LETNI 2014 - ZŠ a MŠ Starý Hrozenkov

Číslo: 22
Ročník: X.
Vydán dne: 28. 6. 2014
……….
Ze života školy
Rozhovor
Probouzíme přírodu
Městské divadlo Zlín
Osvětim – exkurze
Den Země – Staré Město
Naše škola má talent
Den matek
Pernštejni
Aids - přednáška
Devítka jde do světa
Já a zvířátka
Školní akce
Turisťák
1
Rozhovor s novou paní učitelkou Gabrielou Hustákovou
1) Čím jste chtěla být jako holka?
Samozřejmě princezna. Bydlela bych na Světlově nebo bych zrekonstruovala Zuvačov, účastnila
bych se velkolepých bálů a čekala bych na prince na bílém i černém koni. Měla jsem to hezky
naplánované a pořád čekám, že se mi to splní.
2) Jakou květinu máte nejraději?
Květiny mi udělají radost vždycky a je úplně jedno, co je to za druh. Ale mé nejoblíbenější kytky
jsou bílé lilie, ty jsou nepřekonatelné a hezky voní.
3) Co považujete za štěstí?
Štěstí je pro mne, když všechno klape, jak má. Když se daří, když mám někoho ráda, když má
někdo rád mě. Nikdo bezdůvodně nevyhazuje pejsky u silnice. Protože, když je člověku zle,
úsměv na tváři mu vyloudí kamarád pejsek (někdy tedy i nějaký ten človíček).
4) Jakou knihu byste žákům doporučila?
Teď jsem třeba dočetla zajímavou knížku, jmenuje se Pán titánů, půjčil mi ji strýc. Je to 1. díl
trilogie o tom, jak moderní dějiny zasahují do života obyčejných lidí i šlechty. Tento díl byl o 1.
svět. válce, která zasáhla rodinu Angličanů, Němců, Američanů i Rusů. Bylo to čtivé a člověk si
pak lépe představí ty hrůzy. Tak třeba to bych doporučila, ale takových knížek na doporučení bych
měla, záleží na žánru.
2
5) Jak jste se dostala k hudbě?
Byla jsem tak ve druhé, třetí třídě a líbilo se mi, jak paní učitelka hraje na klavír. Doma jsem
přemluvila rodiče, že chci hrát na klavír a oni mi ho sehnali. Bylo to jednoduché.
6) Máte nějaký hudební vzor?
To asi ne. Obdivuji všechny hudebníky, které to baví a umí se tím uživit, protože to je velká dřina.
7) Co děláte pro svou štíhlou postavu?
Mám velkého pejska, který po mně požaduje 3x denně procházku a procházky po těch našich
kopcích jsou dobré posilovačky. Ale do toho ještě cvičím powerjógu a chodím se vyřádit do
zumby. Také mě ve výborné kondici udržuje práce na poli a sezónní práce.
8) Jste v jídle vybíravá?
V jídle jsem velmi vybíravá, rodiče by mohli vyprávět. Vařenou zeleninu nesnáším, ale ovoce
úplně zbožňuji. Proto se těším na léto, na třešně, jahody, maliny, jablíčka, hrušky… Jinak můžu
skoro všechny druhy masa na jakýkoliv způsob.
9) Líbí se vám v naší škole?
Tady ve škole se mi líbí. Je to tu blízko, zajímaví žáci, příjemní učitelé a podobná krajina jako u
nás. Líbí se mi místo, kde stojí škola – takový trochu zámek, hrad.
10) Co hezkého plánujete na léto?
V létě se vydám po stopách hraběte Drákuly do Rumunska, tam se strašně moc těším. Já ráda
chodím po hradech a po horách, což se mi v Rumunsku splní. Pak budu navštěvovat kamarádky
z výšky, které bydlí po celé republice, pokud to všechno stihnu. Taky se budu hodně snažit
navštívit okolní zajímavosti a co nesmí chybět – ve zbytku času budu někde plavat.
3
Probouzíme přírodu
Pátek 14. března 2014 se ve škole uskutečnil projekt pro žáky „Probouzíme přírodu“. Cílem této
jednodenní akce bylo upravit a zdokonalit prostředí okolo naší školičky. Aktivně se zapojili žáci II.
stupně, pracovali s různým nářadím jako byly rýče, motyky, pily, hrábě nebo lopaty. Práce jim šla od
ruky a výsledky květinových záhonků, ovocného sadu a kousku pro bylinky můžeme sledovat stále.
