Karel Elias Vec jako pojem soukromeho prava
Transkript
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080 p edm ty, za p edpokladu, že jsou ovladatelné a slouží Karel Eliáš: V c jako pojem soukromého práva, [Právní pot ebám lidí“ s tím, že „n kdy se mezi v ci v právním rozhledy 4/2007, s. 119] slova smyslu adí i p írodní síly (energie), a to za stejného p edpokladu (n kte í ovšem p írodní síly za azují mezi tzv. V c jako pojem soukromého práva jiné majetkové hodnoty“ 4 apod). Obdobný je stav právní úpravy i doktríny na Slovensku. 5 V t chto p ístupech je patrný vliv tradice vymezení v ci v § 23 ob anského zákoníku z r. 1950 (V ci v právním smyslu jsou Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš, Plze * ovladatelné hmotné p edm ty a p írodní síly, které slouží lidské pot eb ) a § 13 n kdejšího zákoníku mezinárodního obchodu ( ZMO ) s obdobným obsahem. Absence definice v ci v ob anském zákoníku vede k tomu, že literatura kolísá v záv rech o právní povaze energií, nebo má-li P i svých kontaktech s p edstaviteli právní praxe nabývám zákon vysta it s obecným významem slova „v c“, nem že pom rn asto zkušenost, že – n kdy i obdivuhodné – mezi v ci zahrnout elekt inu, teplo i jiné p írodní síly. detailní znalosti, podmín né specializací, jsou leckdy k újm schopnosti brát v úvahu obecné právní kategorie a obecné souvislosti. Ze svého akademického p sobení si 3. Argument, že v c je p írodní fakt, a že ji tedy právo pln uv domuji, jaký podíl na tomto stavu má úrove nem že definovat, nem že obstát. Definice v ci právnického vzd lávání. I to byl jeden z motiv , pro vznikl v juristickém slova smyslu není definicí reálnou (také nic tento lánek o právním pojetí v ci v soukromém právu. nevypovídá o reálném sv t ), ale nominální. Tak se i zdejší Pojednává se v n m o pojmu v ci z hlediska soukromého pojetí v ci v právním smyslu rozchází s realitou, nebo i to, práva a o tom, podle jakých vlastností se v ci v právním co se jeví ve skute ném sv t jako v c, anebo za v c smyslu roz le ují do r zných kategorií, s poukazem na považují nap . jednotlivé technické nebo p írodní v dy, p í iny a souvislosti, jakož i se z etelem k jejich není v cí ve smyslu práva. 6 praktickému významu. I. V c v právním smyslu 1. Ob anský zákoník používá slovo „v c“ ve dvojím slova smyslu: jednak v tom, jak to odpovídá vým ru § 118 odst. 1 a § 119 (nap . v § 125 odst. 2, § 129, § 148 odst. 1 nebo § 421 i § 592), jednak s významem „záležitost“ nebo „p ípad“ (nap . § 20 odst. 1 nebo § 836 odst. 1); obdobné nalézáme i ve zvláštních zákonných úpravách soukromého práva. To n kdy zt žuje pochopení obsahu pravidla, nap . co se týká smlouvy o obstarání v ci (§ 733 a násl.), kde se normuje o obstarání v ci, zárove však i o p edm tu obstarání (§ 734). 2. Zákoník pojmov v c v právním smyslu nevymezil; ob anský zákoník o v cech v právním smyslu ani nemluví (výraz „v c v právním smyslu“ užil jen § 5 odst. 2 ObchZ ). Je to d sledek primitivního materialismu, v jehož duchu byl ob anský zákoník v r. 1964 zpracován. „Definici v ci ob anský zákoník neobsahuje, nebo v c je p írodní fakt, který nep ísluší právu definovat.“ 1 Za toho stavu vytvo ila definici v ci v právním smyslu doktrína, podle níž jsou v cí ve smyslu § 118 a 119 Ob Z „toliko hmotné p edm ty ( res corporales ) za p edpokladu, že jsou ovladatelné a užite né,“ 2 pop . „hmotné p edm ty a ovladatelné p írodní síly, které slouží pot ebám lidí“ 3 i „hmotné Nap . šálek a podšálek (šapo) jsou reáln dv ma v cmi, ale právo je považuje za v c jedinou, tvo enou n kolika sou ástmi (obdobn konvice a víko). Koup mobilního telefonu v obchod zahrnuje i koupi návodu k použití, dobíje ky atd., aniž je o nich ve smlouv cokoli výslovn ujednáno. Naproti tomu, co se mimo právo jeví jako samostatná v c (mrtvola lov ka, kometa ve vesmíru, ztrouchniv lý kmen stromu u cesty, psí výkal na chodníku), nemusí být v cí ve smyslu práva. 4. Z hlediska civilistické nauky profilují v c v právním smyslu její užite nost a ovladatelnost. Užite ností 7 se nerozumí jen faktické p inášení užitku vlastníkovi (co se stalo pro vlastníka nepot ebným, takže to uložil do sklepa, nep estává tím být v cí), ale objektivní zp sobilost p inášet p edevším hospodá ský užitek ( ímž se nevylu uje užitek estetický i jiný). Užite né je, co je prosp šné pro život lov ka, a tedy má i hodnotu. Užite nost není vnit ní vlastností v ci (s v cí trvale a neodd liteln spjatou); o tom, co je užite né, a co tedy je vzhledem k tomu v cí, rozhodují lidská v le a poznání i schopnosti lov ka. Vým nu názor vyvolalo v nedávné dob Kindlovo stanovisko, že kritérium užite nosti prolomila úprava Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080 zákona o odpadech, v d sledku ehož se toto kritérium zákoníky, které spojují právní pojem v ci p edevším p ežilo. 8 Ustanovení § 3 cit. zákona prohlašuje za odpad s hmotným p edm tem, do n ho zahrnují i n které objekty každou movitou v c, které se osoba zbavuje nebo má úmysl bez hmotné podstaty. Tak nap . italské i švýcarské právo nebo povinnost se zbavit a p ísluší do n které ze skupin chápe jako nemovité v ci i n která práva k pozemk m, jako odpad uvedených v p íloze . 1 k zákonu. 9 Záv r o p ežití v ci movité i ovladatelné p írodní síly. užite nosti jako pojmového znaku v ci Kindl dovodil ze skute nosti, že vlastník se zbavuje movité v ci, protože je II. Zví e pro n ho neužite ná, tím se takový objekt stává odpadem, ale vzhledem k § 3 odst. 1 cit. zákona si stále podržuje 1. Zví e, a to i živé (srov. § 127 odst. 1, § 599, § 620 odst. vlastnost movité v ci. Proti tomu stojí argument, že zákon 1 Ob Z ), se pokládá za v c v právním smyslu. o odpadech je lex specialis , a to lex specialis práva ve ejného, jehož úprava je pro obecné právo soukromé bez Na tomto záv ru nic nem ní ani úprava v zákon . valného významu, nehled již k tomu, že dosah této zvláštní 246/1992 Sb. , na ochranu zví at proti týrání, který se však úpravy nelze generalizovat. Hlavn je však t eba poukázat vztahuje jen na obratlovce [zví e je zde definováno v § 3 na fakt, že kritérium užite nosti v ci není vztaženo ke písm. b) jako každý obratlovec krom lov ka 14 ]. Zákon konkrétnímu jednotlivci, nýbrž je konstruováno jako v preambuli i v § 1 zd raz uje fakt, že zví ata jsou jako živí obecné. Zbaví-li se vlastník v ci pro n ho nepot ebné, tvorové schopna poci ovat bolest a utrpení. Z toho d vodu neznamená to ješt , že v c je neužite ná v bec: r zné zákon . 246/1992 Sb. výrazn omezuje práva detentora, druhy odpad lze recyklovat nebo jinak využít, jiné odpady držitele i vlastníka ke zví eti, pokud jde o nakládání s ním jsou užite né pro toho, kdo se zabývá jejich odstran ním, (v širším slova smyslu). Práva a povinnosti vztažené ke nebo jinak by ztratil p íležitost k výd lku. zví at m – a to ne vždy jen k obratlovc m – upravují i další právní p edpisy v etn mezinárodních smluv. Pokud jde Ne vše, co je pro lov ka užite né (vzduch, déš , slunce, o zákony, je namíst zmínit nap . zákon . 