Řízení hmotnosti dietou založenou na genech
Transkript
Řízení hmotnosti dietou založenou na genech Autoři H. Kellner 1, S.-D. Müller 2 Shrnutí Otázky nadváhy nebo obezity a jejich důsledky Zdá se, že zvýšená tělesná hmotnost je hlavním veřejným i klinickým zdravotním problémem 21. století. Podle zprávy skupiny International Obesity Taskforce je na celém světě přibližně 1,1 miliardy osob s nadváhou a 350 milionů obézních lidí 1. Předpokládá se, že během příštího desetiletí tento počet ještě vzroste. V USA mají již dvě třetiny dospělé populace nadváhu nebo jsou obézní2. Podle posledních odhadů organizace WHO má od 30 do 70 % populace nadváhu a 10 až 30 % populace je obézních 3. Nejvyšší podíl takových osob byl hlášen z Turecka 4,5 a Ukrajiny6, zatímco nejnižší z Itálie (31,8 % populace má nadváhu a jen 8,9 % je obézních) 7. Dalším důvodem ke znepokojení je to, že epidemie nadváhy-obezity se nevyhýbá ani mladým: každé sedmé dítě v Evropské unii má nadváhu nebo je obézní. Podle jedné rakouské studie se počet mladých mužů s nadváhou nebo obezitou v průběhu let 1986 až 2005 zdvojnásobil 8,9 . K hodnocení bylo použito hodnoty BMI (Body Mass Index), která se vypočítá jako podíl hmotnosti a druhé mocniny tělesné výšky v metrech. Výsledná hodnota se udává v kg/m2. Osoby s hodnotou BMI ˃ 25 mají nadváhu a osoby s hodnotou BMI ˃ 30 jsou obézní. Po druhé světové válce se tento problém týkal jen malého podílu evropské populace 10,11. Situace se dramaticky změnila v posledních dvou desetiletích, a to především z důvodu změn stravovacích návyků. Lidé dnes konzumují více potravin s vysokou energetickou hodnotou, tedy se značným obsahem sacharózy/cukru a tuků. Kromě toho převážil sedavý způsob života12. Se zvyšováním nadváhy a obezity přímo souvisí alarmující nárůst případů cukrovky typu 2, vysokého krevního tlaku, dys/hyperlipoproteinemie, hyperurikemie i dny a kardiovaskulárních onemocnění či takzvaného „metabolického syndromu“ 13,14. Ten podle definice Mezinárodní diabetické federace zahrnuje porušenou glukózovou toleranci nebo cukrovku typu 2. Typickým projevem je nadváha soustředící se na břicho (pozměněný profil krevních lipidů se zvýšeným obsahem triglyceridů, vysokým krevním tlakem a mikroalbuminurií - malá množství proteinu v moči, časný příznak poškození ledvin)15. Samotná dieta není řešením Teoreticky je přibývání na hmotnosti i snížení hmotnosti jednoduchá záležitost: lze je považovat za výsledek energetické rovnováhy, tzn. kalorie přijaté versus kalorie vydané. Většina osob s nadváhou nebo obézních osob má ke snížení hmotnosti vysokou motivaci, ale vlastní realizace je pro ně náročná. I pokud dočasně uspějí, obvykle zjistí, že je velmi obtížné sníženou hmotnost si udržet. Jen přibližně polovina lidí, kteří se pokusí omezit příjem kalorií, skutečně sníží svou hmotnost. Ostatní sníží tělesnou hmotnost jen nepatrně nebo dokonce dál přibírají. Je také obecně známým faktem, že většina lidí v průběhu pěti let opět přibere a nakonec se dostane do smyčky opakovaného držení diety se snížením hmotnosti a následným opětovným přibýváním. Jedná se o tzv. „jo-jo efekt“ nebo „jo- jo hubnutí“ 16,17. Při řízení tělesné hmotnosti se uplatňuje mnoho různých faktorů. Byly vyvinuty holistické přístupy zaměřené na související metabolické a psychologické faktory nad váhy a obezity. Všechny však končí zavedením diet s nízkou energetickou hodnotou, které však ne každému vyhovují. Holistických diet existuje mnoho, ale většina se zaměřuje na konzumaci