Ĝekl, že si musíme nabrousit meþe,
ošetĜit pušky a v každém ohledu se pĜipravit. To Tom
Ĝíkával, i když šlo o nájezd na fĤru s petrželí. Mluvil o
broušení meþĤ a o þištČní pušek, aþkoliv šlo jenom o latČ
a o tyþe od smetákĤ, které jsi mohl drhnout, až jsi byl
modrý v tváĜi, a tyþe a laĢky pĜece nestály za víc než
pĜedtím. NevČĜil jsem, že bychom mohli natĜít takovému
množství ŠpanČlĤ a ArabĤ, ale chtČl jsem vidČt slony a
velbloudy, a proto jsem se pĜíští den, v sobotu, do té
zálohy dostavil; a na povel jsme se vyĜítili z lesa a
sebČhli ze stránČ. Ale nebyli tam ŠpanČlé ani Arabové a
nebyli tam sloni ani velbloudi. Byl tam jenom výlet
nedČlní školy, a to ještČ první tĜídy. Navezli jsme se do
toho a rozprášili jsme dČti, ale neukoĜistili jsme nic než
nČkolik koblih a trochu zavaĜeniny; jenom Ben Rogers
17
ukoĜistil hadrovou panenku a Joe Harper kostelní zpČvník
a nábožnou knížku. Ale potom se do nás dal pan uþitel a
my museli odhodit všecko, co jsme mČli, a vzít do
zajeþích. Žádné diadémanty jsem nevidČl a také jsem to
Tomovi Ĝekl. Tom odpovČdČl, že tam byly metráky
drahokamĤ a že tam také byli Arabové i sloni a vĤbec. Já
jsem Ĝekl, proþ jsme je tedy nevidČli? Tom odpovČdČl, že
kdybych nebyl tak nevzdČlaný a þetl knížku, která se
jmenuje Don Quijote, vČdČl bych to bez ptaní. ěekl, že to
všecko je následek kouzel. Že tam byly stovky vojákĤ a
sloni a poklady a tak dále, ale že máme nepĜátele. Tom je
nazýval kouzelníky. Kouzelníci prý zmČnili celou
karavanu v dČtský školní výlet a jen tak ze zlomyslnosti.
Na to já: "Dobrá. Tak se tedy musíme dát do tČch
kouzelníkĤ." Tom Sawyer Ĝekl, že jsem trouba.
"Copak nevíš," Ĝekl Tom, "že by kouzelník mohl povolat
fĤru duchĤ - džinĤ, kteĜí by z tebe udČlali sekanou, než
bys mohl Ĝíct švec? Džinové jsou vysocí jako strom a v
pase tlustí jako kostel..."
"Dobrá," povídám na to já, "a jakpak kdybychom si
sehnali nČjaké džiny, kteĜí by pomohli nám? Nemohli
bychom pak tČm jejich džinĤm ukázat, zaþ je toho
loket?"
"A jakpak chceš ty džiny sehnat?"
"Nevím. Ale jak si je obstarávají oni?"
"To je jednoduché. TĜou starou cínovou lampu nebo
železný kruh a džinové se zaþínají hrnout za bleskĤ a
18
hromĤ, až se kolem kouĜí, a musejí udČlat všecko, co se
jim poruþí. Pro džina je jako nic vytrhnout prašnou vČž a
pĜetáhnout jí po hlavČ pana Ĝídícího uþitele nedČlní školy
nebo kohokoliv jiného."
"A kdo je mĤže donutit, aby se takhle pĜihrnuli a Ĝádili?"
"No ten, kdo tĜe lampu nebo kruh. Džinové patĜí
komukoliv, kdo tĜe lampu nebo kruh, a oni musí udČlat
všecko, co jim poruþí. Když jim Ĝekne, aby postavili
palác dlouhý šedesát kilometrĤ ze samých diamantĤ a
naplnili ho žvýkací gumou nebo na cokoliv máš chuĢ a
pĜitáhli z ýíny císaĜovu dceru, aby ses s ní mohl oženit,
musejí to udČlat a musejí to ještČ k tomu udČlat, než zítra
vyjde slunce. A kromČ toho ještČ musejí ten palác
stČhovat za tebou, kamkoliv si pĜeješ. Tak už tomu
rozumíš?"
"Nu," povídám na to, "jak já na to koukám, jsou ti
džinové spolek tupohlavcĤ, když ty paláce rozdávají na
všechny strany, místo aby si je nechali sami pro sebe. A
ještČ k tomu - kdybych já byl džinem, nechal bych toho
þlovČka drhnout lampu, až by byl mourovatý, a ani by mČ
nenapadlo všeho nechat a pĜibČhnout za ním jenom proto,
že si zamanul drhnout starou cínovou lampu."
"Jak mĤžeš takhle žvanit, Hucku Finne! Kdybys byl džin,
prostČ bys musel pĜijít, když ten þlovČk tĜe lampu, aĢ by
se ti to líbilo, nebo nelíbilo."
"Že by? Kdybych byl vysoký jako strom a velký jako
kostel?
19
Dobrá, já bych tedy pĜišel, ale prohnal bych toho
þlovČka, že by vylezl na nejvyšší strom v Americe."
"S tebou není Ĝeþ, Hucku Finne. Nemáš z niþeho pojem,
ty stoprocentní Ģulpasi!"
NČkolik dní jsem o tom pĜemýšlel a pak jsem si Ĝekl, že
zkusím, zda snad pĜece jenom na tom nČco není. Našel
jsem si starou cínovou lampu a železný kruh, šel jsem s
tím do lesa a drhl jsem to, až jsem se potil jako Indián.
ChtČl jsem si dát pĜinést palác a prodat ho; ale nic z toho
nebylo, žádný z tČch džinĤ se neobjevil. Tak jsem
usoudil, že všecko to povídání bylo prostČ jedna z mnoha
lží Toma Sawyera. Možná že on sám opravdu vČĜí na ty
Araby a na ty slony, ale pokud jde o mČ, já jsem jiného
názoru. Ono to opravdu mČlo všecky znaky nedČlní
školy.
KAPITOLA IV
TĜi þtyĜi mČsíce ubČhly a byli jsme uprostĜed zimy.
Chodil jsem do školy skoro každý den, znal jsem
abecedu a umČl jsem þíst a psát - aspoĖ trochu - a dovedl
jsem odĜíkávat malou násobilku až po šestkrát sedm je
tĜicet pČt a myslím, že to výš nedotáhnu, i kdybych byl
naživu vČþnČ. A ostatnČ také matematiku nepovažuju za
dĤležitou.
Nejprve jsem školu nenávidČl, ale pomalouþku
polehouþku jsem si zvykl tak, že jsem ji snesl. Když jsem
byl mimoĜádnČ unavený, šel jsem za školu a náĜez, který
jsem druhý den dostal, mi udČlal dobĜe a únavu zaplašil.
20
A tak þím déle jsem chodil do školy, tím to bylo
snadnČjší. Taky jsem si zvykl na vdovu a její domácí Ĝád
a už se mi to tak nepĜíþilo. Žít ve stavení a spát v posteli
mi vČtšinou velmi vadilo, ale než pĜišla zima, obþas jsem
se vytrácel z domu a chodil spát do lesa, a tak jsem si
opravdu odpoþinul. SvĤj dĜívČjší zpĤsob života jsem mČl
radČji, ale jak þas plynul, mČl jsem rád i nový zpĤsob,
aspoĖ trošinku. Vdova Ĝíkala, že se lepším pomalu, ale
jistČ, a že dČlám uspokojivé pokroky. ěíkala, že se za mČ
nemusí stydČt.
Jednoho rána u snídanČ jsem nerad pĜevrhl slánku.
Rychle jsem chtČl nabrat špetku soli, abych ji hodil pĜes
levé rameno a odvrátil tak smĤlu, ale sleþna Watsonová
byla rychlejší a pĜekazila mi to. "Dej ty ruce pryþ,
Huckleberry," Ĝekla. "Jaký ty vždycky nadČláš
nepoĜádek!" Vdova se za mČ pĜimluvila, ale já dobĜe
vČdČl, že tím se smĤla ode mČ neodvrátí. Po snídani jsem
odešel ustaraný a roztĜesený a jenom jsem myslel na to,
kde mČ smĤla stihne a co to bude. Jsou zpĤsoby, jak
odvrátit urþité druhy smĤly, ale tohle byla smĤla jiného
druhu; tak jsem se ani nepokoušel nČco proti ní dČlat a
jenom jsem se sklesle loudal a koukal, co se bude dít.
Prošel jsem zahradou pĜed domem a vylezl na schĤdky
vedoucí pĜes vysokou ohradu. Na zemi bylo na dva prsty
nového snČhu a v nČm jsem spatĜil þísi šlápoty. Šlápoty
pĜišly od kamenného lomu, chvíli u schĤdkĤ
pĜešlapovaly a pak odešly kolem plotu zahrady. Bylo
divné, že þlovČk, který zde pĜešlapoval, nepĜišel do
domu. VĤbec jsem tomu nerozumČl. Bylo to nČjaké
divné. Už jsem se chtČl vydat za tČmi stopami, ale
21
zastavil jsem se, abych si prvou prohlédl zblízka. Na
první pohled jsem nic zvláštního nevidČl. Ale na druhý
pohled už ano. Na podpatku levé boty byl z dvou
velikých hĜebĤ udČlaný kĜíž jako ochrana proti þertu.
Ve vteĜinČ jsem vyskoþil a utíkal z kopce dolĤ. Co chvíli
jsem se ohlížel pĜes rameno, ale nikoho jsem nevidČl.
DobČhl jsem k soudci Thatcherovi, co nejrychleji jsem
umČl. On mi Ĝekl:
"Copak se dČje, chlapþe, jsi celý udýchaný. PĜišel sis pro
úroky?"
"Prosím ne," povídám já, "a pĜišly mi nČjaké?"
"PĜišly, právČ vþera veþer. Jsou to úroky za pĤl roku pĜes sto padesát dolarĤ. To je pro tebe celé jmČní. Bylo
by dobĜe, kdybys je zde nechal, abych je mohl uložit k
tČm tvým šesti tisícĤm, protože vezmeš-li si je, jistČ je
utratíš."
"Prosím ne," povídám na to já, "já je nechci utratit. Já je
vĤbec nechci, ani tČch šest tisíc. Já bych chtČl, abyste si
je vzal. Já vám to chci dát všecko, tČch šest tisíc i ty
úroky."
Soudce byl pĜekvapen. NevČdČl, na þem je. Povídá:
"Copak tím chceš Ĝíci, chlapþe?"
Povídám já: "Prosím, na nic se neptejte. A ty peníze
vezmete, vićte?"
22
Na to on:
"Nevím, jsem na rozpacích. DČje se nČco?"
"Prosím, vezmČte je," povídám já, "a na nic se mČ
nevyptávejte. Když se mČ nebudete vyptávat, nebudu
muset lhát."
Soudce chvíli pĜemýšlel a pak povídá:
"Á-ha. Myslím, že už tomu rozumím. Ty mi chceš prodat
všechen svĤj majetek, a nikoliv darovat. Tak to vlastnČ
míníš."
Potom soudce Thatcher nČco napsal na papír, pĜeþetl to a
povídá:
"Tak, tady vidíš, že listina Ĝíká ‚za pĜijatou protihodnotu'.
To znamená, že jsem to od tebe koupil a že jsem ti za to
zaplatil. Tady máš dolar. A zde to podepiš."
Podepsal jsem to a odešel jsem.
ýernoch sleþny Watsonové Jim mČl zkamenČlý
chuchvalec nalezený v bachoru vola. Chuchvalec byl
velký jako pČst a Jim s ním provozoval þáry. ěíkal, že v
tom chuchvalci je duch, který všecko ví. Tak jsem veþer
zašel k Jimovi a Ĝekl jsem mu, že táta je zase tady,
protože jsem našel ve snČhu jeho stopy. ChtČl jsem vČdČt,
co táta bude dČlat a zda tu zĤstane. Jim pĜinesl ten svĤj
chuchvalec, nČco nad ním drmolil a pak ho zvedl a
upustil na podlahu. Chuchvalec poĜádnČ buchl a
23
odkutálel se jen tak na dva prsty. Jim to zkusil znova a
potom ještČ jednou a dopadlo to vždycky stejnČ. Potom si
Jim klekl, pĜiložil k chuchvalci ucho a naslouchal. Ale k
niþemu to nebylo; Jim Ĝíkal, že duch nechce mluvit. Prý
nČkdy nechce mluvit zadarmo. ěekl jsem Jimovi, že
mám starý, oblýskaný, padČlaný þtvrtdolar, který k
niþemu není, protože postĜíbĜením trochu prokukuje
mosaz, a i kdyby neprokukovala, že þtvrtdolar nikde
nevezmou, protože je ošoupaný, až je na omak mastný,
takže každý pozná, že je to padČlek. (O tom dolaru, který
mi dal soudce Thatcher, jsem radČji nic nepovČdČl.) ěekl
jsem Jimovi, že ten þtvrtdolar je hrozný šmejd, ale že ho
chuchvalec tĜeba vezme, protože rozdíl nepozná. Jim k
minci þichl, pak do ní kousl, potom ji tĜel a nakonec Ĝekl,
že zaĜídí, aby chuchvalec myslel, že je to opravdový
þtvrtdolar. ěekl, že naĜízne syrový brambor, strþí do nČho
minci a nechá ji tam pĜes noc. A ráno že mosaz už
nebude vidČt a že mince už nebude mastná a že ji za
pravou ve mČstČ pĜijme ihned každý, neĜkuli chuchvalec.
No, já jsem taky vČdČl, že brambor všecko napraví, ale
nČjak jsem na to pozapomnČl.
Jim položil þtvrdolar pod chuchvalec a znova vkleþe
naslouchal. Za chvíli Ĝekl, že chuchvalec je teć svolný.
ěekl mi, že chuchvalec vyjeví všechnu mou budoucnost,
budu-li si pĜát. ěekl jsem, aĢ tedy spustí. A tak
chuchvalec mluvil k Jimovi a Jim to opakoval. ěekl:
"Váš starý otec ještČ sám neví, co bude dČlat. Jednou
pomýšlí na odjezd a jednou pomýšlí, že zde zĤstane.
Nejlepší, co mĤžete udČlat, je klidnČ poþkat a nechat
starého pána, aby dČlal co chce. Dva andČlé poletují
24
kolem nČho. Jeden je bílý a lesklý a druhý je þerný. Ten
bílý mu radí, aby chvíli dČlal dobrotu, ale potom se do
toho vloží ten þerný a všecko pokazí. þlovČk dnes ještČ
nemĤže Ĝíct, který z nich to u nČho vyhraje. Ale vám se
všecko v dobré obrátí. ýeká vás v životČ mnoho žalosti a
mnoho radosti. Chvílemi se vám povede zle a nemoc vás
nemine, ale pokaždé se zase uzdravíte. Ve vašem životČ
jsou dvČ dívky. Jedna z nich je svČtlá a druhá tmavá.
Jedna je bohatá a druhá chudá. Oženíte se napĜed s tou
chudou a potom s tou bohatou. Musíte se varovat vody,
co jen budete moct, a nevydávat se v nebezpeþenství,
neboĢ ve hvČzdách je psáno, že nakonec budete
povČšen."
Když jsem rozžehl svíþku a vyšel toho veþera nahoru do
své svČtnice, sedČl tam táta - v životní velikosti.
KAPITOLA V
ZavĜel jsem za sebou dveĜe. Potom jsem se otoþil - a
spatĜil jsem ho. Vždycky jsem se ho bál, protože mČ tolik
tloukl. A myslel jsem si, že i teć mám nahnáno; ale za
chvíli vidím, že jsem se mýlil - totiž po prvním úleku,
který mi vyrazil dech, jak se Ĝíká, protože to pĜišlo tak
náhle, jsem vidČl, že z nČho mám tak málo strachu, že to
ani nestojí za Ĝeþ.
Bylo mu skoro padesát a vypadal na to. Paþesy mČl
dlouhé, speþené a zamaštČné; padaly mu i pĜes tváĜ a oþi
mu prosvítaly jakoby psím vínem. Vlasy byly þerné, ani
trochu šedivé; a þerné byly i kníry, které se mísily s
vlasy. TváĜ - pokud ji bylo vidČt - byla bezbarvá; ne bílá
25
jako tváĜe jiných bílých lidí. Byla bílá, až se þlovČku z
toho dČlalo nanic, až þlovČku naskakovala husí kĤže.
Byla bílá jako houba nebo jako rybí bĜicho. Pokud šlo o
jeho šaty, byly to hadry - nic víc než hadry. SedČl s
nohou pĜehozenou pĜes druhou tak, že mČl kotník na
kolenČ. Bota na té noze byla rozbitá, dva prsty z ní
koukaly a táta jimi obþas zahýbal. TátĤv klobouk ležel na
zemi. Byla to stará þerná huþka a dýnko bylo
promáþknuté, jako když se propadne pokliþka do hrnce.
Stál jsem a koukal jsem na tátu; táta sedČl, koukal na mČ
a pohupoval se na židli. Postavil jsem svíþku. Všiml jsem
si, že okno je otevĜené, tak jsem tedy vlezl pĜes stĜechu
kĤlny. Táta se na mČ díval a poĜád si mČ prohlížel od
hlavy k patČ; potom povídá:
"To jsou mi nóbl šaty - velmi nóbl. A ty si myslíš, že jsi
veliké zvíĜe, že ano?"
"Snad jo a snad ne," povídám na to já.
"Nebuć na mČ drzý," povídá on. "Zvykl sis na moc
parádiþek, co jsem byl pryþ. Ale já ti od nich brzo
pomĤžu. A prý jsi taky študovaný - nauþil ses prý þíst a
psát. A myslíš si, že jsi lepší než tvĤj otec, protože tvĤj
otec neumí þíst ani psát. Já tČ to zase odnauþím. A kdo ti
nakukal, že se máš pouštČt do takových vznešených
hloupostí, he? Kdo ti Ĝíkal, že smíš chodit do školy?"
"Vdova. Vdova mČ posílá do školy."
26
"Vdova? He? A kdo Ĝíkal vdovČ, že mĤže strkat nos do
vČcí, do kterých jí nic není?"
"Nikdo jí to neĜíkal."
"No, já jí ukážu, zaþ je toho loket. A koukej, té školy
necháš, slyšíš? Já jim ukážu, vychovávat kluka tak, aby
se vytahoval nad vlastního otce a aby se chlubil, že je
nČco lepšího než jeho otec. Nežádej si, abych tČ nachytal
poblíž školy, slyšíš? Tvá matka neumČla þíst ani psát do
nejdelší své smrti. Nikdo z rodiny to do smrti neumČl. Já
neumím þíst ani psát; a ty se mi zde budeš takhle
nafukovat. Se mnou si nebudeš zahrávat, rozumČls? A
jáĜku - pĜeþti mi nČco."
Vzal jsem knihu a zaþal jsem þíst nČco o generálu
Washingtonovi a o válkách. Když jsem þetl asi pĤl
minuty, táta praštil rukou do knížky, až odletČla na druhý
konec svČtnice. A Ĝekl:
"Už je to tak. Opravdu to umíš. Když jsi mi to jen Ĝíkal,
ještČ jsem pochyboval. Ale teć koukej pustit ty kudrlinky
z hlavy. Já ti je trpČt nebudu. Já si tČ budu hlídat, ty
mudrlante. A když tČ nachytám u školy, tak ti natluþu, co
se do tebe vejde. Než by ses nadál, ještČ by tČ nauþili i
náboženství! Jakživ jsem nevidČl takového syna."
Táta vzal do ruky modrý a žlutý obrázek, na kterém byly
krávy a kluk pasák, a povídá:
"Co je tohle?"
27
"To jsem dostal za to, že jsem se dobĜe uþil."
Táta obrázek roztrhal a Ĝekl:
"Já ti dám nČco lepšího. Já ti dám výprask."
Potom táta chvíli sedČl a nČco mruþel a pak povídá:
"Ty jsi mi navonČný panáþek, he? Má to postel; a
prostČradlo a peĜiny; a zrcátko; a kus koberce na zemi. A tvĤj vlastní otec musí spát s prasaty v ohradČ. Ale vsać
se, že tČ to všecko odnauþím, než budeme spolu hotovi.
Ty se mi vČþnČ nafukovat nebudeš. A prý jsi bohatý. Jak
to s tím stojí?"
"Je to lež - tak to s tím stojí."
"Heleć, koukej - dej si pozor, jak se mnou mluvíš. Já si
dám hodnČ líbit, ale takhle mi neodmlouvej. Jsem tu v
mČstČ už dva dny a od rána do noci neslyším nic jiného,
než že jsi bohatý. Slyšel jsem to také dole pod mČstem
pĜi Ĝece. Proto jsem pĜišel. Zítra mi ty peníze pĜineseš, já
je chci."
"Já žádné peníze nemám."
"To je lež. Soudce Thatcher je pro tebe schovává. Zítra
pro nČ pĤjdeš! Já je chci mít."
"Povídám, že žádné peníze nemám. Zeptejte se soudce
Thatchera a poví vám totéž."
28
"Dobrá. Zeptám se ho; a bude klopit. A když nevysází
peníze, budu vČdČt proþ. JáĜku - kolik penČz máš v
kapse? Dej je sem!"
"Mám jenom jeden dolar a potĜebuju ho na -"
"Naþ ho potĜebuješ, to mČ vĤbec nezajímá. Vyklop ten
dolar!"
Táta dolar vzal, kousl do nČho, aby vidČl, zda je pravý, a
pak Ĝekl, že pĤjde dolĤ do mČsta koupit nČjakou koĜalku,
protože po celý den nemČl co pít. Když byl na stĜeše
kolny, strþil ještČ hlavu do okna a nadával mi, že jsem
náfuka a že se chci vytahovat nad vlastního otce; když
jsem myslel, že už je pryþ, strþil znovu hlavu do okna a
Ĝekl, abych si dal pozor stran té školy, protože tam bude
þíhat, a že mi naĜeže, jestli tam nepĜestanu docházet.
Druhého dne byl táta opilý, šel k soudci Thatcherovi a s
bandurskou na nČm vymáhal peníze; ale nic nedostal, a
tak láteĜil, že pĤjde na policii.
Soudce a vdova šli k soudu a žádali, abych byl odĖat otci
a aby buć vdova, nebo soudce byli mým poruþníkem; ale
byl tam nový soudce, který právČ pĜišel do mČsta a tátu
neznal; proto Ĝekl, že soudy nesmČjí zasahovat do
rodinných záležitostí a nesmČjí rozdČlovat rodiny, pokud
se tomu lze vyhnout; a že soud proto radČji neodejme dítČ
jeho otci. Tak soudce Thatcher a vdova museli odejít s
nepoĜízenou.
29
Táta samou radostí nevČdČl co dČlat. ěekl, že mČ zbije,
až budu þerný a modrý, neseženu-li mu nČjaké peníze.
VypĤjþil jsem si od soudce Thatchera tĜi dolary, táta je
vzal, opil se, a kudy chodil, tudy výskal, nadával,
vyvádČl a hluþel po celém mČstČ a vydržel to až do
pĤlnoci. Potom ho zavĜeli, ráno pĜišel pĜed soud a dostal
zase týden vČzení. Ale Ĝíkal, že je spokojen, protože soud
poznal, že on je pánem svého syna, a že mu zatopí, až mu
bude horko.
Když táta vyšel z vČzení, nový soudce Ĝekl, že z nČho
udČlá muže. A tak ho vzal do svého bytu, þistČ a pČknČ
ho oblékl, a táta snídal, obČdval a veþeĜel se soudcem a
jeho rodinou a byl se soudcem - jak se Ĝíká - jedna ruka.
A po veþeĜi soudce mluvil k tátovi o abstinentství a
podobných vČcech, až se táta rozbreþel a Ĝíkal, že byl
pošetilý a že pošetile promrhal svĤj život; ale nyní že
zaþne z jiného soudku a stane se mužem, za kterého se
nikdo nebude muset stydČt, a že doufá, že mu soudce
pomĤže a nebude se na nČho dívat spatra. Soudce Ĝekl, že
by ho za ta slova nejradČji objal; a potom plakal také
soudce a jeho žena se znova rozplakala; táta Ĝekl, že
dosud byl mužem, který se setkával stále s
neporozumČním, a soudce Ĝekl, že je o tom pĜesvČdþen.
Táta Ĝekl, že þlovČk, který je na dnČ, potĜebuje úþast, a
soudce Ĝekl, že tomu tak je; a tak breþeli znova. A když
pĜišla doba jít spát, táta vstal, pĜedpažil a Ĝekl:
"Podívejte se na ni, pánové a dámy vespolek; chopte se
jí. PotĜeste jí. Toto je ruka, která byla rukou vepĜe; ale už
není; je rukou muže, který se vydal do nového života a
který radČji umĜe, než by se vrátil do života minulého.
30
Pamatujte si má slova a nezapomeĖte, co Ĝíkám. Je to teć
þistá ruka; potĜeste jí a nic se nebojte."
Tak potĜásali tátovi rukou jeden po druhém, všichni
dokola, a plakali. Soudcova žena tátovu ruku políbila.
Potom táta udČlal znamení ruky pod písemný slib.
Soudce Ĝekl, že to je nejsvČtČjší chvíle v dČjinách nebo
nČco takového. Pak uložili tátu do krásné ložnice, jež
byla pokojem pro hosty, ale táta v noci dostal mocnou
žízeĖ, vylezl na stĜechu podjezdu pĜed portálem a svezl
se po sloupu dolĤ a vymČnil nový kabát za demižón
þtyĜicetistupĖové a zase se vyšplhal do ložnice a pomČl
se jako za starých dobrých þasĤ; když zaþalo svítat,
vylezl znova na stĜíšku opilý jak baron a skutálel se se
stĜechy a pádem si zlomil levou paži na dvou místech a
byl už skoro zmrzlý na kost, když ho po slunce východu
nČkdo našel. A když se soudcovi šli podívat do pokoje
pro hosty, museli sondovat hloubku, než se mohli vydat
na plavbu.
Soudce byl jaksi rozmrzelý. ěekl, že þlovČk by tátu snad
mohl napravit brokovnicí, ale o jiném zpĤsobu prý neví.
KAPITOLA VI
Co vám mám dlouho povídat, táta byl za chvíli zase þilý
jako ryba a zaþal soudce Thatchera honit po soudech, aby
vydal ty peníze, a zaþal honit také mČ, protože jsem
nepĜestal chodit do školy. Dvakrát mČ nachytal a zbil mČ,
ale já chodil do školy dál a vČtšinou jsem tátovi probČhl
pod rukama nebo jsem mu utekl. PĜedtím jsem o školu
moc nestál, ale teć jsem tam chodit chtČl, patrnČ tátovi na
31
zlost. Pokud jde o soud, byla to vČc na dlouhé lokte.
Vypadalo to, jako by se jim vĤbec nechtČlo zaþít; a tak
jsem si obþas od soudce Thatchera vypĤjþil dva tĜi dolary
pro tátu, abych si ušetĜil bití. Když táta dostal peníze,
pokaždé se opil; a pokaždé, když se opil, ztropil po mČstČ
výtržnost; a pokaždé, když ztropil výtržnost, byl zavĜený.
Byl už takový a tenhle kolobČh byl naþisto v jeho slohu.
Potom si navykl potloukat se pĜíliš mnoho kolem
vdovina domu, a tak mu vdova nakonec Ĝekla, že
nepĜestane-li kolem domu špehovat, udČlá mu
nepĜíjemnost. Dovedete si pĜedstavit, jak tím tátu
dopálila? ěíkal, že jí ukáže, kdo je pánem Hucka Finna.
A tak si na mČ jednoho dne na jaĜe poþíhal, chytil mČ a
odvezl mČ na loćce nČjakých pČt kilometrĤ proti proudu;
pĜistál na illinoiském bĜehu v místech, kde je zalesnČný a
kde nejsou žádné domy; ale byla tam stará chata, srub,
který byste v hustém lese nenašli, kdybyste o nČm
nevČdČli.
Tam se táta usadil a tam mČ držel a nikdy se mi
nenaskytla pĜíležitost utéct. V té staré chatČ jsme bydleli
a táta na noc vždycky zamykal dveĜe a klíþ si dával pod
hlavu. Táta mČl pušku, kterou patrnČ ukradl; chytali jsme
ryby a stĜíleli jsme zvČĜ a z toho jsme byli živi. Co chvíli
mČ táta zamykal a chodil po proudu dolĤ tČch pČt
kilometrĤ k pĜívozu, kde byl obchod. Tam vymČĖoval
ryby a zvČĜinu za koĜalku. Pití si nosil domĤ, opíjel se a
lebedil si a tloukl mČ. Vdova za þas pĜišla na to, kde
jsem, a poslala nČjakého muže, aby se mČ pokusil
zmocnit. Ale táta ho zahnal flintou a nedlouho potom
32
jsem si zvykl na chatu i na ten život a všecko se mi líbilo
- až na to bití.
Byl to život líný a náramný; mohl jsem se celý den
pohodlnČ povalovat, kouĜit a chytat ryby, a nikde žádné
knížky a žádné uþení. Tak utekly dva tĜi mČsíce. Z šatĤ
už byly jen špinavé hadry a cáry a nechápal jsem, jak se
mi kdysi mohlo tak líbit u vdovy, kde se þlovČk musel
mýt a jíst z talíĜe a þesat se a chodit v pravidelnou dobu
spát a v pravidelnou dobu vstávat a kde þlovČk musel
poĜád dĜepČt nad knížkou a poslouchat vážná kázání
sleþny Watsonové. Už se mi nechtČlo vracet. KvĤli
vdovČ jsem kdysi pĜestal klít, protože to nemČla ráda.
Teć jsem zase s chutí klel, protože táta nic proti tomu
nemČl. Celkem vzato jsem tam v lese mČl náramné þasy.
Ale postupem doby se táta zaþal víc a víc ohánČt holí a já
už to nemohl vydržet. Byl jsem samá modĜina. A táta si
také zvykl odcházet velmi þasto a vždycky mČ zamykal.
Jednou mČ zamkl a byl pryþ tĜi dny. PĜipadal jsem si
hroznČ opuštČný. Myslel jsem, že se utopil a že se už
jakživ odtamtud nedostanu. Byl jsem vystrašený. Umínil
jsem si, že musím najít nČjaký zpĤsob, jak se dostat
odtud nadobro. Zkoušel jsem už pĜedtím mockrát, jak se
dostat z chaty, ale nikdy se mi to nepodaĜilo. Chata mČla
okno tak malé, že by se jím pes neprotáhl. Komínem to
také nešlo; byl pĜíliš úzký. DveĜe byly pevné, z dubových
klád. Táta také, když odcházel, dával dobrý pozor, aby
nenechal v chatČ nĤž ani nic podobného; myslím, že jsem
svČtnici prohledal snad stokrát; prohledával jsem ji
vlastnČ celou dobu, kdy jsem tam byl sám, protože to byl
jediný zpĤsob, jak zabíjet þas. Našel jsem starou rezavou
33
dĜevaĜskou pilu bez rukojeti; byla zastrþená mezi trám a
krov stropu. Pilu jsem namazal a dal se do práce. Na
zadní stČnu chaty za stolem byla pĜibitá stará koĖská
hounČ, aby vítr, který vnikal škvírami srubu, nezhášel
svíþku. Vlezl jsem pod stĤl, nadzvedl jsem houni a dal se
do velké klády pĜi zemi. ChtČl jsem vyĜíznout otvor tak
velký, abych mohl proklouznout. Byla to zdlouhavá,
tČžká práce, ale už jsem to mČl skoro hotové, když jsem
zaslechl z lesa tátovu pušku. Odstranil jsem stopy své
þinnosti, spustil houni a schoval pilu a za chvileþku táta
pĜišel.
Táta nebyl v dobré náladČ - to jest byl ve své obvyklé
míĜe. ěíkal, že byl dole ve mČstČ a že všecko jde od
desíti k pČti. Jeho advokát mu Ĝekl, že soudní spor mĤže
vyhrát a že peníze mĤže dostat, jestliže ovšem soud
vĤbec zahájí Ĝízení. Ale jsou tu zpĤsoby, jak vČc dlouho
odkládat, a soudce Thatcher že se v tom velmi dobĜe
vyzná. A dále táta Ĝekl, že si lidé povídají o novém
procesu stran poruþnictví, abych mu byl odĖat a dán do
opatrování vdovČ. Lidé prý Ĝíkají, že to vdova tentokrát
vyhraje. PoĜádnČ ve mnČ hrklo, protože jsem se k vdovČ
už vracet nechtČl. NemČl jsem chuĢ žít jako v šnČrovaþce
a dát se civilizovat, jak tomu Ĝíkali. Pak táta zaþal
nadávat na všechny a na všechno, naþ a na koho si jenom
mohl vzpomenout, a potom zaþal nadávat znova, pro
jistotu, aby nČkoho nevynechal, a pak to zakonþil
jakýmsi souhrnným nadáváním, jež zahrnulo spoustu lidí,
jejichž jména neznal a kterým proto Ĝíkal Tentonoc a
Tentok, když na nČ pĜišla Ĝada; a potom pokraþoval zas v
nadávání všeobecném.
34
ěekl, že by se na to podíval, aby mČ vdova dostala. Bude
si prý dávat pozor, a kdyby se nČkdo pokusil s takovou
pĜijít, ví prý o místČ vzdáleném deset dvanáct kilometrĤ.
Tam mČ schová a pak že mČ mĤžou hledat, až zcepenČjí,
a pĜece mČ nenajdou. Z toho mi zase bylo úzko, ale
jenom chvileþku; hned jsem si Ĝekl, že tady nebudu þekat,
až k tomu dojde.
Potom mČ táta poslal pro vČci, které pĜivezl na loćce.
Bylo to þtvrt metráku kukuĜiþné mouky v pytli, šrĤta
slaniny, stĜelivo, šestnáctilitrový demižón koĜalky, stará
knížka a dvoje noviny, tedy papír na tČsnČní nábojĤ do
flinty, a lano. Odnesl jsem první dávku, vrátil jsem se pro
další vČci a sedl jsem si na pĜíć þlunu, abych si
odpoþinul. Všecko jsem si rozmyslel a rozhodl jsem se,
že si vezmu s sebou pušku a šĖĤry na ryby a že se ztratím
do lesa, až uteþu. Umínil jsem si, že nezĤstanu na jednom
místČ, ale že pĤjdu na vandr vnitrozemím a že budu
chodit vČtšinou v noci. Živit se budu lovem a rybaĜením a
dostanu se tak daleko, že ani táta, ani vdova mČ už
jakživi nenajdou. Díru ve zdi že dopiluju a dírou uteþu
dnes v noci, pakliže se táta dostateþnČ opije, a
pĜedpokládal jsem, že to udČlá. Byl jsem do svých plánĤ
tak zahloubaný, že jsem si ani neuvČdomil, jak dlouho v
té loćce už sedím, až táta zaþal halekat a ptát se, jestli
prý jsem usnul nebo jestli jsem se utopil.
Když jsem odnosil vČci do chaty, bylo už skorem tma.
Zatímco jsem vaĜil veþeĜi, táta si nČkolikrát pĜihnul,
rozehĜál se a zaþal zase nadávat. Táta byl opilý už ve
mČstČ, proležel celou noc v pĜíkopu a byla na nČho
podívaná. ýlovČk by byl Ĝekl, že to je Adam, od hlavy k
35
patČ samá hlína. Pokaždé, když koĜalka zaþala pĤsobit,
táta se pouštíval do vlády. Tentokrát povídá:
"Tomuhle se Ĝíká vláda - jen se na ni podívej, jak vypadá.
Soud þíhá na pĜíležitost vzít otci syna, vlastního syna,
kterého vypiplal, o kterého se chvČl úzkostí, který ho stál
tolik penČz. Ano, a právČ když þlovČk syna koneþnČ
odchoval a syn je dost velký, aby zaþal pracovat a udČlal
také nČco pro svého otce, aby mu poskytl trochu
odpoþinku - tumáš. Soud a policie zaþínají honit otce. A
tomuhle se Ĝíká vláda. A to ještČ není všecko. Soud
nadržuje Thatcherovi a pomáhá mu upírat mi mĤj vlastní
majetek. A tohle dČlá soud. PČkný soud, který þlovČku
vezme šest tisíc dolarĤ a ještČ víc, vrazí ho do rozbité
chajdy v lese a nechá ho chodit v šatech, za které by se
þunČ stydČlo. Tomuhle se Ĝíká vláda. Pod takovou vládou
se þlovČk práva nedovolá. NČkdy mám opravdu chuĢ z
takové zemČ se prostČ a nadobro vystČhovat. A taky jsem
jim to Ĝekl; do oþí jsem to Ĝekl starému Thatcherovi. Moc
lidí to slyšelo a mohou to dosvČdþit, co jsem Ĝekl.
Nežádejte si mČ, Ĝekl jsem jim, sice se z tédle zatra zemČ
odstČhuju a už mČ jakživi neuvidíte. Doslova tak jsem
jim to Ĝekl. Podívejte se, povídám jim, podívejte se na
mĤj klobouk, jestli tomu vĤbec mĤžete Ĝíkat klobouk.
Dýnko sedí na hlavČ, ale ostatek se mi veze dolĤ až po
bradu a potom to už vĤbec není klobouk, ale spíš to
vypadá, jako bych mČl hlavu vraženou do kusu trouby od
kamen. Podívejte se na to, povídám jim, a ĜeknČte sami,
jestli to je klobouk pro mČ, jednoho z nejbohatších mužĤ
ve mČstČ, jen kdybych dostal, co mi patĜí.
36
Ba jo, to je mi vláda, to je mi znamenitá vláda. Jen se na
to podívej. Ve mČstČ byl svobodný starý þernoch z Ohia3
- mulat -, skoro tak bílý jako bČloch. MČl také na sobČ
nejbČlejší košili, jakou jsi kdy vidČl, a klobouk lesk jako
blesk. A v celém mČstČ není þlovČka, který by mČl tak
krásné šaty jako ten mulat. A mČl zlaté hodinky a Ĝetízek
a hĤl se stĜíbrnou rukojetí - zkrátka, co ti mám povídat,
nejodpornČjší starý šedovlasý nabob celé Ameriky. A co
tomu Ĝekneš? Je prý profousorem na nČjaké vysoké škole
a umí prý mluvit všelijakými Ĝeþmi a vĤbec prý všecko
ví. A to ještČ není to nejhorší. Prý má doma volební
právo. To pĜestává všecko. JáĜku - kam to Amerika
spČje? Byly zrovna volby a já chtČl jít volit, a také bych
tam byl došel, kdybych nebyl býval tak opilý. Ale když
jsem se dovČdČl, že zde máme stát, kde pouštČjí þernochy
k volbČ, stáhl jsem se zpátky. ěekl jsem, že já už nikdy
volit nepĤjdu. Doslova tak jsem jim to Ĝekl. Všichni mČ
slyšeli; a pro mČ za mČ mĤže celá Amerika shnít - já už
volit nepĤjdu do nejdelší smrti. A ta drzost toho
þernocha! PĜedstav si, on by mi nebyl uhnul z cesty,
kdybych ho nebyl odstrþil. Proþ, povídám lidem, proþ
toho þernocha nedáte do dražby a proþ ho neprodáte? To
bych chtČl vČdČt. A víš, co mi na to Ĝekli? Prý
nemĤžeme, pokud by se v našem státČ nezdržel šest
mČsícĤ, a on tu ještČ není tak dlouho. Tady máš ukázku,
jak to chodí. Tomuhle se Ĝíká vláda, když to nemĤže
prodat svobodného þernocha dĜív než za šest mČsícĤ.
Tady máš vládu, která si Ĝíká vláda a která dČlá, že je
vláda, a myslí si, že je vláda, a která pĜece musí po
celých šest mČsícĤ sedČt zticha jako putiþka, než smí
chĖapnout toulavého, zlodČjského zatraceného
bČlokošilatého svobodného þernocha a..." Táta v zápalu
37
nekoukal, kam ho staré olšové nohy nesou, a tak klopýtl
a padl po hlavČ do necek s nakládaným vepĜovým a
narazil si obČ holenČ, a zbytek jeho projevu byl veskrze
velmi peprný, namíĜený hlavnČ proti þernochĤm a proti
vládČ, ale také tu a tam se zmínkami o neckách. PĜitom
táta zþerstva poskakoval svČtnicí, napĜed po jedné noze a
pak po druhé, a držel si napĜed jednu holeĖ a pak druhou
a potom se najednou rozmáchl levou nohou a uštČdĜil
neckám ohromný kopanec. Byl to þin neuvážený, protože
tou botou vpĜedu vykukovaly dva prsty. A tak táta prudce
zavyl, až þlovČku vstaly vlasy na hlavČ, padl k zemi,
válel se po podlaze a držel si prsty u nohy; a nadával tak,
že pĜekonal všecky své dosavadní výkony v tomto oboru.
Sám to pozdČji konstatoval. Slýchával Sowberryho
Hagana ve dnech jeho slávy a Ĝekl, že pĜekonal i Hagana;
ale myslím si, že v tom táta snad pĜehánČl.
Po veþeĜi táta sáhl po džbánu a Ĝekl, že má dost koĜalky
pro dvČ opice a jedno delirium tremens. To bylo jeho
poĜekadlo. Poþítal jsem, že táta bude do hodiny tak opilý,
že nebude ani slyšet, ani vidČt, a potom jsem chtČl buć
ukrást klíþ, nebo se propilovat. Táta pil a pil a nakonec se
svalil na hounČ, ale štČstí mi nepĜálo. Táta poĜádnČ
neusnul, bylo mu špatnČ. Sténal a hekal a dlouho kolem
sebe mlátil. Nakonec jsem už byl tak ospalý, že jsem
neudržel oþi otevĜené, a než jsem se nadál, už jsem tvrdČ
spal a svíþka hoĜela na stole.
Jak dlouho jsem spal, nevím, ale najednou se rozlehl
hrozný výkĜik a já byl vzhĤru. Táta vyhlížel divoce.
Poskakoval sem a tam a dopĜedu a dozadu a kĜiþel nČco o
hadech. ěíkal, že mu lezou po nohách vzhĤru; a pak táta
38
zase vyskoþil a zaĜval, že ho had kousl do tváĜe, ale já
jsem žádné hady nikde nevidČl. Potom táta zaþal pobíhat
po místnosti dokoleþka dokola a kĜiþel: "Sundej ho!
Sundej ho! Kouše mČ do týla!" Jakživ jsem nevidČl
þlovČka tak koulet oþima. Za chvileþku byl v koncích s
dechem, padl k zemi a lapal vzduch; potom se zaþal
pĜevracet a pĜevaloval se na zemi s náramnou rychlostí a
pĜitom kopal na všechny strany, bil kolem sebe rukama,
jako by nČco chytal ve vzduchu, a Ĝval a volal, že ho
berou þerti. Poznenáhlu se vyþerpal a chvilku ležel
nehnutČ a úpČl. Potom pĜestal i úpČt a ležel naþisto tiše,
ani hlásku nevydal. Z lesa jsem slyšel sovy a vlky a ticho
se zdálo hrozné. Táta ležel v rohu. Pomalouþku se
nadzvedával a naslouchal s hlavou sklonČnou na stranu.
Potom povídá, naþisto potichu:
"Tremp - tremp - tremp; mrtví jdou; tremp - tremp tremp; jdou si pro mČ; ale já s nimi nepĤjdu. Ó, už jsou
tady. Nechte mČ! Dejte pryþ ty své ruce - jsou studené pusĢte mČ! Slitujte se nad ubožákem!"
Potom se táta spustil na všechny þtyĜi, odplazil se a
žebronil, aby ho pustili a aby ho nechali na pokoji,
zamotal se do pokrývky a vlezl pod rozviklaný stĤl a
poĜád škemral; nakonec se dal do pláþe. Slyšel jsem ho
vzlykat pod pokrývkou.
Za chvilku se vykutálel zpod stolu, vyskoþil, stál na
nohou, díval se divoce kolem sebe, a když mČ spatĜil,
chtČl se dát do mČ. Honil mČ po chatČ kolem dokola s
otevĜenou kudlou v ruce, nazývaje mČ AndČlem smrti.
KĜiþel, že mČ zabije a pak že si pro nČho už nebudu moct
39
pĜijít. Prosil jsem ho a Ĝíkal jsem mu, že jsem jenom
Huck, ale on se smál takovým Ĝezavým smíchem a Ĝval a
nadával a honil mČ dál. Jednou, když jsem se na místČ
otoþil a proklouzl mu pod rukama, chytil mČ za kabát
mezi rameny a já myslel, že je se mnou konec, ale
vyvlekl jsem se z kabátu rychlostí blesku a zachránil
jsem se. Brzy nato se táta vyþerpal a svezl se k zemi zády
ke dveĜím a Ĝekl, že si chvileþku odpoþine a pak že mČ
zabije. NĤž položil pod sebe a Ĝekl, že se vyspí, spánkem
že se posilní a pak že se ukáže, kdo s koho.
Netrvalo dlouho a táta usnul. Polehouþku potichouþku
jsem si pĜitáhl židli a vylezl jsem na ni tak opatrnČ, jak
jsem jen mohl, abych nedČlal hluk, a podal jsem si pušku.
Zajel jsem do hlavnČ nabijákem, abych se pĜesvČdþil, zda
je opravdu nabitá; potom jsem ji podepĜel o sud tak, že
míĜila na tátu, a sedl jsem si za ni. A þekal jsem, zda se
táta pohne. Jak pomalu a tiše se vlekl þas!
KAPITOLA VII
"Vstávej! Co to má být?"
OtevĜel jsem oþi a snažil jsem se uvČdomit si, kde jsem.
Už byl den a já tvrdČ spal. Táta stál nade mnou. MČl
špatnou náladu a taky kocovinu. Povídá:
"Naþ tady máš tu flintu?"
Usoudil jsem, že neví, co dČlal, a proto povídám:
"NČkdo se sem dobýval a tak jsem na nČho þíhal."
40
"Proþ jsi mČ nevzbudil?"
"Budil jsem vás, ale nebylo to nic platné. Ani jste se
nehnul."
"No dobrá. Tak jenom tu nestĤj a nepovídej mi tu do
veþera. Marš ven a podívej se, jestli jsou na šĖĤĜe nČjaké
ryby k snídani. PĜijdu za chvilku."
Táta odemkl dveĜe a já vybČhl k bĜehu Ĝeky. VidČl jsem
plavat na vodČ velké vČtve a podobné vČci a trochu tĜíštČ,
a tak jsem vČdČl, že Ĝeka zaþala stoupat. ěekl jsem si, že
bych se mČl moc dobĜe, kdybych teć byl ve mČstČ.
ýervnová povodeĖ byla pro mČ vždycky výnosná,
protože když zaþíná velká voda, pĜináší kola dĜíví a
vorové klády, nČkdy i kusy voru tĜebas také s tuctem
klád; a staþí to pochytat a prodat v ohradách nebo do
pily.
Šel jsem kousek podle bĜehu; jedním okem jsem dával
pozor, zda nejde táta, a druhým jsem koukal, co pĜináší
povodeĖ. Co vám mám povídat, najednou si to sem šine
loćka; byla to opravdová krasavice, dlouhá þtyĜi nebo pČt
metrĤ; nesla se na hladinČ jako kaþena. Skoþil jsem z
bĜehu do vody po hlavČ, ani jsem neshodil šaty, a plaval
jsem za þlunem. ýekal jsem, že na dnČ loćky bude nČkdo
ležet, protože to lidi þasto dČlají, aby nČkoho vyvedli
aprílem; nechají þlovČka pĜiveslovat a pak vstanou a
þlovČku se vysmČjí. Ale tentokrát to tak nebylo. Vyšplhal
jsem se do ní a dovesloval jsem ji k bĜehu. Táta bude mít
radost, Ĝekl jsem si, dostane za ni aspoĖ deset dolarĤ. Ale
když jsem vylezl na bĜeh, nebylo po tátovi ani vidu, ani
41
slechu, a když jsem lodiþku zatahoval do zátoþiny, která
nebyla širší než strouha a byla zakrytá psím vínem a
vrbami, napadlo mi nČco jiného; schovám ji, a až uteþu,
nedám se do lesa, ale sjedu po Ĝece nČjakých sedmdesát
osmdesát kilometrĤ. Tam se nČkde usadím nadobro a
nebudu se muset tlouct pČšky po svČtČ.
Zátoþina byla blízko chaty a poĜád se mi zdálo, že slyším
tátu pĜicházet; ale podaĜilo se mi loćku ukrýt. Potom
jsem vylezl a skrþil se za skupinou vrb. SpatĜil jsem tátu
s puškou.
Byl nedaleko, ale zrovna míĜil na nČjakého ptáka, takže
bylo jasné, že nic nevidČl.
Když potom táta pĜišel k Ĝece, našel mČ zabraného do
práce. UsilovnČ jsem se zabýval dlouhou rybáĜskou
šĖĤrou a množstvím udic. Táta mi trochu vyhuboval do
loudalĤ, ale Ĝekl jsem mu, že jsem spadl do vody a tím že
jsem se zdržel. VČdČl jsem, že si všimne, jak jsem mokrý,
a že by se zaþal vyptávat. Na šĖĤĜe bylo pČt sumcĤ.
Sundali jsme je a šli jsme domĤ.
Po snídani jsme si lehli, abychom dospali, protože jsme
oba byli velmi unavení. Jak jsem tak ležel, zaþal jsem
pĜemýšlet a nakonec jsem si Ĝekl: Kdyby se mi podaĜilo
zaĜídit to tak, aby se mČ ani táta, ani vdova nepokoušeli
hledat, bylo by to mnohem jistČjší než spoléhat se na
štČstí, že budu dost daleko, než mČ zaþnou pohĜešovat;
víte, ono se mĤže pĜihodit ledaco. Abych Ĝekl pravdu,
notnou dobu jsem nevČdČl, jak to zaonaþit, ale potom se
táta zvedl, aby vypil další soudek vody, a pĜitom povídá:
42
"Když podruhé pĜijde nČjaký mužský a bude se toþit
kolem chaty, tak mČ vzbudíš, rozumČls? Ten þlovČk
nemČl kalé úmysly. Já bych ho byl odstĜelil. Podruhé mČ
vzbudíš, slyšíš?"
Pak si zase lehl a znova usnul; ale to, co Ĝekl, mi vnuklo
právČ nápad, který jsem potĜeboval. Už vím, povídám
sám sobČ, jak to navléct, aby nikomu nenapadlo pídit se
po mnČ.
Kolem poledne jsme vstali a šli k Ĝece. Voda stoupala
zþerstva a plavila spoustu dĜíví. Za chvileþku se objevil
kus voru - devČt klád pevnČ svázaných. Doveslovali jsme
k tomu a pĜitáhli to k bĜehu. Potom jsme se naobČdvali.
Každý þlovČk na tátovČ místČ by byl poþkal do veþera,
aby mohl pochytat víc klád, ale táta, kdepak. To mu
nesedČlo. DevČt klád mu staþilo. Nedal jinak a musel
hned do mČsta - prodat to. Tak mČ zamkl, vzal loćku,
pĜivázal vor a vydal se na cestu s vorem ve vleku. Mohlo
být asi pĤl þtvrté. Poþítal jsem, že se dnes už nevrátí.
Poþkal jsem, až jsem usoudil, že má dost velký náskok;
pak jsem vzal pilu a dal se do klády pĜi podlaze. Než táta
byl na druhém bĜehu Ĝeky, já byl dírou venku. Táta a jeho
vor byl jako malá vzdálená šmouha na vodČ.
Vzal jsem pytel s kukuĜiþnou moukou a odnesl ho k
zátoþinČ, kde jsem mČl svou loć. Rozhrnul jsem psí víno
a vrbové vČtve a uložil jsem pytel do kocábky. Pak jsem
udČlal totéž se slaninou, potom s demižónem koĜalky.
Odnesl jsem všechnu kávu a všechen cukr, který jsme
mČli, a všechno stĜelivo; vzal jsem všechno tČsnČní; vzal
jsem štoudev i nabČraþku; vzal jsem hrníþek i cínový
43
pohár, svou starou pilu a dvČ pĜikrývky, pánev na
smažení a hrnec na vaĜení kávy. Vzal jsem šĖĤru na ryby
a zápalky a jiné vČci, pobral jsem všecko, co mČlo cenu
tĜebas zlámané grešle. Vysmejþil jsem chatu dĤkladnČ.
ChtČl jsem sekyrku, ale jediná sekera, kterou jsme mČli,
byla v lese u naštípaného dĜíví a já vČdČl, proþ zrovna tu
sekeru tady nechám. Když jsem byl se vším hotov,
pĜinesl jsem si ještČ pušku.
Lezením dírou pĜi zemi a vleþením vČcí jsem pĤdu hodnČ
poznamenal. Napravil jsem to, jak se to zvenku dalo;
posypal jsem pĤdu prachem, který pĜikryl piliny i stopy
vleþení. Potom jsem vypilovaný kus klády dal na místo,
kam patĜil, podložil jsem ho dvČma kameny a kamenem
jsem ho podepĜel, protože kláda byla v tČch místech
prohnutá a nepĜiléhala k zemi. Kdo by stál metr od chaty
a nevČdČl, že kláda byla propilovaná, niþeho by si
nevšiml; a kromČ toho jsem propiloval zadní stČnu chaty
a nebylo pravdČpodobné, že by sem nČkdo chodil a
okounČl.
Od chaty až k lodi byla samá tráva, takže jsem tam
nezanechal žádnou stopu. Obešel jsem to, abych se o tom
pĜesvČdþil. Stoupl jsem si na bĜeh a podíval jsem se po
Ĝece. Všecko bylo v poĜádku. Tak jsem vzal pušku a šel
jsem kousek do lesa. Rozhlížel jsem se po nČjakých
ptácích a najednou jsem spatĜil zdivoþelé prasátko. VepĜi
tu rychle divoþí, jakmile uteþou z farmy v prérii. Složil
jsem toho poĜízka a odnesl ho k chatČ.
Vzal jsem sekeru a prorazil dveĜe. PoĜádnČ jsem je pĜi
tom rozmlátil a rozsekal. Pak jsem pĜinesl prasátko do
44
svČtnice, skoro až ke stolu; sekerou jsem mu rozsekal
hrdlo a pak jsem je položil, aby krev tekla na zem. ěíkám
na zem, protože to byla zem, udupaná hlína, bez dĜevČné
podlahy. No, a pak jsem vzal starý pytel, dal do nČho
velké kameny - kolik jsem jich jen mohl utáhnout - a
pytel jsem vlekl od samého prasete ke dveĜím a lesem až
k Ĝece; hodil jsem ho do vody, pytel klesl pod hladinu a
byl tentam. Každý musel vidČt, že tu nČkdo nČco po zemi
vlekl. Litoval jsem, že tu není Tom Sawyer; vČdČl jsem,
že by ho tento kousek zajímal a že by si byl pĜisadil
nČjakým umČleckým vylepšením. Nikdo se s takovou
vČcí neumČl blýsknout tak jako Tom Sawyer.
No, a nakonec jsem si vytrhl pár vlasĤ, dobĜe jsem sekeru
namoþil do pašíkovy krve a vlasy jsem pĜilepil na její
tupý konec. Potom jsem sekeru hodil do kouta. Pak jsem
vzal prasátko, tiskl jsem je k sobČ pod kabátem (aby krev
nekapala) a odnesl jsem je poĜádný kus po proudu, než
jsem je hodil do Ĝeky. Teć mi ještČ nČco napadlo. Šel
jsem k loćce, vytáhl jsem pytel s moukou a starou pilu a
obojí jsem odnesl do chaty. Pytel jsem dal tam, kde
stával, a pilou jsem udČlal do nČho dole díru. Musel jsem
to udČlat pilou, protože jsme v chatČ nemČli ani nĤž, ani
vidliþku. Táta všechno kuchtČní obstarával svou kudlou.
Potom jsem pytel nesl nČjakých sto metrĤ napĜíþ
trávníkem a vrbovím nalevo od domu až k mČlkému
jezeru, které bylo pĜes sedm kilometrĤ široké a plné
rákosí - a jistČ také kachen v dobČ, kdy kachny hnízdí. Z
jezera vedl na druhé stranČ bažinatý potok nebo strouha
dlouhá moc kilometrĤ, ani nevím kam, ale nevedlo to do
Ĝeky. Mouka se sypala z pytle a zanechávala stopu
vedoucí od chaty až k jezeru. Také jsem tam odhodil
45
tátĤv brousek, jako by ho tam byl nČkdo náhodou ztratil.
Potom jsem trhlinu v pytli svázal provázkem, aby se
mouka už nesypala, vzal jsem pytel a pilu a odnesl jsem
to zase zpátky na loćku.
To už se stmívalo, a tak jsem vyjel s loćkou na Ĝeku pod
vrby, jejichž vČtve visely nad vodou. ChtČl jsem poþkat,
až vyjde mČsíc Loćku jsem pĜivázal k vrbČ. Potom jsem
nČco snČdl a pak jsem si lehl na dno loćky, abych si
zapálil dýmku a udČlal plán, co dál. ěekl jsem si, že lidi
pĤjdou po stopČ toho pytle s kamením a budou lovit v
Ĝece. KromČ toho pĤjdou po mouþné stopČ k jezeru a dají
se podle potoka, který teþe z jezera, aby našli loupežníky,
kteĜí mČ zabili a odnesli vČci. Na Ĝece nebudou hledat
nic, nic než mou chladnou mrtvolu. To je brzo omrzí a
pak si už nikdo nade mnou nebude lámat hlavu. Mohu se
tedy usadit, kde se mi zlíbí. A mnČ se líbí JacksonĤv
ostrov. Znám ten ostrov velmi dobĜe a nikdo na nČj
jakživ nepĜijde. Až tam budu bydlet, mohu si kdykoliv v
noci zaveslovat do mČsta, mohu se tam potichouþku
rozhlédnout a dostat se k vČcem, které budu potĜebovat.
Rozhodl jsem se, že JacksonĤv ostrov je mým cílem.
Byl jsem notnČ unavený, a než jsem se nadál, už jsem
spal.
Když jsem se probudil, nevČdČl jsem zprvu, kde jsem.
Posadil jsem se, rozhlížel jsem se a mČl jsem trochu
nahnáno. Potom jsem si na všecko vzpomnČl. ěeka byla
širokánská, jako by druhý bĜeh byl vzdálený kilometry a
kilometry. MČsíc svítil tak jasnČ, že bych mohl þerné
klády, které mČ tiše míjely, docela dobĜe poþítat, aþkoliv
46
plavaly nČkolik set metrĤ od bĜehu. Všecko bylo mrtvé,
tiché a vypadalo to a vonČlo po pozdní hodinČ. JistČ víte,
co myslím, - i když nevím, jakými slovy bych to Ĝekl.
Zazíval jsem si, protáhl jsem se a už jsem se chystal, že
odvážu loć a odrazím od bĜehu, když jsem nad vodou
zaslechl nČjaký zvuk. Naslouchal jsem. Brzo jsem na to
pĜišel. Byl to temný, pravidelný zvuk, jaký vydávají v
tiché noci vesla zasazená do vidlic. Díval jsem se
vrbovými vČtvemi, a opravdu, byl to þlun kdesi daleko na
vodČ. Kolik lidí v nČm bylo, to jsem nemohl rozpoznat.
ýlun se poĜád blížil, a když byl pĜímo proti mnČ, vidím,
že je v þlunu jenom jeden muž. Snad to není táta,
povídám sám sobČ, aþkoliv jsem ho ještČ neþekal. VeslaĜ
se spustil kousek po proudu, a když zarejdoval do tiché
vody pod bĜehem, plul kolem mČ tak blízko, že bych se
ho byl mohl dotknout muškou pušky. Nu, a byl to táta,
doopravdy - a ještČ k tomu stĜízlivý, jak bylo znát podle
toho, jak vesloval.
Tak jsem už nemaĜil þas. V pĜíštím okamžiku jsem se
nesl po proudu, tiše, ale rychle, ve stínu vysokého bĜehu.
Urazil jsem asi þtyĜi kilometry a pak jsem zarejdoval
nČjakých tĜi sta metrĤ nebo víc do stĜedu Ĝeky, protože
jsem se blížil k pĜístavišti pĜívozu a bylo nebezpeþí, že by
mČ lidé mohli uvidČt a zavolat na mČ, abych se prohlásil.
Veplul jsem mezi tĜíšĢ, ulehl na dno loćky a dal se
unášet proudem. Ležel jsem naznak, kouĜil dýmku a
koukal do nebe; na obloze nebylo ani mráþku. NeĜekli
byste, jak je nebe vysoké a hluboké, když pĜi mČsíþku
ležíte naznak; nikdy pĜedtím jsem si toho nevšiml. A jak
daleko þlovČk slyší na vodČ za takové noci! Slyšel jsem
47
mluvit lidi na pĜístavišti pĜívozu - rozumČl jsem opravdu
každému slovu. NČjaký muž Ĝíkal, že už nastává doba
dlouhých dnĤ a krátkých nocí. Druhý na to odpovČdČl, že
tahle noc není zrovna krátká, a potom se smáli a ten
druhý to pak zase znova opakoval a zase se oba smáli.
Pak vzbudili nČjakého dalšího muže a taky mu to Ĝíkali,
ale ten se nesmál; vyjel si na nČ zhurta, aby mu dali
pokoj. Ten první muž Ĝekl, že to musí povČdČt své ženČ,
že se jí to bude jistČ líbit; ale prý to není ještČ nic proti
tomu, co si umČl vymýšlet dĜíve. Slyšel jsem muže, který
Ĝíkal, že už jsou skorem tĜi hodiny a že doufá, že svítání
nebude otálet déle než týden. Potom se hovor víc a víc
vzdaloval a už jsem nerozumČl, co si povídají; ale ještČ
jsem slyšel, že mluví, a chvílemi jsem také zaslechl, že se
smČjí. Ale už to znČlo jako z velké dálky.
Byl jsem teć hodný kus pod pĜívozem. Vstal jsem a vidČl
jsem pĜed sebou JacksonĤv ostrov, vzdálený ještČ asi
þtyĜi kilometry po proudu. Byl hustČ zalesnČn a trþel
uprostĜed Ĝeky velký, temný a mocný jako parník se
zhasnutými svČtly. Na špici ostrova nebylo vĤbec vidČt
zem. Všechno už bylo pod vodou.
Netrvalo dlouho a byl jsem u ostrova. Kolem špice jsem
prolétl závratnou rychlostí, protože proud v tČchto
místech byl velice prudký, ale potom jsem se dostal do
stojaté vody a pĜistál jsem na bĜehu obráceném k
Illinoisu. Zavesloval jsem s loćkou do úzké hluboké
zátoþiny, o které jsem vČdČl; musel jsem rozhrnovat
vrbové vČtve, abych se tam vĤbec dostal, a když jsem loć
uvázal, nemohl zvenku vĤbec nikdo poznat, že tam je.
48
Došel jsem na špici ostrova, sedl jsem si na vyvrácený
strom a díval se na velkou Ĝeku a na þernou plavenou
tĜíšĢ a dál na mČsto vzdálené pČt kilometrĤ, kde mrkala
tĜi nebo þtyĜi svČtélka. K ostrovu se blížil hrozitánsky
veliký vor. Byl ještČ vzdálen asi pĤldruhého kilometru a
mČl uprostĜed lucernu. Koukal jsem, jak se vor šine po
Ĝece, a když plul kolem místa, kde jsem sedČl, slyšel jsem
muže, jak volá: "Hej, zadní kormidla - zarejdujte pĜídí
doprava!" Slyšel jsem to tak zĜetelnČ, jako kdyby muž
stál vedle mne.
Na obloze se ukázalo trochu šedivé barvy; vrátil jsem se
do lesa a lehl jsem si, abych se pĜed snídaní prospal.
KAPITOLA VIII
Když jsem se probudil, bylo slunce tak vysoko, že
muselo být už osm pryþ. Ležel jsem pohodlnČ v trávČ ve
stínu a chládku, pĜemýšlel jsem o všem možném, byl
jsem odpoþinutý, celkem spokojený a bylo mi dobĜe.
Slunce jsem vidČl nČkolika skulinami, ale vČtšinou tu
byly všude mohutné stromy a pod nimi smutné pĜítmí.
Na zemi, kam listím pronikalo sluneþní svČtlo, byly
skvrny jako pihy a ty pihy se trochu tĜepetaly. Z toho
bylo vidČt, že nahoĜe vane vČtĜík. Na vyvráceném stromČ
sedČl párek veverek. MČly moc Ĝeþí, ale byly na mČ
velice pĜívČtivé.
Byl jsem notnČ líný, dobĜe se mi leželo a nechtČlo se mi
vstát a dČlat snídani. Zaþínal jsem zase klímat, když se
mi najednou zazdálo, že slyším zdálky od Ĝeky dunivé
,,bum". Nadzvedl jsem se, opĜel jsem se o lokte a
49
poslouchám; a za chvileþku to slyším znova. Vyskoþil
jsem, bČžel se podívat skulinou v listí a vidím nad vodou
ve velké vzdálenosti, tam, kde je pĜívoz, chuchvalec
kouĜe. A vidím pĜevozníkĤv parník plný lidí, jak pluje
dolĤ po proudu. To už jsem vČdČl, co se dČje. ,,Bum." Z
boku parníku vyskoþil obláþek bílého dýmu. Víte, oni
stĜíleli z dČla nad vodu, aby moje mrtvola vyplavala nad
hladinu.
MČl jsem už notný hlad, ale nemínil jsem rozdČlat oheĖ,
protože by lidi mohli zahlédnout kouĜ. Tak jsem zĤstal
sedČt a koukal jsem na obláþky dýmu a naslouchal tČm
dČlovým ,,bum". ěeka zde byla široká pĜes pĤldruhého
kilometru a ráno v létČ je na ni vždycky pČkná podívaná.
A tak se mi celkem pĜíjemnČ leželo a pĜihlíželo, jak se
shánČjí po mých tČlesných pozĤstatcích, jenom kdybych
mČl nČco k snČdku. Najednou jsem si vzpomnČl, že pĜi
hledání utopence se pouštČjí po vodČ kapky rtuti v
pecnech chleba, protože chléb s rtutí plave k utopené
mrtvole a zĤstane u ní. Musím - povídám si - dávat
pozor, a když nČjaký pecen pĜiplave, pomohu mu zĤstat
opravdu u mČ. PĜebČhl jsem na illinoiskou stranu ostrova
podívat se, pĜeje-li mi štČstí, a nebyl jsem zklamán.
Velký pecen se právČ blížil po hladinČ a málem jsem ho
pĜitáhl dlouhým klackem, ale smekla se mi noha a pecen
uplaval. Byl jsem právČ v místech, kde proud prudce
naráží! na bĜeh, a proto mnČ ani nenapadlo za chlebem
skákat. Za chviliþku si to tudy míĜil druhý pecen a
tentokrát mi to vyšlo. Vytáhl jsem zátku, vytĜepal tu
trochu rtutČ a zahryzl se do chleba. Byl to bílý pekaĜský
chleba, jaký jedí lepší lidé, žádná domácí sražená placka
z kukuĜiþné mouky.
50
Našel jsem si pČkné místo v podrostu na bĜehu, sedl jsem
si na vyvrácený strom, žvýkal jsem chleba, koukal se na
parník a byl velmi spokojen se svČtem. A pak mČ nČco
napadlo. Teć - povídám si - vdova nebo faráĜ nebo vĤbec
nČkdo se modlí, aby mČ plovoucí chleba našel, a ejhle,
chleba plaval a našel mČ. Tak to vypadá, že na tom
modlení nČco je, totiž pokud se modlí þlovČk jako vdova
nebo velebníþek, ale u mČ to nefunguje. Asi to funguje
jenom u urþitého druhu lidí.
Zapálil jsem si dýmku, pČknČ jsem si bafal, a pĜitom jsem
z parníku oka nespustil. PĜevozníkĤv parník plul po
proudu a poþítal jsem, že uvidím, kdo je na palubČ, až
bude parník blíže, protože pĜipluje do míst, kam pĜiplaval
chleba. Když se loć pĜiblížila, zhasil jsem dýmku a lehl
si za vyvrácený strom na mýtince pĜi bĜehu. Skulinami v
místech, kde se kmen dČlil na vČtve, jsem se mohl
koukat.
Pomalouþku polehouþku se loć nesená proudem
pĜiblížila tak, že by byli mohli vysunout prkno a
vystoupit na ostrov. Na palubČ byl kdekdo. Táta a soudce
Thatcher a Becky Thatcherová a Joe Harper a Tom
Sawyer a jeho stará teta Polly a Sid a Mary a moc
dalších. Všichni mluvili o vraždČ, ale kapitán je pĜerušil a
povídá:
"Teć dobĜe vyhlížejte, tady v tČch místech proud naráží
na ostrov nejprudþeji a možná že ho vyplavil na bĜeh a že
se Huck zapletl do pobĜežních kĜovin. AspoĖ doufám."
51
Já jsem tak nedoufal. Všichni na lodi se shlukli a
naklánČli se pĜes zábradlí, div mČ nešĢouchali do
obliþeje, a byli zticha a dívali se ze všech sil. VidČl jsem
je bezvadnČ, ale oni mČ vidČt nemohli. Potom kapitán
zvolal mocným hlasem: "Ustoupit - pozor!" a kanón
spustil. Byl zrovna naproti mnČ a tlakem vzduchu a
hlukem i kouĜem mi pĜecházel sluch a málem i zrak a
myslel jsem, že je po mnČ. Kdyby v tom dČlu byli mČli
nČjaké koule, byli by urþitČ našli mrtvolu, kterou hledali.
No, nic se mi nestalo, chvála na výsostech. Loć plula dál
a zmizela za výbČžkem ostrova. Kanón jsem chvílemi
ještČ slyšel, ale stále míĖ a míĖ a za hodinu už jsem
neslyšel nic. Ostrov byl dlouhý skorem pČt kilometrĤ.
Poþítal jsem, že se dostali až k jeho konci a potom že
toho hledání nechají. Ale oni zatím ještČ chvíli
pokraþovali. Obrátili kolem konce ostrova a pluli pod
parou zase nahoru proti proudu missourským ramenem a
cestou chvílemi zase stĜíleli z dČla. PĜebČhl jsem na
druhou stranu ostrova a koukal jsem na nČ. Když pĜijeli
ke špiþce ostrova, pĜestali stĜílet, namíĜili si to k
missourskému bĜehu a jeli domĤ do mČsta.
VČdČl jsem, že teć mám vyhráno. Nikdo jiný mČ už
hledat nebude. Vyndal jsem z þlunu fidlátka a udČlal
jsem si v hustém lese pČkný tábor. Z pokrývek jsem si
vyrobil jakýsi stan a do nČho jsem dal vČci, aby na nČ
nemohl déšĢ. Chytil jsem sumce, otevĜel jsem ho pilou, a
než se setmČlo, rozžehl jsem táborák a veþeĜel. Potom
jsem hodil do Ĝeky šĖĤru, abych chytil nČjakou tu rybu k
snídani.
52
Když se setmČlo, sedČl jsem u ohnČ a pokuĜoval a Ĝíkal
si, že to všecko dobĜe dopadlo; ale pomalouþku
polehouþku mi zaþalo být jaksi teskno, a tak jsem šel a
sedl si na bĜeh a naslouchal šumČní vody, jak naráží na
ostrov, a poþítal jsem hvČzdy, klády a vory, které voda
unášela, a potom jsem šel spát; je to nejlepší zpĤsob, jak
zabít þas, když je þlovČk sám a je mu smutno. Smutek
brzo pĜejde.
A tak to šlo tĜi dny a tĜi noci. Jeden jako druhý, jedna
jako druhá - poĜád totéž. Ale následujícího dne jsem
ostrov prozkoumal kĜížem krážem. Já tu byl pánem;
všecko mi to tak Ĝíkajíc patĜilo, a tak jsem to chtČl všecko
znát; ale hlavnČ jsem chtČl zabít þas. Našel jsem moc
jahod. Byly zralé a bezvadné; a našel jsem rané zelené
víno a zelené maliny; ostružiny teprve vykukovaly, ale
Ĝíkal jsem si, že také na nČ dojde a že pĜijdou vhod.
Potloukal jsem se po lese tak dlouho, až jsem mČl dojem,
že jsem už poblíž jižního cípu ostrova. MČl jsem s sebou
pušku, ale nic jsem nezastĜelil; vzal jsem si ji spíš pro
pĜípad, že bych se musel bránit. NČjakou zvČĜ jsem chtČl
složit až pozdČji, blíž u tábora. Najednou jsem málem
šlápl na poĜádného hada; had se hledČl ztratit v trávČ a v
kytkách a já bČžel za ním, protože jsem ho chtČl zastĜelit.
A jak tak bČžím, najednou jsem šlápl rovnou do popela
táboráku, ze kterého se ještČ kouĜilo.
Srdce se mi rozbouchalo, jako by na mČ byla sáhla smrt.
Na nic jsem už neþekal, na nic jsem nebyl zvČdavý;
sklapl jsem kohoutek pušky a po špiþkách jsem se plížil
zpátky, co nejrychleji jsem umČl. Chvílemi jsem se na
53
vteĜinku zastavil v hustém kĜoví, abych trochu
naslouchal, ale dýchal jsem tak prudce, že jsem kromČ
sebe nic jiného neslyšel. Odplížil jsem se kousek dál a
zase jsem naslouchal. A tak se to opakovalo. Když jsem
vidČl paĜez, myslel jsem, že to je þíhající þlovČk; když
jsem šlápl na vČtviþku a vČtviþka praskla, myslel jsem, že
mi nČkdo rozpĤlil dech a že ho mám jen poloviþku - a to
ještČ tu kratší.
Když jsem došel do svého tábora, nebylo mi do smíchu a
nemĤžu tvrdit, že bych byl mČl kuráže nazbyt. Ale povídám si - na cavyky není kdy. Tak jsem složil své
nádobíþko zpátky do loćky, aby na to nebylo vidČt,
uhasil jsem oheĖ a popel jsem rozházel, aby to vypadalo
na loĖské táboĜištČ. Potom jsem vylezl na strom.
Poþítám, že jsem na tom stromČ byl dvČ hodiny; ale nic
jsem nevidČl, nic jsem neslyšel, jenom jsem chvílemi
myslel, že vidím a slyším tisíc vČcí. No, nemohl jsem na
stromČ zĤstat vČþnČ; tak jsem koneþnČ slezl, ale držel
jsem se hustého podrostu a mČl jsem oþi na stopkách. K
jídlu jsem sehnal jenom lesní plodiny a co mi zbylo od
snídanČ.
Kveþeru jsem už mČl notný hlad. A tak když se poĜádnČ
setmČlo a než vyšel mČsíc, pustil jsem se ostrova a
pĜepádloval jsem na illinoiský bĜeh, který byl vzdálený
asi tĜi sta metrĤ. Zašel jsem do lesa, uvaĜil jsem si veþeĜi
a zrovna jsem si umínil, že tu zĤstanu pĜes noc, když
najednou slyším dupity-dup, dupity-dup. KonČ jedou,
Ĝíkám si; a hned nato slyším lidské hlasy. Hodil jsem co
nejrychleji všecky své vČci do loćky a potom jsem se
54
plížil za zvukem zjistit, co se dČje. Nemusel jsem chodit
daleko a už jsem zaslechl muže, jak povídá:
"Bude nejlepší, když se zde utáboĜíme, najdeme-li dobré
místo. KonČ jsou skoro zchvácení. RozhlédnČme se zde!"
Na nic jsem už neþekal, ale odstrþil jsem þlun a potichu
jsem odpádloval. PĜistál jsem na ostrovČ na starém místČ
a Ĝekl jsem si, že pĜespím ve þlunu.
Moc jsem toho nenaspal. Nemohl jsem spát pro samé
pĜemýšlení. A pokaždé, když jsem se probudil, myslel
jsem, že mČ nČkdo drží za krk. Tak jsem si ani poĜádnČ
neodpoþinul. Nakonec jsem si Ĝekl, že takhle to dál
nepĤjde; že musím vypátrat, kdo to je se mnou na
ostrovČ. Musím na to pĜijít, i kdybych mČl puknout. Když
jsem si to umínil, hned se mi ulevilo.
Tak jsem sáhl po pádlu, pustil se bĜehu na nČkolik krokĤ
a pak jsem se dal ve stínu unášet proudem. MČsíc svítil, a
kam nepadal stín lesa, tam bylo svČtlo skorem jako ve
dne. Jel jsem a koukal jsem se snad celou hodinu, ale nic
se nehýbalo, jako by všechno bylo z kamene a jako by
všecko tvrdČ spalo. Když jsem už byl skoro u cípu
ostrova, zvedl se chladný šelestivý vánek, což jinými
slovy znamenalo, že noc konþí. Obrátil jsem loćku a
zarazil jsem pĜíć do písku; potom jsem vzal pušku, skoþil
na zem a vklouzl do lesa. Posadil jsem se na vyvrácený
strom a vyhlížel jsem listím. VidČl jsem mČsíc, jak konþí
vartu a jak se nad Ĝekou zaþíná rozprostírat tma. Ale za
chvileþku vidím nad vrcholky stromĤ bledý pruh. To
jsem vČdČl, že už bude den. Tak jsem vzal pušku a vydal
55
se hledat místo, kde jsem našel cizí táborák. Co chvíli
jsem se zastavil a naslouchal. Ale štČstí mi nepĜálo a já
ne a ne to místo najít. Zato jsem však najednou v dálce
mezi stromy spatĜil záblesk ohnČ. Dal jsem se tím
smČrem, opatrnČ a pomalouþku. Když jsem pĜišel tak
blízko, že jsem mČl pĜehled, vidím, že na zemi leží muž.
Málem jsem z toho dostal psotník. Muž mČl hlavu
zabalenou do pokrývky skoro v ohni. Sedl jsem si za
skupinu keĜĤ, nČjaké dva metry od nČho, a nespustil jsem
z nČho oka. SvČtla pĜibývalo a bylo už šedivé. Za
chvileþku muž zívl, protáhl se, odhodil pokrývku - a byl
to Jim, þernoch sleþny Watsonové. VČĜte mi, že jsem byl
rád. Povídám:
"Hej, Jime!" a vyskoþil jsem.
Jim vyletČl, jako když ho sídlem píchne, a vyvaloval na
mČ oþi. Potom klekl na kolena a sepjal ruce a Ĝíká:
"Nic mi nedČlejte - já jsem jakživ neublížil duchovi. Já
jsem dycinky mČl rád mrtvé lidi a udČlal jsem pro nČ
všeciþko, co jsem moh. A jdČte si zas pČknČ do Ĝeky, kam
patĜíte, a nic nedČlejte starému Jimovi, který byl dycinky
vaším pĜítelem."
PĜedevším jsem chtČl Jima pĜesvČdþit, že nejsem mrtvý.
Já vám mČl hroznou radost, že jsem ho našel. Už jsem
nebyl opuštČný. ěekl jsem mu, že se nebojím, že by on
nČkomu prozradil, kde jsem. Já mluvil a mluvil, ale on
jenom sedČl a díval se na mČ. A slova nepromluvil.
KoneþnČ povídám:
56
"Už je svČtlo. Pojćme se nasnídat. Foukni do ohnČ a
pĜilož!"
"Co nám bude platný oheĖ? Copak budeme péct jahody a
podobné neĜádstvo? Ale vy máte flintu, že ano. Tak
bychom mohli sehnat nČco lepšího než jahody."
"Jahody a podobné neĜádstvo?" povídám já. "Z toho jsi
byl živ?"
"Nic jiného jsem nesehnal," povídá on.
"A jak dlouho jsi tady na ostrovČ?"
"PĜišel jsem sem v noci po tom, co jste byl zabitý."
"A celou tu dobu jsi byl tady?"
"Namou, byl."
"A nic jiného jsi nejedl než tu syrovou patlaninu?"
"Nic jiného, pane, nic jiného."
"To musíš být polomrtvý hlady, vić?"
"Poþítám, že bych snČd celého konČ. To bych snČd. A jak
dlouho jste na tomhle ostrovČ vy?"
"Od noci, kdy jsem byl zabitý."
57
"No ne. A z þeho jste byl živý? Ale vy máte flintu. No jo,
vy máte flintu. To je dobĜe. Tećko vy nČco ulovíte a já
rozdČlám oheĖ."
Tak jsme šli k místu, kde jsem mČl schovanou loćku, a
zatímco Jim na travnaté mýtince mezi stromy rozdČlával
oheĖ, nanosil jsem mouku, slaninu a kávu a pĜinesl jsem
hrnec a pánev, cukr a hrníþky a þernoch vyvaloval oþi,
protože si myslel, že þaruju. Chytil jsem také pČkného
sumce a Jim ho svým nožem vybral a oþistil a potom ho
usmažil.
Když byla snídanČ hotova, lehli jsme si do trávy a jedli
jsme. Všecko bylo horké, až se z toho kouĜilo. Jim mocnČ
hltal, protože byl opravdu polomrtvý hlady. Když jsme se
dobĜe našĢouchli, rozvalili jsme se do trávy a tloukli
špaþky.
Za chvileþku povídá Jim:
"Ale podívejte se, Hucku, kdo teda byl zabitý v té chajdČ,
když jste to nebyl vy?"
Tak jsem mu všecko vypovČdČl a Jim Ĝekl, že jsem to
udČlal mazanČ. ěekl, že Tom Sawyer by to nebyl mohl
vymyslet líp, než jsem to udČlal. Potom povídám já:
"A jak ty ses sem dostal, Jime?"
Jim vypadal velmi rozpaþitČ a chvíli neĜíkal nic Potom
povídá:
58
"Snad bude lepší, když o tom nebudu mluvit."
"A proþ, Jime?"
"No, jsou pro to dĤvody. Ale vy byste to na mČ neĜekl,
Hucku, kdybych vám povČdČl pravdu, vićte, že ne?"
"AĢ se propadnu, jestli to Ĝeknu, Jime."
"Tak tedy já vám vČĜím, Hucku. Já - já jsem utek."
"Jime!"
"Ale nezapomeĖte, slíbil jste, že to na mČ nepovíte, že
jste to slíbil, Hucku?"
"Slíbil. ěekl jsem, že nepovím, tak nepovím. PĜi velkém
náþelníku IndiánĤ, nepovím. Lidi mi budou nadávat
bezectných abolicionistĤ4 a budou mnou opovrhovat, že
jsem držel jazyk za zuby, ale mnČ je to jedno. Nepovím
to na tebe a do mČsta se beztak nevrátím. A teć mi pČknČ
všechno vypovČz!"
"No, bylo to tak. Stará paní, jako tedy sleþna Watsonová,
na mnČ poĜád hledala hnidy a tvrdČ se mnou zacházela,
ale dycinky Ĝíkala, že mČ do Orleansu neprodá. Ale já
jsem vyþíh, že kolem našeho domu poslední dobou chodí
obchodník s þernochy, a tak mi zaþalo být úzko. No, a
jednou moc pozdČ v noci jsem se pĜitoþil ke dveĜím a
dveĜe nebyly úplnČ zavĜené a slyším, jak stará paní
povídá vdovČ, že mČ prodá do Orleansu, sice prý nerada,
ale že za mČ mĤže dostat osm set dolarĤ a to prý je
59
taková hromada penČz, že nemĤže odolat. Vdova jí to
rozmlouvala, jako aby to nedČlala, ale já už neþekal, jak
to dopadne. Vymáz jsem jako blesk, to vám Ĝeknu.
Utíkal jsem dolĤ po stráni k Ĝece, že jako nČkde nad
mČstem u bĜehu ukradnu loćku, ale ještČ tam bylo moc
lidí, tak jsem se schoval v té rozbité bednáĜovČ chalupČ
na bĜehu, že jako poþkám, až lidi odejdou. Tam jsem byl
celou noc. Ale poĜád tam chodili lidi. Mohlo být šest
ráno, když po Ĝece zaþaly jezdit loćky, a od sedmi nebo
od devíti hodin si v každé lodi povídali o tom, jak váš
otec pĜišel do mČsta a Ĝíkal, že jste byl zabitý. Poslední
lodČ byly plné dam a pánĤ, kteĜí se jeli podívat na to
místo. NČkteĜí vylezli na bĜeh, aby si odpoþinuli, než
pojedou pĜes Ĝeku, a z toho, co si povídali, jsem se
dovČdČl, jak to všecko bylo. MnČ vás bylo moc a moc
líto, Hucku, ale už není.
Ležel jsem pod tČmi hoblovaþkami celý den. MČl jsem
hlad, ale bát se, to ne. VČdČl jsem, že stará paní a vdova
šly rovnou po snídani do mČsta na pobožné shromáždČní
a že tam zĤstanou celý den, a stará paní ví, že chodím s
dobytkem za šera, takže se ráno nebude divit, když mČ
neuvidí, a bude se po mnČ shánČt, až se setmí. Ostatní
služebníci si toho taky nevšimnou, protože se všichni
vytratí a udČlají si svátek, jen co stará paní a vdova
vytáhnou paty.
No, a když se setmČlo, vzal jsem nohy na ramena a dal se
po silnici pĜi Ĝece a šel jsem þtyĜi kilometry nebo ještČ
dál, až kde už nejsou žádné domy. Už jsem si rozmyslel,
co udČlám. Kdybych zdrhal pČšky, psi by mČ našli podle
60
stop; kdybych ukradl þlun, abych se dostal na druhou
stranu Ĝeky, vidČli by, že chybí loć, a vČdČli by, kde jsem
asi na druhé stranČ vylez, a zase by mČ našli podle stop. S
tím nic není, povídám si. Co já potĜebuju, to je vor. Vor
po sobČ nenechává žádné stopy.
Najednou vidím, že se v zatáþce Ĝeky objevilo svČtýlko, a
tak jsem vlezl do Ĝeky a tlaþil jsem pĜed sebou kus dĜeva
a doplaval jsem pĜes pĤlku Ĝeky a dostal se mezi tĜíšĢ a
hlavu jsem držel pĜi vodČ a plavu trochu proti proudu a
þekám, až vor pĜipluje. Potom jsem plaval ještČ kousek,
až jsem byl u konce voru, a toho konce jsem se chytil.
PrávČ se trochu zamraþilo a na chvilku bylo tma. Tak
jsem vylez na vor a leh si. Lidi se drželi prostĜedka voru,
kde byla lucerna. ěeka stoupala a proud byl pČknČ silný.
Poþítal jsem, že kolem þtyĜ hodin ráno budu takových
ýtyĜicet kilometrĤ pod mČstem, že pĜed svítáním
sklouznu zase do vody, pĜeplavu na illinoiskou stranu a
schovám se v lese.
Ale nemČl jsem štČstí. Když jsme byli skorem u špiþky
ostrova, nČjaký muž vzal lucernu a šel se podívat na
konec voru. Vidím, že mČ nic dobrého neþeká, a tak
kloužu do vody a plavu k ostrovu. Myslel jsem si, že
mĤžu vylézt na bĜeh ledakde, ale nemoh jsem - bĜeh byl
pĜíliš pĜíkrý. Musel jsem doplavat až skorem na konec
ostrova, než jsem našel místo, kde to šlo. Vlezl jsem do
lesa a zadušoval jsem se, že už s vory nechci nic mít,
když tam hýbají tČmi lucernami. MČl jsem s sebou fajfku
a kus žvýkacího tabáku a pár sirek. MČl jsem to v þepici,
takže to nezvlhlo, a tím pádem mi bylo hej."
61
"A to jsi tady nemČl po celou tu dobu ani kousek masa,
ani chleba? Proþ sis nechytil v bahnČ aspoĖ nČjakou
želvu?"
"Jak jsem ji mČl chytit? Copak jsem mohl po ní skoþit ve
tmČ? Jak jsem ji mČl v noci trefit kamenem? A ve dne
jsem se nemínil ukazovat na bĜehu."
"To je pravda. Musel ses ovšem schovávat v lese. A
slyšels stĜílení z dČla?"
"Slyšel. Já vČdČl, že to hledají vás. Já je vidČl, jak plavou
kolem - koukal jsem se na nČ skrz kĜoví."
Pár ptaþích mláćat letČlo kolem nás. UletČla vždycky pár
metrĤ a zase si sedla. Jim Ĝekl, že to je znamení, že bude
pršet. ěíkal, že to ukazuje na déšĢ, když takhle lítají
kuĜátka, a tak si myslí, že s ptáky je to totéž. ChtČl jsem
nČjaké chytit, ale Jim to nedopustil. ěíkal, že to znamená
smrt. ěíkal, že jeho otec jednou moc stonal a jeden z nich
že chytil ptáþka, a jeho stará babiþka Ĝíkala, že otec umĜe,
a taky umĜel.
Jim Ĝíkal, že þlovČk nesmí poþítat vČci, které bude vaĜit k
obČdu, protože to pĜináší smĤlu. StejnČ se nesmí
vytĜepávat ubrus po slunka západu. A Ĝíkal, že když
nČkdo vlastní úl a ten þlovČk umĜe, že se to musí vþelám
Ĝíct pĜed slunka východem, protože by vþely jinak
zeslábly a pĜestaly sbírat med a umĜely by. Jim Ĝíkal, že
vþely nikdy nebodnou blbce; ale to jsem mu nevČĜil,
protože jsem sám vþely þasto škádlil a nikdy mČ
nepobodaly.
62
O nČkterých vČcech jsem slyšel už dĜív, ale ne o všech.
Jim znal všechna možná znamení. On sám Ĝíkal, že zná
skorem všechna. ěekl jsem mu, že to vypadá, jako by
všecka znamení pĜedpovídala jenom nedobré vČci, a
proto jsem se ho ptal, jsou-li také znamení, která vČstí
dobré vČci. Povídá Jim:
"Je jich velmi málo. A k niþemu þlovČku nejsou. Naþ
potĜebujete vČdČt, že vás þeká štČstí? Chcete je snad
zažehnávat?" Potom Jim povídá: "Máte-li chlupaté paže a
chlupatá prsa, je to znamení, že velkého jmČní nabudete.
Takové znamení je užiteþné, protože se týká vČcí hodnČ
vzdálených. TĜeba jste napĜed v jednom kuse chudý,
takže byste moh ztratit chuĢ do života a tĜeba si nČco
udČlat, kdybyste podle toho znamení nevČdČl, že jednou
velkého jmČní nabudete."
"Máš chlupaté paže a chlupatá prsa, Jime?"
"Proþ se ptáte? Copak to sám nevidíte?"
"Nu, a jsi bohatý?"
"Ne, ale byl jsem boháþ a zase budu. Jedenkrát jsem mČl
þtrnáct dolarĤ, ale dal jsem se na špekulace a pĜišel jsem
na mizinu."
"V þem jsi spekuloval, Jime?"
"No, napĜeć jsem to zkoušel v dobytku. Vrazil jsem
deset dolarĤ do krávy. Ale s dobytkem už peníze riskovat
63
nebudu. JeštČ jsem mČl milou krávu na krku a už mi
zdechla."
"Tak jsi pĜišel o tČch deset dolarĤ."
"Ne, nepĜišel jsem o celých deset dolarĤ. PĜišel jsem
jenom o devČt. Prodal jsem kĤži a lĤj a dostal jsem dolar
a deset centĤ."
"Tak ti zbylo pČt dolarĤ a deset centĤ. Spekuloval jsi
dál?"
"Jo. Znáte toho jednonohého þernocha, co patĜí starému
panu Bradishovi? Tak ten si otevĜel banku a Ĝekl, že
každý, kdo tam vloží dolar, dostane na konci roku o þtyĜi
dolary víc. No tak všichni þernoši do banky ukládali, ale
moc toho nemČli. Já byl jediný, kdo mČl tolik penČz. Tak
jsem žádal víc než þtyĜi dolary a Ĝekl jsem mu, že
nedostanu-li víc, že si otevĜu banku sám. To se ví, ten
þernoch nechtČl mít konkurenci a Ĝíkal, že pro dvČ banky
není dost obratu, a prý když vložím tČch pČt dolarĤ, že
dostanu na konci roku pČtatĜicet.
