Untitled - Česká škola Madrid

OBSAH • ÚVODNÍK /2
OBSAH
Milé děti,
Úvodník
2
Velikonoce v zemích Krajánka 3
Výročí a významné dny
4
Čeští svatí a patroni
5
Pověsti
6–7
Zpívánky
8
Volnočasovky
9
Kam s dětmi v Madridu
10–11
Omalovánka
12
Křížovka
13
Krajánkova knihovna
14–15
Čtení na pokračování
16–17
Hrátky s češtinou
18–19
České stopy
20
Putování za chutěmi
21
Krajánkovo tvoření
22–23
Česká škola Madrid
24
Redakce:
Barbora Aydın, Hana Katzourakisová,
Kateřina Zástěrová, Lenka Delgado,
Lenka Kanellia, Marie Švédová,
Mirka Čechovská, Radka Çelik,
Soňa Alfieri, Soňa Klimešová,
Svatava Lévová, Zuzana Doğan
Titulní strana: Magdaléna Sevinç
Obrázek na boční liště: Vašík Kaçmaz
Omalovánka: Monika Tutucu
Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina Zástěrová,
Radka Çelik, Soňa Klimešová
Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın, Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut
Odpovědná redaktorka: Barbora Aydın
únor už je za námi a vy už se můžete
tĕšit na další vydání časopisu
Krajánek!
A že jsme pro vás jako vždy připravili
spoustu zajímavého čtení, o tom vás
hned přesvĕdčíme.
Krajánkovým březnovým tématem,
jak jinak, budou Velikonoce. V České
republice pleteme pomlázky
a zdobíme velikonoční vajíčka. A jak
se slaví tento svátek v Turecku,
Španĕlsku, Itálii, Řecku, Francii
a Spojených arabských emirátech,
tedy v zemích, kde si dĕti Krajánka
čtou? To se hned dozvíte a budete
moci tyto tradice také porovnat.
A víte, dĕti, kdo je Bílá paní? Že ne?
Tak to si musíte nalistovat 6. stránku
a v našich Povĕstech si o ní přečtete
úplnĕ vše. V rubrice České stopy se
zase seznámíte s Prokopem Divišem,
rodákem z východočeského
Žamberka, vynálezcem bleskosvodu
(dnešního hromosvodu). V Putování
za chutĕmi vám přináší Krajánek
francouzský recept, který si také
můžete vyzkoušet.
Pĕkné čtení!
Vaše redakce
Kontakt:
[email protected]
[email protected]
[email protected]
www.facebook.com/casopiskrajanek
© Čeští krajané v Istanbulu
Obrázek: Dora Sevinçli, Istanbul
Krajánek se vydal na výzvědy. Chtěl zjistit, jak slaví velikonoční svátky v jednotlivých zemích, kde náš časopis vychází. A nestačil se divit! Velikonoce jsou křesťanským svátkem,
a tak třeba ve Spojených arabských emirátech je neslaví vůbec. Ale i v ostatních zemích
se oslavy mezi sebou trochu liší. V Řecku a v Turecku se slaví Velikonoce pravoslavné.
Datum těch pravoslavných se vypočítává podle jiného (juliánského) kalendáře, takže většinou bývají o trochu později než v katolických zemích.
ITÁLIE
ŠPANĚLSKO
Namísto kočiček se o Květné neděli v kostele světí olivové či palmové větvičky. Děti
dostávají od rodičů a příbuzných čokoládová vajíčka. Mohou být menší, ale i obrovská! Jsou dutá a uvnitř bývá překvapení –
malý dárek. Beránka v Itálii nehledejte,
zato holubici ano (kynuté pečivo s cukrovou polevou a mandlemi na povrchu). Na
stole nesmí chybět jehněčí či různé slané
dorty. V pondělí se jezdí na výlet
s piknikem.
Světí se olivové větvičky. Celý poslední
týden se městy a vesnicemi táhnou ponurá
procesí – zvuky bubnů, kapuce či řetězy
mohou i trochu nahánět hrůzu! Zato děti
oceňují dosti dlouhé prázdniny, obvykle
10 dní. Na stole nesmí chybět torrija –
nakrájená veka obalená ve vajíčku se
osmaží ve velkém množství tuku a posype
cukrem a skořicí.
FRANCIE
Hlavním symbolem Velikonoc je zajíček.
Obrovského maskota můžete potkat v parVelikonoce zde patří mezi největší svátky cích či obchodních centrech. Děti hlavně
roku. Světí se vavřín. Důležitý je hlavně
připravují a zdobí košíčky, protože v neděli
půst! Dětem se období půstu vysvětluje
po mši do nich sbírají čokoládová vajíčka,
pomocí ženské postavy, tzv. Kyra Sarazajíčky a zvonky, které hledají v trávě.
kosti. Má sedm nohou, protože půst trvá
Francouzi jsou milovnící čokolády – jí se
sedm týdnů, ruce má zkřížené v modlitbě, hodně právě čokoládová vajíčka. Typická
nemá ústa, protože drží půst a nemluví,
je také velikonoční domácí paštika z králínemá ani uši. Tím očišťuje jak tělo, tak i
ka nebo telecího, zapečená v listovém
duši. O sobotní půlnoci půst končí a rodiny těstě.
