Co je porucha osobnosti?

Poruchy osobnosti
MUDr. Petr Příhoda
Co je porucha osobnosti?



Pojem osobnost - stálý souhrn vlastností
(myšlení, chápání, cítění, prožívání), utvářených
během individuálního vývoje.
Relativně stabilní a v čase trvalý soubor
charakteristického chování a emočních rysů.
Porucha osobnosti - taková varianta těchto
vlastností, která jde za hranici rozsahu
nacházejícího se u většiny lidí a kterou je možné
považovat za extrémní.
Charakteristiky




relativní stabilita v čase (osobnostní rysy se
příliš nemění, na rozdíl od klinických projevů)
neflexibilní povaha
zhoršená schopnost adaptace a tedy i fungování
ve vztazích.
jsou egosyntonní, tzn., že člověk s touto
poruchou má své rysy za vlastní, je s nimi sžit a
tato skutečnost mu nezpůsobuje těžkosti, které
by si sám od sebe uvědomoval.
Každý je nějaký…
Svět by byl nesnesitelným
místem, kdyby byli všichni
stejní…
Polarity
nesnášenlivost změn…. bažení po novém
 řád a pravidla….improvizace
 teatrálnost, předvádění se….stud, plachost
 samolibost….pochybnosti
 introverze….extroverze
 altruismus….egoismus
 intimita….izolace
 autonomie….závislost

„Norma“ versus porucha


Zdravé, odolné (stenické) osobnosti jsou i přes
inklinaci k některé z polarit schopné pohybu
mezi nimi a tím se ve vztazích adaptovat a
fungovat v nich. Svých vlastností jsou schopny
využít k rozvoji.
Lidé s poruchou osobnosti bývají k jedné z
polarit fixovaní a tato rigidita pohybu brání. Tím
dochází ke zhoršené schopnosti adaptovat se ve
vztazích a tím k problémům, které je mohou
přivést do kontaktu s psychiatrií…
Biologický základ osobnosti




genetické a vrozené vlivy
temperament - jeho faktory operují na
nevědomé úrovni
manifestace od samého počátku života, tedy
ještě před signifikantním učením
základ struktury osobnosti, (míra impulzivity,
exprese emocí, modulace úzkosti, způsob
vnímání, cítění apod.)
Psychosociální vlivy



formování vztahy, dávají základ vnitřní
zkušenosti a sebepojetí, struktura zasazena do
vztahového rámce
organizace osobnosti uplatnění v dalších
vztazích a tím i v sociálním fungování
charakter – vyplývá vztahových zkušeností
založen více na vědomých rozhodnutích jedince.
Formování charakteru tedy do značné míry
souvisí se zvládnutím vývojových etap, jejich
úskalí (krizí) a je zásadně ovlivněno vztahy
Zjednodušeně řečeno

Určitý základ pro formování osobnosti je nám
dán biologicky, její další formování a vývoj pak
odvisí od vztahů. Vztahy se utváří od raného
dětství, kdy si jedinec buduje základní důvěru v
okolní svět. Pokud se jí z nějakého důvodu
nepodaří získat (např. odmítání, emoční
nestálost blízké osoby, kritičnost, výbušnost,
napjatá situace mezi rodiči), použije formující se
ego proti nejistotě a z ní vyplývající úzkosti
obranné mechanismy, které v určitých etapách
mohou pomoci jedinci přežít, později mu ale
mohou komplikovat sociální fungování a kvalitu
života vůbec.
Poruchy osobnosti v souvislosti
s výskytem duševních nemocí




problematika „komorbidity“
potíž se současným diagnostickým
systémem postaveným pouze na popisu
schizofrenie může osobnost zásadně měnit
dynamické pojetí (chápání v souvislostech,
nemoc navazuje na poruchu osobnosti).
Jednotlivé poruchy osobnosti



3 skupiny (trsy, klastry), vykazují určité
podobnosti
A - podivíni, excentrici (schizoidní, paranoidní a
schizotypální porucha osobnosti)
B - dramatičtí, emotivní, nevyzpytatelní
(antisociální, histrionská, narcistická a hraniční
porucha osobnosti)
C - úzkostní, bojácní, pedanti (vyhýbavá, závislá
a anankastická porucha osobnosti)
A - schizoidní