Žáci se také o své výtvory pořád starají, okopávají a zalévají. Tento den se i díky krásnému počasí
vskutku vydařil.
Jiřina Kovačičinová
Městské divadlo Zlín
Pátek 28. 3. 2014 (mimochodem v Den učitelů) si žáci 6. – 9. třídy zpestřili zhlédnutím divadelního
představení ve zlínském divadle „Největší z pierotů“. Jednalo se o mix činohry, pantomimy, šansonu.
Hlavní hrdina hry se jmenoval Jean Gaspard Deburau, slavný to Čech, jenž se výrazně proslavil
v Paříži. Jeho příběh sepsal slavný spisovatel František Kožík, rodák z Uherského Brodu, rovněž pod
názvem Největší z pierotů. Žákům se půvabné představení velmi líbilo. Zaprvé se ulili z vyučování a
za druhé se krásně kulturně vyžili, což nebývá tak časté. Určitě se již teď mnozí těší na další kulturní
vyžití.
František Žeravčík
4
Osvětim – exkurze
Dne 27. 4. 2014 jsme se sešli v 4:45 u Domu kultury ve Starém
Hrozenkově a v 5 hodin jsme vyjeli směr Polsko. Nejprve jsme
jeli přes Slovensko, Třinec, kde byla krátká přestávka, ale již
v 9:30 jsme stáli na parkovišti v Osvětimi. V budově jsme
dostali na uši sluchátka a zhlédli jsme docela krutý film, když
toto místo osvobozovala sovětská vojska. Naše paní průvodkyně
byla protivná a všechno neskutečně prožívala. Museli jsme se
chovat slušně, nesmát se, mluvit jen potichu. V prvním táboře
jsme viděli děsné hrůzy, které nacisté lidem prováděli.
Vzpomínám na kopu vlasů, kufrů, bot, protéz…Dozvěděli jsme
se, jak to fungovalo v plynových komorách i v pecích. Pak jsme
se autobusem přesunuli do druhého tábora Birkenau, tady jsme
spatřili dobytčák, kterým se dováželi lidé do tábora, zničené
plynové komory i pomník zemřelých. Na konci prohlídky mohli někteří z nás navštívit věž u brány,
kudy přijížděly vlaky. Rozloučili jsme se a cestou necestou jeli do královského města Krakow. Tady
nás čekal hrad, kostely, městská brána i dračí jáma. Dostali jsme rozchod tak na 2 hodiny, nakoupili
jsme si suvenýry a unaveni jsme usedli do autobusu a konečně jeli domů. Cesta trvala přes 4 hodiny.
Tímto děkuji ochotnému panu řediteli, který zařídil tak krásný a poučný výlet.
František Žeravčík, Petr Michalčík
Jídlo, rodina, přátelé, teplo i svobodné rozhodování – toto všechno je neodmyslitelně součástí našeho
života. Dovedeme si vůbec představit, že bychom nic z toho neměli? Dalo by se tomu pak říkat
skutečný život? Nejen nemít tyto základní věci, ale ještě se probouzet každý den se strachem před
smrtí a šíleným mučením. Toto vše a ještě mnohem více si museli prožít lidé v koncentračních
táborech. Když čtu, nebo vidím některé příběhy lidí, kteří si tím peklem prošli a navíc se odhodlali říct
to veřejnosti, obdivuji je. Kde se ale vzala taková krutost? Nenávist a opovržení životem? Jak se
mohlo stát, že pro rasové přesvědčení nejprve hrstky lidí, zemřelo 9 milionů nevinných? Tato krvavá
stopa z minulosti nevymizí, ale musíme se z ní poučit, aby se již nic podobné nikdy nestalo! Jsem
ráda, že jsem mohla navštívit tábor smrti v Osvětimi a koncentrační tábor v Březince. Každý by sem
měl přijet. Určitě by se snížil i počet nacisticky smýšlejících extrémistů, kteří si očividně neumí
představit, co byl pobyt v takových táborech. Popravdě, ani já si zcela nedokážu představit utrpení
těch lidí, co tu museli být. Můj mozek k tomu asi není přizpůsoben.