biopotravin s nízkým obsahem tuku, cholesterolu a rafinovaného cukru, které neobsahují chemikálie a konzervanty – a v zásadě opět sázejí na snížený energetický příjem. Lze však sestavit osobní návody se souborem doporučených změn stravování a životosprávy tak, aby bylo dosaženo specifických cílů ve výživě i cvičení na základě genetiky. Holistický přístup diety založené na genech lze upravit pro konkrétního člověka a jeho potřeby, takže takový jedinec bude při snižování tělesné hmotnosti pravděpodobně úspěšnější. Role genetiky v regulaci tělesné hmotnosti Skutečnost, že ne všichni, kdo jsou vystaveni současnému životnímu stylu a prostředí, které přispívá k obezitě, trpí nadváhou či obezitou, vedla k předpokladu, že genetika je určujícím faktorem náchylnosti člověka k přibývání na váze a schopnosti tělesnou hmotnost snížit. Předpoklad byl testován ve studiích s využitím jednovaječných dvojčat. Výsledky potvrdily význam genetických rozdílů při regulaci tělesné hmotnosti: páry s různou genetickou výbavou vykazovaly větší variabilitu než páry se shodnými geny 18. U netříděné populace bývají výsledky dodržování diet velmi variabilní i pod vědeckým dohledem19. V klinické studii dosáhlo po 6 měsících odborně vedené diety snížení hmotnosti pouze 50 až 55 % zkoumané populace 19. Z toho vyplynula otázka, zda mohou vést některé diety k většímu úbytku tělesné hmotnosti než jiné či nikoliv. Mezi dosaženým snížením hmotnosti v klinické studii porovnávající 4 různé diety byly značné rozdíly. To mohlo být způsobeno tím, že úbytek tělesné hmotnosti je přinejmenším z části podmíněn geneticky 20. Výsledky Studie Stanford A to Z byly variabilní stejně jako výsledky podobných studií zkoumajících pacienty bez ohledu na genotyp: při 4 různých dietách ztratilo pouze 14 % sledovaných osob alespoň 10 kg a 50 až 60 % snížilo tělesnou hmotnost jen nepatrně (mén ě než o 2,7 kg) nebo dokonce přibralo 21. Z toho plyne, že genetika hraje důležitou roli v interakci mezi stravou a tělesnou hmotností. Při zkoumání tohoto složitého jevu je třeba mít na paměti, že lidský genom (genetické informace lidského druhu) obsahuje tisíce genů. Každý jedinec má dvě kopie stejného genu, po jedné od každého z rodičů. Sekvence DNA se u různých lidí liší na úrovni odchylek jednotlivých nukleotidů, kterým se říká jednonukleotidové polymorfismy – SNP (Single Nucleotide Polymorphisms). SNP existuje několik milionů. Jsou rozloženy v celém genomu a v průběhu posledních dvou desetiletí bylo mnoho z nich identifikováno a popsáno včetně genetických variant, které mohou mít silný vliv na reakci těla/regulaci hmotnosti podle životního stylu a výživy 22. Lidský genom obsahuje tisíce (nebo více) genů, tzn. funkčních segmentů DNA, v nichž jsou zakódovány informace o způsobu vytváření jedné nebo několika bílkovin (nebo jiných sloučenin). Geny jsou tvořeny sekvencemi nukleotidů s dusíkatovou bází. Každý jedinec má dvě kopie stejného genu, zděděné po jedné od každého z rodičů. Tři nedávné klinické studie prokázaly, že dietou odpovídající genetické výbavě jedince lze dosáhnout podstatně výraznějšího úbytku tělesné hmotnosti 21. Studie Stanford A to Z se zaměřila na 3 SNP kombinované do vzorců genotypu na základě důkazů o interakcích s dietami. Prospektivní studie sledovala 311 žen s nadváhou nebo obezitou (BMI 27 až 40), bez diabetu a před menopauzou, kterým byl náhodně přidělen jeden ze čtyř typů 4 diet zaměřených na snížení tělesné hmotnosti. Primárním výstupem bylo snížení váhy po 12 