Tak jsem je vložil. ěekl jsem si, že tČch pČtatĜicet dolarĤ
pak vrazím rovnou zase do banky a že to budu dČlat
nanovo a nanovo. Potom jsem se dovČdČl, že þernoch
Bob vytáhl z Ĝeky nákladní þlun, který nČkde uplaval, a
jeho, jako BobĤv pán o tom nevČdČl. Tak jsem þlun od
Boba koupil a Ĝek jsem mu, aby si na konci roku vzal
tČch pČtatĜicet dolarĤ; ale kdosi hned v noci þlun ukrad a
druhý den ten jednonohý þernoch Ĝek, že banka udČlala
pangrot. Tak žádný z nás žádné peníze nedostal."
64
"Cos udČlal s tČmi deseti centy, Jime?"
"No, já je chtČl utratit, ale mČl jsem sen a sen mi zjevil,
abych tČch deset centĤ dal þernochovi jménem Balám, co
se mu struþnČ Ĝíká BalámĤv mezek5; on je, víte, trochu
padlý na hlavu, ale lidi Ĝíkají, že má šĢastnou ruku, a já ji
nemČl. Sen mi vyjevil, dej tČch deset centĤ Balámovi,
aby je investoval, a on ti dopomĤže k pĜírĤstku. No,
Balám peníze vzal, a když byl v kostele a slyšel, jak
kazatel Ĝíká, že kdo dává chudým, pĤjþuje Bohu a bude
mu stonásobnČ odplaceno, tak dal tČch deset centĤ
chudým a zaþal þekat, co z toho pojde."
"No, a co z toho pošlo?"
"Nic z toho nepošlo. Nemoh jsem ten stonásobek
inkasovat a Balám taky ne. A já už jakživ nepĤjþím
žádné peníze bez záruky, na kterou bych se moh podívat.
Prý bude odplaceno stonásobnČ, Ĝíká kazatel. Kdybych
moh dostat aspoĖ tČch svých deset centĤ, Ĝekl bych, že
jsem z toho slušnČ vyváz, a byl bych rád, že se mi to
podaĜilo."
"Nu, Jime, celkem se nic nestalo, když víš, že dĜív þi
pozdČji zbohatneš."
"Ano. A jsem vlastnČ bohatý už teć, když se to všecko
uváží. Mám sebe a moje osoba má cenu osmi set dolarĤ.
Kdybych jenom mČl také ty peníze, jakživ bych už víc
nechtČl."
KAPITOLA IX
65
ChtČl jsem se jít podívat na místo uprostĜed ostrova, které
jsem na svých dĜívČjších prĤzkumech našel; tak jsme se
vydali na cestu a brzo jsme se tam dostali, protože ostrov
byl dlouhý jenom nČco pĜes þtyĜi kilometry a nebyl širší
než nČjakých tĜi sta padesát metrĤ.
Místo, o které jsem se zajímal, byl dost dlouhý srázný
pahorek nebo hĜeben, vysoký snad dvanáct metrĤ.
Nalopotili jsme se, než jsme se dostali nahoru, protože
stráĖ byla pĜíkrá a kĜoví velmi husté. Chodili a šplhali
jsme po hĜebenu sem a tam a prohlédli ho kĜížem
krážem, a tak jsme našli nahoĜe ve skalnatém svahu
obráceném k Illinoisu pČknou velkou jeskyni. Byla
prostorná, jako kdybyste dali dohromady dvČ tĜi svČtnice,
a i Jim v ní mohl stát zpĜíma. Byl tam chládeþek. Jim
Ĝíkal, abychom sem hned nanosili fidlátka, ale já jsem
Ĝekl, že se mi nechce lézt sem nahoru pro každou
maliþkost.
Jim Ĝíkal, že kdybychom dobĜe ukryli loćku a mČli
všecko nádobíþko v jeskyni, že bychom sem mohli
nahonem utéct, kdyby nČkdo pĜišel na ostrov, a že by nás
bez psĤ nikdy nenašli. A kromČ toho prý ptáþci Ĝíkali, že
bude pršet, - a zda prý chci, aby nám všecky vČci
zmokly?
Tak jsme se vrátili, pĜiveslovali s loćkou k bĜehu pod
jeskyni a odnosili vČci nahoru. Potom jsme našli docela
blízko v hustém vrboví místo pro loć. Ze šĖĤry jsme
sundali pár ryb, šĖĤry s novým vnadidlem jsme hodili
zase do vody a hotovili se k veþeĜi.
66
Vchod do jeskynČ byl tak velký, že by jím bylo šlo valit
pČtihektolitrový sud, a na jedné stranČ pĜi vchodu byla
plochá skalka, jako dČlaná pro ohništČ. Tak jsme tam
rozdČlali oheĖ a vaĜili veþeĜi.
V jeskyni jsme si rozprostĜeli pokrývky jako koberec a na
nich jsme se naveþeĜeli. Ostatní vČci jsme složili pČknČ
pĜehlednČ na konci sluje. Za malou chvileþku se setmČlo
a zaþalo se blýskat a hĜímat; tak tedy ptáþci mČli pravdu.
Hned také zaþalo pršet, lilo jako z konve a nikdy jsem
ještČ nevidČl vítr tak foukat. Byla to opravdová letní
bouĜe. Bylo tak tma, že venku všecko vypadalo
tmavomodĜe a nádhernČ; a déšĢ byl tak hustý, že nejbližší
stromy vypadaly šedivČ a jakoby opĜedené pavuþinami; a
když vítr zadul novým náporem, ohnul stromy a obrátil
listy svČtlou spodní stranou nahoru. A potom vítr
vždycky zadul ještČ jednou a stromy zamávaly vČtvemi,
svými pažemi, jako by se byly zbláznily. A pak, zrovna
když tma byla nejmodĜejší a nejþernČjší - fssst! najednou
všecko zazáĜilo, jako by se otevĜelo nebe, a na vteĜinku
zahledíš tam venku v bouĜce kymácející se vrcholky
stromĤ, stovky metrĤ dál, než jsi pĜed chvilkou dohlédl; a
za vteĜinku bylo zase tma jako v pytli a teć jsi slyšel
hrom, jak se do toho dává; napĜed hroznou ránu a pak
rram-grram-bammm od oblohy až dolĤ, na druhou stranu
svČta, jako kdyby nČkdo valil sudy po schodech, ale
nČkde, kde mají dlouhé schodištČ a kde sudy ĜádnČ
nadskakují.
"To je hezké, Jime," povídám, "nechtČl bych v tom
neþase být venku. Podej mi ještČ kus ryby a nČjakou
topinku."
67
"No, nebyl byste tady v suchu, nebýt Jima. Byl byste
nČkde dole, bez veþeĜe a vČtším dílem utopený, to byste
byl, milánku. KuĜata vČdí, kdy bude pršet, a ptáþci to
vČdí také, dČĢátko."
ěeka stoupala a stoupala po deset nebo dvanáct dní, až se
nakonec pĜelila pĜes bĜehy. Na ostrovČ, v nižších místech,
stála voda pĜes metr vysoko a v illinoiské nížinČ mČli
také povodeĖ. Na illinoiské stranČ byla Ĝeka teć široká
moc a moc kilometrĤ. Missourské rameno zĤstalo, jak
bylo, - asi osm set metrĤ široké, protože na té stranČ jsou
bĜehy pĜíkré a vysoké jako hráz.
PĜes den jsme jezdili na þlunu po celém ostrovČ. V
hustém lese byl krásný chládek a stín, i když venku
pražilo slunko. Proplétali jsme se mezi stromy sem a tam,
ale místy bylo psí víno tak husté, že jsme museli
vycouvat a jet jinudy. Na každém vyvráceném stromČ
sedČli králíci nebo tam byli hadi nebo jiná zvČĜ; a když
byl ostrov zaplaven už dva tĜi dny, byla zvíĜata hlady tak
krotká, že jste mohli pĜijet až k nim a sáhnout si na nČ.
Jen hadi a želvy se nedali ochoþit; když jste se pĜiblížili,
klouzali do vody. HĜeben, ve kterém byla naše jeskynČ,
byl plný drobné zvČĜe. Kdybychom byli chtČli, mohli
jsme mít na hraní domácích zvíĜat, kolik bychom chtČli.
Jedné noci jsme vylovili z Ĝeky menší vorový dílec z
krásných jedlových klád. Byl na þtyĜi metry široký a snad
pČt metrĤ dlouhý a mČl solidní rovnou podlahu dva
decimetry nad vodou. Ve dne jsme obþas vidČli na vodČ i
prkna, ale nechávali jsme je plavat; ve dne jsme se
neukazovali.
68
Druhou noc, když jsme byli na horní špiþce ostrova zrovna se už mČlo rozednívat -, vidíme, že nám voda
pĜináší od levé strany dĜevČný domek. Byl patrový a silnČ
nahnutý. Doveslovali jsme k nČmu a vlezli do nČho
oknem v prvním patĜe. Ale byla ještČ moc velká tma. Nic
jsme nevidČli, a proto jsme pĜivázali loćku, sedli si do ní
a þekali, až se rozední.
Než nás voda odnesla k dolnímu konci ostrova, bylo
svČtlo. Tak jsme se podívali do domu oknem. Rozpoznali
jsme postel a stĤl, dvČ staré židle a na podlaze hromadu
vČcí. Pak tam byly šaty; visely na zdi. Na zemi, vzadu v
koutČ, leželo nČco, co vypadalo jako þlovČk. Proto Jim
povídá:
"Hej, vy tam!"
Ale on nic. Tak jsem zahalekal zase já a potom Jim
povídá: "Ten þlovČk nespí - on je po smrti. Poþkejte tady,
já se pĤjdu podívat."
Šel, naklonil se k nČmu, podívá se a potom povídá:
"Je to mrtvý mužský, doopravdy; a ještČ k tomu jak ho
PánbĤh stvoĜil. NČkdo ho zezadu stĜelil. Hádám, že je
mrtvý už dva tĜi dny. Pojćte dovnitĜ, Hucku, ale
nedívejte se na jeho tváĜ - je to moc strašidelné."
VĤbec jsem se na nČho nedíval. Jim na nČho hodil nČjaké
hadry, ale nemusel to ani dČlat. Já ho nechtČl vidČt. Po
podlaze byly rozházené staré usmolené karty a
povalovaly se tam prázdné láhve od koĜalky. A také tam
69
bylo pár masek udČlaných z þerné látky. A všude po
stČnách byly hroznČ hloupé nápisy a pitomé kresby
namalované dĜevČným uhlím. Potom tam byly dvoje
obnošené špinavé bavlnČné šaty a letní þepec se širokou
obrubou a trochu ženského prádla. Viselo to na zdi vedle
nČjakých kouskĤ mužského obleþení. Všechno jsme to
naházeli do þlunu; þlovČk nikdy neví, kdy se co hodí. Pak
tam byl ještČ kropenatý slamČný klobouk po nČjakém
chlapci; také jsem ho sbalil. Dále tam byla láhev od
mléka. Místo zátky byl v hrdle smotaný klĤcek, jakým
cucají miminka. Láhev bychom byli také odnesli, ale
byla prasklá. KromČ toho všeho byl ve svČtnici
rozviklaný prádelník a starý kufr s utrženými panty.
Prádelník i kufr byly otevĜené, ale nebylo v nich nic, co
by stálo za Ĝeþ. Podle toho, jak byly vČci rozházené, jsme
si domysleli, že lidé museli pĜed vodou utéct narychlo a
nemČli pokdy pobrat všechny vČci.
UkoĜistili jsme ještČ starou cínovou lucernu, Ĝeznický nĤž
bez rukojeti, zbrusu novou kudlu, která stála jistČ dvacet
centĤ, spoustu lojových svíþek a cínový svícen,
nabČraþku, cínový pohár, opelichanou prošívanou
pokrývku, šití s jehlami, špendlíky, voskem, nitČmi a
podobným pĜíslušenstvím; sekerku, pár hĜebíkĤ,
rybáĜskou šĖĤru tlustou jako mĤj malíþek a s nČkolika
hroznČ velkými háky, balík jelenice, kožený psí obojek,
podkovu a nČkolik lékárnických lahviþek, ale bez
nálepek; a zrovna když jsme už chtČli odejít, našel jsem
obstojné hĜeblo a Jim sešlý roztĜepený houslový smyþec
a dĜevČnou nohu. ěemínky byly utržené, ale jinak to byla
pČkná noha až na to, že byla pro mČ moc dlouhá a Jimovi
70
zase krátká, a druhou jsme nenašli, aþkoliv jsme všechno
obrátili naruby.
A tak když se to vezme kolem a kolem, pĜišli jsme si na
své. Když jsme od plovoucí chalupy odvazovali þlun,
byli jsme pár set metrĤ pod ostrovem a už byl skoro bílý
den; Ĝekl jsem Jimovi, aby si lehl na dno loćky, a hodil
jsem na nČho prošívanou pĜikrývku, protože podle hlavy
se pozná þernoch i na velkou vzdálenost. Pádloval jsem k
illinoiskému bĜehu a pĜitom mČ proud odnesl skoro
kilometr dolĤ. Zarejdoval jsem do tiché vody tČsnČ pĜi
bĜehu a podle bĜehu jsem tiše pádloval nahoru. Nikde se
nic nedČlo a nikoho jsme nevidČli. Dostali jsme se domĤ
v poĜádku.
KAPITOLA X
Po snídani jsem se chtČl s Jimem bavit o mrtvém muži a
pĜijít na to, jak asi byl zabit, ale Jim nechtČl. ěíkal, že by
nám to pĜineslo neštČstí; a kromČ toho prý by nás
nebožtík mohl chodit strašit; Ĝíkal, že þlovČk, který není
pohĜbený, chodí spíše strašit než nebožtík, který si pČknČ
a pohodlnČ hoví v hrobeþku. Musel jsem uznat, že to zní
rozumnČ, a tak jsem už nic neĜíkal. Ale volky nevolky
jsem na to poĜád musel myslet a hroznČ rád bych byl
vČdČl, kdo toho muže zastĜelil a proþ mu to udČlal.
Prohrabávali jsme se ukoĜistČným šatstvem a našli jsme
osm dolarĤ ve stĜíbĜe. Byly zašité do podšívky svrchníku
ušitého z hounČ. Jim Ĝekl, že lidé z toho domu svrchník
asi ukradli, protože by byli kabát odnesli s sebou, kdyby
byli vČdČli, že v nČm jsou peníze. Já jsem Ĝekl, že lidé z
71
toho domu asi také zabili toho muže; ale Jim o tom
nechtČl mluvit. Povídám já:
"Tak ty si myslíš, že by to pĜineslo smĤlu; ale cos Ĝíkal,
když jsem pĜedevþírem pĜinesl hadí kĤži, kterou jsem
našel na kopci? ěíkal jsi, že dotknout se rukama hadí
kĤže pĜináší nejsmolovatČjší smĤlu. A jak ta smĤla
vypadala? UkoĜistili jsme plnou loćku vČcí a ještČ osm
dolarĤ navíc Takovou smĤlu bych chtČl mít každý den,
Jime."
"To nic, milánku, to nic - jen si dejte pozor, aby vám moc
nenarostl hĜebínek. Ta smĤla ještČ pĜijde. Na má slova
dojde a vzpomenete si."
A také na jeho slova došlo. Bylo úterý, když jsme si o
tom povídali. Nu, a v pátek po veþeĜi, když jsme se
povalovali v trávČ na vršku kopce, došel nám tabák. Šel
jsem pro novou dávku do jeskynČ a našel jsem tam
chĜestýše. Zabil jsem ho a položil jsem ho na Jimovu
pokrývku a šikovnČ jsem ho stoþil. Ležel tam jako živý a
tČšil jsem se, jaká to bude švanda, až ho tam Jim najde.
Potom však jsem na to zapomnČl, a když Jim sebou sekl
na lĤžko, zatímco jsem rozžíhal svČtlo, byl tam taky živý
chĜestýš a Jima kousl.
Jim vyskoþil, zaĜval a první, co jsem pĜi svíþce vidČl, byl
ten hadí neĜád pĜipravený k druhému útoku. Vmžiku
jsem chĜestýše pĜerazil holí a Jim popadl tátĤv demižón a
zaþal si lít koĜalku do krku.
72
Jim byl bosý a had ho kousl pĜímo do paty. Všecko to
vzniklo z toho, že já, hlupák, zapomnČl na starou
zkušenost: kdekoliv necháte ležet zabitého hada, tam
vždycky pĜijde jeho druh nebo družka a stoþí se kolem
nČho. Jim mČ prosil, abych chĜestýšovi usekl hlavu a
zahodil. Potom chtČl, abych hada stáhl a kousek z nČho
upekl. UdČlal jsem všecko, co si pĜál. Jim to snČdl a Ĝíkal,
že to pomĤže. Pak jsem musel odĜíznout chĜestýši
chĜestítka a pĜivázat je Jimovi k zápČstí. Jim Ĝíkal, že to
pomáhá. Potom jsem se nenápadnČ vytratil a zahodil
hady daleko do kĜoví; nechtČl jsem, toĢ se ví, aby Jim
zvČdČl, že to je všecko moje vina.
Jim pil a pil z tátova džbánu a chvílemi se pomíjel s
rozumem a vrávoral po jeskyni a kĜiþel; ale pokaždé,
sotva zas pĜišel k sobČ, chápal se džbánu nanovo. Noha
mu hroznČ opuchla, a pak i stehno; ale koĜalka zaþala
pomalouþku pĤsobit, a tak jsem vidČl, že se z toho
dostane. Já sám ovšem bych se dal radČji kousat hadem
než pálit tátovou koĜalkou.
Jim ležel þtyĜi dny a þtyĜi noci. Potom otok splaskl a Jim
mohl zase chodit. Umínil jsem si, že se už jakživ hadí
kĤže rukou nedotknu, když jsem vidČl, co z toho vzniká.
Jim Ĝekl, že mu snad pĜíštČ už uvČĜím, když nČco Ĝekne.
A Ĝekl, že hrát si s hadí kĤží pĜináší tak velkou smĤlu, že
jsme si to snad ještČ ani všecko neodstonali. ěekl, že by
radČji vidČl tĜebas tisíckrát první þtvrt mČsíce pĜes levé
rameno, než by vzal do ruky hadí kĤži. Nu, já mu zaþal
dávat za pravdu, aþkoliv koukat se na první þtvrt mČsíce
pĜes levé rameno patĜí podle mého názoru k
nejneopatrnČjším a nejpošetilejším vČcem, kterých se
73
þlovČk mĤže dopustit. Starý Hank Bunker to jednou
udČlal a ještČ se tím chlubil. A neuplynuly ani dva roky a
Hank Bunker se opil, spadl z prašné vČže a tak se
rozplácl, že mČl vlastnČ jenom dva rozmČry. Místo do
rakve ho museli bokem šoupnout mezi dvoje vrata od
stodoly a tak ho prý pohĜbili. Já to sám nevidČl, ale táta
mi to vyprávČl. A to všecko mČl Bunker z toho, že se
díval na mČsíc zpĤsobem, jakým se dívají jenom blázni.
Dny utíkaly a Ĝeka opadávala, až se zase vrátila mezi
bĜehy; jakmile to bylo možné, hodili jsme do vody tu
tlustou šĖĤru s velkými háky a jako vnadidlo jsme dali
staženého králíka. Tak jsme chytili sumce, který byl
velký jako dospČlý þlovČk; mČĜil pĜes metr osmdesát a
vážil víc než metrák. ToĢ se ví, že jsme ho nemohli hned
vytáhnout, on by nás byl mrskl až do Illinoisu. SedČli
jsme a pĜihlíželi, jak sebou škube a hází, až se nakonec
utopil. V jeho žaludku jsme našli mosazný knoflík,
kulatý míþ a spoustu všelijakých zbytkĤ. Když jsme
míþek rozpĤlili sekerkou, našli jsme v nČm cívku. Jim
Ĝíkal, že sumec musel mít cívku v žaludku už dlouho,
když se potáhla tak silnČ, že z ní byla koule. Myslím, že
sumec, kterého jsme chytili, byl snad nejvČtší, jaký kdy
byl vyloven z Mississippi. Jim Ĝíkal, že vČtšího nikdy
nevidČl. Naproti v mČstČ by nám byl vynesl hodnČ penČz.
Tam prodávají v tržnici z velkých sumcĤ kusy na váhu a
každý si koupí, protože maso je bílé jako sníh a náramnČ
se smaží.
PĜíštího rána jsem Ĝekl, že náš život zaþíná být nudný a
jednotvárný a že by se mČlo nČco stát, aby se nČco dČlo.
ěekl jsem, že bych nenápadnČ zajel pĜes Ĝeku na druhou
74
stranu a zjistil, co je nového. Jimovi se nápad líbil, ale
povídal, že mĤžu jít jenom za tmy a že si musím dávat
dobrý pozor. Pak o vČci podumal a Ĝekl, zda bych si
nemohl vybrat nČco z toho starého šatstva a zda bych se
nechtČl pĜevléct za dČvþe? To byl také dobrý nápad. Tak
jsme zkrátili jedny z tČch bavlnČných šatĤ, já si vyhrnul
kalhoty nad kolena a navlékl jsem to na sebe. Jim mi
vzadu zapjal háþky a šaty mi slušnČ padly. Nasadil jsem
si þepec, který mČl vpĜedu - proti slunku - širokánskou
obrubu, a pentle jsem si svázal pod bradou. Kdo se mi
díval do tváĜe, musel mít dojem, že se na mČ dívá rourou
od železných kamínek. Jim Ĝekl, že mČ nikdo nepozná;
snad ani ve dne. Celý den jsem se v tom obleþení
procházel a cviþil, abych si zvykl, a pomalouþku jsem v
tom už umČl chodit. Jenom Jim Ĝíkal, že nemám chĤzi
dČvþete a že si musím odvyknout vyhrnovat suknČ a
strkat ruce do kapes u kalhot. Uznal jsem, že má pravdu,
a polepšil jsem se.
Sotva se setmČlo, vydal jsem se v þlunu pĜes Ĝeku.
Pustil jsem se k mČstu kousek pod pĜívozem a proud mČ
zanesl k pevninČ na dolním konci mČsta. PĜivázal jsem
loćku a dal se po bĜehu. VidČl jsem, že v domku, který
byl dlouho neobydlený, svítí svČtlo, a pĜemýšlel jsem,
kdo se tam asi nastČhoval. PĜiplížil jsem se k domku a
nakoukl oknem. Ve svČtnici za hoblovaným stolem, na
kterém hoĜela svíþka, sedČla žena asi þtyĜicetiletá a
pletla. Neznal jsem ji. NemĤže být zdejší, protože ve
mČstČ byste nenašli þlovČka, kterého bych neznal. MČl
jsem tedy štČstí, protože jsem už kolísal a zaþínal mít z
výletu nahnáno. Lidé mČ pĜece jen mohou poznat podle
75
hlasu a prokouknout mČ. Ale jestli tato žena je v tak
malém mČstČ aspoĖ dva dny, mĤže mi Ĝíct všecko, co
chci vČdČt; a tak jsem tedy zaklepal na dveĜe a honem si
znova umínil nezapomenout, že jsem dČvþe.
KAPITOLA XI
"Vstupte," Ĝekla žena a já vstoupil. Žena Ĝekla: "Posaćte
se." Já se posadil. Dívala se na mČ malýma lesklýma
oþima a dĤkladnČ si mČ prohlédla. Potom Ĝekla:
"A jakpak se jmenujete?"
"Sára Williamsová."
"Kdepak bydlíte? NČkde v sousedství?"
"Ne, milostpaní. V Hookerville, deset kilometrĤ dolĤ po
vodČ. Celou cestu jsem šla pČšky a jsem moc unavená."
"A patrnČ taky hladová. NČco vám pĜinesu."
"DČkuji, milostpaní, nemám hlad. MČla jsem takový hlad,
že jsem se musela zastavit na statku tĜi kilometry pĜed
mČstem, a tak už hlad nemám. Tou zastávkou jsem se
zdržela. Maminka je nemocná, nemá peníze, nemáme co
jíst a já to pĜišla Ĝíct strýci Abneru Moorovi. Bydlí na
horním konci mČsta, Ĝíkala maminka. Já zde ještČ jakživa
nebyla. Znáte ho?"
"Ne. Ale já tu všechny lidi ještČ neznám. Jsem tu sotva
þtrnáct dní. Ale na horní konec mČsta je ještČ dost daleká
76
cesta. RadČji byste zde mČla zĤstat pĜes noc. A odložte si
þepec."
"Ne," povídám na to já, "chvilku bych si odpoþinula a
pak pĤjdu. Já se tmy nebojím."
ěekla, že mČ samotnou nepustí, ale její manžel se co
nevidČt vrátí, snad za pĤl druhé hodiny, a že ho pošle,
aby mČ doprovodil. Potom zaþala vyprávČt o svém
manželovi, o pĜíbuzných nahoĜe pĜi Ĝece a o svých
pĜíbuzných dole pĜi Ĝece a oþ se dĜíve mČli lépe a jak
chybili, když se nastČhovali do našeho mČsta, místo aby
byli spokojeni s tím, co mČli, - a tak dále a tak dále, až
jsem se zaþal obávat, že já chybil, když jsem sem pĜišel a
myslel, že se dozvím, co je nového ve mČstČ. Ale
nakonec žena pĜivedla Ĝeþ na tátu a na tu vraždu, a tak
jsem byl rád, že je taková Ĝeþná. PovČdČla mi, kterak
jsme já a Tom našli tČch dvanáct tisíc dolarĤ (jenomže
podle ní to bylo dvacet tisíc), a povČdČla mi, jaké kvítko
je táta a jaké kvítko jsem já, a koneþnČ se dostala k tomu,
jak jsem byl zavraždČn. Povídám já:
"A kdo to udČlal? Slyšeli jsme o té vČci hodnČ u nás dole
v Hookerville, ale ještČ nevíme, kdo toho Hucka Finna
zabil."
"ěeknu vám, že i tady je spousta lidí, kteĜí by to rádi
vČdČli. NČkteĜí lidé myslí, že to udČlal starý Finn sám."
"No ne - vážnČ?"
77
"Zpoþátku to mysleli skoro všichni. Starý Finn sám ani
neví, jak málo mu chybČlo, aby byl lynþován. Ale než
minul den, lidé si to rozmysleli a zaþali Ĝíkat, že to udČlal
uprchlý otrok jménem Jim."
"Ale Jim pĜece..."
Zarazil jsem se. Pomyslel jsem si, že bude lépe, když
budu zticha. Paní mlela dál a ani si nevšimla, že jsem
nČco Ĝekl.
"Ten þernoch Jim utekl zrovna té noci, kdy byl zabit
Huck Finn. A tak je na nČho vypsána odmČna - tĜi sta
dolarĤ. A na chycení starého Finna je také odmČna, dvČ
stČ dolarĤ. On totiž pĜijel do mČsta ráno po vraždČ, strhl
poplach a byl pak s lidmi na pĜevozníkovČ parníku, když
hledali Huckovu mrtvolu, ale hned potom se sebral a
zmizel. Kveþeru ho chtČli lynþovat, ale on už byl tentam.
No, a druhý den se pĜišlo na to, že zmizel þernoch; pĜišlo
se na to, že nebyl vidČn od deseti hodin veþer zrovna v tu
noc, kdy byla spáchána ta vražda. Tak lidé Ĝekli, že to
musel udČlat on; druhý den, když ještČ všichni byli
pĜesvČdþeni o þernochovČ vinČ, starý Finn se vrátil a
došel s velkým tartasem na soudce Thatchera, že
potĜebuje peníze, aby mohl na þernocha uspoĜádat hon po
celém Illinoisu. Soudce mu nČjaké peníze dal, Finn se
veþer opil a sedČl pĜes pĤlnoc s nČjakými dvČma cizinci,
kteĜí vypadali jako opravdoví hrdloĜezi. S nimi potom
odešel. Od té doby se zde neukázal a nikdo také neþeká,
že by se vrátil dĜív, než se to tady trochu uklidní a než se
na celou vČc zapomene. Lidé jsou totiž pĜesvČdþeni, že
starý Finn svého chlapce zabil a narafiþil to tak, aby to
78
vypadalo na lupiþe, a že tím zpĤsobem dostane Huckovy
peníze bez dlouhého tahání po soudech. Lidé Ĝíkají, že je
to starému Finnovi podobné; podle toho, co jsem slyšela,
musí být starý Finn prohnaný þlovČk. Neukáže-li se zde
rok, bude to mít všechno v suchu. Nikdo mu nemĤže nic
dokázat, nikdo už se nebude rozþilovat a Huckovy peníze
mu prostČ spadnou do klína jako nic."
"Takové to už bude, milostpaní, máte jistČ pravdu. A
nikdo si už nemyslí, že to udČlal ten þernoch?"
"Ba ne. HodnČ lidí si ještČ myslí, že to udČlal. Ale oni
toho þernocha teć už brzo chytí a možná že se v prvním
leknutí pĜizná."
"Cožpak ho ještČ honí?"
"Vy jste ale prostá duše! Copak se stane každý den, že tĜi
stoveþky leží na zemi, jen se pro nČ sehnout? NČkteĜí lidé
myslí, že þernoch není daleko odsud. Já patĜím mezi nČ ale moc se o tom nešíĜím. PĜed nČkolika dny jsem
mluvila se starými manžely, kteĜí bydlí tady vedle v té
dlouhé chalupČ, a oni tak za Ĝeþi poznamenali, že na
protČjší ostrov, co mu Ĝíkají JacksonĤv, nikdo nejezdí.
Cožpak tam nikdo nebydlí? povídám já. Ne, prý nikdo. Já
už neĜíkala nic, ale vrtalo mi to hlavou. Vím docela
urþitČ, že jsem pĜed nČkolika dny vidČla stoupat kouĜ z
horního konce ostrova. Tak, povídám si, to se ten
þernoch asi skrývá na ostrovČ. A na každý pád by to stálo
za prohlídku. Od té doby jsem už kouĜ nevidČla, tak snad
ten þernoch už je pryþ, byl-li to on; ale mĤj manžel se
tam zajede podívat - ještČ s jedním mužem. Manžel byl
79
na cestách, ale dnes se vrátil, a hned jak pĜišel, jsem mu
to Ĝekla, jsou tomu tak dvČ hodiny."
Tak mČ to zneklidnilo, že jsem sotva vydržel sedČt a
nevČdČl jsem, co s rukama; tak jsem vzal se stolu jehlu a
zaþal jsem navlékat nit. Ruce se mi tĜásly a nešlo mi to.
Když žena pĜestala mluvit, zvedl jsem hlavu a podíval
jsem se na ni; vidČl jsem, že mČ zvČdavČ pozoruje a
trochu se usmívá. Položil jsem jehlu a nit zase na stĤl a
dČlal jsem, jako bych chtČl, aby ještČ nČco povídala. A já
opravdu chtČl, aby mi ještČ nČco vyprávČla. Tak
povídám:
"TĜi sta dolarĤ, to je spousta penČz. Kéž by je dostala
moje matka! A váš manžel pojede na ostrov ještČ dnes v
noci?"
"Zajisté. Šel s mužem, o kterém jsem vám povídala, do
mČsta sehnat loćku a zkusit, zda mu nČkdo pĤjþí ještČ
jednu pušku. Na ostrov pojedou po pĤlnoci."
"A nemČli by to lepší, kdyby poþkali, až bude svČtlo?"
"To ano - a nemČl by to þernoch také lepší? Po pĤlnoci
bude jistČ spát a mohou ho v lese potichu obklíþit. A za
tmy také najdou snáze jeho táborák, má-li nČjaký."
"Na to jsem nepomyslila."
Žena se na mČ poĜád zvČdavČ dívala a mnČ z toho vĤbec
nebylo dobĜe. Za chvileþku paní povídá:
80
"Jak jste Ĝíkala, že se jmenujete, dČvþátko?"
"M-Mary Williamsová."
Jaksi se mi nezdálo, že bych byl pĜed tím Ĝekl Mary, a tak
jsem se radČji na paní nepodíval. Zdálo se mi, že jsem
pĜed tím Ĝekl Sára; mČl jsem dojem, že jsem se dostal do
úzkých, a bál jsem se, že to na mnČ snad bude také vidČt.
Byl jsem jak na trní, aby paní zase zaþala mluvit; þím
déle mlþela, tím hĤĜ mi bylo. KoneþnČ povídá:
"Má milá, mám dojem, že jste Ĝekla Sára, když jste
pĜišla?"
"Ó, ano, milostpaní, Ĝekla jsem Sára. Sára Mary
Williamsová. Mám dvČ kĜestní jména. NČkteĜí mČ volají
Sára a nČkteĜí Mary."
"Ach tak to tedy je"
"Ano, milostpaní."
Ulevilo se mi, ale i tak jsem si moc pĜál, abych už byl
odtud. Nemohl jsem se jí poĜád ještČ podívat do oþí.
Žena zaþala mluvit o zlých þasech, které na ni pĜišly, a
jak chudobnČ musí žít a že krysy jsou dovolené, jako by
jim chalupa patĜila, a tak dál a tak podobnČ a mnČ se zase
lépe dýchalo. Pokud jde o krysy, mČla pravdu. VidČl
jsem, jak z díry v koutČ nČjaká krysa co chvíli vystrkuje
nos. Paní pravila, že když je sama, musí mít vždycky po
ruce nČco, þím by po krysách hodila, protože by jí jinak
81
nedaly pokoje. Ukázala mi olovČný prut, stoþený do uzlu,
a Ĝekla, že s tím umí celkem dobĜe trefovat, ale že si pĜed
chvíli namohla paži a že neví, zda by teć nČco zasáhla.
Ale pĜece jen se koukala po krysách, a když se jedna zase
ukázala, praštila po ní; ale minula se o velký kus a Ĝekla
,,au", jak ji zabolela paže. Potom mi Ĝekla, abych to pĜíštČ
zkusil já. ChtČl jsem být odtud dĜív, než pĜijde její
manžel, ale toĢ se ví, znát jsem to nedal. Vzal jsem do
ruky tyþku, a jakmile se ukázala krysa, odpálil jsem salvu
- a kdyby se krysa byla vteĜinku zdržela na místČ, žádný
zvČrolékaĜ by ji už nedal dohromady. Paní Ĝekla, že to
umím bezvadnČ a že jistČ pĜíští krysu složím. Pak vstala,
zvedla olovo, pĜinesla je zpátky a zároveĖ pĜinesla
pĜadeno, abych je podržel, že si namotá klubko. Nastavil
jsem obČ ruce, paní pĜes nČ pĜehodila pĜadeno a zase
zaþala povídat o sobČ a o manželovi. Ale pĜerušila se a
Ĝekla:
"Dávejte pozor na krysy. A bude lépe, budete-li mít
olovo na klínČ, pČknČ po ruce."
A zároveĖ mi upustila olovo do klína, já srazil kolena a
ona povídala dál. Ale jenom chvileþku. Pak mi sundala
pĜadeno, podívala se mi rovnou a velmi pĜívČtivČ do oþí a
Ĝekla:
"Tak jakpak se jmenujete doopravdy?"
"J-j-jak to myslíte, milostpaní?"
"Jak se jmenujete doopravdy? Vilík nebo Tom nebo
Bob? Nebo jak?"
82
Asi jsem se tĜásl jako osika a opravdu jsem nevČdČl kudy
kam. Ale povídám:
"Prosím pČknČ, nedČlejte si legraci z chudého dČvþete,
milostpaní. Jestli vám zde pĜekážím, tak já -"
"Nikam nepĤjdete. SednČte si a zĤstaĖte, kde jste. Nic
vám neudČlám a ani to na vás nepovím. Jen mi klidnČ
prozraćte své tajemství a dĤvČĜujte mi. Tajemství vám
zachovám a navíc vám ještČ pomohu. A mĤj muž vám
pomĤže také, budete-li chtít. Vidím na vás, že jste
uprchlý uþedník. Na tom nic není. To není nic zlého. JistČ
s vámi špatnČ zacházeli a tak jste se rozhodl odporouþet
se. PánbĤhví, dítČ, že to na vás nepovím. Jenom bućte
hodný chlapec a všecko mi pČknČ vyložte."
Tak jsem Ĝekl, že se tedy už nebudu pokoušet hrát
divadlo a že se ke všemu pĜiznám a všecko jí povím, ale
že musí držet slovo a nic na mČ nesmí vyzradit. Potom
jsem jí Ĝekl, že už nemám tatínka ani maminku a soud že
mČ dal na vychování ke starému lakomému sedlákovi,
který má statek nČjakýcn pČtaþtyĜicet kilometrĤ od Ĝeky,
ve vnitrozemí. A sedlák že se mnou zacházel tak špatnČ,
že jsem to už nemohl vydržet; když odjel na dva dny,
použil jsem pĜíležitosti, uzmul staré šaty jeho dcery a
vzal nohy na ramena. TČch pČtaþtyĜicet kilometrĤ mi
trvalo tĜi noci. Pochodoval jsem jenom v noci, ve dne
jsem se skrýval a spal, a pytel s chlebem a masem, který
jsem si vzal z domu, mi vystaþil, že jsem mČl dost co jíst.
ěekl jsem dále, že se mČ strýc Abner Moore jistČ ujme, a
proto jsem také pĜišel sem, do Goshenu.
83
"Do Goshenu? DítČ nešĢastné, tohle není Goshen! Tady
to je Saint Petersburg. Goshen je ještČ patnáct kilometrĤ
dál proti proudu. Kdo vám Ĝekl, že toto je Goshen?"
"NČjaký muž, kterého jsem potkal dnes ráno za svítání,
právČ když jsem chtČl jako obvykle zalézt do lesa spát.
ěekl mi, že tam, kde se cesta dČlí, musím jít doprava a že
mám do Goshenu asi sedm kilometrĤ."
"Ten þlovČk musel být opilý. ěekl vám to zrovna
opaþnČ."
"No, vypadal, jako by byl opilý, ale dohromady se nic
nestalo. Teć však abych už šel. A než se rozední, budu v
Goshenu."
"Poþkejte ještČ chvileþku, dám vám s sebou nČco na zub.
PĜijde vám to vhod."
PĜinesla nČco na zub a Ĝekla:
"Poslyšte, když kráva leží a vstává, kterým koncem
zaþíná vstávat - pĜedkem nebo zadkem? A odpovČzte
zþerstva, bez dlouhého rozmýšlení. Zvedá kráva napĜed
pĜedek nebo zadek?"
"Zadek, milostpaní."
"A kĤĖ?"
"PĜedek, milostpaní."
84
"Na které stranČ stromĤ roste mech?"
"Na severní."
"A když se na stráni pase patnáct krav - kolik z tČch krav
žere s hlavami obrácenými týmž smČrem?"
"Všech patnáct, milostpaní."
"No mám dojem, že jste opravdu žil na venkovČ. ChtČla
jsem jenom vČdČt, zda se nepokoušíte mČ znova
balamutit. A ještČ mi ĜeknČte, jak se opravdu jmenujete?"
"JiĜí Peters, milostpaní."
"Tak si to hlećte zapamatovat, JiĜí. NezapomeĖte na to, a
ne abyste mi, než odejdete, Ĝekl, že se jmenujete
Alexandr, a když vás zas nachytám, ne abyste se
vykrucoval, že se jmenujete JiĜí Alexandr. A nechoćte
mi v tom pĜevleþení mezi ženy. Napodobujete dČvþe
uboze, no ale mužského byste snad ošidil. Jenom,
propána, dČcko, když chcete navléci nit, nedržte ji strnule
a nesnažte se narazit na ni jehlu; držte jehlu a strkejte nit
do ní; tak to dČlají skoro všechny ženy, jenom muž to
dČlá obrácenČ. A když nČþím házíte po kryse nebo po
þemkoliv, vytáhnČte se na špiþky a zvednČte ruku nad
hlavu, co nejnešikovnČji umíte, a musíte se s tou krysou
chybit aspoĖ o dva metry. Hažte, jako byste mČl strnulou
paži a jako byste mČl obrtlík jenom v rameni. Tak házejí
dČvþata. A ne jak jste házel pĜed chvilkou, od zápČstí a
od lokte, s rozmáchnutou paží. To dČlají kluci. A
pĜedevším si pamatujte: Když dČvþe chce nČco zachytit v
85
klínČ, rozvírá rychle kolena a nesrazí je, jak jste to udČlal
pĜed chvílí, když jste chytal ten kus olova. Že jste
chlapec, jsem poznala ve chvíli, když jste navlékal nit.
To ostatní jsem narafiþila, jenom abych se ujistila. A teć
plavte ke strýþkovi, Sáro Williamsová, JiĜí AlexandĜe
Petersi, a kdybyste se dostal do úzkých, vzkažte pro paní
Juditu Loftusovou, což jsem já, a já pro vás udČlám, co
budu moci. Držte se poĜád cesty podle Ĝeky, a až se
podruhé vydáte na cestování, vezmČte si boty a ponožky.
Cesta je kamenitá a nechci vidČt, jak budou vypadat vaše
nohy, než dojdete do Goshenu."
Dal jsem se naznaþeným smČrem, ale po nČjakých
padesáti metrech jsem udČlal þelem vzad a utíkal jsem
potichu zpátky tam, kde jsem mČl uvázanou loćku. Bylo
to hezký kousek pod domem paní Loftusové. Skoþil jsem
do loćky a pČknČ zþerstva jsem se odstrþil. Vesloval
jsem kus proti proudu tak, abych se pak dostal k hornímu
konci ostrova, a potom jsem zaþal veslovat napĜíþ Ĝekou.
ýepec jsem sundal, protože jsem nechtČl mít klapky na
oþích. Když jsem byl asi v polovinČ Ĝeky, slyším, jak
zaþínají bít hodiny. PĜestal jsem veslovat a naslouchám;
zvuk se nesl pĜes vodu tenounce, ale jasnČ. Bylo
jedenáct. Když jsem pĜirazil þlun ke špici ostrova, ani
jsem neþekal, až si odfrknu, aþkoliv jsem byl skoro bez
dechu, ale rovnou jsem klusal do lesa, k místu, kde jsem
prvnČ táboĜil. Tam na suchém vyvýšeném místČ jsem
udČlal poĜádný táborák.
Potom jsem skoþil zpátky do loćky a vesloval, co mi síly
staþily, k místu vzdálenému po proudu asi dva kilometry.
Tam jsem vyskoþil a bČžel lesem vzhĤru na hĜeben a do
86
jeskynČ. Jim ležel na zemi a tvrdČ spal. Probudil jsem ho
a povídám:
"Jime, vstávej a hoć sebou! HoĜí nám koudel. Jsou nám
na stopČ!"
Jim se na nic neptal, slĤvka neĜekl; ale z toho, jak pĜíští
pĤl hodiny pracoval, bylo vidČt, že je vydČšený. Za té pĤl
hodiny bylo na voru všecko všeciþko, co jsme na svČtČ
vlastnili, a staþilo vor vyšoupnout ze zátoþiny pod
vrbovím, kde byl schovaný. Táborák u jeskynČ jsme
uhasili pĜedevším a pak už jsme mimo jeskyni nesvítili
vĤbec.
Popojel jsem s loćkou kousek na Ĝeku, abych se rozhlédl;
jestli bylo nČjaké plavidlo na Ĝece, nevidČl jsem je. Ono
pĜi hvČzdách a ve stínu není dobĜe vidČt. Potom jsme
vykoníþkovali vor ze zátoþiny a pustili se v šeru po
proudu dolĤ. Minuli jsme dolní konec ostrova v
hlubokém tichu. Žádný z nás ani nehlesl.
KAPITOLA XII
Muselo být k jedné hodinČ, když jsme se koneþnČ dostali
za ostrov, a zdálo se nám, že vor pluje hrozitánsky
pomalu. V pĜípadČ, že by se na Ĝece ukázala loć, chtČli
jsme skoþit z voru do loćky a ujet na illinoiský bĜeh; ale
bylo dobĜe, že se nikdo neukázal, neboĢ jsme si ani
nevzpomnČli dát do loćky pušku nebo rybáĜskou šĖĤru þi
nČjaké jídlo. Byli jsme pĜíliš polekaní, než abychom
mohli myslet na tolik vČcí najednou. Nebylo rozumné, že
jsme dali všecko na vor.
87
Uvažoval jsem: Jestli muži jeli na ostrov, jistČ našli
táborák, který jsem zapálil, a patrnČ celou noc þekali, až
Jim k nČmu pĜijde. Tak þi onak, nedohonili nás, a jestli je
mĤj táborák nepĜelstil, nebyla to má vina. Hrál jsem to na
nČ, co nejrafinovanČji jsem umČl.
Když se ukázaly první známky rozednívání, pĜistáli jsme
a pĜivázali vor ve velkém ohbí na illinoiské stranČ.
Vybrali jsme si k tomu mČlké místo, kde proud naplavil
písek až ke koĜenĤm topolĤ, které na takových mČlþinách
rostou hustČ jako kolíky bran. Nasekali jsme sekerkou
topolové vČtve a pokryli jimi vor, takže to zdálky
vypadalo, jako by se byl propadl kousek bĜehu.
Na missourské stranČ byly kopce, na naší, illinoiské
stranČ, hustý les a splavné koryto Ĝeky bylo v tČchto
místech pĜi missourském bĜehu. Nemuseli jsme se tedy
bát, že by nČkdo na nás mohl pĜijít. Celý den jsme tam
leželi a koukali, jak vory a parníky rychle plují po proudu
pĜi missourském bĜehu a jak se parníky jedoucí nahoru
potýkají uprostĜed ĜeþištČ s mocným proudem.
VypovČdČl jsem Jimovi všecko o pohovoru, který jsem
mČl s tou uplakanou paní. Jim Ĝekl, že to byla mazaná
ženská a že kdyby ona nás zaþala honit, že by jistČ
nezĤstala sedČt u táboráku. Kdepak. Ona by si pĜivedla
psa. A proþpak, povídám já, nemohla svému muži Ĝíct,
aby vzal s sebou psa? Jim Ĝekl, že si na to jistČ
vzpomnČla, když muži byli pĜipraveni vyrazit, a že asi šli
pro psa do mČsta a právČ tím ztratili moc þasu; kdyby
byli jeli hned, neleželi bychom teć tady, nČjakých
pČtadvacet kilometrĤ pod mČstem na pobĜeží; kdepak,
svatosvatČ bychom už zase byli zpátky v domovské obci.
88
Tak jsem Ĝekl, že je mi úplnČ jedno, proþ nás nechytili, a
hlavní je, že nás nechytili.
Když se zaþalo stmívat, vystrþili jsme hlavy z houštiny a
rozhlíželi se nahoru, dolĤ a pĜes Ĝeku; nikde nebylo nic v
dohledu; tak Jim vzal z voru nČkolik prken a vyrobil
útulnou boudu, vigvam, abychom se mČli kde schovat
pĜed vedrem a deštČm a aby nám nemokly vČci. Jim
udČlal v boudČ i podlahu. Byla asi þtvrt metru nebo ještČ
více nad vorem, takže ani vlny od parníku nemohly na
naše pokrývky ani na jiné svršky. DoprostĜed vigvamu
jsme naplácali vrstvu hlíny silnou asi dvacet þísel a
kolem jsme dali rám, aby hlína držela pohromadČ; mČli
jsme tedy místo, kde za deštivého nebo chladného poþasí
budeme moct na voru rozdČlat oheĖ. A nikdo nás
neuvidí, protože kolem jsou stČny vigvamu. Také jsme si
zhotovili rezervní kormidlové veslo, protože se vesla
mohou snadno pĜerazit, zavadí-li o vyvrácený strom,
zapíchnutý do dna Ĝeky, nebo o nČco jiného. Potom jsme
ještČ do voru zapíchli krátkou rozeklanou tyþ, abychom
mČli naþ povČsit tu naši starou lucernu; museli jsme totiž
rozsvČcet svČtlo, kdykoliv jsme vidČli parník pĜijíždČt po
proudu, aby nás nepĜejel. Ale svítit není tĜeba, jede-li
parník proti vodČ, leda bychom byli v místČ, kterému se
Ĝíká "kĜižovatka". ěeka byla totiž ještČ notnČ rozvodnČná,
velmi nízké nánosy byly poĜád ještČ trochu pod vodou, a
tak se parníky jedoucí nahoru nedržely splavného koryta,
ale hledaly si pohodlnČjší cestu.
Tuto druhou noc jsme pluli sedm až osm hodin a proud
nás nesl rychlostí pĜes šest kilometrĤ za hodinu. Chytali
jsme ryby, povídali jsme si a obþas jsme si zaplavali, aby
89
nás nepĜemohlo spaní. Byl to jaksi slavnostní pocit, plout
po velikánské tiché Ĝece, ležet naznak a dívat se na
hvČzdy a nebylo nám do hlasité Ĝeþi, ba ani jsme se moc
nahlas nesmáli, jenom jsme se nejvýš pohihĖávali. Poþasí
bylo celkem bezvadné a nic se nám nestalo ani té noci,
ani pĜíští, ani pĜespĜíští.
Každou noc jsme míjeli mČsta. NČkterá z nich byla dál od
Ĝeky, na temných stráních, a nebylo z nich vidČt nic než
tĜpytivý záhon svČtýlek; dĤm nebylo vidČt ani jeden.
Pátou noc jsme pluli mČstem Saint Louis a bylo to, jako
by se rozžal celý svČt. Doma Ĝíkali, že v Saint Louisu žije
dvacet tisíc nebo dokonce tĜicet tisíc lidí, ale nikdy jsem
tomu nevČĜil, až když jsem za té hluboké noci ve dvČ
ráno uvidČl tu nádheru tolika svČtel. Bylo tam úplné
ticho; všichni spali.
Teć jsem už každé noci kolem desáté vylézal na bĜeh v
nČjaké malé vesnici a kupoval za deset patnáct centĤ
mouku, slaninu nebo nČco k jídlu; tu a tam jsem ćobnul
kuĜe, které zapomnČlo jít pČknČ na svĤj hĜad. Táta
vždycky Ĝíkával: Vezmi kuĜe, když se ti naskytne
pĜíležitost, protože když je zrovna nepotĜebuješ sám,
snadno najdeš nČkoho, kdo je mĤže potĜebovat, a dobrý
skutek nese dobré úroky. Nikdy se sice nestalo, že táta
kuĜe sám nepotĜeboval, ale stejnČ to vždycky Ĝíkával.
Ráno, než se úplnČ rozednilo, chodil jsem tichounce do
polí a pĤjþoval si vodní nebo cukrový meloun nebo tykev
anebo pár klasĤ kukuĜice nebo nČco podobného. Táta
vždycky Ĝíkával, že pĤjþit si není nic špatného, když máš
úmysl vČc nČkdy vrátit; ale vdova Ĝíkala, že pĤjþka je
90
jenom krasomluvné oznaþení pro krádež a že žádný
slušný þlovČk si takhle nic nepĤjþuje. Jim Ĝekl, že podle
nČho má þásteþnČ pravdu vdova a þásteþnČ pravdu táta;
takže nejlepší prý bude, když z toho, co potĜebujeme,
vybereme a škrtneme dvČ tĜi vČci, které si už pĤjþovat
nebudeme. Pak už, mínil Jim, si mĤžeme ostatní vČci
klidnČ pĤjþovat. Tak jsme probírali jednu celou noc, jak
jsme se tak vezli dolĤ po proudu, zda máme vynechat
vodní melouny nebo cukrové melouny nebo žebernáþe þi
co. Když svítalo, mČli jsme to už uspokojivČ rozĜešené:
usnesli jsme se, že vynecháme jablka pláĖata a švestky.
PĜedtím jsme byli trochu nesví, ale teć nám bylo dobĜe.
Já byl rád, že to tak dopadlo, protože pláĖata jsou beztak
ošklivá a švestky dozrávají teprve až za dva tĜi mČsíce.
Obþas jsme stĜelili nČjakého vodního ptáka, který ráno
pĜíliš brzo vstal nebo nešel veþer dost brzo do postele.
Když se to vezme kolem a kolem, žili jsme si jako páni.
V páté noci po Saint Louisu jsme se dostali do velké
vichĜice. Po pĤlnoci pĜišla bouĜka. Byla fĤra bleskĤ a
hromĤ a déšĢ byl tak hustý, jako kdybychom byli rovnou
pod nČjakým vodopádem. ZĤstali jsme ve vigvamu a
nechali jsme vor vorem, aĢ dČlá, co umí. Když zazáĜil
blesk, vidČli jsme pĜed sebou mocnou rovnou Ĝeku a
vlevo a vpravo vysoké skalnaté bĜehy. Potom volám na
Jima: "Hej, podívej se tamhle!" PĜed námi byl parník,
který se nabodl na skalisko. Proud nás unášel rovnou k
nČmu. Ve svČtle bleskĤ ho bylo dobĜe vidČt. Parník byl
silnČ naklonČn, þást horní paluby byla nad vodou a v záĜi
bleskĤ jsme vidČli docela jasnČ a pĜesnČ i lana komínĤ a
91
židli u velkého zvonu. Na jejím opČradle visel starý
klobouk s širokánskou obrubou.
Loć vyhlížela tajuplnČ v té noþní vichĜici a jistČ i každý
jiný chlapec na mém místČ by byl chtČl totéž, kdyby by
spatĜil tento vrak, tak smutný a opuštČný uprostĜed Ĝeky.
ChtČl jsem vlézt na palubu a prošmejdit loć a podívat se,
co tam je. Tak povídám:
"PĜirazíme k parníku, Jime!"
Ale Jim byl v první chvíli rozhodnČ proti tomu. Povídá:
"Nikam nepĤjdeme, na žádný vrak nepolezu. Vede se
nám safra dobĜe, co tČ nesvrbí, neškrab, praví Písmo. A
kromČ toho tam bude jistČ hlídaþ."
"Stará bela tam bude," povídám já. "Tam není co hlídat,
leda snad kapitánský mĤstek a budku s kormidlem. A ty
si myslíš, že nČkdo bude riskovat krk kvĤli mĤstku a
budce v takové noci, kdy se parník mĤže každou chvíli
rozpadnout a potopit?" Proti tomu nemohl Jim nic
namítnout, a proto se také ani nepokoušel. "A kromČ
toho," povídám dál, "bychom si mohli na parníku ledacos
pĤjþit, zejména z kapitánovy pĜepychové kajuty. Tam
jsou vČci, které stojí za to. Sázím se s tebou, že tam jsou i
cigára, která stojí pČt centĤ kus, peníze na dĜevo.
Kapitáni parníkĤ jsou všichni zazobanci a pobírají
šedesát dolarĤ mČsíþnČ. Takovému kapitánovi houby
záleží na tom, co to stojí, když to chce mít. Vezmi si
svíþku do kapsy, Jime. Nebudu mít stání, dokud ten
parník neprošmejdíme. Myslíš snad, že by si Tom
92
Sawyer dal ujít takovou pĜíležitost? Za zlaté peþené sele
by se toho nevzdal. Nazval by to dobrodružstvím.
Dobrodružstvím by to nazval a vlezl by na ten parník,
kdyby ho to mČlo stát krk. A s jakou parádou by to
udČlal. A jak by se nafukoval. TváĜil by se pĜi tom, že by
lidi mysleli, že je to Kryštof Kolumbus, který právČ
objevuje království nebeské. Kéž by zde byl Tom Sawyer
s námi."
Jim trochu brblal, ale nakonec povolil. ěekl, že nesmíme
mluvit víc, než bude nezbytnČ tĜeba, a to ještČ musíme
mluvit šeptem. Blesk nám znova ukázal loć zrovna v
pĜíhodnou chvíli. Zachytili jsme se jeĜábu po pravém
boku parníku a pĜivázali jsme k nČmu vor.
Paluba zde byla vysoko nad hladinou. Plížili jsme se po
nahnuté podlaze dolĤ na levý bok parníku smČrem k
hlavní dvoranČ lodi. Tma bylo jako v ranci. Museli jsme
vždycky pomalu zkoušet nohou, kam šlápneme, a rukama
jsme šmatali pĜed sebe, abychom se nezapletli do
nČjakého lana, protože ve tmČ nebylo vĤbec znát, kde
jsou. Za chvileþku jsme se dostali na pĜední konec
svČtlíku, vlezli jsme na nČj a pĜíští krok nás pĜivedl pĜed
kapitánovy dveĜe, jež byly otevĜené, a - pĜi všech všudy hlavní chodbou prosvítalo svČtlo. A v týž okamžik se
nám zazdálo, že slyšíme, odkudsi zdola ze dvorany hlasy.
Jim mi zašeptal, že je mu moc špatnČ, a Ĝekl mi, abychom
se ztratili. Já na to, že tedy pĤjdeme, a už jsme se dávali
na cestu k voru, když tu najednou slyšíme naĜíkavý hlas,
který povídá:
93
"Prosím vás, pánové, nedČlejte to; pĜísahám, že to jakživ
nevyzradím!"
Jiný hlas Ĝekl zhurta:
"Lžeš, Jime Turnere. My tČ už známe. Vždycky jsi chtČl
víc než svĤj podíl koĜisti a vždycky jsi také víc dostal,
protože jsi pĜísahal, že to jinak na nás Ĝekneš. Moc þasto
jsi chodil se džbánem, a teć se ucho utrhlo. Jsi
nejlakomČjší, nejzrádcovitČjší pes z celé Ameriky!"
V tu chvíli byl Jim už na cestČ k voru, ale já hoĜel
zvČdavostí; a povídám si: Tom Sawyer by od toho
neutekl a já taky neuteþu. Musím vidČt, co se tu dČje. A
tak jsem se v chodbiþce skrþil na všechny þtyĜi a plazil se
smČrem k zádi, až jsem se dostal na místo, kde už byla
jen jedna kabina mezi mnou a mezi pĜíþnou chodbou
hlavní dvorany. A tam vidím muže nataženého na
podlaze. Ruce a nohy mČl svázané a nad ním stáli dva
muži. Jeden z nich mČl v ruce blikající lucernu a druhý
pistoli. Ten s pistolí míĜil ležícímu muži na hlavu a Ĝíkal:
"Já bych rád - a taky bych mČl. Takový lakomý tchoĜ!"
Muž na zemi se svíjel a Ĝíkal: "O, prosím tČ, Bille,
nestĜílej! Já to jakživ neĜeknu!"
A pokaždé, když to povČdČl, muž s lucernou se hlasitČ
zasmál a Ĝekl:
"Dozajista to neĜekneš. Nikdy jsi nepromluvil pravdivČjší
slovo." A jednou Ĝekl: "Jen si ho poslechni, jak škemrá.
94
Ale kdybychom na nČho nebyli vyzráli a nebyli ho
svázali, byl by nás oba zabil. A proþ? Pro nic a za nic.
Akorát jenom proto, že jsme trvali na svém právu. Ale
vsadím se,že už nikdy nebudeš nikomu vyhrožovat, Jime
Turnere. Bille, dej tu pistoli pryþ!"
Bill povídá:
"A proþpak, Jakube Packarde? Já ho chci zastĜelit - copak
nezabil akorát stejným zpĤsobem starého Hatfielda? A
copak si to nezasluhuje?"
"Ale já nechci, aby byl zabit, a mám pro to své dĤvody."
"Pánbu ti požehnej za ta slova, Jakube Packarde. Já ti to
nezapomenu do nejdelší smrti," povídá muž na podlaze,
ale už víc blábolil, než mluvil.
Packard si toho nevšímal, ale povČsil lucernu na hĜebík a
kývl na Billa, aby šel s ním. Pak se dal rovnou tím
smČrem, kde jsem byl v té tmavé chodbČ. Vycouval jsem
co nejrychleji asi dva metry, ale šlo to pomalu, protože
loć byla naklonČná a já musel couvat do kopeþka. Aby
mČ nezašlápli a nenachytali, zalezl jsem do kabiny na
horní stranČ. Packard šel tČžkým krokem za mnou, a když
byl u mé kabiny, Ĝekl Billovi:
"Tady jsem - pojć sem dovnitĜ."
A vešel do kabiny a Bill za ním. Ale než byli uvnitĜ, já už
byl na horním lĤžku - v pasti a moc nešĢastný, že jsem na
ten parník lezl. Oba muži stáli v kabinČ, rukama se drželi
95
pelestČ mého lĤžka a hovoĜili. NevidČl jsem je, ale kde
jsou, to jsem cítil podle koĜalky, kterou mČli v sobČ. Byl
jsem rád, že nepiju koĜalku; ale i kdybych se byl býval
napil, nebyli by mČ zvČtĜili, protože jsem skoro ani
nedýchal, jak jsem se bál. A on by sotvakdo mohl dýchat
a zároveĖ poslouchat takové Ĝeþi. Mluvili tlumeným
hlasem a vážnČ. Bill chtČl zabít Turnera. Povídá:
"NapĜed Ĝekl, že to na nás poví, a jistČ by to povČdČl. A i
kdybychom mu teć dali oba své podíly, nic by se
nezmČnilo, protože jsme se moc hádali a protože jsme s
ním takhle zatoþili. Jako že tu stojíš, Turner se pĜihlásí za
svČdka státu6; a dej na mČ. Já jsem pro to pomoct
Turnerovi z tohoto slzavého údolí."
"Já jsem také pro to," povídá velmi tiše Packard.
"No koneþnČ! Už jsem si myslel, že nechceš. Tak je tedy
všechno v poĜádku. Pojćme a skoncujme s tím."
"Poþkej chvíli, já jsem ještČ nedomluvil. Nastav uši!
StĜílení je dobrá vČc, ale když už to máme udČlat, je tady
zpĤsob, který nenadČlá tolik hluku. Já ti Ĝeknu, že si
þlovČk nemá zbyteþnČ koledovat o oprátku, když má
možnost dosáhnout svého jiným zpĤsobem, který je
stejnČ spolehlivý, ale pĜi kterém nic neriskuješ. Nemám
pravdu?"
"To se ví, že máš pravdu. Ale jak to chceš v tomhle
pĜípadČ zaonaþit?"
96
"Já si to pĜedstavuji tak: JeštČ se po lodi rozhlédneme a
sebereme, co jsme snad v kabinách pĜehlédli; potom
zajedeme s loćkou na bĜeh a zboží ukryjeme. A pak
prostČ chvíli poþkáme. Poþítám, že nejdéle do dvou
hodin se tento vrak rozsype a voda všecko odnese.
Chápeš, co to znamená? To znamená, že se utopí a nikdo
za to nebude moct, leda on sám. Myslím, že to je
mnohem lepší, než kdybychom ho zabili. Já jsem proti
tomu zabít þlovČka, když to mĤžeš obstarat jiným
zpĤsobem; zbyteþnČ zabíjet lidi není rozumné a také to
není morální. Nemám pravdu?"
"Ano, máš snad pravdu. Ale dejme tomu, že se vrak
nerozpadne a nepotopí?"
"No, ty dvČ hodiny pĜece mĤžeme poþkat a koukat, jak to
dopadne."
"Dobrá. Tak tedy pojćme."
Muži odešli a já jsem vylezl z kabiny, celý zpocený
studeným potem; drápal jsem se chodbou k pĜídi. Tma
byla jako v ranci, ale zasípal jsem šeptem: "Jime", a on se
ozval jakýmsi zaúpČním. Byl zrovna u mého lokte. Já mu
povídám:
"Honem, Jime, teć není kdy na lelkování ani na fĖukání.
Tady na parníku je tlupa vrahĤ; když nenajdeme jejich
loćku a nepošleme ji po proudu, takže ti chasníci
nebudou moct ujet, povede se jednomu z nich moc
špatnČ. Ale když jejich loć najdeme, mĤžeme se postarat,
aby se špatnČ vedlo všem - protože je všecky chytí šerif.
97
Honem - pospíchej. Já se podívám na levý bok parníku a
ty prohledej pravý. Zaþni od voru a -"
"Pánbíþku v nebíþku, Pánbíþku v nebíþku! Vor Ĝíkáte?
Žádný vor už není - vor se utrhl a je pryþ - a my jsme
tady!"
KAPITOLA XIII
Abych se pĜiznal, vyrazilo mi to dech a div jsem
neomdlel. Být odĜíznut od svČta na vraku s takovou
tlupou! Ale nebylo kdy na svČtobol. Teć už jsme museli
najít ten þlun - ve svém vlastním zájmu. Tak jsme se
vydali podle pravého boku lodČ, ale zuby nám drkotaly,
celí jsme se tĜásli a šlo nám to také pĜimČĜenČ pomalu.
PĜipadalo nám, že to trvá týden, než jsme se dostali k
zádi parníku. Ale po loćce ani stopy. Jim Ĝekl, že už
nemĤže. ěíkal, že je strachy tak zesláblý, že už nemĤže z
místa. Ale já jsem mu Ĝekl, jen pojć, byl by s námi
naþisto konec, kdybychom museli zĤstat na tomhle
vraku. Tak jsme se plazili dál. Zaþali jsme hledat záć
nástavby, našli jsme ji a pak jsme se škrábali smČrem ke
stĜeše svČtlíku. Po ní jsme museli ruþkovat, od pĜíþky k
pĜíþce, protože hrana svČtlíku byla ve vodČ. Když jsme se
dostali ke dveĜím pĜíþné chodby parníku (kudy lidi
normálnČ z parníku vystupují) - ajta, byla tam loćka!
Taktak, že jsem ji rozpoznal. Nedovedete si pĜedstavit,
jak jsem byl rád. V pĜíští vteĜince bych už byl do loćky
skoþil, ale vtom se otevĜely dveĜe. Jeden z mužĤ vystrþil
hlavu - ani ne metr ode mne - a já myslel, že udeĜila moje
poslední hodinka; ale muž hlavu zase stáhl a povídá:
98
"Dej tu pitomou lucernu pryþ, Bille, aĢ ji zvenku není
vidČt!"
Hodil pytel s nČþím do þlunu a sám pak vlezl do kocábky
a posadil se. Byl to Packard. Potom vylezl z lodi i Bill a
také sedl do loćky. Packard tiše povídá:
"Hotovo - odstrþ nás!"
Málem jsem se pustil pĜíþky, jak jsem byl zesláblý. Ale
Bill povídá:
"Poþkat - prohledals ho?"
"Ne. A tys ho neprošacoval?"
"Ne. Tak tedy má svĤj podíl na penČzích ještČ u sebe."
"To tedy musíme zpátky. Nemá smysl brát vČci a
nechávat zde hotové peníze."
"JáĜku - a nebude þuchat nČjakou þertovinu?"
"Snad ani ne. Ale peníze musíme stejnČ dostat. Jenom
pojć."
Oba vystoupili z þlunu a vlezli do parníku.
DveĜe za nimi zabouchly, protože byly na naklonČné
stranČ lodi. Neminulo ani pĤl vteĜinky a já byl v loćce a
Jim se pĜipotácel za mnou. Já kudlu ven a šmik! bylo po
provaze a už jsme jeli.
99
Nedotkli jsme se vesel a ani jsme nemluvili, ani
nešeptali, ba ani jsme skorem nedýchali. Proud nás
rychle unášel; v hrobovém tichu jsme minuli hranu
kolesového krytu a záć lodi; potom za nČkolik vteĜin
jsme už byli vzdáleni od vraku na sto metrĤ, tma pohltila
parník, že po nČm nezbylo vĤbec nic, a my byli
zachránČni a oddechli jsme si.
Když jsme byli vzdáleni nČjakých tĜi sta þtyĜi sta metrĤ,
spatĜili jsme na vteĜinku - jako jiskĜiþku - lucernu, která
se objevila v boþních dveĜích parníku. Tak jsme vČdČli,
že darebáci pohĜešují þlun a že jim svitlo, že jsou teć ve
stejné bryndČ jako Jim Turner.
Potom se Jim opĜel do vesel a zaþali jsme honit vor. Teć
mi poprvé pĜišlo líto tČch mužĤ na vraku - myslím, že
jsem na to do té chvíle nemČl kdy. Zaþal jsem myslet na
to, jak hrozné je to - i pro vrahy - být v takové pasti.
Všecko, povídám sám sobČ, je na svČtČ možné, tĜebas ze
mne také jednou bude vrah, a co bych pak Ĝíkal, kdybych
se octl v takové situaci? Proto povídám Jimovi:
"U prvního svČtla, které uvidíme, pĜistaneme - nČjakých
sto metrĤ pod ním nebo nad ním, podle toho, kde bude
dobrý úkryt pro tebe a pro loćku; a já pĤjdu a vymyslím
si nČjakou povídku, aby lidi dojeli pro ty darebáky a
vysvobodili je ze šlamastiky, aby pak, až nadejde jejich
chvíle, mohli být ĜádnČ obČšeni."
Ale nevyšlo to. Za chvileþku se totiž strhla nová bouĜka a
byla ještČ horší než ta první. Lilo jako z konve a nikde
ani svČtýlko; všichni lidé asi spali. Hnali jsme si to po
100
proudu, vyhlíželi svČtla a vor ha Ĝece. Trvalo dlouho, než
déšĢ zaþal polevovat, ale zĤstalo zataženo, poĜád se ještČ
blýskalo na þasy a jeden z tČch bleskĤ nám potom ukázal
pĜed námi na vodČ cosi þerného, plovoucího. ZamíĜili
jsme k tomu.
Byl to náš vor a oddechli jsme si, když jsme zase byli na
nČm. A teć jsme také zahlédli svČtlo na bĜehu, po proudu
po pravé ruce. Tak jsem Ĝekl, že tam zajedu. Loćka byla
napĤl plná koĜisti, kterou ten trojlístek nakradl z vraku.
Naházeli jsme to do kupy na vor a já Ĝekl Jimovi, aby jel
dál a aby rozžehl lucernu, až bude myslet, že ujel tĜi
kilometry, a aby ji nechal hoĜet, dokud se nevrátím. Vzal
jsem vesla a namíĜil jsem si to smČrem k svČtlu na bĜehu.
Když jsem byl blíž, vidČl jsem další tĜi svČtýlka - na
stráni. Byla to vesnice. Zarejdoval jsem k bĜehu nad
pobĜežní svČtla, odložil jsem vesla a dal se unášet
proudem. Když jsem míjel svČtlo na bĜehu, vidČl jsem, že
je to lucerna parního prámu. Vesloval jsem chvíli sem a
tam, abych zjistil, kde asi spí noþní hlídaþ. KoneþnČ jsem
ho našel. SedČl jako slepice na hĜadČ na pĜedních
lanových hlavicích, s hlavou mezi koleny. Trochu jsem
mu zatĜásl ramenem a zaþal jsem plakat.
Muž sebou trhl; napĜed se asi trochu lekl, ale když vidČl,
že jsem to jenom já, poĜádnČ zívl, protáhl se a potom
povídá:
"Co je? Nebreþ, kluku! Co se ti stalo?"
"Táta a máma a sestra -"
101
Potom jsem se zhroutil. Povídá on:
"No no, tak si to tak neber; každý musíme mít nČjaké
trápení a to tvoje taky nakonec dobĜe dopadne. A co je s
nimi?"
"Oni jsou - oni jsou - a vy jste hlídaþ tohohle prámu?"
"Ano," povídá on jaksi samolibČ, "já jsem kapitán a
majitel a kormidelník a lodivod a hlídaþ a vrchní plavþík;
a nČkdy jsem taky náklad a cestující. Já nejsem tak
bohatý jako starý Jim Hornback a nemĤžu být tak zatra
kavalírský a nemĤžu hostit Petra a Pavla a Šavla jako on
a nemĤžu rozhazovat peníze na všecky strany, jak to dČlá
starý Jim Hornback. Ale už jsem mu mockrát Ĝekl, že
bych s ním nemČnil; já, Ĝíkávám starému Jimu
Hornbackovi, já jsem námoĜník a nic jiného pro mČ není.
RadČji bych se propadl, než bych žil tĜi kilometry za
mČstem, kde se jakživo nic nedČje, a aĢ si starý Jim
Hornback strþí svoje prachy za klobouk. Já vždycky
Ĝíkám -"
PĜerušil jsem ho a povídám:
"Oni jsou v hrozné bryndČ a -"
"Kdo jsou to ‚oni'?"
"VždyĢ vám Ĝíkám, táta a máma a sestra a sleþna
Hookerová; kdybyste vzal prám a zajel tam nahoru..."
"Kam nahoru? Kde jsou?"
102
"Na vraku."
"Na jakém vraku?"
"VždyĢ je jenom jeden."
"Snad nemyslíš parník Walter Scott?"
"Ano."
"Jeminkote? A co tam dČlají u všech všudy?"
"No, oni tam nenajeli naschvál."
"To bych Ĝekl že ne. A když se odtamtud nedostanou
hezky zþerstva, je po nich. A jak se, u všech šlakĤ, do
takové tlaþenice dostali?"
"Docela jednoduše. Sleþna Hookerová byla na návštČvČ v
mČstČ..."
"Já vím, v Booth's Landingu - no a co dál?"
"Byla na návštČvČ v Booth's Landingu, a když se
stmívalo, vyjela na Ĝeku, aby se dostala na druhou stranu,
protože chtČla pĜespat u své pĜítelkynČ, sleþny tentononc
- já si teć nemohu vzpomenout, jak se jmenuje. Sleþna
Hookerová a její služka þernoška jely na dobytþí pramici
a pak upadlo kormidlo a pramice se otoþila a plavala
zadkem napĜed nČjaké tĜi kilometry, až narazila na vrak,
a pĜevozník a þernoška a konČ - všecko se utopilo, jenom
sleþna Hookerová chĖapla po nČþem a dostala se na vrak.
103
No a hodinu po setmČní jsme tudy jeli my na našem
nákladním þlunu a to už byla taková tma, že jsme vrak
uvidČli, až když jsme byli na nČm. A tak jsme tam uvázli
i my. Ale my se zachránili všichni až na Billa Whippla a to vám byl tak hodný þlovČk, že by mi skorem bylo
milejší, kdybych se místo nČho byl utopil já."
"Jeminkote, to je nejbláznivČjší pĜípad, s jakým jsem se
kdy setkal. A co jste vy všichni dČlali potom?"
"No, my jsme volali a vyvádČli, ale Ĝeka je v tČch místech
tak široká, že jsme se nikoho nedovolali. Tak táta Ĝekl,
aby se nČkdo vydal na bĜeh a sehnal pomoc. Já jsem byl
jediný, kdo umí plavat, tak jsem skoþil do vody a sleþna
Hookerová Ĝekla, kdybych nenarazil na nČjaké lidi dĜív,
abych bČžel sem a abych sehnal jejího strýce, který už
všechno další zaĜídí. Dostal jsem se na bĜeh asi pĤl
druhého kilometru pod vámi a od té doby tady pobíhám a
prosím lidi, aby nČco udČlali, dle všichni Ĝíkali: ‚Co? V
takové noci a pĜi tak velké vodČ? To by nemČlo smysl.
BČž pro parní prám.' A tak kdybyste vyjel a -"
"U všech všudy - já bych rád vyjel, a aĢ jsem, když
nevyjedu. Ale, tento, rozumíš, jáĜku, kdo to zaplatí?
Myslíš, že tvĤj táta -"
"O to se nebojte. Sleþna Hookerová mi ještČ zvlášĢ
nakázala, abych nezapomnČl, že její strýc Hornback -"
"Tisíc pum a granátĤ - Hornback je její strýc? Koukej,
maž tuhle pĜes cestu tam k tomu svČtlu, a až tam budeš,
otoþ se doleva a dobČhni do hostince. Je to nČjakých tĜi
104
sta metrĤ. Tam jim Ĝekni, aĢ tČ kalupem odvezou k Jimu
Hornbackovi, že to všecko zaplatí. A nikde nezevluj,
protože Jim Hornback bude chtít vČdČt, co se stalo. ěekni
mu, že budu mít jeho neteĜ v suchu dĜív, než on se bude
moct dostat do mČsta. A hoć sebou. Já jdu támhle za roh
vzbudit svého strojníka."
RozbČhl jsem se ve smČru svČtla, ale jakmile jsem byl za
rohem, zase jsem se vrátil; skoþil jsem do loćky, vylil
vodu, která tam natekla, a potom jsem v tiché vodČ pĜi
bĜehu popojel asi pČt set metrĤ a schoval se mezi nČjaké
nákladní þluny. Nedalo mi to, chtČl jsem se na vlastní oþi
vidČt, že parní prám vyjel. Aþkoliv jsem ještČ nemČl klid
ani stání, bylo mi celkem dobĜe; Ĝíkal jsem si, že ne
mnoho lidí by si bylo dalo tolik práce kvĤli té bandČ.
Litoval jsem, že vdova o tom neví. Myslel jsem si, že by
vdova na mČ byla pyšná, protože jsem pomohl tČm
darebákĤm, neboĢ vdova a dobĜí lidé vĤbec se nejvíce
zajímají o darebáky a o šupáky.
Nu, netrvalo dlouho a na Ĝece se objevil vrak; temný a
ponurý plul na vodČ, která ho unášela. Troska už byla
hluboce ponoĜená a hned jsem vidČl, že se tam sotvakdo
mohl udržet naživu. Objel jsem vrak a nČkolikrát jsem
trochu zahalekal, ale nikdo neodpovídal; bylo tam ticho
jako na hĜbitovČ. Trochu jsem tu bandu litoval, ale ne
moc, protože jsem si Ĝekl, když oni to vydrželi, vydržím
to taky.
A už si to sem sunul parní prám; a tak jsem zarejdoval
bokem do stĜedu Ĝeky, do rychlého proudu, a když jsem
myslel, že už jsem z dohledu, vložil jsem se do vesel a
105
díval se zpátky. VidČl jsem, jak prám objíždí vrak a
þmuchá, kde by mohly být tČlesné pozĤstatky sleþny
Hookerové, protože si kapitán myslí, že je strýc
Hornback bude chtít. Ale za chvileþku toho prám nechal
a vrátil se ke bĜehu a já pĜidal a hnal si to po proudu dolĤ.
Zdálo se mi, že to trvá hroznČ dlouho, než se ukázalo
Jimovo svČtlo, a když se ukázalo, vypadalo, jako by bylo
vzdálené tisíc kilometrĤ. Když jsem se k nČmu dostal,
zaþala obloha na východČ už trochu šedivČt. Tak jsme
zamíĜili k nejbližšímu ostrovu, ukryli vor, potopili þlun a
šli spát. Spali jsme, jako když nás do vody hodí.
KAPITOLA XIV
Když jsme vstali, zaþali jsme prohrabávat vČci, které
tlupa ukradla z vraku, a našli jsme boty a pĜikrývky, šaty,
spoustu všelijakých jiných vČcí, hromadu knih, malý
dalekohled a tĜi krabice cigár. Tak bohatí jsme ještČ
pĜedtím jakživi nebyli, ani Jim, ani já. Cigára byla
primissima. Celý den jsme se váleli v lese. Povídali jsme
si, já þetl v knížkách a mČli jsme se po všech stránkách
náramnČ. VypovČdČl jsem Jimovi všecko, co se událo
uvnitĜ vraku a u prámu, a Ĝekl jsem, že takové vČci jsou
dobrodružství. Ale Jim Ĝekl, že tedy už žádná
dobrodružství nechce. ěekl, že když já jsem vlezl do
dvorany parníku a on po všech þtyĜech vycouval, aby se
dostal na vor, a když vidČl, že vor je pryþ, málem prý
umĜel, protože si uvČdomil, že je s ním konec, aĢ už to
dopadne, jak to dopadne. Když nebude zachránČn, utopí
se; a když bude zachránČn - kdokoliv ho z vody vytáhne,
pošle ho zpátky domĤ, aby dostal vypsanou odmČnu, a
106
sleþna Watsonová ho prodá na Jih, jako že dvČ a dvČ jsou
þtyĜi. No, Jim mČl pravdu; mČl skoro vždycky pravdu.
MČl na þernocha opravdu kromobyþejnČ dobrou hlavu.
PĜedþítal jsem Jimovi hodnČ z knížek o králích, o
vévodech, o baronech a tak podobnČ, jak náramnČ se
oblékají a jak se pyšní a šĖoĜí a že si navzájem Ĝíkají
Vaše Veliþenstvo a Vaše Milosti a Vaše Lordstvo a tak
podobnČ, místo aby si Ĝíkali pane tak a tak. Jimovi lezly
oþi z dĤlkĤ, jak ho to zajímalo. Povídá:
"Já ani nevČdČl, že je jich tolik. Já o žádném ještČ
neslyšel, leda o starém králi Šalermounovi, když
nepoþítám krále z karet. A na kolik si takový král
pĜijde?"
"Myslíš, kolik má platu?" povídám já. "Tisíc dolarĤ
mČsíþnČ, když chce; ale stejnČ si mĤže vzít, kolik chce;
králĤm patĜí všecko."
"To bych si dal líbit. A co za to musejí dČlat, Hucku?"
"Králové sami nedČlají nic. Jak mĤžeš takhle žvanit?
Králové jen vysedávají a posedávají."
"VážnČ?"
"Ovšemže vážnČ. Jen vysedávají - ledaže je zrovna válka.
Když je válka, jdou na vojnu. Ale jinak se jenom flinkají
nebo sokolují7 - pšt! Neslyšíš nČco?"
107
Vyskoþili jsme a rozhlíželi jsme se, ale to jenom
šplouchalo koleso parníku, jenž kdesi dole právČ objíždČl
výbČžek. Tak jsme se zase vrátili.
"Ano," povídám, "a jindy zase, když jim je dlouhá chvíle,
hádají se králové s parlimentem; a každému, kdo nedČlá
dobrotu, král usekne hlavu. Ale vČtším dílem se králové
toþí kolem harému."
"Kolem þeho?"
"Kolem harému."
"Co je to harém?"
"To je místo, kde král chová své ženy. Copak jsi nikdy
neslyšel o harému? Král Šalomoun ho taky mČl; mČl asi
milión manželek."
"Ano, pravda. Já - já na to naþisto zapomnČl. Harém, to
bude asi nČco jako hotel, poþítám. V dČtském pokoji
musel být pČkný tartas. A taky si myslím, že se ženské
mezi sebou moc hádaly; kterýmžto pádem byl tartas ještČ
vČtší. A pĜece se Ĝíká, že král Šalermoun byl
nejmoudĜejší þlovČk na svČtČ. Ale na takové Ĝeþi já nic
nedám. Proþ? Copak by moudrý þlovČk chtČl žít od rána
do veþera a od veþera do rána v takové žvanírnČ? To se
ví, že by nechtČl. Moudrý þlovČk by si místo toho zaĜídil
továrnu na kotle. Továrna na kotle má ten fortel, že ji
þlovČk mĤže zavĜít, když už toho hluku má dost."
108
"Ale stejnČ král Šalomoun byl nejmoudĜejším þlovČkem;
vím to od vdovy. OsobnČ mi to Ĝekla."
"MnČ je to jedno, co Ĝekla vdova. Já vám povídám, že
král Šalermoun žádný mudrc nebyl. MČl pomatené
nápady, jaké svČt nevidČl. Víte o tom dítČti, které chtČl
rozseknout na dvČ pĤlky8?"
"Ano, vdova mi o tom vyprávČla."
"No, a co tomu Ĝíkáte? Slyšel jste snad o hloupČjším
nápadu? Jen si to rozvažte! Podívejte, tenhle paĜez tady to je jedna z tČch žen. Tady jste vy, jako ta druhá žena; já
jsem král Šalermoun. A tady, ta vaše dolarová bankovka,
je to dítČ. Vy obČ to dítČ chcete, jako že je vaše. Co jsem
udČlal jako král Šalermoun? Šel jsem mezi sousedy
vypátrat, þí ta bankovka opravdu je? Dal jsem ji v
poĜádku a jaksepatĜí té ženČ, které opravdu patĜila?
UdČlal jsem to všecko tak, jako by to udČlal þlovČk se
zdravým rozumem? Kdepak. Já vzal tu bankovku a
roztrhl jsem ji na dva kusy a jeden kus jsem dal vám a
jeden kus té druhé ženČ. Tak to chtČl král Šalermoun
udČlat s dítČtem. Ale já se vás ptám: Naþ je komu ta
pĤlka bankovky? Nic si za ni nekoupíte. A naþ je komu
pĤlka dítČte? Já bych nedal zlámanou grešli ani za milión
pĤlek dítČte"
"Jdi do háje, Jime; vĤbec, ale vĤbec jsi nepochopil, v þem
je ten vtip. To mČlo úplnČ jiný smysl a tys mu
neporozumČl."
109
"Kdo? Já? Nic mi o žádném smyslu nevykládejte. Já vím,
co dává smysl - a to, co chtČl udČlat Šalermoun, smysl
nedává. Spor nebyl o pĤlku dítČte. Spor byl o celé dítČ. A
þlovČk, který si myslí, že mĤže urovnat spor o celé dítČ
pĤlkou dítČte, by se nemČl ukazovat mezi lidma.
Nemluvte mi o Šalermounovi, Hucku, já ho znám
nazpamČĢ."
"Ale Ĝíkám ti, Jime, že jsi nepochopil, v þem je ten vtip."
"Nepochopil, nepochopil. Jaképak nepochopil? Co vím,
to vím. A dejte na má slova. Skuteþný vtip je v nČþem
jiném - a je mnohem hlubší. Je v tom, jak ten Šalermoun
byl zvyklý žít. VezmČte þlovČka, který má jen jedno dítČ
nebo dvČ dČti. Bude takový þlovČk dČtmi plýtvat?
Nebude; nemĤže si to dovolit. Takový þlovČk zná cenu
dČtí a dČtí si cení. Ale vezmČte þlovČka, kterému bČhá po
domČ nČjakých pČt miliónĤ dČtí, - a hned vidíte rozdíl.
Takový þlovČk rozpĤlí dítČ jako králíka. Však mu jich
ještČ zbude habadČj. O dČcko víc nebo míĖ, to Šalermoun
ani nepoznal, a v tom máte celého Šalermouna."
Jakživ jsem nevidČl takového þernocha. Když si vzal
nČco do hlavy, nikdo mu to už nerozmluvil. MČl na
Šalomouna spadeno víc než kterýkoliv þernoch, kterého
jsem kdy vidČl. Tak jsem radČji mluvil o jiných králích a
Šalomouna jsem nechal padnout pod stĤl. VyprávČl jsem
mu o Ludvíku Šestnáctém, kterému ve Francii pĜed
dávnými þasy usekli hlavu; a povídal jsem mu o
chlapeþkovi delfínkovi9, který by se byl stal králem,
kdyby ho nebyli vzali a strþili do vČzení, ve kterém
umĜel, jak nČkteĜí lidé Ĝíkají.
110
"Chudinka malinká."
"Ale jiní zase Ĝíkají, že se dostal z vČzení a že utekl a
pĜijel do Ameriky."
"To je dobĜe. Ale nebude se tu mít s kým bavit. U nás
tady nejsou králové, vićte, že ne, Hucku?"
"Ne"
"To tedy bude bez místa. Co bude dČlat?"
"Nevím. NČkteĜí z nich se dali k policii a jiní zase uþí lidi
mluvit francouzsky."
"Cožpak Francouzi nemluví jako my, Hucku?"
"Ne, Jime; když mluví Francouz, nerozumČl bys ani
slovo - ani jediné slovo."
"To tedy aĢ mČ netrefí šlak. Jak je to možné?"
"Já nevím; ale je to tak. VidČl jsem kousky té jejich
hatmatilky tady v knížce. Dejme tomu, že by k tobČ
pĜišel þlovČk a Ĝekl ti: Parlezvo-ús francajs - co by sis
myslel?"
"Nemyslel bych si nic. Vzal bych klacek a praštil bych ho
po hlavČ, totiž kdyby nebyl bílý. Od žádného þernocha
bych si nenechal takhle nadávat."
111
"Hrome, vždyĢ to není žádná nadávka. To jenom
znamená, jestli umíte mluvit francouzsky."
"Tak proþ to neĜekl rovnou?"
"Ale vždyĢ on to Ĝíká. ěíká to tak, jak mluví Francouz."
"To tedy mluví zatra smČšnČ a mnČ s tím dejte pokoj.
Nedává to vĤbec žádný smysl."
"Heleć se, Jime, podívej se; mluví koþka tak, jak
mluvíme my?"
"Ne, koþka nemluví tak, jak mluvíme my,"
"A kráva?"
"Kráva také nemluví jako my."
"A mluví koþka jako kráva? Nebo mluví kráva jako
koþka?"
"Ne."
"Je to pĜirozené a v poĜádku, že koþka mluví svou Ĝeþí a
kráva svou Ĝeþí?"
"Ovšem."
"A není snad pĜirozené a v poĜádku, že koþka a kráva
mluví jinak než my?"
112
"To se rozumí, že to je úplnČ v poĜádku."
"Tak mi Ĝekni, Jime, proþ není pĜirozené a v poĜádku, že
Francouz mluví jinak než my. Co mi na to odpovíš?"
"Je koþka þlovČk, Hucku?"
"Není."
"No vidíte. Proto koþka nemusí mluvit jako þlovČk. -A je
kráva þlovČk? Anebo je kráva koþka?"
"Ne, kráva není þlovČk a kráva není koþka."
"No vidíte. Proto kráva není povinna mluvit ani jako
þlovČk, ani jako koþka. A je Francouz þlovČk?"
"Ano."
"Tady to máte. A proþ u všech všudy Francouz nemluví
jako þlovČk?"
VidČl jsem, že je darmo mluvit, þernocha nenauþíte
rozumnČ diskutovat. Tak jsem toho nechal.
KAPITOLA XV
Poþítali jsme, že se za tĜi noci dostaneme do Caira na
jižním konci Illinoisu, tam kde se do Mississippi vlévá
Ĝeka Ohio. Tam jsme mČli namíĜeno. V Cairu jsme chtČli
prodat vor, sednout na parník a jet po Ohiu nahoru do
svobodných státĤ, kde by byl konec našim trampotám.
113
Nu, druhou noc se zaþala spouštČt mlha a my si to
namíĜili k porostlé pobĜežní mČlþinČ uvázat vor. NemČlo
totiž vĤbec žádnou cenu pokoušet se o plavbu v mlze; ale
když jsem vesloval s loćkou a s lanem napĜed, abych vor
uvázal, našel jsem na mČlþinČ jenom mladé stromky.
Otoþil jsem lano voru kolem jednoho, který stál tČsnČ u
hluboké vody, ale proud v tČchto místech byl tak silný a
vor se pĜihrnul takovou rychlostí, že vytrhl strom i s
koĜeny a plaval dál. VidČl jsem, jak se za ním zavírá
mlha, a udČlalo se mi úplnČ nanic a byl jsem tak
vydČšený, že jsem naþisto ustrnul. Snad pĤl minuty jsem
se vĤbec nemohl pohnout - a potom už nebylo po voru
ani stopy; nebylo vidČt na dvacet metrĤ. Skoþil jsem do
loćky, dobČhl na záć, popadl pádlo a rozmáchl se, abych
loćku dostal od bĜehu - ale loć se ani nehnula. V tom
spČchu jsem ji zapomnČl odvázat. Skoþil jsem zpátky a
zaþal jsem rozplétat uzel, ale rozþilením se mi ruce tak
tĜásly, že jsem jimi sotva vládl.
Jakmile jsem se koneþnČ utrhl od bĜehu, zaþal jsem honit
vor. Dal jsem se za ním horempádem dolĤ podle
pobĜežní mČlþiny. Všecko šlo jako na drátku, pokud jsem
plul podle mČlþiny, ale ona nebyla delší než padesát
metrĤ, a v tu ránu, jak jsem letmo minul její cíp, zajel
jsem rovnou do solidní bílé mlhy. A nevČdČl jsem, kam
se vezu, o nic líp než nebožtík v rakvi.
