B e rešit 5775 - Kdo má vše ve svých rukou?
Transkript
B e rešit 5775 - Kdo má vše ve svých rukou?
24. tišri 5775 / 18. říjen 2014 prvním pokusem člověka o to, aby si konečně vydobyl jistou dávku nezávislosti a soběstačnosti. Kdo má vše ve svých rukou? Bere’šit / Na počátku Bere’šit / 1. Mojžíšova (Genesis) 1:1-6:8 Ješa‘jahu / Izaiáš 42:5-43:10 Jochanan / Jan 1:1-18 Bere’šit (Genesis) {2:4} Toto jsou příběhy nebes a země, stvořených v den, kdy Hospodin, Bůh, dělal zemi a nebesa. {2:5} I každého stromku na poli, nežli byl na zemi, a všechno osení, nežli vyrašilo, poněvadž Hospodin, Bůh, nedal doposud zemi déšť a nebylo člověka, který by zemi obdělával. {2:6} A ze země se zvedala pára a zavlažovala veškerý povrch země. {2:7} Hospodin, Bůh, vytvořil člověka z prachu země, vdechl do jeho chřípí dech života a člověk se stal živou duší. {2:8} Předtím však Hospodin, Bůh, založil zahradu v Edenu a člověka, jehož vytvořil, tam umístil. {2:9} Hospodin, Bůh, dal z půdy vyrašit veškerému stromoví libému na pohled a dobrému k jídlu a uvnitř té zahrady stromu života a stromu poznání dobra a zla. {2:10} K zavlažování prýští z Edenu proud a rozděluje se odtud ve čtyři hlavní. {2:11} Jméno jednoho je Píšon, toť ten, jenž obtéká celou zemi Chavila, kde je zlato. {2:12} Zlato oné země je dobré, je tam i křišťál a onyxový kámen. {2:13} Jméno druhého je Gíchon, ten, jenž obtéká celou zemi Kuš. {2:14} A jméno třetího je Chidekel, ten protéká východně od Ašuru, a čtvrtý proud je Frat. {2:15} A Hospodin, Bůh, vzal toho člověka a ponechal jej v zahradě Eden, aby ji obdělával a chránil. {2:16} A Hospodin, Bůh, vydal o člověku příkaz, říkaje: „Z každého stromu té zahrady jez! {2:17} Ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho nejez, protože téhož dne, kdy bys z něho jedl, musíš zemřít!“ (Rabín Efraim Sidon) Jedna z nejhorších povahových vlastností padlého a zatvrzelého člověka je ta, že se vždy snaží všechno ve svém životě ovládat. Pro ty z vás, kteří mě ještě neznáte, by možná nebylo vůbec od věci, kdybych nejprve vysvětlil, co si představuji pod pojmem „padlý a zatvrzelý člověk“. ADAM („člověk“) byl v GAN EDEN (doslova „zahradě Rozkoše“) naprosto závislý na Bohu. Nemusel se zabývat zemědělstvím, plením, dokonce se nemusel ani starat o to, kde bude bydlet nebo co bude jíst, protože všechno potřebné pro něj obstarával Bůh. Jak už to tak ale někdy bývá, člověku přestalo být po chuti, že je pořád závislý jenom na Bohu, a tak se popostrčen a oklamán SATANEM (doslova „Sočitelem, Osočovatelem, Sokem, Žalobcem“) rozhodl, že nebude dbát na Boží zákaz, takže zhřešil ‒ tato vzpoura vůči Bohu nebyla ničím jiným než Tohle mám tedy na mysli, když někdy hovořím o „padlém“ člověku. Člověk odpadl od závislosti na Bohu a přešel k životu ovládanému hříchem, jenž je založen na plném spoléhání se pouze na sebe, místo na Boha. Bůh ale samozřejmě věděl, že se člověk dříve nebo později rozhodne jít proti němu, a tak se i na tento případ připravil ‒ od samého počátku počítal se zachráncem, který bude muset přijít, aby člověka z jeho padlého stavu vysvobodil. Tím zachráncem neměl být nikdo jiný než MAŠIACH (doslova „Pomazaný“, Mesiáš, Kristus), který měl přijít, aby zaplatil „cenu“ za hřích. Toho Mašiacha dnes známe pod jménem