měsících21. Retrospektivně byly analyzovány předem definované genetické vzorce. Výsledky ukázaly jasnou interakci genetického vzorce s dietou ovlivňující úspěšnost snižování váhy u různých diet. Pět variant ve čtyřech hlavních klíčových genech obezity Data všech genetických variací spojených s tělesnou hmotností, BMI a hromaděním podkožního tuku byla analyzována prostřednictvím genetické mapy obezity – Obesity Gene Map8, a to za účelem zjištění, zda lze identifikovat počet genů využitelných pro stanovení originálního programu kontroly hmotnosti na genetickém základě. Pět variant z celkového počtu čtyř genů splňovalo všechna požadovaná kritéria, protože prokazatelně ovlivňovaly různé metabolické cesty s dopadem na tělesnou hmotnost. Byla u nich také prokázána vazba na zvýšené riziko nadváhy. 1) Bílkovina FABP2 (Fatty acid binding protein 2), která váže mastné kyseliny, ovlivňuje absorpci tuku v tenkém střevě. Konkrétní polymorfismus (tj. varianty) daného genu může být spojován se zvýšenou absorpcí tuků z přijaté potravy. Právě v tomto mechanismu má podle přesvědčení vědců varianta genu Ala54Thr vliv na zvýšení indexu BMI, hromadění podkožního tuku, abdominální rozložení tuku, obezitu a zvýšení hladiny leptinu 23,24. 2) Receptor aktivovaný peroxizómovými proliferátory – gama (PPARG nebo γ) je transkripčním faktorem genetického kódu, který hraje základní roli v diferenciaci tukových buněk a ve vyjádření genů specifických pro tukové buňky. Tato bílkovina je součástí tukových buněk. Varianta Ala12 přináší snížení transkripční aktivity PPARG γ. Klinické studie porovnávaly nosiče genotypu 12Pro/Pro s typem Ala12. První skupina reagovala citlivěji na množství tuku ve stravě a vykazovala přímou souvislost mezi vyšším BMI a množstvím přijatého tuku oproti osobám s variantou Ala12. Tato skupina byla rovněž vystavena vyššímu riziku nadváhy v případě příjmu stravy bohaté na sacharidy. Na základě toho lze usoudit, že u běžné populace přispívá varianta PPARgamma2 Pro12Ala k pozorované variabilitě BMI a citlivosti na inzulín, která podporuje ukládání tuku 25,26. 3) 4) Součástí tukových buněk je také β-adrenergní receptor 2 (ADRB2) genový produkt, bílkovina ADRB2. Ovlivňuje hormony řízenou mobilizaci tuku k získávání energie, což je proces reagující na změny hladiny katecholaminů, jako je adrenalin, produkovaných ve velkém množství při stresu. Varianty genu způsobují změny aminokyselin v této bílkovině. Vědce zajímají především dvě varianty, alely Arg16Gly a Gln27Glu, protože jsou nejběžnější u europoidů a mají nejpozitivnější shodu všech variací loku ADRB2 s nadváhou a obezitou. Studie identických dvojčat (mladých dospělých ve věku 21± 2 roky a s normální střední hodnotou BMI (19,7±2,0 kg/m 2) naznačují souvislost mezi alelou Gln27Glu a vyšším rizikem zvýšené tělesné hmotnosti zejména v abdominální oblasti. U zkoumané populace byly pozorovány nadměrné přírůstky tělesné hmotnosti při dlouhodobém přejídání stravou bohatou na sacharidy a také větší nárůst odolnosti proti inzulinu 27. 