nemuzu být spisovatelem petr pudivıtr tvorba z let 1985 az 2008

Transkript

nemůžu být spisovatelem
petr pudivı́tr
tvorba z let 1985 až 2008
2
Obsah
Proč nemůžu být spisovatelem. . .
1 Rozjezd
1.1 Doma . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.2 Maminka . . . . . . . . . . . . . . . .
1.3 Přı́roda . . . . . . . . . . . . . . . .
1.4 Plavánı́ . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.5 Darebák . . . . . . . . . . . . . . . .
1.6 Přı́sný tat’ka . . . . . . . . . . . . . .
1.7 Indiáni . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.8 Škola . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.9 Bořı́kovy lapálie . . . . . . . . . . . .
1.10 Zločinec . . . . . . . . . . . . . . . .
1.11 Jak se hledajı́ klı́če . . . . . . . . . .
1.12 Cesta mořem . . . . . . . . . . . . .
1.13 Veliké přátelstvı́ - 1. dı́l . . . . . . . .
1.14 Veliké přátelstvı́ - 2. dı́l . . . . . . . .
1.15 Bylo to jednou, bude to jednou . . .
1.16 Cesta mezi nebem a zemı́ . . . . . . .
1.17 Udatný rytı́ř s piráty . . . . . . . . .
1.18 Výprava do neznáma . . . . . . . . .
1.19 Svět mušketýrů aneb velká záležitost
1.20 Tajemstvı́ sochy z Vangrenburdu . .
v
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
1
1
2
2
2
3
3
4
4
5
6
6
9
16
18
22
23
30
33
38
2 V mládı́
41
2.1 Countville . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
2.2 Podivná událost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
2.3 Invaze z minulosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
i
ii
OBSAH
2.4
2.5
2.6
2.7
2.8
2.9
2.10
2.11
2.12
2.13
2.14
2.15
2.16
2.17
2.18
2.19
2.20
2.21
Nesmrtelnı́ Haurové . . . . . . . . . . .
Kniha, nepřı́tel člověka . . . . . . . . .
Svět . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vzpomı́náš? . . . . . . . . . . . . . . .
Hledat lásku v kupce sena . . . . . . .
surrealismus? . . . . . . . . . . . . . .
Dialogy na 1995 . . . . . . . . . . . . .
Zpověd’ platonicky zamilovaného . . .
Rozpaky . . . . . . . . . . . . . . . . .
Změna plánu . . . . . . . . . . . . . .
Oznámenı́ okresnı́ho úřadu v Popalcı́ch
Maturitnı́ ples . . . . . . . . . . . . . .
Hledaje . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kdo je lepšı́ nežli ty . . . . . . . . . . .
Přiletěli mimozemšt’ani . . . . . . . . .
Fejeton do almanachu . . . . . . . . . .
Zlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Maturitnı́ projev . . . . . . . . . . . .
3 Už to jde :-)
3.1 Vyrobila jste mi špatné dı́tě,
3.2 Přijde? . . . . . . . . . . . .
3.3 Jenom několik hrubých chyb
3.4 Věřı́te? . . . . . . . . . . . .
3.5 Ukradený svět . . . . . . . .
3.6 Dopisy . . . . . . . . . . . .
3.7 Podivná láska . . . . . . . .
3.8 Lidé? . . . . . . . . . . . . .
3.9 Přı́běh . . . . . . . . . . . .
3.10 Pole . . . . . . . . . . . . .
3.11 Divná společnost . . . . . .
3.12 Babička . . . . . . . . . . .
3.13 Herec . . . . . . . . . . . . .
3.14 Zachytili jsme duši . . . . .
3.15 Experiment . . . . . . . . .
3.16 V cele . . . . . . . . . . . .
3.17 Prapodivné usvědčenı́ . . . .
slečno
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
88
99
111
112
112
113
113
115
115
116
117
118
118
119
120
120
121
122
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
123
123
125
127
129
132
134
135
137
138
140
141
142
146
147
151
155
157
OBSAH
4 Popadánı́ dechu
4.1 Kontakt . . . . . . . . . . . . . .
4.2 Nemocnı́ lidé . . . . . . . . . . .
4.3 Kvantový muž . . . . . . . . . . .
4.4 Pramen . . . . . . . . . . . . . .
4.5 Standa, 17 . . . . . . . . . . . . .
4.6 Alenka, Králı́k a hodiny . . . . .
4.7 Člověk, který šlapal po stı́nech . .
4.8 Zpráva . . . . . . . . . . . . . . .
4.9 Dobrodružstvı́ světlušky Amálky
4.10 Stı́n . . . . . . . . . . . . . . . .
4.11 The Message . . . . . . . . . . . .
iii
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
159
159
161
165
170
180
187
189
192
196
198
206
5 A ještě přı́davek. . .
211
5.1 Podivný přı́pad Adama Plašila . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211
iv
OBSAH
Proč nemůžu být
spisovatelem. . .
Rozhodl jsem se vydat tuto knı́žku jako úplné, konečné a dále nerozšiřovatelné svědectvı́ o tom, že jako spisovatel stojı́m za starou bačkoru. Kdysi
dávno jsem se rozhodl, že někdy takovou knı́žku vydám. A poslednı́ dobou
mě velmi trápilo, že svého slibu nedostojı́m. Prostě jsem se vnitřně užı́ral.
Nakonec mi svědomı́ dalo jasný úkol – máš před sebou krásné letnı́ prázdniny, dokonči v nich tuhle knı́žku. Trestem by bylo, že bych ji už nikdy
nedokončil. Výhrou by bylo to, že se budu moct chlubit svázanou publikacı́
špatných i dobrých literárnı́ch pokusů – řı́kám jim: pokusy o to dokázat, že
to opravdu nejde.
Knı́žka je na světě a já bych rád všechny čtenáře varoval: Když se podı́váte
na časové rozpětı́, ve kterém vznikaly všechny pokusy, musı́ vás to trochu
odradit. A to je správně. Nenı́ možné přečı́st všechno, protože některé výtvory
vznikly v době, kdy jsem na nějaké skvostné uměnı́ neměl ani pomyšlenı́.
Zkuste nečı́st všechno a podı́vejte se jen na to, co vás na prvnı́, nebo snad
na druhý pohled zaujalo.
Schválně neuvádı́m u žádného literárnı́ho pokusu věk, ve kterém jsem
danou věc psal. Vše je řazeno téměř chronologicky, a tak si jistě správný věk
doplnı́te sami.
”Knihy”, které jsem psal ještě na základnı́ škole, byly většinou bohatě
ilustrovány. Ilustrace ještě mám u sebe, ale do této knihy jsem je nedával.
Byla by třikrát, možná čtyřikrát tlustšı́. Obrázky jsou tedy jen tam, kde je
to bezpodmı́nečně nutné.
Mnoho věcı́ vznikalo proto, že jsem je chtěl někomu věnovat, někomu
něco napsat. Doufám, že každý z vás, pro koho vznikaly dané kusy, si na mne
v dobrém vzpomene, a že se vrátı́ zpátky do doby, kdy jsem je psal. Děkuju
všem, kteřı́ mě inspirovali k napsánı́ třeba jen jediné věty. Ač jsou mezi vámi
vi
PROČ NEMŮŽU BÝT SPISOVATELEM. . .
lidé mi bližšı́ a lidé vzdálenějšı́, hážu vás do jednoho pytle.
Vám všem je věnována tato kniha. Kniha, která sice řı́ká, proč nemůžu
být spisovatelem, ale netvrdı́, že bych v psanı́ někdy přestal. Už zanedlouho
začnu vytvářet dalšı́ a dalšı́ povı́dky, které by mohly vyjı́t zase za dalšı́ch 23,
možná zaokrouhleně 25 let. To už mně bude přes padesát, a když už něco
vydám, rozhodně to bude stát za to. Vždyt’ budu v nejlepšı́m spisovatelském
věku. Ha, ha, ha.
Pud’a
srpen 2008
Kapitola 1
Rozjezd
1.1
Doma
Máme si pěkně hrát,
a já si postavil hrad.
Moje sestřička ale
zasmála se nemile
a šup a hrad je pryč.
Však ještě uvidı́š!
1.2
Maminka
Ráno vstává do práce,
celý den je ve školce,
a tam
děti ji hned zlobı́,
vůbec taky nejı́,
a když přı́de z práce,
chce si lehnout sladce,
ale zase velká práce,
nejde a nejde to tak sladce,
jak si to maminka myslela.
Tak děti šup a šup do práce,
a maminka si lehne sladce.
2
1.3
KAPITOLA 1. ROZJEZD
Přı́roda
Slunce svı́tı́,
svı́tı́, svı́tı́,
od něj potom roste kvı́tı́.
Tráva hezky zakrátko,
zazelená mocně,
a to malé poupátko
bude zářit leskně.
1.4
Plavánı́
Umı́m plavat jako ryba,
ale ne perfektně,
zkusı́m plavat hezky svižně,
možná mně to pude.
1.5
Darebák
Kluk si zapl televizor,
je tam krásný program,
ale že tam nenı́ dozor,
zkusil něco udělat.
Jeho malá sestřička
jménem PILNÁ JANIČKA,
vypla mu ten televizor,
a že mu tam nesmı́ dozor,
nedal si tak hezky pozor.
Rozpřáhl se rukou silnou
a sestřičku JANU PILNOU
praštil do té hlavičky.
Chudák hlava sestřičky.
1.6. PŘÍSNÝ TAŤKA
1.6
Přı́sný tat’ka
Tat’ka přišel z práce,
vypadal moc přı́sně,
neotravoval jsem radši
moji malou Radku.
A když tat’ka odešel,
rozdováděl jsem se,
dal jsem Radce na pusu
svoji milou facku.
Radka začla řvát,
že jsem jı́ dal facku,
přišel tat’ka domů,
uviděl tam Radku.
Dostal jsem pak nářez,
uviděl jsem tanec
SVATÉHO VÍTA.
1.7
Indiáni
Na polı́ch maj úrodu,
neznaj vůbec nudu,
celý den si děti hrajı́,
velcı́ dokonce i malı́.
Jezdı́ si na velkých konı́ch,
ale u nás ještě ne.
Navečer se jdou rozloučit,
s jejich velkou mámou,
a kojoti po prériı́ch
k tomu hezky vyjou.
3
4
1.8
KAPITOLA 1. ROZJEZD
Škola
Byla škola maličká,
a v nı́ jedna třı́da,
a tam každá holčička
chodit musela.
A v té třı́dě maličké,
pan učitel malý,
děti si tam psaly,
až se počmáraly.
1.9
Bořı́kovy lapálie
Ve škole - kapitola 1
Probudil jsem se a bylo ráno. Maminka mě vždy budyla ale dnes mě
zdbudil budı́k. Když sem šel do školy prodejna do které jsem chodil ráno
pro lı́zátko byla zavřená. Byla to škoda protože sem to lı́zátko vždycky lı́zal
v prvnı́ hodině mı́sto učenı́. Takže dneska se budu muset učit i prvnı́ hodinu.
Prvnı́ hodinu bylo kreslenı́ a nikdo neměl pastelky kromě mě tak sem dal
každýmu žlutou pastelku. Když sem šel ze školy PRODEJNA byla otevřená,
ale já jsem lı́zátko nepotřeboval.
Moji kamarádi - kapitola 2
Pavel, Jirka, Aleš a Václav sou moji kamarádi já jsem Bořı́k. Jsem hrozně
rád že mám kamarády. Jsou hrozně hodný. A proč sem vám je pojmenoval?
Protože už dlouho nemůžu vydržet to zadržet no a tak sem vám to řekl no.
A co na tom je.
MOJE DOBRODRUŽSTVÍ ZAČÍNÁ
1 kapitola - Lapálie začı́najı́
Ve škole začal boj my kluci proti holkám. Holky křičeli, pištěly, ječely,
pı́skali (v našem vyprávěnı́ holky umı́ pı́skat) a ten řev dolı́hal aš do sborovny.
Tak se stalo že začala pana učitele bolet hlava až s toho nevydržel a vešel do
třı́dy Holky tet’ byly jako beránci, v okamženı́ nám přestali tahat vlasy. Jako
kluk sem byl slaboch ale tet’ mám sı́lu jako OIČETRHENT A VINETOU.
1.10. ZLOČINEC
5
Když sem šel ze školy vydel sem na mé prodejně ještě jeden nápis, stálo tam:
NOVINKA PRO DĚTI – ŽVÍKAČKA PUPU S OBRÁZKEM.
šel jsem si to PUPU koupit a za vobrázek sem měl opici která se houpala
a houpala a pod nı́ byl medvěd a nevyditelný obrázek byl jak na něj spadla.
Jak sem přišel domů rodiče ještě nebyly doma.
2 kapitola - Jak JSEM zachránil tátu a mámu
Bylo my divné že nejsou doma, a protože mi byla dlouhá chvı́le tak sem
usnul. Zdálo se mi jak lupiči ukradli tátu a mámu. Ale táta svı́til baterkou
aby je našli, našly jenom tátu. Tat’ka vyprávěl že mámu odnesly do našeho
domu a tam jı́ prej upečou.
Tak sme tam spěchali a už by ji upekly, kdyby nebylo nás. mámu sme jim
vzaly a tak sme zvı́tězili NAD LUPIČEMA MÁMY A TAŤULDY
1. VYDÁNÍ, ALBATROS, Pro malé děti
tato knı́žka byla malá avšak dále napsáno knı́žky od vojtěcha steklače:
ALEŠ A SPOL.
MIREK A SPOL
JINAČÍ KNÍŽKY OD JINÝCH AUTORŮ JSOU TITO
MIKULÁŠOVY PATÁLIE
BOŘÍKOVY LAPÁLIE
NASCHLEDANOU
1.10
Zločinec
přı́běch který se opravdu stal
Včera ráno to proběhlo bez žádnı́ch podmı́nek. Normálně. To si mislı́m
scela dobře. Sme se koupaly a opalovaly jsme se. Potom sme šly domů na
oběd. Po obědě sme se zase koupaly. Krom toho šla Radka (já jsem Petr)
nakoupit. Večer jsme šli domů a spalisme. Ráno sme se probudili. . .
