zde - Institute of Geology of the CAS, vvi
Transkript
KEA 2011 Program a seznam abstraktů Spolupořadatelé: Geologický ústav AVČR, v. v. i.; Česká geologická společnost; Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Přírodovědecká fakulta; Archeologický ústav AVČR, v. v. i. Partneři: Program KEA 2011 (9 – 10.2. 2011, Brno) Středa 9.2.2011 11:00 – 12:00 – registrace, káva a občerstvení 12:00 – 12:10 – zahájení, úvodní slovo zakladatelů KEA konference (J. Beneš, P. Pokorný) SEKCE JEZERNÍ SEDIMENTY, HOLOCENNÍ NIVA A LIDSKÝ IMPAKT 12:10 – 12:30 Jankovská V. „Komořanské jezero – archeologických údajů.“ klasická lokalita synchronizace pyloanalytických a 12:30 – 12:50 Bernardová A., Jankovská V., Novák J., Bešta T. Komořanské jezero – analýza jednoho profilu 12:50 – 13:10 Houfková P., Pokorná A., Bešta T., Kovačiková L., Nováková K., Starec P. Nejstarší rybník na našem území - rekonstrukce vývoje středověké vodní nádrže a jejího okolí. 13:10 – 13:30 Petřík J., Lukšíková H., Doláková N., Dohnalová A., Šabatová K., Petr L., Koptíková L., Hladilová Š. Lidský impakt na vývoj holocenní nivy Těšetičky-Únanovky 13:30 – 14:00 - káva a občerstvení SEKCE INTERAKCE KRAJINA – ČLOVĚK VE STŘEDOVĚKU 14:00 – 14:20 Kozáková R. Agrárně pastevní krajina v okolí raně středověkých hradišť Libice nad Cidlinou a Hradištko 14:20 – 15:50 Komárková V. Analýza rostlinných makrozbytků ze středověké Litovle – předběžné výsledky 14:50 – 15:10 Lisá L., Holub P., Martinisková M., Bajer A. Příspěvek k otázce údržby podlah v suterénech dřevohliněných měšťanských domů 15:10 – 15:30 Petr L., Vařeka P. Pylová kronika zaniklé středověké vesnice 15:00 – 16:00 – káva a občerstvení SEKCE MEDITERÁN A AFRIKA 16:00 – 16:20 Beneš J., Bareš L., Bárta M., Krejčí J., Smolariková K., Vymazalová H. Materiálové identifikace dřevěných předmětů z nekropole v Abusíru, Egypt 16:20 – 16:50 Pokorná A., Beneš J., Bezděk A., Šuláková H., Krejčí J., Kočár P. Archeobotanické a archeoentomologické analýzy ze sekundárního pohřebiště v prostoru Verkaureovy mastaby v Abusíru (Egypt) 16:50 – 17:10 Janák J. I bohové a zemřelí mohou vyhynout. Vliv klimatických změn na náboženství 17:10 – 17:30 Suková L., Cílek V. Archeologie krajiny 6. nilského kataraktu a pohoří Sabaloka v Súdánu 17:30 – 18:00 káva a občerstvení 18:00 – 18:20 Lisá L., Petr L. Interpretace změn využití krajiny na základě sedimentárního a paleoekologického záznamu; příkladová studie z oblasti Sabaloka, 6tý nilský katarakt, Súdán 18:20 – 18:50 Beneš J., Čulíková V., Kosňovská J., Frolík J., Matiášek J. Luxusní rostliny na Pražském hradě v raném novověku: ohlas Mediteránu ve střední Evropě 18:50 – 19:10 Kosňovská J. Původ, šíření a význam kaštanovníku jedlého (Castanea sativa) 19:10 – 19:30 Kalhous D., Jílek J. Exotické zvíře jako předmět daru v antice a raném středověku – případ slon 19:45 – hromadný odchod na společnou večeři do nedaleké restaurace (večeře je zahrnuta v rámci konferenčních poplatků zdarma) 20:00 – 0:00 – společenský večer Čtvrtek 10.2.2011 7:30 – 8:00 – ranní káva SEKCE DYNAMIKA PŘÍRODNÍHO V ARCHEOLOGICKÉM KONTEXTU PROSTŘEDÍ A VÝVOJE VEGETACE 8:00 – 8:20 Němec J. Studie rybích vrstev na archeologické lokalitě Chersonésos Taurský (Krym) 8:20 – 8:50 Pokorný P., Dreslerová D., Abraham V. Inventura holocenní krajinné dynamiky na území Čech 8:50 – 9:10 Kalicki T. Holoceńskie zmiany rzeźby Działów Niepołomicko-Bielczańskich koło Krakowa w świetle nowych danych ze stanowisk archeologicznych na autostradzie A4 9:10 – 9:30 Hejhal P. ,Hrubý P., Kočár P., Kočárová R., Petr L. Jak to bylo s pohraničním hvozdem... 9:30 – 9:50 Pokorná A. Databáze rostlinných makrozbytků environmentální rekonstrukce - Vložená data a jejich potenciál pro 9:50 – 10:20 – přestávka na kávu a občerstvení SEKCE GEOCHEMICKÁ METODIKA V ARCHEOLOGII 10:20 – 10:40 Hejcman M., Karlík P., Ondráček J., Součková K., Hejcmanová P., Klír T., Smrž Z. Možnosti využití geochemických metod v archeologii 10:40 – 11:00 Součková K., Hejcman M. Využití izotopů dusíku v archeologii 11:00 – 11:20 Ondráček J., Karlík P., Hejcman M., Klír T. I po krátkém sídelním období lze pozorovat po 600 letech od opuštění dlouhodobé změny v chemických vlastnostech půdy i ve vegetačním složení INFORMACE O NOVĚ VZNIKLÉM ČASOPISE 11:20 – 11:40 Beneš J., Peška J., Mlejnek O. Interdisciplinaria archaeologica – Natural Sciences in Archaeology: nový časopis pro hraniční obory v archeologii, jeho cíle a zaměření 11:40 – 12:40 – přestávka na oběd 12:40 – 13:00 Galiová M., Nývltová Fišáková M., Vaculovič T., Neff H., Mason A., Z., Kanický V. Sledování distribuce prvků v zubu medvěda hnědého pomocí laserové ablace ve spojení s hmotnostní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (LA-ICP-MS) 13:00 – 13:20 Nývltová Fišáková M., Galiová M., Kanický V., Komorózcy B., Drozdová E., Šerý O. Životní pouť muže, jehož kostra byla nalezená u obce Pasohlávky, z hlediska přírodních věd 13:20 – 13:40 Vaculovič T., Galiová M., Prokeš L., Hrdlička A., Mason A. Z., Neff H., Přichystal A., Kanický V. Využití hmotnostní spektrometrie indukčně vázaného plazmatu s laserovou ablací (LAICP-MS) pro studium provenience obsidiánů 13:40 – 14:00 Kubálek P. Klasifikace narušení pohřbů 14:00 – 14:30 – přestávka na kávu a občerstvení SEKCE INTERAKCE ČLOVĚK – KRAJINA V PRAVĚKU 14:30 – 14:50 Nerudová Z., Neruda P., Lisá L., Nývltová Fišáková M., Petr L. Chronostratigrafická revize jeskyně Kůlny 14:50 – 15:10 Novák J., Neruda P., Kaminská L. Bojnice III - paleoenvironmentální analýza významné archeologické lokality 15:10 – 15:30 Šálková T., Jiřík J., Pták M. Písek – Bakaláře; pohřby střední a mladší doby bronzové pohledem analýzy rostlinných makrozbytků 15:30 – 16:00 – přestávka na kávu a občerstvení 16:00 – 16:20 Kalicki T., Nowak M., Vizdal M. Early Neolithic changes of environment of Eastern Slovak Plain – Moravany i Kladzany sites 16:20 – 16:40 John J., Petr L., Rytíř L. Kučeř-Obrovy hroby (okr. Písek) – paleoekologický záznam z příkopu laténské „Viereckschance“ 16:40 – 17:00 Vaněček Z., Beneš J., Frolík J., Mácalová M., Archeobotanické zhodnocení objektů bylanské kultury a doby římské z Prahy - Černého Mostu 17:00 – 17:20 Parma D., Lisá L., Jarošová M. Geneze výplní římských a laténských objektů na lokalitě Syrovice 17:20 – 17:40 Danielisová A., Pokorný P., Kočár P. Novinky z Vladaře 17:40 – 17:45 – ukončení konference POSTERY – budou vystaveny po celou dobu pořádání konference Malíková R., Kaupová S., Ivanov M., Galiová M., Nývltová Fišáková M., Gadas P. Studium distribuce prvků v kostní tkáni užitím laserové ablace a elektronové mikrosondy Hušková S., Nývltová Fišáková M., Šerý O., Račanská M., Prokeš L. Využití DNA analýzy pro detekci M. tuberculosis u kosterních pozůstatků Kaupová S., Galiová M., Nývltová Fišáková M., Kouřil P., Kanický V. Využití laserové ablace ve spojení s hmotnostní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (LA-ICP-MS) pro multiprvkovou analýzu kosterních pozůstatků u hradiska Chotěbuz-Podobora Uhlířová H., Nývltová Fišáková M. Metrika gravettských a magdalénských lišek Vulpes vulpes (Linnaeus, 1758) a Alopex lagopus (Linnaeus, 1758) s přihlédnutím k paleoekologii. Bernardová A., Novák J., Houfková P., Meduna P. Vegetace a počátky vinařství středověkého Mělníka Němec J., Nývltová Fišáková M. Paleontologie a tafonomie kostí velkých savců na lokalitě Boršice – Chrástka Bárta M., Beneš J., Novák J., Pokorná A. Archaeobotanical research of the lake of Abusir at the edge of the Old Kingdom Pyramid field of Abusir, Egypt Bešta T., Novák J., Dreslerová D. The influence of the human activity on the changes of ecological conditions in Komořanské Lake (Czech Republic) Novák J., Lisá L., Kuna M. Anthracological and geoarchaeological analysis of Early Medieval houses in Roztoky u Prahy (Czech Republic) Novák J., Svitavská H., Sádlo J. New adventures in the „Land of fire“ and their relevancy on the archaeobotanical and environmental reconstructions (Doksy region, Czech Republic) Sůvová Zdenka Nález býčí mumie z egyptského Abusíru Beneš J., Kosňovská J., Frolík J., Matiášek J. Archaeobotanical analysis of the Early Modern vault infill from Vladislav Hall, Old Royal Palace, Prague Castle, Czech Republic Wiśniewski T., Mroczek P., Rodzik J., Zagórski P. Paleopedology of loess-soil sequence at the Magdalenian camp in Klementowice (Nałęczów Plateau, Lublin Upland, E Poland) – selected aspects Archaeobotanical research of the lake of Abusir at the edge of the Old Kingdom Pyramid field of Abusir, Egypt Bárta M., Beneš J., Novák J., Pokorná A. Remnant Lake of Abusir is situated on the western edge between the Nile alluvium and the pyramid fields of 5th – 6th Dynasties of the Old Kingdom Abusir and Saqqara. Since 2005, an interdisciplinary project focusing on environmental history of the lake has been in progress in connection with long-term archaeological activity in Abusir necropolis. In 2007, four trenches were excavated in area dividing Western desert slopes and the area of the former lake. The trenches uncovered badly preserved remains of cemetery structures. Important series of valuable environmental data has been gathered. These archaeobotanical data are crucial for the interpretation of sedimentary layers and discovered archaeological features. Rather poor macro-remain assemblages confirm prevailing wetland characteristics of the local environment after abandonment of the Old Kingdom cemeteries. Important stratigraphy was recorded in the trench SA. At a groundwater level, remains of what may had been a landing quay was uncovered. Above this level, a simple stratigraphy was recorded which consisted of layers, which filled up the periodical water basin and can be dated to Medieval and Modern period. The archeobotanical material from the mudbricks is rather poor, but some valuable finds have been recorded, for example Citrullus lanatus which probably represents one of its oldest kinds known so far from Egypt. The research in former alluvial zone is combined with archaeobotanical study of desert environment in the necropolis. Another interesting aspect can be seen in xylotomical and anthracological data analysis reflecting use of fuel and wood on the local level during the Old Kingdom period. Materiálové identifikace dřevěných předmětů z nekropole v Abusíru, Egypt Beneš J., Bareš L., Bárta M., Krejčí J., Smolariková K., Vymazalová H. Během posledních pěti let byla v průběhu analytických prácí v rámci spolupráce mezi Českým egyptologickým ústavem FF UK a Laboratoří archeobotaniky a paleoekologie PřF JU provedena řada zajímavých určení dřevěných předmětů z nekropole v Abusíru. Jedná se o drobné předměty a rakve ze Staré říše a z prvního tisíciletí př.n.l. například z šachtového hrobu velmoţe Menechibnekona a ze sekundárního pohřebiště v prostoru Verkaureovy mastaby. Příspěvek se zabývá technologickými aspekty a vyuţíváním různých druhů dřev a prezentuje nový způsob 3D zobrazování anatomických struktur dřeva. Archaeobotanical analysis of the Early Modern vault infill from Vladislav Hall, Old Royal Palace, Prague Castle, Czech Republic Beneš, J., Kosňovská J., Frolík J., Matiášek J. Praţský hrad (Prague castle) was one of the most important medieval and early modern royal courts in Europe. Within it, Vladislavsky sál (Vladislav Hall) was the main ceremonial space used at the end of the Gothic period and beginning of the Renaissance. In 2008, restoration of the hall floor was carried out in connection with archaeological research focused on detailed understanding of material, sociological and environmental knowledge of the historical building. The most valuable results are connected with the vault infill, which was subjected to archaeobotanical analyses. A combination of dry sieving and flotation methods have been used and allowed to specify the different amounts and quality of the archaeobotanical assemblages. Based on the macroremains and xylotomy (wood) analysis of the waste-vault infill from the Early Modern period floor in Vladislavsky sál, the character of the Prague Castle environmental and the dietary traditions from the 16th to the early 20th century are reconstructed. The waste-vault infill is unique material consisting of specially selected components of dry waste, targeted to isolation function. Beside the many unique artefacts such as the wooden spoon, the playing cards, knives, alchemists’ weights, handwriting and so on, the main archaeobotanical collection of the basic elements of waste materials such as hay, fuel charcoal and constructional wood were analysed. The assemblage of useful plants consisted of many common and valued taxa such as Amygdalus communis, Juglans regia, Persica vulgaris and others. Very important is Arachis hypogaea (peanut) identification, probably the first find in the Post-Medieval period in central Europe. Luxusní rostliny na Pražském hradě v raném novověku: ohlas Mediteránu ve střední Evropě Beneš J., Čulíková V., Kosňovská J., Frolík J., Matiášek J. Praţský hrad je centrálním místem nejen Praţské kotliny, ale celých Čech. Jeho význam byl v raném novověku silně nadregionální. Z prostředí raně novověkého sídla a jeho nejbliţšího okolí pochází řada archeologických výzkumů odpadních jímek a štoly, kde byly provedeny analýzy rostlinných makrozbytků. Ve vrstvách těchto objektů bylo identifikováno několik rostlinných druhů z Nového světa, ale také uţitkové rostliny středomořského původu. V letech 2008-2009 na Praţském hradě proběhl v rámci rekonstrukce podlahy Vladislavského sálu archeologický výzkum. Výplň klenebních zásypů pod podlahou poskytla značné mnoţství artefaktů a materiálu pro analýzu rostlinných makrozbytků. Pilotní analýzy odhalily mnoho vzácných rostlinných importů z Nového světa a Mediteránu např. podzemnici (Arachis hypogaea), olivy (Olea europaea), mandle (Amygdalus communis), zimostráz vţdyzelený (Buxus sempervirens), kaštanovník (Castanea sativa) nebo kávu (Coffea arabica). Importy dosud neznámých plodin a rostlin prokazují význam neregionálních centrálních míst při šíření rostlin ze Středomoří, ale i ze vzdálenějších oblastí světa. Interdisciplinaria archaeologica – Natural Sciences in Archaeology: nový časopis pro hraniční obory v archeologii, jeho cíle a zaměření Beneš J., Peška J., Mlejnek O. Informace o přípravě a prvních číslech anglicky vydávaného časopisu, který si klade za cíl integrovat a prezentovat informace z oblasti geoarcheologie, bioarcheologie a archeometriky, zahrnující významné hraniční obory v archeologii, jenţ vyuţívají metodologických postupů přírodních věd. Časopis je vydávaný dvakrát do roka v tištěné a internetové formě. Prezentace je zaměřena strukturu příspěvků, způsob jejich podávání, recenzní řízení, způsob práce redakční rady a další aspekty, které mohou oslovit potenciální autory a čtenáře. Komořanské jezero – analýza jednoho profilu Bernardová A., Jankovská V., Novák