se sejdou u pozdní večeře – polévky
TURECKO
z jehněčích vnitřností magiritsa. Většina
Řeků se vrací na vesnici k příbuzným, kde Většina obyvatel jsou muslimové a ti Velihodují až do pondělí. Opéká se celé jehně konoce neslaví. Pravoslavným křesťanům
a jí se tsureki, sladký mazanec zapletený
posílají tradiční výzdobu příbuzní, kteří
do věnce, uprostřed je obarvené vajíčko
bydlí v zahraničí. Pak chodí v sobotu do
natvrdo nebo velikonoční čajové cukroví
kostela s košem, ve kterém je velikonoční
kulurakia.
dort a také vajíčka. Tam rozsvěcí spoustu
Děti dostávají od svého kmotra dárek
svíček, setkávají se s přáteli a modlí se až
(většinou nové boty), čokoládové vajíčko
do rána druhého dne. Cestou do kostela
a svíčku.
i z kostela na ulici obdarují kouskem jídla
každého, koho potkají. Stejně jako Řekové
soutěží v rozbíjení obarvených vajíček:
každý si vybere jedno a ťukají jimi o sebe.
Čí vejce se nerozbije, vyhrává.
Článek připravila: Soňa Alfieri
ŘECKO
3/ VELIKONOCE V ZEMÍCH KRAJÁNKA
Pasqua – Pascua – Πάσχα – Pâques – Paskalya
VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4
20. března
SVĚTOVÝ DEN ŠTĚSTÍ
22. března 1892
Říka se: „Stestí je jen muska zlata.”
A je to pravda, kazdy clovek ma jine
predstavy o stestí. Nekdo potrebuje
spoustu vecí, jiny se spokojí s tím,
ze se mají vsichni radi a ze jsou
zdraví. Je to vec velmi osobní,
kterou nam rodice a okolí predava.
Ať uz nas dela sťastnymi cokoli, je
nutne si toho vazit, protoze nikdo
nikdy neví, jak dlouho ono stestícko
potrva...
KAREL POLÁČEK
se narodil
Byl to spisovatel,
novinar a filmovy
scenarista. Patril
k nejvyznamnejsím cesky písícím
humoristum, to znamena, ze
zesmesnoval kazdodenní zivot.
Polacek psal take pro deti.
Nejznamejsí je jeho knízka o parte
kluku Bylo nas pet, ktera byla
i zfilmovana.
21. března MEZINÁRODNÍ DEN LOUTKOVÉHO DIVADLA
Loutkove divadlo ma v Česke republice dlouhou tradici. Jeho pocatky
najdeme uz v 18. století, kdy vznikaly cele loutkarske rodiny. Ty pak
nahradily loutkarske spolky a divadla. Jedny z nejoriginalnejsích loutek
vytvoril v Plzni Josef Skupa. Jsou to
Spejbl a Hurvínek, ktere muzete
videt v Praze. A pokud byste meli
chuť seznamit se s loutkarskym
svetem, navstivte tam i Řísi loutek,
kde muzete shlednout take
loutkovou pohadku.
28. března
ZDENĚK SVĚRÁK SLAVÍ 80!
„Není nutno, není nutno, aby bylo prílis veselo...”, titulní
písnicku pohadky Tri veterani napsal Zdenek Sverak uz
v roce 1983. Byl puvodne ucitelem, dnes je znamy jako
scenarista, herec, textar, zpevak a spisovatel. Mají ho radi
dospelí pro jeho absurdní (nesmyslny) humor, milují ho deti
za originalní písnicky (napsal asi 400
textu), pohadky (napríklad Tri bratri)
a porad Hodina zpevu, ktery
pripravuje spolecne se
skladatelem Jaroslavem Uhlírem.
Rubriku připravila: Soňa Klimešová
Procestoval jsem kus světa v době, kdy
letadla, auta a vlaky byly vzdálenou budoucností. Jmenuji se Josef a jsem otcem
Ježíška. Ano, přesně toho Ježíška, který
nám každé Vánoce, pokud zrovna nezlobíme, nosí dárky.
Narodil jsem se v Betlémě v rodu krále
Davida. Vedle slova král mi však už nic
nezůstalo. Nežil jsem jako princ, ale jako
člověk, který si na jídlo a věci potřebné
k životu musel vydělat těžkou prací. Naštěstí jsem našel povolání, které mi bylo
i zábavou. Stal jsem se tesařem.
Jakmile jsem dospěl ve statného muže,
začal jsem se poohlížet po své budoucí
ženě. Štěstí mi přálo a po krátkém hledání
jsem potkal Marii. Náš vztah byl láskyplný
a poklidný až do chvíle, kdy jsem na Marii
zaznamenal známky těhotenství. Protože
jsme ještě nebyli manželé, věděl jsem, že
dítě nemůže být moje. Na skandály jsem si
nepotrpěl, a tak jsem od Marie v poklidu
odešel. Vtom se mi zjevil anděl a pověděl
mi: „Dítě dal Marii Bůh. Neopouštěj ji, je
to dobrá žena. Dá ti syna. Pojmenuj ho
Ježíš.“ Andělovi, jak víte, se odporovat
nedá. K Marii jsem se vrátil a rodinná pohoda se vrátila.
V království bylo vyhlášeno sčítání lidu.
