č2_2011 - Obec Kytlice
Transkript
Kytlický občasník Nepravidelný informaèní zpravodaj pro obyvatele Kytlic a Mlýnù ČÍSLO 2 Březen 2011 ROČNÍK 6 ZPRÁVA o výsledku přezkoumání hospodaření OBCE KYTLICE za rok 2010 Odbor kontroly Krajského úřadu Ústeckého kraje provedl přezkoumání hospodaření naší obce za rok 2010. Při přezkoumání hospodaření územně samosprávného celku Kytlice bylo postupováno dle § 2 a § 3 zákona č. 420/2004 Sb. Přezkoumání se uskutečnilo ve dnech 23.9.2010 a 16.2.2011. Prověřeny byly následující písemnosti : • návrh rozpočtu na rok 2010 • rozpočtová opatření č. 1 a 2 • rozpočtový výhled na roky 2006-2011 • závěrečný účet za rok 2009 • bankovní výpisy s ověřením návaznosti zůstatku na bankovních účtech (běžný účet, krátkodobý úvěr, veřejná sbírka) • dohody o hmotné odpovědnosti • faktury přijaté i vydané • inventurní soupis majetku a závazků, příkaz k inventarizaci, hlavní inventarizační zápis, přičemž nebyly zjištěny žádné inventarizační rozdíly • odměňování členů zastupitelstva, správnost vyplácených odměn dle mzdových listů • pokladní doklady • pokladní kniha s ověřením návaznosti zůstatku pokladní hotovosti • kontrola účetních dokladů • kontrola účtového rozvrhu platného pro rok 2010 • výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu • výkaz zisku a ztrát • smlouvy a další materiály k přijatým účelovým dotacím, a to dotace na opravu místní komunikace, volby do Parlamentu ČR, veřejně prospěšné práce, rekonstrukce a výpočetní technika multifunkčního domu, dotace na vytopenou domácnost, na povodně, na sčítání lidu a dotace na volby do zastupitelstev obcí • smlouvy o převodu majetku • smlouva o přijetí krátkodobého úvěru • smlouvy o věcných břemenech • dokumentace k veřejným zakázkám • vnitřní předpisy a směrnice • zápisy z jednání zastupitelstva včetně usnesení • zápisy z kontrol finančního a kontrolního výboru • veřejná sbírka na opravu varhan v kytlickém kostele. Při přezkoumání hospodaření Obce Kytlice za rok 2010 nebyly zjištěny chyby a nedostatky a nebyla zjištěna žádná rizika. Z funkce účetní obce bych chtěla občanům sdělit, že přezkoumání hospodaření obce probíhá každý rok, a to na základě podané žádosti panem starostou, z čehož vyplývá náš zájem mít všechny záležitosti úřadu v pořádku. A ještě malý dovětek - od roku 2006 v hospodaření obce nebyly shledány žádné chyby, nedostatky ani rizika. Zdena Štědrová - účetní obce V naší obci se objevil nový fenomén, fenomén trestního oznámení. Asi jsem si naši obec moc idealizoval nebo si ji možná vysnil jinou, než ve skutečnosti je, ale to se stává. Již na schůzi zastupitelstva jsem slyšel některé naše občany vykřikovat slova o trestním oznámení, ale nepřikládal jsem jim důležitost, považoval jsem je pouze za snahu o zviditelnění, možná z pocitu méněcennosti nebo jiné osobnostní poruchy. O to větší bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že trestní oznámení bylo opravdu podáno a to hned dvakrát: nejprve na starostu jmenovitě, poté staženo a podáno na neznámého pachatele. Není třeba složitě hádat, co je meritem věci. Je to nezaložený účet na čerpání dotace na dětské hřiště a tudíž nenačerpaná dotace. Nechci se o této kauze příliš rozepisovat, protože bylo řečeno snad již vše, co řečeno být mohlo. Můj postřeh je jiný: naši občané a zastupitelé ze Sdružení za lepší soužití, kteří toto trestní oznámení podali, si pletou malou vesnici, kde se všichni známe, s velkou politikou: trestní oznámení jsou Fenomén, zastupitel nebo oznamovatel? mezi čelními představiteli našeho státu často politickým nástrojem. V malé vesnici však nejde o žádnou politiku, nejde ani o žádné strany. Jde především o normální slušné vztahy mezi lidmi bez trestních oznámení, bez lží typu kdo co nabídl Kátě Rauchové, bez komplikování života sousedům trapnými šprajci, pořádáním akcí ne pro radost, ale proto, abychom někomu ublížili, vyvoláváním paniky pomocí lží o výstavbě satelitního městečka apod. Tyto věci se množí a já mám strach, aby nepřerostly v nechuť našich občanů se na čemkoliv podílet a cokoliv někam posouvat. Lepší soužití mezi lidmi a mezi občany se tvoří úplně jinak. Kandidoval jsem do zastupitelstva, a před tím čtyři roky v zastupitelstvu pracoval, nikoliv kvůli odměně či zviditelnění, nemám to zapotřebí, ale proto, abych svou prací a svými kontakty přispěl k rozvoji naší obce. Veškerých odměn jsem se rád vzdal ve prospěch aktivit našich dětí, svůj čas jsem rád věnoval přípravě všech možných projektů, výběrových řízení a akcí pro nás všechny, kteří tu bydlíme. Nechci ztrácet svůj čas vyvracením proudu lží a obhajováním kroků, které byly provedeny v minulosti, a v nichž dnes kdosi hledá sebemenší chybu, jen aby vítězoslavně ukázal, jak bylo v minulosti všechno špatně a podával sérii trestních oznámení. Já chci pracovat dopředu, připravovat další věci a jsem si téměř jistý, že šest členů zastupitelstva má stejný cíl. Rafael Moreno Společenský ples a oslava MDŽ 2011 Mezi společenské akce, které se staly nedílnou součástí kulturního života v obci Kytlice, je možné po právu zařadit Společenský ples obce Kytlice a oslavu svátku žen, MDŽ, které každoročně spolu i s dětským maškarním karnevalem otevírají sezónu kulturních akcí. Několik posledních let či měsíců musí být obyvatel Kytlic a Mlýnů potěšen nabídkou soutěží, zábav a jiných kabaretů, např. v podobě zasedání zastupitelstva obce Kytlice. Každý si vybere podle gusta či chuti. Jen na zasedání zastupitelstva chybí už jen tombola; pokud by se vybíralo vstupné, nejsme daleko od reality