J., Bešta T. Komořanské jezero představovalo největší přirozenou vodní plochu na území České republiky. V 19. stol. bylo jezero téměř kompletně vysušeno a v 80. letech minulého století byl uloţený sediment se zachovanou paleolimnologickou informací v důsledku těţby uhlí nenávratně odtěţen a zničen. Studie představuje výsledky jednoho z několika profilů (PK-1CH), jenţ byly v 80. letech odebrány během archeologického průzkumu. Zaměřena je především na výsledky makrozbytkové a pylové analýzy a jejich korelaci s výsledky ostatních dílčích analýz. Profil postihuje období boreálu do epiatlantiku. Spodní část zachycuje limnickou fázi jezera, svrchní část jeho zazemňování. Ačkoliv je v okolí prokázáno kontinuální osídlení od paleolitu, vliv lidské přítomnosti se v paleoekologickém záznamu příliš neodráţí. Poţárové události zaznamenané mikrouhlíky jsou nejvíce patrné v období mezolitu a na počátku neolitu. Vegetace a počátky vinařství středověkého Mělníka Bernardová A., Novák J., Houfková P., Meduna P. Město Mělník, leţící na soutoku Labe a Vltavy, je spojeno se svatou Ludmilou, manţelkou prvního křesťanského kníţete Bořivoje a babičkou svatého Václava, patrona Českého národa. Dle legendy zaloţili Ludmila s Václavem první vinice na území tehdejšího Českého státu, coţ bylo spojeno s křesťanským ritem, jenţ se bez vína nemohl obejít. Archeologický výzkum odhalil opevnění hradu z 9. století a následný vývoj osídlení středověkého města, spou s produkčním areálem v okolí řeky Pšovky. Paleoekologický výzkum rekonstruoval vegetaci nejbliţšího okolí. Výsledky analýzy měkkýšů a uhlíků ukazují na mozaikovitou krajinu, kde se střídaly teplá suchá stanoviště s intenzivně vyuţívanými plochami. Analýza uhlíků rekonstruuje v okolí sídliště mozaikovitý dubo-borový les. Všechny nalezené druhy měkkýšů patří do kategorie druhů vyhýbající se lesu. Nejvýznamněji zastoupené druhy měkkýšů, Vallonia costata a Vallonia pulchella, osidlují suchá či mírně vlhká otevřená stanoviště. Časté byly téţ druhy suchých kamenitých substrátů (Truncatellina cylindrica) a vlhkých stanovišť (Succinella oblonga, Vertigo pygmea). Analýza rostlinných makrozbytků poskytla obraz nejdůleţitějších uţitkových druhů (Triticum aestivum, Hordeum vulgare, Panicum milliaceum) a polních plevelů. Zajímavé je, ţe většina těchto plevelů (např. Bupleurum rotundifolium, Stachys annua, Polycnemum majus) je nyní v krajině velmi vzácná, ačkoliv v makrozbytkových souborech jsou nalézány celkem hojně.Jedním ze specifických cílů archeologického výzkumu bylo i vyjasnění problematiky o pěstování vinné révy v raném středověku. Splnit se podařil jen částečně – v RS souboru byla nalezena jediná zuhelnatělá pecka Vitis vinifera. Tu sice nelze brát jako důkaz vinařství, ale jako krůček k objasnění pravdivosti legendy rozhodně ano. The influence of the human activity on the changes of ecological conditions in Komořanské Lake (Czech Republic) Bešta T., Novák J., Dreslerová D. The Komořanské jezero Lake formed the largest (max 25km2) natural water body in the Czech Republic. The extensive sediments were completely destroyed due to opencast coalmining in the last century. The only saved lacustrine material are four rediscovered sediment profiles gathered during field works in 80’s representing continuous record of Preboreal – Subatlantic interval. The lake drainage basin and the shores of the lake were intensively occupied since the Paleolithic times with the most remarkable settlement peak in Neolith represented by the Linear pottery culture. The lake was on a very stable meso-eutrophic level during its whole existence. The aim of presented study was to confront changes in the lake aquatic conditions with intensity of settlement on the background of coincident climatic changes. Diatom based indices of the lake trophic status slightly increased during the period rich in archeological material. However, the shift was also connected with warming after 8.2 kyr BP cold event. This implies that no direct evidence for human influence of the aquatic environment during period of intensive settlement was found. Such result may support the idea that large meso-eutrophic lakes could have been hardly affected by the even relatively numerous human population. Micro-charcoal evidence from lake sediment seems to be best indicator of human activity. Novinky z Vladaře Danielisová A., Pokorný P., Kočár P. V roce 2010 byl ukončen výzkum unikátně dochované cisterny na předhradí Vladaře, který s sebou přinesl mnoho důleţitých poznatků o vývoji této lokality. Prameny, které byly po dobu běţícího projektu shromáţděny, navíc jiţ umoţňují hradiště zasadit do širšího kontextu s vývojem okolní krajiny a lidským osídlením. Kolem roku 400 př.n.l. je na akropoli zbudovaná vodní nádrţ a od té doby je nám k dispozici kontinuální pylový záznam o vývoji hradiště a jeho blízkého okolí. V loňském roce přibyl pylový profil z prostoru zaniklé vodní nádrţe s dřevěnou konstrukcí, datované dendrochronologií do 1. pol. 5. stol. př.n.l Jak pylový záznam (P. Pokorný), tak analýzy makrozbytků (P. Kočár) překvapivě ukazují, ţe předhradí bylo v době existence hradiště vyuţíváno spíše jako hospodářský prostor. Zároveň nám srovnání obou pylových profilů umoţňuje komplexněji uchopit metodická východiska k rekonstrukci krajiny v zázemí Vladaře, které se dosud dělo pouze na základě jediného stávajícího záznamu z akropole. V roce 2010 se navíc podařilo završit několikaleté úsilí směřující k nalezení kvalitního záznamu vývoje vegetace a krajiny v off site záznamu (P. Pokorný) při budování nového rybníka na jiţním okraji katastru obce Veselov. Lokalizace místa vůči hradišti Vladař je pro naše účely téměř ideální: místo leţí ve vzdálenosti 5,4 km SZ směrem od okraje ohrazeného areálu, resp. 6,6 km od cisterny na akropoli hradiště. Získaný profil zachycuje vývoj vegetace v potenciálním zemědělském zázemí hradiště, v místě dostupném po cca 1 hodině chůze. Na moţnosti modelování vývoje krajiny v zázemí Vladaře poukáţe tento referát. Sledování distribuce prvků v zubu medvěda hnědého pomocí laserové ablace ve spojení s hmotnostní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (LA-ICP-MS) Galiová M., Nývltová Fišáková M., Vaculovič T., Neff H., Mason A., Z., Kanický V. Vzorkování pomocí laserového paprsku umoţňuje přímou analýzu pevných vzorků bez předchozí přípravy, čímţ se sniţuje riziko kontaminace vzorku, ztráty prvků během rozkladu a také se zkracuje doba analýzy. Metoda hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem ve spojení s laserovou ablací (LA-ICP-MS) patří mezi analytické metody poskytující kvalitativní a kvantitativní výsledky. Vzhledem k vysokému prostorovému rozlišení, kterého je moţné dosáhnout, je metoda s výhodou vyuţívána pro prvkové mapování různých typů vzorků. Měřením distribuce prvků obsaţených v hydroxyapatitové matrici jako jsou zuby a kosti mohou být získány informace o ţivotě zvířat a lidí. Fluktuace jsou sledovány pro prvky Ca, Ba, Zn a Sr. Z poměrů Sr/Ba, Sr/Zn a Sr/Ca a obsahů prvků je následně určována migrace a stravování v průběhu ţivota. V práci je prezentováno vyuţití metody LA-ICP-MS pro prvkové mapování kořene zubu medvěda hnědého (Ursus arctos). Je sledována citlivost jednotlivých poměrů vůči migraci a stravě. Jsou také porovnávány výsledky získané pomocí kvadrupólového analyzátoru a „time of flight“, které se liší přesností měření jednotlivých izotopů. Všechna získaná data jsou srovnávána s geochemickou analýzou. Autoři děkují Ministerstvu školství, mládeţe a tělovýchovy za finanční podporu projektů MSM 0021622412, 0021622411, agentuře AMVIS za finanční podporu projektu ME10012 a výzkumnému záměru Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i. číslo AVoZ80010507. Možnosti využití geochemických metod v archeologii Hejcman M., Karlík P., Ondráček J., Součková K., Hejcmanová P., Klír T., Smrž Z. Ačkoli geochemické metody mají v archeologii široké moţnosti uplatnění, například při interpretaci původu výplní archeologických objektů, účelu archeologických objektů nebo při identifikaci různých sídelních a výrobních areálů, nejsou geochemické metody v České republice dosud dostatečně vyuţívány. Cílem tohoto příspěvku je proto přinést přehled o moţnostech vyuţití různých geochemických metod v archeologickém výzkumu a demonstrovat jejich výpovědní hodnotu na různých praktických příkladech. Důraz bude kladen na způsoby odběru archeologických vzorků v terénu a na analytické postupy při stanovování obsahu různých prvků. Dále bude demonstrována výpovědní hodnota pH, obsah organické hmoty, fosforu, draslíku, vápníku, hořčíku, mědi, kadmia, zinku, arsenu a olova v různých sedimentech. Jak to bylo s pohraničním hvozdem... Hejhal P. ,Hrubý P., Kočár P., Kočárová R., Petr L. Příspěvek se zabývá přehledem vývoje názorů na přírodní prostředí Českomoravské vrchoviny v archeologické a historické literatuře. Tento stav je konfrontován s výsledky nových paleoenvironmentálních výzkumů. Nejstarší rybník na našem území - rekonstrukce vývoje středověké vodní nádrže a jejího okolí. Houfková P., Pokorná A., Bešta T., Kovačiková L., Nováková K., Starec P. Záchranný výzkum na lokalitě V Tůních, č.p. 1625-II (Praha – Nové Město) odhalil stratigrafii sedimentů vodní nádrţe, pokrývajících pravděpodobně období od 12. století do doby jejího zániku v souvislosti s budováním Nového Města praţského. Kombinací archeobotanických analýz (pylové, makrozbytkové a rozsivkové) s archeozoologickým výzkumem byl zachycen vývoj vodní nádrţe a jejího širšího okolí. Výsledky dokládají změny charakteru vodní nádrţe a postupný pokles diverzity stanovišť v jejím nedalekém okolí. Využití DNA analýzy pro detekci M. tuberculosis u kosterních pozůstatků Hušková S., Nývltová Fišáková M., Šerý O., Račanská M., Prokeš L. Tuberkulóza (TBC) provází lidstvo jiţ od nepaměti. Jedná se o váţné infekční onemocnění způsobené skupinou bakterií Mycobacterium tuberculosis complex. Toto onemocnění postihuje především plíce, existují však i formy mimoplicní, které mimo jiné napadají kosti. Právě tuberkulóza kostí slouţí ke sledování stop TBC v minulosti, a to z toho důvodu, ţe kosti či zuby často představují v našich zeměpisných podmínkách jediný dochovaný biologický materiál z archeologických nalezišť. V minulosti se paleopatologický průzkum prováděl především pomocí vizuálního pozorování patologických změn na kostech. Vzhledem k tomu, ţe tuberkulóza kostí představuje pouhý zlomek z celkového počtu nakaţení (3-5 %), neposkytoval tento vizuální průzkum pravdivý obraz o celkovém počtu onemocnění v dobách minulých. Teprve aţ aplikace molekulárně genetických metod, především polymerázové řetězové reakce (PCR), umoţnila spolehlivě potvrdit či vyvrátit přítomnost patogenu a navíc umoţnila průkaz přítomnosti bakterie i u pozůstatků bez známek tuberkulózy kostí. Ve své bakalářské práci se zabývám praktickou aplikací postupů molekulárně genetických metod, konkrétně aplikací PCR, na kosterním materiálu a následném srovnání s negativní kontrolou. Práce je prozatím ve fázi odběru kosterního materiálu pro analýzy. Prozatím bylo odebráno celkem 10 vzorků a experimenty budou vyhodnoceny formou slepé kontroly. I bohové a zemřelí mohou vyhynout. Vliv klimatických změn na náboženství Janák J. Některé významné náboţenské pojmy (např. pojmy ba nebo ach) Egypťané záměrně spojovali s hieroglyfickými znaky v podobě zvířat. V případě termínu ba se jednalo o čápa sedlatého, který byl se zmíněným pojmem spjat s ohledem na svůj vzhled, vlastnosti i způsob ţivota. Význam pojmu ba se v průběhu dějin staroegyptského náboţenství měnil. Podrobné studium tohoto pojmu a jeho hieroglyfického zápisu prokázalo, ţe počátky změn či úprav pojmu ba odráţejí vliv klimatických změn na podobu egyptské krajiny a různé ţivočišné druhy. „Komořanské jezero – archeologických údajů.“ klasická lokalita synchronizace pyloanalytických a Jankovská V. Sedimenty bývalého Komořanského jezera byly donedávna jedinečným zdrojem informací nejen pro paleobotaniky, ale především i pro archeology a historiky. V současnosti jsou zachraňovány paleoekologické informace z profilů a vzorků, které byly odebrány ve značné časové tísni na přelomu 80. a 90. let minulého tisíciletí. Uvedený příspěvek si klade za cíl upozornit na vybraná fakta, týkající se synchronizace pyloanalytických a archeologických údajů. Zdůraznit chci nadčasovost tvrzení zakladatele středoevropského pyloanalytického (i obecně paleobotanického) výzkumu prof. Německé university v Praze, Karla Rudolpha. RUDOLPH (1926, p.247) uvádí: „Die Untersuchungen im Kommerner Seegebiet wurden auch noch in der Hoffnung begonnen, hier die lange gesuchte Anknüpfung an die archäologische Chronologie zu finden, da hier schon öfter reichliche Funde des Neolithikums und späterer Kulturphasen gemacht wurden.“ V záměru Karl Rudolpha pokračoval jeho ţák Herbert Losert. Ten jiţ v roce 1940 publikoval výsledky pylových analýz z centrální části Komořanského jezera a patrně jako první v Evropě (ve světě?) upozornil na pylová zrna antropogenních indikátorů. Počátkem 80. let 20. století byla provedena pylová analýza několika sérií vzorků v návaznosti na archeologické nálezy (JANKOVSKÁ 1988). Výsledky 3 roky předtím z rukopisné formy vyuţil ke svým interpretacím NEUSTUPNÝ (1985). Cílem pylových analýz bylo potvrdit, vyvrátit či poopravit příslušnost archeologických nálezů k té které vrstvě sedimentu. Jako podpůrný podklad pro to slouţilo pyloanalyticko-stratigrafické schéma profilu PK-1-D, který dr.Neustupný odebral v prostoru svého archeologického výzkumu. Při srovnání výsledků pylové analýzy a archeologie se ukázalo, ţe některé archeologické nálezy (P 72, P 73) se dostaly do staršího sedimentu. Problematické nálezy dr.E.Neústupného (P 93 a P 94) s nejasným archeologickým datováním byly na základě pylových analýz přiřazeny k únětické kultuře. Pylová analýza zařadila rovněţ střep nejasného stáří (NS 19) do kultury vypíchané keramiky. Je také pravděpodobné, ţe pylovou analýzou zpracovaný obsah dţbánku P 84 je starší neţ dţbánek řazený do „Trichterbercherkultur“. Pylové spektrum totiţ neodpovídá vegetačně i paleoalgologicky Subboreálu, kam lze přiřadit kulturu zvoncových pohárů. Odpovídá však období mladšího atlantika, do jehoţ sedimentu dţbánek z „Trichterbercherkultur“ zapadl. Je třeba zdůraznit podstatný podíl při výzkumu Komořanského jezera některými archeology a historiky, na jejichţ precizní práci se, jak se zdá, v paleobotanických kruzích zapomíná (BŘEZÁK et KLÁPŠTĚ 1983; KLÁPŠTĚ 1985, 1988; VENCL 1970, 1994; POKORNÝ O. 1963; PREIDL 1934; SCHLESINGER 1871). Výzkum je součástí projektu GA ČR č.206/09/1564 a je podpořen Výzkumným záměrem AVOZ 600050516. Kučeř-Obrovy hroby (okr. Písek) – paleoekologický záznam z příkopu laténské „Viereckschance“ John J., Petr L., Rytíř L. Lokalita Obrovy hroby se nachází 8 km západně od Milevska na k.