Museli jsme proto odcestovat do Betléma,
do mé rodné krajiny. Jakmile jsme dorazili
do cíle, Marie začala rodit. To vám bylo
načasování! Narodil se nám syn, kterého
jsme pojmenovali přesně tak, jak řekl anděl – Ježíš. Ježíšek byl malý a zesláblý,
proto nebylo možné vydat se na zpáteční
cestu. Chodili jsme tak v Betlémě od dveří
ke dveřím žádat o pomoc, ale dočkali jsme
se jen odmítnutí a zabouchnutých vrat.
Přišla tedy řada na uplatnění mých znalostí přírody. Kde přečkat chladné a deštivé
počasí? No přeci v jeskyni! Našel jsem
v lese pár větviček a třením kamínků jsem
rozdělal oheň. Ani v hotelu byste si takové
pohodlí neužili!
I přesto, že nám v jeskyni nic nechybělo,
cítil jsem, že přijde čas odejít. Brzy mě
navštívil můj starý dobrý kamarád anděl
a pověděl mi, ať sbalíme veškeré věci a co
nejrychleji utečeme do Egypta před zlým
králem. To se mu to lehce řekne! Co já
vím, kde je Egypt?! Přesto jsem to nevzdal
a s rodinou utekl.
Anděl mě ještě několikrát navštívil se zprávou, že nám hrozí nebezpečí, až jsme se
nakonec usadili ve městě Nazaret. Zde
jsme konečně našli vytoužený klid a spokojený život. Čas utíkal, já stárnul a nakonec umřel obklopen rodinou.
Protože jsem řemeslo vykonával na výbornou, jsem patronem všech tesařů. Protože
jsem se vždy dokázal postarat o rodinu
a dobře vychovat syna, jsem také patronem všech rodin a dětí.
5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI
Zdroje: nase-rodina.cz, abcsvatych.cz, wikipedia.org Článek připravila: Mirka Čechovská
POVĚSTI /6
Bílá paní
Milé děti, slyšely jste už o Bílé
paní? Nejste jediní! Tahle Bílá paní se totiž dokonce občas zjevovala panovníkům na jejich hradech
a zámcích. No ale kdo to je, ta Bílá paní? To bylo tak…
Byl jednou jeden pán, původem
z Lichtenštejna, který měl za
manželku Bertu. Nikdo nerozumí tomu, proč se tito dva lidé
brali, protože pán byl na Bertu
tuze hrubý, vůbec ji neměl rád!
Pořád jí nadával, Bertě to bylo
moc líto, chtěla své manželství
zachránit, zkoušela všemožné,
ale když viděla, že to prostě nepůjde, tak se rozhodla, že od
manžela odejde. I přestěhovala
se do Krumlova a občas pobývala i u svého bratra v Jindřichově
Hradci. Pomáhala mu, jak jen
mohla, starala se o jeho děti
a snažila se udržovat teplo domova, vařila, poklízela
a dohlížela na to, aby se všichni
měli dobře. Aby byl zámek ještě
hezčí, rozhodla se, že nechá přestavět jeho zadní část. Jenomže to
si naběhla! Řemeslníkům to trvalo,
stavba postupovala jen velmi pomalu. Navíc viděla, že jsou dělníci
unavení, takže za nimi alespoň
chodila a mile k nim promlouvala.
Navíc jim slíbila, že budou po zbytek života dostávat sladkou kaši
jako odměnu za hotové dílo. A jak
slíbila, tak taky udělala. Každý rok
Článek připravila: Barbora Aydın
7/ POVĚSTI
dostávali chudí lidé sladkou kašičku, aby si pamatovali, co udělali,
a aby jim bylo aspoň trošku přilepšeno. Nakonec se kaše dostávala
úplně mezi všechny lidi, nehledě
na to, jestli byli staří nebo mladí
a chudí nebo bohatí. Pěkná tradice,
že? Tak si všichni pamatovali, jaká
byla Berta dobrá žena.
Jednoho dne Berta zemřela,
ale aby na ni lidé nezapomněli, zjevovala se pokaždé, když se blížila nějaká
významná událost.
Lidé díky ní poznali, že
se blíží něco radostného –
to když Berta držela v ruce svazek
klíčů. A naopak, když se stalo něco smutného, tak místo klíčů měla
černé rukavičky.
Nejraději měla Bílá paní malého
šlechtice Petra Voka. V noci za
ním chodila a mazlila se s ním, ale
také se o něj starala. Měla totiž pocit, že to chůva moc dobře nezvládá. Jenomže chůva o žádné Bílé
paní nevěděla, a tak se lekla, když
viděla, jak malé miminko chová,
a vytrhla jí ho z náručí. Berta se
naštvala, zařekla se, že už tedy
nikdy nepřijde a zmizela za jednou ze zdí pokoje. Jediným jejím
přáním však bylo, až bude mladý
Petr Vok vládnout, aby se o ní
dozvěděl. A tak se také stalo. Mladý šlechtic nechal zbourat zeď,
kterou Bílá paní prošla, a představte si, že našel poklad!
Jaro dělá pokusy,
vystrkuje krokusy.
Dříve, než se vlády chopí,
vystrkuje periskopy.
Mravenci už pracujou,
holky sukně zkracujou,
slunce svítí, led je tenký,
jaro, vem si podkolenky.
Než se jaro osmělí,
vystrkuje podběly.
