Zde si můžete přečíst časopis online (formát PDF).
Transkript
Zde si můžete přečíst časopis online (formát PDF).
Anonymní alkoholici časopis CESTA 2/2009 CESTA Preambule Anonymních alkoholiků Anonymní Alkoholici je společenství žen a mužů, kteří spolu sdílejí své zkušenosti, sílu a naději, že dovedou vyřešit svůj společný problém a pomoci ostatním k uzdravení z alkoholizmu. Jediným požadavkem pro členství v AA je touha přestat pít. Nejsou tu žádné povinné poplatky, jsme soběstační díky vlastním dobrovolným příspěvkům. Anonymní alkoholici nejsou spojeni s žádnou sektou, církví, politickou organizací, či jakoukoli jinou institucí. Nepřejí si zaplést se do jakékoli rozepře, neodporují, ale ani nepodporují žádné vnější programy. Naším prvotním účelem je zůstat střízlivý a pomáhat ostatním alkoholikům dosahovat střízlivosti. Dvanáct Kroků Anonymních alkoholiků 1. Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem – naše životy začaly být neovladatelné. 2. Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše obnoví naše duševní zdraví. 3. Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha, tak jak Ho my sami chápeme. 4. Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sami sebe. 5. Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb. 6. Byli jsme zcela povolní k tomu, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady. 7. Pokorně jsme Ho požádali, aby naše nedostatky odstranil. 8. Sepsali jsme listinu lidí, kterým jsme ublížili a kterým to chceme nahradit. 9. Rozhodli jsme se provést tyto nápravy ve všech případech, kdy situace dovolí, s výjimkou kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo. 10. Pokračovali jsme v provádění osobní inventury, a když jsme chybovali, pohotově jsme se přiznali. 11. Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme Ho chápali my, a modlili se pouze za to, aby se nám dostalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit. 12. Výsledkem těchto kroků bylo, že jsme se spirituálně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech našich záležitostech. -2- CESTA 2/2009 Časopis pro členy a přátele Anonymních alkoholiků. OBSAH: Slovo na úvod - Úvodník Krok druhý - Moje práce s 2. Krokem… - Mé poznání u 2. Kroku - Báseň: Druhý Krok Naše cesty ke střízlivosti - Skleničkový příběh - Jen pro dnešní den Druhá Tradice - Tradice druhá - Jak vnímám druhou Tradici První a druhý Koncept - Koncepty, naše záruka Napsali o nás - Reportáž o AA v Třebíči Co se děje v našich řadách - 12. Celoslovenský sjezd - Výročí mítink skupiny Restart, Třebíč Nejsme v tom sami - Gamblers Anonymous - Narcotics Anonymous - CoDA - Al-Anon - Naučila jsem se žít - Moje cesta do Al-Anon AA na internetu - Diskuse na TP Kontakty - Adresář skupin 5 6 7 10 10 14 15 16 18 19 20 21 22 23 24 25 25 27 28 33 -3- Vydává: AA Fénix Brno, Křenová 62a, Brno 602 00 Redakce: E-mail: [email protected] Tel.: 724 766 579 Tisk: Tiskárna CCB, spol. s.r.o. Uveřejněné příspěvky nevyjadřují postoj redakce ani AA jako celku, pouze osobní názor a zkušenost přispěvatele. Redakce si vyhrazuje právo na krácení a redakční úpravu příspěvků. Časopis je určen pouze pro vnitřní potřebu AA. Cena výtisku je 30Kč CESTA -4- CESTA Úvodník Čím dál tím více na dveře klepe léto. Dlouhé slunečné dny, krátké teplé noci, období dovolených po celoroční práci. S nastupujícím létem vychází i druhé pokračování našeho nového časopisu, které prožilo radostný zrod a mocně se uchází o Vaší přízeň a další život. Bez čitatelů by naše Cesta nebyla poslem střízlivosti, nýbrž jen cárem popsaného papíru. Proto nás velmi příjemně potěšilo, že si úspěšně našla své čitatele a rázem se stala součástí literatury, která je u nás k dostání. Já osobně si myslím, že kvalitní literatury není nikdy dost. Neustále se snažím propagovat, že o literatuře AA by se mělo hovořit na každém mítinku. Naše Cesta je ale trochu zvláštní periodikum. Hovoří se, že není na světě nic staršího, než včerejší noviny. Toto přirovnání našemu časopisu absolutně nehrozí. Je to hlavně kvůli Vašim příspěvkům, Vašim svědectvím, která nejsou podmíněna časem, každá jednotlivá výpověď alkoholika o svém utrpení s alkoholem je pro mne aktuální, ať již byla sepsána dnes, nebo před 70 lety. Je pro mne zároveň i tou nejpozitivnější zprávou, že náš program umí pomoci trpícímu alkoholikovi, ba dokonce zná návod na nový spokojený život. Touto cestou bych chtěl poděkovat všem, kteří již přispěli svými svědectvími a Vás ostatní požádat o zaslání svých příběhů, svých zkušeností. Zvlášť bych chtěl za svou osobu i celou redakci poděkovat i ostatním závislým (narkomani, hráči, Al-anon), a těšíme se na další spolupráci. Bez toho bychom nemohli dál existovat. Závěrem mi dovolte vyslovit mé osobní přání našemu ještě hodně mladému časopisu. Aby nalezl své nové dopisovatele a stal se nástrojem šíření poselství střízlivého života. Aby se stal očekávaným hostem všech Vás, kterým se dostalo do rukou jeho první vydání. Aby si našel své nové čtenáře, kteří si jej přečtou v poklidu svého domova, na cestách, na odpočinku na chalupě, či na dovolené, ale aby se dostal do rukou trpícím lidem na ulici, v ústavech a nemocnicích, ba dokonce i lidem pobývajících momentálně ve vazbě či ve vězení. Aby všem, kteří chtějí nalézt cestu z nesvobody závislosti, ukázal možnost s Cestou objevit svou novou životní cestu. Za redakci Alkoholik Radek -5- CESTA „ Dospěli jsme k víře, že jen síla větší než naše vlastní nám může navrátit duševní zdraví. “ Pokora a intelekt mohou jít ruku v ruce za předpokladu, že výše stavíme pokoru. Jakmile jsme přijali tento nový postoj, dostalo se nám daru víry, a to víry opravdu účinné… Skutečná pokora a otevřená mysl nás přivádí k víře a každé setkání s AA nás utvrzuje ve víře, že nám Bůh navrátí ztracené duševní zdraví, pokud k Němu získáme ten pravý vztah. ( Dvanáct kroků a Dvanáct tradic ) Doporučené podotázky k Druhému Kroku: 1) Co si představuji pod pojmem duševní zdraví ? 2) Jsem schopný/á uvěřit, že se moje duševní zdraví může navrátit a budu své alkoholické nemoci rozumět? 3) Mám a nebo jsem měl/a víru v Boha a nebo v něco vyššího než jsem já sám/a? 4) Jsem ochotný/a uvěřit v něco vyššího v mém životě? 5) Jsem ochotný/á udělat rozhodnutí věřit v něco vyššího? Moje práce s 2. krokem a uskutečnění jeho podstaty. Když jsem se se sponzorkou Susan dostala ke druhému kroku, tak jsem netušila, o co vlastně půjde, a měla jsem obavy, že tomu neporozumím. Ujištění sponzorky, že sama uvidím a že jsem připravena na druhý krok, když jsem už vypracovala první krok, mě trochu uklidnilo :o) Když jsem přišla do AA, nevěřila jsem v žádného Boha a ani Vyšší moc. Naopak jsem byla velmi zatvrzelá a nevěřící. Následky tohoto mého myšlení byly na základě toho, že když mi zemřel můj první syn a pak rozvod a pak alkoholismus, tak přece nemůže žádný Bůh existovat, tohle by určitě nedovolil a je zlý, že mi ublížil. Sponzorka mi zadala doporučené body ke druhému kroku a požádala mě, abych je vypracovala písemně, a že potom budeme o tom hovořit dále. Chvíli mi trvalo to všechno vypsat a rozumět tomu, ale výsledek se dostavil. Když jsme si spolu sedly, tak mě jako první věc řekla: „Leni, tvoje poslední recidiva byla zlá a byla jsi v kóma a odvezla tě sanitka na ÁRO. Po té ses rozhodla jít cestou AA s velkou pokorou a přijetím této nemoci a bezmocností nad ní bojovat. Co si o tom myslíš?“ -6- CESTA Přemýšlela jsem a uvědomila jsem si, že vlastně jsem říkala, že jsem vděčná něčemu vyššímu než jsem já, že mě to ještě nechalo žít a dalo mi to možná poslední šanci, s tím něco udělat. Že určitě zasáhla moje Vyšší moc a já bych Jí měla být za to vděčná a využít této šance na nový život. A tak se sponzorka zeptala: „Chceš v něco věřit? Můžeš udělat pouze rozhodnutí, že něčemu budeš věřit. Nic víc a nic míň. Nepitvat se v tom, co by to mělo být a jestli to existuje a jak to vypadá a jak s tím naložit. Ne, jen se rozhodnout věřit!