ú. obce Kučeř. Jedná se o výrazné valové ohrazení čtvercového tvaru o rozměrech 65x65 m. Přestoţe byla tato památka uvedena do literatury jiţ v 19. století a proběhlo zde několik menších archeologických sondáţí (1940 - B. Dubský; 1970 - J. Fröhlich), její stáří bylo zatím pouze předmětem spekulací. Podle tvaru a velikosti ohrazení bylo usuzováno na dataci do mladší doby ţelezné, nálezy keramiky však ukazovaly na středověký původ. Jelikoţ je tato lokalita situována v těsné blízkosti potoční nivy, byla zařazena do výzkumného programu projektu Opomíjená archeologie, jehoţ jedna kapitola byla zaměřena na otázky spojené s výzkumem nivních sedimentů. V roce 2009 jsme provedli menší sondáţ (2 sondy o rozměrech do 4 m2), jejímţ cílem bylo chronologické zařazení památky a studium paleoekologického záznamu ze zamokřené části příkopu ohrazení a z přirozených nivních sedimentů blízké vodoteče. Proveden byl palynologický rozbor sedimentů, rozbor makrozbytků a radiokarbonové datování. Plánováno je i provedení měření magnetické susceptibility, ztráty ţíháním, mikromorfologická analýza vybraných statigrafických úrovní a geochemie. Provedeno bylo i detailní zaměření celé lokality a bezprostředního okolí a byl zhotoven digitální model terénu. Výzkumem byl prokázán hrotitý tvar příkopu s neporušenou statigrafií. Archeologické nálezy byly soustředěny do uhlíkové vrstvy v hloubce kolem 100 cm, kde se vyskytla vrcholně středověká keramika (13. století) s intruzí keramiky laténské. Radiokarbonové datum této vrstvy spadá do kalibrovaného rozsahu 970 - 1160 AD. Datování špičky příkopu poskytlo datum 790 - 410 cal. BC, coţ potvrdilo pravěké stáří ohrazení. Pylový záznam ukazuje silný lidský impakt na bázi profilu (hloubka 168 aţ 153 cm), mnoţství mikrouhlíků, ruderální vegetaci, ale zároveň minimální mnoţství pylu obilovin. Následovala sukcese lesa, kdy lokalita zarostla hlavně smrkem a jedlí, v menším mnoţství i bukem, dubem a lípou. V hloubce 102 aţ 45 cm bylo zachyceno období středověkého vyuţití lokality, kdy došlo k eliminaci lesa, nárůstu pylu obilovin a mikrouhlíků. Litologicky se tato fáze projevuje uhlíkovou vrstvou ve 102 cm a anorganickými splachy do vody. Dále následuje druhá fáze opuštění lokality a nástupu lesa. Za účelem získání referenčního profilu, byla poloţena druhá sonda přímo v nivě potoka. Báze profilu je datovaná 610 – 695 AD, tedy do období, kdy lokalita nebyla člověkem intenzivně vyuţívána. V hloubce okolo 130 cm dochází k nárůstu lidského impaktu, sediment je tvořen šedými splachy. Datování této vrstvy je 1020 – 1190 AD, tj. obdobně jako profil v příkopu. Analogická je i fáze ústupu osídlení, jen pylový záznam nejmladšího období má sloţitější vývoj a jeho spektrum odpovídá nivnímu prostředí. Paleoekologický záznam z příkopu ohrazení ukazuje 2 fáze lidských aktivit. První v období laténu, druhou v období vrcholného středověku, kdy zde evidentně probíhala zemědělská činnost. Po obou těchto obdobích následuje opuštění lokality a její zarůstání lesem. Záznam v nivě je mladší, od ranného středověku, ale je korelovatelný se záznamem z příkopu. Důleţitým cílem výzkumu je porovnání jednotlivých pouţitých metod a jejich výpovědní hodnota o lidských aktivitách v minulosti. Exotické zvíře jako předmět daru v antice a raném středověku – případ slon Kalhous D., Jílek J. Kolem roku 800 údajně Hárun al-Rašíd daroval Karlovi Velikému slona. Vzhledem ke značné stručnosti zpráv v letopisech z karolínské doby hledají autoři odpověď v antických pramenech. Nejprve se vydávají po stopách naukové a teologické tradice, která začíná jiţ u Aristotela a končí nejen u encyklopedisty Izidora ze Sevilly, ale také u tzv. Physiologa, alegorického vykladatele zvířecích druhů a na něj navazujících komentátorů bible. Z interpretace této tradice však vyplývá pouze úzká vazba mezi obrazem slona a čistoty a zdrţenlivosti, jeţ – podle biblických komentátorů – vedla krále Šalamouna k tomu, aby právě slonoviny pouţil pro stavbu svého Chrámu. Další stručnou zmínku o slonovi a králi z karolínské doby obsahuje pouze naučná báseň Walafrida Strabona De imagine tetrici, v níţ se ovšem slon objevuje pouze jako jedno ze zvířat, jeţ král chová na jednom místě, ve své zahradě, kde zvířata, šelmy se zvířaty „pokojnými“, ţijí v míru podobně jako kdysi v ráji. Přes svou nespornou zajímavost ovšem tato tradice neskýtá mnoho opor pro interpretaci darování slona na karolínském dvoře. Samo darování slona ovšem není v antické historii nijak ojedinělé. Na základě poměrně rozsáhlé excerpce pramenů se autorům dokonce podařilo postihnout jisté proměny významu tohoto daru. V dobách Alexandra Velikého a za republiky, kdy se slon objevoval i na tehdejších bojištích, hrálo darování slona podobnou roli jako darování válečných lodí a cenu měl jako bojový prostředek. Avšak v pozdější době, za císařství, začal slon nabývat spíše podoby určitého symbolu císařství; přestalo být důleţité, zda jich bude darováno deset nebo sto, podstatným se stalo to, ţe byl darován právě slon. Zřejmě právě tak bychom mohli interpretovat i kalífův dar Karlovi Velikému. Avšak přesto zde zůstává jistá potíţ: některé karolínské prameny totiţ tvrdí, ţe Karel si slona od kalífy vyţádal. Nakolik bylo tedy ono darování potvrzením Karlovy moci a prestiţe a nakolik se v ţádosti zrcadlil zájem o exotické, zůstává otevřenou otázkou. Ostatně proč by se obě řešení musela vylučovat? Holoceńskie zmiany rzeźby Działów Niepołomicko-Bielczańskich koło Krakowa w świetle nowych danych ze stanowisk archeologicznych na autostradzie A4 Kalicki T. Badania geoarcheologiczne na stanowiskach archeologicznych zlokalizowanych na trasie autostrady A4 na wschód od Krakowa dostarczyły nowych danych na temat późno glacjalnej i holocenskiej ewolucji rzeźby Działów Niepołomicko-Bielczanskich. W dolinach pogórskich, miąższe serie mułkowo-piaszczyste, starsze od późnego Vistulianu budują kopalną terasę Podłężanki i wypełniają dolinę Serafy (Kalicki 1997). Serie te zostały rozcięte jeszcze w młodszym pleniglacjale, czego dowodzą paleobotaniczne datowania osadów organicznych w dolinie Podłężanki (Nalepka 1991, 1994) i radiowęglowe osadów w dnie doliny Wisły - 13 260 BP w Pleszowie i 13 200 BP na stożku Serafy (Kalicki 1992, 1997). Intensywna erozja w zlewniach pogórskich, nawiązująca do niskiej bazy erozyjnej, którą było głęboko wcięte koryto Wisły, umożliwiała w tym okresie sypanie przez te rzeki piaszczystych stożków napływowych zazębiających się ze żwirowo-piaszczystymi aluwiami roztokowej Wisły (np. stożek Serafy)(Kalicki 1997). W małych dolinkach pogórskich znajdujemy zapis tylko późnoglacjalnych wahań klimatycznych, natomiast brak jest takiego zapisu dla okresu pełnego zalesienia w eo- i mezoholocenie. Okresy cieplejsze (bölling, alleröd i eoholocen), z bogatszą szatą roślinną były fazami stabilizacji procesów zarówno w zlewniach jak i na stożkach, i z tych okresów pochodzą warstwy organiczne. W okresach ochłodzeń (starszy i młodszy dryas), przy rozrzedzonej roślinności, zachodziła akumulacja osadów klastycznych na stożku Serafy (osady starsze niż 11 950-11 830 BP i ogniwo pomiędzy 11 460 a 8750 BP) i na torfowisku w dolinie Podłężanki (ogniwo pomiędzy 11 610 a 9180 BP)(Kalicki 1997). W młodszym dryasie, który słabo zaznacza się w diagramach pyłkowych (Nalepka 1994), na stożku Serafy zaznacza się stopniowe grubieniem osadów, a później widoczne są dwie sekwencje proste narastania aluwiów. Obszar Działów Niepołomicko-Bielczańskich był penetrowany przez człowieka już od paleolitu, co potwierdzają ostatnie znaleziska (np. Kalicki i in. 2006). Holoceńskie fazy wzmożonej aktywności fluwialnej, dobrze czytelne w całym odcinku Wisły koło Krakowa (Kalicki 1991, 1996a, 2006), nie zaznaczyły się w małych dolinkach pogórskich (Kalicki 1997). W okresie eo- i mezoholocenu brak było istotnych zmian typu akumulacji na stożku i w dnie doliny Serafy. Było to spowodowane prawdopodobnie niewielką skalą odlesienia tych zlewni w okresie neolitu. Powodzie z przełomu boreału i atlantyku zalewające całe dno doliny Wisły nie sięgały jednak na położony nieco wyżej stożek Serafy, jak i wezbrania samej Serafy musiały mieć w tym okresie niewielkie rozmiary, bo na stożku w tym okresie (8750-7570 BP) następowała akumulacja osadów organicznych. Dolne części stożka Serafy zostały okryte madami wiślanymi dopiero w atlantyku, a osady organiczne akumulujące na tym obszarze (profil OK1) zostały przykryte madami pod koniec kolejnej fazy wzmożonej aktywności Wisły (5970±120 BP) po awulsji koryta w pobliże obniżenia Drwienia (por. Kalicki 1992b, Kalicki, Zernickaya 1995, Kalicki 2006). Zmiana procesów morfogenetycznych modelujących Działy Niepołomicko-Bielczańskie nastąpiła dopiero wraz z wkroczeniem na interesujący nas obszar społeczeństw rolniczohodowlanych, które wpływały w istotnym stopniu na środowisko naturalne (Valde-Nowak 1988). Antropogeniczne wylesienie i rolnicze zagospodarowanie lessowych i piaszczystych obszarów w neoholocenie spowodowało ożywienie procesów erozyjnych na stokach i niemal całkowitą zmianę typu sedymentacji w małych dolinkach (Kalicki 1997). Na omawianym obszarze odkrywane są stanowiska archeologiczne począwszy od około 5400-5300 BC (okres atlantycki), tj. od momentu kiedy tereny lessowe Małopolski zostały zasiedlone przez ludność kultury ceramiki wstęgowej rytej, wprowadzającej model gospodarki rolniczej, do czasów związanych z nowożytną działalnością człowieka (np. Dzięgielewski i in. 2004, 2008, Rauch-Włodarska i in. 2005, 2007, Włodarski i in. 2006, Kalicki i in. 2006, Drobniewicz i in. 2008, Kalicki, Tyniec 2008, 2009, Tyniec, Kalicki 2009). Stanowisko w Krakowie-Kosocicach, datowane na około 5200-4800 BP, świadczy jednak o tym, że ludzie zasiedlali nie tylko obszary lessowe, ale wkraczali również na mniej urodzajne gleby piaszczyste. Wypalanie i odsłanianie podatnych na denudację piaszczystych stoków i wierzchowin sprzyjało procesom erozyjnym. Początkowo erozja nie obejmowała partii wierzchowinowych, jednak kolejna faza ochłodzenia i zwilgotnienia klimatu z przełomu atlantyku i subboreału (Kalicki 1991), z którą związane było również występowanie krótkotrwałych ulew modelujących małe zlewnie, doprowadziły do rozwoju niecki denudacyjnej, której lej źródłowy dotarł do wierzchowiny. Artefakty były deponowane płytko w deluwiach lub akumulowane na powierzchni terenu w obrębie tej niecki (Drobniewicz i in. 2008). Również na stanowisku Brzezie-26, położonym już na lessach, mała ilość artefaktów eneolitycznych w osadach wypełniających nieckę fluwialno-denudacyjną świadczy, że pomimo istnienia rozległej osady kultury ceramiki promienistej na wzgórzu Ugór i jego zboczach procesy erozyjne rozwijały się w tym okresie w niewielkim stopniu (Kalicki, Czerniak 2010). Dokładne datowanie pokrywy deluwialnej na stanowisku w Krakowie-Kosocicach nie jest możliwe, jednak pokazuje mechanizm erozyjno-akumulacyjnych procesów stokowych. Osady, wraz z artefaktami, zmywane w górnej części łagodnych stoków były akumulowane w obrębie niecek denudacyjnych, na spłaszczeniach stokowych, gdzie tworzyły się wtórne nagromadzenia artefaktów. Drobniejsza frakcja wraz z drobnymi artefaktami były prawdopodobnie transportowane aż do den dolin i koryta. Do systemu fluwialnego docierał także materiał erodowany na stromszych stokach (Drobniewicz i in. 2008). Na stanowisku Brzezie-26 dopiero zmiany środowiska związane z populacją wczesnej kultury łużyckiej spowodowały rozwój erozji. Sprzyjało temu wahnięcie klimatyczne (3200-3000 BP) dobrze datowane i udokumentowane w dolinie Wisły pod Krakowem, a także zaznaczające się również w licznych dolinach środkowoeuropejskich (Kalicki 2006). To oziębienie klimatu spowodowało wzrost aktywności fluwialnej systemów różnego rzędu. Jednak stanowisko w Brzeziu-26 pokazuje, że uruchomiło ono także erozję stokową. Duże fragmenty ceramiki, jak i powstanie „bruku artefaktowego” na powierzchni erozyjnej w stropie gleby kopalnej może wskazywać na jeden epizod erozyjno-akumulacyjny, który mógł być związany z gwałtownym opadem ulewnym. Uruchomienie tak dużych artefaktów mogło mieć miejsce tylko w przypadku erozji linijnej (bruzdowej) rozwijającej się na zboczach niecki, a długość transportu była w tym pierwszym epizodzie stosunkowo niewielka (wyklejanie się ceramiki w górnej części niecki denudacyjnej). Koncentracja w tym poziomie artefaktów „pewnych” z III okresu brązu oraz niepewnie datowanych wskazuje na to, że obie grupy pochodzą z tego samego okresu i zostały redeponowane w starszych deluwiach. Później to starsze ogniwo narastało w kilku fazach, o czym świadczy kilku warstw o zmiennej kolorystyce nawiązującej do barwy poziomu, który został zerodowany na elewacji i złożony w formie deluwiów. Artefakty w tych wyższych warstwach spotykane są w znacznie mniejszej ilości i są rozproszone, co potwierdza hipotezę o jednoczasowym i jednorazowym uruchomieniu większości artefaktów i złożeniu ich na powierzchni erozyjnej. Młodsze ogniwo deluwiów z zachowanymi strukturami sedymentacyjnymi zostało złożone prawdopodobnie dopiero w okresie małej epoki lodowej, co potwierdzają znajdowane w nim rozproszone artefakty. Przekształcenie rzeźby na tym obszarze nastąpiło w subatlantyku, a każde ogniwo miąższej (kilkumetrowej), dwudzielnej serii deluwiów akumulowało w odmiennym reżimie sedymentacyjnym (Kalicki, Czerniak 2010). Dane zebrane w trakcie kartowania geomorfologicznego wskazują na znaczną rolę człowieka w przekształcaniu środowiska tego obszaru, szczególnie procesów denudacyjnych na zboczach parowów (Starkel 1960). W subatlantyku następowało również tworzenie nowych rozcięć erozyjnych u wylotu których rozwijały się torrencjalne stożki napływowe. Na stanowisku Targowisko pierwsza faza narastania stożka następowała w subboreale (po 3300±30 BP cal. 1670-1500 BC), ale głównie w okresie rzymskim (przed 1915±30 BP cal. 20-140 AD). Druga faza nadbudowy, o wiele intensywniejsza, miała miejsce w ostatnich stulaciach (po 600±30 BP cal. 1290-1410 AD) (Kalicki i in. 2006). W dnach małych dolin na stanowisku Brzezie-20 stwierdzono dwie zasadnicze fazy akumulacji – z okresu wczesnego średniowiecza oraz późnego średniowiecza i czasów nowożytnych. Wczesnośredniowieczna osada funkcjonująca pomiędzy wiekiem VIII a początkami wieku XI została porzucona wskutek wzrostu tempa sedymentacji w obrębie dna doliny. Mogło to być spowodowane odlesieniem znacznych obszarów i rozwojem procesów erozji gleb w górnej części zlewni (Kalicki, Tyniec 2008, 2009, Tyniec, Kalicki 2009). Mogło temu sprzyjać wahnięcie klimatyczne, datowane w dolinie Wisły pod Krakowem na IX-XI w. (Kalicki 2006), charakteryzujące się zwiększoną częstością występowania zjawisk ekstremalnych, w przypadku omawianego stanowiska tzw. powodzi błyskawicznych (flash floods). Na sąsiednim Pogórzu Wiśnickim intensywne wypełnianie den małych dolinek datowane było na okres rzymski oraz ostatnie stulecia (315±35 BP)(Kalicki, Pietrzak 