Ty mu asi dolů hlásí,
čerstvé zprávy o počasí.
Jaro! Je to v suchu,
zima už nemůže,
stoupá teplota vzduchu
a míza do růže.
Povídám: jaro! Je to v suchu,
vichry už nedujou,
nahlas nebo v duchu
lidi se radujou,
stromy se radujou,
keře se radujou,
ryby se radujou,
mouchy se radujou,
myši se radujou,
dveře se radujou,
okna se radujou,
vopice se radujou,
kočky se radujou,
sloni se radujou,
ministři se radujou.
Jaro! Je to v suchu,
zima už nemůže,
stoupá teplota vzduchu
a míza do růže.
Povídám: jaro! Je to v suchu,
vichry už nedujou,
nahlas nebo v duchu
lidi se radujou.
U dopravní cedule
vyrostly dvě bledule,
blízko telegrafní tyče
vyrostly dva petrklíče.
Písničku vybrala: Zuzana Doğan
ZPÍVÁNKY /8
Text: Zdeněk Svěrák, hudba: Jaroslav Uhlíř
HÁDANKY
Jedna hlavička,
jedna nožička.
Hlavička když zčervená,
konec nožky znamená.
JAZYKOLAMY
Hádanky a jazykolamy vybrala: Radka Çelik
Pomlázka se čepejří,
ať mi má Andulka nevěří,
poženem se do dveří
a ze dveří do kuchyně
a z kuchyně šup do síně:
budem šlehat upřímně.
Koleda, koleda, jarní trávo,
ať je tady všechno zdrávo!
Koleda, koleda, travičko,
vyskoč aspoň maličko.
A pak ještě výš,
udělej nám skrýš!
Pro zajíčka, pro vajíčka
i pro toho koledníčka,
co si pokoj nedá
a vajíčka hledá!
Truhláři mě nejlíp znají,
pěkné dřevo ze mne
mají.
Petr Fletr pletl svetr. Pletl
Petr Fletr svetr? Svetr pletl
Petr Fletr.
Znám já chalupníka, co
nikdy chalupu neprodá.
Řekni Lili, nalili-li liliputáni
liliím vodu!
Sedí panna ve světnici,
vlasy má až na ulici.
zápalka, strom, hlemýžď, mrkev
Upletl jsem pomlázku,
je hezčí než z obrázku.
Všechny holky, které znám,
navštívím a vymrskám.
Než mi dají vajíčko,
vyplatím je maličko.
Říkanky vybrala: Zuzana Doğan
Z knihy: Trnkův Špalíček, text sestavila: Klára Trnková
9/ VOLNOČASOVKY
ŘÍKANKY PRO NEJMENŠÍ KRAJÁNKY
KAM S DĚTMI V MADRIDU /10
ČTENÁŘSKÉ
TOULKY
PO MADRIDU
Dnes začneme hádankou: Co je to? Velká budova, která otevírá dveře
naší fantazii, světu pohádek, příběhů a dobrodružství? Že ještě nevíte?
Dobře, tak vám ještě napovíme: představte si, že si zde můžete přečíst
jakoukoliv knížku, na kterou si pomyslíte, a ještě vám ji zdarma zapůjčí
domů! Ano, dnes se podíváme do madridských knihoven.
V každé knihovně najdete velkou spoustu knížek
a DVD pro maličké děti až po dospěláky. Knížky ale
zdaleka nejsou tím jediným, co knihovna nabízí.
Městské knihovny pořádají o víkendech pro děti
aktivity, kurzy kreslení a psaní, vyrábění masek, čtení
pohádek. Stačí si prostudovat webové stránky
knihovny ve vašem okolí, vybrat si zajímavý program
a za deštivého dne se v knihovně nudit nebudete.
Nejmladší děti s rodiči mohou dovádět v tzv.
ludotekách, prostoru určeném pro ty nejmenší čtenáře vybaveným dětským
nábytkem, leporely, počítači a hračkami. Často se zde také čtou knížky, maluje se
a pořádají divadýlka a po kouskách se tak malému čtenáři otevírá před očima
kouzelný svět knížek.
Kromě městských knihoven ve vašem okolí
(doporučujeme například dětské oddělení
v knihovně Ivan de Vargas kousek od Plaza
Mayor v samém centru Madridu) určitě
zavítejte do La Casa del Lector, v blízkosti
Madrid Rio. Mají zde krásně upravené barevné prostory pro malé čtenáře a pořádají
aktivity pro děti a rodiče, na které je ale potřeba se předem zapsat.
Podobně zajímavým a známým prostorem v Madridu
je Kiriku y La Bruja se čtenářským klubem a výhledem
do zeleně a s mnoha aktivitami pro děti.
Naším oblíbeným prostorem je tradiční
La Casa Encendida, obrovský prostor
v blízkosti Atochy, kde je ludoteka,
knihovny pro mládež, kavárna. Už
samotný velký prostor velmi inspiruje.
Až si budete chtít od četby odpočinout,
vyjeďte výtahem na střešní terasu, kde si
můžete sníst svačinu, navíc je odsud krásný výhled. Na kurzy je potřeba se předem
zaregistrovat. Ludoteka pro nejmenší je otevřená každý víkend od 11:00 do 13:30
hodin a není potřeba se předem hlásit.