“ A tak jsem to rozhodnutí udělala, a ono to vyšlo. Začala jsem spolupracovat ve své alkoholické mysli se svou novou Vyšší mocí v ženském rodě, protože se ženou se mi lépe mluví a je mi to bližší :o)) a do dnes po celých 11 let si to neumím představit jinak a ani bych nechtěla. Začala jsem postupně mít víru a už i vidím výsledky, že se může moje duševní zdraví navrátit. Pochopila jsem, že moje bláznivé alkoholické myšlení se nemusí uplatňovat v mém každodenním životě a že už vím, proč jsem pila a co dělat pro to, abych se už nemusela znovu napít. Tento druhý krok, si myslím, rozhodl o tom, proč jsem se ještě nenapila a věřím, že každých nových 24 hodin tomu nebude jinak, ale jen moje Vyšší moc a já s tím můžeme něco udělat. Pracovat na krocích, pomáhat druhým, předávat poselství, služba v AA a návštěvy meetingů. Každodenní rozhodnutí k Vyšší moci, že dnes se nemusím za žádných okolností napít a že prosím svou Vyšší moc o pomoc a podporu, je-li to Její vůle, a že věřím, že se moje duševní zdraví navrátí, to všechno potřebuji. A taky aby mě odejmula mé nemocné šílené EGO, je-li to Její vůle. Dnes jsem vděčná za svou poslední recidivu, za sponzorku v AA programu a za Víru ve Vyšší moc :o)) a za co nejvíce, za svou střízlivost!! Děkuji vám všem Lenka, alkoholička Praha Mé poznání u druhého Kroku John Lennon prý kdysi řekl: „ Život je to, co Ti utíká, když Ty máš zrovna jiné plány. “ Jak trefné pro můj život. Já měl hodně plánů, hodně přání. Vždy jsem si myslel, že když se mi nějaké to moje přání vyplní, tak se budu cítit šťastně. Samozřejmě hodně věcí nevyšlo, ale o to víc jsem byl překvapený, když se mi některý plán nebo přání splnilo a já se necítil tak šťastně, jak jsem očekával. -7- CESTA Vůbec jsem neviděl, že mám zdravé děti, hodnou manželku, dobrou práci a spoustu dalších věcí. Vše jsem bral tak nějak jako samozřejmost a já hledal víc, chtěl jsem se cítit líp, přál jsem si větší euforii a k tomu mi pomáhal alkohol, který nenápadně začal plně ovládat můj život. Moje uvolnění se postupně měnilo v zoufalství, a čím víc jsem s tímto bojoval, tím bolest a deprese byly větší a já ztrácel více a více všeho na čem mi záleželo. řekl, že když nebudu pít, tak bude líp a tomuto věřím dodnes. Nic nemůže být horší, jak to peklo, kdy mne plně ovládal alkohol. S tímto vědomím jsem začal s druhým krokem a ještě s radou, ať mám otevřenou mysl a jsem k sobě opravdu upřímný. Při vypracování otázek jsem si uvědomil, že to, že jsem své alkoholové šílenství přežil celkem ve zdraví, je zázrak, a že musím mít zcela určitě svého strážného anděla. Dal jsem mu jméno Felix, protože musí být teď fakt šťastný, že semnou nemá už tolik práce. Jméno jsem mu dal proto, abych mu mohl tu a tam poděkovat. A jak se papír plnil, tím více jsem si uvědomoval, jak dopadala moje snaha porazit svoji nemoc sám bez pomoci. Už vím, že sám proti svému alkoholismu nic nezmůžu a přinejmenším potřebuji stálý kontakt s druhými střízlivými alkoholiky. Také jsem si vzpomněl, jak hrdě jsem tvrdil, že nevěřím, hlavně jsem nikdy nevěřil, že se ze mě stane alkoholik. A ač nevěřící, jsem některé večery upřímně prosil Boha, ať si mě vezme a já nemusím čelit šíleným ranním depresím a hroznému absťaku. Fakt jsem to někdy chtěl skončit, ale měl jsem vnitřní strach, co když mají pravdu Ti, kdo říkají, že po smrti něco je a Ti, co se zabijí, se tam nemají zrovna nejlíp. Nevím, zda je posmrtný život a už vůbec nemůžu tvrdit, že Bůh není. Pomohl mi jeden příběh, kde se ptali jednoho slavného herce, zda věří v Boha, on odpověděl, že ne, ale že se snaží žít tak, aby se nemusel před ním stydět, kdyby se náhodou před něj postavil. Po tomto sepsání jsem začal připouštět, že něco vyššího jak jsem já, je. Začal jsem také věřit v zázraky. Když jsem prvně přišel na mítink A.A., už jsem nějaký čas nepil a cítil se dobře. Přesto mi něco chybělo a hned na tomto svém prvním mítinku jsem to našel. Byli tam lidé, kteří nepili několik let a vypadali opravdu spokojeně, pořád se usmívali a já zatoužil po tom, co jsem na všech těch lidech viděl. Chtěl jsem tu pohodu a vyrovnanost, proto jsem se začal vyptávat, jak to dělají. Odpověděli:“ nepij a choď na mítinky,“ a tak jsem chodil, ale časem mi to přestalo stačit, a tak jsem začal dělat kroky. Pamatuji si, jak mě na prvním mítinku zarazila slova jako Bůh či Vyšší moc, ale ujištění, že čemu budu věřit, je jen moje věc, mne uklidnilo. Navíc jsem už věděl, že bez víry to nejde. A já už vlastně jednu víru měl, po skončení své poslední léčby jsem si -8- CESTA Vždyť to, že nepiju je opravdový zázrak jak pro mé blízké, tak hlavně pro mě. Někdy se mě ptají, co se stalo, že nepiju a jak to, že je to pro mě najednou tak lehké. A já fakt nevím, co odpovědět, stejně jako nevím, jak může tak perfektně fungovat vesmír. Jednou jsem někde četl, že lidstvo je jak bzučící roj, které přes své bzučení neslyší hlas vesmíru. A tak se díky krokového programu učím naslouchat nejen vesmíru, ale i všem v A.A. Jak jsem v programu dále, tím víc si uvědomuji, že se ke druhému kroku budu vracet. Chápu už také, že práci na 12 krocích mám do konce svého života a jak jsem nedávno slyšel na mítinku, když je budu dělat pořádně, tak ten život může být pěkně dlouhý. A já svůj střízlivý život mám rád, a proto, abych o něj nepřišel, snažím se dělat vše, abych se nemusel napít. A jak dlouho budu žít, tak to ví jen má Vyšší moc tak, jak ji chápu já. -9- Dříve, když jsem ještě pil, a pak i na začátku své střízlivosti, mě trápila otázka, proč se mi toto mé utrpení stalo, proč jsem tolik ublížil a bylo hodně takových proč. Dnes věřím, že vše, co se ve vesmíru děje, má smysl a i to, co se stalo mé osobě, mělo svůj důvod. A jaký? Tak po tom jsem díky své Vyšší moci přestal pátrat a díky tomuto se výčitky svědomí, ale hlavně moje vnitřní bolest, zmírnily. Nedokážu si nadále představit svůj další život bez programu. Dříve, když jsem zkoušel nepít, chybělo mi něco, co by mi chlast nahradilo. Nepomáhal sport a ani plané sliby, jak sobě tak i druhým. Pomohl mi až pád na své pomyslné dno a duchovní program A.A. mi pomáhá, abych si svoji střízlivost hlídal a také svobodně užíval. Michal K, alkoholik CESTA „Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše obnoví naše duševní zdraví.“ DRUHÝ KROK AA K LÉČBĚ nám alkoholikům Pane, na kříži, v lotosu pod stromem v zahradě, Pane v zahradě Getsemane v ulici pod mostem na řece, na moři Pane, rybáři s udicí bez návnady, oheň se rozhoří, najde se pomoci, kde není rady. Pane, v bolesti, v láhvi zakletí v putyce zaplivané se smrtí v objetí, Pane v zajetí. Vzdávám se. Pane, Tvá vůle ať se stane. ░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░ Skleničkový příběh. Jmenuji se Líba, jsem alkoholička. Narodila jsem se v lednu 1951, doma, na Moravě. Můj tatínek, novopečený otec prvního dítěte, honem spěchal zapít moje narození do hospody. Pořádně rozpařený řekl jednomu začínajícímu jezeďákovi: „Jen počkej, v březnu přijdou Američani a uvidíte to tóčo!“ Američani v březnu nepřišli, ale můj otec byl trestaný protože: „Hrubě narušil budování socialistické vesnice,“ a já vlastně, díky přemíře alkoholu v prvním dnu svého života, dostudovala. Tatínka tohle mrzelo celý život, mě trochu taky. Protože jsem vyrůstala na Moravě, alkoholu bylo dost, všude. Popíjelo se pořád. Tatínek byl alkoholik, pil hodně po těžkém úrazu a pil až do smrti. Já jsem popíjela v mládí dost, éra mániček, big-beatu, hipís, ale bez problémů kocovin. Nevěděla jsem, že můj manžel je alkoholik (byl léčený už v 8. třídě). Pil! Když jsem otěhotněla, - 10 - CESTA vyhodili mě jeho rodiče z bytu, nechtěli, aby jim tam řval harant. Odstěhovali jsme se z Prahy, domů se vracel vypitý, vymilovaný. Když byly dceři 2 roky, oznámila jsem jeho rodičům, že se chci dát rozvést. Jeho otec, vlivný soudruh, plno kontaktů do nejvyšších míst, mi řekl: „Za to, že jejich syna nechci, tak že se mi pomstí“. Počítali prý i s tím, že je já dochovám k smrti. Jeho výhrůžkám jsem se smála. Pila jsem málo, o dceru jsem se starala. U rozvodu jsem se lekla, svědci z Prahy vypovídali o mém flámování v Praze (nesmysl), sociálka svědčila proti mně, jak vyspávám a muž peče, vaří (naprostý nesmysl). Dcery jsem se nechtěla vzdát, rozváděla jsem se několik let, to už jsem žila s přítelem a měla druhou dceru Lenku. Nešťastnou náhodou jsme vyhořeli, přítel byl ohořelý v nemocnici, starší dceru jsem u soudu prohrála, protože jsem neměla domov, nic. S mladší dcerou jsem bydlela na ubytovně, nemohla jsem spát, známý lékař mi nechtěl dát prášky na spaní, prý, ať si dám před spaním frťana!! Z panáka brzy byla flaška, život šel dál. Budování nového domova, ztráta milované dcery, její pláč z návštěv, přítel už v kriminále (dostal 7 let za vyhoření), výchova jeho syna, malé Lenky, těžká práce v kravíně (jediná možnost vydělat peníze nutné k životu). Peklo! Znovu jsem se vdala, byl to omyl. Rozvod. Nevlastní syn po skončení docházky do školy odešel k tátovi. Žila jsem s dalším mužem, nic moc štěstí, ale šlo to. Měl také problémy s alkoholem, vydělával daleko míň než já, spotřebu měl ale velkou. Donutila jsem ho na ambulantní léčbu antabusem. Vesele ho přepíjel. Taky jsem s ním zašla do restaurace, ale měla jsem pravidlo, že doma musí být na jídlo, inkaso, a pak třeba i na pivo. Přítel nechtěl, tak hrdě odešel! Za tři dny byl zpátky, pití hodně omezil. S úsměvem vzpomínám, že když jsme se hádali a Karel nejvíc zuřil, řval na mě: „Ty, ty jsi tak hrozná, hnusná, vždyť ty jsi horší než antabus!