Ukradená hadice Ráno sme šly zase ven. Opalovaly sme se. Brzy ráno
strejda kropil schody. Kropil je kropicı́ konvičkou. To nám bylo divné, protože
máme hadici. Po obědě tat’ka zjistil že nemáme hadici. Misme mu taky
vyprávěli jak sme to vyděli. Určitě to byl nějaký zločinec z bytovek.
6
KAPITOLA 1. ROZJEZD
Záhada trošku vyřešena Musel to být někdo z bytovek řekl tat’ka. Teta
skoro plakala. Mamka donesly kafe, trošku si popovı́daly vyprávěly a mysme
nic nezaslechly.
Dopadenı́ zločina Ráno sme našli VB oni lupiče chytli a bylo po všem.
KONEC
Možná že to byl jenom sen.
1.11
Jak se hledajı́ klı́če
Byl pátek. Po pátku sobota, neděle, pondělı́. . . až byl čtvrtek. A ten
čtvrtek to byl můj nešt’astný den. Po odpolku (tedy po odpolednı́m vyučovánı́)
jsem stratil klı́če. Hledal jsem je v trávě, ve škole, no prostě všude. Hledal
jsem asi jednu a půl hodiny. Šel jsem domů. Byl jsem sklamaný. Ve dveřı́ch
(doma) jsem potkal tat’ku. Když jsem mu všechno řekl, povı́dal: ”Půjdeme se
na trávnı́k ještě podı́vat a zı́tra řekneš soudružce učitelce jestli je nenašla.”
Samozdřejmě jsme na trávnı́ku nic nenašli. Byl jsem smutný. Ale přı́štı́ den
jsem se zeptal soudry a ona vytáhla odněkud moje klı́čky a řekla: ”Nejsou
tvoje?”
PS: K této knı́žce Petr Pudivı́tr psal nějakou knı́žku né až (jako třeba v téhle
knı́žce) nepı́še že jak dostal klı́čky nazpátek, že se nevracı́ domů. U nějakých
románů to je jeho zvykem. Nohejl
Tato knı́žka byla oceněna zlatou medajlı́ v roce 1986
TUTO KNÍŽKU PŘEČTĚTE I DĚTEM A NEZAPOMEŇTE ŘÍCI K TOMU: O PRÁZDNINÁCH PRVNÍ MĚSÍC VYJDE OHNÍČEK, DRUHÝ MĚSÍC VYJDE OHNÍČEK. TAK NEZAPOMEŇTE OHNÍČEK.
1.12
Cesta mořem
Cesta mořem - 1. dı́l
Vlád’a a Pepı́k jsou dva kluci kteřı́ spolu prožı́vajı́ sousta zajı́mavı́ch
přı́běhů. Jednou jim pomůže náhoda či jim někdo pomůže.
Katka a Radka spolu také kamarádı́ ale nekamarádı́ s klukama, podle nich
totiž jsou prasata.
1.12. CESTA MOŘEM
7
Vlád’a přišel za Pét’ou (to je taky jejich kamarád) a ukázal mu svůj model
ponorky čı́slo 899 nahoře měla špici a dole kuřecı́ nožky byla na baterie.
Potom šel Pét’a za Pepı́kem a vyprávěl mu jak mu Vlád’a ukazoval ponorku
která měla čı́slo 899.
Katka a Radka si obyčejně hrajou s kočárama na tátu a mámu. Mámu
dělá Radka a tátu Katka. Jejich dı́tě dělá bud’to Anička (Anička je Katčina
sestra) nebo panenka.
Když si Radka a Katka nemajı́ s kým hrát, tak se but’ dı́vaj na televizi,
nebo poslouchajı́ co si kluci povı́dajı́. A tak se stalo že jak jsme navštı́vily
kluky tak nás poslouchali a tak vı́ že Vlád’a má ponorku čı́slo 899.
Kluci vlastně bojujı́ proti holkám, protože tenkrát jim zatahali za vlasi
a tı́m skončili.
Holky se třeba můžou na televizi třeba do půl desátý, ale mi vždycky
musı́me jı́t spát hnet v 8 hodin. Je to strašná otrava.
Když už byly velcı́ tak se dohodly že postavı́ doopravdickou ponorku.
Dlouho svařovali, šroubovali, připravovali a vybavovali se. Až jednou dokončily ponorku. Našly si moře a spustili se na cestu.
Prvnı́ plavby byla na úrovni. Jejich věci si zapsali: 3 sešity, prádlo, 3 lůžka,
3 tužky, 2 psacı́ stoly, psacı́ potřeby, 2 soudky prachu st., 2 lovecké pušky,
2 opakovačky, 800 nábojů, 3 vysı́lačky, šicı́ potřeby, kuchyňské p., jı́dlo.
Pét’a pozoroval mořské živočichy. V dálce uviděl dokonce chobotnici. I žraloka, ale malého.
Dále vitáhli sı́t’ aby mohly chytit nějaké ryby. Udělali si jı́delnı́ček. Měli
zásobu potravin: mouka, sůl, cukr, 400 housek, 8 boch. chleba, máslo, sýry,
ryby, mléčné p., mléko, 80 soudků vody, pivo, mı́dlo.
Měli také květiny. Druhy: kaktus, lilie, tulipán, sedmikráska, rozrazil.
Druhý den měli dost potravi. Ale co to nefungovala přednı́ páka. To je
náš konec!
Ale nebyl. Právě byly u pevniny. Vynořili se a na ostrově ponorku spravili.
Pustili se do dalšı́ plavby. Chytali ryby, rybky, rybičky, až toho měli dost.
Jeli oceánem ale museli zase načerpat vzduch. A proto se vynořily, ale
hned vedle nich byla pirátská lod’. Co měli dělat, když musı́ zůstat vynořeni
dokud nenačerpajı́ vzduch. Ale naštěstı́ piráti spali. V klidu se ponořili a jeli
dál. Ale jakoby. Ta lod’ je vyděla a jela za nimi. Vtom s pirátskou lodı́ něco
drklo a všichni kdo byli v lodi, spadli do moře. Ponorka se vynořila a na
8
KAPITOLA 1. ROZJEZD
nı́ byl jeden člověk. Nebyl to pirát byl to asi zajatec. Vzali ho a odnesli do
kabiny. Když mohl mluvit, řekl: ”Budu vám vyprávět svůj přı́běh.”
”To jsme v přı́stavu Tockondu udělali novou lod’. A tak jsme se chtěli
plout tak jsme na tu lod’ vstoupili a jeli jsme. Jenže nás přepadli piráti.
Všechny pobili kromě mě a vzali si mě na jejich lod’. No a vi jste mě
zachránili.” Domluvil. ”Ale mi jsme na tu pirátskou lod’ nestřelili.” Řekli
všichny tři na jednou.
Bylo to zajı́mavé. Nikdo na tu lod’ nestřelil tak jak mohla vybuchnout.
Dali si obět a měli odpočinek.
Kluci se o holky vůbec nestarali. Misleli si že na ně vyzráli. Ale holky či
už dámy si vzali lod’ a jedou za nimi. Ale kluci to nevı́.
Už ta prvnı́ záhada byla klukům povědomá. Vynořili se a v dálce uviděli
lod’. Bylo to zajı́mavé.
Že by holky pluly za nimi a tu střelu spůsobili oni? Ale to na obzoru
nebyla žádná lod’. A lod’ tak daleko nedostřelı́. A jak je vyděli.
A tak se stalo že ta lod’ s ponorkou srazila a tři dámy vstoupili do ponorky.
Rozeznali své nepřátele, ale spřátelili se, dámy jim prý budou vařit uklı́zet
a prát.
”To je dobře.”
”Co je dobře.”
”Nože nám budete uklı́zet a vařit mi jsme totiž čtyři vy jste tři a to je
dohromady sedm takže vy se staráte o sedm lidı́.” Řekl Vladislav. ”Tak na
to jsme nepomysleli.” Řekli dámy Radka, Katka a Anička, ”chceme vstoupit
spátky na lod’.”
”Bohužel jsme dva kilometry od lodě.” Řekl ten trosečnı́k jménem Jim.
”To je strašné” řekli dámy. Ale to už přišel Pepı́k a řekl: ”dva kilometry
ujede za dvě minuty, zajı́mavé.” Přestali povı́dat. Slyšeli hlas jako kdyby to
byl kapitán. Vynořily se a před nimi stála dalšı́ pirátská lod’. Dalšı́ výstřel
a pirátská lod’ vybouchla. Takže to nemohly být ani dámy, které by výstřel
udělaly.
Jeli dále a neměli najednou mapu nevjeděli kam majı́ jet. I zajeli na
ostrov. O skalisko se tam ponorka rozbila. Vytáhli věci z ponorky a našly
jeskyň. Ubydleli se tam, ale hodněkrát vspomı́nali na svou vlast.
Ten ostrov byl sopečného původu. Uprostřet tohoto ostrova byla sopka.
Najednou se něco zatřáslo a vybouchlo a začalo to. Sopky sýpjeli, hekaly
až to nemohly vydržet a spustily lávu (láva je žlutá tekutina která teče
1.13. VELIKÉ PŘÁTELSTVÍ - 1. DÍL
9
sprostřed sopky) která zatopila údolı́.
Vše se zatřáslo a vybouchlo vše i naši trosečnı́ci vylétli do vzduchu. Najednou vše přestalo a z velkého ostrova byl malý ostrůvek. Na kterém byly
naši trosečnı́ci. Najednou Jim vstal podı́val se na moře a řekl:” Ducnotn,
moje lod’” a omdlel.
Za chvı́ly se octly v Ducnotnu a jeli domů doma ve své vlasti je každý
znal. Byly rádi že jsou doma ve své vlasti ve svém domově.
A po nich zůstala jenom tyhle tři dı́li Cesty mořem.
1.13
Veliké přátelstvı́ - 1. dı́l
1 - Johns Carweli
Hustým pralesem kráčı́ skupina lovců. Tři běloši se svými otroky. Jeden
z nich však nemá nic kromě dvou pušek na svém rameni. Asi nemá rád
poddanstvı́. Jsou to lovci orchidejı́. Těch krásných květů z Ameriky.
Běloch, který má ty dvě pušky, se jmenuje Johns. Ben Johns Carweli.
A najednou. Zrovna u nich to zařvalo strašným jaguářı́m řevem. Ben to
viděl. Malé dı́tě, strachy skrčené a před nı́m jaguár. Pán pralesů!
Stiskl spoušt’. Podruhé, potřetı́. Jaguár klesá k zemi a dı́tě, celé vyplašené ránami z pušky padá zachránci do náruče a celé št’astné mu dává
svůj náhrdelnı́k. Ben neuměl indiánštinu, ale druzı́ běloši ano.
”Hej, Bene,” povı́dá Leklain Benovi, ”cos to našel?”
”Dı́tě, copak nevidı́š?”
”Hej, Kadži, propust’ otroky. Už půjdeme pěšky.”
Malá holčička je potom dovedla k indiánskému kmeni.
2 - Hadžiho zrada, stařičký Leklain
Když přišli do tábora, Hadži se zeptal, kde by našel náčelnı́ka.
”Tam,” ukazovali indiáni.
”Co chceš,” pravil náčelnı́k.
”Ti lidé co jdou se mnou tvoji dceru nezachránili,” na to Hadži, ”to já.
Oni, když ji uviděli, řekli: ’Necháme ji napospas tomu jaguárovi, to bude
lepšı́.’”
Mezitı́m co drželi Leklaina a Bena ve vazbě naučil se Ben plynule indiánsky.
Při soudu:
10
KAPITOLA 1. ROZJEZD
”Já náčelnı́k indiánského kmene Leonxů prohlašuji, že stařičký Leklain
a Ben Johns Carweli budou upáleni při zı́třejšı́m ohni svobody.”
A v tom vytáhl Ben náhrdelnı́k, který mu dcera náčelnı́ka dala. Kmen
užasl.
3 - Potrestánı́ lháře
”Ó,” vykřikl překvapený náčelnı́k. A celý rod byl překvapen.
”To tys zachránil moji dceru?”
”Já. A můj starý přı́tel je taky nevinen.” A náčelnı́k se podı́val na Hadžiho:
”Budeš upálen dnes na hranici při ohni svobody.”
Už od rána indián uprostřed tábora přichystali velikou hranici a vedle
malý oheň. A nadešel slavnostnı́ večer. Členové stařešinů rozdělali oheň a sesedli se kolem menšı́ho. Přivedli i Hadžiho, zrádce. Postavili ho doprostřed
hranice a zapálili.
Celý obřad trval přes dvě hodiny. Popel zrádce vhodili do řeky.
4 - Seznámenı́
Už od začátku se Benovi lı́bil mladšı́ indián, syn náčelnı́ka. Husté, hnědavé
vlasy a přátelský obličej. Po obřadu se seznámil. Jmenoval se Sarnel. Ben si
usmyslel, že se Sarnelem zůstane.
Složili přı́sahu. Každý si natrhl na své ruce žı́lu a krve spojili. Tento
”lahodný” nápoj pak vypili.
Leklain jako ”otec” Bena si velice dobře rozumněl se starým náčelnı́kem.
Brzy si začali tykat.
I kmen měl dva bělochy velice rád.
5 - Útok
Jednou si Leklaina zavolal náčelnı́k a řekl mu: ”Už po dlouhá staletı́ trápı́
náš kmen běloši. Dostal jsem zprávu, že má být za týden můj tábor srovnán
se zemı́. Budete bojoval proti bělochům?”
”Proč ne,” odpověděl Leklain.
Celý týden si indiáni chystali zbraně. Luky, šı́py a jiné primitivnı́ zbraně.
A nadešel ten den. U tábořiště byla úžina hor.
”Tudy musı́ projı́t,” rozhodl náčelnı́k.
Ale Leklain řekl: ”Ale můžou přijı́t i druhou stranou.”
”To je možné.”
”Očekávejme tedy útok z obou stran.”
”No ale co uděláme?”
11
”Na každý kopec rozdělı́me skupiny. Kamenů je tam dost. Jednoduše je
ukamenujeme!”
Na jedné straně kopce byl Sarnel a na druhé Ben. Na dalšı́m kopci byl
Leklain a starý náčelnı́k.