Natálie Gabrhelová
Koncentrační tábor Osvětim na mě zapůsobil jako místo, kde se
vyvražďovali nevinní lidé. Nelíbilo se mi, že se tam konalo
mnoho zločinů. Když lidi udělali něco špatně, byli za to hned
biti a němečtí vojáci je zavírali do malých komor, kde museli
týden stát a dávalo se jim velmi málo jíst. Když se někomu
podařilo utéct, byli za to jiní trestáni jako varování. Dále se mi
nelíbilo, že když tam přivezl vlak další ubohé lidi, tak slabí byli
hned likvidováni v plynových komorách. Ale nevím, proč
spojenci nezasáhli dřív a nezastavili toto vyvražďování…
Vadily mi i lži, když se lidem říkalo, že po práci budou
propuštěni a že se jim vrátí jejich věci, ale nebyla to pravda.
Mnozí tam umírali při práci, anebo je vojáci – esesáci zastřelili.
Těm, kteří šli do plynových komor, zase říkali, že se jdou
sprchovat… Doufám, že to, co bylo v Osvětimi i jinde, se už
nebude opakovat.
Filip Ostravský
5
Osvětim – místo, kde slovo smrt nic neznamenalo. Nechápu, jak tak zrůdné věci, co se tady odehrály,
dokázal udělat člověk, když ani zvířata se tak nechovají… Člověk, který kdysi vymyslil tyto tábory
smrti, nemohl být duševně zdravý. Vždyť nechával civilní obyvatelstvo umírat jako zvířata na jatkách
nebo nadlidsky těžkou prací. Musím se ptát, čím si Hitler získával své následovníky tak oddané, že
byli ochotní zajít tak daleko? Penězi, strachem, nebo mu stačilo prosté charisma? Hitler měl řečnický
um, byl rétorik, uměl zfanatizovat davy tak, že mu uvěřily všechno i zvěrstva, které páchal jen
„prostým taháním za tenoučké, ale zato dlouhé nitky“, které sahaly přes půl světa. Myslím, že jeho
řečnický um mu závidí kdejaký světový vůdce. Když se nad tím dnes zamyslím, jsem rád, že Němci
tábor nestihli celý zničit. Zůstalo svědectví. V této moderní době se musíme všichni poučit a nikdy se
nesnížit hluboko pod úroveň zvířat, jako to udělala německá armáda s vedením jediného blázna,
doslova opilého svou mocí. Osvětim – místo, kde pohaslo přes jeden milion tři sta tisíc „plamínků
života“, je dnes naštěstí jen muzeum zvěrstev a obrovských lží. Modlím se, aby se to už nikdy
neopakovalo a ani se na to nezapomnělo…
Ondřej Starý
6
Den Země – Staré Město
Dne 31. 5. 2014 jsme si zajeli do ojedinělé kovozoo v areálu firmy Rec Group ve Starém Městě u
Uherského Hradiště. Byli jsme překvapeni, jaké krásné věci a zvířata se dají z kovu vyrobit, např.
gepardi, gorily, krokodýl, kočky, klokan, rodinka tučňáků a řada dalších. Maják, i když tady není
zrovna moře, naviguje návštěvníky do areálu společnosti, je vysoký 27 metrů a poblíž je loď Naděje.
Je vybavená plachtami a třemi stěžni. V tomto místě je ekoland, v zahradě se nachází skákací hrad,
trampolínky, posezení i bludiště, dětské masáže a malování na obličej. U hlavní křižovatky stojí
dopravní letoun L – 610. Zajímavá je pro děti i dospělé jízda silničním vláčkem Stelinkou. Tento
vláček se skládá z lokomotivy a 2 vagonků, které uvezou celkem 54 lidí. Během jízdy lze obdivovat
historické interiéry bývalého skladu cukru, nyní Kongresového centra. To je multifunkční zařízení
v srdci průmyslového areálu. Společnost Rec Group realizuje v tomto centru školení a kurzy pro firmy
i veřejnost. Tato společnost vzdělává v rámci environmentální výchovy i ty nejmenší. Proto z naší
školy jsme sem jeli malí i my větší. Prostřednictvím her a soutěží jsme se zaměřili zase jinak na
recyklaci a třídění odpadů. Viděli jsme tolik věcí, které se dají z odpadu vyrobit, že jsme si to dřív ani
nedovedli představit. Tato návštěva se i pro nás stala docela nezapomenutelným zážitkem, ostatně to
vidíte tady na fotkách.