“ Po letech, na Karlovo přání, jsme se vzali, starší dcera se vrátila ke mně, obě dcery už byly vdané, my jsme koupili starý domek, že ho opravíme a budeme si žít. Manžel hned onemocněl se srdcem. Pak dostal rakovinu. Před 10 lety začala kalamita nabírat v mém životě na síle. V březnu se mladší dceři narodil krásný chlapeček. Poslední noc v porodnici vdechl meningokoka a měl podle lékařů zemřít. Hned mu amputovali prstíčky na ručičce a v inkubátoru se rval se smrtí. Nepřeji nikomu tu bolest, pološílenou dceru, umírající vnouček. Jednou v noci jsem šla od telefonu, jestli malej ještě žije a najednou jsem se začala nahlas modlit a prosit Boha, ať si vezme mě a malého zachrání. Léta jsem si na Boha nevzpomněla, ale najednou jsem věděla, že malý přežije! V červnu manželovi rakovina zasáhla celé tělo, řekli mi, že je konec. Už se s ní trápil rok a půl. Starší dcera byla už rozvedená, vzala si alkoholika, ale žila s hodným, dobrým člověkem. Ten se bohužel v září zabil v autě! Dcera bez práce, a tak jsem se snažila všechny podporovat psychicky, finančně. Musela jsem! Před Vánoci chtěl manžel z nemocnice domů, umřít. Vzala jsem ho domů, skoro měsíc jsem nespala, nejedla, běhala kolem něho. - 11 - CESTA Naštěstí v lednu zemřel, už, už jsem padala já! Ten rok jsem vůbec nepila, ale skoro nic si nepamatuji, jak jsem žila. Po smrti manžela se mi doma rozbilo během 2 měsíců snad všechno, elektřina v celém domě, pračka, lednička, TV, bojler a já opět jela v práci nonstop a platila a pracovala. Stal se mi pracovní úraz, zůstala jsem doma a najednou prázdno, samota. A začala jsem chodit mezi lidi. U nás, v mém bydlišti jedině do hospody. Manžel tu měl hodně přátel, já jsem nenormálně upovídaná, veselá, zajímám se o hodně věcí, taky mě asi lidi litovali, protože jsem byla už tenkrát dost hubená, ztrhaná, a tak za mě rádi platili chlast. Našla jsem si přítele v domnění, že je ideál, sen. Pili jsme vesele a hodně. Později jsem se dozvěděla, že je ženatý. Dojížděl za mnou občas. Nevěru neuznávám, dost mi to ublížilo, neměla jsem sílu se s ním rozejít a začala se zavírat sama doma! Dneska vidím tu šílenou situaci! Jak utíkám ráno do obchodu, 3 flašky vodky, 2x cigára, kousek salámu pro psa. Moje nákupy! Psovi venku hodit salám, honem domů, zamknout, ať mě nikdo neruší, otevřít všechny tři flašky, protože později bych je už otevřít neuměla, prožít chvilku štěstí při prvních locích a pak nic. Nepamatuji si, co bylo. Občas jsem se vzbudila u stolu, někdy na zemi, ale i v posteli. V noci jsem ještě občas vyrazila do hospody. Nechápu, že jsem přežívala. Děti jednou vlezly oknem, odtáhly mě do nemocnice. Měla jsem 4,5 promile alkoholu v krvi, skončila jsem na psychiatrii. Při hrozným střízlivění, absťáku, mi najednou bylo, jako kdybych dostala ránu do hlavy, a řekla jsem si, že jsem hrozná zrůda, sobec, co myslí jen na sebe, a viděla jsem před sebou děti a vnuky. Vyměnila jsem je za chlast, ten mě úplně zotročil a vládl mi. Rozhodla jsem se pro léčení! Před touhle velkou mojí alkoholickou aférou jsem ještě byla v Praze na operaci mozku. Operace se nezdařila a lékaři mě varovali. Smrt kolem mne chodila, nesměla jsem tisíc věcí, každou vteřinu jsem mohla spadnout mrtvá! Léčebna v Červeném Dvoře mě teda dostala. Původně jsem si myslela, že jedu na měsíc jako do lázní ( to mě tak popsali lékaři v nemocnici ). Já, mezi feťáky, bezdomovci, babka 53 let, vesničanka. Tak to mi lezly oči z důlků. Byla jsem přesvědčená, že jestliže tam vydržím ty 3a půl měsíce, sice možná nebudu pít, ale bude ze mě magor, totální pako! Vydržela jsem a poslední den v léčebně jsem si poprvé řekla: „Jsi dobrá“. Poprvé v životě jsem se sama pochválila. Ale vůbec jsem nevěděla co dál! Náhodou jsem zaslechla o AA něco málo. Založila jsem je v Českých Budějovicích. Fungujeme a já úplně s čistým svědomím tvrdím, že AA mi zachránili život. Díky nim abstinuji už 3,5 roku. V léčebně jsem si trošku udělala pořádek v hlavě, co chci a nechci dál v životě dělat, uvědomila jsem si svou nemoc, alkoholismus. - 12 - CESTA Letos zažívám zázraky, štěstí i jinak, než, že abstinuji. V březnu a dubnu jsem byla se svým aneurysma opět v Praze na Homolce, a! Uzdravená!! Lékaři se diví a já už nemám papír na hlavu! Taky jsem řešila opravy domku, jsem v invalidním důchodu, musela jsem se rozhodnout, co dál. Jediná možnost. Prodat milovaný domov, opustit nejdražší, nejhezčí zahrádku, odejít do pečovatelského domu. Přesvědčovala jsem sama sebe, že je to O.K., ale začaly se mi zdát hrozný sny plné alkoholu, mrtvol, hrůz. Seděla jsem v noci u stolu, vyděšená, ubrečená, nešťastná. Už, už jsem chtěla všechno vzdát, odejít do hospody a začít pít až k smrti! Ustála jsem to! A zázrak! Znovu! Našla jsem člověka s velkým Č. Můj dům koupí, opraví a nechá mě doma. Lidičky, je to fakt zázrak! Sny zmizely! A moc si nevyčítám, že jsem pila, alkohol mi chutnal a mockrát jsem v životě zažila situace, že jsem nemohla usnout, a ono, když člověk nespí 3 – 5 nocí, musí pracovat, málem umře taky. Když jsem se napila, zapomněla jsem na trápení a usnula. Svoje už jsem ale v životě vypila, mám splníno do smrti. Vím, že kdybych jednou šáhla po alkoholu, už bych nepřestala pít. Bála bych se vystřízlivět, abych si nemusela uvědomit tu blbost, že jsem zahodila tohle štěstí, co teď mám, pryč. Hnusila bych se sama sobě. Bolí mě u srdce kvůli vnoučkovi, ono nezůstalo u amputovaných prstíčků, neroste mu nožička a má epilepsii. Ale obojí se spraví, vím to! A těším se, až bude zdravej kluk! To musím vidět, zažít!! Díky mým problémům můj nejstarší vnuk Zdenda ve svých 10-ti letech ví o alkoholizmu víc, než já věděla ve svých 53 letech. Zrovna dneska tady byl a vzpomínali jsme, když jsem byla v léčebně, jak mu bylo smutno. Pro mě bylo moc těžký mu – tenkrát sedmiletému – říct pravdu, proč se léčím. Chtěla jsem se vyhnout tomu, aby mu cizí, takzvaní hodní lidé neřekli, že babička je ožralka, radši jsem mu to řekla sama! Byli jsme tenkrát spolu na výstavě květin, stovky lidí, a Zdenda najednou začal křičet „Babi, babi, tady prodávají nealkoholické pivo, ty jsi alkoholička, ale to si můžeš koupit!“ Vteřinu davy cizích lidí zkameněly, svět se přestal točit, já jsem se rozesmála a řekla: „Kašlu na pivo, dáme si kolu, viď“. A Zdenda vedle mne poskakoval, brebentil, lidi nechápali, ale nám bylo dobře. Ještě bych měla napsat o mé velké lásce. Tenkrát jsem přijela z psychiatrie, on, božský, přijel, vytáhl 2 litry vína, že si dáme. Smál se, když jsem mu řekla, že končím s pitím. Pak zuřil, nadával, musela jsem mu pohrozit policií, odešel! Trpěla jsem, čekala 2 měsíce na nástup do léčebny, on sem jezdil, prosil, vyhrožoval, psal, ustála jsem to!! Obtěžoval mě 2 roky, vyklubal se z něho psychopat, měla jsem z něho strach, děti se o mě bály. Policie řekla, že zasáhne, až mi něco udělá. Občas se objeví, vyhrožuje pořád, jenže dneska už jsem silná, nebojím se! - 13 - CESTA Zažila jsem daleko víc hrůz, smutku, bolestí, zvykla jsem si, mluvím sprostě a směju se. Brečím, jen když jsem sama. Žiju, nepiju, proto vidím, cítím ten svět, jak voní, jak je barevný a krásný. Lidi kolem sebe hrozně dráždím, vytáčím svým smíchem a radostí ze života. Je mi jich všech líto, nežijí, přežívají. Mám toho ještě moc na jazyku, na srdci, ale už to je asi únavný. Tak končím tím, co vždycky říkám na přednáškách AA v léčebně! „Miláčci, jsem stará, nemocná, živořím, bez peněz, sama, bez partnera a jmenuji se Skleničková, čímž mám ten chlast i v občance, přesto abstinuji. Takže, když to dokážu já, musí to dokázat každý, i vy! A od srdce Vám to přeji! Vaše Líba alkoholička ░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░ Jen pro dnešní den ( Just For Today ) Dnes budu žít jen dneškem a nebudu se snažit vyřešit všechny svoje problémy najednou. Dnes se nebudu bát života a smrti, nebudu se bát užít si krásu kolem sebe a být šťastný. Lincoln řek :Lidé jsou šťastní tak, jak jim to jejich mysl dovolí. Dnes se přizpůsobím tomu, co mám a nebudu se snažit vše přizpůsobit tomu, co vyhovuje mě. Když nemohu mít to co bych chtěl, pokusím se mít rád to, co mám. Dnes budu příjemný, veselý, shovívavý, budu chválit lidi kolem sebe za to co dělají, nebudu je kritizovat za to co nedělají a když najdu chybu, odpustím ji a zapomenu. Nebudu se snažit řídit nikoho, jen sebe. Pro dnešní den budu mít plán. Možná ho nebudu dodržovat úplně přesně, ale budu se snažit. To mě uchrání od starostí, unáhlenosti a nerozhodnosti. Dnes se budu dívat na život čerstvýma očima a uvidím zázraky. Uvidím, že pokud já budu dávat, budu také dostávat. Dnes neukážu, že mé city jsou raněny. Dnes si najdu čas relaxovat a uvědomit si, co život je a jaký může být, čas zamyslet se nad bohem a získat lepší pohled na sebe samého. - 14 - CESTA T Tr ra ad diic ce ed dr ru uh há á „Naše skupiny podléhají jediné nejvyšší autoritě – milujícímu Bohu v podobě, jaká existuje v našem kolektivním svědomí. Naší vedoucí jsou pouze služebníky, kteří dostali plnou důvěru, avšak nevládnou nám.“ 1. Kritizuji osoby, jenž plní různé služební funkce ve skupině, komisi, radě AA a osoby, jež pracují pro společenství, nebo jim důvěřuji a vyjadřuji jim svoji podporu? Jak se chovám k nováčkům? A k „veteránům“? 2. Je možné se na mne úplně spolehnout – dokonce i v otázce uchování tajemství – kdy jde o nesení poselství či vykonávání jiných úkolů Společenství? 3. Přijímám jakoukoliv službu v AA především proto, abych byl doceněn? Očekávám pochvalu za svoje nápady? 4. Když se účastním ve skupinové diskuzi, stojím tvrdošíjně na svém, nebo dokážu ustoupit a přijmout názor skupiny a následně s klidem duše se podřídit jejímu konání? 