”Támhle přijı́ždı́,” zvolal Sarnel. A opravdu. Dusot kopyt a válečný křik
je prozradil.
6 - Smrt starého náčelnı́ka
”Připravte se,” zvolal Ben.
”Ted’.” Hromady valı́cı́ch se kamenů zasypávaly statné bojovnı́ky cizı́ho
kmene.
Vtom ve vzduchu zasvištěl jedovatý šı́p a zabodl se náčelnı́kovi Leonxů
do rytmicky bušı́cı́ho srdce. Ben i Sarnel rychle přispěchali k umı́rajı́cı́mu.
Mezitı́m se mezi kameny nikdo neozval. I když bylo cizı́ vojsko zasypáno
i s náčelnı́kem, nikdo nevýskal.
Starý náčelnı́k zemřel. Dlouho byl Sarnel venku, až do noci. Nemohl věřit
tomu co se stalo.
7 - Zvolenı́ nového náčelnı́ka, ale spı́še náčelnı́ků
Hned druhý den se připravoval pohřeb i slavnost najednou.
Leklain šel po pohřbu do svého stanu. Nemohl se na to dı́vat. Celý kmen
pak zajásal. Bodejt’ ne. Začala slavnost. Slavnost nového náčelnı́ka.
Zvolit nového náčelnı́ka volı́ stařešinové rodu. Rada stařešinů zvolila několik náčelnı́ků. Prvnı́ náčelnı́k je Sarnel. Má na to právo. Druhý je Ben.
Bude přemlouvat a pomáhat nám proti bělochům. A třetı́ je Leklain, starý
náčelnı́k ho měl nejvı́ce rád.
8 - Železnice
Druhý den šel Sarnel s bojovnı́ky lovit velikého statného bizona, aby měl
rod co jı́st. Vtom spatřili bı́lé muže, jak ukazujı́ na mapě nějaká mı́sta.
Sarnel se připlı́žil blı́že a slyšel: ”Tak se do toho chlapy dejte. Železnice
musı́ být brzo hotová. Já zatı́m zajedu k šerifovi. Rozumněli?”
Okamžitě se vrátili zpět do tábořiště. ”Kde je Ben?” zeptal se Sarnel
Leklaina.
”Šel pro vodu.”
Sarnel přispěchal k Benovi a zvolal: ”Bratře. Běloši tu chtějı́ postavit
železnici.”
”Kde?”
12
KAPITOLA 1. ROZJEZD
”U údolı́ stáda bizonů.”
”Kdy?”
”Má být postavena co nejdřı́ve. Je pro šerifa.”
9 - Plán
”Já radı́m po dobrém,” rozhodl Ben.
”Dobře. Zı́tra půjdeš do města za šerifem. Zkusı́š ho přemluvit,” rozhodl
Leklain za Bena.
Hned dalšı́ ráno jel Ben s několika indiány do nedalekého města. Bylo
docela velké. V tu dobu totiž řádila zlatá horečka.
”Hej,” zavolal z hospody jeden pán.
”Co je?” divil se Ben.
”No pod’. . . pod’. . . ”
”Nechod’, Bene, je opilý,” radila jedna dı́včina.
”Chtěl bych se zeptat,” řekl Ben, ”kde bydlı́ šerif?”
”Támhle!”
10 - U šerifa
Ben zat’ukal. ”Dále,” ozvalo se.
”Dobrý den, pane. . . ” ”Colman.”
”Pane Colmane. Jdu kvůli té železnici.”
”Chcete tam pracovat? Máme tam hodně volných mı́st.”
”Ne. Chci vědět, proč se stavı́.”
”Ale samozřejmě. Pro převáženı́ zlata.”
”A vı́te že je tam nablı́zku indiánská vesnice?”
”S tı́m jsme počı́tali. Už nenı́. vyštvali jsme proti nim cizı́ kmen.”
”Takže ten cizı́ kmen spolupracuje s bělochy?”
”Samozřejmě. Za ohnivou vodu nebo jak tomu řı́kajı́.”
”Děkuji. Už budu muset jı́t, ale ještě otázku. Přestaňte se stavěnı́m!”
”To nejde.”
”Dokážu to násilı́m.”
”Dokažte, nic nevyhrajete.”
”Nashledanou!”
11 - Vysvětlenı́ útoku
Když se Ben vrátil do tábora, okamžitě dal svolat všechny indiány a řekl:
”Ten útok byl připravený bı́lými muži. Musı́me se pomstı́t za smrt starého
náčelnı́ka.”
13
12 - Msta
Indiáni postavili velký, velice těsný dům. A druhý den začali s pomstou.
”Pojd’te za mnou,” řekl Sarnel. A tak se plı́žili k nedostavěné železnici.
Běloši zrovna pokládali koleje.
”Musı́te mě je všechny chytit do smyčky,” zašeptal Ben. ”Ted’!”
Indiáni chytili bělochy lehce. Svázali je a odvedli do tábora a zavřeli do
velikého, velice těsného domu.
”Tak, prvnı́ věc máme za sebou,” oddechl si Sarnel.
”Ale co budou dělat běloši?” zeptal se jeden indián.
”Nejspı́š půjdou prohledat okolnı́ vesnice indiánů,” odhadoval Leklain.
A taky se tak stalo.
13 - Prohlı́dka, která se nepovedla
”Šerif, kde je šerif?” ozývalo se z města.
”Tady jsem, co je?” odpověděl šerif.
”Ztratili se muži od železnice.”
”Kdy?”
”Dneska ráno. Vod tý doby práce stála.”
”Seber několik mužů a dem prohledat několik okolnı́ch vesnic. Indiáni
zatracený.”
Už ráno vyšli z vesnice dva muži a šli sledovat jedinou cestu, kterou se
přijı́ždělo k táboru z města.
Když uviděli šerifa na koni, okamžitě ”zařadili zpátečku” a hrrr do vesnice.
”Připravte se k hodu lasem,” zvolal Sarnel, když uviděl šerifa. ”Ted’.”
A všechna banda bı́lých byla chycena i se šerifem. Zavřeli je také do velice
těsného domu.
14 - Co se dozvěděli ve městě, Castron
Když se šerif se svou partou dlouho nevracel, řekli si ve městě, že je asi
ti indiáni zajali.
Vtom přiběhl muž. Kovboj. S malou pistolı́ u pasu a se zděšenı́m ve tváři.
Doběhl zrovna k domu kde na velké tabuli bylo napsáno: Dnes zastupuje
šerifa Elexander Mandenn
Protože Castron (tak se ten cowboy jmenoval) viděl jak indiáni zajali
šerifa, vše to řekl Mandennovi. Tak se to dozvědělo celé město.
14
KAPITOLA 1. ROZJEZD
15 - Co zatı́m dělali indiáni
Indiáni zatı́m s pomocı́ Bena odnášeli pryč koleje. Šlo to lehce. A co dělal
šerif? Ten se pořád vyjeveně koukal, kde to je.
16 - Výprava
Castron se ve městě probudil dřı́v než všichni ostatnı́. Na prostorném
náměstı́ si postavil velkou bednu. Zatı́m si zašel do nedaleké hospody. ”Našeho
šerifa prej zavřeli indiáni,” zachechtal se nejbližšı́ opilec.
”Bud’ ticho! Nebo chceš jednu přes. . . ,” naštval se Castron.
”Á. Obhájce šerifa. . . ”
”Ticho.” Castron se zvedl a odstrčil několik židlı́ v jeho okolı́. ”Tak ty
nepřestaneš?”
”Co si ten skrček myslı́?” A začala potyčka. Chvı́li vedl opilec a někdy
Castron. Castron ho pak s velice hrubými slovy vyhodil.
Castron pak rozhořčen vyšel ven a postavil se na bednu. ”Hej, zastavte
se! Potřebuji silné muže.”
”A na co?” zeptal se kovboj, jedoucı́ okolo.
”Chci zachránit šerifa. Tak kdo chce jet?”
”Já bych to zkusil.”
”Já taky.”
Tak se přihlásilo asi třicet mužů.
17 - Stěhovánı́
Jednou Ben navrhl Sarnelovi stěhovánı́.
”A proč?” zeptal se Sarnel.
”Když jsme zajali bělochy, budou po nás pátrat.”
”A můžeme je pustit.”
Indiáni se tedy přestěhovali. Přestěhovali se k Velkému jezeru. K němu
vede jenom jedna soutěska a jeden tajný podchod. Šerifa s dalšı́mi zajatci
pak propustili. Ale museli být k sobě přivázáni.
18 - Velké jezero
”K Velkému jezeru vedou jen dvě cesty,” podotkl Leklain.
”Ano. Tajný podchod a cesta mezi horami,” souhlasil Ben.
”Vydáme se podchodem,” rozhodl Sarnel. A tak celý tábor šel tajnou
chodbou. Bylo to jistějšı́. Vtom spatřili světlo.
”Veliké jezero!”
Kmen se utábořil ve velké skále.
15
19 - Co se stalo se šerifem
Jestli se pamatujete, že Sarnel pustil šerifa s jeho kumpány na svobodu,
tak je to dobře. Šerif šel dál s rukama svázanýma. Šel tou cestou kudy se
chodı́ do města. Když vešli do města, lidé se jim smáli.
”Tak mě někdo rozvažte, ne?”
Vtom přiběhl Elexander Mandenn a rozvázal všem ruce.
Zatı́m šel Castron se svou třicetičlennou bandou k východu města. Vtom
spatřil šerifa. ”Stůjte tady,” zvolal. ”Vy jste se zachránili?” udivil se Castron.
”Copak nevidı́š?”
Potom Castron rozpustil svou bandu.
20 - Co si řekli
”Pojd’te ke mně,” řekl šerif. A tak šli k šerifovi do domu. ”Svolal jsem
si vás proto, že vám musı́m něco řı́ci. Indiáni se přestěhovali k nějakému
Velkému jezeru. Ukaž mně tu mapu, Ele. Tak tady to je. Vede tam jenom
rozsedlina hor. Kde máš Castro tu bandu?”
”Rozpustil jsem ji,” řekl s klidem Castron.
”Ty jeden. . . Vždyt’ se musı́me vydat k tomu zatracenýmu jezeru!”
”Je mně to moc lı́to.”
”Lı́to? kde mám ted’ kovboje hledat?”
21 - Cowboyi
”A běž někoho hledat,” rozkázal Castronovi šerif. Castron tedy šel znovu
na malé náměstı́čko a postavil se doprostřed.
”Milı́,” začal přednášet, ”jistě vı́te, že naši vesnici neustále objı́ždı́ tlupy
potulných indiánů. Jedni indiáni s bělochem jménem Ben Johns Carweli,
všichni ho jistě znáte, se utábořili u Velkého jezera. Tam je musı́me přepadnout a. . . ”
”Hele Kontendore,” zvolal jeden kovboj, ”támhle nějakej člověk kecá vo
indiánech a vo Benovi.”
”No a co?”
”Ben je prej s indiánama.”
”Co?”
”No, ted’ vo tom kecá. Dyt’ se pod’ podı́vat.”
22 - Konečně!
”Kdo se tedy přihlásı́?”
16
KAPITOLA 1. ROZJEZD
”Bena nemá cenu chránit, klidně bych ho zabil. Pojd’te, chlapi. Přihlásı́me
se.”
”Tak vás dvacet půjde se mnou k Velikému jezeru za indiány?”
”Ano.”
”Dobře, chlapci, pojd’te. Ukážu vás šerifovi.”
23 - Šerif spokojen
”No, aspoň se přihlásili. Jinak bysme neměli obranu,” řekl pak šerif.
”Kdy vyrazı́me?” zeptal se Elex.
”No, za dva tři dny.”
”Proč tak brzo?”
”Indiáni se můžou každou chvı́li přestěhovat znovu.”
”No jo, ale proč by se stěhovali?” zeptal se nedočkavý Castron.
”To já nevim, ale je to možný, že by se mohli přestěhovat. Já nevim na
co vy ještě přı́dete.”
24 - Co se dělo v táboře indiánů
Zhola nic. Jenom hlı́dky vyhlı́žely šerifa, kdy už přijedou. Ale jednou přišel
Sarnel a řekl Leklainovi: ”Co kdybysme se přestěhovali? Zmátli bychom je
tı́m a nevěděli by kde jsme?”
”No, jak myslı́š, ale kam?”
”No, jen na druhý břeh. Protože odtud přijedou běloši a hned nás uvidı́.”
”No, hej, Bene. Pod’ sem. Tady Sarnel se chce stěhovat na protějšı́ břeh.”
”No? To neni špatnej nápad. A můžem to klidně zkusit. Asi by to bylo
lepšı́. A proč se chceš stěhovat?”
”To kvůli bělochům. Takhle nás brzo uvidı́.”
”No, já souhlası́m.”
A tak se indiáni přestěhovali na druhý konec jezera.
1.14
Veliké přátelstvı́ - 2. dı́l
1 - Šerif se vydal na cestu
Ten den si šerif řekl, že už asi vyrazı́. Dal tedy svolat dvacet kovbojů,
kteřı́ byli schopni s nı́m vyjet do dalekých hor a spolu s Elexem a Castronem
se vydali na dlouhou cestu. Šli po pěšině, která se táhla až ke dvoum skalám,
17
kde cesta končila. Potom prošel soutězku a vtom uviděl velikou vodnatou
plochu. ”Velké jezero,” zvolal rozradostněn.
2 - Tábor
”Tady se utábořı́me,” zvolal šerif a dal se do stavěnı́ svého dvoupatrového
domostanu 3+1.
”Šerif si bude spát div né ve vile a my ve vobyčejnym roztrhanym zálesáckym
stanu,” žbrblala tlupa.
”Drž. . . ” řekl Elex.
”Hej, Sarnele, na protějšı́m břehu se usadil šerif!” zavolal zvěd na náčelnı́ka.
”Dı́k, nechte je zatı́m na pokoji.”
3 - Co zvěděli zvědové
Za chvı́li co vypustil Sarnel zvědy, se vrátili a vypravovali o táboru bělochů.
”Jsou tam tři velitelé. Šerif, Cornel a Elexander.”
”Dı́k, mı́ rudı́ bratři,” zastavil řeč zvědů náčelnı́k.
