střelecký manuál - Regiment zemské hotovosti

střelecký manuál - Regiment zemské hotovosti

Výcvikový manuál pro mušketýry
podle J. J. von Wallhausena
Klára Andresová
Regiment zemské hotovosti
Obsah
Úvod ..................................................................................................................................................3
1. Prameny a metodika ........................................................................................................................4
2. Mušketýři v Kriegskunst zu Fuss.....................................................................................................5
2. 1 O mušketě a jejím příslušenství, jak to má být opatřeno. ..........................................................5
2. 2 Jak se má mušketa dobře brát, zakládat a připravovat. .............................................................9
2. 3 Jak dobře a obratně z muškety vypálit. ................................................................................... 11
2. 4 Jak po vystřelení mušketu znovu dobře a obratně naládovat a připravit. ................................ 13
2. 5 Jak se má mušketýr chovat na hlídce. ..................................................................................... 14
2. 6 Jak se na hlídce připravit a střílet. ........................................................................................... 16
2. 7 O jednoduchých ručnicích....................................................................................................... 16
2. 8 Jednotlivé kroky v bodech ...................................................................................................... 18
3. O střeleckém výcviku mušketýrů v řadách a zástupech .................................................................. 26
3. 1 Co to jsou řady a zástupy. ....................................................................................................... 26
3. 2 Jak se má střílet v řadách. ....................................................................................................... 30
3. 3 Jak se má střílet v zástupech. .................................................................................................. 31
3. 4 Jak se má střílet v zástupech na obou stranách. ...................................................................... 33
3. 5 Závěrečná opatření................................................................................................................. 34
Závěr ................................................................................................................................................ 35
Seznam použité literatury.................................................................................................................. 36
2
Úvod
„K nezbytnému užitku a k nejlepšímu nejen všem příchozím vojákům, nýbrž také k výcviku
prostých venkovanů a chudiny v knížectvích a městech zvlášť i společně.“1
***
Před sebou máte studii, která se zabývá základním střeleckým výcvikem mušketýrů tak,
jak ho popsal Johann Jacobi von Wallhausen ve svém díle
Kriegskunst zu Fuss, tedy
Válečném umění pro pěchotu.
Budou v ní představeny kapitoly zabývající se popisem mušketýrova vybavení, základním
výcvikem vojáka s mušketou a jednoduchým řadovým cvičením ve formacích. Naleznete zde
několik dobových ikonografických pramenů, které by měly téma práce názorně dokreslit, a
také volný překlad některých cvičení, která jsou v hlavním textu detailněji rozebrána. Většina
kapitol je pro snazší pochopení spíše výkladová a nejedná se tedy o doslovný překlad. Tato
zjednodušující volba ale jistě nebude na škodu při čtenářově snaze o porozumění takto
specifickému historickému tématu.
Tato studie představuje určitý manuál pro obsluhu zbraní a pro základní střelecká cvičení
v Projektu Wallhausen Redivivus.
1
Johann Jacobi von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden 1630, frontispis.
3
1. Prameny a metodika
Ve snaze o pochopení vojenského výcviku v období první poloviny 17. století je vhodné
nahlédnout do různých typů pramenů a použít různé metodologické přístupy k tématu. Je
třeba alespoň letmo prostudovat díla vojenských teoretiků daného období případně období
předcházejícího, které v mnoha ohledech stále ovlivňovalo soudobou podobu vojenství. Pro
nás je zásadní tvorba blíže související s holandskou vojenskou reformou, a v jejím rámci
hlavně dílo Johanna Jacobiho von Wallhausena.
Vedle písemných pramenů nám při studiu výrazně pomohou také materiály obrazové, ať už
se jedná o ilustrace vojensko-teoretických příruček, umělecká díla malířů nebo rytců,
jednoduché kresebné studie či umělecké prameny hmotné.
Bez zajímavosti pro nás nemohou být ani zmínky v dobové beletrii – mezi ní primárně
v tzv. simpliciánské literatuře. (Tento termín je odvozován od názvu nejznámějšího díla
Hanse Jacoba Christoffela von Grimmelshausena Dobrodružný Simplicius Simplicissimus, ale
zahrnuje i mnohé další tituly.) Okrajově nalezneme zajímavé informace i v ego-dokumentech,
tedy např. denících a korespondenci. Jejich autoři občas zaznamenali detaily střeleckých
zvyků tak, jak se objevovaly v praxi.
Vedle písemných a obrazových pramenů nelze zapomínat ani na důležitost pramenů
hmotných – v našem případě tedy hlavně na zbraně, zbroje a příslušenství k nim používané.
Výslednou verzi manuálu jsme proto vyzkoušeli aplikovat v praxi s replikami dobového
mušketýrského vybavení. Při tom jsme se pokusili ověřit funkčnost a smlysluplnost
jednotlivých popisovaných pohybů a ozřejmit tak nejasnosti, které prostý teoretický text
obsahoval.
Staroněmecká terminologie je v tomto manuálu přeložena do českých termínů jen
v některých případech. Vojenské hodnosti, které se v textu místy objevují, jsou ponechány
v původní německé podobě. V dané době se v císařských (i německých protestantských)
jednotkách
užívaly termíny německé, a to i v Českých zemích. České překlady těchto
termínů jsou mladší a nepříliš přesné.
Pro větší přehlednost a členitost textu jsou pasáže popisující jednotlivé pohyby při ovládání
zbraně v kapitolách 2.2–2.7 uvedeny písmem základního řezu a zároveň jsou ohraničeny
rámečkem, zatímto vysvětlující pasáže písmem kurzivním bez rámečku.
Pro snazší srovnání výkladového textu s textem překladovým a s ilustračními obrázky jsou
do textu i do obrázků doplněna označení jednotlivých dob při obsluze zbraní.
4
2. Mušketýři v Kriegskunst zu Fuss
Na následujících stranách naleznete výklad několika kapitol z Wallhausenova díla
Kriegskunst zu Fuss, které pojednávají o mušketě a dalším příslušenství, které střelec
potřebuje, o správném zacházení s mušketou, o její obsluze, o hlídkách, na které bývají střelci
stavěni, a o základních řadových cvičeních mušketýrů. Pasáže týkající se pikenýrů,
vojenských úředníků, formačního boje celého vojska a dalších témat tentokráte tedy necháme
stranou.
2. 1 O mušketě a jejím příslušenství, jak to má být opatřeno.2
Výklad o mušketýrech začněme popisem vybavení střelců, přičemž budou zmíněny
Wallhausenovy poučky a doporučení, které se ho týkají. Autor hned v úvodu svého pojednání
o palných zbraních uvádí, že se nebude podobou mušket zabývat nijak detailně, protože
v různých krajích mají zbraně různé odlišnosti podle toho, co tamním vojákům vyhovuje
nejvíce. Zamýšlí se nad rozdíly mezi některými konstrukčními typy doutnákového zámku,
přičemž podstatné podle něj je hlavně to, aby bylo možno zbraň odpálit pouhým jedním
prstem.
Většina kapitoly, ze které zde čerpám, popisuje další příslušenství, které by měl voják nosit
s sebou. Do této výbavy patřily kleště na odlévání kulí. Kule se odlévaly obvykle z olova tak,
že z jedné libry (tj. zhruba 0,5 kg) jich mělo být vyrobeno osm. Vojáci se ovšem snažili
odlehčit si už tak dost těžkou bitevní výbavu, proto prý často raději z jedné libry odlévali kulí
deset.
Samozřejmou součástí muškety byl nabiják, který nesloužil střelci pouze k nabíjení zbraně.
Na jeho druhém konci mělo být upevněno „škrabadlo“3 nebo alespoň závit, na který bylo
možno zašroubovat kartáček k vyčištění hlavně. Jak jistě sami tušíte, její čištění bylo pro
funkčnost velmi důležité. Zanášela se usazeným prachem a dalšími nečistotami vzešlými z
časté střelby, neprospívala jí vlhkost, voda ani mnoho dalších okolností. U nečištěné zbraně
mohlo snáze dojít k tomu, že se rozbila, případně praskla, což mohlo způsobit škodu nejen její
majiteli, ale i jeho spolubojovníkům.
Pro případ, že by se při nabíjení vojákovi zasekla kule v hlavni, měl mít každý jeden
Corporal celoželezné dusadlo, kterým mohl svým podřízeným mušketýrům zarazit kuli
velkou silou až na konec hlavně, odkud se potom obvykle dala vystřelit. Kdyby tak neučinil,
hlaveň by se mohla po odpálení roztrhnout.
2
3
J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden 1630, s. 28–30.
Německy „Krätzer.“
5
Mušketýr nosil přes tělo bandalír, tedy pás z pevné kůže, na který bylo upevněno další
příslušenství k mušketě. Bandalírů existovaly různé druhy, ovšem Wallhausen doporučoval
takové, které byly široké 3–4 prsty. Na ně se upevňovalo jedenáct odměrek na střelný prach,
které se vyráběly většinou ze dřeva, měly víčko a bývaly potaženy kůží. V případě této
konstrukce prý prach nezvlhnul. Další možné podoby odměrek autor důrazně nedoporučuje:
U odměrky, jejíž tělo bylo vyrobeno ze dřeva, ale dno z mědi nebo plechu, hrozilo, že kdyby
se poškodila přes to přetažená kůže, dno by odpadlo. Celoměděné odměrky zase při nárazech
do sebe zvonily a řinčely, což bylo velmi nevhodné např. při skryté střelbě nebo v noci.
Na bandalíru byla také zavěšena prachovnice. Měla obsahovat střelný prach roztlučený
nadrobno a smíchaný s trochou síry, což mělo pomoci proti selhání zbraně při výstřelu.