Ješua haMašiach (Ježíš Kristus). JEŠUA (doslova „Spása, Spasení, Záchrana“, Ježíš) přišel napravit člověka a umožnit mu tak návrat do původního stavu, kdy se už nespoléhá jen sám na sebe, ale je naproti tomu schopen plně se oddat Bohu ‒ každý se k tomu ale musí odhodlat sám za sebe a o své vlastní vůli. Ovšem ne všichni s radostí přijímají to, co pro ně Mašiach přišel vykonat, a tak mnozí tento nabízený Boží způsob záchrany raději odmítají ‒ to jsou ti „zatvrzelí“, protože chtějí i nadále setrvat ve svém padlém stavu, takže onou záchranou opovrhují! Původně si žil Adam v jakési pohádce. Všechna jeho přání byla totiž předem vyslyšena. Kolik z nás by dalo cokoliv za to, aby mohl žít ve světě, ve kterém by se nemusel o nic ani nad ničím starat! Máš hlad? Utrhni si ze stromu a jez! Zmohlo tě trhání jablek a hrušek? Lehni si třeba pod támhleten strom a na chvíli si pěkně schrupni. Všude, kde se člověk podívá, jen samá krása, klid a rovnováha. Tohle je přesně ten svět, o kterém se dnes dočtete nanejvýš tak akorát v pohádkách. Už jste někdy snili o tom, jak pobýváte někde na neobydleném ostrově a žijete tam v naprostém pohodlí a klidu jen ze samé sluneční záře, moře a ovoce zrajícího na stromech? No, zrovna tak nějak si žil Adam. A přesto mu to nestačilo! Proč? Protože to nebyl on, kdo vše ovládal! Chtěl mít zkrátka svůj život pevně ve svých vlastních rukou. To, že byl na někom závislý, i když to byl Bůh, ho zkrátka nenaplňovalo. Člověk by si mohl pomyslet, že poté, co je někdo spasen díky Ješuovi ha-Mašiach ‒ a dovolil tedy, aby byla napravena jeho padlá povaha, takže už mu nic nebrání cele přilnout k Bohu, odevzdat svůj život plně do rukou Boha a spoléhat se jen na něj ‒ se už nebude muset potýkat s nějakými většími potížemi. Opak je ale pravdou! Plně se odevzdat Bohu je totiž ta nejtěžší věc na světě pro všechny bez rozdílů, a to včetně těch, kdo jsou již zachráněni ‒ lidé, kteří poznali Ješuu ha-Mašiach a dokonce dovolili RUACH HA-KODEŠ (Duchu svatému), aby je napravil. Vzdát se nadvlády nad svým vlastním životem a přenechat plné řízení HA-ŠEM (doslova „tomu Jménu“, Hospodinu) není vůbec jednoduché. Ať si to uvědomujeme nebo ne, naše padlá přirozenost nám brání v tom, abychom se jen tak lehce vzdali i toho posledního výdobytku, který nám ještě zbývá a který spočívá v touze mít svůj život pevně ve svých vlastních rukou. Poohlédneme-li se malinko zpět do biblických dějin, pak nám nemůže uniknout, že se BENEJ JISRA’EL (členové izraelské pospolitosti) opakovaně bouřili proti Bohu. Proč je tam tolik zmínek o všemožných vzpourách a neposlušnostech? Protože lidé si nejraději dělají, co chtějí a navíc vždy pěkně po svém! Nejsmutnější na tom všem je to, že ani my dnes nejsme jiní! Když nemáme něco pevně ve svých rukou, okamžitě nás přepadá úzkostný strach a zmatenost. Často míváme těžkou hlavu, když se nemůžeme dobrat konce nějakého zádrhelu, a vůbec neslyšíme, když se nás Bůh snaží uklidňovat slovy: „Netrap se, nech to plavat, já už se o to postarám, když mi to dovolíš.