5) β-adrenergní receptor 3 (ADRB3) se podílí na lipolýze, štěpení tuků při získávání energie, což hraje klíčovou roli při snižování – a udržování – tělesné hmotnosti. Tato aktivita je silně spojena s regulací hladiny krevní glukózy. Bílkovina β-adrenergního receptoru 3 (ADRB3) se vyskytuje ve viscerální tukové tkáni (hlavní úložiště tuku). Byla identifikována běžná varianta tohoto genu, která je charakteristická náhradou aminokyseliny tryptofan aminokyselinou arginin v pozici 64 (Arg64Trp); tuto variantu lze přiřadit nižší lipolytické aktivitě odpovědné za akumulaci tuků v tukové tkáni. Nositelé Arg64 mají vyšší riziko nadváhy a obezity, avšak pouze v případě, že vedou sedavý životní styl 28. Pokud jde o index BMI, řada studií ukázala statisticky významnou souvislost mezi BMI a variantou genu Trp64Arg v celé řadě populací 29,30. Například citovaná meta-analýza používala údaje více než 9 000 osob a prokázala podstatnou souvislost polymorfismu Trp Arg s BMI 30. Program snižování tělesné hmotnosti sestavený podle genotypu Na základě metabolických důsledků uvedených pěti genových variací a jejich četnosti v lidských genech, lze doporučit metody snižování tělesné hmotnosti podle následujících vlastností: Citlivost na omezení tuků neboli dieta s nízkým obsahem tuků Citlivost na omezení sacharidů neboli dieta s nízkým obsahem sacharidů Citlivost na rovnováhu tuků a sacharidů v dietě s omezeným příjmem energie Citlivost na fyzickou námahu. Osobám citlivým na tělesnou námahu lze doporučit fyzické cvičení mírným tempem 3x až 4x týdně. To představuje libovolnou činnost s hodnotou metabolického ekvivalentu (MET) od 3,0 do 5,9. Celkové týdenní skóre MET by mělo dosahovat nejméně 7,5 MET. To odpovídá například třem hodinám pomalé chůze týdně. Pro osoby s nadváhou nebo obézní jednotlivce jsou vhodnými typy sportu chůze, plavání nebo přiměřená cyklistika; to platí zejména v počátku. Osoby s nižší citlivostí jsou při cvičení méně schopny snižovat tělesnou hmotnost a ke štěpení tuku potřebují vyšší fyzickou zátěž. Těmto osobám lze doporučit vysoce intenzivní fyzické cvičení s minimální hodnotou MET 6. Tuto energickou činnost je třeba vykonávat nejméně 3x týdně. Celkové týdenní skóre MET by mělo dosahovat nejméně 13 MET. To by například představovalo dvakrát běh po 30 minutách (průměrnou rychlostí 8,5 km/h) a 1 hodinu pomalé jízdy na kole (průměrnou rychlostí 15 km/h) – denně. Závěr Nadváha a obezita se staly globální „epidemií“ a rostoucím zdravotním problémem na celém světě a v Evropě. Existují silné důkazy, že osobní program řízení tělesné hmotnosti, který obsahuje doporučení složení stravy a fyzických cvičení na základě genetických testů, povede k účinnému snižování a udržování tělesné hmotnosti. Zatím bylo identifikováno pět jednonukleotidových polymorfismů (SNP) umístěných ve čtyřech genech, které rozhodující měrou ovlivňují přibývání na váze. Metabolické důsledky těchto pěti SNP se výrazně liší. Podle těchto rozdílů definovali výzkumní pracovníci tři hlavní skupiny osob, u nichž se projevují různě citlivé reakce na určité druhy diet nebo cvi čení: (1) nejvyšší citlivost na omezení tuků neboli na diety s nízkým obsahem tuků, (2) zvláštní citlivost na omezení sacharidů neboli na diety s nízkým obsahem sacharidů (3) citlivost na rovnováhu tuků a sacharidů v dietách s omezeným příjmem energie. Vědci také identifikovali genetické varianty, které jsou zvláště citlivé na tělesnou námahu. Účinnost této koncepce individuální optimalizace snižování tělesné hmotnosti je třeba prokázat dalším výzkumem. Autoři Korespondenční autor 1 Specialista na interní medicínu, revmatologii a gastroenterologii, s lékařskou praxí zaměřenou na interní medicínu, Romanstr. 9, D-80639 Mnichov, Německo. 