Jemnější prach se lépe zažehnul a snáze prošel zátravkou z pánvičky dovnitř do hlavně. Drsná
neroztlučená zrna by zátravku totiž mohla ucpat. Když střelný prach na pánvičce odhořel, ale
zbraň nevystřelila, bylo to proto, že oheň nemohl z nějakého důvodu projít zátravkou. Ta byla
buď ucpaná, nebo došlo k chybě v konstrukci zbraně. Dnový šroub mohl být uvnitř upilovaný,
nebo byl špatně zkonstruován tak, že se zátravka nacházela od jeho konce příliš daleko.
V obou případech při pokusech o vystřelení docházelo k tomu, že se prach na pánvičce nijak
nedotýkal prachu v hlavni. K nevystřelení mohlo dojít i u relativně kvalitní zbraně, proto bylo
lepší po nasypání prachu na pánvičku zbraní lehce zaklepat, aby se trocha prachu vklepala
zátravkou dovnitř do hlavně. To zvýšilo jistotu výstřelu.
Na bandalír dále patřil kožený sáček na kule, mastný hadr a příslušenství k čištění zbraně –
např. k pročištění zátravky, která se po delší střelbě mohla ucpat, sloužila nejlépe jehla. Aby
mohl voják svoji mušketu udržovat, nosil s sebou také malou cínovou lahvičku s olivovým
olejem.
Střelec s sebou nosil také tři nebo čtyři kousky luntu, který měl být dlouhý maximálně 6–7
pídí (tj. zhruba 120–140 cm) , protože delší by prý překážel. Musel se o něj umět dobře
postarat. Bylo třeba zabezpečit, aby zůstal co nejsušší i tehdy, když bylo vlhko nebo pršelo.
V těchto případech si měl uložit doutnák do kapsy či do váčku u kalhot, mohl ho dokonce
zapálený nosit pod svým kloboukem, případně použil jiné úkryty. Každý mušketýr měl mít
také tenkou plechovou rouru širokou tak, aby se do ní lunt vešel – na délku mohla mít zhruba
jednu stopu (tj. kolem 30 cm). Skrz ni byly provrtány dírky. Pokud do ní voják zapálený lunt
vložil, nebyl pro své okolí tolik viditelný, když měl jít v noci do útoku nebo na hlídku.4
4
Tzv. Schildwache. O ní více v kapitole Jak se má mušketýr chovat na hlídce.
6
Na furketu, tedy vidlici sloužící k podepření muškety při střelbě, měla být upevněna malá
páska, na kterou si voják zavěšoval furketu na levou ruku např. tehdy, když nabíjel zbraň.
Tuto pásku měl mít každý dlouhou podle svých potřeb, podle své velikosti.
Mušketýr nosil na hlavě do boje obvykle klobouk, který ho alespoň částečně chránil proti
úderům a dalším nepříjemnostem – například proti házení kamenů případně lití horké vody při
obléhání. V těchto situacích mu mohla ještě lépe posloužit přilba. Při kontaktním boji proti
pěchotě i při útoku jízdy mu nejvíc ran dopadalo právě na hlavu. Přilba ochránila hlavu, po
které sice údery mohly sjet dolů, ale zranění na rameni nebo na ruce už většinou smrtelné
nebylo. Většina typů přileb navíc obepínala bradu a na obou stranách zakrývala uši. Aby mohl
jít mušketýr do boje s přilbou na hlavě, měl háček, na který si mohl pověsit svůj klobouk po
dobu boje na bandalír.5
Ohledně poboční zbraně upozorňoval Wallhausen hlavně na to, že má být krátká, což bylo
podle něj nejdůležitější. Doporučoval, aby mušketýrovi po boku visel tesák nebo šavle, která
ale neměla být delší než tři stopy. Bylo to důležité proto, aby v boji nepřekážela jemu ani
žádnému z jeho spolubojovníků, a také aby se s ní snáze otáčelo. Poboční zbraně se užívaly
především při různých vpádech, kde byly obratnější chladné zbraně než muškety. V případě
nouze se jimi dal podseknout stromek nebo useknout větev na stavbu přístřešku. Nošení
krátké zbraně bylo většinou také pohodlnější než nošení zbraně dlouhé. Autor ovšem na závěr
odstavce dodává: „Já ale nechám každého jednoho se rozhodnout podle sebe.“6
5
Rytina přilby a háčku sloužícího k zavěšení klobouku na s. 8.
Boj mušketýrů na poboční zbraně na rytině na s. 17. Některé součásti zmiňovaného příslušenství potřebného
k mušketě na rytině na s. 8.
6
7
Mušketa a furketa s poutkem
Přílba a háček7
Další příslušenství8
Přilba a háček pro zavěšení klobouku na bandalír
Další příslušenství: Bandalír s jedenácti odměrkami na prach, doutnákem, prachovnicí na
jemný prach, koženým váčkem na kule a ucpávky.
Nalevo od bandalíru plechová roura sloužící k ukládání zapáleného doutnáku.
Pod bandalírem tesák jako poboční zbraň.
7
8
Tamtéž.
Tamtéž.
8
2. 2 Jak se má mušketa dobře brát, zakládat a připravovat.9
V následujících kapitolách se podíváme na popis jednotlivých mušketýrových kroků při
obsluze zbraně. Wallhausen tuto část knihy směřuje přímo k vojákovi – detailně mu vysvětluje,
jak má postupovat a čemu se má naopak vyvarovat. Pro větší srozumitelnost textu jsou tyto
kapitoly uvedeny v přítomném čase, jak se u takovéhoto manuálu hodí.
Autor většinu popisovaný akcí rozděluje na tři doby, do kterých spadá vždy několik různých
pohybů rukou a nohou. Je podle něj důležité, aby vojáci tyto doby dodržovali, protože pak prý
pochopí, „jaké pěkné souznění a harmoničnost je v tomto cvičení, protože to není jen o
dodržování určitých dob, ale taky o ladnosti pohybů jednotlivých částí těla.“10
Aby bylo možno začít se zbraní pracovat, je nutné ji nejprve zvednout ze země. Zdálo by se,
že se jedná o velmi jednoduchou činnost. Ve skutečnosti je ale značně ztížena tím, kolik
předmětů střelec současně drží v rukou (vedle muškety furketu, doutnák, někdy i nabiják nebo
třeba prachovnice), a Wallhausen ji proto popisuje celkem důkladně.
Zpočátku voják stojí a zbraň má postavenou na zem po svém pravém boku, furketu má
pověšenou na pásce na levé ruce. Zapálený lunt voják drží pod oba jeho konci v pravé ruce,
odkud ho ale přebere do ruky levé. Při tomto úchopu je lunt v zásadě „zkrácen“ na polovinu –
doutnající konec má podle autora vykukovat (maximálně na délku malíku) mezi malíkem a
prsteníkem, druhý konec mezi prsteníkem a prostředníkem, zatímco zbytek visí dolů.
K ovládání a chránění doutnáku mají sloužit právě tyto tři prsty.
Doba první:
Po správném uchopení doutnáku má voják levou rukou, na níž visí furketa, uchopit
mušketu zhruba v jejím středu a natočit ji tak, aby předpažbí zbraně (tedy ta strana, „kam se
strká nabiják“11) směřovalo dopředu. S palcem nataženým podél hlavně zbraň zvedne do výše
pasu, kde ji uchopí i pravou rukou. Voják si má v tuto chvíli uvědomit, kde se nachází těžiště
jeho muškety, a naučit se ji v něm správně držet. V těžišti by ji měl uchopit ideálně už při
jejím zvedání, protože potom nepotřebuje použít tolik síly.
Wallhausen dále popisuje, jak se má mušketa položit na rameno. Voják má nejprve
natáhnout pravou ruku se zbraní do strany tak, aby se pánvička dostala do výšky ramene.
Tuto ruku nechá pokrčenou a drží jí mušketu stále ve stejném místě; levou naopak natáhne
přímo před sebe. Stále v ní drží furketu (palec má mít na jejím kování, ukazovák a prostředník
furketu přidržují) a doutnák (ve zbývajících prstech levé ruky).
9
J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden 1630, s. 30–31. Rytina a kresba mušketýrů
v pozicích popisovaných mj. v této kapitole na s. 17.
10
Tamtéž, s. 36.
11
Tamtéž, s. 30.
9
Doba druhá:
Poté má vykročit svojí levou nohou o dvě stopy (tedy asi 60 cm) dopředu, zatímco pravou
nohu vytočí o 90° do strany. V tuto chvíli přenáší pravou ruku s mušketou ke svému levému
rameni, kde ji drží stále v jejím těžišti. Levou ruku přenese k pažbě muškety a uchopí spodní
část pažby (tzv. botku) tak, že furketa s luntem (které jsou stále v levé ruce) „visí“ po pravé
straně zbraně dolů.
Doba třetí:
Nyní si voják pokládá mušketu na rameno, přičemž má mít vepředu opět pravou nohu.
Položenou zbraň pak má vepředu trochu stlačit dolů, čímž zvedne ústí hlavně za sebou a
nebude nikoho zbytečně ohrožovat. S mušketou na rameni voják může celkem pohodlně
pochodovat. Furketu v levé ruce má mít vytrčenou do strany, aby mu při pochodu nepřekážela
a nevrážel do ní.
Ačkoliv popis těchto pohybů může znít zdlouhavě a komplikovaně, jedná se o jednoduchou
činnost, která má vojákovi trvat již zmiňované tři doby. Za ně se mušketa zvedne, „připraví“ a
položí na rameno. Třikrát se přitom také změní pozice vojákových nohou:
Shrnutí:
Na první dobu se zvedá mušketa; voják vykročí dopředu pravou nohu. Na druhou dobu si
připravuje lunt a furketu a vepředu má levou nohou. Na třetí dobu se pokládá mušketa na levé
rameno, přičemž je vepředu pravá noha.