1999, 2004, Bluszcz, Pietrzak 2001). W konsekwencji przemian na stokach, w dolinkach fluwialno-denudacyjnych i dolinkach małych cieków doszło do zmian typu sedymentacji w dolinach cieków pogórskich. W dolinie Podłężanki w obrębie martwic wapiennych stwierdzono pierwsze przewarstwienie mad organicznych już około 6750±50 BP, a wyżej w obrębie mad przewarstwienie organiczne datowane było na 1090±40 BP (Alexandrowicz, Chmielowiec 1992). W dolnej części doliny stopniowo wzrastała ilość substancji mineralnej w torfach, co doprowadziło ostatecznie do przykrycia zatorfionego dna doliny przez gliny próchniczne. W okresie rzymskim na stanowisku w Podłężówce notowane są silne powodzie doprowadzające do zmian morfologii równiny zalewowej i sprzyjające zmianom typu sedymentacji w jej obrębie (Dzięgielewski i in. 2004, 2008). Równocześnie u wylotu dolin następowało intensywne nadbudowywanie stożków napływowych, których osady różnią się zasadniczo od składanych w eo- i mezoholocenie (Kalicki 1997). Wkraczanie osadów młodego stożka napływowego w obręb późnoglacjalnego basenu powodziowego zostało opisane także u wylotu pobliskiej Uszwicy (Gębica 1995). Silna antropopresja spowodowała, że w osadach tych młodych stożków nieczytelny jest zapis młodoholoceńskich wahań klimatycznych (Kalicki 1997). Early Neolithic changes of environment of Eastern Slovak Plain – Moravany i Kladzany sites Kalicki T., Nowak M., Vizdal M. Paper summarizes results of the study focused on palaeogeographical and archaeological characteristics of early Neolithic site at Moravany as well as presents its broader environmental context. The settlement is situated on the western slope of the Pozdišovsky Ridge in atypical topographical position. The background of the site consists of the Tertiary clays cover with the Quaternary deluvia. Distinct phase of its deposition could be dated at maximum of last glaciation. The material culture and radiocarbon dating indicate that inhabitants of Moravany belonged to the first Neolithic farmers in the territory of the Eastern Slovak Plain. The buried soils on the flood plains of Ondava and Topla rivers indicate a dominance of vertical accretion in the bottom of main valley and an alternation phases with increase overbank deposition and phases with soil formation. The middle fossil soils were dated in the Topla valley at 4720±300 BP (Bozcice ) and in the Ondava valley at 4200±900 BP (Kladzany) whereas the lower and upper ones were combined with the Preboreal and the Subboreal, respectively (Baňacký et al. 1987). New studies on Kladzany site were done. Two levels in the valley bottom were discovered. Sandy-gravel alluvia with remnants of the Late Glacial palaeochannel fill (10 940±50 BP; Poz-22367) occurred in the lower part of profile of both levels. These organic sediments of oxbow lake were included as clayey ball (9940±50 BP; Poz-22257) into channel deposits of higher level. Also two buried soils occurred here in overbank deposits. Older soil (1.2 m thick) is good developed and contain in lower part (3.05 depth) artifacts (pottery), charcoals and bones (6130±40 BP; Poz-22366). Top of this soil was dated at 5830±40 BP (Poz-22256). Younger buried soil was fossilized at 3140±35 BP (Poz-22254). Periods of changes of sedimentation type on flood plain correspond very well with phases of an increase fluvial activity distinguished in river valleys of Central Europe (Kalicki 2006). The small valleys, as Šarkan near Moravany, were filled after Late Pleniglacial/Late Glacial incision. According to four AMS-radiocarbon datings, the alluvial filling (2-3 m thick) accumulated after the Maunder minimum (1675-1715 AD) and the alluvial fan roughly between 1440 and 1640 AD. These data indicate strong slope erosion caused by human activity and climatic conditions from the Little Ice Age to the present. Until now, no traces of Early Neolithic human activity have been found in the sediments. Therefore it seems that the changes of environment caused by first farmers were inconsiderable, similarly to other areas in the Carpathian Basin. Využití laserové ablace ve spojení s hmotnostní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (LA-ICP-MS) pro multiprvkovou analýzu kosterních pozůstatků u hradiska Chotěbuz-Podobora Kaupová S., Galiová M., Nývltová Fišáková M., Kouřil P., Kanický V. Při interakci laserového paprsku s povrchem vzorku dochází k celé řadě dějů (tavení materiálu, vypařování, sublimace, erose, tvorba atomů, iontů atd.), které jsou souhrnně označovány jako laserová ablace. Ablatovaný materiál můţe být veden proudem nosného plynu do dalšího ionizačního prostředí jako je indukčně vázané plazma (ICP) s následnou hmotnostní detekcí. Metoda laserové ablace ve spojené s hmotnostní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (LA-ICP-MS) umoţňuje analýzu pevných vzorků bez jejich sloţité přípravy. LA-ICP-MS poskytuje informace o kvalitativním i kvantitativním sloţení vzorku a je také pouţívána pro prvkové mapování. V práci je prezentováno vyuţití metody LA-ICP-MS pro multiprvkovou analýzu kosterním pozůstatků člověka datovaných radiokarbonově 929 ± 68 př.n.l. (kalibrované datum). Datum spadá do nejmladší doby bronzové (halštat). Kosterní pozůstatky byly nalezeny v roce 1990 a 1991 na hradisku Chotěbuz-Podobora u Českého Těšína. Obsah a distribuce zinku, barya, stroncia a vápníku byl sledován ve stoličce lidského zubu. Pro zjištění vlivu diageneze bylo analyzováno sloţení půdy pomocí optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP-OES). Dosaţené výsledky byly srovnávány s výsledky geochemické analýzy. Výzkum byl proveden v rámci projektu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy MSM 0021622412 a agentuře AMVIS, dále v rámci projektu ME10012 a výzkumného záměru Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i. číslo AVOZ80010507. Analýza rostlinných makrozbytků ze středověké Litovle – předběžné výsledky Komárková V. Archeologický výzkum byl vyvolaný stavební akcí „Kanalizace a ČOV Litovel“. Liniová výstavba zasáhla přibliţně 75 % uliční sítě městské památkové zóny a jednalo se tak o jeden z nejrozsáhlejších archeologických výzkumů městských jader na střední Moravě. Záchranný archeologický výzkum byl realizován ve dvou etapách. V první etapě bylo provedeno celkem 11 předstihových sond, rozmístěných v trase kanalizace, které měly zjistit základní poznatky o charakteru a mocnosti kulturních vrstev v uliční síti. Pro makrozbytkovou analýzu bylo zpracováno větší mnoţství vzorků z těchto sond. Vzhledem k tomu, ţe výsledky ještě nejsou kompletně zpracovány, byly pro účely prezentace vybrány sondy z Náměstí Přemysla Otakara, datované 2. polovinou 13. – 15. století. Organogenní vrstvy byly cca 1,5 m silné a obsahovaly velké mnoţství rostlinných makrozbytků – 133 rostliných druhů, více neţ 6600 určení. Sortiment planě rostoucích druhů potvrzuje podmáčený charakter lokality, odpovídající poloze Litovle uprostřed rozvětveného systému říčních ramen řeky Moravy na místě důleţitého brodu, v jinak nepřístupných luţních lesích. Původ, šíření a význam kaštanovníku jedlého (Castanea sativa) Kosňovská J. Archeologický výzkum Vladislavského sálu ve Starém paláci Praţského hradu v letech 2008 – 2009 poskytl bohatý materiál k analýze rostlinných makrozbytků. Dobré a především suché podmínky umoţnily zachování archeobotanického materiálu v takové kvalitě, ţe je moţné rozpoznat i jemné struktury makrozbytků včetně vnitřní plsti kaštanovníkových naţek. Nabízí se tak unikátní soubor rostlinných makrozbytků, které se v neměnné podobě zachovaly z 16. století. Dosavadní makrozbytková analýza poskytla vedle běţných uţitkových rostlin (Prunus avium/cerasus/armeniaca/domestica/persica, Juglans regia, Corylus avellana, Rubus fruticosus/idaeus, Fragaria vesca, Ficus carica atd.) i druhy méně obvyklé (Amygdalus communis, Olea europea) a dokonce i první nálezy ve střední Evropě (Arachys hypogaea , Coffea arabica a Castanea sativa). Kaštanovník jedlý je etnobotanicky významnou dřevinou jak z hlediska palivového dříví tak zdroje potravy. Pochází ze západní Asie a do Evropy se dostal kolem roku 300 BC. Známky primitivní kultivace se objevují v Japonsku a sahají aţ do 9000 BC. Avšak nezpochybnitelný záznam prvního pěstování kaštanovníku udávají palynologická data z mnoha regionů Anatolie a severovýchodního Bulharska a jsou datovány do dob 2100-2050 BC. Pro středověk (11. - 16. st.) byl kaštanovník jedním z hlavních zdrojů potravy a dřeva v mediteránu a jiţních částech střední Evropy. Zvláště pro horské oblasti nebo místa, kde se nedala pěstovat pšenice, představoval kaštanovník stěţejní plodinu. Matthioli ve svém herbáři z 16. st. uvádí jeho uţití jako medicíny i jako afrodiziaka. Hojné vyuţívání kaštanovníku však rapidně kleslo s globálním ochlazováním a nástupem malé doby ledové aţ bylo nahrazeno kukuřicí a bramborami. Průmyslová revoluce také přispěla ke sníţení stavu kaštanovníků, neboť bylo hojně těţeno dřevo. V dnešní době je největší rozšíření kaštanovníku v celé jiţní Evropě-hlavně v Itálii, Korsice, Francii a Španělsku. Přestoţe byl kaštanovník povaţován za pokrm chudých, jeho záměrné pěstování se stalo přepychem. Největší naţky se rodí ve Francii. V Čechách se s oblibou vysazuje jako parková dřevina, nejbliţší kaštanovníkový sad je na Slovensku a v Maďarsku. Agrárně pastevní krajina v okolí raně středověkých hradišť Libice nad Cidlinou a Hradištko Kozáková R. V rámci výzkumu raně středověkých hradišť v Libici nad Cidlinou a okolí byly odebrány dva profily na pylovou analýzu v sedimentech bývalých říčních meandrů Labe a Cidliny. První profil se nachází těsně za hradbou hradiště v Libici nad Cidlinou, druhý profil je situován asi 8.5 km jiţním směrem v těsné blízkosti menšího hradiště u obce Hradišťko. Spodní část obou souvrství spadá do 8. století a zachycuje tak dobu před zaloţením hradišť. V okolí obou lokalit je minimálně od tohoto období patrné kontinuální osídlení. Lidský vliv v podobě odlesnění a synantropizace vegetace v průběhu času postupně sílí. Zaloţení hradišť nicméně ani v jednom případě neznamenalo radikální zásah do přírodního prostředí. V pylových spektrech je výrazný prvek pastvy a v zemědělském systému bylo uţ v raném středověku důleţitou plodinou ţito. Podstatné a hlavně náhlé krajinné změny přinesla aţ vrcholně středověká kolonizace, kterou zachycuje profil Hradišťko. V pylovém spektru radikálně ubývá dřevin a zvyšuje se zastoupení synantropních druhů. Vrcholně středověká transformace krajiny je v obou profilech patrná také přechodem rašelinných uloţenin v mocné vrstvy povodňových jílů. Klasifikace narušení pohřbů Kubálek P. Cílem sdělení je shrnutí dělení narušení pohřbů a hrobů na základě různých kritérií bioarcheologie a ukázky příkladů tohoto dělení. Příspěvek k otázce údržby podlah v suterénech dřevohliněných měšťanských domů Lisá L., Holub P., Martinisková M., Bajer A. Jednou z oblastí, kterými se středověká městská archeologie trvale zabývá, je otázka nejstarší dřevohliněné zástavby. S touto problematikou úzce souvisí archeologicky velmi dobře postiţitelné situace nazývané dnes suterény dřevohliněných domů. Na bázi jejich zánikových výplní jsou ve většině případů pozorovány tzv. komunikační horizonty o mocnosti několika centimetrů. V některých případech se jedná o poměrně homogenní uloţeniny narůstající pravděpodobně v rychlém sledu, které jsou přerušovány nesouvislými polohami označovanými za tzv. pochozí vrstvy. Nakolik jsou však tyto cca 1-2 mm mocné uloţeniny pozůstatkem pochozí vrstvy zůstává otázkou jednak vyuţití suterénní části domu jednak údrţby jejího povrchu. Prezentovaný výzkum zhodnocuje nejniţší výplně jednoho suterénu středověkého dřevohliněného domu na ulici Orlí v Brně, jehoţ zánik je datován na přelom 13. a 14 století. Lokalita je situována v intravilánu středověkého Brna v těsné blízkosti jedné z městských bran – brány Měnínské. Archeologický výzkum zasáhl plošně území dvou středověkých měšťanských parcel. Zajímavý vývoj měl zejména objekt suterénu s.j. 510, jehoţ první fáze zanikla záhy poţárem. Tomu nasvědčuje mohutná mazanicová destrukce s.j. 366 na jejíţ bázi je patrná zuhelnatělá vrstva jako pozůstatek spadených dřevěných prvků nadzemní části stavby, či stropu sklepa. Zajímavá je skutečnost, ţe stavba výše zmíněným poţárem nezaniká, jak je to obvyklé ve většině podobných případů, ale je rekonstruována. Nová úroveň podlah jejího suterénu je patrná v řezu v podobě sledu mikrovrstviček s.j. 384. Původ těchto horizontů byl studován z hlediska mikromorfologie. Mimo klasické pochozí vrstvy, mikromorfologicky identifikované jako původně dřevěné podlahy, byly ve druhé stavební fázi domu identifikovány polohy s rozloţenou organickou hmotou, které však nesouvisí s dlouhodobou pochozí aktivitou. Sedimenty, které by byly agradovány formou nášlapu naopak zcela chybí a vzniklá výplň byla proto interpretována jako náhodný či cílený zásyp. Jako jedna z moţných interpretací původu těchto vrstev je redepozice prachovitého materiálu z četných jam kopaných ve dnech suterénů. Získaný materiál mohl pak například slouţit pro výrobu mazanice uţívané k drobným opravám v rámci dřevohliněných staveb. Právě tento objekt však tuto moţnost víceméně vylučuje, protoţe v rámci hloubení jam ve dně suterénu by muselo dojít k narušení mazanicové destrukce starší fáze objektu, coţ by se projevilo v uloţení mazanic v rámci prachových hlín v podlahách II. fáze domu. Sprašový materiál byl tedy do prostoru sklepa záměrně deponován odjinud. Pokud bychom hledali v historických záznamech zmínky o moţných cílených úpravách povrchů suterénů, zjistili bychom, ţe „povrch hliněné podlahy se pravidelně upravoval mazanicí nebo hlínou. Na hliněnou zem či podlahu se v případě potřeby rozprostřela proti chladu stará sláma, kůra z jehličnanů, suché listí, rákos a podobně“. Úpravy suterénu se odvíjely pravděpodobně od typu potravin, které byly v těchto prostorách uskladněny. Byly to obvykle potraviny, které podléhají rychlejší zkáze anebo potraviny vyţadující nízkou teplotu. Také byly v suterénních prostorách uskladňovány okopaniny. Interpretace změn využití krajiny na základě sedimentárního a paleoekologického záznamu; příkladová studie z oblasti Sabaloka, 6tý nilský katarakt, Súdán Lisá L., Petr L. Oblast Sabaloky, neboli šestého nilského kataraktu je geomorfologicky představována kruhovitou vulkanickou strukturou o ploše cca 10x10 km, vystupující nad okolní terén cca 50 – 100 m. Tvoří tak výraznou dominantu v krajině, která byla v minulosti vyuţívána jak zemědělsky, tak pro strategické účely kontroly krajiny. Její důleţitost je znásobena polohou cca 80 km severně od hlavního města Súdánu, Khartoum, a zároveň soutoku Modrého a Bílého Nilu. Samotná kruhovitá struktura Sabaloky je napříč proraţena tokem Nilu, který v délce cca 15cti km vytváří hluboce zaříznuté údolí, na jehoţ plochém dně byly postupně