tombolu zrealizovat. I zábavných vstupů je dostatek. Ale vážně, pro organizátory akcí je vždy velkou poctou vysoká účast a zájem o každou jednotlivou akci. A pokud občané projeví zájem a poŽeny donesly i mražené jahody mohou při těchto akcích, o to víc to potěší, protože potom se tyto akce stávají opravdu společenskými. Myslím, že ples i oslava MDŽ měly úspěch a návštěvníci se dobře bavili. Je třeba připomenout i důležitou součást zábavy, hudbu Mlynáře a hudební těleso pana Hanzala. Každý si snad našel to pravé „ořechové”, zejména vtípky pana Hanzala s nejmenší paní a největším pánem nebo mraženými jahodami utvrdily perfektní zábavu. Tradičně nezklamal pan Šalalali. A na co se můžeme těšit na příště? Třeba na zeleňoučký špenát. Všem účastníkům akcí patří dík za účast, pořadatelům za úsilí, čas a přípravu, obecnímu úřadu a zastupitelům za podporu. Petr Bauer Pod čarou S restaurací ve Mlýnech jsou zvláštním způsobem spjaté osoby s ptačími jmény nebo ptačí druhy samotné. Ta tam je příhoda s osobou přezdívanou Čáp, který zapomněl svršky na plese a druhý den marně sháněl osobu, která mu uzamkla svršky v šatně a po plese slastně vychrupávala, no a její zapomenutý mobilní telefon v místnosti s návštěvou vyzváněl pod péřovým polštářem, leč marně. Také oslava novomanželů z rodiny Pelikánových je důkazem této významné ornitologické lokality. Třešničkou na dortu je lukrativní cena do tomboly od Bohouše Bundy v podobě statného dvouletého kohouta. Zdá se až neuvěřitelné, že cenu vyhrála rodina, která dvakrát nemiluje slepičí kur. Proto také doma nebyl připraven kurník či jiný apartmán a tak chudák kohout zůstal bezprizorní v kulturní místnosti vedle nevyzvednutých “exklusivních” cen, které každým rokem čekají na toho pravého výherce. Po každé akci následuje zběžná inventura obecního majetku a malé vyhodnocení akce. Unavenost personálu hostince je vždy přiměřená délce akce a počtu návštěvníků. Po letošním plese tomu však bylo zcela jinak - strhané obličeje a oči jako žárovky nevěštily nic dobrého při našem setkání s hostinskými. Místo pozdravu a obvyklé fráze “tak jsme šli spát ve tři”, jsme slyšeli: “ …to ste nám dali s tím kohoutem, o půl páté jsme zalehli a kohout od půl šesté kokrhá...” Kohout ponechaný v kulturní místnosti, sousedící s ložnicí bytu hospody, by mohla být dobrá pomsta, ale úmysl v tom nehledejte. Jen mně nějak nejde do hlavy, jak ten kohout v krabici poznal, že je ráno? Vždyť i v Mrazíkovi pozoroval a kokrhal podle slunce! Co říci závěrem – omluva – úmysl to nebyl a aspoň jedna veselá příhoda k pivu. Petr Bauer „PETRŮV ZDAR” Jednoho krásného veèera se v Penzionu HELENE konala jako kadý mìsíc tradièní rybáøská schùze s netradièním programem. Program dostal krycí název ranice, a jak u název napovídá, nevìnovali jsme se pouze oduevnìlým debatám z vysoké politiky, jak bývá naím zvykem, ale poctivì jsme se postarali i o svá rybáøská tìlíèka. Menu nesestavoval odborník na dietu, ale pravdìpodobnì nejtìí rybáø v naí organizaci, mistr kuchaøský a majitel Penzionu Helene v jedné osobì. Kdo by na slavnostnì pøipravené tabuli hledal krmi pùvodem z ryb, nenael by ani rybí kostièku, za to vepøového tolik, e to bylo nad nae síly, i kdy, jak vidno z fotografií, jsme se opravdu snaili. A teï trochu èísel - v naí vísce je 23 registrovaných rybáøù, z toho tøi dorostenci a jedna ena. Úlovky si necháme radìji pro sebe, protoe minulý rok opravdu nebyl k chlubení. Smutným pøíkladem mohu být i já, mám dvì návtìvy u rybníka a ádnou rybu jsem nechytil, ale o tom to pøece není. Nakonec pøání vem rybáøùm do nové sezóny - co nejvíce krásných chvil strávených u vody, obèas nìjakou upinku zahlédnout a speciálnì Standovi pøeji, aby alespoò jednou vidìl rybník pøed devátou hodinou dopolední. PETRÙV ZDAR!! David Dvoøák “Blog zastupitele” Pùvodnì jsem mìl v plánu zabývat se tématy jako je dìtské høitì ve Mlýnech, odstranìní historických hromad hlíny nebo kontroverznímu tématu Dohoda o vzájemném partnerství se Starou mlékárnou s.r.o., ale události dneních dnù mì nutí zabývat se ponìkud destruktivnìjími tématy. Asi mi snad nikdo nebude oponovat v tom, e pokud nìco ve vsi funguje ukázkovì, je to kulturní komise. Proto jsem absolutnì nepochopil snahu Obèanského sdruení ZLS pokodit tradièní Velikonoèní tìení. Jak? Zcela jednodue, staèí si vybrat stejné téma, stejnou náplò, vybrat si ikovnì termín (dva víkendy pøed akcí kulturní komise a jeden víkend po ní) a patnost je na svìtì. Obèanského sdruení ZLS má ve svém názvu za lepí souití a já se ptám. S kým se chce sívat? Kdy pøedsedkynì kulturní komise nabízela, aby se OSZLS na Velikonoèním tìení aktivnì podílelo, bylo jí øeèeno, e chtìjí mít vlastní akci. Proè dìlit ves na dva tábory, místo snahy o spolupráci? Pokud nìkdo touí po vlastní seberealizaci, je natolik ambiciózní, e je mu spolupráce s kýmkoliv nepøíjemná, budu to chápat a respektovat, ale jen v tom pøípadì, pokud do toho dá vlastní nápad a úsilí. V tomto pøípadì vidím spí útok na nìèí duevní vlastnictví ne cokoliv jiného. Copak studna nevyèerpatelných nápadù vyschla? Smutné je, e se jedná o akce urèené pøedevím dìtem, je to levá, jak na kulturní komisi, tak i na nì samotné. Navíc to ostatní spoluobèany staví do zvlátní situace, mají si vybrat, na èí vernisá pùjdou? Nebo èí kraslici si koupí? Na jakou akci poslat dìti? Ètyøi, respektive pìt víkendù za sebou, tematicky vìnovaných velikonoèním svátkù je nebetyèná hloupost, i kdy ty svátky mám moc rád. Bez dvou let strávených v Èeské Lípì iji na vesnici a a vzpomínám, jak