“ Přesně z téhož důvodu benej Jisra’el napáchali mnoho škod. Jen proto, že neodolali svému puzení, aby vždy všechno a za všech okolností ovládali svou vlastní silou, museli procházet mnohými utrpeními a doposud jimi musejí procházet. Dennodenně se neustále uvádějí do nejrůznějších potíží. Nedáme-li si pozor, pak rovněž nás dostihnou následky toho, že pořád chceme mít vše jen a pouze ve svých vlastních rukou. Konec konců nikdo z nás si přece nemůže myslet, že jsme před Bohem něco víc než Adam nebo benej Jisra’el! Nebo snad ano? Bere’šit (Genesis) {3:17} A člověku řekl: „Protože jsi uposlechl hlasu své družky a jedl jsi ze stromu, který jsem ti přikázal, abys z něho nejedl, je kvůli tobě prokleta půda: budeš z ní jídat po všechny dny svého života se starostí. {3:18} Bude ti plodit bodláčí a trní a budeš jíst polní osení! {3:19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se neobrátíš v prach, protože z něj jsi byl vzat, prach jsi a v prach se obrátíš!“ (Rabín Efraim Sidon) Tohle si dobře zapamatujme: Bůh má způsoby, jak nás vyvést z omylu a upozornit na skutečnost, že to nejsme my, kdo vše řídí! Mohou na nás přijít takové věci, kdy zkrátka nebudeme vědět kudy kam a budeme mít pocit, že jsme v koncích. Může tě postihnout nějaké neštěstí, můžeš onemocnět nebo ‒ Bože chraň! ‒ přijít o někoho, koho jsi miloval, a to vše jenom proto, že jsi nebyl včas ochotný zamyslet se a uvědomit si, že to nejsi ty, kolem koho se vše točí. Jak se zachováš, když na tebe přijde něco nečekaného nebo když tě postihne nějaké zlo? Budeš Bohu hrozit vztaženou pěstí a vinit ho ze všeho zla, které tě postihlo? Připíšeš to na účet „zlému osudu“? Nebo se spokojíš se rčením, že „to se prostě v životě stává“, že „za to mohou zděděné vlohy po rodičích“ či náhoda? Nebylo by lepší, kdyby sis uvědomil, že je to ve skutečnosti Bůh, který už neví, jak jinak ti dát najevo, že to nemáš pevně ve svých rukou a nikdy jsi ani neměl a že je to pro tvé vlastní dobro, když mu dovolíš se o ty věci ve tvém životě postarat, protože je to nad tvé síly a na světě zkrátka není jiného zachránce? Žel, ani benej Jisra’el se ještě zcela nepoučili. Dokonce ani ŠO’A (doslova „zkáza“, holocaust) mnohým nepomohla k návratu. Proto se teď musím ptát, co ještě musí ha-Šem způsobit nebo dopustit, abychom to konečně pochopili a vyhledali pomoc? Dobře se nad tím zamysleme! Matitjahu (Matouš) {6:25} „Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo ‒ co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? {6:26} Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? {6:27} Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? {6:28} A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, {6:29} ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. {6:30} Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní? {6:31} Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ {6:32} Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. {6:33} Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. {6:34} Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“ (Překlad 21. století) Baruch ha-Šem („Pochválen buď Hospodin“)! Rabi Ya‘acov Farber Zdroj: http://www.cmy.on.ca/ Překlad: Jaldej ha-Derech, http://www.derech.cz/
Podobné dokumenty
30. sivan 5774 / 28. červen 2014 Šabat Ro`š chodeš (Šabat Nového
Zamysleme se ještě jednou nad prvními třemi vodítky. To,
že kráva měla být červená, by nás mělo upozornit
na souvislost s domem Davida, o kterém v Písmu čteme,
že byl ryšavý. Další skutečnost, že t...