Nebylo by, Ĝíkám si, rozumné pádlovat; než bych se
nadál, už bych mohl být na mČlþinČ nebo v bĜehu nebo v
ledaþem; musím klidnČ sedČt a dát se unášet proudem;
ale dá to pĜemáhání sedČt v takovou chvíli se složenýma
rukama. Zahoukal jsem a potom jsem naslouchal.
114
Odkudsi zdola slyším slabounké zahoukáníþko a srdce mi
radostí poskoþilo. Hnal jsem se plnou parou za zvukem a
uši jsem mČl našpicované, abych slyšel další volání.
Když se ozvalo znovu, vidím, že nevesluji k nČmu, ale od
nČho, pryþ doprava. A potom zase slyším, že vesluji pryþ
doleva - a vĤbec se mu nepĜibližuji; protože zatímco já
lítám sem a tam, vor poĜád plul rovnou dál.
Kdyby si, trulant, jen byl vzpomnČl, že má nČþím tlouct
do kastrolu a tlouct v jednom kuse. Nenapadne mu to.
Mezi houkáním dČlá pĜestávky a ty pĜestávky mČ nejvíc
matou. No, zkoušel jsem to dál a najednou slyším
houkání za sebou. Teć už jsem byl naþisto popletený.
Bućto houká nČkdo cizí, nebo jsem se otoþil a nevím o
tom.
Odhodil jsem pádlo na dno þlunu. Zase jsem slyšel
houkání; pĜicházelo odzadu, ale zase z jiného místa.
Potom se opakovalo, pokaždé z jiných míst, a já
odpovídal a odpovídal, až houkání pĜicházelo zase
zpĜedu a já si uvČdomil, že proud otoþil loćku zase pĜídí
po proudu a že všecko je v poĜádku - je-li to opravdu Jim
a nehouká-li to nČjaký cizí voraĜ. Podle hlasu nebylo
možno nic poznat, protože v mlze nic pĜirozenČ nevypadá
a nic pĜirozenČ nezní.
Houkání pokraþovalo a za nČjakou chvíli vidím, že se
horempádem ženu rovnou do pĜíkrého bĜehu, na kterém
stojí jako šedivá strašidla velké stromy. Proud mČ vþas
odhodil doleva a proletČl jsem kolem bĜehu jako šíp. Byl
div, že jsem se s loćkou nenabodl na nČkterý z
vyvrácených stromĤ, které jedním koncem uvízly ve dnu
115
Ĝeky a druhým þouhají z vody. Bylo jich spousta a pĜímo
syþely a huþely, jak se kolem nich Tínala a pČnila rychlá
voda.
Za pár vteĜinek bylo všecko zase solidnČ bílé a tiché.
SedČl jsem nehnutČ a poslouchal jsem, jak mi srdce
bouchá stovku za minutu, a myslím, že jsem ani
nedýchal.
A potom jsem to prostČ vzdal. VČdČl jsem, co se stalo.
Ten srázný bĜeh, to byl bĜeh ostrova, a Jim s vorem se
dali druhou stranou. A nebyla to porostlá mČlþina, kolem
které by ses dostal za deset minut. Ba ne. MČl vysoké
stromy opravdového ostrova; mohl být dlouhý osm a
tĜebas i devČt kilometrĤ a mohl být široký snad i
kilometr.
Po þtvrt hodiny jsem byl zticha a uši jsem mČl
našpicované. Jel jsem, toĢ se ví, rychlostí šesti nebo
sedmi kilometrĤ za hodinu, ale vĤbec vám to tak
nepĜipadá. Ve skuteþnosti máte pocit, že ležíte na vodČ
naþisto nehnutČ. A když mlhou zmerþíte vršek
zabodnutého kmene, jak se mihne kolem loćky,
nemyslíte si, že jedete rychle, ale zatají se vám dech a
Ĝíkáte si: Paneþku, ten paĜez ale uhání! Myslíte-li si, že
být takhle venku v mlze, v noci a sám není smutné a
strašidelné, jdČte to zkusit - a uvidíte.
V následující pĤlhodinČ jsem houkal jen tu a tam; a
koneþnČ slyším odpovČć z veliké dálky. Snažil jsem se
rejdovat za hlasem, ale nebylo to možné; našup jsem se
octl v hnízdČ porostlých mČlþin. Chvílemi jsem totiž
116
nČkterou zblýskl. Byly nalevo ode mČ i napravo - þasto
mezi nimi byla jenom úzká strouha -, a i když jsem
nČkteré mČlþiny nevidČl, vČdČl jsem o nich podle šumČní,
jak voda šplouchala v klestí podrostu a proþesávala
pĜevislé vČtve. Netrvalo dlouho a ztratil jsem v tom
bludišti mČlþin stopu, totiž Jimovo houkání. Ale já se
beztak za ním pachtil jenom chvileþku, protože to bylo
horší než chytat bludiþku. Nikdy byste neĜekli, jak vám
zvuk mĤže uhýbat a jak si s vámi dovede hrát na škatule,
škatule, hýbejte se.
Musel jsem se þtyĜikrát nebo pČtkrát drápat hezky
zþerstva pryþ od mČlþin, protože jsem málem vyrážel
ostrovy z Ĝeky; a tak jsem si pomyslel, že vor asi
chvílemi tluþe a naráží do bĜehu, jinak by plul rychleji a
ujel by mi z doslechu. Vor pluje po proudu trochu hbitČji
než loćka.
KoneþnČ se mi zdálo, že jsem pomalouþku polehouþku
zase na širé Ĝece - ale daleko široko veškeré houkání
žádné. Už jsem si myslel, že Jim tĜeba najel na
nabodnutý strom a že je s ním konec. Byl jsem opravdu
utahaný, tak jsem si v þlunu lehl a Ĝekl jsem si, že už to
nechám všecko plavat. NechtČl jsem ovšem usnout, ale
byl jsem tak ospalý, že jsem to už nevydržel. ěekl jsem
si, že si jenom hodím šlofíþka.
Ale musel to být poĜádný šlofík, protože když jsem se
probudil, hvČzdy jasnČ svítily, po mlze nebylo ani
památky a proud mČ vezl velkým ohbím Ĝeky, zadkem
lodi napĜed. V první chvíli jsem vĤbec nevČdČl, kde jsem;
myslel jsem, že se mi nČco zdá; a když jsem se zaþal
117
probírat, pĜipadaly mi události posledních hodin jako
matné vzpomínky na vČci, které se udály minulý týden.
ěeka zde byla ukrutnČ široká. Na obou bĜezích byly
nejvyšší stromy a nejhustší les, jaký jsem kdy vidČl;
tvoĜil, pokud jsem to pĜi svitu hvČzd vidČl, solidní
souvislou zeć. Díval jsem se dolĤ po Ĝece a spatĜil jsem
na vodČ þernou teþku. Dal jsem se za ní; ale když jsem to
dohonil, bylo to jen pár svázaných trámĤ. Potom vidím
jinou teþku a honím ji; potom ještČ jinou, a tentokrát jsem
mČl pravdu. Byl to vor.
Když jsem k nČmu dojel, uvidČl jsem Jima, jak spí vsedČ
s hlavou mezi koleny. Pravá paže mu visela pĜes
kormidlové veslo. Druhé veslo bylo uražené a vor byl
pokryt listím, vČtvemi a blátem. Bylo vidČt, že si zkusil
svoje.
PĜivázal jsem loćku, lehl si na vor rovnou Jimovi pod
nos a zaþal jsem zívat a protahovat se, až jsem pČstmi
štouchl do Jima a povídám:
"Hej, Jime, spal jsem? Proþ jsi mČ nevzbudil?"
"Svatá dobroto, to jste vy, Hucku? A vy nejste mrtvý? Vy
jste se neutopil? Vy jste zase zpátky? Na takové štČstí ani
nemĤžu vČĜit, milánku, na takové štČstí ani nemĤžu vČĜit!
Ukažte se, dítČ drahé, aĢ si na vás sáhnu. Ne, nejste
mrtvý. Jste zase zpátky, živý a zdravý, ten samý starý
Huck - ten samý starý Huck, chvála na výsostech."
"Proþ tak vyvádíš, Jime? Jsi napitý?"
118
"Napitý? Já napitý? Copak tady mám nČco k pití?"
"Tak proþ mluvíš z cesty?"
"Jak to, že mluvím z cesty?"
"Jak to? Copak jsi neĜíkal nČco, jako že jsem se vrátil a
podobnČ, jako kdybych byl býval pryþ?"
"Hucku - Hucku Finne - podívejte se mi do oþí; vy jste
nebyl pryþ?"
"Pryþ? U všech všudy, co to povídáš? Já jsem nebyl
pryþ. Kam bych chodil?"
"Helećte, pane Huck, nČco není v poĜádku. NČco není v
poĜádku. Jsem já já, nebo kdo jsem? Jsem já tady, nebo
kde jsem? To bych rád vČdČl."
"No, jsi tady, to je celkem jasné, ale myslím, Jime, že jsi
starý potrhlý popleta."
"Že by? Že by? Tak mi odpovČzte na tohle: Nejel jste s
loćkou a s lanem napĜed uvázat vor k mČlþinČ?"
"Ne. A k jaké mČlþinČ to mČlo být? Já žádnou mČlþinu
nevidČl."
"Vy jste nevidČl žádnou mČlþinu? Helećte, a lano se
nevyvleklo a vor neujel po proudu a vy jste nezĤstal u
bĜehu v loćce a v mlze?"
119
"V jaké mlze?"
"V takovéhle mlze - v mlze, co byla celou noc A cožpak
vy jste nehoukal a cožpak já jsem nehoukal, až jsme se
zapletli mezi ty ostrovy, a cožpak nebylo málem po vás a
málem po mnČ, protože jsme nevČdČli, kde jsme? A
cožpak jsem si nenabil nos o ty ostrovy? Cožpak jsem si
neužil své a cožpak jsem se málem neutopil? Není to tak,
pane Huck? Jen mi odpovČzte, není to tak?"
"Toho je na mČ trochu moc, Jime. Já nevidČl žádnou
mlhu, žádné ostrovy, žádné nebezpeþí a nevidČl jsem
vĤbec nic Já tu s tebou sedČl a povídal jsem si s tebou
celou noc, až jsi asi pĜed desíti minutami usnul, a já
patrnČ usnul taky. A za tu chvíli ses nemohl opít. Tak se
ti to všecko muselo zdát."
"AĢ se propadnu - jak se mi to mohlo všecko zdát za
deset minut?"
"Jdi do háje, Jime, muselo se ti to zdát, protože ve
skuteþnosti se nic z toho nepĜihodilo."
"Ale, Hucku, - vždyĢ to všecko vidím tak jasnČ, jako -"
"AĢ to vidíš, jak to vidíš - nic na tom není. Vím to,
protože jsem zde celou tu dobu byl."
Jim byl pČt minut zticha a neĜíkal vĤbec nic. Jenom sedČl
a pĜemýšlel. Potom povídá:
120
"Tak se mi to tedy muselo zdát, Hucku. Ale aĢ se na
místČ propadnu, jestli tohle nebyl nejživČjší sen, jaký
jsem kdy vidČl. A také jsem ještČ jakživ nemČl sen, který
by mČ byl tak utahal jako tenhle."
"To se nediv, Jime, protože sen þlovČka nČkdy hroznČ
unaví. Ale tvĤj sen byl živý sen a varovný sen, a tak mi
povČz, co se ti zdálo."
Tak se Jim do toho dal a vylíþil mi všecko od samého
zaþátku tak, jak se to stalo, jenomže to notnČ vyzdobil.
Potom Ĝekl, že se musí pokusit sen správnČ vyložit,
protože sen byl seslán jako výstraha. První porostlá
mČlþina znamenala muže, který nám chtČl prokázat
dobro, ale proud byl druhý muž, který nás od nČho odtrhl.
Houkání, to že byly výstrahy, jichž se nám obþas
dostane, a když se nepokusíme porozumČt jim, pĜivedou
nás do neštČstí, místo aby nás pĜed neštČstím chránily.
Chumel ostrovĤ, to jsou mrzutosti, které budeme mít s
hádavými lidmi a s rozliþnými padouchy, ale budeme-li
se starat jen o svoje vČci, nebudeme-li lidi dráždit
odmlouváním a nebudeme-li lidi proti sobČ popouzet, ze
všeho se dostaneme a vyjedeme z mlhy na jasnou širokou
Ĝeku; ta jasná široká Ĝeka znamená svobodné státy a
konec našich trampot.
Když jsem se dostal na vor, bylo pod mrakem a skorem
tma, ale teć se zase vyjasnilo.
"PČknČ jsi ten sen vyložil, Jime, když se to tak vezme,"
povídám já, ,,ale ještČ mi vylož, co znamená tohle?"
121
Ukázal jsem na listí a na svinstvo na voru a na pĜeražené
veslo. Teć to všecko bylo pČknČ vidČt.
Jim se podíval na tu spoušĢ a potom na mČ a potom zase
na tu spoušĢ. Sen se mu tak zaryl do mozku, že ho
nemohl setĜást, a hodnou chvíli si nedokázal uspoĜádat
vČci znova tak, jak byly ve skuteþnosti. Ale když si to
sesumíroval, podíval se na mČ, vĤbec se neusmíval, ale
Ĝekl:
"Co má tohle znamenat? Já vám to tedy vyložím. Když
jsem už byl polomrtvý dĜinou a houkáním a když jsem
usínal, pukalo mi srdce, protože bylo po vás, a mnČ už
bylo naþisto jedno, co bude se mnou a co bude s vorem.
A když jsem se probudil a vidím, že jste tady a živý a
celý, breþel jsem a nejradČji bych byl klekl a líbal vám
nohu, jak jsem byl rád. Ale vy jste v té chvíli nemyslel na
nic jiného než na to, jak šikovnČ zalhat a udČlat si ze
starého Jima blázna. To, co je tady na voru, je listí a
svinstvo. A svinstvo jsou také lidi, kteĜí zesmČšĖují a
zahanbují své pĜátele."
Potom Jim pomalu vstal a šel k vigvamu a vlezl do nČho
a už neĜekl nic. Ale staþilo to. Tak jsem se hanbil, že
bych mu já byl nejradČji políbil nohu, jenom aby to
odvolal.
Trvalo mi þtvrt hodiny, než jsem se pĜimČl jít a ponížit se
pĜed þernochem; ale udČlal jsem to a nikdy jsem toho ani
pozdČji nelitoval. Také jsem mu už nikdy nevyvedl žádný
škaredý kousek. A ani tenhle bych mu nebyl provedl,
kdybych byl vČdČl, že si to bude tak brát.
122
KAPITOLA XVI
Spali jsme skoro celý den a na cestu jsme se vydali až
veþer. Pluli jsme kousek za obrovským vorem; když nás
míjel, byl dlouhý jako procesí. Vor mČl vpĜedu a vzadu
po þtyĜech dlouhých kormidlech, a tak jsme poþítali, že
má posádku nejménČ tĜiceti lidí. Na voru bylo pČt
velkých vigvamĤ, každý hezky daleko od druhého;
uprostĜed mČl velký táborák a na každém konci
vysokánský vlajkový stožár. Vypadalo to velmi dĤstojnČ.
Musel to být krásný pocit, být voraĜem na takovém
plavidle.
Proud nás zanesl do velkého ohbí. Nebe se zamraþilo a
noc zaþala být dusná. ěeka byla velmi široká a na obou
stranách vroubená mocným lesem. Stromy zde tvoĜily
solidní zeć a nebylo vidČt snad ani jedinou mezírku a
vĤbec žádné svČtlo. Mluvili jsme o Cairu a o tom, zda
budeme vČdČt, že jsme u nČho. ěekl jsem, že to asi
nepoznáme, protože Cairo má - jak jsem slyšel - jenom
asi tucet domĤ, a když náhodou nikde nebudou svítit, jak
budeme vČdČt, že projíždíme mČstem? Jim Ĝekl, že jestli
se tam spojují dvČ velké Ĝeky, pozná se to.
Ale já jsem Ĝekl, že si tĜebas pomyslíme, že jedeme
kolem dolního konce ostrova a že jsme zase ve stejné
Ĝece. To Jima znepokojilo a mČ také. Dobrá rada byla nad
zlato.
ěekl jsem, že jak zmerþíme nČjaké svČtlo, zajedu s
loćkou na bĜeh a Ĝeknu jim, že za mnou jede táta s
nákladní lodí a že je v tom oboru ještČ zelenáþ a že se
123
dává ptát, jak daleko je ještČ do Caira. Jim Ĝekl, že to, je
dobrý nápad, a tak jsme si na to zapálili a þekali.
Nemohli jsme zatím dČlat nic než dobĜe vyhlížet,
abychom mČsto snad nepĜehlédli. Jim Ĝíkal, že mČsto
jistojistČ uvidí, protože v ten moment bude svobodným
mužem; ale kdyby mČsto pĜehlédl, že bude zase v
otrokáĜské zemi, a sbohem, svobodo. Každou chvíli
vyskakoval a kĜiþel:
"Tamhle - to je ono!"
Ale nebylo to ono. Byly to bludiþky nebo svatojánské
mušky; tak si zase sedl a zaþal vyhlížet znova. Jim Ĝíkal,
že se až celý tĜese a že má horeþku z pomyšlení, že je tak
blízko svobodČ. ěeknu vám, že já jsem se také celý tĜásl
a také jsem dostával horeþku, když jsem ho slyšel,
protože mi zaþalo svítat, že je vČtším dílem už opravdu
svobodný - a þí je to vina? Moje. SvČdomí mČ zaþalo
hryzat, a aĢ jsem to kroutil, jak jsem to kroutil, hryzalo
poĜád. Tak se mi to dalo na mozek, že jsem nemČl chvíli
pokoje a nevydržel jsem sedČt na jednom místČ. Do té
doby mi nikdy tak nepĜišlo, co že to dČlám. Ale teć mi to
pĜišlo a chytilo mČ to a pálilo mČ to þím dál tím víc.
Snažil jsem se dokázat sám sobČ, že já za to nemohu,
protože já pĜece Jima neodvedl jeho zákonitému majiteli;
ale svČdomí nic na to nedalo a jenom poĜád Ĝíkalo: Ale
tys vČdČl, že utíká, aby se dostal na svobodu, a tys mohl
pĜepádlovat na bĜeh a nČkomu to Ĝíct! To byla pravda, a
aĢ jsem se vytáþel, jak jsem chtČl, bylo to tak. Tady mČ
stĜevíc tlaþil. A svČdomí mi pravilo: Co ti ubohá sleþna
Watsonová udČlala, že jsi mohl koukat na to, jak jí pĜed
124
tvýma oþima utíká þernoch, a žes ani necekl? Co ti ta
stará ženská udČlala, že ses k ní mohl zachovat tak
hanebnČ? Snažila se tČ vyuþovat a uþit dobrému chování
a snažila se být na tebe vĤbec hodná, jak nejlépe umČla.
To ti udČlala.
PĜipadal jsem si tak podlý a bylo mi z toho tak zle, že
jsem si skoro pĜál umĜít. Chodil jsem rozþilenČ po voru
sem a tam a potichu jsem sám sobČ nadával a Jim chodil
rozþilenČ po voru sem a tam kolem mČ. Žádný z nás
nevydržel sedČt. A pokaždé, když Jim poskoþil a Ĝekl:
"Tamhle je Cairo!", jako kdyby do mČ vrazil nĤž, a já
myslel, je-li to opravdu Cairo, zajdu na lítost.
Po celou dobu, co jsem mluvil k sobČ potichu, mluvil Jim
nahlas. ěekl, že ze všeho nejdĜíve ve svobodném státČ
zaþne spoĜit a že neutratí jediný cent, a až bude mít dost
penČz, že vykoupí svou ženu, která patĜí farmáĜi, jenž má
usedlost nedaleko od sleþny Watsonové; a pak že budou
oba dĜít, aby mohli vykoupit svoje dČti, a kdyby je jejich
pán nechtČl prodat, že si najdou abolicionistu, který je
pĤjde ukrást.
Z tČchto Jimových Ĝeþí na mČ šla taková hrĤza, že by se
ve mnČ nikdo krve nebyl doĜezal. Jakživ by se Jim dĜíve
nebyl odvážil takhle mluvit. Z toho vidíte, jak se zmČnil
ve chvíli, kdy si myslel, že už je skoro na svobodČ. Bylo
to pĜesnČ tak, jak Ĝíká staré pĜísloví: Podej þernochovi
palec - vezme loket. Pomyslil jsem si, že to všechno
pošlo z toho, že jsem nemyslel. A najednou tady mám
þernocha, kterému jsem, když se to tak vezme, opravdu
pomohl utéct - a þernoch mi Ĝekne, jako by se
125
nechumelilo, že pĤjde ukrást své dČti - dČti, které patĜí
þlovČku, kterého ani neznám a který mi jakživ nic zlého
neudČlal.
Mrzelo mČ na Jima, že tak mluví a že se ukazuje z tak
hanebné stránky. SvČdomí mČ zaþalo hryzat ještČ víc, až
nakonec mu povídám: ,,Tak už mČ nech - ještČ není
pozdČ - jakmile uvidím první svČtlo, zapádluju na bĜeh a
povím to." A hned jak jsem si to umínil, udČlalo se mi
dobĜe a bylo mi jako dušince v peĜí. Všecko trápení bylo
rázem totam. Zaþal jsem pilnČ vyhlížet svČtla a v duchu
jsem si zpíval. Za chvileþku se svČtýlko objevilo. Jim
zavýskl:
"Jsme zachránČni, Hucku, jsme zachránČni! Radujme se,
veselme se! To je moje zlaté Cairo - já to cítím v
kostech."
Povídám já:
"Vezmu loćku a pojedu se podívat. Víš, ono by to také
mohlo nebýt Cairo."
Jim vyskoþil a pĜitáhl loćku a prostĜel na dno svĤj starý
kabát, abych si na nČj sedl, a podal mi pádlo a když jsem
se odrážel, Ĝíká:
"Za chvileþku si budu výskat štČstím a budu Ĝíkat, že to
všecko udČlal Huck; jsem svobodný þlovČk a nikdy bych
se nebyl mohl stát svobodným þlovČkem, nebýt Hucka;
Huck to dokázal. Jim vám to nikdy nezapomene, Hucku;
126
vy jste nejlepší pĜítel, jakého Jim kdy mČl; a jste jediný
pĜítel, kterého starý Jim teć má."
Když jsem odrazil s loćkou, nemohl jsem se doþkat
chvíle, kdy to na Jima Ĝeknu; to, co za mnou volal, mi
jaksi vzalo tipec. Zaþal jsem pádlovat pomalu a najednou
jsem vĤbec nevČdČl, jsem-li rád þi nerad, že jedu na bĜeh.
Když jsem byl nČjakých padesát metrĤ od voru, Jim za
mnou volal:
"ŠĢastnou cestu, zlatý, vČrný Hucku; jste jediný bílý pán,
který kdy splnil, co starému Jimovi slíbil."
Až se mi udČlalo nanic. Ale, povídám sám sobČ, musím
to udČlat, nemohu se z toho vyzout. V tu chvíli se
pĜihnala loćka se dvČma muži. Oba mČli pušku. PĜestali
veslovat a já také pĜestal. Jeden z nich povídá:
"Co je to tam?"
"Kus voru," povídám já.
"PatĜíš k tomu?"
"Prosím ano."
"Jsou na tom nČjací muži?"
"Prosím, jenom jeden."
127
"Abys vČdČl, tam shora, nad zatáþkou Ĝeky, uteklo dnes v
noci pČt þernochĤ. Ten muž na tvém voru je bílý nebo
þerný?"
NeodpovČdČl jsem hned. ChtČl jsem, ale slovo jsem ze
sebe nemohl vypravit. Pár vteĜin jsem sbíral sílu, abych
to ze sebe vyrazil, ale byl jsem baba a nemČl jsem ani
tolik kuráže jako králík. Cítím, že mČknu, a tak už se ani
nepokouším a povídám:
"Je bílý."
"Myslím, že se radČji podíváme sami."
"Jé, prosím vás o to," povídám já, "protože je tam táta a
snad mi pomĤžete pĜitáhnout vor k bĜehu tam, kde je to
svČtlo. Táta je nemocný a maminka a Marie Anna také."
"Ale, k þertu, my pospícháme, chlapþe. No, ale když to
musí být - chop se pádla a dejme se do toho."
Chopil jsem se pádla a oni se chopili svých vesel. Když
jsme párkrát zabrali, povídám:
"Táta vám bude velmi vdČþný, to mi vČĜte. Všichni
ostatní ujeli, když jsem je prosil, aby mi pomohli
zatáhnout vor k bĜehu, a já sám na to nestaþím."
"To je ale pekelnČ sprosté od tČch lidí. A také to je divné.
JáĜku, chlapþe, co tvému otci chybí?"
"On má - tedy - vlastnČ - dohromady mu nic není."
128
Oba muži pĜestali veslovat. To už jsme byli malinký
kousek od voru. Jeden povídá:
"Nelži, chlapþe! Co je s tvým otcem? ěekni nám pravdu
a budeš na tom lépe."
"Prosím, Ĝeknu vám pravdu, pane, doopravdy, ale prosím, neopouštČjte nás. Táta má - ale kdybyste, páni,
jenom popojeli ještČ kousek a já vám hodím lano, ani
nemusíte jezdit až k voru. Prosím vás pČknČ, udČlejte to."
"Zpátky, Johne! Jedeme odsud!" povídá jeden z nich a
zaþali s loćkou couvat. "NepĜibližuj se k nám, chlapþe, a drž se pod vČtrem. Kat aby to spral, zdá se mi, že vítr
fouká od voru. TvĤj tatínek má þerné neštovice a ty to
velmi dobĜe víš. Proþ jsi to neĜekl rovnou? Chceš zde
kolem všecko nakazit?"
"Já jsem - já jsem -" dČlám, jako bych se zajíkal, "já jsem
to pĜedtím každému Ĝekl a všichni prostČ ujeli a nechali
nás na holiþkách."
"Chudáku, to máš také pravdu. SkuteþnČ tČ litujeme, ale
my - u všech všudy, my nechceme dostat þerné neštovice,
chápeš? Koukej, my ti povíme, co máš dČlat. Nepokoušej
se sám pĜistát. Rozbil bys vor na padrĢ. Svezte se po
proudu ještČ tĜicet kilometrĤ a pĜijedete k mČstu; leží na
levém bĜehu Ĝeky, a až tam budete, bude už dávno den.
Tam požádej o pomoc a Ĝekni lidem, že tvoji rodiþe
nastydlí a mají horeþku. A ne abys zas hloupČ vyžvanil,
co jim opravdu je. My to s tebou myslíme dobĜe a ty buć
hodný chlapec a koukej, aĢ už je mezi námi a mezi tebou
129
tĜicet kilometrĤ. A kdybys pĜistál tady u toho svČtla,
vĤbec by sis nepomohl - je tam jenom dĜevaĜská ohrada.
A jáĜku, hádám, že tvĤj táta je chudý, a jen co je pravda,
potkalo vás šeredné neštČstí. Tady koukej, dávám na to
prkno zlatý dvacetidolar. Poþkej, až to prkno k tobČ
pĜipluje, a vezmi si ho. Vím, že je sprosté tak vás tu
nechat, ale s þernými neštovicemi si není co hrát, to
chápeš, vić?"
"Poþkej moment, Parkere," povídá druhý muž, "tady je
dvacetidolar také ode mČ; dej ho k tomu svému. A tobČ,
chlapþe, šĢastnou cestu! UdČlej, co ti Ĝekl pan Parker, a
všecko dobĜe dopadne!"
"SprávnČ, chlapþe, - sbohem, sbohem! A uvidíš-li nČjaké
uprchlé þernochy, pĜivolej pomoc a drapni je a vydČláš si
tím peníze."
"Sbohem, pane," povídám já, "a po uprchlých þernoších
budu dávat dobrý pozor."
Muži odjeli, já se vrátil na vor a bylo mi mizernČ a byl
jsem skleslý, protože jsem dobĜe vČdČl, že jsem jednal
špatnČ. VidČl jsem, že bych se marnČ lopotil, abych se
nauþil jednat správnČ. Když nikdo þlovČka nenauþí jednat
správnČ, dokud je malý, nemá þlovČk potom žádnou
þáku. Když pak jde do tuhého, nemá, oþ by se opĜel a co
by ho pĜidrželo na správné cestČ, a tak se dostane na
scestí. Potom jsem o tom chvilku pĜemýšlel a Ĝekl jsem
si: Poþkat! Dejme tomu, že bys byl jednal správnČ a že
bys byl Jima udal. Bylo by ti teć lépe, než ti je? Ne,
povídám sám sobČ, nebylo. Bylo by mi stejnČ mizernČ,
130
zrovna jako teć. Naþ, povídám si dál, mČl by se tedy
þlovČk snažit a uþit se jednat správnČ, když správnČ
jednat dá moc bČhání a jednat nesprávnČ nedá žádné
bČhání - a odplata je stejná? Tady jsem byl v koncích.
NevČdČl jsem, co si mám odpovČdČt. Tak jsem si Ĝekl, že
to nechám plavat a že pĜíštČ budu vždycky dČlat to, co se
zrovna nejlíp šikne.
Šel jsem do vigvamu, ale Jim tam nebyl. Díval jsem se
po voru a Jim nikde. Povídám:
"Jime!"
"Tady jsem, Hucku. Už jsou z dohledu? Nemluvte
nahlas."
Jim byl v Ĝece, pod zadním kormidlem, a z vody mu
þouhal jenom nos. ěekl jsem, že muži už jsou z dohledu,
a tak vlezl na vor. Povídá:
"Já jsem poslouchal, co jste mluvili, a sklouzl jsem do
vody a chtČl jsem se odstrþit na bĜeh, kdyby byli pĜišli na
vor. A až by byli odešli, zase jsem se chtČl vrátit. Ale
jejdamánky, Hucku, vy jste je krásnČ pĜevez. To byl
fikaný nápad. A Ĝíkám vám, dítČ zlaté, že ten nápad
zachránil starého Jima - a starý Jim to také nikdy
nezapomene, milánku."
Potom jsme mluvili o penČzích. Nebyla to špatná žeĖ dvacet dolarĤ pro každého. Jim Ĝekl, že si budeme moci
koupit lístek na palubu a že nám peníze postaþí na cestu
parníkem, kamkoliv ve svobodných státech budeme chtít
131
jet. ěekl, že dalších tĜicet kilometrĤ jízdy vorem není
moc, ale že by pĜece už byl radČji, kdybychom tam byli.
Za svítání jsme zakotvili a Jim si dal moc záležet, aby
vor co nejlépe ukryl. Potom celý den vázal a balil vČci do
rancĤ, abychom byli pĜipraveni nechat voraĜiny.
Následující noci kolem desáté jsme v místech, kde se
Ĝeka stáþela doleva, zhlédli svČtla nČjakého vzdáleného
mČsta.
Vyjel jsem s loćkou poptat se, co to je. Za chvileþku
jsem na Ĝece v þlunu našel muže, který pouštČl do vody
dlouhou šĖĤru se spoustou háþkĤ. PĜitoþil jsem se k
nČmu a povídám:
"Pane, je tohle mČsto Cairo?"
"Cairo? Ne. Ty ses asi pomátl na rozumu."
"A jak se to mČsto jmenuje, pane?"
"Když to chceš vČdČt, tak se tam jeć zeptat. A když se
zde zdržíš ještČ pĤl minuty, dostaneš nČco, oþ nebudeš
stát."
Odpádloval jsem zpátky k voru. Jim byl hroznČ zklamán,
ale já jsem Ĝekl, aby si z toho nic nedČlal, že Cairo tedy
bude asi pĜíští osada.
Než se rozednilo, minuli jsme ještČ jedno mČsto, a já
jsem se chtČl jet zeptat, ale bĜehy byly pĜíkré, tak jsem
132
nejel. Žádné vysoké bĜehy u Caira nejsou, Ĝíkával Jim,
ale já na to zapomnČl. Zakotvili jsme u porostlé mČlþiny
poblíž levého bĜehu, abychom pĜespali den. Ale mnČ se
to zaþalo nezdát. A stejnČ Jimovi.
"Jenom jestli jsme Cairo neminuli za té mlhy."
Povídá Jim:
"Ani o tom radČji nemluvte, Hucku! Chudák þernoch
nemá nikdy žádné štČstí. Já vždycky vČdČl, že jsme si tu
hadí kĤži ještČ neodstonali."
"Proþ já nešĢastný jsem tu hadí kĤži musel zmerþit? Kéž
bych ji nikdy okem nebyl zhlédl!"
"Vy za to nemĤžete; vy jste to nevČdČl. Jen si kvĤli tomu
nedČlejte hlavu."
Když se rozednilo - pĜi našem bĜehu tekla þirá voda Ohia
a kus dál se valila Stará špindíra10. Tak tedy s Cairem
jsme to prohráli.
Dlouho jsme se radili, co teć. Vystoupit na bĜeh
nemĤžeme. S vorem plout proti proudu nejde, to se
rozumí. Nic jiného nejde udČlat než poþkat, až se setmí, a
pak se vydat na zpáteþní cestu loćkou a doufat, že to
nČjak dopadne. Tak jsme zalezli do houštiny dobĜe se
vyspat, abychom byli v noci u vesel svČží; a když jsme se
po setmČní vrátili k voru, byla loćka pryþ.
133
Hodnou chvíli jsme nepromluvili ani slova. A také
nebylo co Ĝíkat. Oba jsme dobĜe vČdČli, že to všecko je
ještČ dílo chĜestýší kĤže; je tedy darmo mluvit. JeštČ
bychom tĜeba byli reptali a proklínali osud - a to zase
pĜináší další smĤlu a bylo by nám to nosilo smĤlu tak
dlouho, až bychom byli pĜišli na to, že je lépe být zticha.
Teprve za dlouhou dobu jsme zaþali mluvit - o tom, co
tedy udČláme. Shodli jsme se, že nám nezbývá nic jiného
než plout na voru dál po proudu, až se nám naskytne
pĜíležitost koupit nČkde loćku, abychom na ní mohli jet
zpátky. ěekli jsme si, že si loćku nepĤjþíme, jak by to
byl udČlal táta, i když nebude hlídaná, protože bychom si
tím mohli poštvat na sebe lidi.
Tak jsme za tmy vyjeli na voru.
A kdo snad ještČ nevČĜí, že je hrozná pošetilost dotýkat se
hadí kĤže rukou, aþkoliv se dovČdČl, co nám všecko
napáchala, jistČ uvČĜí, bude-li þíst dál a zví-li, co nám
hadí kĤže ještČ nadrobila.
Loćku dostanete koupit v místech, kde jsou na bĜehu
naskládané vory. Ale my žádné naskládané vory nikde
nevidČli; tak jsme pluli dál, tĜi hodiny a ještČ déle. A
potom tma zešedivČla a zhoustla, a to je hned po mlze to
nejmizernČjší, co se mĤže stát. Nevidíte ani na bĜehy Ĝeky
a nemáte vĤbec žádný rozhled. Už bylo hodnČ pozdČ,
všude ticho, a potom jsme zaslechli parník, který jel proti
proudu. Rozžehli jsme lucernu a poþítali jsme, že ji
parník uvidí. Parníky, které jedou nahoru, se k nám
obyþejnČ moc nepĜibližovaly; nedrží se stĜedu Ĝeky, ale
134
dávají pozor na mČlþiny a hledají si cestu pĜi bĜehu, kde
proud není tak silný. Ale za noci, jako byla tahle, se drží
hlubokého koryta a derou se proti nejsilnČjšímu proudu
Ĝeky.
Slyšeli jsme hukot, ale parník jsme uvidČli, až když byl
tČsnČ pĜed námi. A míĜil rovnou na nás. Tohle parníky
dČlávají. Zkoušejí, jak moc se mohou pĜiblížit voru a
nezavadit; nČkdy koleso parníku uštípne voru veslo a pak
kormidelník vystrþí hlavu, smČje se a myslí si, kdovíjak
není chytrý. A tak když se parník na nás hrnul, Ĝekli jsme
si, že nás chce zkusit ohoblovat; ale parník neuhýbal. A
byl to parník velikánský a hnal si to jak velká voda;
vypadal jako þerné mraþno ovČšené Ĝadami
svatojanských brouþkĤ. Ale najednou se parník na nás
pĜevalil, obrovský, až z nČho šla hrĤza, s dlouhou Ĝadou
otevĜených výhní kotelny, které byly jak ĜeĜavé zuby. A
obrovská pĜíć parníku a jeho traverzy byly najednou
rovnou nad námi. NČkdo na nás vykĜikl, zvonky cinkaly,
aby se zastavily stroje, nČkolik lidí klelo, pára syþela, a
ve chvíli, kdy Jim skákal do vody na jedné stranČ a já na
druhé, projel parník drtivČ rovnou prostĜedkem voru.
Potopil jsem se a chtČl jsem se dostat až ke dnu, protože
nade mnou muselo projet desetimetrové koleso a já chtČl,
aby mČlo co nejvíc místa. Vždycky jsem to pod vodou
vydržel minutu; tentokrát, hádám, jsem tam zĤstal
pĤldruhé minuty. Potom jsem vyplaval a mČl jsem
opravdu naspČch, protože jsem už málem pukal. VynoĜil
jsem se tak, abych mČl paže nad vodou, vyfrkal jsem
vodu z nosu a trochu jsem si oddechl. SamozĜejmČ - jako
naschvál - proud byl silný a samozĜejmČ parník spustil
135
stroje deset vteĜin po tom, co je zastavil, protože parníky
nikdy na voraĜe neberou moc ohledĤ; a tak loć funČla
zase plnou parou proti proudu. V hustém vzduchu jsem ji
nevidČl, aþkoliv jsem ji slyšel.
Halekal jsem na Jima. Houkl jsem aspoĖ tucetkrát, ale
nedostal jsem odpovČć; tak jsem popadl prkno, které do
mČ vrazilo, když jsem šlapal vodu, a dal jsem se smČrem
ke bĜehu. Prkno jsem strkal pĜed sebou. PĜi plavání jsem
si všiml, že proud smČĜuje k levému bĜehu, což
znamenalo, že jsem na pĜejezdu; tak jsem zmČnil smČr a
dal se také doleva.
Byl to jeden z tČch dlouhých, tĜíkilometrových pĜejezdĤ;
tak jsem si zaplaval hezkou chvíli, než jsem se dostal na
druhou stranu. PĜistál jsem hladce a vylezl na zem.
Daleko vidČt nebylo, a proto jsem se vydal obhlédnout
bĜeh, který zde byl divoký a neupravený. BČžel jsem snad
pĤl kilometru a pojednou, ani jsem nevČdČl jak, octl jsem
se pĜed velkým, staromódním dĜevČným dvojdomem.
ChtČl jsem bČžet dál, ale vtom se vyhrnula spousta psĤ.
Obklopili mČ a vyli a štČkali na mČ, a já vČdČl o psech
dost, abych se hned zastavil a nehnul se ani o píć.
KAPITOLA XVII
Asi tak za minutu nČkdo promluvil z okna, aniž vystrþil
hlavu, a povídá:
"Tak dost, pejsci! Kdo je tam?"
Povídám:
136
"To jsem já."
"Kdo je to já?"
"Prosím, JiĜí Jackson."
"Co si pĜejete?"
"Nic, prosím. Já jsem jenom chtČl jít kolem, ale psi mČ
nechtČli pustit."
"A proþ se zde v noci potloukáte? Co zde pohledáváte?"
"Prosím, já se zde nepotloukám; já jsem jenom spadl s
parníku."
"Co Ĝíkáte? RozškrtnČte nČkdo svČtlo! Jak jste Ĝíkal, že se
jmenujete?"
"JiĜí Jackson. Já jsem jenom chlapec."
"Podívejte se, mluvíte-li pravdu, nemusíte se niþeho
obávat - nikdo vám nic neudČlá. Ale ani se nehýbejte;
stĤjte, kde jste. AĢ nČkdo vzbudí Boba a Toma a pĜineste
pušky! JiĜí Jacksone, je tam ještČ nČkdo s vámi?"
"Prosím ne. Nikdo."
Slyším, jak v domČ zaþíná ruch, a vidím svČtlo. Muž
zvolal: "Dej to svČtlo pryþ, Betsy, ty stará hloupá náno,
copak nemáš vĤbec žádný rozum? Postav svČtlo na zem,
137
za dveĜe. Bobe, jste-li s Tomem pĜipraveni, postavte se
na svá místa."
"Jsme pĜipraveni."
"Tak tedy, JiĜí Jacksone, znáte Shepherdsonovy?"
"Prosím, neznám; nikdy jsem o nich neslyšel."
"Nu, dejme tomu. Tak všechno pozor. PĜistupte blíž, JiĜí
Jacksone! Ale pomalu, povídám pomalu. Nepospíchejte,
jdČte velmi pomalu. Je-li nČkdo s vámi, aĢ zĤstane
pozadu. Ukáže-li se, bude zastĜelen. Tak pojćte. Pomalu;
otevĜte si dveĜe sám - ale jenom trochu. Jenom tak,
abyste se mohl protáhnout. RozumČl jste?"
Nepospíchal jsem. Nebyl bych mohl, ani kdybych byl
chtČl. Šel jsem, jen co noha nohu mine, a kolem bylo
ticho. Jenom se mi zdálo, že slyším tlouct svoje vlastní
srdce. Psi byli zticha stejnČ jako lidi, ale táhli se kousek
za mnou. Když jsem se dostal ke tĜem dĜevČným
schodĤm, slyšel jsem, jak odmykají, jak odklápČjí závoru
a odundávají zástrþky. Položil jsem dlaĖ na dveĜe a tlaþil
jsem, malounko a malounko, a trochu víc, až kdosi Ĝekl:
"To staþí - strþte sem hlavu!" UdČlal jsem to, ale myslel
jsem, že mi ji useknou.
Na podlaze stála svíþka, v pĜedsíni byli lidé a koukali se
na mČ a já koukal na nČ snad þtvrt minuty. TĜi velcí muži
s flintami, které míĜily na mČ; Ĝeknu vám, že ve mnČ byla
malá dušiþka; nejstaršímu, šedivému, mohlo být šedesát.
DvČma ostatním bylo kolem tĜiceti nebo snad trochu víc.
138
Všichni tĜi byli urostlí a hezcí a s nimi tam byla
šedovlasá stará paní, že si milejší nedovedete pĜedstavit.
Za ní stály dvČ mladé ženy, ale na ty jsem dobĜe nevidČl.
Starý pán Ĝekl:
"Tak - myslím, že to je v poĜádku. Pojćte dál."
Sotva jsem byl v pĜedsíni, starý pán zamkl dveĜe, sklopil
závoru, zandal zástrþky a Ĝekl mladým mužĤm, aby pĜišli
i s flintami do salónu. Všichni jsme tam šli. V salónČ
mČli na zemi nový látkový koberec. Starý pán s obČma
mladými muži si stoupli do kouta, mimo dostĜel oken v
prĤþelní stČnČ - v boþních stČnách okna nebyla. Posvítili
si na mČ svíþkou, dobĜe si mČ prohlédli a všichni Ĝekli:
"Toto není žádný Shepherdson - ne, na nČm není nic
shepherdsonovského." Potom starý pán Ĝekl, že se snad
neurazím, když mČ prošacuje, zda nemám pĜi sobČ
zbranČ, protože to nemyslí zle a udČlá to jen tak pro
jistotu. A také mi opravdu neprohledal kapsy, jen na nČ
sáhl zvenku a Ĝekl, že všechno je v poĜádku. ěekl mi,
abych si udČlal pohodlí a byl u nich jako doma a abych
jim povČdČl nČco o sobČ. Ale stará paní povídá:
"Jsi hodný, Saule, ale chudinka je promáþený až na kĤži;
nemyslíš, že bude také hladný?"
"Máš pravdu, Rachel, - neuvČdomil jsem si to."
Tak stará paní povídá:
"Betsy (to byla þernoška), utíkej a pĜines mu,
chudáþkovi, nČco k jídlu a pospČš si; a jedna z vás,
139
dČvþata, jdČte nahoru, vzbućte Bucka a ĜeknČte mu - ó,
on už pĜišel sám. Bucku, vezmi toho malého cizince k
sobČ nahoru, pomoz mu z tČch mokrých šatĤ a obleþ ho
do nČjakých svých, které jsou suché."
Buck vypadal na moje léta, tĜináct nebo þtrnáct nebo tak
nČjak, aþkoliv byl o kousek vČtší. MČl na sobČ jenom
košili a byl velmi rozcuchaný a rozespalý. Zíval a mnul si
oþi jednou pČstí. V druhé držel Ĝemen pušky, kterou
vláþel za sebou. Povídá:
"Copak tu nikde nejsou žádní Shepherdsonové?"
ěekli mu, že ne, že to byl planý poplach.
"To leda," povídá Buck, "ale kdyby tu byli, jistČ bych byl
nČkterého složil."
Všichni se smáli a Bob povídá:
"Bucku, všem by nám byli mohli stáhnout kĤži z hlavy,
kdybychom byli odkázáni na tvou ochranu. Proþ ses tak
loudal?"
"Nikdo pro mČ nepĜišel, a to není od vás hezké. Já jsem
vždycky poslední v abecedČ; já nikdy nemám þáku."
"Nic si z toho nedČlej, Bucku," povídá starý pán, "také na
tebe dojde. Jen vyþkej þasu a netrap se tím. Ale teć jdi a
udČlej, co ti Ĝekla matka."
140
Šli jsme nahoru do jeho pokoje a tam mi Buck dal ze
svých vČcí režnou košili, kazajku a kalhoty a já si to
oblékl. Když jsem se oblékal, ptal se mČ, jak se jmenuji,
ale než jsem mu to mohl Ĝíct, už mi vyprávČl o modré
sojce a o králíþkovi, kterého pĜedevþírem chytil v lese, a
ptal se mČ, kde byl Mojžíš, když zhasla svíþka. ěekl
jsem, že nevím a že jsem o tom pĜíbČhu vĤbec neslyšel.
"Tak hádej," Ĝekl.
"Jak mám hádat," povídám já, "když jsem o tom ještČ
jakživ neslyšel?"
"Ale mĤžeš hádat, no ne? Je to lehké."
"Jaká svíþka mČla zhasnout?"
"To je jedno. Ledajaká," povídá on.
"Nevím, kde byl," povídám já. "A kde tedy byl?"
"Kde byl? No ve tmČ byl!"
"Tak když jsi to vČdČl, proþ ses mČ ptal?"
"Jejda, vždyĢ je to hádanka, rozumíš? A jáĜku, jak dlouho
tu budeš? MČl bys u nás zĤstat nadobro. Mohli bychom
mít náramné þasy - škola teć není. A máš psa? Já psa
mám - a když mu hodím kus dĜeva do Ĝeky, tak za ním
skoþí a pĜinese mi ho. Máš to rád, když se v nedČli musíš
hodit do parády a vĤbec? To víš, že já to nemĤžu ani
cítit, ale musím. Maminka jinak nedá. Kat aby spral tahle
141
stará kaĢata. Myslím, že je budu muset obléct. Ale
nechce se mi do nich, je moc teplo. Jsi se vším hotov?
Tak pojć, šimle."
Dole pro mČ mČli nachystanou studenou hovČzí peþeni,
kukuĜiþné bochánky, máslo a podmáslí, a nic lepšího
jsem do té doby jakživ nejedl. Buck a jeho maminka a
všichni ostatní kouĜili dýmky udČlané z kukuĜiþných
klasĤ, jenom ta þernoška nekouĜila, ale ta tam už nebyla,
a ty dvČ mladé ženy také nekouĜily. Ostatní všichni
kouĜili a povídali a já jedl a povídal. Mladé ženy mČly
pĜes ramena pĜehozené pokrývky a rozpuštČné vlasy jim
splývaly na záda. Všichni se mČ vyptávali a já jim
vyprávČl, jak jsme táta a já a celá rodina žili dole, až na
konci státu Arkansas, a jak má sestra Marie Anna
jednoho dne utekla a provdala se a jakživ už nikdo o ní
neslyšel a jak se Bill vydal ji hledat a taky zmizel a nikdo
už jakživ o nČm neslyšel a jak Tom a Mort umĜeli, takže
jsme zbyli už jenom táta a já, a táta už byl jako pápČrka
ze všech tČch trápení; a když umĜel, sebral jsem, co nám
ještČ zbývalo, protože statek nám nepatĜil, sedl jsem na
parník a jel nahoru a potom jsem pĜepadl s paluby; a tak
jsem se dostal až sem. Potom všichni Ĝíkali, že mohu
zĤstat u nich, jak dlouho budu chtít. A to už bylo skoro
svČtlo a všichni šli spát a já šel spát s Buckem, a když
jsem se probudil, hrom do toho! ZapomnČl jsem, jak se
jmenuji. Ležel jsem a pĜemýšlel jsem snad hodinu, a
když se Buck probudil, povídám mu:
"Umíš pravopis, Bucku?"
"Ano," povídá on.
142
"Ale sázím se s tebou, že nevíš, jak se píše moje jméno,"
povídám já.
"Vsadím se s tebou, oþ chceš, že vím," povídá on.
"Tak ukaž!" povídám já.
"Jé í eĜ í, jé á ix ó en," povídá on.
"Opravdu,"; povídám já, "je to tak; nebyl bych myslel, že
to dokážeš. Však moje jméno není ledajaké, aby ho
þlovČk mohl správnČ napsat bez uþení."
Napsal jsem si to tajnČ, protože by se nČkdo mohl také
zeptat mČ, a tak jsem to chtČl nadĜít, abych to umČl
odĜíkat, jako bych byl na to zvyklý.
Byla to moc pĜíjemná rodina a také dĤm byl velmi
krásný. JeštČ jsem pĜedtím nikdy nevidČl na venkovČ
dĤm tak krásný a vznešený. Na domovních dveĜích
nebyla železná petlice ani dĜevČná s koženým
provázkem, ale mosazný knoflík, kterým šlo otoþit,
naþisto jako ve mČstČ. V parádním pokoji nebyla postel a
ani stopa po posteli; ale ve spoustČ parádních pokojĤ ve
mČstČ jsou postele. MČli tam velký krb, dole zdČný
cihlami, a cihly udržovali v þistotČ a pĜi barvČ tím, že na
nČ lili vodu a že je drhli jinou cihlou; obþas je také umyli
þervenou vodovou barvou, které Ĝíkají španČlská hnČć,
naþisto jako ve mČstČ. MČli velikánské mosazné kozy,
které by byly unesly i celou kládu. UprostĜed police nad
krbem byly hodiny. Na dolní poloviþce skla bylo
vymalované mČsto a uprostĜed bylo kulaté místo, jakoby
143
slunce, a za ním bylo vidČt kyvadlo, jak se houpe sem a
tam. Bylo krásné slyšet ty hodiny tikat; a nČkdy, když
pĜišel koþovný hodináĜ a vypulíroval je a dal je pČknČ
dohromady, hodiny zaþaly bít a bily stopadesátkrát, než
došly. Oni by ty hodiny nebyli dali za žádné peníze.
A potom ještČ na každé stranČ tČch hodin byl velký
cizozemský papoušek, udČlaný z þehosi jako z kĜídy nebo
z vápna a vesele pomalovaný. U jednoho z tČch papouškĤ
byla hlinČná koþka a u druhého hlinČný pes; a když na nČ
þlovČk zatlaþil, tak kvikali, ale hubiþky neotevírali, ani se
netváĜili jinak; tváĜili se poĜád, jako by je to nezajímalo.
Kvikali dolem. Za všemi tČmi vČcmi byla jako vČjíĜ
roztažena dvČ velikánská kĜídla divokého krocana. Na
stole uprostĜed parádního pokoje byl moc krásný košík z
pálené hlíny. V nČm bylo vrchovatČ jablek a pomeranþĤ a
broskví a hroznĤ. Všecko to bylo mnohem þervenČjší a
žlutČjší a pČknČjší, než kdyby to bylo opravdové, a ono to
taky opravdové nebylo. Poznalo se to podle míst, kde
vČci byly oprýskané. Tam bylo vidČt bílou kĜídu nebo
vápno nebo z þeho to bylo udČlané.
StĤl byl potažený nádherným voskovaným plátnem. Na
prostĜedku byl namalovaný þervený a modrý orel s
roztaženými kĜídly a kraje ubrusu byly pomalované
kolem dokola. Dostali to až z Filadelfie, jak Ĝíkali. Potom
tam bylo nČkolik knih, poĜádnČ na chlup naskládaných v
každém rohu stolu. Jedna kniha byla rodinná bible, plná
obrázkĤ. Jiná se jmenovala "Poutníkova cesta"11 a
pojednávala o muži, který opustil svou rodinu. Proþ to
udČlal, tam nebylo. V té knížce jsem si hodnČ þítal,
obþas. Obsah byl zajímavý, ale dalo fušku porozumČt
144
tomu. Potom tam byla kniha s nápisem "Dárek z
pĜátelství", plná krásného povídání a básní; ale ty básnČ
jsem neþetl. Dále tam mČli "ěeþi Henryho Claye"12 a
"Rodinného lékaĜe" od dr. Gunna. Tam stálo všecko, co
se má dČlat, když je þlovČk nemocný nebo mrtvý. JeštČ
tam mČli kostelní zpČvník a spoustu jiných knížek. A
mČli tam krásné židle se slamČným vypletením a to
vypletení bylo bezvadné - ne dČravé nebo uprostĜed
promáþklé, aby to viselo dolĤ jako starý pytel.
Na zdech mČli povČšené obrazy - vČtšinou Washingtony,
Lafayetty13 a bitvy a Skotské dívenky a jeden obraz,
který se jmenoval Podpisování deklarace14. Pak tam mČli
nČkolik obrazĤ, kterým Ĝíkali uhlokresby. Ty namalovala
vlastnoruþnČ jedna z jejich dcer, teć už mrtvá, když jí
bylo pouhých patnáct let. Ty uhlokresby byly naþisto jiné
než obrazy, které jsem dosud vidČl. Byly vČtším dílem
þernČjší, než je obvyklé. Na jednom byla žena v hladkých
šatech, pásek mČla utažený až v samém podpaží, rukávy
byly uprostĜed vyduté, jako by v každém byla hlávka
zelí, a mČla velký þerný þepec, který mČl tvar jako lopata.
MČla také þerný závoj a bílé štíhlé kotníky obtoþené
þernou stuhou a malininké þerné stĜevíþky jako dlátka.
Opírala se v zamyšlení pravým loktem o náhrobek pod
smuteþní vrbou a druhá ruka jí visela podle tČla. V ní
držela bílý kapesník a kabelku pompadúrku a pod
obrazem bylo napsáno: "Už neuzĜím TČ nikdy více, ach!"
Na druhém obrázku byla mladá dáma s vlasy uþesanými
ze všech stran nahoru. Tam z nich byl udČlaný drdol a za
drdolem byl hĜeben, který vypadal jako opČradlo od
židle. Sleþna plakala do kapesníku a na její druhé dlani
ležel nožiþkama vzhĤru mrtvý ptáþek a pod obrázkem
145
stálo: "Už nikdy neuslyším sladké tvoje cvrlikání, ach!"
Potom tam byl ještČ obraz, kde u okna stála sleþna, dívala
se na mČsíc a slzy jí tekly po tváĜi; v jedné ruce držela
otevĜený dopis, který mČl na okraji kus þerného
peþetního vosku. Druhou rukou muchlala u úst medailón
na Ĝetízku a pod obrázkem bylo napsáno: "Tys odešel, ba
odešel jsi, ach!" PĜipouštím, že to byly samé pČkné
obrázky, ale já jsem jim jaksi moc hovČl, protože - když
jsem zrovna nemČl moc dobrou náladu - obrázky mČ
strašily. Všichni litovali, že umĜela, protože se chystala
udČlat víc takových obrazĤ, a podle toho, co zde bylo
vidČt, þlovČk mohl poznat, oþ pĜišli. Ale myslel jsem si,
že s takovou náturou, jakou mČla, jí bude na hĜbitovČ
mnohem veseleji. Zrovna dČlala na tom, co mČl být její
nejlepší obraz, když onemocnČla; a ve dne v noci se
modlila, aby jí bylo dopĜáno zĤstat naživu, dokud to
nedomaluje, ale nic to nepomohlo. Byl to obraz mladé
ženy v dlouhých þerných šatech, která stojí na zábradlí
mostu a zrovna chce skoþit do Ĝeky. MČla na zádech
rozpuštČné vlasy a dívala se na mČsíc a slzy jí tekly po
tváĜích a mČla dvČ paže sepjaté na prsou a dvČ paže
pĜedpažené a další dvČ paže vztyþené, jako by sahaly po
mČsíci. MČla šest ruk proto, že malíĜka chtČla vidČt, které
se budou vyjímat lépe, a pak by byla všecky ostatní
vygumovala; ale jak už jsem Ĝekl, umĜela, než se
rozhodla, a tak povČsili obraz, tak jak byl, nad její postel,
a vždycky, když mČla narozeniny, vČšeli na nČj kytky.
Jinak byl obraz zakryt záclonkou. Mladá žena na tom
obrázku mČla milou tváĜiþku, ale tČch paží bylo tolik, že
sleþna pĜíliš pĜipomínala pavouka. AspoĖ mnČ.
146
Ta dívka taky mČla památník, když byla naživu, a lepila
si tam výstĜižky z Presbyteriánského pozorovatele. Byla
to samá úmrtní oznámení a samé zprávy o neštČstích a o
pĜípadech odevzdaných trpitelĤ. Podle tČch vČcí pak
psala básniþky z vlastní hlavy. Byly to velmi dobré
básnČ. Napsala takovou napĜíklad o chlapci jménem
ŠtČpán D. Ovád, který padl do studny a utopil se.
ÓDA NA ZESN. ŠTċPÁNA D. OVÁDA
Zda stonal ŠtČpán Ovád,
zda dlouho trápil se,
to zvČdČl byste snad rád.
ýi osud kvapil se?
Tak slyšte, lidé drazí,
ten pĜíbČh dojemný,
jak osud, když chce,
srazí i život nadČjný.
Nebyl to þerný kašel
ni spalniþek snad pach,
ne na žaludek zašel
147
ni na lásku snad, ach.
Vznešené jeho jméno
poskvrnit nemoh mor,
tak proþpak, proþ, ozvČno,
odrážíš plaþící sbor?
Teć ptáte se, naþ tedy on
opravdu umĜel snad
a jaký že byl jeho skon?
Nu, do studny on pad.
Sic vytáhli ho sousedé
a vodu z nČho vypustili,
leþ pozdČ bylo, jéjejé
tak hrob mu vykopali.
Dokázala-li Emmelina Grangerfordová dČlat takové
básnČ, když jí bylo þtrnáct, vĤbec nejde Ĝíct, co by byla
dokázala pozdČji. Buck Ĝíkal, že umČla básnit, jak když
biþem mrská. VĤbec se nikdy nemusela rozmýšlet. ěíkal,
že si sedla, a než bys Ĝekl švec, už mČla na papíĜe Ĝádek,
a když nemohla najít nic, co by se na to rýmovalo, prostČ
148
Ĝádek vygumovala a šup! už mČla jiný a psala dál. Nebyla
vybíravá; umČla psát o všem, naþ jste si vzpomnČl, jen
když to bylo smuteþní. Pokaždé, když umĜel muž nebo
umĜela žena nebo umĜelo dítČ, mČla hotovou "Posmrtnou
poctu" dĜív, než nebožtík vychladl. ěíkala tomu
"Posmrtné pocty". Sousedé Ĝíkali, že k nebožtíkovi
dobČhne napĜed doktor, pak Emmelina a potom majitel
pohĜebního ústavu. - Majitel pohĜebního ústavu nikdy
Emmelinu nepĜedhonil. Leda jednou; tenkrát umĜel
nČjaký muž, který se jmenoval Whistler, a Emmelina ne a
nemohla najít žádné slovo, které by se na to rýmovalo. A
od té chvíle byla jako vymČnČná; nikdy si nenaĜíkala, ale
schla a už chudinka dlouho nežila. ýasto, když mČ její
obrázky namíchly a já mČl na ni dopal, šel jsem nahoru
do její svČtniþky, vzal si její ubohý starý památník a þetl
si v nČm. MČl jsem rád celou rodinu, živé i mrtvé, a
nechtČl jsem dopustit, aby nČco mezi námi neklapalo.
Chudák Emmelina dČlala básnČ o všech mrtvých, pokud
byla živá, a nebylo spravedlivé, že nikdo neudČlal báseĖ
o ní, když sama umĜela; a tak jsem se snažil vypotit
nČkolik veršĤ, ale jaksi mi to nešlo. SvČtnici Emmeliny
udržovali v þistotČ a poĜádku a všecko zĤstalo tak, jak to
mČla ráda, když byla živá, a v té svČtnici nikdo nebydlel.
Stará paní tam sama uklízela, aþkoliv mČli habadČj
þernochĤ, a stará paní tam hodnČ šila a vČtšinou tam þetla
bibli.
O tom parádním pokoji musím ještČ Ĝíct, že tam mČli na
oknech nádherné záclony. Byly bílé a na nich byly
namalované hrady a z valĤ splývalo psí víno a dobytek
chodil dolĤ k napajedlu. Potom tam mČli také staré
pianino; myslím, že v nČm byly cínové pánve. A
149
nedovedete si pĜedstavit nic krásnČjšího než slyšet sleþny
zpívat ,,Poslední sbohem, má lásko..." a hrát na tom
"Bitvu u Prahy"15. StČny všech svČtnic byly malované a
na podlaze byly vČtšinou koberce a celý dĤm byl zvenku
obílený.
Byl to dvojdĤm a velké otevĜené prostranství mezi domy
mČlo strop a podlahu a obþas se tam prostíral stĤl k
obČdu a byl tam pČkný chládek a bylo tam vĤbec
pĜíjemnČ. Nic lepšího jste si nemohli pĜát. Ptáte-li se,
jaké bylo jídlo, mĤžu vám Ĝíct, že to byla bašta - a byla
ho vždycky fĤra.
KAPITOLA XVIII
Víte, plukovník Grangerford16 byl džentlmen. Byl
džentlmenem od hlavy k patČ a podle toho byla i celá
rodina. Byl blahorodý, jak se Ĝíká, a mČl rodokmen, což
je stejnČ dĤležité pro þlovČka jako pro konČ, jak vždycky
Ĝíkávala vdova Douglasová, a nikdo jakživ nepopíral, že
vdova Douglasová patĜí k nejvznešenČjší šlechtČ našeho
mČsta; a táta to Ĝíkával taky, aþkoliv sám nemČl víc
vznešenosti než sumec bahenní. Plukovník Grangerford
byl velmi vysoký a velmi štíhlý a pleĢ mČl tmavČ bledou
a nikde ani trochu þervenou; mČl každý den celou svou
úzkou tváĜ úplnČ oholenou, mČl nejužší rty, jaké jsem
kdy vidČl, hroznČ úzké nosní dírky a vysoký nos a husté
oboþí a nejþernČjší oþi, jaké si dovedete pĜedstavit. Byly
zapadlé do takové hloubky, že jste mČli dojem, jakoby se
na vás dívaly z jeskyní, víte-li, jak to myslím. ýelo mČl
vysoké a šedé rovné vlasy mu splývaly na ramena. Ruce
mČl dlouhé a tenké a každý den, jak byl rok dlouhý a co
150
žil, si oblékal þistou košili a þistý oblek, šitý z plátna tak
bílého, že se vám až dČlaly mžitky pĜed oþima. V nedČli
si bral modrý frak s mosaznými knoflíky. Nosil k tomu
hĤlku z mahagonového dĜeva se stĜíbrnou rukojetí. Na
plukovníku Grangerfordovi nebylo nic, ale vĤbec nic
frajerského. Byl vždycky vážný a také nebyl hluþný. Byl
laskavý ažaž - to jste cítili, a tak mu þlovČk dĤvČĜoval.
NČkdy se usmál a to byla milá podívaná; ale když se
narovnal, až stál jako vlajkový stožár, a z oboþí se mu
zaþalo blýskat, mČl jste chuĢ napĜed vylézt nČkam na
strom a pak se teprve ptát, co se dČje. Nikdy nemČl
zapotĜebí napomínat nČkoho, aby se choval slušnČ kdekdo se choval dobĜe, když on byl nablízku. A každý
byl také rád, když byl nablízku; byl skoro poĜád jako
sluneþní paprsek - totiž, chci tím Ĝíct, že tam, kde byl
plukovník Grangerford, mČl þlovČk dojem, že je pČkné
poþasí. Když se zamraþil, byla na pĤl minuty hrozná tma
a to staþilo; po celý týden potom zase všecko klapalo.
Když on a stará paní pĜišli ráno dolĤ, celá rodina vstala
ze židlí, popĜáli jim dobrého dne a nikdo si nesedl, dokud
oni nesedČli. Potom Tom a Bob šli ke kredenci, kde stál
džbán, slili sklenici hoĜké s vodou a podali mu ji a on ji
držel v ruce, dokud Tom a Bob neslili také pro sebe, a
pak se Bob a Tom poklonili a Ĝekli: ,,S úctou na vaše
zdraví, pane a milostivá paní"; a potom se malinko
uklonili rodiþe a Ĝekli: "DČkujeme", a pak pili všichni tĜi.
Potom Bob a Tom hodili do svých odlívek, ve kterých
zbyla slza hoĜké nebo jableþné pálenky, kostku cukru, na
to nalili lžíci vody a dali to mnČ a Buckovi a my pĜipili
starým manželĤm také.
151
Bob byl nejstarší a po nČm byl Tom - oba velcí a krásní
mužští s širokými rameny, snČdými tváĜemi, dlouhými
þernými vlasy a þernýma oþima. Oblékali se stejnČ jako
starý pán od hlavy k patČ do bílého plátna a nosili široké
klobouky z mČkké slámy.
Pak tu byla sleþna Charlotta; bylo jí pČtadvacet a byla
veliká a pyšná a velkolepá, ale uþinČné dobrotisko, dokud
ji nikdo nenamíchl; ale když se namíchla, umČla se
podívat, až v þlovČku hrklo. To mČla po tatínkovi. Byla
moc krásná.
Také její sestra, sleþna Žofie, byla krásná, ale zase jiným
zpĤsobem. Byla nČžná a milá jako hrdliþka a bylo jí
teprve dvacet.
Každý tam mČl svého vlastního þernocha, který mu
posluhoval. Buck také. MĤj þernoch mČl hĜíšnČ zlaté
þasy, protože já nebyl zvyklý, aby za mČ nČkdo nČco
dČlal, ale BuckĤv vČtšinou nestaþil poskakovat.
To byla celá rodina - teć. JeštČ tam bývali tĜi syni; ale ti
byli zabití; a Emmelina, která umĜela.
Starému pánovi patĜila spousta statkĤ a pĜes sto
þernochĤ. Obþas sem jezdilo na koních plno lidí z okolí,
ze vzdálenosti patnácti a tĜebas pČtadvaceti kilometrĤ.
ZĤstávali pČt šest dní a to se konaly rĤzné kratochvíle u
Ĝeky a na Ĝece, ve dne taneþní zábavy a svaþiny a veþer
plesy v domČ. Byla to vČtšinou pĜízeĖ rodiny. Muži si
brali na návštČvu s sebou své pušky. ěíkám vám, byla to
nóbl sešlost a dobĜe vypadali.
152
Tam v té krajinČ byla ještČ jiná aristokracie - pČt nebo
šest rodin, které se vČtšinou jmenovaly Shepherdsonovi.
Byli stejnČ vznešení, blahorodí a bohatí jako kmen
GrangerfordĤ a mČli stejnČ velkolepé vystupování.
Shepherdsoni a Grangerfordové používali stejného
parníkového pĜístavištČ, které bylo nČjaké tĜi kilometry
nad naším domem; a tak když jsem tam jezdil s velkou
partou našich, vídal jsem tam party ShepherdsonĤ na
jejich krásných koních.
Jednoho dne, když jsme Buck a já byli na lovu v lese,
zaslechli jsme pĜijíždČt konČ. Zrovna jsme pĜecházeli
cestu. Buck povídá:
"Honem! Skoþ do lesa!"
Skoþili jsme a pak jsme se z lesa dívali listím. Za
chvileþku pĜijel krásný mladý muž. Jel po cestČ cvalem a
umČl na koni sedČt. Vypadal jako voják. Pušku mČl pĜed
sebou napĜíþ pĜes sedlo. Znal jsem ho od vidČní. Byl to
mladý Harney Shepherdson. Buckova puška spustila zrovna vedle mého ucha. HarneyĤv klobouk se pohnul a
spadl mu s hlavy. Harney popadl pušku, obrátil konČ a jel
pĜímo proti místu, kde jsme byli schovaní. Ale my jsme
neþekali. Pelášili jsme hloubČji do lesa. Les nebyl hustý,
tak jsem se díval pĜes rameno, abych mohl uhnout kulce.
PĜitom jsem vidČl, jak Harney mČl Bucka dvakrát na
mušce; ale pak obrátil konČ a jel, odkud pĜijel - snad pro
svĤj klobouk, ale to si jenom myslím, protože jsem ho
pak už nevidČl. My jsme utíkali dál a nezastavili se až
doma. Oþi starého pána na chvileþku zasvítily - nejspíš
153
asi radostí -, pak jeho tváĜ zase byla jako jindy a on
povídal jaksi mírnČ:
"Nemám rád takové stĜílem z úkrytu za keĜem. Proþ jsi
nevyšel na cestu, chlapþe mĤj!"
"Shepherdsonové to také nedČlají, otþe. Vždycky si
hledají fortel."
Když Buck vyprávČl svou pĜíhodu, sleþna Charlotta
sedČla s hlavou pyšnČ vztyþenou jako královna; chĜípí se
jí chvČla a oþi jí jenom hrály. Oba mladí muži se dívali
ponuĜe, ale neĜíkali nic. Sleþna Žofie zbledla, ale barva
se jí vrátila, když pĜišla na to, že se tomu muži nic
nestalo.
Jakmile jsem dostal Bucka dolĤ k sýpce pod stromy,
povídám mu jen tak mezi þtyĜma oþima:
"Tys ho chtČl zabít, Bucku?"
"To se ví, že jsem ho chtČl zastĜelit."
"A co ti udČlal?"
"MnČ - mnČ jakživ nic neudČlal."
"Tak proþ jsi ho chtČl zabít?"
"Proþ? No jenom kvĤli té krevní mstČ."
"Co je to krevní msta?"
154
"Jémine, spadls z jahody? Ty nevíš, co je krevní msta?"
"Jakživ jsem o tom neslyšel. PovČz mi, co to je."
"Tak tedy," povídá Buck, "krevní msta je, když nČjaký
muž má spor s jiným mužem a zabije ho; potom bratr
toho jiného muže zabije jeho. Potom se ostatní bratĜi, na
obou stranách, dávají jeden do druhého. Potom si
pĜisazují bratranci a postupem doby je kdekdo zabitý a je
po krevní mstČ. Ale je to babravá vČc a trvá to hroznČ
dlouho."
"A ta vaše krevní msta trvá už dlouho?"
"To bych Ĝekl. Zaþalo to pĜed tĜiceti lety nebo tak nČjak.
O nČco se pohádali a pak z toho byl soud. Jeden z nich
ten soud prohrál a samozĜejmČ zastĜelil toho muže, který
vyhrál. To by udČlal každý jiný také."
"A oþ se hádali, Bucku? O pozemek?"
"Snad - ale urþitČ to nevím."
"No a kdo zaþal s tím stĜílením? NČjaký Grangerford
nebo nČjaký Sepherdson?"
"Jéminkote, jak já to mám vČdČt? VždyĢ je to tak dávno."
"A ví to vĤbec nČkdo?"
"To jistČ; aspoĖ si myslím, že to ví otec a nČkteĜí další
starší lidé. Ale ani oni už nevČdí, oþ v té první hádce šlo."
155
"A bylo moc zabitých, Bucku?"
"Dost. PČkná Ĝádka parádních funusĤ. Ale vždycky to
nekonþí zabitím. Otec má v sobČ pár brokĤ, ale nic si z
toho nedČlá, protože beztak moc neváží. Boba nČkolikrát
nakrojili loveckým tesákem a Tom si odnesl nČkolik
šrámĤ."
"Byl nČkdo zabitý letos, Bucku?"
"Ano; my jsme dostali jednoho a oni dostali jednoho. Asi
pĜed tĜemi mČsíci jel mĤj bratranec Bud - bylo mu þtrnáct
let - lesem na druhé stranČ Ĝeky a nemČl pĜi sobČ žádnou
zbraĖ, což byla prachpitomost. A na opuštČném místČ
slyší za sebou konČ a vidí starého Baldy Shepherdsona,
jak ho s puškou v ruce dohání, až mu bílé paþesy
poletovaly ve vČtru. Bud, místo aby seskoþil s konČ a
zmizel v podrostu, si myslel, že Baldymu ujede. A tak
jeli a jeli snad sedm osm kilometrĤ a na zaþátku to byl
mrtvý závod, ale potom starý pán zaþal Buda dohánČt.
Tak nakonec Bud vidČl, že neujede, a tak se zastavil a
obrátil se, aby mČl díry od kulek v prsou, víš, a starý pán
pĜijel a zastĜelil ho. Ale dlouho si nemohl libovat, protože
do týdne naši složili jeho."
"Myslím, že ten starý pán byl zbabČlec, Bucku."
"Myslím, že nebyl zbabČlec. Ani nápad! Mezi
Shepherdsony není žádný zbabČlec, ani jeden. A zbabČlce
nenajdeš ani mezi Grangerfordy. VždyĢ ten starý
Shepherdson svého þasu obstál proti tĜem GrangerfordĤm
ve stĜílenici, která trvala pĤl hodiny, a nakonec to vyhrál.
156
Všichni byli na koni, ale Shepherdson se s konČ svezl a
skoþil za hromádku dĜíví a postavil pĜed sebe konČ, aby
chytal kulky; ale Grangerfordi zĤstali na koni a objíždČli
starého pána a solili ho a on solil je. Starý pan
Shepherdson a jeho kĤĖ byli nakonec jak síto a celí
zchromlí, ale šli domĤ. Pro Grangerfordy museli lidé
dojet a pĜivézt je - jeden byl mrtvý a další umĜeli druhý
den. Zapiš si za uši: Kdo hledá zbabČlce, maĜí þas, hledáli je mezi Shepherdsony, protože takový druh oni
nepČstují."
PĜíští nedČli jsme všichni jeli asi þtyĜi kilometry na
koních do kostela. Muži, a taky Buck, si vzali pušky s
sebou dovnitĜ a drželi je mezi koleny nebo si je opĜeli o
zeć, pČknČ po ruce. Shepherdsonové dČlali totéž. Kázání
bylo nijaké - samá bratrská láska a podobná otrava; ale
kdekdo Ĝíkal, že to bylo dobré kázání, a rozebírali to
cestou domĤ a mČli tolik Ĝeþí o víĜe a o dobrých skutcích,
o daru milosti, o pĜedosudurþenosti a já vím o þem ještČ,
že mi tahle nedČle pĜipadala nejotravnČjší, jaká mČ kdy
potkala.
Asi hodinu po obČdČ kdekdo podĜimoval, nČkteĜí na
židlích, jiní ve svých pokojích, a vypadalo to na velkou
nudu, Buck a nČjaký pes leželi nataženi v trávČ a tvrdČ
spali. Šel jsem nahoru do naší svČtnice hodit si také
šlofíka. Když jsem šel kolem dveĜí milé sleþny Žofie její pokoj byl vedle Buckovy a mé svČtnice -, vidím, že
sleþna Žofie stojí na prahu. Vzala mČ k sobČ, tichounce
zavĜela dveĜe a zeptala se mČ, mám-li ji rád, a já jí Ĝekl,
že mám. A ona se mČ zeptala, zda bych chtČl pro ni nČco
udČlat a nikomu o tom neĜekl. OdpovČdČl jsem, že ano.
157
Potom Ĝekla, že zapomnČla v kostele bibli. Nechala ji na
svém sedadle mezi dvČma jinými knihami a zda bych
mohl nenápadnČ vyklouznout z domu a knížku jí pĜinést,
aby o tom nikdo nevČdČl. ěekl jsem, že to udČlám. A tak
jsem potichouþku vyklouzl z domu a hajdy po silnici. V
kostele nebyl nikdo krom nČkolika bagounĤ, protože ve
dveĜích nebyl zámek a bagouni mají v létČ rádi dĜevČnou
podlahu, neboĢ je chladná. Snad jste si všimli, že lidi
chodí clo kostela, jenom když musí. Bagouni jsou jinší.
NČco se dČje, povídám si; to není samo sebou, že by se
nČjaká sleþna tak tĜásla na bibli. Tak jsem knihou
zatĜepal a ejhle, vypadl z ní papírek, na kterém bylo
tužkou napsáno: ,,O pĤl tĜetí." ProšĢáral jsem bibli, ale
nic jiného jsem už nenašel. NevČdČl jsem, co to má
znamenat, tak jsem lístek zase zastrþil do knížky, a když
jsem pĜišel domĤ a nahoru, þekala na mČ sleþna Žofie ve
dveĜích své svČtnice. Zatáhla mČ k sobČ a zavĜela dveĜe;
potom se dívala do bible, až našla papírek, a když si ho
pĜeþetla, mČla radost. A než jsem se nadál, popadla mČ a
stiskla mČ a Ĝekla, že jsem nejhodnČjší chlapec na svČtČ a
abych nikomu nic neĜíkal. Byla chvíli moc þervená ve
tváĜi a oþi jí svítily a byla tím vším velmi krásná. Byl
jsem moc pĜekvapený, ale když jsem zas mohl nabrat
dech, zeptal jsem se jí, co ten papírek má znamenat, a
ona se mČ zeptala, zda jsem to þetl, a já Ĝekl ne, a ona se
ptala, jestli umím þíst písmo, a já jí Ĝekl: "Ne, jenom
velká tiskací písmena," a na to ona mi Ĝekla, že ten
papírek je jen záložka, znaménko, kam až doþetla, a teć
abych si šel hrát.
158
Šel jsem dolĤ k Ĝece a pĜemýšlel jsem o tom a za
chvileþku vidím, že mĤj þernoch jde poĜád za mnou.
Když jsme byli mimo dohled z domu, þernoch se podíval
na všecky strany a pak pĜibČhl ke mnČ a povídá:
"Pane JiĜí, kdybyste šel kousek se mnou do bažin, ukázal
bych vám celé hnízdo vodních hadĤ."
To je divné, povídám sám sobČ; totéž mi Ĝíkal už vþera.
A pĜece by mČl vČdČt, že nikdo nemá jedovaté mokasíny
tak rád, aby za nimi bČhal kus svČta. Co ten þernoch má
za lubem? Nahlas povídám:
"Dobrá. Klusej napĜed!"
Šel jsem za ním skoro kilometr. Pak þernoch odboþil do
bažin a já se za ním brodil po kotníky skoro další
kilometr. Potom jsme pĜišli na plochý plácek, který byl
suchý a hustČ porostlý stromy a keĜi a vínem, a tam
þernoch povídá:
"Pane JiĜí, jdČte tamhle ještČ pár krokĤ, tam to je; já je už
vidČl a už na nČ nejsem zvČdavý."
Když to Ĝekl, otoþil se a odþvachtal a brzo mi zmizel za
stromy. Já se dal do houští a po nČkolika krocích jsem
pĜišel na mýtinku velkou jako ložnice. Kolem ní byly
jakoby stČny z hustého vína a na zemi ležel muž a spal - a
pĜi všech všudy -, byl to mĤj starý Jim.
Vzbudil jsem ho a myslel jsem, že to bude pro nČho
ohromné pĜekvapení, ale nebylo. Málem plakal radostí,
159
ale pĜekvapený nebyl. ěekl, že tenkrát v noci plaval za
mnou a slyšel mČ poĜád houkat, ale netroufal si
odpovídat, protože nechtČl, aby ho nČkdo vytáhl z vody a
pĜivedl ho zpátky do otroctví. Povídá:
"Byl jsem trochu ranČný a nemohl jsem plavat rak rychle
jako vy, a nakonec jste byl už daleko pĜede mnou; když
jste vylezl na bĜeh, myslel jsem, že vás pĜece ještČ
doženu a že na vás nebudu muset volat. Ale když jsem
zhlédl ten dĤm, už jsem nepospíchal. Já byl moc daleko,
než abych slyšel, co vám ti lidé Ĝíkají - bál jsem se psĤ; a
když potom zase bylo ticho, vČdČl jsem, že jste v domČ,
tak jsem se dal do lesa, abych poþkal, až bude den. ýasnČ
ráno tam pĜišli nČjací þernoši, kteĜí šli na pole, vzali mČ a
ukázali mi tohle místo, kde mČ psi nemĤžou najít kvĤli té
vodČ; a þernoši mi sem nosí každou noc jídlo a Ĝíkají mi,
co je s vámi."
"Proþ jsi, Jime, neĜekl mému Jackovi už dávno, aby mČ
sem pĜivedl?"
"Naþ bych vás vyrušoval, Hucku, pokud jsme nemohli
nic dČlat? Ale teć je všecko v poĜádku. Já jsem
nakupoval vČci a jídlo, jak to šlo, a po nocích jsem
opravoval vor, když -"
"Jaký vor, Jime?"
"Náš starý vor."
"Chceš Ĝíct, že náš starý vor není rozbitý na padrĢ?"
160
"Ne, není. Byl notnČ potluþený, zvlášĢ na jednom konci,
ale dohromady se mu moc nestalo, jenom naše vČci se
skoro všecky ztratily. Kdybychom se nebyli potopili tak
hluboko pod vodu a kdyby nebyla bývala tmavá noc a
kdybychom nebyli mČli takový strach a kdybychom
nebyli bývali padlí na hlavu, jak se Ĝíká, tak bychom byli
vor vidČli. Ale tĜeba je to lepší tak. Teć je vor spravený a
je jako nový a máme habadČj vČcí místo tČch, o které
jsme pĜišli."
"A prosím tČ, Jime, jak ses k tomu voru zase dostal?
Chytils ho?"
"Jak jsem ho mohl chytit, když jsem tady v lese? Ne.
NČjací þernoši ho našli. Byl zachycený o zapíchnutý
strom nedaleko odtud v záhybu Ĝeky a oni ho schovali ve
strouze pod vrbami. A bylo z toho tolik Ĝeþí a hádání,
komu bude patĜit, že jsem se to brzy dozvČdČl. Tak jsem
to rozsekl tím, že jsem jim Ĝekl, že vor nepatĜí nikomu z
nich, ale že patĜí jedinČ vám a mnČ, a optal jsem se jich,
jestli má nČkdo chuĢ ukrást vČc, která patĜí bílému
mladému pánovi, a dostat za to výprask? Potom jsem dal
každému deset centĤ a byli velice spokojeni a byli by
rádi, kdyby pĜišlo víc vorĤ a oni zase zbohatli. Oni na mČ
byli moc hodní, ti þernoši tady, a když jsem nČco chtČl,
nemusel jsem si o to Ĝíkat dvakrát, milánku. Ten Jack je
hodný þernoch a moc fikaný."
"Opravdu je. Nikdy mi neĜekl, že jsi zde; Ĝekl mi, abych
se šel podívat, že mi ukáže hnízdo vodních hadĤ. Kdyby
to bylo špatnČ dopadlo - on v tom nebyl. MĤže Ĝíct, že
nás nikdy spolu nevidČl, a bude to pravda."
161
O následujícím dni nechci moc povídat. RadČji to vezmu
zkrátka. Probudil jsem se za svítání a chtČl jsem se otoþit
na druhou stranu a spát dál, když jsem si všiml, že v
domČ je nČjaké divné ticho; nikde se nic nehýbalo. To
bylo nezvyklé. Potom jsem vidČl, že Buck je pryþ. Tak
jsem vstal a šel se podívat dolĤ. Nikde nikdo. Celý dĤm
byl tichý jako myška. Totéž venku. JáĜku, co to
znamená? U dĜevníku vidím svého Jacka a povídám:
"Kde jsou všichni? Co se dČje?"
Povídá on:
"Copak nevíte, pane JiĜí?"
"Ne," povídám, "nic nevím."
"Tak tedy, sleþna Žofie utekla, naþisto utekla. Utekla
nČkdy v noci - nikdo neví pĜesnČ kdy; utekla vdát se.
Chce si brát toho mladého Harneye Shepherdsona, víte nebo aspoĖ si to všichni myslí. Rodina na to pĜišla pĜed
pĤlhodinkou, snad kapánek dĜív, a Ĝíkám vám, že þas
nemaĜili. Takový pospČch s flintami a s koĖmi jste jakživ
nevidČl. Ženské jely popíchnout pĜíbuzenstvo a starý pan
Saul a hoši vzali flinty a jeli nahoru po silnici k Ĝece.
ChtČjí chytit a zbít toho mladého Shepherdsona, než se
bude moct dostat se sleþnou Žofií na druhou stranu.
Poþítám, že se nČco semele a že bude moc zle"
"A Buck odešel a ani mČ nevzbudil."
162
"To on úmyslnČ. NechtČli vás do toho míchat. Pan Buck
nabil svou flintu a Ĝíkal, že složí nČjakého Shepherdsona,
i kdyby mČl puknout. No, ono jich tam bude hodnČ a
hádám, že nČjakého složí, když se mu šikne pĜíležitost."
Utíkal jsem vzhĤru podle Ĝeky, co mi nohy staþily. Za
chvilku jsem slyšel výstĜely, ale zdaleka. Když jsem
pĜišel do dohledu stavení a skládky dĜíví, kde pĜistávají
parníky, zaþal jsem se opatrnČ plížit podrostem a kĜovím,
až jsem pĜišel na dobré místo. Tam jsem vylezl na topol,
který byl mimo dostĜel; sedl jsem si do vČtvoví a koukal.
Kousek pod stromem byla naskládaná hromada štípaného
dĜíví, vysoká asi metr dvacet nebo tak, a pĤvodnČ jsem se
chtČl schovat za ni. Ale mČl jsem štČstí, že jsem to
neudČlal.
Na mýtinČ pĜed pĜístavištČm se prohánČlo na koních
nČkolik mužĤ. Byli þtyĜi nebo snad jich bylo pČt; kĜiþeli,
kleli a snažili se dostat na kobylku dvČma mladíkĤm,
kteĜí se krþili za haldou dĜíví, naskládaného podle bĜehu;
ale nemohli na nČ. Kdykoliv se nČkterý z nich ukázal na
Ĝíþní stranČ haldy, už po nČm stĜíleli. Chlapci za dĜívím
sedČli zády k sobČ, takže mČli výhled na obČ strany.
Za nČjakou chvíli muži pĜestali objíždČt mýtinu a zamíĜili
k stavení. V tu chvíli jeden z hochĤ vstal, peþlivČ zamíĜil
pĜes haldu a sundal jednoho muže ze sedla. Všichni
ostatní seskákali, popadli ranČného a nesli ho do stavení.
V tom okamžiku hoši vyskoþili a zaþali utíkat. Byli na
pĤl cesty k mému stromu, než to muži zpozorovali.
Vyskoþili zase na konČ a za nimi. DohánČli chlapce, ale
nic jim to nepomohlo, protože chlapci mČli pĜíliš velký
163
náskok; dostali se až k haldČ dĜíví pĜed mým stromem,
schovali se za ni, a tak zase na muže vyzráli. Jeden z tČch
hochĤ byl Buck a druhý byl hubený mladík, kterému
mohlo být devatenáct let.
Muži ještČ chvíli kroužili kolem a pak odjeli. Jakmile
byli z dohledu, zahalekal jsem na Bucka a prohlásil jsem
se mu. NapĜed nevČdČl, co se dČje. MĤj hlas poznal, ale
napĜed nechápal, jak mĤže pĜicházet ze stromu. Byl
hroznČ pĜekvapen. ěekl mi, abych dával dobrý pozor a
abych ho upozornil, až se muži zase objeví; prý chystají
nČjakou þertovinu a nebudou dlouho pryþ. Nebylo mi na
tom stromČ dobĜe, ale netroufal jsem si slézt. Buck zaþal
naĜíkat a vyvádČt a Ĝíkal, že on a bratranec Joe (to byl ten
druhý mladík) ShepherdsonĤm ten dnešek ještČ osladí.
ěíkal, že otec a oba bratĜi jsou zabiti a že zabili dva nebo
tĜi nepĜátele. ěíkal, že Shepherdsonové je vlákali do
pasti. Buck Ĝíkal, že otec a bratĜi mČli poþkat, až pĜijdou
pĜíbuzní - protože ShepherdsonĤ bylo na nČ samotné
pĜíliš mnoho. Ptal jsem se, co se stalo s mladým
Harneyem a se sleþnou Žofií. ěekl, že se dostali na druhý
bĜeh a že jsou živi a zdrávi. MČl jsem z toho radost; ale
jak Buck vyvádČl a Ĝádil, že se mu nepodaĜilo Harneye
zabít - nČco takového jsem jakživ ještČ neslyšel.
A najednou bác! bác! bác! tĜi nebo þtyĜi pušky zaþaly
stĜílet - muži se proplížili odzadu lesem, bez koní, pČšky.
Chlapci bČželi k Ĝece - oba ranČni - a skoþili do vody. Ale
jak je proud odnášel, muži bČželi po bĜehu a stĜíleli po
nich a kĜiþeli: "Zabte je, zabte je!" UdČlalo se mi z toho
tak špatnČ, že jsem málem spadl ze stromu. Nebudu
povídat všecko, co se dČlo, protože by se mi zas dČlalo
164
nanic. Litoval jsem, že jsem tenkrát v noci vĤbec vylezl
na bĜeh, když jsem teć musel vidČt takové vČci. Nikdy se
toho nezbavím - až za hodnČ dlouho. A v noci se mi o
tom ještČ zdává.
Na stromČ jsem zĤstal, dokud se nezaþalo stmívat,
protože jsem se bál slézt. Chvílemi jsem ještČ slyšel rány
z lesa; a dvakrát jsem vidČl skupinky mužĤ s puškami
cválat kolem pĜístavního baráku; tak jsem si Ĝekl, že mela
ještČ neskonþila. Byl jsem hroznČ sklíþený, a tak jsem si
umínil, že se už nikdy nevrátím do Grangerfordovic
domu, protože jsem jaksi za všecko mohl. Domyslil jsem
si, že ten kousek papíru, co jsem pĜinesl z kostela,
znamenal, že se sleþna Žofie nČkde sejde s Harneyem o
pĤl tĜetí a že s ním uteþe. ěekl jsem si, že jsem vlastnČ
mČl jejímu otci Ĝíct o tom papírku a o tom, jaká byla
divná, a on by ji snad byl zamkl a k celé té hrozné mele
by nikdy nebylo došlo.
Když jsem slezl se stromu, plížil jsem se podle bĜehu a
našel obČ tČla na kraji vody. Tahal jsem je tak dlouho, až
jsem je dostal na bĜeh; potom jsem jim pĜikryl tváĜe a pak
jsem utíkal pryþ, co nejrychleji jsem umČl. Když jsem
pĜikrýval Buckovu tváĜ, pobreþel jsem si trochu, protože
na mČ byl velmi hodný.
Teć už byla úplná tma. Nešel jsem vĤbec ani do blízkosti
domu, ale dal jsem se lesem k bažinČ. Jim nebyl na svém
ostrovČ, a tak jsem pádil ke strouze. Prodíral jsem se
vrbovím celý Ĝíþný, abych už mohl skoþit na vor a dostat
se z toho hrozného místa. A vor byl pryþ! Lidiþky, to
moje leknutí! Krve by se nikdo ve mnČ nebyl doĜezal.
165
Potom jsem houkl. A hlas, který nebyl ode mne dál než
nČjakých patnáct krokĤ, Ĝekl:
"Chvála na výsostech! Jste to vy, milánku? NedČlejte
rámus."