114/1992 Sb. , žhavé zemské jádro), lze spojit s pojmem v ci. V c o ochran p írody a krajiny, zákon . 166/1999 Sb. v právním smyslu profiluje její ovladatelnost. 10 Z toho (veterinární zákon), zákon . 154/2000 Sb. (plemená ský plyne, že v cí je vše, co lov k jako bytost nadaná zákon), zákon . 449/2001 Sb. , o myslivosti, zákon . 11 rozumem m že podrobit své v li. I toto hledisko bývá 162/2003 Sb. , o zoologických zahradách, zákon . relativizováno s argumentem, že speciální ustanovení 99/2004 Sb. , o rybá ství, atd., jejichž obsah je p evážn soukromého práva p ímo po ítají s existencí v cí, jež ve ejnoprávní, by parciáln eší i n které otázky lov k ješt pln neovládá – typicky § 432 o škod soukromoprávní povahy. 12 zp sobené provozem zvlášt nebezpe ným. Le i ovladatelnost je t eba chápat jako kategorii objektivní 2. Zví ata se v právu d lí podle r zných kritérií [nap . na a obecnou, nikoli tedy ve vztahu ke konkrétnímu jednotlivci zví ata chovaná, pop . domácí, a voln žijící, na zví ata nebo ke konkrétní situaci. Granát je v c, by se odjišt ním hospodá ská a žijící v zájmovém chovu, zví ata p vodní stane neovladatelným, letadlo je v c, t ebaže je a nep vodní, rozlišují se zví ata chrán ná a zvláš neovladatelné pro osobu neschopnou je ídit, ocelová roura chrán ná, zví ata, která lze lovit (obhospoda ovat lovem, je v c (p ípadn sou ást v ci), a koli p i p etlaku plynu 13 jak to eufemisticky ozna uje zákon o myslivosti) atd.]. nebo tekutin v ní nekontrolovan praskne, a stejn tak je Ob anský zákoník mluví jen na jednom míst o chovaných v c i rychlob žná rámová pila, i když – je-li umíst na zví atech: le z hlediska § 127 odst. 1 rozhoduje faktický v neodpovídajících geologických podmínkách – není pln stav – tj. že ur itá osoba chová zví e – zda jde o chov ovladatelná (R 24/86) atd. právem aprobovaný i reprobovaný, je irelevantní a stejn tak je nerozhodné, jaká konkrétní zví ata jsou chována. 5. R zné právní ády p istupují k vymezení v ci rozdíln . Význam pojmu v ci je potla en v Code civil a ob anských 3. Evropské soukromoprávní úpravy postupn – zákonících vzniklých pod jeho vlivem (belgickém, v posledních dvaceti letech – zví e vylu ují z kategorie v cí lucemburském, québeckém, ale i nizozemském), pro n ž je v právním smyslu. P íkladem m že být novela ABGB úst edním pojmem majetek (biens, goederen) ; obecný (§ 285a) provedená v r. 1988, novela n meckého pojem v ci nemá valný význam ani pro švýcarský ob anský ob anského zákoníku (§ 90a) z r. 1990, úprava v ruském zákoník , který staví na bipartici objekt vlastnického práva ob anském zákoníku ( l. 137) nebo l. 1 odst. 1 polského k pozemk m a vlastnického práva k movitostem. Naproti zákona na ochranu zví at z r. 1997. Tento proces tomu rakouské a n mecké právo (stejn tak italské, polské, v ob anském právu, ozna ovaný jako „dereifikace zví at“, litevské atd.) staví na pojmu v ci, by jej chápou r zn . je veden ekologickými hledisky a etikou ochrany zví at. 15 Vyjma n meckého práva a právní úpravy vzniklé pod jeho Se z etelem k nim jsou do civilních kodex v le ována p ímým vlivem (nap . v Polsku i Litv ) však i ty ob anské Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080 ustanovení, podle nichž zví ata nejsou v cmi, že je chrání lidovému chápání“. 23 Jedná se o ideologický d sledek zvláštní zákony a že p edpisy o v cech na n lze aplikovat materialismu 19. stol., který se promítl do § 90 BGB jen v mezích, kde pro zví ata neplatí odchylná úprava. („V cmi ve smyslu zákona jsou jen t lesné p edm ty.“) Ruský kodex v l. 137 výslovn zakazuje nakládat se a jehož koncept velmi vyhovoval marxistické právní v d . zví aty v rozporu s principy humanity. Osnova nového ob anského zákoníku pro eskou republiku sleduje stejnou Nezvolí-li soukromé právo pro majetkové právo a ozna ení tendenci: navrhuje stanovit, že živé zví e není v cí a za objektu práva vlastnického jako úst ední pojem ani jakých podmínek na n lze aplikovat p edpisy o movitých majetek, ani pojem v ci v širším smyslu (zahrnující v ci v cech. hmotné i nehmotné), vede to k odd lení kategorie vlastnictví od kategorie majetku v tom smyslu, že vlastnictví v objektivním smyslu sice z stává sou ástí majetku, ale ne vše, co tvo í majetek, je i objektem vlastnického práva. Tím vzniká nap tí mezi právní úpravou III. Rozd lení v cí vlastn ní hmotných v cí a majitelství nehmotných v cí (ozna ovaných jako nehmotné statky ), nebo oboje spadá pod jiný právní režim. To generuje konflikt mezi úpravou ob anského zákoníku a l. 11 odst. 1 Listiny základních 1. Ob anský zákoník z r. 1950 i sou asný zákoník ve své práv a svobod, podle kterého má každý právo vlastnit p vodní redakci vid ly základní rozdíl v cí v jejich majetek.24 rozt íd ní na výrobní prost edky a spot ební p edm ty. Toto pojetí konvenovalo marxleninské politické ekonomii a po r. 3. Z hlediska zdejší úpravy vystupuje do pop edí rozd lení 1948 se mu postupn p izp sobil celý právní ád tehdejšího v cí na movité a nemovité . Této problematice se v nuji eskoslovenska. Tomu odpovídala restrukturalizace níže. právního systému ve sfé e n kdejšího soukromého práva (zejména paralela zákoník ob anského a hospodá ského), Zde lze jen poznamenat, že movité v ci (a ur ené koncepce druh vlastnictví (socialistické, osobní jednotliv i podle druhu) ur ené k obchodování se b žn a soukromé) i konstrukce smluvních typ v oblasti ozna ují jako zboží (§ 612 Ob Z , § 409 ObchZ ). závazkového práva. Dnes toto pojetí není aktuální, by n které jeho konotace stále poznamenávají jak sou asnou právní úpravu, tak i zp sob právního myšlení a právní 4. T íd ní v cí na ur ené jednotliv (individuáln ) – srov. kulturu v bec. § 609 odst. 2 a § 833 Ob Z – a podle druhu (genericky) – srov. § 609 odst. 1, § 657, § 658 odst. 2 nebo § 833 Ob Z – má význam jen u movitých v cí. Nemovité v ci je t eba 2. Teoretické rozd lení v cí na t lesné, hmotné (res ozna it vždy individuáln . corporales) neboli hmotné statky, a net lesné, nehmotné (res incorporales) neboli nehmotné (ideální) statky odráží romanistickou tradici, 16 podle níž hmotné a nehmotné v ci Genericky ur ené v ci jsou ur eny druhovými znaky spole n vytvá ejí majetek ur ité osoby. Za nehmotné v ci (po tem, mírou, váhou). Platný ob anský zákoník nemá (a ani ob anský zákoník z r. 1950 nem l) zvláštní ustanovení se považují statky, které existují jen právn (in iure consistunt) , nap . majetková práva z obligací, typicky o t chto v cech. Rovn ž zahrani ní zákonné texty (v etn pohledávky nebo služebnosti. N kdy se poukazuje, že pak ABGB) neobsahují v obecných ustanoveních o v cech je v c ztotožn na se subjektivním právem, a tudíž jde zpravidla zvláštní sm rnici pro odlišení v cí ur ených o pojetí hybridní, 17 nehled k tomu, že vlastnictvím se jednotliv a genericky. Jen náš zákoník mezinárodního rozum lo vždy vlastnictví k v ci hmotné. 