Selektovatelné a signální geny - Biologické centrum AV ČR, vvi
Transkript
Selektovatelné a signální geny - Biologické centrum AV ČR, vvi
Selektovatelné a signální geny Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. BC AV ČR, v.v.i. a PřF JU České Budějovice Selektovatelné transgeny účinnost procesu transformace je nízká v laboratoři či skleníku jejich přítomnost nečiní problém, avšak v polních podmínkách jsou neakceptovatelné jsou selektovatelné geny v transgenních rostlinách problémem? - pokud sledujeme hledisko (bio)bezpečnosti, ve většině případů nikoliv - z hlediska přijatelnosti pro veřejnost ANO vyvíjejí se systémy, které – obecně řečeno – minimalizují velikost transgenní DNA, aniž by to mělo vliv na funkci vnášených gen ů: Selektovatelné transgeny (i) Selektovatelné geny nejsou vůbec do genomu regenerované rostliny vnášeny (T-DNA s morforegulačním genem, např ipt, který je v transpozonu; vektorový systém MAT – multi-autotransformation vector – gen ipt není v transpozonu, ale uvnitř specifické sekvence, která je rozeznávána rekombinázou z kvasinky). Selektovatelné transgeny Selektovatelné transgeny (ii)Selektovatelné geny jsou při transformaci do genomu vneseny, ale po identifikaci transgenních rostlin jsou z nich eliminovány místně specifickou rekombinací, transpozicí, segregací (po kotransformaci) nebo homologní rekombinací. V současnosti jsou známy 4 místně specifické rekombinační systémy, u kterých bylo prokázáno, že mohou zprostředkovávat tuto reakci i u rostlin: Selektovatelné transgeny Selektovatelné transgeny vývoj systémů založených na zcela jiných selektovatelných genech, jež jsou přijatelnější, neboť se nejedná o geny rezistence vůči antibiotikům či herbicidům: A) Pozitivní selekční systémy i) manóza-6-fosfát-isomeráza (manA) ii) D-xylóza-ketol-isomeráza (xylA) iii) ß-glukuronidáza (gusA) B) Negativní selekční systémy i) UDP-glukóza:galaktóza-1-fosfát-uridyl-transferáza (galT) ii) 2-deoxyglukóza-6-fosfát-fosfatáza (DOGR 1) iii) tryptofandekarboxyláza (tdc) iv) ferredoxin-like protein (pflp) v) threonindeamináza (ilvA) vi) oxidáza D-aminokyselin (DAAO, dao 1) vii) D-serin amoniumlyáza (D-serin deamináza, dsdA) Selektovatelné transgeny Pozitivní selekce – systém, kdy transgenní buňky získávají při regeneraci a růstu výhodu díky vznikajícímu metabolizovatelnému produktu, zatímco netransgenní buňky strádají, ale nehynou. Negativní selekce – transgenní buňky jsou schopny na selekčním médiu přežívat díky detoxifikaci selekčního faktoru na dále nemetabolizovatelný produkt, zatímco netransgenní buňky hynou. Selektovatelné transgeny manóza-6-fosfát-isomeráza (manA) - selekční látkou je manóza, kterou většina rostlinných druhů není schopna metabolizovat - endogenní hexokinázou fosforylována na manóza-6-fosfát, který není dále metabolizován a hromadí se v buňce - díky tomu dochází k silné růstové inhibici - enzym manóza-6-fosfát-isomeráza je schopen přeměňovat manóza-6-fosfát na metabolizovatelný fruktóza-6-fosfát, který vstupuje do glykolytické dráhy - enzym se obecně vyskytuje u baktérií, kvasinek i savců (vč. člověka) - pro transformaci byl využit gen manA z E. coli - dosud úspěšné transformace: maniok, kukuřice, rýže, cukrovka, pšenice, Arabidopsis, pomerančovník, pšenice tvrdá, konopí, Pennisetum glaucum (bajra), papája, čirok, psineček výběžkatý, mandloň, cibule, okurka, čínské zelí, rajče, brambor, salát… Selektovatelné transgeny ß-glukuronidáza (gusA) - selekční látkou je benzyladenin-N-3-glukuronid, který je ßglukuronidázou přeměňován na růstový hormon benzyladenin - ten stimuluje regeneraci prýtů a růst transgenních buněk, zatímco netransgenní buňky se dále nevyvíjejí - jako selekční látku lze také použít kyselinu cellobiuronovou (CbA), protože tato kyselina je tvořena glukózou a kyselinou glukuronovou, mezi nimiž je glykosidická vazba; po jejím rozštěpení β-glukuronidázou se uvolňuje glukóza sloužící pro transformované buňky jako jediný zdroj energie, zatímco netransformované buňky nedokáží tento zdroj energie využít a strádají Selektovatelné transgeny 2-deoxyglukóza-6-fosfát-fosfatáza (DOGR 1) Selekční látkou je 2-deoxyglukóza, která je normálně v cytosolu přeměnována na 2-deoxyglukóza-6-fosfát. Ten funguje jako kompetitor glukóza-6-fosfátu a má tedy na buněčný metabolismus toxický efekt vedoucí nakonec k buněčné smrti. Vnesením kvasinkového genu pro 2-deoxyglukóza-6-fosfátfosfatázu do rostlin tabáku a bramboru byly získány rostliny rezistentní k 2-deoxyglukóze (Kunze et al. 2001) s tím, že u obou druhů byla účinnost transformace srovnatelná se systémem založeným na kanamycinu. Selektovatelné transgeny tryptofandekarboxyláza (tdc) Selekční látkou je toxický analog tryptofanu 4metyltryptofan, který je uvedeným enzymem přeměňován na netoxický 4-metyltryptamin. Gen pro tryptofandekarboxylázu byl získán z okrasné rostliny Catharanthus roseus (barvínkovec růžový) a byl použit k úspěšné transformaci tabáku (Goddijn et al. 1993). oxidáza D-aminokyselin (DAAO, dao1) Erikson et al. 2004 popsali u A. thaliana použití selektovatelného genu dao1 kódujícího oxidázu Daminokyselin (DAAO, EC 1.4.3.3, oxidoreduktáza). Selekce je založena na toxicitě některých D-aminokyselin – pro rostliny jsou toxické např. D-alanin a D-serin, po metabolizaci pomocí DAAO (tj. oxidativní deaminací) se však změní na netoxické látky. Transformační účinnost byla 2,12 % pro D-alanin, 1,67 % pro D-serin a 2,37 % pro kanamycin. Selektovatelné transgeny Selekce při transformaci ptDNA (i) C. reinhardtii: k transformaci využívány nefotosyntetizující kmeny nesoucí mutaci v jednom z chloroplastových genů podílejících se na fotosyntéze. Vnášeny byl funkční kopie stejných genů, což vedlo u transformantů k obnovení fotosyntézy a umožnilo tak jejich selekci (Boynton et al., Science, 240: 1534-1538, 1988). (ii) Použití bodových mutací v genech pro ribosomální RNA nebo ribosomální proteiny plastidů, které zajišťovaly resistenci k antibiotikům spektinomycinu, streptomycinu a erytromycinu (Newman et al., Genetics, 126: 875-888, 1990). Tuto selekci se podařilo realizovat i u vyšších rostlin (Svab et al., PNAS, 87: 8526-8530, 1990), nicméně úspěšnost transformace byla velmi nízká. Selekce při transformaci ptDNA (iii) Frekvenci transformace se podařilo významně zvýšit až použitím genu aadA kódujícího enzym adenosyl-3‘-adenyl transferasu. Tento enzym z E. coli inaktivuje některá antibiotika jako spektinomycin nebo streptomycin (Svab et al., PNAS, 90: 913-917, 1993). aadA je v současnosti při transformaci plastidů nejdůležitějším selekčním genem. (iv) Gen nptII byl využit při úspěšné selekci plastidových transformantů tabáku (Carrer et al., MGG, 241: 49-56, 1993), gen aphA-6 z Acinetobacter baumannii (Bateman & Purton, Mol. Gen. Genet., 263: 404-410, 2000) při transformaci C. reinhardtii. (v) Využít tolerance k herbicidům (atrazin, fosfinotricin), jejichž