Zajímavým prostorem je také El Dragon Lector, knihovna
pro celou rodinu. V sobotu dopoledne organizují zdarma
aktivity i pro nejmenší „čtenáře již od 6 měsíců“. Na ostatní
nám již nezbývá dost prostoru, tak uvádíme aspoň odkazy
na ty nejzajímavěšjší: La Mar de Letras v blízkosti Plaza
Mayor (na aktivity je potřeba se předem přihlásit), a pak
také De cuento se zónou pro děti s hračkami, čtením
a kroužky. Často chodíme do knihovny de Manuel Alvar,
kde se každý víkend od 11:30 do 13:30
hodin čtou pohádky a hraje se na
nástroje, podobně jako v La Central,
což je nádherný palác s dětskou
knihovnou, tedy prostor pro kouzla
a fantazii přímo stvořený.
Doufáme, že jsme vás teď čtenářsky naladili,
budeme se těšit na setkání s vámi v knihovně a vaši
oblíbení hrdinové z knížek určitě
také.
Článek připravila: Lenka Delgado
11/ KAM S DĚTMI V MADRIDU
Dalším zajímavým prostorem je Espacio Kalandraka. Každou sobotu ve 12 hodin se
zde čtou knížky, je potřeba se předem zaregistrovat. Podobně Liberespacio pořádá
zajímavá setkání s autory a s ilustrátory. Téměř každý den, nejen o víkendu, se zde
koná něco zajímavého pro mladé čtenáře.
OMALOVÁNKA /12
1. Slovo nadřazené ke slovům pes, kočka, kůň.
2. Slovo nadřazené ke slovům cibule, mrkev, okurka.
3. Slovo nadřazené k názvům O Karkulce, Hrnečku vař, O koblížkovi.
4. Slovo nadřazené ke slovům Praha, Brno, Plzeň.
5. Slovo nadřazené ke slovům Eliška, Václav, Libuše.
6. Slovo nadřazené ke slovům kalhoty, šaty, košile.
7. Slovo nadřazené ke slovům panenka, míč, autíčko.
8. Slovo nadřazené ke slovům kleště, šroubovák, kladívko.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Křížovku připravila: Hana Katzourakisová
13/ KŘÍŽOVKA
V dnešní tajence najdete název dřevěného
nástroje, který se používá během Velikonoc
ke svolání věřících na bohoslužbu.
Na Zelený čtvrtek odlétají všechny zvony
do Říma a tehdy, až do Velikonoční neděle,
se namísto zvonů používá...
KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /14
Usměvavá ilustrátorka maluje a kreslí především, ne však výhradně,
pro děti. Za svou originální práci získala hned několik ocenění. Její
ilustrace vás přenesou do světa fantazie a jedinečně dotváří příběh,
který jí autor svěřil. Její obrázky jsou plné citu a umí pohladit po
duši. Sama o sobě říká, že se s tužkou v ruce narodila. Už jako malá
domalovávala knížky, které dostala. O jejím budoucím povolání tak
bylo brzy jasno.
Jako malá jste domalovávala do knih vlastní ilustrace. Nezlobila se na vás
maminka?
Maminka se na mě zlobila, ale jen tak mile a maminkovsky. Jako výtvarnice to chápala
a poradila mi, abych hodně kreslila, malovala a pořádně se to naučila, že to jednou
budu moci dělat beztrestně . A ono to vyšlo, teď mě za malování do knížek už netrestají, ale odměňují.
A jaká maminka jste vy sama? Hravá, přísná, uklízecí?
Děti už mám velké, ale vždycky jsem byla hravá. S dětmi si ráda povídám. Ráda jsem
pro ně vymýšlela pohádky, ráda si s nimi hrála a pořád jim ráda naslouchám. Pokaždé
se umíme domluvit. Uklízecí jsem normálně – tak abychom nezahynuli, ale ani neotročili hadru .
Kreslíte si doma s dětmi?
Kreslila jsem s nimi celé roky a ony i já jsme to milovaly. Jednou jsme měli doma několik týdnů na stole rozložený velikánský
papír, který jsme sundávali jen na jídlo, a na
něj jsme celá rodina společně postupně
domalovávali úžasný výpravný příběh. Pořád ho máme schovaný. Teď, když už jsou
děti prakticky dospělé, se těším, až na kreslení začnu za pár let lákat vnoučátka.
Kdy a co nejraději malujete?
Nejraději maluji, když přijde neodolatelný rukopis plný bláznivých nápadů, potrhlých hrdinů, báječných myšlenek, vtipu
a laskavých slov a také, když mě napadne nějaká skvělá výtvarná
technika, kterou strašně toužím vyzkoušet. A co nejraději? Cokoli
kromě neživých věcí a dopravních prostředků, ty opravdu upřímně nesnáším. Miluji malování živých bytostí, vymyšlených či
skutečných. Mám ráda emoce a jejich vyjádření. Barvami ráda
navozuji nálady a nesmírně miluji vtipné scény. Tím jsem asi
pověstná .
Vaše ilustrace jsou na první pohled velmi odlišné od jiných
autorů. Čím to je?
Že by těmi emocemi?  Nebojím se jich. Když maluji, dívám se
na svět výhradně dětskýma očima a nelekám se sebevětších potrhlostí. Chápu ale i nezbytnost něhy pro dětskou duši. Když maluji, jsem dítětem a nějak asi cítím, co mám udělat.