agradovány nivní sedimenty Nilu. Variabilita těchto sedimentů odráţí depoziční energii během sedimentace, druhotně ovlivněnou antropogenními faktory. Poměrně mocné polohy prachovitopísčitého materiálu jsou střídány humózními vrstvami, které vznikly v důsledku depozice organického nilského bahna a byly následně antropogenně více či méně ovlivněny. Nejstarší zachované organické vrstvy jsou datovány cca 800 let před současností. Díky analýze fytolitů z převáţně organických vrstev se podařilo vyčlenit tři druhy prostředí, resp. tři rozdílné druhy managementu. V povrchových vzorcích převládá lokální vegetace s palmami a vysokou travou, tj. dnešní vegetační pokryv. Fytolitové vzorky ze starších sedimentů ukazují charakteristickou pastevní krajinou s vypalovanou (mikrouhlíky a ohořelé fytolity) či nevypalovanou travou. Pravděpodobně se jedná o management typu “slash and burnt“. V analyzovaných vzorcích nebyly zjištěny fytolity kulturních plodin. Zjištěná fakta o managementu krajiny v rámci Sabaloky se liší od současného stavu, kdy jsou širší části nivní zóny vyuţívány především pro pěstování zemědělských plodin. Tento fakt můţe souviset se změnou demografie a sociální struktury Súdánu. Studium distribuce prvků v kostní tkáni užitím laserové ablace a elektronové mikrosondy Malíková R., Kaupová S., Ivanov M., Galiová M., Nývltová Fišáková M., Gadas P. Studium izotopů a obsahů prvků v zubech (sklovina, dentin) i v kostech se široce vyuţívají především v archeologii, kde jsou získaná data interpretována z hlediska paleoprostředí (např. paleoteploty), paleopotravy a dokonce moţných migrací. Při těchto analýzách se vychází z předpokladu, ţe kost po prodělání tzv. „diageneze“, v průběhu které dochází současně s odbouráváním organické sloţky a k částečné rekrystalizaci anorganické komponenty, jen omezeně mění sloţení hydroxyapatitu. Nejnovější mineralogické studie zaměření na chemismus biominerálů, mezi které řadíme i hydroxyapatit (např. Hinz & Kohn 2010), však neměnnost chemického sloţení hydroxyapatitu v přirozeném prostředí nepodporují. V současné době prováděné studium recentního osteologického materiálu má za úkol simulačními pokusy a moderními analytickými metodami prokázat míru stability chemického sloţení hydroxyapatitu. Hlavní organickou sloţkou kostí je kolagen typu I a hlavní anorganickou sloţkou je mikrokrystalický hydroxyapatit Ca10(PO4)6(OH)2, který řadíme mezi tzv. biominerály. Podstatnou vlastností krystalů hydroxyapatitu jsou substituce iontů v jeho krystalové mříţce. Například velmi často je OH– skupina nahrazována ionty F– nebo Cl– a Ca2+ můţe být nahrazován Sr2+. Nejčastěji přítomné stopové prvky v kostech jsou Sr, Ba, Zn, Cu, Na, K, Fe aj. (Smrčka 2005). Kompaktní kortikální část kosti, jejíţ minerální sloţení je méně náchylné k alteracím v průběhu diageneze ve srovnání se spongiózou, je výrazně vyvinuta u dlouhých kostí. Ke studiu byly pouţity kosti femur a humerus pocházející z recentní ţelvy ţlutohnědé (Testudo graeca). Zhotovena byla řada vzorků, z nichţ část byla deproteinovaná. Na obou typech vzorků byla provedena analýza na elektronové mikrosondě a za pomoci laserové ablace ve spojení s hmotnostní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (LA-ICP-MS). Na jednom vzorku s organickou sloţkou byla provedena roztoková analýza (detekce pomocí ICP-MS) za účelem zjištění moţných rozdílů ve sloţení kompaktní a spongiózní tkáně. Výsledky: Roztoková analýza vzorků s organickou sloţkou ověřila koncentrace všech důleţitých stopových prvků. Kompaktní část kosti měla zvýšené obsahy pouze Sr2+ a Ba2+ (920; 1112 ppm), zatímco vyšší obsahy Cu2+ byly zjištěny ve spongióze. U Zn nebyl vysledován jednoznačný trend. Detailní studium na elektronové mikrosondě umoţnilo vyčlenění 4 zón (A-nejsvětlejší, B, C, D-nejtmavší), ve kterých se podíl matričních prvků Ca a P (nejvyšší v zóně A) sniţuje se vzrůstajícím podílem organických látek. Distribuční mapy prvků z elektornové mikrosondy a pozitivní korelace mezi Ca a P (R2 = 0,94; p = 0,05) ukázaly jasný trend sniţování podílu hydroxyapatitu v periosteální i endostální části kosti a v místě osteonů, jejichţ centrální částí proniká cévní systém. Ačkoliv vyšší podíly K jsou pravděpodobně vázány pouze na strukturu hydroxyapatitu v kortikální části kosti, Na ukazuje relativně vyšší podíl v oblasti periostea, kde podíl hydroxyapatitu významně klesá ve prospěch organické komponenty. Zajímavý je výrazně vyšší relativní podíl Mg v místě aktivních osteonů endosteální části kosti. Nelze vyloučit, ţe to souvisí s funkcí Mg, jakoţto nepostradatelného aktivátoru mnoha enzymů významných v průběhu osteogeneze (Táborská & Sláma 2005). Distribuční mapy prvků z LA-ICP-MS prokázaly zvýšený podíl Sr ve všech částech kosti jako důsledek příjmu rostlinné potravy, přičemţ nejvyšší podíl byl v kompaktní části kosti. Výsledky studia prvkového sloţení u recentních kostí savců (Yamamoto et al. 2009) ukazují na rozdíly mezi oblastí diafýzy a epifýzy, u zkoumaných stopových prvků (Sr, Ba, Zn, Cu). U recentní ţelvy toto zjištění ověří aţ vyhodnocení distribučních map. S jistotou lze potvrdit, ţe u recentního materiálu se na rozdílech v podílu stopových prvků podílí funkční morfologie kosti. Výhled do budoucna: Roztokovou analýzou jiţ byly vyhodnoceny vzorky saturované v roztocích s různým obsahem Sr2+. Shora zmíněnými metodami budou dále vyhodnoceny vzorky z roztoků Ba, Zn a Cu. Cílem experimentu je ověření schopnosti vazby vybraných prvků do struktury hydroxyapatitu, a to jak v kostní tkáni s organickou sloţkou, tak i v deproteinovaných vzorcích. Získané poznatky budou srovnávány s analýzou fosilního materiálu a ověřena bude vhodnost vyuţívání kosterního materiálu k paleoenvironmentálním interpretacím. Poděkování: Práce vznikla za podpory grantů MSMT- MSM 0021622412 a AMVIS- ME10012. Chronostratigrafická revize jeskyně Kůlny Nerudová Z., Neruda P., Lisá L., Nývltová Fišáková M., Petr L. Současné srovnávací studie kvartéru vyţadují série absolutních dat, získaných z kontrolovaných vzorků se zjevnými doklady antropické činnosti. Jeskyně Kůlna v Moravském krasu poskytla ve svém kontextu unikátní materiál, datovaný rámcově od středního do mladého paleolitu. Přes mnoţství existujících analýz doposud nebylo provedeno podrobné a systematické datování jednotlivých archeologických horizotů. V roce 2011 začíná interdisciplinární projekt zaměřený jednak na získání série nových absolutních dat, jednak na rekonstrukci přírodního prostředí těch vrstev v jeskyni Kůlně, které budou zároveň i datovány. Při pouţití konvenční metody C14 jsme schopní současně datovat mlado i středopaleolitické osídlení, tedy vrstvy 4 aţ 7a. Jako podklad pro datování budou slouţit výhradně kostěné artefakty s doklady lidské aktivity. Radiokarbonové datování bude doplněno nově pouţívanou metodikou na principu studia mikrostratigrafie (L. Lisá, L. Petr). Současně budou u vybraného osteologického materiálu pocházejícího z kontextu středopaleolitického osídlení provedeny analýzy slouţící ke zjištění sezonality a migrací zvěře na základě obsahu prvků C, N a Sr (M. Nývltová Fišáková). Výsledky výzkumu budou publikovány a bude o nich průběţně informováno na konferencích. Studie rybích vrstev na archeologické lokalitě Chersonésos Taurský (Krym) Němec J. Lokalita Chersonésos Taurský je známá především rozsáhlými vykopávkami antické kultury nacházející se na poloostrově Krym u Černého moře a je součástí západního Sevastopolu. V létě roku 2009 zde byl na poţádání odebrán vzorek z čerstvě vykopané zásobovací nádrţe na ryby. Účelem dokumentace těchto vrstev bylo pokusit se determinovat rybí subfosilní ostatky a poukázat na dvě pravděpodobně časově rozdílné vrstvy na sebe horizontálně navazující. Po mikroskopické analýze se i s poměrně malých vzorku podařilo určit, ţe vrstvy jsou tvořeny převáţně kosterními ostatky ryby druhu Engraulis encrasicolus neboli Sardelí obecnou jenţ je mnohdy nazývána Ančovičkou a která byla a je vyhledávanou pochoutkou lidské stravy. Na zmiňovanou rozdílnost mezi dvěma na sebe nasedajícími vrstvami jiţ poukázala tafonomická analýza a to na základě rozkladu. Pokud se ovšem jedná o rozdílné stáří čí pouze rozdílné podmínky rozkladu rozhodnou aţ výsledky z radiokarbonového datování. Paleontologie a tafonomie kostí velkých savců na lokalitě Boršice – Chrástka Němec J., Nývltová Fišáková M. Práce se zabývá osteologickými nálezy z archeo – paleologického výzkumu Boršice – Chrástka. Osteologická determinace a kvantifikace byla doplněna o studium vybraných tafonomických změna na kostech, které mělo napomoci k vyřešení otázky dvou nálezových horizontů. Výsledek této problematiky se ovšem nepodařilo na základě tohoto postupu jednoznačně prokázat. Důleţitým výsledkem práce je také vyhodnocení prostorového rozmístění kostí v kopaných sondách. A to jak nálezů in situ, tak nálezů z výplavů. Anthracological and geoarchaeological analysis of Early Medieval houses in Roztoky u Prahy (Czech Republic) Novák J., Lisá L., Kuna M. The large agglomeration of settlement features from the 6th and 7th centuries AD has been discovered in Roztoky u Prahy. These finds belong to the so called Prague Culture which is believed to represent the earliest Slavic populations in Central Europe. The unusually high number of early medieval houses (more than 600 houses) and their location on the floor of a deep canyon-like valley is to much extent enigmatic. Hypothetically, this concentration of people may be explained by the site being located not only on the major long-distance route, but also at a ford across the river. The anthracological analysis of selected features from the early Slavic settlement of Roztoky u Prahy tries to reconstruct the local character of species composition. The analysis of 18119 charcoal fragments led to the identification of the 18 plant taxa. The settlement is situated in an area with intensive long-term habitation; the determined species composition indicates strong human influence on the vegetation in close proximity. A mosaic of oak-hornbeam forest land, sparse coppice and brushwood used for pasture was probably to be found in the vicinity of the settlement. Among the studied archaeological layers the charcoals from the ovens were markedly different. We can distinguish the ovens with dominance of oak, beech, shrubs or conifer charcoals. Anthracological analysis clearly demonstrates a different anthracomass in archaeological layers of houses. The geoarchaeological study applied to this site is concerned to the infillings of sunken houses. There is visible a similar pattern in many of houses infillings. Site is located in so called dusty to sandy overbank deposits. Former houses were probably 1 m deep, but recently 40 – 70 cm thick sedimentary infilling composing of three to four layers is preserved. Typical floor layer is usually missing and just trampled background more rich of clay minerals and less of voids is preserved. This fact could be interpreted as an appearance of cleaning activities in the house. Above this layer is sometimes pre¬served 1 cm thick layer richer of decomposed organic matter, remains of bones and charcoal together with strong bioturbation. This layer is interpreted as the remains of last human activities in the house before destruction or a part of destructed roof. 20-40 cm thick layer above, poor of charcoal and other human activities remains is typical by light orange spots features, which were interpreted as the concentrations of clay minerals. Those concentrations develop post-sedimentary during the change of pH which forced clay minerals movement down the profile. The change of pH was inhibited by the presence of ashy layer in the final destruction layer. This layer composes the last preserved layer and usually contains a huge amount of charcoal, stones from destroyed ovens and decomposed organic matter. Bojnice III - paleoenvironmentální analýza významné archeologické lokality Novák J., Neruda P., Kaminská L. Příspěvek prezentuje výsledky archeologického výzkumu a paleoenvironmentálních analýz z lokality Bojnice III, které byly uskutečněny v souvislosti s řešením grantového projektu GAČR 404/09/0499. Jedná se o materiál, který byl odebrán při výzkumu v roce 1964. V 21 geologických vrstvách (popis V. Loţek) bylo rozlišeno 11 archeologických vrstev (J. Bárta). Na podkladě malakologického rozboru byly s posledním interglaciálem spojeny jen vrstvy na bázi travertinové kupy, a tudíţ osídlení této lokality neandertálci spadá převáţně do období staršího viselského glaciálu. Přesnější korelaci přírodovědných a archeologických poznatků brání špatně dochovaná dokumentace výzkumu. Jedním z materiálů, které se z dob výzkumu V. Loţka a J. Bárty dochovaly, byly zuhelnatělé části dřevin. Druhová garnitura analyzovaných uhlíků upozorňuje na poměrně chladné (a suché) klimatické poměry v okolí lokality v období viselského glaciálu. Zjištěná druhová skladba dřevin potvrzuje v okolí studované lokality přítomnost chladných lesostepí či lesotunder. Na základě antrakologické analýzy lze v blízkém okolí lokality rekonstruovat mozaiku chladných stepí s porosty světlých modřínových lesíků na příhodných stanovištích. Spolu s modřínem byla v těchto světlých lesících přítomna i borovice lesní a borovice limba. Také byl zaznamenán výskyt jalovce, který se mohl vyskytovat na okrajích lesíků (a v niţším stromovém patře), popřípadě mohl vytvářet ojedinělé skupinky jalovcových křovin v rámci stepi. Přítomnost vrby/topolu by mohla dokládat přítomnost pramene (či mokřiny) i v období viselského glaciálu. Antrakologická analýza potvrdila výsledky malakologické analýzy o stáří travertinové kupy. Uhlíky se dochovaly i na blízké lokalitě Bojnice I – Prepoštská jaskyňa, kde mnoţství kamenné industrie a zbytků fauny dokládá přítomnost neandertálců. Podle absolutních dat by tato lokalita mohla být starší neţ 50 000 BP kalibrované chronologie a mohla by odpovídat nejvyšším polohám lokality Bojnice III. Analyzované uhlíky však pravděpodobně nesouvisí se středopaleolitickým horizontem a byly zřejmě deponovány aţ v období holocénu. New adventures in the „Land of fire“ and their relevancy on the archaeobotanical and environmental reconstructions (Doksy region, Czech Republic) Novák J., Svitavská H., Sádlo J. The study region (more than 150 km2) is characteristic by the presence of a large area of the sandstone pseudokarst, a shallow basin with peat-bog and isolated volcanic elevations. Recently the landscape is predominantly a timbered land. For the sandstone pseudokarst is characteristic the dominance of Pinus sylvestris and for a basalt elevation is characteristic a hight abundance of Fagus sylvatica. The study area was always sparsely populated and the agriculture cultivation has not been the main human activity. In the region the Mesolithic, Neolithic, Eneolithic, Bronze Age, Hallstatt and La Tène settlement sites