Voják má mít ústí hlavně muškety vždy dostatečně vysoko především proto, aby nijak
nepřekážel svým spolubojovníkům: Zbraň takto sklopená nepřekáží těm, kteří pochodují za
ním. Pokud by byla nabitá a omylem ji zažehla jiskra, v téhle výšce nikoho nezraní. Voják se
s ní může snadno otočit a nikomu při tom nebude překážet. Jeho spolubojovníci můžou klidně
projít pod jeho zbraní těsně za ním.
Z popisu vyplývá, že všechny předměty, které voják nese v rukou, jsou při pochodu
s mušketou na rameni uloženy v levé ruce, pravá ruka visí volně podél těla. Tak tomu má být
proto, aby měl voják při pochodu v případě klopýtnutí nebo nějakého jiného problému volnou
alespoň jednu ruku, kterou může tyto problémy řešit.
Někdy je při pochodu držena furketa v pravé ruce. Voják s ní má při každém vykročení
pravé nohy pevně klepnout o zem.
10
2. 3 Jak dobře a obratně z muškety vypálit.12
Pokládat mušketu na rameno a pochodovat s ní tak, jak bylo právě popsáno, je možné se
zbraní nabitou i nenabitou. Pro potřeby této kapitoly, ve které se budu věnovat
Wallhausenovu popisu dalších tří dob v obsluze muškety, ale musíme počítat s tím, že zbraň je
jichž nabitá. Na její správné nabíjení se podíváme v kapitole následující.
Doba první:
Nejprve je třeba mušketu sejmout z levého ramene. To voják provádí pravou rukou,
přičemž na stejnou dobu vykračuje dopředu levou nohou. Zbraň se má sejmout tak, že ji voják
nejprve sklopí do skoro svislé polohy a uchopí hlaveň pod pánvičkou mezi palec a ukazovák.
Mušketa má být potom přenesena napravo od vojákova těla, přičemž pánvička se má dostat
do výše jeho ramene.
Levá ruka mezitím drží furketu a doutnák tak, že palec ruky je natažen podél vidlice
furkety směrem nahoru. Voják ruku nejdřív natáhne dopředu a poté ji přenese k mušketě,
kterou uchopí v jejím těžišti. (V levé ruce jsou tedy momentálně uloženy furketa, doutnák i
mušketa.) Palec levé ruky se má přesunou z furkety na mušketu, ale tak, aby se nedotýkal
žádného kování, protože případná nehoda (jako třeba roztržení hlavně při nabíjení) by
vojákovi mohla ruku poranit.
Zbraň se má držet takto před tělem podél pravého boku, přičemž ústí hlavně má směřovat
bezpečně ven a nahoru tak, aby nemohlo dojít k nehodě, kdyby omylem dopadla jiskra na
pánvičku. Vojáka takto nezraní jeho vlastní zbraň, a kule neúmyslně vystřelená ze zbraně
proletí nad vojskem a nikoho nezasáhne.
Střílet se má na tři doby. Na první dobu voják drží mušketu levou rukou tak, že pánvička je
ve výši pasu a je vytočená lehce ven od těla. Levou nohou postoupí trochu dopředu a sníží ji.
Doba druhá:
Na druhou dobu připadá manipulace s doutnákem, při které voják vykročí dopředu pravou
nohou. Mušketýr vyjme pravou rukou lunt z ruky levé; jeho hořící konec nyní drží na hřbetní
straně mezi dvěma prsty a přidržuje ho palcem. Má ho takto přenést k ústům a opatrně z něj
ofouknout popel tak, aby popel nedopadal na jeho tělo ani zbraň. S ním by totiž mohla odletět
i jiskra, která by mohla zažehnout pánvičku, nebo se dostat do odměrek se střelným prachem.
Ofouknutý lunt se zakládá do kohoutu, někdy také zvaného „drak“.13 Před každým střetem
si má voják vyzkoušet zastrčit lunt do povolovatelného kohoutu, aby zjistil, zda kohout není
12
Tamtéž, s. 32–34.
11
příliš utažený nebo naopak povolený. Pro ideální ovládání zbraně musí lunt sedět pevně –
kohout má být trochu užší než doutnák, protože ten se do něj snadno vmáčkne. Wallhausen
apeluje na to, aby se tato zkouška prováděla vždy předem. Jinak se totiž stává, že voják v boji
stojí, a zatímco ostatní již vypálili, on ještě řeší problémy s luntem a překáží těm, kteří
v zástupu následují za ním. V jednotce pak zákonitě vznikají zmatky a nepořádek.
Doutnák je tedy založen do kohoutu. Voják ho ovládá dvěma prsty a přidržuje palcem.
Když je založený, má mušketýr ještě vyzkoušet, zda zapálený konec luntu směřuje přímo
doprostřed pánvičky. Pokud ne, lze ho v kohoutu ještě posouvat. Kdyby neseděl správně,
doutnák nezapálí pánvičkový střelný prach, a mušketa nevystřelí. Proti nechtěné jiskře se má
pánvička chránit ještě dvěma prsty, který ji zakryjí.
Doba třetí:
Třetí doba má vypadat takto: Voják zvedne mušketu levou rukou k ústům. Nechá ústí
hlavně trochu poklesnout, aby případný neúmyslný výstřel nezranil jezdce na koních. Ještě
jednou ofoukne lunt a poté otevře kryt pánvičky. Mušketu dá opět dolů do předchozí pozice.
Musí ale dbát na to, aby ji držel rovně, a nevysypal z pánvičky prach. Nesmí nechat ani
poklesnout hlaveň, protože v tom případě by mohl případný výstřel někoho zranit. Po otevření
pánvičky má voják uchopit pravou rukou mušketu u spouště, aby byl připraven kdykoliv
vystřelit.
Zatímco tedy přebere zbraň do pravé ruky, levou rukou pod ni strčí furketu. Mušketu
položí do vidlice furkety a přidržuje ji prsty, kterými v ní také může otáčet. Poté předstupuje
levou nohou dopředu a současně staví furketu na zem. Ústí hlavně přitom nechá poklesnout
dolů. Furketa má stát na zemi natočená tak, že jeden hrot její vidlice směřuje na pravou
stranu, druhý na levou. Voják v ní drží mušketu levou rukou tak, že má palec na levé straně
zbraně a zbytek prstů na straně druhé.
Před střelbou se mušketýr postaví do střeleckého postoje, který vypadá takto: Nohy od
sebe vzdálí na šíři jednoho kroku – levou nohu vystrčí dopředu, přičemž pokrčí její koleno,
zároveň pravou nohu natáhne dozadu a její špičku vytočí doprava o 90°.14
Patku muškety si opře do pravého ramene. Je důležité, aby to bylo skutečně do ramene a ne
např. do horní části paže, protože tam by ho mohl zpětný ráz zbraně při výstřelu silně udeřit a
paži tak třeba vykloubit. Wallhausen také dodává, že když se špatně opřenou zbraní vystřelí
13
Název „drak“ (něm.: Drachen), který zde v této souvislosti uvádí i Wallhausen, je dán tvarováním kohoutu do
podoby stylizované dračí hlavy, které můžeme vidět na nejedené zdobenější mušketě. Viz např. E. FUČÍKOVÁ
– L. ČEPIČKA (edd.), Inter arma silent musae?, s. 574; mušketa na fotografii 16,53).
14
Střelecký postoj na rytině na s. 17.
12
třeba šestkrát až osmkrát, má se voják připravit na to, že druhý den nebude moci paži používat
vůbec. Je tedy důležité, aby bylo tělo srovnané a natočené dopředu, a aby měl voják zvednutý
pravý loket tak, že bude ležet ve stejné rovině, jako jeho zbraň. V této poloze má vypálit. Než
tak udělá, má trochu oddálit svoji hlavu od muškety, aby mu zpětný ráz zbraně nerozedřel
tvář, nebo ho na obličeji jinak nezranil.
Pro střelbu proti postupujícímu nepříteli si má voják zapamatovat, že má mušketou mířit
tak nízko, jako by chtěl trefovat pěchotu do holení a jezdce mezi nohy a hruď. Mušketa se totiž
při odpalování vždy zvedne výš. Pokud by hlaveň mířila příliš nízko, bude mít proti nepříteli
nějaký účinek alespoň kule odražená od země. Pokud bude ale mířit nepříteli na hruď, vystřelí
nakonec příliš vysoko, což je podle Wallhausena u jednotek vidět celkem často. Při takovéto
střelbě se prý zasahuje sotva ve čtvrtině případů.
2. 4 Jak po vystřelení mušketu znovu dobře a obratně naládovat a připravit.15
Po vystřelení je třeba zbraň opět nabít. Wallhausen v následující kapitole popisuje postup
při opětovném nabíjení. Začíná ukončením předchozí střelby, které se společně se sypáním
prachu na pánvičku provádí na první dobu.
Doba první:
Voják se nejprve zvedne z předchozího sníženého postavení tak, že postoupí pravou nohou
dopředu k noze levé, přičemž současně zvedá furketu s mušketou. Ty nyní drží obě tak, jako
tomu bylo před střelbou, tedy po svém pravém boku s hlavní směřující nahoru a ven.
Současně vykročí dopředu levou nohou.
Střelec vyjme zapálený doutnák z kohoutu.16 Přenese mušketu oběma rukama k ústům a
silně foukne na pánvičku, aby v ní nezůstala žádná jiskra z doutnáku. Ta by totiž mohla při
sypání prachu na pánvičku způsobit nehodu.17 Poté zbraň sníží opět tak, aby pánvička přišla
do výše pasu. Vezme prachovnici, nasype jemný prach na pánvičku, mušketu natočí k tělu a
zaklepe s ní, aby trocha prachu zapadla do zátravky. Poté pánvičku zavře. Zbraň uchopí pod
pánvičkou a opět s ní zatřese – tentokrát směrem od sebe. Tím z ní sklepe přebytečný prach.