Sociální izolace vztahující se často i na členy rodiny.
Omezený rozsah emočního vyjadřování, chybění zájmu o
navazování vztahů.
Působí chladně a zdrženlivě, čímž odrazují druhé od
pokusů navázat s nimi vztah.
Preference samotářských činnosti
Realizují se v oborech, kde je důležitá především
technická či logická stránka věci (matematika, počítače,
elektronika) a kde nemusí příliš komunikovat.
Vztahový svět, ohrožuje, může pohltit, emocionální
projevy vyvolávají úzkost a nejistotu.
Odstup a izolace přináší bezpečí.
Kontakt s psychiatrií – sociální selhávání.
A - paranoidní






Neodůvodněná podezíravost a z ní vyplývající tendence
nesprávně interpretovat konání druhých jako ohrožující.
Až agresivní dožadování se svých domnělých práv,
nepřiměřené reakce.
Obrana proti pomyslným útokům na jejich existenci.
Kverulanti, chroničtí stěžovatelé pro malichernosti, kteří
se někdy domáhají svých domnělých práv i násilím.
Schopni žít ve vztahu, partnera pak také podezírají. Je-li
partner submisivní, může některé paranoidní schemata
převzít.
Kontakt s psychiatrií – často forenzní důvody.
A - schizotypální









Nápadnost zevnějškem i chováním.
Nejbližší vžité představě (stereotypu) o šílenství.
Myšlení a vnímání bývá deformováno, magické prvky,
symbolismy.
Chování je obřadné, podivné a výstřední, řeč a
vyjadřování zvláštní.
Témata: jasnozřivost, magie, bájné světy a povrchní
rádoby existenciální filosofování.
Působí, jako by byli z jiné planety (např. Adamsova
rodina).
Schopnost navazovat vztahy omezena.
Vyhledání psychiatrické péče většinou za přispění rodiny.
Podobnost se schizofrenií, někdy diagnostické těžkosti.
B - antisociální (dissociální)










Neberou v potaz práva druhých, neschopnost empatie,
jednání směrem k dosažení vlastního prospěchu bez
ohledu na ubližování druhým.
Agresivita, nejsou pocity viny, chybí fenomén svědomí.
Neschopnost přizpůsobit se pravidlům.
Schopnost přetvářky, klamání okolí vč. odborníků.
Krédo: „dobro je to, co chci “ ( Fantomas)
Zvýšený výskyt u lidí s kriminální kariérou.
Vývojový pohled - kompenzace zranitelnosti a osamělosti
vzniklé v dětství (krutá výchova, absence lásky při
ústavní výchově).
Jiné časté názvy - sociopatie, psychopatie (nesprávně).
Psychiatrie – forenzní důvody, detoxifikace, zneužití.
Muži 3x častěji.
B - histrionská








Histrion, starověký herec či kejklíř, dříve hysterický.
Snaha upoutat na sebe pozornost a být v jejím středu.
Pravděpodobně kompenzační mechanismus problému s vlastním
sebehodnocením a přesvědčením o sobě, které je ve skutečnosti
nízké (nejsem nic).
Dramatizace, exhibicionismus, koketérie, široký rozsah afektů a
emocí neodpovídajících situaci.
Květnaté přívlastky a slovní spojení, barvitá gesta, neschopnost
vnímat detaily a jít k jádru věci.
Vysněný nedosažitelný ideál x zklamání a frustrace, neschopnost
uspokojení, vč. sexuálního.
Mylná domněnka o větším výskytu u žen, v povědomí karikatura
feminity (marnivost, dramatizace, hašteřivost).
U mužů projevy odlišné, investice do vzhledu, potíže se stárnutím,
hazardérství a spouštění děsivých situací (tzv. kontrafobický postoj)
jako prostředek zvyšování sebeúcty.
B - narcistická











