B e rešit 5775 - Kdo má vše ve svých rukou?

24. tišri 5775 / 18. říjen 2014
prvním pokusem člověka o to, aby si konečně
vydobyl jistou dávku nezávislosti a soběstačnosti.
Kdo má vše ve svých rukou?
Bere’šit / Na počátku
Bere’šit / 1. Mojžíšova (Genesis) 1:1-6:8
Ješa‘jahu / Izaiáš 42:5-43:10
Jochanan / Jan 1:1-18
Bere’šit (Genesis) {2:4} Toto jsou příběhy nebes a
země, stvořených v den, kdy Hospodin, Bůh, dělal
zemi a nebesa. {2:5} I každého stromku na poli,
nežli byl na zemi, a všechno osení, nežli vyrašilo,
poněvadž Hospodin, Bůh, nedal doposud zemi
déšť a nebylo člověka, který by zemi obdělával.
{2:6} A ze země se zvedala pára a zavlažovala
veškerý povrch země. {2:7} Hospodin, Bůh,
vytvořil člověka z prachu země, vdechl do jeho
chřípí dech života a člověk se stal živou duší.
{2:8} Předtím však Hospodin, Bůh, založil
zahradu v Edenu a člověka, jehož vytvořil, tam
umístil. {2:9} Hospodin, Bůh, dal z půdy vyrašit
veškerému stromoví libému na pohled a dobrému
k jídlu a uvnitř té zahrady stromu života a
stromu poznání dobra a zla. {2:10} K zavlažování
prýští z Edenu proud a rozděluje se odtud
ve čtyři hlavní. {2:11} Jméno jednoho je Píšon,
toť ten, jenž obtéká celou zemi Chavila, kde je
zlato. {2:12} Zlato oné země je dobré, je tam i
křišťál a onyxový kámen. {2:13} Jméno druhého
je Gíchon, ten, jenž obtéká celou zemi Kuš. {2:14}
A jméno třetího je Chidekel, ten protéká
východně od Ašuru, a čtvrtý proud je Frat. {2:15}
A Hospodin, Bůh, vzal toho člověka a ponechal
jej v zahradě Eden, aby ji obdělával a chránil.
{2:16} A Hospodin, Bůh, vydal o člověku příkaz,
říkaje: „Z každého stromu té zahrady jez! {2:17}
Ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho
nejez, protože téhož dne, kdy bys z něho jedl,
musíš zemřít!“ (Rabín Efraim Sidon)
Jedna z nejhorších povahových vlastností padlého a
zatvrzelého člověka je ta, že se vždy snaží všechno
ve svém životě ovládat. Pro ty z vás, kteří mě ještě
neznáte, by možná nebylo vůbec od věci, kdybych
nejprve vysvětlil, co si představuji pod pojmem
„padlý a zatvrzelý člověk“. ADAM („člověk“) byl
v GAN EDEN (doslova „zahradě Rozkoše“)
naprosto závislý na Bohu. Nemusel se zabývat
zemědělstvím, plením, dokonce se nemusel ani
starat o to, kde bude bydlet nebo co bude jíst,
protože všechno potřebné pro něj obstarával Bůh.
Jak už to tak ale někdy bývá, člověku přestalo být
po chuti, že je pořád závislý jenom na Bohu, a tak se
popostrčen a oklamán SATANEM (doslova
„Sočitelem, Osočovatelem, Sokem, Žalobcem“)
rozhodl, že nebude dbát na Boží zákaz, takže zhřešil
‒ tato vzpoura vůči Bohu nebyla ničím jiným než
Tohle mám tedy na mysli, když někdy hovořím
o „padlém“ člověku. Člověk odpadl od závislosti
na Bohu a přešel k životu ovládanému hříchem, jenž
je založen na plném spoléhání se pouze na sebe,
místo na Boha. Bůh ale samozřejmě věděl, že se
člověk dříve nebo později rozhodne jít proti němu,
a tak se i na tento případ připravil ‒ od samého
počátku počítal se zachráncem, který bude muset
přijít, aby člověka z jeho padlého stavu vysvobodil.