Aby odstranil i jeho zbytek, který zůstal na krytu pánvičky a v jejím okolí, přenese zbraň opět
k ústům a na pánvičku foukne. Potom se už nestane, že by prach zapálila jiskra vzešlá
z ofukování luntu nebo ze zkoušení, jestli lunt na pánvičku dobře dosedá.
15
J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden 1630, s. 34–35.
Autor to v této částí textu neuvádí, ale v EXAMEN na konci této části knihy je tato informace zaznamenána.
17
Autor zmiňuje dokonce možné zapálení bandalíru. J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss,
Leuwarden 1630, s. 34.
16
13
Doba druhá:
Na druhou dobu voják vykračuje dopředu pravou nohou, mušketu přesune obloukem
k levé ruce. Furketa i mušketa přijdou obě do levé ruky, voják je drží po svém levém boku
postaveny na zem. Pravou rukou uchopí jednu odměrku na prach, palcem zdvihne její víčko a
otevře ji. (Pokud by to nešlo palcem, má si pomoci zuby.) Odměrku přenese k mušketě,
nasype prach do hlavně a strčí tam kuli. Na ni přijde ucpávka vyráběná obvykle z koudele,
žíní, papíru, nebo z jakéhokoliv materiálu podobných vlastností, které má voják po ruce.
Wallhausen radí, aby střelec na ucpávku nezapomínal, což se prý často stává. Když není
použita ucpávka, kule může snadno vypadnout a mušketýr potom střílí jenom prachem.
Wallhausen doporučuje, ať v těchto okamžicích voják raději nestřílí, než aby střílel zbytečně.
Připomíná také, že se zbraně často sklápějí a kule vypadávají např. tehdy, když se při
obléhání střílí ze zdí.18 Autor toto téma uzavírá tím, že ho zde staví před nově příchozí
mušketýry jako výstrahu a poučení, zatímco starší vojáci se o tom všem jistě již sami dobře
přesvědčili.
Jestliže je už v hlavni všechno potřebné, má mušketýr uchopit pravou rukou nabiják, a
vytáhnou ho z předpažbí. Uchopí ho uprostřed, otočí ho a opře o svůj pas. Ruku nechá po
nabijáku sklouznout až na jeho konec a zastrčí ho do hlavně, kde má třemi údery zarazit kuli
s ucpávkou až dolů na střelný prach. Poté ho má otočenou rukou vytáhnout z hlavně ven,
uchopit ho uprostřed, otočit, uchopit na konci a zastrčit zpět na jeho místo v předpažbí, tedy
pod hlaveň.
Doba třetí:
Nyní je zbraň nabitá, voják ji uchopí pod pánvičkou, přenese ji na pravou stranu, zatímco
furketu drží levou rukou. Dopředu postaví svoji levou nohu. Nabitou zbraň si může položit na
levé rameno, jak bylo popsáno v předchozích kapitolách. Přitom předkračuje opět pravou
nohou, což probíhá na dobu třetí.
2. 5 Jak se má mušketýr chovat na hlídce.19
Vedle běžné obsluhy muškety se Wallhausen věnuje obsluze muškety na hlídkách zvaných
Schildwache, které se (především ve vojenských táborech a v kvartýrech) ustanovovaly vedle
General Wachten, tedy hlavních hlídek. Termín Schildwache v době třicetileté války
18
„ … na což bys jistě přišel i sám, že se tak děje.“ J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden
1630, s. 35.
19
J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden 1630, s. 35–36.
14
označoval ozbrojenou stráž dbající o bezpečnost vymezeného prostoru (tedy třeba tábora či
jeho části, nebo také prostor v pevnosti či na jiném vojáky obsazeném prostoru). Tato hlídka
měla mít vždy zbraň připravenou k použití a nesměla ji odložit.
Pěší Schildwache se jakožto speciální hlídky, které mají být stále zcela bdělé, střídají
obvykle po jedné až dvou hodinách. Jako upozornění na blížící se nebezpečí obvykle vystřelí.
V táborech existovaly Schildwache dvojího typu. První typ byl zřizován veřejně. Tyto hlídky se
pohybovaly ve dne i v noci uvnitř příkopů nebo opevnění tábora. Druhý typ byl méně běžný,
tajný. Tyto Schildwache se formovaly z Gefreiten (svobodníků), když byl nepřítel blízko a
hrozilo, že tábor přepadne. Ustanovovaly se v noci.20 Veškerými „hlídkami“ zmíněnými
v následujícím textu jsou myšleny právě Schildwache.
Možnost první:
Je-li mušketýr odveden na hlídku, má vzít svoji mušketu na levé rameno, přecházet po
vymezeném prostoru tam a zpátky a dávat pozor na okolí.
Možnost druhá:
Na střelbu bude ovšem připraven spíše tehdy, když se bude přemisťovat s mušketou
vloženou na furketu, což je tedy vhodné aplikovat v případě hrozícího nebezpečí nebo potřeby
zvýšené ostražitosti. Wallhausen ohledně toho radí následující:
Voják má sejmout mušketu z ramene a držet ji v pozici před tělem podél pravého boku
s hlavní směřující do bezpečné oblasti. Levou rukou strčí furketu pod mušketu, zbraň do ní
vloží a její hlaveň lehce zdvihne. Furketu i s mušketou postaví na zem, levou nohou postoupí
dopředu, zatímco pravou nechá dvě stopy za ní a její špičku vytočí o 90° doprava. Furketa má
na zemi stát kousek před vojákovou levou nohou, voják v ní levou rukou přidržuje mušketu,
zatímco pravou ruku má připravenu u spouště. Z této pozice střelec zvedne mušketu i
s furketou tak, že mušketu přitiskne ke svému tělu a drží ji ve výši svého pasu. Když ji bude
držet správně vysoko, nebude mu prý před tělem při chůzi nijak zvlášť překážet.
Možnost třetí:
Třetí možnost, jak se přemisťovat na hlídce, je tato: Voják vloží mušketu do furkety, ve
které jí nechá sklouznout do jejího těžiště, kde ji pevně uchopí levou rukou. V levé ruce může
takto přenášet obě dvě společně. Pravou rukou, kterou má teď zcela volnou, může „svým
důstojníkům nebo jiným takovým čestným lidem činit náležitou poklonu tak, že sejme
20
J. J. von WALLHAUSEN, Corpus militare, Hanaw 1617, s. 105 – 109.
15
klobouk.“21 V případě, že by mušketýr na hlavě neměl klobouk ale přilbu, snímat ji nemá,
protože to prý není vojácké.
Na závěr kapitoly Wallhausen opět připomíná, že voják na hlídce nesmí zapomenout mít
připraven hořící lunt.
2. 6 Jak se na hlídce připravit a střílet.22
Pokud se voják na hlídce připravuje na střelbu, má držet mušketu v druhé z pozic, které
byly popsány v předchozí kapitole – drží ji levou rukou na furketě, zatímco pravou rukou ji
podpírá u spouště. Přebere lunt do pravé ruky, vloží ho do kohoutu a vyzkouší, zda dosedá
doprostřed pánvičky. Poté pánvičku zakryje, zakročí dozadu pravou nohou, ofoukne lunt,
otevře pánvičku, připraví se do střelecké pozice, která byla popsána výše, a vypálí. Po
výstřelu okamžitě nabíjí a čeká na svém místě s mušketou znovu založenou do furkety.
Pokud chce být voják na hlídce připraven ke střelbě, ale nechce stát stále na jednom místě,
může nosit mušketu na levém rameni, přičemž ji má mít vloženu do furkety, kterou nese
pravá ruka.
2. 7 O jednoduchých ručnicích.23
Mušketýři nebyli jedinými střelci v armádách třicetileté války. Soudobá výzbroj a výstroj
vojáků byla značně nejednotná, proto bylo možno nalézt mezi vojáky i střelce ze starších a
konstrukčně jednodušších typů palných zbraní.
S jednoduchou ručnicí se má nakládat stejně jako s mušketou. Výjimku tvoří zacházení
s furketou a bandalírem, protože ty se u ručnic nepoužívají. Raději než chlapce s ručnicemi a
dalšími lehkými zbraněmi ale většina Hauptmanů24 vidí v řadách svých vojáků mušketýry.
Není-li jiné možnosti, alespoň je přimějí k používání furket, což jim poskytne dobré cvičení
k budoucí střelbě z mušket.
21
J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden 1630, s. 36.
Tamtéž.
23
Tamtéž, s. 37.
24
Hejtman – velitel pěší kompanie.
22
16
Obrázek a) mušketýr podle de Gheyna 25
Obrázek b) mušketýr podle Palamadesze26
Obr. a): Voják drží v levé ruce mušketu, furketu a zapálený doutnák, pravou rukou zakrývá
pánvičku muškety
Obr. b): Voják nese mušketu na levém rameni, přidržuje ji levou rukou, ve které drží také
furketu a zapálený doutnák. Pravou ruku má pravděpodobně volnou.
Obrázek c) střílející mušketýr27
Obrázek d) boj na poboční zbraně28
Obrázky c) a d): Vojáci nesou na hlavě místo klobouku praktičtější přilby, jako pobočné
zbraně užívají tesáků, které Wallhausen doporučuje.
25
J. de GHEYN, Wappenhandenling.
Anthonie PALAMADESZ, Mušketýr, 1640, uloženo v Metropolitan museum of Art, New York.