were find out. With regard to the natural conditions the archaeological research was usually restricted to the rock shelter sites. The development of human impact was connected with the activity of the king Charles IV in the 14th Century in that region. Other important settlement activity is coming up during the 16th Century (glassblowing, charcoal pile). Pollen analysis has not registered any human activity (the presence of primary and secondary human indicators) up to the 17th Century (absence or rare presence of primary and secondary anthropogenic indicators). The pedoanthracological research was carried out in 2008 and 2009. The twelve pedological profiles were studied. Within the all profiles a high number of charcoals were found. The charcoals from the profile base are dated to the Mesolithic, Bronze-Age, Hallstat, Early Medievel, High Medieval and Modern period. In all layers in the studied profiles the dominance of Pinus sylvestris and the sparse abundance of Quercus sp., Corylus avellana, Betula sp., and Sorbus sp. was recorded. While we have a reliable conception of Holocene development of vegetation in the landscape scale in general, the Holocene history of vegetation at the local scale is still indistinct. The main problem is connected with options of pollen analyses. These kinds of analyses are often connected to the strictly local pollen assemblages with a mixture of regional pollen rain. In addition, the pollen analysis profiles are situated in the specific wetlands vegetation with different vegetation history than terrestrial habitats. We regard to a pedoanthracological analysis as a significant indicator of human activity and vegetation history in the local scale in the sandstone pseudokarst here. Životní pouť muže, jehož kostra byla nalezená u obce Pasohlávky, z hlediska přírodních věd Nývltová Fišáková M., Galiová M., Kanický V., Komorózcy B., Drozdová E., Šerý O. V roce 2009 byla při záchranném výzkumu B. Komoróczyho uvnitř areálu římské vojenské opevněné báze na Hradisku u Mušova (kat. Pasohlávky) objevena kostra muţe. Poloha objektu uvnitř opevnění v blízkosti brány, a také samotná pozice kostry v něm, svědčí o nerituálním způsobu uloţení jedince, k čemuţ zřejmě došlo v době, kdy jiţ vojenská báze byla římský vojskem opuštěna (tzn., ţe náleţí k zánikovému horizontu Hradiska). Kostra byla radiokarbonově datována do roku 180 n. l. (± 35 – kalibrované datum). Muţ byl starý 20 aţ 25 let. Celá kostra měla středně robustní morfologii, svalové úpony na kostech byly silně vyvinuté. Jedinou patologickou změnou na dochovaných kostech byla zhojená zlomenina těla levé kosti vřetenní. Muţ byl vysoký přibliţně 166 cm. Mitochondriální analýza (analýza mtDNA) prokázala u kosterního pozůstatku haplotyp H. Shodný haplotyp s haplotypem nalezeného kosterního pozůstatku zatím popsán nebyl. Z genografické analýzy vyplývá, ţe ze současné populace se haplotypu kosterního pozůstatku nejvíce blíţí současná populace z Itálie, Egypta, v menším zastoupení se pak vyskytuje v Rusku a Rumunsku. Naopak populace současné Severní Ameriky, Asie a ostatních afrických států vyjma Maroka obdobné genotypy téměř neobsahují. Na základě izotopových analýz poměrů stroncia se ukázalo, ţe muţ nebyl místní a přišel z oblasti, kde se vyskytovaly prvohorní horniny tzv. kalenonidy, ty se mj. nacházejí i ve střední Itálii. Hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem ve spojení s laserovou ablací (LA-ICP-MS) patří mezi analytické metody, které vyuţívají interakce laserového paprsku s povrchem vzorku pro vzorkování analyzovaného materiálu. Kromě kvalitativní a kvantitativní analýzy umoţňuje také analýzu pevných vzorků bez jejich sloţité přípravy. Rastrováním povrchu laserovým paprskem jsou získávány informace o distribuci prvků obsaţených ve vzorcích s různými typy matrice. Prvkovým mapování zubů a kostí je moţné nalézt důleţité informace o migraci zvířete či lidí a jejich stravování v průběhu ţivota. V práci je studováno vyuţití metody LA-ICP-MS pro mapování prvků (Ca, Sr, Zn, Ba) v zubu našeho „Římana“. Z poměrů prvků Sr/Ca, Sr/Ba a Sr/Zn a jejich obsahů je určována migrace a druh stravy, ke které měl jedinec přístup. Výsledky LA-ICP-MS analýzy jsou podpořeny geochemickou analýzou. Studie byly provedeny v rámci grantu GAČR č. 404/09/1054, výzkumného záměru Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i. číslo AVoZ80010507, dále v rámci projektu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy MSM 0021622412 a v rámci grantu GAČR č. 203/09/1394. I po krátkém sídelním období lze pozorovat po 600 letech od opuštění dlouhodobé změny v chemických vlastnostech půdy i ve vegetačním složení Ondráček J., Karlík P., Hejcman M., Klír T. Výzkum probíhal v zaniklé středověké vesnici (ZSV) Kří ve středních Čechách. ZSV Kří se nachází ve 100 let starém smíšeném opadavém lese v blízkosti Labe na lehkých písčitých půdách, které jsou z jara vlhké a v létě suché. Dominantními druhy dřevin jsou Quercus robur, Quercus ruber, Tillia cordata a Betula pubescens. V jinak rovném lese jsme za pomoci archeologa identifikovali dřevohliněné destrukce domů, dvory, náves a zahrady. Sídelní aktivita v léto vesnici trvala necelé 2 generace a zanikla ve 14. století. Nikdo nezkoumal, zda je moţné detekovat změny i po takto krátké době osídlení v půdních vlastnostech a zda se tyto změny projeví na druhovém sloţení současné vegetace. K zodpovězení této tázky bylo provedeno jarní, letní a podzimní vegetační snímkování na destrukcích domů, dvorů, návsi a v zahradách, z kaţdého snímkovaného místa bylo odebráno 5 dílčích vzorků, které byly homogenizovány. U těchto vzorků byly zjišťovány rostlinám přijatelné (Mehlich III) ţiviny P, K, Mg, Ca, Zn a těţké kovy As, Cd, Pb, pH(H2O) a oxidovatelný uhlík (Cox). Chemické parametry se signifikantně lišily mezi jednotlivými typy obhospodařování, nejvíce přijatelných ţivin bylo zjištěno na destrukcích domů, následovaných dvory a oproti nim byly ţivinami chudší náves a zahrady. Signifikantní byly prvky P, K, Mg, Ca, Zn, As, Cd, dále pH(H2O) a Cox. Vegetace tyto změny reflektovala a byla zjištěna průkazná fidelita a indikačními druhy pro jednotlivé způsoby obhospodařování. Destrukce budov byly indikovány Anemone ranunculoides, Primula veris a Ficaria verna. Touto studií bylo zjištěno, ţe je moţná indikovat i po 600 letech zaniklou středověkou vesnici, kde sídelní období trvalo jen krátkou dobu a to jak pomocí půdně chemických analýz, tak s pomocí fytoindikace. Geneze výplní římských a laténských objektů na lokalitě Syrovice Parma D., Lisá L., Jarošová M. Na lokalitě Syrovice (okr. Brno – venkov) bylo při záchranném archeologickém výzkumu v roce 2008 odkryto několik zahloubených objektů, které byly dle charakteristického tvaru a výplní interpretovány jako polozemnice. Dva objekty (obj. 521 a 537) jsou datovány do mladší doby laténské, pět na přelom starší a mladší doby římské. Z báze výplně obou laténských objektů a jednoho objektu z doby římské (obj. 544) byly odebrány mikromorfologické vzorky za účelem zjištění původní funkce objektu, popř. identifikace pochozích vrstev a především identifikaci mikrostratigrafických rozdílů mezi jednotlivými typy výplní. Římské objekty: dochovaná hloubka objektu 544 činí 1,2 m, jeho šedý svrchní zásyp 0163 byl kyprý, dobře rozlišitelný od okolního půdního typu, spodní, ulehlejší vrstva 0218 nasedala přímo na zhutněné sprašové dno. Do něj byly zahloubeny čtyři výrazné jámy pro usazení sloupů nosné konstrukce, další dvě lze dle analogií předpokládat v nevybrané SZ části. Nebyly zjištěny ţádné stopy otopného zařízení ani jiné známky propálení, které by případně mohly nasvědčovat poţárovému zániku stavby. Objekt svou formou, velikostí a vnitřním konstrukčním uspořádáním patří ke zcela standardnímu typu zahloubené polozemnice doby římské s desítkami analogií v jihomoravské oblasti. Tyto jsou obvykle povaţovány za stavby spíše obecně hospodářského účelu, vzhledem k jejich početnosti se ovšem zčásti předpokládá i jejich obytná funkce. Z výplní objektu pochází početný nálezový soubor, který dosud nebyl z archeologického hlediska vyhodnocen. Mikromorfologicky v tomto případě mělká sedimentární výplň ostře nasedá na podloţní spraš, a je tvořena téměř výhradně humusem bohatou matrix s mnoţstvím fytolitů, které jsou pozůstatkem nejspíše slámy či sena (případně výmlatu), který pokrýval dno zemnice. V rámci kulturní vrstvy nebyla identifikována ţádná přípravná fáze povrchu, ţádné zametání, úpravy formou nátěru, ani nic podobného. Ve výplni je minimum uhlíků a je velmi porózní, z čehoţ se dá usuzovat na její poměrně rychlou agradaci. Objekt byl pouţíván pravděpodobně pro hospodářské účely. Laténské objekty: objekt 521 byl zachycen kompletně, dochovaná hloubka představuje přibliţně 0,9 m. Jeho svrchní výplň 125 byla značně homogenizovaná a obtíţně odlišitelná od půdního typu, spodní kyprá výplň 156 byla rozlišitelná dobře a obsahovala rozhodující část nálezového souboru, datovatelného do závěru stupně LT C1. Pod ní byla prakticky v celém prostoru zachycena oranţová výplň 150 charakteru uhlíkatého prachu s tenkou vrstvičkou uhlíků 154 na bazi, dokládající pravděpodobně zánik objektu poţárem. Tato vrstva byla zjištěna i na dně dvojice sloupových jam pro usazení nadzemní konstrukce, z čehoţ lze soudit, ţe k poţáru došlo aţ po odstranění nosných prvků stavby. Pod poţárovou vrstvou bylo dobře makroskopicky rozlišitelné lamelované souvrství 155, interpretované jako pochozí / podlahový horizont, nasedající na sprašové podloţí. Doklady otopného zařízení nebyly zjištěny. Objekt 521 je zařaditelný mezi zahloubené chaty a je z formální stránky naprosto srovnatelný se současnými objekty jak z jiných moravských lokalit, tak i z širšího okolí (a to i velikostně); tyto polozemnice jsou povaţovány za objekty obecně hospodářsko – výrobního charakteru. Z výplně objektu pochází nálezový soubor, který je některými kvantitativními charakteristikami opět velmi dobře srovnatelný se standardem, v jiných se ovšem odlišuje – zaznamenáváme niţší hustotu i váhovou hustotu střepů, stejně jako niţší podíl slepitelných zlomků. Přes tyto rozdíly ovšem nemůţeme na základě současného stavu poznání označit celkový charakter souboru jako jakkoliv výjimečný, či atypický. Podobně není důvod se domnívat, ţe by vznik nálezového souboru v porovnání s desítkami souborů z jiných současných polozemnic probíhal radikálně odlišným způsobem. V případě objektu 537 byla dostupná k výzkumu pouze menší část, přesto jej lze dle charakteristické formy a nepočetných nálezů poměrně spolehlivě zařadit k zahloubeným chatám analogickým objektu 521. Byl vyplněn homogenním šedým zásypem 161, makroskopicky totoţným se spodní výplní k. 156 z obj. 521. Mikromorfologicky byla výplň objektu 537 interpretována jako redeponovaný A půdní horizont vyvinutý na spraši, tedy materiál který byl při hloubení zemnice exkavován a při jejím zániku opět do prostoru zemnice redeponován. Cca 1 cm nad bazí A horizontu je identifikovatelná cca 100 mikronů mocná pochozí vrstvička, tvořená zvýšeným mnoţstvím humusu, mikrouhlíků a mikroúlomků kostí. Nadloţí této vrstvičky je tvořeno poměrně homogenním A půdním horizontem. Tato vrstva není upravována a neobsahuje exkrementy ani akumulace fytolitů. Vznikla nášlapem v poměrně krátkém časovém horizontu. Objekt 521 vykazuje mnohem větší variabilitu výplně. Mikromorfologicky jsou v matrix patrné klasty propálené mazanice, spálených uhlíků a nespálené organiky. Tento materiál je zároveň bohatý na mnoţství nespálených exkrementů, které byly do výplně deponovány druhotně po jejím spálení. Přítomnost exkrementů byl následně důvodem zvýšené bioturbace, která je patrná místy i makroskopicky. Mnoţství exkrementů a silná bioturbace nasvědčují, ţe objekt byl po zániku poţárem zaplněn patrně hospodářským odpadem nevábného charakteru, s nímţ je ztotoţnitelná vrstva 156; spolu s tímto materiálem se pak ukládal i značně fragmentarizovaný soubor nálezů. Podlahové vrstvy identické těm z nespáleného laténského objektu 537, jsou v objektu 521 identifikovatelné pouze ve formě bioturbovaných závalků. Přestoţe je tato část výplně značně postdepozičně poničena, lze usuzovat, ţe objekt fungoval po delší dobu, primárně neslouţil k ustájení zvířat a jeho podlaha opět nebyla nijak upravována. Pylová kronika zaniklé středověké vesnice Petr L., Vařeka P. Zánik středověkých vesnic (ZSV) v 15. aţ 17. stol. má výrazný vliv na podobu dnešní krajiny. Zároveň výzkum jejich pozůstatků v západních Čechách a na Černokostelecku provedený v posledních několika letech katedrou archeologie FF ZČU v Plzni poskytl mimo archeologických nálezů i informace o vývoji krajiny v posledních 600. letech. Pro pylovou analýzu poskytli vhodné profily zaniklé malé vodní nádrţe. Analyzovány byl malý rybník v ZSV Aldašín na Černokostelecku východně od Prahy. Výplň nádrţe je z pol. 15. stol. z období po prvním zániku vesnice. Další lokalitou je ZSV Sloupek na Rokycansku, kde jsou zpracovány 3 pylové profily v cisternách přímo v intravilánu vesnice. ZSV Cetkov je původně hornická osada se sloţitou historií osídlení. Pylový profil je z mělkého rybníka na okraji vesnice dnes pokrytém rašelinou. ZSV Borek se nachází na severním okraji Plzně na pískovcovém podloţí. Jako jediná vesnice nezanikla násilnou cestou, ale byla pravděpodobně přemístěna blíţe Plzni. Pylový profil poskytl malí rybník na okraji vesnice. ZSV Kamensko se nachází Blovicku jiţně od Plzně, profil byl odebrán z vodní nádrţe na svahu nad vesnicí. Společným rysem všech lokalit je báze profilu tvořená anorganickými plachy do vody, pylové spektrum ukazuje období existence osídlení s převahou ruderálních druhů. Následuje zánik osídlení, sukcese vegetace a pohlcení lokality lesem. V sedimentu je to patrné přechodem do slatiny a zánikem vodní hladiny. V pylovém záznamu jsou patrné sporadické lidské aktivity na lokalitě a v nejmladším období i moderní lesnický management, tj. výsadba smrkové monokultury. Pylový záznam velmi dobře reflektuje sídelní historii, jen radiokarbonové datování je metodicky omezeno jen na středověk. Rozdíly ve skladbě dřevinné vegetace jsou dány hlavně přírodními podmínkami (podloţím). Vodní nádrţe v zaniklých vesnicích představují cenný zdroj informací o změnách krajiny ve středověku a novověku a zároveň jsou velmi ohroţené současnou lidskou činností. Lidský impakt na vývoj holocenní nivy Těšetičky-Únanovky Petřík J., Lukšíková H., Doláková N., Dohnalová A., Šabatová K., Petr L., Koptíková L., Hladilová Š. V povodí Únanovky jsou evidovány stopy všech pravěkých a historických epoch. Převáţně nepřímý vliv člověka na genezi nivy této malé vodoteče spočívá zejména v odlesnění, erozi a akumulaci nivních sedimentů. Vzhledem k dlouhodobým výzkumným aktivitám archeologů z ÚAM FF MU a nedostatku paleoekologických dat v tomto mikroregionu bylo přistoupeno k průzkumu sedimentů této říčky. Odebrána byla dvě vrtná jádra, z nichţ byly uskutečněny tyto analýzy: rozbor pylů, rostlinných makrozbytků a malakofauny, dále granulometrie, měření magnetické susceptibility, fosfátů, pH a ztráty ţíháním. Z kaţdého vrtu byla pořízena radiokarbonová data. Báze nivních sedimentů je datována do období neolitu, kdy niva měla štěrkovitý charakter a okolní vegetace byla tvořena hlavně listnatými lesy. V období zemědělského pravěku dochází k postupné tvorbě nivních sedimentů. Údolí se průběţně vyplňuje sedimenty a vegetace nabývá ruderálního charakteru, včetně dominance olše. Proces akumulace výrazně akceleruje ve vrcholném středověku a novověku. Dochází k erozi spraší, které jsou v povodí Únanovky převaţujícím půdním podloţím. Vzhledem ke sloţitosti nivního prostředí je plánováno odebrat alespoň jedno další vrtné jádro, čímţ bychom získali podrobnější obraz holocenního vývoje prostředí a míry lidského impaktu v mikroregionu. Databáze rostlinných makrozbytků environmentální rekonstrukce - Vložená data a jejich potenciál pro Pokorná A. Oddělení archeologie krajiny a archeobiologie (OKA) se v současné době podílí na řešení projektu s mezinárodní účastí financovaného Akademií věd ČR - „Archeobotanická databáze ArboDat: Zapojení Archeologického ústavu AVČR do evropské sítě pracovišť sdílejících databázový program ArboDat a jeho vyuţití k vědeckým účelům“ (reg. číslo M300020902, řešitel D. Dreslerová). Hlavními cíli tohoto projektu je: 1) Shromáţdit výsledky všech dosud provedených archeobotanických analýz (publikovaných i nepublikovaných) z našeho území a uloţit je na jednom místě a v jednotném formátu, aby bylo moţno s nimi kdykoli pracovat a vyhledávat potřebné údaje. 