Myslím, že napodobovat někoho jiného je nekonečná nuda a já
jsem uvnitř objevitel, mám ráda vlastní cestu. Já jsem já a ne
někdo jiný, tak proto asi maluji jako já a ne jako jiní autoři.
Co právě připravujete?
Jsem plná nadšení a trémy, neboť za pár dní začnu ilustrovat
nové vydání Exupéryho Malého prince. Šíleně se těším a bojím
se zároveň, že po panu Exupérym už to nikdy nikdo výstižněji
vyilustrovat nemůže. Kéž bych to alespoň neudělala hůř.
Co byste vzkázala našim čtenářům?
Mám vás moc ráda a děkuji za vaši přízeň. Prosím, všechno, co
děláte dobrého, dělejte naplno a s láskou. Dospělí, co děláte pro
děti, tak dělejte s láskou stonásobnou. A vy, děti, dobře se dívejte a hodně čtěte .
Nejoblíbenější dětská kniha: Jiří Trnka: Zahrada, Jostein
Gaarder: Jako v zrcadle, jen v hádance
Nejoblíbenější pohádka: Oscar Wilde: Šťastný princ
Nejoblíbenější barva: lila, fialková, šeříková, levandulová,
šalvějová
Nejoblíbenější roční období: jaro–léto
Nejoblíbenější den v týdnu: pátek odpoledne
Rozhovor připravila: Lenka Kanellia
15/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA
Vaše postavičky jsou veselé a usměvavé, jste taková i vy?
Ostatní mi říkají, že ano, a já si to vlastně myslím taky.
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /16
Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander
Část patnáctá
Pokračování minulého dílu
A pan biskup to zaklínadlo mermomocí chtěl slyšet. ‚Kruciprdy babo,
okamžitě mi to zaklínadlo vyklop!‘
rozkázal jí. A tak mu ho Jedubába
řekla. Hned mu bylo jasné, že to zaklínadlo dává obrovskou moc. Naučil
se ho nazpaměť a umínil si, že se tak
pomstí našim.“ To byl teda ale pěknej raubíř, ještě mnohem horší než
Lukáš Mařata! pomyslela si Kiko, ale
to už Františka pokračovala:
„Jenomže se přepočítal. To zaklínadlo se totiž od Jedubáby naučil špatně. Ona už neměla moc zubů a šišlala
a biskup Zlobisko byl zase trochu
nahluchlý. Zaklínadlu špatně porozuměl a zkomolil v něm nějaká slova,
takže nefungovalo tak, jak mělo.“
„No a co se stalo, když to zaklínadlo
proti vám použil?“ „Já jsem bloudila
v bludišti, které Zlobisko opravdu
začaroval, takže jsem z něj nemohla
ven, a jak jsem se dlouho nevracela,
tak se do bludiště vydal nejdřív tatínek a hned za ním maminka. „A zůstali jste tam všichni, viď?“ bylo hned
všechno jasné Kiko. „Zůstali jsme
tam zakletí na věky. Přes den nemůžeme z bludiště ven, a když, tak jen
v noci a jako duchové. A v noci se
tady dějí temné věci. Já se vlastně
už strašně dlouho bojím. A to se mi,
uvážíme-li to, že jsem duch, líbí nejmíň.“ „Aha, a já myslela, že se v noci
v zahradě vůbec nebojíš,“ rýpla si
trochu Kiko. „Ono ne že bych se
bála takových obyčejných věcí, jako
že zakopnu nebo upadnu, ale síťáků
třeba se bojím – nikdy totiž nevíme,
jestli jsou zrovna s námi, nebo se
Zlobiskem. Oni se k tomu zaklínání
tehdy připletli a teď jsou na něj naštvaní, a zároveň jako jeho osobní
garda jsou zvyklí mu sloužit. V noci
loví malé ptáčky, přepadávají a zamotávají do sítí veverky a někdy…,
někdy taky možná i psy.“ Františka
mluvila úplně tiše, jako by se bála,
že na ni síťáci hodí lepkavou pavučinu. „Jenže nic naplat, jejich kokony
jsou jediné místo, kde nás vlčí biskup nemůže slyšet, takže s nimi mu-
zaklínadlem neví rady. Vypadá to, že
budem zakletí navždy.“ Františka se
rozplakala. „Ale no tak, nebreč,“ chlácholila ji Kiko a napodobila hlas své
rozhodné a praktické maminky, která
ráda jezdí na motorce a cestuje po
celém světě. „A ptali jste se taky
v Japonsku?“ napadlo najednou Kiko.
„Ne, v Japonsku teda ne, kde to je?“
popotahovala Františka. „To je země,
odkud jsem přijela…, hm, tam jste asi
nemohli doletět, když nemáte letadlo, to je moc daleko. Ale poslyš,
možná, že…, počkej Františko, no jo,
vždyť já vím, co bychom mohli zkusit,
už to mám!!!“ vyskočila Kiko rovnýma
nohama a rozhrnula lepkavou pavoučí síť okolo altánku. „Kam běžíš?!“
volala za ní Františka. „Neboj, brzy
jsem zpátky! Dáme si sraz u knihovny,
tam ti povím, co mě napadlo. Jen teď
musím honem spoustu věcí zařídit.