27
J. J. von Wallhausen, Ritterkunst, Figu: 12, Cap:12, No. 1.
28
Tamtéž, No. 2.
26
17
2. 8 Jednotlivé kroky v bodech29
Johann Jacobi von Wallhausen končí první část první knihy Kriegskunst zu Fuss jakýmsi
shrnutím předchozího textu. Jednotlivé akce prováděné při obsluze muškety má očíslované,
ovšem jednotné číslování pokračuje i v případech, kdy po sobě v textu navazují aktivity
v praxi vůbec nenavazující. (Odtud tedy často tradovaná – ale mylná – informace, že k nabití
muškety je potřeba provést 143 kroků.) Za běžnou obsluhou muškety (pod body 1– 99) se tak
např. rovnou popisuje obsluha muškety na Schildwache (pod body 100–143). Následující text
představuje volný překlad Wallhausenova Examen. Za tímto textem naleznete dva mědiryty z
Kriegskunst zu Fuss označené jako B a C,30 které představují očíslované ilustrace
k předkládaným bodům.
EXAMEN
Na němž si můžeš kontrolovat a prohlížet, jestli s mušketou všechno správně jedno po
druhém provádíš.
Doba první:
1. Pověs si furketu na levou ruku.
2. Vezmi oba konce luntu mezi 3 nejzadnější prsty levé ruky, polož ho tam a drž ho pevně.
3. Levou rukou za sebou táhni furketu, uchop mušketu [levou rukou] uprostřed, s pravou
nohou postavenou dopředu.
4. Zvedni ji, otoč ji trochu k pravé ruce.
5. Uchop mušketu pravou rukou pod pánvičkou.
6. Mušketu drž s rukama pokrčenýma směrem ven.
7. Natáhni levou ruku dostatečně ven.
Doba druhá:
8. Pošli furketu napravo v levé ruce.
9. Postup levou nohou dopředu.
10. Přenes mušketu ohnutou [pravou] rukou k levému rameni.
11. Přenes levou ruku na poloviční cestu naproti tomu.
12. Polož si ji na rameno.
29
J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden 1630, s. 37-38.
Tamtéž, nečíslované mědirytové přílohy B–C. Po kroku143 na mědirytu C následují ilustrace k několika
prvním akcím při obsluze píky.
30
18
13. Polož na ni levou ruku a pevně ji drž.
14. Polož mušketu na rameno.
Třetí doba:
15. Furketu s luntem nech napravo od hlavně viset dolů.
16. Furketu drž příčně proti tělu nad kolenem.
17. Zadní část muškety drž dobře vysoko [levou rukou].
18. Pravou ruku nech viset po straně.
19. Stůj ve své pozici.
Takto se připravuješ ke střelbě.
První doba:
20. Zvedni svoji pravou ruku, přenes ji obloukem k levému rameni.
21. Vykroč levou nohou.
22. Nech furketu v ruce klesnout podél tvého těla.
23. Nech mušketu trochu sklouznout dolů.
24. Otoč s ní trochu k pravé ruce.
25. Uchop mušketu pod pánvičkou.
26. Zvedni ji z ramene pryč.
27. Drž mušketu nahoře.
28. Přenes ji napravo ohnutou rukou.
29. Natáhni levou ruku před sebe ven.
30. Pošli furketu napravo.
31. Přenes levou ruku obloukem k mušketě.
32. Uchop mušketu uprostřed v těžišti.
33. Drž mušketu pevně levou rukou před sebou nahoře.
34. Drž ji těsně vedle tvého boku před sebou ústím nahoru.
35. Sniž levou nohu.
Druhá doba:
36. Správně vezmi lunt z levé ruky dvěma prsty a palcem.
37. Vykroč pravou nohou.
38. Ofoukni lunt.
39. Přenes ho k pánvičce, posaď ho do kohoutku nebo draka.
40. Vyzkoušej, jestli jde správně doprostřed pánvičky.
19
41. Vrať kohoutek zpátky.
42. Zakryj dvěma prsty pánvičku.
43. Postav dopředu pravou nohu.
Třetí doba:
44. Zvedni mušketu v jejím těžišti k ústům.
45. Ofoukni lunt.
46. Drž to vysoko v klidu.
47. Vykroč levou nohou dopředu.
48. Otevři pánvičku, dej ruku zpět.
49. Vzadu uchop mušketu se spouští.
50. Strč levou rukou furketu pod mušketu.
51. Nech mušketu shora klesnout dolů.
52. Postav furketu s mušketou na zem.
53. Došlápni levou nohou společně s dopadem furkety.
54. Postav se správně do pozice.
55. Posaď mušketu správně na hruď s rovně předkloněným tělem, s levou nohou
s ohnutým kolenem vepředu, s pravou nohou, která tě podpírá dozadu natažená, a která je
příčně vytočená.
56. Přilož doutnák.
57. Vypal.
Když jsi vystřelil.
První doba:
58. Zvedni mušketu s furketou.
59. Vykroč dopředu pravou nohou.
60. Klidně stůj.
61. Vykroč levou nohou.
62. Přenes mušketu vedle tvého pravého boku.
63. Vyndej lunt z kohoutku.
64. Přenes ho na jeho původní místo [mezi prsty levé ruky].
65. Zvedni mušketu k ústům.
66. Silně foukni na pánvičku.
67. Uchop prachovnici.
20
68. Nech mušketu poklesnout.
69. Nasyp prach na pánvičku.
70. Zaklep trochu na mušketu.
71. Zavři pánvičku.
72. Setřes z ní prach.
73. Foukni na ni.
74. Sniž levou nohu.
75. Uchop mušketu oběma rukama.
76. Natáhni mušketu před sebe.
Druhá doba:
77. Vykroč pravou nohou dopředu.
78. Přenes mušketu se zhoupnutím na levou stranu.
79. Nech furketu klesnout.
80. Táhni furketu.
81. Drž mušketu pevně levou rukou.
82. Uchop odměrku na prach.
83. Otevři ji.
84. Nasyp prach do muškety.
85. Zaklep na odměrku [a vyklep to, co v ní zbylo].
86. Strč do hlavně kuli.
87. Strč tam ucpávku.
88. Vytáhni nabiják.
89. Uchop ho nakrátko.
90. Zaraž kuli a ucpávku na prach.
91. Vytáhni nabiják ven.
92. Uchop ho nakrátko.
93. Opět ho skryj.
Třetí doba:
94. Uchop mušketu pravou rukou a přenes ji k levé ruce.
95. Sniž pravou nohu.
96. Drž mušketu pravou rukou vysoko.
97. Pošli furketu levou rukou napravo.
98. Polož mušketu na rameno nebo na furketu.
99. Postav se do pozice.
21
Když stojíš na Schildwache.
100. Sejmi mušketu z ramene.
101. Polož ji na furketu.
102. Postav furketu na zem i s mušketou.
103. Uchop mušketu vzadu.
104. Drž ji před sebou vysoko.
105. Vykroč levou nohou dopředu.
106. Posuň ve furketě mušketu do jejího těžiště.
107. Drž ji pevně levou rukou.
108. Vzdej čest.
Když střílíš na Schildwache.
109. Drž mušketu vepředu ve furketě vysoko.
110. Vezmi pečlivě lunt z levé ruky.
111. Ofoukni lunt.
112. Vlož ho do kohoutku.
113. Vyzkoušej ho na pánvičku.
114. Zakryj pánvičku.
115. Ofoukni lunt.
116. Otevři pánvičku.
117. Uchop mušketu vzadu.
118. Nech ji před sebou nahoře dolů poklesnout.
119. Vykroč nejprve levou nohou dopředu, pak pravou nohou dozadu.
120. Polož si mušketu na hruď.
121. Přilož doutnák.
122. Vypal.
Když se na Schildwache připravuješ.
123. Nejprve pravou nohou, potom levou nohou vykroč na předchozí místo.
124. Stůj v klidu.
22
125. Vezmi mušketu do levé ruky.
126. Drž ji vedle svého pravého boku.
127. Vyjmi lunt z kohoutku.
128. Vrať ho na své místo.
129. Přenes oběma rukama mušketu k ústům.
130. Silně foukni na pánvičku.
131. Dej na ni prach.
132. Uchop mušketu oběma rukama.
133. Oklep jí.
134. Ofoukni pánvičku.
135. Zhoupni mušketu na levou stranu.
136. Dej do hlavně prach, kuli a ucpávku.
137. Zaraž nabijákem kuli na prach.
138. Zastrč nabiják na jeho místo.
139. Uchop mušketu pravou rukou, zvedni ji.
140. Připrav levou rukou furketu.
141. Polož mušketu do furkety.
142. Postav se do předchozí pozice.
143. Pochoduj s furketou v ruce.
23
24
25
3. O střeleckém výcviku mušketýrů v řadách a zástupech
Schopnost dobře ovládat své zbraně není jedinou dovedností, kterou musejí vojáci
zvládnout, aby armáda správně fungovala. Na popis mušketýrova vybavení, obsluhy palných
zbraní a výcviku jednotlivců Wallhausen plynule navazuje druhou částí knihy, která
pojednává o základním výcviku střeleckých útvarů. Tyto „útvary“ nelze označit jasnějším
termínem, protože se jedná o různě velké organizační jednotky. Postupuje se od výcviku
menších skupin vojáků, které se po zvládnutí jednotlivých úkonů zvětšují. Daná cvičení se
postupem času provádějí s celou kompanií, případně později s celým regimentem. Vojáci
musejí být zkoordinováni se svými spolubojovníky, mají se naučit jednotně pochodovat,
současně střílet salvou31 a okamžitě reagovat na rozkazy velitelů.32
Zatímco dosud rozebírané kapitoly z první části první knihy Kriegskunst zu Fuss byly
směřovány přímo k vojákovi, druhá část první knihy je určena veliteli, který vojákům
rozkazuje a dohlíží na ně – snad tedy Corporalovi, Feldwebelovi, případně dalším
poddůstojníkům nebo důstojníkům. V těchto kapitolách Wallhausen obšírně vykládá teorii,
kterou doplňuje „exemply“.