2) Upravit accessovou databázi ArboDat©, vyvinutou týmem Angely Kreuz z Wiesbadenu (Německo) tak, aby umoţňovala práci s daty z našeho prostředí. Pro tento účel bylo nezbytné provést úpravy obsahu heslářů programu (především pro archeologickou dataci nálezů) a vzhledu komunikačního rozhraní databáze. Celý program bude do budoucna komunikovat s uţivatelem v českém jazyce. 3) Navázat spolupráci se zahraničními archeobotaniky a vyuţít botanická data získaná z našich archeologických výzkumů pro řešení vědeckých otázek přesahujících svým dosahem současné hranice jednotlivých států. Do konce roku 2010 byly do databáze vloţeny výsledky archeobotanických analýz z 345 výzkumů. Celkový počet záznamů týkajících se botanických určení se blíţí 53 000. Jedná se o velmi úctyhodné mnoţství dat, ale vkládání ještě zdaleka není u konce. Jiţ vloţená data pocházejí především z publikovaných výsledků analýz E. Opravila a V. Čulíkové z opavské laboratoře ARUP, dále z publikací a nálezových zpráv Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie (LAPE) z Jihočeské university (především analýzy V. Komárkové a A. Pokorné, ale i dalších) a z nálezových zpráv P. Kočára a jeho kolegů ze Západočeské university. Jednotlivé archeobotanické analýzy mají vţdy bezprostřední vztah ke konkrétní zkoumané lokalitě a řeší otázky spojené se souvisejícím archeologickým výzkumem. Jejich význam je ale daleko univerzálnější. Cílem příspěvku je seznámit posluchače s archeobotanickými daty, která jsou v současné době pro naše území k dispozici, a s jejich potenciálem pro environmentální rekonstrukce různých období. Archeobotanické a archeoentomologické analýzy ze sekundárního pohřebiště v prostoru Verkaureovy mastaby v Abusíru (Egypt) Pokorná A., Beneš J., Bezděk A., Šuláková H., Krejčí J., Kočár P. V sezonách 2006, 2008 a 2009 byl expedicí Univerzity Karlovy podrobně zkoumán prostor Verkaureovy mastaby a jejího nejbliţšího okolí. Tato hrobka leţí na abúsírském královském pohřebišti v těsném sousedství pyramid královny Chentkaus II. a jejího manţela panovníka Neferirkarea. Princ Verkaure ţil v polovině 5. dynastie (cca 2500–2350 př. Kr.), během Niuserreovy vlády (cca 2455-2420 př. Kr.) moţná s přesahem do vlády panovníka Menkauhora (2420–2410 př. Kr.). V prvním tisíciletí př. Kr. (přesněji během 26. dynastie 664–525 př. Kr.) byl prostor mastaby a to jak podzemní, tak i nadzemní části - vyuţíván k sekundárnímu ukládání většinou mumifikovaných těl zemřelých. V té době jiţ Verkaureův zádušní kult dávno nefungoval (skončil nejpozději na konci období Staré říše, tj. v 70. - 90. letech 22. století př. Kr.). Kromě ukládání těl zemřelých byl prostor mastaby bohuţel posléze intenzivně vyuţíván i k získávání stavebního kamene, coţ vedlo k výraznému poškození archeologických kontextů a dalšímu zkomplikování interpretace nálezů. I přes komplikace spojené s časovým zařazením nálezů jsou organické zbytky ze sekundárních pohřbů cenným srovnávacím materiálem pro posouzení rozdílů v pohřebních zvyklostech mezi Starou říší a pozdním obdobím. V prostoru Verkaureovy mastaby byla provedena analýza dřevěných předmětů a uhlíků, dále makrozbytková analýza (především z obsahu některých nádob obsahujících pravděpodobně oběti zemřelým) a entomologická analýza (brouci z nádob obsahujících čerstvé květiny a semena trav a muší pupária ze zničeného sekundárního pohřbu). Součástí příspěvku je zhodnocení významu těchto nálezů a jejich porovnání s obdobnými celky z abusírského pohřebiště. Inventura holocenní krajinné dynamiky na území Čech Pokorný P., Dreslerová D., Abraham V. Analýza paleogeografického vývoje kulturní krajiny pravěkých Čech mezi neolitem a raným středověkem na základě dvou odlišných typů dat: archeologických (z databáze ADČ a z vlastních výzkumů) a pylových (databáze PALYCZ a řada nových, dosud nepublikovaných pylových profilů). Cílem srovnání bude a) analýza vzájemné korespondence obou nezávislých obrazů o dějinách kulturní krajiny a b) kritika pramenů, c) kritika tradičních konceptů „dvoukolejného vývoje“ (Loţek) a dichotomického rozdělení na „centrum“ a „periférii“. Pokus o syntetický pohled, avšak ještě ve stádiu rozpracovanosti. Autoři proto vřele uvítají diskusi a nebudou se bránit kritickému názoru ze strany auditoria. Využití izotopů dusíku v archeologii Součková K., Hejcman M. Cílem tohoto příspěvku je demonstrovat moţnosti vyuţití obsahu stabilních izotopů dusíku (14N, 15N) v archeologickém výzkumu. Obsah 14N v atmosféře je 99.63% a 15N pouze 0.37%. Stabilní izotopy se dostávají do organismu prostřednictvím výţivy. Ve výkalech a v potravním řetězci se podíl 15N/14N oproti atmosféře zvyšuje. Analýza obsahu stabilních izotopů dusíku v archeologických materiálech tak umoţňuje provádět následující interpretace: 1) Identifikace hnojení polí statkovými hnojivy – hnojení zanechává zvýšený obsah 15 N ve stabilní půdní organické hmotě, ale i v pěstovaných plodinách. Tento signál je moţné identifikovat i po několika tisíciletích v půdě nebo v nálezech různých plodin. 2) Identifikace poměru rostlinné a ţivočišné stravy u lidských a zvířecích populací. 3) Určení délky kojení a dobu odstavu dětí. 4) Identifikace mléčné produkce u některých domestikovaných zvířat. Archeologie krajiny 6. nilského kataraktu a pohoří Sabaloka v Súdánu Suková L., Cílek V. Pohoří Sabaloka, prstencová vulkanická struktura spodnokambrijského stáří, se zvedá z poměrně monotónní krajiny charakteristické pro centrální Súdán, asi 80 km na sever od hlavního města Súdánu, Chartúmu. Tvoří výrazný morfologický prvek v okolní jednotvárné krajině a z hlediska geoarcheologie představuje zajímavý krajinný typ. Pohoří protíná Nil, jehoţ hluboce zaříznuté úzké údolí je rozděluje na dvě nestejně velké části. Ty jsou dále rozčleněny většími wádími a menšími chóry do systému náhorních plošin o nadmořské výšce kolem 500 m. n. m. Vybrané úseky pohoří – svahy i vrcholové plošiny – byly spolu s ostrovem Dţazírat Wa´arabéja u jiţního okraje Sabaloky a okolím 6. nilského kataraktu, který se nachází v místech, kde Nil vulkanický masiv opouští, předmětem geoarcheologického průzkumu zaměřeného na studium zdejší krajiny, distribuce surovinových zdrojů v oblasti a dochovaného archeologického záznamu. V něm převaţují doklady osídlení a vyuţívání tohoto prostoru v paleolitu aţ neolitu na straně jedné a v období křesťanského středověku/islámského novověku na straně druhé. Lokality spadající do obou z těchto období navíc vykazují vazbu na konkrétní typ krajiny v rámci studované oblasti a odlišný charakter činností na nich doloţených. Jejich vzájemným porovnáním i zasazením do širšího kontextu archeologie centrálního Súdánu je moţné odvodit měnící se význam této oblasti a odlišné důvody a strategie jejího vyuţívání v obou obdobích. Písek – Bakaláře; pohřby střední a mladší doby bronzové pohledem analýzy rostlinných makrozbytků Šálková T., Jiřík J., Pták M. Během stavební rekonstrukce zádlaţby v prostoru Bakalářů v Písku v letech 2008 - 2009 byl Archeologickým oddělením Prácheňského muzea v Písku proveden záchranný výzkum, během kterého byla prozkoumána řada objektů (doba bronzová, středověk, novověk). V historickém centru středověkého města je překvapující dochování pohřebiště ze střední a mladší doby bronzové. Jednalo se jednak o pět ţárových hrobů uloţených do uren z období knovízské kultury (cca. 13. - 12. století př. n. l.) a tři kamenné komory mohyl, které jsou nálezy datovány do období mohylové kultury střední doby bronzové (cca 15. století př. n. l.). Původně byly mohyly tvořeny kamennými komorami s ostatky zesnulých a milodary, a ty pak byly překryty hliněnými náspy. Do dnešní doby se zachovala pouze jejich rezidua. Zkoumané mohyly a ţárové hroby jsou pouze torzem původní a pravděpodobně rozsáhlejší pravěké nekropole, kde se patrně pohřbívalo v průběhu několika staletí. K devastaci tohoto pohřebiště přispělo zaloţení města ve 13. století, výstavba kostela a městského opevnění a pohřbívání ve středověku a raném novověku. Patrně tehdy byly odtěţeny hliněné náspy mohyl a na řadě míst tohoto prostoru se dochovala vyrovnávací planýrovací vrstva obsahující keramické fragmenty z doby bronzové a vrcholného středověku. K dalším změnám došlo v novověku a narušování pravěkých situací pokračovalo i průběhu 20. století (zejména liniové stavby). Během výzkumu byly odebírány vzorky pro makrozbytkovou analýzu z objektů i vrstev. Kompletně byly proplaveny výplně ţárových hrobů, odebrány byly vzorky z vrstev přiléhajících k těmto hrobům a vrstev pod hroby. Z mohyl byly odebrány vzorky z pláště i komor i z míst koncentrace artefaktů. Koncentrace zuhelnatělých a mineralizovaných makrozbytků ve vzorcích je velmi nízká, jejich struktura by ovšem mohla krom prostředí pohřebiště odráţet i pohřební ritus. Vzorky odebrané pod popelnicemi jsou makrozbytkově téměř negativní. Z ţárových hrobů pochází několik obilek ječmene a několik velkých neurčitelných obilek. Zajímavý je nález rulíku zlomocného z vrstvy přiléhající k hrobu 2. Koncentrace makrozbytků uţitkových rostlin v mohylách je téměř zanedbatelná, z mohyly 1 pochází ovšem nález mineralizovaného máku setého. Ostatní makrozbytky budou zřejmě odrazem prostředí a lidských aktivit na pohřebišti. Vzhledem k sloţitému vývoji místa však nelze, zvláště v případě kulturních vrstev, vyloučit kontaminaci v mladších obdobích. Metrika gravettských a magdalénských lišek Vulpes vulpes (Linnaeus, 1758) a Alopex lagopus (Linnaeus, 1758) s přihlédnutím k paleoekologii. Uhlířová H., Nývltová Fišáková M. Rod Vulpes je na evropském kontinentu znám od spodního pliocénu (MN 15), ale větší rozšíření zaznamenává aţ od spodního pleistocénu (např. Diedrich 2005; Gromov, Baranova 1981; aj.). Recentní liška obecná (Vulpes vulpes, Linnaeus, 1758) se pravděpodobně objevila koncem holsteinského interglaciálu nebo v průběhu komplexu saalských glaciálů. Během následného eemského interglaciálu se liška obecná stala typickou sloţkou savčí fauny zejména ve střední a západní Evropě (Sabol 2008). Forma blízká lišce polární (Alopex lagopus, Linnaeus, 1758) poprvé nastupuje v průběhu komplexu saalských glaciálů (Sabol 2008) a během zbývajícího pleistocénu osídlila celou Evropu (Audet et al. 2002). Podstatou výzkumu byla komparace vybraných prvků na osteologickém materiálu obou recentních druhů (Vulpes vulpes a Alopex lagopus) a srovnání výsledků s paleontologickým materiálem. Fosilní osteologické vzorky poskytly moravské mladopaleolitické lokality kultur gravettienu (Dolní Věstonice I, Milovice, Pavlov I, Předmostí u Přerova) a magdalenienu (Adlerova jeskyně, Balcarova skála, Pekárna, jeskyně Šipka). Recentní zástupce obou druhů lze vzájemně rozeznat podle metrických hodnot v kraniální i postkraniální části skeletu. Významné morfologické rozdíly byly zjištěny zejména na lebce. Srovnání recentního a fosilního materiálu bylo komplikováno absencí kraniálního skeletu v paleontologickém záznamu. Proto se výzkum přeorientoval na metrickou analýzu zubů a postkraniálního skeletu. I zde bylo moţné odlišit jednotlivé druhy, avšak rozdíly v metrice v rámci obou druhů se mezi gravettskou a magdalénskou kulturou nepodařilo nalézt. Výzkum prokázal v průměru větší tělesné rozměry u lišky polární (Alopex lagopus) ze středoevropského pleistocénu ve srovnání s recentní liškou polární ze severní Evropy. Podle Daléna et al. (2007) není DNA současných skandinávských lišek totoţná s DNA pleistocenních lišek střední Evropy, takţe mezi oběma populacemi není vztah předek – potomek. Vyvstává tedy hypotéza, ţe středoevropské lišky z dosud neznámých důvodů nemigrovaly na skolnku posledního glaciálu na sever, ale zůstaly ve svých původních teritoriích a zde postupně vyhynuly. Pleistocenní liška polární z našich lokalit má své předky pravděpodobně v Asii, kde se předpokládá vývoj více linií druhu Alopex lagopus. Některá z těchto linií, proniknuvší do střední Evropy mohla poskytnout výchozí formy pro zástupce tohoto druhu na moravských nalezištích. U vybraných jedinců byla provedena analýza poměrů izotopů uhlíku a dusíku. Dále byla určena sezonality úhynu lišek na gravettských lokalitachna základě přírůstku zubního cementu. Využití hmotnostní spektrometrie indukčně vázaného plazmatu s laserovou ablací (LAICP-MS) pro studium provenience obsidiánů Vaculovič T., Galiová M., Prokeš L., Hrdlička A., Mason A. Z., Neff H., Přichystal A., Kanický V. Hmotnostní spektrometrie indukčně vázaného plazmatu s laserovou ablací (LA-ICP-MS) umoţňuje analýzu pevných vzorků bez jejich předchozího rozpouštění. Po vzorkování (laserové ablaci) vzniká na povrchu vzorku pouze malý kráter, který je v mnoha případech pouhým okem nepostřehnutelný. Spolu s výbornými detekčními limity (aţ jednotky mg/kg) se tato metoda stává velmi zajímavou pro analýzu předmětů kulturního dědictví. Tato práce je věnována studiu původu vybraných archeologických a geologických vzorků; v tomto případě vzorků obsidiánů. Autoři děkují MŠMT za finanční podporu výzkumných projektů MSM0021622412 a MSM0021622411 a agentuře AMVIS za podporu projektu ME10012. Archeobotanické zhodnocení objektů bylanské kultury a doby římské z Prahy - Černého Mostu Vaněček Z., Beneš J., Frolík J., Mácalová M., Při záchranném archeologickém výzkumu na