Tím zachráncem neměl být nikdo jiný než
MAŠIACH (doslova „Pomazaný“, Mesiáš, Kristus),
který měl přijít, aby zaplatil „cenu“ za hřích. Toho
Mašiacha dnes známe pod jménem Ješua haMašiach (Ježíš Kristus). JEŠUA (doslova „Spása,
Spasení, Záchrana“, Ježíš) přišel napravit člověka a
umožnit mu tak návrat do původního stavu, kdy se
už nespoléhá jen sám na sebe, ale je naproti tomu
schopen plně se oddat Bohu ‒ každý se k tomu ale
musí odhodlat sám za sebe a o své vlastní vůli.
Ovšem ne všichni s radostí přijímají to, co pro ně
Mašiach přišel vykonat, a tak mnozí tento nabízený
Boží způsob záchrany raději odmítají ‒ to jsou ti
„zatvrzelí“, protože chtějí i nadále setrvat ve svém
padlém stavu, takže onou záchranou opovrhují!
Původně si žil Adam v jakési pohádce. Všechna jeho
přání byla totiž předem vyslyšena. Kolik z nás by
dalo cokoliv za to, aby mohl žít ve světě, ve kterém
by se nemusel o nic ani nad ničím starat! Máš hlad?
Utrhni si ze stromu a jez! Zmohlo tě trhání jablek a
hrušek? Lehni si třeba pod támhleten strom a
na chvíli si pěkně schrupni. Všude, kde se člověk
podívá, jen samá krása, klid a rovnováha. Tohle je
přesně ten svět, o kterém se dnes dočtete nanejvýš
tak akorát v pohádkách.
Už jste někdy snili o tom, jak pobýváte někde
na neobydleném ostrově a žijete tam v naprostém
pohodlí a klidu jen ze samé sluneční záře, moře a
ovoce zrajícího na stromech? No, zrovna tak nějak si
žil Adam. A přesto mu to nestačilo! Proč? Protože to
nebyl on, kdo vše ovládal! Chtěl mít zkrátka svůj
život pevně ve svých vlastních rukou. To, že byl
na někom závislý, i když to byl Bůh, ho zkrátka
nenaplňovalo.
Člověk by si mohl pomyslet, že poté, co je někdo
spasen díky Ješuovi ha-Mašiach ‒ a dovolil tedy,
aby byla napravena jeho padlá povaha, takže už mu
nic nebrání cele přilnout k Bohu, odevzdat svůj život
plně do rukou Boha a spoléhat se jen na něj ‒ se už
nebude muset potýkat s nějakými většími potížemi.
Opak je ale pravdou! Plně se odevzdat Bohu je totiž
ta nejtěžší věc na světě pro všechny bez rozdílů, a to
včetně těch, kdo jsou již zachráněni ‒ lidé, kteří
poznali Ješuu ha-Mašiach a dokonce dovolili
RUACH HA-KODEŠ (Duchu svatému), aby je
napravil. Vzdát se nadvlády nad svým vlastním
životem a přenechat plné řízení HA-ŠEM (doslova
„tomu Jménu“, Hospodinu) není vůbec jednoduché.
Ať si to uvědomujeme nebo ne, naše padlá
přirozenost nám brání v tom, abychom se jen tak
lehce vzdali i toho posledního výdobytku, který nám
ještě zbývá a který spočívá v touze mít svůj život
pevně ve svých vlastních rukou.
Poohlédneme-li se malinko zpět do biblických dějin,
pak nám nemůže uniknout, že se BENEJ JISRA’EL
(členové izraelské pospolitosti) opakovaně bouřili
proti Bohu. Proč je tam tolik zmínek o všemožných
vzpourách a neposlušnostech? Protože lidé si
nejraději dělají, co chtějí a navíc vždy pěkně
po svém! Nejsmutnější na tom všem je to, že ani my
dnes nejsme jiní! Když nemáme něco pevně
ve svých rukou, okamžitě nás přepadá úzkostný
strach a zmatenost. Často míváme těžkou hlavu,
když se nemůžeme dobrat konce nějakého zádrhelu,
a vůbec neslyšíme, když se nás Bůh snaží uklidňovat
slovy: „Netrap se, nech to plavat, já už se o to
postarám, když mi to dovolíš.“
Přesně z téhož důvodu benej Jisra’el napáchali
mnoho škod. Jen proto, že neodolali svému puzení,
aby vždy všechno a za všech okolností ovládali svou
vlastní silou, museli procházet mnohými utrpeními a
doposud jimi musejí procházet. Dennodenně se
neustále uvádějí do nejrůznějších potíží. Nedáme-li
si pozor, pak rovněž nás dostihnou následky toho, že
pořád chceme mít vše jen a pouze ve svých vlastních
rukou. Konec konců nikdo z nás si přece nemůže
myslet, že jsme před Bohem něco víc než Adam
nebo benej Jisra’el! Nebo snad ano?