”Chystajı́ se na nás zaútočit?” zeptal se Ben.
”Ano. Zı́tra večer.”
4 - Přichystáni k útoku i k obraně
Celý den se indiáni přichystávali k náporu kmene bělochů. Okolo tábora
udělali stružku pro velký potok, těsně před ni postavili ohradu a přı́kop
naplnili vodou. Ted’ se majı́ běloši na co těšit.
5 - Útok bude co nevidět
”Castrone. . . ,” prokřičel celý tábor Elex se šerifem, ”pod’ sem. Kde jsi?”
”Tady, co je.”
”Svolej tlupu. Půjdeme na druhý břeh. Půjdeme k indiánům!!!”
6 - Odraženi
Běloši nasedli do člunů a začali plout k druhému břehu.
”Už plujı́,” vzkřikl jeden bojovnı́k indiánů a hned byl zasažen puškou.
Všichni indiáni se narovnali za ohradu a čekali. Běloši zatı́m sesedli z loděk
a vydali se na obchůzku. Potom dal šerif shromáždit všechny bojovnı́ky a řekl
potichu: ”A ted’ o nás nevědı́. Určitě je všechny dostaneme.”
Jaké však bylo jejich zklamánı́, když se dostali až k indiánskému táboru.
Šerif však neztratil mysl a řekl: ”Když to jinak nepůjde, musı́me obejı́t
celý tábor.”
18
KAPITOLA 1. ROZJEZD
Po obejitı́ tábora se šerifovi lı́bilo jenom to, že na severnı́m cı́pu opevněnı́
je přı́tok od řeky. ”Zahradı́me ten přı́tok a voda tu nebude,” zachechtal se.
Hned se dali do práce.
Toho si však všimli indiáni a začali na bělochy posı́lat svá zařı́zenı́ k boji
– jedovaté šı́py.
Šerif však ihned přikázal rozdělit se a jedna půlka bude střı́let proti
indiánům a druhá bude zasypávat. Nakonec však běloši stružku zasypali.
”Co ted’,” řekl Ben Sarnelovi.
”Musı́me se bránit. Jinak to nepůjde,” řekl Sarnel.
A tak se indiáni připravili k velkému nátlaku.
”Ale stejně k nám půjdou špatně. Protože tam u ohrady je bahno,” zasmál
se stařičký Leklain.
No a jak se běloši dostávali přes to bahno, tak je indiáni svými šı́py začali
střı́let. Nakonec to šerif nemohl vydržet a řekl vzdáváme se. Indiáni vpustili
do ohrady zbylé tři bojovnı́ky i se šerifem.
7 - Návrat indiánů
Indiáni se potom vrátili do svého bydliště. . . blı́zko nedaleké bělošské vesnice. A Ben, Leklain a Sarnel žili dál až do své smrti!
1.15
Bylo to jednou, bude to jednou
Jsem člen posádky, která před deseti lety letěla na Měsı́c. Měla přesně pět
lidı́. Jmenuji se Davis Dogger a moji kamarádi se jmenujı́ Harry Hawkins,
Dick England, Roberts Taylor a Palm Key. Ale na Měsı́c, na ten kulatý
Měsı́c, který vypadá jako velikanánská hvězda, jsme vůbec nedoletěli. A já
vám povı́m, jak se to stalo.
Stalo se to asi po půlhodině letu. Selhalo nám řı́zenı́ celé rakety. Nebylo
vinı́kem žádné porušenı́ motorů, ale okolnı́ vzduch, který se asi zmagnetizoval
a ručičky všech našich tachometrů se začaly rychle točit kolem své osy. Co to
mohlo být? To se ptám vás. Ale co to. Na nás a na naši plovoucı́ lod’ vesmı́rem
se řı́tila planeta. Ale jaká. Cizá. Nikdo z našich astronomů by tuhle planetu
neznal. Hrůza.
Po tom strachu jsme se octli v narůžovělých mracı́ch, ale jen na tři
sekundy. Po tomto dalšı́m okamžiku jsme uviděli louku a na nı́ roboty. Stály
a čekaly. ”Voni se hejbou,” křikl na nás Dick. ”To je vopravdu sen.” Vtom
to s námi drklo a my jsme přistáli.
1.15. BYLO TO JEDNOU, BUDE TO JEDNOU
19
”Ne, já jsem blázen. Beze člověka?” vykřikl Roberts, který se přibližoval
k oknu, aby se na tu podı́vanou podı́val.
”Jdou k nám,” zaječel Palm Key. ”Pomóc, kde ste kdo?”
Vtom se otevřel uzávěr od našı́ rakety a vstoupili roboti. Jeden robot
řekl: ”JE-TA-DY-NĚK-DO? JE?”
”Anoo, jjje,” řekl jsem já.
”KO-LIK-JE-VÁS? PĚT?”
”Aáno jjeee nnás ppět,” řekl Harry.
Postavili jsme se a stáli jsme jako přimrazenı́. Musı́ to být tak strašné?
Ano. . .
”PROČ-J-STE-SEM-PŘI-LE-TĚ-LI?”
Vtom jsme se trošku vzpamatovali. ”Vaše zem nás přitáhla,” řekli jsme.
A já jsem dodal: ”Ne, ne, neublı́žı́te nám?”
”A-LE-NE-U-BLÍ-ŽÍ-ME. J-STE-ČLO-VÍČ-CI. NE-JSME-PRO-TI-VÁMPRO-TO-ŽE-NÁS-ČLO-VĚK-STVO-ŘIL. NA-NA-ŠÍ-ZE-MI-JS-OU-DVA-KME-NY. BO-JU-JE-ME-PRO-TI-SO-BĚ. UKÁŽE-ME-VÁM-NA-ŠI-ZBROJO-VOU-TECH-NI-KU.”
Nato jsme šli do jednoho domu a hned po vejitı́ do domu nás pozdravila četa robotů. Hned v dalšı́ch dveřı́ch na nás čekal průvodce. Když jsme
vešli dále, začal povı́dat: ”TO-TO-JE-NA-ŠE-NEJ-NO-VĚJ-ŠÍ-RA-KE-TA.”
A ukázal na raketu.
Vypadala jako veliký válec. Ne že by byla novějšı́, ale povı́dal nám, že až
se do nı́ podı́váme, uvidı́me, jak je při. . . ”
”KA-PI-TÁ-NE-DO-PIS-OD-SOU-SED-NÍ-HO-KME-NE.”
Kapitán četl: ”Protože vám nic nechceme dát a vy nám neustále vyhrožujete, vyhlašujeme proti vám válku.”
”A proč mezi sebou bojujete?”
”A-LE-NES-VÁ-RY-A-ŠKÁ-DLE-NÍ.”
”Pokračujte ve čtenı́.”
”. . . válku. Kdy k nı́ dojde, to vám neřekneme. Bud’te rádi, že na vás
nepošleme novou raketu, kterou sestrojil náš nový mechanik. Poroučı́me se.
Robot Roberts.”
”Jé, von se jmenuje jako já,” vykřikl Roberts.
Já si z toho vzal přı́klad - ne jen člověk, ale i roboti bojujı́.
”NIC-SI-Z-TO-HO-NE-DĚ-LEJ-TE. A-VÍ-TE-CO? JÁ-JIM-POŠ-LU-TAKY-DO-PIS,” pokračoval robot, protože mu to nedalo. ”A-POŠ-LU-JIM: Nevyhrožujte nám. My si z toho nic neděláme. Máme tady pět lidı́. . . ”
”Že jsme tady, vo tom nepište.”
20
KAPITOLA 1. ROZJEZD
”A-PROČ-BYCH-NE-NAP-SAL? RO-BO-TI-SE-BO-JÍ-LI-DÍ. TŘE-BASI-DA-JÍ-ŘÍ-CI-A-PŘES-TA-NOU. TŘE-BA-I-OD-VO-LA-JÍ-VÁL-KU.”
”No jo, ale jak to, že ste se nás nezalekli?”
”NO-NE-ZA-LEK-LI-NE-ZA-LEK-LI.”
”No ted’ mlčı́te,” řekl Harry Hawkins, ”pane robot.”
”ALE-JÁ-TO-TAM-STEJ-NĚ-NA-PÍ-ŠU-ÉÉ-ÉÉ-ÉÉ-CHA-CHA-CHÁ-ÁÁ.”
”No tak si to tam napiš, ty plesnivej dědk. . . ”
”přece si je nechceš znepřátelit,” zarazil jsem Harryho.
”No jo.”
”Zbrojová četa?” nešlo mi na rozum, ”k čemu vy zrovna ted’ potřebujete
zbrojovou četu?”
”A-BY-NÁM-ŘEK-LA-AŽ-DOJ-DE-K-NA-PA-DE-NÍ. TAK-KDE-JE?”Tu větu Tak kde je, tu pronesl jako člověk.
”PA-NE-ZBRO-JO-VÁ-ČE-TA-SE-VZDA-LA-A-PR-CHÁ-K-NE-PŘÍ-TELI-A-BY-SE-K-NĚ-MU-PŘI-DA-LA.”
Robot se zvedl, zrudl, zmodral, a v dalšı́ tentokrát v zeleném vzteku řekl:
”A VY SE DÁTE?” (Už podruhé mi připadal jako člověk.) ”VY-JE-KLIDNĚ-PUS-TÍ-TE?” A začal zase opakovat své stálé barvy.
”BO-HU-ŽEL-U-TEK-LI,” pronesl jeden robot, odešel a nechal svého kapitána znovu zrudnout.
”Pošlete mi sem několik lidı́, pardon robotů. Váš kapitán si chce vybrat
samozřejmě pár robotů.” Palm Key vyřı́dil tento rozkaz kapitána robotů na
jedničku. Kapitán vybral několik robotů, řekl jim rozkazy a šel odpočı́vat.
Dalšı́ den ráno se přiřı́tila zbrojová četa a hlásila: ”BLÍ-ŽÍ-SE-K-NÁMHOUF-NE-PŘÁ-TEL-SKÝCH-RO-BO-TŮ.”
To byl zmatek. Všechno se skrylo a my jsme stáli bez úkrytu. A vtom
to začalo. Přihnalo se asi dvacet devět robotů a my jsme se ani nepoděli,
proletěli táborem a ještě stihli dvě věci: hodit oheň na naše přı́bytky a sebrat
nás s sebou.
Dick stačil ještě zakřičet: ”Přijd’te nám na pomoc a hlavně nespalte naši
raketu.”
Asi po půlhodině jsme dojeli na loučku. My jsme jako blázni seskočili
dolů z koně a začali objı́mat roboty, kteřı́ zde tábořili. Ale ti začali utı́kat a
vyhrožovat nám smrt. ”Copak se roboti můžou mezi sebou zabı́jet jako lidi?”
zaječel Roberts.
Jeden robot odpověděl: ”ANO.”
”TAK-KO-HO-PAK-K-NÁM-ČER-TI-NE-SOU-KDO-JSTE?”
1.15. BYLO TO JEDNOU, BUDE TO JEDNOU
21
Nevı́m, jestli měla tahle otázka patřit nám, ale já řekl: ”Rači se otočı́me,
co když ta otázka patřila nám?”
Otočili jsme se. Před námi stál robot a za nı́m celý průvod ne lidı́, ale
zase a zase robotů.
”KDO-JSTE?”
Po tomto opakovánı́ otázky jsme věděli jasně, že tahleta otázka patřı́
jenom nám.
”NO-TAK-KDYŽ-NÁM-TO-NECH-CE-TE-PO-VĚ-DĚT-V-ZI-MĚ-VENKU-TAK-NÁM-TO-HEZ-KY-PO-VÍ-TE-V-TEP-LÍČ-KU.”
Odvedli nás do stanu. My jsme nechtěli odpovı́dat. Třeba by potom na
naši Zemi přilétli a mohli by nás zrobotizovat. No vı́te, robot nemá moc
zrobotizovaného rozumu. A tak nás pokládali za vězně. Svázali nás řetězy
a odvlekli nás do stanu, který pokládali za vězenı́. V noci se plátno u stanu
otevřelo a vstoupil robot, kterého znám.
”DO-PIS,” řekl, a Harry četl: ”Přijdeme vás zachránit hned zı́tra. Robot
Hlan.”
”No to chci teda vidět, jak nás z těhlech drápů chcou vysvobodit,” zamumlal Palm Key.
Asi za půlhodiny se rozhrnulo křovı́ u našeho stanu (dalo by se řı́ci vězenı́),
otevřel se stan a hrubý hlas robota řekl: ”POJĎ-TE-KE-SVÉ-RA-KE-TĚ.”
V tu ránu jsme poznali, že je to náš zachránce.
”Proč jste nepřišli až zı́tra?”
”V noci je to bezpečnějšı́?” zeptal se po mojı́ otázce Harry.
”A-NO.”
Mlčky jsme šli. Když jsme viděli svoji raketu a roboty, rozloučili jsme se
a vstoupili do rakety.
”Na ten zážitek nezapomenu,” řekl jsem Robertsovi.
”Já také ne,” odpověděl.
Viděli jsme roboty. Mávali nám. ”Naschle.” ”NA-SCH-LE.”
Odstartovali jsme. Po půlhodině letu se nám narovnaly ručičky tachometrů
a my jsme uviděli naši planetu. ”Báječné,” řekl mě Harry. A my jsme se
rozbrečeli.
Nevı́m, jestli jste tomuto přı́běhu uvěřili, ale já vám řı́kám, že je vopravdický.
22
KAPITOLA 1. ROZJEZD
1.16
Cesta mezi nebem a zemı́
(cestopis anglického novináře Jamese Cormorana, 1.7.1954 – Anglie)
Jsem James Cormoran. Anglický novinář a velký kritik severnı́ho pólu.
Nikdy bych nevěřil, že na pólu existujı́ takové jevy, jaké jsem (když jsem
byl malý) slýchával od starých námořnı́ků, kteřı́ kvůli mně museli vyprávět
dlouho. Až jednou jsem uvěřil. Do jednoho přı́stavu přijela lod’, která měla
dále plout do Severnı́ho oceánu.