vzpomínám, nepamatuji se, e bych zail podané trestní oznámení na neznámého pachatele. Kadý u asi slyel o kauze neèerpaná dotace, ne kadý vak ví, e v rámci této kauzy opozice podala výe uvedené trestní oznámení. Podat na nìkoho trestní oznámení je na vesnici minimálnì kontroverzní záleitost, nicménì je zcela legitimní a v poøádku, pokud jsem pøesvìdèen, e byl spáchán nìjaký trestný èin (pak nám to, tuím, ukládá i zákon). Spekulovat o tom, kdo je cílem je zbyteèné, mì by vak zajímalo, proè to trestní oznámení nebylo adresné, kdy v opozici panuje pøesvìdèení o spáchaném trestním èinu touto osobou. Napadá mì jediné vysvìtlení, e by naopak jim hrozilo trestní oznámení z køivého obvinìní èi z nactiutrhání. Jene pak by to znamenalo, e tam ta jistota o spáchaném trestném èinu není, ale proè tedy to trestní oznámení? Pravdou je, e to pár lidem dost znepøíjemní ivot, je to snad motivem? Nìjak mi uchází smysl toho veho. Vidím v tom jen destruktivní chování pár jedincù, a u tìch, kteøí oznámení podali, nebo tìch, co jim radí. Myslím, e paradoxnì toto oznámení oèistí bývalé zastupitelstvo, udìlá pøítr dalím spekulacím na toto téma. Snad se ji pøestaneme hrabat v minulosti a zaèneme s o to vìtí vervou tvoøit budoucnost. Opìt bych OSZLS doporuèil, aby se zamyslelo nad zmìnou názvu v nìco, co by lépe vystihovalo dosavadní zpùsob jednání jeho pøedstavitelù, protoe pro lepí souití v naí vesnici sdruení dle mého soudu zatím nic moc neudìlalo. D. Dvoøák Jak jsem se stal (alespoň doma) váženým občanem Kdo z nás by se nechtìl stát váeným obèanem. Kdy jsem zjistil, e pøes stavbu stáèírny pramenité pitné vody to nepùjde, byl jsem velice posmutnìlý. Tìkou ránu mému snaení zasadila i tehdejí poslankynì parlamentu paní Táòa Fischerová. Od ní mám - a to si troufám øíct - jako jediný v této republice na oficiálním papíru Poslanecké snìmovny Parlamentu Èeské republiky potvrzeno, e jsem èlovìk neurozený a tudí vlastnì jakýsi untrmen. Jen nevím, jestli o tom parlament hlasoval. Abych nebyl vùèi bývalé poslankyni neobjektivní, psala to v reakci na mùj èlánek, kde jsem si vùèi ní také nebral servítky, a asi tak trochu v afektu. ádnou zá kvùli tomu k ní ale necítím. Naopak, byla to ona, která mì s tátou v dobách tìce totalitních zásobovala tiskovinami, které se tu sice vydávaly, ale jejich distribuce a vlastnì i pouhé ètení se trestalo jménem republiky hned natvrdo. Poznal jsem tak nìkolik vydání Revolver Revue a Lidových novin, do kterých psali lidé, kteøí støídavì sedìli v chládku a chodili demonstrovat. Jedním dechem jsem pøeèetl ivotopis Stalina. Tedy ten, co ho psal, nebyl zrovna jeho kámo. Byly tam i úryvky ze Solenicynova Souostroví gulag, které jsem si pak hned po revoluci koupil a pøeèetl to celé. Ale to u jsem zase odbìhl od tématu.Tak tedy po tolika pokusech o to, abych se stal alespoò trochu váeným obèanem, se na mne koneènì usmálo tìstí. Pøilo to zcela neèekanì a byl jsem z toho tak vyjukaný, e jsem Vám nestaèil ani podìkovat. Po roce jsme opìt se enou a pøíbuznými navtívili spoleèenský ples ve Mlýnech. Mlýòáci vechna èest dvì slova staèí, bylo to moc fajn. Mlynáøi sice hráli v podivném sloení, tak jsem je jetì nezail, ale rozhodnì to bylo zajímavé. Výkon kapely okoøenil svým výborným celoveèerním vystoupením pan Pracný, kterému doma pøezdíváme koèièka, protoe na vystoupení v Kylicích pøi otevírání opraveného kinosálu po nìm jeho manelka a nae sousedka Petra Èernocká chtìla, aby udìlal koèièku a jemu se to moc povedlo. Mimochodem - na krásné písnì Petry si moje ena doma dìlá videoklipy z naí zahrádky a její CD si velice èasto poutíme. Ale to u jsem zase jinde. Jako kadý správný ples, tak i tento, mìl bohatou tombolu. Dovedu si pøedstavit, e ji organizátoøi plesu dávali dohromady celý rok. A jako bonus, vedle této tomboly, byla jetì jedna, kterou poøadatelé losovali z ústøikù zakoupených lístkù. A tady pøila moje chvíle. Hned první vstupenka, která vyhrávala mìla èíslo 30 a to bylo èíslo mého lístku. Cena - elektronická osobní váha a já jsem se v tu chvíli stal oficiálnì váeným obèanem. No u bylo naèase, milí spoluobèané! Hned, jak jsme pøili z plesu domù, tak jsem na ni skoèil - a hned zase slezl s konstatováním Michala Tuèného, ta váha si mì neváí. Celý dojem z jinak výborného veèera mi pokazil pouze fakt, e hlavní cenu, autonavigaci za nìkolik tisíc korun vyhrál no vesnice div se starosta obce. Takovou dávku podlézavosti jsem od Vás, poøadatelé vskutku neèekal. To nebylo skuteènì zapotøebí a velice to zavání ...a vùbec, jetì si to rozmyslím, ale asi podám trestní oznámení na neznámého pachatele. To jen abych byl jako èerstvì zváený spoluobèan taky trochu IN. Tak jetì jednou Mlýòáci - bylo to prostì hustý a moc fajn. Díky. V Kytlicích 5.3.2011 Jan Jahoda Jubilea V lednu, únoru a bøeznu letoního roku oslavili svá významná ivotní jubilea nai spoluobèané: J. Ernekerová, E. tìdrová, M. Hájek, J. Pugner, I. Fárková, F. Ocásek a A. Knyová. Vem jubilantùm patøí pøání veho nejlepího a pevného zdraví do dalích let. Kytlice nebo Kocourkov? Kulturní život v Kytlicích bude před Velikonocemi „obohacen” o dvě akce stejného druhu. Takzvané „Občanské sdružení za lepší soužití” (dále jen Sdružení) podalo žádost na pronájem cca poloviny výstavního sálu na pořádání Velikonoční výstavy v době od 26. března do 25. dubna. Kulturní komise ve spolupráci s Kroužkem dovedných rukou pořádá 17. dubna Velikonoční těšení. Je to již tradiční akce spojená s prezentací prací dětí z kroužku. Součástí Velikonočního těšení jsou výtvarné dílny pro děti i