Byl to JimĤv hlas - a nic na svČtČ jsem ještČ tak rád
neslyšel. BČžel jsem kousek podle bĜehu a skoþil na vor a
Jim mČ popadl a tiskl mČ k sobČ a byl tak rád, že mČ vidí.
Povídá:
"PánbĤh požehnej, dČĢátko, já už nadobro vČĜil, že jste už
zase mrtvý. Jack tu byl a Ĝíkal, že jste asi zastĜelený,
protože jste se nevrátil domĤ; tak jsem našup odstartoval
vor k ústí strouhy, abych se mohl odstrþit v ten moment,
kdy by mi Jack pĜišel Ĝíct, že jste mrtvý. Já jsem moc rád,
že jste se mi vrátil, milánku."
Povídám já:
"Je to dobré, že jsem tady; mČ už nenajdou. Budou si
myslet, že jsem byl zabitý a odplavený Ĝekou - tam
nahoĜe je nČco, co jim ten nápad dá do pera. Tak už na
nic neþekej, Jime, a odšoupni nás do Ĝeky, jak nejrychleji
umíš."
Ale byl jsem nesvĤj, dokud vor nebyl o tĜi kilometry níž
a uprostĜed Mississippi. Potom jsme vyvČsili návČstní
lucernu a byli zase volní a v bezpeþí. Já nemČl od
vþerejška v ústech, a tak se Jim vytasil s chlebem a s
podmáslím a pak pĜinesl vepĜovou se zelím a zeleninou nic na svČtČ není tak dobré jako zelenina, když je správnČ
166
uvaĜená -, a zatímco jsem jedl, povídali jsme si a mČli se
dobĜe. Byl jsem notnČ rád, že jsem se dostal z té krevní
msty, a Jim byl rád, že se dostal z té bažiny. ěekli jsme
si, že všude dobĜe, na voru nejlíp, když se to tak vezme.
Domy jsou dusné a pĜecpané, ale vor ne. Na voru jste
docela volný, nejste nesvĤj a máte pohodlíþko.
KAPITOLA XIX
Dva tĜi dny minuly; mohl bych Ĝíct, že uplynuly, tak tiše,
hladce a krásnČ míjel þas. A takhle jsme si krátili chvíli:
V tČchto místech byla Ĝeka hrozitánsky veliká - místy
široká až pĤltĜetího kilometru. Pluli jsme jenom v noci,
ve dne jsme se skrývali a odpoþívali; jak mČlo zaþít
svítat, zarazili jsme plavbu a uvázali vor - skoro vždycky
v tiché vodČ pod nČjakou porostlou mČlþinou. Potom
jsme nasekali topolového mlází a vrbového proutí a
pĜikryli tím vor. Pak jsme hodili do Ĝeky šĖĤry. Potom
jsme sklouzli do vody a zaplavali si, abychom se osvČžili
a ochladili. Pak jsme si sedli na kraj mČlþiny, na písek,
kde bylo vody tak po kolena, a koukali jsme, jak svítá.
Nikde se nic ani nešustlo - úplné ticho kolem -, jako
kdyby celý svČt spal, jenom nejvýš nČjaká žába snad
zakuĖkala. První, co jste vidČli, když jste se dívali pĜes
vodu, byla jakási neurþitá temná þára - to byl les na druhé
stranČ; nic jiného jste nerozeznali; potom se ukázala
bledá skvrna na obloze; potom další bledost, která se
šíĜila; potom kdesi daleko, daleko zmČkla Ĝeka a už
nebyla þerná, ale šedivá. To už jste vidČli sunout se po
vodČ v hrozné dálce malinké teþky - nákladní þluny a
podobnČ; a dlouhé þerné šmouhy - vory; obþas jste
zaslechli vrznout kormidlo; nebo jste zaslechli lidské
167
hlasy. Co Ĝíkaly, nebylo rozumČt, ale bylo takové ticho,
že se zvuk nesl daleko; pomalouþku polehouþku jste na
hladinČ vody rozpoznali zpČnČný štráf. Podle toho, jak
vypadal, jste poznali, že tam je ve dnu zapíchnutý strom,
o který se rozráží rychlý proud, takže se tvoĜí pČna; a
vidČli jste cáry mlhy, jak stoupají z Ĝeky a jak se motají
nad vodou a východ se zaþíná þervenat a Ĝeka také, a pak
už rozpoznáte dĜevČnou chatu na druhé stranČ vody pĜi
bĜehu; je to patrnČ sklad metrového dĜíví a ti šizuĖkové
jistČ naskládali dĜevo tak, že by mezi poleny mohl
proskoþit pes, kde se mu zlíbí; potom se zvedá vánek,
takový vám chladný a þerstvý a voĖavý lesem a kytkami
a ovívá vás. NČkdy ovšem také voní jinak, protože lidi
nechávají na bĜehu leklé ryby, - a když ryby hnijí, tak je
to moc znát; a za chvileþku máte bílý den a všecko se na
sluníþku smČje a zpČvní ptáci spouštČjí naplno.
V tu dobu se trocha kouĜe ztratí, a tak sundáváme ze
šĖĤry pár ryb a pĜipravujeme si teplou snídani. A potom
se koukáme na opuštČnost Ĝeky a jen se tak protahujeme
a povalujeme a pomalouþku usínáme. Pomalouþku
polehouþku se probouzíme a hledáme proþ; je to vČtšinou
parník, který funí proti proudu. Pluje tak daleko pĜi
druhém bĜehu, že na nČm nerozeznáváme nic, leda má-li
koleso vzadu nebo kolesa po stranách; potom tĜeba zas
hodinu není nic vidČt a nic slyšet, jen samou þirou
opuštČnost. Pak vidíte vor, jak klouže daleko, daleko od
vás, a na voru obyþejnČ nČkdo stojí a štípá dĜíví, to
vČtšinou na vorech dČlají; vidíte, jak se sekera zablýskla
a jak dopadá - ale neslyšíte nic; vidíte, že se sekera zase
zvedá, a když už je nad hlavou muže, slyšíte to k'þank!
Tak dlouho to trvalo, než zvuk pĜeletČl vodu. Tak jsme
168
trávili dny lenošením a nasloucháním tichu. Jednou byla
hustá mlha a vory a ostatní, co plulo kolem, tlouklo do
kastrolĤ, aby je nepĜejel parník. Nákladní þlun nebo vor
plul tĜeba tak tČsnČ kolem nás, že jsme slyšeli, jak lidé na
nČm mluví a klnou a jak se smČjí; slyšeli jsme je naþisto
zĜetelnČ, ale vĤbec jsme je nevidČli. Ani lidi, ani loć.
ýlovČku z toho naskakovala husí kĤže; bylo to, jako by
to duchové vyvádČli ve vzduchu. Jim Ĝekl, že to jsou
duchové; ale já povídám:
"Ne, duchové by neĜíkali: Šlak aby trefil tu tentononc
mlhu."
Jak padla noc, vyšoupli jsme vor; když jsme se s ním
dostali doprostĜed Ĝeky, už jsme se o nic nestarali;
nechali jsme vor plavat, kudy chtČl proud; potom jsme si
zapálili dýmky, sedli si na kraj, nohy jsme brouzdali ve
vodČ a povídali jsme si o všem možném. Byli jsme
vždycky nahatí, ve dne v noci, pokud nám to nezkazili
moskyti - protože nové šaty, které mi dali ušít Buckovi
rodiþe, byly pĜíliš dobré, než aby byly pohodlné, a já si
na šaty beztak nikdy moc nepotrpČl.
Obþas jsme mČli, tĜebas po moc a moc hodin, Ĝeku úplnČ
sami pro sebe. Daleko, daleko pĜes vodu po obou
stranách byly bĜehy a ostrovy; a sem tam jiskĜiþka - což
byla svíþka v oknČ nČjaké chaty; nČkdy bylo nČkolik
jisker i na vodČ - na voru nebo na nákladní lodi, víte, a
tĜeba jste slyšel skĜipky nebo písniþku z nČkterého toho
plavidla. Na voru se žije nádhernČ. Nebe jsme mČli
posypané hvČzdami. Lehávali jsme naznak a dívali se na
nČ a probírali, jsou-li ty hvČzdy dČlané nebo jsou-li tam
169
odjakživa. Jim Ĝíkal, že jsou dČlané; ale já Ĝíkal, že tam
jsou odjakživa; myslel jsem si, že by bylo trvalo moc
dlouho udČlat jich tolik. Jim Ĝekl, že je mohl snést mČsíc;
no, to znČlo rozumnČ, tak jsem se nehádal, protože jsem
vidČl snést žábu množství skoro stejnČ veliké, takže to, co
Jim Ĝíkal, bylo docela možné. Dívali jsme se také na
létavice, jak padají a svítí. Jim Ĝíkal, že to jsou
nezvedenci, které mČsíc vyhodil z hnízda.
NČkolikrát za noc jsme také vídali parník. Šinul si to
tmou, obþas škytl a z komína se vyhrnula hora jisker,
které pršely na Ĝeku a vypadaly moc krásnČ; potom se
parník otoþil do zatáþky Ĝeky, ještČ nám zamrkal svČtly,
ta pak zmizela, jeho ššš-ššš zmlklo a na Ĝece bylo zase
ticho; za hodnou dobu po tom, co byl parník pryþ, došly
k nám vlny, pohoupaly trochu vor a potom, ani se nedalo
Ĝíct za jak dlouho, jste už neslyšeli nic, leda snad žáby
nebo nČco podobného.
Po pĤlnoci šli lidé na bĜehu spát a pak na dvČ tĜi hodiny
byly bĜehy þerné. Už žádné jiskry v oknech chat. Ty
jiskry, to byly naše hodiny. První, která se ukázala,
znamenala, že bude ráno, tak jsme se ohlédli po
nejbližším místČ, kde bychom mohli vor ukrýt a pĜivázat.
Jednoho rána za svítání jsem našel loćku a zajel jsem
propustí na bĜeh, který nebyl vzdálený ani celých dvČ stČ
metrĤ. Pak jsem vjel do strouhy protékající cypĜišovým
lesem. Pádloval jsem asi pĤldruhého kilometru; chtČl
jsem se podívat, zda tam nerostou nČjaké borĤvky nebo
nČco podobného. Zrovna jsem byl s loćkou v místech,
kde jakási stezka kĜižovala strouhu, když vidím dva
170
muže, jak se Ĝítí po stezce horempádem, co jim nohy
staþí. Už jsem si Ĝíkal, že je po mnČ, protože aĢ kdo honil,
koho chtČl, vždycky jsem si myslel, že honí mČ - nebo
Jima. ChtČl jsem se co nejrychleji odtrþit, ale muži už
byli blízko, halekali na mČ a prosili, abych jim zachránil
život; Ĝíkali, že nic neudČlali a kvĤli tomu že je teć lidé
honí - a že muži a psi jsou jim v patách. ChtČli rovnou
skoþit do loćky, ale já jim povídám:
"To nedČlejte. Neslyším dosud ani psy, ani konČ; máte
ještČ kdy vlézt do kĜoví a jít kousek podle strouhy; potom
vlezte do vody, broćte se sem ke mnČ a vlezte do loćky;
tak zmatete psy, že ztratí stopu."
UdČlali to, a jak byli v loćce, pádloval jsem co
nejrychleji k Ĝece. Za takových pČt nebo deset minut jsme
zaslechli psy a v dálce kĜik mužĤ. Slyšeli jsme je, jak se
hrnou ke strouze, ale nevidČli jsme je. Podle všeho se u
strouhy zastavili a chvíli tam okounČli; my jsme jeli dál a
dál, a þím více jsme se vzdalovali, tím ménČ jsme je
slyšeli, až jsme je skoro už neslyšeli vĤbec. Když jsme
mČli strouhu za sebou a vjeli do Ĝeky, bylo už všude
kolem ticho. DobĜe jsme dojeli k mČlþinČ a schovali se
pod topoly a byli v suchu.
Jednomu z tČch mužĤ mohlo být sedmdesát let nebo ještČ
víc; mČl holou hlavu a úplnČ šedé kníry. Na hlavČ mČl
pomaþkaný širák. Obleþen byl v ukoptČnou modrou
vlnČnou košili a v rozbité modré kalhoty; nohavice mČl
nacpané do jezdeckých bot. Potom mČl domácky
vyrobené pletené kšandy - vlastnČ ne - jenom jednu.
Štruksový frak s ošoupanými mosaznými knoflíky mČl
171
pĜehozený pĜes ruku a oba muži mČli po velkém, tlustém,
odraném vaku.
Druhý chlapík byl asi tĜicetiletý a stejnČ sešle obleþený.
Po snídani jsme si všichni lehli a zaþali si povídat a
první, co vyšlo najevo, bylo, že se ti dva neznají.
"Co se vám stalo?" ptal se holohlavý toho druhého.
"Nu, já jsem prodával prostĜedek proti zubnímu kameni a on po nČm ten zubní kámen skuteþnČ sleze, ale
obyþejnČ sleze také sklovina. Jenom chyba, že jsem tam
v mČstČ zĤstal chvíli déle, než jsem mČl, a právČ jsem se
odpoutával, když jsem se s vámi setkal na pČšinČ za
mČstem. Vy jste mi Ĝekl, že už jedou, a prosil jste mČ,
abych vám pomohl zmizet. Tak jsem vám Ĝekl, že i mnČ
hrozí nepĜíjemnost a že se ztratím s vámi. ToĢ celý mĤj
pĜíbČh. A jaký je váš?"
"Já - já tam v mČstČ poĜádal takovou menší abstinenþní
kampaĖ proti alkoholismu. Už jsem tam byl týden a stal
jsem se miláþkem paní a dívek, neboĢ jsem poĜádnČ
zatápČl bratĜím z mokré þtvrti a tržil jsem také pČt až šest
dolarĤ za veþer - pĜi vstupném deset centĤ za osobu,
dítky a þernoši vstup volný; a obchod vzkvétal utČšenČ,
když nČjakým záhadným zpĤsobem vþera veþer proniklo
na veĜejnost, že v tajnosti svého soukromí obcuji se
džbánem koĜalinky. NČjaký þernoch mČ dnes ráno
vzbudil; že prý se lidé potichouþku shromažćují se psy a
koĖmi a že tu budou co nevidČt, dají mi prý pĤl hodiny
náskok a pak mČ zaþnou honit; a když mČ chytí, namažou
172
mČ prý dehtem, vyválejí v peĜí a povozí mČ na kládČ. Já
už neþekal na snídani - nemČl jsem hlad."
"Starý pane," povídá ten mladší, "poþítám, že bychom
mČli utvoĜit dvojspolek; co tomu Ĝíkáte?"
"Nejsem tomu nikterak odklonČn. Co je váš hlavní
obor?"
"Jsem vyuþený sazeþský pomocník; dČlám trochu do
zázraþných lékĤ; jsem divadelní herec - tragéd, víte;
mesmeruji a provozuji lebosloví, když se naskytne
pĜíležitost, pro zmČnu vyuþuji zpČvu a vlastivČdČ; také
pĜednáším - ó, já dČlám spoustu vČcí - tak Ĝíkajíc všecko,
co se namane. A jaké vy máte melouchy?"
"Také jsem svého þasu dČlal hodnČ do medicíny.
Vkládání rukou byl mĤj nejlepší kousek - kurýroval jsem
tím rakovinu a paralýzu a podobné. Též umím výbornČ
hádat budoucnost, mám-li s sebou nČkoho, kdo mi zjistí
fakta. Mým oborem je také kazatelství a zhusta pĤsobím
na náboženských shromáždČních a v misionáĜských
spolcích."
Chvíli nikdo nic neĜíkal; potom mladý muž zhluboka
vzdechl a Ĝekl:
"Ach žel..."
"Nad þím achželujete?" povídá ten holohlavý.
173
"Když si pomyslím, že jsem zĤstal naživu, abych se dožil
takového života a klesl až do takovéto spoleþnosti -" a
zaþal si hadrem utírat koutky oþí.
"Kat vás sper - tato spoleþnost vám není dost dobrá?"
povídá holohlavý naštvanČ a uštČpaþnČ.
"Ale ano, je mi dost dobrá; je taková, jakou si zasluhuji.
NeboĢ kdo mČ tak ponížil, když jsem byl tak vysoko? Já
sám jsem to udČlal. Nesvaluji vinu na vás, pánové. - toho
jsem dalek. Nikomu vinu nedávám. Všecko jsem si to
zasloužil. NechĢ syrý svČt svou zlobu na mnČ zchladí;
vím jednu vČc - že nČkde hrob mĤj þeká. AĢ si svČt jde
svou cestou, jak chodíval, aĢ mi vezme všecko: milované
bytosti, majetek, všeciþko; ale hrob mi vzít nemĤže.
Jednoho dne tam ulehnu, na všecko zapomenu a mé
ubohé puklé srdce dojde klidu."
A utíral si oþi dál.
"JdČte do háje se svým ubohým puklým srdcem," povídá
holohlavý. "Co nám tady budete otloukat o hlavu své
ubohé puklé srdce? My jsme vám nic neudČlali."
"Ne, neudČlali, vím to. Z niþeho vás, pánové, neviním.
Sám jsem se strhl z výšin do hlubin - ano, sám jsem si to
udČlal. Právem trpím - naprosto právem. Na nic
nežehrám."
"Z þeho že jste se strhl? Odkud že jste se dostal do
hlubin?"
174
"Ach, nevČĜili byste mi; svČt nikdy nevČĜí - pĜejdČmež to
- nezáleží na tom. Tajemství mého zrodu -"
"Tajemství vašeho zrodu? Míníte snad -"
"Pánové," povídá mladý muž velmi slavnostnČ, "odhalím
vám je, neboĢ cítím, že vám mohu dĤvČĜovat. Po právu
jsem vévodou!"
Jimovi lezly oþi z dĤlkĤ, když to slyšel; a mnČ patrnČ
také. Potom povídá holohlavý: "Ne! To snad nemíníte
doopravdy?"
"Ano, mĤj pradČd, prvorozený syn vévody z
Bridgewateru, utekl se do této zemČ koncem minulého
století, aby zde dýchal þistý vzduch svobody; zde se
oženil a zemĜel, zanechávaje po sobČ syna. Asi v téže
dobČ zemĜel pradČdĤv otec. Druhorozený syn nebožtíka
vévody uchvátil titul a statky - skuteþný vévodanemluvnČ byl opominut. Já jsem lineární potomek onoho
nemluvnČte - já jsem pravoplatný vévoda z
Bridgewateru; a zde jsem, ztracenec, vyrván ze svého
vznešeného stavu, štván lidmi, opovrhován syrým
svČtem, rozedrán, vyþerpán, s puklým srdcem,
degradován do spoleþnosti pobČhlíkĤ na voru."
Jimovi ho bylo hroznČ líto a mnČ také. Snažili jsme se ho
utČšovat, ale on Ĝíkal, že pro nČho není útČchy; Ĝekl, že by
se mu však ještČ nejspíš ulevilo, kdybychom se mohli
odhodlat ho uznat; tak jsme Ĝekli, že ho uznáme, poví-li
nám, jak se to dČlá. Pravil, že se máme klanČt, když ho
oslovujeme, a že mu máme Ĝíkat ,,Vaše Milosti" nebo
175
"MĤj lorde" nebo "Vaše Lordstvo" - ale že nebude nic
namítat, když ho budeme nazývat prostČ ,,Bridgewater",
což - jak Ĝíkal - je beztak titul a nikoliv jméno; a jeden z
nás aby mu pĜisluhoval pĜi tabuli a obstarával pro nČho
drobné službiþky, jak co bude potĜebovat.
No, na tom nebylo nic tČžkého, tak jsme to dČlali. PĜi
obČdČ ho Jim obskakoval, pĜisluhoval mu a Ĝíkal: "Dá si
Vaše Milost ještČ todle?" nebo "Vezme si Vaše Milost
ještČ flák tudletoho?" a tak podobnČ, a þlovČk vidČl, že
mu to dČlalo náramnČ dobĜe.
Ale ten starý muž mluvil þím dál tím ménČ; nakonec už
nemČl skoro vĤbec co Ĝíct a jenom se kabonil na to, jak
hýþkáme vévodu. Bylo vidČt, že ho nČco tíží. A takhle
odpoledne povídá:
"Helećte, koukejte, Bilgewatere17, mnČ je vás ukrutnČ
líto, ale vy nejste jediný, kdo mČl takové utrpení."
"Že nejsem jediný?"
"Ne. Nejste jediný. Nejste jediný, kdo byl šizuĖkem
pĜipraven o své vznešené místo."
"Ach!"
"Ne, nejste jediný þlovČk s tajemstvím zrodu." A
namouduši, teć zaþal breþet on.
"Nastojte! Co tím míníte?"
176
"Bilgewatere, ĜeknČte, mohu-li vám dĤvČĜovat?" povídá
starý muž a nepĜestal popotahovat.
"Až do trpké smrti!" Uchopil starcovu ruku, stiskl ji a
Ĝekl:
"Jaké jest medle tajemství vašeho pĤvodu? Rcete!"
"Bilgewatere, já jsem nebožtík dauphin."
Nežádejte si, jak jsme teć s Jimem vyvalovali oþi.
Vévoda povídá:
"Vy jste co?"
"Ano, pĜíteli, je to tak - vaše oþi se v tomto momentu
dívají na ubohého zmizelého dauphina Ludvíka
Sedmnáctého, syna Ludvíka Šestnáctého a Máry
Antonety."
"Vy? Ve vašem vČku? Ne! JistČ chcete Ĝíci, že jste
nebožtík Karel Veliký; vždyĢ vám je jistČ pĜinejmenším
šest nebo sedm set let."
"Starosti mČ tak zĜídily, Bilgewatere, starosti mČ tak
zĜídily; starosti pĜinesly tyto šedé vlasy a tuto pĜedþasnou
plešovatost. Ano, pánové, vidíte zde pĜed sebou v
modrých štruksových kalhotách a v žebrotČ bludného,
vypuzeného, pošlapaného a trpícího zákonitého krále
Francie."
177
A potom breþel a tak vyvádČl, že jsme, Jim a já, lítostí
nevČdČli co dČlat - a zároveĖ jsme byli tak rádi a tak
pyšni, že ho máme mezi sebou. Tak jsme to s ním udČlali
jako pĜedtím s vévodou a zaþali jsme utČšovat jeho. Ale
on Ĝekl, že to k niþemu není a jediná pomoc pro nČho je
umĜít a mít to všecko odbyté; aþkoliv prý se mu nČkdy
pĜece jen aspoĖ na chvíli uleví, když s ním lidé zacházejí
tak, jak to odpovídá jeho stavu, a klekají na jedno koleno,
když ho oslovují, a když mu pokaždé Ĝeknou "Vaše
Veliþenstvo" a pĜisluhují mu u jídla pĜed ostatními a když
si v jeho pĜítomnosti nesedají, dokud on neĜekne, aby si
sedli. Tak Jim a já jsme mu zaþali veliþenstvovat a
obskakovali jsme ho a stáli jsme, dokud nám neĜekl,
abychom pĜijali místo. DČlalo mu to moc dobĜe. OkĜál a
byl v dobré náladČ. Ale vévoda zaþal být otrávený a bylo
na nČm vidČt, že se mu to nic nelíbí; král byl na nČho
pĜesto poĜád pĜívČtivý a Ĝíkal, že jeho otec si cenil a
považoval pradČdeþka vévodu z Bilgewateru a všecky
ostatní vévody z Bilgewateru a že mČli dovoleno
docházet zhusta do paláce; ale vévoda byl nakvašený dál,
až král nakonec povídá:
"Bilgewatere, jak to všecko vypadá, budeme na tomdle
tento voru spolu ještČ pČknou chvíli - tak co byste z toho
mČl, kdybyste se poĜád tváĜil tak kysele? Jenom byste
otrávil sebe a nás. Já za to nemĤžu, že jsem se nenarodil
jako vévoda, a vy za to nemĤžete, že jste se nenarodil
jako král - tak jaképak fraky? Hledejme svČtlé stránky
života! - to je moje heslo. A když se to vezme kolem a
kolem, nedopadlo to s vámi nejhĤĜ. Jídla co hrdlo ráþí a
práce žádná - podejte mi ruku, vévodo, aĢ si plácneme, a
bućme pĜáteli."
178
Vévoda mu ruku podal a Jim a já jsme byli moc rádi. Zlá
vĤle byla tatam a my z toho mČli velkou radost, protože
mít nevĤli na voru by byla zlá vČc. Co na voru
potĜebujete v první ĜadČ, to je pohoda, aby každý byl
spokojený a mČl s každým dobrou vĤli.
Netrvalo mi dlouho, než jsem pĜišel na to, že tihle lháĜi
nejsou ani králové, ani vévodové, ale obyþejní otrapové a
podvodníci. Ale nic jsem neĜekl a nic jsem nedal znát;
nechal jsem si to pro sebe; je to tak nejlepší a aspoĖ z
toho nejsou hádky a mrzutosti. ChtČjí-li si dát Ĝíkat král a
vévoda, já proti tomu nic nemám, pokud budou sekat
dobrotu a pokud nebudou kazit rodinný mír; a Jimovi
jsem nic neĜekl, protože by to k niþemu nevedlo. A jestli
jsem se od táty nenauþil nic, nauþil jsem se od nČho
jedno: že s lidmi nejlépe vyjdete, necháte-li je dČlat, co se
jim líbí.
KAPITOLA XX
Moc a moc se nás vyptávali. ChtČli vČdČt, proþ vor pĜes
den schováváme a uvazujeme, místo abychom jeli - a zda
prý Jim snad není uteklý þernoch? Povídám já:
"Svatá dobroto! Copak by uprchlý þernoch utíkal na
Jih?"
Uznali, že by na Jih neutíkal. Musel jsem jim ale náš
zpĤsob cestování nČjak vysvČtlit, a proto jim povídám:
"Moje rodina žila v Pike County ve státČ Missouri, kde
jsem se narodil, a všichni pomĜeli, krom otce a bratĜíþka
179
Ika. Otec se rozhodl, že nechá hospodaĜení a že se
odstČhujeme k strýci Benovi, který má chalupu a kousek
pole pĜi Ĝece, sedmdesát kilometrĤ pod Orleansem. Otec
byl chudý a mČl nČjaké dluhy; a tak když všecko poplatil,
zbylo mu jen šestnáct dolarĤ a náš þernoch Jim. Ty
peníze nestaþily ani na lodní lístek v podpalubí pro nás
þtyĜi na cestu pĜes jedenadvacet set kilometrĤ. No ale
když Ĝeka stoupla, mČl otec jednoho dne štČstí; chytil
tento kus voru, a tak jsme si Ĝekli, že se na nČm svezeme
do Orleansu. Ale štČstí se otce nedrželo. Jedné noci nám
parník urazil pĜední roh voru a my všichni spadli do vody
a potopili jsme se pod koleso. Jim a já jsme vyplavali v
poĜádku, ale otec byl opilý a Ikovi byly teprve þtyĜi roky,
a tak tam zĤstali. Potom jsme pár dní mČli samé
mrzutosti. Lidé za námi jezdili na loćkách a chtČli mi
brát Jima, že prý to je uprchlý þernoch. A tak teć ve dne
už nejezdíme a v noci nás nikdo neotravuje."
Povídá vévoda:
"Nechte mČ chvíli o samotČ, abych mohl vyšpekulovat,
jak jet i ve dne, budeme-li chtít. Rozmyslím si to a
vynaleznu plán, který všecko spraví. Pro dnešek to ještČ
necháme pĜi starém, protože pĜirozenČ nechceme plout za
denního svČtla tam kolem toho mČsta; mohlo by to být
nezdravé."
Kveþeru se zamraþilo a vypadalo to na déšĢ; blýskalo se
na þasy, naþisto dole u obzoru, a listí se zaþalo tetelit každý mohl snadno vidČt, že bude zle. Tak král a vévoda
vlezli do vigvamu obhlédnout postele. Na mé posteli byl
slamník nacpaný slámou. Byl lepší než JimĤv, ve kterém
180
byly jenom plevy. V plevovém slamníku jsou vždycky
klasy, které vás dloubají a píchají, a když se na plevníku
otoþíte, plevy šustí, jako byste se válel v hromadČ
suchého listí, a budí vás to. Zkrátka vévoda se dal slyšet,
že si vezme mou postel.
Král Ĝekl, že si ji nevezme. Povídá:
"Myslel jsem si, že rozdíl našich stavĤ vám sám vnukne
správný názor, že není dĤstojné krále spát na plevníku.
NechaĢ si Vaše Milost sama vezme plevník."
Jim a já jsme byli chvíli jak na jehlách. Báli jsme se, že
se zase budou hádat; a tak jsme byli moc rádi, když
vévoda povídá:
"Jesti mým osudem být zašlapáván do bláta železnou
patou útisku. NeštČstí zlomilo mého kdys tak hrdého
ducha; ustupuji. Podvoluji se; jesti to mĤj osud. Jsem na
svČtČ sám - nechaĢ trpím. Snesu to."
Vyjeli jsme na Ĝeku, jakmile se opravdu setmČlo. Král
nám Ĝekl, abychom se opatrnČ drželi stĜedu Ĝeky a
nesvítili, dokud nebudeme pČknČ daleko pod mČstem.
Když jsme chvíli pluli, uvidČli jsme na bĜehu hrst
svČtýlek; to bylo to mČsto, víte. Drželi jsme se hezky od
bĜehu, a teprve když jsme byli asi pĤldruhého kilometru
pod mČstem, vyvČsili jsme lucernu; kolem desáté zaþalo
pršet a foukat a blýskat se a hĜmČt ažaž; tak král Ĝekl
Jimovi a mnČ, abychom oba zĤstali venku na stráži,
dokud se poþasí nezlepší; potom zalezl s vévodou do
vigvamu a šli spát. Já mČl pĤvodnČ volno až do pĤlnoci,
181
ale nebyl bych si šel lehnout, ani kdybych byl mČl postel,
protože takovou bouĜku þlovČk urþitČ nevidí každý den.
NamouvČru, jak ten vítr Ĝval a jak se hnal! A každých pár
vteĜin zasvítil blesk, až bylo vidČt pČnové hĜebínky vln
na kilometr všemi smČry, a vidČli jsme ostrovy jakoby
zaprášené deštČm a stromy, jak sebou mlátí ve vichĜici; a
potom há-vek! bam! bam! bambl-amblam-bam-bambam,
hrom si práskl a potom se klidil, ale ještČ cestou huboval
a repotal, než zmizel, - a potom rip! a už tu byl nový
blesk a nová rána do pranice. Vlny mČ chvílemi málem
splachovaly z voru, ale já nemČl na sobČ šaty, tak jsem si
z toho nic nedČlal. Zabodnutých stromĤ jsme se nemuseli
bát; neustále se blýskalo a blesky nám svítily na cestu tak
dobĜe, že jsme vždycky mohli vþas zarejdovat sem nebo
tam a strom objet.
Já mČl prostĜední vartu, víte, ale byl jsem pak už tak
ospalý, že Jim Ĝekl, že postojí první poloviþku za mČ; Jim
byl v takových vČcech vždycky moc hodný, opravdu.
Vlezl jsem do vigvamu, ale král a vévoda se tam roztáhli
tak, že jsem si nemČl kam lehnout. Tak jsem se uvelebil
venku, pĜed vigvamem. DéšĢ mi nevadil, protože byl
teplý, a vlny teć už nebyly tak vysoké. Kolem druhé ráno
byly už zase vČtší a Jim už mČ chtČl vzbudit, ale pak si to
rozmyslel. Poþítal, ze ještČ nejsou tak veliké, aby mi
mohly nČco udČlat. Ale mýlil se; najednou se pĜihnala
vlna jako hrom a smetla mČ pĜes palubu. Jim se málem
uĜehtal k smrti. MČl ostatnČ vždycky smích na krajíþku a
ze všech þernochĤ, které jsem kdy vidČl, mČl nejvíc
smyslu pro humor.
182
Nastoupil jsem vartu a Jim si lehl a chrápal o sto šest. A
pomalouþku polehouþku se bouĜka tišila, až pĜestala.
Když se ukázalo první svČtlo v oknČ chaty, vzbudil jsem
ho a zastrþili jsme vor do denního úkrytu.
Král po snídani vyndal zamaštČné karty a hrál s vévodou
"moje teta - tvoje teta" o pČt centĤ za hru. Potom je to
omrzelo a Ĝekli, že si vypracují "bitevní plán", jak tomu
Ĝíkali. Vévoda vyhrabal ze svého vaku spoustu
reklamních letáþkĤ a pĜedþítal je. Na jednom z nich bylo
natištČno: "Slavný Dr. Armand de Montalban z PaĜíže
bude pĜednášeti o vČdČ frenologické. PĜednáška konati se
bude v (tam bylo vynechané místo) dne (vynechané
místo) v (tolik a tolik) hodin. Vstupné deset centĤ."
Potom tam ještČ bylo, že "povahopisy jsou k mání po 25
centech za kus". Vévoda Ĝekl, že to je on. Na jiném
letáku zas byl "svČtoznámý shakespearovský tragéd
Garrick18 mladší z londýnského divadla Drury Lane". Na
jiných letáþcích mČl spoustu jiných jmen a umČl dČlat
jiné bájeþné vČci, jako nalézt "vševČdným proutkem"
zlato a vodu, ,,zaĜíkávat uhranutí" a podobné. Nakonec
povídá:
"Ale nejradČji ze všeho holduji divadelní múze. Již jste
nČkdy stanul na prknech, králevictvo?"
"Ne," povídá král.
"Ale stanete, dĜív než budete o tĜi dny starší, Padlá
Veliþino," povídá vévoda. "V prvním lepším mČstČ, do
kterého se dostaneme, najmeme sál a pĜedvedeme souboj
183
na meþe z ‚Richarda III.' a balkónovou scénu z ‚Romea a
Julie'. Co tomu Ĝíkáte?"
"Jsem pro všecko až do roztrhání tČla, když to nČco
vynese, Bilgewatere; ale nezapomeĖte, že nemám ponČtí,
jak se to dČlá, a také jsem v divadle mockrát nebyl. Když
otec míval komedianty v paláci, byl jsem ještČ moc malý.
Myslíte, že byste mČ mohl nauþit hrát divadlo?"
"Snadno a rychle!"
"Tak tedy jo. Beztak se celý tĜesu na nČco nového. A
dejme se do toho tĜebas hned."
A tak vévoda vyložil králi, kdo to byl Romeo a kdo to
byla Julie, a Ĝekl, že on hrával Romea, takže král by mohl
dČlat Julii.
"Ale když ta Julie byla tak mladá holka, snad by se lidé
divili, jak se dostala k té lysé hlavČ a k mým bílým
knírĤm?"
"Nic se nebojte - žádnému z tČch venkovských balíkĤ to
nebude nápadné. A kromČ toho pĜece budete v kostýmu a
kostým þlovČka zmČní k nepoznání; Julie je na balkónČ a
lebedí si v mČsíþním svČtle, než jde spat, a proto má na
sobČ župan a noþní þepec s nabíranými krajkami. Tady
mám kostýmy pro tuto scénu."
Vévoda vytáhl z vaku nČkolik tuhých bavlnČných oblekĤ,
o kterých Ĝíkal, že to je stĜedovČké brnČní pro Richarda
III. a pro toho druhého, a dlouhou bílou bavlnČnou noþní
184
košili a nadrchaný noþní þepec ze stejného materiálu.
Král s tím byl spokojen, a tak vévoda vytáhl knížku a
pĜedþítal úlohy. ýetl to bájeþnČ škrobenČ a vznešenČ a
vykraþoval si pĜitom a toþil se a poskakoval; þetl a
zároveĖ to hrál, aby ukázal, jak se to dČlá. Potom dal
knížku královi, aby se svou úlohu nauþil nazpamČĢ.
NČjakých pČt kilometrĤ pod naší zátoþinou bylo mČsto uþinČný Zástrkov. Po obČdČ Ĝekl vévoda, že už
vyzkoumal, jak to udČlat, abychom mohli plout i ve dne,
aniž to bude nebezpeþné pro Jima. ěekl, že teda pĤjde do
mČsta a zaĜídí všecko potĜebné. Král se dal slyšet, že
pĤjde také a podívá se, zda by nebylo do þeho klovnout.
Protože nám došla káva, Ĝekl Jim, abych se s nimi svezl v
loćce a nČjakou koupil.
Ve mČstČ bylo jako po vymĜení; ulice byly prázdné a
tiché a mrtvé jako v nedČli. Našli jsme nemocného
þernocha, který se slunil na dvorku, a ten nám Ĝekl, že
všichni, kdo nejsou nemocní nebo moc malí nebo moc
staĜí, odešli na pobožné shromáždČní, které se koná v lese
tĜi kilometry odsud. Král se ho vyptal, kudy se tam jde, a
prohlásil, že tam pĤjde a zpracuje shromáždČní až do
aleluja. A že bych mohl jít s ním.
Vévoda Ĝekl, že on má zájem jedinČ o tiskárnu. Našli
jsme ji. Byl to krcálek v prvním patĜe nad truhláĜskou
dílnou - tiskaĜi a truhláĜi byli všichni na shromáždČní a
žádné dveĜe nebyly zamknuté. Tiskárna byla špinavý
neuklízený kumbál, podlaha plná papírĤ a smetí a zdi
plné plakátĤ a letákĤ s obrázky koní a uprchlých
185
þernochĤ. Vévoda svlékl kabát a Ĝekl, že to je ono. Král a
já jsme se vydali na to shromáždČní.
Došli jsme tam asi za pĤl hodiny a lilo z nás, protože byl
hroznČ horký den. Na shromáždČní mohlo být nČjakých
tisíc lidí z okruhu tĜiceti kilometrĤ. Les se hemžil povozy
a koĖmi. Kam ses podíval, tam bylo uvázané spĜežení a
žralo z trokĤ a ohánČlo se proti mouchám. Byly tam také
stánky udČlané z tyþí, pĜes které naskládali vČtve jako
stĜechu. Prodávali tam limonádu a perník a mČli tam
kupy melounĤ, zelené kukuĜice a podobných vČcí.
Kázání se konala v podobných stáncích, jenomže byly o
hodnČ vČtší a pojaly spoustu lidstva. Lavice byly z
rozpĤlených kmenĤ, obrácených hladkou stranou nahoru.
Zdola byly provrtané a do dČr byly nastrkané tyþky jako
nohy. OpČradla to nemČlo. Pro kazatele byly na konci
boudy vysoké stupínky. Ženy mČly na hlavČ þepce proti
slunci; nČkteré byly obleþené do tlustých šatĤ z bavlny a
lnu, jiné zase mČly šaty kostkované a nČkteré mladé byly
v bílých bavlnČných. NČkteĜí mladí muži byli bosi a þást
dČtí nemČla na sobČ vĤbec nic než režnou košili. NČkteré
staré ženy pletly a nČkteré mladé dvojice se nenápadnČ
miliskovaly.
V první boudČ, do které jsme pĜišli, kazatel pĜedĜíkával
zpČv. PĜedĜíkával dva Ĝádky a potom všichni zpívali a
bylo to jaksi velkolepé, protože jich bylo tolik a zpívali
tak nČjak zanícenČ; potom jim kazatel pĜedĜíkal další dva
Ĝádky - a tak dokola. Lidé se dostávali do ráže a zpívali
hlasitČji a hlasitČji; ke konci nČkteĜí zaþali sténat a nČkteĜí
zaþali kĜiþet. Potom zaþal kazatel kázat a dal se do toho
186
jaksepatĜí; nahýbal se napĜed na jednu stranu stupínku a
pak na druhou a potom se naklánČl dopĜedu a neustále
šermoval rukama a celým tČlem a vykĜikoval slova; a co
chvíli zvedal bibli a otevíral ji a ukazoval ji na všecky
strany sem a tam a pĜitom kĜiþel: ,,Toto jest had mČdČný
v poušti! - VzhlédnČte na nČho a bućte živi." A lidi
kĜiþeli: "Gloria! Á-á-men!" A kazatel kĜiþel dál a lidi
sténali a Ĝíkali amen.
"Ó, pĜistupte k lavici truchlících. Pojćte sem vy, þerní
hĜíchem (Amen!), pĜijćte ke mnČ nemocní a obtížení
(amen!), pĜistupte, ochrnutí a chromí a slepí, pĜistupte,
chudí a potĜební, pohĜížení v hanbu (Á-á-men!), pĜijćte
všichni, kdož jste unaveni a potĜísnČni a trpící - pojćte
vy, kteĜí jste zlomeného ducha! PĜistupte s pokorným
srdcem! PĜijćte ve svých hadrech a hĜíších a ve své
špínČ. Voda, jež vás oþistí, je zdarma, brány nebes jsou
vám otevĜeny - ó vstupte a dojdČte pokoje!" (Á-á-men,
glória, aleluja!)
A tak to šlo dokola. Lidi tak Ĝvali a breþeli, že teć už
vĤbec nebylo rozumČt, co kazatel Ĝíká. Všude po boudČ
vstávali lidé a drali se vší silou zástupem k lavici
truchlících a slzy jim tekly po tváĜích; a když se všichni
truchlící dostali k pĜedním lavicím a byli pohromadČ,
zpívali a Ĝvali a vrhali se na podestlanou slámu a
vyvádČli jako pominutí.
Než jsem se nadál, byl v tom také už král a mohli jste ho
slyšet na sto honĤ; všecky pĜekĜiþel a potom se hnal na
stupínek a kazatel ho prosil, aby promluvil k lidem, a on
to udČlal. ěekl jim, že je námoĜním lupiþem. Že byl po
187
tĜicet let pirátem v Indickém oceánu a že Ĝady jeho
mužstva loni na jaĜe v boji velmi proĜídly a že teć pĜijel
domĤ sehnat pro pirátskou tlupu nové lidi, ale - díky
nebesĤm! - minulé noci byl oloupen a vyhozen z parníku
na bĜeh bez jediné vindry a je tomu rád; byla to
nejpožehnanČjší událost, která ho kdy potkala, neboĢ od
oné chvíle je novým þlovČkem a je šĢasten poprvé v
životČ, a aþkoliv je chudý, vydá se rovnou do Indického
oceánu a bude si cestou vydČlávat chléb svĤj vezdejší a
zbytek svého života vynaloží na úsilí obrátit piráty na
stezku pravosti; on to dokáže lépe než kdo jiný, neb se
zná se všemi pirátskými tlupami v tom oceánu; a aþkoliv
mu bude trvat dlouho, než se tam bez penČz dostane,
nepoleví a nČjak se tam dostane a pokaždé, když obrátí
nČjakého piráta, Ĝekne mu: "NedČkuj mnČ, není to moje
zásluha; zásluhu mají ti drazí lidé z pokevillského
zbožného shromáždČní, skuteþní bratĜi a dobrodinci
lidského plemene, a tento drahý kazatel zde, nejlepší
pĜítel, jakého pirát kdy mČl."
A pak zaþal breþet a s ním všichni ostatní. Potom nČkdo
vykĜikl: "UdČlejme na nČho sbírku, udČlejme na nČho
sbírku!" Asi pĤl tuctu lidí vyskoþilo a chtČlo zaþít
vybírat, ale nČkdo zahalekal: "AĢ on sám si chodí s
kloboukem!" Tak to Ĝekli potom i ostatní a nakonec i
kazatel.
A tak král chodil zástupem s kloboukem v ruce a utíral si
oþi a žehnal lidem, velebil je a dČkoval jim za to, že jsou
tak hodní na ubohé piráty v dálných moĜích; a co chvíli
vstalo nČjaké hezké dČvþátko se slzami v oþích a prosilo
ho, aby ho smČlo políbit, aby na nČho mČlo památku; a
188
on to pokaždé dovolil; a nČkteré z nich král objal a tiskl k
sobČ a líbal tĜebas pČtkrát nebo šestkrát a kdekdo ho zval,
aby zĤstal týden; každý chtČl, aby bydlel u nČho, že si to
bude považovat za þest; ale král Ĝekl, že jelikož dnes je
beztak poslední den zbožného shromáždČní, že by zde
nebyl nic platný a kromČ toho že je už jako na trní, aby se
dostal k Indickému oceánu a mohl se rovnou dát do tČch
pirátĤ.
Když jsme se vrátili na vor a král poþítal, naþ si pĜišel,
napoþítal, že vybral osmdesát sedm dolarĤ a sedmdesát
pČt centĤ. KromČ toho si pĜinesl dvanáctilitrový demižón
koĜalky, který našel pod vozem, když šel lesem domĤ.
Král Ĝekl, že aĢ se to vezme, jak se to vezme, dnešní den
pĜekonal všecko, þeho kdy dosáhl v misionáĜském oboru.
ěekl, že darmo mluvit a kam se hrabou pohani na piráty,
když jde o to, pohnout pobožnému shromáždČní šrajtoflí.
Vévoda si napĜed myslel, bĤhvíjak náramnČ nevyužil
dne, ale když se pochlubil král, už si tolik o sobČ
nemyslel. Vysadil a vytiskl dvČ malé zakázky pro
sedláky - koĖská osvČdþení - a peníze, þtyĜi dolary, strþil
do kapsy. Potom s tČmi sedláky uzavĜel inzertní obchod.
Prodal jim inzertní plochu v cenČ deseti dolarĤ za þtyĜi
dolary, splatné pĜedem, a oni peníze vyklopili. PĜedplatné
za noviny stálo dva dolary roþnČ, ale on pĜijal tĜi
pĜedplatná po pĤl dolaru, splatno ihned; sedláci chtČli
platit, jak byli zvyklí, dĜívím na topení a cibulí, ale on
jim Ĝekl, že právČ koupil noviny i tiskárnu, že stlaþil cenu
tak hluboko, jak jen možno, a že proto musí obchodovat
jen za hotové. Vysázel také básniþku, kterou sám sestavil
- tĜi verše, takové dojemné a smutné; jmenovalo se to
189
,,Jen šlápni, svČte, na mé srdce puklé..." a sazbu nechal
stát; takže to mohli rovnou otisknout v novinách, a nic si
za to nepoþítal. No, vyneslo mu to dohromady pĤl desáta
dolaru a Ĝíkal, že se na to nehezky nadĜel.
Pak nám ukázal ještČ nČco, co vytiskl a za co si nic
nepoþítal, protože to bylo pro nás. Byl na tom obrázek
uprchlého þernocha, který mČl pĜes rameno hĤl a na holi
ranec. A pod tím stálo: "$ 200,- odmČny!" Pak tam bylo
vytištČno Ĝíkání o Jimovi a Jim tam byl popsán na puntík.
Stálo tam, že Jim utekl minulé zimy z plantáže svatého
Jakuba, šedesát kilometrĤ jižnČ od New Orleansu, a že se
patrnČ vydal na sever a kdo ho chytí a pošle zpátky, že
dostane tu odmČnu a výlohy.
"A teć," Ĝekl vévoda, "mĤžeme jezdit ve dne, bude-li se
nám chtít. Kdyby se nČkdo blížil, mĤžeme Jima svázat
provazem na nohou a na rukou a položit ho do vigvamu;
a kdyby nČkdo pĜišel, mĤžeme mu ukázat tento leták a
Ĝíci, že jsme Jima chytili nahoĜe na Ĝece, ale jsme tak
chudí, že nemáme na cestu parníkem. Proto jsme si vzali
od pĜátel na úvČr tenhle malý vor a jedeme si dolĤ pro
odmČnu. Pouta a ĜetČzy by se na Jimovi vyjímaly lépe,
ale zase by to nešlo dohromady s tvrzením, že jsme
chudí. Vypadalo by to moc honosnČ. Provazy odpovídají
stylu - musíme zachovávat jednoty19, jak Ĝíkáme my od
divadla."
Všichni jsme Ĝíkali, že na to vévoda vyzrál a že s takovou
budeme moct opravdu jezdit bez nesnází i ve dne.
Poþítali jsme, že za dnešní noc budeme s to urazit
dostateþný poþet kilometrĤ, abychom se dostali z dosahu
190
povyku, který v mČsteþku asi vznikne skrze tu vévodovu
tiskaĜskou þinnost; a až budeme za vČtrem, mĤžeme jet
dál, bude-li se nám chtít.
ZĤstali jsme s vorem v úkrytu a neukázali jsme se, až
bylo skorem deset hodin; potom jsme rejdovali kolem
mČsta velkým obloukem a lucernu jsme nerozsvítili,
pokud jsme nebyli pČknČ daleko mimo dohled.
Když mČ Jim ve þtyĜi ráno budil, abych pĜevzal vartu,
povídá:
"Hucku, myslíte, že na téhle cestČ potkáme ještČ víc
králĤ?"
"Ne," povídám, "nemyslím."
"To je dobĜe," povídá on, "to je moc dobĜe. Jednoho nebo
dva krále snesu, ale víc bych jich nerad. Tenhle náš král
je pČknČ napitý a vévoda na tom není o moc líp."
Ukázalo se, že Jim chtČl po královi, aby mluvil
francouzsky. Jim chtČl slyšet, jak to zní, ale král Ĝekl, že
už je tak dlouho v Americe a že mČl tolik starostí, že to
zapomnČl.
KAPITOLA XXI
Slunce už svítilo, ale my jeli dál a nikde jsme nepĜistáli.
Král a vévoda se postupem þasu vybatolili a vypadali
notnČ zniþenČ, ale když skoþili do Ĝeky a zaplavali si,
hodnČ je to vzkĜísilo. Po snídani si král sedl na roh voru,
191
sundal boty, vysoukal si nohavice a spustil nohy do vody.
Když si tak udČlal pohodlíþko, zapálil si fajfku a zaþal se
uþit zpamČti "Romea a Julii". Když to už umČl, zaþal to s
ním vévoda cviþit. Vévoda ho musel uþit znovu a znovu,
jak Ĝíct každou Ĝeþ; a král musel vzdychat a dávat si ruku
na srdce a potom vévoda Ĝekl, že to dČlá velmi dobĜe.
"Jenom," povídá vévoda královi, "to jméno Romeo!
nesmíte vyštČknout - nesmíte to Ĝvát jako bejk - musíte to
zvolat tiše, zmírajícím hlasem, unyle, takhle: Ro-ó-ómeo! Ták, ták, správnČ; neboĢ Julie je nČžné, sladké,
pouhé poupátko dívky, víte, a nehýká jako osel."
Potom vzali dva dlouhé meþe, které vévoda vyrobil z
dubových latí, a zaþali cviþit souboj na meþe. Vévoda si
Ĝíká Richard III. a podívaná na nČ, jak hopsali po voru a
otáþel se a skákali sem a tam, byla velkolepá. Ale potom
král zaškobrtl a padl do vody, tak si dali pohov a povídali
si o dobrodružstvích, která už prožili u Ĝeky.
Po obČdČ povídá vévoda:
"JáĜku, Capete, to naše pĜedstavení musí být gala
pĜedstavení, víte, a proto musíme mít ještČ nČjaký
repertoár. A na každý pád musíme nacviþit nČjaký
pĜídavek."
"Jak se hraje pĜídavek, Bilgewatere?"
Vévoda mu vyložil, oþ jde, a pak mu povídá:
"Když bude velký aplaus, zatancuju jim skotskou
skoþnou nebo námoĜnický kvapík; a vy byste mohl - co
192
byste tak mohl? ěeknČme - už to mám!, vy byste mohl
dát k lepšímu HamletĤv monolog."
"HamletĤv co?"
"HamletĤv monolog, víte; nejslavnČjší ShakespearĤv
kousek. Ó, jak vznešené, vznešené! Vždycky to strhne
celý sál. Nemám to v té knížce - mám jenom jeden
svazek Shakespeara, ale myslím, že to budu moci dát
dohromady popamČti; projdu se chvíli a uvidím, zda se
mi podaĜí vydolovat to z klenotnice mysli."
Tak vévoda zaþal chodit po voru sem a tam; pĜemýšlel a
chvílemi se hroznČ mraþil, potom nadzvedl oboþí; za
chvilku tĜeba si zase pĜitiskl ruku k þelu a vrávoral
nČkolik krokĤ pozpátku a pĜitom sténal; pak zase hluboce
vzdychal a upustil slzu. Byla na nČho krásná podívaná. A
postupem þasu to mČl pohromadČ. ěekl, abychom mu
vČnovali pozornost. Zaujal velmi vznešenou pozitúru, s
jednou nohou vystrþenou napĜed, paže mČl pĜedpaženy
vzhĤru, hlavu nazad zvrácenou a díval se na oblohu.
Potom se do toho dal; Ĝádil a skĜípal chrupem a pak po
celou dobu Ĝeþi skuþel a vytahoval se a nadýmal hrudník,
a Ĝeknu vám, že pokud já znám divadlo, byli všichni
ostatní herci vedle nČho úplné nuly. A ta Ĝeþ byla
takováhle - snadno jsem se jí nauþil, když ji vévoda
pĜedĜíkával královi:
Zda žít þi nežít - to je ono pouhé šidlo,
jež bídČ s nouzí dává sto let žít.
193
Kdo by se chroptČ potil krví na galejích žití,
až k Dunsinane nepĜitáhne od Birnamu les?
Je to jen strach z nČþeho po smrti,
jenž vraždí spánek nevinný,
pĜírody druhý pokrm,
a dává snášet radČji zla, jež známe,
než prchnout k jiným, o nichž není zpráv.
To je ten ohled, co nás zaráží.
Buš! Vzburcuj Duncana, ó vzbuć ho, vzbuć!
VždyĢ kdo by snášel biþ a posmČch doby,
sprostoty panstva, útlak samozvancĤ,
práv nedobytnost, propouštČcí list by mohl
v nejpustší hluši pĤlnoþního ticha hĜbitov zívá,
odČný v þerĖ, jak slavnostnČ se sluší,
než jen že strach z nČþeho po smrti,
Z tČch krajĤ neobjevených, z nichž nikdo
194
se nevrací, nám jedem dýchá v tváĜ,
tak svČžest odhodlání, jak ubohá koþka v bajce,
se pro len ohled vychyluje z dráhy v nedokrevnou šeć,
jak mraþna plující nad stĜechou domu,
a tratí jméno smutku.
To byla meta by nad jiné žádoucí. Leþ tiše,
spanilá Ofelie; mramorové své tČžké þelisti
neotevírej - jdi do kláštera, jdi!20
Královi se Ĝeþ líbila a brzo ji znal tak, že ji umČl
odĜíkávat prvotĜídnČ. Zdálo se, že je pro tu úlohu pĜímo
rozený; a když byl v ráži a vzrušen, byla na nČho
znamenitá podívaná, jak Ĝádí a vyvádí a vzpíná se na
zadních nohách.
Jakmile se naskytla první pĜíležitost, dal vévoda
natisknout divadelní plakáty; a potom po dva tĜi dny, kdy
jsme pluli po proudu, byl vor místem kromobyþejnČ
rušným, protože jsme byli samý souboj na meþe a samá
"generálka", jak tomu vévoda Ĝíkal. Jednoho rána, když
jsme byli už pČknČ hluboko ve státČ Arkansas, spatĜili
jsme ve velké zátoþinČ malé mČsto, jakýsi menší
Zapadákov; tak jsme pĜistáli asi kilometr nad ním pĜi ústí
strouhy, která byla jako tunel. Tak byla obrostlá cypĜiši.
Všichni, krom Jima, jsme sedli do loćky a jeli se podívat,
195
zda by se ve mČstČ dalo nČco podniknout stran divadla.
MČli jsme opravdu štČstí; byl tam cirkus, který se chystal
na odpolední pĜedstavení, a venkované se už zaþali
sjíždČt na všech možných rozkodrcaných vozidlech a na
koních. Cirkus mČl veþer zas odjet, takže naše
pĜedstavení mČlo dobré vyhlídky. Vévoda si najal sál v
radnici a pak jsme chodili po mČstČ a lepili plakáty. Stálo
na nich toto:
VZKěÍŠENÍ SHAKESPEARA!!!
SENZAýNÍ ATRAKCE!
POUZE JEDEN VEýER!
SvČtoznámí tragédové
David Garrick mladší z divadla Drury Lane,
Londýn,
a
Edmund Kean21 starší
z Královského divadla na Haymarket, Whitechapel,
Pudding Lane, Piccadilly, Londýn, a z královských
evropských divadel ve svém vznešeném
shakespearovském teatrum zvaném
BALKÓNOVÁ SCÉNA
V
ROMEU A JULII!!!
Romeo..........................................................p. Garrick
Julie ............................................................p. Kean
Za spoluúþinkování celého souboru spoleþnosti!
Nové kostýmy, nové kulisy, nová výprava!
A dále ještČ:
196
Vzrušující, mistrný, krvežíznivý, hrĤzostrašný
souboj na tČžké meþe
V RICHARDU III. !!!
Richard III......................................................p. Garrick
Richmond ......................................................p. Kean
A dále ještČ:
(na zvláštní žádost)
HAMLETOVA NESMRTELNÁ SAMOMLUVA!
PěEDVEDE VċHLASNÝ KEAN!
PĜedvedl ji v PaĜíži na 300 pĜedstaveních po sobČ!
POUZE JEDINÝ VEýER!
Vzhledem k závazným, neodkladným smlouvám
s evropskými divadly
Vstupné:
25 centĤ, dČti a služebnictvo 10 centĤ.
Potom jsme šli bloumat mČstem. Obchody i obytné domy
byly vČtšinou staré, nahnuté a vyschlé dĜevČné barabizny,
které nebyly jakživy obílené; stály na metrových chĤdách
nad zemí, aby na nČ nemohla voda v dobČ, kdy Ĝeka
pĜetéká pĜes bĜehy. Kolem domĤ byly zahrádky, ve
kterých ale pČstovali vČtšinou jenom páchnoucí býlí,
sluneþnice, hromádky popela, rozbité škrpály, nakĜáplé
láhve, hadry a dČravé hrnce. Ploty byly z všelijakých latí,
pĜibitých každá jindy; kymácely s sem a tam a mČly
vrátka vČtšinou s jediným pantem, a to ještČ koženým.
NČkteré ploty byly bílené - kdysi, a vévoda Ĝíkal, že to
bylo patrnČ za þasĤ Kryštofa Kolumba. Potom byli ještČ
v zahrádkách prasata a lidi, kteĜí je vyhánČli.
197
Všecky obchody byly pohromadČ v jedné ulici. MČly nad
vchodem stĜíšky a k sloupĤm stĜíšek pĜivazovali
venkované konČ. Pod stĜíškami stály rĤzné prázdné
bedny od stĜižního zboží a na nich, jak na hĜadČ, sedČli
po celý den místní povaleþi a bavili se tím, že kudlami
štípali z beden tĜísky. KromČ toho žvýkali tabák a
zevlovali a zívali a protahovali se; byla to þistá
spoleþnost. VČtšinou mČli na hlavČ žluté slamáky s
obrubou skoro jako sluneþníky, ale nemČli ani kabáty, ani
vesty. Oslovovali se navzájem Bille a Bucku a Hanku a
Joe a Andy; mluvili línČ a slova zpí-í-vali a krom toho
užívali znaþného množství nadávek. U každého sloupu se
klackoval nejménČ jeden povaleþ a ruce mČl v kapsách u
kalhot, pokud je nepotĜeboval, aby si pĤjþil kus
žvýkacího tabáku nebo aby se jimi poškrábal. ěeþi vedli
mezi sebou poĜád stejné:
"Dej mi kousnout bago tabáku, Hanku."
,,NemĤžu, mám sám poslední. ěekni Billovi."
Bill mu možná bago dá nebo bude lhát a Ĝekne, že už
nemá. NČkteĜí z tČch flinkĤ ještČ jakživi nemČli v kapse
vlastní cent ani vlastní tabák. Žvýkají jenom vypĤjþené;
Ĝeknou:
,,PĤjþ mi bago, Jacku. Zrovna pĜed chvilkou jsem pĤjþil
svĤj poslední kus Benu Thompsonovi - -", což je skoro
vždycky lež; nikdo na to nenaletí, leda cizinec; ale Jack
je zdejší, a proto povídá:
198
"Ty že jsi mu dal bago? NeĜíkej. - Nedala mu to bago
babiþka koþky tvé sestry? NapĜed mi oplaĢ tabák, který
sis ode mČ pĤjþil, Lafe Bucknere, a pak ti pĤjþím pár tun
tabáku a nebudu ti poþítat ani úroky z prodlení."
,,Nono, copak jsem ti už jednou neoplatil?"
,,Jo jednou jo - asi šest bag. Ale ty si napĜed pĤjþíš prima
koupený tabák a pak vrátíš šest bag smotaného listí."
Žvýkací tabák, jak se prodává v obchodech, je plochá,
þerná tyþka, ale tihle chasníci žvýkají smotaný tabákový
list tak, jak je. Když si pĤjþují bago, obyþejnČ ho neĜežou
nožem, ale berou samostatný list do zubĤ a hryzají a toþí
a tahají, až kus ukousnou; tak se þasto stává, že majitel
tabáku smutnČ kouká na to, co dostane zpČt, a Ĝíká
jedovatČ:
"JáĜku, ty, dej mi to bago a vezmi si ten tabák!"
Ulice a cesty nebyly nic jiného než pruhy bláta. Nebylo
tam nic jiného než bláto - bláto þerné jako smĤla a
hluboké skorem tĜicet þísel na nČkterých místech a ne
míĖ než deset þísel na všech místech. Prasata se
povalovala a chrochtala všude. Koukal jsem na
zablácenou prasnici s podsvinþaty; hrnula se prostĜedkem
cesty a pak sebou pČknČ bacila napĜíþ a lidé jí museli
obcházet. Prasnice se protahovala a zavĜela oþi, tĜepala
ušima a podsvinþata bumbala a prasnice vypadala
spokojenČ, jako by za to byla placená. Za chvileþku
slyším jednoho z flinkĤ, jak volá: ,,Ala! ChyĢ ji! ChyĢ ji,
Tygre!" A prasnice klusala pryþ a hroznČ kviþela, protože
199
ji za každé ucho viselo pár psĤ a tĜi nebo þtyĜi tucty
dalších hafanĤ jim bČžely pomáhat. Všichni flinkové
vstali a koukali se, až prasnice a psi zmizeli z dohledu, a
smáli se té švandČ a bylo na nich vidČt, jak jsou rádi, že
se nČco dČje. Potom se zase nudili a þekali, až se nČkde
zaþnou mezi sebou prát psi. Nic je tak nemohlo vzpružit
a oblažit jako psí rvaþka - leda snad ,,žertík" s nČjakým
psem, který nikomu nepatĜil; to byl vrchol švandy, polít
takového psa terpentýnem a zapálit; nebo pĜivázat mu k
ocasu Ĝachavý hrnec a koukat, jak se pes uhoní k smrti.
NČkteré domy pĜi Ĝece vyþnívaly svými základy nad
podemletý bĜeh; byly pokĜivené, nahnuté a na spadnutí.
Lidé se z nich vystČhovali. U jiných domĤ se propadla
zem jen pod jedním rohem a roh visel ve vzduchu. V tČch
domech lidé ještČ žili, ale bylo to nebezpeþné, protože na
takovém bĜehu se kus pĤdy velký jako barák propadne
našup. NČkdy zaþne ujíždČt i pruh zemČ široký tĜebas pĤl
kilometru a za jedno léto se sveze do Ĝeky. MČsto jako
tohle musí poĜád couvat a couvat a couvat, protože ho
Ĝeka poĜád žižlá a okusuje.
ýím více se blížilo poledne, tím víc vozĤ a koĖĤ se
objevovalo v ulicích, a poĜád ještČ pĜijíždČli další
venkované. ObČdy si rodiny pĜivezly s sebou a teć je na
vozech jedly. Vypila se taky spousta koĜalky a vidČl jsem
tĜi rvaþky. A najednou nČkdo zahalekal:
"Koukejte - starý Boggs jede! Tak si zase pĜijel do mČsta
pro svou každomČsíþní opiþku - vidíte, hoši, - už jede!"
200
Všichni flinkové záĜili. Pomyslel jsem si, že mívají z
Boggse legraci. Jeden z tČch povaleþĤ povídá:
"Rád bych vČdČl, koho tentokrát pĜijel roztrhat v zubech.
Kdyby byl za posledních dvacet let roztrhal opravdu
všecky lidi, které sem pĜijel roztrhat, mČl by dneska už
pČknou reputaci."
Jiný povídá: ,,Já bych rád. kdyby starý Boggs vyhrožoval
mnČ. AspoĖ bych vČdČl, že neumĜu ještČ ani. za tisíc let."
Boggs se sem hrnul na koni jako hrom; povykoval a Ĝval
jak Indián a kĜiþel:
"Pryþ z cesty, všecko pryþ! Jsem na váleþné stezce a ceny
rakví budou stoupat!"
Byl opilý a klátil se v sedle; bylo mu jistČ pĜes padesát let
a ve tváĜi byl moc þervený. Kdekdo na nČho pokĜikoval,
smál se mu a dobíral si ho a on si dobíral lidi na oplátku a
Ĝíkal lidem, že se jim bude vČnovat pozdČji a že každého
složí, jak jen na nČho pĜijde Ĝada. Ale teć se nemĤže
zdržovat, protože pĜijel do mČsta zabít starého
plukovníka Sherburna a jeho heslem že je "NapĜed maso
a teprve potom navrch zákusky."
Zhlédl mČ, pĜijel ke mnČ a povídá:
"Odkud jsi, chlapþe? Jsi pĜipraven zemĜít?"
Potom jel dál. Bál jsem se, ale nČjaký muž povídá:
201
"On to tak nemyslí; jenom tak vyvádí, když je opilý. Je to
starý blázen, ale nejhodnČjší þlovČk z celého Arkansasu jakživ nikomu neublížil, ani když je stĜízlivý, ani když je
opilý."
Boggs dojel až k nejvČtšímu obchodu mČsta. Sklonil
hlavu, aby vidČl pod stĜíšku nad vchodem, a zaþal kĜiþet:
"Pojć ven, Sherburne! Pojć stanout tváĜí v tváĜ muži,
kterého jsi podvedl a ošidil. Ty jsi pes, kterého honím, a
já tČ také dostanu!"
A pak pokraþoval a dával Sherburnovi všecka jména, na
která si mohl vzpomenout a která mu slina pĜinesla na
jazyk, a celá nabitá ulice poslouchala, smála se a bavila
se. Za chvíli vyšel z obchodu hrdČ vypadající muž, asi
pČtapadesátiletý, obleþený stokrát líp než všichni
obyvatelé ve mČstČ. Když vyšel, zástup se rozdČlil a
uvolnil mu cestu. Muž povídá Boggsovi naþisto klidnČ a
pomalu:
"Mám toho už dost, ale vydržím to ještČ do jedné hodiny.
Do jedné hodiny, ne déle, povídám, - a pamatujte si to.
Když potom proti mnČ ještČ špetnete, nemĤžete ujet tak
daleko, abych vás nenašel."
Potom se obrátil a šel zase do domu. Zástup vypadal,
jako by vystĜízlivČl; nikdo se nehnul a nikdo se už
nesmál. Boggs otoþil konČ, jel pryþ a poĜád nadával
Sherburnovi, jak nejhlasitČji umČl. Jel až na konec ulice,
ale za chvileþku byl zase zpátky, zastavil se pĜed
obchodem a poĜád nadával, co hrdlo ráþilo. NČkolik
202
mužĤ ho obstoupilo. Domlouvali mu, aby držel hubu, ale
on nedbal; Ĝíkali mu, že do jedné hodiny už zbývá asi jen
patnáct minut, a že tedy musí jet domĤ a že musí odjet
hned. Ale nebylo to nic platné. Nadával dál z plných plic,
hodil do bláta svĤj klobouk a pĜejel ho a zas cvalem odjel
až na konec ulice, až mu šedé vlasy poletovaly. Kdekdo
se ho snažil zadržet a zkoušeli všelijaké lsti, aby ho
pĜimČli slézt s konČ; chtČli ho nČkde zavĜít, aby
vystĜízlivČl; ale všecko bylo marné. Hurá, zase jel zpátky
pĜed obchod a dával Sherburnovi další dršĢkovou. Za
chvíli nČkdo povídá:
"Skoþte pro jeho dceru! Honem utíkejte nČkdo pro jeho
dceru; od ní si nČkdy dá Ĝíct. Jestli ho mĤže nČkdo
pĜemluvit, je to jenom jeho dcera."
NČkdo se pro ni rozbČhl. Poodešel jsem kousek od
Sherburnova obchodu a pak jsem zĤstal stát. Za nČjakých
pČt deset minut vidím Boggse, jak také odchází od
SherburnĤ, už ne na koni, ale pČšky. ŠnČroval ulici
smČrem ke mnČ, byl prostovlasý, z každé strany ho pod
paží držel kamarád a oba ho popohánČli. Boggs byl
zticha, vĤbec už nebyl bujný a kamarádĤm se
nezpČþoval, ba naopak, sám mČl také naspČch. Najednou
nČkdo zvolal:
"Boggsi!"
Dívám se, kdo to volá, a vidím, že to je plukovník
Sherburn. Stál nehybnČ uprostĜed ulice a v pravé
zdvižené ruce držel bambitku; na nikoho nemíĜil; hlavnČ
bambitky byly obráceny k obloze. V tutéž vteĜinu vidím
203
pĜibíhat nČjaké mladé dČvþe a s ním dva muže. Boggs a
jeho dva kamarádi se také obrátili, aby vidČli, kdo
Boggse volá, a když zhlédli bambitku, pustili Boggse a
uskoþili stranou, a hlavnČ bambitky zaþaly klesat, pomalu
a klidnČ, až míĜily vodorovnČ, - a oba kohoutky bambitky
byly natažené. Boggs vymrštil obČ paže vzhĤru a vykĜikl:
,,Bože na nebi, nestĜílejte!" Beng! práskla první rána a
Boggs vrávorá pozpátku a chytá se rukama vzduchu beng! druhá rána a Boggs padá k zemi naznak, tČžce a
celým tČlem, až to žuchlo, a s rozhozenými pažemi.
DČvþe vykĜiklo a pĜibČhlo a vrhlo se na svého otce a s
pláþem volalo: ,,On ho zabil, on ho zabil!" Lidé se
sebČhli a obklopili Boggse i dČvþe, tlaþili se jeden na
druhého, šĢouchali se a natahovali krky, aby vidČli, a ti,
co byli pĜímo kolem Boggse, je odstrkovali a kĜiþeli:
"Zpátky, zpátky! Neudupejte ho, zpátky, aĢ mĤže
dýchat!"
Plukovník Sherburn hodil bambitku na zem, otoþil se na
podpatku a odešel.
Lidé odnášeli Boggse do malé drogérie; zástup se kolem
nich tlaþil a všecko šlo za nimi, ale já bČžel napĜed a
zajistil si dobré místo u okna, takže jsem vidČl pĜímo
dovnitĜ. Položili ho na zem a dali mu jednu velkou bibli
pod hlavu a druhou otevĜeli a otevĜenou mu položili na
prsa. PĜed tím mu ale roztrhli košili a vidČl jsem, kudy do
nČho vjela jedna z kulek. Boggs asi tucetkrát vdechl,
tČžce a hluboce. Bylo to vidČt podle té bible; když
vdechl, nadzvedla se, a když vydechl, zase klesla. A
potom už ležel nehybnČ. Byl mrtev. Pak odtáhli od nČho
jeho dceru. HroznČ kĜiþela a plakala, a lidi ji odvedli.
204
Mohlo jí být šestnáct let a byla velmi líbezná a jemná, ale
hroznČ bledá a vystrašená.
Netrvalo dlouho a pĜed drogérií se nakupilo celé mČsto.
Lidé se tlaþili a šĢouchali, vráželi do sebe a cpali se a
každý se chtČl dostat k oknu a podívat se; ale lidé, kteĜí
mČli dobrá místa, se jich nechtČli vzdát, a ti vzadu poĜád
volali: "Hej, vy tam - tak jste se snad už vynadívali; to
není žádný poĜádek a žádná spravedlnost, aby jedni poĜád
koukali a ostatním nic nedopĜáli! PusĢte nás tam, my
chceme také vidČt!"
Ti, co stáli u okna, mČli na nČ hubu, tak jsem radČji
zmizel; myslil jsem si, že by se mohla strhnout mela.
Ulice byly plné a lidé byli rozþilení. Každý, kdo to
stĜílení vidČl, vyprávČl, jak se to sebČhlo, a kolem
každého se nakupil velký zástup posluchaþĤ. Lidé
natahovali krk a špicovali uši. Jakýsi vychrtlý, zbyteþnČ
dlouhý muž s dlouhými vlasy a s bílým plstČným
cylindrem odsunutým do týla a s vycházkovou hĤlkou s
ohnutou rukojetí znaþkoval na ulici místa, kde stál Boggs
a kde stál Sherburn, a lidé za ním chodili z místa na
místo, pĜiþinlivČ koukali, jak to dČlá, a pĜikyvovali
hlavami, jako že rozumČjí, a shýbali se a podpírali se
rukama o stehna, když se dívali, jak hĤlkou znaþkuje
zemi, kde kdo stál; a potom se ten dlouhán narovnal a
stoupl si tam, kde stál Sherburn, a stál, jako by spolkl
pravítko. Narazil si klobouk do þela, zamraþil se a zvolal:
"Boggsi!" a potom sklánČl svou hĤlku, až míĜila
vodorovnČ, a Ĝekl: ,,Beng!", zavrávoral pozpátku, Ĝekl
ještČ jednou: ,,Beng!" a padl naznak. Lidé, kteĜí to stĜílení
vidČli, Ĝekli, že to napodobil bezvadnČ; že se to stalo
205
pĜesnČ tak. Potom asi tucet lidí vytáhlo láhve a zavdalo
tomu muži napít.
No, a za chvíli nČkdo Ĝekl, že by se Sherburn mČl
lynþovat. Netrvalo minutu a už to Ĝíkal kdekdo; a tak se
zástup zaþal valit. Lidé se hrnuli jako pominutí a
povykovali a cestou strhali kdekterou šĖĤru na prádlo,
aby mČli Sherburna na þem obČsit.
KAPITOLA XXII
Rojili se k Sherburnovu domu s kĜikem a povykem jak
Indiáni, a kdo stál v cestČ, mČl na vybranou buć utéct,
nebo se dát rozdupat na kaši. Byla to hrozná podívaná.
PĜed davem pelášily a vĜeštČly dČti snažící se uniknout
lidem z rány; okna podle ulice byla plná ženských hlav a
na kdejakém stromČ sedČli þernošští kluci a pĜes každý
plot vykukovali þeledíni a dČveþky; a jakmile se dav k
nim pĜiblížil, uskoþili a zmizeli z dosahu. Spousta žen a
dČvþat kĜiþela a vyvádČla; byly polomrtvé strachy.
PĜed plotem Sherburnova obchodu se nakupilo a
namaþkalo lidí, kolik se jich tam jen vešlo, a byl takový
tartas, že þlovČk neslyšel vlastní myšlenku. Dvorek pĜed
Sherburnovými nebyl velký, mohl mČĜit nČjakých dvacet
metrĤ. Kdosi vykĜikl: ,,StrhnČte plot, strhnČte plot!"
Ozvaly se rány a praskání, jako když se nČco láme, a bylo
po plotČ a masa lidu v þele davu se zaþala vlévat do
dvora jako vlna.
Zrovna v tu chvíli Sherburn vystoupil na stĜíšku
podjezdu. V ruce mČl dvojhlavĖovou pušku. Stoupl si,
206
klidnČ a zeširoka, a neĜekl ani slovíþko. Tartas pĜestal,
jako když utne, a vlna se vrátila; jako když ji vsaje odliv.
Sherburn poĜád ještČ nic neĜíkal - jenom tam stál a díval
se dolĤ. Ticho bylo opravdu strašidelné a nesnesitelné.
Sherburn oþima pomalu pĜejíždČl dav; a kam jeho pohled
zrovna dopadl, tam se lidé snažili vydržet to déle než on,
ale nedokázali to; klopili oþi a vypadali potmČšile. A
potom za chvileþku se Sherburn hlasitČ zasmál; ale nebyl
to pĜíjemný zvuk jako opravdový smích; mČli jste z toho
pocit, jako když jíte chleba, ve kterém je písek.
Potom Sherburn povídá pomalu a opovržlivČ:
"PĜedstava, že vy byste nČkoho lynþovali, je legraþní. Vy
že byste mČli odvahu lynþovat muže? Proto že jste dost
stateþní, abyste mohli namazat dehtem a vyválet v peĜí
nČjakou ubohou zatoulanou ženskou, které se rodina
zĜekla a která nemá zastání - proto si snad nemyslíte, že
máte dost kuráže vztáhnout ruce na muže? Kdepak! Muži
se nemĤže nic stát, i kdyby na nČho pĜišlo deset tisíc
takových, jako jste vy - pokud je denní svČtlo a pokud
vás nemá v zádech.
Ptáte se snad, zda vás znám? Znám vás skrznaskrz.
Narodil jsem se a vyrostl jsem na Jihu a žil jsem na
Severu; a tak znám prĤmČr celé Ameriky. PrĤmČrný muž
je zbabČlec. Na Severu nechá po sobČ dupat každého, kdo
si zamane po nČm šlapat, a pak jde domĤ a modlí se o dar
pokory. Na Jihu jeden jedinký samotný muž zastavil za
bílého dne poštovní dostavník plný mužĤ a všecky je
obral. Vaše noviny vás tak dlouho nazývaly stateþným
207
národem, až jste si Ĝekli, že jste stateþnČjší než kterýkoliv
jiný národ - aþkoliv ve skuteþnosti jste jenom stejnČ
stateþní, a nikoliv stateþnČjší. Proþ vaše poroty nikdy
nepovČsí vraha? Protože se bojí, že jim vrahĤv pĜítel
vpálí kulku do zad, až bude tma - a to by také udČlal.
Tak radČji vždycky vynesou osvobozující rozsudek; a
potom vykroþí do noci muž, sledovaný stem
maskovaných zbabČlcĤ, a darebáka lynþuje. Dopustili
jste se chyby; nepĜivedli jste si sem muže. To je první
chyba. Druhá je, že jste nepĜišli za tmy a že jste si nevzali
masky. PĜivedli jste si jen þást muže - tuhle Bucka
Harknesse. A kdybyste ho nemČli, kdyby vás byl
nepodnítil, byli byste si ulevili jenom nadáváním
zpovzdáli.
Vám se nechtČlo sem pĜijít. PrĤmČrný muž nemá rád
mrzutosti a nebezpeþí. Vy nemáte rádi mrzutosti ani
nebezpeþí. Ale staþí, aby taková poloviþka muže, jako
tady Buck Harkness, vykĜikl: "Lynþovat! Lynþovat!', a
vy se bojíte couvnout - a vy se bojíte, aby nevyšlo
najevo, co jste, totiž zbabČlci. A tak zaþínáte Ĝvát a
chytáte se šosĤ toho poloviþního muže a hrnete se sem a
chvástáte se, co všecko nevykonáte. Nejubožejší vČcí na
svČtČ je dav; a i armáda je davem; armáda nebojuje z
vrozené stateþnosti, ale ze stateþnosti, kterou si vypĤjþila
od vlastní poþetnosti a od svých dĤstojníkĤ. Ale dav, jenž
nemá v þele muže, je ještČ nekoneþnČ hluboko pod úrovní
vší ubohosti. A teć se klićte, jdČte domĤ a zalezte do
dČr. Bude-li se doopravdy lynþovat, bude se lynþovat za
tmy, po jižním zpĤsobu; a až pĜijdou, pĜinesou si masky a
pĜivedou si muže. A teć táhnČte - a vezmČte si svou
208
pĤlku muže s sebou." PĜi tČch slovech rázem zvedl pušku
na ruku a natáhl kohoutky.
Dav prudce couvl a pak se rozpadl, lidé se rozutekli
všemi smČry a Buck Harkness sám metl za nimi jako
zmoklá slepice. Já bych tam byl mohl zĤstat, kdybych byl
chtČl, ale nechtČl jsem.
Šel jsem k cirkusu a potloukal jsem se kolem zadní
strany, až pĜešel hlídaþ, a potom jsem podlezl do stanu.
MČl jsem sice pĜi sobČ ten zlatý dvacetidolar a ještČ další
prachy, ale myslel jsem si, že je lépe šetĜit, protože
þlovČk takhle daleko od domova a mezi cizími lidmi
nikdy neví, kdy bude peníze potĜebovat. Opatrnosti nikdy
nezbývá. Nejsem od toho utratit nČco za cirkusy, když to
jinak nejde, ale cpát jim þlovČk peníze zrovna nemusí.
Byl to opravdu nádherný cirkus. Byla to nejkrásnČjší
podívaná, jakou si vĤbec mĤžete pĜedstavit, když tam
všichni vjeli na koních, vždy dva a dva, pán a dáma bok
po boku, páni jenom v kalhotách a triþkách, bez bot a bez
tĜmenĤ, ruce pČknČ volnČ, pohodlnČ položené na
stehnech; muselo jich být pĜinejmenším dvacet. Všechny
dámy mČly spanilou pleĢ a byly vĤbec bezvadnČ krásné a
vypadaly jako hejno opravdových, opravdických
královen a obleþené byly do šatĤ, které stojí milióny
dolarĤ a byly doslova pokryté diamanty. Zkrátka to byla
prvotĜídní podívaná; nikdy jsem nic tak líbezného
nevidČl. A potom jeden pán po druhém a jedna dáma po
druhé vstávali a stáli a všichni jezdili kolem dokola tak
jemnČ a vlnovitČ a ladnČ; muži vypadali tak náramnČ
velcí a vznešení a urostlí, jak jejich hlavy nadskakovaly a
209
míhaly se kolem v té výšce pĜi stropu stanu. A šaty dam,
takové jakoby udČlané z lupínkĤ rĤží, poletovaly mČkce a
jakoby hedvábnČ kolem jejich bokĤ a každá dáma
vypadala jako nejparádnČjší sluneþník.
A potom jeli ještČ rychleji a ještČ rychleji a jezdci pĜitom
na koních tancovali; napĜed mČli ve vzduchu jednu nohu,
pak druhou, a konČ byli naklonČni stále víc a víc a Ĝeditel
se toþil kolem stĜedního stanového sloupu a práskal
biþem a kĜiþel: "Haj! - Haj!" a šašek za jeho zády dČlal
vtipy. Potom všichni jezdci pustili otČže a dámy daly
ruce v bok a páni složili ruce na prsou a konČ byli už
naþisto šikmo, jak se hnali. Nakonec jeden po druhém
sklouzl s konČ a udČlali nám nejkrásnČjší poklonu, jakou
jsem kdy vidČl, a potom odhopsali a všichni jsme tleskali
a málem fanfrnČli.
Zkrátka, v tom cirkusu umČli opravdu dČlat ohromující
vČci a šašek po celou dobu tropil takové kousky, že lidi
málem pukali smíchy. ěeditel vám mu nemohl Ĝíct jediné
slovíþko, aby ho šašek nepĜevezl nejlegraþnČjší odpovČdí
- a bez žádného pĜemýšlení; jak si to ten šašek mohl
všecko vymýšlet v tom spČchu a v takovém množství, to
mi vĤbec nešlo na rozum. Já bych si to nebyl umČl
vymyslet ani za rok. A potom se zaþal nČjaký opilý muž
dobývat do manéže; kĜiþel, že si chce zajezdit na koni.
ěíkal, že také umí jezdit a prý líp než všichni ostatní
dohromady. Hádali se s ním a snažili se mu to rozmluvit,
ale on si nechtČl dát Ĝíct a celé pĜedstavení kvĤli tomu
uvázlo. Lidé na nČho zaþali kĜiþet a zaþali si ho dobírat a
on dostal vztek a zaþal vyvádČt; to zase dopálilo lidi a
spousta mužĤ zaþala pĜelézat lavice a hrnout se do
210
manéže; volali ,,Vrazte mu jednu! Vyhoćte ho!" a
nČkolik žen zaþalo vĜeštČt. A tak Ĝeditel pronesl menší
Ĝeþ; Ĝekl, že doufá, že už nedojde k žádným výtržnostem,
a když muž slíbí, že se bude slušnČ chovat, že ho nechá
zajezdit si na koni, myslí-li, že se na koni udrží. Lidé se
smáli a Ĝíkali, aĢ to tedy zkusí, a muž vylezl na konČ.
Sotva tam byl, zaþal kĤĖ vyhazovat, vzpouzel se a
tancoval, aþkoliv dva cirkusáci ho drželi u hlavy a opilý
muž ho držel kolem krku. Pokaždé, když kĤĖ vyhodil,
vyletČly opilcovy nohy do vzduchu a lidé nadskakovali
na lavicích a kĜiþeli a smáli se, až jim tekly slzy. A
nakonec, aþkoliv cirkusáci dČlali, co mohli, kĤĖ se jim
vytrhl a dal se tryskem kolem manéže, kolem dokola, i s
tím ochmelkou. Opilec mu ležel na hĜbetČ a rukama ho
objímal kolem krku a napĜed mu visela na jedné stranČ
skorem až na zem jedna noha a pak na druhé stranČ
druhá. Lidé se váleli smíchy. MnČ samotnému to k
smíchu nepĜišlo; moc jsem se bál, že si nČco udČlá. Ale
za chvileþku se muž sebral a vyhrabal do sedla a chytil
otČže a pĜitom vrávoral sem a tam. Ale v pĜíštím
momentČ vyskoþil, pustil otČže a stál na jedoucím koni.
A kĤĖ pĜitom pádil, jako by za ním hoĜelo. Ale muž si z
toho nic nedČlal. KlidnČ si stál na koni a vznášel se
kolem cirkusu, jako kdyby nikdy v životČ nebyl býval
opilý - a potom najednou zaþal svlékat šaty a odhazovat
je. Házel je tak rychle, že nestaþily padat na zem a
zamotávaly se ve vzduchu, a celkem svlékl sedmnáct
oblekĤ. A potom bylo vidČt, že je to štíhlý krásný muž,
obleþený tak pestĜe a pČknČ, že jste to ještČ nevidČli;
Ģuknul konČ biþíkem a kĤĖ se hnal, až to pĜímo svištČlo, a nakonec se s konČ svezl, poklonil se nám a odtancoval
211
do šatny a my jsme všichni tleskali a juchali radostí a
pĜekvapením.
To už Ĝeditel cirkusu vidČl, že naletČl, a hádám, že byste
na celém svČtČ nenašli otrávenČjšího cirkusového
Ĝeditele. VždyĢ to byl jeden z jeho vlastních cirkusákĤ.
Vymyslel si tu celou legraci z vlastní hlavy a nikomu se s
tím nesvČĜil. Abych se pĜiznal, já sám jsem se už dost
stydČl, že jsem se dal vyvést aprílem, ale na ĜeditelovČ
místČ bych nechtČl být, ani kdyby mi dávali tisíc dolarĤ.
Nevím, snad jsou na svČtČ ohromnČjší cirkusy než tenhle.
Ale jsou-li, já ještČ žádný lepší nevidČl. Na každý pád
mnČ tenhle cirkus staþil; a kdekoliv se s ním setkám,
mĤže si být jistý, že zĤstanu jeho zákazníkem.
No a potom veþer bylo naše pĜedstavení; ale pĜišlo jenom
dvanáct lidí - což staþilo tak na úhradu výdajĤ. A ještČ k
tomu se ti lidé poĜád smáli a vévoda mČl vztek; ostatnČ
lidé beztak odešli pĜed koncem pĜedstavení, až na
jednoho chlapce, který spal. Tak vévoda Ĝekl, že duševní
obzor tČchhle arkansaských chrapounĤ nestaþí na
Shakespeara; oni že chtČjí jenom frašky a snad ještČ horší
vČci než sprosté frašky. Ale on, vévoda, že je má
prokouknuté. A tak ráno sehnal velké archy balicího
papíru a trochu þerné barvy, nakreslil pár plakátĤ a pak je
vylepil po vesnici. Na plakátech bylo:
V RADNIýNÍM SÁLE!
POUZE 3 VEýERY!
SvČtoznámí tragédové
David Garrick mladší!
212
a
Edmund Kean starší!
z londýnských a evropských divadel, v jejich vzrušující
tragédii
KRÁLOVA ŽIRAFA
ýILI
SENZAýNÍ KRÁL
Vstupné 50 centĤ.
Dole na plakátČ byl nejtuþnČjší Ĝádek:
DÁMÁM A DċTEM NEPěÍSTUPNÉ
"Tak," Ĝekl vévoda. "Když je tohle nepĜitáhne, neznám
své Arkansaské."
KAPITOLA XXIII
Vévoda a král se celý den tužili a opravdu dali
dohromady jevištČ a oponu a Ĝadu svíþek jako jevištní
osvČtlení; a veþer, než jsme se nadáli, byl sál komplet
nabitý muži. Když už se tam nikdo nevešel, vévoda
pĜestal vybírat u dveĜí, obešel stavení a zadním vchodem
vstoupil na jevištČ. Vlezl pĜed oponu a pronesl menší Ĝeþ.
Vychválil tu tragédii a Ĝekl, že to je nejsenzaþnČjší
divadelní hra všech dob, a potom pokraþoval ve chvále
hry a vychvaloval Keana staršího, jenž v ní bude hrát
hlavní vedoucí úlohu, a když tak napjal zvČdavost
divákĤ, vytáhl koneþnČ oponu a potom pĜišel král,
poskakující po všech þtyĜech a nahý. Byl celý
pomalovaný a natĜený; mČl na sobČ namalované kruhy a
pruhy všech barev a záĜil jako duha. A - ale co bych
213
povídal o tom, jak ještČ vypadal; všecko bylo stejnČ
bláznivé, ale byla to velká švanda. Lidé smíchy málem
padali pod lavice; a když král skonþil s poskakováním a
odhopsal za kulisy, lidé Ĝvali a tleskali a hulákali, dokud
se král zas neobjevil a neudČlal všecko ještČ jednou. No,
kráva by se byla Ĝehtala nad kousky, které ten starý
blázen pĜedvádČl.
Potom vévoda spustil oponu a klanČl se lidem a Ĝekl, že
velká tragédie bude ukazována už jenom dvakrát, neboĢ
divadelní spoleþnost je vázána naléhavými smlouvami s
Londýnem, kde všechna místa v divadle Drury Lane jsou
na to už prodána. Potom se zase uklonil a Ĝekl, že
podaĜilo-li se mu poskytnout ctČnému obecenstvu zábavu
a pouþení, bude hluboce zavázán, když se o tom laskavČ
zmíní pĜátelĤm a pĜimČje je, aby rovnČž pĜišli hru
zhlédnout. NČjakých dvacet lidí vykĜiklo: "Co? To už je
po všem? To už bylo všecko?" Vévoda povídá, že ano.
Nato zaþala pČkná merenda. Kdekdo kĜiþel "dobČhl
nás!", lidé vztekle vstávali a už se hrnuli na jevištČ a na
pány tragédy. Ale vtom vyskoþil nČjaký statný, dobĜe
obleþený muž na lavici a zvolal:
"Poþkat! Okamžik, pánové!" Všichni ztichli a
poslouchali. "DobČhli nás - hroznČ šerednČ nás dobČhli.
Ale myslím, že nikdo z nás nechce být terþem posmČchu
celého mČsta, a poþítám, že bychom se toho do nejdelší
smrti nezbavili. Nikoliv! Jsem pro to, abychom odtud
odešli pČknČ potichouþku, abychom hru chválili a nechali
naletČt všechny ostatní. Potom na tom budeme všichni
stejnČ. Nemám pravdu?" ("To dá rozum! To je ono!
Soudce to vyþíhl!" volali všichni.) ,,Tak tedy dobrá - ani
214
slova o nČjakém podfuku. RozejdČme se a raćme
každému, aby se na tu tragédii šel také podívat."