5. Jsem ochoten i přes dlouhodobou střízlivost nadále vykonávat nevděčné a namáhavé činnosti v AA? 6. Snažím se během diskusí ve skupině chytračit na téma, které jsem nezkusil a které neznám? Druhá Tradice Když jsem přišel poprvé na mítink AA, připadalo mi, že se ti lidi jen tak sejdou a vypijí kafe, pokecají atd. Až časem jsem zjistil, že to není jen tak. No jo, ale jak je potom zajištěna soběstačnost a jiné tradice, to jako se zodpovídáme „někomu nahoře“, který nám řekne jak to či ono dělat? Jak máme být soběstační, když nás někdo řídí z New Yorku, Prahy či odkud? Naopak proč jezdit na setkání zástupců skupin, když si nemusím brát nic vážně, protože jsou to doporučení, - 15 - CESTA nikoliv příkazy? V mém případě byla mojí první vyšší mocí samotná skupina, či lépe skupiny AA. Pak by to ale znamenalo, že ony jsou tou nejvyšší autoritou. Tedy svědomí jednotlivých členů. Jak zjistit jeho vůli? No proto o většině věcí hlasujeme, aby se mohlo projevit přání většiny. Já jako případný jednotlivec nemám právo ovlivňovat chod skupiny či jejích jednotlivých členů, jediné co mohu, je říct svůj názor. Proč tomu tak je? Protože v opačném případě by můj egoizmus měl prostor si říct: „A teď vám ukážu, jak se to má dělat. A vy budete poslouchat!“ Kdo z nás by v takovém společenství zůstal? No moc lidí ne. Docela stačilo, že nám kdysi poroučel alkohol. Na začátku jsem byl rád, že mohu umýt hrnky či připravit kávu. Po čase se někdo ozval, že on chce takovou a ten zase makovou, a že si to nachystá sám. Co jsem čekal? Že mě budou plácat po rameni. Nestalo se, efekt byl opačný. Nechtěl jsem dělat službu, jež bude od ostatních jen zdrojem kritiky. Ať to dělá někdo jiný. Časem jsem pochopil, že jsem se mýlil. A mýlil jsem se ještě několikrát. Často jsem si říkal, „že dneska by ty klíče mohl vyzvednout někdo jiný“. Ale pak mě napadlo, že kdybychom si tohle řekli všichni, pak klíče nevyzvedne nikdo a setkání by se taky nemuselo konat. A navíc já tu službu nedělám pro nikoho jiného než pro sebe. Protože jakákoliv služba pro společenství mi dodává sílu. Takže dnes již vím, že jakákoliv služba, jíž se ujmu ve společenství, je pro mě prospěšná a měla by být prospěšná i pro společenství. Ale je to vždy jen služba, nikoliv postavení, odznak moci či něco podobného. Tak se učíme pokoře. Vždyť jsme si všichni rovni. Ať je naší Vyšší mocí cokoliv. Martin Alkoholik Jak vnímám druhou tradici Jmenuji se Jarda a jsem alkoholik. Poprvé jsem slyšel znění této tradice už na svém prvním setkání AA, když jsem ještě byl v bohnické léčebně. Okamžitě jsem ji zavrhl, protože obsahovala slovo Bůh. V té době jsem se tohoto slova přímo děsil, protože jsem si nedovedl udělat konkrétní představu o tomto pojmu a bál jsem se, že se mi ostatní budou smát, když Boha přijmu do svého života. Od toho prvního setkání AA jsem znění druhé tradice slýchal a stále slýchám nejméně jednou týdně. Tato tradice je velmi účinnou brzdou pro mé ego. Mám totiž od přírody tendence zasahovat do všeho dění okolo sebe a moje ego se vždycky snaží řídit dění ve všech společenstvích, ve kterých jsem kdy byl členem. Náš znak obsahuje trojúhelník, jehož strany zastupují atributy Uzdravení, Jednoty a Služby. Druhá tradice se prolíná všemi třemi. Dokud jsem - 16 - CESTA nepracoval ve službě, vnímal jsem velmi citlivě autoritativní přístup. Bytostně jsem nesnášel sekretáře a jiné lidi pracující ve službě, kteří jedním dechem říkali, že v AA se nic nemusí a že všechno jsou jenom doporučení a potom okamžitě všechny upozornili, že se věci musí dělat tak a tak, samozřejmě podle jejich představy. Často jsem si negativní pocity nechal pro sebe, což vyvolalo pouze vlny nespokojena a vzteku na sebe sama, protože jsem se nedokázal ozvat a říci jim, že se mi jejich jednání nelíbí. Zapřísahal jsem se, že až budu ve službě, budu jiný. Ale opak byl pravdou. Jsem autoritativní typ a mnohdy se nedokáži vyrovnat s jiným pohledem na věc, natož s názorem, který se liší od mého. Obvykle to u mě funguje tak, že mě okamžitě zaplaví vlna hněvu, jak si někdo mohl dovolit mi odporovat. V tomto okamžiku mám co dělat, abych udržel nervy na uzdě a nezačal křičet. Nejsem schopen normální úvahy, natož abych objektivně posoudil, co jsem slyšel. Později se mi podaří zapojit pomalý mozek a věci si promyslet a rozebrat. Ale mnohdy už je pozdě. A teď si představte, když se jako bývalý důstojník, zvyklý rozkazovat, pustím do nějaké služby. Někdy to jde a jindy je to naprostá katastrofa. Teď se učím být důvěryhodný služebník a nevládnout, přesně podle znění druhé tradice. Když ze mě vyletí slova: „Já chci, aby to bylo tak a tak“, okamžitě vím, že jednám proti Druhé tradici. Jenže v práci jsem zvyklý na takové výroky, protože je ode mne management firmy očekává a nedokážu se rychle přepnout. A to je velká škola. Další mou charakterovou vadou je posuzování a odsuzování. Je totiž snazší druhého odsoudit, protože to mi umožní nemyslet na můj podíl viny. Nevím, jak vypadá ideál důvěryhodného služebníka, ale já to rozhodně nejsem. Už se dlouho snažím, ale mám pocit, že je to čím dál tím horší. Letos to bude osm let od počátku mého fungování ve službě AA, a protože nechci skončit jako ten zhrzený státník, kterého popisuje první stránka kapitoly o Druhé tradici v knize Dvanáct kroků a dvanáct tradicí, odrotuji do služebního důchodu. Pokud bude o mou pomoc někdo stát, rád pomohu. A pokud ne, budu šťastný, když bude AA sloužit ostatním alkoholikům. Předávat poselství budu i nadále, protože to potřebuji pro své pomalé uzdravování. Bůh je dnes mou jedinou a konečnou autoritou, i když to se mnou nemá zrovna lehké. Doufám, že mi mou občasnou snahu Jeho autoritu snižovat nebo jej zastupovat odpustí. A protože Bůh, jak mu rozumím já sám, je Láska, mám téměř jistotu, že se to stane. Alkoholik Jarda - 17 - CESTA Koncepty, naše záruka Téměř každý v AA slyšel o přádávání poselství, o jeho šíření. Také nám jsou známy výrazy jako služba, jednota, uzdravení, ale odkud se vzali, co ve skutečnosti znamenají? Již při čtení Velké knihy a Dvanácti Kroků si uvědomíme, že abychom se dál uzdravovali a udrželi si střízlivost je potřeba být ve styku s dalšími alkoholiky, věnovat se nováčkům, sdílet a přijímat zkušenosti. Proto se nám od našich zakladatelů dostalo jistého dědictví a teď nemám na mysli přímo dvanácti krokový program, ale nenápadné pozadí toho všeho, Tři odkazy AA, tedy ony známé hesla: Uzdravení, jednota a služba, spojené do trojúhelníku v našem znaku. 12 Kroků představuje nezbytné principy k uzdravení jednotlivce, 12 Tradic shrnuje zásady k zachování jednoty a pro správné konání ve službě máme 12 Konceptů pro světové služby. Tyto koncepty sepsal Bill W. v roce 1962 a řídí se podle nich celá struktura celosvětových AA. Lze tedy bez nadsázky říci, že právě díky nim máme dnes společenství takové jak jej známe. Uvedu znění prvních dvou Konceptů: 1) Konečná zodpovědnost a nejvyšší oprávnění k světovým službám AA by mělo vždy spočívat na kolektivním svědomí našeho celého Společenství. 2) Konference všeobecných služeb AA se pro téměř všechny praktické účely stala aktivním hlasem a efektivním svědomím naší celé Společnosti v jejích světových záležitostech. Co to znamená pro mne jako řadového člena? Zaručuje mi to, že jsem součástí výjimečného společenství, kde tím nejdůležitějším a rozhodným není jeden člověk stojící nad ostatními, ale společné rozhodnutí skupin. Poskytuje mi to ten vzácný a pro mne potřebný pocit svobody v mém konání a působení. Získávám tak jedinečný prostor a základ pro mé uzdravování a změnu životních návyků, které mne vedly k pití a chorému jednání, zkreslenému a ukřivděnému pohledu na svět. Vždyť právě tohle mi chybělo, rovnost a pocit sounáležitosti, protože jsem to neměl a nevěděl kde hledat, nacházel jsem únik v alkoholu, který mi umožňoval přehlédnout odlišnosti a nerovnosti mezi mnou a společností, dával mi pomyslný můstek k lidem, ale opak byl pravdou, čím více jsem setrvával v opilosti, tím víc jsem se vzdaloval od společnosti, pozbyl jsem schopnost být součástí a zapadnout, ocitl jsem se v naprosté osamělosti, která byla tak hluboká, že jsme nevydržel ani sám se sebou a naplnil mě jen strach a znechucení, které utlumila jen další opilost. Když toto zoufalství došlo vrcholu, našel jsem společenství AA a aniž bych to tušil získal jsem tak to co jsem hledal, společnost lidí, kteří mne přijmou, mezi které zapadnu a budu tak konečně součástí něčeho. Kdyby však existoval nějaký prezident AA, nebo jiná osobnostní autorita, která by mne soudila a dohlížela na mě, tento pocit by se rychle vytratil a já bych si připadal opět jako tam „venku“. Proto jsem vděčný za Tradice a Koncepty a cítím potřebu jednat v jejich duchu a snažit se o jejich dodržování. Chci tak nést dál dědictví AA, díky kterému dnes žiji střízlivě, snažím se tím umožnit dalším vyděděncům najít společnost, která stojí mimo standardy a dává nám tak naději na nový život. Jeden z Vás, Michal S, alkoholik. - 18 - CESTA Anonymní alkoholici podají pomocnou ruku i v Třebíči Nikdy jsem se nepovažovala za alkoholika. V dobách bujarých večírků ani teď, kdy po půllitru sáhnu jen v parném létě. Přesto se jím na jedinou hodinu chci stát. Na čas, kdy se ve čtvrtek od 17:30 v třebíčském azylovém domě pro muže scházejí Anonymní alkoholici. Jejich sezení dobře fungují v Brně a dalších městech, nabídnout pomoc nově chtějí i v Třebíči. Nejistou rukou zvoním u vchodu do zařízení charity, šarmantnímu „vrátnému“ polohlasně říkám, proč přicházím. „Pánové, máte tu