Grandiozita (velikášství) - pocit jedinečnosti, chybění empatie,
potřeba obdivu, sebeláska, vysoké požadavky na sebe i druhé,
očekávání přednostního zacházení.
Pro dosažení obdivu jsou schopni udělat mnoho, často úspěšně.
Často talent, inteligence a dobrý vzhled.
Sebeuspokojení - posílení grandiozity, využívání druhých.
Neunesou kritiku, obviňují, arogance, své soky či oponenty se snaží
devalvovat a znemožnit (obrana před zraněním).
Nedosažení sebeuspokojení, konfrontace s realitou (odmítnutí,
psychoterapie) - narcistické zranění (zhroucení, pocity prázdnoty,
deprese, excesy, sebevražedné tendence (Martin Eden).
Jsou schopni komplementárních vztahů, kde je obdiv a uznání, ale
neschopnost rovnocenného přátelství, mají obdivovatele a nohsledy.
Schopnost akceptovat úspěšné lidi s podobnými rysy, „ projektivní
sounáležitost či příměří“.
Díky zranění mohou tušit problém – deprese, odborná pomoc.
Hledají věhlasného odborníka (instituci), ale zranění zákonitě i v
terapii.
Kořeny - důraz na úspěch (zázračné děti) nedostatek projevů lásky
a uznání.
B: emočně nestabilní (hraniční)













Časté a rychlé střídání nálad.
Nestálé a narušené pojetí sebe (jsem divný, vadný) a tím i druhých.
„Hraniční“ - hranice mezi psychózou (vnímání reality) a neurózou
(úzkosti, deprese, impulzivita), na něž projevy upomínají.
Dříve pacienti často přiřazováni k atypickým formám schizofrenie.
Narušené vnímání vlastní identity - nepodařilo dosáhnout tzv.
objektní stálosti¨ - štěpení (splitting).
Neschopnost vidět objekty v jejich celistvosti, idealizace střídá
zklamání (úplně dobré, nebo zcela špatné).
Kolísání vztahu k objektu v závislosti na vhledu zbavených emocích.
Kolísání: prázdnota, neprožívání versus nekontrolované emoce,
impulzivita.
Excesy, tendence ke zneužívání drog, promiskuitě, konflikty.
Sebepoškozování, jizvy (řezné rány, pálení cigaretou) připomíná
závislost.
Nezvládnutelná afektivita, iluzorní prožitky, vztahovačnosti, porucha
vnímání vlastního těla mohou upomínat na dg. schizofrenie.
Na rozdíl od sch. přechodné a měnlivé.
Často narušené a traumatizující vztahy z dětství, sexuální
zneužívání.
C – vyhýbavá











Extrémní strach z odmítnutí či hodnocení.
Sami sebe hodnotí nízko (jsem méně než druzí, nekompetentní,
nešikovný, nepohotový..)
Plaší, úzkostní, ostýchaví a introvertní.
Vlastnosti se snaží maskovat: „Kdyby druzí poznali jaký opravdu
jsem, odmítli by mě.“
Strach před hodnocením či kritikou (předcházejí odmítnutí)
Programové vyhýbání situacím, kde by k hodnocení, kritice a
odmítnutí mohlo dojít.
Problémy v navazování vztahů, při budování kariéry, přestože
mohou být talentovaní a inteligentní.
Na rozdíl od schizoidních vyhýbaví pacient po těchto hodnotách
touží, což vede pocitům frustrace, úzkosti a pesimismu.
Kořeny - nízká tolerance a silná negativní emoční reakce rodičů na
neúspěchy dítěte, které se něčemu učí. Pocit hanby a studu - v první
rok života, zcela evidentní v době, kdy se dítě učí chodit na nočník.
Příklad - Cesta do hlubin študákovy duše, prof. Matulka.
Korektivní zkušenost, důležitý účinný faktor psychoterapie, může
motivovat k přehodnocení pohledu na sebe.
C - závislá








Enormně potřebují druhé, aby za ně dělali rozhodnutí a
převzali tak zodpovědnost za mnoho oblastí jejich života.
Bezmocnost, nedokáží být sami, snadno se podřizují a
odevzdávají tak plnou moc autoritě.
Neschopnost se rozhodovat.
Nejsou schopni ukončovat své vztahy a stane-li se tak,
úzkostlivě vyhledávají nové za jakoukoliv cenu.
Realizace pod úrovní svých schopností, oběti šikany.
Mají potřebu, aby jim někdo radil a staral se o ně.
Nadměrně kontrolující rodiče, kteří nebyli schopni u
dítěte podpořit pokusy o autonomii, nebo je dokonce
trestali.
Př.: nešťastná žena, která není schopna opustit svého
partnera, přestože ji fyzicky týrá.
C - anankastická