dospělé, řemeslné trhy, kde si návštěvníci mohou i zakoupit některé z tradičních velikonočních předmětů: kraslice zdobené různými technikami, perníčky, drátované, košíkářské a textilní drobnosti. Dále zde mohou návštěvníci ochutnat různé tradiční i netradiční velikonoční pečivo: mazance, jidáše, boží milosti apod. V žádosti Sdružení o pořádání výstavy se dočteme: „Nedílnou součástí této akce je, že si návštěvník může některé zvyky prožít, ochutnat staročeské velikonoční pokrmy a v neposlední řadě si i zkusit vyrobit některý ze zvykoslovných předmětů. Další součástí je seznámení se s tím, jak prožívali svátky jara a dobu předvelikonoční naši předkové. Lidé si budou moci prohlédnout a zároveň si zakoupit kraslice zdobené tradičními a modernějšími technikami, perníčky a různé drobnosti. Nebudou chybět ani výrobky dětí.” Kulturní komise nabídla Sdružení spolupráci na pořádání Velikonočního těšení. Nabídka byla odmítnuta s tím, že si chtějí výstavu udělat sami. Připadá mi absurdní, aby se v tak malé obci jako jsou Kytlice, pořádaly dvě stejné akce. Navíc v žádosti Sdružení jsou uvedeny doslovné citace z žádosti, kterou jsem psala já za kulturní komisi. Jak je to možné? Stejně tak bylo Sdružení nabídnuto několik dalších termínů na pořádání výstav - například k Mezinárodnímu dni dětí nebo k Antonínské pouti. Tyto termíny nebyly akceptovány. Sdružení trvá na velikonoční výstavě. Sdružení za lepší soužití tedy bude mít svou velikonoční výstavu od 26. března do 3. dubna. Potom musí výstavu zlikvidovat a udělat tak prostor Velikonočnímu těšení 17. dubna. Na Velikonoce ji budou znovu instalovat. Na plakátcích Sdružení mylně informuje, že bude výstava přerušena z důvodu akce Kroužku dovedných rukou. Není to akce Kroužku, Velikonoční těšení je tradiční akce kulturní komise při Obecním úřadu v Kytlicích ve spolupráci s Kroužkem dovedných rukou. Z plakátku také není zřejmé, kdo bude vynášet Moranu, zda Kroužek nebo Sdružení. Obyvatelé a návštěvníci Kytlic můžou tedy navštívit dvě výstavy na stejné téma a ve stejném čase. Jejich život tím bude jistě obohacen, i když si někteří budou klepat na čelo. Takto si Sdružení představuje lepší soužití a já se ptám: „Žiju v Kytlicích nebo v Kocourkově?” Ludmila Baslová - předsedkyně kulturní komise Lidové zvyky a tradice v návaznosti na církevní rok Lidové zvyky a tradice se èasto vázaly na bìh slunce a promìny pøírody bìhem roku, souvisely se zemìdìlstvím, které bylo pro drtivou vìtinu obyvatel hlavním zdrojem obivy. Církev dokázala starým zvykùm vtisknout ráz køesanského svátku. Liturgický nebo té církevní rok se skládá z øady tzv. liturgických období a urèuje poøadí a závanost rùzných slavností a svátkù. Církevní rok zaèíná 1. adventní nedìlí. Po Adventu následují Vánoce, potom poprvé nastává neutrální období nazvané Liturgické mezidobí, dále Postní doba, Velikonoce, Letnice a dalí Liturgické mezidobí. Právì k období Mezidobí (zhruba od Tøech králù - 6. ledna do Popeleèní støedy) se váe mnoho lidových tradic. Bylo to období zabijaèek, makarních veselic, svateb. Masopust vrcholil ve dnech pøed Popeleèní støedou. Protoe datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust. Pøípravou na masopust býval ètvrtek pøed masopustní nedìlí, který se nazýval tuèný ètvrtek. V tento den mìl èlovìk co nejvíc jíst a pít, aby byl celý rok pøi síle. Hlavní masopustní zábava zaèínala masopustní nedìlí, kdy se vichni chystali k muzice. Nìkdy se hrálo a tancovalo pøímo na návsi. Vyvrcholením masopustu bylo úterý, toho dne procházely vesnicemi prùvody makar. Obchùzky masek nemìly závazná pravidla. Masky byly vude pohotìny pálenkou a pivem, které jetì zvyovaly rozpustilost a veselí. Témìø vude konèila masopustní zábava o pùlnoci, nìkde zakonèili muziku o pùlnoci pochováním basy, jinde o pùlnoci pochovávali Baccha. Popeleèní støedou vstupují vìøící do ètyøicetidenního postního období (knìz udìluje popelem znamení køíe na èelo). Postní doba neboli pùst je období pøípravy na Velikonoce. Zaèíná Popeleèní støedou, trvá 40 dní (kromì nedìlí) a vrcholí Svatým týdnem, pøi nìm si køesané pøipomínají ukøiování Jeíe Krista a konèí tzv. velikonoèní triduem (Zelený ètvrtek, Velký pátek, Bílá sobota - poslední den postní doby). Tradièních 6 postních nedìlí má své tradièní latinské názvy podle prvních slov almu, který se v pøíslunou nedìli èetl. Jednotlivé nedìle mají ale i lidové pojmenování - èerná, praná, kýchavá, druebná, smrtná, kvìtná. Svatý týden nebo té Paijový týden se nazývá, protoe pøi liturgii se pøipomíná vrchol Jeíova ivota - jeho smrt a vzkøíení. Zaèíná Kvìtnou nedìlí, která pøipomíná slavný vjezd Jeíe do Jeruzaléma, následuje Modré pondìlí, edivé úterý. Na karedou støedu se podle lidové povìry nemají lidé mraèit, aby se nemraèili vechny støedy v roce. Zelený ètvrtek - v ten den se podle povìry jedla zelená strava (penát), aby byl èlovìk zdráv. Na zelený ètvrtek odlétají zvony do Øíma a jejich zvuk je nahrazen øehtaèkami. Velký pátek - den Kristova ukøiování je v lidových povìrách spojen s magickými silami. V tento den se mìly otevírat hory, které vydávaly své poklady, v tento den se nesmìlo nic pùjèovat, protoe pùjèená vìc by mohla být oèarovaná, nesmìlo se hýbat se zemí (rýt, kopat) ani prát prádlo. Bílá sobota je posledním dnem postní doby, doma se uklízelo, pekly se mazance a beránky, pletly se pomlázky, malovaly kraslice. Bílá sobota liturgicky konèí zahájením noèní bohosluby zvané Velikonoèní vigilie. Velikonoèní nedìle- Boí hod velikonoèní je slavností køesanského církevního roku, pøi