společnost,“ vede mě do příjemného zátiší na dvorku. Jsou čtyři. Sedí na dřevěných lavicích, na stole voní káva. Nabízejí mi taky. „My si tady všichni tykáme,“ podává mi ruku hezký prošedivělý muž. Nejvýřečnější ze všech, jak později zjistím. Seznamuji se i s ostatními, nervozita pomalu odpadá. Jednoho po druhém si prohlížím. Nechce se mi věřit, že přede mnou sedí alkoholici. Neunikne mi, že i oni po mě pokradmu pokukují. Přecházíme do vedlejší místnosti s relaxačními křesly. Sezení začíná. „Ahoj, jsem alkoholik,“ říká každý na úvod a připojí své křestní jméno. Nechci jim lhát. „Ahoj, nejsem alkoholik, hledám tu pomoc pro někoho jiného,“ představím se, když na mě přijde řada. Jsou to jediná slova, která mohu pronést. Podle pravidel AA ten, kdo není sám závislý, během jejich hodinové komunity mlčí. Vyhovuje mi to. Poslouchám příběhy, které se přede mnou odvíjejí. Příběhy mužů, kteří by se možná nikdy nepoznali, nemít jedno společné. Zálibu v pití, jež postupně přerostla v každodenní nutnost. Vzpamatovali se dřív než je zahubila. „Nepomohli prosby a výčitky rodiny, léčebny ani nejlepší psychiatři. Tím nejdůležitějším je totiž ochota. Ochota přiznat si problém, se kterým nemůžu bojovat. Musím od základů změnit svůj život,“ shodují se. Jeden z mužů se sklenky nedotkl už řadu let. Pořád se ale cítí být alkoholikem. „Je to nemoc, není vyléčených alkoholiků. Jen střízlivých,“ připomíná ostatním. Všichni souhlasně přikyvují. Touha zůstat střízlivým je důvod, proč se pravidelně scházejí. „Slyšet osudy jiných nám pomáhá zvládnout připadnou recidivu, utvrdit se v tom, co život s alkoholem obnáší. Kdyby mi před pár lety někdo řekl o AA, asi bych se mu vysmál. Teď vím, že je to pro nás cesta, téměř životní styl,“ připouští další z mužů. Sezení končí přátelským hovorem, k němuž se mohu přidat i já. Naplnilo mě čímsi, co nedokážu přesně pojmenovat. Snad pocitem klidu, že potká-li mě či mého blízkého podobný problém, nezůstaneme na něj sami. Článek z Třebíčského deníku, autor: Marcela Nováčková - 19 - CESTA AA Anonymní alkoholici Pozvánka Milí priatelia, Združenie pre služby AA v SR pripravuje v tomto roku 12. celoslovenský zjazd AA, na ktorý Vás srdečne pozývame. HLAVNÁ TÉMA ZJAZDU : PIATA TRADÍCIA - „ KAŽDÁ SKUPINA AA MÁ LEN JEDEN CIEĽ – PRINÁŠAŤ TOTO POSOLSTVO ALKOHOLIKOVI, KTORÝ EŠTE STÁLE TRPÍ.“ Zjazd sa bude konať v dňoch 17. - 19. 9. 2009 v horskom hoteli Javorná “ DRIENICA - LYSÁ“ ( www.hoteljavorna.saris.eu.sk ) cca 4 km od historického kráľovského mesta Sabinov.. Hotel s Welnes centrom ponúka najkomplexnejšie služby a patrí medzi desať najlepších horských stredísk na Slovensku. Ubytovať sa je možné v apartmánoch, v dvoj, troch posteľových izbách, štúdiách, 2-4 miestnych štúdiách. Každá izba a štúdio je vybavená vlastným sociálnym zariadením a kúpeľňou. K dispozícii je relaxačné centrum, suchá sauna, fínska sauna, fitnes centrum, soľná jaskyňa. Okolie ponúka výborné podmienky pre horskú turistiku, cyklistiku. Okolie ponúka široké možnosti uvidieť krásnu prírodu a historické pamiatky : blízky Spišský hrad, Pieninský národný park, Tatranský národný park, Levoču, Bardejov, Prešov. Ubytovanie : - apartmány 21,5 - € - dvojposteľové izby trojposteľové štúdia ( 2+ 1 ) 15 - € - dva +dva posteľové štúdia 10 - € Stravovanie: Plná penzia:(možnosť objednania vegetarianskej stravy) 10 - € Registračný poplatok : 5 -€ Registračné poplatky ako aj úhrady za pobyt je možné vykonať priamo bankovým prevodom na účet „Združenia pre služby AA v SR“ alebo priamo na mieste. Bankové spojenie: Tatra banka č. ú. 2663455021/1100, ako variabilný symbol uviesť 112009 a ako účel platby uveďte svoje meno, resp. skupinu. IBAN: SK27 1100 0000 0026 6345 5021 Prihlášky na adresu: Oľga Mayerová, Rovniankova 5, 851 02 Bratislava 5 na Email adresu: [email protected] nebo [email protected] Informácie: Oľga: Tel.: 02 6381 1954; Mob.: 0907 725 063 Emil: Mob.: 0905 372 147 Tešíme sa na stretnutie. Združenie pre služby AA v SR - 20 - CESTA Šíření poselství Anonymních alkoholiků – každý kdo dosáhl střízlivosti potřebuje předávat své uzdravení dál a všichni tak činí, ať už vědomě nebo nepřímo. Pokud si chceme svou střízlivost udržet, měli bychom být aktivní, podělit se o to čeho se nám dostalo a co nám pomohlo a pomáhá. Pokud náš život v pití už neměl smysl a existovali jen dvě cesty – zemřít nebo začít od začátku a bez alkoholu, tak co většího a krásnějšího pro nás může být, než vidět jak se spolu s námi zotavují další stejně trpící a bok po boku se zapojujeme zpět do svých životů, nad kterými jsme pozbyli kontrolu a které ovládl alkohol. Je nám proto velkým potěšením oznámit, že nová skupina Anonymních alkoholiků Restart v Třebíči, oslaví své první jubileum a to výročním mítinkem, na který Vás srdečně zveme, protože právě díky společenství AA jsme mohli nalézt svůj druhý domov a nové přátele, kteří nám rozumí, právě díky Vám všem spokojeně a střízlivě žijeme. Toto radostné setkání se uskuteční 15. 8. 2009 v prostorách Katolického gymnázia na ulici Otmarově 22 v Třebíči, pod zimním stadionem. Těšit se na Vás budeme od 10:00 kdy zahájíme mítink na téma: „Předávání poselství AA jako cesta k uzdravení.“ Bližší info Vám rádi poskytneme. Stačí se ozvat. Tel.: Libor – 604 736 413 Email: [email protected] - 21 - CESTA G Gaam mbblleerrss aannoonnyym moouuss C Czzeecchh snaha abstinovat od všech forem Střízlivost rozumu jako dar hazardních her či sázek. abstinence Dá se u aktivních hazardních hráčů a Libor gambler sázkařů hovořit o střízlivosti rozumu? Cesta zpátky do života Nebo spadá pojem střízlivost jen do V 16-ti letech jsem začal kurzovými oblasti omamných či alkoholických sázkami a hraním kostek mezi látek? kamarády. To mi vydrželo asi rok do Jsem přesvědčen, že gambler má do doby, než jsem poprvé zkusil ruletu. střízlivosti rozumu velmi daleko. Tato hra mě uchvátila natolik, že již Pokud by tomu tak nebylo, první den jsem prohrál všechny peníze, postrádám vysvětlení pro svoje které jsem měl u sebe. Hra u mě chování v době aktivní fáze vyvolávala velmi blažený pocit. gamblerství. Kolegové mi dají jistě za Uchvátila mě myšlenka na možnost pravdu, že naše nestřízlivost byla rychlého zisku a s tím spojené příčinou destrukce těch možnosti, které bych jinak neměl. Dnes nejzákladnějších pudů, jako je pud vím, že se jednalo o různé snění. sebezáchovy. Střízlivý rozum by jen Vážný problém začal, až jsem těžko mohl dopustit, abych denně po peníze od rodičů, určené na konkrétní mnoho hodin, často až do zavírací platby, dal v sázku. První problém však doby seděl u rulety, přišel o vlastní mé sny nenarušil. Toto pokračovalo střechu nad hlavou, auto a veškeré dál. A tato situace se mi dařila před zájmy, které mi dělaly radost až do rodiči tajit. Prohru u rulety jsem doby, než jsem poznal gambling. Byl psychicky nezpracoval, byl jsem nucen jsem schopen zadlužit se na obrovské zastavit osobní věci, abych opětovně finanční částky a pozbýt svoji dobrou vsadil a pokusil se získat prohrané práci a padnout až na samé dno. peníze zpět. Po čase to před rodiči Slovo abstinence může u některých vyplulo na povrch. Rodiče mi nejdříve vyvolávat nelibý pocit, strach, že se vynadali a mysleli si, že to bude stačit. musí vzdát něčeho, co jim bude chybět, To ovšem nestačilo. Pokračoval jsem obava ze vzniklého prázdného místa po dál, postupem času se hazard projevil hazardu. Z vlastní zkušenosti vím, že na mém prospěchu na střední škole. I déle trvající abstinence je podmínkou přes to všechno jsem nechtěl ukončit pro opětovný návrat střízlivosti hazardní hru. Nakonec jsem si dal říct rozumu, který může přinést nové od rodičů a nastoupil na individuální inspirace pro zaplnění prázdného terapii u psychologa. Na terapii jsem místa. Jedno z míst, kde je výrazné docházel, ale hazardní hru jsem proabstinenční prostředí, kde se zastavit nedokázal. Rodiče jsem posilujeme v abstinenci a kde náš opakovaně zklamával. Neprohrával rozum střízliví, je společenství GA. jsem jen peníze rodičů, ale i vlastní Předpokladem však je má upřímná vydělané na brigádě. Hazard také narušoval mé další vzdělávání, byl jsem nucen - 22 - CESTA hodně pracovat na brigádách, abych vydělal zpět své prohrané peníze. Má touha ukončit hazardní hraní nebyla však ještě dostatečně upřímná. Spíš jsem sám sebe obelhával. Dospěl jsem nakonec k závěru, že bude nutná má hospitalizace v léčebně. Na léčení jsem nastoupil, mnohé jsem si tam také uvědomil, mimo jiné i to, že otázka abstinence je zejména v mých rukou. Že mi nikdo nemůže pomoci, pokud já sám nebudu chtít. Po opuštění léčebny se mi dařilo abstinovat od rulety, objevil jsem však u sebe touhu nahradit dosavadní formu hazardního hraní za hazardní sázení. Nevím, zda toto bylo tím motivem, který zapříčinil, že jsem si uvědomil, že budu muset pokračovat na své cestě zpátky do života. Rozhodl jsem se tedy pro Gamblers Anonymous, jejichž meetingy mě naplňují, nacházím zde pochopení a dávají mi motivaci setrvat v abstinenci. Když odsud odcházím, mám ze sebe dobrý pocit. Chtěl bych vzkázat svým vrstevníkům, kteří koketují s hazardní hrou: Nejde jenom o peníze, v sázce je mnohem víc. Muška zlatá do