Lenka Brostíková, Denisa Gabrhelová
7
Naše škola má talent
Tento projekt se poprvé u nás ve škole uskutečnil
v pátek 2. května 2014.
Jak tato soutěž u nás vznikla? Asi jsme se nechali
inspirovat televizní soutěží. Bylo mnoho zájemců
na to, že tato akce byla teprve první rok. Ale
ukázalo se mnoho talentů! Bylo tady hodně
kategorií: zpívání, recitování, tancování, kouzlení,
pokusy… všechno to bylo nádherné a okouzlující.
Našla se ale i vyjímka. Proč někdo jde vystoupit,
když to vlastně příliš neumí? Chce se ztrapnit nebo
chce dokázat, že i tací, co nemají talent, mají
alespoň odvahu? Posuďte sami…Úžasné byly
všechny hry na hudební nástroje. Například saxofon
jsem nikdy neslyšela hrát, jen v televizi, ale ve skutečnosti a na vlastní oči poprvé. V programu byly
chyby v ozvučení, u kytary a u tance. Ti, kteří recitovali nebo komentovali celou soutěž, museli mluvit
hodně hlasitě. Ovšem konkurence byla veliká. Bylo přihlášeno 22 soutěžících, ale bohužel jeden
soutěžící nepřišel. Porota byla hodně zajímavá. Vyhrála Sára Macková se svojí hrou na saxofon, druzí
byli Hana Lacinová s Janem Křížem, kteří kouzlili a zároveň prováděli takovou spíše show. Třetí se
umístila Adélka Valášková se svou dlouhou úžasnou básničkou. Porota navíc udělila cenu sympatií, a
to Jiřímu Brostíkovi a Josefu Bartošovi za nádhernou čtyřruční hru na klavír.
Bylo to kouzelné a už se těším na příští rok. Že bych se zkusila taky příště přihlásit? Uvidíme….
Gabriela Žeravčíková
Určitě každý zná soutěž Česko-Slovensko má talent. Pokud ne, je to show, do které se přihlásíte
s něčím, na co máte opravdu nadání, talent. Ovšem ne vždy to tak je. Je naprosto jedno, s čím se
přihlásíte, ale musí se to zalíbit porotě, která vás buď pošle, anebo nepošle do dalšího kola. Nedávno
se pořádalo něco podobného u nás ve škole. Když jsem poprvé slyšela, že je ve škole taková soutěž,
tak jsem se jen sama sebe ptala: „Už i tady? Není toho dost?“ Pak jsem se opět zamyslela a řekla si,
vlastně proč ne. Žáci z celé školy mohou ukázat, co v nich je. Já osobně jsem se taky přihlásila, jako
kouzelník (nejdříve sama, ale později jsem k sobě přibrala pomocníka). Bylo nás hodně, když jsme se
třásli trémou a napětím. Akce se zúčastnili zpěváci, kouzelníci, tanečnice, zpěvačky, hudebníci,
recitátoři, recitátorky. Ale užili jsme si to, i když někteří říkali, že je to nejhorší soutěž, co ve škole
může být. Z mého pohledu se šeredně mýlili. Pokud tam nejdete se záminkou vyhrát, ale užívat si a
pochválit se tím, co vás zajímá a jde vám to, tak to není špatný nápad. Kdo by nechtěl vyhrát? Nás
taky lákala výhra, ale hlavně jsme se přišli bavit a dokonce jsme vyhráli 2. místo a cenu diváků. Nyní
nás čeká „druhé“ kolo, které je naplánováno na den, kdy bude vystoupení pro maminky.
8
Mnozí byli třeba zklamaní, ale věřím, že si užívali i bez toho, aby vyhráli. Je škoda, že nás nebylo
více, zajímá mě, co by ukázali mí spolužáci. Někteří litovali, že se neúčastnili, když jsme jim říkali
pocity a o zábavě v zákulisí. Doufám, že se nám další kolo vydaří a pobavíme naše maminky. Možná
se příští rok přihlásí více lidí, pokud tedy tato soutěž bude opět. Je to sranda i bez výhry.