ploše Golf Resort v Praze-Černém Mostě byla na plošině nad soutokem dvou potoků odkryta řada objektů, z nichţ většina patřila bylanské kultuře starší doby ţelezné a době římské. Celkem bylo analyzováno 75 vzorků o průměrném objemu 14 litrů z nichţ bylo vybráno 1831 zuhelnatělých makroskopických zbytků rostlin a více neţ 1500 jejich zlomků náleţející 129 taxonům. Soubory z objektů bylanské kultury i z doby římské byly dosti podobné. Oba obsahovaly kompletní sortiment obilnin té doby (proso, jednozrnka, dvouzrnka, špalda, nahá pšenice, ječmen plevnatý i nahý). V obou dominovalo proso. V souboru z doby římské, který byl celkově chudší, se navíc ojediněle vyskytl oves a ţito. Šlo ale pravděpodobně o plevelnou příměs. Chyběl v něm naopak mák, poměrně častý v bylanském souboru. Vzácně se vyskytující makrozbytky volně rostoucích druhů ukazují na sušší trávníky pokrývající okolí sídliště i na nivu podél obou potoků. Soubory z mladších období pocházely jen z několika objektů a byly velmi chudé. Výjimkou byla pouze zásoba pšenice seté v objektu z 13. stol., kde byly objeveny obilky, které by mohly patřit nahému ječmenu. Paleopedology of loess-soil sequence at the Magdalenian camp in Klementowice (Nałęczów Plateau, Lublin Upland, E Poland) – selected aspects Wiśniewski T., Mroczek P., Rodzik J., Zagórski P. Klementowice village is located in the western part of the Nałęczów Plateau in the north-west part of the Lublin Upland. The site is located on a mild slope of a loess patch in the upper part of a small water-course called the Klementowice Stream (Harasimiuk 1987). The site in Klementowice was discovered during the survey of the surface performed in the spring of 1981. The same year and in 1982 excavations were conducted by Jastrzębski and Libera, during which over 7 382 items were discovered. They were mainly flint artefacts and fragments of stone tiles. Numerous artefacts, especially tools (10% of all), allowed finding analogies to materials found in Moravia and Germany. On the basis of characteristic tool forms, the authors of the excavations date the entire assemblage to the end of the Bølling Interstadial and associate it with the Late Magdalenian Culture (Jastrzębski, Libera 1984, 1987). After 1982, the excavations were stopped. Only 25 years later, in 2007, the excavations were resumed and conducted by T.Wiśniewski. The excavations were continued in 2008, 2009 and 2010. During the field works, a new unknown concentration of flint artefacts was discovered. In total, some 3 000 artefacts were obtained, including 250 tools. Perforators and burins dominate among the tools, including those of the Lacan type which were not recorded earlier in the inventory. Typologically speaking the inventory is consistent with the one from 1980s. The difference lies in the percentage of individual raw materials used. At the same time, it is the furthest Magdalenian settlement point to the north-east, not only in Poland but also in the whole Europe. Analysis of the distribution of archaeological artifacts within the soil profiles allows to distinguish two different positions corresponding to the following soil horizons: a. Epipedon Ap - the plough horizon of arable, "modern" topsoil or horizon Apdel of slope sediments layer composed of redeposited soil material, b. Endopedon Bt1 the uppermost level of diagnostic, bipartite illuvial Bt-argic soil horizon. c. The horizons, described above, are characterized by different degrees of soil origin. Endopedon Bt1 is the zonal soil horizon of Luvisol, formed during the Latest Vistulian and Holocene (S0 according to loess stratigraphy). The horizon was formed in situ, in natural conditions without/or with minimal human impact. Much more complicated is the origin of anthropogenic horizon Ap, which is formed in the uppermost, truncated part the older soil S0. The field observations and laboratory analysis show that it is composed of material came mainly from redeposited, illuvial horizon and also from the primary overlying horizons (humus - A and elluvial - Eet). The occurrence of the artifacts in the soil horizons, allows the following palaeogeographic conclusions: a. preserved endopedons (Bt1-Bt2-C-Ck) document a mature soil - formed during postsedimental period in the latest part of Vistulian and Holocene. The occurrence of artifacts within endopedon Bt1 allows to estimate the age of soil. According to this assumption, the soil S0 is younger than the age of camp correlated with the Bølling Interphase. b. identification of the total age activity of soil process (from Allerød?) allows to determine the mature soil as the truncated palaeosol with relict pedofeatures, older then topsoil, which is nowadays developing by “modern” pedogenic processes. This relatively young soil can be called as neosol (according to the paleopedological terminology – e.g. Reuter 2000) or as the pedocomplex where the younger pedogenenic processes modified older ones developed earlier in the same loess layer – with the sequence of soil horizons: IAp-IIreBt1-IIreBt2-IIreC-IIreCk, c. artifacts buried by a layer of the youngest loess suggests that the camp functioned during the most latest, but still active phase of the Vistulian cycle of loess accumulation, d. thickness of the youngest, "postmagdalenian" loess layer in the area of the archaeological site can be estimated at several centimeters (>50?), which theoretically corresponds to the total thickness of degraded horizons A and Eet of the Late Vistulian – Holocene soil. SEZNAM AUTORŮ ABRAHAM Vojtěch; [email protected] (Katedra Botaniky PřF UK, Praha) BAJER Aleš; [email protected] (Ústav geologie a pedologie LDF, Mendelova univerzita, Brno) BAREŠ Ladislav; [email protected] (Český egyptologický ústav FF UK, Praha) BÁRTA Miroslav; [email protected] (Český egyptologický ústav FF UK, Praha) BENEŠ Jaromír; [email protected] (LAPE, PřF, Jihočeská univerzita, České Budějovice) BERNARDOVÁ Alex; [email protected] (LAPE, PřF, Jihočeská univerzita, České Budějovice) BEŠTA Tomáš; [email protected] (LAPE, PřF, Jihočeská univerzita, České Budějovice) BEZDĚK Aleš; [email protected] (Biologické centrum AVČR, v.v.i., Entomologický ústav AV ČR České Budějovice) CÍLEK Václav; [email protected] (Geologický ústav AVČR, v. v. i., Praha) ČULÍKOVÁ Věra; [email protected] DANIELISOVÁ Alţběta; [email protected] (Archeologický ústav AVČR, Praha, v. v. i.) DOLÁKOVÁ Nela; [email protected] (Ústav geologických věd, PřF MU, Brno) DOHNALOVÁ Alena; [email protected], [email protected] (ÚGV, PřF MU, Brno) DRESLEROVÁ Dagmar; [email protected] (Archeologický ústav AVČR, Praha, v. v. i.) DROZDOVÁ E.; [email protected] (Ústav experimentální biologie, PřF MU, Brno) FROLÍK Jan; [email protected] (Archeologický ústav AVČR, Praha, v. v. i.) GADAS Petr; [email protected] (Ústav geologických věd, PřF MU, Brno) GALIOVÁ Michaela.; [email protected] (Ústav chemie, PřF MU, Brno) HEJCMAN Michal; [email protected] (Česká zemědělská univerzita v Praze; Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha- Ruzyně; Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou, FF UK, Praha) HEJCMANOVÁ Pavla; (Česká zemědělská univerzita v Praze) HEJHAL Petr; [email protected] (Archaia Brno, o.p.s., pracoviště Jihlava) HLADILOVÁ Šárka; [email protected] (Ústav geologických věd, PřF MU, Brno) HOLUB Petr; [email protected] (Archaia Brno o.p.s., Brno) HOUFKOVÁ Petra; [email protected] (LAPE, PřF, Jihočeská univerzita, České Budějovice) HRDLIČKA A. HRUBÝ Petr; [email protected] (Archaia Brno, o.p.s., pracoviště Jihlava) HUŠKOVÁ Simona; [email protected] (Ústav biochemie, PřF MU Brno) IVANOV Martin; [email protected] (Ústav geologických věd, PřF MU, Brno) JANÁK Jiří; [email protected] (Český egyptologický ústav FF UK, Praha) JANKOVSKÁ Vlasta; jankovská@brno.cas.cz (Botanický ústav AVČR Brno, v. v. i., Brno) JAROŠOVÁ Markéta; [email protected] (Ústav geologických věd, PřF MU, Brno) JÍLEK Jan; [email protected] (Východočeské muzeum, Pardubice) JIŘÍK Jaroslav; [email protected] (Prácheňské muzeum v Písku) JOHN Jan; [email protected] (katedra archeologie FF ZCU, Plzeň) KALHOUS David; [email protected] (Monster WW) KALICKI Tomasz; [email protected] (Instytut Geografii, Uniwersytet Jana Kochanowskiego, Kielce, Polsko) KAMINSKÁ Ľubomíra; [email protected] (Archeologický ústav SAV, Košice) KANICKÝ Viktor; [email protected] (Ústav chemie, PřF MU, Brno) KARLÍK Petr; [email protected] (Česká zemědělská univerzita v Praze) KAUPOVÁ Simona; [email protected] (Ústav chemie, PřF MU, Brno) KLÍR Tomáš; [email protected] (Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou, FF UK, Praha) KOČÁR Petr; [email protected] (katedra archeologie FF ZCU, Plzeň) KOČÁROVÁ Romana; [email protected] (katedra archeologie FF ZCU, Plzeň) KOMÁRKOVÁ Veronika; [email protected] (LAPE, PřF, Jihočeská univerzita, České Budějovice) KOMORÓZCY Balázs; [email protected] (Archeologický ústav AVČR, Brno, v. v. i.) KOPTÍKOVÁ Lenona; [email protected] (Geologický ústav AVČR, v. v. i., Praha) KOSŇOVSKÁ Jitka; [email protected] (LAPE, PřF, Jihočeská univerzita, České Budějovice) KOUŘIL Pavel; [email protected] (Archeologický ústav AVČR, Brno, v. v. i.) KOVAČIKOVÁ Lenka; [email protected] (LAPE, PřF, Jihočeská univerzita, České Budějovice) KOZÁKOVÁ Radka; [email protected] (Archeologický ústav AVČR, Praha, v. v. i.) KREJČÍ Jaromír; [email protected] (Český egyptologický ústav FF UK, Praha) KUBÁLEK Pavel; [email protected] (antropolog na volné noze) KUNA Martin; [email protected] (Archeologický ústav AVČR, Praha, v. v. i.) LISÁ Lenka; [email protected] (Geologický ústav AVČR, v. v. i., Praha) LUKŠÍKOVÁ Hana; [email protected] (Ústav archeologie a muzeologie FF MU, Brno) MÁCALOVÁ Michaela; [email protected] (Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.) MALÍKOVÁ Radana; [email protected] (Ústav geologických věd, PřF MU, Brno) MARTINISKOVÁ Monika; [email protected] (Ústav archeologie a muzeologie FF MU, Brno) MAŘÍK Jan; [email protected] (Archeologický ústav AVČR, Praha, v. v. i.) MASSON A. Z.; (Department of Biological Sciences, California State University Long Beach, USA) MATIÁŠEK Josef; [email protected] (Archeologický ústav AVČR, Praha, v. v. i., Praha) MEDUNA Petr; [email protected] (Archeologický ústav AVČR, Praha, v. v. i., Praha) MLEJNEK Ondřej; [email protected] (Ústav archeologie a muzeologie, FF MU, Brno) MROCZEK Przemyslaw; [email protected] (Earth Sciences Institute, Maria Curie-Skłodowska University, Lublin, Polsko) NEFF H.; (Department of Biological Sciences, California State University Long Beach, USA) NERUDA Petr; [email protected] (Moravské zemské muzeum v. o., Brno) NERUDOVÁ Zdeňka; [email protected] (Moravské zemské muzeum v. o., Brno) NĚMEC Jakub; [email protected] NOVÁK Jan; [email protected] (LAPE, PřF, Jihočeská univerzita, České Budějovice) NOVÁKOVÁ Kateřina; [email protected] (LAPE, PřF, Jihočeská univerzita, České Budějovice) NOWAK Marek; [email protected] (Instytut Archeologii Uniwersytetu Jagiellońskiego, Kraków, Polsko) NÝVLTOVÁ FIŠÁKOVÁ Miriam; [email protected] (Archeologický ústav AVČR, Brno, v. v. i.) ONDRÁČEK Jiří; [email protected] (Česká zemědělská univerzita v Praze) PARMA David; [email protected] (Ústav archeologické památkové péče Brno, v. v. i., Brno) PEŠKA Jiří; [email protected] (Archeologické centrum Olomouc) PETR Libor; [email protected] ; [email protected] (katedra archeologie FF ZCU, Plzeň, Geologický ústav AVČR, v. v. i., Praha) PETŘÍK Jan; [email protected] POKORNÁ Adéla; pokorná@arup.cas.cz (Archeologický ústav AVČR, Praha, v. v. i.) POKORNÝ Petr; pokorný@arup.cas.cz (Archeologický ústav AVČR, Praha, v. v. i.) PROKEŠ Lubomír; [email protected] (Ústav chemie PřF MU, Brno) PŘICHYSTAL Antonín; [email protected] (Ústav geologických věd, PřF MU Brno) PTÁK Martin; [email protected] (Prácheňské muzeum v Písku) RAČANSKÁ Michaela; [email protected] (Lékařská fakulta MU, Brno) RODZIK Jan; [email protected] (Earth Sciences Institute, Maria CurieSkłodowska University, Lublin, Polsko) RYTÍŘ Ladislav; [email protected] (katedra archeologie FF ZCU, Plzeň) SMRŢ Zdeněk; (Ústav památkové péče severozápadních Čech) SÁDLO Jiří; [email protected] (Botanický ústav AVČR, v. v. i., Průhonice) SMOLARIKOVÁ Květa; [email protected] (Český egyptologický ústav FF UK, Praha) SOUČKOVÁ Kateřina; [email protected] (Česká zemědělská univerzita v Praze) STAREC Petr; [email protected] (Muzeum hlavního města Prahy, Praha) SUKOVÁ Lenka; [email protected] (Český egyptologický ústav, FF UK, Praha) SŮVOVÁ Zdeňka; [email protected] (Geologický ústav AVČR, v. v. i., Praha) SVITAVSKÁ Helena; (Botanický ústav AVČR, v. v. i., Průhonice) ŠABATOVÁ Klára; [email protected] (Ústav archeologie a muzeologie FF MU, Brno) ŠÁLKOVÁ Tereza; [email protected] (LAPE, PřF, Jihočeská univerzita, České Budějovice) ŠERÝ Omar; [email protected] (Ústav biochemie, PřF MU Brno) ŠULÁKOVÁ Hana; [email protected] (Policie České republiky, Kriminalistický ústav, Praha) UHLÍŘOVÁ Hana; [email protected] (Ústav geologických věd, PřF MU Brno) VACULOVIČ T.; [email protected] (Ústav chemie PřF MU, Brno) VANĚČEK Zdeněk; [email protected] (LAPE, PřF, Jihočeská univerzita, České Budějovice) VAŘEKA Pavel; [email protected] (katedra archeologie FF, ZČU, Plzeň) VIZDAL Marian; [email protected] (Filozofická fakulta Prešovskej univerzity, Prešov, Slovensko) VYMAZALOVÁ Hana; [email protected] (Český egyptologický ústav FF UK, Praha) WIŚNIEWSKI Tadeusz; [email protected] (Institute of Archaeology, Maria Curie-Skłodowska University, Lublin, Polsko) ZAGÓRSKI Piotr; [email protected] (Earth Sciences Institute, Maria Curie-Skłodowska University, Lublin, Polsko)
Podobné dokumenty
příspěvek k raně středověkému opevnění prahy
středověké dřevohlinité fortifikace, která chránila obyvatele sídlící v západní, levobřežní části pražské kotliny na ploše Malé Strany. Nejstarší opevnění bylo objeveno při výzkumech J. Čihákové v d...
scientiae sociales - Moravské zemské muzeum
Srovnáme-li Schmidt Equal Area diagramy (spodní hemisféra), pak vidíme, že plošné orientace artefaktů v koncentracích 1 a 2 si jsou podobné (stejně jako sklon artefaktů). Větší
redepozici vykazuje ...
Razítka poštoven ŠUMBARK a DOLNÍ ŽUKOV
v Rakousku zavedena nejprve v roce 1900 u pońtovních úřadů, které podléhaly Linci, Vídni a Praze. Na
území Galicie byla tato razítka zavedena v r.1901 a na Těńínském Slezsku aņ r.1905.
Práce pońtov...
Cik 2002 def - ICHTYOLOGICKÁ SEKCE
Furthermore, an unbalanced sex ratio (1.55 - 2.35 males vs. 1 female) has been recorded.
A few cases of protandric sex reversals were also found during a tagging experiment.
Histological procedures...
Geoarcheologick˘ v˘zkum v oblasti 6. nilského kataraktu
Geoarcheologick˘ v˘zkum
v oblasti 6. nilského kataraktu (Sabaloky) v Súdánu1
Lenka Suková – Václav Cílek – Lenka Lisá – Pavel Lis˘ – Murtada Bushara
V roce 2009 zahájil âesk˘ egyptologick˘ ústav Fi...