Středověký kronikář - Mgr. David Mikoláš

Středověký kronikář - Mgr. David Mikoláš



Vypracoval Mgr. David Mikoláš, 2. března 2013

Kronika
o Typologie kronik
o Významné kroniky českého středověku


Scriptorium
Scriptor
o Scriptorovy pomůcky
o Postup seříznutí brku

Iluminace
o Náměty iluminací

Iluminator
o Pracovní postup iluminatora
o Pigmenty a barviva
o Pojidla


Pergamen
Doporučené zdroje
„Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem
království ducha.“
(Lucius Annaeus Seneca)





název z řeckého chronos = čas
jeden z nejdůležitějších narativních historiografických
pramenů
oproti letopisům je ve své formě složitější
úlohou chronologicky popsat jednotlivé historické
události
popis příčin a souvislostí, hodnocení události a jejich
aktérů
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
světové
říšské
národů
biskupské, klášterní, řádové
gesta (činy)
dynastické, zemské
městské
válečné




Kosmova kronika Čechů
Zbraslavská kronika
Dalimilova kronika
Kronika Vavřince z Březové


klášterní písařská dílna sloužící k opisování knih
dělba práce podle činnosti:
o opisovači (kopisté)
o knihvazači
o iluminátoři
pracovní postup:
dvoustrana pergamenu → linkování (stanovení výšky a
šířky sloupců) → psaní textu (vynechány iniciály) →
rubrikátor (červené linky) → ilustrátor (bordury a ostatní
iluminace)
 hotové unikátní manuskripty (kodexy) vloženy do vazby
(dřevěné destičky potažené pergamenovou kůží)

Mistr z El Parralu: Sv. Jeroným ve scriptoriu,
malba z r. 1480-1490.
Písaři v opatství Echternachském,
manuscript z 11. století.
„Kolik písař napíše liter, tolik ran dostane ďábel.“
(Cassiodorus)




písař
psal seříznutým husím brkem* a tuší (inkoustem)
jeho činnost vyžadovala kromě nezbytné gramotnosti,
zručnost, talent a píli
jeden z nejstarších irský mnich Kolumbán
Zleva: vosková tabulka a stylus, řezací nožík, husí brk, seříznuté husí brky, štětečky, linkovací bodec, volí zub na nanášení
zlatých plátků, jelení kost na otáčení listu pergamenu, pudřenka a sépiová kost, duběnky na výrobu inkoustu, pojidlo arabská
guma, mušle na přípravu pigmentů

výtvarný prvek ve středověkých rukopisech (obrázek,
iniciála) ztvárněný iluminatorem
Gotická iniciála P s vyobrazením sv. Petra z vlámské bible, cca 1407.





v 7. a 8. století čistě ornamentální kresby (Anglie, Irsko)
v 2. polovině 8. století velký rozkvět umění miniatury na
dvoře Karla Velikého, obrat směrem ke ztvárňování postav
v románském období vedle bible takřka výhradně zastoupeny
církevní knihy, evangeliáře (evangelia pro čtení při
bohoslužbě)
v gotickém období četné misály (soubor textů ke mši) s
typickými kánonovými obrazy, zpodobňujícími Pannu Marii a
Jana Evangelistu
od poslední čtvrtiny 13. století se objevují i knihy světské
(kroniky, legendy, rytířská veršovaná epika, cestopisy,
vzdělávací literatura)
Vyšehradský kodex (Korunovační evangelistář krále Vratislava), Německo (Řezno), cca 1070-1086,
Národní knihovna České republiky v Praze.
Antiphonarium Sedlecense (Sedlecký antifonář), polovina 13. století-1671,
Národní knihovna České republiky v Praze.
Františkánská bible, 70.-80. léta 13. století, Národní knihovna České republiky v Praze.
Psalterium Breviarii Cisterciensis (Žaltář královny Alžběty Rejčky), asi 1323,
Knihovna benediktinů v Rajhradě.
Kronika tak řečeného Dalimila - fragment latinského překladu, severovýchodní Itálie, 1330-1340,
Národní knihovna České republiky v Praze.
Dražický misál, kolem 1340, Knihovna Národního muzea v Praze.
Velislavova bible (Biblia picta Velislai), asi 1340, Národní knihovna České republiky v Praze.
Benediktinský breviář (Breviarium Benedictinum), 1342 + po roce 1389 + 16./17. století,
Knihovna benediktinů v Rajhradě.
Tomáš ze Štítného: Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, 1376,
Národní knihovna České republiky.
Liber pontificalis Alberti de Stermberg, episcopi Luthomyslensis, 1376,
Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Praha.
Budyšínský rukopis Kosmovy Kroniky Čechů (Chronica Boemorum), 1. třetina 13. století,
Knihovna Národního muzea v Praze.
Krumlovský sborník, asi 1420, Knihovna Národního muzea v Praze.
Zbraslavská kronika (Chronicon Aulae Regiae), poslední čtvrtina 14. století,
Státní okresní archiv v Jihlavě.
Graduál kouřimský (Graduale civitatis Gurimensis), 1470,
Národní knihovna České republiky v Praze.