Hana Lacinová
Má vůbec naše škola talent? O tom jsme se přesvědčili v pátek 2. května. Kdo se chtěl předvést, mohl
se zapsat u paní učitelky Mikyskové. A když jsme u toho, je škoda, že nebyla v porotě. Přihlásilo se
překvapivě mnoho mladých talentů. Zazněl zpěv, hry na hudební nástroje, byly i tanečky, pokusy,
kouzla… Podle mne byli nejlepší Hanka s pomocníkem Honzou a zpěvák Patrik Michalec. Tito
účinkující dokázali udělat show i bez mikrofonů. Jinak nápad se mi velmi líbí. I když byla zajímavě
vybraná porota. Ale, kdo vlastně určil ty pomyslné hranice, čí talent je opravdu talent a čí už není?
Velmi oceňuji, že i diváci byli porota, protože jedna část hlasování byla na nich. Jsem rád, že se na
stupni vítězů umístil někdo z naší 8. třídy! Byli to naši kouzelníci s druhým zaslouženým místem. A to
je pěkné… Ale zarmoutilo mě, že se Patrik neumístil výše. Co na závěr? Bylo to příjemně strávené
páteční dopoledne.
Ondřej Starý
9
Den matek
15. května 2014 jsme ve škole slavili Den matek. Děti prvního i druhého stupně si nachystaly
vystoupení pro maminky, ale i tatínky. Jako první se předvedli ti nejmladší, po nich následovali větší
školáčci, kteří zazpívali a zatančili. Pak zahrála na saxofon Sára Macková, Tereza Brostíková přišla
s básničkou a nechyběly ani holky ze zumby. Jako předposlední vystoupil Jiří Brostík s Josefem
Bartošem, kteří zahráli skladbu na klavír od Roberta Vandala s názvem The Waller is Wild. Na závěr
vystoupili kouzelníci Hanka Lacinová a Jan Kříž. Předvedli opravdu úžasná kouzla s kartami, ale i s
řetězy. Ještě před ukončením oznámila paní učitelka všem rodičům, že si mohou prohlédnout výrobky
dětí na 1. stupni. Den matek byl krásný, ale hlavně bylo pěkné vystoupení dětí ze školy.
Jiří Brostík
Pernštejni
Ve středu 28. května 2014 k nám opět zavítali
šermíři ze souboru Pernštejni. Měli s sebou
spoustu zbraní a brnění a jako pokaždé byl
jejich program zajímavý a zábavný. Letošní
téma bylo 14. století a konec rytířů v Čechách.
Mluvili o historii a různých zajímavostech
ohledně
rytířů
a
vládců
–
Jana
Lucemburského, Karla IV., Václava IV.,
Zikmunda. Jejich výklad byl prokládán
scénkami, ke kterým si přibrali pomocníky
z řad diváků. Ondra Starý si zkusil být
rytířem, Josef Bartoš, Kuba Randiak a Staník
Jurák se účastnili „rytířského turnaje“, kde se
měli dřevcem trefit do štítu a ve druhém kole
měli kopím trefit kroužek, který jeden z rytířů
držel v ruce. Jožka turnaj vyhrál a byl pasován
na rytíře. Na konec představení šermíři předvedli souboj s meči a jelikož zbyl čas, mohly děti dávat
inteligentní dotazy a dát si na hlavu přilbu.
Aids – přednáška
V úterý dne 4. června 2014 k nám zavítal Tomáš Řehák z protestantské církve, aby 8. a 9. třídě
přednášel o zajímavých tématech jako jsou – láska, věrnost, intimnosti a AIDS. Přednáška trvala pět
vyučovacích hodin, ale nikdo se opravdu celou dobu nenudil. Už hned první hodinu jsme se skvěle
bavili, pan Tomáš byl totiž velmi zajímavý a bral hodně věcí s humorem. Dověděli jsme se, že již 19
let pracuje s dětmi a lidmi, kteří mají tuto závažnou nemoc a přednášel dokonce v Rusku, Americe a
v Africe. Smích nás ale přešel, když nakousl téma této nemoci ještě více a ukázal nám fotky
nemocných a umírajících lidí. Říkal nám taky hlavně, jak se dá nakazit a přidal k tomu několik
příběhů nakažených lidí. Na závěr nám pustil ukázku z filmu Most a potom další film o nakažené
Američance. Poté jsme mohli klást své otázky, až je všechny zodpověděl, zatleskali jsme mu a
rozloučili jsme se s ním. Bylo to super.