Druhého dne jste ve mČstČ neslyšeli nic jiného, než jak
náramná ta tragédie byla. Sál byl veþer zase vyprodaný a
pĜevezli jsme toto obecenstvo stejnČ jako vþerejší. Když
jsme se - já a král a vévoda - potom vrátili na vor, dobĜe
jsme se naveþeĜeli; a tak nČjak k pĤlnoci chtČli po Jimovi
a po mnČ, abychom s vorem vycouvali ze strouhy, zajeli
s ním doprostĜed Ĝeky a našli pak nČjaký úkryt nejménČ
tĜi kilometry pod mČstem.
TĜetí veþer byl sál zase nabitý - ale tentokrát to nebylo
nové publikum, nýbrž lidé, kteĜí tu byli na prvním a
druhém pĜedstavení. Stál jsem s vévodou u dveĜí a vidČl
jsem, že každý, kdo pĜišel, má kapsy nČþím nadité nebo
schovává nČco pod kabátem, a Ĝeknu vám, že to nebylo
voĖavkáĜské zboží. Mýlka nebyla možná. Cítil jsem
shnilá vajíþka - muselo jich být pČkných pár kop,
nahnilou kapustu a podobné vČci; a jestli vím, jak se
pozná, že je nablízku mrtvá koþka (a mĤžete se vsadit, že
to vím), pĜišlo tČch chcíplých koþek do divadla nejmíĖ
þtyĜiašedesát. Na chvilku jsem vlezl do sálu, ale smČs
byla pro mČ pĜíliš pestrá; nevydržel jsem to. No, a když
divadlo bylo plné a už se tam nikdo nevešel, dal vévoda
komusi þtvrtdolar, aby chvíli postál u dveĜí, a šel jakoby
kolem domu k zadnímu vchodu a já za ním. A jakmile
jsme byli za rohem a ve tmČ, povídá mi:
"ZtraĢ se odtud a jdi pČknČ zþerstva. A až budeš za
posledním domem, vezmi nohy na ramena a utíkej k
voru, jako kdyby tČ honili všichni þerti."
215
Uposlechl jsem a on mazal také. DobČhli jsme k voru
souþasnČ a netrvalo ani dvČ vteĜiny a už jsme se vezli po
proudu, tichounce a bez svČtla. Rejdovali jsme
doprostĜed Ĝeky a nikdo z nás ani nemukl. Pomyslel jsem
si, že chudák král bude mít s obecenstvem pohnutý veþer,
ale kdepak; za chvileþku se vybatolil z vigvamu a povídá:
"Tak co, vévodo, jakpak náš podniþek dneska dopadl?"
On totiž vĤbec ve mČstČ nebyl.
Nesvítili jsme a nerozdČlali oheĖ, až jsme byli takových
patnáct kilometrĤ pod mČstem. Pak jsme teprve rozžehli
a veþeĜeli a král a vévoda se smáli, div se nerozsypali, jak
ty lidi dobČhli. Vévoda povídá:
"Zelenáþi tupohlaví. Já vČdČl, že první obecenstvo bude
zticha a nechá naletČt celé mČsto; a také jsem vČdČl, že si
tĜetí veþer na nás pĜijdou a budou si myslet, že teć je
Ĝada na nich. Nu, Ĝada na nich je, a moc bych za to dal,
kdybych vČdČl, zaþ by to prodali. A také bych rád vČdČl,
co udČlají s tím naþatým veþerem. Mohli by si tam zaĜídit
bufet - jídla si pĜinesli dost."
Ti rošĢáci vybrali za ty tĜi veþery þtyĜi sta šedesát pČt
dolarĤ. Nikdy pĜedtím jsem nevidČl nikoho shrábnout
takové fĤry penČz.
Když vévoda a král spali a chrápali, povídá Jim:
"Nedivíte se, Hucku, jak naši králové vyvádČjí?"
"Ne," povídám já, "vĤbec se tomu nedivím."
216
"A proþ ne, Hucku?"
"Protože to mají v krvi. Myslím, že jsou všichni stejní."
"Ale, Hucku, naši králové jsou pĜece obyþejní rošĢáci;
rošĢáci to jsou a nic jiného; obyþejní rošĢáci."
"No, vždyĢ to Ĝíkám; králové jsou vČtšinou rošĢáci,
pokud tomu rozumím."
"VážnČ?"
"Jen si o nich nČco pĜeþti - a hned uvidíš. Podívej se na
JindĜicha Osmého. To také nebyl žádný pan Ĝídící uþitel z
nedČlní školy. Nebo se podívej na Karla Druhého anebo
na Ludvíka ýtrnáctého anebo Patnáctého a Jakuba
Druhého a Eduarda Druhého a Richarda TĜetího nebo na
nČkterého ze þtyĜiceti dalších; nebo si vezmi krále tČch
sedmi anglosaských království22, jak za starých þasĤ
Ĝádili a dČlali alotria.
Paneþku, mČl jsi vidČt JindĜicha Osmého v rozkvČtu
života. To bylo kvítko. Ženíval se každý den s jinou a
druhého rána jí dával sekat hlavu. A dČlal to tak klidnČ,
jako by si objednával vajíþka k snídani. ‚Skoþte pro Nell
Gwynovou,' povídá a oni pro ni skoþili. Druhé ráno
povídá: ‚UseknČte jí hlavu!' A usekli ji. ‚Skoþte pro Janu
Shoreovou,' povídá a za chvileþku tam Jana je. Druhý
den ráno zase: ‚UseknČte jí hlavu!' A usekli ji. ‚Zavolejte
sliþnou Rosamundu!' Sliþná Rosamunda musela
nastoupit. Druhé ráno: ‚UseknČte jí hlavu!' A každá mu
musela každou noc vyprávČt pohádku; a tak to vedl,
217
dokud nemČl nakĜeþkovaných tisíc a jednu pohádku, a
pak z toho udČlal knížku. Ty neznáš krále, Jime, ale já je
znám; ten náš starý otrapa je ještČ jeden z nejslušnČjších,
s kterými jsem se setkal v dČjinách. NapĜíklad JindĜich si
zamanul, že si to rozdá s Amerikou. Jak se do toho dal?
Myslíš snad, že to slušnČ oznámil, abychom vČdČli, na
þem jsme, a abychom se mohli pĜipravit? Kdepak.
Zþistajasna naházel všecek þaj v bostonském pĜístavu do
moĜe a tumáš - bouchl do stolu prohlášením nezávislosti,
a prý, pĜeje si snad nČkdo nČco podotknout? To byl celý
JindĜich - nikdy nikomu neumožnil, aby se ozval.
PodezĜíval svého otce, vévodu Wellingtona. Co udČlal?
Požádal ho o vysvČtlení? Ne. Utopil ho v sudu malvazu
jako kotČ. Dejme tomu, že nČkdo nechal ležet nČjaké
peníze poblíž místa, kde zrovna byl JindĜich, - co myslíš,
že JindĜich udČlal? Shrábl je. Dejme tomu, že sis ho
zjednal, aby vykonal to a to, a tys mu zaplatil, ale
nepoþkal sis a nehlídals ho, aby to také vykonal. Co
udČlal JindĜich? Vždycky udČlal pravý opak. A když
otevĜel ústa, co myslíš, že se stalo? Když je hezky
zþerstva zase nezavĜel, vyklouzla mu z nich další lež.
Takové kvítko byl JindĜich;23 a kdybychom tady na voru
mČli místo našeho krále JindĜicha, ten by to mČsto byl
oholil ještČ mnohem dĤkladnČji než ten náš. NeĜíkám, že
ten náš král je oveþka, protože oveþka není, když se díváš
stĜízlivČ na fakta; ale je nic proti tomu starému beranovi.
Jak ti Ĝíkám, králi jsou králi a musíš na nČ koukat jako na
krále. Když se to vezme kolem a kolem, je to þistá
cháska. Inu, jak strom vzroste, tak stojí."
"Ale tenhle náš král, Hucku, páchne jak nevím co."
218
"Málo naplat, všichni páchnou, Jime. My proti tomu
nemĤžeme nic dČlat. Králi páchnou a dČjiny nám
neĜíkají, jak tomu odpomoct."
"Náš vévoda, Hucku, je v nČkterém ohledu docela milý
þlovČk."
"Ano, s vévody je to jiné. Ale ne o moc jiné. Ten náš je
na vévodu celkem ucházející. Ale když je opilý,
nerozeznal by ho od krále ani Bystrozraký."
"AĢ je to jak je to, mnČ se po dalších králích už nestýská,
Hucku. Víc bych jich nesnesl."
"ÚplnČ s tebou souhlasím, Jime. Ale máme je na krku,
nesmíme zapomínat, že to jsou králi, a musíme
pĜimhouĜit oko. Ale byl bych rád, kdybychom se
dozvČdČli o zemi, které došla zásoba králĤ."
Co jsem mČl Jimovi povídat, že náš král není opravdový
král a náš vévoda že není opravdový vévoda? Nic
dobrého by z toho nepošlo; a krom toho, jak jsem zrovna
Ĝekl: Od pravých je þlovČk beztak nemohl rozeznat.
Usnul jsem a Jim mČ nevzbudil, když byla na mnČ Ĝada.
To on tak dČlával. Když jsem se probudil, právČ svítalo a
Jim tu sedČl, hlavu mezi koleny, a potichu si naĜíkal a
sténal. DČlal jsem, jako bych nevidČl a neslyšel. VČdČl
jsem, oþ jde. Jim vzpomínal na ženu a na dČti v dáli, byl
skleslý a stýskalo se mu; on totiž ještČ jakživ nikdy nebyl
mimo domov; a myslím si, že mČl svou rodinu stejnČ rád,
jako mají svou rodinu rádi bílí lidé. Zdá se to
219
nepĜirozené, ale hádám, že to je pravda. V noci, když
myslel, že spím, þasto vzdychal a naĜíkal a šeptal:
"Chudinka malá Betynka! Chudinka malý Johnny! Je to
hrozné; snad už vás jakživ neuvidím, snad už vás jakživ
neuvidím." Byl to moc a moc hodný þernoch, tenhle Jim.
Jindy jsem dČlal, jako když neslyším, ale tentokrát jsem
zavedl Ĝeþ na jeho ženu a dČti; a po chvilce povídá:
"Teć je mi tak mizernČ, protože jsem pĜed chvilkou tam
od mČlþiny slyšel, jako kdyby bouchly dveĜe nebo nČco,
a to mi pĜipomnČlo, jak jsem byl jednou zlý na malou
Betynku. JeštČ jí nebyly ani þtyĜi roky, když dostala
spálu, a bylo to s ní moc špatné; ale dostala se z toho a
jednoho dne stála u mČ a já jí povídám:
‚ZavĜi ty dveĜe!'
Ona nic. Stála a smála se na mČ. Chytil mČ vztek a
povídám jí už hezky zhurta:
‚Neslyšíš, co ti povídám? ZavĜi ty dveĜe!'
Ale ona se poĜád nehýbala a jenom se na mČ usmívala.
To už mi hnulo žluþí a povídám:
‚Když si nedáš Ĝíct, tak já ti pomĤžu!'
A jak jsem to Ĝekl, tak jsem jí dal pohlavek, až se natáhla.
Potom jsem šel do vedlejší svČtnice a byl jsem tam asi
deset minut; a když se vrátím, vidím, že dveĜe jsou poĜád
ještČ otevĜené a ona stojí u nich, oþi má smutnČ sklopené
220
a pláþe. ěeknu vám, já už vzteky skorem o sobČ nevČdČl.
Už jsem chtČl po dítČti skoþit, ale v ten moment - ty
dveĜe se otevíraly dovnitĜ - se zvedl vítr a práskl dveĜma
kerblem! zrovna za dítČtem - a pĜedstavte si, dítČ se ani
nehnulo. Dech mi to vyrazilo - a mnČ bylo - já nevím, jak
mnČ bylo. TĜásl jsem se na celém tČle a potichouþku jsem
vyšel ven a obešel jsem domek a otevĜel jsem za dítČtem
potichouþku dveĜe a strkám hlavu do svČtnice,
potichouþku až k dítČti, a potom najednou jsem udČlal
bu!, jak nejhlasitČji jsem umČl. A dítČ se nepohnulo! Ó,
Hucku, já jsem se rozbreþel, chytil jsem ji do náruþe a
Ĝíkal jsem jí: Chudinka malinká - PánbĤh všemohoucí aĢ
odpustí starému Jimovi, protože Jim sám si to nikdy
neodpustí. Ona chudinka byla hluchá jak paĜez a nČmá,
Hucku, hluchá a nČmá - a já jsem s ní tak zacházel!"
KAPITOLA XXIV
PĜíští den, když už se stmívalo, pĜistáli jsme uprostĜed
Ĝeky, u mČlþinky porostlé vrbovím. Po obou stranách
byly na bĜehu vesnice a vévoda a král zaþali dávat
dohromady plán, jak ty vesnice podojit. Jim mluvil s
vévodou a Ĝekl, že doufá, že to nebude trvat déle než
nČkolik málo hodin, protože ležet celý den spoutaný ve
vigvamu je moc nepĜíjemné a nudné. Víte, my jsme ho
museli svazovat, když jsme ho nechávali samotného,
protože kdyby nČkdo pĜišel a vidČl ho samotného a jen
tak, vypadal by moc jako uprchlý þernoch. Chápete to?
Tak vévoda Ĝekl, že je jaksi nemilé ležet celý den v
poutech a že nČco vyšpekuluje, aby se ty provazy daly
obejít.
221
Vévoda, to se musí nechat, byl kromobyþejnČ vynalézavý
a brzo to vyzkoumal. Oblékl Jima do kostýmu krále
Leara - byl to dlouhý župan z hrubé bavlnČné látky a
patĜila k tomu bílá paruka z koĖských žíní a kníry; potom
vzal divadelní líþidlo a natĜel Jimovi tváĜ, ruce, uši a krk
tmavomodrou nelesklou barvou, takže Jim vypadal jako
utopenec, který ležel devČt dní ve vodČ. AĢ se propadnu,
jestli Jim nevyhlížel jako nejdivoþejší podívaná, jakou
jsem kdy vidČl. Potom vévoda vzal kus plochého dĜeva a
udČlal nápis:
NEMOCNÝ ARAB - NIKOMU NIC NEUDċLÁ,
NEMÁ-LI ZROVNA ZÁCHVAT POMATENOSTI
Potom tabulku pĜibil na laĢ a laĢ postavil dva kroky pĜed
vigvam. Jim byl spokojen. ěíkal, že je to hodnČ lepší než
ležet každý den pár rokĤ s provazy kolem rukou a nohou
a tĜást se pĜi každém zvuku. Vévoda mu Ĝekl, aby si
udČlal pohodlí a aby si dČlal, co chce; jenom kdyby sem
nČkdo strkal nos, aby vyskoþil z vigvamu a trochu
vyvádČl, aby ze sebe vydal pár skĜekĤ a zaskuþel jako
divoké zvíĜe, a že prý každý zmizí a nechá ho na pokoji.
Byl to správný pĜedpoklad; ale když vezmete
prĤmČrného þlovČka, myslím, že by neþekal, až Jim
zaþne skuþet. VždyĢ Jim vypadal nejenom jako nebožtík;
vypadal ještČ mnohem mrtvČji.
Naši šejdíĜi napĜed chtČli zkusit znovu ,,Senzaþního
krále", protože vynesl tolik penČz, ale pak si Ĝekli, že by
se to mohlo nevyplatit, protože se vČc tĜeba už zatím po
pobĜeží rozkĜikla.
222
Ale na nic jiného, co by opravdu vyhovovalo, nepĜišli; a
tak nakonec vévoda Ĝekl, že tedy poradu odloží, že si
bude sám lámat hlavu a že si za nČjakou hodinku tĜeba
vymyslí, co by na tu arkansaskou vesnici navlekli; král
Ĝekl, že pojede do druhé vesnice jen tak, bez plánu, v
dĤvČĜe, že mu ProzĜetelnost - þímž asi spíš myslel þerta už nČco výnosného dohodí. V místČ, kde jsme se pĜedtím
zastavili, jsme si koupili konfekþní šaty; teć se král do
nich oblékl a kázal mi, abych si také vzal ty svoje. To se
ví, že jsem to udČlal. Královo obleþení bylo celé þerné a
vypadal v tom opravdu náramnČ a vznešenČ. Nikdy bych
nebyl Ĝekl, jak šaty umČjí þlovČka zmČnit. VždyĢ pĜedtím
vypadal jako nejzpustlejší pobuda; ale teć, když smekl
svĤj nový bílý cylindr, uklonil se a nasadil si úsmČv,
vyhlížel tak velkolepČ a dobrotivČ a bohabojnČ, že byste
Ĝekli, že vykroþil rovnou z archy Noemovy a že to je
tĜeba praotec Noe osobnČ. Jim vyþistil loćku a já se
chopil pádla. PĜi bĜehu, u výbČžku nČjakých pČt
kilometrĤ nad mČstem, kotvil už pár hodin jakýsi parník,
na který nakládali zboží. Povídá král:
"Vzhledem k tomu, jak jsem obleþen, bude výhodnČjší,
pĜijedu-li do mČsta ze Saint Louisu nebo z Cincinnati
nebo z nČkterého jiného velkomČsta. Zajeć k parníku,
Huckleberry; pojedeme sem dolĤ do mČsta tou parolodí."
Tohle mi nemusel Ĝíkat dvakrát. Byl jsem rád, že se
svezu parníkem. Zarejdoval jsem k bĜehu asi kilometr
nad mČstem a pak jsem pádloval klidnou vodou pĜi
strmém bĜehu. Za chvileþku jsme pĜijeli k místu, kde na
kládČ sedČl bodrý venkovan. Byl to mladík s milou
nevinnou tváĜí, ze které stíral linoucí se pot, neboĢ bylo
223
velmi horko; mladík mČl vedle sebe dva velké cestovní
vaky.'
"PĜitoþ k bĜehu," povídá král a já to udČlal. "Kampak
máte namíĜeno, mladý muži?"
"Jdu na parník. Pojedu do Orleansu."
"PĜisednČte k nám," povídá král. "Poþkat. MĤj služebník
vám pomĤže s vašimi ranci. Vyskoþ a pomoz pánovi,
Adolfusi!" - VyrozumČl jsem z toho, že jsem Adolfus, a
udČlal jsem, jak mi kázal.
Potom jsme jeli všichni tĜi dál. Mladík byl hroznČ rád a
hroznČ dČkoval; Ĝíkal, že to byla dĜina tahat se za
takového poþasí se zavazadly. Ptal se krále, kam jede, a
král mu Ĝekl, že právČ pĜijel po Ĝece dolĤ a že ráno
vystoupil u druhé vesnice a teć že jede nČkolik kilometrĤ
po Ĝece nahoru navštívit pĜítele, který tam má statek.
Mladík povídá:
"Když jsem vás zahlédl, povídám si: Hele, to je pan
Wilks, jako že tady sedím - a málem pĜijel vþas. Ale
potom si povídám: A pĜece to on nebude. Kdyby to byl
pan Wilks, nejel by po Ĝece nahoru. Vy to nejste, vićte?"
"Ne. Mé jméno je Blodgett - Alexandr Blodgett dĤstojný pán Alexandr Blodgett bych mČl dodat, anžto
jsem jedním z ponížených služebníkĤ PánČ. Ale i tak
mĤžu litovat pana Wilkse, že nepĜijel vþas, jestli tím o
nČco pĜišel - což, doufám, se nestalo."
224
"Tedy o majetek nepĜišel, protože majetek dostane stejnČ;
ale už nevidČl svého bratra Petra umírat; snad je mu to
jedno - to þlovČk nikdy nemĤže vČdČt -, ale jeho bratr by
byl dal všechno na svČtČ, kdyby byl mohl spatĜit pĜed
svou smrtí ještČ jeho; poslední tĜi týdny o niþem jiném
nemluvil; oni se ti bratĜi nevidČli od chlapeckých let a
svého bratra Viléma - to je ten hluchonČmý - toho vĤbec
jakživ nevidČl, protože Vilémovi není víc než tĜicet nebo
pČtatĜicet. Sem pĜijeli svého þasu jenom Petr a JiĜí; JiĜí,
to byl ten ženatý, ale on a jeho manželka zemĜeli loni, a
tak naživu zĤstali jen Harvey a Vilém. A jak jsem vám
povídal, nepĜijeli vþas."
"A dal jim nČkdo vČdČt?"
"O ano; pĜed nČkolika mČsíci, když to Petra chytilo
poprvé; protože Petr Ĝíkal, že cítí, jako by se tentokrát z
toho už nedostal. Víte, on už mČl léta a dcerky po JiĜím
byly ještČ moc mladé, než aby se o nČho mohly starat leda snad Mary Jane, ta zrzavá; a tak když JiĜí a jeho
žena zemĜeli, Petrovi se jaksi stýskalo a už mu asi moc
na životČ nezáleželo. Jenom mermomocí chtČl ještČ vidČt
Harveye a také Viléma, když na to pĜijde, protože Petr
patĜil mezi ty lidi, kteĜí se bojí udČlat poslední vĤli.
Jenom zanechal pro Harveye dopis a povídal, že v tom
psaní napsal, kam schoval peníze a jak se má rozdČlit
ostatní majetek; chtČl, aby bylo postaráno o JiĜího
dcerky, protože JiĜí po sobČ nezanechal nic. A víc než to
psaní starý Petr Wilks ne a ne napsat."
"A co myslíte? Proþ Harvey nepĜijel? Kde bydlí?"
225
"Ten bydlí v Anglii - v Sheffieldu - dČlá tam kazatele.
Tady v Americe jakživ nebyl. Snad nestaþil pĜijet, anebo
také tĜeba to psaní vĤbec nedostal."
"Jak smutné, jak smutné, že se ubohý Petr Wilks svého
bratra nedoþkal. A vy jste Ĝíkal, že jedete do Orleansu, že
ano?"
"Ano, ale je to jenom první zastavení. PĜíští stĜedu sednu
na loć a jedu dál do Rio de Janeira, kde mám strýce"
"To je notnČ daleká cesta. Ale krásná; kéž bych tam mohl
také jet. A Mary Jane je nejstarší. Kolik je tČm
ostatním?"
"Mary Jane je devatenáct let, ZuzanČ patnáct a JanČ je
kolem þtrnácti; Jana, to je ta, co se vČnuje dobroþinnosti
a má zajeþí pysk."
"Chudinky nebohé, siroteþci opuštČní."
"No, mohly by na tom být hĤĜ. Starý Petr mČl pĜátele,
kteĜí na nČ nedají dopustit. Byl by tu napĜíklad Hobson,
baptistický kazatel; a jáhen Lot Hovey a Ben Rucker a
Abner Shackleford a advokát Levi Bell; a potom ještČ
doktor Robinson a ženy tČch Petrových kamarádĤ a
vdova Bartleyová. Je tu ještČ spousta jiných lidí, ale ti, co
jsem vám vyjmenoval, byli jeho nejlepšími kamarády a o
nich se Petr nČkdy zmiĖoval, když psal domĤ. A tak
Harvey bude vČdČt, na koho se má obrátit, až pĜijede."
226
Král se mladíka vyptával a vyptával, až ho takĜíkajíc
dokonale vypumpoval. AĢ se propadnu, zapomnČl-li se
zeptat na nČkoho nebo nČco v tom mČstČ; vyptal se ho na
všecko, co se týþe WilksĤ, a ptal se ho, þím Petr byl. Byl
jircháĜem; ptal se ho, þím byl JiĜí; byl truhláĜem; a
Harvey - Harvey tyl sektáĜským knČzem. A král se
vyptával a vyptával a nakonec povídá:
"A proþ jste chtČl jít takový kus svČta pČšky až tam k
tomu parníku?"
"Protože to je velká loć a bál jsem se, že by u našeho
mČsta nezastavila. Když mají plný náklad a tím také
hluboký ponor, nČkdy na volání nezastaví. Cincinnatská
loć zastaví, ale tohle je parník ze Saint Louisu."
"A byl Petr Wilks hodnČ movitý?"
"Ano, byl. MČl domy a pozemky a Ĝíká se, že nČkde
schoval tĜi nebo þtyĜi tisíce dolarĤ na hotovosti."
"Kdy jste Ĝekl, že umĜel?"
"NeĜíkal jsem to, ale umĜel vþera veþer."
"PohĜeb bude mít asi zítra?"
"Ano, k polednímu."
"Je to opravdu smutné - ale všichni tam musíme, dĜíve þi
pozdČji. ýeho jest nám tĜeba, jest - být pĜipraveni. Pak je
všecko v poĜádku."
227
"Ano, dĤstojný pane, to je pravda. Maminka to také
vždycky Ĝíká."
Když jsme dojeli k parníku, byli už skoro hotovi s
nakládáním a za chvíli parník odjel. Král nic neĜíkal, že
bychom mČli nasednout, a tak jsem nakonec o tu
projížćku pĜišel. Když loć odplula, kázal mi král
veslovat dál proti proudu. Jeli jsme asi pĤldruhého
kilometru a pak král na opuštČném místČ vystoupil a Ĝekl:
"A teć jeć zpátky, co nejrychleji umíš, a pĜivez sem
vévodu a nové vaky. A jestliže vévoda zajel na bĜeh,
dojed pro nČho a aĢ všeho nechá a pĜijede. A teć plav!"
VČdČl jsem, co má za lubem; ale toĢ se ví, nic jsem
neĜekl. Když jsem pĜivezl vévodu, schovali jsme loćku a
pak jsme se posadili na kládu a král Ĝekl vévodovi
všecko, první a poslední pĜesnČ tak, jak to Ĝekl mladík. A
po celou dobu, co král vyprávČl, snažil se mluvit jako
Angliþan; a když se uváží, že to byl obyþejný pobuda,
musí se uznat, že to dČlal dobĜe. Neumím ho napodobit, a
proto se ani nebudu pokoušet, ale dČlal to skuteþnČ
pČknČ. Potom král povídá:
"Bilgewatere, jak jste na tom s nČmotou a s hluchotou?"
Vévoda Ĝekl, aby to klidnČ nechal na nČm; Ĝekl, že hrával
hluchonČmé postavy na prknech Múzy. A tak þekali, až
pojede kolem nČjaký parník.
Kolem þtvrté tudy jelo nČkolik kocábek, ale to nebyly
lodČ dálkové; ale potom koneþnČ pĜijel velký parník a
228
král mu dál znamení. Poslali k bĜehu bárku s tĜemi veslaĜi
a my vylezli na parník, který - jak se ukázalo - byl z
Cincinnati; když zjistili, že chceme jet jen sedm þi osm
kilometrĤ, byli hroznČ naštvaní, nadávali nám a Ĝíkali, že
nás ve mČstČ nevysadí. Ale král jim Ĝekl naþisto klidnČ:
"Když si páni mĤžou dovolit zaplatit dolar za každou
osobu a za každý kilometr cesty, aby pro nČ pĜijela bárka
a aby je bárka zas odvezla na bĜeh, neubude snad
parníku, když je sveze?"
Tak pĜestali nadávat a zkrotli a Ĝekli, že všecko je v
poĜádku. A když jsme pĜijeli k mČstu, odvezli nás tĜi
veslaĜi bárkou na bĜeh. NČjakých dvacet lidí se
pĜitrousilo, když vidČli pĜijíždČt bárku, a když jim král
Ĝekl:
"MĤže mi nČkterý z pánĤ Ĝíci, kdeže bydlí pan Petr
Wilks?" podívali se jeden na druhého, jako by chtČli Ĝíct:
"Co jsem vám povídal?" Potom jeden z nich Ĝekl jaksi
tiše a šetrnČ:
"Lituji, pánové, ale jediné, co vám mohu Ĝíci, je, kde
bydlel vþera veþer."
Najednou, jak na heslo, se ten starý daremný pobuda
zhroutil a klesl tomu muži na hruć, položil mu bradu na
rameno a breþel mu na záda a povídá:
"Ach, ach, náš ubohý bratr - opustil nás a my ho už
nezhlédli; ó, to je kruté, je to pĜíliš kruté!"
229
Potom se obrátil a za hlasitého brekotu dČlal na vévodu
rukama pitomé posuĖky, a aĢ se propadnu, jestli on hned
neupustil vak a nepropukl také v pláþ. Namouduši, jakživ
jsem nevidČl párek vČtších podvodníkĤ.
Muži se kolem nich seskupili, vyslovovali jim soustrast,
všelijak je utČšovali, nesli jim do kopce vaky, podpírali
je, nechali je plakat na svých ramenou a vyprávČli králi o
posledních hodinkách jeho bratra; a král to zase rukama
vykládal vévodovi a oba vyvádČli pro toho umrlého
jircháĜe, jako by jim bylo umĜelo všech dvanáct apoštolĤ.
Zkrátka - jestli jsem kdy vidČl nČco takového, aĢ jsem
þernoch. Staþilo to, aby je þlovČk stydČl za lidskou ráci.
KAPITOLA XXV
Zpráva se rozšíĜila po mČsteþku do dvou minut a mohli
jste vidČt lidi, jak se k nám sbíhali ze všech stran; nČkteĜí
si v bČhu ještČ oblékali kabáty. Za chvileþku jsme byli
obklopeni zástupem a dupání dalších pĜibíhajících znČlo,
jako když mašírují vojáci. Okna a dvorky pĜed domy
byly plné; a co chvíli bylo slyšet nČkoho, kdo Ĝíká:
"Jsou to oni?"
A ze zástupu, který zrovna bČžel kolem, vždycky nČkdo
odpovČdČl:
"To víte, že to jsou oni."
Když jsme došli k domu, byla v ulici hlava na hlavČ a tĜi
dČvþata stála na prahu. Mary Jane byla zrzavá, ale to nic
230
nevadilo; byla stejnČ moc a moc krásná a tváĜ jí nebesky
záĜila a oþi jí svítily, jak byla ráda, že strýþci pĜijeli. Král
rozpažil, Mary Jane mu skoþila do objetí, ta se zajeþím
pyskem skoþila k vévodovi, a tak to tČm darebákĤm
vyšlo. VČtším dílem všichni, a ženské veškeré, breþeli
radostí, že se rodina koneþnČ našla a že se mají tak rádi.
Potom král šĢouchl vévodu - tajnČ, ale já to vidČl -,
rozhlédli se a spatĜili rakev, která byla v koutČ na dvou
židlích; a tak se k ní král s vévodou vydali. Jednou rukou
se navzájem objímali a druhou si zakrývali oþi. Šli
pomalu a slavnostnČ, všichni couvali a dČlali jim místo a
Ĝeþi a šum ztichly, lidé Ĝíkali ,,pšt!", muži smekali,
všichni klopili hlavy a byli byste slyšeli padnout
špendlík. A když král a vévoda došli k rakvi, jenom se
jednou podívali a už breþeli, že je muselo být slyšet do
Orleansu, pĜinejmenším. A potom se vzali navzájem
kolem krku a dali jeden druhému bradu na rameno; a
potom po tĜi nebo þtyĜi minuty breþeli a Ĝeknu vám, že
jsem jakživ neslyšel dva mužské tak cedit. A aby se to
nepletlo, kdekdo kolem breþel také. Celá místnost byla
tak zapaĜená, že jsem nČco podobného nevidČl. A potom
si král stoupl na jednu stranu rakve a vévoda na druhou,
klekli a položili þela na rakev a zaþali dČlat, jako by se
potichu modlili. To jste nevidČli, jak to všemi zamávalo;
lidé se hroutili a sborovČ vzlykali - chudinky dČvþata
také; a skorem každá z žen k nim pĜistoupila a beze slova
je slavnostnČ políbila na þelo a pak jim položila ruce na
hlavu a podívala se vzhĤru k nebi, zatímco jí slzy tekly
po tváĜích, a potom se vzlykajíc a utírajíc si oþi odvalila,
aby mohla pĜijít na Ĝadu další paniþka. Jakživ jsem
nevidČl nic tak odporného.
231
No, a za chvileþku král vstal a kousek pĜedstoupil a
nafoukl se a zaþal žvanit proslov, který byl samá slza a
samý nesmysl; mluvil o tom, jak tČžkou zkouškou je pro
nČho a pro ubohého bratra smrt sourozence a jaká rána to
byla, že ho nezastihli živého, aþkoliv podnikli cestu
dlouhou šest tisíc kilometrĤ. Ale zkouška osudu jim byla
oslazena a posvČcena touto srdeþnou úþastí a tČmito
svatými slzami, za což jim dČkuje ze srdce a ze srdce
svého bratra, protože dík z úst vzdát nemohou, neboĢ
slova jsou pĜíliš slabá a chladná; takhle kecal a žvanil, až
se þlovČku z toho dČlalo nanic. KoneþnČ vybreptal
pobožné svatouškovské amen a utrhl se od ĜetČzu a zase
breþel, div se nepotrhal.
Jen co domluvil, kdosi v davu zanotoval "Jméno PánČ
budiž", všichni ostatní se pĜidali z plných plic a bylo
hĜejivé a milé to slyšet, neb to znČlo, zrovna jako když je
konec kostela. Hudba je dobrá vČc; neĜekli byste, jak po
té komedii a po tČch pomyjích, kterými nás hostil král, ta
hudba všecko oþistila a jak znČla poctivČ a náramnČ.
Potom král zase zaþal mlít pantem a Ĝekl, že by on a
neteĜe byli velmi rádi, kdyby nČkteĜí z hlavních pĜedních
pĜátel rodiny pĜišli dnes na veþeĜi a pomohli bdít u
tČlesných pozĤstatkĤ zesnulého; a Ĝekl, že kdyby chudák
bratr, jenž tamhle leží, mohl mluvit, že ví, koho by
jmenoval jménem, protože jsou jména, která mu byla
velmi drahá a o kterých se v dopisech zmiĖoval. A tak
on, král, že je bude jmenovat sám, a jsou to jmenovitČ,
jak níže následuje, zejména tito: DĤstojný pán Hobson a
jáhen Lot Hovey a pan Ben Rucker a Abner Shackleford
232
a Levi Bell a doktor Robinson a jejich ženy a vdova
Bartleyová.
DĤstojný pán Hobson a doktor Robinson byli právČ na
druhém konci mČsta, kde mČli spoleþnou honitbu. Totiž
míním tím, že doktor vypravoval nemocného na onen
svČt a kazatel mu dával na cestu dobré rady. Advokát
Bell byl obchodnČ v Louisville. Ale ostatní byli po ruce,
a tak všichni pĜistoupili ke králi a potĜásali mu rukou a
dČkovali mu a mluvili s ním; a pak potĜásali rukou
vévodovi, ale tomu neĜíkali nic, jenom se na nČho poĜád
usmívali a pĜikyvovali hlavou, jako by nemČli rozum;
vévoda dČlal rukama všelijaké posuĖky a neustále Ĝíkal
"gu-gu - gu-gu" - jako miminko, které neumí mluvit.
Potom král plácal a mlel dál a dokázal vyzvČdČt první
poslední o celém mČstČ, až nakonec vČdČl o každém
þlovČku a o každém psu, jak se jmenuje; a dČlal narážky
na to a na ono, co se nČkdy pĜihodilo ve mČstČ nebo
JiĜího rodinČ nebo Petrovi. A vždycky dodal, že mu o
tom psal Petr. To byla ovšem lež jako vČž, protože
všecko od a do zet vytahal z toho mladého trulanta,
kterého jsme vezli v loćce k parníku.
Potom Mary Jane pĜinesla dopis, který zanechal starý
Petr, a král to pĜedþítal nahlas a buþel nad tím. Dopis
odkazoval dĤm a tĜi tisíce dolarĤ ve zlatČ dČvþatĤm; a
koželužnu (která byla velmi výnosná) spolu s nČkolika
jinými domy a pozemky (v cenČ asi sedmi tisíc dolarĤ) a
tĜi tisíce dolarĤ ve zlatČ Harveyovi a Vilémovi; a v tom
dopise také bylo, kde ve sklepČ je tČch šest tisíc hotových
uschováno. Tak oba šejdíĜi Ĝekli, že pĤjdou a peníze
233
pĜinesou a že všecko ve vší poctivosti a pĜed svČdky
provedou; mnČ Ĝekli, abych vzal svíþku a šel s nimi.
ZavĜeli jsme za sebou dveĜe do sklepa, a když pytlík
našli, vysypali to na zem a na tu hromadu žluĢáskĤ byla
krásná podívaná. Královi svítily oþi, že to ani popsat
neumím; plácal vévodovi na rameno a Ĝíkal:
"To je ono a žádná mýlka. Žádná mýlka, vám povídám.
Bilgy, povídám vám, že je to senzaþnČjší než ‚Senzaþní
král'. Nemám pravdu?"
Vévoda Ĝekl, že pravdu má. Oba se v hromadČ mincí
hrabali a prohrabovali a cinkali zlaĢáky o podlahu a král
povídá:
"Málo naplat - být bratrem bohatého a mrtvého muže a
poruþníkem zazobaných pozĤstalých dČdiþek je nejlepší
melouch pro vás i pro mČ, Bilgy. A ten melouch nám
dohodila ProzĜetelnost, protože jsem jí dĤvČĜoval.
Vždycky Ĝíkám, že se nakonec vyplácí dĤvČĜovat v
ProzĜetelnost. Zkoušel jsem to v životČ všelijak, ale nad
to není."
Každý jiný snad by se byl pokochal podívanou a byl by
peníze vzal tak, jak byly. Ale oni nedali; prý je musejí
spoþítat. Tak je poþítali a ukázalo se, že chybČjí þtyĜi sta
a patnáct dolarĤ. Povídá král:
"Kat aby ho spral. Co udČlal s tČmi þtyĜmi sty patnácti
dolary?"
234
Lámali si tím hlavu a pak prohledali celý sklep. Potom
povídá vévoda:
"No, on to byl nemocný þlovČk a tĜeba se pĜepoþítal. Tak
to asi bude. Smažme to a nechme to za ty rovné. MĤžeme
si to dovolit."
"To se ví, že si to mĤžeme dovolil, a na tČch penČzích mi
nezáleží! Ale záleží mi na poĜádku. Chceme zde být
pĜece hroznČ poctiví a upĜímní a poĜádní, že ano. My
pĜece chceme nahoĜe vyvalit ty peníze a pĜed všemi je
spoþítat, aby nikomu nic nemohlo být podezĜelé. Ale
když nebožtík Ĝíká, že tady je šest tisíc dolarĤ, tak my
pĜece nechceme -"
"Okamžik," povídá vévoda. "Vyrovnejme ten schodek ze
svého!" A už vytahoval zlaté dolárky z kapsy.
"To je veleohromný nápad, vévodo, - vy máte opravdu
makovici všemi mastmi mazanou," povídá král. "AĢ se
propadnu, jestli nám starý ‚Senzaþní' zase nepomáhá z
bryndy." A teć zaþal on tahat žluĢásky z kapes a rovnat
je do sloupkĤ.
PĜivedlo je to skoro na mizinu, ale tČch šest tisíc dali
dohromady do posledního centíku.
"JáĜku," povídá vévoda, "mám další nápad. Pojćme
nahoru, odpoþítejme ty peníze a dejme je dČvþatĤm
všecky."
235
"Vévodo, pojćte na moje prsa, aĢ vás obejmu. To je
nejoslnivČjší nápad, jaký se kdy zrodil v lidské mysli. Vy
máte opravdu nejsenzaþnČjší hlavu, jakou jsem kdy vidČl.
To je bezesporu trik všech trikĤ, velmistr všech švindlĤ a žádná mýlka. Jen aĢ si nČkdo pĜijde s nČjakým
podezíráním, má-li chuĢ - tenhle tah ho položí na
lopatky."
Když jsme pĜišli nahoru, seskupili se všichni kolem stolu
a král vysázel dolary na prkno, pČknČ do hromádek po
tĜech stech - dvacet parádních sloupkĤ. Všichni hladovČ
pĜihlíželi a oblizovali si papuly. Potom král a vévoda
shrnuli peníze zase zpátky do pytle a vidím, jak se král
hotuje k nové Ĝeþi. Povídá:
"PĜátelé veškeĜí, mĤj nebohý bratr, který tamhle leží,
zachoval se kavalírsky ke všem, které zanechal v tomto
slzavém údolí smutku. Zachoval se kavalírsky k tČmto
ubohým beruškám, které miloval a opatroval a které
zĤstaly na svČtČ bez otce a matky. Ano, a my, kteĜí jsme
ho znali, známe také, že by se byl k nim zachoval ještČ
kavalírštČji, kdyby se nebyl bál, že tím raní svého
drahého Viléma a mČ. Ptáte se, zda by to byl uþinil? V
mém srdci o tom není pochybnosti. Nuže, co bychom to
byli za bratry, kdybychom mu pĜekáželi v takové chvíli?
Co bychom byli za strýce, kdybychom v takovou chvíli
okradli - Ĝíkám okradli - tak milé berušky, jako jsou tyto
dívky, jež tolik miloval. Jestli znám Viléma - a já
myslím, že ho znám, no, já se ho hned zeptám..." Král se
obrátil a zaþal na vévodu dČlat rukama posuĖky a vévoda
se na nČho díval tupČ, s nehybnou tváĜí; potom najednou
jako by pochopil, co mu král sdČluje, a tak skoþil po králi
236
a ze všech sil radostí gu-gu-gal a objal ho a pĜitiskl ho k
sobČ nejmíĖ patnáctkrát, než ho zase pustil. Potom král
povídá: ,,Já to vČdČl. Poþítám, že tohle pĜesvČdþí každého
o tom, jak Vilém smýšlí. Zde - Mary Jane, Zuzano, Jano,
vezmČte tyto peníze, vemte je všecky! Je to dar od
tamtoho, který tam leží studený, ale plný radosti."
Mary Jane se vrhla na krále a Zuzana a Zajeþí pysk se
vrhly na vévodu a pak se zaþalo objímání a líbání, že
jsem to ještČ nevidČl. A všichni lidé se nahrnuli kolem
nich a mČli slzy v oþích a málem tČm darebákĤm vytĜásli
ruce z pantĤ a poĜád Ĝíkali:
"Ach, vy dobré duše! - Jak šlechetné! - Jak jen mĤžete!"
Nu a potom se zaþala zas Ĝeþ o nebožtíkovi, jak byl
hodný a jaká je ho škoda, a tak podobnČ; netrvalo dlouho
a zástupem si zvenku prorazil cestu do pokoje nČjaký
vysoký muž s hranatými þelistmi; stál a poslouchal a
díval se, ale nic neĜíkal; a jemu také nikdo nic neĜíkal,
protože mluvil král a všichni ho pilnČ poslouchali. Král
byl zrovna uprostĜed nČþeho, co naþal, a právČ povídal:
,,- a oni byli obzvlášĢ velcí kamarádi s nebožtíkem. Proto
jsou sem na dnes veþer pozvaní; ale zítra aĢ pĜijdou
všichni - naþisto všichni; neboĢ všech si vážil, všechny
mČl rád - a tak se sluší a patĜí, aby jeho smuteþní orgie
byly veĜejné."
A tak to mlel dál a dokola, protože se rád slyšel mluvit, a
co chvíli do toho zamíchal ty své pohĜební orgie, až už to
vévoda nemohl vydržet; vzal kousek papíru a napsal na
237
nČj: ,,Liturgie, vy starý pitomo, ne orgie" Složil papírek a
gu-gu-gal a podal ho pĜes hlavy lidí královi. Král si lístek
pĜeþetl a strþil ho do kapsy a povídá:
"Ubohý Vilém, aþ je tak tČžce postižen, srdce má na
pravém místČ. Žádá mČ, abych pozval všecky na pohĜeb a
abych se postaral o všechny. Nemusel se, chudinka,
strachovat - vždyĢ jsem o tom právČ mluvil."
Potom kecal dál, klidnČ klićánko, a sem tam do toho
zapletl ty pohĜební orgie, naþisto jako pĜedtím. Když se o
nich zmínil potĜetí, povídá:
"Pravím orgie, ne proto, že by to byl obvyklý výraz, neb
obvyklé to není. ObyþejnČ se Ĝíká pohĜební liturgie. Ale
liturgií se už v Anglii neužívá. S tČmi je konec. V Anglii
teć Ĝíkáme orgie. Orgie je lepší, protože to líp vystihuje,
oþ nám jde. Slovo pochází z Ĝeckého orgo, což znamená
venku, otevĜenČ, na širém prostranství, a z hebrejského
ijé, schovávati, ukrývati, þili pohĜbívati. Vidíte tedy, že
orgie znamená otevĜený þili veĜejný pohĜeb."
Král byl opravdu nejhorší darebák, jakého jsem kdy
vidČl. A muž s hranatými þelistmi se mu smál rovnou do
oþí. Kdekdo byl pohoršen a všichni Ĝíkali: "Ale,
doktore!" a Abner Shackleford povídá:
"Copak jsi, Robinsone, ještČ neslyšel? To je Harvey
Wilks."
Král se pĜiþinlivČ usmál, pĜedpažil ploutev a povídá:
238
"Je to snad mého ubohého bratra milovaný dobrý pĜítel a
lékaĜ? Dovolte, abych -"
"Nesahejte na mČ!" povídá doktor. "Vy že mluvíte jako
Angliþan? To byste rád, vićte? Vy jste nejhorší
napodobenina, jakou jsem kdy slyšel. Vy že jste bratr
Petra Wilkse? Podvodník jste, a nic jiného!"
NepĜejte si, jak lidi zaþali vyvádČt! Obstoupili lékaĜe a
snažili se ho uklidnit a vysvČtlit mu a Ĝíci mu, jak Harvey
stonásobnČ dokázal, že je Harvey a že znal každého
jménem, nejen lidi, ale dokonce i psy, a prosili ho a
prosili, aby neurážel city Harveyovy a dívek, a tak
podobnČ a tak dále. Ale nebylo to nic platné; doktor Ĝádil
dál a Ĝíkal, že pĜedstírá-li nČkdo, že je Angliþan, a neumí
to náĜeþí lépe napodobit, je to podvodník a lháĜ. Ubohá
dČvþata se povČsila na krále a plakala. A najednou se
doktor obrátil k nim. Povídá:
"Byl jsem pĜítelem vašeho otce a jsem vaším pĜítelem; a
jako pĜítel, jako poctivý pĜítel, který vás chce chránit a
uchránit vás škody a nepĜíjemností, vás varuji. OdvraĢte
se od tohoto darebáka. NemČjte nic spoleþného s tímto
nevzdČlaným pobudou, který se zde ohání idiotskou
takzvanou Ĝeþtinou a hebrejštinou. Je to prahloupý
podvodník. - VetĜel se sem se zásobou jmen a znalostí
místa, které nČkde posbíral; a vy je považujete za dĤkazy.
Jste šizeny a v klamu vás utvrzují ještČ i vaši pošetilí
pĜátelé, kteĜí by mČli mít víc rozumu. Mary Jane
Wilksová, vy víte, že jsem vaším pĜítelem, vaším
nezištným pĜítelem. Dejte na má slova; vykažte odsud
tohoto trapného darebáka - prosím vás o to. UdČláte to?"
239
Mary Jane se narovnala a Ĝíkám vám, lidiþky, byla v tu
chvíli krásná. Povídá:
"Toto je moje odpovČć." Zvedla pytel s penČzi, podala
ho královi a Ĝekla: "VezmČte tČchto šest tisíc dolarĤ a
uložte je pro mČ a pro mé sestry podle vlastního uznání a
nedávejte nám žádnou stvrzenku."
Pak vzala krále kolem krku z jedné strany a Zuzana a
Zajeþí pysk to udČlaly z druhé strany. Všichni tleskali a
dupali, až se tĜásl barák, a král mČl hrdČ vztyþenou hlavu
a pyšnČ se usmíval. Doktor Ĝekl:
"Dobrá, jak chcete. Já umývám ruce své v nevinnosti.
Ale všechny vás varuji: PĜijde doba, že se vám udČlá zle,
kdykoliv si vzpomenete na dnešek."
"VýbornČ, doktore," odpovČdČl posmČšnČ král; "když se
nám udČlá zle, pošleme pro vás." Všichni se smáli a
Ĝíkali, že to byla dobrá pĤjþka za oplátku.
KAPITOLA XXVI
Když se všichni rozešli, zeptal se král Mary Jane, jak to
vypadá s pokoji pro hosty, a ona Ĝekla, že mají jednu
rezervní svČtnici, která by staþila pro strýce Viléma, že
ona dá svĤj pokoj, který je trochu vČtší, strýci Harveyovi
a sama že se pĜestČhuje k sestrám a bude spát na
pohovce; a v podkroví že je kumbálek se slamníkem.
Král mínil, že kumbálek staþí pro jeho komorníka - þímž
mínil mČ.
240
Tak nás Mary Jane vzala nahoru a ukázala jim svČtnice,
které byly jednoduché, ale pČkné. ěekla, že dá odnést
šaty a ostatní vČci, pakliže by strýþkovi pĜekážely, ale on
Ĝekl, že nepĜekážejí. Šaty visely na zdi a pĜed nimi byl
dlouhý bavlnČný závČs až na zem. V jednom koutČ byl
starý kufr a jinak byla ve svČtnici spousta cingrlátek a
hraþiþek, jakými si dČvþata zdobí své svČtnice. Král Ĝekl,
že pokoj je útulnČjší a pĜíjemnČjší, když v nČm jsou
takové vČci, a tak je tam nechali. Vévodova svČtnice byla
hodnČ malá, ale pro nČho až moc dobrá - a to platilo také
o mém kumbálku.
VeþeĜe v ten veþer byla náramná a pĜišli na ni všichni
pozvaní, muži i ženy, a já stál za králem a za vévodou a
posluhoval jsem jim a þernoši posluhovali ostatním.
Mary Jane sedČla v þele stolu, vedle sebe mČla Zuzanu a
Ĝíkala, jak špatné jsou ty piškoty, jak daremná je
zavaĜenina a jak bídná a tuhá jsou ta smažená kuĜata - a
vedla vĤbec všecky ty hloupé Ĝeþiþky, které ženy
vždycky vedou, aby pĜinutily hosty jídlo pochválit; a
všichni vČdČli, že jídlo je prima, a také to Ĝíkali. ěíkali:
"Prosím vás, jak to dČláte, že vám ty piškoty tak krásnČ
žloutnou?" a "Kam vy jenom chodíte na ty znamenité
nakládané okurþiþky?" a Ĝíkali všecky ty volovinky, jaké
lidé u veþeĜe Ĝíkávají. Však to sami znáte.
A když bylo po všem, sedli jsme si - já a Zajeþí pysk - v
kuchyni k veþeĜi; jedli jsme zbytky, zatímco ostatní
pomáhali þernochĤm sklízet se stolu. Zajeþí pysk mČ
zaþal zostra vyslýchat o Anglii a hned jsem vČdČl, že
budu chvílemi bruslit na velice tenkém ledČ. Povídá:
241
"VidČl jste nČkdy krále?"
"Kterého? Viléma ýtvrtého24? To víte, že jsem ho vidČl,
vždyĢ chodí do našeho kostela." VČdČl jsem, že už je
dávno po smrti, ale nedal jsem na sobČ nic znát. A tak
když jsem Ĝekl, že chodí do našeho kostela, povídá:
"Jakže - pravidelnČ?"
"Ano - pravidelnČ. Má sedadlo zrovna proti našemu - na
druhé stranČ od kazatelny."
"Já myslela, že král bydlí v LondýnČ?"
"Taky že ano. A kde by mČl bydlet?"
"Ale já jsem myslela, že vy bydlíte v Sheffieldu?"
Vidím, že jsem šlápl do louže. Musel jsem dČlat, jako by
mi v krku uvázla kuĜecí kĤstka, abych si mohl rozmyslet,
jak z té louže zase ven. Potom povídám:
"Mínil jsem tím, že chodí do našeho kostela pravidelnČ,
když je v Sheffieldu. V Sheffieldu je jenom v létČ, když
pĜijíždí kvĤli moĜským koupelím."
"Jak to mĤžete Ĝíkat - Sheffield pĜece neleží u moĜe ?"
"A kdo Ĝíká, že Sheffield leží u moĜe?"
"No vy."
242
"To jsem neĜekl!"
"A Ĝekl."
"A neĜekl!"
"A Ĝekl!"
"Jakživ jsem nic takového neĜekl."
"Tak co jste tedy Ĝekl?"
"ěekl jsem, že tam jezdí na moĜské koupele. To jsem
Ĝekl."
"Tak mi vysvČtlete, jak tam mĤže mít moĜské koupele,
když to není u moĜe?"
"Helećte, koukejte," povídám já, "už jste nČkdy vidČla
španČlskou hnČć?"
"VidČla."
"A musela jste kvĤli tomu jezdit do ŠpanČlska?"
"Nemusela."
"Tak vidíte. A Vilém ýtvrtý zase nemusí jezdit k moĜi,
když chce mít moĜskou koupel."
"A jak to tedy dČlá?"
243
"Zrovna tak, jak to dČlají zdejší lidé, když chtČjí
španČlskou hnČć. Kupuje to v sudech. V paláci v
Sheffieldu mají vysoké pece a on má rád teplou vodu.
Ale takové množství nejde ohĜát u moĜe. Tam na to
nejsou zaĜízeni."
"To je nČco jiného, ale mohl jste to Ĝíci rovnou a bylo by
to bývalo kratší."
Když to Ĝekla, vidČl jsem, že mám zase pevnou pĤdu pod
nohama, a ulevilo se mi a byl jsem rád. Potom povídá:
"A vy chodíte také do kostela?"
"Ano - pravidelnČ."
"A kde sedáváte?"
"No v naší lavici."
"V þí lavici?"
"No v naší - v lavici vašeho strýce Harveye."
"V lavici strýce Harveye? A naþ on potĜebuje v kostele
lavici?"
"Aby mČl kde sedČt. Naþ si myslíte, že ji potĜebuje?"
"Já jsem si myslela, že strýc Harvey stojí na kazatelnČ."
244
ýert aby ho vzal, já zapomnČl, že král je kazatelem.
Vidím, že jsem zase v louži, tak mi zase muselo zaskoþit,
abych si honem mohl rozmyslet, kudy z louže ven.
Potom povídám:
"Jémine, a to vy si myslíte, že v kostele je jenom jeden
kazatel?"
"BodejĢ. Naþ by byli ti ostatní?"
"Jak si to pĜedstavujete? Když se káže pĜed králem!
Jakživ jsem nevidČl takové dČvþe. U nás máme tČch
kazatelĤ sedmnáct."
"Sedmnáct! Pro pČt ran! Sedmnáct kázání bych
nevydržela, i kdybych proto mČla nepĜijít do nebe. VždyĢ
jim to musí trvat týden."
"JdČte do háje! VždyĢ všichni nekážou jeden den.
Pokaždé káže jenom jeden z nich."
"A co zatím dČlají ostatní?"
"NepĜetrhnou se. Rozvalují se nebo vybírají na kostel
nebo nČco podobného. Ale vČtšinou nedČlají nic"
"Tak naþ tam jsou?"
"Naþ? Na parádu tam jsou. Cožpak vĤbec nevíte, jak to
ve svČtČ chodí?"
245
"Nevím a nechci vČdČt nic o takových hloupostech. Jak
zacházejí v Anglii se služebnictvem? Zacházejí s nimi
lépe než my tady se svými þernochy?"
"Ne. Sluha tam neznamená vĤbec nic. Zacházejí s nimi
hĤĜ než se psy."
"Nedávají jim nikdy jako my volno na vánoce, na Nový
rok a ýtvrtého þervence?"
"Jen si ji poslechnČte! Už podle toho by þlovČk vČdČl, že
jste nikdy nebyla v Anglii. Poslyšte, Zajeþí p-, vlastnČ
Jano, sloužící v Anglii nevČdí, co je svátek, jak je rok
dlouhý; nikdy nejdou do cirkusu ani do divadla, ani na
þernošské pĜedstavení, ani vĤbec nikam."
"Ani do kostela?"
"Ani do kostela."
"Ale vy chodíte do kostela poĜád."
Už jsem v tom zas lítal. ZapomnČl jsem, že jsem králĤv
sluha. Ale za chvileþku jsem odĜíkával jakési vysvČtlení,
že komorník je nČco jiného než obyþejný sloužící a
komorník že musí chodit do kostela, aĢ chce nebo
nechce, a že musí v kostele sedČt s rodinou, neb tak káže
zákon. Ale moc se mi to nepovedlo, a když jsem
domluvil, vidím, že není pĜesvČdþená. Povídá:
"Ruku na srdce - nenapovídal jste mi tady hromadu lží?"
246
"Ruku na srdce - nenapovídal," povídám já.
"VĤbec jste nezalhal?"
"VĤbec jsem nezalhal, ani v nejmenším," povídám já.
"Položte ruku na tuhle knihu a opakujte to."
Vidím, že je to jenom slovník, tak jsem na to položil ruku
a opakoval jsem to. Trochu se upokojila a povídá:
"No, tak nČco z toho vám vČĜím, ale jestli vám uvČĜím to
ostatní, tak aĢ -"
"Copak mu nechceš uvČĜit, Jano?" povídá Mary Jane,
která vstoupila do kuchynČ se Zuzanou v patách. "Tak se
nemluví; zvláštČ ne k cizinci, který zde nikoho nemá. Jak
by bylo tobČ, kdyby s tebou nČkdo takhle zacházel?"
"To jsi celá ty, Mary Jane, - vždycky plnou parou na
pomoc nČkomu, komu se ještČ nic zlého nedČje. Já mu
nic neudČlala. On mČ taky trochu bulíkoval a já mu Ĝekla,
že to všecko nespolknu; to je všecko, ale opravdu
všeciþko, co jsem mu Ĝekla. Myslím, že takovou
maliþkost snese. Nemyslíš?"
"MnČ je to jedno, byla-li to maliþkost nebo veliþkost. On
je jednou v našem domČ a je to host a nebylo od tebe
hezké, že jsi mu nČco takového Ĝekla. Kdybys ty byla na
jeho místČ, jistČ by ti to bylo trapné; a tak nemáš jiným
Ĝíkat vČci, které musí být trapné jim."
247
"Ale, Mary, on Ĝíkal -"
"VĤbec na tom nesejde, co on Ĝíkal, - o to nejde. Jde o to,
abys na nČho byla milá a neĜíkala vČci, které mu
pĜipomínají, že není ve své vlasti a mezi svými."
Tohle - povídám si - je dívka, kterou necháváš okrádat
tím starým krokodýlem o její peníze!
Potom se do toho vložila Zuzana; mĤžete mi vČĜit, že
dala Zajeþímu pysku, co se do ní vešlo!
Povídám si: Tohle je další dČvþe, které necháváš okrádat
o jeho peníze!
Potom zas vyrukovala Mary Jane a dávala to Zajeþímu
pysku svým zpĤsobem, to jest mírnČ a nČžnČ, ale když
domluvila, byl Zajeþí pysk tak maliþký, že ho skorem
vĤbec nebylo vidČt. A zaþala beþet.
"Dobrá," Ĝekly obČ dívky, "a teć ho pČknČ odpros."
UdČlala to; a dČlala to krásnČ. DČlala to tak krásnČ, že
bylo radost poslouchat, a pĜál jsem si, abych jí mohl
povČdČt tisíc lží, aby mČ mohla odprošovat znovu.
Povídám si pro sebe: A to je další dČvþe, které nechávám
okrádat o jeho peníze. A když Jana domluvila, zaþaly mČ
všecky tĜi obskakovat, abych se cítil jako doma a abych
vČdČl, že jsem mezi pĜáteli. PĜipadal jsem si tak sprostý a
darebný a niþemný, že jsem si Ĝekl: Tak dost; ty jejich
peníze pro nČ uleju, i kdybych mČl puknout.
248
Tak jsem Ĝekl, že jdu spát, - ale neĜekl jsem, že hned,
takže jsem je neobelhal. Když jsem byl sám, zaþal jsem
pĜemýšlet, jak to udČlat. Mám snad - povídám si - jít
tajnČ k doktorovi a Ĝíct to na ty šizuĖky? Ne - to by
nebylo ono. On by mohl Ĝíct, kdo mu to Ĝekl - a potom by
mi král a vévoda mohli šerednČ zatopit. Nebo mám tajnČ
jít za Mary Jane a povČdČt jí to? Ne, toho se nemohu
odvážit. Její tváĜ by tČm darebákĤm urþitČ prozradila, že
jsou prokouknuti; a oni mají ty peníze a jistČ by s nimi
okamžitČ zmizeli. A kdyby Mary Jane pĜivolala pomoc,
to bych v tom pak lítal také. Ne; je jenom jeden dobrý
zpĤsob. Musím ty peníze nČjak ukrást, a to tak, aby
nepojali podezĜení, že jsem to udČlal já. Král a vévoda si
zde vyvrtali dobrý dolík a nehnou se odtud, dokud
neoberou rodinu a mČsto o všecko, co jde sbalit. Budu
tedy mít þasu dost. Peníze ukradnu a nČkde je ukryju. A
pozdČji, až budu zase na Ĝece, daleko pryþ, napíšu dopis a
dám Mary Jane vČdČt, kde jsem peníze ukryl. Ale peníze
budu muset ulít ještČ teć v noci, pĤjde-li to, protože to
doktorovi tĜeba ve skuteþnosti není tak jedno, jak
pĜedstíral; je možné, že oba darebáky ještČ postraší tak,
že vezmou nohy na ramena.
Tak tedy, povídám si, pĤjdu a prohledám jejich svČtnice.
Na chodbČ v prvním patĜe bylo tma, ale našel jsem
vévodĤv pokoj a zaþal jsem rukama šmátrat kolem sebe;
ale uvČdomil jsem si, že by král peníze sotva svČĜil
nČkomu jinému než sobČ; tak jsem šel do jeho svČtnice a
zaþal jsem po pamČti šmátrat tam. Ale brzo jsem vidČl, že
bez svíþky nic nepoĜídím, a svíþku, to se ví, jsem si
netroufal rozžít. ěekl jsem si, že to tedy musím naþít z
jiného konce: že si musím na nČ poþíhat a tajnČ
249
poslouchat. V tom jsem zaslechl jejich kroky a už jsem
chtČl udČlat šipku pod postel. Natáhl jsem ruku, ale postel
nebyla tam, kde jsem myslel, že je; místo postele jsem
nahmatal závČs, který zakrýval šaty sleþny Mary Jane.
Tak jsem vlezl pod závČs, zavrtal se mezi šaty a ani se
nehnul.
Oba vstoupili do svČtnice a zavĜeli dveĜe; a první, co
vévoda udČlal, - klekl si a podíval se pod postel. Tak
jsem byl rád, že jsem postel nenašel, když jsem ji hledal.
A pĜece - nemám pravdu? - místo pod postelí je
nejpĜirozenČjším úkrytem, na který si vzpomenete, když
potĜebujete, aby nikdo o vás nevČdČl. Potom si sedli a
král povídá:
"No, tak o co jde? A vyklopte to pČknČ zþerstva; je lepší,
abychom byli dole a hezky lamentýrovali, než abychom
byli zde nahoĜe a dali jim pĜíležitost nás drbat."
"ChtČl jsem vám Ĝíct, Capete25, že se mi to nechce líbit;
nejsem ve své kĤži. Ten doktor mi leží v žaludku. ChtČl
jsem vČdČt, jaké máte plány. Já sám mám nápad a
myslím, že to je nápad dobrý."
"Co bychom tedy podle vás mČli udČlat, vévodo?"
"Ztratit se odtud pĜed tĜetí hodinou ranní a uhánČt po Ĝece
dolĤ s tím, co máme. Dostali jsme to beztak lacino;
dostali jsme to, ba pĜímo nám to tak Ĝíkajíc hodili na
hlavu, aþkoliv jsme mysleli, že to budeme muset ukrást
zpátky. Já jsem pro to nechat všeho a zmizet."
250
PĜišlo mi to moc líto. PĜed nČkolika hodinami by mi to
bylo bývalo jedno, ale teć mČ to mrzelo a trápilo. Král si
na vévodu vyjel a povídá:
"Co? Zmizet a nezpenČžit pĜedtím ostatní majetek?
Zbláznil jste se? Máme odejít a nechat tady vČcí za osm
nebo devČt tisíc dolarĤ, které se zde povalují a které si
koledují o shrábnutí? A ještČ k tomu to jsou samé vČci,
které pĤjdou na draþku."
Vévoda reptal; Ĝíkal, že pytel zlata staþí a že se do toho
nechce ještČ víc zapatlávat - a že nechce obrat sirotky o
všecko, co mají.
"Že vás huba nebolí? Jak mĤžete takhle kecat?" povídá
král. "Obereme je akorát jenom o ty peníze. Na ten
prodej vČcí doplatí jenom lidé, kteĜí to koupí; jakmile se
pĜijde na to, že nám to nepatĜilo - a to bude našup, jen co
odjedeme -, bude prodej neplatný a vČci pĜipadnou
zpátky pozĤstalým. Vaši siroteþci dostanou zpátky barák
a to jim musí staþit; je to mladé a þiperné, tak si to mĤže
živobytí snadno vydČlávat. Jim zle nebude. Jen si
vzpomeĖte, kolik tisíc a tisíc sirotkĤ nemá ani zdaleka
tolik. Ti vaši siroteþci si opravdu nemĤžou naĜíkat."
Král do vévody huþel a huþel, až vévoda nevČdČl, þí je;
nakonec byl svolný a Ĝekl, že tedy zĤstane, ale že to
považuje za zatracenou hloupost, zejména když uváží, co
by ještČ mohl provést doktor. Ale král povídá:
251
"Šlak aĢ ho trefí! Ale naþ si s ním lámat hlavu? Cožpak
nemáme na své stranČ všechny pitomce tohoto mČsta? A
není to dost velká vČtšina v každém mČstČ?"
Tak se zaþali chystat, že zase pĤjdou dolĤ. Povídá
vévoda:
"Myslím, že jsme peníze moc dobĜe neschovali."
Hned jsem mČl lepší náladu. Už jsem si totiž myslel, že
se nedozvím nic, co by mi pomohlo. Král odpovČdČl:
"Proþ si to myslíte?"
"Protože Mary Jane bude od nynČjška nosit smutek; a než
se nadČjeme, mĤže Ĝíci þernochovi, který tady uklízí, aby
odnesl a uložil tyhle hadry; a vČĜíte, že existuje þernoch,
který by mohl kápnout na peníze a nic si nevypĤjþit?"
"Vidím, že jste už zase pĜi zdravém rozumu, vévodo,"
povídá král. PĜistoupil k závČsu a zaþal se pod ním hrabat
snad pouhého pĤl metru od místa, kde jsem stál. PĜitiskl
jsem se ke zdi a ani jsem nedutal, ale kolena se mi trochu
tĜásla; byl jsem zvČdavý, co by mi asi Ĝekli, kdyby mČ tu
nachytali; ale vČdČl jsem, že by bylo lepší, abych si
vymyslel, co udČlat, kdyby mČ opravdu nachytali. Ale
král našel pytel dĜív, než jsem mohl vymyslet pĤl
myšlenky, a vĤbec mu nenapadlo, že bych zde mohl být.
Vzali pytlík a strþili ho rozparkem do matrace pod
peĜinou a zarazili ho hluboko do slámy a Ĝekli, že teć je
všechno v poĜádku, protože þernoch stele jenom peĜiny,
ale matrace obrací nejvýš dvakrát do roka, takže peníze
252
jsou dobĜe uložené a není nebezpeþí, že by je mohl nČkdo
ukrást.
To se tedy pČknČ zmýlil. JeštČ nebyli v pĤli schodištČ,
když jsem je držel v hrsti. Doplížil jsem se po hmatu do
svého kumbálku a tam jsem je schoval - zatím, dokud se
mi nešikne úkryt lepší. ěekl jsem si, že bych mČl prachy
schovat nČkde mimo dĤm, protože - až pĜijdou na to, že
jsou pryþ - obrátí celý barák vzhĤru nohama. To bylo
jisté, jako že dvČ a dvČ jsou þtyĜi. Potom jsem si lehl do
postele, v šatech, jak jsem byl; ale usnout bych nebyl
mohl, ani kdybych byl chtČl, protože jsem byl jako na
trní, abych tu vČc mČl už odbytou. Za hodnou chvíli jsem
slyšel krále a vévodu, jak jdou po schodech nahoru; tak
jsem se svezl ze slamníku a lehl jsem si na zem ke
dveĜím; bradu jsem mČl na vrchním pĜíþli žebĜíku a þekal
jsem, jestli se nČco bude dít. Ale nic se nedČlo.
Ležel jsem tam, až ustaly všecky noþní zvuky, a než
zaþaly ranní; potom jsem sklouzl po žebĜíku dolĤ.
KAPITOLA XXVII
PĜiplížil se jsem k jejích dveĜím a naslouchal jsem; oba
chrápali. Tak jsem po špiþkách sešel do pĜízemí a dostal
jsem se tam v poĜádku. Nikde se nic ani nešustlo.
Nakoukl jsem škvírou do jídelny a vidím, že muži, kteĜí
hlídají mrtvolu, sedí na židlích a tvrdČ spí. DveĜe do
salónu, kde mrtvola ležela, byly otevĜené a v každé
místnosti hoĜelo po jedné svíþce. Šel jsem dál; dveĜe do
salónu byly otevĜené; v salónu byly jenom Petrovy
tČlesné pozĤstatky, ale jinak nikdo. Tak jsem si to šinul
253
dál; ale domovní dveĜe byly zamþené a klíþ nikde. A
zrovna v tu chvíli slyším, že nČkdo sestupuje po
schodech. VbČhl jsem tedy do salónu a rychle jsem se
rozhlédl a vidím, že jediné místo, kde by bylo možné
schovat peníze, je rakev. Víko bylo posunuto k nohám o
nČjakých tĜicet þísel, takže bylo uvnitĜ vidČt nebožtíkovu
tváĜ, pĜikrytou vlhkým šátkem, a kus rubáše. Zastrþil
jsem pytlík s penČzi pod víko až do míst, kde mČl
nebožtík sepjaté ruce. Byly tak studené, že mi naskoþila
husí kĤže; když jsem peníze takto ukryl, bČžel jsem
zpátky a schoval se za dveĜe.
Osoba, kterou jsem slyšel jít po schodech, byla Mary
Jane. PĜistoupila tichounce k rakvi, klekla si a dívala se
na nebožtíka. Potom si pĜitiskla kapesník ke tváĜi a vidČl
jsem, že pláþe, aþkoliv nebylo nic slyšet a byla ke mnČ
obrácená zády. Tak jsem se vytratil, a když jsem šel
kolem jídelny, Ĝekl jsem si, že se pro všecko podívám,
zda mČ hlídaþi snad nezhlédli. Nakoukl jsem škvírou a
všecko bylo v poĜádku. Hlídaþi se ani nehnuli.
Potichu jsem se dostal nahoru do postele. Ale mČl jsem
kocovinu, že vČc tak hloupČ dopadla, aþkoliv jsem si dal
tolik záležet a aþkoliv jsem tolik riskoval. Kdyby povídám sám sobČ - zlato zĤstalo tam, kde je teć, je
všecko v poĜádku, protože až budeme pár set kilometrĤ
odsud, mĤžu sem napsat a Mary Jane mĤže dát nebožtíka
zas vykopat a k penČzĤm se dostane; ale asi to tak
nevyjde. Dopadne to tak, že se peníze najdou, až
funebráci budou chtít pĜišroubovat víko. A potom je zas
dostane král a uplyne ne jeden, ale pár uherských mČsícĤ,
než zase dá nČkomu pĜíležitost vyfouknout mu je. MČl
254
jsem ovšem sto chutí sklouznout dolĤ a vytáhnout zlato z
rakve, ale netroufal jsem si. Ráno se blížilo každou
minutou a co chvíli se mohl nČkterý z hlídaþĤ probudit a
mohli by mČ nachytat; a já bych zrovna držel v hrsti šest
tisíc dolarĤ, jako kdyby mČ nČkdo byl zjednal, abych je
opatroval - ale on mČ nikdo nezjednal. V takové
šlamastice - povídám si - bych se octnout nechtČl.
Když jsem ráno pĜišel dolĤ, byl salón zavĜený a hlídaþi
už tam nebyli. Nikdo v domČ nebyl, leda rodina a vdova
Bartleyová a oba našinci. DobĜe jsem se na nČ díval, ale
podle jejich tváĜí jsem nemohl poznat, zda se nČco stalo.
K polednímu pĜišel majitel pohĜebního ústavu se svými
lidmi. Položili rakev na dvČ židle doprostĜed svČtnice a
potom nastavČli všecky ostatní naše židle do Ĝad a ještČ si
šli vypĤjþit židle k sousedĤm, až pĜedsíĖ a salón a jídelna
byly plné. VidČl jsem, že víko rakve bylo tak jako v noci,
ale netroufal jsem si podívat se pod nČ, protože tu poĜád
nČkdo byl.
Potom se lidé zaþali scházet a oba darebáci s dČvþaty si
sedli do první Ĝady u hlav rakve. Další pĤlhodinu chodili
lidé po jednom kolem rakve, každý se díval minutku dolĤ
na nebožtíkovu tváĜ, sem tam nČkdo ukápl slzu a bylo to
všecko velmi tiché a slavnostní, jenom dČvþata a oba
darebáci drželi kapesníky u oþí a mČli hlavy sklopené a
trochu vzlykali. Nebylo slyšet nic než šoupání nohou na
podlaze a smrkání - protože lidé na pohĜbech smrkají víc
než kdekoliv jinde - leda snad ještČ v kostele.
255
Když už bylo všude nabito do posledního místeþka, zaþal
zase fungovat majitel pohĜebního ústavu v þerných
rukavicích a s tichým, chlácholivým vystupováním.
Tuhle ještČ nČco poopravil, tamhle ještČ nČco zaĜídil, aby
všecko bylo jaksepatĜí, a pĜi tom všem nenadČlal víc
hluku než koþka. Nemluvil vĤbec. PĜemisĢoval lidi sem a
tam, vtČsnal do salónu ještČ ty, kteĜí pĜišli pozdČ, a udČlal
pro nČ uliþku, a to všecko dČlal posuĖky rukou a kýváním
hlavy. Potom zaujal místo u protČjší strany. Byl to
nejtišší, nejkradmČjší, nejneslyšitelnČjší þlovČk, jakého
jsem kdy vidČl; a na jeho tváĜi nebylo víc úsmČvu než na
vepĜové kýtČ.
OdnČkud si vypĤjþil harmonium, ale bylo to harmonium
neduživé. Když bylo všecko hotovo, sedla si k nČmu
nČjaká mladá žena a dávala mu co proto. Kviþelo to a
škroukalo a lidé se pĜidali a zaþali zpívat, a podle mého
bylo ze všech pĜítomných dobĜe jenom jednomu - a to
byl Petr. Potom povstal pomalu a slavnostnČ dĤstojný
pán Hobson a zaþal mluvit; ale sotva otevĜel ústa, vypukl
ve sklepČ nejpustší rámus, jaký si dovedete pĜedstavit,
bylo slyšet, že je to jenom jeden pes, ale tartasu nadČlal
za smeþku a Ĝádil na výdrž. Velebníþkovi nezbylo než
stát nad rakví a þekat, neb hluku bylo tolik, že jste
neslyšel vlastní myšlenku. Bylo to skrznaskrz trapné a
nikdo nevČdČl, co dČlat. Ale ten dlouhán, majitel
pohĜebního ústavu, zaþal dČlat na knČze znamení, jako by
mu Ĝíkal: "Nic si z toho nedČlejte, spolehnČte se na mne."
Potom se sehnul, zaþal se šinout podle stČny a nad
hlavami lidí bylo vidČt jenom jeho ramena. Zatímco se
šinul dál, povyk ve sklepČ byl þím dál tím horší; a
koneþnČ obešel dvČ strany pokoje a zmizel ve sklepČ.
256
Potom, snad za pouhé dvČ vteĜinky, bylo ze sklepa slyšet
"bác!" a pes ještČ párkrát mocnČ zavyl, ale pak zavládlo
hluboké ticho a velebníþek pokraþoval v pobožné Ĝeþi od
místa, kde pĜestal. Za chvileþku bylo zase vidČt záda a
ramena majitele pohĜebního ústavu, jak se šinou podle
zdí. Šinul se a šinul podle tĜí stČn svČtnice, potom se
narovnal a udČlal z dlaní pĜed ústy trychtýĜ a pĜes hlavy
lidí natáhl krk smČrem ke kazateli a Ĝekl jakýmsi
chraplavým šepotem: "On tam mČl krysu!" Potom se zase
sehnul a šinul se podle další zdi na své místo. Mohl jste
na lidech vidČt, jak jsou spokojeni, protože, to se ví,
každý byl zvČdav, co to bylo. Taková maliþkost nic
nestojí, ale právČ pro takové maliþkosti je þlovČk ctČn a
oblíben. A v celém mČstČ byste nebyli našli oblíbenČjšího
þlovČka, než byl tento majitel pohĜebního ústavu.
PohĜební Ĝeþ byla velmi dobrá, ale otravnČ dlouhá a
nudná; potom se do toho dal král a þepoval obvyklé
slivky. KoneþnČ však bylo po všem a majitel pohĜebního
ústavu se zaþal se šroubovákem v ruce šinout k rakvi. Byl
jsem jako na trní a oka jsem z nČho nespustil. Ale s niþím
se nebabral, jenom tichounce povytáhl víko a pevnČ je
pĜišrouboval. A já byl nahraný. NevČdČl jsem, zda ty
peníze v rakvi jsou nebo nejsou. A jestli - povídám sám
sobČ - nČkdo ty peníze tajnČ sbalil, tak, babo, rać. Jak
mám vČdČt, zda sleþnČ Mary Jane napsat nebo nepsat?
Dejme tomu, že rakev vykope a nic tam nenajde. Co si o
mnČ pomyslí? JeštČ by mČ mohli honit a zavĜít; bude
lepší, zmizím-li a budu-li zticha a nebudu-li vĤbec psát;
hroznČ se to všechno popletlo. Tím, že jsem to chtČl
zlepšit, stokrát jsem to zhoršil a pozdČ bycha honit, ale
257
moc bych dal za to, kdybych se do toho nebyl pletl. ýert
mi to byl všecko dlužen.
PohĜbili ho a pak jsme se vrátili domĤ a já zaþal zase
pozorovat obliþeje. Nedalo mi to a nemČl jsem stání, ale
na nic jsem nepĜišel. Obliþeje mi nic neĜekly.
Král šel veþer dČlat návštČvy. Kdekomu mazal med
kolem úst a se všemi se bratĜíþkoval; a vykládal, že jeho
duchovní oveþky v Anglii nedoþkavČ oþekávají návrat
svého pastýĜe, takže musí pospíchat a vyĜídit pozĤstalost
okamžitČ a jet zase domĤ. Litoval, že je v takové þasové
tísni, a oni toho litovali také; prý by byli rádi, kdyby
mohl nČjakou chvíli zĤstat, ale Ĝíkali, že uznávají, že to
nejde. A král dále vykládal, že Vilém a on samozĜejmČ
vezmou dívky s sebou domĤ; a z toho mČli všichni
radost, protože o dívky bude tím pádem dobĜe postaráno
a budou mezi svými. A dívky byly také rády - byly
radostí tak bez sebe, že doþista zapomnČly, že kdy mČly
nČjaké trápení. Prosily krále, aby vČci rozprodal tak
rychle, jak si sám pĜeje, a že ony budou na cestu
pĜipraveny. ChudČrky byly tak veselé a šĢastné, že mČ
bolelo srdce pĜi pomyšlení, jak je podvádí a obelhává, ale
nevidČl jsem žádný bezpeþný zpĤsob, jak bych se do toho
vložil a nauþil darebáky v kostele hvízdat.
Král skuteþnČ a doopravdy dal rovnou plakátovat dražbu
domu a þernochĤ a vĤbec celé pozĤstalosti. Dražba byla
urþena na druhý den po pohĜbu, ale každý si mohl koupit,
co chtČl, už pĜedtím z volné ruky.
258
A tak v den po pohĜbu, tak nČjak k polednímu, dČvþata
poprvé poznala, že odjezd není samý med. PĜišli totiž dva
obchodníci s otroky a král jim prodal za ucházející cenu
Petrovy otroky proti tĜídennímu bankovnímu poukazu,
jak tomu Ĝíkali, a obchodníci si þernochy hned odvedli;
dva syni šli po Ĝece nahoru do Memphisu a jejich matka
po Ĝece dolĤ do Orleansu. Myslel jsem, že ubohým
dČvþatĤm a tČm þernochĤm lítostí pukne srdce; kudy
chodili, tudy plakali a vyvádČli, že se mi z toho dČlalo
opravdu špatnČ. DČvþata Ĝíkala, že by jim jakživ ani ve
snu nebylo napadlo dopustit, aby rodina þernochĤ byla
rozdČlena nebo aby byli prodáni mimo mČsto. Do dneška
se nemĤžu zbavit vzpomínky na tu podívanou; dČvþata
chodila jako mátohy a þernoši se drželi kolem krku a
plakali; myslím, že bych to nebyl vydržel a že bych v tu
chvíli byl musel všecko vyklopit a že bych byl všecko na
krále a vévodu Ĝekl, nebýt jednoho: vČdČl jsem pĜece, že
prodej je neplatný a že se þernoši za pár týdnĤ vrátí
zpátky domĤ.
VČc vyvolala také ve mČstČ velký rozruch a nemálo lidí
se dalo bez okolkĤ slyšet, že oddČlit takovým zpĤsobem
dČti od matky je hanba. PovČst darebákĤ tím dost utrpČla,
ale starý pitoma toho vĤbec nedbal, a aĢ vévoda Ĝíkal co
Ĝíkal a dČlal co dČlal, nedal si od nČho Ĝíct. A vČĜte mi, že
vévoda už byl moc a moc nesvĤj.
NazítĜí byl den dražby. Když zaþalo svítat, pĜišli král a
vévoda za mnou do podkroví a vzbudili mČ a hned jsem
na nich vidČl, že se nČco stalo. Povídá král:
"Byl jsi pĜedevþírem veþer v mé svČtnici?"
259
"Nebyl, Vaše Veliþenstvo," povídám - neboĢ jsem mu tak
Ĝíkal, když jsme byli sami mezi sebou a nebyli u toho cizí
lidé.
"A nebyls tam vþera pĜes den nebo veþer?"
"Nebyl, Vaše Veliþenstvo."
"Na þestné slovo? A nelži!"
"Na þestné slovo, Vaše Veliþenstvo, mluvím pravdu.
Nebyl jsem ani poblíž vaší svČtnice od té chvíle, kdy
sleþna Mary Jane tam zavedla vás a vévodu a kdy vám
svČtnici ukazovala."
Povídá vévoda:
"A nevidČls tam jít nČkoho jiného?"
"NevidČl, Vaše Milosti, pokud se pamatuji; aspoĖ
myslím."
"Tak nemysli a radČji pĜemýšlej!"
Chvíli jsem pĜemýšlel a svitlo mi; použil jsem
pĜíležitosti, která se naskytla, a Ĝekl jsem:
"VidČl jsem nČkolikrát þernochy jít do pokoje Jeho
Veliþenstva."
260
Oba sebou trhli a podívali se jeden po druhém, napĜed
jako by to nikdy nebyli þekali a pak jako by to byli
þekali. Pak povídá vévoda:
"Co? Všichni tam šli najednou?"
"Ne, totiž - aspoĖ jsem nevidČl, že by tam byli vešli
všichni najednou. Myslím, že jsem je vidČl vycházet
všechny najednou, ale jenom jednou."
"Poþkat! Kdy to bylo?"
"To bylo ten den, kdy byl pohĜeb. A bylo to ráno, ale ne
moc brzo. Zaspal jsem a zrovna jsem zaþal lézt po
žebĜíku dolĤ, když jsem je vidČl."
"No, a dál, povídej! Co dČlali? A jak se chovali?"
"NedČlali nic. A pokud jsem mohl vidČt, nijak zvlášĢ se
nechovali. Odcházeli po špiþkách; z toho jsem si mohl
snadno domyslet, že šli do pokoje Vašeho Veliþenstva
uklízet nebo nČco takového, protože si mysleli, že už jste
vzhĤru a pryþ; a potom vidČli, že nejste vzhĤru, a tak
hledČli zmizet, než se vzbudíte anebo než jim udČláte
nohy, jestli vás už vzbudili."
"Hrom do toho, tak to tedy bylo!" povídá král a oba byli
jako zmoklé slepice a vypadali pĜipitomČle. Chvilku stáli
a pĜemýšleli a drbali se za ušima a pak vévoda vypukl v
divný chraplavý smích a povídá:
261
"To je vrchol, jak to ti þernoši s námi sehráli. DČlali, jako
by jim bylo lítlo, že opouštČjí tento kraj. A já vČĜil, že jim
to je líto, a vy jste jim vČĜil a všichni jim to vČĜili. A mnČ
aĢ už nikdo neĜíká, že þernoch nemá herecké nadání.
Copak tuhle komedii nezahráli tak, že by jim naletČl
každý? Podle mého názoru by þlovČk na nich mohl
zbohatnout. Kdybych mČl kapitál a divadlo, nemohl bych
si pĜát lepší soubor - a my je prodali za babku. Ano - a
ani tu babku ještČ nemáme. JáĜku - co je s tou babkou míním s tím bankovním poukazem? Kde je?"
"V bance k inkasu. Kde by mČl být?"
"No aspoĖ nČco, chvála Bohu."
Povídám já, jakoby bojácnČ a nesmČle:
"Stalo se snad nČco?"
Král se otoþil, jako by ho šídlem píchl, a vyjel si na mne:
"Do toho ti nic není. Drž hubu a starej se o své vČci, mášli nČjaké, a nezapomeĖ na to, dokud jsi v tomto mČstČ.
RozumČl jsi?" Potom povídá vévodovi: "Musíme to
mlþky spolknout, i když je to horké. Jazyk za zuby! musí
být naším heslem."
Když lezli dolĤ po žebĜíku, vévoda se znovu zasmál a
Ĝekl:
"Rychlý obrat a malý zisk. Na tom se vydČlá, že jo?"
262
Král se na nČho vztekle podíval a povídá:
"ChtČl jsem to udČlat co nejlíp, proto jsem je tak honem
prodal. A když se ukázalo, že veškerý výtČžek je žádný a
že jsme splakali nad výdČlkem, je to stejnČ vaše vina jako
moje, no ne?"
"No, kdybyste byl dal na mne, byli by þernoši tuhle
chvíli ještČ v tomto domČ, ale my bychom zde už nebyli."
Král mu odsekl, ale moc toho nemohl Ĝíct, aby to nČkdo
neslyšel. Potom se obrátil ke mnČ a dával mi co proto.
Huboval a láteĜil, že jsem hned nepĜišel a neĜekl mu, že
jsem vidČl þernochy vycházet z jeho svČtnice a chovat se
podezĜele. ěíkal, že každý pitoma by byl vČdČl, že se
nČco dČje. Potom král obrátil list a nadával chvilku sobČ a
Ĝíkal, že to je všecko z toho, že tenkrát tak brzo vstal,
místo aby vyspával a dopĜál pĜírodČ, þeho si žádá, a aĢ se
propadne, jestli to víckrát udČlá. JeštČ mleli pantem, když
lezli po žebĜíku dolĤ; a já byl hroznČ rád, že jsem to
všecko svedl na þernochy a že jsem pĜitom tČm
þernochĤm nic zlého neudČlal.
KAPITOLA XXVIII
Pomalouþku polehouþku se rozednilo a byl þas vstávat.
Tak jsem slezl po žebĜíku a chtČl jsem sejít do pĜízemí.
Ale když jsem šel kolem svČtnice dČvþat, byly dveĜe
otevĜené a vidČl jsem Mary Jane sedČt u jejího starého
kufru. Kufr byl otevĜený a Mary Jane do nČj skládala
vČci. PĜipravovala se na cestu do Anglie. Ale zrovna v tu
chvíli pĜestala balit. Na klínČ mČla složené šaty a s
263
rukama na tváĜi plakala. PĜišlo mi jí hroznČ líto; ale toĢ se
ví, i každý jiný by ji byl politoval. Vstoupil jsem do
svČtnice a povídám:
"Sleþno Mary Jane, vy nemĤžete vidČt lidi v neštČstí a já
nemohu vidČt lidi v neštČstí, aspoĖ vČtšinou ne. PovČzte
mi, co vás trápí."
PovČdČla mi to. Jak jsem þekal, šlo o ty þernochy. ěekla,
že ji krásná cesta do Anglie už vĤbec netČší; nedovede si
vĤbec pĜedstavit, že by tam mohla být šĢastná s
vČdomím, že matka a dČti se už jakživ nespatĜí - a potom
zaþala plakat ještČ usedavČji a rozhodila ruce a Ĝekla:
"Bože, bože - muset myslet na to, že se už nikdy, nikdy
nespatĜí!"
"Ale oni se spatĜí a nebude to trvat ani þtrnáct dní - a já to
vím!" povídám já.
No, potČš mČ, než jsem si to mohl rozmyslet, už to bylo
venku. A než jsem mohl ucuknout, vzala mČ kolem krku
a prosila mČ, abych to Ĝekl ještČ jednou a ještČ jednou!
Vidím, že jsem se unáhlil a že jsem toho Ĝekl víc než moc
a že jsem se ocitl v úzkých. Požádal jsem ji, aby mČ
nechala chvileþku pĜemýšlet; tak si sedla a sedČla a byla
netrpČlivá a rozþilená a krásná, ale zároveĖ jaksi šĢastná
a spokojená, jak vypadají lidé, kterým se ulevilo, protože
mají po trhání zubu. Tak jsem si v hlavČ všecko srovnal,
þlovČk - povídám sám sobČ -, který se dobrovolnČ
pĜihlásí a Ĝekne pravdu, když je v úzkých, podstupuje
264
mnohé a velké riziko, aþkoliv v tom ohledu nemám
zkušenosti a nemĤžu to Ĝíct s urþitostí; ale tak si to aspoĖ
pĜedstavuji. A najednou - aĢ se propadnu - tady máme
pĜípad, kdy mi všecko všeciþko Ĝíká, že pravda bude lepší
a také bezpeþnČjší než lež. Nesmím zapomenout a musím
si to jednou, až bude kdy, dobĜe promyslet, protože to je
situace prachdivná a mimoĜádná. Jakživ jsem nic
takového nevidČl. No - povídám si nakonec - já to tedy
risknu; povím to dobrovolnČ a povím pravdu, aþkoliv pĜi
tom jednám jako þlovČk, který sedí na soudku s prachem
a škrtá sirkou, jenom aby zvČdČl, kam poletí. Tak tedy
povídám:
"Sleþno Mary Jane, máte nČkde kousek za mČstem nČjaké
známé, u kterých byste mohla pobýt tĜi þtyĜi dny?"
"Mám; napĜíklad Lothropovy. Proþ se ptáte?"
"Za chvilku uvidíte. Zatím mi povČzte tohle: Když vám
Ĝeknu, jak to vím, že se þernoši zase sejdou - do þtrnácti
dnĤ - zde v tomto domČ, a když vám dokážu, že to vím pĤjdete k tČm Lothropovým a zĤstanete tam þtyĜi dni?"
"ýtyĜi dni?" povídá ona, "zĤstanu tam tĜebas rok!"
"Dobrá," povídám já, "od vás mi to staþí; vašemu
obyþejnému slovu vČĜím víc, než kdyby se jiný dušoval a
zapĜísahal." Sleþna Mary Jane se usmála a líbeznČ se
zaþervenala a já povídám: "S dovolením, já zavĜu dveĜe a
- zandám zástrþku."
265
Potom jsem se vrátil, sedl jsem si a povídám: "Ale ne
abyste se mi rozbreþela. Sećte pČknČ zticha a pĜijmČte to
jako muž. Musím vám Ĝíct pravdu a budete muset být
zmužilá, sleþno Mary Jane, protože ta pravda je škaredá a
bude vás bolet. Ale žádná pomoc odnikud, jinak to
nepĤjde. Tihle vaši strýci nejsou vĤbec žádní strýci; je to
párek podvodníkĤ; jsou to daremní pobudové. Tak, to
bychom mČli to nejhorší za sebou. Zbytek už snesete
snadnČji."