herny nelétá. Petr gambler ░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░ Narcotics Anonymous Anonymní Narkomani je nevýdělečné společenství žen a mužů, pro které se droga stala vážným problémem. Jme uzdravující se narkomani, kteří se schází proto aby si navzájem pomáhali žít bez drog. Jedinou podmínkou členství je touha přestat brát. Navrhujeme, aby jste měli otevřenou mysl a dali šanci sami sobě. Proč jsme tady? Předtím, než jsme přišli k NA, neuměli jsme ovládat své životy. Neuměli jsme žít a bavit se jako jiní lidé. Museli jsme mít něco zvláštního a mysleli jsme, že jsme to našli… drogy. Dávali jsme přednost drogám před svými rodinami, manžely a manželkami, před svými dětmi. Museli jsme mít drogy, cena nebyla důležitá. Ublížili jsme mnoha lidem, ale hlavně sami sobě. Pro naši neschopnost nést osobní odpovědnost jsme si vytvářeli další problémy. Zdálo se nám, že nemůžeme čelit životu takovému jaký je. Většina z nás poznala, že naše závislost byla pomalá sebevražda, ale závislost je takový úskočný a mocný nepřítel života, že jsme ztratili schopnost, abychom s tím něco dělali. Mnozí z nás skončili ve vězení, nebo hledali psychologickou nebo náboženskou pomoc. Ale nám tyto způsoby nestačí. Naše nemoc se vždy vrátila, nebo se stále zhoršovala, až jsme ze zoufalství hledali pomoc v NA. Tady jsme se učili, že jsme nemocní lidé. Trpěli jsme chorobou, na kterou neexistuje žádný lék. Ale je možné, abychom to zastavili a potom se začali uzdravovat. - 23 - CESTA Co-Dependents Anonymous Program uzdravování ze spoluzávislosti Projevy a charakteristiky Kodependence Seznam těchto projevů a charakteristik je nabízen jako pomůcka pro sebehodnocení. Může být obzvláště nápomocen nově příchozím. Projevy popírání: - Je pro mě obtížné uvědomit si, co doopravdy cítím. - Minimalizuji, zlehčuji nebo popírám, jak se doopravdy cítím. Sám sebe vnímám jako zcela nesobeckou osobu oddanou dobru a prospěchu druhých. Projevy nízké sebeúcty: - Je pro mne obtížné učinit rozhodnutí. - Posuzuji všechno, co myslím, říkám nebo konám nekompromisně a tvrdě jako „nikdy dost dobré“. - Činí mi potíže a vyvádí mě z míry, když mám přijmout pochvalu, ocenění nebo dárek. - Nežádám druhé, aby naplnili moje potřeby nebo touhy. - Cením si ohodnocení svých myšlenek, pocitů a chování druhými více než vlastního sebehodnocení. Nevnímám sám sebe jako cennou osobu hodnou lásky. Projevy přizpůsobování: - Snižuji a přizpůsobuji své vlastní hodnoty a omezuji svou integritu, abych zabránil odmítnutí nebo hněvu druhého člověka. - Jsem velmi citlivý k tomu, jak se cítí druzí, a cítím se stejným způsobem. - Jsem extrémně loajální, což mě vede k tomu, že zůstávám v situacích pro mě škodlivých příliš dlouho. - Hodnotím názory a pocity druhých lidí výše než své vlastní a bojím se vyjádřit odlišné názory a své vlastní pocity. - Stavím stranou své vlastní zájmy a koníčky, abych mohl udělat to, co chtějí druzí. Přijímám sex tam, kde bych chtěl lásku. Projevy kontroly: - Věřím, že většina ostatních lidí není schopná se sama o sebe postarat. - Snažím se přesvědčit druhé o tom, co by si „měli“ myslet a jak se „doopravdy“ cítí. - Cítím se mrzutý a ukřivděný, když mi ostatní nedovolí, abych jim pomohl. - Nabízím druhým rady a směrnice jednání, aniž bych byl o to žádán. - Zahrnuji dárky a pozornostmi ty, o které stojím, na kterých mi záleží. Používám sexu, abych získal ocenění a přijetí. Musím se cítit „potřebný“, abych mohl mít vztahy s druhými. - 24 - CESTA Al-Anon Společenství lidí, jejichž životy jsou ovlivněny závislostí na alkoholu jim blízkého člověka. NĚKTERÁ DŮLEŽITÁ “NE” Pokud alkoholik ve vašem životě je ještě aktivní, naučit se říci “NE” znamená velmi důležitou část programu k uzdravení. Nejednejte s alkoholikem jako s dítětem, nedělali byste to, kdyby trpěl jinou nemocí. Nekontrolujte, kolik toho váš blízký vypije. Nehledejte schovaný alkohol. Nevylévejte žádný alkohol, alkoholik si stejně najde cestu, jak si ho opatřit. “Neotravujte” alkoholika s jeho problémem a nikdy se s ním nehádejte, když je pod jeho vlivem. Nekažte, nenadávejte a nezapojujte se do hádek s alkoholikem. Pokud budete schopni dodržovat tato “NE”, dostanete se na cestu k lepšímu stavu vaší mysli. Všechna tato “NE” mají svůj význam a vyplynula ze zkušeností mnoha lidí, v jejichž životě byl alkoholik. Alkoholici trpí pocitem viny, jaký si člověk, který není alkoholik, nemůže nikdy ani představit. Připomínání jejich proher a nedostatků, zanedbávání rodiny a přátel, či společenských “trapasů”, je marné úsilí, které jen situaci zhoršuje. Také “ Pokud mě miluješ…” je přístup zbytečný. Pamatujte si, že alkoholismus je ve své podstatě kompulsivní a nekontrolovatelný naším přáním…Stejně tak sliby, přemlouvání, hádky a zastrašování jsou zbytečná. Pokud nejste připraveni dostát svých vyhrůžek či zastrašování, nikdy je nevyslovujte. Také nepřátelství a pohrdání nemohou tuto nemoc vyléčit a jsou nepřijatelným postojem. Někdy krize – ztráta zaměstnání, nehoda nebo zatčení – mohou přesvědčit alkoholika o tom, že potřebuje vyhledat pomoc. Obrňte se proti potřebě přehnaného pomáhání alkoholikovi v takovéto situaci. Krize je někdy nutná na cestě k zotavení z této nemoci. Nesnažte se ani zabránit krizi, která zákonitě přichází. Utrpení, kterému se vy snažíte zabránit, je ale bohužel to, co dovede alkoholika k tomu, aby si uvědomil vážnost situace. Takzvaně “požehnání v neštěstí”… Naučila jsem se žít Už čtyři dny se snažím něco napsat. Chtěla bych to napsat srdcem a ne hlavou. Zaujal mě jeden film o problémech alkoholičky. Všichni víme, jak to chodí. Naše láska, náš boj, naše plány a naděje. A já? Co jsem získala za těch posledních pět let, co jsem v Al-Anon? Možná, že jsem i něco ztratila. A ztratila jsem hodně - zbavila - 25 - CESTA jsem se výčitek, trápení, že je to má vina. Dcera alkoholika, vnučka alkoholika - to bylo moje dědictví. Proč ne já? Proč jsem to přenechala svému dítěti? Proč jsem ho neochránila před tím, čemu se uchránit nedá? Proč jsem nevěděla už dřív, že jeho sklon k alkoholu je choroba? Uviděla jsem to, až když měl třicet roků. Tehdy se rozpadlo jeho manželství a nepomáhaly ani prosby, ani hrozby. Ještě jsem nevěděla o AlAnon a zkoušela jsem různé způsoby záchrany syna. Přivedla jsem ho k psychiatrovi, donutila jsem ho jít na protialkoholní léčení - nic z toho se nepodařilo. Těžkosti se zvětšovaly, přišly závazky, dluhy, hrozby. Vše jsme se s manželem snažili urovnat. Tehdy jsem se ještě styděla, zakrývala jsem to. Až teprve terapeutka v poradně mi poradila, abych zašla na Al-Anon. Byla jsem tak vykolejená, že jsem to zkusila. Věděla jsem, že už si dál nevím rady. Skupina, do které jsem přišla, byla právě tím, co jsem potřebovala. Už jsem nebyla sama. Nemyslela jsem si, že se to pro mě ukáže jako záchrana a osvobození. Mohla jsem si poplakat, vypovídat se, dostat ze sebe tu hořkost a žal nashromážděný za celé roky. I když jsem byla jediná matka alkoholika z přítomných žen, každý týden jsem si našla něco pro sebe. Učila jsem se o sobě od začátku - teď však podle zásad Al-Anonu. Nebylo to snadné. Kamarádky a literatura mi pomohly. Každý týden jsem čekala na mítink, vždy tady získávám sílu a podporu. Poznala jsem, že pouze síla větší mi může pomoct. Přesvědčila jsem se, že to není moje vina, že syn pije. Je to jeho volba a já v podstatě nemůžu nic dělat - pouze čekat, že síla vyšší, kterou je podle mě Bůh, pomůže i jemu, modlím se za to. Naučila jsem se žít, nevyvolávat hádky a nedělat ze sebe chytrou. Vím, že pouze syn sám se může rozhodnout přestat pít a jít na léčení. Já se snažím žít vlastním životem a pomáhat manželovi, který se s tím problémem vyrovnává hůř. I když nám je těžko, nemyslíme na nemocného syna závislého na alkoholu, jedeme na dovolenou, scházíme se s přáteli a já jsem se přestala stydět, za to že mám syna alkoholika. Je to jeho život a jeho hanba. Nemám ráda jen rady, které se mi snaží dávat naši známí, kteří nemají ani ponětí o tom, co je alkoholismus za nemoc. Přede mnou je ještě hodně těžkostí, smutků, těžkých problémů, které je potřeba vyřešit, protože s vlastním dítětem se nemůžu rozvést. Miluji ho bez ohledu na okolnosti a neopustím ho až do konce, ale nepřestanu usilovat o jeho střízlivost a neztrácím naději, že se to podaří. Už vím, kdo mě může podpořit - jsou to kamarádky z AlAnonu, které mi vždy pomůžou a dají sílu. - 26 - CESTA Odevzdávám své problémy Bohu a prosím ho o pomoc pro moje čtyřicetileté dítě. I já se dokážu těšit z drobných radostí, dní bez problémů, dokonce i nekolikadenní střízlivosti mého syna. Jen aby jich bylo co nejvíc. Za získání klidu a radosti ze života děkuji Bohu a přítelkyním z Al-Anon. Děkuji Vám, že jste, mám Vás ráda Mária Prameň 3/200 Moje cesta do Al-Anon Když jsem se poprvé doslechla o setkáních lidí, kteří jsou v úzkém kontaktu s někým, kdo nadměrně pije alkohol, řekla jsem si, že tam půjdu. Manželky alkoholiků jsem si představovala jako roztřesené, vynervované ženy, neustále uplakané a snažící se něco udělat se svými manžely. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem je uviděla mladé, pěkně oblečené a klidné. Pomyslela jsem si, jak to jen dokážou? Pocítila jsem závist, protože jsem si myslela, že já nikdy nedosáhnu takové vyrovnanosti. Spoustu let jsem žila ve stresu. Sama jsem nevěděla, co je dobré a co zlé. Pocity viny a strachu byli hlavní a dominující pocity v mém životě. Kromě nich existovala jen zlost a nenávist k manželovi. Na mítinku jsem slyšela, že alkoholismus je nemoc. A já, která jsem strávila celý život s alkoholikem, jsem také nemocná. Zdálo se mi, že to nemůže být pravda. Myslela jsem si, že kdyby muž přestal pít, tak se automaticky vrátí do našeho domu pokoj a radost. Já a nemocná! To tak! Řekla jsem si, že se budu pravidelně účastnit mítinků a vyléčím manžela. Bohužel, dnes už vím, že jsem tehdy zbytečně marnila svůj čas a energii. Až tehdy, když jsem porozuměla, že Al-Anon je pouze pro mě a začala jsem měnit sebe samou, uviděla jsem pozitivní výsledky své práce. Dnes dál pokračuji v práci na sobě, která je podle mě velká radost. To co se mi zdálo kdysi nemožné, se stalo skutečností. Za svůj nový život děkuji skupině, která mi dala nejdříve naději a potom i sílu k realizaci mých plánů. Jsem vděčná společenství Al-Anon. Celina Prameň 3/2005 - 27 - CESTA Triezvy priestor ( TP ) TP, je skupina Anonymních alkoholiků na internetu, kde tak probíhá non-stop mítink. Členové si zde vyměňují své zkušenosti a sdílejí sílu a naději. Tak jako na běžných setkáních zde funguje dočasný služebník, který uvádí témata, mimo ně však účastníci mohou řešit i další, vlastní, momentální starosti. V AA máme svobodu a proto se na případně položené otázky nemusí odpovídat a když už, tak naprosto jedinečným způsobem, tedy ne formou rady a poučování, ale sdělením vlastní zkušenosti s daným problémem. Vybrali jsme pro Vás proto pár příspěvků ze spontánně daného tématu na ukázku co vše se můžeme dočíst na TP. Abstinence - střízlivost Ptá se Kordula alkoholička: jak by jste mi vysvětlili rozdíl mezi abstinencí a střízlivostí? Když jsem kdysi prvně přestala pít, bylo mi jasné, že jsem alkoholička, že musím do konce života abstinovat a to bylo asi tak všechno. Měla jsem štěstí na výbornou psycholožku, která mě pomohla přežít nejhorší dobu, povzbuzovala a nasměrovala na centrum v jižních Čechách, v Nesměni, kde probíhala a probíhá hodně sebepoznávacích kurzů. Léta jsem tam jezdila, intuitivně jsem cítila, že musím se sebou něco dělat, abych nezačala pít znova. V tom mi to pomohlo a hodně jsem se tam naučila, i když ne tolik, jak by si mé ego rádo myslelo. Ale nenaučila jsem se tam nic o alkoholismu. Našly se i psycholožky, které mi tvrdily, že když poznám sama sebe, budu se sebou v míru apod. tak už prostě pít nebudu. Něco na tom je, ale než se jedna toho opravdu dopracuje, uplyne mnoho času, člověk může klopýtnout, sejít z cesty.... Z vlastní zkušenosti jsem znala průběh vzniku závislosti na alkoholu u mě, pak jsem si něco sem tam někde přečetla, no a pak jsem od vidění znala takové ty zanedbané, zpustlé opilce, kterými jsem pohrdala. Vždyť přece dneska je plno možností, jak lze alkoholikovi pomoct, když on má zájem, stačí se jít někam léčit a to může každý, jsem si hloupě podle své jediné zkušenosti a četby myslela. A vím, že takhle myslí i lidé kolem mě, kteří alkoholismus nepoznali na vlastní kůži. Vlastně jsem nikdy s jiným abstinujícím alkoholikem ani nemluvila (tedy o alkoholismu). Nyní začínám mít dojem, že i když jsem byla léta v pohodě, klidu a alkohol mě nelákal nebo spíš jsem neměla problém si ho odříct, že jsem vlastně abstinovala a ani nevím, jaký je vlastně rozdíl mezi abstinencí a střízlivostí, kterou vám všem tady jako papoušek vždycky přeji. Nebo jsem byla opravdu střízlivá? Teď se pomalu přestávám divit, že mi přišla recidiva. Přes to mám krásný pocit, že je všechno tak nějak v pořádku. Že se to stát mělo, abych se posunula zase kousek dál a to všechno díky existenci AA, TP. Pokud jste měli trpělivost dočíst až sem a budete ochotni se se mnou podělit o vaše chápání abstinence a střízlivosti, budu ráda. Mějte krásný den. - 28 - CESTA Hela, alkoholička Pha, abstinence - nesmím pít ( tak jak už to bylo napsáno) střízlivost - jen bych si dovolila dodat - střízlivý pohled na svět, střízlivý život, můj životní styl.......... tak asi to mám já a fakt musím říci, že mi střízlivý život začal prací na krocích. Tyto Beskydy byly skutečně skvostné, díky Vám všem, díky, že byli nováčkové, díky, díky za vše. Vaše Hela Jsem Milan alkoholik Abstinence a střízlivost Pro mě jsou to dnes dva odlišné pojmy. Mezi svými četnými protialkoholními léčbami jsem vždy nějaký čas abstinoval - půl roku, rok nebo také měsíc. Cítil jsem to jako zákaz, odpírání, omezování prostě určitou nesvobodu. Asi proto jsem se k alkoholu vracel, i když každá recidiva znamenala ještě hlubší propad. Až před necelými šesti roky jsem poznal skupinu AA, začal přijímat Kroky a uvědomil si, že celé roky jsem byl otrokem alkoholu a střízlivý život mi otevírá úžasnou svobodu ve všech životních situacích. Jarmila alkoholička, pre mňa je obrovsky rozdiel medzi slovami abstinencia a triezvosť. Sama slovo abstinencia používam strašne zriedkavo a nie rada. V AA som počula vyraz suché pitie. Je to keď bez toho aby som pila, sa správam tak, ako vtedy keď som pila. Triezvosť je pre mňa primeranosť vo všetkom. V postojoch, potrebách, emóciách, správaní... Abstinencia je pre mňa iba fakt, že nepožívam alkohol. Keď niekedy emocionálne uletím, je mi potom nanič, ako po opici. Aj to volám, že emocionálna opica a vôbec sa necítim triezvo. Je mi blbo, mam výčitky svedomia, hanbím sa.... Ešte som počula v AA vyraz DRY DRUNK - vysušený opilec. Opilec, ktorý okrem toho že nepije (abstinuje) na sebe nič nezmenil. Nechcem naznačiť, že ľudia ktorý sa označia za abstinentov sú menej kvalitní ako triezvy ľudia. Píšem len o tom, ako mam tieto výrazy v sebe významovo usporiadane ja. Jarmila, alkoholička usilujúca o triezvosť - 29 - CESTA Zdravím vospolok, Martin alkoholik a hráč. Dnes sme mali na mítingu nováčika - alkoholika a tiež hráča. Keďže všetko do seba zapadá, bavili sme sa aj o abstinencii a triezvom živote. Ja tieto dva pojmy rozlišujem. Ak odhliadnem od ľudí, ktorí sa nikdy nedostali k alkoholu, alebo akejkoľvek závislej latke, tak abstinent je pre mňa človek, ktorý v minulosti Redakční info: niečo robil a prestal s tým. Tým sa Objednat časopis je možné na proces prerušil. Nastavili sa zábrany, adrese: [email protected], a to odstránili dôsledky závislosti. jak pro jednotlivce, tak pro Za tie roky, čo som v programe, som skupiny. Na všech větších prešiel troma štádiami - nesmieš, společných akcích se budeme snažit nechceš a nemusíš. mít vždy výtisk k dispozici. Nesmieš bolo spojene s nesmieš piť a Na této adrese rovněž uvítáme hrať, nesmieš isť do krčmy, nesmieš to jakékoli Vaše příspěvky. a to... Cesta 3/2009 – srpen Nechceš bol už lepší stav - nechcel Krok třetí a Tradice třetí. som piť, ani hrať - ale ešte som nechcel Naše cesty ke střízlivosti. ani úplne zmeniť svoje postoje a - Životní příběhy našich členů, názory. Napríklad som ďalej tajne zkušenosti, kterými můžeme podával Keno alebo kupoval žreby. pomoci dosud tápajícím a trpícím, Nechcel som sa ešte prijať do všetkých historie, které se neustále opakují a dôsledkov. jen jejich sdílením, můžeme Ani neviem ako a kedy, ale postupne předejít těm konečným fázím. som dospel do štádia, kedy som už Umožněme jiným začít tam, kde nemusel. Nemusel som piť, hrať, jsme my přestat nedokázali. Vaše hľadať si náhrady a vypĺňať prázdno. Ja příspěvky jsou vítány pořád, není už som nemusel na spolužitie so sebou pro ně žádná uzávěrka. Otiskněte a svetom takým, aký je siahnuť po stopu, kterou jste za tak vysokou žiadnej droge. cenu již museli prošlápnout a dejte Vtedy sa pomaly začal triezvy život; tak šanci dalším najít v ní naději. na ktorého počiatku bola abstinencia. Spoluzávislosti Nebolo to skokom. V tom vidím - Nejen my prožívali peklo kvůli pokrok - krok po kroku, pomaly sa alkoholu. triezvo pozerať na seba a svet. - A nejen na alkoholu je závislost, Na svete, a triezvom zvlášť, je krásne. zkušenosti a příběhy našich kolegů Martin alkoholik a hráč narkomanů a hráčů. Ahoj, Dana, alkoholička. Nikdy jsem nijak zvlášť nad těmi slovíčky nepřemýšlela a moc mezi nimi nerozlišuju. Nemyslím že na slovech záleží. Záleží na tom, jestli jsem šťastná, i když nepiju. A to jsem, to sakra jsem... Proto nepiju. Přeji všem krásný večer a den bez alkoholu:-)) - 30 - CESTA Ahoj všichni, jsem Jarda a jsem alkoholik. Když jsem abstinentní, jsem vzteklý, nespokojený, nešťastný. Když jsem střízlivý neberu si věci osobně, jsem dokonce i usměvavý a cítím se skutečně šťastný. Prožívám si stále oba stavy a když více pracuji na programu Dvanácti kroků jsem více střízlivý, když méně, jsem více abstinentní. V Beskydech jsem se cítil moc dobře, za což vám všem patří dík. :-) alkoholik Jarda Přátelé, Kordula alkoholička vám všem moc moc děkuje za vaše krásné příspěvky. Pomáháte mi, abych se sama lépe viděla, chápala. Přikláním se k tomu, že střízlivost je jiný, širší pojem, než abstinence (od něčeho). Vždyť člověk může být opilý třeba i tancem, jarním ránem v lese..., krásně opilý a tato