Ondřej Votroubek
10
Devítka jde do světa
Naši učitelé
V první třídě nás měl jako třídní
pan ředitel. Vzpomínáme na jeho
dobrý smysl pro humor a složil
nám písničku o nás, žácích. Ve
druhé třídě jsme měli paní učitelku
Růženu Prachařovou, ale kvůli její
nemoci ji po většinu roku
zastupovala Anna Šprtelová. Čím
jsme byli větší, tím víc jsme se
těšili na druhý stupeň. A než jsme
se nadáli, už jsme nastoupili do 6.
třídy, a dostali jsme jako třídní
paní učitelku Urbanovou. V 7.
třídě jsme absolvovali turistický
kurz v Sidonii. Na tento kurz
budeme vzpomínat až do konce
života. V polovině 8. ročníku jsme se pomalu začali připravovat na přijímací zkoušky. V polovině
posledního ročníku na základní škole nás čekaly přijímačky na střední školy, které jsme všichni ze
třídy zvládli. Určitě budeme na naši základní školu a na lidi vzpomínat. Děkujeme za krásných devět
let!!!
Naše zajímavé výlety
V první třídě jsme jeli na školní výlet po Baťově kanálu. Za 4 roky se konal školní výlet na ranči
v Kostelanech u Kroměříže. Byli tam kovbojové, indiáni, koně a všem se tam velice líbilo. Ale
nejlepší výlety, na které všichni vzpomínáme, nastaly až na druhém stupni. V šesté třídě jsme jeli
vlakem do Prahy a celý den jsme obdivovali tamější památky. Vrátili jsme se až po půlnoci. V sedmé
třídě jsme absolvovali turistický kurz, na který vzpomínáme nejraději. Tento kurz byl totiž plný
zážitků – hlášky, hry, stezka odvahy a šišková válka. V osmé třídě jsme si dali výšlap do Velké nad
Veličkou. Ten nejzajímavější výlet byl do Polska v deváté třídě. Tam jsme navštívili koncentrační
tábory v Osvětimi a v Březince. Bylo to velmi poučné. Poté nás čekal krásný Krakow a jeho památky,
většinou kostely.
Oblíbené hlášky milých učitelů
Za 45 minut žízní neumřeš!
To je jako hrát fotbal v lese…
Šašku počmáraný.
Já si tady připadám jak ve zvláštní škole.
Ústav…
Já jsem kapitán téhle lodi.
Dej mi poznámku na žákovskou!
Přestaň, nebo tě vyhodím a budeš mít neomluvenou hodinu!
Kam půjdeme studovat
Brostíková Lenka – SŠ Uh. Hradiště – hotelnictví a cestovní ruch
Fraňková Jana – SŠ Uh. Brod – sociální činnost
Gabrhel Petr – SŠ Uh. Hradiště - elektrotechnik
Gabrhelová Denisa – SŠ Uh. Brod – sociální činnost
Kolář Dalibor – SŠ Uh. Brod - instalatér
Kovačičinová Jiřina – SŠ Uh. Brod – uměleckořemeslné zpracování kovů
Michalčík Petr – SŠ Uh. Brod – mechanik elektrotechnik
Michalčíková Tereza – gymnázium Uh. Brod
Sedlačíková Simona – gymnázium Uh. Brod
Šopík Martin – SŠ Uh. Brod – mechanik seřizovač
11
Šopíková Soňa – SŠ Uh. Brod - pekařka
Votroubek Ondřej – gymnázium Uh. Brod
Žeravčík František – SŠ Uh. Hradiště- počítačová podpora konstrukce a výroby
Ondřej Votroubek a Petr Gabrhel
Já a zvířátka
Jak se vydra a medvídek mýval báli tmy
Jedna vydra měla za kamaráda medvídka mývala, který se rád myl. Spolu se chodívali koupat a
vždycky potom zašli za starou myší, která jim vyprávěla zajímavé pohádky o malé sýkorce, zelené
kobylce a rozzuřeném býkovi. Stará dobrá myš měla velmi ráda zrní ze sýpky, proto jí pokaždé nějaké
to zrní donesli. Byli u ní tak dlouho, že když se konečně vraceli domů, nastala velká tma jako v pytli.
