SPRÁVNÉ DRŽENÍ TĚLA, SPRÁVNÝ ÚCHOP A

SPRÁVNÉ DRŽENÍ TĚLA, SPRÁVNÝ ÚCHOP A MOTORIKA
Správné držení těla
To jak se dítě v předškolním věku naučí u psaní a kreslení sedět, držet tužku, pracovat
s uvolněním a napětím, významnou měrou poznamenává jeho výkony ve psaní, čtení,
jeho
výkony ve škole.
Poloha těla při kreslení ovlivňuje pohyblivost jednotlivých kloubů, jejich uvolnění a
koordinaci. Začínáme vždy se širokou výchozí základnou, malujeme nejprve vleže, má-li z
toho dítě radost. Jako variace a stupňování použijeme změnu pozice, pracujeme tedy i ve
stoje, v dřepu, vsedě.
Na židličce by mělo dítě sedět tak, že se nohama dotýká země. Sedí s rovnou páteří, má
uvolněná ramena, předloktí leží volně na stole. Ruka, kterou dítě píše, leží již od lokte na
stole. Loket ani zápěstí se nesmí zvedat ani tvořit úhel a musí mít dost místa. Hlavu drží
rovně. Deska stolu by měla být tak vysoko, aby opřené ruce se stolem tvořily v lokti pravý
úhel. Ideální je nastavitelný psací stůl (výška i úhel pracovní desky). Tělo a stůl by mělo
být v přímém kontaktu ve výšce pupku. List papíru nepřitahujeme příliš blízko k tělu,
necháme dítě, aby si samo učilo úhel, v jakém papír leží. Vytvářením podmínek vytváříme
nejen optimální předpoklady pro grafický vývoj dítěte, ale i zabezpečujeme dobrý tělesný
vývoj, dbáme na správné držení těla jako prevenci ortopedických vad
(Rozvoj grafomotoriky, 2006).
Držení psacího náčiní
Úspěšnost dítěte při kreslení a následně při psaní vychází z jeho schopnosti osvojit si a
aktivně používat špetkový úchop psacího náčiní. Umožňuje nejvyšší míru koordinace
jemných svalových skupin ruky a prstů, je to nejsnazší držení vedoucí ke zpřesnění
pohybů, umožňuje uvolnění ruky a prstů při psaní. Správné držení psacího náčiní je stejné
u praváků i leváků.
V rámci obecného vývoje je průměrně rozvinuté dítě schopné držet tužku správně již ve
dvou letech. Nejprve proto učíme dítě pojmenovat jednotlivé prsty na ruce, pak
procvičujeme špetku bez náčiní. Imitujeme uždibování těsta třemi prsty, cukrování,
makování, solení.
Dbáme přitom na to, aby udrželo v dlani malík a prsteník a pracovalo doopravdy pouze
prsty podílejícími se na špetkovém úchopu.
Správný úchop je takový, kdy tužka leží na posledním článku prostředníku, seshora ji
přidržuje bříško palce ukazováku. Ruka a prsty jsou uvolněny, nesvírají tužku křečovitě,
ukazovák není prohnutý. Prsty jsou vzdáleny od hrotu tužky přibližně 3-4 cm. Tužka
přesahuje kožní řasu nad palcem a ukazovákem. Malíček a prsteníček jsou volně
pokrčeny
v dlani. Celá ruka lehce leží na prvních dvou článcích malíčku, aby se při psaní mohla
volně
posunovat. Navodit špetku můžeme pomocí cvičení jemné motoriky – úchopy korálků,
drobných částic „solení“. Správný úchop mohou podpořit pastelky a tužky trojúhelníhového
provedení.
Motorika
Pohybové schopnosti dítěte (motorické schopnosti, motorika) a řeč se vzájemně
ovlivňují. Pokud u dítěte probíhá správný pohybový vývoj, nastupuje většinou v
odpovídajícím období i vývoj řeči. Při postižení pohybového ústrojí nebo opožděném
motorickém vývoji bývá často opožděn i vývoj řeči. Neobratné děti mívají více
nedostatků ve výslovnosti než děti pohybově průměrné. Proto je důležité u dětí
rozvíjet hybnost celého těla (tzv. hrubou motoriku), hybnost ruky (jemnou motoriku) i
obratnost mluvidel (motoriku mluvních orgánů).
Činnosti rozvíjející jemnou motoriku:
 Vystřihujeme třásně z papíru: dítě stříhá proužky libovolně široké.
 Podle možností upevníme větší kus papíru (i balicího) na zeď nebo dveře a necháme
dítě uvolněnou rukou čárat sem a tam po celé ploše („pohyb míče, který se kutálí
sem a tam“). Nejvhodnějším nástrojem ke psaní je křída, tlustá tuha, později
progreso, pastelka, měkká tužka.
 Odstřihování rohů u archů papíru – možno použít i staré noviny. Dítě odstřihuje
jednotlivé rohy tak dlouho, až papír rozstříhá na malé kousky (papírový sníh).
 Trénujeme zapínání a rozepínání knoflíků, zavazování tkaniček, zapínání zipu.
 Vsedě cvičíme dotyky tužky na volný list papíru – tečky („jako zobání kuřátka“).
 Uvolněnou rukou dítě kreslí na volný list papíru velký kruh vícekrát za sebou, uvnitř
ještě další (jako když se otáčejí kola“).
 Stříhání podle nakreslených čar – lze použít i jednotlivých vystřihovánek.
 Stříhání složitějších obrazců (domeček, který předkreslíme, strom).
 Dítě vystřihne jednotlivé předkreslené geometrické obrazce: čtverec, trojúhelník,
kolečko. Pokusí se z nich za pomoci rodiče sestavit na další list papíru „obrázek“
(domeček, vláček, květinu).
 Konečkem palce se postupně dotýkat konečků ostatních prstů (prsty se zdraví), to
samé druhou rukou, oběma rukama.
 Namotáváme klubíčko vlny pravou nebo levou rukou.
 Skládání kostek – vlaky, mosty, vyšší věže, hrady.
 Skládání mozaiky, zasouvání kolíčků do otvoru – nejdříve používáme mozaiky
s většími korálky, kolíčky, postupně volíme drobnější materiál. Při práci rozvíjíme
uchopování špetkou prstů.
 Hrajeme si s plastelínou.
GRAFOMOTORIKA
Linc, V.: Psaní jako hraní 1. a 2. díl
Looseová, A. C., a kol.: Grafomotorika pro děti předškolního věku
Michalová: Čáry, máry 1. a 2. díl - pracovní sešit pro rozvoj grafomotoriky
Opravilová, E.: Než půjdeš do školy 1. a 2. díl
Svobodová: Hrajeme si s předškoláky
Svobodová, J.: Metodika rozvoje grafomotoriky a počátečního psaní