ní se slaví Kristovo vzkøíení a vítìzství nad smrtí. Velikonoèní pondìlí je spojeno s nejrùznìjími zvyky a tradicemi, které vdy nemají køesanský pùvod a ve svém nejirím kontextu jsou spojeny s rituály pøechodu tj. konèící zimy a nastupujícího jara. V naich krajích je zvykem chodit koledovat s pomlázkou. Koledníci jsou potom odmìnìni kraslicemi. Velikonoce jsou nejvýznamnìjím køesanským svátkem. Pravidla pro urèení data Velikonoc stanovil roku 325 1. nikajský koncil. Podle nich pøipadají velikonoèní svátky na nedìli následující po prvním jarním úplòku. Pokud první jarní úplnìk pøipadne na nedìli, slaví se Velikonoce dalí nedìli. Pondìlí velikonoèní podle tìchto pravidel mùe pøipadnout na den v rozmezí 23. bøezna do 26. dubna. Ludmila Baslová, zdroj: Wikipedie Tak tohle jste vážně chtěli ??? Už je to tady. Už je to tady. Tuhle krátkou větičku ve skandované formě si určitě každý vybaví v souvislosti s naší Sametovou revolucí. A k tomu řinčení klíčků v tisících dlaní. Já tu větu chci ve svém článku použít jako výstrahu. Výstrahu pro všechny Kytličáky a Mlýňáky, že je něco shnilého ve státě kytlickém. Kauza starostova opomenutí při čerpání již přidělené dotace je už dostatečně známa. Starosta vše přiznal, i když se zpožděním, hned několikrát se omluvil a nechal nás rozhodnout, jestli má dál vykonávat svůj mandát. Skoro dvě třetiny zastupitelů ho ve funkci podrželo. Převládlo v nás přesvědčení, že to, co za své působení ve funkci pro obec vykonal, předčí tuto velkou chybu, které se dopustil. Mohu vás všechny ujistit, že nikdo nic nebagatelizoval, a že tudíž není pravda, že by námi tato kauza byla zlehčována. Dotace není nároková záležitost. To znamená, že obec ji může, ale nemusí dostat. Obec ji sice dostala, ale nevyužila. Nikdo se neobohatil, obec se tím nijak nezadlužila, ostatně současný stav našich kont je velice uspokojivý a na všechny požadované aktivity našich obyvatel se doposud vždy peníze našly. Dovedu se vžít do té chvíle, kdy na své pochybení přišel a jak starostu znám, musel z toho být naprosto mimo. Určitě nepatří mezi ty lidi, kteří nemají zodpovědnost za své chování a konání. Podívám-li se do historie obce, tak podobné pochybení potkalo i předchozího starostu pana Emila Sedláčka v kauze „Mlýnská škola”. Dovoluji si tvrdit, že v tomto případě byla míra pochybení větší. A podívejme se na to, jak se zachovala v tomto případě „opozice” v zastupitelstvu obce. Někteří lidé samozřejmě také vystupovali radikálně proti dalšímu působení starosty v čele obce, ale museli také uznat jeho dosavadní zásluhy o rozkvět obce po revoluci a k hlasování o důvěře, myslím, vůbec nedošlo. Tehdy jsem do Kytlických novin napsal článek „Podporujte svého šerifa”, ve kterém jsem se Emila jednoznačně zastal. Naše obec měla a má veliké štěstí, že se dvakrát za sebou podařilo najít velice schopného člověka na post starosty. Oba dostali od voličů a potažmo i od zastupitelstva dostatečný prostor, aby i té své malé vesnické politice mohli vtisknout určitou tvář a náboj. Ani pro jednoho z nich to nebylo jen poměrně slušné korýtko. Je zajímavé sledovat, jak se historie otáčí ve spirále času, a jakoby se v trochu jiné podobě, vrací zpět. Jen přístup lidí k druhým se za ta léta dost změnil. V posledním desetiletí se k nám do obce přistěhovali lidé, kteří se neuměli sžít s tím naším prostředím natolik, aby do něj zapadli a vypadali jako Ryzci. Přišli odněkud s tím, že za tím minulým životem udělají čáru a v Kytlicích začnou od nuly znovu. Jenomže nikdo nespadne do obce jen tak, každý vláčí svou minulost za sebou a jenom bláhově si myslí, že ho v novém prostředí nedoběhne. Je to někdy náhoda, někdy i zvídavost, zkrátka někdo začne vyprávět a vy najednou začnete skládat mozaiku života přišedšího souseda jako puzzle. Segmenty vyprávění se začnou slévat v ucelený obraz toho, jak se ten náš nový soused choval a vystupoval v minulém působišti. Dozvíte se například, jak se jednomu při překotném úprku z městečka s příhodným názvem Strašecí, sprskli vlastní králíci v přepravkách, jak někoho vyprovázel odchod do Kytlic průvan z rozbitých oken v minulém bydlišti, jak v jedné obci s krásnými skalními městy dodnes nemůže místostarosta uvěřit, že přežili několik trestních oznámení a den, kdy si mohli ověřit, že nemovitosti vlastněné naším novým sousedem jsou přepsány na nového vlastníka, oslavují ve svých myslích jako Američané Den díkůvzdání. I takoví lidé přišli mezi nás. Po čase zjistili, že mají na spoustu věcí shodný názor a začali se poohlížet po někom z místních, který by jim alespoň částečnou integraci do vesnického života umožnil. Nikdy jim nešlo o společnou věc, o navázání na dění, které už v obci probíhalo, vše to bylo špatné a jen oni vědí, jak se to má dělat. Připomenu jen neustálé zpochybňování rozhodnutí o rekonstrukci školy. Klasickým případem z nové doby je fáma, že ne všichni mohou realizovat svoji činnost v Obecním domě. Byl nastolen požadavek pronájmu části místnosti - za účelem výstavy betlémů a nebo třeba malování velikonočních vajec. Lída Baslová, šéfka kulturní komise, se samozřejmě proti tomu ohradila s vysvětlením, že může kdykoliv kdokoliv přijít do Kroužku dovedných rukou a tam se realizovat. Ale to právě naši noví sousedé nechtějí. Chtějí si na svém pronajatém pozemku malovat svá vejce. Připadá mi to stejné, jako když tři noví hráči ve fotbalové jedenáctce přesvědčují vedoucího mužstva, že budou sice hrát mistrák, ale na své branky a se svým míčem a ještě jim k tomu musí pronajmout velké vápno. Ale to jsem