Zatím ahoj!“ volala Kiko. Opatrně
přehopkala po rybích hřbetech, proběhla kolem začarovaného bludiště
a brzy za ní zaskřípěly staré dveře na
zámku. Po špičkách se vrátila k sobě
do pokojíčku, kde už si dávno medvídek Nuri přestal povídat s červenou
veverkou Maruškou.
Pokračování příště
Rubriku připravila: Radka Çelik
17/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ
síme dobře vycházet,“ povzdychla si.
„Jenomže taky nevíme, jestli jsme mrtví, nebo ne, jestli nám má být veselo
z toho, že nikdy neumřeme, anebo
z toho máme být nešťastní. Všechno je
takové nejasné, a to nás trápí nejvíc,
víš,“ vysvětlovala Františka. „A co se
stalo se Zlobiskem, když to zaklínadlo
bylo špatně?“ chtěla vědět Kiko. „To je
právě ono,“ neodpustila si úsměv
Františka. „On sám sebe totiž zaklel
taky! Stal se z něho starý šedivý vlk…,
má zelené oči a ostré zažloutlé tesáky… a věčně má hlad. Taky už není
nahluchlý, má absolutní sluch – to jako
že všechno slyší a bloudí tady jako
duch spolu s námi. To teda není vůbec
příjemné, protože nikdy nevíme, kdy
je za námi. A celou tu dobu, co jsme
zakletí, strašně zuří, rozbíjí na zámku
vázy, vytrhává zubama listy z knih, kde
se píše o tatínkovi, a vzteká se na
Jedubábu!“ „A Františko, nemohl by
vás třeba někdo vysvobodit?“ zeptala
se Kiko. „To právě asi nemohl. Aspoň
my to teda nevíme. Ptali jsme se snad
už všude. Byli jsme se radit za starým
moudrým hejkalem v Hodoníně, maminka zaletěla dokonce až do Prahy
zeptat se netopýrů na Hradě, tatínek
se zase ptal tureckých duchů války,
maďarských čarodějnic i ruských vodníků, ale nikdo si s tím popleteným
HRÁTKY S ČEŠTINOU /18
Jak se domino hraje?
1. Kartičky domina se zamíchají a položí
obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři
kartičky. Zbytek kartiček se srovná na
hromádku.
2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl,
a pokud má další hráč slovo shodné
s obrázkem na kartičce, může je přiložit.
Shodný obrázek a slovo musí být vždy
vedle sebe.
3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si
vzít jednu z hromádky. V případě, že je na
ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.
4. Hráči se v tazích střídají.
5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky.
Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato
pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete
hrát i sami se sebou.
Učte se česká slovíčka hrou! Poproste
maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku,
ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte,
podlepte papírem a poté rozstříhejte
v místech, kde jsou symboly nůžek.
rohlík
spagety
palacinky
rízek
voda
dort
mleko
ryze
lízako
ryba
kolac
limonada
chleb
kobliha
parek
knedlíky
bonbony
zmrzlina
kure
pivo
syr
cokolada
hranolky
Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová
19/ HRÁTKY S ČEŠTINOU
jogurt
ČESKÉ STOPY /20
Prokop Diviš
Dnes se v Krajánkovi dočteme, kdo
to vlastně byl Prokop Diviš a co vynalezl. Začněme ale od začátku. Víte, jak vzniká bouřka? Na začátku je
bouřkový mrak, kdy teplý a vlhký
vzduch stoupá asi 3–4 kilometry
nad zemský povrch, kde se ochlazuje a mrak se zvětšuje. Vodní páry
zkapalní a promění se v ledové krupky. Jednotlivé částečky se o sebe
třou a získávají opačný elektrický
náboj. Vznikne blesk a ten je následován hromem, který je jen zvukovým efektem blesku. Ke vzniku
bouřky je potřeba obrovské spousty
energie, která se při úderech blesku
zase uvolňuje. Blesk vzniká mezi
mrakem a Zemí, nebo mezi dvěma
mraky.
A tak pozor, když prší! Doma jsi
před bleskem v bezpečí, ale protože
má rád vysoké objekty, není dobré
schovávat se pod stromy nebo
v otevřené krajině. Proto je na každé střeše domů zařízení, kterému se
říká hromosvod. Tohoto pomocníka
vynalezl český vědec Prokop Diviš.
Hromosvod je nejvyšším bodem
budov. Když do něj uhodí blesk, svede jeho energii do země. Taková
energie už pak pro člověka není nebezpečná. Prokop Diviš vynalezl
první bleskosvod v roce 1754 nedaleko fary v Příměticích u Znojma na
Moravě. Svůj úspěšný pokus však
nikde nepublikoval a svědectví existuje pouze v rukopisu. Možná proto
světové encyklopedie považují za
vynálezce hromosvodu Američana
Benjamina Franklina.
Dalším vynálezem byl hudební nástroj „denisdor“, Zlatý Diviš. Byl to
strunný nástroj poháněný elektrickým proudem, který údajně dokázal
napodobovat různé hudební nástroje a dokonce i lidský hlas.
Článek připravila: Kateřina Zástěrová
Mangové obrácené koláčky
Připravte si:
3 nepříliš zralá manga
1 listové těsto
80 g cukru
Mangové koláčky, které si společně
upečeme jsou mnohem jednodušší
a budete je mít připravené rychleji
než ten klasický jablkový obrácený koláč. A ani těch ingrediencí nepotřebujete mnoho.