Pokaždé se strašně báli a strachy ani nedutali, když kolem hlav jim proletěl netopýr, nebo když v dáli
slyšeli vytí vlka. Měli svou noru, kde bydleli, rychle zalezli do svých oblíbených pelíšků a byli rádi, že
už jsou doma a v teple. Ale jednou, když šli zase pozdě od staré myši, klopýtali oba domů a zahlédli
na mýtině dva blýskavé třpytivé kamínky. Ale ouha! To nebyly kamínky, ale oči velkého výra, který
je zaslechl vzlykat. Zeptal se jich, proč tak naříkají. Jakmile odpověděli, že nemůžou najít cestu
k domovu, řekl jim, že jim na cestu posvítí svýma velkýma očima. A tak se už nikdy nemuseli bát
tmy, protože jim na cestu svítil jejich kamarád velký výr.
Alžběta Habáníková
Jak jsme chytali králíka
Bylo šest hodiny večer a jako vždy jsme šli poklidit naše králíky. Ještě bylo světlo a dobrá viditelnost.
Jak jsem tak dával seno a vodu, všimnul jsme si, že jedna klec je otevřená a dokonce prázdná! A vtom
jsem uslyšel zvuky malých pacek a z trávy vyčuhovaly uši. Pokusil jsem se neslyšně přiblížit, ale
klopýtl jsem o vyčnívající kámen. Králík mě uslyšel a šup, dal se na útěk. Jako myška vklouzl pod
králíkárnu, takže jsme ho i chvíli hledali, stále jsme pak přemýšleli nad tím, jak ho odtud dostat. První
nápad byl – vylákat ho na seno. Seno jsme ovázali provázkem a čekali jsme, co se bude dít. Králík za
senem opravdu vylezl, avšak jakmile nás uslyšel, hned se vrátil do skrýše. Další nápad byl králíka
vystrnadit smetákem. Přinesli jsme tedy smeták, ale jak jsme zjistili, pod klecí byl další otvor, kudy
mohl králík uniknout. Protože ale neměl kam, musel jít zpět. Tentokrát jsme hlídali i druhý otvor a
nakonec jsme uličníka chytili a šup s ním do klece! Po svobodě se mu stýskalo tak, že využíval byť jen
sebemenší možnosti na útěk. Ale vždy jsme mu v tom zabránili a vrátili jej tam, kam patří.
Jiří Lebánek
Proč mám ráda myši
Moji kočku jsem našla u cesty. Byla tam sama a opuštěná. Vzala jsem ji tedy domů, mamka
souhlasila, zato taťka byl proti. „Tati, věř mi, co když se tu někde objeví myši. Ty je asi chytat
nebudeš, mamka už vůbec ne,“ prosila jsem. Chovala jsem v kleci laboratorní myši, které jsem dostala
k narozeninám. Byla jsem ráda, že je mám, zvláště teď, když tu byl Mikešek (tak jsem ho
pojmenovala). No zkrátka, vzala jsem jednu myšku a pustila ji tátovi do obývacího pokoje. Hned se
lekl a začal volat: „Mikešku! Kde je Mikeš? Jestli tu myš uvidí máma, tak se zblázní!“ Můj milý
Mikešek hned přiskočil, chytil myš do svých tlapek a už ji držel v tlamě. A tak jsme si Mikeška
nechali a máme ho doteď.
Eva Křížová
12
Školní akce – aneb další zajímavosti konané u nás ve škole ve šk. roce 2013/14
Zápis do 1. ročníku - 4. 2. 2014
Den Země – MŠ 24. 4. 2014
Divadlo v Uherském Hradišti - 1. st. 20.
5. 2014
13
Spaní ve škole, 5. třída - 7. 5. 2014
Den dětí - 31. 5. 2014
Pasování prvňáčků - 10. 6. 2014
14
Výlet 6. třída – Modrá -17. 6. 2014
Výlet 8. třída – Smraďavka - 6. 6. 2014
Výlet 3. třída – Bojkovice, letiště,
přehrada - 23. 6. 2014
15
Turisťák pro 7. třídu (16. 6. – 20. 6. 2014)
Ze Starého Hrozenkova jsme vyjeli v pondělí ráno. Napřed jsme jeli autobusem, poté jsme přesedli na
vlak. V rekreačním centru Pohoda jsme se ubytovali, pak jsme se rozdělili do tří skupin: Super lamy,
Jedna žena překáží a Domino. Aby toho nebylo málo, vyrobili jsme si vlajku, pokřik a znak.