trochu odbočil. Časem se jim podařilo přesvědčit část obyvatel Kytlic, že je třeba určitých změn, které současné zastupitelstvo nechce provést nebo to neumí. Přišly volby a v zastupitelstvu se ocitla skutečná opozice, která jde starostovi a vlastně celému zbytku zastupitelstva tvrdě po krku. Začínalo to nevinně, občas se v našich zahrádkách objevil papír, na kterém anonym upozorňoval na obecní (podle něho) nešvary. Jako vyvrcholení této snahy byl vznik občasníku a nejnověji i podání trestního oznámení. Nejprve podalo Sdružení za lepší soužití prostřednictvím pana Rajchla, paní Zajacové a paní Blažkové trestní oznámení na starostu obce, po pár dnech ho stáhlo a nahradilo trestním oznámením na neznámého pachatele. Nám, ostatním zastupitelům z toho plyne nemilá povinnost, podrobit se výslechu u vyšetřovatele. Už jsem jeden podobný výslech absolvoval a můžu Vám říct, že i když máte čisté svědomí, tak je to stejně velice nepříjemná věc. A teď se vlastně dostávám k tomu, proč jsem ten článek takto nazval. Myslím si, že žádný z Kytličáků nebo Mlýňáků, pokud by se nejednalo skutečně o trestný čin, by nevolil tuto formu boje se svými sousedy. Tady totiž OSZLS překročilo hranici mezi běžným zanadáváním si na někoho. Tady se stal nezvratný čin, jakým bezesporu podání trestního oznámení na sousedy je, který navždy tuto vesnici rozdělí. Tedy alespoň si to myslím. Osobně bych si třeba v hospodě k jednomu stolu s člověkem, který mě obviní z trestného činu nesedl. Naši nepřizpůsobiví spoluobčané využili naivity některých lidí v obci a tuto hranici spolu s nimi překročili. Ptám se tedy Tebe, Libore Hasmando, kterého znám odmala, znám Tvoji mámu i starousedlíky dědu a babičku, všechno to jsou lidi, které mám rád a jsou to moji sousedé, i Tebe, Káťo Rauchová, kde o tvých rodičích platí totéž, tohle jste doopravdy chtěli? Tohle je skutečně vaše svobodná vůle nebo jste se jen nevědomky nechali do děje vtáhnout a vlastně i zneužít? Odpověď nechám samozřejmě na vás, ale z vašeho dalšího chování bude jasně čitelná i pro nás ostatní. I za vás bych si přál, aby se tato věc nikdy nestala. Do časů budoucích je to velká skvrna na sousedských vztazích v naší obci a myslím si, že ti normální obyvatelé naší obce si to budou dlouho pamatovat. A na závěr zase použiji heslo ze „Sametové revoluce”. To heslo zní: „Nejsme jako oni.” Vypadá sice zdánlivě jako velice správné, ale jen v určitých souvislostech. Myslím si, že toto heslo nám částečně svázalo ruce při vypořádání se s komunistickou minulostí. Umožnilo totiž uchvátit velkou část naší ekonomiky i veřejného života hned v začátcích buď přímo bývalými komunisty nebo jejich pohunky. A s následky vyplnění onoho hesla se potýkáme dodnes. Možná, že se ptáte, jak s tím souvisí tento můj článek mezi těmito hesly. Vysvětlím. Velice mi ta naše dnešní situace ve vesnici připomíná praktiky bolševika v padesátých letech. Sám jsem to bohudíky nezažil, ale hodně jsem si o tom přečetl. Zajímá mě totiž, jak vzniká mechanizmus zla. Do vesnic, kde vše fungovalo po staletí zažitým způsobem byli infiltrováni lidé, kteří měli jediný úkol. Vesnici rozvrátit a uspořádat její chod dle představ Strany. Necelý rok trvalo přemlouvání, „vstup, budeš dělat jako na svém, my ti pomůžeme,” po roce, když se k nim pár místních, většinou chudých bezzemků přidalo, ale na většinu to ani zdaleka nevypadalo, se taktika změnila. „Jsi kulak, novodobý otrokář, sbal si kufr a táhni... Nepůjdeš po dobrém, máme i jiné metody, podáme trestní oznámení že si zatajil (svoji) půdu, zavřeme tě do uranových dolů, tam vyměkneš nebo zcepeníš.” Nepřipomíná Vám to něco? Ještě, že se čas odvinul po své ose o několik desítek let dále. A na úplný konec Vám sděluji, že právě proto, že nechci být jako oni, tak razím heslo na jejich hrubý pytel ještě hrubší záplata, a proto se možná někomu budu zdát arogantní. Ale jestli moje arogance téhle vesnici alespoň v něčem poslouží, tak jsem za svoji aroganci rád. V Kytlicích 6.3.2011 Jan Jahoda HISTORIE STÁLE JEŠTĚ ŽIVÁ Příběhy dvou Kühnelů Na posledním zastupitelstvu naší obce byla znovu otevřena otázka, zda postavit či nepostavit pomník tragické události z června 1945 u Hraničního rybníka, kdy zde bylo bez soudu ranou do týla zastřeleno šest německých občanů Kytlice při takzvaném divokém odsunu. Reakce byly různé od pozitivních až po obavu stavět pomníky Esesákům. Nechci na tomto místě lobovat pro ani proti zřízení pomníku, rozhodne o tom referendum obyvatel obce a bude to asi nejlepší varianta. Celý případ mě donutil k zamyšlení nad osudy dvou Kühnelů, dvou německých obyvatel bývalých Sudet. Nebyli příbuzní, nikdy se ani nepotkali a neznali, měli pouze shodná příjmení. Příběh první: Franz Kühnel Franz Kühnel byl předsedou NSDAP ve vsi. O jeho osudu není mnoho známo, nebyl vojákem, měl sochařský ateliér a provozoval v Kytlici hospodu. Zachovalo se nám jen svědectví o jeho konci popsané v dopisu Konrada Ahne, který napsal své příbuzné 24. 4. 