Jednotlivá exempla, která obsahují ilustrační obrázek a text, jenž ho popisuje, zde
nalezneme pro větší přehlednost přímo za danou kapitolou. Ilustrace jsou výřezy mědirytu
označeného jako Fig: 1, Par: 2.33
3. 1 Co to jsou řady a zástupy.34
Podle Wallhausena má výcvik oddílů mušketýrů začít tím, že je vojákům vysvětleno, jak
vypadají řady a zástupy. Toto „vysvětlování“ probíhá především názorně – vojáci jsou
postaveni do čtvercových nebo obdélníkových útvarů, ve kterých se střídají jednotlivé řady
(nebo zástupy) při střelbě. Velitel má vyzkoušet řady různě početné – má vojáky stavět „po
pěti, deseti, dvaceti, třiceti, čtyřiceti, padesáti.“35
Nejprve by měl sestavit útvar o padesáti mušketýrech a seřadit ho do deseti řad po pěti
lidech. (Jakmile vojáci následující cvičení zvládnou, má ho vyzkoušet se sto mušketýry
v deseti řadách po deseti vojácích). Před ně postaví dvě hole (na ilustračních obrázcích jsou
použity furkety)36 vzdálené od sebe na šířku dané řady. Každá řada má postupně přijít mezi
31
K „současnosti“ střelby více v kapitole Závěrečná opatření.
Správný „pořádek“ (něm.: Ordnung), současnost a jednotnost akcí vojáků jsou v této části knihy často
připomínány.
33
J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden 1630, Fig:1, par:2.
34
J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden 1630, s. 39–41.
35
Tamtéž, s. 39.
36
Tamtéž, Fig.: 1, par.: 2, N1, Ca.: 1.
32
26
tyto hole a střílet z prostoru mezi nimi. Velitel střelcům nejprve rozkáže, aby se připravili.37
Vojáci sejmou muškety z ramen a připraví se ke střelbě tak, jak bylo vysvětlováno
v předchozích kapitolách. Když velitel chce, aby stříleli, rozkáže první řadě, aby založila
mušketu do furkety.38 Vojáci mají v tu chvíli postoupit o tři kroky dopředu, založit mušketu a
vystřelit. Ve chvíli, kdy první řada zakládá, má velitel rovnou rozkázat druhé řadě, aby se
připravila. Jakmile totiž první řada po výstřelu odejde dozadu, nastoupí na její místo řada
druhá a bude střílet.39 Stejným způsobem se postupuje s řadami následujícími.
Vojáci mají být dobře poučeni o tom, že všichni jedinci v řadě mají vše provádět současně
– snímat zbraň z ramene, držet ji před tělem, připravit ji, zakládat mušketu do furkety, stavět
se do střeleckého postavení, střílet, zvedat mušketu po střelbě a znovu ládovat. Jakmile přední
řada ukončí střelbu, má okamžitě odejít dozadu za formaci a tam naládovat.
Řada odchází celá na pravou nebo na levou stranu. Voják stojící na kraji se otočí a podél
boku útvaru odchází dozadu následován ostatními mušketýry z dané řady. Vzadu všichni opět
utvoří řadu. Zajímavé je, že Wallhausen ve všech případech popisuje zachování příslušnosti
mušketýrů k jednotlivým zástupům. Při odchodu řady po pravé straně se voják stojící na
pravém kraji má i vzadu zařadit na pravý kraj. Mušketýr, který stál vepředu po jeho levé ruce,
se stejně tak vzadu zařadí po jeho levici – při odchodu jde stále za ním a na konci ho obejde,
aby se zastavil o jedno místo dál. Stejně postupují další muži. Voják, který stál v řadě úplně
vlevo tedy v případě tohoto příkladu urazí nejdelší vzdálenost, aby se opět zařadil na svoji
pozici.
Podstatně jednodušeji by se jevilo, kdyby řada došla seřazena za sebou až na úplný konce –
muž, který stál vepředu vpravo, by skončil vzadu vlevo; určitým „negativem“ by tedy bylo, že
by se tak změnilo pořadí vojáků. Těmto změnám se ale mušketýři stejně museli naučit,
protože v bitevní praxi se běžně stávalo, že se jejich pozice měnila např. v důsledku zranění či
úmrtí spolubojovníků, a řady poté bylo potřeba dostupovat. Wallhausen ovšem (snad jen
v této jedné z úvodních fází výcviku) trvá na dodržování příslušnosti k jednotlivým zástupům.
Jakmile vojáci zvládnou střelbu po řadách, mají vyzkoušet vyšší úroveň tohoto cvičení –
střelbu po řadách zezadu. Později jim to prý bude k užitku obzvláště tehdy, když budou třeba
ustupovat před nepřítelem, přičemž se ho budou snažit udržet od sebe dostatečně daleko
střelbou (případně poté i kontaktním bojem). Vojáci mají při tomto cvičení pochodovat
v útvaru. Poslední řada se připraví, otočí, založí mušketu a vystřelí, zatímco ostatní vojáci
37
„Připravte se.“ (Německy: „Macht euch fertig;“ jinde v textu použito „Macht euch bereit.“)
„Založte.“ (Německy: „Legt an.“)
39
Postupná střelba dvou řad za sebou na s. 38.
38
27
pochodují dál. Jakmile tato řada vystřelí, má být druhá řada od konce už připravena ke střelbě.
První řada z pohledu střelby (a zároveň poslední řada z pohledu pochodování), která právě
vystřelila, se rychle vydá podél pochodujícího útvaru dopředu (- je jedno, jestli po pravé nebo
levé straně). Jakmile je první řada pryč, má se obrátit druhá řada, která potom založí mušketu
a vystřelí. Stejně pokračují další řady.
Toto cvičení je náročnější do značné míry proto, že se vojáci po vystřelení musejí zařadit
před jednotku, která pochoduje směrem od nich. I Wallhausen poznamenává, že musejí napůl
běžet. Střelci se řadí stejně jako při střelbě zepředu tak, že zachovávají svoji příslušnost
k zástupům. Jakmile toto cvičení zvládne útvar mušketýrů, mají se připojit pikenýři, kteří
bývají běžnou součástí bitevních sestav, a cvičit se má společně s nimi. Je třeba, aby obě dvě
složky armády postupovaly koordinovaně.
Exemplum
Figura 1, Pars 2, Cap. 1, Numero 1, 2.
Všimni si tohoto příkladu.
Pod Číslem 1 ve Figuře 1 vidíš 50 mušketýrů, 5 v jedné řadě, což činí 10 řad. Stojí tam dvě
furkety, postaveni tam jsou dva velitelé. Všichni musejí střílet ze stejného místa. Jakmile
první řada přijde na místo Litery C, řekni první řadě: „Připravte se“ [Macht euch fertig], ta
pak postoupí dopředu dva kroky neboli dvě doby až na Literu B, kde řekni: „Založte“ [Lege
an], první řada postoupí až na literu A, založí a vystřelí. Zatímco první řadě říkáš: „Založte,“
řekni druhé řadě: „Připravte se,“ takže jakmile první řada vystřelí, přejde první v řadě
(označený číslem 1) na levou stranu, na místě se otočí doleva, půjde podél ostatních
mušketýrů dozadu a udělá ze své řady zástup. Druhý ho následuje, potom třetí druhého,
třetího čtvrtý, čtvrtého pátý – jdou přímo jeden za druhým, dokud nedojdou k poslední řadě,
kde se postaví první v zástupu za poslední řadu, druhý, který následuje prvního, jde kolem
prvního a postaví se vedle prvního po jeho pravé ruce, a udělá tak z tohoto zástupu, kterým
pochodovali dozadu, opět řadu tak, že se postaví do druhého zástupu. Třetí jde okolo druhého,
a postaví se po jeho pravé ruce, jako první ve třetím zástupu, čtvrtý jde okolo prvního,
druhého a třetího, postaví se vedle třetího do čtvrtého zástupu, pátý jde okolo prvního,
druhého, třetího a čtvrtého, postaví se vedle čtvrtého do pátého zástupu – a takto připojíš zase
tutéž řadu za ostatní řady ve správném pořádku. Když první řadu takto připojíš potom, co
vystřelila, udělej to tak se všemi řadami s jednou po druhé.
28
Můžeš je také poslat na pravou stranu, a tak je připojit za jednotku jako poslední řadu
potom, co vystřelili. Podívej se na tuto Figuru: Pod Číslem 2 Figury 1 vidíš, jak tvořit zástupy
a z nich pak řady po pravé ruce. Když vystřelí, nech ty první jít dozadu jednoho po druhém
vedle mušketýrů po pravé straně a vzadu opět připojit, jak ukazují čísla 1, 2, 3, 4, 5. Jakmile
se do toho jednou dostaneš, je to velmi jednoduché.
Když jsi to vyzkoušel s 50 po pěti lidech v řadě, můžeš to vyzkoušet také se 100 po deseti
lidech v řadě nebo s tolika, kolik jich chceš v jedné řadě mít.
Exemplum
Figura 1, Pars 2, Cap. 1, Numero 3.
Objasnění příkladu.