18 Tím se pomíjí obchodu stanovil v § 15, že v ci ur ené podle druhu „jsou myšlenkový základ konstrukce opírající se o Aristotela ur eny podle po tu, míry nebo váhy a mohou být nahrazeny a stoickou filozofickou školu 19 (Cicero, Lucretius, Seneca) jinými v cmi téhož druhu a jakosti“ za sou asné úpravy 20 a její d vody, nehled již k alogi nosti b žn užívaného vyvratitelné domn nky, že v c má – jsou-li pochybnosti – argumentu, že ozna ení „nehmotná v c“ je nep esné a sob povahu v ci ur ené genericky. odporující, když podstatnou ástí v ci je hmotná podstata. 21 P ehlíží se totiž nominální povaha definice v ci ve 5. V cit. ustanovení zákoník mezinárodního obchodu smyslu práva. Pro široké pojetí v ci jako ehokoli, co bylo stanovil, že v ci genericky ur ené jsou zárove v cmi objektem (p edm tem) soukromého práva, byla podstatná zastupitelnými (nahraditelnými). To ale není zcela p esné. ocenitelnost v pen zích. 22 Existence nehmotných v cí byla Zastupitelná v c je – rozdíln od nezastupitelné – ta v c, u nás odmítnuta ob anským zákoníkem z r. 1950 (§ 23) u níž nezáleží na individualit , takže ji lze nahradit jinou s argumentem, že pojetí nehmotných v cí „odporuje v cí téže kategorie (téhož druhu a množství). Již z toho je Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080 patrné, že zastupitelné jsou leckdy i v ci ur ené jednotliv : Zuživatelné jsou jen v ci movité. Ob anský zákoník o nich motorové vozidlo, by individualizované, lze nahradit nemá zvláštní ustanovení. 27 Naproti tomu obchodní jiným vozidlem stejného typu, barvy, vybavení atp., zákoník pamatuje v § 441 odst. 4 a § 740 na zboží, které listinnou akcii individualizovanou íselným ozna ením bylo spot ebováno, v § 488g odst. 2 na v ci, které se m že zastoupit jiná akcie téhož emitenta, shoduje-li se spot ebovávají nebo zpracovávají, obdobn také v § 663 s prvním z t chto cenných papír v ostatních znacích (druh, odst. 2. Zvláštní kategorii zuživatelných v cí p edstavují ty, forma, jmenovitá hodnota). Nutno však rozlišovat které podléhají rychlé zkáze, o nichž ob anský zákoník jednotlivé p ípady – první vydání ur ité knihy nem že vždy normuje v § 506 odst. 2, § 592 a 616 a obchodní zákoník nahradit jiné vydání stejné knihy, u ur ité knihy opat ené v § 467. v nováním autora jejímu vlastníkovi je její zastupitelnost ješt více omezena a mnohdy i vylou ena atd. M že být Nezuživatelné v ci jsou v tší i menší m rou opot ebitelné tedy i v c b žn zastupitelná u in na nezastupitelnou jako (res quae usu minuuntur) . Opot ebení se p edpokládá species, p i emž zpravidla rozhoduje v le jednající osoby. u v cí použitých (§ 619 odst. 1 Ob Z ). Rozlišuje se opot ebení obvyklé (§ 682), zp sobené ádným užíváním Ozna ení zastupitelných v cí (res fungibiles) vytvo il (§ 722 odst. 1) a nadm rné (§ 683 odst. 1). Ú inky v XVI. stol. Ulrich Zäsy (Udalricus Zasius). ímané naproti opot ebení lze zpravidla opravit (§ 652 odst. 2). tomu mluvili o v cech quae pondere numero mensura constant (které vážíme, m íme i po ítáme) v souvislosti 7. V ci dále rozlišujeme na d litelné a ned litelné . Jako se záp j kou 25 (dnes p j ka; § 657 a násl.). Proto je d litelné (res quae sine interditu dividi possunt) ozna ovali mj. jako quantitates . Tím se zd raz ovala ozna ujeme ty, které lze reáln rozd lit, aniž se tím zm ní hospodá ská funkce t chto v cí – spo ívající v tom, že mají jejich hospodá ské ur ení (aniž se znehodnotí). To má hospodá ský význam pouze v ur itém objemu (po tu, mí e zvláštní význam p i pln ní závazk (§ 512, 515, 517) a p i nebo váze): srov. semeno máku, zrnko mouky atp., k nimž vypo ádání spoluvlastnictví (§ 142 odst. 1 a 3). Pro vzhledem k jejich bezvýznamnosti nemohou existovat ani ob anské právo má zvláštní význam d litelnost pozemk ; v cná práva. 26 d litelnou v cí jsou také peníze (d lí se zisk, likvida ní z statek atp.) nebo suroviny; zvláš v obchodním právu je Rozlišování zastupitelných a nezastupitelných v cí má také d ležitá d litelnost podniku. význam jen u v cí movitých. Nemovité v ci jsou vždy nezastupitelné. D litelností se rozumí jen zp sobilost k reálnému rozd lení na samostatné jednotky (partes pro diviso) , které se stávají 6. Zastupitelné v ci jsou zpravidla zuživatelné ; dnes je novými v cmi. V právu se vyskytuje i pomyslné asto ozna ujeme mén p esn jako spot ebitelné. Na (intelektuální) neboli ideální d lení (typicky v úprav zuživatelné (spot ebitelné) a nezuživatelné spoluvlastnictví) tak, že jednotlivým osobám náležejí partes (nespot ebitelné) d líme v ci podle toho, zda je lze použít quotae (partes pro indiviso) , tedy ideální díly. Tak lze d lit k obvyk-lému hospodá skému ú elu jen p i jejich zni ení i v ci nehmotné v etn objekt pr myslového vlastnictví (spot ebování a také zpracování) i nikoli. N mecký BGB (srov. nap . § 33 zákona . 207/2000 Sb. o spoluvlastnictví se v tom sm ru vyjad uje p esn (§ 92), když jako pr myslového vzoru). zuživatelné v ci ozna uje ty, jejichž ádné použití spo ívá ve spot eb i prodeji. 8. ABGB zná (§ 291) mj. i rozd lení v cí na cenitelné a necenitelné. Platný ob anský zákoník spojuje na r zných Typické zuživatelné v ci (res quae usu consumuntur) jsou místech s cenou v ci r zné právní ú inky [§ 135 odst. 2, potraviny, ale pat í sem také topivo, suroviny nebo jiný § 135b odst. 1, § 170 odst. 1 písm. e), § 443, § 470 odst. 1, § 556, 618 aj.]. Ocenitelné však nejsou jen hmotné v ci, ale materiál ur ený k dalšímu použití. Mezi zuživatelné v ci se adí i peníze, nebo jsou-li použity k svému obvyklému i objekty bez hmotné podstaty, nap . pohledávky (§ 155 ú elu, placením je vlastník pozbývá (spot ebovává). odst. 2) nebo práva (§ 556). Zužitím spot ebitelné v ci, tedy jejím zni ením, p etvo ením nebo zcizením, konzumuje vlastník oprávn ní Protože v c je v cí v právním smyslu, jen má-li majetkovou takovou v c užívat (§ 123). V c obvykle zuživatelná však hodnotu, není rozdíl mezi ocenitelnými a neocenitelnými m že být vzhledem k svému konkrétnímu ú elu v cmi v tom, že jedny majetkovou hodnotu mají a jiné i nezuživatelnou (poštovní známka není ur ena nikoli, ale v jejich zp sobilosti k ocen ní. To platí i pro k frankování, ale k za azení do sbírky; potravina je další objekty. uchována k d kazu o vadnosti pln ní). Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080 Neocenitelnými jsou jednak objekty bez obecné hodnoty – zpravidla nese jako takový jednotné ozna ení (stádo, sbírka nap . v tšina písemností osobní povahy (§ 12 odst. 1), známek, knihovna, sklad zboží). Pro hromadnou v c je tedy jednak objekty náležející k tzv. volným statk m (vzduch, typická mnohost jednotlivých v cí spojených proto, aby voda v ece, právo chodit po ve ejném prostranství atp.). sloužily jednotnému ú elu, p i emž vlastnictví skladebných V ci zcela jedine né, mimo ádn vzácné ( eské prvk náleží téže osob . 