I já jsem chtěl spatřit velké přı́šery moře, které se mně zdály nesmyslné,
tak nesmyslné, jako přı́běhy námořnı́ků. A tak jsem na tu lod’ vstoupil v přesvědčenı́, že konečně uvidı́m to, o čem jsem doposud jen slýchával.
Prvnı́ týdny plavby se mi velice lı́bily. Norské moře, přes které jsme se
plavili, bylo velice přı́jemné. Až u začátku Grónského moře se stala velice
nepřı́jemná věc, která mnou hluboko zadumala. Bouře. Bouře, která vše unese
do hlubin moře. Nebyl jsem na ni připraven, a tak jsem po trošku většı́m
nárazu omdlel.
Probudil jsem se až v kajutě, ve které jsem obyčejně spával. Dı́val se na
mě lodnı́k a pomalu mi řı́kal: ”Už je po tom strašným vichru. Můžete jı́t na
palubu.”
Na palubě bylo krásně. Vůbec to nevypadalo jako po bouři. Jen mě trápila
neustálá zima, která mnou neustále bloumala.
S lodnı́kem jsem byl největšı́ kamarád. Řekl mi: ”Ted’ se blı́žı́me ke
Grónskému moři, ze středu jeho toku. Tam dřı́v řádily přı́šery všech přı́šer.
Vynořovaly se z hlubin temného oceánu a děsily obyvatele lodı́, kteřı́ se slušně
plavili.”
A nemusı́m vám řı́kat, jak jsem se na ten den, kdy do středu Grónského
oceánu doplujeme, těšil.
Posádka si mě vůbec nevšı́mala, protože jsem novinář, a velkým obloukem
(pokud se to dalo) mě obcházeli.
A vtom začal ten den plný různě napı́navých dobrodružstvı́. . .
Ráno 16.7.1954 jsem se probudil docela normálně jako ostatnı́ dny. Námořnı́ci už byli vzhůru. Pracovali od rána.
Vtom se z dálky ozval řev. Všichni, kdo byli na palubě, se zděsili nesmı́rným
děsem. Nikdo ještě takový zvuk neslyšel.
Byly to skály, které pı́skaly různými tóny. A na nich velký pták Hauretos,
1.17. UDATNÝ RYTÍŘ S PIRÁTY
23
který tento zvuk vydával co nejhlasitěji, aby jeho nepřátelé věděli, kde má
svůj revı́r a kam mu nikdo nesmı́ ani pařátem šáhnout.
Když jsme kolem něho proplouvali, ucı́til nás a křičel na nás křikem bojovnı́ka. A tak jsme rychle opustili toto mı́sto. . .
Dalšı́ náš zážitek byl tak hrůzostrašný, že jsem údivem zkoprněl. Začala
bouře. Hromy a blesky kroužily nad oblohou a nenechaly nikoho spát. Vtom
se těsně před námi vynořila hlava obrovitého ještěra, který byl ale úplně
slepý. I tak z něj šel strach. Co kdyby na nás šlápl? Uvidět nás nemohl, to
je lepšı́, ale mohl na nás omylem šlápnout. A tak jsme ho začali opatrně
objı́ždět.
Objı́žděnı́ trvalo hodnou chvı́li, ale nám se to podařilo i přes nepřı́znivé
počası́. Všichni námořnı́ci i já jsme si oddechli. . .
Já jsem chtěl už z tohoto světa odejı́t co nejdřı́v, a tak jsme se radši horem
pádem rychle plavili ke Grónsku, a tam mě vyložili. Já jsem se pak dostal
nazpátek do Anglie a začal jsem tam v klidu psát svůj životopis Cesta mezi
nebem a zemı́.
1.17
Udatný rytı́ř s piráty
V daleké zemi žil rytı́ř a jmenoval se Kalit. To se jednou procházel s deseti
muži, když vtom z rohu vyrazilo nějaké prostěradlo. Všichni odzbrojenı́ muži
prchali pryč. Rytı́ř se ale nedal, zvedl prostěradlo a vtom z rohu vyšli dva
ozbrojenı́ mužové. Zavázali rytı́ře, který se nemohl ani hnout. Rytı́ř zkusil zavolat o pomoc, ale to už mu do pusy strkali roubı́k. Rytı́ř ho stačil vyplivnout
a zavolal: ”Pomóct,” ale roubı́k mu zase vletěl do pusy.
Vtom si vzpomněl, že ho zradili ti muži, se kterými šel.
V hospodě ho rozvázali, křikli na kuchyňskou, a ona otevřela dveře a tam
hráli piráti karty. Ty dva muže vı́tali s velikou úctou. Domluva nebyla taková,
jakou si mysleli. Hlavnı́ pirát řekl: ”Chytli jste ho dobře, ted’ abysme ho
vychovali.”
Rytı́ř řekl: ”Kde to jsem, co se mnou chcete dělat, a proč jste mě přepadli?”
Pirát: ”My jsme tě odvedli do mı́stnosti, chceme tě u nás uvı́tat a potřebovali jsme tě přepadnout.”
Odkašlal. ”Souhlası́š, že se mezi nás přidáš?”
”Souhlası́m.”
24
KAPITOLA 1. ROZJEZD
Ten večer po souhlasu bylo veselo. Měli nového člena posádky.
Druhý den ráno byly přı́pravy na cestu. Zapsali si, co potřebujı́: 2 lovecké
pušky, 8 zabijáků, 10 pytlů střelného prachu, 2 kanóny, 3 pytle masa, rum
a lihoviny, pečivo, 8 kompasů a lana.
Bylo to strašné. To krásné pohodlı́ v lodi ho tak otravovalo. A to slunce
také přı́mo otravovalo.
Měl si vybrat na cestu co chtěl. Někdo – to si přečetl v novinách – psal:
Ztratil se rytı́ř. Ten kdo ho viděl, dejte o něm hlášenı́. Na cestu si vzal: mapu,
tužku, hodinky, dvě patronky a dalšı́ věci.
Dalšı́ho dne se mělo odplouvat. Toho dne byl smutný.
A vyplouvali. Moře se rozvlnilo, a když naši přátelé dopluli o kousek dál
na dálku kotvy, vytáhli kotvu a pluli po tichém oceáně.
V dálce uviděli ostrov. Nechtěli tam plout, ale lod’ se potápěla, a tak
museli plavat. Zachránili tři věci: nože, kompas, mapy a tužku. A tak se
najednou ocitli na pustém ostrově. Co je čeká, to ještě nikdo nevı́.
Naše skupina pirátů se tedy dostala do pěkné kaše. Šli podél okraje asi
půl hodiny a narazili na skálu. Šli kolem nı́ a viděli otvor. Vešli do něj. Uviděli
stůl, židle, ohniště, lůžko a na stole papı́r. Na něm bylo napsáno: Jsem na
ostrově, na něm je zakopán poklad. Nešt’astný trosečnı́k Vı́ska.
Vtom se všichni lekli. Vedle ohniště byla kostra člověka. Vynesli ji ven
a hodili do moře. Dalšı́ věcı́ bylo prozkoumat jeskyň. Šli podél lůžka, jeden
odhrnul závěs, a vtom se všichni podivili. Byly tam věci :lopaty, sekery, nože,
lana.
Dohodli se, že musı́ mı́t dřevo. Vzali si sekery a lana. Nasekali na každý
strom dı́ru a obvázali všechny lanem. Druhý konec lana si obvázali kolem
pasu a šli k jeskyni. Za nimi se kácely stromy a oni je tahali do jeskyně. Tam
je rozsekali na špalı́čky a dali na hromadu.
Druhý den vyšel jeden z nich ven a vtom se polekal. Vy byste se asi
nepolekali, ale ten vor tam předtı́m nebyl. Šel to oznámit pirátům a piráti
se šli podı́vat (šel se podı́vat i Kalit) na vor. Našli ho tam, ale vůbec se
nestrachovali, alespoň měli na čem jezdit.
”Jsem rád,” povı́dá Lı́sek,” že jsme se všichni našli, že se nikdo neutopil.”
”Dobrý,” zvolala celá družina pirátů.
Sesedli se a vzpomı́nali. Jeden vzpomı́nal na svou ženu a děti, druhý zase
na to krásné olupovánı́ lidı́, které už nenı́, třetı́, že nevı́, na jakém ostrově je,
čtvrtý jestli se ještě vrátı́ do své vlasti, pátý co je ještě čeká.
25
A jak tak vzpomı́nali, mihl se kolem stı́n. Lı́sek toho člověka zastavil. On
se lekl a seznámil se. ”Jméno nemám, ale můžete mě řı́kat jak chcete. Jsem
trosečnı́k jako vy, možná se seznámı́me lı́p.” ”Jóóó,” ozvalo se.
Kalit, Lı́sek a Lip byli nejlepšı́ kamarádi. Lip celé družině ukázal cestu
k jeho obydlı́. Byla to stará a rozdrásaná chata, a jak se na nı́ dı́vali, někdo
vykřikl: ”Chlebovnı́k!” A opravdu u chaty stálo několik chlebovnı́ků (chlebovnı́k jsou stromy, ze kterých se dělá chléb) podobné velké opici. A tak naši
trosečnı́ci objevili chléb. Od té doby měli dost chleba.
O zeleninu také neměli strach. Zelenina rostla všude kolem. Mrkev zde
rostla, rostly tady hrášky, fazole.
”Já,” povı́dá Lip,” jsem měl bráchu. Také trosečnı́ka. Vy jste viděli ten
vor, ten jsem tam přenesl já. Ta kostra byla mého bratra.”
”Ach,” řekli. ”A kdo to udělal?”
”Nevı́m, ale nemůžu to vědět, protože bydlı́m jinde.”
”Aha,” řekli. ”A odvedeš nás do svého přı́bytku?” ”Ano.”
Lip je odvedl do svého obydlı́, a vtom se všichni lekli (kromě Lipa),
protože tam byl ještě jeden člověk. Ten člověk vypadal jako spadlý. Seznámili
se. Nový trosečnı́k se jmenoval Tom.
S Tomem se seznámili lehce. Poznali by ho vždy, ale mezi opicemi by ho
nepoznal ani jeden. Měl velký nos a menšı́ oči. Měl malou postavu. Uši mu
plandaly, že mu byly ty uši vidět.
Kalit, Lı́sek, Lip a Tom byli nerozlučnı́ přátelé. Ale, že by se od sebe
nehnuli, tak to ne. Trosečnı́ci chtěli dostat poklad, který na tom ostrově
zakopal nějaký trosečnı́k. Prohledali dolnı́ část ostrova. Udělali si taky mapku
ostrova, kterou si brali na výlety. Části ostrova pojmenovávali podle toho, co
se jim v té části stalo. Zátoku žraloků nazvali tak, že v té zátoce spatřili dva
žraloky. Dalšı́ části pojmenovávali podobně.
Když přišli prohledávači a oznámili: ”Nic.” Lı́sek zařval: ”My to snad
nenajdeme.” Ale Lip řekl: ”Najdem poklad a to proto, že nám poklad z
mı́sta nemůže utéct.”
Řekl to tak nesrozumitelně, že mu nikdo nerozuměl.
”Jak to myslı́š?”
”No že poklad je zahrabanej v zemi a nemůže utéct. A tak zůstává pořád
na stejném mı́stě. My když budeme hledat, a budeme ten poklad vidět,
26
KAPITOLA 1. ROZJEZD
nemůže nás oklamat a utéci.”
”Aha, to máš pravdu,” řekli všichni, kromě Lipa, který to řı́kal.
Dalšı́ ráno přišel Lip s uloveným psem. Šelma divoký pes, řada kočkovitá,
velikost jeden sáh. Takový o tom udělali zápis. Lip ho ochočil. Pojmenovali
ho Brok.
Tom jednou objevil jeskyň. Jeskyň byla prostorná. Tam se všichni přestěhovali. Moc se jim tam lı́bilo a tak se tam usadili natrvalo. Bylo to fajn. Vše
se jim tam vešlo a eště měli kusy mı́sta. Do těch kusů mı́sta bud’to dávali
potraviny, nebo si tam něco zařı́dili. Uprostřed jedné mı́stnosti stála socha.
Dalšı́ den prohledali u krajnı́ části les.
”Nikde nic,” řekli hledači. To už ale Lı́sek nevydržel a křikl z plných
plic: ”My ten poklad nena. . . ”, ale to už musel ztichnout, poněvadž ho nikdo
neposlouchal a dva ozbrojenı́ muži mu už šli zacpat něčı́m pusu.
Jeden ozbrojený muž narazil na mı́sto (bylo rovné), a tak se dohodli, že
zkusı́ postavit ohradu, ale že prvně musı́ prozkoumat ostrov, jestli je tam
dobytek. Když ho prozkoumali, donesli dobytek. Přivázali ho ke kůlu a dali
se do stavěnı́ ohrady. Do země zapı́chli kůl a napočı́tali dva kroky a zapı́chli
dalšı́ tyč, a tak postupovali (tyče dělali dokola) až všechny kůli vypotřebovali.
Nezapomněli také na dveře. Potom dobytek do ohrady dovedli a od té doby
měli dobytek.
Když prohledali celý ostrov, našli konečně ten poklad. V pokladu bylo
několik zlatých náramků a deset pytlı́čků zlat’áků. Chtěli vyjet zase na moře.
Udělali si pirátskou lod’. Naložili si potraviny a vyjeli (ale poklad si samozřejmě vzali s sebou).
”Lod’,” volali obyvatelé Austrálie. Když přijeli do Austrálie, tu lod’ předali
kapitánovi Korkoránovi. Za jeden pytlı́k peněz obstarali dům. Dali si jméno
Neondvalovi (32 osob, zaměstnánı́ piráti, každý má černou pásku přes oko,
ve vlasech obtočenou červenou látku).
V tom kraji bydlela kněžna Rofrová Kateřina. To byla strašně nadutá
kněžna. A na tu kněžnu Rofrovou se ti piráti vypravili, ale ještě předtı́m
dostali dopis: Milı́ piráti! Posı́lám vám rejstřı́k, podle jakého kněžnu poznáte
– kudrnaté vlasy, je tlustá, má jednobrejličky, je nafintěná. Váš pozorovatel
27
Tom.
”Tak už to vı́me, jak vypadá,” řekl Lip, když ukázal to, co napsal Tom.