mechanismem působení je inhibice plastidově specifických metabolických drah, se u vyšších rostlin nepodařilo. Selekce při transformaci ptDNA (vi) Daniell et al. (Curr. Genet., 39: 109-116, 2001) použili jako selekční marker gen ze špenátu kódující betainaldehyd dehydrogenasu (BADH). Tento enzym je přítomný jen v chloroplastech několika druhů adaptovaných k zasoleným a suchým půdám. Selekce je založena na konverzi toxického betainaldehydu (BA) tímto enzymem na netoxický betainglycin. Transformační účinnost při této selekci byl asi 25x vyšší než při použití selekčního systému tvořeného genem aadA a spektinomycinem a navíc byl celý proces transformace daleko rychlejší. Nicméně dosud v jiných laboratořích nepotvrzeno! Selekce při transformaci ptDNA (vii) Kombinace vizuálního a selektovatelného markeru (Klaus et al. , Plant J. 35: 811-822, 2003) – k rychlé identifikaci transplastomických segmentů na regenerované rostlině použili pigment deficientní tabák, kde knokautovaný gen byl nahrazen genem aadA; transformační vektor pak obsahuje standardní „pigmentový“ gen spolu s dalším selektovatelným genem. Signální transgeny Signální (reportérový) gen je takový gen, jehož biochemický produkt je možné snadno detekovat a kvantitativně stanovovat. Používány k zjišťování stupně exprese transgenů s různými promotory a strukturou, v různých genotypech, v různých pletivech a za různých podmínek. Vždy chimérické, tj. obsahují regulační sekvence pro projev v rostlinném genomu, zatímco kódující sekvence bývá bakteriální či živočišná. Signální transgeny (i) -galaktozidáza - kódována bakteriálním genem lacZ z E. coli - u transgenního tabáku a slunečnice použito ke kvantitativnímu měření aktivity enzymu i k histochemickému stanovení - od r. 1984 u rostlin nepoužito (ii) -glukuronidáza - kódována genem uidA (gusA) z E. coli - nejrozšířenější rostlinný signální transgen - fluorescenční měření aktivity se substrátem 4-metylumbelliferylglukuronid (MUG), který se mění na produkt, jenž po ozáření dlouhovlnným UV (365 nm) emituje záření o vlnové délce 570 a 590 nm - histochemická lokalizace pomocí substrátu 5-bromo-4chloro-3-indolylglukuronidu (X-Gluc); ten je oxidativně hydrolyzován na modrou, ve vodě nerozpustnou krystalickou sloučeninu (nedifuzní) Signální transgeny - difuzní je však meziprodukt této reakce, takže lokalizace modrého zbarvení nemusí úplně přesně odpovídat místu exprese genu gusA - byla proto vyvinuta modifikovaná metoda, kde substrátem je sudanIV--D-glukuronid; činností -glukuronidázy dochází k odštěpení nerozpustného sudanového barviva, takže nedochází k žádné difuzi a tím ani k artefaktům Signální transgeny - gen původně bez intronu byl upraven vložením intronu, což vede k expresi jen v rostlinné buňce a nikoliv v A. tumefaciens, který může ještě v transformovaných tkáních v raných fázích přetrvávat - momentálně jsou na trhu substráty, které dávají jinak zbarvené produkty - magenta (purpurová) a salmon (lososová), nebo substrát poskytující fluorescentní produkt (meziprodukt je ale ve všech případech difuzní) (iii) luciferáza - využívají se tyto geny a) luc ze světlušky Photinus pyralis Signální transgeny b) lux z bakterie Vibrio harvei c) Rluc z korálu Renilla reniformis d) lucRD (červená luminiscence), lucGR99, lucGR68 (zelená luminiscence) z kovaříka Pyrophorus sp. Signální transgeny - enzym katalyzuje na ATP a O2 závislou dekarboxylaci substrátu (luciferin pro