28 U hromadné v ci je podstatné, korunova ní klenoty, obraz Mony Lisy apod.) jsou obvykle že z hlediska jejího zachování nemá význam, vystoupí-li charakterizovány tak, že jejich hodnotu nelze vy íslit. Cenu z ní jednotlivé složky i p ibudou-li k ní jiné; tím se m ní t chto v cí lze však stanovit znalecky. kvantita, nikoli kvalita. Pro soukromé právo mají význam p edevším ocenitelné v ci. Prost edkem k oce ování v cí jsou peníze jako obecné m ítko hodnot. Zdejší pen žní jednotkou je koruna eská (§ 13 zákona . 6/1993 Sb. , o NB). Pro ur ité p ípady se však po ítá i se zahrani ní m nou (srov. nap . § 732 a násl. ObchZ ). Ob anský zákoník rozlišuje cenu obvyklou (§ 618), odhadní (§ 556, 606), p im enou (§ 634 odst. 1), cenu sjednanou i dohodnutou (§ 588, § 597 odst. 1, § 635 odst. 4, § 641 odst. 1), pop . dohodnutou podle rozpo tu (§ 635 odst. 1), cenu stanovenou i dohodnutou podle cenového p edpisu (§ 589, § 635 odst. 2). Dovolává-li se ob anský zákoník obecn závazného právního p edpisu o cenách, rozumí se tím zákon . 526/1990 Sb. , o cenách (§ 877). Nejde-li o p ípady cen sjednaných (dohodnutých), má pro ocen ní majetkových hodnot význam zákon . 151/1997 Sb. , o oce ování majetku. 9. V ci dále d líme na jednoduché (corpus unitum) a složené (složité; res composita ). Jednoduchou v c reprezentuje jednotné t leso (nap . talí , sklenice, ale i živé zví e), složená v c je vytvo ena z n kolika ástí navzájem mechanicky spojených (automobil, hodiny, zapalova , dóza s víkem). Nerozhoduje, nakolik je spojení pevné i volné. Dokud spojení trvá, hledí se na celek jako na v c jedinou. S odd lením n které ásti složené v ci se po ítá nap . v § 135b odst. 2. 10. Význam má kone n hromadné. d lení v cí na jednotlivé a Za jednotlivou v c se pokládají nejen v ci jednoduché nebo složité, ale i p edm ty reprezentované kvantitou kus , pokud jednotlivý kus nemá hospodá skou funkci (zápalky, rýže, o ka, t stoviny, léky atp.), anebo s nimiž obchoduje v ustálených množstevních jednotkách (nap . cigarety). Od jednotlivých v cí se hromadná neboli souborná v c ( universitas rerum distantium ) liší tím, že hromadnou v c tvo í více jednotlivých v cí, jejichž celek (totalita) sleduje jednu hospodá skou funkci. Jako hromadnou v c ozna ujeme soubor jednotlivých v cí považovaný vzhledem k svému ú elu za jeden objekt (p edm t), který Ob anský zákoník se o hromadných v cech zmi uje v § 153 odst. 1 nebo § 158 odst. 1. Obchodní zákoník prohlašuje v § 5 za hromadnou v c podnik. N které právní ády se hromadnou v cí blíže nezabývají (nap . n mecký nebo polský ob anský zákoník ), jiné o nich mají výslov-né ustanovení – nap . ABGB v § 302, italský zákoník v l. 816, ruský v l. 134 – další jejich existenci zmi ují vícemén mimochodem (nap . švýcarské obliga ní právo v l. 609 v souvislosti s koupí). Jim všem však je spole né, že hromadnou v c chápou jako v c movitou (v úprav ABGB je to zvláš typické vzhledem k obsahu § 427). Pojetí § 5 odst. 1 ObchZ tedy pon kud vybo uje, nebo mezi složky podniku zahrnuje i v ci nemovité, což má význam z hlediska prodeje podniku (srov. § 483 odst. 3 ObchZ ) a jeho jiných p evod . IV. V ci movité a v ci nemovité 1. D lení v cí na nemovité a movité má dnes zásadní význam pro soukromé právo i pro právo v bec. Ob anský zákoník volí pro tyto v ci bu ozna ení plné – v c nemovitá, v c movitá (nap . § 133, § 150 odst. 4 nebo § 672 odst. 1) – anebo zkrácené výrazy nemovitost (§ 46, 134, 628 aj.) a movitost (§ 134, 605 aj.). eské ozna ení „movitá v c“ vzniklo vzhledem ke zvukové podobnosti eského „movitý“ a latinského „movere“ (hýbat), a každé z nich m lo jiný význam („movitý“ má spole ný základ s „mít“ a znamenalo „zámožný“). Význam rozdílu mezi movitými a nemovitými v cmi vystupuje do pop edí p i vzniku v cných práv k nim (srov. úpravu p evod vlastnického práva, úpravu rozdíl ve stanovení vydržecí doby, r zné možnosti a zp soby zatížení nemovitých a movitých v cí), ale i v r zných zp sobech exeku ního postihu t chto v cí atp. 2. ímské právo rozdíl mezi movitými a nemovitými v cmi p vodn nechápalo jako základní kritérium odlišení právní kvality v cí. Zákony XII. desek (VI, 3) sice stav ly p i konstrukci vydržecí doby na rozdílu mezi pozemky (fundus) a ostatními v cmi, podstatné však bylo rozlišování v cí na mancipa ní a nemancipa ní, což odpovídalo soustav rolnického hospoda ení jako ekonomického základu ímské civilizace. Teprve set ení rozdílu mezi Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080 socioekonomickou prioritou italských pozemk p ed Celkov lze íci, že se naprostá v tšina civilních kodex pozemky v provinciích potla ilo význam tohoto d lení kontinentálního typu vydala cestou vymezení nemovité v ci a zhruba od doby Diokleciánovy vlády se za alo prosazovat (pop . nemovitého majetku) taxativním vý tem statk rozd lení v cí na nemovité ( immobiles = nepohyblivé) nemovité povahy v r zné mí e podrobností. Lakonický a movité ( mobiles = pohyblivé), pro jejichž zcizování se a zárove instruktivní je v tomto sm ru švýcarský ZGB: postupn vyvinula r zná pravidla. stanovil ( l. 655), že nemovitostmi jsou pozemky, samostatná trvající práva zapsaná v pozemkové knize, doly a spoluvlastnické podíly na nemovitostech.29 Pro st edov k bylo typické (také na našem území), že rozdíl mezi nemovitými a movitými v cmi vystup oval do té míry, že starší právo neznalo jednotné právo v cné, ale 5. Tradi ní právní úpravy respektují starou zásadu rozlišovalo v cné právo k nemovitostem a v cné právo superficies solo cedit [povrch ustupuje p d (zemi)]. Podle k movitostem. D vody toho byly op t hospodá ské, protože ní je sou ástí pozemku jako nemovité v ci vše, co je s ním feudalismus m il bohatství držbou pozemkového majetku. spojeno p irozenou cestou (vodní pramen, rostlinstvo e eno sou asnou terminologií, byly dispozice v etn jeho neodd lených plod ), um lým zp sobem s nemovitými v cmi v té dob p edm tem ve ejnoprávní (stavby, zpravidla nikoli do asné, zasetá semena), p i emž regulace, zatímco mobiliární obchod p edm tem regulace se k pozemk m jako jejich p íslušenství p i azuje inventá , soukromoprávní. by i sám o sob movitý, má-li sloužit témuž hospodá skému ú elu jako pozemek sám (stroje apod.).30 3. Rozdíl mezi movitými a nemovitými v cmi se udržel do moderní doby a zachoval se ve v tšin kodifikací 6. Zdejší právo se víc než p ed p lstoletím s evropskou kontinentálního typu. Nejd sledn jší v tom sm ru jsou kontinentální tradicí rozešlo. Výrazem toho jsou § 119 odst. švýcarský a nizozemský ob anský zákoník , které odd lují 2 a § 120 odst. 2, podle nichž jsou nemovité v ci jednak pozemky, jednak stavby spojené se zemí pevným základem, úpravu vlastnictví k nemovitostem a movitostem do p i emž