Jak už jste určitě odvodily z názvu,
pro tento recept je potřeba ovoce,
kterému se říká mango. Pro šest
malých koláčků si připravte tři nepříliš zralá manga. Druhou ingrediencí je listové těsto, které
se dá jednoduše koupit
v každém obchodě
s potravinami.
Třetí a poslední
ingrediencí je pískový cukr (80 gramů). Je třeba si také
připravit malé formy
na koláčky.
Nejprve si děti musíte předehřát
troubu na 200 °C. Oloupejte si manga a nakrájejte je na plátky. Nastří-
hejte si pečíci papír na kolečka, tak
aby se vešel do forem na koláčky.
Do každé formy dejte jedno kolečko
pečícího papíru. Koláčky se tak budou po upečení lépe obracet.
Do menšího hrnce dejte cukr a na
nízkém ohni ho nechte zkaramelizovat. Co to znamená zkaramelizovat? Z cukru se jednoduše díky teplu stane karamel. Poznáte to tak, že
cukr zhědne. Tento zkaramelizovaný cukr pak nalejte do forem. Poté
do každé formy položte plátky
manga. Z listového těsta si vystřihněte kolečka a na plátky manga
položte do každé formy kolečko
těsta. Koláčky nechejte péct 15 až 20
minut na 200 °C. Když jsou koláčky
dozlatova upečené, vytáhněte je
z trouby a jeden po druhém pomalu obraťte.
Mangové koláčky
jsou nejlepší,
když jsou
ještě trochu
teplé nebo
vláčné.
Dobrou chuť!
Recept připravila: Svatava Lévová
21/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI
Obrácený koláč je známá francouzská
pochoutka. Nejčastěji se tento koláč dělá
z jablek. Určitě jste ho, děti, někdy ochutnaly. A proč se mu říká obrácený? Koláč
připravíte, necháte upéct a po upečení
ho jednoduše obrátíte.
KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /22
Jaro je nejkrásnější roční období, příroda se probouzí po
zimním odpočinku a všechno kvete. Kdo by neměl rád jaro!
Jak vypadá jaro u vás? Jaké květiny kvetou, jaká zvířata
můžete pozorovat? A věděli jste, že i když nemáte zahrádku,
můžete si „zasadit” mrkev a ředkvičky? Celé jaro si tentokrát společně namalujeme a vyrobíme z papíru.
BUDEME POTŘEBOVAT
 tvrdý papír velikosti A3
 několik čtvrtek tvrdého papíru




velikosti A4
tempery
štětce
lepidlo
nůžky
 Velký papír přeložíme na polovinu a připravíme si pozadí pro naši
jarní zahrádku. Spodní polovinu
nabarvíme hnědou barvou, to bude země a zryté záhonky. Druhou
polovinu vybarvíme zeleně a nahoře modrou oblohu. Vše necháme
uschnout.
 Potom všechny namalované
věci pečlivě vystřihneme a dáme
pozor na to, aby ty, které chceme
mít na zemi, měly asi 1 cm volný
okraj na spodní straně - tak, jak
to vidíme na obrázku.
 Vystřihnuté rostliny a zvířátka
nalepíme do připravené zahrady.
Zahneme bílý spodní kraj, jeho
spodní stranu potřeme lepidlem
a přilepíme na hnědou plochu.
 Jakmile máme zasázené všechny ředkvičky, mrkvičku, stromy, keře, zvířátka
i květiny, můžeme nalepit na oblohu slunce, mraky a letící ptáčky.
 Hotovo! Jaká je vaše
zahrádka? Co v ní kvete?
Kdo tam bydlí?
Rubriku připravila: Marie Švédová
23/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ
 Na menší tvrdé papíry si namalujeme zvířata,
stromy, květiny, zeleninu a věci, které chceme na
zahrádce mít. Co všechno na jaře najdeme na zahradě? Je toho spousta: kvetoucí jabloň, tulipány, ředkvičky, kočka, kos, ježek, zahradní konev na zalévání… Nezapomeneme namalovat také slunce, mraky
a letící ptáčky!
Velikonoce
v České škole Madrid
V naší malé škole nezahálíme a každý mĕsíc se
naši žáčci, a nejen ti, mohou tĕšit na nĕjakou
zajímavou a hezkou mimoškolní akci.
V březnu budeme v ČŠM slavit Velikonoce.
Příprava na tento krásný svátek jara začne už
v hodinách, kdy si budou povídat o Velikonocích, o jejich tradicích a jistĕ se ti
nejmenší naučí také nĕjakou velikonoční říkanku či
koledu, aby si pak mohli jít vykoledovat krásnĕ zdobené
vajíčko. Před velikonočními prázdninami na všechny čeká
ještĕ tradiční VELIKONOČNÍ DÍLNA (Taller de
Pascua), která se bude konat v nedĕli dne 13. března
2016 od 16 hodin v naší škole Iberidiomas
(C/Barbastro, 2, 28022 Madrid). Na ní si všichni budou
moci vytvořit spoustu krásných velikonočních ozdob,
vyrobit kraslice (zdobená velikonoční vajíčka) a ti šikovní také uplést pomlázku.
TĔŠÍME SE NA VÁS!!!
Více se dozvíte na našich webových stránkách
na našem facebooku.