LUC) za vzniku viditelného záření, které lze měřit luminometrem, CCD kamerou apod. Signální transgeny Signální transgeny - systém je starší více než 15 let, ale moc se u rostlin nerozšířil - je sice vysoce citlivý, ale špatně reprodukovatelný, problémy jsou vyvolávány špatným průnikem substrátu do rostlinného pletiva, někdy snad i nedostatečnou dostupností kyslíku a ATP (iv) zeleně fluoreskující protein (GFP) - gen pro tento protein izolován z medúzy Aequorea victoria; GFP se zde vyskytuje s proteinem aequorinem, který v přítomnosti Ca2+ vydává modré světlo a GFP ho poté přeměňuje na zelené Signální transgeny - GFP (27 kDa, 238 AA) emituje zelené světlo (507 nm) při ozáření UV (360-400 nm, část UVA záření) nebo modrým (440-480) světlem - zachovává si svou aktivitu i při C- nebo N-koncových fúzích s jiným proteinem → lokalizace buněčných proteinů - k jeho výhodám patří vysoká odolnost vůči nepříznivým hodnotám pH či působení denaturačních látek a značná termostabilita (až do 65 °C) - původní gen se v rostlinných buňkách exprimoval slabě (v sekvenci byl 84 bp úsek intronového charakteru – kryptický intron) → in vitro resyntéza tohoto úseku → zvýšení stability mRNA a tím i exprese (mGFP4 395/509 nm) → další zvýšení mutagenezí in situ s kodonovou optimalizací pro člověka (!) Signální transgeny - další varianty až 100 x vyšší fluorescence ve srovnání s původním proteinem a s vyšší teplotní stabilitou (37 °C) - další mutanty přinesly změnu emitovaného světla (BlueFP, CyanFP, YellowFP) Signální transgeny Signální transgeny - FP z jiných mořských organismů byly již klonovány a po následné optimalizaci pro expresi v rostlinách budou moci být rovněž používány pro selekci transformantů (Renilla reniformis nebo riftové korály rodu Discosoma – DsRedFP s červenooranžovou fluorescencí, 558/583 nm) Signální transgeny (v) fytoensyntáza - gen z Erwinia herbicola - jeho produkt mění biosyntézu karotenoidů v plastidech (fytoen je prekurzor lykopenu, který se tak začne v chloroplastech hromadit, takže generované transgenní kalusy jsou oranžové) - popsáno v r. 1997 (vi) oxalátoxidáza (OxO) - vyskytuje se u obilovin, ne však u dvouděložných rostlin - pšeničný gen OxO může být použit jako signální gen pro dvouděložné a některé jednoděložné - levné substráty (kys. šťavelová, 4-chloro-1-naftol), umožňují rychlou histochemickou lokalizaci enzymové aktivity, jakož i kvantitavní stanovení - poprvé popsáno v r. 2004 Signální transgeny Signální transgeny (vii) lichenáza - gen licB z Clostridium thermocellum - aktivita enzymu může být snadno detekovatelná kvantitativně i kvalitativně jednoduchými a citlivými metodami - popsáno v r. 1997
Podobné dokumenty
Stanovení glukosaminu ve výživových doplňcích pomocí kapilární
nepropustný, proto v místě detekce je potřeba jeho vrstvu odstranit. Konce kapiláry jsou
umístěny v nádobkách se separačním elektrolytem a do nádobek jsou vloženy platinové
elektrody. Separace anal...
Bioprospect_1.qxd:Layout 1 - Biotechnologická společnost
dobrou interakci s buňkami a vysokou odolnost vůči
degradaci. Polymerní membrána musí být propustná pro
nízkomolekulární živiny nezbytné pro enkapsulované
buňky a produkty jejich sekrece. Zároveň m...
GENOMY A JEJICH FUNKCE - orion
hospodářsky významných organismů posunují těžiště výzkumu v oblasti biologických věd od
prosté identifikace genů směrem ke zjišťování jejich funkcí. V současné době se podrobná
analýza genomů zaměř...