1946. Milá Kristl, 19. června minulého roku (1945) jsme museli náš krásný Falknov opustit. Brzo ráno v 5 hodin jsme nastoupili na rozkaz u Wenzelovy pily. S sebou jsme mohli vzít jen to, co jsme mohli unést v rukou. Děti, i staří a nemocní lidé museli s tou trochou svých věcí, která ale časem pěkně ztěžkla, držet Franz Kühnel ve svém sochaøském ateliéru krok, jinak byli poháněni biči a pažbami pušek. Jako průvodce nám dali vojáky takzvané osvobozovací armády (Revoluční gardy), kteří se navzájem předháněli ve svých krutostech. Už u Hraničního rybníka byli vyvoláni Ackermann Hans (syn majitele místní pily, jeho otec byl dříve starostou), Porthe Alfred (mladý muž, možná student nebo místní dělník), Fiedeler Rudolf (pošťák), Dinnebier Toni (syn místního sedláře a majitele obchodu papírnickým zbožím), a Melzer Berti (syn majitele místní hospody) a byli zabiti střelou do týlu. Franz Kühnel (předseda místní organizace NSDAP) musel pro zavražděné u rybníka vykopat hrob a všech pět do něj vhodit. Když tuto hroznou práci ukončil, byl střelen přímo doprostřed obličeje, takže spadl rovnou do hrobu. Můžeme se ptát, byl Franz Kühnel a ostatní zastřelení nadšeným nacistou? Nebo jen předsedou strany podobně jako dříve u nás předseda místní organizace KSČ? Byl zbabělcem, který se nepostavil nastupujícímu fašismu a umožnil jeho trvání a zvěrstva? Byl to člověk, který nedomyslel vlastní odpovědnost tohoto činu? Nebo byl pouze vlečen událostmi kolem sebe? Nevíme a asi se nám to již nepodaří nikdy zjistit. Příběh druhý: Ernst Kühnel Ernst Kühnel v uniformì èeskoslovenské armády O pùl roku pozdìji: Ernst Kühnel v uniformì Wehrmachtu Ernst Kühnel bydlel v Ústí nad Labem, hlásil se k německé národnosti, ale žil v Čechách, takže musel jako československý občan nastoupit v roce 1936 do služeb československé armády. Prezenční službu ukončil v roce 1938, byl rád, že mu vojna skončila a že je doma u své rodiny, ale už za půl roku musel jako Němec narukovat k Wehrmachtu. Když se chtěl v roce 1939 oženit se svou snoubenkou Marií, podařilo se jim to tajně až na třetí pokus. Ernst Kühnel byl totiž podle tehdejších rasových zákonů považován za čistého Němce a Marie pocházela z české rodiny. Nechali se tedy tajně oddat a již se s tím nedalo nic udělat. V roce 1940 se narodila jejich dcera Monika, moje maminka. Marie s ní musela na jakýsi německý úřad, kde bylo podle tvaru lebky posuzováno, zda jde o “čisté” dítě s árijskými rysy. Pak přišel rok 1941 a Ernst Kühnel byl se svou rotou převelen na východní frontu. Ještě předtím mohly na týden přijet manželky všech vojáků do kasáren. Moje babička Marie vzpomínala na to, jak všichni vojáci při posledním loučení brečeli. Všichni věděli, co je čeká, nikdo z jednotky se nevrátil. Ernst Kühnel padl za několik měsíců, v létě 1941 poblíž Smolenska, údajně ho zasáhla střepina granátu, když nesl kamarádovi na marodku jídlo. Ernst Kühnel byl mým dědou. I tady se můžeme ptát, byl Ernst Kühnel příznivcem národního socialismu? Byl zbabělcem, který se nepostavil fašismu? Pokud by to udělal jako voják, byl by okamžitě zastřelen. Nebo byl člověkem, který byl postaven před hroznou volbu zastřelit někde v Rusku desítky, nebo stovky lidí a mít nepatrnou naději, že přežije a ještě někdy uvidí svou roční dceru a manželku? Ani to už nikdy nezjistíme. V roce 1938 bychom mohli s klidným svědomím o Ernstu Kühnelovi říci, že byl českým vlastencem sloužícím v československé armádě. O půl roku později bychom mohli prohlásit, že byl fašistou. Život ale není černobílý, stejně jako lidské osudy. Nikdo jistě nechce revidovat výsledky války, to co Němci udělali v průběhu druhé světové války bylo obrovské zlo, ale měli bychom si zachovat lidství, když se na něj na jedné straně odvoláváme. Nikdo nechce soudit činy nebo životy zastřelených. Nemůžeme ani soudit činy těch kdo stříleli, i kdyby jejich čin byl z našeho pohledu nespravedlivý. V souvislostech a zkušenostech válečných událostí, které my nemáme, nám to nepřísluší. Není vlastně vůbec důležité, jestli bude nakonec u Hraničního rybníka stát pomníček nebo ne, důležité je o těchto událostech mluvit. Myslím, že pomník, nebo mohyla u Hraničního rybníka by měla být především Mementem toho, že válka nakonec nerozlišuje mezi ničím a nikým, že ten kdo si začne něco s totalitní mocí může také skončit jako oběť. Měla by být důvodem k zamyšlení pro mladé radikály, k uvědomění, že mohou prosazovat nevědomky ideologii, která je může zahubit. Musíme připomínat miliony obětí války, které způsobili Němci, ale musíme také mluvit o našich selháních, aby byl obraz úplný. Jen tak se vyrovnáme se svou vlastní minulostí a to je důležité pro naši budoucnost. A je jistě potěšující stále větší zájem mladé generace, která je schopna nezatíženého pohledu na věc. Petr Kubát DĚTSKÝ KARNEVAL Dětský karneval v Kytlicích je již dlouholetou oblíbenou akcí. Letos se konal 12. února a opět ho zahájily svým vystoupením Novoborské mažoretky. Novinkou letošního bálu byli rodinné masky, a tak jsme zde mohli vidět rodinu Simpsonových, rodinu černobílých, sultána se svým harémem, malíře s múzami a dalších celkem sedm rodinných masek. Škoda, že ženich s nevěstou zapomněli vzít s sebou svatebčany, mohl by se tak počet rodinných masek zvýšit. Na děti čekaly opět soutěže, občerstvení a k tanci jim hrál, tak jako každý rok, pan Martin Rauch. Maškarní odpoledne si děti pěkně užily a těší se jistě na další rok. Monika Hladíková a Ludmila Baslová MASOPUST Novinkou letošního kulturního dění se stala Masopustní obchůzka. Maškary a ostatní přihlížející se shromáždili před Obecním domem a po úvodním proslovu „rytíře” Vítka a laskavém povolení obchůzky, kterého se nám dostalo od „panského úředníka” mohla „loď bláznů” vyplout na svou první plavbu po vesnici. Za bujarého zpěvu s doprovodem harmoniky obešly masky s dalšími přihlížejícími část vesnice. V průvodu bylo možné vidět cikánku, stále ztrácející své dítě, bábu s nůší, medvědy, jezdce na koních, vojáka, slaměné, papagena, dokonce i slona a mnoho dalších masek. Na cestě čekalo několik zastavení, masky zde byly pohoštěny