Zamávalo to s ní, to se ví, poĜádnČ; ale mnČ bylo. jako
kdybych se byl dostal z mČlþiny na širou Ĝeku, a tak jsem
se ani nezastavil, ale jel jsem naplno dál. Oþi se jí
blýskaly þím dál tím víc a já jí vypovČdČl první poslední
od chvíle, kdy jsme se setkali s tím mladým Ģulpasem,
který šel na parník, až po okamžik, kdy se u domovních
dveĜí vrhla králi na prsa a kdy ji šestnáctkrát nebo
sedmnáctkrát políbil. V tu chvíli vyskoþila; tváĜ jí hoĜela
jako nebe pĜi slunka západu a povídá:
"Takový padouch! Pojćte! Škoda každé minutky, škoda
každé vteĜiny - dáme ho natĜít dehtem a vyválet v peĜí a
hodit do Ĝeky!"
Povídám já:
"Se ví - Ale chcete to udČlat, než pĤjdete k LothropovĤm,
nebo -"
"Ach, jak jsem jen mohla zapomenout!" Ĝekla ona a
rovnou si zase sedla. "Nezlobte se na mČ, prosím vás,
nezlobte se na mČ; vićte, že se na mČ nehnČváte?"
266
Položila svou hedvábnou ruku na mou takovým
zpĤsobem, že jsem Ĝekl, že bych radČji umĜel, než bych
se na ni hnČval. "ÚplnČ jsem v tom rozþilení zapomnČla,"
Ĝekla sleþna Mary Jane dále, "ale už se to víckrát nestane.
PovČzte mi, co mám udČlat, a aĢ to bude, co to bude, já to
udČlám."
"Dobrá," povídám já, ,,ti dva otrapové jsou surovci, ale já
jsem v takové šlamastice, že s nimi musím, volky
nevolky, ještČ nČjakou dobu cestovat. Proþ to tak je, vám
teć radČji nepovím. Kdybyste to na nČ Ĝekla zdejším
lidem, vysvobodila byste mČ z jejich drápĤ a mnČ by bylo
hej; ale je tu ještČ další þlovČk, o kterém nevíte, a ten
další þlovČk by byl v hrozné bryndČ. A my ho pĜece
musíme zachránit, vićte že ano? To se ví, že ho musíme
zachránit. A proto ty dva darebáky teć neudáme."
Když jsem tohle Ĝíkal, napadla mČ dobrá myšlenka. VidČl
jsem, že bychom se - já a Jim - mohli tČch pobudĤ zbavit
tím, že bychom je zde ve mČstČ dali zavĜít a že bychom
pak ujeli. Ale já nechtČl plout s vorem ve dne sám,
protože bych sám nestaþil zachránit Jima, kdyby nás
nČkdo zastavil. Proto jsem nechtČl, aby plán zaþal
fungovat dĜív než dnes pozdČ v noci. Povídám:
"Sleþno Mary Jane, já vám Ĝeknu, co udČláme, a nebude
ani tĜeba, abyste u tČch LothropĤ byla tak dlouho. Jak
daleko je to k nim?"
"Slabých šest kilometrĤ. Je to už docela na venkovČ, ve
vnitrozemí."
267
"To zrovna potĜebujeme. Tak tam zajdČte a nikomu nic
neĜíkejte a nedávejte o sobČ vČdČt. Až dnes veþer tak
kolem deváté nebo pĤl desáté je požádejte, aby vás
odvezli zpátky domĤ. ěeknČte jim, že jste si na nČco
vzpomnČla. Když budete zpátky pĜed jedenáctou,
postavte do tohohle okna svíþku, a když se zde
neobjevím, poþkejte do jedenácti; a když nepĜijdu ani do
jedenácti, znamená to, že už jsem pryþ a v bezpeþí.
Potom vyjdČte z domu a strhnČte pokĜik a dejte ty
darebáky zavĜít."
"Dobrá," povídá ona, "všecko to udČlám."
"A kdyby se stalo a já nemohl utéct, a kdyby mČ sebrali s
nimi, musíte se pĜihlásit a Ĝíct, že jsem vám to všecko
pĜedem povČdČl, a musíte být pĜi mnČ..."
"BodejĢ bych nebyla pĜi vás! Ovšemže budu. Nikdo vám
nesmí zkĜivit ani vlásek na hlavČ," povídá ona a vidím,
jak se jí chvČjí chĜípí; a oþi se jí pĜitom jen blýskaly.
"Když se mi podaĜí zdrhnout, nebudu tady," povídám, "a
nebudu tedy moct dokázat, že ti šupáci nejsou vaši strýci.
Já bych to ostatnČ nemohl dokázat, ani kdybych zde byl.
Mohl bych jenom odpĜisáhnout, že to jsou šejdíĜi a
budižkniþemové. Bylo by to sice lepší než nic, ale moc
by to nepomohlo. Jsou tu však lidé, kteĜí to dokáží líp než
já. Jsou to lidé, kterým si tak hned nČkdo netroufne
nevČĜit jako mnČ. A povím vám, jak je najdete. Dejte mi
tužku a kousek papíru. Tady to máte: Senzaþní král,
Bricksville. Schovejte si to a neztraĢte to. Kdyby se soud
chtČl o tČch dvou darebácích nČco dozvČdČt, aĢ pošle
268
vzkaz do Bricksville, že zde máte muže, kteĜí tam u nich
hráli "Senzaþního krále", a že se hledají svČdci. Než
byste Ĝekli švec, už tu budete mít celý Bricksville, sleþno
Mary Jane. A bude to, povídám vám, vzteklý Bricksville"
ěekl jsem si, že jsem pamatoval na všecko a že všecko je
dohodnuto. Proto povídám:
"A tu dražbu nechte provést a nic se nebojte. Nikdo
nebude muset nic platit až den po dražbČ, protože dražba
byla vyhlášena s tak krátkou lhĤtou. A ti darebáci
neodjedou, dokud nebudou mít peníze; a když je dáte v
noci zavĜít, jak jsme se dohodli, nebude dražba nic platná
a oni žádné peníze nedostanou. Zrovna tak je to s tČmi
þernochy; - prodej nebyl platný a þernoši se co nevidČt
vrátí. VždyĢ oni ti šupáci dnes ještČ nemohou vyzvednout
z banky tu poukázku. Oni jsou, sleþno Mary, v bezvadné
šlamastice."
"Dobrá," povídá ona, ,,tak já se jen skoþím dolĤ nasnídat
a pak jdu rovnou k LothropovĤm."
"Ale, sleþno Mary Jane, tak jsme si neplácli," povídám jí,
,,s takovou nehraji. JdČte pĜed snídaní."
"Proþ?"
"Co si myslíte, sleþno Mary, proþ po vás vĤbec chci,
abyste odešla?"
"Abych Ĝekla pravdu, nepĜemýšlela jsem o tom - a teprv
teć, když se ptáte, uvČdomuji si, že nevím."
269
"Musíte odejít, protože nepatĜíte k lidem s vepĜovicovou
tváĜí. Vaše tváĜ je knížka, že si þlovČk lepší nemĤže ani
pĜát. ýlovČk si mĤže sednout a pĜeþíst si vás tak snadno
jako velká tiskací písmena. Kdyby pĜišli vaši strýcové a
chtČli vás políbit na dobré jitro, myslíte, že byste ne..."
"Ani mi o tom nemluvte. Máte pravdu. PĤjdu pĜed
snídaní - a ráda. A sestry zde mám s nimi nechat?"
"Ano, a nic se o nČ nebojte. Tu chvilku to ještČ vydrží.
Strýcové by mohli vČtĜit, že se nČco dČje, kdybyste
odešly všecky. Nechci, abyste mluvila se strýci nebo
sestrami, a nechci, abyste se vĤbec s nČkým zde ve mČstČ
vidČla. Kdyby se vás nČkdo ze sousedĤ zeptal, jak se
dnes daĜí pánĤm strýþkĤm, vaše tváĜ by jistČ nČco
prozradila. Kdepak, vy se vypravte rovnou, sleþno Mary
Jane, a já to tu se všemi spravím. ěeknu sleþnČ ZuzanČ,
aby vyĜídila strýþkĤm od vás pozdrav a políbení, že jste
na pár hodin odešla trochu si odpoþinout a pĜijít na jiné
myšlenky nebo že jste šla navštívit pĜítelkyni a že se
vrátíte veþer nebo þasnČ ráno."
"Navštívit pĜítelkyni - to mĤžete Ĝíci, ale žádné políbení
jim nevzkazuji."
"DobĜe, když nevzkazujete políbení, nikdo nebude
políbení vyĜizovat." Beze všeho jsem jí to slíbil. Byla to
jen maliþkost a nedalo to žádnou fušku; a právČ
maliþkosti tady na jihu þlovČku nejvíce usnadĖují život;
Mary Jane bude spokojená a nic to nestálo. Potom
povídám: "Teć by tu byla už jenom jedna vČc - ten pytel
s penČzi."
270
"To se nedá nic dČlat, co mají, to mají; ale pĜipadám si
strašnČ hloupá, když si vzpomenu, jak se k tomu dostali."
"Kdepak. PusĢte to z hlavy. Oni ty peníze nemají."
"Jak to? A kdo je tedy má?"
"Moc bych za to dal, kdybych to vČdČl, ale nevím to. Já
je mČl, protože jsem jim je ukradl; a ukradl jsem je,
abych vám je mohl dát. Vím, kam jsem je schoval, ale
bojím se, že tam teć už nejsou. MnČ je to hroznČ líto,
sleþno Mary Jane, opravdu je mi to líto až - až na pĤdu;
dČlal jsem, co jsem mohl, doopravdy, namouduši. Málem
mČ chytili a musel jsem to strþit do první skrýše, která se
šikla, a vzít roha. Ale nebyla to dobrá skrýš."
"Ó, nedČlejte si výþitky - bylo by to pĜíliš nespravedlivé a
já to prostČ nedovolím. Nemohl jste si pomoci; nebyla to
vaše vina. Kam jste peníze schoval?"
NechtČl jsem jí pĜipomínat smutek a pohĜeb, aby zase na
to všecko nezaþala myslet; a také jsem svĤj jazyk nemohl
pĜimČt k vylíþení té noci; za nic jsem nechtČl, aby v
duchu vidČla mrtvolu v rakvi s pytlem penČz na žaludku.
Proto jsem chvileþku neĜíkal vĤbec nic; potom povídám:
"Byl bych moc rád, sleþno Mary Jane, kdybych vám
zrovna teć nemusel Ĝíkat, kam jsem je schoval, a snad mi
to odpustíte; ale já vám to napíšu na papírek, a budete-li
chtít, mĤžete si to pĜeþíst, až budete za mČstem na cestČ k
LothropovĤm. Staþí vám to?"
271
"O ano."
Tak jsem napsal: "Dal jsem je do rakve. Byl jsem ve
svČtnici, když jste tam v noci tolik plakala. Já byl za
dveĜmi a bylo mi vás hroznČ líto, sleþno Mary Jane."
Trochu mi teklo z oþí, když jsem si vzpomnČl, jak tam v
noci samotinká plakala, zatímco pod její vlastní stĜechou
spali ti lotĜi, kteĜí ji šidili a okrádali; a když jsem papírek
složil a podával jí ho, vidím, že má také slzy v oþích;
pevnČ mi potĜásla rukou a povídá:
"ŠĢastnou cestu a sbohem. UdČlám všecko pĜesnČ tak, jak
jste Ĝíkal; a i kdybych vás už nikdy nemČla spatĜit, nikdy
na vás nezapomenu a budu na vás moc a moc þasto
myslet, a také se za vás budu modlit!" - a byla pryþ.
Modlit se za mČ! Kdyby mČ byla lépe znala, jistČ by
sama pĜišla na to, že modlit se za mČ je atletika pro
mnohem tČžší váhu, než je nČžná Mary Jane. Ale sázím
se, že ve slovČ dostála stejnČ. Taková už byla. MČla
takovou povahu, že by se byla modlila i za Jidáše, kdyby
si na to vzpomnČla. Sleþna Mary Jane by nikdy nikoho
nenechala na holiþkách, za to vám ruþím. ěíkejte si, co
chcete, ale podle mého názoru mČla víc kuráže než
kterékoliv jiné dČvþe, jaké jsem kdy vidČl; podle mého
názoru byla samá kuráž. Zní to jako lichocení, ale není to
lichocení. A pokud se krásy týþe - a také dobroty - byla
krásnČjší a lepší než všechny ostatní dohromady. Od té
chvíle, kdy vyšla z tČch dveĜí, jsem ji už nikdy nespatĜil;
ne, jakživ jsem ji už od té doby nevidČl, ale hádám, že
jsem na ni myslel moc a moc miliónkrát, i na to, že se
272
bude za mČ modlit; a kdybych byl myslel, že by jí
pomohlo, kdybych já se modlil za ní, aĢ se propadnu, byl
bych se za ni modlil - i kdybych byl mČl puknout.
Zkrátka, Mary Jane se vytratila zadními dvíĜky, nebo si
to aspoĖ myslím, protože ji nikdo nevidČl odcházet. Když
jsem potkal Zuzanu a Zajeþí pysk, povídám:
,,Jak se jmenují ti lidé na druhé stranČ Ĝeky, ke kterým
jezdíváte na návštČvy?"
OdpovČdČly:
"Je jich více, ale obyþejnČ jezdíme k Proctorovým."
"Ano, to jsou oni," povídám. "Já jsem si na to jméno
nemohl vzpomenout. Sleþna Mary Jane mi Ĝekla, abych
vám vyĜídil, že tam nahonem jela. UkrutnČ pospíchala;
on se tam nČkdo rozstonal."
"A kdo?"
"Nevím - vlastnČ zapomnČl jsem, kdo to je; ale myslím,
že to bude -"
"Pro pČt ran, doufám, že to není Hanna?"
"Nerad to Ĝíkám," povídám já, "ale je to zrovna Hanna."
"Jémine, a ještČ minulý týden jí bylo tak dobĜe. A moc ji
to sebralo?"
273
"To se nedá ani popsat! Ponocovali prý u ní celou noc,
Ĝíkala sleþna Mary Jane, a myslejí si, že už dlouho
nevydrží."
"Tak si pĜedstavte! A co jí je?"
Nic rozumného mi honem nenapadlo, tak povídám:
"PĜíušnice."
"Leda pĜíušnice vaší babiþky. Když má nČkdo pĜíušnice,
nikdo u nČho neponocuje."
"Že ne? Že by ne? MĤžete se vsadit, že u tČchhle pĜíušnic
lidi vysedávají. Tyhle pĜíušnice nejsou jako ty obyþejné.
Sleþna Mary Jane Ĝíkala, že je to nČjaký nový druh."
"A þím se ten nový druh liší od starého?"
"Tím, že je to pomíchané s jinými vČcmi."
"S jakými jinými vČcmi?"
"No se spalniþkami a s þerným kašlem a s rĤží a se
souchotinami a se žlutou žloutenkou a s mozkovou
horeþkou a co já vím s þím ještČ."
"Ty moje dobroto! A oni tomu Ĝíkají pĜíušnice?"
"Tak mi to sleþna Mary Jane Ĝekla."
"Ale u všech všudy - proþ tomu Ĝíkají pĜíušnice?"
274
"No proto, že to jsou pĜíušnice."
"To je pĜece holý nesmysl. Tak si nČkdo obrazí palec u
nohy, napije se jedu, spadne do studny, zlomí si vaz a
vyrazí si mozek a nČkdo pĜijde a zeptá se, naþ ten þlovČk
umĜel, a ozve se nČjaký trulant a Ĝekne: ‚Nedivte se, on si
obrazil palec u nohy.' Dalo by to nČjaký smysl? Nedalo.
A to, co povídáte, také nedává smysl. A je to chytlavé?"
"Jestli to je chytlavé? Jak se mĤžete ptát? Jsou brány
chytlavé? - myslím ve tmČ. Když se nechytíte o jeden
kolík, zachytíte se jistČ o druhý. A s žádným kolíkem
nehnete, dokud nepohnete celými bránami. Tak vidíte.
Tyhle pĜíušnice jsou tak Ĝíkajíc jako brány - a Ĝíkám vám,
že to nejsou brány fórové; když se vás chytí, tak se vás
drží, a poĜádnČ."
"Je to hrozné," povídá Zajeþí pysk. "PĤjdu za strýcem
Harveyem a -"
"To se ví," povídám, ,,jen se nezdržujte a utíkejte. Já na
vašem místČ bych nechtČl propást ani vteĜinku."
"A proþ byste nechtČl propást ani vteĜinku?"
"Tak se na to v klidu podívejte a možná že na to pĜijdete
sama. Nejsou vaši strýcové povinováni jet co nejrychleji
zpátky domĤ do Anglie? A myslíte, že by byli tak sprostí,
aby vás dČvþata nechali jet celou tu dlouhou cestu
samotné? Víte dobĜe, že by na vás poþkali. Až sem je to
všecko jasné, že ano? Váš strýc Harvey je kazatelem,
vićte? Dobrá. A myslíte, že kazatel obelže
275
paroplavebního úĜedníka? Myslíte, že podvede lodního
úĜedníka? Že je obelže, aby pustili sleþnu Mary Jane na
loć? DobĜe víte, že by to jakživ neudČlal. Tak co udČlá?
ěekne prostČ: ‚Je to velká škoda, ale má farnost se musí
obejít beze mne a musí si pomoci, jak to pĤjde; neboĢ má
neteĜ byla vystavena nákaze hrozných spojených
amerických pĜíušnic, a tak jest mou svatou povinností
posadit se a þekat zde tĜi mČsíce, až se ukáže, jestli je
dostala.' Ale prosím, prosím, myslíte-li, že to musíte
honem Ĝíci strýci Harveyovi - -"
"To tak - a þuþet zde tĜi mČsíce, a místo abychom se mČli
dobĜe v Anglii, budeme tady þekat, až se ukáže, zda to
Mary Jane dostala nebo ne. S vámi je Ĝeþ jako
rozprávka."
"No tak to radČji Ĝekneme jenom sousedĤm."
"Tak si to poslechnČte! PĜekonáváte každý rekord ve
vrozené hlouposti. Copak nevidíte, že by oni šli a
strýcovi to Ĝekli? Je jenom jedna možnost, neĜíct to vĤbec
nikomu."
"Snad máte pravdu - ano, myslím, že máte pravdu."
"Ale snad bychom mČli strýci Harveyovi Ĝíct, že si na
chvíli vyšla, aby se o ni nestrachoval?"
"Ano, však si sleþna Mary Jane také pĜála, abyste to
udČlaly. ěekla mi: ,PovČzte sestrám, že vzkazuji strýci
Harveyovi a Vilémovi pozdrav a políbení a že jsem jela
276
pĜes Ĝeku k - k -,' jakže se jmenuje ta bohatá rodina, které
si váš strýc Petr tak vážil? Myslím tu rodinu, která -"
"JistČ míníte Apthorpovy, že ano?"
"SprávnČ: kat aby spral taková divná jména; þlovČk si to
nemĤže všecko zapamatovat, a zrovna když to potĜebuje,
tak ne a ne si vzpomenout. Ano, Ĝíkala, že zajela k
ApthorpovĤm; chtČla požádat Apthorpovy, aby urþitČ
pĜišli na dražbu a koupili tento dĤm, protože Ĝíkala, že by
strýc Petr byl jistČ chtČl, aby zde bydleli radČji oni než
kdokoli jiný. A tak ona jim nedá pokoj tak dlouho, dokud
neslíbí, že pĜijedou, a potom, když nebude moc unavená,
pĜijde domĤ. Ale bude-li moc unavená, že se vrátí ráno
na každý pád. A Ĝíkala, abyste neĜíkaly nic o
Proctorových a mluvily jenom o Apthorpových - což je
také pravda pravdoucí, protože ona se u nich zastaví a
promluví s nimi o koupi domu; vím to, protože mi to
sama Ĝekla."
"Tak dobrá," Ĝekly dívky a ztratily se. Šly hledat strýþky,
aby jim mohly vyĜídit pozdrav a políbení a vzkaz.
Všecko tedy bylo v poĜádku. DČvþata nic neĜeknou,
protože chtČjí jet do Anglie; a královi a vévodovi bude
milejší, že Mary Jane odešla dČlat nČco ve prospČch
dražby, než aby byla zde, v dosahu doktora Robinsona.
Byl jsem spokojený a skoro trochu pyšný; mČl jsem
dojem, že jsem to všecko zaonaþil þisĢounce, jak se patĜí
- a že ani Tom Sawyer by nebyl mohl odvést þistší práci.
Tom Sawyer by to ovšem byl udČlal slohovČji a
277
parádnČji, ale na to já nestaþím, neboĢ na to nemám
vzdČlání.
Dražba se konala pozdČ odpoledne na námČstí a táhla se
a táhla se a dČdek se odtamtud nehnul a byl ve svém
špinavém živlu; držel se dražitele a tu a tam utrousil
nČjaké slovo z Písma nebo nČjakou mravouþnou
prĤpovídku; vévoda se toþil kolem lidí, budil svým gugu-gáním soucit a všestrannČ se roztahoval.
Trvalo to, ale nakonec bylo pĜece všecko prodáno všecko až na skorem bezcenné místeþko na hĜbitovČ, a
tak zaþali dražit i ten starý hrobeþek - jakživ jsem nevidČl
takového nenasytu, jako byl král; chtČl zhltnout opravdu
všecko. A zrovna když byli v nejlepším, pĜistál parník a
za nČjaké dvČ minuty - co se k nám nehrne jako
výskající, vĜeštící, Ĝehtající se zástup, který vyvolával:
"Tady vám vedeme protikandidáty! Rrraþte zhlédnout
obČ soupravy dČdicĤ starého Petra Wilkse! Za vaše
peníze jen to nejlepší - rrraþte si vybrat dČdice po Petru
Wilksovi!"
KAPITOLA XXIX
Zástup pĜivádČl velmi slušnČ vypadajícího starého pána a
velmi slušnČ vypadajícího mladšího muže, který mČl
pravou ruku v pásce. A nepĜejte si, jak lidé výskali na
výdrž a jak se smáli. Ale já na tom nic veselého nevidČl a
hádal jsem, že by i královi a vévodovi dalo fušku najít v
tom nČco k smíchu. þekal jsem, že zblednou. Ale kdepak;
oni barvu neztratili. Vévoda vĤbec na sobČ nedal znát, že
278
by vČdČl, k þemu se schyluje; chodil dál a gu-gu-gal
spokojenČ a šĢastnČ jako džbán, ze kterého žbluĖká
podmáslí. Pokud jde o krále, král se jenom díval; zhlížel
na novČ pĜíchozí dlouze a smutnČ, jako by se mu v hloubi
srdce dČlalo špatnČ od žaludku z pouhého pomyšlení, že
zemČ mĤže nosit takové lotry a podvodníky. Zkrátka,
hrál to obdivuhodnČ. Spousta dĤležitých místních lidí se
seskupila kolem krále, aby vidČl, že jsou pĜi nČm. Starý
pán, který zrovna pĜijel, se nestaþil divit. Za chvileþku
ale zaþal mluvit a já hned poznal, že vyslovuje jako
opravdový Angliþan - a ne jako král, aþkoliv králova
výslovnost byla dobrá, když se uváží, že to byla
napodobenina. Neumím podat doslova, co starý pán Ĝekl,
ani to neumím napodobit; ale obrátil se k zástupu a Ĝekl
asi toto:
"Toto je vČru situace, jakou jsem neoþekával; a otevĜenČ
a upĜímnČ pĜiznávám, že nejsem vybaven tak, abych ji
mohl uspokojivČ Ĝešiti; neboĢ mĤj bratr a já jsme byli
stíháni nehodami; mĤj bratr si zlomil ruku a naše
zavazadla byla minulé noci omylem vylodČna na
pĜedchozí zastávce. Já jsem Harvey, bratr Petra Wilkse, a
toto je jeho bratr Vilém, jenž neslyší a jenž neumí mluvit.
A nyní se nemĤže kale domluvit ani posuĖky, neboĢ je
mĤže dČlat jen jednou rukou. Jsme, kdo Ĝíkáme, že jsme;
za nČkolik dnĤ, až dojdou zavazadla, budu to moci
dokázat. Ale do té chvíle nemíním Ĝíkati už nic. PĤjdeme
do hotelu a budeme þekat."
A tak on a to nové pimprle odešli; a král se smál a
vyĜídilka mu jela jako šlajf:
279
"Ruku si zlomil - to je náhodiþka, co? A zrovna v pravý
þas; zlomená ruka - to je trefa pro podvodníka, který má
dČlat znamení a neumí to. A zavazadla ztratili. To je ještČ
lepší - to je velmi dobrý nápad za daných okolností."
A tak se král smál znova; a s ním se smáli všichni ostatní
kromČ tĜí nebo þtyĜ lidí, ale možná že jich bylo pĤl tuctu.
Jedním z nich byl doktor; a nesmál se ani pán s
pronikavýma oþima, který držel v ruce staromódní
látkový cestovní vak z kobercové látky. Byl to pán, který
také právČ pĜijel parníkem. Mluvil potichu s doktorem;
obþas zabrousili pohledem ke králi a pak pokyvovali
hlavou. Byl to advokát Levi Bell, který byl v Saint
Louisu; a pak tam byl velký nerudný habán, který pĜišel s
ostatními a který pozornČ naslouchal, napĜed starému
pánovi a teć králi. A když král skonþil, ozval se habán a
povídá:
"JáĜku, povídám, když jste Harvey Wilks - kdypak jste
pĜijel sem do tohoto mČsta?"
"Den pĜed pohĜbem, pĜíteli," povídá král.
"Ale já myslím v kterou denní dobu!"
"Veþer - hodinku pĜed slunka západem nebo dvČ."
"A þímpak jste pĜijel?"
"PĜijel jsem parníkem Susana Powellová z Cincinnati."
280
"Když jste pĜijel veþer parníkem z Cincinnati - jak jste
mohl být ráno u VýbČžku - a v loćce?"
"Však já tam také nebyl."
"Lžete!"
NČkolik lidí pĜiskoþilo a prosili ho, aby tak nemluvil se
starým mužem, který je nadto kazatel.
"Kazatel? TĜesky plesky. Podvodník to je a lháĜ. Byl tam
ráno. Copak tam nebydlím? Já tam byl a on tam byl. Já
ho tam vidČl. PĜijel v loćce s Timem Collinsem a s
nČjakým chlapcem."
Teć se ozval doktor a povídá:
"Poznal byste toho chlapce, Hinesi, kdybyste ho vidČl?"
"Poþítám, že bych ho snad poznal, ale urþitČ to nevím.
Poþkat, vždyĢ tamhle stojí. Poznávám ho docela snadno."
PĜitom ukazoval na mČ. Povídá doktor:
"Sousedé, zda ti novČ pĜíchozí jsou podvodníci, nevím.
Ale nejsou-li tihle dva podvodníky, tak jsem
slabomyslný. To jenom aby bylo jasno. Myslím, že je
naší povinností postarat se o to, aby odsud neupláchli,
dokud vČci nepĜijdeme na kloub. Pojćte, Hinesi, pojćte
všichni. Vezmeme tyhle chasníky do hostince a skĜížíme
je výslechem s tou druhou dvojicí. Poþítám, že se nČþeho
dopátráme, než s nimi budeme hotovi."
281
To bylo pochutnáníþko pro dav, i když ménČ pro královy
pĜátele; tak jsme se všichni vydali na cestu; slunko už
zapadalo. Doktor mČ vedl za ruku; byl na mČ velmi milý
a dost hodný; ale mou ruku nepustil ani na chvileþku.
Všechno se nahrnulo do velkého sálu; kdosi rozžal pár
svíþek a kdosi pĜitáhl novou dvojici. NapĜed mluvil
doktor a Ĝekl:
"Nechci být nespravedlivý vĤþi tČmto dvČma mužĤm, ale
domnívám se, že to jsou podvodníci, a je možné, že mají
spolupachatele, o kterých nevíme. Mají-li spolupachatele,
nemohli by utéci s pytlem zlata, které zanechal Petr
Wilks? Není to nepravdČpodobné. Nejsou-li tito muži
podvodníky, jistČ se nebudou zdráhat a pošlou nČkoho
pro ty peníze a odevzdají nám je do úschovy, pokud
nedokáží, že jsou opravdu dČdici Petra Wilkse. - Nemám
pravdu?"
Kdekdo s tím souhlasil. Tak jsem si Ĝekl, že dostali naši
tlupu hned zkraje pČknČ do úzkých. Ale král se jenom
tváĜil smutnČ a povídá:
"Pánové, sám bych byl rád, kdyby tu ty peníze byly,
neboĢ nejsem takový, abych pĜekážel spravedlivému,
otevĜenému a dĤkladnému vyšetĜení této trapné vČci; ale
žel, peníze tu nejsou. PĜejete-li si, mĤžete nČkoho poslat,
aby se pĜesvČdþil, a uvidíte."
"A kde ty peníze tedy jsou?"
282
"Bylo to tak: Když mi neteĜ dala peníze, abych je pro ni
opatroval, vzal jsem je a strþil je do slamníku své postele,
protože to nestálo za to ukládat je do banky na tČch pár
dní, co zde ještČ budeme. Také jsem postel považoval za
bezpeþné místo, protože nejsme obeznámeni s þernochy a
považovali jsme je za poctivé, jako je služebnictvo v
Anglii. ýernoši peníze ukradli druhý den, jen co jsem
sešel dolĤ; a když jsem ty þernochy prodal, nevČdČl jsem
ještČ, že peníze jsou pryþ, takže to þernochĤm vyšlo. MĤj
sluha zde vám o tom mĤže povČdČt."
Doktor a ještČ mnoho dalších lidí Ĝeklo "tĜesky plesky!" a
vidČl jsem, že dohromady nikdo královi nevČĜí. Jeden
muž se mČ ptal, zda jsem vidČl þernochy ty peníze krást.
ěekl jsem, že jsem to nevidČl. Ale že jsem vidČl, jak se
vykrádají ze svČtnice a jak mažou pryþ, a že jsem si
jenom myslel, že se bojí, že vzbudili mého pána a snaží
se zmizet dĜív, než jim udČlá nohy. Víc už se mČ nikdo
nevyptával. Potom se doktor najednou obrátil ke mnČ a
povídá:
"A ty jsi také Angliþan?"
Povídám, že jsem; a doktor a nČkolik lidí se smálo a
Ĝeklo: ,,Dej se vycpat!"
No, a pak to vzali od zaþátku a od podlahy a toþili to na
všecky strany a lítali jsme v tom hodinu, dvČ, tĜi a o
veþeĜi nikdo ani nešpetl a vypadalo to, jako by na jídlo
nikdo ani nevzpomnČl. A jenom vyšetĜovali a vyšetĜovali
a vyšetĜovali; a byl to nejhorší propletenec, jaký si
dovedete pĜedstavit. Král musel znova vyprávČt všecko
283
od Adama a starý pán musel vyprávČt všecko od Adama,
a kdo nebyl padlý na hlavu nebo zabednČný
pĜedpojatostí, musel vidČt, že starý pán mluví pravdu a
druhý lže. Potom došla Ĝada také na mne a musel jsem
vyprávČt, co vím. Král po mnČ mrskl okem tak výhružnČ,
že jsem rovnou zaþal tvrdit jeho muziku. Zaþal jsem
mluvit o Sheffieldu, jak tam žijeme a bydlíme, a o
anglických þlenech Wilksovy rodiny a tak podobnČ; ale
ještČ jsem nebyl ani uprostĜed, když se doktor zaþal smát
a advokát Levi Bell povídá:
"Sedni si, chlapþe, a já na tvém místČ bych se tolik
nenamáhal. Mám dojem, že nejsi zvyklý lhát a nČjak ti to
nejde od ruky; mistra dČlá pilný cvik a ty jsi dost
necviþil. DČláš to velmi nemotornČ."
O tu poklonu jsem nestál, ale byl jsem rád, že to mám
odbyté.
Doktor zaþal nČco Ĝíkat, obrátil se a povídá:
"Kdybyste byl býval ve mČstČ od samého zaþátku, Levi
Belle -"
Král mu skoþil do Ĝeþi, natáhl ruku a povídá:
"Tak vy jste starý pĜítel mého nebohého bratra, o kterém
mi tak þasto psal?"
Advokát a král si potĜásli ruce a advokát se usmíval a byl
zĜejmČ potČšen; chvíli se spolu bavili, pak poodstoupili
284
stranou a nČco si šeptali; nakonec advokát promluvil
hlasitČ a Ĝekl:
"To je nejlepší Ĝešení. Vezmu vaši plnou moc a plnou
moc vašeho bratra, odešlu to a pak budou všichni vČdČt,
že vČc je v poĜádku."
Tak sehnali papír a pero, král sedl a kroutil hlavou ze
strany na stranu, pomáhal si jazykem a pak nČco
naškrábal; potom dali pero vévodovi - a v tu chvíli
poprvé zezelenal. Ale pero vzal a psal. Pak se advokát
obrátil k novému starému pánu a povídá:
"A teć, prosím, napište vy a váš bratr nČkolik Ĝádek a
pĜipojte své podpisy."
Starý pán nČco napsal, ale nikdo to nemohl pĜeþíst.
Advokát se hroznČ divil a povídá:
"Já už se v tom nevyznám -" a vytáhl z kapsy balíþek
starých dopisĤ. Díval se na nČ a pak se díval na to, co
napsal nový starý pán, potom se znovu díval na dopisy a
nakonec povídá: "Tyhle staré dopisy pocházejí od
Harveye Wilkse; a zde máme tyto dvČ ukázky rukopisĤ a
na první pohled je patrné, že z tČchhle dvou lidí žádný ty
dopisy nepsal." (Král a vévoda byli celí zkoprnČlí;
koukali se pitomČ kolem sebe, neb jim svítalo, jak
hrozným zpĤsobem je advokát dobČhl.) "A zde," Ĝekl
advokát dále, "máme rukopis tohoto starého pána a každý
snadno pozná, že ani on není pisatelem Harveyových
dopisĤ. To, co nám zde napsal, není vlastnČ ani
285
opravdové písmo, jsou to spíš nČjaké muĜí nohy. A zde
koneþnČ máme nČkolik dopisĤ..."
Povídá starý pán:
"Dovolte, abych vám to vysvČtlil. Nikdo neumí þíst mĤj
rukopis, leda tento mĤj bratr. Proto on mé dopisy
pĜepisuje naþisto. To, co máte v ruce, je jeho rukopis,
nikoliv mĤj."
"Má poklona," povídá advokát, "to je mi pČkná motanice.
Mám zde také nČkolik dopisĤ Vilémových; pĜimČjete-li
ho, aby nám napsal pár Ĝádek, mohli bychom to srov -"
"Levou rukou neumí psát," Ĝekl starý pán. "Kdyby mohl
vládnout pravicí, vidČl byste, že psal jak své, tak i mé
dopisy. Podívejte se, prosím, na obČ korespondence jsou psány touž rukou."
Advokát se podíval a potom povídá:
"Mám dojem, že tomu tak je - a i když tomu tak není, je
tu vČtší podobnost, než jsem si povšiml na první pohled.
Hm - hm - hm! Už jsem myslel, že jsme na stopČ
správného rozluštČní, ale zase nám sklaplo, aspoĖ
þásteþnČ. Ale jedna vČc je už jistá - tihle dva nejsou
Wilksovi, ani jeden, ani druhý -" a ukazoval hlavou na
krále a na vévodu.
A co Ĝeknete tomu? Ten paliþatý starý blázen se ani teć
ještČ nevzdal. A nevzdal. ěíkal, že to nebyla zkouška, ale
úskok. ěíkal, že jeho bratr Vilém je nejdaremnČjší
286
vtipálek, jakého kdy svČt vidČl, a že se ani nesnažil psát.
On (jako král) že vČdČl, jak to dopadne, protože v tom
momentu, kdy Vilém vzal pero do ruky, už na nČm bylo
vidČt, že pomýšlí na nČjakou taškaĜinu. A král se rozohnil
a mluvil a mlel dál a dostal se do takové ráže, že sám
zaþínal vČĜit tomu, co povídá; ale za chvilku mu skoþil do
Ĝeþi nový starý pán a povídá:
"NČco mi napadlo. Je zde pĜítomen nČkdo z tČch, kdo
mého br -, kdo zesnulého Petra Wilkse oblékali do
rubáše?"
"Ano," Ĝekl kdosi, "to jsem byl já a Ab Turner. A oba
jsme zde."
Potom se starý pán obrátil ke králi a povídá:
"Snad by nám tento pán mohl Ĝíci, jaké tetování mČl Petr
Wilks na hrudi?"
U všech všudy, král mČl co dČlat, aby se nepropadl jako
kus podemletého bĜehu, protože tohle pĜišlo opravdu
náhle a neþekanČ. A také to opravdu byla otázka
vypoþítaná na složení protivníka jako v ringu hák do
brady. Odkud také, prosím vás, mČl král vČdČt, co ten
þlovČk mČl vytetováno na hrudi? Trochu zbledl; to víte,
proti tomu je þlovČk bezmocný; a v sále bylo najednou
velké ticho a všichni se naklánČli dopĜedu a civČli na
krále. Teć - povídám si - teć už zĤstane ležet a dá se
odpoþítat do desíti - protože všecko je už marné. A
myslíte, že to král udČlal? Zní to neuvČĜitelnČ, ale
neudČlal to. Snad si myslel, že bude lidi tahat za nos tak
287
dlouho, až je utahá, takže to lidi omrzí a budou odcházet
domĤ; a až tam zbude jen pár lidí, že vezmou s vévodou
nohy na ramena a že jim uteþou. AĢ to bylo jak to bylo,
král zĤstal sedČt a za chvilku se dokonce usmíval a
povídá:
"Mhm! To je velmi nesnadná otázka, vićte? Ale ovšem,
že vám, vážený pane, mohu Ĝíci, co mČl vytetováno na
hrudi. Nic víc než takový úzký, tenký modrý šíp - ano,
modrou šipku; ale když jste se nedíval dobĜe a zblízka,
nic jste nevidČl. Máte snad ještČ nČjaké pĜání - he?"
Jakživ jsem nevidČl pohromadČ tolik nestydaté,
stoprocentní drzosti, kolik jí mČl ten starý vagabund.
Nový starý pán se rychle obrátil smČrem k Ab Turnerovi
a jeho kamarádu; oþi mu svítily, jako by vČdČl, že
tentokráte krále lapil. Povídá:
"Tak - slyšeli jste, co Ĝekl. MČl Petr Wilks nČjaké takové
znamení na hrudi?"
Oba odpovČdČli a Ĝekli:
"Žádné takové znamení jsme nevidČli."
"Dobrá," pravil starý pán. "To, co jste na jeho hrudi
vidČli, bylo malé vybledlé P a vedle toho B (což je
zaþáteþní písmeno druhého kĜestního jména, jehož pĜestal
užívat, když byl mladý) a vedle toho W. Mezi písmeny
byla dČlítka - takhle: P-B-W." Nakreslil to na kousek
288
papíru a pak povídá: "A teć nám ĜeknČte, zda to je, co
jste vidČli."
Zase promluvili oba zároveĖ a Ĝekli:
"Ne. My jsme vĤbec žádné tetování nevidČli."
Lidé zaþali vyvádČt a volali:
"Všichni þtyĜi jsou podvodníci, jeden jako druhý.
Vymáchejme je v Ĝece! Utopme je! Povozme je na
kládČ!" Lidé kĜiþeli jeden pĜes druhého a v sále bylo boží
dopuštČní. Ale advokát vyskoþil na stĤl a zahulákal a pak
Ĝekl:
"Pánové! Pánové! Jenom slovíþko prosím - jediné
slovíþko! prosím, PROSÍM! JeštČ máme jednu možnost.
Pojćme, vykopejme mrtvolu a hned uvidíme."
Nápad se ujal.
Všichni Ĝvali "hurá" a už se chtČli hrnout ze sálu; ale
advokát a doktor kĜiþeli:
"Poþkat! Poþkat! ChyĢte všecky þtyĜi muže a chlapce,
popadnČte je za límec a vezmČte je s sebou!"
"Stane se!" kĜiþeli lidé, "a když to tetování nenajdeme,
zlynþujeme celou bandu!"
ěíkám vám, teć jsem mČl strach. Ale utéct nešlo. Chytili
nás, vypochodovali s námi z hotelu a namíĜili si to s námi
289
rovnou na hĜbitov, který byl asi tĜi kilometry po proudu
pod mČstem. V patách jsme mČli celé mČsto, protože
jsme nadČlali hluku ažaž, a bylo teprve devČt hodin.
Když jsme šli kolem našeho domu, zalitoval jsem, že
jsem poslal Mary Jane na venkov: kdyby byla doma,
staþilo by jí dát znamení, ona by vybČhla a zachránila by
mČ a Ĝekla by to na oba podvodníky.
Ale takhle jsme se hrnuli s hrozným tartasem dál cestou
podle Ĝeky; a aby to všecko bylo ještČ strašidelnČjší,
zaþala se zatahovat obloha; také se zaþalo blýskat a vítr
zaþal harašit listím. Tohle byla nejhorší šlamastika, v
jaké jsem se kdy ocitl, a také nejnebezpeþnČjší; byl jsem
z toho celý tumpachový. Všecko se to odehrávalo naþisto
jinak, než jsem si pĜedstavoval. Místo aby se vČci zaþaly
dít, až já budu chtít a jak budu chtít, místo abych byl
divákem, když ta švanda zaþne, místo abych mČl za
sebou Mary Jane, která by mČ chránila, až to pĤjde pĜíliš
na tČlo, místo toho všeho najednou nebylo mezi mnou a
mezi náhlou smrtí nic než nČjaké tetování. A jestli tam
žádné nenajdou Ani pomyslet jsem si na to netroufal! ale zároveĖ jsem na
nic jiného myslet nemohl. Tma už bylo jako v ranci,
takže nadešla ideální chvíle, kdy by þlovČk mohl a mČl
vzít roha; ale ten silák - Hines - mČ držel za zápČstí a
myslím, že by se þlovČk spíš vysmekl Goliášovi než
jemu. Byl hroznČ rozþilen a táhl mČ za sebou tak, že jsem
musel klusat, abych s ním udržel krok.
290
Když jsme pĜišli na místo, lidé zaplavili hĜbitov jako vlna
povodnČ. A když došli k hrobu, zjistili, že mají s sebou
snad stokrát víc lopat, než potĜebují, ale nikomu
nenapadlo pĜinést lucernu. Ale dali se do odhazování pĜi
svČtle bleskĤ a pro lucernu poslali nČkoho k nejbližšímu
domu, který byl vzdálený asi kilometr.
Kopali a kopali jako posedlí; tma byla hrozná, zaþalo
pršet a vítr huþel a skuþel a bleskĤ bylo þím dál tím víc a
hrom bil, jak nevím co, ale nikdo nedbal, jak byli do
pĜípadu zabraní a zakousnutí; jednu chvíli jsme vidČli
všecko všeciþko, každou tváĜ v tom velkém zástupu a
hlínu, jak lítá z hrobu od lopatek, a v pĜíští vteĜinČ tma
všecko smazala a nevidČli jste vĤbec nic.
KoneþnČ vytáhli rakev, zaþali odšroubovávat víko a v tu
chvíli se lidé zaþali tlaþit a maþkat a cpát a strkat, že jste
to ještČ nevidČli; každý chtČl vidČt. V té tmČ to bylo
hrozné. Hines se mnou cloumal a tahal mČ za zápČstí sem
a tam, až to ukrutnČ bolelo. Poþítám, že doþista
zapomnČl, že nČkoho drží, jak byl rozþilen a jak prudce
oddychoval.
Najednou se zablesklo, až pĤl oblohy svítilo bílým
svČtlem, a nČkdo vykĜikl:
"Lidiþky, tady na jeho prsou je ten pytel zlata!"
Hines vykĜikl, stejnČ jako všichni ostatní, pustil mé
zápČstí a vklínil se do davu, aby si prorazil cestu k
podívané. A rychlost, s jakou jsem zmizel a s jakou jsem
si to mazal po tmavé silnici, to vĤbec nejde popsat.
291
MČl jsem celou silnici pro sebe a pĜímo jsem letČl. Silnici
jsem mČl pro sebe, ale musel jsem se o ni pĜece jen dČlit s
þernou tmou a s obþasnými blesky, s šumČním deštČ a s
huþením vČtru a s práskáním hromu; ale mĤžete mi vČĜit,
že jsem pelášil ostošest.
Když jsem dobČhl k mČstu, vidím, že ulice v tom neþase
jsou prázdné, tak jsem nehledal žádné postranní uliþky,
ale hnal si to dál po hlavní ulici; když jsem se blížil k
našemu domu, zaþal jsem dávat pozor, a když jsem dĤm
zhlédl, už jsem z nČho nespustil oþi. Žádné svČtlo tam
nebylo; dĤm byl celý temný a pĜišlo mi to líto a byl jsem
zklamán, ani jsem nevČdČl proþ. Ale zrovna když letím
kolem domu - blik,! rozsvítilo se svČtlo v oknČ, kde
spávala Mary Jane. Srdce mi radostí poskoþilo, div se mi
neutrhlo; a v téže vteĜince zmizel dĤm a všecko ostatní
ve tmČ a za mnou a už jsem na tomto svČtČ nikdy nemČl
spatĜit ani ten dĤm, ani co jiného. Ale Mary Jane byla
nejsprávnČjší dČvþe, jaké jsem kdy vidČl, a mČla nejvíc
kuráže.
Jakmile jsem byl dost daleko za mČstem, abych mohl
doveslovat k mČlþinČ, zaþal jsem se rozhlížet, kde bych
našel þlun, který bych si mohl pĤjþit, a zrovna první
kocábka, kterou mi blesk ukázal, nebyla uvázána ĜetČzem
na zámek. Skoþil jsem po ní a sešoupl jsem ji do vody.
Byla uvázána jen provazem. MČlþina byla vzdálena
neĜádský kus od bĜehu až kdesi uprostĜed Ĝeky; ale já
nemeškal. Když jsem koneþnČ dojel k voru, byl jsem
únavou skorem bez sebe. NejradČji bych sebou byl sekl
na podlahu a jenom funČl a oddychoval, ale takový
292
pĜepych jsem si nemohl dovolit. Skoþil jsem na vor a
halekal jsem:
"Hoć sebou, Jime! Odvaž vor! Chvála na výsostech, už
jsme se jich zbavili."
Jim vyskoþil z vigvamu a bČžel ke mnČ s otevĜenou
náruþí, jak se radoval; ale když jsem ho pĜi svitu blesku
spatĜil, srdce mi skoþilo do krku a já se porouþel
pozpátku do Ĝeky; já totiž zapomnČl, že Jim je pĜevleþen
za krále Leara a za utopeného Araba dohromady, a tak mi
leknutí vyrazilo dech a málem i duši z tČla. Ale Jim mČ
vylovil a samou radostí, že jsem se vrátil a že jsme se
zbavili krále a vévody, mČ chtČl zaþít objímat a žehnat
mi, ale já mu povídám:
"Teć na to není kdy; nech si to k snídani, nech si to k
snídani! Odvaž vor a odstrþ nás do proudu!"
Za dvČ vteĜinky už jsme se vezli po Ĝece dolĤ a byl to
nádherný pocit, to vČdomí, že jsme zase svobodni a sami
pro sebe na té velké Ĝece a že nás nikdo nemĤže
otravovat. Musel jsem se trochu vydovádČt a poskoþit si
a zakĜepþit; nemohl jsem si pomoct. Ale když jsem si
poskoþil snad potĜetí, zaslechl jsem zvuk, který jsem moc
dobĜe znal; zatajil se mi dech, naslouchal jsem a þekal; a
také že ano - když se zablýsklo -, byli to oni. ýinili se,
div neohýbali vesla, a jejich þlun jenom letČl. Byl to král
a vévoda.
Tak jsem zvadl a padl jsem na podlahu a vzdal jsem to; a
mČl jsem co dČlat, abych se nerozbreþel.
293
KAPITOLA XXX
Když vylezli na vor, král po mnČ skoþil, chytil mČ za
límec, tĜásl mnou a povídá:
"Tak tys nám chtČl vzít roha, že jo, ty štČnČ! Už se ti naše
spoleþnost omrzela? Co?"
Já povídám:
"Ne, Vaše Veliþenstvo, my vám nechtČli ujet, prosím
nechte mČ, Vaše Veliþenstvo!"
"Tak mluv, ale honem! Co jste tedy chtČli? Mluv, nebo z
tebe vytĜepu vnitĜnosti!"
"Povím vám namou všecko, jak to bylo, Vaše
Veliþenstvo. Muž, který mČ držel, byl na mČ moc hodný
a poĜád Ĝíkal, že mČl chlapce tak velikého jako já, který
mu loni umĜel; a proto prý mu je líto vidČt chlapce v tak
nebezpeþné bryndČ; a když byli všichni pĜekvapeni
nálezem toho zlata a nahrnuli se k rakvi, pustil mČ a
zašeptal mi: ‚Vezmi nohy na ramena, sic tČ zaruþenČ
obČsí!' A tak jsem utekl. Naþ bych tam byl zĤstával? Co
já bych byl mohl udČlat? A nechtČl jsem viset, když to
nemuselo být. A tak jsem utíkal a nezastavil se, až jsem
našel þlun; a když jsem se dostal sem, Ĝekl jsem Jimovi,
aby si pospíšil; sice mČ ještČ chytí a obČsí, a Ĝekl jsem, že
se bojím, že vy a vévoda už nejste naživu, a bylo mi to
hroznČ líto a Jimovi to bylo také hroznČ líto a byli jsme
hroznČ rádi, když jsme vás uvidČli. MĤžete se zeptat
Jima, jestli mi nevČĜíte."
294
Jim Ĝekl, že to všecko bylo tak, jak jsem Ĝíkal, a král mu
Ĝekl, aby držel hubu, a povídá: "Oba mi na to vypadáte!"
a zase se mnou tĜepal a Ĝekl, že mČ asi utopí. Ale vévoda
povídá:
"PusĢte toho chlapce, vy starý idiote! Copak vy byste se
byl zachoval jinak? Copak vy jste se poptával po nČm,
když jste bral roha? Já aspoĖ se na to nepamatuji."
Tak mČ král pustil a zaþal nadávat na mČsto a na všecky
lidi, co tam bydlí. Ale vévoda povídá:
"UdČláte mnohem lépe, když poĜádnČ vyhubujete sobČ,
protože vy máte nejvČtší nárok na vynadání. Od první
chvíle jste neudČlal nic, co mČlo hlavu a patu, ledaže jste
se tak drze a chladnokrevnČ vytasil s tím vymyšleným
tetovaným šípem. To byl dobrý nápad; to byl miliónový
nápad - a také nás zachránil. Nebýt toho, byli by nás
vrazili do obecní šatlavy a tam bychom byli dĜepČli, až
pĜijdou zavazadla toho Angliþana. A potom by z toho
byla koukala káznice, na to mĤžete dát krk. Ale ten váš
trik je pĜimČl jít na hĜbitov a to zlato nám prokázalo ještČ
vČtší službu. Kdyby pitomci ve svém rozþilení nebyli na
všecko jiné zapomnČli a nebyli se hrnuli za podívanou,
dnes bychom spali s vázankami na krku - s vázankami,
na které je záruka trvanlivosti a které vydrží déle, než my
bychom potĜebovali."
Chvilku byli oba zticha a pĜemýšleli; potom povídá král
jakoby v zamyšlení:
"Hm! A my jsme si mysleli, že to ukradli þernoši."
295
NepĜejte si, jak ve mnČ hrklo!
"Ano," povídá vévoda jaksi pomalu, dĤraznČ a posmČšnČ,
"my jsme si to mysleli."
Za takové pĤl minuty Ĝekl král s divným pĜízvukem:
"Totiž aspoĖ já jsem si to myslel."
Povídá vévoda:
"Naopak, já si to myslel."
Král se naježil a Ĝekl:
"Má to snad být nČjaká narážka, Bilgewatere? Co tím
míníte?"
Vévoda odpovČdČl hezky zhurta:
"Když na to pĜijde, snad bych se já mČl zeptat vás, co tím
míníte a zda to má být nČjaká narážka?"
"JdČte do háje!" Ĝekl král velmi jedovatČ. "Já nevím;
možná že jste spal a že jste nevČdČl, co dČláte."
Vévoda se naštval, a moc; povídá:
"Nechte té hloupé komedie; myslíte, že jsem padlý na
hlavu? Cožpak nevidíte, že já vím, kdo ty peníze schoval
do rakve?"
296
"Ovšemže to víte, vašnosti! Víte to, protože jste je tam
sám schoval."
"To je lež!" vykĜikl vévoda a už se hnal po královi. Král
Ĝval:
"PusĢte mČ! - NeškrĢte mČ! - Já to všecko odvolávám!"
Povídá vévoda:
"Ale napĜed se pĜiznejte, že jste tam ty peníze schoval;
mínil jste se trhnout pozdČji ode mne, vrátit se, peníze
vykopat a všecky si je nechat."
"Moment, vévodo, - odpovČzte mi jenom na jedinou
otázku, ale ĜeknČte mi þistou, svatou pravdu: když
Ĝeknete, že jste ty peníze do rakve nedal, uvČĜím vám a
odvolám všecko, co jsem Ĝekl."
"Vy starý darebáku! NeudČlal jsem to a vy dobĜe víte, že
jsem to neudČlal. Tak bude to?"
"Tak já vám tedy vČĜím. Ale odpovČzte mi jenom ještČ na
jedinou otázku - no, no, tak se zas nevztekejte; nemČl jste
v úmyslu drapnout ty peníze a schovat je?"
Vévoda chvilku neĜekl nic; potom povídá:
"MČl - nemČl, na tom pĜece nesejde. NeudČlal jsem to, a
to je hlavní. Ale vy jste to nejen mČl v úmyslu. Vy jste to
udČlal!"
297
"AĢ se na místČ propadnu, jestli jsem to udČlal, vévodo, a
to je svatá pravda. NeĜíkám, že jsem to nechtČl udČlat.
UdČlat jsem to chtČl; ale vy - totiž, tedy - myslím nČkdo mČ pĜedbČhl."
"To je lež! Vy jste to udČlal a vy se k tomu také pĜiznáte,
nebo vás -"
Král zaþal chroptČt a potom zasípal:
"Dost! - PĜiznávám se!"
Byl jsem moc rád, že to slyším; ulevilo se mi a bylo mi
mnohem lépe než pĜedtím. Vévoda krále pustil a Ĝekl:
"Jestli to ještČ jednou zapĜete, na místČ vás utopím. Po
tom, jak pitomČ jste si vedl, vĤbec se nedivím, že také
fĖukáte jako malé dítČ. Jakživ jsem nevidČl takového
starého pštrosa - všecko by nejradČji sám zhltal. A já vám
celou dobu vČĜil jako vlastnímu otci. MČl byste se stydČt,
že jste mohl klidnČ poslouchat, jak se vina svalovala na
chudáky þernochy a že jste se jich ani slovíþkem
nezastal. PĜipadám si smČšný, když si vzpomenu, že jsem
byl tak naivní a vČĜil vašim kecĤm. ýert vás vezmi - teć
chápu, proþ jste byl tak dychtivý, abychom doplnili ten
schodek, - vy jste chtČl shrábnout i ty peníze, které jsem
vydČlal na ‚Senzaþním králi' a tuhle a tamhle, a všecky
moje prachy vĤbec."
Král ještČ popotahoval a Ĝekl bázlivČ:
298
"Ale, vévodo, vždyĢ vy jste Ĝíkal, abychom ten schodek
doplnili, ne já."
"Držte hubu! Na nic od vás už nejsem zvČdav," povídá
vévoda. "Teć vidíte, kam jste to s takovou dotáhl.
Dostali zpátky všecky svoje peníze a navíc dostali ještČ
naše peníze, všecky, až na pár grešlí. JdČte spát - a o
žádném schodku, vy schode, už nechci slyšet do nejdelší
smrti."
Tak se král odplížil do vigvamu a utČšoval se flaškou a za
chvíli se i vévoda dal do své láhve; a netrvalo ani pĤl
hodiny a oba byli kamarádi z mokré þtvrti a byli zase
jedna ruka a þím byli opilejší, tím byli k sobČ nČžnČjší, a
když usnuli chrápali, drželi se kolem krku. Byli oba
namol jaksepatĜí ale král nebyl namol tolik, aby si
zapomnČl pamatovat, že už jakživ nesmí zapírat schování
penČz. Tak jsem byl rád. ToĢ se ví, jen co usnuli, zasedli
jsme k dĤkladnému potlachu a všecko jsem Jimovi
vypovČdČl.
KAPITOLA XXXI
Po mnoho a mnoho dní jsme si netroufali zastavit v
žádném mČstČ; jenom jsme poĜád jeli a jeli. Teć už jsme
byli daleko na jihu, v teplých krajích, a velikánský kus
cesty z domova. Na bĜezích se zaþaly objevovat stromy
obrostlé španČlským mechem, jenž visel s jejich vČtví
jako dlouhé šedivé vousy. Bylo to poprvé, co jsem vidČl
španČlský mech rĤst. Dodával lesĤm slavnostní a ponurý
ráz. Teć už naši podvodníci poþítali, že mají vyhráno, a
tak zaþali znovu dojit vesnice.
299
NapĜed uspoĜádali pĜednášku o škodlivosti alkoholu; ale
nevyneslo jim to ani na jednu poĜádnou opici. V druhém
mČsteþku otevĜeli taneþní školu; ale sami neumČli tanþit
líp než klokan, takže po prvním skoku kvapíku vyskoþilo
obecenstvo a vykvapíkovalo je z mČsta. Jindy se zase
pokoušeli vyuþovat správné výslovnosti a Ĝeþnictví; ale
dlouho nevyslovovali a dlouho neĜeþnili, neboĢ
posluchaþstvo povstalo ze svých míst, notnČ jim
vynadalo a vyhnalo je. Zkoušeli to také s misionáĜstvím,
s kurýrováním a s hádáním budoucnosti; zkrátka dČlali
všecko možné, ale štČstí jim nepĜálo. A tak nakonec byli
úplnČ na mizinČ a za jízdy se jenom povalovali po voru a
jenom pĜemýšleli a pĜemýšleli a nemluvili; nepromluvili
tĜeba celého pĤl dne; mČli hroznou kocovinu a byli úplnČ
zvadlí.
Potom se však zmČnili a zaþali dávat hlavy dohromady.
SedČli ve vigvamu a šeptem a dĤvČrnČ spolu mluvili
tĜebas i dvČ tĜi hodiny bez pĜestání. Jimovi a mnČ z toho
zaþalo být úzko; nijak se nám to nechtČlo líbit. Poþítali
jsme, že vymýšlejí nČjakou novou, ještČ horší þertovinu.
Rozbírali jsme to ze všech stran a nakonec jsme si Ĝekli,
že se asi chtČjí vloupat do nČþího domu nebo obchodu
anebo že se chtČjí dát na penČzokazectví nebo na nČco
takového. Byli jsme z toho opravdu vystrašení a slíbili
jsme jeden druhému, že s takovými podniky nebudeme
mít vĤbec nic spoleþného, a naskytne-li se nám nejmenší
pĜíležitost, že jim ukážeme, kde nechal tesaĜ díru, a že
zmizíme a darebákĤm ujedeme.
300
Jednoho þasného jitra jsme schovali vor na dobrém,
bezpeþném místČ, nČjaké tĜi kilometry pod ošumČlou
vesniþkou jménem Pikesville. Král vystoupil na bĜeh a
Ĝekl vévodovi, mnČ a Jimovi, abychom zĤstali na voru a
nikde se neukazovali; on že pĤjde do mČsta vyþenichat,
zda se tam snad nČkdo nedoslechl o ,,Senzaþním králi".
("Zda tam nemají nČjaký dĤm, který by se dal vykrást, jsi
chtČl Ĝíct," povídám sám sobČ; ,,a když budeš s kradením
hotov a pĜijdeš zpátky, nepostaþíš se divit, kde jsem já a
kde je vor a Jim - a mĤžeš se divit, dokud tČ to neomrzí.")
A Ĝekl, jestli nepĜijde zpátky do obČda, že je všecko v
poĜádku a vévoda a já že máme pĜijít za ním.
Tak jsme zĤstali na voru. Vévoda chodil od niþeho k
niþemu, byl mrzutý a navztekaný a v jednom kuse nás
huboval. AĢ jsme dČlali, co jsme chtČli, dČlali jsme to
špatnČ, nic mu nebylo vhod a ve všem hledal hnidy.
VidČli jsme, že se urþitČ nČco peþe. A tak jsem byl rád,
když pĜišlo poledne, a král nikde; tČšil jsem se, že bude
nČjaká zmČna - a že se možná naskytne pĜíležitost pro
dĤkladnou zmČnu. Vévoda a já jsme šli do mČsta a zaþali
krále hledat. Za chvilku jsme ho našli v zadní místnosti
sprosté koĜalny; byl namol a obklopen flinky, kteĜí si ho
dobírali a tropili si z nČho šoufky. Král jim ze všech sil
nadával a mocnČ jim vyhrožoval, ale byl tak opilý, že se
neudržel na nohou a nemohl jim nic udČlat. Vévoda mu
zaþal nadávat starých bláznĤ a král mu nadávky oplácel,
a jedva byli poĜádnČ v sobČ, já vzal nohy na ramena a
metl po silnici jako jelen, neboĢ jsem si Ĝekl, že správná
chvíle nadešla; umínil jsem si, že mČ a Jima tak hned už
neuvidí. DobČhl jsem k voru bez dechu, ale nabitý radostí
a zahalekal jsem:
301
"Jedeme, Jime! Máme vyhráno! Jedeme!"
Ale nikdo mi neodpovídal a nikdo z vigvamu nevycházel.
Jim byl pryþ. Zahoukal jsem, houkal jsem znova - a ještČ
a ještČ; bČžel jsem do lesa, pobíhal jsem lesem a volal a
kĜiþel a houkal. Nic naplat - starý Jim byl tentam. Tak
jsem si sedl a breþel; nemohl jsem si pomoct. Ale dlouho
jsem sedČt nevydržel. Za chvilku jsem vyšel na silnici a
pĜemýšlel, co teć. Na silnici jsem potkal chlapce a zeptal
jsem se ho, nevidČl-li cizího þernocha tak a tak
obleþeného, a on povídá:
"VidČl."
"V kterých místech?" povídám já.
"Tam dole u usedlosti Silase Phelpsa, tĜi kilometry po
vodČ odsud. Je to uprchlý þernoch a chytili ho. A ty ho
hledáš?"
"Ani nápad! Naopak! Já se s ním pĜed nČkolika hodinami
srazil v lese a on Ĝekl, že jestli pípnu, tak mČ podĜeže.
Nakázal mi lehnout a nehnout se z místa. Poslechl jsem a
ležel jsem tam do téhle chvíle; bál jsem se vylézt."
"Tak tedy," Ĝekl chlapec, "už se bát nemusíš, protože ho
chytili. Utekl nČkde na jihu."
"To je trefa, že ho drapli."
"To bych Ĝekl. Je na nČho vypsaná odmČna dvČ stČ
dolarĤ. Lehko si je vydČlali."
302
"To je pravda, a já je mohl mít, kdybych byl vČtší; já ho
vidČl dĜív. A kdo ho drapl?"
"NČjaký staĜec - pĜespolní þlovČk. A prodal svĤj nárok na
odmČnu za þtyĜicet dolarĤ, protože pospíchá nahoru, proti
Ĝece, a nemĤže þekat, až mu peníze zdola pošlou. Jen si
to pĜedstav! Já bych si poþkal, na to mĤžeš dát krk. Já
bych þekal, tĜeba sedm let."
"Já také, jak by smet," povídám na to. "Ale snad jeho
podíl není tak jistý. Snad je v tom nČjaký háþek."
"Není v tom žádný háþek. Kdepak. Sám jsem vidČl
plakát. Popisuje ho pĜesnČ na puntík - jako by ho
vymaloval, a jmenuje plantáž, odkud utekl. Je to nČkde
pod New Orleansem. Kdepak - paneþku, ta odmČna je
jistá vČc, na to mĤžeš dát krk. JáĜku - dej mi bago."
NemČl jsem tabák, tak kluk šel dál. Vrátil jsem se na vor
a sedl si do vigvamu, abych si všecko promyslil. Ale nic
jsem nevymyslil. Lámal jsem si hlavu, až mi tĜeštila, ale
nenapadlo mČ nic kloudného, na žádnou spásnou
myšlenku jsem nepĜišel. Po tak dlouhé cestČ a za všecko,
co jsme pro ty darebáky udČlali, jsme takhle dopadli;
všecko je zmaĜeno a ve psí; Jim je znova otrokem
nadosmrti a mezi cizími lidmi jenom proto, že dva
darebáci mČli to srdce, aby ho zradili za þtyĜicet
špinavých dolarĤ.
Jednu chvíli jsem si Ĝekl, že by Jimovi bylo tisíckrát lépe
být otrokem doma, poblíž rodiny, když už musí být
otrokem; a že tedy napíšu Tomu Sawyerovi dopis a Ĝeknu
303
mu, aby Ĝekl sleþnČ Watsonové, kde Jim je. Ale za
moment jsem si to rozmyslel, a to ze dvou pĜíþin; sleþna
Watsonová by byla zhnusená Jimovým darebáctvím a
nevdČkem a ze vzteku, že jí utekl, by ho rovnou zase
prodala na Jih; a kdyby ho i nakrásnČ neprodala, každý
pĜirozenČ opovrhuje nevdČþným þernochem a dali by to
Jimovi pociĢovat do nejdelší smrti a Jim by si pĜipadal
jako padouch a vyvrhel. A kromČ toho, co by bylo se
mnou? Všude by se rozkĜiklo, že Huck Finn pomohl
þernochovi dostat se na svobodu; a kdybych se potom
mČl setkat s nČkým z našeho mČsta, musel bych se
hanbou do zemČ propadnout. Tak to chodí a tak to je:
ýlovČk spáše nČjakou hanebnost a pak nechce nést žádné
dĤsledky. Myslí si, že dokud to umí zatajit, že to není
žádná hanba. To je zrovna mĤj pĜípad. ýím víc jsem o
tom pĜemýšlel, tím víc mČ svČdomí hryzalo a tím
daremnČjší a hanebnČjší a sprostší jsem si pĜipadal. A
nakonec se mi náhle rozbĜesklo, že to je všecko Ĝízení
ruky PánČ a že mČ ruka PánČ fackuje a ukazuje mi, že
moje daremnost byla po celou dobu z nebeských výšin
pozorována a že ruka PánČ pĜihlížela, když jsem kradl
þernocha ubohé staré ženské, která mi jakživa nic zlého
neudČlala. Málem jsem na místČ umĜel strachy, když
jsem vidČl, že NČkdo dává vždycky pozor a dohlédne,
aby takové špatnosti mohly sahat jen odsud a potud, a ne
dál. To víte, že jsem se snažil to nČjak ošmajchlovat,
vyžehlit to a sebe omluvit; Ĝíkal jsem si, že jsem byl
vychován k špatnosti a že tedy za všecko sám nemohu;
ale cosi ve mnČ poĜád opakovalo: ,,Ve mČstČ byla nedČlní
škola; mohls tam chodit; a kdybys tam byl chodil, byli by
tČ nauþili, že lidé, kteĜí jednají tak, jak jsi jednal stran
toho þernocha, dostanou se do ohnČ vČþného."
304
Mráz mi bČhal po zádech. Rozhodl jsem se, že se budu
modlit, abych vidČl, mohu-li pĜestat být takový, jakým
jsem, a jestli se mohu stát hodným chlapcem. Tak jsem si
klekl. Ale na žádnou modlitbu jsem si nemohl
vzpomenout. Proþ se mi slova modlitby vyhýbala? Bylo
marné tajit to pĜed Ním. A když se to vezme kolem a
kolem, bylo to také marné tajit to pĜed sebou. Já dobĜe
vČdČl, proþ to tak je. Bylo to proto, že moje srdce nebylo
spravedlivé; bylo to proto, že jsem nebyl þestný; bylo to
proto, že jsem chtČl hrát na obČ strany. DČlal jsem, jako
bych se odĜíkal hĜíchu, ale ve svém nitru jsem se držel
hĜíchu nejvČtšího. ChtČl jsem pĜimČt svá ústa, aby Ĝekla,
že udČlám, co je mou povinností a co se sluší a patĜí, a že
pĤjdu a napíšu majitelce þernocha a povím jí, kde
þernoch je; ale hluboko v sobČ jsem vČdČl, že to je lež, a
On to vČdČl taky. NemĤžete se modlit lež - to jsem zjistil.
Tak jsem mČl starostí nad hlavu, víc než moc; a nevČdČl
jsem, co dČlat. Nakonec jsem dostal nápad; pĤjdu povídám si - a napíšu ten dopis a potom uvidím, budu-li
se moct modlit. NevČĜili byste, jak se mi v tom okamžiku
ulevilo; bylo to pĜímo úžasné a všecky moje starosti byly
rázem tytam. Tak jsem sehnal kus papíru a tužku a sedl
jsem a napsal:
Sleþno Watsonová, Váš uteklý þernoch Jim je tady dole
tĜi kilometry pod Pikesville a má ho pan Phelps a dá vám
ho, kdy i mu pošlete odmČnu.
Huck Finn
305
Bylo mi dobĜe a poprvé v životČ jsem cítil, že jsem
oþištČn od hĜíchĤ; jakživ mi nebylo tak dobĜe a cítil jsem,
že teć se budu moct modlit. Ale hned jsem se do toho
nepustil. NapĜed jsem odložil papír a pak jsem si sedl a
pĜemýšlel. PĜemýšlel jsem, jak dobĜe to všechno dopadlo
a jak jsem málem propadl vČþnému zatracení a pĜišel do
pekla. A pĜemýšlel jsem dál. A zaþal jsem myslet na naši
cestu po Ĝece; a celou dobu vidím Jima pĜed sebou; ve
dne a v noci, nČkdy pĜi mČsíþku, jindy za bouĜky, jak se
vezeme po proudu a povídáme si a zpíváme a smČjeme
se. Ale nČjak jsem si nemohl vzpomenout na žádnou
pĜíhodu, která by mČ proti nČmu zatvrdila; poĜád jsem
vzpomínal jenom na samé opaþné vČci. Vidím ho, jak
drží mou vartu; vidím ho, jak zĤstává u kormidla, místo
aby mČ zavolal, když mu smČna skonþila, jenom abych
mohl spát dál. Vidím ho, jak se raduje, když jsem se
vrátil z té mlhy a potom když jsem za ním pĜišel do bažin
tam nahoĜe, kde byla ta krevní msta; a vidím ho pĜi
podobných pĜíležitostech. Vždycky mi Ĝíkal milánku a
hýþkal mČ a dČlal mi pomyšlení; a jak byl vždycky
hodný; a nakonec jsem pĜi vzpomínání dospČl až k
okamžiku, kdy jsem ho zachránil tím, že jsem tČm
mužĤm Ĝekl, že máme na palubČ þerné neštovice. Tenkrát
byl tak vdČþný a Ĝíkal, že jsem nejlepší pĜítel, jakého
starý Jim kdy na svČtČ mČl, a že jsem jediný pĜítel,
kterého má teć; a zrovna když jsem vzpomínal na tato
jeho slova, padl mĤj pohled na papír.
Teć jsem byl v úzkých. Vzal jsem papírek do ruky. TĜásl
jsem se na celém tČle, protože jsem se musel navČky
rozhodnout mezi dvČma vČcmi, a vČdČl jsem to. UsilovnČ
306
jsem pĜemýšlel, snad celou minutu, a málem jsem ani
nedýchal. A potom povídám sám k sobČ:
"AĢ! PĤjdu do pekla," a papírek jsem roztrhal.
Byla to hrozná myšlenka a byla to hrozná slova, ale byla
vyĜþena. A nic jsem na nich nezmČnil. A už jsem
nepomýšlel na žádné polepšování. Všecko jsem to prostČ
pustil z hlavy; a Ĝekl jsem si, že pĤjdu dál po stezce
nepravosti, která mi sedí, neb jsem k tomu byl
vychovaný, a k pravosti jsem odmaliþka vedený nebyl.
Zaþnu tím, že pĤjdu a znova ukradnu Jima z otroctví. A
kdyby se mi podaĜilo vymyslet nČco ještČ horšího, že to
udČlám také. Protože - jelikož už jsem se na špatnost dal
jednou provždy - když praskla kráva, aĢ praskne taky
tele.
Potom jsem zaþal pĜemýšlet, jak to všechno zaonaþit, a
probral jsem v duchu spoustu možností; nakonec jsem se
ustanovil na plánu, který mi vyhovoval. Rozhlédl jsem se
po Ĝece a zapamatoval si smČr, kde - kus po proudu dolĤ ležel zalesnČný ostrov. Když se setmČlo, vyjel jsem
potichouþku s vorem a zajel k ostrovu. Vor jsem ukryl a
pak jsem šel do vigvamu spát. Spal jsem celou noc Vstal
jsem, než se úplnČ rozednilo, nasnídal jsem se a potom
jsem se oblékl do konfekþních šatĤ. Ostatní šaty a pár
jiných vČcí jsem sbalil do rance, ranec jsem naložil do
loćky a odjel jsem na bĜeh. PĜistál jsem kousek pod
místem, kde jsem pĜedpokládal, že je Phelpsova usedlost.
Ranec jsem schoval v lese, loćku jsem naplnil vodou,
zatČžkal kameny a potopil tak, abych ji mohl najít,
307
kdybych ji potĜeboval. Bylo to asi tĜi þtvrtČ kilometru
pod malou vodní pilou, která byla na bĜehu.
Potom jsem se dal po silnici, a když jsem míjel pilu,
vidím na ní tabuli "Phelpsova pila"; když jsem došel k
hospodáĜským stavením, která byla nČjakých tĜi sta metrĤ
dál, mČl jsem oþi na stopkách, ale nikde jsem nikoho
nevidČl, aþkoliv teć už byl úplný den. Nic jsem si z toho
nedČlal, protože jsem beztak zatím nechtČl s nikým
mluvit. ChtČl jsem si zatím jenom obhlédnout situaci.
MČl jsem totiž podle svého plánu v úmyslu pĜijít sem
jako od mČsta, a ne z druhé strany. Tak jsem se jenom
podíval a hasil si to dál, rovnou k mČstu. A když jsem
tam došel, první þlovČk, kterého jsem spatĜil, byl vévoda.
PrávČ lepil plakát se "Senzaþním králem" - pouze tĜi
pĜedstavení - zrovna jako v Bricksville. Drzosti mČli ti
dva forotu, to se tČm podvodníkĤm musí nechat. Když
jsem si vévody všiml, byl jsem už pĜíliš blízko, než
abych ho mohl obejít. Vypadal pĜekvapenČ a povídá:
"Jéje! Kde ty se tu bereš?" Potom povídá jaksi radostnČ a
dychtivČ: "Kde je vor? DobĜe jsi ho schoval?"
Povídám já:
"Totéž jsem se právČ chtČl zeptat Vaší Milosti."
Vévoda rázem posmutnČl a povídá:
"Jak jsi pĜišel na nápad ptát se mČ?"
308
"No," povídám já, "když jsem vþera vidČl krále v té
koĜalnČ, Ĝekl jsem si, že ho nedostaneme domĤ, dokud
trochu nevystĜízliví. Tak jsem se šel podívat po mČstČ,
abych nČjak zabil þas. Potom ke mnČ pĜišel nČjaký þlovČk
a slíbil mi deset centĤ, když mu pomĤžu zajet s loćkou
na druhou stranu Ĝeky a zpátky. PotĜeboval pĜivézt
berana, a tak jsem s ním jel. Když jsme berana pĜitáhli k
þlunu, dal mi ten þlovČk podržet provaz a sám šel strkat
zezadu. Ale beran byl na mČ moc silný a vytrhl se mi a
utekl a my museli bČžet za ním. NemČli jsme psa, a tak
jsme ho museli honit po všech þertech, než jsme ho
utahali. Chytili jsme ho až za tmy; potom jsme ho
pĜevezli sem a já šel k voru. Když jsem pĜišel na místo,
vidím, že je pryþ. ěekl jsem si, dostali se do úzkých a
museli ujet; a vzali s sebou mého þernocha, jediného
þernocha na svČtČ, kterého mám, a teć jsem v cizinČ a
nezbyl mi už žádný majetek, ani vĤbec nic, a nemám být
z þeho živ. Tak jsem si sedl a plakal jsem. Celou noc
jsem spal v lese. Ale co se opravdu stalo s vorem? A s
Jimem - s chudákem Jimem?"
"AĢ se propadnu, jestli to vím - totiž, pokud jde o vor.
Ten starý blázen uzavĜel nČjaký obchod a dostal þtyĜicet
dolarĤ, a když jsme ho v té koĜalnČ našli, bylo už pozdČ.
Flinkové ho v karbanu obrali do posledního centu - krom
toho, co utratil za koĜalku. A když jsem ho pozdČ v noci
dotáhl k Ĝece a vor byl pryþ, Ĝekli jsme si: ‚Ten rošĢák
ukradl náš vor a zbavil se nás a ujel nám'."
"Copak bych se chtČl zbavit svého þernocha, co? Jediného þernocha, kterého mám na svČtČ, jediného
svého majetku?"
309
"Na to jsme ani nevzpomnČli. My jsme si jaksi zvykli
považovat ho za našeho þernocha; ano, my ho považovali
za svého þernocha - PánbĤh ví, že jsme s ním mČli dost
oplétaþek. Zkrátka, když jsme vidČli, že je vor v prachu a
my úplnČ na mizinČ, nezbylo než to ještČ jednou zkusit s
tím ‚Senzaþním králem'. A já se od té chvíle nuzoval a
utahoval si opasek. JáĜku, máš tČch deset centĤ? Sem s
nimi."
MČl jsem penČz dost, tak jsem mu deset centĤ dal, ale
prosil jsem ho, aby koupil nČco k jídlu a aby mi z toho
trochu dal, protože to jsou moje poslední peníze a já od
vþerejška nejedl. Nic na to neĜekl. Ale v pĜíštím
okamžiku se na mne oboĜil a povídá:
"Myslíš, že by nás ten þernoch mohl udat? Jestli to
udČlal, stáhneme s nČho kĤži zaživa."
"Jak by vás mohl udat? Copak neutekl?"
"Ne. Ten starý blázen ho prodal a se mnou se nerozdČlil,
a peníze jsou pryþ."
"Prodal ho?" povídám já a zaþal jsem breþet: "Jak je to
možné, vždyĢ to byl mĤj þernoch a moje peníze. Kde je?
- Já chci svého þernocha."
"Nic nenabreþíš - dostat ho už nemĤžeš, tak pĜestaĖ
kĖuþet. Heleć koukej - nehraješ si snad s myšlenkou, že
bys nás mohl udat sám? AĢ se propadnu, jestli ti vČĜím.
Ale povídám ti, jestli se pokusíš nás udat -"
310
Víc už neĜekl, ale podíval se na mne a ještČ nikdy jsem
nevidČl vévodu dívat se tak škaredČ a zle. Já fĖukal dál a
povídám:
"Já nechci nikoho udávat; a já na to taky nemám ani kdy;
já musím jít a najít svého þernocha."
Vévoda najednou vypadal ustaranČ; stál a krabatil þelo a
pĜemýšlel, a plakáty, které mČl pĜes ruku, mu plandaly ve
vČtru. Nakonec povídá:
"Já ti nČco povím. My se zde musíme zdržet tĜi dny.
Jestliže mi slíbíš, že nás neudáš a že se postaráš, aby nás
ani þernoch neudal, povím ti, kde ho najdeš."
Tak jsem to slíbil a on povídá:
"Sedlák, který se jmenuje Silas Ph - -" a potom se zarazil.
Víte, zaþal mi Ĝíkat pravdu; ale když se uprostĜed slova
zarazil a zaþal uvažovat a rozmýšlet si to, vidČl jsem, že
si to rozmyslil a že mi pravdu nepoví. A taky že ne.
NedĤvČĜoval mi; chtČl si zajistit, abych byl opravdu tĜi
dny pryþ. A tak nakonec povídá:
"ýlovČk, který þernocha koupil, se jmenuje Abram Foster
- Abram G. Foster - a bydlí šedesát kilometrĤ odtud, ve
vnitrozemí, pĜi silnici do Lafayette."
"Dobrá," povídám já, "to ujdu za tĜi dni. A na cestu se
dám hned odpoledne."
311
"To tedy ne; na cestu se dáš ihned; a ne abys tady
lelkoval nebo aby sis cestou pouštČl hubu na špacír. Drž
jazyk za zuby, nikde se nezastavuj - a nebudeš mít žádné
mrzutosti s námi. RozumČls?"
To byla otázka, na kterou jsem þekal a na kterou jsem to
hrál. ChtČl jsem mít volnou ruku, abych mohl uskuteþnit
svĤj plán.
"Tak plav," povídá vévoda; "panu Fostrovi mĤžeš
napovídat, co chceš. Možná že ho pĜesvČdþíš, že je Jim
tvĤj þernoch, jsou na svČtČ idioti, kteĜí nevyžadují
písemných dokladĤ - aspoĖ jsem slyšel, že tady na jihu se
takoví pitomci vyskytují. Když mu vyložíš ten švindl s
plakátem a s odmČnou a když mu vysvČtlíš, proþ jsme si
plakát svého þasu natiskli, možná že ti uvČĜí. Tak maž a
Ĝekni mu co chceš; ale povídám ti, ne abys zaþal mlít
pantem tady nebo cestou, dokud nebudeš u pana Fostra."
Tak jsem odešel a dal se smČrem do vnitrozemí.
Neohlížel jsem se, ale cítil jsem, jak mČ špehuje. Ale
vČdČl jsem, že to vydržím déle než on. Šel jsem polní
cestou snad pĤl druhého kilometru, než jsem se zastavil.
Pak jsem skoþil do lesa a lesem jsem se vracel smČrem k
usedlosti pana Phelpse. Poþítal jsem, že udČlám dobĜe,
když svĤj plán zaþnu uskuteþĖovat rovnou, bez dalších
okolkĤ, protože jsem chtČl Jimovi zacpat ústa, aby
neĜíkal nic, dokud ti darebáci nebudou pryþ. S takovými
otrapy není radno si nČco zaþínat. MČl jsem jich plné
zuby a už jsem je nechtČl ani vidČt.
KAPITOLA XXXII
312
Když jsem došel k PhelpsĤm, vypadalo to tam poĜád
ještČ jako v nedČli a bylo teplo a sluneþno; þeleć byla
pryþ, na polích; slyšet bylo jenom bzuþení þmelákĤ a
much; znáte ten zvuk; dČlá dojem hrozné liduprázdnosti,
jako po vymĜení; a když se zvedne vánek a zachvČje
listím, padá na vás smutek, protože to je, jako by si
šeptali duchové - duchové, co jsou mrtví už léta letoucí, a máte dojem, že mluví o vás. Celkem vzato, pĤsobí to na
þlovČka tak, že by sám už chtČl být po smrti a mít to
všecko odbyté.
Phelpsova usedlost byla malá bavlníková plantáž - a
usedlosti tČchto drobných bavlnáĜských farmáĜĤ vypadají
jedna jako druhá. DĜevČný tyþkový plot kolem dvora
skorem hektarového; pĜi plotu schody udČlané z kusĤ
rozĜezaného kmene, takže vypadají, jako by to byly
soudky rĤzné velikosti, schody slouží k pĜelézání plotu a
ženským, když sedají na konČ. Na velkém dvoĜe skvrny
neduživé trávy, ale vČtšinou je dvĤr ošoupaný jako starý
klobouk, z kterého už slezl vlas; velký dĜevČný dvojdĤm
pro bČlochy; klády jsou pĜitesané a škvíry mezi nimi
vyplnČné hlínou nebo maltou a pruhy výplnČ byly
obílené - kdysi; kuchyĖský domek z netesaných klád, s
velkou, širokou, otevĜenou, ale krytou chodbou vedoucí k
obytnému stavení; dĜevČná udírna za kuchyní; tĜi malé
podlouhlé chaloupky pro þernochy v Ĝádce na druhé
stranČ udírny; stranou, pĜi zadním plotu, domek o
samotČ; a na druhém konci ohrady stodola, skladištČ a
sýpka; nedaleko domeþku smetištČ a kotel na vaĜení
mýdla; u kuchynČ lavice, na ní džber s vodou a
nabČraþka; pes; vyhĜívá se na slunci a spí; další psi spí
kousek dál; tĜi þtyĜi košaté stromy dČlají stinné zátiší v
313
rohu dvora; pár keĜĤ rybízu a angreštu pĜi plotČ; za
plotem zeleninová zahrada a záhon melounu; dál už
zaþínají bavlníky a za bavlníky les.
Obešel jsem to, pĜelezl jsem plot tam vzadu u smetištČ a
namíĜil si to ke kuchyni. Když jsem se pĜiblížil, zaslechl
jsem stoupající a klesající vrþení kolovrátku; a v tu chvíli
jsem už urþitČ vČdČl, že bych se radČji na svČtČ nevidČl,
protože zvuk kolovrátku, to je nejbeznadČjnČjší zvuk na
svČtČ.
Šel jsem dál, ale nepĜipravoval jsem si žádný plán; doufal
jsem, že mi ProzĜetelnost vloží do úst vhodná a správná
slova, až nadejde pravý þas; neb jsem si všiml, že mi
ProzĜetelnost správná slova napovídá vždycky, když se jí
do toho nepletu.
Když jsem byl na pĤl cestČ, vyskoþil napĜed jeden pes a
potom ostatní a hnali se na mČ. Hned jsem se zastavil a
díval se na nČ a ani se nehnul. A nepĜejte si tČch Ĝeþí, co
mČli. Do þtvrt minuty jsem byl jako náprava kola
udČlaného ze psĤ, dá-li se to tak Ĝíct; já byl náprava a
kolem mČ se toþilo patnáct nebo kolik loukotí, co loukoĢ,
to pes, a každý mČl natažený krk a þenich obrácený ke
mnČ vzhĤru a štČkali a vyli; a psĤ valem pĜibývalo; kam
ses podíval, tam plachtil pes pĜes plot; nebylo rohu, aby
se kolem nČho nesmýkl další pes. Hnali se po mnČ
odevšad.
Z kuchynČ vybČhla þernoška; mávala váleþkem na nudle
a kĜiþela: "Jedeš, Tygre! Lehneš, Nero! Klićte se! Ššš!"
Prvního a druhého psa, který jí pĜišel do rány, pohladila
314
váleþkem. Zaskuþeli a utekli a ostatní se zaĜídili podle
nich; ale v pĜíští vteĜinČ byla poloviþka psĤ zpátky; vrtČli
ohonem a kamarádili se se mnou. Pes není zlé zvíĜe,
opravdu ne.
Za þernoškou vybČhla þernošská holþiþka a dva þerní
klouþci. NemČli na sobČ nic než košile z hrubého plátna;
drželi se máminy suknČ, schovávali se za matku a
stydlavČ na mČ vykukovali, jak to dČlají dČcka. A teć už
tu byla také bílá žena. BČžela z domu prostovlasá, s
pĜeslicí v ruce. Mohlo jí být pČtaþtyĜicet nebo padesát. A
za ní se hrnuly bílé dČti a držely se máminy suknČ a
vykukovaly stejnČ jako þernoušci. Paní se usmívala na
celé kolo, že už víc ani nemohla, a povídá:
"Tak to jsi ty! KoneþnČ! Jsi to ty, že ano?"
,,'sím ano, milostpaní!" jsem vyhrkl, než jsem si to mohl
rozmyslit.
Paní mČ popadla a objala a tiskla k sobČ; potom mČ vzala
za obČ ruce a potĜásala mi je a potĜásala; slzy jí tekly z
oþí a po tváĜích; vypadalo to, jako by se mČ nemohla dost
naobjímat a jako by se nemohla nabažit potĜásání ruk. A
poĜád opakovala; "Nejsi tak podobný mamince, jak jsem
si myslela, že jí budeš podobný; ale ty má svatá dobroto,
mnČ je to jedno; hlavnČ že tČ vidím! Já bych tČ samou
radostí na místČ snČdla. DČti - tohle je váš bratranec
Tom! PČknČ ho pĜivítejte."
Ale dČti sklopily hlavu a strþily prsty do úst a schovaly se
za maminku. A paní mlela dál:
315
"AlžbČto, honem! UdČlej mu snídani - nČco teplého nebo jsi snad dostal snídani na lodi?"
ěekl jsem, že jsem snídal na lodi. Tak Ĝekla, že pĤjdeme
do domu. Vedla mČ za ruku a dČti se táhly za námi. Když
jsme pĜišli do svČtnice, posadila mČ do kĜesla se
slamČným vypletením a sama si sedla pĜede mne na
nízkou stoliþku. Držela mČ za obČ ruce a povídá:
"Teć se na tebe musím dobĜe podívat. Ty moje svatá
dobroto, tČch let letoucích, co jsem se na tuhle chvíli
tĜásla - a koneþnČ tedy pĜišla. Už jsme tČ þekali pár dní,
ba hezkých pár dní. Co tČ zdrželo? - Uvázl parník?"
,,'sím ano, milostpaní, loć..."
"NeĜíkej mi milostpaní, Ĝíkej mi teto Sally. A kde loć
najela na dno?"
NevČdČl jsem, co mám Ĝíct, protože jsem nevČdČl, zda
loć mČla pĜijet zdola nebo po proudu. Ale dám hodnČ na
instinkt; a instinkt mi Ĝíkal, že jsem musel pĜijet proti
proudu, zdola, odnČkud od Orleansu. Moc mi to ale
nepomohlo, protože jsem neznal jména mČlþin na té
stranČ. Vidím, že musím nČjakou mČlþinu vynalézt nebo
že musím zapomenout jméno mČlþiny, na které jsme
uvázli. Nebo - a teć mČ osvítil nový nápad a hned jsem
se s tím vytasil:
"Ono to nebylo ani tak uváznutí na mČlþinČ, to nás
zdrželo jenom na chvileþku. Ale praskla nám hlavice
válce."
316
"I propána! Stalo se nČkomu nČco?"
"Ne, milostpaní, nikomu. Jenom to zabilo þernocha."
"To to ještČ dobĜe dopadlo; protože nČkdy pĜicházejí k
úrazu i lidé. Minulé vánoce tomu byly dva roky, když se
tvĤj strýc Silas vracel z New Orleansu na té staré
rachotinČ ‚Lally Rook', praskla jim také válcová hlavice a
zmrzaþilo to þlovČka. Myslím, že potom umĜel. Byl to
baptista. TvĤj strýc Silas znal rodinu v Baton Rouge,
která se dobĜe znala s jeho pĜíbuznými. Ano, teć si
vzpomínám, on opravdu umĜel. Dala se do nČho snČĢ a
museli ho amputovat, ale nezachránilo ho to. Ano, ano,
byla to snČĢ. Celý zmodral a zemĜel v nadČji na slavné
zmrtvýchvstání. Prý na nČho byla hrozná podívaná. TvĤj
strýc Silas pro tebe jezdil každý den do mČsta. A také
dnes jel - není to víc než hodina; musí být každou chvíli
zpátky. Musels ho potkat na cestČ. NevidČls obstaršího
muže s - -"
"Ne, nevidČl jsem nikoho, teto Sally. Loć pĜistála za
svítání a já nechal zavazadlo v pĜístavním pontonu a šel
jsem se podívat po mČstČ a kousek za mČsto, abych zabil
þas a abych sem nepĜišel moc brzy ráno; tak jsem se sem
dostal zadem."