Toto vidíš v Čísle 3 Figury 1: A je čelo [Fronte], neboli to
místo, kde se mušketýr otáčí ven a pochoduje pryč, B je poslední
řada, která se otáčí a pálí, C je ta samá první řada, která po
vystřelení podél vojska mušketýrů pryč odběhne po pravé straně
dle pořádku jeden muž za druhým a udělá tak z řady zástup, dokud
nepřiběhne k poslední řadě D. Tam se postaví první v zástupu dle
pořádku, v jakém pochodoval, před prvního v řadě. Druhý, který
ho následuje, běží kolem toho prvního, a staví se po jeho levé
ruce. Ten třetí je následuje stejně, a staví se nalevo od druhého, a
stejně tak dále čtvrtý a pátý. Jak to uděláš s první řadou, udělej to
se všemi řadami jednou po druhé dokud chceš, aby se střílelo.
29
Hleď taky na to, že zatímco jedna každá řada vzadu zakládá, abys řekl té další, která
následuje: Připravte se [Machet euch bereit], jak to je pod Literou E; aby jakmile první řada
vystřelí, ta druhá byla už připravená ke střelbě. Dbej taky na to, aby ti v tom nevznikal
nepořádek – aby vojáci současně zakládali, současně stříleli, a současně odcházeli.
Stejně tak, jako mohou mušketýři po výstřelu zezadu odejít na pravou stranu, můžeš je vést
pryč i po straně levé – aby se to naučili, což ti bude k většímu užitku, jak ti ještě vysvětlím.
3. 2 Jak se má střílet v řadách.40
Druhá kapitola této části knihy je velmi krátká. Střelba v řadách (nebo možná lépe „po
řadách“) byla důkladně popsána v kapitole předchozí. Autor zde zmiňuje jen to, že v případě
střelby zepředu i zezadu je možné řadu, která vystřelila, rozdělit na dvě poloviny. Levá
odchází pryč po levé straně, pravá po pravé. Vzadu se vojáci opět seřadí tak, aby zachovali
svoji příslušnost k zástupu. Hlavní výhodou této praxe je patrně rychlejší provedení, než když
celá řada odchází společně na jednu stranu.
Exemplum
Figura 1, Pars 2, Cap. 2, Numero 4.
Objasnění příkladu.
V Čísle 4 Figury 1 vidíš šest mužů stojících v řadě. A je
čelo, kde se první řada po výstřelu rozdělí na dvě poloviny,
kdy tři jdou napravo a tři nalevo, jak vidíš u Liter B a C.
První z pravé strany se postaví za první zástup, druhý jde
vedle něho do druhého zástupu, třetí do třetího zástupu.
První zleva se postaví do prvního zástupu zleva a ti druzí
dva vedle něho. A tak se postupuje se všemi řadami. Když
to vyzkoušejí zepředu, nech je to samé vyzkoušet i zezadu.
Když ty řady nejsou srovnané, nech jednu, aby se srovnala
– není vhodné, aby pak další zase nebyla srovnaná.
40
J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden 1630, s. 42.
30
3. 3 Jak se má střílet v zástupech.41
Třetí kapitola popisuje střelbu po zástupech, tedy z boku jednotky. Hned na začátku
kapitoly je zmíněno, že toto cvičení je oproti předchozímu „o něco těžší, ale velmi
zábavné.“42 Vzhledem k navazující kapitole o „střelbě po zástupech do obou stran současně“
soudím, že se jedná spíše o prosté vojenské cvičení, než o techniku běžně používanou a
použitelnou v bitvách.43
Vojáci se seřadí do stejného útvaru, jako kdyby chtěli střílet po řadách; následující akce ale
nebude provádět řada, nýbrž zástup. (Vyložím je zde na příkladu zástupu na pravém kraji
útvaru, ačkoliv je možno cvičení provádět samozřejmě i se zástupem na kraji levém.) Zástup
vojáků na pravém okraji útvaru se připraví ke střelbě. Aby mohli bezpečně vystřelit, otočí se
na rozkaz „Legt an!“ doprava (- nyní tedy tvoří ze svého pohledu řadu), založí mušketu do
furkety a střílí. Zbytek formace zatím pochoduje dál, přičemž Wallhausen apeluje hlavně na
velitele, aby se touto nepříliš obvyklou situací nenechal zmást.
Zatímco první zástup zakládá doutnák a střílí, druhý zástup (který stál v původní formaci
nalevo od prvního) se připravuje za pochodu ke střelbě. Tento zástup má zastavit až ve chvíli,
kdy poslední mušketýr druhého zástupu mine místo, na které stojí první mušketýr prvního
zástupu. Druhý zástup se zde na rozkaz otočí, založí doutnák a vystřelí.
Po celou tuto dobu stál první zástup na místě a nehýbal se. (Je tomu tak samozřejmě proto,
že kdyby nyní chtěli dopochodovat zpět ke zbytku útvaru, procházeli by před hlavněmi
druhého zástupu, který právě střílí.) Zatímco tedy mušketýři čekají na výstřel druhého
zástupu, opět se připravují ke střelbě. Když mají nabito, vezmou muškety na ramena, otočí se
doleva a pochodují zpět k ostatním vojákům. Nejprve se zařadí vedle druhého zástupu, se
kterým budou pokračovat dál dopředu, až vystřelí zástup třetí atd. Jakmile vystřelí i poslední
zástup, srovnají se vojáci opět do původní formace a mohou pochodovat dál, případně cvičení
opakovat.
41
Tamtéž.
Tamtéž.
43
Její použití v případě příhodných podmínek samozřejmě vyloučit nemůžeme.
42
31
Exemplum
Figura 1, Pars 2, Cap. 3, Numero 5, 6.
Objasnění příkladu.
V Čísle 5 Figury 1 vidíš třicet šest mušketýrů, jsou
v šesti zástupech a šesti řadách. Litera A je čelo,
neboli to
místo, odkud otáčíš obličej,
když
pochoduješ, a rozkazuješ prvnímu zástupu pod
Literou B, aby se připravil a založil – kde se ten
zástup otáčí doleva, v klidu stojí, zakládá a střílí. Pak
se ti vojáci připravují na tom místě, kde vystřelili,
zatímco útvar pochoduje dál, dokud poslední
v druhém zástupu nepřijde k prvnímu v prvním
zástupu – což je pod Literou C. Zde se také otáčejí
doleva, v klidu stojí, zakládají, střílí – a útvar
pochoduje stále dál. Pod Literou D je třetí zástup, ten
také zakládá, jako to udělaly předchozí dva zástupy.
První zástup B po vystřelení pochoduje dál, což vidíš
pod Číslem 2 této Figury, posouvá se vedle Litery C
dle svého pořádku přímo dopředu až k prvnímu
v tom zástupu. Pak začnou ti pod Literou C v Čísle 2
s těmi pod Literou B pochodovat až k Liteře D,
kteréžto zástupy pak takhle přibírají ty další až do
konce. A to se děje, dokud všechny nevystřelí, a opět se nedostanou do svého původního
pořádku, jako vidíš v první Figuře pod Číslem 1, jak všichni pochodují, zakládají a střílí.
V Čísle 2 opět odpochodují, když vystřelili, aby se opět dostali do původního pořádku. Stejně
jako můžeš střílet se zástupy z levé strany, můžeš i z pravé.
32
3. 4 Jak se má střílet v zástupech na obou stranách.44
Když vojáci zvládnou střelbu v zástupech, mají vyzkoušet toto cvičení na levé i pravé
straně současně. Zatímco útvar pochoduje, velitel rozkáže vnějším zástupům na obou
stranách, aby se připravily, a poté aby založily muškety. Při rozkazu „Legt an!“ se oba dva
zástupy vytočí do stran, založí a střílí.
Střed formace zatím pochoduje dopředu, dokud poslední mušketýři ze dvou nových
vnějších zástupů neminou první mušketýry předchozích vnějších zástupů. Tyto druhé dva
vnější zástupy potom postupují stejně, jako zástupy první. Stejně postupují i další vojáci.
Mušketýři se opět vrátí do předchozí formace tak, že vnější zástupy po výstřelu vždy čekají na
vystřelení těch dalších, aby se vedle nich mohly zařadit. Takhle se útvar postupně opět
„zasune“ do původního tvaru.
Exemplum
Figura 1, Pars 2, Cap. 4, Numero 7.
Objasnění příkladu.
V Čísle 7 Figury 1 pod Literou A vidíš dva vnější zástupy
zakládat a střílet, zbytek útvaru pochoduje dopředu k Literám
BB, kde nové dva vnější zástupy také zakládají a střílí. Zbytek
útvaru pochoduje dál a ty zbývající dva zástupy také střílí, což
je pod Literou C. Když jsou první zástupy připraveny,
pochodují vpřed, jak je vidět v Čísle 8 Figury 1. AA dojde
k druhým dvěma zástupům, tedy k BB2, a potom až k CC2,
když tito mají také vystřeleno a jsou připraveni, čímž se
dostanou opět do prvotního pořádku.
44
J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden 1630, s. 43.
33
3. 5 Závěrečná opatření.45
Na konec předchozí kapitoly Wallhausen zařadil některá obecná opatření, na které se má
hledět při výcviku mušketýrů; vhodnější ale bude uvést je v samostatné kapitole.
Velitel má hledět na to, aby vojáci „stejně stáli, stejně zakládali, stejně jeden po druhém
stříleli, stejně se připravovali, stejně začínali pochodovat a tohle všechno vykonávali
v dobrém pořádku.“46 Čtenář knihy má dát dobrý pozor na to, co chce autor říci následujícími
body:
Ačkoliv v textu několikrát stojí, že mají vojáci stejně či současně střílet, autor to nemyslí
doslovně. Nemají se totiž pokoušet střílet úplně společně, ale spíše jeden po druhém. Potom,
co vystřelí první, má vystřelit druhý, třetí, čtvrtý, a postupně všichni další. Časové rozestupy
mezi výstřely ovšem nemají být dlouhé – vše se má odehrát prakticky v jednom okamžiku,
těsně po sobě. Tato praxe se využije hlavně v případ slavnostních salv nebo jiných podobných
příležitostí, protože zazní-li jednotlivé výstřely takto po sobě, bude to pěknější, než když
zazní nejednotná změť výstřelů.47
Velitel má naučit své podřízené, aby vždy dávali na pánvičku čerstvý střelný prach. Také
po nich při výcviku požaduje, aby v případě cvičné střelby bez kule a prachu v hlavni sypali
jemný prach alespoň na pánvičku, čímž procvičí odpalování zbraně. Autor také apeluje na to,
aby v případě posledního z uváděných cvičení48 nikdo neládoval svoji mušketu – tedy aby tak
nikdo nemohl být vážně zraněn.