2 Master of Science v aplikované dietologii (MSc)., certifikovaný klinický dietolog, školitel ohledně cukrovky (Německá diabetologická asociace), Centrum a ordinace pro dietologickou komunikaci, dietologické poradenství a zdravotní žurnalismus, Ostheimer Straße 27d, D 61130 Nidderau, Německo. Použitá literatura 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. Weblink: http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs311/en/, Accessed at 06-2013, 3th, 03:00 pm. Svetkey, L.P., et. al. Comparison of strategies for sustaining weight loss: The weight loss maintenance randomized controlled trial. JAMA (2008) 299: 1149-1148. Weblink: http://www.euro.who.int/en/what-we-do/health-topics/noncommunicable-diseases/obesity/factsand-figures. Accessed at 05-2013, 13th, 06-2013, 2th; 10:00 am. Iseri A, Arslan N. Obesity in adults in Turkey: age and regional effects. Eur J Public Health 2009; 19: 91-94 Gültekin T, Ozer BK, Akin G. Prevalence of overweight and obesity in turkish adults. Anthropol Anz 2009; 67 (2): 205-212 http://www.who.int/nmh/countries/ukr_en.pdf Gallus S, Odone A, Lugo A. Overweight and obesity prevalence and determinants in Italy: an update to 2010. Eur J Nutr 2013; 52 (2): 677-685 OECD: Obesity update 2012. http://www.oecd.org/health/49716427.pdf. Accessed at 06-2013, 3th, 02:00 pm. Schober E, Rami B, Kirchengast S et al. Recent trend in overweight and obesity in male adolescents in Austria: a population-based study. Eur J Ped 2007; 166 (7): 709-714 Angell-Andersen E Tretli S Bjerknes R et al. The association between nutritional conditions during World War II and childhood anthropometric variables in the Nordic countries. Annals of human biology. 2004; 31(3): 342-355. Lumey LH van Poppel FWA The Dutch Famine of 1944–45: Mortality and Morbidity in Past and Present Generations. Oxford Journals. 1994; 7 (2): 229-246. Drewnowski A Popkin BM The nutrition transition: new trends in the global diet. Nutr Rev. 1997; 55(2):31-43 Badran M Laher I Type II Diabetes Mellitus in Arabic-Speaking Countries. International Journal of Endocrinology. 2012; doi:10.1155/2012/902873. Green A Hirsch NC Pramming SK The changing world demography of type 2 diabetes. Diabetes/Metabolism Research and Reviews. 2003; 19(1): 3-7. The International Diabetes Federation: The IDF consensus worldwide definition of the metabolic syndrome. https://www.idf.org/webdata/docs/MetS_def_update2006.pdf. Accessed at 03-2013, 18th, 03:00 pm. Albala C, Santos JL, Cifuentes M, Villarroel AC, Lera L, Liberman C, Angel B, and Perez‐Bravo F. Intestinal FABP2 A54T polymorphism: association with insulin resistance and obesity in women. Obes Res 12: 340‐345, 2004. Pratley RE, Baier L, Pan DA, Salbe AD, Storlien L, Ravussin E, and Bogardus C. Effects of an Ala54Thr polymorphism in the intestinal fatty acid‐binding protein on responses to dietary fat in humans. J Lipid Res 41: 2002‐2008, 2000. Bouchard et al. The response to long-term overfeeding in identical twins. N Engl J Med 1990; 322:1477-1482, Hainer et al. Intrapair resemblance in very low calorie diet-induced weight loss in female obese identical twins. International Journal of Obesity and Related Metabolic Disorders : Journal of the International Association for the Study of Obesity 2000, 24(8):1051-1057, Hainer et al. A twin study of weight loss and metabolic efficiency. International Journal of Obesity and Related Metabolic Disorders : Journal of the International Association for the Study of Obesity 2001, 25(4):533-537 LeCheminant et al. Comparison of a low carbohydrate and low fat diet for weight maintenance in overweight or obese adults enrolled in a clinical weight management program. Nutrition Journal 2007, 6:36 Sacks FM, Bray GA, Carey VJ et al. Comparison of weight-loss diets with different compositions of fat, protein, and carbohydrates. N Engl J Med 2009; 360 (9): 859-873 Gardner, JAMA 2007; 297: 969-977 Rankinen T, Zuberi A, Chagnon YC, Weisnagel SJ, Argyropoulos G, Walts B, Pérusse L, Bouchard C. The human obesity gene map: the 2005 update. Obesity. 