"A komu jsi svČĜil zavazadlo?"
"Nikomu."
"Ale, dítČ, dítČ, vždyĢ to nČkdo ukradne."
317
"Tam, kde já to schoval, to nikdo nenajde," povídám já,
"A jakpak žes dostal tak þasnČ ráno na lodi snídani?"
Bylo to bruslení na tenkém ledČ, ale povídám:
"Kapitán mČ vidČl postávat na palubČ a Ĝekl, že bych mČl
nČco sníst, než vystoupím. Vzal mČ do dĤstojnické
jídelny a dal mnČ najíst do sytosti."
Tak jsem cítil, že se dostávám do úzkých, že jsem skoro
nevČdČl, co paniþka povídá. PoĜád jsem myslel na dČti;
chtČl jsem to nČjak zaonaþit, abych aspoĖ s nČkterým z
nich zĤstal o samotČ, abych je mohl trochu vyzpovídat a
dozvČdČt se, kdo jsem. Ale vĤbec se mi to nepodaĜilo.
Paní Phelpsová povídala a povídala a od nás se nehnula.
A najednou mi z její Ĝeþi vyrazil studený pot, neb Ĝekla:
"Ale já tady poĜád melu svou a tys mi ještČ neĜekl ani
slĤvka o sestĜe ani o kom jiném. Tak já teć chvilku
odpoþinu své vyĜídilce a ty spusĢ svou; a povČz mi
všecko - povídej mi o všech dohromady a o každém
zvlášĢ; jak se jim vede a co dČlají a co mi vzkazují; a to
víš, že mČ zajímá každá maliþkost."
No vidím, že jsem v koncích, ale nadobro v koncích.
ProzĜetelnost sice byla pĜi mnČ, jen co je pravda, - ale jen
až potud. Teć jsem byl bezvadnČ nahraný. VidČl jsem, že
už nemá vĤbec žádnou cenu pokraþovat; opravdu
nezbývá než to vzdát. Tak - povídám sám sobČ - tohle je
zase situace, kde to musím zkusit s pravdou. Už jsem
otvíral ústa, abych s tím zaþal; ale v tom okamžiku mČ
318
paní Phelpsová chytila za ruku a strkala mČ za postel a
povídá:
"Už je tady! Skrþ se - ještČ víc, tak, tak; teć už tČ není
vidČt. DČlej, jako bys tu nebyl. Vyvedu ho aprílem. DČti,
ne abyste nČco Ĝekly!"
VidČl jsem, že se nedá dČlat už vĤbec nic - tak jsem si
pĜestal lámat hlavu; už nezbývalo než držet a pĜipravit se
na okamžik, kdy to praskne a bouchne.
Starého pána jsem zahlédl jenom na vteĜinku, když vešel
do svČtnice. Potom mi ho postel zakryla. Paní Phelpsová
vyskoþila a povídá:
"PĜijel?"
"Ne," povídá její manžel.
"Ty moje svatá dobroto!" povídá ona, "co se s ním jen
mohlo stát?"
"Neumím si to vysvČtlit," povídá starý pán, "a musím
Ĝíct, že mČ to hroznČ zneklidĖuje."
"ZneklidĖuje?" povídá ona, "já jsem strachy bez sebe.
Musel pĜijet - a ty ses s ním jistČ cestou minul. Vím, že
pĜijel, - nČco mi Ĝíká, že urþitČ pĜijel."
"Ale, Sally, nemohl jsem se s ním cestou minout, sama to
dobĜe víš."
319
"I propána, ach propána, co jenom Ĝekne sestra! Ale o
musel pĜijet! UrþitČ ses s ním minul. On -"
"Netrap mČ, já už se sám dost trápím. Za živý svČt nevím,
co si o tom mám myslet. PĜiznám se ti, že jsem se svým
rozumem v koncích a že mám opravdu strach. Ale není
nadČje, že by byl pĜijel; protože je vylouþeno, aby pĜijel a
já se s ním minul. Sally, to je hrozné - je to prostČ hrozné
- nČco se jistojistČ muselo pĜihodit s tou lodí."
"Poþkat, Silasi! Tam - podívej se! - Tam na cestČ nepĜichází tam nČkdo?"
Starý pán skoþil k oknu v hlavách postele, jak to paní
Phelpsová pro svĤj žertík potĜebovala. A zatímco on
vyhlížel oknem, ona se sehnula k nohám postele a
vytáhla mČ a už jsem byl venku. A když se starý pán
obrátil, usmívala se a záĜila, jako když hoĜí dĤm, a já stál
vedle ní bezvadnČ zkroušený a zpocený. Starý pán kulil
oþi a povídá:
"A kdopak je tohle?"
"No, hádej, kdo by to mohl být?"
"Nemám ani ponČtí. Kdo je to?"
"Je to Tom Sawyer!"
Namouduši, div jsem se nepropadl podlahou. Ale nebylo
kdy nČco popírat nebo vysvČtlovat; starý pán mČ chytil z
ruku a potĜásal jí a potĜásal jí; a tČžko bych vám vylíþil,
320
jak ta paní kolem nás celou dobu poskakovala a jak se
smála a plakala; a potom oba na mČ spustili palbu otázek,
co dČlá Sid a Mary a ostatní pĜíslušníci kmene SawyerĤ.
Ale jejich radost nebyla nic proti mojí; cítil jsem se jako
znovuzrozený, jak jsem byl rád, že jsem pĜišel na to, kdo
jsem. Zpovídali mČ dvČ hodiny; nakonec už mČ brada
bolela tak, že jsem jí sotva hýbal; ale zato jsem jim toho
o své rodinČ - teda, míním o Sawyerových - za ty dvČ
hodiny napovídal víc, než se kdy pĜihodilo šesti rodinám
SawyerĤ dohromady; a taky jsem jim zevrubnČ vylíþil,
jak nám v ústí Bílé Ĝeky praskla válcová hlavice a že
trvalo tĜi dny, než to opravili. KlidnČ jsem to mohl
vyprávČt a prvotĜídnČ to fungovalo, protože oni nemČli
ponČtí, co by se muselo stát, aby nČjaká oprava trvala tĜi
dny. Kdybych byl Ĝekl, že jsme tĜi dny opravovali hlavici
od šroubku, bylo by to posloužilo stejnČ.
Na jedné stranČ mi bylo dobĜe a medil jsem si - a na
druhé stranČ mi bylo moc nedobĜe. Být Tomem
Sawyerem bylo snadné a pĜíjemné a zĤstalo to snadné a
pĜíjemné až do okamžiku, kdy jsem od Ĝeky zaslechl
parník, jak si to funí dolĤ po Ĝece. V tu chvíli jsem si
Ĝekl: Dejme tomu, že na té lodi pĜijel Tom Sawyer. A
dejme tomu, že sem vpadne a vykĜikne moje jméno dĜív,
než na nČho budu moct mrknout, aby byl zticha.
K tomu nesmí dojít. To by byla velká chyba. Musím vyjít
na cestu a poþíhat si na nČho. Tak jsem PhelpsĤm Ĝekl, že
bych si zajel do mČsta a pĜivezl zavazadlo. Starý pán
chtČl jet se mnou, ale já Ĝekl, že umím s konČm jezdit a že
bych nechtČl, aby se kvĤli mnČ obtČžoval.
321
KAPITOLA XXXIII
Tak jsem se vydal do mČsta na fĤĜe, a když jsem v pĤli
cestČ, vidím, že proti mnČ jede taky fĤra - a na ní
skuteþnČ a opravdu Tom Sawyer. Zastavil jsem se a
þekal, až dojede ke mnČ. Potom povídám: ,,Hej,
zastavte!" FĤra zastavila vedle mé, Tomova ústa se
otevĜela jako kufr a už tak zĤstala; pak Tom dvakrát
polkl jako þlovČk, kterému vyschlo v krku, a potom
povídá:
"Nikdy jsem ti nic zlého neudČlal. Vić, že ne? Tak co
vstáváš z hrobu a proþ mČ strašíš?"
Povídám já:
"Já nevstávám - já tam nikdy neležel."
Když slyšel mĤj hlas, trochu se vzkĜísil, ale ještČ nebyl
úplnČ upokojen. Povídá:
"Ne abys mi nČco provedl - já bych ti taky jakživ nic
neudČlal. A Ĝekni mi pĜi Velkém náþelníkovi, nejsi
duch?"
"PĜi Velkém náþelníkovi, nejsem," povídám já.
"No tak - teda - tím by to vlastnČ - jaksi - bylo vyĜízené;
ale mnČ to poĜád ještČ nejde na rozum. Heleć koukej copak jsi vĤbec nikdy nebyl zavraždČný?"
322
"Ne. Já jsem vĤbec nikdy nebyl zavraždČný - já to jen tak
na nČ hrál. Jestliže mi nevČĜíš, pojć sem a mákni si na
mČ."
UdČlal to; a pak mi uvČĜil. Byl tak rád, že mČ zase vidí,
že až radostí nevČdČl co dČlat. A chtČl, abych mu hned na
místČ všecko vypovČdČl, protože to bylo velké a tajemné
dobrodružství, a tak ho to chytilo rovnou za srdce. Ale já
jsem Ĝekl, abychom si to nechali na pozdČji; a jeho
koþímu jsem Ĝekl, aby chvíli poþkal, a my dva jsme
kousek popojeli a já jsem mu vyložil, v jaké šlamastice
jsem se octl, a zeptal jsem se ho, co bych podle nČho mČl
udČlat. On Ĝekl, abych mu dal chvilku na rozmyšlenou a
nevyrušoval ho. Pak pĜemýšlel a pĜemýšlel a za
chvileþku povídá: "Už to mám, všecko bude v poĜádku.
Vezmi si na fĤru mĤj kufr a dČlej, jako by to byl tvĤj.
Potom obraĢ a loudej se domĤ, pomalouþku, abys pĜijel
tak, jako kdybys byl jel do mČsta a zpátky. Já pojedu
kousek zpČt smČrem k mČstu a k PhelpsĤm pĜijedu tĜi
þtvrti nebo pĤl hodiny po tobČ. A ze zaþátku neĜíkej, že
mČ znáš."
Povídám já:
"Dobrá - ale poþkej ještČ moment. Je tu ještČ jedna vČc, o
které nikdo kromČ mČ nic neví. Je zde totiž ještČ þernoch,
kterého se snažím ukrást z otroctví, a jmenuje se Jim Jim staré sleþny Watsonové."
Na to on:
"Co? Jim je pĜece - -"
323
Odmlþel se a pĜemýšlel. Povídám mu:
"Já vím, co chceš Ĝíct. Chceš Ĝíct, že to je špinavá, sprostá
vČc; aĢsi. Já jsem taky sprostý; a ukradnu ho a po tobČ
chci, abys byl zticha a nedal na sobČ nic znát. UdČláš to?"
Oþi mu zasvítily a Ĝekl:
"Já ti ho pomĤžu ukrást!"
Do mne jako když stĜelí. Jakživ jsem takovou Ĝeþ
neslyšel - a musím Ĝíct, že Tom Sawyer hroznČ poklesl v
mé úctČ. Jenže jsem tomu nevČĜil. Tom Sawyer jako
zlodČj þernochĤ?
"Jdi do háje!" povídám mu, "nedČlej hloupé vtipy."
"NedČlám žádné vtipy, abys vČdČl."
"Jak chceš," povídám já, "vtipy nebo nevtipy, jestli u
PhelpsĤ pĜijde Ĝeþ na nČjakého uprchlého þernocha,
nezapomeĖ si vzpomenout, že ty o niþem nevíš a já že o
niþem nevím."
Potom jsme vzali kufr, dali jsme ho na mou fĤru a Tom
jel svou cestou a já jel svou cestou. Ale, toĢ se ví, já byl
tak rád a tak zamyšlený, že jsem zapomnČl, že mám jet
pomalu; tak jsem se dostal domĤ moc a moc dĜív, než
jsem podle vzdálenosti mČl. Starý pán stál u dveĜí a
povídá:
324
"To je úžasné! Kdo by byl Ĝekl, co v té kobyle je a co
dokáže? Škoda že jsme si nevšimli, kdy jsi vyjel. A není
uĜícená - nemá ani mokrý chlup. Je to úžasné. ěeknu ti,
teć bych ji opravdu nedal ani za sto dolarĤ; ale vþera
bych ji byl prodal za patnáct, protože jsem si myslel, že
za víc nestojí."
Víc neĜekl nic. Ten starý dobrák, to byla nejnevinnČjší
duše, jakou jsem kdy vidČl. Ale nedivte se; on nebyl
jenom farmáĜem, byl také kazatelem; za plantáží mČl
dĜevČný kostelík, který postavil sám na vlastní útraty jako
kostel a školu, a nikdy si nic nepoþítal za kázání, a stálo
za to. Na jihu bylo habadČj farmáĜĤ, kteĜí byli zároveĖ
kazateli a dČlali to zrovna tak.
Za nČjaké pĤl hodinky pĜedjela Tomova fĤra a zastavila
pĜed schĤdky prĤþelí. Teta Sally to zblýskla oknem,
protože to bylo jenom snad þtyĜicet metrĤ od domu, a
povídá:
"Podívejte, nČkdo pĜijel! Kdo to jen mĤže být? Zdá se mi,
že to je nČkdo pĜespolní. Jimmy (to bylo jedno z dČtí),
skoþ a Ĝekni AlžbČtČ, aĢ dá v poledne na stĤl o talíĜ víc."
Kdekdo se hnal k pĜedním dveĜím, protože, toĢ se ví,
nepĜihodí se každý rok, aby sem pĜijel cizinec, a tak když
pĜijede, je jak žlutá zimnice; každý dostane horeþku;
samou zvČdavostí. Tom pĜelezl plot a míĜil k domu. FĤra
zatím odkodrcala smČrem k vesnici a my stáli v chumlu
na prahu. Tom mČl na sobČ mČstské šaty a pĜed sebou
obecenstvo - a to bylo pro Toma vždycky pochutnáníþko.
Za takových okolností mu nikdy nepĜipadlo zatČžko
325
vystupovat se vší parádou, jaké si chvíle vyžádala. Tom
nebyl chlapeþek, který pĜicupitá krotce jako oveþka,
kdepak; Tom se hrnul klidnČ a dĤležitČ jako beran v þele
stáda. Když byl u nás, nadzvedl klobouk a udČlal vám to
tak švihácky a jemnČ, jako by nadzvedl víko s krabice, ve
které spí motýli, a on je nechtČl vzbudit. Pak povídá:
"Pan Archibald Nichols, nemýlím-li se?"
"Nikoliv, hochu," povídá starý pán, "lituji, že vás vozka
oklamal; k NicholsovČ usedlosti je ještČ asi pČt kilometrĤ.
Pojćte dál, pojćte dál!"
Tom se ohlédl pĜes rameno a povídá: "Je pĜíliš pozdČ, už
je mimo dohled."
"Zajisté, synu, už je pryþ a nezbude vám, než abyste
vstoupil a poobČdval s námi; potom zapĜáhneme a k
NicholsĤm vás dovezeme"
"Ó, nemohu vás tolik obtČžovat; nikdy bych si to
neodpustil. Dojdu tam pČšky - vzdálenost mi nevadí."
"Ale my nedopustíme, abyste šel pČšky; to by bylo proti
zásadám jižní pohostinnosti. Jen vstupte!"
"Ó, prosím, vstupte," povídá teta Sally, "není to vĤbec
žádné obtČžování. Musíte u nás zĤstat. Je to dlouhých,
prašných pČt kilometrĤ a nemĤžeme vás nechat jít pČšky.
A kromČ toho, když jsem vás zahlédla, Ĝekla jsem, aby
dali na stĤl o talíĜ víc, tak nás nesmíte zklamat. Pojćte
dál a jako byste byl doma."
326
Tak Tom jim velmi srdeþnČ a velmi zpĤsobnČ podČkoval,
dal se pĜemluvit a vešel do domu; a když Ĝekl, že je
cizinec, z Hicksville ve státČ Ohio a že jeho jméno je
William Thompson, zase se uklonil.
Abych to vzal zkrátka, Tom povídal a vymýšlel si vČci o
Hicksville a jeho obyvatelích, které si vymyslel, a já
zaþal být jak na trní, protože jsem nikterak nevidČl, jak
mi tohle má pomoct z bryndy; ale najednou Tom vstal a
za Ĝeþi, aniž pĜestal mluvit, se nahnul, políbil tetu Sally
rovnou na ústa a pak si zas pohodlnČ sedl a chtČl mluvit
dál; ale teta Sally vyskoþila, utĜela si ústa hĜbetem ruky a
povídá:
"Vy drzé štČnČ jedno!"
Tom se zatváĜil jakoby uraženČ a povídá:
"Já se vám divím, milostivá paní."
"Vy se divíte? Co si myslíte, kdo jsem? Mám sto chutí
popadnout a - JáĜku, co jste si myslel?"
"Já si nemyslil nic, milostpaní. Já tím nic zlého nemínil.
Já - já jsem myslel, že budete ráda."
"Zbláznil jste se?" Teta Sally popadla pĜeslici a bylo
vidČt, že má co dČlat, aby ho nepĜetáhla. "Jak jste na to
pĜipadl, že bych byla ráda?"
"Já - já nevím; ale oni - oni mi Ĝíkali, že to máte ráda."
327
"Oni vám Ĝíkali, že to mám ráda! Kdo vám to Ĝekl, je
taky blázen. Jakživa jsem nČco takového neslyšela. A
kdo jsou ti to oni?"
"No všichni. Všichni to Ĝíkali, milostpaní."
Teta Sally div nevyskoþila z kĤže. Oþi se jí blýskaly a
prsty jí cukaly, jako by ho chtČla podrápat. Povídá:
"Kdo jsou to ti ‚všichni'? Ven s tím, sic bude na svČtČ o
jednoho Ģulpase míĖ."
Tom vstal a tváĜil se rozpaþitČ a muchlal svĤj klobouk a
povídá:
"Lituji. Neþekal jsem to. ěíkali mi, abych to udČlal.
Všichni mi to Ĝíkali. Všichni Ĝíkali, dej jí hubiþku, bude
ráda. Všichni to Ĝíkali - jeden jako druhý. Ale omlouvám
se, milostpaní, a víckrát to neudČlám. Namouþest, už to
víckrát neudČlám."
"To bych Ĝekla, že to víckrát neudČláte, a taky vám to
neradím!"
"Ne, milostpaní, míním to þestnČ; už to víckrát neudČlám
- dokud mČ sama o to nepoprosíte."
"Dokud já vás nepoprosím? Jakživa jsem neslyšela
takovou troufalost. Kdybyste se dožil Metuzalémových
let, nedoþkáte se toho, že bych poprosila vás nebo
nČkoho vám podobného."
328
"Abych Ĝekl pravdu," povídá Tom, ,,velmi mČ to
pĜekvapuje. Opravdu se v tom nevyznám. ěíkali mi, že
budete ráda, když vám dám hubiþku, a já vČĜil, že budete
ráda. Ale -" Tom se odmlþel a pomalu se kolem sebe
rozhlížel, jako by hledal pĜívČtivý pohled. Nakonec se
zadíval na starého pána a povídá: "Ani vy, vážený pane,
jste si nemyslel, že bude ráda, když ji políbím?"
"Tedy - po pravdČ, nemyslel; já - já - neþekal, že by byla
ráda."
Potom se Tom zase koukal kolem sebe a stejnČ se
zahledČl na mČ a povídá:
"A ty, Tome, ty sis také nemyslel, že teta Sally otevĜe
náruþ a že Ĝekne: ‚Side Sawyere -'"
"Ty má svatá dobroto!" Ĝekla teta Sally, nenechala ho
mluvit a pĜiskoþila k nČmu, "ty darebný nezvedeneþku,
takhle si tropit blázna z þlovČka, takhle -" a chtČla ho
obejmout a políbit, ale on se bránil, držel si ji od tČla a
povídá:
"Ne, ne - až mČ poprosíte."
Teta Sally nemeškala a poprosila ho; a pak ho objímala a
líbala znova a znova a pak ho postoupila starému pánovi
a starý pán si vzal, co zbylo. Když se to trochu utišilo,
povídá paní Phelpsová:
329
"NamouvČru, takové pĜekvapení jsem ještČ nezažila. My
jsme tebe vĤbec neþekali, my þekali jenom Toma. Sestra
vĤbec nepsala, že by krom Toma ještČ nČkdo pĜijel."
"On taky kromČ Toma nikdo z nás jet nemČl," povídá
Tom; "ale já škemral a škemral tak dlouho, až mČ v
posledním okamžiku pustila taky; když jsme jeli po Ĝece,
Ĝekli jsme si s Tomem, že by to bylo bezvadné
pĜekvapení, kdyby sem Tom pĜijel napĜed a já bych se
pĜicoural pozdČji a dČlal cizince. Ale nemČl jsem to dČlat,
teto Sally. Tohle není zdravé bydlo pro cizince."
"Ne - není to zdravé pro drzá vyžlata, Side. Zasloužils
pár pohlavkĤ; já nebyla v takových rozpacích, ani
nepamatuju. Ale nic si z toho nedČlám, a aĢ jsi pĜijel, jak
jsi pĜijel - já bych si dala líbit tisíc takových žertíkĤ, jen
když tČ tu mám. Ale když si vzpomenu na ten tvĤj
kousek! PĜiznám se ti, že jsem naþisto zkamenČla, když
jsi mi vlepil tu pusu!"
ObČdvali jsme na široké spojovací verandČ mezi kuchyní
a obytným domem; a na stole bylo jídla, že by bylo
staþilo sedmi rodinám, a všecko bylo pČknČ koĜenČné;
žádné takové beztvárné, tuhé maso, které leželo celou
noc v zatuchlém sklepČ a které potom chutná jak nechci
Ĝíct co. Strýc Silas nad tím Ĝíkal hodnČ dlouhé
díkĤvzdání, ale tenhle obČd si je zasloužil. A jídlo pĜitom
neztratilo na chuti, jak se kvĤli takovému zdržování þasto
stává.
Celé odpoledne si Phelpsovi s námi povídali a já a Tom
jsme poĜád þekali, ale nikdo se o žádném uprchlém
330
þernochovi nezmiĖoval; a my jsme si netroufali pĜivést
na to Ĝeþ. Až teprve u veþeĜe jeden z Phelpsových
chlapcĤ povídá:
"Tati, mohli by Tom a Sid jít se mnou do divadla?"
"Nikoliv," Ĝekl starý pán, "myslím, že žádné divadlo ani
nebude; ale i kdyby bylo, nemohl bys jít; uprchlý þernoch
povČdČl Burtonovi a mnČ, jak pohoršlivou hru hrají, a
Burton Ĝekl, že o tom poví lidem; poþítám tedy, že lidé ty
nestoudné pobČhlíky zatím už vyhnali z mČsta."
To bylo pČkné nadČlení, ale já za to nemohl. Tom a já
jsme mČli spát spolu v jedné svČtnici a v jedné posteli; a
tak jsme byli hned po veþeĜi unaveni, popĜáli jsme
dobrou noc a šli nahoru. Vylezli jsme oknem, svezli se
dolĤ po hromosvodu a hasili si to do mČsta; nevČĜil jsem,
že by nČkdo byl krále a vévodu varoval, a tak jsem byl
pĜesvČdþen, že nedám-li jim vČdČt já, dostanou se do
šeredné šlamastiky.
Cestou mi Tom povČdČl, jak lidé vČĜili, že jsem
zavraždČn, a jak brzo nato zmizel táta a už se neukázal, a
jaký to byl poprask, když utekl Jim; a já zase vyprávČl
Tomovi o našich dvou darebácích a o "Senzaþním králi",
a pokud staþil þas, také o našem voraĜském cestování po
Ĝece. Když jsme dorazili do mČsta a dostali se na námČstí
- to už bylo pĤl deváté -, najednou se pĜihnal dav lidí.
MČli pochodnČ a hroznČ výskali a kĜiþeli a tloukli do
kastrolĤ a troubili na trumpety; uskoþili jsme jim z cesty
a nechali jsme je minout. A když se hnali kolem nás,
vidím, že je už chytili a že už je nesou. Král a vévoda
331
sedČli obkroþmo na kládČ - totiž, já vČdČl, že to je král a
vévoda, aþkoliv byli od hlavy k patČ samý dehet a samé
peĜí a vĤbec nevypadali na nic lidského; vyhlíželi jako
obludnČ velké chocholy. Až se mi z té podívané udČlalo
nanic Bylo mi líto tČch nešĢastných zubožených otrapĤ a
cítil jsem, že na nČ už do smrti nebudu moct vzpomínat
ve zlém. Byla to hrozná podívaná. Lidé umČjí být ukrutní
jeden na druhého.
VidČli jsme, že jsme pĜišli pozdČ, - už se nedalo nic dČlat.
Ptali jsme se lidí, kteĜí se táhli za zástupem, a oni nám
Ĝekli, že všichni šli do divadla, jako by se nechumelilo;
sedČli zticha a nedávali na sobČ nic znát, až chudák starý
král byl na jevišti v nejlepším poskakování; potom nČkdo
dal znamení, všichni vstali a skoþili po obou šejdíĜích.
Tak jsme se loudali domĤ; poĜádnČ mi to vzalo tipec;
pĜipadal jsem si nČjak sprostý a ponížený a jako bych
nČjak za to mohl - aþkoliv jsem nic neudČlal. Ale tak to
vždycky chodí; aĢ jednáš správnČ nebo nesprávnČ, je to
poĜád pČt, protože lidské svČdomí nemá rozum a hryže tČ
na každý pád. Kdybych mČl prašivého psa, který nemá
víc rozumu než lidské svČdomí, otrávil bych ho. SvČdomí
zabírá v þlovČku víc místa než všecky ostatní vnitĜnosti a
nakonec vĤbec k niþemu není. Tom Sawyer to Ĝíká taky.
KAPITOLA XXXIV
PĜestali jsme mluvit a zaþali jsme myslet. Za chvíli
povídá Tom:
332
"Jen se podívej, Hucku, jsme my ale troubové, že jsme si
na to nevzpomnČli dĜív. Sázím se s tebou, že vím, kde
Jim je."
"No ne. Kde je?"
"V tom domku u smetištČ. Jen si to rozeber. Všiml sis když jsme obČdvali - þernocha, který tam šel s nČjakým
jídlem?"
"Všiml jsem si ho."
"A co myslíš, pro koho to bylo?"
"Pro psa."
"Taky jsem si to myslel. Ale nebylo to pro psa."
"Jak to víš?"
"Protože v tom byl taky kus melounu."
"To je pravda. Že mČ to netrklo! A pĜece vím, že pes
nežere melouny. Tady vidíš, jak þlovČk mĤže koukat a
pĜitom nevidČt."
"Než þernoch vešel do domku, musel odemknout visací
zámek. Když vyšel, zase zamkl. Zrovna když jsme
vstávali od stolu, þernoch pĜinesl strýþkovi klíþ; vsadím
se, že to byl klíþ od toho visacího zámku. Meloun
znamená þlovČka, zámek znamená vČznČ; není
pravdČpodobné, že by byli dva vČzni na tak malé plantáži
333
a kde jsou lidé tak milí a hodní. Jim je tím vČznČm. Jsem
rád, že jsme na to pĜišli detektivním zpĤsobem; za jiný
zpĤsob bych nedal zlámanou grešli. A teć si lam hlavu a
sestav plán, jak Jima ukrást, a já sestavím také plán a pak
zvolíme ten, který se nám bude líp líbit."
ýlovČk by neĜekl, že Tom je pouhý chlapec. Taková
hlava! Já mít jeho hlavu, nevymČnil bych ji, ani kdybych
se mohl stát vévodou nebo kormidelníkem na parníku
nebo šaškem v cirkusu nebo co já vím. Zaþal jsem
vymýšlet plán, ale jenom tak, abych nČco dČlal; dobĜe
jsem vČdČl, kdo vymyslí správný plán. Za chvileþku
povídá Tom.
"Hotovo?"
"Ano," povídám já.
"Tak sem s tím."
"MĤj plán je takový," povídám já. "MĤžeme snadno
vypátrat, je-li Jim opravdu v tom domku. Potom zítra
veþer vytáhneme z Ĝeky mĤj þlun a zajedeme na ostrov
pro vor. A pak, jakmile bude nČjaká tmavá noc a starý
pán bude spát, vezmeme mu z kapsy klíþek. Potom
sedneme s Jimem na vor a pojedeme. Ve dne se budeme
skrývat, v noci budeme jezdit, jak jsme to s Jimem
dČlávali. Myslíš, že by to klapalo?"
"Klapalo? JistČ by to klapalo - jako mlýn. Ale je to
ostudnČ jednoduché - až hanba; nemá to vĤbec nic do
sebe. Co je po plánu, který nedá víc práce než uzmout
334
klíþek? To je plán mírný jako husí víno. Hucku, vždyĢ by
to nenadČlalo víc rozruchu, než jako kdybys ukradl
sousedovi jablko ze stromu."
Nic jsem na to neĜíkal, protože jsem nic jiného neþekal;
ale vČdČl jsem, že TomĤv plán - až ho bude mít hotový nebude mít žádnou z tČch vad.
A opravdu nemČl. ěekl mi, jaký je, a hned jsem vidČl, že
jeho plán je pĜinejmenším patnáctkrát lepší než mĤj,
pokud jde o parádnost, osvobodí Jima stejnČ jako mĤj
plán a navíc ještČ pĜi tom mĤžeme být všichni na smrt
zabití. Tak jsem byl spokojen a Ĝekl jsem, že podle nČho
pojedeme. Jaký ten plán byl, to zde nemusím popisovat,
protože jsem vČdČl, že nezĤstane beze zmČny. VČdČl
jsem, že ho Tom bude všestrannČ mČnit na každém
kroku, jak vČc bude postupovat, a že použije každé
pĜíležitosti, aby plán vylepšil nČjakým siláckým
kouskem. A taky že to dČlal.
Jedno bylo jisté, totiž že Tom Sawyer bere vČc vážnČ a že
opravdu míní pomoct ukrást Jima z otroctví. A právČ to
mi nešlo na rozum. Jen se na nČho podívejte. Byl to
chlapec zpĤsobný, slušný a dobĜe vychovaný; mČl dobré
jméno, o které by mohl pĜijít; mČl doma pĜíbuzné, kteĜí
mají také dobré jméno; byl chytrý a žádný zabednČnec;
byl vzdČlaný, žádný nevzdČlanec; nebyl sprostý, ale
uhlazený; a pĜece, tady ho vidíte, jak bez ohledu na
hrdost, poþestnost anebo cit klesá tak hluboko, že se
propĤjþuje k ukradení þernocha, a tím pĜede všemi lidmi
uvaluje hanbu na sebe a uvaluje hanbu na rodinu; vĤbec
mi to nešlo do hlavy. Bylo to do nebe volající a já vČdČl,
335
že bych se mČl ozvat a že bych mu to jako opravdový
pĜítel mČl Ĝíct naplno a že bych ho mČl pĜimČt, aby celé
vČci rovnou nechal a zachránil se. A já mu to taky zaþal
Ĝíkat; ale on mČ zarazil a povídá:
"Nemyslíš, že vím, co dČlám? Nemyslíš, že vČtšinou
celkem vím, co dČlám?"
"Víš."
"NeĜekl jsem, že pomĤžu ukrást toho þernocha?"
"ěekl."
"No tak!"
Víc toho Tom neĜekl a víc jsem neĜekl ani já. Bylo darmo
mluvit, protože když Tom Ĝekl, že nČco udČlá, vždycky to
udČlal. Ale poĜád jsem ještČ nerozumČl, proþ se toho chce
úþastnit; tak jsem to prostČ nechal plavat a už jsem si s
tím nelámal hlavu. Když si to tak pevnČ umínil, já za to
nemohl.
Když jsme se vrátili domĤ, bylo už všude zhasnuto a
ticho; tak jsme šli po dvoĜe dál obhlédnout domek a
smetištČ. Šli jsme dvorem proto, abychom vidČli, co
budou dČlat psi. Znali nás, a tak nedČlali víc povyku, než
dČlají vesniþtí psi, když se v noci nČco šustne. Když jsme
pĜišli k domku, podívali jsme se na prĤþelí a na obČ boþní
stČny. A na boþní stČnČ, kterou jsem pĜedtím nevidČl byla to severní strana -, jsme našli nezasklené þtvercové
336
okno; bylo obstojnČ vysoko a bylo zatluþené jenom
napĜíþ jedním tlustým prknem. Povídám:
"Tak to bychom mČli. Díra je dost velká, aby se Jim mohl
protáhnout, jen co utrhneme prkno."
Povídá Tom:
"To je tak jednoduché jako hrát mlýnek nebo jít za školu.
Doufám, pevnČ doufám, že najdeme nČco složitČjšího,
než je tohle, Hucku Finne."
"Dobrá," povídám já, "jakpak kdybychom tedy
propilovali zeć - tak jak jsem to udČlal tenkrát, když
jsem byl zavraždČný?"
"To už by bylo lepší," povídá Tom. "Je to skuteþnČ
tajemné, dá to práci a nebylo by to špatné," povídá Tom,
"ale vsadím se s tebou, že pĜijdeme na nČco, co trvá
dvakrát tak dlouho. Není žádný spČch; pojćme se podívat
dál."
Mezi domkem a mezi plotem, tedy k zadní stČnČ domku,
byla pĜistavČna kolna, která sahala až k okapu chaty a
byla udČlaná z prken. Byla tak dlouhá jako domek, ale ne
tak široká; mČĜila do hloubky necelé dva metry. DveĜe do
kolny byly na jižní stranČ a byly zavĜené visacím
zámkem. Tom šel ke kotli na vaĜení mýdla a nČco tam
hledal. Za chvilku pĜišel a nesl tu železnou vČc, co se s ní
sundává poklice; tím vypáþil jednu skobu. ěetČz spadl na
zem a my otevĜeli dveĜe a šli dovnitĜ a zavĜeli za sebou;
škrtli jsme sirkou a vidíme, že kolna je u chaty jenom
337
pĜistavČná, ale nemá s ní žádné spojení. Podlahu to
nemČlo a nebylo v tom vĤbec nic než pár starých,
rezavých motyþek, lopat a krumpáþĤ a zmrzaþený pluh.
Sirka zhasla a náš zájem taky; vyšli jsme ven, zandali
skobu a dveĜe byly zamþeny jako pĜedtím. Tom mČl
ukrutánskou radost. Povídá:
"Teć je to v poĜádku. My ho osvobodíme podkopem!
Zabere to asi týden."
Potom jsme šli domĤ. Já šel zadními dveĜmi - staþilo
zatáhnout za Ĝemínek petlice, protože oni zde nikdy
nezamykají -, ale Tomu Sawyerovi to ovšem nebylo dost
romantické; nedal a musel lézt nahoru po hromosvodu.
TĜikrát se dostal až do poloviþky, ale pokaždé zase spadl
a potĜetí si málem vyrazil mozek, takže myslel, že to
bude muset vzdát; ale když si odpoþinul, Ĝekl, že to zkusí
do þtvrtíce, a tentokrát se nahoru dostal.
Ráno jsme byli vzhĤru za svítání a sebČhli jsme na dvĤr,
dolĤ k chaloupkám þernochĤ, abychom se pomazlili se
psy a skamarádili se s þernochem, který krmil Jima, jestli je to Jim, kdo dostával to jídlo, þernoši právČ
konþili snídani a chystali se na pole; JimĤv þernoch
skládal do kastrolu chleba a maso a podobné; zatímco
ostatní odcházeli, kdosi pĜinesl z domu klíþ.
JimĤv þernoch mČl dobrácký, pĜihlouplý obliþej a
kudrnaté vlasy mČl stoþené do chumáþkĤ obtoþených
nitČmi. To bylo proti þarodČjnicím. ěíkal, že ho teć
þarodČjnice v noci hroznČ sužují a provádČjí mu zlé
kousky a že proto vidí všelijaké divné vČci a slyší divná
338
slova a divné zvuky a že snad jakživ ještČ nebyl tak
dlouhou dobu uhranutý jako teć. Když nám to vyprávČl,
dostal se do takové ráže, že naþisto zapomnČl, co mČl
udČlat. Proto mu Tom Ĝekl:
"Naþ je to jídlo? PĤjdeš krmit psy?"
ýernoch se zaþal usmívat a úsmČv se mu šíĜil po tváĜi
jako kruhy, když hodíte kámen do bahnité louže. Potom
povídá:
"Ano, pane Sid, jednoho psa jdu krmit. A je to zvláštní
pes, když na to pĜijde. ChtČl byste se jít na nČho
podívat?"
"Ano."
ŠĢouchl jsem Toma a šeptám mu:
"Teć tam chceš jít? Za denního svČtla? To pĜece v plánu
nebylo."
"Ne, nebylo. Ale je to v plánu teć."
Aby ho husa kopla. Šel jsem s ním, ale vĤbec se mi to
nechtČlo líbit. Když jsme vešli do domku, nic jsme
nevidČli, jaká tam byla tma; ale Jim tam byl, doopravdy a
skuteþnČ. VidČl nás a zavolal:
"Hucku, Hucku! A ty má svatá dobroto! Není to pan
Tom?"
339
Já vČdČl, jak to dopadne; zrovna tak jsem to þekal. Ale co
mám dČlat, to jsem nevČdČl; a i kdybych to byl vČdČl,
nebyl bych to mohl udČlat, protože þernoch skoþil Jimovi
do Ĝeþi a povídá:
"Pro pČt ran! On vás, páni, zná?"
Teć už jsme se rozkoukali. Tom se díval na þernocha
upĜenČ a jakoby tázavČ a povídá:
"Kdo nás má znát?"
"No, tady ten uteklý þernoch."
"Nemyslím, že nás zná; ale kdo ti to nakukal?"
"Kdo mi to nakukal? Cožpak vás zrovna teć nevolal,
jako by vás znal?"
Povídá Tom, jako by se octl pĜed záhadou:
"To je moc podivné. Kdo volal? Kdy volal? Co volal?"
Obrátil se ke mnČ, klidnČ klićánko, a povídá: "Slyšel jsi
ty snad nČco volat?"
ToĢ se ví, co mi zbývalo? Mohl jsem Ĝíct jen jedno, tak
jsem to Ĝekl. Povídám:
"Ne. Já neslyšel, že by nČkdo byl nČco Ĝekl."
Pak se Tom obrátil k Jimovi, díval se na nČho, jako by ho
vidČl poprvé v životČ, a pak povídá:
340
"Volals nČco?"
"Ne, pane," povídá Jim, "Já jsem neĜekl vĤbec nic,
pane."
"Ani slovo?"
"Ne, pane, já neĜekl ani slovo."
"VidČls nás už nČkdy?"
"Ne, pane; pokud já vím, ještČ jakživ ne."
Tak se Tom zase obrátil k þernochovi, který vyvaloval
oþi a byl ukrutnČ vystrašen, a Ĝekl mu dost pĜísnČ:
"Co se to s tebou dČje? Jak jsi pĜišel na to, že nČkdo mČl
volat?"
"Ó, ó, to jsou ty neĜádné þarodČjnice, pane. Radš bych se
už nevidČl. Ty þarodČjnice mi nedají pokoj a ještČ mČ
umoĜí k smrti, jak mČ straší. Prosím, prosím, nikomu o
tom nic neĜíkejte, pane, sic mČ starý pan Silas bude moc
hubovat; protože on Ĝíká, že na svČtČ žádné þarodČjnice
nejsou. Škoda že tu teć není, vČþná škoda. To bych rád
vČdČl, co by Ĝekl, kdyby zde byl. Sázím krk, že by se z
toho tentokrát nemohl vyzout. Ale tak to chodí. ýlovČk,
který je zabednČný, zĤstane zabednČný; na nic se nechce
podívat, aby na to sám pĜišel, a když vy na to pĜijdete, tak
vám nevČĜí."
341
Tom mu dal desetník a Ĝekl, že to nikomu nepoví; a Ĝekl
mu, aby si ještČ pĜikoupil nitČ a udČlal si na hlavČ ještČ
víc chomáþkĤ. A potom se Tom podíval na Jima a Ĝekl:
"Tak nevím, zda strýc Silas tohohle þernocha neobČsí.
Kdybych já chytil þernocha, který byl tak nevdČþný, že
utekl, já bych ho nevracel, já bych ho povČsil." A
zatímco þernoch šel ke dveĜím, aby se podíval na
desetník a kousl do nČho, jestli je pravý, Tom zašeptal
Jimovi:
"Nikdy neĜíkej, že nás znáš. A až uslyšíš v noci kopání,
tak jsme to my. My tČ osvobodíme."
Jim ještČ staþil popadnout naše ruce a stisknout je; potom
se þernoch vrátil a my mu Ĝekli, že zase pĜijdeme, bude-li
chtít; a on Ĝekl, že by byl rád, kdybychom pĜišli, obzvlášĢ
když sem jde za tmy, protože se þarodČjnice do nČho
dávají nejvíce za tmy, takže je rád, když má kolem sebe
lidi.
KAPITOLA XXXV
Do snídanČ rodiny byla ještČ aspoĖ hodina, tak jsme zašli
do lesa; Tom totiž Ĝekl, že potĜebujeme nČjaké svČtlo, pĜi
kterém budeme kopat, a lucerna že dává svČtla pĜíliš moc
a mohla by nás prozradit; že tedy potĜebujeme hromadu
ztrouchnivČlého dĜíví, kterému se Ĝíká ,,lišþí oheĖ" a
které ve tmČ vydává mírnou záĜ. Tak jsme nasbírali náruþ
ztrouchnivČlých kusĤ a ukryli je v podrostu. Potom jsme
si sedli, abychom si odpoþinuli, a Tom povídá jaksi
mrzutČ:
342
"Kat aby to spral. Celá vČc je tak snadná a hloupá, že
snadnČjší a hloupČjší už ani nemĤže být. A proto je tak
zatra obtížné sestavit obtížný plán. Nikde není žádný
ponocný, žádný hlídaþ, žádný strážný, kterého by bylo
tĜeba omámit - a pĜece by tu mČl být. Ale zatím tady není
ani pes, kterému bychom mohli dát sežrat pilulku na
spaní. Nebo ten Jim - je pĜipoután za nohu tĜímetrovým
ĜetČzem k noze své postele. Ale staþí nadzvednout postel
a vyvléct ĜetČz. A strýc Silas dĤvČĜuje prostČ každému;
posílá klíþek tomu praštČnému þernochovi, ale neposílá
nikoho, kdo by toho þernocha hlídal. Jim už mohl dávno
utéct tím oknem, jenže by s tĜímetrovým ĜetČzem na noze
daleko nedošel. Aby do toho do všeho... Hucku. Je to
hroznČ hloupá situace. Všecky nesnáze si musíme
vynalézt sami. No, žádná pomoc odnikud; musíme vaĜit z
vody a musíme ukázat, co umíme. JeštČže máme jednu
útČchu: Je vČtší sláva dostat ho na svobodu pĜes þetné
pĜekážky a nebezpeþí, která jsme museli sestavit z vlastní
hlavy, když je nedodali lidé, jejichž povinností bylo
pĜekážky a nebezpeþenství dodat. Tak si napĜíklad vezmi
otázku té lucerny. Holá pravda je, že prostČ musíme
dČlat, jako by lucerna byla nebezpeþná. Ve skuteþnosti
bychom si sem mohli pozvat pochodĖový prĤvod, aby
nám svítil na práci, a nikdo by si toho nevšiml. Ale abych
nezapomnČl, musíme nejdĜív sehnat nČco, z þeho by se
dala udČlat pilka."
"Naþ potĜebujeme pilku?"
"Naþ potĜebujeme pilku? Cožpak nemusíme pĜepilovat
nohu od Jimovy postele, když chceme uvolnit ĜetČz?"
343
"Ale vždyĢ jsi sám Ĝíkal, že tu postel jde zvednout a ĜetČz
vyvléct."
"To je ti podobné, Hucku Finne, to jsi celý ty. Díváš se
na vČci, jako kdybys ještČ nebyl odrostl školce. Cožpak
jsi v životČ neþetl vĤbec žádnou knihu? Neþetl jsi nic o
baronu Trenckovi, ani o Casanovi, ani o Benvenutovi
Cellinim, ani o JindĜichovi þtvrtém, ani o jiném takovém
hrdinovi?26 Kdo to jakživ slyšel, osvobozovat vČznČ
takovým staropanenským zpĤsobem? Ne; nejlepší
autority se shodují v tom, že je tĜeba pĜepilovat nohu
postele, ale nechat ji naoko, jak je; piliny se musejí
spolknout, aby to nebylo znát, a propilované místo se
musí zamazat trochou mastné špíny, takže ani
nejbystĜejší velitel pevnosti nevidí, že nČkdo nČco
piloval, a myslí, že noha od postele je v bezvadném
stavu. Pak, v noci, když jsi pĜipraven k útČku, do
pĜepilované nohy þutneš, noha se porouþí, vyvleþeš ĜetČz
a už to máš. Staþí, když pĜivážeš svĤj provazový žebĜík k
cimbuĜí, svezeš se dolĤ, zlomíš si v zahradním pĜíkopu
nohu - protože provazový žebĜík je o pČt metrĤ osmdesát
kratší - a tam už tČ þekají komoĖové a tvoji vČrní
vazalové, kteĜí tČ popadnou, pĜehodí si tČ pĜes sedlo, a
šup! už jedeš do své rodné Provence nebo Navarry nebo
odkud jsi. Tak parádnČ se to dČlá, Hucku. Škoda že u té
kolny není hradní pĜíkop. Budeme-li mít v noci úniku
kdy, tak ho tam vykopeme."
Povídám já:
"Naþ potĜebujeme hradní pĜíkop, když chceme Jima
vytáhnout zpod domku?"
344
Ale Tom mČ už vĤbec neslyšel. ZapomnČl na mne a na
všecko kolem. SedČl s bradou v dlani a pĜemýšlel. Na
chvilku vzdechl a potĜásl hlavou; potom vzdechl ještČ
jednou a povídá:
"Ne, to by nešlo - nutnost toho není dostateþnČ
naléhavá."
"Nutnost pro co není dostateþnČ naléhavá?" povídám.
"Pro upilování Jimovy nohy," povídá Tom.
"Jdi do háje," já na to, "pro to není vĤbec žádná nutnost.
A naþ bys mu vĤbec chtČl nohu pilovat?"
"No, nČkteré z nejlepších autorit to udČlaly. Nemohly se
vyvléct z ĜetČzu, tak si prostČ uĜízly ruku a mazaly
odtamtud. A noha by byla ještČ lepší než ruka. Ale
musíme to pustit k vodČ. V tomto pĜípadČ není nutnost
dost naléhavá; a kromČ toho Jim je þernoch a nechápal by
dĤvody; nemČl by pochopení pro evropské mravy a
obyþeje; tak toho necháme. Ale je tu aspoĖ nČco jiného dáme mu provazový žebĜík; mĤžeme roztrhat prostČradla
a udČlat mu z nich žebĜík; to je snadné. A pošleme mu ho
zapeþený do paštiky27; vČtšinou se to tak dČlá. A já už
jedl horší vČci."
"Nepovídej, Tome Sawyere," povídám. "Jim vĤbec
nepotĜebuje provazový žebĜík."
345
"Ty nepovídej! PotĜebuje provazový žebĜík, jenomže ty
tomu nerozumíš. Musí mít provazový žebĜík; všichni ho
mají."
"A co s ním, u všech všudy, bude dČlat?"
"Co s ním bude dČlat? MĤže ho schovat do postele, no
ne? Tak se to dČlá; a Jim to musí udČlat také. Hucku, mnČ
se zdá, že nechceš dČlat nic, co naĜizují pravidla; chceš
poĜád zavádČt nČjaké novoty. Dejme tomu, že s tím
žebĜíkem nebude dČlat nic. Ale nezbude tam v posteli po
nČm jako stopa? A nemyslíš, že lidé budou chtít stopu?
To se ví, že budou chtít najít uprchlíkovu stopu. A ty bys
jim žádnou nechtČl nechat? To by byla pČkná ostuda, to ti
Ĝeknu. Jakživ jsem nČco takového neslyšel."
"Dobrá," povídám já, "když je to pĜedpis, tak aĢ pro mČ
za mČ ten žebĜík dostane, protože nechci kazit žádné
pĜedpisy; ale jedno ti povídám. Tome Sawyere, - jestli na
ten žebĜík pro Jima roztrháme naše prostČradlo, vypijeme
si to od tety Sally, jako že dvČ a dvČ jsou þtyĜi. Jak já na
to koukám, žebĜík upletený ze stromové kĤry, tĜeba z
bílého oĜechu, nestojí nic a niþím neplýtvá a dá se nacpat
do tČsta a schovat v slamníku stejnČ jako ten tvĤj žebĜík
hadrový. A pokud jde o Jima, Jim z toho nemá pojem,
takže jemu to bude jedno, z þeho ten žebĜík -"
"Jdi do háje, Hucku Finne. Kdybych byl tak nevzdČlaný
jako ty, byl bych zticha. Já bych na tvém místČ ani
nemukl. Kdo jakživ slyšel, že by vČzeĖ uprchl z pevnosti
pomocí žebĜíku ze stromové kĤry? Je to prostČ k
smíchu."
346
"Dobrá, Tome, dČlej, jak umíš, ale dej si poradit;
neberme naše prostČradlo. Já radČji pĤjþím nČjaké z tČch,
co se suší na šĖĤĜe."
"PĤjþ taky košili."
"Naþ potĜebujeme košili, Tome?"
"Aby si Jim na ní mohl vést deník."
"Deník? Nehoupej! Jim neumí psát."
"Dejme tomu, že neumí psát, ale jistČ mĤže na košili
kreslit znaþky, když mu udČláme pero - buć ze staré lžíce
nebo z kusu staré železné obruþe od sudu."
"Ale, Tome, mĤžeme pĜece vytrhnout huse brk a udČlat
mu péro; bude lepší; a taky to pĤjde rychleji."
"VČzĖĤm nepobíhají husy po podzemních kobkách, aby
jim mohli vytrhávat brka, ty popleto. VČzĖové si vždycky
vyrábČjí pera z nejtvrdšího, nejpevnČjšího a
nejotravnČjšího starého mosazného svícnu nebo nČþeho
takového, k þemu se dostanou. A pilování jim trvá týdny
a týdny a mČsíce a mČsíce, protože to musejí dČlat tĜením
o zeć. VČzeĖ by jakživ nepoužil husího brku, i kdyby ho
mČl. Bylo by to proti pĜedpisĤm."
"Jak chceš. Ale z þeho mu udČláme inkoust?"
"ýetní vČzĖové si vyrábČjí inkoust z železného rezu a ze
slz; ale to dČlá jen ta obyþejná sorta a pak ženské;
347
nejlepší autority píší vlastní krví. Jim to mĤže udČlat
taky; a když bude chtít poslat obyþejnou bČžnou
zpráviþku, aby dal svČtu vČdČt, kde je držán v zajetí,
mĤže to napsat vidliþkou na dno cínového talíĜe, a
vyhodit talíĜ oknem. Železná maska28 to vždycky tak
dČlávala a je to také zatra dobrý zpĤsob."
"Ale Jim nemá cínové talíĜe. Jídlo se mu nosí v kastrolu."
"To nevadí. My mu nČjaké opatĜíme."
"A kdo bude umČt jeho zprávu pĜeþíst?"
"To s tím nemá co dČlat, Hucku Finne. Jim jenom musí
psát na talíĜe a vyhazovat je oknem. Nejsi povinen umČt
to pĜeþíst. VČtšinu toho, co vČzĖové píší na talíĜe nebo
kamkoli jinam, nemĤže beztak vĤbec nikdo pĜeþíst."
"Tak naþ potom kazí talíĜe?"
"U všech všudy, vždyĢ to nejsou jejich talíĜe."
"No ale jsou to nČþí talíĜe, no ne?"
"No a? Co vČzĖovi záleží na tom, þí -"
PrávČ jsme zaslechli, jak svolávají rodinu k snídani, tak
toho Tom nechal a my metli domĤ.
BČhem dopoledne jsme si pĤjþili ze šĖĤry prostČradlo a
bílou košili. Našel jsem starý pytel, dal jsem to do nČho a
pak jsme šli pro "lišþí oheĖ" a dali ho tam taky. ěíkal
348
jsem tomu pĤjþit si, protože tak to nazýval táta; Tom
Ĝíkal, že to není pĤjþování, ale kradení. ěíkal, že
vystupuje jménem vČznČ a vČzĖovi že na tom houby
záleží, jak se k vČcem dostane, jen když se k nim
dostane, a nikdo to vČzĖovi nezazlívá. Pro vČznČ není
žádný zloþin ukrást vČc, kterou potĜebuje, aby mohl
utéct, Ĝíkal Tom; na to má právo; a tak dokud jsme
vystupovali jménem vČznČ, mČli jsme plné právo ukrást
zde cokoliv, co jsme jakýmkoliv zpĤsobem potĜebovali k
útČku z vČzení. ěíkal, že kdybychom nebyli vČzni, že by
to bylo nČco naþisto jiného a že jenom sprosĢák a
darebák by kradl, když není vČznČm. Tak jsme si Ĝekli, že
ukradneme všecko, co nám pĜijde pod ruku. A pĜece Tom
potom jednou hroznČ vyvádČl, když jsem ze záhonu
þernochĤ ukradl meloun a snČdl ho; musel jsem jít a dát
þernochĤm desetník a nesmČl jsem Ĝíct, zaþ to je. Tom
Ĝekl, že to myslel tak, že mĤžeme krást všecko, co
potĜebujeme. Dobrá, povídám, vždyĢ já ten meloun
potĜeboval. Ale on Ĝekl, že jsem ho nepotĜeboval k útČku
z vČzení a v tom že je ten rozdíl. ěekl, že kdybych byl
meloun potĜeboval na schování a propašování nože,
kterým by Jim mohl zabít velitele pevnosti nebo vrchního
žaláĜníka, že by to bylo bývalo v poĜádku. Nechal jsem to
plavat a nehádal jsem se, aþkoliv - povídám sám sobČ co má þlovČk z toho, že dČlá vČznČ, když musí uvažovat
na apatykáĜských vážkách pokaždé, když se mu šikne
ćobnout meloun.
Ale abych se vrátil k vČci - þekali jsme dopoledne, až
všichni byli u své práce a dvĤr byl prázdný; potom Tom
odnesl pytel do kolny, zatímco já stál kousek opodál a
dával pozor. Za chvilku Tom vylezl z kolny a povídá:
349
"Všecko je v poĜádku, až na náĜadí; a to se dá snadno
zaĜídit."
"NáĜadí?" povídám já.
"Ano."
"NáĜadí na co?"
"No na kopání. PĜece se k nČmu nebudeme prohledávat."
"A ty staré krumpáþe a ostatní vČci v kolnČ - ty ti nejsou
dost dobré? Ty nestaþí na udČlání podkopu pro
þernocha?" povídám já.
Obrátil se ke mnČ a podíval se na mČ tak soucitnČ, že by
þlovČka k slzám dojal, a povídá:
"Hucku Finne, slyšels jakživ, že by vČzeĖ mČl ve skĜíni
krumpáþe a lopaty a ostatní moderní pĜíslušenství,
kterým by se mohl prokopat? Ptám se tČ - máš-li vĤbec
špetku zdravého rozumu -, jaký nárok na hrdinství by
mČl þlovČk, který by se dostal na svobodu takovým
zpĤsobem? To by mu pĜece mohli rovnou pĤjþit klíþ a
hotovo. Krumpáþe a lopaty, þlovČþe, by nedali ani
královi."
"Tak," povídám já, "když nemĤžeme potĜebovat
krumpáþe a lopaty, co tedy potĜebujeme?"
"Dva pĜíbory."
350
"Na podkopání domku?"
"Ano."
"Neblázni, Tome, to je pĜece pitomost."
"VĤbec na tom nezáleží, jak pitomé to je; je to správný
446
zpĤsob, a pĜedpisový zpĤsob. Jiný zpĤsob není - aspoĖ já
jsem o jiném jakživ neslyšel a já þetl všechny knížky,
které o tom podávají informace. Všichni se prokopávají
pomocí stolního nože - a ne aby sis myslel, že se
prokopávají jenom hlínou; vČtšinou se prokopávají
pevnou skálou. Trvá jim to týdny a týdny a vČtšinou to
nebere vĤbec žádný konec. Jen se podívej na toho vČznČ,
který byl v nejhlubší podzemní kobce zámku Dýf29 v
marslilleském pĜístavu; ten se prokopával taky tak; co
myslíš, jak dlouho mu to trvalo."
"Nevím."
"Tak hádej!"
"Nevím. PĤl druhého mČsíce?"
"TĜicet sedm let - a vylezl v ýínČ. Tak se to dČlá. Škoda
že tahle pevnost nestojí na skále"
"Jim nikoho v ýínČ nezná."
351
"To vĤbec nevadí. Ten druhý tam taky nikoho neznal.
Ale ty se vždycky chytáš slovíþek a vedlejších
podrobností. Proþ se nedržíš hlavní vČci?"
"Dobrá, dobrá - mnČ je jedno, kde vyleze; hlavní vČc je,
že vyleze. A myslím, že Jim na to bude koukat stejnČ.
Ale jedno je jisté - Jim je pĜíliš starý, než abychom ho
vyhrabávali stolním nožem. Tak dlouho by nám
nevydržel."
"Však on nám vydrží, nic se neboj. Snad si nemyslíš, že
nám podkopání hlinČných základĤ bude trvat sedmatĜicet
let?"
"Jak dlouho to bude trvat, Tome?"
"No nemĤžeme si dovolit piplat se s tím tak dlouho, jak
bychom mČli, protože strýc Silas mĤže co nevidČt dostat
zprávu z New Orleansu, že Jim není odtamtud. Potom
strýc Silas dá do novin inzerát nebo udČlá nČco
podobného. Proto by bylo riskantní kopat tak dlouho, jak
bychom mČli. VlastnČ by to podle pĜedpisu mČlo trvat,
myslím, takové dva roky, ale tolik þasu nemáme. Protože
vČci jsou tak nejisté, doporuþuji toto: Budeme kopat tak
dobĜe a tak rychle, jak to dokážeme; a potom mĤžeme
dČlat, jako by to trvalo sedmatĜicet let. Vykopeme tunel
co nejrychleji a pĜi prvním poplachu mĤžeme Jima hned
vytáhnout. Myslím, že to tak bude nejlepší."
"KoneþnČ jsi Ĝekl rozumné slovo," povídám já. "DČlat
‚jako by' nic nestojí; dČlat ‚jako by' nedá žádnou fušku; a
pomĤže-li to, mĤžeme pro mČ a za mČ dČlat, jako by nám
352
to bylo trvalo sto padesát let. VĤbec by mČ to
nenamáhalo, jakmile bych se v tom nauþil chodit. A teć
se nenápadnČ odsunu a ćobnu dva stolní nože."
"Ćobni tĜi," povídá Tom; "z jednoho budeme muset
udČlat pilku."
"Tome," povídám já, "jestliže to není proti pĜedpisĤm a
jestli to není bezbožnost, tak bych tČ chtČl upozornit, že
pod šindeli za udírnou se válí stará rezavá pila."
Tom se na mČ podíval pohledem unaveným a
beznadČjným a povídá:
"S tebou je darmo mluvit, Hucku, nic se nenauþíš. BČž a
ćobni ty nože - tĜi kusy." Tak jsem to udČlal.
KAPITOLA XXXVI
Veþer, když jsme si byli jisti, že všichni už spí, sjeli jsme
po hromosvodu a zavĜeli se v kĤlnČ; vysypali jsme "lišþí
oheĖ" na hromadu a dali se do toho. NapĜed jsme si
udČlali místo - asi pĤl druhého metru - uprostĜed dolní
klády; všecko jsme odstrþili stranou a Tom Ĝekl, že jsme
zrovna v místech za Jimovou postelí a že se pod ni
podkopeme; a až tam budeme, že nikdo v domku nic
nepozná a žádnou díru neuvidí, protože pĜehoz z Jimovy
postele sahá až na zem, a musel bys ho zvednout a
podívat se pod postel, abys díru vidČl. Tak jsme stolními
noži kopali a kopali až skorem do pĤlnoci; pak už jsme
byli utahaní jak psi a ruce jsme mČli samý puchýĜ, ale
353
práci nebylo dohromady vidČt žádnou. Nakonec jsem
Ĝekl:
"Tome Sawyere, tohle není fuška na sedmatĜicet let, tohle
je fuška na osmatĜicet let."
Tom neodpovČdČl nic, jen vzdychl a za chvilku pĜestal
kopat a hezky dlouho nedČlal nic a já vČdČl, že pĜemýšlí.
Potom povídá:
"Málo naplat, Hucku, takhle to nepĤjde. Kdybychom byli
vČzni, šlo by to, protože bychom na to mČli let, co
bychom chtČli, a nebyl by žádný spČch; a každý den
bychom mohli kopat jen nČkolik minut, když se stĜídají
stráže, a tak bychom nemČli puchýĜe a mohli bychom to
dČlat léta letoucí správnČ, jak se to má dČlat. Ale my se s
tím nemĤžeme babrat; my sebou musíme hodit, my
nemáme þasu nazbyt. Kdybychom mČli takhle kopat ještČ
jednu noc, museli bychom udČlat týden pĜestávku, aby se
nám zahojily ruce. DĜív než za týden bychom nĤž
nemohli vzít do ruky."
"Tak co tedy udČláme, Tome?"
"Povím ti. Není to správné a není to morální a nechtČl
bych, aby se to rozneslo mezi lidi; ale nic jiného nám
nezbývá; musíme se prokopat krumpáþi a dČlat, jako by
to byly stolní nože."
"To je Ĝeþ," povídám já. "Rosteš do rozumu, Tome
Sawyere," povídám, "morálka sem, morálka tam,
krumpáþ - to je ono; a pokud jde o mČ, mnČ je morálka
354
beztak fuk. Když jdu krást þernocha nebo meloun nebo
þítanku z nedČlní školy, nebudu si moc vybírat, jak to
udČlám, jen když to udČlám. Chci toho þernocha nebo ten
meloun nebo tu þítanku - a když je krumpáþ vČc, kterou
se nejsnadnČji dokopu toho þernocha nebo toho melounu
nebo té þítanky, vezmu krumpáþ; a houby s octem mi
bude záležet na autoritách."
"Abys vČdČl," povídá Tom, "v tom pĜípadČ tu je omluva
pro krumpáþe a pro dČlání ‚jako by'; kdyby tomu tak
nebylo, neschválil bych to a nedopustil bych porušování
pravidel - protože pĜedpis je pĜedpis a nikdo nemá práva
proti nČmu hĜešit, ledaže by to byl þlovČk nevzdČlaný,
který neví, co se patĜí. Ty by sis mohl dovolit vykopávat
Jima krumpáþem a nedČlat pĜitom, jako by to byl stolní
nĤž, protože nevíš, co se patĜí; ale já si to dovolit
nemĤžu, protože vím, co se patĜí. Podej mi stolní nĤž."
MČl sice svĤj v ruce, ale dal jsem mu ještČ svĤj. Praštil s
ním o zem a povídá:
"Dej mi stolní nĤž!"
NevČdČl jsem, co mám dČlat, ale pak jsem na to pĜišel.
Prohrábl jsem staré harampádí, našel jsem krumpáþ a
podal jsem mu ho. Tom ho vzal, nic neĜekl a dal se do
práce.
Tom byl vždycky takový. Moc si potrpČl na zásady.
Já popadl lopatu a kopali jsme a odhazovali, až nám šosy
lítaly. DĜeli jsme pĤl hodiny; déle jsme to už nevydrželi,
355
ale práci bylo vidČt, jáma byla už pČknČ hluboká. Když
jsem byl nahoĜe ve svČtnici, podíval jsem se z okna a
vidím, že Tom potí krev na hromosvodu, ale nic mu to
nebylo platné, vylézt nemohl, protože mČl ruce moc
bolavé. Nakonec povídá:
,, Je to marné, nejde to. Co mám dČlat? Jestli máš nápad,
tak mi porać!"
"Nápad bych mČl," povídám, "ale nevím, jestli není proti
pĜedpisĤm. Pojć nahoru po schodech a dČlej, jako by to
byl hromosvod."
Tak to udČlal.
Druhý den ukradl Tom v domČ tombakovou30 lžíci a
mosazný svícen, aby z toho udČlal pro Jima pera, a také
šest lojových svíþek; a já se toþil kolem þernošských
chaloupek a þíhal na pĜíležitost, a ukradl tĜi cínové talíĜe.
Tom Ĝíkal, že tĜi je málo; ale já Ĝekl, že až je Jim vyhodí,
že je beztak nikdo neuvidí, protože zapadnou do
vysokého plevele pod oknem, a že je tedy mĤžeme
Jimovi pĜihrát zpátky, takže jich bude moct používat
znovu. Tom se upokojil a povídá:
"Teć musíme vyšpekulovat, jak to zaĜídit, aby Jim ty
vČci dostal."
"Vezmeme mu je dírou," povídám já, "až bude
prokopaná."
356
Jenom se po mnČ opovržlivČ podíval, Ĝekl cosi, jako že
nikdo ještČ jakživ neslyšel takovou pitomost, a potom
spekuloval dál. Za chvileþku Ĝekl, že vymyslel pár
zpĤsobĤ, ale že teć ještČ není tĜeba rozhodnout, kterého
použije. ěekl, že napĜed musíme vyrozumČt Jima.
Toho veþera jsme sjeli po hromosvodu krátce po desáté a
vzali s sebou svíþku; pod oknem jsme chvíli naslouchali
a slyšeli jsme Jima chrápat; tak jsme hodili svíþku
dovnitĜ, ale to ho nevzbudilo. Potom jsme si plivli do
dlaní, popadli krumpáþ a lopatu a za takové pĤl tĜetí
hodiny jsme byli hotovi. Vylezli jsme pod Jimovou
postelí a šmátrali jsme kolem, až jsme našli svíþku;
zapálili jsme ji a postáli chvíli nad Jimem; vyhlížel dobĜe
a zdravČ; potom jsme ho pomalu a povlovné vzbudili.
Radostí, že nás vidí, málem breþel; a Ĝíkal nám milánku a
zlatíþko a podobnČ, naþ si jen vzpomnČl, a navrhoval,
abychom sehnali kalené dláto a pĜesekli ĜetČz u jeho nohy
a abychom bez meškání práskli do bot. Ale Tom mu
vysvČtlil, že by to bylo proti pĜedpisĤm, a sedl si a
vyložil mu celý plán i s tím, že ho mĤžeme zmČnit
každou minutu, kdyby se strhl poplach; a Ĝíkal, aby se
Jim nebál, protože se postaráme, aby se urþitČ dostal na
svobodu. Tak Jim Ĝekl, že je svolný, a potom jsme sedČli
a povídali si o starých þasech a pak se Tom zaþal Jima
vyptávat; a když mu Jim Ĝekl, že strýc Silas se pĜichází
každý den nebo obden s Jimem modlit a teta Sally že se
chodívá dívat, má-li Jim všecko, co potĜebuje, a má-li
dost jídla, a že oba jsou na nČho hodní ažaž, Tom Ĝekl:
"Teć vím, jak to zaonaþit. Budeme ti ty vČci posílat po
nich."
357
Já jsem Ĝekl: "Nic takového nebudeš dČlat; je to snad
nejoslovštČjší nápad, s jakým jsem se kdy setkal." Ale
Tom mČ vĤbec neposlouchal; mlel dále svou. Takový byl
vždycky, když si usmyslel nČjaký plán.
Tak Ĝekl Jimovi, že budeme pašovat provazový žebĜík a
jiné vČtší pĜedmČty prostĜednictvím þernocha Nata, který
mu nosí jídlo, a že on, Jim, musí dávat pozor a nesmí být
pĜekvapen a nesmí tČsto rozkrajovat pĜed Natem; a
drobnČjší vČci že Tom dá do kapes strýcovi Silasovi a
Jim je musí odtamtud vyklovnout; a jiné vČci že bude
pĜivazovat tetČ Sally k pentlím zástČry nebo je strþí do
kapsy u zástČry, pĤjde-li to; a vysvČtlil Jimovi, co to bude
a naþ ty vČci budou. A Ĝekl mu, jak má vést deník - krví
na košili. Vyložil mu všecko od a do zet. Jim vČtšinou
vĤbec nechápal, že by to mČlo nČjaký smysl, ale Ĝekl, že
my jsme bílí páni, a proto tomu jistČ rozumíme líp; a tak
byl svolný a povídal, že udČlá všecko pĜesnČ tak, jak to
Tom Ĝíká.
Jim mČl zásobu dýmek udČlaných z kukuĜiþných košĢálĤ
a mČl taky dost tabáku; tak jsme si udČlali správný
spoleþenský dýchánek; potom jsme vylezli dírou a šli
domĤ spát; naše ruce vypadaly - ani se neptejte. Tom byl
v ohromné náladČ. ěekl, že to byla nejvČtší švanda, jakou
kdy zažil, a pĜitom nejinteligentuálnČjší, a Ĝekl, kdyby
vČdČl, jak to zaonaþit, že by osvobozoval Jima až do naší
smrti a že by potom jeho osvobození pĜenechal našim
dČtem; neb vČĜil, že se to Jimovi bude líbit tím víc, þím
víc si na to bude zvykat. ěekl, že bychom takovým
zpĤsobem mohli Jima osvobozovat tĜeba osmdesát let,
což by byl svČtový rekord. A Ĝekl, že bychom všichni pak
358
byli slavní, protože jsme pĜi tom nosili svou trochu do
mlýna.
Ráno jsme sebČhli do dĜevníku, rozsekali svícen na pár
širokých kouskĤ a Tom si je dal do kapsy i s tombakovou
lžící. Pak jsme šli k chaloupkám þernochĤ, a zatímco
jsem odvádČl Natovu pozornost, Tom vrazil kus svícnu
do bochníku chleba, který byl v JimovČ kastrolu, a potom
jsme doprovodili Nata, abychom vidČli, jak to funguje, a
fungovalo to ohromnČ; když Jim kousl do bochánku,
málem si vylámal všecky zuby; a opravdu to všecko
nemohlo fungovat líp, než to fungovalo. Sám Tom to
taky Ĝíkal. Jim nedal na sobČ vĤbec nic znát; dČlal, jako
by to byl býval kamínek nebo nČco takového, co se
nČkdy pĜi peþení pĜiplete do chleba; ale potom už nikdy
do niþeho nekousl, pokud do toho napĜed na tĜech
þtyĜech místech nevrazil vidliþku.
A když jsme tak stáli v tom šeru, najednou se zpod
Jimovy postele vyĜítili dva hafani a za nimi tĜetí a þtvrtý
a Ĝada psĤ se netrhla, až jich v domku bylo jedenáct.
KomĤrka jich byla tak plná, že þlovČk mohl sotva dechu
popadnout. My jsme totiž zapomnČli zavĜít za sebou
dveĜe kĤlny. ýernoch Nat jenom vykĜikl: "ýarodČjnice!"
a už se porouþel. Svalil se na zem mezi psy a zaþal úpČt,
jako by umíral. Tom rychle otevĜel dveĜe domku, popadl
z Jimova kastrolu kus masa a hodil ho ven a psi se vyĜítili
za masem. Do vteĜinky byl venku taky Tom a v mžiku
byl zase zpátky a zavĜel za sebou.
VČdČl jsem, že byl zavĜít dveĜe kĤlny. Pak si klekl k
þernochovi, zaþal mu domlouvat a staral se o nČho a ptal
359
se ho, jestli mČl zase nČjaké vidČní. Nat se posadil,
mžikal oþima, díval se kolem sebe a povídá:
"Pane Sid, jistČ Ĝeknete, že jsem blázen, ale jestli jsem
nevidČl skoro milión psĤ nebo ćáblĤ nebo þeho, aĢ tady
na místČ umĜu. Já je urþitČ vidČl. Pane Sid, já je cítil,
pane, já je cítil - vždyĢ po mnČ skákali! Pánbíþku v
nebíþku, nic jiného už si na svČtČ nepĜeju než dostat
nČjakou tu þarodČjnici do ruky - aspoĖ jednu! - AspoĖ
jednou - nic jiného už si nepĜeju. Ale ještČ víc bych chtČl,
aby mČ nechaly na pokoji!"
Tom povídá:
"Já ti Ĝeknu, co si já myslím. Proþ se sem þarodČjnice
hrnou zrovna ve chvíli, kdy neseš uprchlému þernochovi
snídani? Je to jednoduché: þarodČjnice mají hlad. Proto
jim musíš udČlat snídani. UdČlej jim þarodČjnickou
paštiku a budeš mít pokoj."
"Jémináþku, pane Sid, jak jim mám dČlat þarodČjnickou
paštiku, když nevím, jak se to dČlá. Já jsem o takové
paštice vĤbec ještČ nikdy neslyšel."
"Tak ti ji budu muset udČlat sám."
"UdČláte to, milánku? UdČláte to opravdu? Budu líbat
zem, kam vaše noha stoupla, opravdu budu."
"Dobrá, já to udČlám, protože jsi to ty a protože jsi nám
ukázal uprchlého þernocha. Ale musíš být velice opatrný.
Když sem pĜijdeme, musíš se k nám otoþit zády; a ne aby
360
ses díval, co v tom pekáþi je, aĢ jsme tam dali cokoliv. A
taky se nedívej, když Jim bere vČci z pekáþe. Kdo ví, co
by se ti mohlo stát. A pĜedevším, ne aby ses toho
dotýkal."
"Já a dotýkat se toho, pane Sid? Copak si o mnČ myslíte,
pane Sid? Já bych se toho nedotkl ani koneþkem prstu ani
za sto tisíc bilionĤ dolarĤ."
KAPITOLA XXXVII
To jsme tedy mČli. Tak jsme odešli a zašli na konec
dvora, kde byla hromada vyhozených starých krámĤ,
rozbité boty, hadry, prasklé láhve, dČravé plechové
nádobí a podobné. Prohrabovali jsme se v tom a pĜišli na
staré umyvadlo; díry jsme ucpali, jak jsme umČli, a vzali
jsme to, abychom v tom upekli paštiku. Ve sklepČ jsme
do umyvadla nakradli mouku a šli domĤ, protože byl þas
snídanČ. Cestou jsme našli pár pokrývaþských hĜebĤ;
Tom Ĝekl, že pĜijdou vČzĖovi vhod, až bude chtít vyrýt do
zdí podzemní kobky své jméno a své náĜky. V domČ jsme
slyšeli, jak si dČti povídají, že tati a mami pĤjdou dnes
ráno navštívit uprchlého þernocha. Tak Tom strþil jeden
hĜeb do kapsy tetiny zástČry, která ležela na židli, a druhý
jsme strþili za stuhu strýcova klobouku, který byl na
psacím pultu. Pak jsme šli snídat a Tom strþil strýci
Silasovi tombakovou lžíci do kapsy kabátu. Teta Sally tu
ještČ nebyla, tak jsme museli chvilku þekat.
A když pĜišla, byla uhĜátá a þervená ve tváĜi a dopálená.
Jak bylo po modlení, zaþala jednou rukou vztekle nalévat
361
kávu a druhou rukou kárala po hlavČ dítko, na které ze
svého místa dosáhla. A pĜitom povídá:
"Celý dĤm jsem obrátila naruby a všecko je marné. Kam
se jen mohla podít tvoje druhá bílá košile?"
Srdce mi chtČlo spadnout do kalhot, ale zapletlo se do
plic a do jater a do ostatních vnitĜností a kousek chlebové
kĤrky zaþal putovat za ním krkem dolĤ a cestou se setkal
s kašlem a vyletČl a letČl pĜes stĤl a vzal rovnou do oka
jedno z dítek a dítko se zaþalo svíjet jako þerv na udici;
krom toho vyrazilo pokĜik, za který by se nemusel stydČt
Indián na váleþné stezce; a Tom mírnČ zmodral kolem
žaber a všecko dohromady vytvoĜilo tak asi na þtvrt
minuty situaci, kterou bych byl ochotnČ prodal hluboko
pod cenou, kdyby se byl našel zájemce. Ale potom zase
bylo všecko v poĜádku. Poniþilo nás tak jenom to náhlé
pĜekvapení. Strýc Silas Ĝekl:
"Je to vskutku prapodivné a nedovedu si to vysvČtlit.
Vím naprosto urþitČ, že jsem ji svlékl, protože -"
"Protože máš na sobČ jenom jednu. Jenom si poslechnČte
mužskou logiku. Já vím, žes ji svlékl, a vím to líp, než
kdybych se spoléhala na tvou dČravou pamČĢ. Já tu košili
vidČla vþera na šĖĤĜe. VidČla jsem ji tam na vlastní oþi.
Ale stejnČ je pryþ a budeš si muset vzít þervenou
flanelovou, dokud nebudu mít kdy ušít ti novou bílou. To
už bude ve dvou letech tĜetí, kterou budu šít. þlovČk aby
celý den nic jiného nedČlal, než na tebe šil košile; a co s
nimi dokážeš udČlat, to pĜesahuje mĤj rozum. ýlovČk by
362
Ĝekl, že jsi už dost starý, abys umČl dávat pozor na své
vČci."
"Zajisté, Sally, zajisté, vím, že máš pravdu, a opravdu se
snažím. Ale v tomto pĜípadČ snad není celá vina na mnČ,
protože pĜece s košilemi nemám co dČlat, leda když je
mám na sobČ; a nemyslím, že jsem kdy ztratil košili,
kterou jsem mČl obleþenou."
"Za to, Silasi, opravdu nemĤžeš. Kdyby þlovČk mohl
ztratit košili, kterou má na sobČ, byl bys ji už také ztratil,
jak tČ znám. Ale košile není ještČ všecko. Ztratila se taky
lžíce a to taky ještČ není všecko. Bylo jich deset a teć je
jich jenom devČt. Hádám, že tu košili sežralo tele, ale tele
urþitČ nevzalo lžíci."
"A co se ještČ ztratilo, Sally?"
"Šest svíþek se ještČ ztratilo, když to chceš vČdČt. Svíþky
mohly sníst krysy a patrnČ je také snČdly; vždyĢ já se
divím, že nám krysy už dávno neodnesly celý dĤm, když
si vzpomenu, jak poĜád chceš ucpat ty jejich díry a nikdy
to neudČláš; a kdyby krysy byly trochu chytĜejší, udČlaly
by si hnízdo na tvé hlavČ, Silasi, - ty by sis toho jakživ
nevšiml; ale nemĤžeme vinit krysy, že snČdly lžíci, to je
jedenkrát jisté."
"Máš pravdu, Sally, chyba je na mé stranČ a uznávám to;
byl jsem neteþný; ale nedám zítĜku uplynout, aniž ty
krysí díry ucpu."
363
"Ó, jen si nedČlej žádné násilí; vĤbec to nepospíchá; snad
se k tomu dostaneš napĜesrok - þasu je dost. Matyldo
Angelino Araminto Phelpsová!"
ġuk! dopadl náprstek a dítČ vytáhlo pazourek z cukĜenky,
jen to hvízdlo. A zrovna v tu chvíli pĜišla þernoška a
Ĝekla:
"Paní, ztratilo se prostČradlo."
"ProstČradlo se ztratilo! Pro pČt ran -!"
"Já ty díry dnes urþitČ ucpu," Ĝekl strýc Silas a vypadal
ustaranČ.
"Prosím tebe, buć zticha - myslíš si, že krysy odnesly
prostČradlo? Kam zmizelo to prostČradlo, AlžbČto?"
"Jako je nade mnou - vĤbec nevím, paní Sally. Vþera
ještČ viselo na šĖĤĜe; ale zmizelo; už tam není."
"To už vypadá na konec svČta! Jakživa jsem nČco
takového nevidČla. Košile, prostČradlo, lžíce a šest svící "
"Paní," pĜibČhla mladá dČveþka, mulatka, "chybí nám
mosazný svícen."
"Zmiz odtud, daremnice, nebo nČþím po tobČ hodím."
Zkrátka, teta Sally Ĝádila a soptila. Zaþal jsem þíhat na
pĜíležitost; chtČl jsem se nenápadnČ vytratit a jít do lesa a
364
poþkat, až se poþasí umírní. Teta Sally vyvádČla jako
povstalec a mČla sólo; všichni ostatní byli jako putiþky a
nikdo ani nešpetl; a najednou se strýc Silas zatváĜil
rozpaþitČ a pĜihlouple a vytáhl z kapsy chybČjící lžíci.
Teta Sally ustrnula s otevĜenými ústy a s rozhozenýma
rukama; a pokud jde o mČ, já litoval, že nejsem v
JeruzalémČ nebo ještČ kousek dál. Ale nelitoval jsem
dlouho, neb teta Sally Ĝekla:
"To jsem þekala. Tak tys tu lžíci mČl celou dobu v kapse.
PatrnČ tam máš také ty ostatní vČci. Jak se tam ta lžíce
dostala?"
"Opravdu nevím, Sally," Ĝekl omlouvavČ, "víš, že bych to
Ĝekl, kdybych to vČdČl. PĜed snídaní jsem si pĜipravoval
kázání na slova SkutkĤ, sedmnáctá, a patrnČ jsem lžíci
strþil bezdČky do kapsy domnívaje se, že to je bible, a asi
to tak bude, protože bibli v kapse nemám; ale pĤjdu se
podívat; a je-li bible tam, kde jsem ji mČl, bude jisté, že
jsem ji nedal do kapsy, a bude to znamenat, že jsem bibli
odložil a že jsem vzal lžíci a -"
"Ó, pro pČt ran! Už toho nech! A seberte se, všichni,
sakumpak a jdČte si po svých a nechoćte mi na oþi,
dokud zase nebudu pĜi sobČ."
Já bych to byl slyšel, i kdyby si to byla Ĝekla jen pro sebe,
neĜkuli když to vykĜikla; a byl bych vyskoþil a poslechl, i
kdybych byl býval mrtvý. Když jsme procházeli
obývacím pokojem, starý pan Phelps si vzal klobouk a
hĜeb padl na zem; starý pán se sehnul, hĜeb zvedl a
365
položil ho beze slova na polici a vyšel. Tom ho
pozoroval, vzpomnČl si na lžíci a Ĝekl:
"Po nČm už nebudeme posílat nic. Není spolehlivý."
Potom povídá: "Ale s tou lžiþkou nám prokázal dobrou
službu a ani o tom neví. Tak my pĤjdeme a prokážeme
jemu dobrou službu a taky o tom nebude vČdČt. Zacpeme
ty krysí díry."
Bylo jich ve sklepČ požehnanČ a trvalo nám to plnou
hodinu, ale práci jsme odvedli þistou, prima a bezvadnou.
Potom jsme slyšeli na schodech kroky. Sfoukli jsme
svČtlo a schovali se. Byl to starý pán; v jedné ruce mČl
svíþku, v druhé nádobíþko na ucpávání. Vypadal duchem
nepĜítomnČ a roztržitČ, jako by nevČdČl, jestli je letos
nebo pĜedloni. ZamyšlenČ se rozhlížel, pak se podíval na
první krysí díru, potom na druhou, až je obešel všecky.
Pak se zastavil a stál snad nČjakých pČt minut; loupal ze
svíþky lojové slziþky a pĜemýšlel. Potom se pomalu a
jakoby zasnČnČ obrátil ke schodĤm a povídá:
"I kdybych si tím mČl zachránit život, nemohl bych si
vzpomenout, kdy jsem to udČlal. Mohl bych jí to ukázat a
vidČla by, že za ty krysy nemohu. Ale nechme toho.
Nemyslím, že by to co pomohlo."
JeštČ na schodech si nČco brumlal. Když byl pryþ, odešli
jsme taky. Byl to moc hodný þlovČk, tenhle starý pán. A
poĜád ještČ je.
Otázka, jak se dostat ke lžíci, Toma velmi trápila; Ĝekl, že
lžiþku rozhodnČ potĜebujeme a že musí vzít rozum do
366
hrsti. Když to vyšpekuloval, Ĝekl mi, jak to udČláme;
potom jsme šli a okounČli kolem košíþku se lžícemi, až
jsme vidČli, že teta Sally pĜichází; v tu chvíli Tom zaþal
lžíce poþítat a ty, které spoþítal, kladl na stĤl. Jednu z
nich jsem ztopil a strþil do rukávu a Tom povídá:
"Ale, teto Sally, tČch lžiþek je poĜád jenom devČt."
"JdČte si hrát a nezlobte mČ. Je jich deset, sama jsem je
poþítala."
"To je zvláštní, tetineþko, já je poþítal dvakrát a mnČ
poĜád vychází jenom devČt."
Bylo na ní vidČt, že je s trpČlivostí u konce, ale to se ví,
pĜišla a zaþala poþítat; na jejím místČ by také nikdo
neodolal.
"Jak je nade mnou - jejich opravdu jenom devČt - u všech
všudy, co se to tady dČje? Mor na to. Poþkej, já je
spoþítám ještČ jednou."
Tak jsem k nim nenápadnČ pĜidal lžiþku z rukávu, a když
skonþila poþítání, Ĝekla:
"Kat aby tu celou veteš spral, teć je jich deset". A
vypadala zároveĖ nakvašenČ a zároveĖ postrašenČ. Ale
Tom povídá:
"Tetineþko, mnČ se pĜece jenom zdá, že jich není deset."
"NevidČls mČ poþítat, ty vrtáku?"
367
"VidČl, ale -"
"DobĜe, já je spoþítám ještČ jednou."
Ztopil jsem jednu a - to se ví - vyšlo jí devČt jako na
zaþátku. Teć byla v ráži. Vzteky se celá tĜásla. Poþítala
znovu a znovu, až byla tak zfanfrnČlá, že obþas poþítala i
košík za lžiþku. A tak jí vyšlo tĜikrát, že tČch lžiþek je
deset, a tĜikrát že jich je devČt. Potom popadla košík a
praštila s ním do kouta svČtnice, div pĜitom nezabila
koþku; a Ĝekla nám, abychom zmizeli a dali jí pokoj, a
ukážeme-li se zde pĜed obČdem, že z nás stáhne kĤži.
PĜespoþetnou lžíci jsme ovšem mČli a strþili jsme ji tetČ
do kapsy u zástČry, když nám teta dávala cestovní rozkaz,
a Jim ji dostal zároveĖ s pokrývaþským hĜebem ještČ
dopoledne v naprostém poĜádku. Medili jsme si, jak
dobĜe jsme to navlékli, a Tom Ĝekl, že nemusíme litovat
námahy; že to stálo za to, protože teć už teta Sally lžíce
poþítat nebude, ani kdyby jí šlo o krk; a kdyby je
nakrásnČ poþítala, že si nikdy nebude jistá výsledkem;
Ĝekl, že kdyby poþítala ještČ tĜi dni, že by pĜišla naþisto o
rozum a pak že by toho nechala a byla ochotna zabít
každého, kdo by po ní chtČl, aby ty lžiþky ještČ jednou
spoþítala.
Tak jsme vrátili prostČradlo na šĖĤru a ukradli
prostČradlo z prádelníku; a stĜídavČ jsme prostČradla
kradli ze šĖĤry a vraceli je do prádelníku a kradli je z
prádelníku a vraceli je na šĖĤru. Když jsme to dČlali dva
dni, teta Sally už vĤbec nevČdČla, kolik prostČradel má, a
Ĝekla, že už jí je všecko jedno a že se tím nedá pĜipravit o
spásu své duše a že nebude prostČradla víckrát poþítat,
368
ani kdyby jí šlo o život. Než by je znovu spoþítala, že
radši umĜe.
Tak s pomocí telete a krys a zmateného poþítání jsme
mČli v suchu jak prostČradlo, tak i košili a svíþky; pokud
jde o svícen, z toho mraþna neudeĜilo a my vČdČli, že se
þasem na to zapomene.
Horší to bylo s paštikou. S tou paštikou jsme mČli
trampoty až hanba. UdČlali jsme ji a upekli jsme ji v lese
a nakonec jsme to dokázali, že byla bezvadná; ale mČl
jsem Ĝíct, že jsme ji v lese dČlali a pekli, protože to
nebylo jen tak. VypotĜebovali jsme plné tĜi lavory
mouky, než jsme na to pĜišli; byli jsme popáleni na všech
možných místech a na oþi jsme pro kouĜ nevidČli; abyste
tomu rozumČli, my potĜebovali jen kĤru paštiky, ale
nedokázali jsme ji vyztužit a podepĜít, a tak se nám vršek
v jednom kuse propadal. ToĢ se ví, že jsme nakonec pĜišli
vČci na kloub; museli jsme s paštikou zároveĖ péct
žebĜík. Tak jsme na noc zašli k Jimovi a roztrhali
prostČradlo na proužky a spletli je dohromady, a než se
rozednilo, mČli jsme nádherný provaz; þlovČka by na
nČm bylo šlo obČsit. DČlali jsme, jako bychom na tom
byli pracovali devČt mČsícĤ.
Dopoledne jsme provaz vzali do lesa, ale zase se nám
nevešel do paštiky. Protože byl upleten z celého
prostČradla, bylo ho dost na þtyĜicet paštik, kdybychom
jich byli tolik chtČli, a ještČ by zbylo dost provazu do
polévky a do jitrnic a vím já do þeho ještČ. Provazu bylo
dost na celý obČd.
369
Ale tolik jsme toho nepotĜebovali. Nám staþilo jen tolik,
kolik se vešlo do jedné paštiky, a tak jsme zbytek
zahodili. Žádnou z tČch paštik jsme nepekli v umyvadle,
protože jsme se báli, že by nám vyteklo letování; ale
strýþek Silas mČl ložní ohĜívadlo, parádní mosazný
kastrol s víkem na pĜišroubování a s dlouhým dĜevČným
držákem, kterého si moc cenil, protože pocházelo od
pĜedka, který pĜijel do Ameriky z Anglie s Vilémem
Dobyvatelem na Mayfloweru31 nebo podobné þasné lodi,
a bylo schované v podkroví s množstvím jiného starého
nádobí a vČcí, kterých si velmi cenil ne proto, že by mČly
nČjakou cenu, neb žádnou cenu nemČly, ale byly cenČné
jako antikvariáty - však to znáte. To ohĜívadlo jsme
neveĜejnČ vytáhli a vzali do lesa; první várky se
nepovedly, protože jsme s tím ještČ neumČli zacházet, ale
nakonec jsme upekli uþinČnou krasavici. Vymazali jsme
ohĜívadlo tČstem, posadili jsme to do ohnČ, nacpali do
toho hadrový provaz, udČlali z tČsta stĜechu a
pĜišroubovali víko. Pak jsme na to nahrnuli ĜeĜavé kusy
dĜíví. Vzali jsme to za metrovou rukojeĢ a pČknČ v
pohodlí a v chládku jsme to tam drželi þtvrt hodiny. Když
jsme to otevĜeli, usmívala se na nás paštika, radost se
podívat. Ale þlovČk, který by ji byl chtČl jíst, byl by
potĜeboval hezkých pár sudĤ párátek, protože provazový
žebĜík nesníte jen tak, levou rukou - a když ho sníte, nČco
zvíte. ZvČdČli byste asi taky, jak umí bolet bĜicho.
Nat se nedíval, když jsme dávali þarodČjnickou paštiku
do Jimova kastrolu, a tak jsme tam pod jídlo nandali také
ty tĜi cínové talíĜe: Jim všecko v poĜádku dostal, a
jakmile byl sám, vypáþil provaz z paštiky a schoval ho do
370
slamníku a vyryl pár znaþek na cínový talíĜ a vyhodil ho
oknem.
KAPITOLA XXXVIII
Výroba per - a taky pilky - byla dĜina otravná až k breku;
a Jim Ĝíkal, že udČlání nápisu bude nejhorší ze všeho.