a na oplátku hospodyni a hospodáři popřály prostřednictvím slaměných a slona mládí, krásu, zdraví a plodnost. Veselé odpoledne skončilo před hostincem, kam se některé masky odebraly užít si vepřových hodů. Cikánka zde využila svého umění věštění z ruky a nad některými z jejích předpovědí se bude nutné zamyslet. Po mnoha letech první masopustní obchůzku máme za sebou a věříme, že jsme tím založili novou masopustní tradici. Monika Hladíková a Ludmila Baslová Navštivte náš nový obchod či e-shop www.2hheran.cz Speciální nabídka značkového obchodu HP v Děčíně Multifunkční tiskárna HP Photosmart WiFi eAiO za 1,- Kč Nevěříte? Ano je to pravda, ke každému notebooku HP ProBook a HP Pavilion Vám přidáme za 1 korunu českou skvělou inkoustovou fotografickou tiskárnu HP Photosmart WiFi eAiO - CN245B. Neváhejte s nákupem, tato nabídka je omezena, platí pro prvních 50 zákazníků. Navíc, každý kdo si přijde vyzvednout zboží do nového značkového obchodu v Děčíně obdrží malý dárek v podobě stylové USB myšky HP. V nabídce máme notebooky s operačním systémem v cenách již od 8.300,- CZK s DPH 20% 2H-Heran Jan - Teplická 27, 405 02 Děčín, Tel.: 412 151 110 Tak jsme se dočkali !? Jak si nìkteøí z nás urèitì vimli, na ponièenou tra z Èeské Kamenice do Mlýnù vyrazila mechanizace a to je neklamné znamení, e opravy zaèaly. A jde jim to docela dobøe. Pracují kadý den od rána do veèera, tra je u vybagrována a k Pustému zámku. Zároveò se staví i opìrné zdi, které tu pøed povodní nebyly. Je toho dost, co se musí udìlat. Bohuel paní zima se nechce vzdát, a tak nìkteré práce jetì nemohly zaèít. Snad u to jsou její poslední dny a poèasí nám zaènì pøát. Mluvila jsem s nìkterými lidmi, kteøí práce øídí a termín dokonèení (èervenec 2011) prý dodrí. Tak snad u o letních prázdninách vyrazíme na výlet vláèkem. Myslím, e si to vichni moc pøejeme. Eva Rajnohová Levitace na železnici eleznièní tra se opravuje, ale kdyby ministerstvo opravdu chtìlo uetøit, tak by pouilo nejmodernìjí technologie vìdy èi arlatánství. Na pokozené trati by vyuilo princip levitace, tj. jevu kdy by se vlak vznáel nad kolejememi a tra by slouila pouze jako koridor. Koleje by se mohly rozøezat a odvézt do sbìru, kadá koruna dobrá do státního rozpoètu. Inu, kdo etøí ma za tøi, ale pak by nám mohlo chybìt to pravidelné drncání vlakových souprav. Radìji opustíme tenký led a oèekávejme opravu trati. Petr Bauer Podmínky pro pořádání výstav v Obecním domě Výstavní prostor v Obecním domì v Kytlicích je urèen pro poøádání výstav, prodejních výstav, øemeslných trhù, výtvarných dílen a podobných akcí. Kadý, kdo má zájem výstavní prostor vyuít k poøádání výe uvedené akce je povinen podat písemnou ádost Obecnímu úøadu v Kytlicích nejménì 4 týdny pøed zahájením plánované akce. V ádosti musí být uvedeno: Název akce. Èasový rozvrh akce (zahájení, skonèení a otevírací doba). Program a cílová skupina, které je akce urèena. Jméno odpovìdné osoby. Poskytnutí výstavních prostor je zdarma. Po schválení obecním zastupitelstvem bude uzavøena písemná smlouva o podmínkách poskytnutí výstavních prostor mezi Obecním úøadem zastoupeným osobou odpovìdnou za výstavní prostor a nájemcem. Ve smlouvì bude stanoveno: Jméno osoby, která pøebírá odpovìdnost za výstavní prostory po dobu trvání akce (starí 18 let). Pøevzetí inventáøe vèetnì vybavení kuchyòky, klíèù od budovy a výstavních prostor. Odpovìdná osoba je zodpovìdná po skonèení otevírací doby zkontrolovat celý svìøený prostor vèetnì pøilehlých WC a chodeb, zda jsou zavøená okna a nikde se nesvítí. Po celou dobu konání akce musí poøadatel zajistit dozor. Zamknout výstavní prostor, pøípadnì budovu. Po skonèení celé akce uvést výstavní prostor do pùvodního stavu. Provést kontrolu prostor s osobou odpovìdnou za výstavní prostor (v souèasné dobì s pí. Baslovou) a pøedat jí klíèe. PLÁN KULTURNÍCH AKCÍ Neděle 17.4.2011 VELIKONOČNÍ TĚŠENÍ ve výstavním sále Obecního domu od 14 do 17.00 hod. Neděle 24.4.2011 POHÁDKA NA RUBY. Loutkové představení pro děti od 16.00 hod. Sobota 30.4.2011 SLET MALÝCH ČARODĚJŮ A ČARODĚJNIC u dětského hřiště v Kytlicích od 16.30hod. Sobota 11.6.2011 ANTONÍNSKÁ POUŤ Sobota 11.6.2011 Ladislav Stroupežnický: NAŠI FURIANTI - Lesní divadlo od 20.30 hodin. Sobota 18.6.2011 Ladislav Stroupežnický: NAŠI FURIANTI - Lesní divadlo od 20.30hodin - repríza Sobota 18.6.2011 Pohádkový les - kouzelná procházka lesem v okolí Mlýnů pro děti a dospělé Kytlický občasník vydává: OÚ Kytlice ve spolupráci s občany. MK ČR E 145 69. Tel.: 776 354 366, Mlýny 97, 407 45 Kytlice, E-mail: [email protected] Tisk a zpracování: 2H-Heran Jan - Děčín - www.2hheran.cz (30. března 2011)
Podobné dokumenty
č3_2011 - Obec Kytlice
rád bych nìkteré vìci okomentoval a pøípadnì uvedl na pravou míru.
Hned na první stranì je úvaha pana Rafaela Moreny. Pøedem upozoròuji,
e proti nìmu nic nemám, ba pøímo naopak, ji nìkolik let js...
Zpravodaj č. 2/05
Stará moudrost øíká, e dùm se staví od základù a opravuje
od støechy. Nejinak je tomu i na kostele. U od roku 1997 se
provádìly dílèí opravy krovù a støechy na pozoøickém kostele.
Do souèasnosti ...
Pojd-a-nasleduj-me-1
v klidu vše promyslet a pøipravit si zpùsob pøedání své skupinì. Je
potøebná osobní práce animátora, která pøinese živìjší a osobnìjší
pøedávání.
Každá kapitola obsahuje vždy jedno téma. V praxi bu...
Maskot jaro 2016
chodit. Dal jim jídlo a chvíli se díval, jak spolu mláïata dovádìjí. Pozdìji ho vzala do
hry. Kdy si dohráli, bylo u pozdì veèer. el domù a rovnou do postele. Zdáli se mu
krásné sny o jelenovi.