stavba není sou ástí pozemku. Tak byla pop ena zvláštních titul . zásada superficies solo cedit , respektovaná (s výjimkou Litvy a do jisté míry i Polska) ve všech státech 4. Když v právu vystoupil do pop edí rozdíl mezi v cmi kontinentální Evropy. P í ina je v deformaci, k níž se movitými a nemovitými, bylo základní kritérium k jejich v našem zákonodárství p istoupilo p i vypracování odd lení nalezeno v tom, že u movitých v cí je možná ob anského zákoníku z r. 1950. Vzhledem k tomu, že zm na jejich místa v prostoru, u nemovitých nikoli. ímské ob anské zákoníky platné v Sov tském svazu otázku právo spojilo pojem nemovitosti s pozemkem jako nemovitostí ne ešily (pozemky tam byly ve vlastnictví státu omezeným dílem zemského povrchu, p i emž za sou ást a ob anské právo se jimi nezabývalo) a že ani inspirace pozemku pokládalo vše, co bylo s pozemkem pevn z jiných zemí sov tského bloku nebyla možná – spojeno, zvlášt na povrchu (superficies) , jako jsou z povále ných komunistických diktatur rekodifikovalo p edevším rostliny a stavby. Toto pojetí p edstavuje základ eskoslovensko ob anské právo jako první – bylo nalezeno p ístup i pro dnešní civilní kodifikace. svébytné ešení v § 26 ob anského zákoníku z r. 1950. Podle n ho byly nemovitými v cmi „pozemky ABGB (§ 293) nalezl kritérium pro odd lení jedn ch od a stavby, s výjimkou staveb do asných“, p i emž podle druhých v pojmovém vymezení movitých v cí jako t ch, § 25 „stavby nejsou sou ástí pozemku“. Zásada superficies „které bez porušení jejich podstaty z jednoho místa na solo cedit se opustila v zájmu kolektivizace zem d lství. druhé lze p enášet“, s tím, že ostatní v ci jsou nemovité. Jasn to vyjád ila obecná ást d vodové zprávy k návrhu Tento p ístup je dosti neobvyklý. Patrné je to p i srovnání zákona . 141/1950 Sb. , když uvádí, že d sledné s jinými kodexy. Code civil ( l. 517–526) vychází zachování superficiální zásady „by vedlo k tomu, že stavby z koncepce, že majetek je nemovitý bu vzhledem ke své družstva na soukromé p d by p ipadly majiteli p dy, p irozenosti, i podle svého ur ení, anebo vzhledem stavby na státní p d státu, i když byly po ízeny k p edm tu, k n muž se vztahuje. Základem je vymezení, z prost edk družstva“, a tudíž by mohlo brzdit „rozvoj že podle p irozenosti jsou nemovitostmi pozemky a stavby JZD a zem d lskou politiku v bec“. 31 Uvedené opat ení (budovy), dopln né r znými kazuistickými ustanoveními m lo za cíl – jenž byl také uskute n n – umožnit sdružení (nap . o v trných a vodních mlýnech atp.). l. 526 Code pozemk do zem d lských družstev kolektivizací. civil adí mezi nemovitosti požívací právo k pozemk m, Pozemky z staly v soukromém vlastnictví dosavadních služebnosti a žaloby, jejichž ú elem je vindikovat vlastník , ale stavby vybudované na nich družstvem nemovitou v c. Pro n mecké právo je vzhledem a porosty na sdružených pozemcích (srov. zákon . k nemovitostem klí ový pojem pozemku (§ 94–96 BGB). 49/1959 Sb. ) byly ve vlastnictví družstva. Socialistické zákony zkonstruovaly k pozemk m v soukromém Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080 vlastnictví užívací právo socialistických organizací jako Neschopnost státu evidovat v minulosti (zejména v období oprávn ní originární povahy a tak obsahov rozsáhlé, že se 1950–1992) pozemky d sledn podle vlastnických hranic vlastnické právo vlastníka k témuž pozemku v podstat zt žuje výkon vlastnických práv k n kterým pozemk m vyprázdnilo (srov. nap . R 40/77). 32 Nep ekvapuje tedy, že i v sou asné dob . Jedná se p edevším o p ípady n kdejšího zásadu superficies solo non cedit zachovala i rekodifikace eviden ního sdružení pozemk (bez z etele na vlastnické ob anského práva z r. 1964; více však, že jeho konzervace hranice) do v tších celk vzhledem k jejich spole nému z stala i po r. 1989. obd lávání zem d lskými a lesními organizacemi, ke kterému docházelo od 60. let minulého století. Jednalo se o výraz marxistického pojetí vlastnictví ve smyslu 7. Prohlašuje-li § 119 odst. 2 za nemovité v ci pozemky ekonomickém (které náleželo socialistickým organizacím) a stavby spojené se zemí pevným základem, jde o taxativní a v právním smyslu (které náleželo soukromým vý et. Ostatní v ci jsou tudíž v cmi movitými. vlastník m), p i emž prvé z obou vlastnictví bylo preferováno. V d sledku toho nebyly a dosud nejsou u ady t chto pozemk v katastru evidovány vlastnické hranice. Proto katastrální zákon v § 29 odst. 3 stanovil, že V. Pozemek, parcela, p da zem d lské a lesní pozemky, jejichž hranice v terénu neexistují a které jsou slou eny do v tších p dních celk , se v katastru evidují zjednodušeným zp sobem. K náprav má dojít postupy stanovenými v zákon . 284/1991 Sb. , o pozemkových úpravách a pozemkových ú adech. 1. Pozemek je individualizovaná ást zemského povrchu (majetkový kus nacházející se v reálném sv t ). Pozemek je vždy v c nemovitá. Je lhostejné, jaký je povrch pozemku Ideální stav, kdy bude každý pozemek zobrazen (nap . je-li pokryt vodou nebo je-li celý zastav n), jaká je v katastrální map pr m tem do zobrazovací roviny, je tedy jeho rozloha a jaké má ú elové ur ení. Vymezení pozemku vzhledem k výchozí situaci jen obtížn dosažitelný. jako ásti povrchu zemského p edpokládá existenci Absolutn však ideálního stavu nelze dosáhnout nikdy, pozemku v ur itých hranicích. nebo pro vznik a zánik pozemku jako ásti zemského povrchu existující v ur itých hranicích má rozhodující význam právní stav, nikoli stav jeho zobrazení v katastrální Pozemek rovn ž zahrnuje prostor pod povrchem a nad map . povrchem zem (i tu platí kritéria ovladatelnosti a užite nosti, která p ináležení t chto prostor k pozemku limitují). Omezení vyplývají jednak z povahy v ci (vzduch 2. Z povahy pozemku jako v ci d litelné 34 vyplývá nad pozemkem není objektem majetkových práv), jednak možnost jeho rozd lení na ásti. P itom je t eba rozlišit ze zvláštních normativních úprav, jako jsou nap . horní takové rozd lení pozemku s významem obliga n právním zákon . 44/1988 Sb. nebo vodní zákon . 