Odepsali Tomovi: Počkej na nás zı́tra večer, Tome. Lip.
Druhý den večer přišli až do zámeckého parku, kde na ně čekal Tom.
”Musı́me jı́t potichu,” řekl mi, když jsem zadupal. A tak jsme šli potichu.
Když jsme přišli do pokoje, kde spala kněžna Rofrová, moc jsme se podivili,
když jsme na stolku našli papı́r. Na něm bylo napsáno: Neschovávejte se
piráti. Já vás vidı́m. Rofrová.
Moc jsme se polekali. Vtom se zavřeli dveře a my jsme tak byli jako
uvězněnı́.
Ráno přišli zatykači a my jsme byli uvězněnı́. Už nám řı́kali, že zı́tra je
poprava. Zhrozil se nás strach. Tady je konec našı́ cesty. Z hrůzou jsme spali.
Zı́tra nás popravı́.
Bylo ráno. My jsme z hrůzou čekali, co se bude dál dı́t. Přišli pro nás.
Něco slyšı́m: ”Vedeme dost vězňů, kteřı́ se vloupali do pokoje kněžny Rofrové.
Dnes je pověsı́me. Máme, jak vidı́te, připraveno dvacet vosum smyček.”
To se mně ulevilo. Nás je totiž třicet dva. Jestli my Lip, Tom, Lı́sek a já
zůstaneme. . . Počkat, něco povı́dá.
”Nepopravı́me Kalita.”
”To jsem já,” zaradoval jsem se.
”A ten si bude moct řı́ct, jaké přánı́ chce.” Zaradoval jsem se. Už jsem
věděl, co řeknu za přánı́.
Došli jsme tam. Všude kolem řada diváků. Postavili jsme se před diváky.
Potom se nás zeptal: ”Který je Kalit?”
”Já,” řekl jsem. Postavil jsem se vedle.
”Vyslov svoje přánı́,” řekl mi.
”Aby všichni, co se majı́ tady pověsit, at’ mi je předáte,” řekl jsem.
”To se nesmı́!” řekl mi.
”Ale dané slovo je zákon,” řekl jsem.
”Dobře.”
A tak jsem si vzal svoje kamarády (měli být pověšený), kteřı́ byli rádi, že
to tak dopadlo. V bezpečı́ jsem je odvázal. Všichni se na mě hrnuli, že jsem
jim zachránil život. Vtom všichni zmlkli. Přinesli nám dopis:
Vidı́m vás. Myslı́te si, že mně ujdete. To nenı́ pravda. Jednou vás stejně
dostanu. Rofrová
28
KAPITOLA 1. ROZJEZD
Zhrozil se nás strach. Ale nedali jsme se a odepsali: Nás nedostaneš.
Protože jsme piráti!
Dali jsme dopis odesı́lateli a bylo po všem. To jsme se mýlili. Přišel dopis
od kněžny: Myslı́te si, že mně upláchnete, ale to se mýlı́te. Rofrová
Zase se nás dotkl strach.
Zařı́dili jsme si bydliště. Nám se ale přestalo lı́bit v našem domě. Vzpomı́nali jsme na moře. Jednou jsem si vzal penı́ze a šel koupit lod’.
Druhý den ráno jsem svolal chlapy, že jedem na lodi zase po moři. Všichni
zvolali: ”Hurá.” Div mě neumačkali. A tak jsme vstoupili na lod’. Na mapu
jsme taky nezapomněli. Jeli jsme od Nového Zélandu do Jižnı́ho moře.
Ale ouha. Po několika dnech se jejich lod’ vybourala a oni zase byli na
opuštěném ostrově.
”Už jsme na ostrově podruhý, to je strašné,” vykřikl někdo. A v tu chvı́li
se všichni usnesli, že se nic nedá dělat.
Všichni si lehli do trávy a přemýšleli, co si majı́ postavit za chatu. Jeden (byl to Lı́sek) řekl: ”Seženeme kůly a zapı́cháme je do čtverce. Potom
vyřı́zneme mı́sto pro dveře a okno. Dveře vyřı́zneme a nasadı́me do dı́ry.
Okna uděláme ze dvou tyček. Střechu pokryjeme slámou nebo listı́m.” Dořekl.
Všichni souhlasili.
Vytáhl si Tom nůž, který s sebou pořád nosil, a řekl: ”Bude ten nožı́k
stačit?”
”To se vı́, že bude stačit.”
A tak se dali do toho. Jeden řezal a ostatnı́ kůly zapı́chávali do země.
Za chvı́li měli hotové základy. Tom (který vyřezával) vyřı́zl otvory pro okna
a dveře.
Vzali si dva klacı́ky a spojili je v křı́ž. Ten potom nandali do otvoru pro
okno. Konce zavázali nitkou (kterou měl u sebe Kalit) za konce kůlů. Se
dveřmi to bylo těžšı́, vyřı́zli je ze suchého dřeva. Poslednı́ kusy nitky užili
v tom, že ty dveře do otvoru pro dveře, tak je tam zavázali. Se střechou to
bylo nejhoršı́. Ale i tu udělali.
Když měli hotový dům, museli přemýšlet, protože neměli jı́dlo.
Až za dlouho jeden vykřikl: ”Vezmeme si potraviny z lodi!” Všichni opět
souhlasili.
29
Druhý den došli k lodi. Na lodi našli potraviny. Ale Tom vytáhl jakoby
dopis. Četl: ”Mapa ostrova, na kterém je poklad.”
Všichni s údivem zmlkli. Taková přı́ležitost dostat poklad. Udělali jsme
si většı́ mapu ostrova.
Blı́žil se večer a Tom, Lip, Lı́sek a Kalit i všichni dalšı́ vešli do domu. Na
stůl položili mapu a studovali. Poznali zátoku, kde ztroskotali.
Jednou se Kalit procházel v lese, když vtom se vedle něho něco šustlo.
Lekl se, ale zachoval klid, a podı́val se na to mı́sto. Jak se ale podivil, když
uviděl většı́ho mravence. Potom v úleku šel do domu. Všechno jim řekl, moc
se podivili.
Ráno zase sedli ke stolu a prohlı́želi mapu. Řekli si, že musı́ prohledat
skálu, jestli v nı́ je otvor, protože zimu v takovém domečku nemusı́ dokonce
přežı́t. Hned dalšı́ den šli podle mapy ke skále.
Když došli ke skále, zastavili a údivem se nemohli hnout. Ve skále byl
otvor. Vešli do toho otvoru ve skále a stanuli v sı́ni.
Uprostřed stál stůl. Vtom Lı́sek vykřikl: ”Hele, na stole něco ležı́.”
Tom ho vzal a začal čı́st: ”Poklad. . . ” Ale to už se k němu vrhli a povzbuzovali ho, aby četl dál. ”Poklad je zakopán od vysoké borovice u jeskyně. Od
borovice se jde sto kroků na východ. Úplně přesně. Kam došlápnete, tam
kopejte. Poklad je sto metrů v zemi.”
Hned dalšı́ den začali. Ale tu vysokou borovici ne a ne najı́t.
”Héj, hoši,” zvolal Tom. ”Už mám tu vysokou borovici.”
Všichni sebou trhli a utı́kali za Tomem. Stál u vysoké a mohutné borovice
a volal: ”Jo ještě jsem tady našel papı́rek.” Ztišil hlas, protože už byli u něho:
”Zde máš napsáno, kde je východ. Východ je tam, kde je mraveniště.”
”Tak kluci, hledejte mraveniště.”
Za chvı́li Tom opravdu mraveniště objevil. Bylo asi dvacet kroků od
borovice. A hned Kalit, který měl zkušenosti ze zámku, začal počı́tat: ”Jeden,
dva, tři. . . devadesát devět, sto. Tak tady je to.”
Všichni začali horlivě kopat. Kopali a kopali. Devadesát metrů a hle, už
se v půdě začal rýsovat poklad. Našli pytel, otevřeli ho, a co to. V pytli byly
penı́ze. Rovnou americké.
Celé tři týdny dělali lod’, připravili si zásoby. Psal se rok 1968.
30
KAPITOLA 1. ROZJEZD
Odjeli z jejich milovaného ostrova 8. dubna 1968. Kalit se vrátil do svého
rodu – do svého hradu. A piráti dodnes řádı́ v oceánech a mořı́ch.
1.18
Výprava do neznáma
Jsem anglický novinář a doufám, že ve mně najdete zalı́benı́. Chci vám
pomocı́ knı́žky přiblı́žit svět v prvohorách, druhohorách a třetihorách. Bude
to dobrodružný, napı́navý přı́běh, který se vám opravdu bude lı́bit.
Výprava 1
Na jednom anglickém večı́rku jsem se dozvěděl, že ve středu amerického
státu objevil jeden velký zoolog pozůstatky pravěku.
Okamžitě jsem o tom informoval své kamarády: Jeana – povolánı́ zoolog, Jacka – povolánı́ fotograf, Jima – povolánı́ přı́rodopisec a Lajina (velmi
zajı́má zvědavce, jak k tak zajı́mavému jménu přišel) – povolánı́m fizolof,
historik, cestovatel na všechny cesty.
Samozdřejmě jsem chtěl, aby jsme se na ten zajı́mavý svět šli podı́vat.
A tak to všechno začalo.
IHNED začali přı́pravy na cestu, protože jsme samozdřejmě chtěli hodně
vidět. Po dlouhém času přı́prav, nastali časy dešt’ů a bouřek a nikam se nešlo.
Až dalšı́ dny se mohlo vyrazit. Parnı́k nás zavezl na americkou pevninu
a dál se šlo pěšky.
Od tamějšı́ch obyvatel (jmenovali jsme svoje jména, oni svoje) zeptali
jsme se na cestu.
Odpověděli: ”Jděte pořád na sever.”
A tak jméno Lajin, spı́š jeho představitel uvedl náš průvod do pohybu.
A tak jsme šli vstřı́c novým, docela. . . pšščščš ”Co to bylo?” podivil se
Jim.
”Tak to kolem nás proletělo, že jsem stačil udělat jen rozmazaný snı́mek,”
řekl Jack.
”Tady, podı́vejte se.” Vyprávěl Jack. ”Vypravil jsem už hodně výprav,
ale tohle jsem ještě neviděl. Opravdu zajı́mavé. Nikdy js. . . ”
”. . . Co když je to výkřik prvnı́ch krůčků do pravěku?” zeptal se Lajin.
”Co když, co když. A vı́š to přesně?”
”Nevim.”
1.18. VÝPRAVA DO NEZNÁMA
31
Skupina byla zarmoucena. Nevěděla, co to bylo. A to ještě nebyl opravdický
konec.
KAŽDÝ DEN se stalo něco neskutečného. A když je vylekal vodnı́ ještěr,
to teprve utı́kali.
Jednoho rána jsem se šel podı́vat asi na dvě hodiny do lesa. Když jsem
přišel, na mı́stě našeho stanoviště bylo veliké smetiště. Stany byly rozházeny
a po kamarádech ani stopy. Ale když jsem se ostřeji podı́val viděl jsem Lajina.
Ten mě začal vyprávět, co se stalo:
”Když jsi odešel, vtrhli k nám lidoopi. Mě nezpozorovali, ale Jima, Jacka
a Jeana ano. Bránili jsme se, ale nakonec naši podlehli a lidoopi je zajali.”
Začali jsme (já a Lajin) uvažovat. Nakreslili jsme si mapku. Podle nı́ jsme
se vydali za stopami lidoopů.
CESTA dlouhá, rozum krátký. Viděli jsme už desátou zatáčku, ale stopy,
které se s námi šinuly dlouhou trasou, jako by nepocit’ovaly námahu. S puškou
v ruce jsme šli dále a dále neznámým krajem. Skoro pořád jsme se báli. A
strach se nedá zastrašit.
Vtom se z houštı́ cosi vynořilo. Dlouhé to bylo asi 40 metrů a odhad váhy
až na 20 tun. Oba jsme zalezli do velké houštiny.
Zvı́ře se zdálo být asi 10 minut klidné. Ale vtom se začalo plašit. . .
Najednou se z houštiny vynořila obrovitá hlava ještěra. Nebál se zaútočit
a tak se hrdě zabořil do masa. Polykal kusy z brontosaura, jak jsme se potom
dověděli.
Nad tı́mto strašným jevem létali Pteranodonti (Ptakopysci).
Když ještěr odešel, zůstala z Brontosaura jen kostra.
Poslednı́ zbytky masa trhali Pteranodonti, kteřı́ se konečně dočkali.
KDYŽ jsme se dosyta podı́vali, vykročili jsme dál. Brontosaurus zalehl
celou cestu a tak jsme museli tu velkou kostru přelézt.
Šli jsme dál.
Cesta dlouhá, rozum krátký. Zase desátá zatáčka. A za nı́ to začalo. . .
Vtom se před námi rozevřel tábor lidoopů. U třı́ stromů (byla to určitě
přeslička) byli svázáni naši tři kamarádi: Jack, John a Jean.
”Co kdyby jsme se v noci vplı́žili do tábora a osvobodili je,” radil stařı́ček
Lajin, ”zı́tra už může být pozdě.”
”To je moudré rčenı́,” uznal jsem radu mužı́čkovu, ”doufám ale, že máš
sebou nože.”
32
KAPITOLA 1. ROZJEZD
”Samosebou.”
”Ty jsi opravdu cestovatel na všechny cesty.”
”Snad jo.”
Počkali jsme do večera. Když byla tma, vplı́žili se naše nohy (no prostě
my) ke třem stromům a začali jsme řádit (ale potichu) se svými dlouhými
zabijáky. Dvě stráže, které hlı́dali zajatce leželi mrtvı́ na zemi. Osvobodili
jsme i Jacka, Jeana a Johna, kteřı́ byli strachy bez sebe.
Vrátili jsme se do tábora. Po cestě jsme vyprávěli dobrodružstvı́. Jejich
znělo takhle: ”Vedli nás po cestě. Nad námi létali Pteranodonti, kteřı́ si
mysleli, že nás snı́. Ale odletěli hned, když na ně jeden lovec napjal šı́p a vystřelil. Odvedli nás do tábora, kde nás přivázali ke stromům.”