2006; 14: 529-644. Levy E, Menard D, Delvin E, Stan S, Mitchell G, Lambert M, Ziv E, Feoli-Fonseca JC, and Seidman E. The polymorphism at codon 54 of the FABP2 gene increases fat absorption in human intestinal explants. J Biol Chem. 2001; 276: 39679-39684 24. de Luis DA, Aller R, Izaola O, Gonzalez Sagrado M, and Conde R. Influence of ALA54THR Polymorphism of Fatty Acid Binding Protein 2 on Lifestyle Modification Response in Obese Subjects. Ann Nutr Metab. 2006; 50: 354-360. 25. Robitaille J, Despres JP, Perusse L, and Vohl MC. The PPAR-gamma P12A polymorphism modulates the relationship between dietary fat intake and components of the metabolic syndrome: results from the Quebec Family Study. Clin Genet. 2003; 63: 109-116. 26. Deeb SS, Fajas L, Nemoto M, Pihlajamaki J, Mykkanen L, Kuusisto J, Laakso M, Fujimoto W, and Auwerx J. A Pro12Ala substitution in PPARgamma2 associated with decreased receptor activity, lower body mass index and improved insulin sensitivity. Nat Genet. 1998; 20: 284-287. 27. Ukkola O, Tremblay A, and Bouchard C. Beta-2 adrenergic receptor variants are associated with subcutaneous fat accumulation in response to long-term overfeeding. Int J Obes Relat Metab Disord. 2001; 25: 1604-1608. 28. Marti A, Corbalan MS, Martinez-Gonzalez MA, and Martinez JA. TRP64ARG polymorphism of the beta 3adrenergic receptor gene and obesity risk: effect modification by a sedentary lifestyle. Diabetes Obes Metab. 2002; 4: 428-430. 29. Hoffstedt J, Poirier O, Thorne A, Lonnqvist F, Herrmann SM, Cambien F, and Arner P. Polymorphism of the human beta3-adrenoceptor gene forms a well-conserved haplotype that is associated with moderate obesity and altered receptor function. Diabetes. 1999; 48: 203-205. 30. Fujisawa T, Ikegami H, Kawaguchi Y, and Ogihara T. Meta-analysis of the association of Trp64Arg polymorphism of beta 3-adrenergic receptor gene with body mass index. J Clin Endocrinol Metab. 1998; 83: 2441-2444Franz MJ, Van Wormer JJ, Crain AL et al. Weight-loss outcomes: a systematic review and metaanalysis of weight-loss clinical trials with a minimum 1-year follow-up. J Am Diet Assoc 2007; 107(10): 17551767
Podobné dokumenty
Nutrigenomika
teprve rozsáhlé, systematicky pojaté studie určí, jak významné místo bude mít tento obor v
běžné klinické praxi nedaleké budoucnosti. Konečný cíl nutriční genomiky by bylo možné
shrnout jako dosaže...
UCE_Účetnictví_Základní účtování u neplátce
- uhradí chybějící částku převodem na běžný účet (VBÚ a na MD účet 221 – Bankovní účty)
- zaměstnavatel mu chybějící částku předepíše jako srážku ze mzdy (VÚD a na MD 331 Zaměstnanci)
(není obvyklé...
oddělení buněčné a molekulární biologie– 2000-2008
Novota, P; Kolesár, L; Slavčev, A; Černá, M: Fluorescence‐based automated fragment analysis of microsatellite polymorphism
within the transmembrane region of the MIC‐A gene.
Folia Biologica, 2004...
Slovo úvodem Motto Z našich reklam a inzerátů . . . Víte, že? V srdci
dehonestovaných, kteří dokazují, že genetické rozdíly
tu jsou. Konec konců, i malé dítě ví, že nejlepší
vytrvalci jsou černoši z Keni či Ethiopie, sprintéři
naopak černí Američané. Do výšky a o tyč...