Bere’šit (Genesis) {3:17} A člověku řekl: „Protože
jsi uposlechl hlasu své družky a jedl jsi ze stromu,
který jsem ti přikázal, abys z něho nejedl, je kvůli
tobě prokleta půda: budeš z ní jídat po všechny
dny svého života se starostí. {3:18} Bude ti plodit
bodláčí a trní a budeš jíst polní osení! {3:19
V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se
neobrátíš v prach, protože z něj jsi byl vzat,
prach jsi a v prach se obrátíš!“ (Rabín Efraim
Sidon)
Tohle si dobře zapamatujme: Bůh má způsoby, jak
nás vyvést z omylu a upozornit na skutečnost, že to
nejsme my, kdo vše řídí! Mohou na nás přijít takové
věci, kdy zkrátka nebudeme vědět kudy kam a
budeme mít pocit, že jsme v koncích. Může tě
postihnout nějaké neštěstí, můžeš onemocnět nebo ‒
Bože chraň! ‒ přijít o někoho, koho jsi miloval, a to
vše jenom proto, že jsi nebyl včas ochotný zamyslet
se a uvědomit si, že to nejsi ty, kolem koho se vše
točí.
Jak se zachováš, když na tebe přijde něco
nečekaného nebo když tě postihne nějaké zlo? Budeš
Bohu hrozit vztaženou pěstí a vinit ho ze všeho zla,
které tě postihlo? Připíšeš to na účet „zlému osudu“?
Nebo se spokojíš se rčením, že „to se prostě v životě
stává“, že „za to mohou zděděné vlohy po rodičích“
či náhoda? Nebylo by lepší, kdyby sis uvědomil,
že je to ve skutečnosti Bůh, který už neví, jak jinak ti
dát najevo, že to nemáš pevně ve svých rukou a
nikdy jsi ani neměl a že je to pro tvé vlastní dobro,
když mu dovolíš se o ty věci ve tvém životě postarat,
protože je to nad tvé síly a na světě zkrátka není
jiného zachránce?
Žel, ani benej Jisra’el se ještě zcela nepoučili.
Dokonce ani ŠO’A (doslova „zkáza“, holocaust)
mnohým nepomohla k návratu. Proto se teď musím
ptát, co ještě musí ha-Šem způsobit nebo dopustit,
abychom to konečně pochopili a vyhledali pomoc?
Dobře se nad tím zamysleme!
Matitjahu (Matouš) {6:25} „Proto vám říkám:
Nemějte starost o svůj život ani o své tělo ‒ co
budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život
víc než jídlo a tělo víc než oblečení? {6:26}
Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí,
neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je
živí. Nejste snad vy mnohem dražší? {6:27}
Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží
život o jediný den? {6:28} A proč si děláte starosti
s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou.
Nepracují ani nepředou, {6:29} ale říkám vám,
že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen
jako jedna z nich. {6:30} Jestliže tedy Bůh takto
obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude
hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás,
vy malověrní? {6:31} Nemějte tedy starosti.
Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co
si oblečeme?‘ {6:32} Všechny ty věci vyhledávají
pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno
potřebujete. {6:33} Hledejte nejprve Boží
království a jeho spravedlnost, a toto vše vám
bude přidáno. {6:34} Nemějte starost o zítřek;
zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost
svého trápení.“ (Překlad 21. století)
Baruch ha-Šem („Pochválen buď Hospodin“)!
Rabi Ya‘acov Farber
Zdroj: http://www.cmy.on.ca/
Překlad: Jaldej ha-Derech, http://www.derech.cz/