”Zajı́mavé,” podotkl jsem.
”No, co zajı́mavého,” řekl Jim, ”spı́š strašné.”
”A to máme, spı́š jsme měli, být už zı́tra ráno popraveni,” namı́chal svoji
řeč do rozhovoru Jack.
KDYŽ jsme se vyspali, trhli jsme se strachem. Mı́sto zbranı́ leželi vedle
nás klacı́ky. Hledali, nenašli. Až Lajin vyřešil záhadu.
”Domorodci (lidoopi) přece nemohli zapomenout, že jsme k nim byli nedobřı́. A tak se k nám v noci vloupali a zbraně nám dobrým lidem sebrali.
Jenom já myslı́m na horšı́ časy a svoje zbraně si ukládám pod polštář. Myslete
chlapci také na zlé a horšı́ časy a uvidı́te, že to půjde přeci jenom lı́p.”
A ukázal nám svoje zbraně.
”Ty nás Lajine zachraňuješ z jedné situace do druhé. Kdyby jsi nebyl
schovaný za stanem a lidoopi nás zajali. Nebo co kdyby jsi večer neschoval
svoje zbraně pod polštář. Lidoopi by nás zabili,” pochvaloval ho Jim a umiňoval si, že si bude dalšı́ zbraně také schovávati.
A PROTOŽE už jiné zbraně než Lajinovi neměli, řekli si že pro prvnı́
výpravu to bohatě stačilo, a že se vrátı́ do Anglie. Jako tretku si z tohoto
kraje vzali: strach, rychlost, diapozitivy některých zvı́řat. A Lajin, který
měl jako jediný pušku, sestřelil Pteranodonta a uřı́zli jsme kus křı́dla s jeho
tipickou nohou.
Konec prvnı́ výpravy.
Výprava 2. nepodařená
Zaujati podivuhodným světem, požádali mě Jack, Jean, Jim a Lajin, aby
jsme se znovu do pravěku koukli. Řekl jsem: ”Ano.”
1.19. SVĚT MUŠKETÝRŮ ANEB VELKÁ ZÁLEŽITOST
33
NA amerických březı́ch jsme vystoupili z parnı́ku Americius a vydali jsme
se ke středu Ameriky.
Pteranodonti nás už nezajı́mali jako prvnı́ výpravu. Už nás to hnalo
dále, dále a vı́ce poznat pravěkou starodávnou kulturu, která (nevı́ se proč)
vymizela. Naše staré stanoviště jsme bez ohlédnutı́ překročili. Šli jsme dál a
dál a vı́c a vı́c. Tento svět nás táhl vı́c poznat a tak jsme to nechtěli vzdát.
Byli jsme už za starým stanovištěm a vtom to začalo.
NEVĚDĚLI jsme nic. Vtom se ozval hrozný řev. Vřı́tili se na nás lidoopi.
Zavázali nám ruce a sebrali nám všechno, co na nás viděli.
”Sakrble dokrble smahule pahule jéžiš,” bědoval Jim, ”už nás maj zase.”
”Nás podruhé nemajı́,” klidně se pohoupávajı́cı́ křičel kompletně vybavený
stařı́ček Lajin.
”Tak to nemusı́š řı́kat nahlas,” bědoval Jean, ”radši vymysli plán, jak se
od tud dostat. A slibuji ti, že se tobě samozdřejmě odměnı́m.”
”Mám nůž Jeane.”
”Kde?”
”Tady v kapse.”
”Kdy chceš utéci?”
”V noci.”
”Ale to je kolem stráž.”
”Mám i pistoli.”
”Fakt?”
”Jo.”
”To nenı́ možné.”
”Ale je.”
V noci nám Lajin přeřı́zl pouta, zastřelil strážnı́ky a hurá domů.
Doma v Anglii jsme si řekli, že už do světa pravěku nikdy, ale nikdy
nevkročı́me.
Měsı́c po těchto přı́hodách jsem se dozvěděl, že ve středu Ameriky vybouchla sopka.
1.19
Svět mušketýrů aneb velká záležitost
Ve Velké Británii za dávných starých časů potloukali se po prastarých
ulicı́ch mušketýři všeho druhu. O jedné čtyřčlenné partě mušketýrů vám ted’
budu vyprávět.
34
KAPITOLA 1. ROZJEZD
Jednou večer se potloukal po ulicı́ch starý mušketýr. Pobroukával si nějakou pı́sničku, když v tom k němu dolehly podezřelé hlasy.
Když se vzpamatoval, zašel do blı́zkého hostince a přede všemi řekl: ”Kdo
se mnou půjde?”
”A kam?” zeptal se malý stařı́k.
”To nenı́ důležité. Tak kdo se odvážı́?”
”Já,” přihlásil se asi 35letý, svalnatý muž.
”Tak já taky,” odvětil asi 25letý, vrostlý muž.
”Potřebuju ještě jednoho,” nedočkavostı́ vyhrkl starý mušketýr An’drnan.
”A já možu?” vyhrkla jedna žena.
”Ty určitě ne!”
”Tak půjdu já,” dořekl slova 21letý, mladý človı́ček.
”Tak a tet’ vy tři dobře poslouchejte. . . ”
”Je mi něco strašně povědomé.”
”A co?” řekl 21letý Andernas.
”Něco jsem totiž zaslechl na ulici byly to. . . ,” ale jeho řeč zastavil 25letý
An’dornos: ”Co to bylo?”
”Hlasy.”
”Podezřelé?” otázal se 35letý An’trdon.
”Ano moc podezřelé.”
”Tak se nebudem’ zdržovat, ne?”
A vyšli na ulici. An’drnan je vedl. Strašlivé skřeky v londonské čtvrti.
Křiky se nesli z domu pana Dejnorta.
Protože byli všichni čtyři mušketýři, nebáli se vstoupit do poloosvětleného
domu. Strašidelný křik a svı́čky jejiž plameny se kmitaly sem a tam, vyvolali
strašidelnou atmosféru. S pozadı́ vystoupila obávaná čarodějnice Xaniera.
”Proč jste sem přišli?” zeptala se.
”Slyšeli jsme křik a tak jsme šli na pomoc,” odpověděl za všechny An’dernas.
”To nenı́ vaše záležitost,” zasmála se čarodějnice.
”Ale co to bylo?” An’drnan otázkou chtěl vyzvědět tajemstvı́ křiku.
”Když ano, tak vám to řeknu. Už je to dávno co ve starých londonských
lesı́ch1 bydlel krvežı́znivý pes Baskervillský a Sherlockovi Sholmsovi2 se po1
2
Dřı́ve bylo okolo města London mnoho lesů.
Tento přı́běh se odehrává, když žila hrabata a i Sherlock Sholms tento přı́běh zná
35
dařilo tohoto psa nadobro odstranit. Ale já chovám v kleci ještě strašnějšı́ho
tvora. Je to jednooký Bill, velký pes.”
Na mušketýry padl strach. Strach před Billem.
”A kde je úřednı́k Dejnorta?” otázal se An’trdon.
”Ve drápech Billa,” odvětila krátkou, ale strašidelnou větou čarodějnice.
Na všechny čtyry padl veliký a mocný strach. Ne před úřednı́kem, ale
před tı́m, že jednooký Bill vraždı́. Čarodějnice se zasmála a okamžitě odešla.
”Radši pojd’me pryč,” odpověděl nejmladšı́.
”Přece musı́me zabı́t Billa, aby nevraždil,” neměl se k odchodu An’drnan,
”kdo se mnou půjde?”
”Já.” ”Já.” ”. . . tak i já.”
A vydali se vstřı́c dobrodružstvı́m.
Museli, jak se domluvili, najı́t klec jednookého Billa.
Na zemi v jednom pokoji našli cedulku:
Bill-dog made in the dogs company3
”Kde sı́dlı́ The dogs company?” zeptal se An’ornos.
”Nevı́m,ale jak se mně zdá, na to sami nestačı́me,” řekl An’drnan.
”Co se zeptat Sherlocka Sholmse?” navrhl An’dernas.
I šli to vše řı́ci Sherlockovi Sholmesovi. Když to vše detektiv vyslechl,
řekl: ”Na tuto záležitost vás potřebuji, pánové.”
A šli navštı́vit onu čarodějnici Xanieru. Sherlock Sholmes se jı́ potom
začal ptát: ”O jakého psa vlastně jde?”
”O potomku Baskervillů.”
”Takže Bill se synem psa Baskervilského?”
”Jak jste asi pochopil, tak ano.”
”Proč ho vlastnı́te?”
”Koho?”
”Billa.”
”Protože jsem. . . Xaniera Baskervillská.4 ”
a vystupuje v něm.
3
Bill-pes vyrábı́ psı́ společnost
4
V této knize bylo použito slovo Baskervill a i Baskervil, to protože nikdo nevı́, jak se
vlastně pı́še.
36
KAPITOLA 1. ROZJEZD
”Jde o stejného psa?”
”Ano, velmi správně.”
”Takže také jı́ mrtvoly?”
”Ano, to ano.”
”A vy ho někdy pouštı́te?”
”A proč vás to zajı́má?”
”Ptám se já nebo vy?”
”Dobře, pouštı́m ho.”
”Proto je v londonské čtvrti tak hodně mrtvı́ch,” zapřemýšlel slavný detektiv. ”A mohla by jste, se všı́ laskavostı́, nám toho psa ukázat?”
”Ano, to bych mohla, ale moc se mi nechce.”
”A proč?”
”Protože. . . ”
”Proč?”
”Prot. . . ože. . . kd. . . yž. . . ho. . . ně. . . ko. . . mu. . . uká. . . žu. . . tak. . . zmizı́.”
”Kdo?”
”Bill.”
”A to my právě chceme.”
”Ale. . . ”
”Neodmlouvejte a okamžitě nám ho UKAŽTE!”
Co mohla milá čarodějnice dělat. Možná si někdo řekne, že mohla použı́t
svoje čáry, ale ona bez čarovné knihy neuměla ani jedno kouzlo. Ale naskýtá
se ještě jeden problém. Ta kouzelná kniha byla u Billovi klece.
Bez ostychu je milá Xaniera pomalu vedla ke kleci obávaného tvora.
Sherlockovi se ale něco nezdálo. Nehrálo mu, že je čarodějnice vede k Billovi a ani pokusit se nechce, aby Billa pět přátel nevidělo.
Ale vtom Sherlock uviděl na stole kouzelnou knihu. Okamžitě čarodějnici
předběhl a kouzelnou knihu hodil do ohně. Xaniera se rozčı́lila a otevřela klec
Billa. Bill se vyřı́til ven a Xaniera křikla: ”Vem si je, vem.”
I vytasili mušketýři svoje meče a šavle a dali se v boj s jednookou obludou. Obluda nečekaně vyrazila a zahnala mušketýry k kleci. Čarodějnice je
v kleci zavřela. Jak si však oddechli, když zjistili, že se Sherlockovi podařilo
uprchnout.
I čarodějnici bylo divné, že jsou jen tři. I zeptala se jich: ”Nebyli jste čtyři,
ale byli jste pět, že ano?”
”Nebyli jsme čtyři, ale tři.”
37
”Opravdu?”
”Opravdu.”
Ale mušketýři byli zvědavı́ a zeptali se: ”Kde je Bill?”
”Zmizel.”
”Tak proč nás držı́š?”
”Proměnı́m vás ve čtyři Billi.”
Do mušketýrů jako by uhodilo.
Ale An’drnan se zeptal: ”Ale jak nás přečaruješ v Billi, když nemáš kouzelnou knihu?”
”To vás nemusı́ zajı́mat.”
A tak An’drnan, An’dernas, An’rdon a An’dornos si řekli, že je to vyzvı́dánı́ moc marné.”
”Sherlockovi Sholmesovi se ale podařilo utéci,” rozjasnila se tvář An’trdona,
”třeba nás zachránı́.”
Ano, Sherlock Sholmes přemýšlel o záchraně svých kamarádů. I jeho přı́tel
a věrný druh Watson o tom přemýšlel. Opravdu žádný plán nemohl zachránit
mušketýry?
Ale mohl, a ten plán vyjde, ale bude těžké ho uskutečnit.
Jaký plán? To ještě nikdo nevı́.
Ale jednou to přišlo. Sherlock Sholmes přišel na to, že v noci půjdou
s Watsonem do domu úřednı́ka Dejnorta.
Někdo by mohl řı́ci: Vždyt’ vymyslet plán je tak jednoduché. Stačı́ jen jı́t
do toho domu a utéci.
Jenomže jak? Ale na to už detektiv nemusel myslet.
”Watone, Watdone, já to mám!”
”Opravdu, pane?”
”Přestaň s tı́m pane.”
”Dobře. . . Sherlocku.”
”No, to je už lepšı́.”
I řekl plán Sholmesovi. Byl to velice dobrý plán.
Hned večer se vydali na cestu. Když přišli k určenému domu Dejnorta,
zapálil tento dům Sherlock.
Plán zněl, že čarodějnice je vyvede ven (mušketýry) a oni utečou.
Ale s něčı́m nečekali: čarodějnice opravdu vyšla z domu a dala se do křiku.
Když se jı́ Watson zeptal, jestli tam ještě zůstali lidé kromě jı́, odpověděla:
”Ne, nikdo tam nezůstal.”
38
KAPITOLA 1. ROZJEZD
Toto vše řekl Watson detektivovi. ”Rychle, Watsone, musı́me je zachránit.”
Detektiv rychle proběhl skoro spadlým domem, otevřel klec, která už
stejně dohořı́vala a utekl s mušketýry pryč. Zatı́mco utekli, dům se za nimi
zřı́til a čarodějnice umřela také. Ona totiž v poslednı́ minutě před spadnutı́m
domu se vrhla do plamenů. . .
1.20
Tajemstvı́ sochy z Vangrenburdu
”Kastelán Ev Bruno byl dobrý člověk,” řekl na jedné schůzce policistů,
kvůli vyvražděnému hradu, policista Ker Want.
”Ale je to zajı́mavé. Hrad, ještě k tomu starodávný, co v něm mohlo být
za cennost?” otázal se plukovnı́k Kentar.