kreslíř, až do románské epochy výhradně mnich
do 13. století anonymní
maloval tenkým štětcem a pigmentem
iluminator a scriptor zřídkakdy identičtí (nejdříve vznikl
text, poté iluminace)
kolem roku 1200 narušují monopol klášterů univerzity
(Paříž, Bologna)
v 15. století se prosazují privátní dílny
Iluminator nejprve provedl podkresbu připravované iluminace olověnou,
měděnou nebo stříbrnou tužkou. Tyto obrysy potom v dalším kroku
zvýraznil černým nebo barevným inkoustem. Potom provedl v celém
rukopise zlacení plátkovým zlatem a až poté začal pracovat s barvami.
Ty si každý iluminator připravoval sám a nanášel je štětci v několika
vrstvách do požadovaného odstínu.
Těsně před nanášením na pergamen se pigmenty a barviva smíchaly s
pojivem, které zajišťovalo přilnavost barvy k pergamenu a velmi rychle
zasychalo. Nejčastěji se jednalo o arabskou gumu, vaječný bílek nebo
vyzinu (klíh z plovacích blan jesetera). Vznik iluminace byl postupný,
nejprve byly vybarveny všechny motivy jedné barvy a až poté se
přistoupilo k barvě další. Poslední operací byla většinou malba
drobných ornamentů na zlatě nebo stříbře černým nebo červeným
inkoustem a dokončení jemných detailů zlatem. Hotové iluminace
iluminátor ještě přelakoval arabskou gumou nebo vaječným bílkem a
přeleštil kamencem.
Zdroj: Dřevíkovská, Jana a Ohlídalová, Martina: Metodika průzkumu a konzervace iluminací
středověkých rukopisů.
Barva
Pigmenty a barviva
červená
rumělka, minium, bolus, červené okry, skupina
červených dřev
žlutá
auripigment, šafrán, žluté okry, masikot,
olovnatocíničitá žluť
zelená
měděnka, malachit, rostlinná zelená barviva, země
zelená
modrá
azurit, ultramarín, modrá rostlinná barviva
bílá
křída, olověná běloba, bílé hlinky, sádra
hnědá
umbra, bistr, hnědý okr
černá
uhlíková čerň, železogalový inkoust



klíh
vaječný bílek
arabská guma (pryskyřice z některých akácií)
A
k
á
c
i
e
s
e
n
e
g
a
l
s
k
á



nevydělaná, při napětí sušená a hlazená zvířecí kůže (kozí,
oslí, ovčí, telecí, vepřová)
nahradil papyrus, používán do začátku 13. století (pro
důležité dokumenty do 18. století), od 14. století postupně
vytlačován papírem
poměrně drahý, proto často používán opětovně → reskribace
(vyškrabání původního textu) – palimpsest
o např. na rukopis s 300 listy potřeba kůže ze 75 telat
výroba:
zbavení kůže chlupů → loužení ve vápenném mléce (7-14 dní)
→ vyčištění → napnutí na rám → sušení → zdrsnění pemzou →
plnění olověnou nebo zinkovou bělobou rozdělanou v oleji →
sušení → hlazení a leštění

Pergameník (lat. membranarius), Hausbuch der
Mendelschen Zwölfbrüderstiftung, cca 1425.
Pergameník, Eygentliche Beschreibung aller
Stände auff Erden, hoher und nidriger, geistlicher
und weltlicher, aller Künsten, Handwercken und
Händeln, Frankfurt am Main, 1568.




www.manuscriptorium.com
http://bancroft.berkeley.edu/digitalscriptorium/
www.monasterium.net
www.paleografie.org/UK