opilost mi naopak dodává energii, uvolňuje mě tím dobrým způsobem, pokud jí beru jako dar a uvědomuji si její pomíjivost. Právě před 7 týdny jsem svou závislost najednou viděla jasně, střízlivě. Bylo to, jak když se mraky rozejdou a slunce vysvitne. Pak se obloha tak trochu začala zatahovat a já začala abstinovat. Taky jsem u toho brblala, jaká je to otrava, už abych měla to nejhorší za sebou, že jdu zase tou starou cestou, všechno už znám.... a do toho občas zasvítilo sluníčko. A slunce vašich zkušeností. Ale už jsem si přešlápla. Uvědomila jsem si, že sebou pořád tahám minulost, mám plnou hlavu vzpomínek co bylo a nevidím, co je teď. Tak jsem přece jen ty oči otevřela, a koukám, cesta vede jinudy, já jsem také jiná než před lety a všude kolem zase plno zázraků. Však i ty Beskydy byly plné slunce a nejen na obloze. No odlehčilo se mi. To víte, že občas připluje nějaký ten mrak, zrovna včera, ale nepršelo z něj. Zase zavál mou myslí svěží vítr a mrak odehnal. Když abstinuji, jsem jak malé dítě, které ví, že dělalo něco špatně a nechalo toho ze strachu před trestem. třízlivost je krásná, průzračná, čistá.... A teď už nepapouškuji a přeji všem den tak střízlivý, jak to právě nejlépe jde. Tímto jsme Vám ukázali jen zlomek z nekonečného mítinku na TP. Pro spoustu z nás je tato možnost tou jedinou jak být v kontaktu se svými kamarády a především je příležitostí k tomu jak si každodenně uvědomovat velikost a sílu našeho společenství a připomínat si, že jsme součástí jedné rodiny a snáz se tak zbavujeme pocitů samoty i osamocení. Stačí se přihlásit na adrese: http://www.triezvypriestor.net/ - 31 - CESTA Adresář skupin AA, Al-Anon, NA, GA a CoDA v ČR Anonymní alkoholici Brno Fénix - Po: 17:30 Út: 18:30(English) St: 17:30 Pá: 17:30 So: 17:30 Křenová 62a, 1.p. Šárka: 776 279 091 Michal K: 607 681 961 [email protected] Jihlava Pouze dnes - Čt: 18:30 SOŠ sociální, Fibichova 67 Láďa: 567 333 517; 605 345 697 Renesance - St: 19:00 Prostory Českobratrské církve evangelické Diakonie, Hrnčířská 27 Michal S: 724 766 579 [email protected] Karlovy Vary Hvězda - Út: 18:30 Myslbekova 4, K. Vary - Tuhnice Jarka: 608 371 442 Miluška: 353 236 545 Pepík: 604 564 470 Jindřichův Hradec Vajgar - Út: 19:00 Českobratrská církev Evangelická, Bratrská 129/IV Eva: 723 278 418 NEAKTUÁLNÍ České Budějovice Lepší život - Út: 17:00 Dům sv. Pavla, Riegrova 32 Líba: 724 920 318 Český Krumlov PL Červený Dvůr - St: 19:00 Bažantnice, byt č. 13 Honza: 739 085 454 Havířov Správný směr - Po: 16:15 Hřbitovní 12, Havířov - Šumbark Šárka: 602 266 927 Majka: 776 307 667 Jeseník Skupina AA - Pá: 17:30 Prostory VIDA centra, Dukelská 456 Karel: 723 518 035 Liberec Střízlivý život - St: 17:30 Fara Českobratrské církve Evangelické Malé nám. 279, Liberec II Rudka: 728 169 724 Mělník Svit - Út: 17:30 Nemocnice Podolí - AT ordinace, Bezručova 715 Jarmila: 603 773 107 Most AA v Mostě - Čt: 17:00 Leoše Janáčka 1686 Jana: 602 120 193 Orlová Krok – Út: 16:00 K-centrum, - 32 - CESTA Energetiků 940, Lutyně Dana: 604 974 212 Gábina: 776 584 813 Ostrava Antracit - Po: 16:30 Domov sester 3.p., ul. 17. listopadu 1790, Ostrava - Poruba Dana: 596 913 614; 737 985 774 Pokora - Út: 18:00 Kostel sv. Ducha, Ostrava - Zábřeh Petr: 733 554 241 Vláďa: 608 532 950 Praha Jak to vidí Bill Serenity Modrá kniha Rotunda 12 Kroků Denní zamyšlen í 12 Tradic Na poříčí 16, Praha 1 tel: 224 818 247 [email protected] Po: 17:30 Út: 17:30 St: 17:30 Čt: 17:30 Pá: 17:30 So: 17:30 Ne: 19:00 NEAKTUÁLNÍ Naděje - St: 16:00 Výstavní 10, Ostrava - Mariánské Hory Štefan: 737 129 017 Radost - Čt: 18:30 Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, Pustkovecká 31/29, Ova - Pustkovec Martin: 737 072 019 Pacov Jak na to - Čt: 17:00 Nám. Svobody 2 Pavel: 731 114 534 Ivana: 737 746 826 Pelhřimov Funguje to - Po: 17:00 Českobratrská církev evangelická, Růžová 82, Pelhřimov Jana: 731 461 450 Marie: 724 090 059 Písek Našli jsme se - Po: 18:00 Fügnerovo nám. 48 Michal: 608 030 139 Vlastimil: 739 301 973 Plzeň Skupina AA - Čt: 19:00 Farní úřad Českobratrské církve, Němejcova 2, Plzeň-Jižní předměstí Barrandov – Po, St a Čt: 19:00 Kotevní 11, Praha 5-Smíchov Augustin: 777 581 581 Jižní Město - Po: 17:30 KCMT, U modré školy 1, Praha 11 Bob: 732 280 567 Tom: 732 724 82 Soběslav Lužnice - Út: 18:00 KD Národ - klubovna Bohuslav: 602 126 685 Tábor Nová cesta - St: 17:30 Žižkovo nám. 6, Communio 3.p. Jan: 381 278 116; 721 308 490 Jiří: 381 292 196; 721 247 477 Jarka: 774 030 755 Teplice Skupina AA - Po: 16:30 Kontaktní centrum White Light 1 Doubravská 122/5, Trnovany Emil: 739 477 529 Třebíč Restart - Čt: 17:30 Heliadova 10, Azylový dům Třebíč Libor: 604 736 413 [email protected] - 33 - CESTA Zlín Skupina AA - St: 17:30 Modlitebna Adventistů 7.dne, Tyršova 1108, Zlín - Malenovice Aleš: 728 440 162 Znojmo Skupina AA Milan: 739 353 129 Internetová skupina AA, Triezvy priestor: http://www.triezvypriestor.net/ Al-Anon Praha Skupina Al-Anon – Ne: 17:30 Na poříčí 16, Praha 1 Hela: 602 621 117 Veronika: 608 313 787 [email protected] Ostrava Al-Anon skupina – Čt: 17:00 Hornická poliklinika-hl. budova, 2.patro, místnost 287, Sokolská tř. 81 Květa: 723 572 833 Yveta: 739 054 646 www.sweb.cz/Al.anon Anonymní Narkomani Praha NA skupina (ČJ) – St: 17:30 Skupina NA (AJ-ČJ) – Po a Pá: 19:00 Na poříčí 16, Praha 1 Eva: [email protected] Petr: [email protected] Brno Skupina NA – Po: 19:00 Křenová 62a, 1.p. Maku: 731 402 752 [email protected] NEAKTUÁLNÍ GA – Anonymní hráči Brno GA Společenství Brno – Čt: 18:00 Křenová 62a, 1.p. [email protected] Co-Dependents Anonymous Praha Skupina CoDA – Čt: 18:30 Klášter u sv. Tomáše, Josefská ul. Petra: 777 909 410 Hela: 602 621 117 - 34 - CESTA Dvanáct Tradic Anonymních alkoholiků 1. Na prvním místě musí vždy stát náš společný prospěch, osobní uzdravení každého z nás závisí na jednotě AA. 2. Naše skupiny podléhají jediné nejvyšší autoritě – milujícímu Bohu, tak jak se projevuje v našem kolektivním svědomí. Naši vedoucí představitelé jsou pouze spolehlivý služebníci, kteří nám nevládnou. 3. Jediným požadavkem pro členství v AA je touha přestat pít. 4. Každá skupina by měla být autonomní, s výjimkou případů, které ovlivňují ostatní skupiny nebo AA jako celek. 5. Každá skupina má jediný významný cíl – předávat naše poselství alkoholikům, kteří ještě trpí. 6. Žádná skupina AA by nikdy neměla podporovat ani financovat jakékoli podobné zařízení nebo podnik stojící mimo AA, ani mu propůjčovat jméno AA, aby nás problémy týkající se peněz, majetku, nebo prestiže neodváděli od našeho hlavního účelu. 7. Každá skupina AA by měla být plně soběstačná a odmítat jakékoli příspěvky z vnějšku. 8. Anonymní alkoholici by měli navždy zůstat neprofesionální, avšak naše střediska služeb mohou zaměstnávat potřebné odborníky. 9. AA jako celek by nikdy neměli být organizováni, avšak můžeme vytvářet služební rady nebo komise přímo zodpovědné těm, kterým slouží. 10. Anonymní Alkoholici nemají názory na žádné vnější záležitosti, proto by jméno AA nikdy nemělo být zataženo do veřejných sporů. 11. Naše vztahy s veřejností jsou založeny na přitažlivosti naší činnosti, nikoli na propagaci. Musíme proto vždy dodržovat osobní anonymitu na úrovni tisku, rozhlasu a před kamerami. 12. Anonymita je duchovním základem všech našich tradic, navždy nám připomínající prvořadost principů před osobními zájmy. Mám zodpovědnost … Když kdokoli, kdekoli bude hledat pomoc, chci, aby byla pomocná ruka AA vždy k dispozici a za to jsem zodpovědný. - 35 - CESTA Bože, dej mi klid přijmout to, co změnit nemohu, odvahu změnit to, co změnit mohu a moudrost jedno od druhého rozpoznat Budeme-li v této fázi svého růstu důkladní, užasneme ještě dřív, než překročíme polovinu tohoto programu. Poznáme novou svobodu a nový pocit štěstí. Přestaneme litovat minulost a přát si za ní zavřít dveře. Porozumíme, co je vyrovnanost a pocit vnitřního míru. Bez ohledu na to, jak hluboko jsme klesli, rozpoznáme, jak a kde může naše vlastní zkušenost prospět druhým. Zmizí náš pocit neužitečnosti a sebelítosti. Přestaneme usilovat jen o sebe a získáme zájem o své bližní. Celý náš postoj a pohled na život se změní. Opustí nás strach z lidí a z ekonomické nejistoty. Intuitivně budeme vědět, jak se chovat v situacích, které nás kdysi mátly. Náhle si uvědomíme, že Bůh pro nás činí to, co jsme sami pro sebe nikdy nemohli udělat. Jsou to sliby přehnané? Nemyslíme! Nepřestávají se naplňovat, někdy rychleji, někdy pomaleji, ale vždy se uskuteční, jsme-li ochotni pro to pracovat. - 36 -
Podobné dokumenty
CYKLOČTENÍ - Zima 2014-15
palubě. Vesele si užíváme života, nechceme
vnímat realitu. Z tohoto pohledu se fakt nemáme špatně.
A existuje ještě jiný pohled?
Pro většinu lidí, pro které všechno končí
smrtí, určitě ne. Užít si,...
Jaro 2016
Vyvěšujte karmínovou šňůru nad svými
blízkými skrze půst. Rachab dobře
věděla, že když tam ten provázek
nebude, její rodina nemůže být
zachráněna. Umím si dost dobře
představit, že když ráno vstala...
Teorie a praxe strukturovaných doléčovacích programů - P
pracovníkem v následné péči, který zná adiktologická specifika i z „druhé strany“. Rozhovor je anonymní.