254/2001 Sb. 33 a v cn právním. Podle horního zákona (zejm. § 3, 4 a 5) nejsou ložiska vyhrazených nerost (ozna ovaná jako nerostné bohatství Co se týká v cn právních ú ink , vyžaduje se, aby se nebo výhradní ložiska) sou ástí pozemku, ale vlastnictvím z ásti pozemku stal pozemek nový. K ásti pozemku státu. Naproti tomu ložisko nevyhrazeného nerostu je nem že vzniknout vlastnické právo. ást pozemku nelze sou ástí pozemku (§ 7 horního zákona). zatížit zástavním právem, v cným b emenem, ani v cným Ustanovení § 27 písm. a) katastrálního zákona ( KatZ ) vymezuje pozemek jako ást zemského povrchu odd lenou od sousedních ástí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhu pozemk , pop . rozhraním zp sobu využití pozemk . Pozemkem tedy m že být i ást zemského povrchu neozna ená v katastru údaji, jako jsou parcelní íslo a geometrické ur ení pozemku (srov. k tomu judikaturu v záležitostech restitucí anebo týkající se nap . vydržení), by se vzhledem k § 20 KatZ pro právní úkony týkající se nemovitých v cí vedených v katastru vyžaduje uvést jak tyto údaje, tak respektovat i název a geometrické ur ení katastrálního území. právem p edkupním. Tato práva nemohou vzniknout k ásti v ci, ale jen k v ci celé. Pro tyto ú ely tedy nejprve musí dojít k právnímu odd lení ásti starého pozemku a vytvo ení pozemku nového. Jde-li o p evod pozemku, který se vzhledem ke katastrální evidenci jeví jako ást parcely, vyžaduje se pravideln geometrický plán odd lující tuto ást pozemku od celku (mluví se o reálném odd lení). Má-li z n kolika ástí vzniknout pozemek jiný, nebo má-li být ást pozemku slou ena s jiným pozemkem, postupuje se podle § 5 odst. 2 KatZ . I tu se vyžaduje geometrický plán, ásti pozemku se však p i p evodu neozna ují parcelním íslem, ale písmeny malé abecedy s odkazem na geometrický plán. Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080 P i dispozicích bez v cn právních ú ink , typicky p i VI. Stavba p enechání ásti pozemku k užívání i požívání, neexi-stují v tom sm ru zvláštní omezení, krom obecného požadavku 1. Opušt ní zásady superficies solo cedit v r. 1950 na ur itost právního úkonu, a tedy i smlouvy, kterou a prohlášení staveb (spl ujících ur ité podmínky) za vlastník jiné osob ást pozemku k užívání nebo požívání samostatné nemovité v ci vyžadovalo stanovit kritéria, sv uje (§ 37 odst. 1, § 43a odst. 1 Ob Z ). Pak ale jde podle nichž se ur í, co je stavbou a která stavba je o skute nou ást pozemku, tj. o ást nemovité v ci (celku), nemovitou v cí. nikoli o zvláštní (nový) pozemek. Typicky tomu je p i nájmu pozemku. Plyne z povahy užívacího nebo požívacího 2. Z hlediska ob anského práva hmotného, resp. práva práva vlastníka, že m že užívat i požívat celou v c, že soukromého, není podstatné, jak stavbu chápou a vymezují však m že takto využít – p ipouští-li to i povaha v ci – jen p edpisy ve ejného práva (stavební zákon, ale i jiné zákony, jednu ást v ci a jinou nikoli. Proto také m že pronajmout nap . horní). 37 Pro ob anské právo má význam stavba jako ást pozemku (stejn jako m že pronajmout ást domu), v c (podle okolností movitá nebo nemovitá). Není tedy aniž se tím pronajatá ást stane novým p edm tem stavbou, co neexistuje jako samostatná v c, by jde ob anskoprávních vztah ve smyslu § 118. o výsledek stavebních prací podléhajících 3. Parcelou se tradi n rozumí zobrazení pozemku v katastrální map . Katastrální zákon [§ 27 písm. b)] toto pojetí zm nil. Ztotož uje parcelu s pozemkem. 35 Ne však s jakýmkoli pozemkem, nýbrž jen s tím, který je geometricky a polohov ur en, zobrazen v katastrální map a ozna en parcelním íslem. Vzhledem k tomu se rozlišují pozemky, které jsou parcelami, a pozemky, které parcelami nejsou. Toto ešení je jednoduché jen na první pohled. Podstatu však spíše zatem uje. adí-li se k pozemk m – a to i podle katastrálního zákona – i ty, které nejsou parcelami (nap . pozemky odd lené hranicí držby), pak se také pozemky, které jsou parcelami, mohou p ekrývat s pozemky, které parcelami nejsou, resp. jejich hranice mohou být disparátní. Správn proto postupuje Nejvyšší soud a správn formuluje právní v tu, podle níž je zp sobilým p edm tem vlastnického práva i pozemek, který je ástí parcely (R 40/00). 36 4. Parcely se d lí na stavební a pozemkové. Vychází se p itom z ú elu pozemk . Z pozemk , které nejsou stavební, u nichž se rozeznává jejich druh (kultura), bere ob anský zákoník v úvahu pozemky zem d lské a lesní (§ 671 odst. 2, § 673, 674), pop . pozemky pat ící do zem d lského p dního fondu nebo lesního p dního fondu (§ 677). 5. Od pozemku nutno odlišit p du (srov. § 127 odst. 1). P da je hmotný substrát pozemku. V rámci toho se odlišuje kulturní vrstva p dy, která je vegeta ním prost edím rostlinstva. N které zákony ale p du ztotož ují chybn s pozemkem. Nap . § 234 odst. 2 ObchZ konstruuje „nárok na vrácení zem d lské p dy vložené do družstva“, a ve skute nosti jde o subjektivní právo na vrácení pozemku vloženého do družstva. Takové zam ování pojm proniká i do odborného jazyka a deformuje juristické vyjad ování, jsouc k újm jeho p esnosti. administrativnímu ízení i schválení, pokud má výsledek t chto prací povahu pouhé technické úpravy pozemku, takže pozemek od „stavby“ nelze odlišit (parkovišt , rybník, bazén, lom, povrchový d l, meliora ní strouha apod.). Že i takový výsledek t chto prací ozna ují p edpisy ve ejného práva jako stavbu, není pro ob anské právo relevantní. Není proto možné p evád t samostatn nap . rybník nebo parkovišt , protože je nelze právn od pozemku odd lit. Rozdíl soukromoprávního a administrativn právního pojetí je i v tom, že z hlediska soukromého práva není podstatné, bylo-li po ízení stavby povoleno podle stavebních i jiných právních p edpis . I stavba nepovolená (tzv. „ erná“) je p edm tem právních vztah majetkové povahy ve smyslu § 118. V tom sm ru nerozhoduje nic jiného, než je-li stavba samostatnou v cí. 3. Pouze u staveb, které jsou v cmi ve smyslu § 118 odst. 1, má význam jejich d lení na movité a nemovité. Jen o t chto stavbách platí, že nejsou sou ástí pozemku (§ 120 odst. 2). Kritérium spojení stavby se zemí pevným základem pro ur ení stavby jako nemovité v ci zvolil ob anský zákoník v r. 1964. V letech 1950–1964 platilo kritérium jiné, op ené o rozdíl mezi trvalými a do asnými stavbami (§ 26 ob anského zákoníku z r. 1950). Zatímco p edchozí úprava brala z etel na ú el stavby, volí sou asná úprava jako relevantní hledisko technické. Je-li stavba v cí, je její spojení se zemí pevným základem jediným kritériem pro záv r, jde-li o nemovitou i movitou v c. Ú el stavby nebo její trvání nejsou relevantní. Nemovitou v cí je tedy nap . jak obytný d m i kostel, tak hráz vodní p ehrady, kamenná ze lesní obory anebo dálni ní pouta uchycený v zemi pevným základem. Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080 4. Vzhledem k tomu má význam – uvažujeme-li v kategorii jsou dnes nemovitostmi, zvláštními nemovitými v cmi nemovitých v cí – rozd lení staveb na budovy a na stavby a stanou se sou ástí pozemku. Jen o podzemních stavbách ostatní. se navrhuje stanovit, že mají-li samostatné ú elové ur ení (nap . metro), jsou zvláštními nemovitými v cmi; jinak mají být podzemní stavby, jsou-li z ízeny jako sou ást Budova je nadzemní prostorová stavba uzav ená ur itého pozemku (nap . sklep), sou ástí tohoto pozemku, prostorovými st nami a st echou. U nadzemní budovy se i když zasahují také pod jiný pozemek. vyžaduje alespo jedno nadzemní podlaží. Budovy podléhají zásadn evidenci v katastru nemovitostí. Výjimku z pravidla p edstavují jednak budovy, jimž nebylo 2. Nep edpokládá se, že ke slou ení pozemk a staveb, p id leno ú ední íslo (popisné nebo eviden ní), pokud jsou které mají dnes povahu zvláštních nemovitých v cí, dojde zárove p íslušenstvím jiné stavby na téže parcele, jednak ve všech p ípadech dnem ú innosti nového zákona. K tomu drobné stavby, a to i když jsou budovou, ale jen s jedním m že dojít, jen je-li vlastníkem pozemku i stavby na n m nadzemním podlažím o zastav né ploše do 16 m 2 a výšce z ízené táž osoba. do 4,5 m. V p ípadech, kdy je dnes vlastnické právo ke stavb Ostatní stavby, tedy stavby podzemní, nadzemní stavby, odd leno od vlastnického práva k pozemku, na n mž stavba které nejsou budovou, a také n které budovy, o kterých stojí, nelze okamžité spojení obou v cí ve v c jedinou byla e výše, zápisu do katastru nemovitostí zásadn na ídit, nebo by šlo o zásah do vlastnictví nep ípustný nepodléhají. Výjimky stanoví n které zvláštní zákony. z hlediska zdejšího ústavního po ádku ( l. 11 Listiny) i mezinárodních smluv. Proto musí být v t chto p ípadech Podle § 20 vodního zákona se evidují v katastru nemovitostí p ehrady, hráze, jezy, stavby z izované slou ení pozemku a stavby odloženo až do okamžiku, kdy k plavebním ú el m v korytech vodních tok nebo na jejich vlastník pozemku získá vlastnické právo k stavb a vice versa . Než k tomu dojde, budou p echodná ustanovení b ezích, stavby k využití vodní energie a stavby odkališ , jsou-li spojeny se zemí pevným základem. nového zákoníku upravovat vzájemná práva a povinnosti obou vlastník . Inspirativní v tomto sm ru je úprava p ijatá v N mecku pro ešení analogické situace na území n kdejší Toto rozd lení staveb s charakterem nemovitých v cí má NDR. význam pro p evád ní vlastnického práva (srov. § 133 odst. 2 a 3 Ob Z ) a z izování jiných v cných práv k nim. 3. Osnova navrhuje stanovit, že nemovitá v c je též byt nebo nebytový prostor, stanoví-li tak zvláštní zákon. Míní 5. Významné je ešení otázky, kdy stavba jako samostatná se tím p ípady upravené dnes bytovým zákonem. V tom v c vzniká a kdy zaniká, nebo jen existující stavba m že ohledu je však namíst považovat návrh za nep esný být objektem práv a povinností. Stavba se považuje za a systematicky vadný. 38 Úkolem ob anského zákoníku je technicky odd lenou od pozemku, a tedy i za samostatnou stanovit jasná pravidla pro odlišení v cí nemovitých v c, je-li již v takovém stupni rozestav nosti, že je patrné a movitých, a tudíž se i v tomto sm ru musí z eteln stavebn technické a funk ní uspo ádání prvního vyjád it a stanovit, za jakých podmínek byt (nebytový nadzemního podlaží. Obdobn se na stavbu hledí jako na prostor) p estává být ástí domu a stane se zvláštní v c zaniklou (neexistující), dostoupila-li její devastace té nemovitou v cí. Nabízí se možnost spojit existenci bytu míry, že již není patrné ani stavebn technické a funk ní (nebytového prostoru) jako samostatné v ci s jeho právním uspo ádání jejího prvního nadzemního podlaží. odd lením od domu, tudíž i s jeho zp sobilostí být zvláštním objektem vlastnického práva. Skute nost, že byt nelze odd lit od domu reáln (fyzicky), nem že být z tohoto úhlu pohledu podstatná. VII. Lex ferrenda 4. Veškeré další v ci, a je jejich podstata hmotná nehmotná, prohlašuje osnova za v ci movité. 1. Osnova nového ob anského zákoníku se vrací k evropskému standardu op enému o superficiální zásadu. Navrhuje se tedy stanovit, že nemovité v ci jsou pozemky, práva spojená s vlastnictvím nemovité v ci a práva, jež zákon za nemovité v ci prohlásí. Bude-li návrh nového ob anského zákoníku schválen, p estanou být stavby, které i __________ * Autor je vedoucím katedry obchodního práva Fakulty právnické Z U v Plzni. Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) Kratochvíl, Z. a kol. Nové ob anské právo. 1. vydání. Praha : Orbis, 1965, s. 186. Knapp, V., Knappová, M . in Knappová, M., Švestka, J., Dvo ák, J. a kol. Ob anské právo hmotné. 4. vydání. Praha : ASPI, 2006, s. 272. Hurdík, J. in Fiala, J. a kol. Ob anské právo hmotné. 3. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2002, s. 97. Zuklínová, M. in Holub, M. a kol. Ob anský zákoník. Komentá . Svazek 1. 2. vydání. Praha : Linde, 2003, s. 260. Shodn Kindl, M. Musí být v ci užite né (a zcela ovladatelné)? in Kindl, M., Dvo ák, J. (eds.). Pocta Mart Knappové k 80. narozeninám. 1. vydání. Praha : ASPI, 2005, s. 205. Srov. Cirák, J. in Lazár, J. a kol. Základy ob ianskeho hmotného práva. 1. zväzok. 2. vydání. Bratislava : Iura Edition, 2004, s. 165–166. Tak již krátce po p ijetí ob anského zákoníku bylo konstatováno, že „pojem v ci v právním smyslu není zcela totožný s pojmem v ci ve smyslu fyzickém“. Knapp, V. in Knapp, V., Plank, K. a kol. U ebnice eskoslovenského ob anského práva. Svazek I. 1. vydání. Praha : Orbis, 1965, s. 148. Kindl, M., op. cit. sub 4, s. 206, 208 a 209. Seznam v p íloze . 1 k zákonu zahrnuje šestnáct skupin, mj. i výrobky, které vlastník nepoužívá nebo nebude více používat, a to i v domácnosti (kód Q14), jakož i jiné materiály, látky nebo výrobky, které nepat í do jiných skupin odpad (kód Q16). Tak špan lský ( l. 334) nebo mexický ( l. 747) ob anský zákoník spojují vlastnost v ci v právním smyslu s její zp sobilostí k p ivlastn ní, italský zákoník ( l. 810) s její zp sobilostí být objektem práv apod. Argument, že vše, co je bez rozumu, ur il p irozený ád k tomu, aby bylo k libovolnému ú elu užíváno t mi, kdo rozum mají, užil Zeiller, F., von Commentar über das allgemeine bürgerliche Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Oesterreichischen Monarchie. Bd. II/1. 1. vydání. Wien u. Triest : Geistingers Verlagshandlung, 1812, s. 6. Kindl, M., op. cit. sub 4, s. 209 a násl. 13) Vážný 2 723. 14) Ze stejného pojetí vychází § 203 TrZ . 16) 17) 18) 20) 21) 22) 23) 24) Z významn jších ob anských zákoník výslovn vyty uje znak užite nosti jen ABGB, který v § 285 vyžaduje, aby v c sloužila k pot eb lidí. 12) 15) tedy rem incorporalem “. 19) 25) 26) 27) 28) 29) Holch, G. in Säcker, F. J. a kol. Münchener Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch. Bd. 1. Allgemeiner Teil. AGB-Gesetz. 3. vydání. München : C. H. Beck, 1993, s. 713; Radwa ski, Z. Prawo cywilne – cz ogólna. 7. vydání. Warszawa : C. H. Beck, 2004. s. 114. „... jsou n které v ci t lesné, jiné net lesné. T lesné jsou ty, kterých je možno se dotknout ... Net lesné jsou ty, kterých není možno se dotknout. Takovou povahu mají v ci, jejichž podstatou je právo.“ Gai Inst. 2, 12–14 (p eklad J. Kincla; Gaius. U ebnice práva ve ty ech knihách. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova, 1981, s. 78. Shodn Inst. II, 2 nebo D 1, 8, 1. Nap . Bonfante, P. Instituce ímského práva. 9. vydání. Brno : Právník, 1932, s. 254, pozn. 2. Nap . Bohá ek, M. Nástin p ednášek o soukromém právu ímském. I. Úvod – Práva v cná. 1. vydání. Praha : nákl. vl., 1945, s. 58: „ ímská právní mluva ztotož uje totiž vždy právo vlastnické s hmotnou v cí a odd luje pak v majetku osoby práva vlastnická (res corporales), neboli hmotné p edm ty (corpora), od ostatních práv majetkových, kterým tak z stává název res incorporales (n kdy též iura).