Následoval oběd. Po obědě jsme se procházeli po okolí, kde jsme zhlédli krásnou přírodu. Večer po
příchodu a po večeři jsme se učili azimut, práci s mapou a hráli jsme přehazovanou. V deset hodin se
šlo spát. Další den jsme se po snídani vydali na hrad v Brumově. Po prohlídce hradu, kde jsme viděli
původní kameny ze stavby hradu, jsme si dali výšlap ke hložecké kapli a pak už jsme jeli autobusem
k centru Pohoda. Večer jsme si zahráli hru s příslovím a zase přehazovanou. Ve středu dopoledne jsme
se brodili přes řeku, abychom se dostali na druhou stranu a pak nás čekal les. Tam jsme se učili první
pomoc, druhy ohňů, které jsme potom stavěli i uzly (ambulantní, lodní, dračí…). Po obědě jsme si
sbalili plavky a těšili jsme se do Brumova na koupaliště, kde jsme si to náramně užili! Večer nechyběl
táborák, stavěli jsme stan a dokonce jsme vařili gulášovou polévku, ale hlavně jsme opékali špekáčky
a zpívali písničky. Čtvrtek byl nejnáročnější den, protože jsme zdolali 20 km dlouhou túru na Vršatec.
Cestou jsme si hráli hru na stopaře a zloděje, při které jsme se jako obvykle bavili. Byl to strmý kopec,
výhled z něj byl krásný. Zahráli jsme si hru lebky. Když jsme se vrátili, navečeřeli jsme se, něco si
zahráli a šli spát. V pátek ráno se nikomu nechtěli vstávat, ale museli jsme na snídani. Pak si někteří
zahráli bagminton a jiní balili. Po vyklizení jsme stihli ještě hru miny. Pak bylo vyhodnocení
orientačního běhu – 1. místo měl Petr Sedlačík, 2. místo Ondřej Starý a 3. místo Eva Křížová. Dále se
vyhodnocovaly skupiny – 1. místo získalo Domino, 2. místo Jedna žena překáží a 3. místo měly Super
lamy. Ještě jsme si dali volejbal s našimi učitelkami – Urbanovou a Mačátovou. A už se jelo vlakem
domů, na Rasové jsme ochutnali hranolky a autobusem jsme sjeli do Starého Hrozenkova, kde na nás
už čekali nedočkaví rodiče. Tento turistický kurz jsme si všichni moc užili.
Vendula Brostíková a Kateřina Pípová
16
Můj zážitek
Jedna persona psala kroniku ve 3:55 hod. Budíček byl s pomocí chatky číslo 8 již v 6:00, místo v 7:00.
Po snídani jsme jeli do Brumova na zříceninu. Stálo to za to. Odtud jsme se vydali k rybníkům, kde
rostly lekníny. Vydali jsme se k hložecké kapli. Běželi jsme loukou plnou jahod, ale o půl km později
zapadl Sedlačík do bahna až po kolena. V Brumově jsme dostali zmrzlinu, nejčastější měli tutti frutti
nebo jahodu. K večeři byly dukátové buchtičky s vanilkovým krémem. Ve středu jsme vázali uzly a
měli zdravovědu. Odpoledne jsme šli plavat, koupili jsme si tam nanuky, bylo to fajn. Za plotem na
nás koukala srnka. V šest večer jsme se vrátili do Pohody.
Matrix Svoboda
„Na turisťák, když jsme jeli,
toto jsme si nemysleli.
Vstávat, cvičit, chodit musím,
jako zvíře tady zkusím.
Nohy trpí, ouha, ouha,
po mamince velká touha.
Posílám vám sms,
vyzvedněte mě už dnes!“
Vydavatel: Mš a Zš Starý Hrozenkov
Redakce: žáci druhého stupně
Adresa redakce: Mš a Zš Starý Hrozenkov 233, 68774 Starý Hrozenkov
E-mail: [email protected]
17