Někdy nazývána též obsedantně-kompulzivní osobností.
Perfekcionističtí, úzkostně visí na pravidlech, nesnáší
změny.
Šetrní, lakomí, nepružní, nedokážou se vzdát svých věcí.
Málo smyslu pro humor, nedávají najevo emoce.
Pečliví, svědomití, často úzkostlivá oddanost práci.
Perfekcionismus brání dokončovat úkoly, nespokojenost
s finálním produktem.
Neschopnost delegovat úkoly na druhé.
Strach ze ztráty kontroly nad svým světem, lpí na
detailech.
Potíž s globálním pohledem („pro stromy nevidí les“).
Náročná, kontrolující výchova, pocit dítěte, že není
milováno.
Melvin Udall (Jack Nicholson) - Lepší už to nebude.
Psychoterapeutická léčba







Hlavní metoda léčby
Propracování sebepojetí - jeho změna vede i ke
změně vztahu ke světu.
Uvědomování si procesu - možnot docílit změny.
Změna v organizaci - větší schopnost adaptace,
zlepšení kvality života, lepší využití potenciálu.
Dlouhodobá a systematická práce.
Detailně propracované manuály má KBT, cestu k
uvědomění a změně ukazují také
psychoanalytické a dynamické školy podobně
jako Gestalt terapie a existenciální směry.
Ne bezbřehá péče, ale soustavná podpora
směrem ke změně.
osobnost
jádrové
přesvědčení
přesvědčení o
druhých
předpoklady
strategie
vyhýbavá
jsem nekompetentní,
neobratný, nemožný
odmítnou mne
přetvářka
vyhýbání
závislá
jsem bezmocný
druzí by se měli
postarat
s pomocí druhých
přežiji, sám to nedokážu
závislé vztahy
pasivně
agresivní
jsem soběstačný
druzí zasahují a ruší
mou autonomii
musím dělat věci po
svém
pasivní rezistence
anankastická
svět se mi může
vymknout z kontroly
druzí jsou
nezodpovědní, lemplové
100% pravidla a vše
dopadne dobře
rigidita, pravidla,
hodnocení, moralizuje
paranoidní
jsem zranitelný (komp.
silný, nedám se)
druzí jsou zlí, nemyslí to
se mnou dobře
věřit jim mi uškodí
podezírá, obviňuje
antisociální
jsem zranitelný (komp.
silný, chytrý)
druzí zneužívají,
vykořisťují
když budu jednat první,
budu ve výhodě
využívá, manipuluje,
napadá, agrese
narcistická
jsem méně (komp. více)
než druzí
druzí jsou lepší
(manifest. horší)
jsem originál, potřebuji
zvláštní pravidla
vyžaduje zvláštní
zacházení, soutěživost
histrionská
nic nejsem (komp. jsem
velkolepý)
druzí si mě nebudou
vážit (komp. jsou tu aby
mě obdivovali)
když se budu chovat
dramaticky, získám
přijetí
dramatizace, teatrálnost
schizoidní
jsem nepřizpůsobivý,
samotář
druzí nemají co
nabídnout
vztahy mne pohltí, lépe
je být sám
odstup, izolace
hraniční
jsem vadný, špatný,
zranitelný, bezmocný
druzí mě zradí, opustí
sám nepřežiji, budu-li
věřit, opustí mne, není
cesty
extrémy chování
schizotypní
jsem vadný, nenormální,
jiný než druzí
druzí mne ohrožují, můj
svět je jiný než jejich
obezřetnost pomůže
odhalit skryté úmysly
předpokládá skryté
motivy, rituály,
čarování…
Farmakoterapie



Orientace na příznaky (úzkost, impulzivita,
deprese, narušené vnímání reality
psychotické dekompenzace…).
Antidepresiva, šetrné dávky antipsychotik
či/a tymoprofylaktik.
Farmakoterapii se doporučuje vždy
kombinovat s nějakou formou
psychoterapie či resocializace.
Závěr




Uvedené popisy poruch osobnosti - pouze
abstraktní modely.
V praxi častá kombinace rysů a pohyb.
Najdete-li se v některé z poruch, či nejlépe hned
v několika z nich, nemusí to znamenat problém.
Všichni jsme prošli stejnými etapami vývoje a
mnohé v minulosti naučené procesy, či chceme-li
obrany dosud někdy používáme. U poruch
osobnosti je důležitý fakt, že jde o extrém, který
člověku brání strategie měnit a tedy i podstatně
zabraňuje jeho růstu.