Wallhausen zde opakuje poučku zmiňovanou už v předchozí části – že se mají mušketýři
naučit, aby při střelbě nechali hlaveň muškety poklesnout níž, než kam chtějí zasáhnout.
Na závěr ještě vysvětluje dva rozkazy, které používá: 1. Připravte se (Macht euch fertig)
znamená, že voják posadí lunt do kohoutu a drží zakrytou pánvičku. 2. Založte (Legt an) je
pokyn k ofouknutí luntu, stisknutí kohoutku a vypálení.
45
Tamtéž, s. 43–44.
Tamtéž, s. 43. Termín „stejně“ (něm.: „gleich“) je v češtině v některých z uvedených případů vhodnější
nahradit slovem „současně“.
47
Vzhledem ke značné nespolehlivosti mušket předpokládám, že se jednalo spíše o ideál, ke kterému se snad
přibližovaly některé dobře a dlouho cvičené jednotky.
48
Možná ovšem latinským termínem „Exercitium“ myslí obecně všechna z uváděných cvičení.
46
34
Závěr
Pozorný čtenář si jistě sám všiml, že popisovaná cvičení jsou zcela základní a ve své
podstatě velmi jednoduchá. Jejich aplikace v boji v rámci bitevních taktik je diskutabilní,
ovšem při střeleckém výcviku je velmi vhodná jako příprava pro další součinnost mezi
mušketýry a pikenýry.
Mezi další dílčí části projektu proto bude patřit zpracování základního výcviku pikenýrů, a
poté pokročilejších cvičení a taktik, které jsou v Kriegskunst zu Fuss popsány.
***
Tato práce byla uvedena jednou z prvních vět, kterou nalezneme na frontispise
Kriegskunst zu Fuss. Zakončíme ji myšlenkou, jíž autor vyjádřil názor na některé
potencionální čtenáře své příručky:
„Když jedna noha nebo jedna ruka tu druhou potká, a jedna druhou uchopí, tak v takovém
úkonu musí být správná nálada a radostnost. Tak jen hrubý a nevědomý sedlák, který
respektuje akorát klacek a osla, tímto cvičením opovrhuje, a pomlčme, že by byl milovníkem
dobrých válečných pořádků. Tak tedy těm, kterým tato peprná knížka nechutná a opovrhují jí,
těm náleží akorát seno a sláma, aby změnili názor.“49
49
J. J. von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Leuwarden 1630, s. 36.
35
Seznam použité literatury
staré tisky:
Jacques CALLOT, Les Misères et les Malheurs de la Guerre, Paris 1633, ilustrace staženy z:
http://www.lessing-photo.com/, 20. 5. 2011
Jacob de GHEYN, De Wappenhandelinghe van Roers, Musketten ende Spiesen, Amsterdam
1608
Johann Jacobi von WALLHAUSEN, Corpus Militare…, Hanaw 1617, staženo z:
http://www.slub-dresden.de/sammlungen/digitale-sammlungen/kollektionen/, 21. 2. 2011
Johann Jacobi von WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss…, Leuwarden 1630, staženo z:
http://gdz.sub.uni-goettingen.de/, 14. 3. 2011
Johann Jacobi von WALLHAUSEN, Kriegs-Kunst zu Pferd, Franckfurt am Mayn 1670,
staženo z: http://gdz.sub.uni-goettingen.de/, 15. 4. 2011
Johann Jacobi von WALLHAUSEN, Manuale militare oder Kriegβmanual, Franckfurt 1616,
staženo z http://www.slub-dresden.de/sammlungen/digitale-sammlungen/kollektionen/, 21. 2.
2011
vydané prameny:
Hans Jakob Christoffel von GRIMMELSHAUSEN, Dobrodružný Simplicius Simplicissimus.
Kronika třicetileté války, Praha 1976 (překlad: Jaroslav Zaorálek, doslov: Jiří Stromšík)
Hans Jakob Christoffel von GRIMMELSHAUSEN, Poběhlice Kuráž, Divous Skočdopole,
Praha 1968 (překlad a poznámky: Rio Preisner, předmluva: Brigitta Wolfová)
Hans Jakob Christoffel von GRIMMELSHAUSEN, Vojna. Trilogie z třicetileté války, Praha
1953 (překlad, poznámky a předmluva: Pavel Eisner)
Niccoló MACHIAVELLI, Úvahy o vládnutí a o vojenství, Praha 2001 (překlad Josef Hajný)
Jozef VLACHOVIČ (ed.), Daniel Speer, Uhorský Simplicissimus, Bratislava 1964
monografie:
Vladimír DOLÍNEK – Jan DURDÍK, Historické zbraně, Praha 2008.
Peter ENGLUND, Nepokojná léta. Historie třicetileté války, Praha 2000
Pierre EVEN, Das Haus Oranien-Nassau bis zu den Königen der Niederlande, Werl 2011
Eliška FUČÍKOVÁ – Ladislav ČEPIČKA (edd.), Valdštejn. Albrecht z Valdštejna. Inter arma
silent musae?, Praha 2007
36
Gustav HOFMANN, Metrologická příručka. Pro Čechy, Moravu a Slezsko do zaveden
metrické soustavy, Plzeň – Sušice 1984.
Jana HUBKOVÁ, Fridrich Falcký v zrcadle letákové publicistiky. Letáky jako pramen
k vývoji a vnímání české otázky v letech 1619–1632, Praha 2010
Max JÄHNS, Geschichte der Kriegswissenschaften, Band 2., München und Leipzig 1890
Christer JÖRGENSEN – Michael F. PAVKOVIC – Rob S. RICE – Frederick C. SCHNEID –
Chris L. SCOTT, Bojové techniky raného novověku 1500 n. l. – 1763 n. l. Vybavení,
bojeschopnost, taktika, Praha 2007
Petr KLUČINA – Andrej ROMAŇÁK, Člověk, zbraň a zbroj v obraze doby. 5. – 17. století,
Praha 1983
Petr KLUČINA, Třicetiletá válka. Obraz doby 1618–1648, Praha 2000
Petr KLUČINA, Zbroj a zbraně. Evropa 6.–17. stol., Praha 2004
Petr KLUČINA – Pavol PEVNÝ, Zbroj. Ottova encyklopedie, Praha 2012
Leonid KŘÍŽEK – Zdirad J. K. ČECH, Encyklopedie zbraní a zbroje, Praha 1999
Herbert LANGER, Hortus bellicus. Der dreissigjährige Krieg. Eine Kulturgeschichte,
Leipzig 1980
Rochus von LILIENCRON, Allgemeine deutsche Biographie (ADB). Bd.: 9. Geringswald Gruber, Leipzig 1879
Sidney LEE, Dictionary of National Biography, London 1901
Jaroslav LUGS, Střelci a čarostřelci, Praha 1973
Thomas MUNCK, Evropa sedmnáctého století 1598–1700, Praha 2002
Josef PETRÁŇ, Dějiny hmotné kultury II, Praha 1985
Keith ROBERTS, Angličtí mušketýři 1588-1688, Brno 2008
R. SCHMIDT, Allgemeine Waffenkunde für Infanterie, Bern 1888
Otto zu STOLBERG-WENIGERODE, Neue deutsche Biographie (NDB). Bd.: 2. Behaim –
Bürkel, Berlin, 1955
Vácslav ŠKORPIL, O lidu jezdeckém. Voják ve válce a revoluci do roku 1848, Praha 1947
Jan VOGELTANZ, Malý slovník starého vojenského názvosloví, Praha 2008
Eduard WAGNER, Třicetiletá válka 1618–48, Praha 2005
37
studie:
Otakar FRANKENBERGER, Charakteristika armád evropských států v závěrečném období
třicetileté války, SVPP 35, 1995 (= K 350. výročí bitvy u Jankova 1645–1995), s. 153–154
Robin HIGHAM, Some Thoughts on the 30 Years´ War, in: Jan Vilím a kol. (edd.), Bellum
tricennale. The Thirty Years´ War, Praha 1997, 339–347
Andrej ROMAŇÁK, Příspěvek k organizaci žoldnéřské pěchoty a jezdectva, Sborník
vlastivědných prací z Podblanicka, 1995 (= K 350. výročí bitvy u Jankova 1645–1995), s.
143–151
Valentin URFUS, Válečné a vojenské právo v době třicetileté války, SVPP 35, 1995 (= K 350.
výročí bitvy u Jankova 1645–1995), s. 135–141
kvalifikační a seminární práce:
Klára ANDRESOVÁ, bakalářská práce: Život žoldnéře za třicetileté války v kontextu českých
zemí, obhájena na FF UK v roce 2011
Klára ANDRESOVÁ, seminární práce: Základní výcvik mušketýrů podle příručky
Kriegskunst zu Fuss od Johanna Jacobiho von Wallhausena
Střelba v řadách při popravě50 - první řada střílí, druhá je připravena ke střelbě.
50
Rytina ze série Jacques CALLOT, Les Miséres et les Malheurs de la Guerre, Paris 1633.
38