Mínil tím nápis, který vČzeĖ musí vrýt do zdi žaláĜe. Ale
nápis musel být; Tom Ĝíkal, že to bez toho nejde; ještČ
prý se nestalo, aby pevnostní vČzeĖ nezanechal po sobČ
svĤj nápis a svou zástavu.
"VezmČte si napĜíklad hrabČnku Greyovou32," povídá
Tom, ,,nebo se podívejte na Gilforda Dudleye nebo na
starého Northumberlanda. I když to dá fušku, Hucku,
málo naplat - jak by ses z toho chtČl vyzout? Jim musí
zanechat nápis a zástavu jako každý jiný."
Povídá Jim:
"Pane Tom, ale já nemám, co bych zastavil. Já mám
všeho všudy kalhoty a tady tu košili, co na ni musím psát
deník, jak jste sám Ĝíkal."
"Nepochopils, oþ jde, Jime. Zástavu musíš mít - -"
"Poslyš, Tome," povídám já. ,,Jim má pravdu. On
opravdu nemá nic, co by mohl zastavit - a jestli myslíš
zástavu s erbem, tak tu taky nemá."
"Nemysli si, že to nevím," povídá Tom, "s tím jsem
poþítal. Ale mĤžeš dát krk, že erb mít bude, než odsud
371
odejde, - protože odsud odejde správnČ a pĜedpisovČ, a
pĜíbČh jeho úniku nebude vykazovat žádnou poskvrnu."
Tak zatímco jsme s Jimem brousili pera o cihly - Jim z
kusu svícnu a já z té lžiþky -, Tom sedČl a vymýšlel erb.
Za chvilku Ĝekl, že mu tČch znakĤ a erbĤ napadlo tolik,
jeden lepší než druhý, že opravdu neví, pro který se
rozhodnout. Ale jeden prý je nejlepší. Povídá:
"Na štítČ bude šikmý pruh v pravém dolním boku, barvy
zlaté, pes, ležmo v širokém pruhu stĜedním jako rodové
znamení, pod tlapou cimbuĜovitý ĜetČz na pamČĢ otroctví,
s lomeným bĜevnem bány zelené a s tĜemi obrácenČ
lomenými bĜevny vroubkovanými v azurovém poli, hroty
stĜedu štítu skoþmo na lomeném stĜedním bĜevnu. Klenot
štítu33: uprchlý þernoch s meþem; pĜes rameno kosmé
bĜevno34, na kterém nese ranec. Po obou stranách znaku
heroldské postavy jako štítonoši - což jsme ty a já. Heslo:
Maggiore fretta, minore atto. To mám z nČjaké knížky,
þím víc chvatu, tím míĖ spČchu, to znamená."
"Krindypindy," povídám já, "a co znamená to ostatní?"
"Na dlouhé vysvČtlování teć nemáme kdy," povídá Tom,
"musíme koukat, abychom vidČli."
"Ale stejnČ," povídám já, "alespoĖ þásteþnČ bys to mohl
vysvČtlit. Co je to ‚stĜed štítu skoþmo'?"
"StĜed štítu skoþmo je, když - to je -, ale už jsem ti Ĝekl,
že to nepotĜebuješ vČdČt. Já pak Jimovi ukážu, jak se to
dČlá, až na to dojde Ĝada."
372
"Jdi do háje, Tome," povídám já, "nemusíš si všecko
nechávat pro sebe. A co je to ‚kosmé bĜevno'?"
"MČ se neptej, já to nevím. Ale mít to musí. Každá
poĜádná šlechtická rodina to má."
To byl celý Tom. Když se mu nechtČlo nČco vysvČtlovat,
tak to prostČ nevysvČtlil. Mohli jste ho ždímat tĜebas
týden a nic to nepomohlo.
Starost s tou zástavou a s erbem mČl s krku, a tak se dal
do poslední þásti pĜíprav, totiž do sestavování smutného
nápisu. ěekl, že Jim takový nápis nezbytnČ potĜebuje,
protože každý lepší vČzeĖ nČco takového po sobČ
zanechal. Sestavil jich vícero, napsal je na papírek a
pĜeþetl nám to; znČly takto:
1. Zde puklo zajaté srdce.
2. Zde doživoĜil svĤj živoĜivý život ubohý vČzeĖ,
opuštČný pĜáteli i svČtem.
3. Zde puklo osamČlé srdce a unavený duch se odebral k
odpoþinku po sedmatĜiceti letech samovazebného zajetí.
4. Zde po sedmatĜiceti letech trpkého zajetí zahynul bez
domova a pĜátel vznešený cizinec, levoboký syn Ludvíka
XIV.
TomĤv hlas se tĜásl, když nám to pĜedþítal, a málem se
zlomil. Když s tím byl hotov, nemohl se rozhodnout,
který z nich má Jim vyrýt do zdi, protože všecky byly tak
373
výborné; nakonec Ĝekl, aĢ je tam Jim tedy vyryje
všechny. Jim Ĝekl, že vyrýt hĜebíkem do dĜeva takové
množství nápisĤ by trvalo rok a že krom toho neumí dČlat
písmena; ale Tom Ĝekl, že mu to pĜedkreslí a že pak
postaþí, když bude podle tČch þar jezdit hĜebíkem. Potom
za chvileþku povídá:
"Jak tak na to koukám, vidím, že klády našemu úþelu
nevyhovují; v pevnostních podzemních kobkách nemají
dĜevČné zdi; nápisy musejí do skály. Skálu sem
pĜitáhneme."
Jim Ĝekl, že skála je ještČ horší než dĜevo; Ĝekl, že rytí do
skály by trvalo tak dlouho, že by se odsud jakživ
nedostal. Ale Tom Ĝekl, že mu budu smČt pomáhat.
Potom se Tom díval, jak pokraþujeme s tČmi pery. Byla
to otravná, zdlouhavá, mizerná fuška, odČrky na mých
rukách se nestaþily hojit a výsledek všecek žádný; tak
Tom Ĝekl:
"Vím, co udČláme. PotĜebujeme beztak skálu pro zástavu
a erb a pro smutné nápisy, a tak mĤžeme zabít dvČ
mouchy jednou skálou. Dole u pily je prima brus.
Ztopíme ho, vyryjeme do nČho ty vČci a kromČ toho na
nČm nabrousíme pera a pilku."
Byl to nápad jak hrom; ale brus byl taky jako hrom;
nicménČ jsme si Ĝekli, že ho zmĤžeme. JeštČ nebyla
pĤlnoc, a tak jsme se vydali k pile. Jima jsme nechali v
domku pracovat. Brus jsme ćobli a zaþali jsme ho valit
domĤ, ale nebylo to jen tak. AĢ jsme dČlali co jsme
dČlali, každou chvíli se nám položil a pokaždé nás málem
374
rozmáþkl. Tom Ĝekl, že jednoho z nás urþitČ zabije, než
ho dostaneme domĤ. Brus jsme dovalili až na pĤl cesty,
ale pak jsme byli v koncích a málem utopeni ve vlastním
potu. VidČli jsme, že to nepĤjde, tak jsme museli skoþit
pro Jima. Jim nadzvedl postel, vyvlekl ĜetČz, omotal si ho
párkrát kolem krku a všichni jsme vylezli dírou a dobČhli
k brusu. Jim a já jsme se do nČho obuli a hnali jsme ho
pĜed sebou jako obrouþku; Tom nám pĜi tom radil. Tom
by pĜeplivl každého kluka, pokud jde o radČní; on
opravdu rozumí všemu.
Náš podkop byl hezky veliký, ale nebyl dost velký pro
brus; ale Jim popadl krumpáþ a našup byl veliký dost.
Tom všecko pĜedkreslil hĜebíkem a kázal Jimovi, aby
použil hĜebíku jako dláta a železného šroubu z kĤlny jako
kladiva a aby pracoval, dokud nedohoĜí svíþka. Potom že
si mĤže jít lehnout, ale napĜed že musí schovat brus pod
slamník a že musí na nČm spát. Pomohli jsme Jimovi
navléct ĜetČz zpátky na nohu postele a tím jsme byli
hotovi k odchodu a do hajan. Ale Tom si na nČco
vzpomnČl a povídá:
"Máš tu, Jime, nČjaké pavouky?"
"Nemám, pane Tom, chvála na výsostech, nemám."
"Nevadí, my ti nČjaké opatĜíme"
"Mockrát dČkuju, milánku, ale já žádné nechci. Já se
pavoukĤ bojím. To bych zde rovnou mohl mít chĜestýše"
Tom pár minut pĜemýšlel a pak povídá:
375
"To je dobrý nápad. A myslím, že dČjiny takový pĜípad
znají. JistČ se to už muselo vyskytnout; to dá rozum.
Ano, je to prima nápad. Kde bys ho mohl chovat?"
"Chovat? Koho? Co?"
"No toho chĜestýše."
"Pánbíþku v nebíþku, pane Tom! Jestli se tady ukáže
chĜestýš, uteþu, i kdybych si mČl hlavou udČlat díru tuhle
ve zdi."
"Ale, Jime, za chvileþku by ses ho už vĤbec nebál. Mohl
by sis ho ochoþit."
"Ochoþit ho!"
"Ano - snadno a rychle. Každé zvíĜe je vdČþné za
laskavost a za mazlení a ani ve snu by mu nenapadlo
ublížit þlovČku, který se s ním mazlí. MĤžeš se o tom
doþíst v každé knížce. Jen to zkus - víc po tobČ nechci,
než abys to pár dní zkusil. Uvidíš, že si mĤžeš chĜestýše
vycviþit tak, že se do tebe pĜímo zamiluje; bude s tebou
spát; a nehne se od tebe ani na minutu. Nechá se ti otoþit
kolem krku a nechá si strþit svou hlavu do tvých úst."
"PČknČ vás prosím, pane Tom, - nemluvte o tom, mnČ se
z toho dČlá špatnČ! On mi bude prokazovat lásku tím, že
já si budu moct strkat jeho hlavu do úst? To si poþká, než
ho o to poprosím. A krom toho já nechci, aby se mnou
spal."
376
"Jime, kams dal rozum? VČzeĖ musí mít za pĜítele
nČjakou nČmou tváĜ, a i kdyby snad ještČ nikdo nebyl
zkusil, jak to jde s chĜestýšem, budeš první a tím vČtší
bude tvoje sláva. Povídám ti, že bys takové slávy nemohl
dosáhnout jiným zpĤsobem, ani kdyby ses rozkrájel."
"Ale, pane Tom, já o takovou slávu nestojím; když mi
had ukousne bradu, co si pak za tu slávu koupím? Ne,
pane Tom, já s tím nechci nic mít."
"U všech všudy, cožpak to nemĤžeš zkusit? Já jen chci,
abys to zkusil. MĤžeš toho nechat, nepĤjde-li to."
"Ale když mČ had kousne už pĜi tom zkoušení, je stejnČ
po mnČ. Pane Tom, já jsem ochotný zkusit ledaco a
nejsem umínČný, ale když vy a Huck sem pĜinesete
chĜestýše, abych ho ochoþoval, tak jdu odsud - to je
jednou jisté!"
"Když jsi takový paliþák, tak toho teda necháme.
MĤžeme ti nachytat pár užovek a pĜivázat jim k ocasu
knoflíky a dČlat, jako by to byli chĜestýši; nic jiného nám
asi nezbude."
"Užovky snesu, pane Tom, ale aĢ se propadnu, jestli bych
se bez nich neobešel, to vám Ĝeknu. Já jakživ nevČdČl, že
být vČznČm dá tolik bČhání a starání."
"Jsou s tím starosti, má-li všecko být podle pĜedpisu. Máš
zde nČkde nČjaké krysy?"
"Ne, pane, žádné jsem tu nevidČl."
377
"Dobrá, my ti je obstaráme."
"Naþ, pane Tom? Já krysy nepotĜebuju. Krysy jsou ze
všech neĜádĤ, co bČhají po svČtČ, nejprotivnČjší; ruší vás
a poĜád kolem vás chrastí a koušou vás do noh, když
chcete spát. Ne, pane, - když už nČjaká zvíĜata musejí
být, dejte mi sem užovku, ale nedávejte mi sem krysy; já
si na krysy nikterak nepotrpím."
"Ale, Jime, musíš je tu mít - všichni lepší vČzĖové je
mají. Tak nedČlej takové cavyky. VČzeĖ jakživ není bez
krys. DČjiny takové pĜípady ještČ nezaznamenaly.
VČzĖové krysy cviþí a hýþkají a uþí je rĤzné kousky a
krysy jsou za chvíli družné jako mouchy. Ale musíš jim
hrát. Máš tu nČco, naþ bys mohl hrát?"
"Jenom kus hĜebínku a papír a brumajzl; ale poþítám, že
si krysy na brumajzl moc nepotrpí."
"Ale ano, bude se jim to líbit. Ono je jim jedno, na jaký
nástroj se jim hraje. Brumajzl je pro krysy až moc dobrý.
Všechna zvíĜata milují hudbu a v žaláĜi jsou do ní
zbláznČná. ObzvlášĢ milují bolestnou hudbu; a jinou na
brumajzlu beztak nezahraješ. Když spustíš, jsou zvČdavé,
co se ti stalo, a pĜijdou se podívat. Pokud jde o hudební
nástroje, jsi vybavený velmi dobĜe. Veþer, než pĤjdeš
spát, a þasnČ zrána musíš sedČt na posteli a hrát na
brumajzl; hraj jim ‚Poslední sbohem, má lásko...' - tím si
krysu koupíš spíš než þím jiným. Když budeš hrát nČjaké
dvČ minuty, uvidíš, jak se všecky krysy a všichni pavouci
a hadi a vĤbec všecka zvČĜ leknou, že máš nČjaké bolení,
378
a starostlivČ se pĜihrnou. Uvidíš, že tČ pĜímo zasypou
pozorností a budou si náramnČ medit."
"Ano, pane Tom, ta sbČĜ si bude medit - ale jak se povede
Jimovi? AĢ se propadnu, jestli vím, naþ to všecko má být.
Ale já to udČlám, když to musí být. A bude lepší, když
tČm zvíĜatĤm vyhovím a udržím je v dobré náladČ. AspoĖ
bude pokoj v baráku."
Tom ještČ chvíli zĤstal; pĜemýšlel, zda na nČco
nezapomnČl. Potom povídá:
"Ano, a ještČ tohle: Myslíš, že bys tu mohl pČstovat
kvČtiny?"
"Snad by to šlo, pane Tom; ale je tady moc málo svČtla a
já o kytky ani moc nestojím a daly by moc opatrování."
"No, zkusit bys to mohl; nČkteĜí vČzĖové kvČtiny
pČstovali."
"Snad by to tady vydržely ty velké kytky, co mají dlouhé
stonky, chlupaté jak koþiþí ocas; láþkovky by taky snad
obstály, pane Tom, ale myslím, že by nestály za tu práci,
co by s tím byla."
"NevČĜ tomu. My ti pĜineseme sazenici, zasadíš si ji
tamhle do kouta a budeš ji pČstovat. A neĜíkej jí láþkovka
- Ĝíkej jí kvČt zapomnČní. Tak se jmenuje, když roste ve
vČzení. A musíš ji zalévat svými slzami."
"A proþ, pane Tom? Já tady mám dost pramenité vody."
379
"Voda na ni nepatĜí; musíš ji zalévat slzami. Tak to
všichni dČlají."
"Ale, pane Tom, vsadím se, že pramenitou vodou
vypČstuju dvČ láþkovky dĜív, než nČjakému þlovČku se
slzami zaþne puþet jeho první."
"O to zde nejde. Musíš to zalévat slzami."
"Ta mi tedy co nevidČt uschne, pane Tom, ta teda
opravdu zajde; já totiž skorem nikdy nepláþu."
Tom byl v koncích. Ale pĜemýšlel a potom Ĝekl, že si Jim
bude muset vypomoct cibulí. Slíbil, že ráno, až budou
Jimovi pĜipravovat snídani, pĤjde do chaloupky a
nenápadnČ hodí do Jimova hrnce s kávou cibuli. Jim Ĝekl,
proþ mu nechceme do kávy hodit napĜíklad taky paklík
tabáku; a reptal a Ĝíkal, že pČstovat láþkovku a hrát
krysám na brumajzl a pĜedcházet si hady a pavouky a
ostatní sbČĜ a krom toho ještČ se dĜít s pery a s nápisy a s
deníkem a vĤbec, že je moc; Ĝekl, že být vČznČm je vČtší
a složitČjší a odpovČdnČjší práce, než jakou kdy mČl.
Toma málem pĜešla všechna trpČlivost; Ĝekl mu, že ještČ
žádný vČzeĖ na svČtČ nebyl zahrnován tak nádhernými
možnostmi udČlat si jméno a že si toho neumí vážit a že
je vlastnČ škoda práce, kterou si s ním dává. Tak se Jim
omluvil a Ĝekl, že už to víckrát neudČlá, a potom jsme s
Tomem mazali domĤ, do postele.
KAPITOLA XXXIX
380
Ráno jsme skoþili do vesnice a koupili drátČnou past na
krysy. Zanesli jsme ji do sklepa, odšpuntovali nejlepší
krysí díru a do hodiny jsme mČli v kleci patnáct
vybraných krasavcĤ; past jsme vzali a schovali na
bezpeþném místČ, pod postel tety Sally. Ale zatímco jsme
šli chytat pavouky, malý Tomáš Franklin Benjamin
Jefferson Alexandr Phelps past našel a otevĜel dvíĜka,
aby vidČl, zda krysy vybČhnou, a ony vybČhly. A vtom
pĜišla do svČtnice teta Sally. Když jsme se vrátili, stála
teta Sally na posteli a lomila rukama a dČlala boží
dopuštČní, a krysy se staraly o to, aby nemČla dlouhou
chvíli. Pak nás teta Sally chytila a vyprášila nám
rákoskou faldy a trvalo nám skorem dvČ hodiny, než
jsme dali dohromady nových patnáct þi šestnáct krys, ale
- polednice aby vzala toho zvČdavého spratka! - už to
nebyli takoví fešáci, protože ta první várka, to byl
opravdu výkvČt krysího svČta. Od té doby jsem už nikdy
nevidČl tak parádní krysy, jako byl ten první úlovek.
Dali jsme dohromady prvotĜídní sbírku pavoukĤ, broukĤ,
žab, housenek a podobné havČti; chtČli jsme taky sršní
hnízdo, ale nevyšlo nám to. Sršni byli doma. Nevzdali
jsme to hned; zĤstali jsme tam, jak dlouho to šlo, protože
jsme si Ĝekli, že buć my utaháme je, nebo oni utahají nás.
Sršni utahali nás. Potom jsme si vzali bílou mast,
namazali se na všech pĜíslušných místech a byli jsme
zase celkem schopni provozu, jenom se nám špatnČ
sedČlo. Tak jsme se vydali na lov hadĤ. Chytili jsme jich
dobré dva tucty, vČtšinou užovky a ty, co jim tu Ĝíkají
podvazkové, podle zelených a žlutých proužkĤ. Hadstvo
jsme strþili do mČchu a mČch jsme si odnesli k nám do
pokoje. To už byl þas veþeĜe a mČli jsme za sebou kus
381
poctivé práce a perný den. A ptáte-li se, jestli jsme mČli
hlad, mohu vám jenom Ĝíct: Ani se neptejte. Když jsme
se vrátili do svČtnice, nebylo tam po hadech vidu ani
slechu - my totiž asi pytel poĜádnČ nezavázali, hadi nČjak
vyklouzli a odporouþeli se. Moc jsme si z toho nedČlali,
protože jsme si Ĝekli, že nemohou být daleko a že budou
nČkde po domČ. Poþítali jsme, že aspoĖ nČkteré zas
pochytáme. A opravdu se v domČ nedostatek hadĤ po
delší dobu nevyskytl. Co chvíli kapali z trámĤ a
hambálkĤ a obyþejnČ pĜistávali na vašem talíĜi nebo za
vaším krkem, zkrátka vČtšinou tam, kde jste je nechtČl
mít. Byli moc pČkní a štráfkovaní a zaruþenČ neškodní ale to bylo marné vykládat tetČ Sally. Teta Sally si
ošklivila hady bez ohledu na þeleć, rod a druh a nemohla
je vystát a nedala si to vymluvit. A pokaždé, když
nČkterý na ni spadl - aĢ zrovna dČlala co dČlala, všeho
nechala a utekla. Jakživ jsem takovou ženskou nevidČl. A
kĜiþela, že by spadlo Jericho. Nemohl jsem ji pĜemluvit,
aby vzala hada do ruky. NechtČla se ho dotknout ani
dĜívkem. A když se v posteli otoþila na druhý bok a
pĜitom spatĜila hádČ, vyletČla z peĜin a vykĜikla, jako by
hoĜelo. Starý pán z toho byl tak nešĢastný, že Ĝíkal, kéž
by hadi nebyli bývali stvoĜeni. Už tomu byl skoro týden,
co z domu zmizel poslední hádek, ale teta Sally se ještČ
neuklidnila: ani zdání, že by se byla uklidnila: když tĜeba
sedČla a na nČco myslela a dotkl jste se jí v týle pírkem,
vyskoþila, div neudČlala díru do stropu. Bylo to velmi
zajímavé. Tom Ĝíkal, že to je þistČ ženské. Ženy prý už
jsou takové, a nikdo neví proþ.
Dostávali jsme náĜez, kdykoliv se nČkterý z našich hadĤ
pĜipletl tetČ Sally do cesty, a Ĝíkala, že ten náĜez není
382
ještČ nic proti tomu, co nám udČlá, jestli dĤm zamoĜíme
ještČ jednou. Z náĜezĤ jsem si nic nedČlal, protože nestály
za Ĝeþ: ale mrzela mČ práce, kterou nám dal sbČr nové
dávky. Ale sehnali jsme novou sbírku hadĤ, a tak jsme
mČli všecko pohromadČ; a jakživi jste nevidČli tak
bujarou chaloupku, jako byla Jimova, když se zvíĜata pĜi
hudbČ vyrojila a dávala se do Jima. Jim nemČl rád
pavouky a pavouci nemČli rádi Jima a pČknČ mu zatápČli.
Jim Ĝekl, že pro brus a hady a krysy se on sám už skoro
do postele nevejde: a když se pĜece jen do postele vtČsná,
že tam je tak živo, že þlovČk nemĤže spát: a Ĝekl, že tam
je živo poĜád, protože ta sbČĜ nikdy nespí najednou, ale v
turnusech, takže když spí hadi, jsou vzhĤru krysy, a když
jdou spát krysy, nastupují zase hadi, takže má vždycky
jednu bandu v cestČ pod sebou a druhá že mu dČlá cirkus
nad hlavou. A když vstane a jde si hledat místeþko jinde,
že si pĜijdou na své pavouci, kteĜí se do nČho dávají
cestou. ěekl, že jestli se z tohohle dostane, že už nikdy
nechce být vČznČm, ani kdyby za to byl placen.
Do tĜí týdnĤ bylo všecko v nejlepším poĜádku.
Košili jsme Jimovi poslali zapeþenou v paštice hned
zkraje, a pokaždé, když ho kousla krysa, Jim vstal a
poĜídil zápis, dokud inkoust byl ještČ þerstvý; pera byla
hotová, nápisy a ostatní bylo vryto do brusu. Noha od
postele byla pĜepilovaná vejpĤl, a my snČdli piliny a
dostali z nich nejsenzaþnČjší bolení bĜicha. Poþítali jsme,
že umĜeme, ale neumĜeli jsme. Byly to nejnestravitelnČjší
piliny, jaké jsem kdy vidČl; Tom to taky Ĝíkal. Ale jak
jsem Ĝekl, koneþnČ jsme mČli všecko hotovo: a byli jsme
také už moc uondaní; všichni, ale hlavnČ Jim. Starý pan
383
Phelps psal dvakrát té plantáži pod New Orleansem, aby
si pĜijeli pro svého uprchlého þernocha, ale nedostal
odpovČć, protože ta plantáž neexistovala: tak Ĝekl, že dá
inzerát do novin, které vycházejí v Saint Louisu a v New
Orleansu; když Ĝekl Saint Louis, pĜebČhl mi mráz po
zádech a vidČl jsem, že nemáme þasu nazbyt. Tak Tom
Ĝekl, že tedy pĜikroþíme k hanonymním dopisĤm.
"Co to je?" povídám já.
"To je výstraha, že se bude nČco dít. NČkdy se to dČlá tak,
jindy onak. Ale vždycky se vyskytne špehoun, který
upozorní guvernéra zámku. Když Ludvík XVI. chtČl
vymáznout z Túlerií35, udČlala to služebná dívka. To je
velmi dobrý zpĤsob. Hanonymní dopis je také velmi
dobrý zpĤsob. My použijeme obou. A také je zvykem,
aby vČzĖova matka vymČnila se synem šat: ona pak
zĤstane ve vČzení a on v jejích šatech vyklouzne. To
udČláme taky."
"Ale, heleć koukej, Tome, naþ potĜebujeme nČkoho
varovat, že se bude nČco dít? AĢ si na to pĜijdou sami - je
to jejich starost."
"Já vím, ale není na nČ spoleh. Podívej, jak se chovali od
samého zaþátku: všecko nechali na nás. Jsou tak dĤvČĜiví
a tak zabednČní, že si nevšimnou vĤbec niþeho. A tak
když my je neupozorníme, nebude nám nikdo a nic stát v
cestČ a po celé té dĜinČ a po všech mutacích bude útČk
naþisto neslaný a nemastný; vĤbec po tom nic nebude;
útČk nebude mít vĤbec nic do sebe!"
384
"No, co se mČ týþe, Tome, byl by to útČk podle mého
gusta."
"Jdi do háje," Ĝekl Tom a vypadal zhnusenČ. Tak jsem
Ĝekl: "Ale reptat nebudu. ZaĜić to, jak uznáš, já budu
svolný. Co udČláš stran té služebné dívky?"
"Ty budeš ta služebná dívka. Vklouzneš o pĤlnoci do
chaloupky a zobneš sukni té mulatky."
"Ale bude z toho ráno povyk, Tome, protože pĜirozenČ
asi má jenom tu jednu."
"Já vím, ale budeme tu sukni potĜebovat jenom þtvrt
hodiny - když poneseš ten hanonymní dopis a když ho
budeš strkat pod dveĜe."
"Jak chceš: ale jistČ bych ten dopis mohl nést taky ve
svých vlastních hadrech."
"Ale to bys nevypadal jako služebná, že ne?"
"Ne, ale beztak mČ nikdo neuvidí, takže je jedno, jako co
budu vypadat."
"To s tím nemá co dČlat. Musíme konat svou povinnost a
neohlížet se, jestli nás nČkdo vidí þi nevidí. Copak nemáš
vĤbec žádné zásady?"
"No vždyĢ já už nic neĜíkám, já jsem ta služebná dívka.
A kdo je Jimova matka?"
385
"Já jsem jeho matka. Já klovnu nČjaké šaty tetČ Sally."
"To ale budeš muset zĤstat v domku, až já a Jim
uteþeme."
"Ani ne. Vycpu Jimovy šaty slámou a položím to na
postel. Bude to pĜedstavovat Jimovu matku v pĜestrojení:
Jim si obleþe šaty matky-þernošky, ve kterých pĜijdu, a v
nich s námi unikne. Když zdrhne lepší vČzeĖ, Ĝíká se
tomu únik. Vždycky se tomu Ĝíká únik, když napĜíklad
král vezme roha. StejnČ tak když uteþe králĤv syn, a je
naþisto jedno, je-li to syn z levého boku nebo z pravého."
Tak Tom napsal hanonymní dopis, já zobnul sukni té
holþice a dopis jsem strþil pod dveĜe, jak mi Tom
nakázal. V dopise bylo:
Výstraha! Pikle se strojí. StĜežte se!
NEZNÁMÝ PěÍTEL
Druhou noc jsme pĜipíchli na pĜední dveĜe obraz, který
Tom nakreslil krví. Byla na nČm lebka a zkĜížené hnáty.
A pĜíští noc jsme pĜipíchli na zadní dveĜe obraz rakve.
Jakživ jsem nevidČl v žádné rodinČ takový rumrejch.
Nemohli být poplašenČjší, kdyby se dĤm hemžil duchy a
kdyby za každou skĜíní a pod každou postelí þíhalo
strašidlo a kdyby se vzduchem prohánČli naĜíkající
nebožtíci. Když bouchly dveĜe, teta Sally vyskoþila a
vykĜikla "au!", když nČco spadlo, vyskoþila a vykĜikla
,,au!" a zrovna tak vyvádČla, když jste se jí náhodou
dotkli a ona vás pĜedtím nevidČla; nemČla stání a
386
nevydržela se dívat na jednu stranu, protože Ĝíkala, že se
poĜád nČco za ní táhne - tak se poĜád otáþela jako na
obrtlíku; prudce se otoþila a vykĜikla "au!" -, a než se
otoþila ze dvou tĜetin, otoþila se zase prudce zpátky a
vykĜikla to nanovo; bála se jít do postele, ale netroufala si
zĤstat sedČt. Tak Tom Ĝekl, že to funguje bezvadnČ a že
ještČ nikdy nevidČl uspokojivČjší výsledky. ěekl, že se
dobrá práce hned pozná.
A Ĝekl, že teć nadešla chvíle pro zlatý hĜeb programu. A
tak druhý den ráno, za svítání, jsme mČli sepsaný další
dopis a pĜemýšleli jsme, jak ho doruþit, protože rodina u
veþeĜe Ĝíkala, že dají hlídat stavení a že u pĜedních a u
zadních dveĜí bude celou noc þernoch. Tom se svezl po
hromosvodu, aby obhlédl situaci; þernoch u zadních
dveĜí spal, tak Tom mu strþil dopis za krk a vrátil se. V
dopise stálo:
Neprozraćte mČ, chci být vaším pĜítelem. Tlupa
hrdloĜezĤ neštítících se žádného zloþinu, která sem pĜišla
z Indiánského teritoria, chystá se Vám dnes v noci ukrást
uteklého þernocha. Strašili Vás, abyste nevycházeli z
domu a nepĜekáželi jim. Jsem þlenem tlupy, ale stal jsem
se pobožný a chci tlupu opustit a vést zase poĜádný život
a chci prozradit jejich pekelný úmysl. Lupiþi se pĜiblíží
od severní strany podle plotu pĜesnČ o pĤlnoci, s
paklíþem, a pĤjdou pro þernocha do domku. Já mám
zĤstat kousek opodál a zatroubit na trubku v pĜípadČ, že
zpozoruji nČjaké nebezpeþí: ale místo toho zabeþím BÉ
jako ovce, jakmile budou v domku, a troubit vĤbec
nebudu. A zatímco oni budou v domku a budou þernocha
odvazovat od ĜetČzĤ, Vy se tiše pĜibližte k domku a
387
zamknČte je, a pak je mĤžete pohodlnČ zabít. NedČlejte
nic jiného, než Vám píšu, sice by mohli nČco þout a
udČlat Vám tady z toho kĤlniþku na dĜíví. Nežádám
odmČnu, staþí mi vČdomí, že jsem jednal správnČ.
NEZNÁMÝ PěÍTEL
KAPITOLA XL
Po snídani jsme byli v ohromné náladČ, vzali jsme mou
loćku a vyjeli si na Ĝeku zarybaĜit. ObČd jsme si vzali s
sebou. PomČli jsme se dobĜe a také jsme zajeli podívat se
na vor; byl v poĜádku. K veþeĜi jsme pĜišli pozdČ a v
domČ byl takový rozruch, že nikdo nevČdČl, kde mu
hlava stojí, a jen co jsme se najedli, už nás balili,
abychom šli spat, a nikdo nám nechtČl Ĝíct, co se dČje:
taky o novém dopise nikdo ani nešpetl, ale my jsme
nepotĜebovali, aby nám nČkdo o tom vyprávČl, protože
jsme obsah dopisu znali stejnČ dobĜe jako oni. Když jsme
byli v polovinČ schodĤ a jen co se teta k nám obrátila
zády, sklouzli jsme zase dolĤ a šli si do sklepa nabrat
zásobu jídla na cestu. Jídlo jsme vzali nahoru do svČtnice
a na chvíli jsme si lehli do postele. Kolem pĤl dvanácté
jsme vstali a Tom se navlékl do šatĤ, které ukradl tetČ
Sally, a vzal jídlo a už chtČl jít, ale povídá:
"Kde je máslo?"
,, Vzal jsem kus - dal jsem ho na krajíc chleba."
"A krajíc chleba jsi nechal ve sklepČ. Tady není."
388
"MĤžeme jít taky bez másla," povídám já.
"MĤžeme jít taky s máslem," povídá Tom, "jen pČknČ
skoþ do sklepa a pĜines ho. A pak se potichouþku svez a
pĜijć za mnou. Já zatím pĤjdu a vycpu Jimovy šaty
slámou, aby pĜedstavovaly jeho pĜestrojenou matku, a
jakmile pĜijdeš, zaþnu dČlat bééé a pak vezmeme nohy na
ramena."
Tom vyšel oknem, já dveĜmi. Ve sklepČ jsem opravdu
našel máslo - hrudku jako pČst - na místČ, kam jsem ho
položil. Tak jsem ho vzal i s tím chlebem, zhasil svíþku a
šinul se polehouþku potichouþku po schodech nahoru.
Dostal jsem se taky v poĜádku až do pĜízemí - ale kdo mi
tam nejde naproti jako teta Sally se svíþkou v ruce. V
rychlosti jsem strþil máslo a chleba do klobouku a
klobouk jsem si narazil na hlavu. Sotva jsem to udČlal, už
mČ teta Sally zblýskla a povídá:
"Tys byl ve sklepČ?"
"Ano prosím."
"Cos tam dČlal?"
"Nic."
"Nic?"
"Nic prosím."
389
"Tak co tČ posedlo? Proþ jsi v tuhle noþní dobu chodil do
sklepa?"
"Prosím, nevím."
"Ty nevíš? Jak to se mnou mluvíš, Tome? Chci vČdČt,
cos tam dole dČlal."
"VĤbec jsem tam nic nedČlal, teto Sally, namou, nic jsem
tam nedČlal."
Poþítal jsem, že mČ už pustí, a normálnČ by mČ taky byla
pustila; ale ono se dálo tolik divných vČcí, že byla prostČ
ztrémovaná a že ji strašila každá vČc, která nebyla jasná
jak facka: a tak povídá velmi energicky:
"Marš do obývacího pokoje - a poþkej tam na mČ! JistČ
jsi dČlal nČco, cos nemČl, ale spolehni se, že na tvoje
spády pĜijdu."
Lidiþky, v tom pokoji vám byla sešlost! Patnáct farmáĜĤ
tam bylo a všichni mČli pušky. ÚplnČ se mi udČlalo nanic
a klesl jsem na židli. FarmáĜi sedČli a nČkteĜí si povídali,
ale šeptem, a všichni byli nesví a rozþilení a snažili se,
aby to na nich nebylo vidČt; ale já stejnČ vČdČl, jak jim je,
protože poĜád sundávali klobouky a zase si je nasazovali
a drbali se na hlavČ a pĜesedávali si a pohrávali si s
knoflíky. MnČ samotnému nebylo dvakrát moc dobĜe, ale
klobouk jsem pĜece nesundával.
Nemohl jsem se tety Sally doþkat: už jsem to chtČl mít
odbyté - tĜebas i s náĜezem -, jen abych mohl bČžet za
390
Tomem a Ĝíct mu, že jsme to kapánek pĜehnali, a do
jakého hrozného vosího hnízda jsme si sedli a že musíme
rovnou pĜestat s ciráty a vypadnout s Jimem dĜív, než
tyhle chrapouny pĜejde trpČlivost a než se dají do nás.
KoneþnČ teta Sally pĜišla a zaþala mČ vyslýchat, ale já jí
prostČ nemohl souvisle odpovídat, protože jsem už
nevČdČl, þí jsem a kde mi hlava stojí: neb nČkteĜí z tČch
mužĤ už byli tak rozþileni, že chtČli vyrazit ihned a jít
þíhat na ty hrdloĜezy; Ĝíkali, že chybí beztak už jenom pár
minut do pĤlnoci; ostatní je zdržovali a chtČli þekat na to
ovþí beþení a teta Sally ne a ne pĜestat s vyptáváním a já
už se tĜásl na celém tČle a kolena pode mnou drkotala,
div jsem se strachy nesesypal na hromádku; a ve svČtnici
bylo þím dál tím tepleji a máslo se zaþalo rozpouštČt a
teklo mi za krk a za uši; a když potom jeden z farmáĜĤ
Ĝekl: "Já jsem pro to, abychom byli v domku dĜív než oni
- pojćme hned a pochytejme je, až pĜijdou," šly na mČ
mrákoty; a stroužka másla mi zaþala téct po þele a teta
Sally to zahlédla a zbledla, že byla bílá jak stČna, a
povídá:
"Pro pČt ran, co tomu dítČti je? Má mozkovou horeþku,
jako že tady stojím, a mozek mu vytéká z hlavy!"
A všichni se sebČhli a teta Sally mi strhla klobouk, a tak
se ukázal chleba a máslo, pokud ještČ zbylo, a teta Sally
mČ popadla do náruþe a tiskla mČ k sobČ a povídá:
"Tys mČ ale polekal! A jak jsem ráda a šĢastná, že to není
nic horšího; neb štČstí nám v tyto dny nepĜeje, a když
þlovČk padá se schodĤ, neví, kam až poletí, a když jsem
391
vidČla, co z tebe teþe, už jsem myslela, že je po tobČ,
protože jsem podle barvy a podle všeho vČdČla, že tak by
vyhlížel tvĤj mozek, kdyby -. Chlapþe, chlapþe, proþ jsi
mi neĜekl, že sis šel do sklepa pro chleba s máslem,
vždyĢ bych ti to byla pĜála. A teć utíkej do postele a
neukazuj se tady až ráno."
V jedné vteĜinČ jsem byl nahoĜe a v druhé zase dole po
hromosvodu a už jsem metl tmou ke kĤlnČ. Úzkostí jsem
sotva mluvil: ale povČdČl jsem Tomovi, co nejrychleji
jsem umČl, že musíme mazat odsud, a hned, a že
nesmíme ztratit ani minutu, protože dĤm je plný
mužských s flintami.
Tomovi se oþi jen blýskaly a povídá:
"VážnČ? Není to ohromné? ěíkám ti, Hucku, kdybychom to dČlali znova, sázím se s tebou, že bych
sem dostal dvČ stČ mužĤ. Kdybychom mohli únik odložit
až -"
"Honem! Honem!" povídám já. "Kde je Jim?"
"Zrovna vedle tebe. Když natáhneš ruku, mĤžeš se ho
dotknout. Je pĜevleþen a všecko je pĜipraveno. Teć
vyklouzneme a dáme ovþí signál."
Ale v tu chvíli jsme zaslechli dupání. Muži pĜibíhali k
domku a slyšeli jsme, jak zkoušejí visací zámek. Jeden z
mužĤ povídá:
392
"PoĜád jsem vám Ĝíkal, že pĜijdeme pĜíliš brzo: ještČ tu
nejsou - dveĜe jsou zamknuté. Pojćte - nČkolik z vás
zamknu do domku, poþíháte si na nČ ve tmČ, a když
pĜijdou, zabijete je: ostatní se rozestavte kolem a
naslouchejte, abyste je slyšeli pĜicházet."
Tak se nahrnuli do domku, ale ve tmČ nás nevidČli a
málem na nás šlápli, když jsme lezli pod postel. Ale
dostali jsme se tam a vylezli jsme dírou, rychle, ale
potichu - Jim první, já za ním a nakonec Tom, což bylo
podle Tomova rozkazu. Teć jsme byli v kĤlnČ a slyšeli
jsme zvenþí kroky v bezprostĜední blízkosti. Tak jsme se
pĜiplížili ke dveĜím a tam nás Tom zarazil. Díval se
škvírou ven, ale v té velké tmČ nic nevidČl: zašeptal nám,
že poþkáme, až se kroky vzdálí: a až dloubne Jima, že
Jim musí vyklouznout jako první a já za ním a on pĤjde
naposled. Tak Tom pĜiložil ucho ke škvíĜe a poslouchal a
poslouchal, ale kroky bylo zvenþí slyšet poĜád; nakonec
nás Tom dloubl a my se vyplížili; byli jsme sehnutí a
sotva dýchali a nedČlali jsme vĤbec žádný hluk a kradli
se husím pochodem k plotu a všichni jsme tam došli. Jim
a já jsme se pĜes plot dostali hladce, ale Tom zachytil
kalhotami o tĜísku a vtom zaslechl, že nČkdo jde, tak se
musel utrhnout a tĜíska se zlomila a zapraštČla; a když
Tom doskoþil za námi a dal se do bČhu, nČkdo vykĜikl:
"Kdo je tam? OdpovČzte, nebo stĜelím."
Ale my neodpovČdČli: my prostČ vzali nohy na ramena a
metli. Potom se zaþali muži sbíhat a stĜílet a beng! beng!
kuliþky nám pĜímo hvízdaly kolem uší. Slyšeli jsme
muže, jak halekají:
393
"Tady jsou! Utíkají k Ĝece! Za nimi, hoši! A pusĢte psy!"
Tak se za námi hnali plnou parou. Slyšeli jsme je,
protože mČli boty a kĜiþeli, ale my nemČli boty a
nekĜiþeli. Byli jsme na pČšinČ vedoucí k pile: a když nás
muži užuž dohánČli, skoþili jsme do podrostu, nechali je
bČžet dál a pak utíkali, za nimi. Psi byli po celou noc
zavĜení, aby neodradili lupiþe; teć je nČkdo vypustil a už
si to sem hasili s takovým štČkotem, jako by jich byl
pĜinejmenším milión: ale byli to naši psi, tak jsme se
zastavili a poþkali, až k nám dobČhli; a když vidČli, že to
jsme jenom my a že z nás žádné povyražení nekouká,
Ĝekli jenom má úcta a hnali se dál za povykem a
hlomozem. Potom jsme vyrazili a pádili za nimi, až jsme
byli skorem u pily; tam jsme zas odboþili do podrostu a
dostali se k místu, kde byla moje loćka. Naskákali jsme
do ní a veslovali do stĜedu Ĝeky jak þert za hĜíšnou duší,
ale hluku jsme pĜitom dČlali, jen co muselo být. Potom
jsme už veslovali klidnČ a pohodlnČ k ostrovu, kde byl
mĤj vor; a slyšeli jsme muže kĜiþet a psy štČkat jednoho
na druhého, jak pobíhali po bĜehu sem a tam. Potom to
sláblo, protože jsme byli už daleko, a nakonec jsme už
neslyšeli nic. Když jsme vlezli na vor, povídám:
"Teć, starý Jime, jsi zase svobodný muž a dám na to krk,
že už otrokem nebudeš."
"Ale byla to taky fuška, Hucku. Bylo to krásnČ
vyšpekulované a bylo to krásnČ udČlané; a nikdo na svČtČ
by neumČl dát dohromady zamotanČjší a nádhernČjší
plán, než byl tenhle."
394
Byli jsme všichni radostí bez sebe, ale nejvČtší radost mČl
Tom, protože mČl v lýtku kulku.
Když jsme to s Jimem slyšeli, splaskl nám hĜebínek.
Toma to moc bolelo a krvácelo to; tak jsme ho položili
do vigvamu a roztrhali jednu z vévodových košil a chtČli
jsme ho obvázat, ale on Ĝekl:
"Dejte sem ty hadry, já to udČlám sám a vy mi tu nestĤjte
a neokounČjte, když se nám únik tak velkolepČ daĜí.
Mužstvo ke kormidlĤm! Odvažte lana! Pánové, - udČlali
jsme to parádnČ, jen co je pravda. Škoda že my jsme
nedČlali pĜípad Ludvíka Šestnáctého36. Kdyby to byli
svČĜili nám, jakživ by se v jeho životopisu nebyla octla
vČta: ‚Synu svatého Ludvíka, vystup na nebesa!' Nikoliv,
pánové, my bychom s ním byli frnkli pĜes hranice - a byli
bychom to udČlali jako nic. Mužstvo ke kormidlĤm!
Mužstvo ke kormidlĤm!"
Ale já a Jim jsme se radili - a pĜemýšleli jsme. A když
jsme chvíli pĜemýšleli, povídám:
"ěekni to ty, Jime."
Tak Jim povídá:
"No tak teda já se na to dívám takhle, Hucku. Kdyby šlo
o to, osvobodit jeho a nČkdo pĜi tom byl postĜelený,
myslíte, že on by Ĝekl: ‚ZachraĖte mČ, jećme honem pryþ
a žádného doktora pro nČho shánČt nebudete?' Bylo by to
panu Tomovi Sawyerovi podobné? UdČlal by to pan Tom
Sawyer? MĤžete na to dát krk, že by to neĜekl. No - a
395
myslíte, že Jim to Ĝekne? NeĜekne to. Já se odsud nehnu
bez doktora, i kdybych tady mČl sedČt þtyĜicet let!"
Já vČdČl, že Jim je þerný jen na povrchu, ale uvnitĜ že je
bílý, a poþítal jsem, že Ĝekne to, co Ĝekl. Tak jsem
povČdČl Tomovi, že zajedu pro doktora. Tom nechtČl a
hroznČ povykoval, ale já a Jim jsme na tom trvali a jinak
nedali: tak se Tom chtČl doplazit k lanu a odvázat vor
sám, ale my jsme ho nenechali. Potom nám vynadal, ale
nic mu to nebylo platné.
A tak když vidČl, že si pĜipravuju loćku, povídá:
"Tak když už musíš jet, povím ti, co máš dČlat, až pĜijdeš
do mČsta. Zamkneš dveĜe, zavážeš doktorovi pevnČ a
spolehlivČ oþi a on ti musí odpĜisáhnout, že bude
mlþenlivý jako hrob. Potom mu dáš do ruky mČšec zlata
a pak ho povedeš kĜížem krážem postranními ulicemi a
kolem humen a pak ho sem pĜivezeš kolem ostrĤvkĤ a
prohledáš ho a vezmeš mu kĜídu a nevrátíš mu ji, dokud
ho nedovedeš zpátky do mČsta, sice nám kĜídou
oznaþkuje vor, aby ho mohl poznat. Tak se to dČlá."
ěekl jsem, že to všecko udČlám, a Jim se mČl schovat v
lese, až uvidí pĜijíždČt doktora, a mČl zĤstat v lese, dokud
doktor zase neodjede.
KAPITOLA XLI
Doktor byl starý pán; moc milý starý pán a byl pĜívČtivý,
i když jsem ho vyburcoval v noci. ěekl jsem mu, že jsme
zajeli vþera odpoledne s bráchou lovit na ŠpanČlský
396
ostrov a že jsme nocovali na kusu voru, který jsme našli,
a nČjak kolem pĤlnoci mČl brácha nČjaký divoký sen a ve
spaní kopl do pušky a puška spustila a postĜelila bráchu
do nohy, a že prosíme, aby pan doktor zajel na ostrov a
spravil to, ale nikomu nic o tom neĜíkal, protože chceme
veþer pĜijet domĤ a pĜekvapit naše.
"Kdo jsou ti vaši?" povídá doktor.
"Phelpsovi dole u Ĝeky."
"Aha," Ĝekl doktor. A za chvíli povídá:
"Jak jsi Ĝekl, že se bratr dostal k té stĜelné ránČ?"
"NČco se mu zdálo," povídám já, "a stĜelilo ho to."
"Jedineþný sen," povídá doktor.
Rozžehl svou lucernu, vzal brašnu a dali jsme se na
cestu. Když uvidČl loćku, jaksi se mu nelíbila. ěekl, že je
dost velká pro jednoho, ale že nevypadá, jako by unesla
dva. Povídám mu:
"Prosím unese, nic se nebojte, pane doktore, krásnČ nás
uvezla všechny tĜi."
"TĜi?"
"Totiž, Sida a mČ a - a - pušky, tak jsem to myslel."
"Ach tak," Ĝekl doktor.
397
Ale ozkusil loćku nohou, šlápl na okraj, rozhoupal ji,
potĜásl hlavou a Ĝekl, že se radČji poohlédne po nČjaké
vČtší. Ale všecky loćky byly uvázané na ĜetČz a na
zámek; tak sedl do mé loćky a Ĝekl, abych na nČho
poþkal, až se vrátí, nebo abych si našel jinou loćku a
pĜijel za ním: ale že by snad bylo lépe, kdybych šel domĤ
a pĜipravil rodinu na to pĜekvapení. Ale já Ĝekl, že domĤ
nepĤjdu: popsal jsem mu, kde najde vor, a doktor odjel.
Za chvileþku mi nČco napadlo. Jakpak - povídám, si nebude-li moci dát tu nohu do poĜádku dĜív, než ovce
tĜikrát ocáskem zamrská, jak se Ĝíká. Dejme tomu, že
bude muset Toma kurýrovat tĜi þtyĜi dni? Co si poþneme?
Budeme þekat, až se šídlo v mČchu neutají? Kdepak.
Vím, co udČlám. Poþkám, a když pĜijde a Ĝekne, že musí
zajet na vor ještČ jednou, musím se tam dostat taky, i
kdybych tam mČl doplavat, a pak doktora chytíme a
svážeme a podržíme si ho a vyjedeme na Ĝeku a
pojedeme po proudu; a až Toma vykurýruje, dáme mu,
co mu patĜí, nebo všecko, co máme, a pustíme ho na
bĜeh.
Tak jsem zalezl do haldy dĜíví, abych se trochu prospal:
ale když jsem se probudil, bylo slunko už vysoko na
nebi. Vyskoþil jsem, jako když do mne stĜelí, a bČžím do
mČsta a sháním se po doktorovi: ale Ĝekli mi, že byl
nČkdy v noci odvolán k nemocnému a že se ještČ nevrátil.
No - povídám si - to neznamená pro Toma nic dobrého a
musím hledČt, abych se co nejdĜíve dostal na vor. Tak
jsem to metl k vodČ, a jak jsem sebou švihl kolem rohu,
málem jsem vrazil strýci Silasovi hlavou do žaludku.
Povídá:
398
"Ale, Tome! Kdepak jsi byl tak dlouho, ty daremníku?"
"Já nebyl nikde," povídám, "jenom jsme se Sidem honili
toho uprchlého þernocha."
"A kam jste to, prosím tČ, bČželi?" povídá on. "Teta Sally
se o vás velmi strachovala."
"Nemusela se bát," povídám já, "protože se nám nic
nestalo. BČželi jsme za muži a za psy, ale nestaþili jsme
jim a zĤstali jsme pozadu; ale zdálo se nám, že je slyšíme
na vodČ, tak jsme vzali loćku a jeli za nimi a dostali jsme
se na druhou stranu, ale nenašli jsme je; tak jsme jezdili
podle bĜehu a utahali jsme se, až už jsme nemohli dál; a
potom jsme pĜivázali loćku a lehli si a usnuli a
neprobudili jsme se až snad pĜed hodinou; potom jsme
doveslovali sem, abychom se dozvČdČli, jak to dopadlo, a
jestli je nČco nového. Sid šel na zvČdy - je na poštovním
úĜadČ -, já bČžím sehnat nČco k snČdku a pak pĤjdeme
domĤ."
Tak jsme šli se strýcem Silasem na poštu pro "Sida"; ale
jak jsem si myslel, nebyl tam; starý pán vyzvedl na poštČ
dopis a pak jsme chvíli þekali, ale žádný Sid nepĜicházel;
tak starý pán Ĝekl pojć, pojedeme domĤ a Sid aĢ šlape
pČšky nebo dojede na loćce, až se toho zde nabaží, ale
my se povezeme. Nedokázal jsem ho pĜemluvit, aby mČ
tu nechal na Sida poþkat; Ĝíkal, že to je zbyteþné, a jenom
aĢ jedu s ním, aby teta Sally vČdČla, že jsme živí a zdraví.
Když jsme pĜijeli, teta Sally byla tak ráda, že mČ vidí, že
se zároveĖ smála a zároveĖ plakala a tiskla mČ k sobČ a
399
dala mi náĜez jako obvykle takový, že to vĤbec nestálo za
Ĝeþ, a Ĝekla, že totéž þeká Sida, jen co se objeví.
A barák byl natĜísknutý farmáĜi a farmáĜskými
paniþkami, byli pozváni na obČd, a takovou žvanírnu jste
ještČ nevidČli a neslyšeli. Nejhorší byla stará paní
Hotchkissová, brebentila a brebentila a její jazyk se
vĤbec, ale vĤbec nezastavil. Povídá:
"Zkrátka, sestro Phelpsová, já jsem prošĢárala tam ten
domek a myslím, že ten þernoch byl blázen. Taky jsem
hned Ĝekla sestĜe Damrellové, sestro Damrellová,
povídám jí - vićte, sestro Damrellová, že jsem vám to
hned Ĝekla - sestro Damrellová, jí povídám, on musel být
blázen. Tak doslova jsem jí to hned Ĝekla. Dejte na mne,
musí to být blázen, všecko na to ukazuje, povídám sestĜe
Damrellové. Jen se napĜíklad podívejte na ten brus, jí
povídám: aĢ mi nikdo neĜíká, že þlovČk se zdravým
rozumem bude þmárat takové hlouposti na brus, jí
povídám. Tuhle máte, že nČjaké osobČ prasklo srdce, a
tuhle, že se zde nČkdo fretoval sedmatĜicet let a nČco o
levobokém synu nČjakého pana Ludvíka a takovéhle
praštČné nesmysly. Musel být naþisto padlý na hlavu, to
bylo první, co jsem Ĝekla, a poĜád to Ĝíkám a dejte na mne
- ten þernoch byl pomatený jak Nabachodonezar37, vám
povídám."
"A podívejte se na ten žebĜík, upletený z hadrĤ, sestro
Hotchkissová," povídá stará paní Demrellová, "pro
všecko na svČtČ, naþ potĜeboval žebĜík, kdy -"
400
"Moje Ĝeþ, sestro Damrellová, pĜed minutkou jsem to
Ĝekla sestĜe Utterbackové, ona vám to dosvČdþí. Sestra
Utterbacková Ĝekla: Podívejte se na ten provazový
žebĜík, povídá ona, a já jí povídám: Jen se na to
podívejte, povídám já, naþ potĜeboval ten žebĜík? A ona
povídá, sestro Hotchkissová, povídá, naþ -"
"A prosím vás pČknČ, jak tam do toho domku dostali ten
brus? A ĜeknČte mi, kdo vykopal tu díru? Kdo -"
"Zrovna jsem to chtČla Ĝíci, bratĜe Penrode. Abych
nezapomnČla na svou Ĝeþ, jak - prosím vás, podejte mi
sirup, dČkuju mockrát - jak jsem Ĝekla sestĜe Dunlapové:
jak tam jenom mohli dostat ten brus? povídám sestĜe
Dunlapové. A bez cizí pomoci! V tom nČco vČzí. Bez cizí
pomoci! V tom je ta záhada. AĢ mi nikdo neĜíká, Ĝekla
jsem, že jim nikdo nepomáhal. Museli mít pomocníky, a
ne jednoho: dejte na mČ - aspoĖ tucet lidí muselo tomu
þernochovi pomáhat, a kdyby bylo po mém, dĜela bych
zaživa kĤži s každého þernocha, od prvního do
posledního, kterého zde mají - a dozvČdČla bych se, kdo
to udČlal, tak jsem to Ĝekla sestĜe Dunlapové, a kromČ
toho já -"
"Tucet Ĝíkáte že mČl pomocníkĤ? NevČĜte tomu, þtyĜicet
lidí by nebylo staþilo udČlat všecko, co se tam našlo. Jen
se podívejte na ty pilky udČlané z nožĤ a na ty ostatní
vČci; co to muselo dát práce; nebo vezmČte tu upilovanou
nohu od postele. Upilovat to takovou pilkou, to musela
být práce na týden pro šest lidí: anebo ten þernoch na
posteli udČlaný ze slámy; anebo se podívejte -"
401
"SprávnČ jste to Ĝekl, bratĜe Hightowere. Zrovna to samé
jsem Ĝekla bratru Phelpsovi. Co prý tomu Ĝíkáte, sestro
Hotchkissová, ptal se mČ bratr Phelps. JáĜku þemu, bratĜe
Phelpsi? No, té upilované noze, sestro Hotchkissová. Co
tomu Ĝíkám? ěíkám vám, bratĜe Phelpsi, povídám já na
to bratru Phelpsovi, Ĝíkám jenom jedno: Samo se to
nemohlo upilovat, to musel nČkdo udČlat. To tomu Ĝíkám
- a kdo nevČĜí, aĢ tam bČží, a možná že na mČ nic nedáte,
ale já Ĝíkám, že tu nohu musel nČkdo upilovat. A jestli
snad nČkdo má lepší názor, aĢ ho Ĝekne, ale mnČ nic
nenamluví. A povídám sestĜe Dunlapové -"
"U všech všudy, sestro Phelpsová, vy jste museli mít
poslední mČsíc každou noc dĤm plný þernochĤ, když
toho mohli tolik napáchat. Jen se podívejte na tu košili je každým coulem plná tajných afrických znamení
psaných krví. TČch þernochĤ zde celou dobu musela být
fĤra. Hned bych za to dala dva dolary, kdyby mi to nČkdo
pĜeþetl: a pokud jde o toho þernocha, který to psal, já
bych vzala karabáþ a tloukla bych ho, až -"
"Že mu nČkdo pomáhal, bratĜe Marplesi, na to mĤžete dát
krk! Kdybyste zde byl býval poslední dobou, vĤbec byste
o tom nepochyboval. VždyĢ nás tady okrádali - brali, naþ
pĜišli - a žádné hlídání nepomohlo. Tu košili odnesli ze
šĖĤry. A prostČradlo, ze kterého pak udČlali žebĜík - to se
vĤbec nedá spoþítat, kolikrát ho ukradli. A mouku nám
ukradli a svíþky a svícen a lžíce a staré ložní ohĜívadlo a
tisíc dalších vČcí, na které si teć nemohu vzpomenout, a
moje nové bavlnČné šaty; a já a Silas a náš Tom i Sid
jsme dávali pozor ve dne v noci, jak jsem vám Ĝíkala - a
žádný z nás zlodČje ani nezhlédl, ani nezaslechl. A
402
nakonec - ejhle a nastojte! proklouzli nám pĜed nosem a
ošálili nejenom nás, ale také lupiþe z Indiánského
teritoria, a opravdu s tím þernochem upláchli. A to
prosím ve chvíli, kdy jim bylo v patách šestnáct mužĤ a
dvaadvacet psĤ. To pĜece pĜestává všecko! Jakživa jsem
nic takového nevidČla a neslyšela. Povídám vám, že
duchové by to nebyli dokázali líp a mazanČji. A taky
poþítám, že to museli být duchové, protože vy pĜece
znáte naše psy a víte, že nad nČ není; a Ĝeknu vám, že psi
vĤbec nenašli ani jejich stopu! Tohle mi nČkdo
vysvČtlete, jestli to dokážete!"
"To tedy opravdu -"
"Ty má svatá dobroto, já jakživa -"
"Tak mi pomáhej - to já bych - -"
"Domácí zlodČji v tom museli být taky -"
"Pro království nebeské - já bych se bála žít v takovém - "
"Že byste se bála žít v takovém domČ, sestro
Ridgewayová? Copak já se bála málo? Já se bála jít spát
a já se bála vstát a já se bála si lehnout nebo sednout.
VždyĢ oni by ukradli i samotné - zkrátka, když pĜišla
vþerejší pĤlnoc, já už opravdu málem trojþila a pĜiznám
se vám, že jsem se namouduši bála, aby neukradli také
nČkoho z rodiny. Já už byla tak zjanþená, že jsem nebyla
s to rozumnČ uvažovat. Teć, ve dne, to vypadá hloupČ;
ale pĜed pĤlnocí jsem už byla tak vystrašená, že jsem si
403
Ĝekla: Tam nahoĜe spí ta dvČ holátka, moji chlapci, a
nikdo jiný v tom patĜe není - a pĜiznám se vám, že jsem
se o nČ tak strachovala, že jsem potichu vyšla nahoru a
zamkla je! A jistČ by to byl na mém místČ udČlal každý.
Protože víte, když je þlovČk opravdu vydČšený a poĜád se
nČco dČje a je to každou chvíli horší a horší, þlovČk už
neví, kde mu hlava stojí, a má to v palici všecko
pomotané a zaþíná sám tĜeštit a za chvíli si Ĝeknete:
Kdybych já byla chlapec a byla tam nahoĜe sama
samotinká a dveĜe nejsou zamþené a -" Teta Sally se
zarazila, zatváĜila se udivenČ, chvíli pĜemýšlela a pak
otáþela hlavou pomalu do smČru ke mnČ. A když její oþi
spoþinuly na mnČ - vstal jsem a šel jsem se projít.
Bude lepší - povídám si -, když pĤjdu na chvíli do ústraní
a všecko si dĤkladnČ promyslím: ono se mi pak bude líp
vysvČtlovat, jak a proþ jsme ráno nebyli v té zamþené
svČtnici. Tak jsem zaþal pĜemýšlet. Ale daleko odejít
jsem si netroufl, aby mČ teta Sally nezaþala shánČt. A
když už bylo kveþeru a lidé se rozešli, vrátil jsem se
domĤ a vypovČdČl tetČ Sally, jak povyk a stĜílení
probudilo mČ a "Sida", že dveĜe byly zamþené a my
chtČli vidČt tu švandu, tak jsme oba slezli dolĤ po
hromosvodu a trochu jsme si natloukli a že už to víckrát
neudČláme. A potom jsem jí povČdČl totéž, co jsem
pĜedtím napovídal strýci Silasovi; a ona Ĝekla, že nám
odpouští a že snad dohromady ani není co odpouštČt a že
þlovČk vlastnČ od klukĤ nemĤže nic jiného þekat, protože
kluci jsou kluci, a pokud ona má zkušenosti, kluci jsou
jeden vedle druhého daremná cháska; a tak tedy - když se
nikomu nic nestalo - radČji bude dČkovat nebesĤm, že
jsme živi a zdrávi a že jsme jí zĤstali zachováni, než aby
404
se trápila pomyšlením, co by se bylo bývalo mohlo stát.
Potom mČ políbila a pohladila mČ po hlavČ a pak se jako
by zadumala, ale potom najednou sebou trhla a povídá:
"Pro pČt ran - už je skoro noc a Sid nikde. Co se tomu
chlapci jen mohlo stát?"
VidČl jsem, že se mi naskytla pĜíležitost; tak jsem
vyskoþil a povídám:
"Já skoþím do mČsta a pĜivedu ho."
"Nikam nebudeš skákat," povídá teta Sally, "ani se odsud
nehneš; staþí, když se pokaždé ztratí jenom jeden z vás.
Když tu Sid nebude do veþeĜe, pojede pro nČho tvĤj
strýc."
Nu, Tom tu do veþeĜe nebyl a strýc, jakmile se najedl,
odjel do mČsta.
Vrátil se kolem desáté a byl celý nesvĤj; Toma nenašel,
ani o nČm nic nevČdČl. Teta Sally byla úplnČ vystrašená;
ale strýc Silas Ĝekl, že k obavám není dĤvodu, protože
kluci jsou kluci, a že uvidí, že se Tom pĜihrne ráno živ a
zdráv. Tak se tím musela spokojit. Ale Ĝekla, že ještČ
nepĤjde spát, že chvíli posedí a nechá hoĜet svČtlo, aby je
Tom vidČl.
A když jsem šel nahoru spát, šla se mnou a pĜinesla si
svČtlo a naþechrala mi polštáĜ a uložila mČ a byla ke mnČ
jako maminka, až jsem se hanbil a pĜipadal si niþemný a
nemohl jsem se jí podívat do oþí; a sedla si ke mnČ na
405
postel a dlouho se mnou mluvila a Ĝíkala, jak skvČlý
chlapec je Sid, a vĤbec o nČm nechtČla pĜestat mluvit; a
každou chvíli se mČ ptala, nemyslím-li, že nČkde
zabloudil nebo že byl ranČn þi snad dokonce utopen; a
když Ĝíkala, že snad v tuto chvíli nČkde leží nemocen
nebo mrtev a ona nemĤže být u nČho a nemĤže mu
pomoci, tekly jí slzy po tváĜi; a když já jí zase Ĝíkal, že
Sidovi nic není a že urþitČ ráno pĜibČhne, tiskla mi ruku a
líbala mČ a Ĝíkala, abych to Ĝekl ještČ jednou a abych jí to
Ĝíkal znova a znova, protože jí to dČlá dobĜe a protože je
taková ustaraná. A když se chystala odejít, podívala se mi
hluboko a mile do oþí a povídá:
"DveĜe nebudou zamþené, Tome, a je tady okno a
hromosvod: ale budeš hodný chlapec, vić, vić, že budeš
hodný chlapec? A nepĤjdeš nikam - už kvĤli mnČ nikam
nepĤjdeš, že ne?"
PánbĤh ví, že jsem chtČl jít, že jsem hroznČ moc chtČl jít
podívat se za Tomem, a taky jsem se na to celý veþer
chystal, ale po tomhle bych nebyl šel ani za pĤl
království. Ani za celé.
Ale poĜád jsem musel myslet na tetu Sally a na Toma, a
tak jsem spal moc špatnČ. Dvakrát jsem v noci sjel dolĤ
po hromosvodu a obešel dĤm a uvidČl jsem ji sedČt u
svíþky v oknČ: nespouštČla uplakané oþi ze silnice.
HroznČ rád bych jí byl pomohl nebo ji potČšil, ale
nevČdČl jsem jak, jenom jsem si pĜísahal, že už jakživ
neudČlám nic, co by ji rmoutilo. PotĜetí jsem se probudil
a svezl dolĤ za svítání a ona tam poĜád ještČ sedČla;
406
svíþka už byla skorem dohoĜelá a její stará šedivá hlava
byla opĜená o ruku; spala.
KAPITOLA XLII
Starý pán odjel znovu do mČsta už pĜed snídaní, ale nic
tam nepoĜídil; po Tomovi nebylo vidu ani slechu. A tak
oba sedČli u stolu zamyšlenČ a smutnČ a nic neĜíkali a
káva jim stydla a nic nejedli. Za chvileþku povídá starý
pán:
"Dal jsem ti ten dopis?"
"Jaký dopis?"
"Ten, co jsem dostal vþera na poštČ."
"Ne, žádný dopis jsi mi nedal."
"To jsem musel tedy zapomenout."
Zaþal si šacovat kapsy a pak se šel podívat, kam ho
položil, a potom ho pĜinesl a dal jí ho. Teta Sally povídá:
"VždyĢ je to ze Saint Petersburgu - od sestry."
ěekl jsem si, že nadešla chvíle pro další zdravotní
procházku; ale nemohl jsem se hnout, byl jsem jako
pĜimrzlý. Ale než teta Sally mohla dopis otevĜít, odhodila
ho a vybČhla ze svČtnice, protože venku nČco zahlédla. A
já taky. Byl to Tom Sawyer na matraci a starý doktor; a
Jim v jejích bavlnČných šatech, s rukama na zádech
407
svázanýma; a spousta lidí. Schoval jsem dopis - vrazil
jsem ho, ani nevím kam, a utíkal jsem ven. Teta Sally se
vrhla na Toma a plakala a naĜíkala:
"Ó, je mrtev, je mrtev, já vČdČla, že je mrtev!"
Tom pootoþil trochu hlavu a zašeptal cosi, z þeho bylo
vidČt, že není pĜi smyslech. Potom teta Sally rozhodila
ruce a Ĝekla:
"Je živ, chvála buć Bohu! HlavnČ že je živ!" a narychlo
ho políbila a pak letČla do domu rozestlat postel a na
každém kroku vykĜikovala, co má kdo udČlat a pĜipravit þernoši a všichni ostatní - a nakazovala to všecko tak
rychle, jak jí jazyk staþil.
Já šel za muži, chtČl jsem vidČt, co udČlají s Jimem, a
starý doktor a strýc Silas šli za Tomem do domu. Muži
vypadali navztekanČ a nČkteĜí z nich chtČli Jima rovnou
obČsit, prý jako výstrahu všem zdejším a okolním
þernochĤm, aby jim nenapadlo utíkat jako jim a dČlat
takové neplechy a k smrti strašit rodiny po celé dny a
noci. Ale ostatní Ĝíkali, že to nejde; není to náš þernoch a
majitel se jistČ pĜihlásí a bude chtít peníze. To jim vzalo
tipec, protože zrovna lidi, kteĜí se nejvíc tĜesou na to,
obČsit þernocha, když se nezachoval zrovna kale, nejmíĖ
se tĜesou na to zaplatit, když si na nČm zchladí žáhu. Tak
Jimovi aspoĖ tuze nadávali a tu a tam dostal také pár
štulcĤ, ale Jim nic neĜíkal a vĤbec nedával znát, že mČ
zná, a oni ho odvedli do téhož domku a oblékli ho do
jeho šatĤ a zase ho pĜivázali ĜetČzem, ale tentokrát už k
žádné noze od postele, ale k velké skobČ, kterou zarazili
408
do nejsilnČjší klády. Taky dostal želízka na ruce a na
nohy a Ĝekli mu, že bude od nynČjška o chlebČ a vodČ až
do té doby, kdy pĜijede jeho majitel nebo kdy bude
prodán v dražbČ, pakliže jeho majitel do urþité lhĤty
nepojede, a zasypali díru, kterou jsme vykopali, a Ĝekli,
že u domku budou na stráži každou noc dva farmáĜi s
puškami a ve dne že bude u dveĜí uvázaný buldok; když
byli se vším hotovi a chystali se odejít a ještČ jako na
rozlouþenou hodili Jimovi na hlavu pár nadávek, pĜišel
starý doktor, podíval se na Jima a na lidi a Ĝekl:
"Nezacházejte s ním tvrdČji, než je tĜeba, protože to není
špatný þernoch. Když jsem pĜišel na místo, kde ležel
postĜelený hoch, vidČl jsem, že nemohu vyjmout kulku
bez pomocníka, a stav chlapce byl takový, že jsem ho
nemohl nechat samotného a jet pro pomoc; chlapcĤv stav
se po trochách horšil a horšil a nakonec hoch zaþal
blouznit a už mČ nechtČl k sobČ pustit a Ĝíkal, že mČ
zabije, oznaþkuji-li vor kĜídou, a vĤbec mluvil z cesty
divoké nesmysly bez konce; vidČl jsem, že s ním sám
vĤbec nic nesvedu; tak si Ĝíkám: Musím nČjak sehnat
pomoc. A sotva jsem to doĜekl, kde se vzal, tu se vzal,
stál pĜede mnou þernoch a povídá, že mi pomĤže. Také
mi pomohl a vskutku velmi dobĜe. PĜirozenČ jsem si
domyslil, že je to uprchlý þernoch, a byl jsem v obtížné
situaci. Musel jsem tam zĤstat po celý zbytek dne a po
celou noc VČĜte mi, nevČdČl jsem, co mám dČlat. Ve
mČstČ jsem mČl dva pacienty s horeþkou, a na nČ bych se
ovšem byl rád jel podívat, leþ neodvážil jsem se odjet,
aby þernoch neutekl a aby mi pak nebylo vyþítáno, že
utekl mou vinou. A jako z udČlání po celou dobu se na
Ĝece neukázala ani lodiþka dost blízko, aby nČkdo slyšel
409
moje volání. Zkrátka musel jsem tam zĤstat až do
dnešního rána: a ještČ jsem nevidČl þernocha, který by
byl lepším a oddanČjším ošetĜovatelem, a pĜece tím, že
zĤstal a ošetĜoval, riskoval svou svobodu; také jsem na
nČm poznal, že je velmi vyþerpán a že byl asi poslední
dobou nucen tČžce pracovat. Ze všech tČchto dĤvodĤ
jsem si þernocha oblíbil; pravím vám, pánové, že þernoch
takových vlastností stojí za tisíc dolarĤ - a za vlídné
zacházení navíc. ýernoch se o mne výbornČ staral a
chlapci se daĜilo, jako by byl doma - ba snad lépe,
protože tam byl naprostý klid a úplné ticho. Ale moje
situace zĤstávala neutČšená: byl jsem odpovČdný za oba a
nemohl jsem se odtamtud dostat až dnes za svítání; v tu
dobu jelo kolem ostrova nČkolik mužĤ na lodici. ŠtČstí
tomu chtČlo, že þernoch, jenž sedČl vedle chlapcova
slamníku, mČl hlavu opĜenou na kolenou a právČ tvrdČ
spal; tak jsem se s muži dorozumČl pomocí posuĖkĤ a oni
se pĜiplížili a popadli a svázali ho dĜív, než vČdČl, že se
nČco dČje, a všecko se odbylo hladce. Chlapec
podĜimoval, a tak jsme pĜivázali vor k lodi a vidlice vesel
jsme omotali hadry, aby neskĜípaly, a potichouþku a
opatrnČ jsme vor dotáhli k bĜehu. ýernoch se vĤbec
nevzpouzel a od zaþátku do konce nepromluvil ani
slovíþko. Není to špatný þernoch, pánové; já jsem o tom
pĜesvČdþen a chtČl jsem vám jenom Ĝíci, jak o nČm
smýšlím."
Kdosi povídá:
"Nu, zní to velmi pČknČ, doktore, jen co je pravda."
Potom taky ostatní trochu zjihli a já byl starému
doktorovi moc a moc vdČþný, že se za Jima pĜimluvil; a
410
byl jsem taky rád, že se Jim zachoval tak, jak jsem to od
nČho þekal, protože jsem od samého zaþátku vČĜil, že má
dobré srdce a že je to hodný þlovČk. Všichni Ĝíkali, že se
Jim zachoval velmi dobĜe a že si zaslouží uznání a
odmČnu. Tak všichni na místČ a upĜímnČ slíbili, že mu už
nebudou nadávat.
Potom vyšli z domku a zamkli ho. Doufal jsem, že nČkdo
navrhne, aby mu sundali aspoĖ pár ĜetČzĤ, protože byly
protivnČ tČžké, nebo aby k chlebu a vodČ dostával taky
trochu masa a zeleniny, ale nikdo na to nevzpomnČl a já
poþítal, že bude lepší, když se teć do toho nebudu
míchat, ale radČji zaĜídím, aby se o doktorovČ vyprávČní
dozvČdČla teta Sally. Umínil jsem si, že jí to tĜeba povím
sám, jen co vybruslím z vlastní šlamastiky; jen co se mi
podaĜí vysvČtlit tetČ Sally, jak to, že jsem pĜi líþení té
divoké noci a naší projížćky po Ĝece zapomnČl zmínit se
o tom, že byl Sid postĜelen.
ýasu na rozmýšlení jsem mČl habadČj. Teta Sally sedČla
u Tomovy postele dnem i nocí a ani se nehnula, a když
jsem vidČl vzdychajícího strýce Silase, vždycky jsem se
mu vþas vyhnul.
Druhého rána jsem slyšel, že se Tomovi vede o moc líp a
že prý si teta Sally pĤjde zdĜímnout. Tak jsem vklouzl do
svČtnice, kde Tom ležel a stonal; poþítal jsem, že bychom
- bude-li Tom vzhĤru - mohli sestavit pro rodinu nČjakou
báchorku, která by obstála. Ale Tom spal, a dokonce
velmi pokojnČ, a byl bledý, už ne tak rozpálený, jako
když ho pĜinesli. Tak jsem si sedl a þekal, až se probudí.
Ale za takové pĤl hodinky pĜišla potichouþku teta Sally a
411
já byl v bryndČ. Pokynula mi, abych byl zticha, sedla si
vedle mne a zaþala mi šeptem Ĝíkat, že se už mĤžeme
všichni radovat, neb všechny pĜíznaky jsou prvotĜídní a
Tom že už takhle krásnČ spí dlouhou dobu a že vyhlíží líp
a líp a pokojnČji a pokojnČji, takže je deset k jedné, že až
se probudí, bude už pĜi smyslech.
Tak jsme sedČli a koukali a za chvileþku se Tom trochu
pohnul a otevĜel oþi, docela normálnČ, a dívá se a povídá:
"Hej! - Jejda, já jsem doma! Jak je to možné? Kde je
vor?"
"Všecko je v poĜádku," povídám já.
"A Jim?"
"Taky tak," povídám já; moc to sice neznČlo, ale Tom si
toho nepovšiml, nýbrž Ĝekl:
"VýbornČ! Sláva! Tak jsme všichni v poĜádku a v
bezpeþí. ěekl jsi o tom tetince?"
ChtČl jsem Ĝíct, že ano, ale teta Sally se do toho vložila a
povídá:
"O þem, Side?"
"No o tom, jak jsme celou tu vČc provedli."
"Jakou celou vČc?"
412
"No, tu celou vČc Je jenom jedna: jak jsme s Tomem
osvobodili uprchlého þernocha."
"Ty má svatá dobroto! Osvobodili uprchlé - O þem to
dítČ jenom mluví. Propána, už zase mluví z cesty!"
"Ne, vĤbec nemluvím z cesty. Vím, co povídám. Tom a
já jsme ho opravdu osvobodili. Umínili jsme si, že to
udČláme, a taky jsme to udČlali. A navíc jsme to provedli
parádnČ." Jak zaþal, už se nezastavil a teta Sally mu ani
jednou neskoþila do Ĝeþi a ani jednou ho nepĜerušila,
jenom tu sedČla a koukala a vyvalovala oþi a nechala ho
mlít a já vidČl, že je všecko marné, že Toma zarazit
prostČ vĤbec nejde. "Nedovedete si pĜedstavit, teto Sally,
co to bylo za fušku, týdny nám to trvalo a dĜeli jsme se
moc hodin každou noc, zatímco vy jste spali. A museli
jsme ukrást svíþky a prostČradlo a košili a vaše šaty a
lžíce a cínové talíĜe a stolní nože a ohĜívadlo a brus a
mouku a milión dalších vČcí a nemáte zdání, jakou
rachotu dalo dČlání pilek a per a nápisĤ a jedno k
druhému, a nedovedete si vĤbec pĜedstavit, jaká švanda
to byla. A taky jsme sami museli nakreslit ty rakve a
hnáty a sepsat hanonymní dopis raubíĜĤ a lézt nahoru a
dolĤ po hromosvodu a vykopat díru pod domek a udČlat
provazový žebĜík a poslat mu ho zapeþený do paštiky a
posílat lžíce a jiné vČci v kapse vaší zástČry -"
"Pro vČþné smilování!"
"- a museli jsme JimĤv domek nadít krysami a hady a
podobným, aby mu tam nebylo smutno; a pak jste zde
zdržela Toma tak dlouho s máslem na hlavČ, že to málem
413
všecko prasklo, protože muži pĜišli dĜív, než jsme byli z
domku venku, a museli jsme utíkat a oni nás zaslechli a
pustili se za námi a stĜíleli po nás a já dostal svĤj díl, ale
my jsme jim pak uhnuli ze stezky a nechali jsme je utíkat
dál, a když pĜibČhli psi, nemČli o nás zájem, ale bČželi za
nejvČtším tartasem a my se dostali k naší loćce a zajeli
na vor a byli všichni v bezpeþí a Jim byl svobodným
mužem - a všecko jsme to dokázali vlastními silami - a
ĜeknČte sama, teto Sally - nebylo to ohromné!?"
"Jakživa jsem nČco podobného neslyšela. Tak to jste byli
vy, vy daremníci, co jste tady tropili všecky ty nezdoby,
pĜipravili nás o zdravý rozum a málem nás vylekali k
smrti? Mám sto chutí vypoĜádat si to s vámi na místČ.
Když si pomyslím, že já tady noc co noc - no, jen co se
uzdravíš, ty rošĢáku - vsadím se s tebou, že z vás obou
Belzebuba metlou vymetu!"
Ale Tom byl tak pyšný a bujný, že prostČ nemohl udržet
jazyk za zuby a prostČ musel mlít dál, a teta Sally si
obþas pĜisadila a dštila oheĖ a síru, a když oba brebentili
zároveĖ, jeden pĜes druhého, bylo to jako koþiþí koncert;
a nakonec teta Sally povídá:
"Dobrá, jen si libuj a vzpomínej na to, co bylo: ale jestli
tČ ještČ jednou nachytám, že se zase kolem nČho toþíš -"
"Kolem koho?" povídá Tom a pĜestal se usmívat a bylo
vidČt, že je pĜekvapen.
"Kolem koho? No, kolem uprchlého þernocha. Kolem
kohos myslel?"
414
Tom se podíval na mne. Díval se velmi vážnČ a povídá:
"Copak jsi mi právČ pĜed chvílí neĜekl, že to s Jimem
dobĜe dopadlo? Copak neunikl?"
"Jestli Jim neunikl?" povídá teta Sally, "ten uprchlý
þernoch? ToĢ se ví, že neupláchl. PĜivedli ho zpátky
živého a zdravého a je zase nanovo v domku o chlebČ a
vodČ a v železech a zĤstane tam, dokud si pro nČho
nepĜijde majitel nebo dokud nebude prodán."
Tom se posadil na posteli, oþi mu jen hoĜely a chĜípí se
mu otevírala a zavírala jako žábry a zahalekal na mne:
"Nemají právo ho zavírat! Utíkej - už aĢ jsi tam - a pusĢ
ho! Není to žádný otrok, je svobodný - je svobodný jako
ty nebo já."
"Co nám to povídáš, dítČ?"
"Slyšíte mČ, teto Sally, a je to doslova tak, a když žádný z
vás nepĤjde, pĤjdu já sám. Znám Jima od maliþka a tuhle
Tom ho zná taky, od svého dČtství. Stará sleþna
Watsonová pĜed dvČma mČsíci umĜela a stydČla se, že ho
chtČla prodat na Jih, a taky Ĝíkala, že se za to stydí, a tak
mu v závČti darovala svobodu."
"Tak u všech všudy, proþ jsi ho chtČl osvobodit, když jsi
vČdČl, že je beztak už svobodný?"
"Že se mĤžete takhle ptát? To je opravdu þistČ ženská
otázka. DČlal jsem to kvĤli dobrodružství. A byl bych se
415
tĜeba brodil krví až po krk, jenom abych - spas se, kdo
mĤžeš - TETA POLLY!"
A opravdu - kdo nestál ve dveĜích jako teta Polly, na
tváĜi sladký spokojený úsmČv napapaného andČla.
Teta Sally po ní skoþila a popadla ji kolem krku a div jí
neutrhla hlavu, a plakala a objímala ji a mnČ se zdálo, že
nejlepší místo pro mne bude pod postelí, neb ovzduší pro
nás zaþínalo být opravdu dusné. Jukal jsem zpod postele
a vidím, jak se Tomova teta Polly za chvileþku
vyprošĢuje z objetí tety Sally a jak se brejliþkami kouká
pĜes svČtnici na Toma, jako by ho oþima zadupávala do
zemČ, chápete-li, co tím chci Ĝíci. A potom teta Polly
povídá:
"Ano, ano, Tome, - dobĜe, že se nikomu nedíváš do oþí.
Já na tvém místČ bych to také nedokázala, Tome."
"Pro pána nebeského," povídá teta Sally, "to on se tak
zmČnil? VždyĢ to není Tom - to je pĜece Sid. Tom je Tom je - no ne, kde je Tom? PĜed minutkou zde ještČ
byl."
"Chceš Ĝíci, kde je Huck Finn, - hledáš Hucka Finna.
Poþítám, že jsem se s takovým rošĢákem, jako je mĤj
Tom, piplala dost dlouho, abych ho poznala, když ho
vidím. To by tak hrálo, abych nepoznala Toma. Vylez
zpod postele, Hucku Finne!"
Tak jsem vylezl. Ale nebylo mi ani hejsa, ani hopsa.
416
Teta Sally byla nejvyjevenČjší, nejzmatenČjší osoba,
jakou jsem kdy vidČl, snad krom strýce Silase, když
potom pĜišel a když mu všecko Ĝekli. ÚplnČ se z toho
vyjevil, byl celý den jakoby podroušený a chodil jako
omámený, a když pĜi veþerní pobožnosti kázal, potĜásali
lidé hlavou, neb mluvil tak zmatenČ, že by mu ani DČd
VševČd nebyl rozumČl. A Tomova teta Polly vypovČdČla,
kdo jsem a co jsem, a vypovČdČla vĤbec všecko, a tak já
musel nastoupit a všecko vyklopit: v jaké šlamastice jsem
byl, když jsem sem pĜišel a když mČ paní Phelpsová
považovala za Toma - a když jsem to Ĝekl, skoþila mi do
Ĝeþi a povídá: ,,Jen mi Ĝíkej teto Sally, já už si na to
zvykla a naþ bychom to mČnili!" - zkrátka, když mČ teta
Sally mČla za Toma, tak jsem ji pĜi tom musel nechat,
protože to jinak nešlo, a já vČdČl, že Tom nic proti tomu
nebude mít a že to pro nČho bude pochutnáníþko, neb je
to záhada a on z ní udČlá dobrodružství a bude v sedmém
nebi. A mČl jsem pravdu a on se pak vydával za Sida a
krásnČ mi pomohl z bryndy.
A teta Polly Ĝekla, že Tom má pravdu stran závČti sleþny
Watsonové a že sleþna Watsonová Jimovi opravdu
odkázala svobodu; a už to tedy bylo tak, že Tom Sawyer
v potu tváĜe osvobozoval svobodného þernocha. A já až
do té chvíle a do tohohle vysvČtlení nemohl pochopit, jak
Tom se svým vychováním mohl nČkomu pomáhat
osvobozovat þernocha.
Potom teta Polly povídala, že když dostala dopis, ve
kterém teta Sally píše, že Tom a Sid ve zdraví dojeli,
Ĝekla si:
417
"Tak se podívejme. Já si mohla hned pomyslet, že ztropí
nČjaké alotrium, když ho pustím na výlet bez dozoru. A
teć abych se sebrala a plahoþila se osmnáct set kilometrĤ
dolĤ po Ĝece, chci-li se dozvČdČt, jakou lumpárnu si kluk
zase vymyslel; protože jsem marnČ psala o vysvČtlení a
na dopisy jste mi vĤbec neodpovídali."
"Na dopisy? Já od tebe žádný dopis nedostala," povídá
teta Sally.
"To je zvláštní. Já ti psala dvakrát. Ptala jsem se tČ
dvakrát, co tím míníš, že Sid je tady."
"Žádné psaní jsem nedostala, sestĜiþko."
Teta Polly se pomalu a pĜísnČ obrátila a povídá:
"Tome, povídám, Tome?"
"Co má být?" povídá Tom jaksi trucovitČ.
"Jak to se mnou mluvíš, ty drzé vyžle? - Dej sem ty
dopisy!"
"Jaké dopisy?"
"Ty dopisy. Abych ti nemusela pomoct."
"Jsou v kufru. Tamhle. A jsou naþisto takové, jak jsem je
na poštČ dostal. Ani jsem se do nich nepodíval, ani jsem s
nimi nic nedČlal. Ale já vČdČl, že by z nich byly jenom
418
mrzutosti, a myslel jsem si, že nemáte naspČch. Já bych "
"Ty bys - potĜeboval dostat naĜezáno. A ještČ jsem
napsala tĜetí dopis, že sem pĜijedu. Poþítám, že ten tĜetí
dopis je také -"
"Ne, ne, ten pĜišel vþera: ještČ jsem ho neþetla, ale mám
ho."
MČl jsem chuĢ vsadit se s ní o dva dolary, že ho nemá,
ale poþítal jsem, že bude lepší, když budu zticha. Tak
jsem nic neĜekl.
KAPITOLA POSLEDNÍ
Hned jak jsem se setkal s Tomem poprvé mezi þtyĜma
oþima, zeptal jsem se ho, jak si to pĜedstavoval s tím
únikem dál. Co by byl dČlal, kdyby se byl únik podaĜil a
kdybychom byli dokázali osvobodit svobodného
þernocha? A Tom Ĝekl, že to mČl v hlavČ všecko
sesumírované od samého zaþátku; jakmile bychom byli
mČli Jima v bezpeþí, byli bychom zažívali dobrodružství
až k samotnému ústí Ĝeky do moĜe a pak bychom mu
Ĝekli, že je svobodný, a byli bychom ho odvezli zpátky
domĤ na parníku s velkou slávou a s plnou parádou, byli
bychom mu zaplatili za ztracený þas a byli bychom dali
domĤ pĜedem vČdČt, že jedeme, a aby svolali všecky
þernochy, a od pĜístavu bychom ho byli vedli domĤ s
pochodĖovým prĤvodem a s muzikou a Jim by byl rekem
a my taky. Ale já osobnČ si myslel, že je lepší, že to
dopadlo tak, jak to dopadlo. Jima jsme okamžitČ dostali z
419
želez, a když se teta Polly, teta Sally a strýc Silas
dozvČdČli, jak krásnČ pomáhal doktorovi ošetĜovat Toma,
zaþali ho obskakovat a hýþkat a prvotĜídnČ ho vyšĖoĜili a
dávali mu jíst, co chtČl, a Jim mČl zlaté þasy a žádnou
práci. A vzali jsme ho nahoru do pokoje, kde Tom stonal,
a mČli jsme velký pohovor; a Tom mu dal þtyĜiþet dolarĤ
za to, že byl jako vČzeĖ tak trpČlivý, a Jim málem pukal
radostí a Ĝekl:
"Tak tady to máte, Hucku, co jsem vám Ĝíkal? Co jsem
vám Ĝíkal tam na JacksonovČ ostrovČ? Povídal jsem vám,
že mám chlupatá prsa a co že to znamená; Ĝíkal jsem
vám, že jsem byl už jednou bohatý a že zase budu. A
vyplnilo se to. A tady to máte. Je to tak! - MnČ nikdo nic
nenamluví - znamení jsou znamení, dejte na má slova: já
vČdČl, že budu zase bohatý, já to vČdČl tak jistČ, jako že
tu stojím!"
A potom mČl Tom dlouhatánskou Ĝeþ a Ĝíkal, pojćme
všichni tĜi a vytraĢme se jedné noci z domu a kupme si
vybavení a pojćme na þtrnáct dní nebo na mČsíc za
senzaþními dobrodružstvími mezi Indiány do Teritoria; já
jsem Ĝekl, že jsem svolný a že jsem pro, ale že nemám
peníze na vybavení a že asi z domu žádné nedostanu,
protože táta už jistČ zatím byl ve mČstČ a peníze na
soudci Thatcherovi vymámil a propil.
"Ne," povídá Tom, "peníze jsou ještČ všecky pohromadČ,
šest tisíc a úroky; a tvĤj táta se ve mČstČ ani neukázal aspoĖ do té doby, než jsem odjel, do mČsta nepĜišel."
A Jim povídá jaksi slavnostnČ:
420
"A už taky nepĜijde, Hucku."
Povídám já:
"Jak to víš, Jime?"
"To je jedno, Hucku, - ale on už nikdy nepĜijde."
Nedal jsem mu pokoj; tak koneþnČ povídá:
"Nepamatujete se na tu chalupu, jak plavala po Ĝece, co v
ní ležel ten pĜikrytý muž a já se šel podívat a nechtČl
jsem, abyste ho vidČl? No - tak vy si mĤžete ty peníze
vzít, kdy budete chtít, protože to byl on."
Tomovi se vede už skoro a naþisto dobĜe a kulku nosí
kolem krku pĜidČlanou k Ĝetízku od hodinek místo
hodinek, a poĜád se kouká, kolik je hodin, a tak už není o
þem psát a já jsem tomu moc rád, protože kdybych vČdČl,
co to je za fušku vyrobit knihu, nikdy bych se do toho
nebyl pustil, a taky to už víckrát neudČlám. Ale poþítám,
že nebudu þekat ani na Toma, ani na Jima a že pobČžím
do Teritoria napĜed, protože mČ teta Sally chce adoptovat
a civilizovat mČ, a já to nesnáším. Já už to zkusil.
421