“ Obdobn etní další. Le Bonfante na cit. míst poznamenává, že „nelze kone n ni eho namítati proti ímskému modu, jmenovati v c namíst práva vlastnického, jež práv absorbuje celou v c, jakož i proti tomu pojetí, že majetek tvo í v ci a práva: tu ovšem v c ozna uje právo vlastnické, 30) 31) 32) Kaser, M. Das Römische Privatrecht. I. 2. vydání. München : C. H. Beck, 1971, s. 376. Nap . Lucretius Carus (De rerum natura I, 270 a 303) poukazuje na protiklad hmoty a prázdna a vychází z pojetí, že hmotné v ci jsou i ty, které nelze vid t, nap . vítr nebo teplo, „pon vadž p sobit mohou svým dotykem na naše smysly“. Lucretius. O p írod (p eklad J. Kolá ). 1. vydání. Praha : Laichter, 1948, s. 21 a 22. Obdobn ABGB v § 292 stanoví, že „v ci hmotné jsou ty, které lze vnímat smysly“. Van ura, J. Úvod do studia soukromého práva ímského. Díl I. 1. vydání. Praha : nákl. vl., nedat. (1923), s. 75. Blaho, P. in Rebro, K., Blaho, P. Rímske právo. 3. vydání. Bratislava : Iura edition, 2003, s. 216. Srov. d vodovou zprávu k § 23 zákona . 141/1950 Sb. Srov. k tomu Knapp, V., Pavlí ek, V. in Pavlí ek, V. a kol. Ústava a ústavní ád eské republiky. 2. díl. Práva a svobody. 2. vydání. Praha : Linde, 1999, s. 119 a násl. St ží lze tedy souhlasit se stanoviskem u ebnice, podle níž „je celkem nepochybné, že vlastnickým právem Listina ... rozumí jen vlastnictví k hmotným p edm t m, tj. zejména k v ci hmotné“. Srov. Knappová, M., Švestka, J., Dvo ák, J. a kol., op. cit. sub 2, s. 316. Nap . Gai Inst. 3, 90. Též D 12, 1, 2, 1. Podrobnosti Bohá ek, M., op. cit. sub 18, s. 64; rovn ž Rebro, K., Blaho, P., op. cit. sub 22, s. 219. ABGB ozna il za zuživatelné ty v ci, které „bez své zkázy nebo zužití obvyklého užitku neskýtají“. BGB stanoví (§ 92), že spot ebitelné v ci jsou v ci movité, jejichž ádné použití spo ívá ve spot eb nebo v prodeji s tím, že za spot ebitelné se považují i movité v ci, které pat í ke skladu továrny nebo k jinému souboru v cí, jejichž ádné použití spo ívá v prodeji jednotlivých v cí. Srov. Kr má , J. Právo ob anské. Výklady úvodní a ást všeobecná. 3. vydání. Praha : Všehrd, 1936, s. 178; Sedlá ek, J. Vlastnické právo. 1. vydání. Praha : V. Linhart, 1935, s. 41. Nap . italský ob anský zákoník stanovil ( l. 812), že „nemovité v ci jsou pozemky, prameny a vodní toky, stromy, budovy a ostatní stavby, i když jsou spojeny s pozemkem jen na p echodnou dobu, stejn jako v obecnosti vše, co je p irozen nebo um le spojeno s pozemkem. Za nemovité v ci se považují mlýny, lázn a ostatní plovoucí stavby, pokud jsou pevn ukotveny na b ehu nebo v e išti za ú elem trvalého užívání.“ Podle l. 813 se použijí ustanovení o nemovitých v cech na v cná práva, která mají za p edm t nemovité v ci, i na jim odpovídající žalobní nároky. Špan lský ob anský zákoník má vý et nemovitostí pro St edoevropana nezvykle detailní ( l. 334) s kazuistickými vý ty nap . i o plodech nebo sochách a reliéfech i v elích úlech, také dolech, kamenolomech atd. Tak nap . BGB v § 94–99. „Kdyby byla zachována zásada ‚superficies solo cedit‘, nebyly by družstevní stavby postavené na p d lena družstva vlastnictvím družstevním, nýbrž by se staly vlastnictvím tohoto lena. JZD by tedy nemohlo stav t pro sebe a v zájmu zem d lského družstevnictví. Kravíny, vep ince a jiné stavby po ízené spole ným úsilím všech družstevník by se staly soukromým majetkem jednotlivých rolník , ímž by byla posilována soukromovlastnická složka v našem zem d lském družstevnictví. Proto bylo t eba dát v novém ob anském zákoníku i v této otázce ustanovení nová, oprošt ná od všeho, co je odsouzeno k zániku, ustanovení taková, která slouží zformování a upevn ní nové, socialistické ekonomické základny naší spole nosti.“ Knapp, V. a kol. U ebnice ob anského a rodinného práva. Svazek I. 1. vydání. Praha : Orbis, 1953, s. 121. Blíže k tomu Fábry, V., Drobník, J. Vlastnictví a užívání p dy a pozemková správa. 1. vydání. Praha : Academia, 1983, s. 157 a násl. a jinde. Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080 33) 34) 35) 36) 37) 38) Slovenský ob anský zákoník reagoval na obdobnou úpravu vodního práva upravenou na Slovensku zákonem . 364/2004 Z.z., o vodách, dokonce zm nou § 120 odst. 2, který ustanovil, že sou ástí pozemku nejsou jen stavby, ale ani vodní toky a podzemní vody. Existuje-li stavební pozemek zastav ný jednou stavbou (nebo ur ený k zastav ní jednou stavbou), pak není se z etelem k tomu d litelný. To však samo o sob d litelnost takového pozemku nevylu uje jednou provždy (stavba m že být zbo ena, ú elové ur ení pozemku m že být zm n no). Naproti tomu vyhláška . 190/1996 Sb. , kterou se provádí zákon o zápisech vlastnických a jiných v cných práv k nemovitostem a zákon o katastru nemovitostí, vychází v § 3 odst. 1 z pojetí, že „pozemky se evidují v souboru geodetických informací a v souboru popisných informací jako parcely“. Srov. též Spá il, J. Ochrana vlastnictví a držby v ob anském zákoníku. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002, s. 203. Stavební zákon vymezuje stavby jako „veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez z etele na jejich stavebn technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce a dobu trvání“, tento zákon ale podle okolností stavbou rozumí i ást stavby nebo zm nu stavby dokon ené (§ 2 odst. 3 a 4). Jak na to správn poukázala Selucká, M. Res iuris a instrumentum v OZ a návrhu OZ (pojednání ur ené pro asopis Právník, nebylo dosud publikováno).
Podobné dokumenty
Triline katalog
až 8 jader (22nm), nejedná se tedy o spojení dvou jader pomocí FSB
HyperThreading umožňuje spustit až 16 vláken na 8 jádrech
Intel® Turbo Boost dokáže přetaktovat vytížená jádra nebo naopak vypnout...
Děpoltovické listy 1/2015
2012 na skládkách. Bylo vyprodukováno 3,2 milionů tun komunálního odpadu a
pouze 14 % z těchto odpadů skončilo v kontejnerech na tříděný odpad, což nás řadí
k podprůměrným zemím v rámci Evropské un...
Více - Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR
vysychání Pramenů Vltavy se totiž ukazuje, že jeho obavy jsou na místě. Otázka,
zda jsou zájmy ochrany přírody pro přírodu
samotnou v kulturní krajině vždy identické
se zájmy ochrany životního pros...
Důvodová zpráva - Nový občanský zákoník
(později přijal jistou nápodobu tohoto řešení občanský zákoník bývalé NDR).
Co do obsahu se nový zákoník pokoušel vybudovat zcela nové instituty. Odmítl např. vzít
za hlavní smluvní typy kupní smlo...
2 | 2004 - uměleckohistorická společnost
V takovéto „bilanci“ je ovšem nutná i zmínka o tom, že tradiční periodika univerzitních dějin umění (v Praze, Brně a Olomouci) se využívají podobně, jako v předchozím
období – příležitostně a vcelk...