”Nějaký cenný věci? K sakru, kdyby aspoň žil Ev Bruno. Ten by nám to
řek’.”
”Kdo vlastně zavraždil kastelána?”
”Otisky prstů svědčı́ o lupiči, vyvrhelovi lidstva, zloději, a to bych toho. . . ”
”Tak kdo?”
”Tom Brander.” ”Je vůbec kastelán mrtvej?” ”Nevim.”
”Tak ho půjdeš hledat.”
”Já?” podivil se Ker Want.
”No. Ke komu mluvı́m?” podivil se Kentar.
Tu noc policista Want přezdı́vkou Votn špatně spal. Prvnı́ přı́pad, který
vlastně řešı́. Kam se má dát? Napravo, nalevo, dopředu, dozadu? Tak kam?
Připadá si jako nezkušený člověk, který nevı́ kudy kam.
Asi měsı́c před tı́m se na hradě Vangrenburd stala asi takováto přı́hoda.
V noci vypukl na hradě požár. Nikdo nevěděl kdy a kde. Ráno na mı́stě
bývalého hradu byly trosky a po kastelánovi ani zmı́nka. Zajı́mavé ovšem
bylo, že na hradě nebyla žádná cennost.
Mezitı́m už se Votn probudil a přemýšlel o událostech. Ale ano na tom
hradě přeci jenom něco bylo. Odrbaná a zašlá socha. Co kdyby zrovna po nı́
Tom Brander šel? Ale co kdyby?
Policista se oblékl a šel za plukovnı́kem Kentarem.
Vše mu řekl. A jeho návrh byl přijat. Tet’ však ještě musı́ poznat neboli
vypátrat co na té soše bylo zajı́mavé. Originál? Cennost? A Ker Want neboli
Votn se rozhodl, že se na hrad Vangrenburd okamžitě vydá. Kdyby alespoň
1.20. TAJEMSTVÍ SOCHY Z VANGRENBURDU
39
věděl, kde je Ev Bruno zavřený. Totiž, abych vám pravdu řekl, kastelán Ev
Bruno totiž nenı́ mrtvý.
Tom Brandon ho totiž držı́ ve své tajné chodbě v podzemı́.
Když Votn přišel na hrad, ze všeho nejdřı́v šel hledat sochu. Stála jako
vždy, trošku ohořelá, a usmı́vala se svým tajemným pohledem.
Votn se podivil. Co by na nı́ Tom Brander viděl? Ten úsměv. Nic jinýho.
A vtom Votn zpozoroval, že je socha postavena z jakýchsi dı́lů. Okamžitě
je začal po jednom sundávat na mı́stě sochy stál poklop.
”Tet’ ne,” zadržoval se. Sochu postavil na své mı́sto a odešel.
”Kdo na tom hradě je, to mi nenı́ nějak jasný,” pobroukával si. ”Ale co
kdyby v tom vězelo Ev Bronovo stracenı́? Nezemřel. To vim. Ale kde je?”
Vyhledal policejnı́ hlı́dky, aby obklı́čili poklop. Sám vlezl prvnı́ do chodby,
V dálce se mihotalo světlo.
Tom Brander mezitı́m chtěl Ev Bruna zavraždit. Právě připravoval jed.
A vtom: ”Ruce vzhůru!”
Tom Brander uchopil skleničku s jedem a vypil ji a řekl s úsměvem:
”Aspoň od vás budu. . . mı́t. . . po. . . koj. . . !”
Tı́m skončil Tom Brander a s nı́m i naše historie.
40
KAPITOLA 1. ROZJEZD
Kapitola 2
V mládı́
2.1
Countville
Povı́dka s upı́rským tématem, o tajemné události podle výpovědi Petera
Impelwinda.
Upozorněnı́
Za chyby v textu či za nepřesná vyjádřenı́ děje a věcı́ ručı́ sám autor. Je
však zřejmé, že vystihl situaci tak, jak ji sám viděl, a přı́běh navádı́ k tomu,
že zážitky se uskutečnily v obrovském tlaku na psychiku osoby. Autor tudı́ž
nemı́nı́ ani cokoli přepisovat, nebot’ by bylo možno zkreslit informace.
Dále autor upozorňuje, že komu budou osoby něco či někoho připomı́nat,
má pravdu. To, co je zde napsáno, je holá skutečnost, která se stala, stává,
či v nejbližšı́ době stane!
Jmenuji se Peter Impelwind a pracuji jako novinář časopisu Idle Gossip.
Celý přı́běh, který se vám nynı́ budu snažit vyprávět, je opravdový, skutečně
se udál a je podložen fakty.
Jednoho dne, nebudu radši sdělovat kterého, jsem seděl jako každý den
ve své kanceláři, a zrovna jsem připravoval reportáž ze psı́ soutěže do dalšı́ho
čı́sla, když vtom vešel ředitel Mark Clarke. Mark Clarke je velmi dobrý muž,
který má však určité nároky na své spolupracovnı́ky a ty se musı́ plnit. Bylo
mi však divné, co jsem provedl zrovna já. Proč jinak by za mnou vůbec chodil.
”Pane Impelwinde, vy jste docela dobrý pracovnı́k, jak jsem se dozvěděl.
Četl jsem váš poslednı́ článek v minulém čı́sle Idle Gossipu, a mohu vám řı́ci,
42
KAPITOLA 2. V MLÁDÍ
že se mi opravdu lı́bil. Máte pro tuto práci velmi dobré nadánı́. A snad právě
proto mám pro vás docela dobrou nabı́dku. Nemáte zájem o supersenzaci?
O super, ale opravdu superzprávu, která by byla nepřekonatelná?”
Kdo by nechtěl být úspěšný, kdo by se jednou nechtěl stát někým, kdo
zbořı́ celý svět. Já jsem nebyl jiný, a proto mě zajı́malo: ”A o co se vlastně
jedná, pane Clarku?”
”No, nebude to asi žádná procházka rájem. Jedná se o zámek Countville.
Určitě vı́te, že se tam nynı́ stala ta hrůzná věc, jak tam byl zabit Jean VIII.
Villský, ne? A vy máte zkušenosti, vždyt’ jste byl policistou, než jste přišel
sem k nám. No, abych už mluvil k věci. Zdá se mi, že bych vám mohl věřit,
že nezklamete. Uvažuji o tom, aby se na zámek Countville vydala skupina
vedená vámi, která by vyřešila tento přı́pad.”
”To je dobrý nápad, a kdy bych mohl vyrazit?”
”Ihned.”
Obyvatelé městečka Darkspectre majı́ opravdu zvláštnı́ záliby. Neměl jsem
čas je v tomto prohlášenı́ popisovat, ale tato fotografie necht’ vám lidi z této
části země trochu přiblı́žı́. Na jejich malém náměstı́čku se totiž odehrávajı́
zajı́mavé boje. Tyto boje se nazývajı́ Bicycleshows a je to vlastně toto: Hru
hrajı́ dva hráči. Ti se postavı́ proti sobě na hřiště s bicyklem. Po startovnı́m
hvizdu se tito dva sokové pustı́ do boje. Jeden druhého bije kolem (rozuměj
bicyklem) hlava nehlava. Vı́tězem je ten, komu se podařı́ utlouci protihráče
k smrti. Na snı́mku je starosta města, který právě útočı́.
Vydal jsem se tedy na zámek Countville. No, ne sám. Já, jako hlavnı́ vedoucı́ skupiny, a se mnou John Fearless, muž, který se zabýval nadpřirozenostı́,
2.1. COUNTVILLE
43
Cler McCaron – žena zabývajı́cı́ se historiı́, Paula Weg – fotografka, a Charles
Amusing – dalšı́ novinář. Bylo nás tedy dost na to, abychom objasnili záhadu
smrti Jeana VIII. Villského.
Zámek Countville je vlastně hrad. Je to budova na pahorku poblı́ž městečka Darkspectre. Je to opevněný zámek s dvěma věžemi a jednı́m hlavnı́m
křı́dlem.
Letěli jsme vrtulnı́kem asi dvě hodiny, abychom přistáli poblı́ž vesnice
Darkspectre. Je to opravdu spı́š vesnice, žije zde asi jen dvě stě obyvatel.
Ve vesnici nebylo moc zajı́mavého. Dozvěděli jsme se, že tajemný zabiják už
pohltil dalšı́ oběti. Tentokrát to bylo pět obyvatel z vesnice, kteřı́ přišli o svůj
život.
Hned jsme se vydali na cestu. Ani jsme mezi sebou nemluvili, bylo nám
každému trochu divně. Co nás na Countville čeká? Na náladě nám nepřidalo
ani počası́. Když jsme vycházeli z vesnice směrem k zámku, bylo ještě krásně
a svı́tilo slunce. Čı́m blı́že jsme se však přibližovali ke Countville, tı́m vı́ce se
začalo nebe zatahovat, a když jsme přišli před hlavnı́ bránu, začala taková
vichřice, kterou prý dodnes nikdo nepamatuje. Nad tou branou bylo zlatým
pı́smem napsáno heslo, které jsme tenkrát ještě chápat nemohli: Tento zámek budiž proklet. Leon Yorský
Tento nápis nás moc nepovzbudil. Ale Cler se jen podivila: ”To je zajı́mavé,
o žádném Yorkovi na tomto hradě jsem neslyšela.”
”Možná, že se toho časem dozvı́me spoustu zajı́mavého,” opáčil Charles.
”To bude snı́mků,” dodala Paula Weg. John mlčel. A já jsem zabouchal
na bránu.
Po chvı́li čekánı́ se brána otevřela a z otvoru vykoukla tvář. Ta tvář byla
bledá jak půlměsı́c.
”Jsme novináři,” řekl jsem na otázku, co tu chceme, ”a zajı́máme se o tu
událost, co se tu stala. Náš ředitel řı́kal, že už se tu s vámi domlouval a že
prý souhlası́te s tı́m, abychom smrt Jeana VIII. vyřešili.”
”Já vás nevolal,” řekl ten bledý muž, ale přeci nás pustil dovnitř. Jak jsem
se později dozvěděl, byl to Awe Martin, sluha. Moc se mi Awe nelı́bil. Jeho
obličej byl celý bledý, kůže seschlá. Rysy v obličeji měl stáhlé a propadlé.
Rty mramorově zsinalé, jeho oči byly bez lesku. Celá atmosféra tam byla
záhadná.
Awe Martin nás zavedl do hlavnı́ mı́stnosti zámku, kde seděli zrovna
majitelé – Jean IX. Villský, syn zavražděného Jeana VIII., a Elizabeth III.
Villská, matka. Jak jsme se informovali, oba dva nás uvı́tali a ubytovali nás.
Naše pokoje byly až na konci celého zámku. Z hlavnı́ budovy se muselo
44
jı́t přes hlavnı́ věž do poslednı́ho křı́dla, které bylo také zakončeno věžı́. Já
bydlel na samém konci, poté obě dı́vky – Cler a Paula, za nimi Charles a
nakonec nejblı́že k hlavnı́ budově John Fearless.
Na zámek jsme přijeli okolo druhé hodiny odpolednı́, ale byla taková
bouřka, že byla tma jako v pytli. Na zámku se svı́tilo loučemi a svı́čkami.
Jako za starých dob.
Hned co jsme se ubytovali, s tı́m nám pomohl Awe Martin a Leonard
– druhý sluha, kteřı́ měli na svůj věk obdivuhodnou sı́lu, sešli jsme se se
všemi ze zámku v hlavnı́ mı́stnosti. U stolu jsme seděli společně s Jeanem
IX. a Elizabeth III. V rohu mı́stnosti stáli sluhové. Awe Martin, druhý sluha
Leonard a Edna Westfal – kuchařka. Ta uvařila velmi bohatou svačinu. Ti
bohatı́ si ale jedı́.
Nebudu zde lı́čit, jak jsme se postupně vyptávali, ale na tomto mı́stě
rovnou shrnu, co vše jsme se dozvěděli:
Rod Villů zde bydlı́ už od nepaměti. Cler dostala od Elizabeth kroniku
hradu, kterou vlastnı́ rukou psal Awe, aby ji prostudovala. Mrtvolu Jeana
VIII. našli v jeho pokoji ráno, po bouřlivé noci. Byla úplně zničená, skoro se
ani nedalo poznat, o koho se jedná. Tu noc prý slyšeli podivuhodné skřeky.
A ráno byl Jean VIII. mrtev. Pochovali ho na hřbitově předků.
Na prvnı́ den nebylo poznatků mnoho, ale po bohaté večeři byli všichni
rádi, že mohou ulehnout do svých postelı́.
Bylo asi devět hodin v noci. Všichni už leželi na svých pokojı́ch a já si
četl Edgara Alana Poea – Jáma a kyvadlo. Venku byla tma jak v pytli a já se
trochu bál, ono čı́st horor před spanı́m je to nejhoršı́, co může člověk udělat.
Moje nebojácnost se krčila někdo v koutku pokoje, a vtom někdo zaklepal.
Věřte, nenı́ to nic přı́jemného, když takhle ležı́te, čtete horor a někdo
opravdu zaklepe. Já se lekl jako nikdy.
Do knihy jsem dal záložku, vstal z postele a pomalými kroky jsem došel
až ke dveřı́m.
”Kdo je?” potichu jsem se zeptal. Prudce mi bušilo srdce a pomyslel jsem
si, co kdyby ted’ něco rozrazilo prudce dveře a kvı́livým hlasem to začalo
řvát. Nic takového se však nestalo.
”To jsem já, John.”
Prudce jsem si oddechl. Srdce se mi z kalhot vrátilo zase pod žebra a nebojácnost se znovu nastěhovala do mého těla. Otevřel jsem dveře a do mého
pokoje vpal se svı́čkou v ruce John Fearless. Lekl jsem se však stejně, nebot’
byl mrtvolně bledý a v ruce svı́ral knihu a křı́ž.
”Co se ti stalo?” optal jsem se, když jsme si sedli na postel.
2.1. COUNTVILLE
45
”Ty, jako vůdce téhle výpravy, by jsi měl vědět pocity všech členů, snad
se mi nebudeš smát, když ti povı́m, co si myslı́m já.”
Řekl jsem, že nebudu, a on pokračoval: ”Musı́m se ti s něčı́m svěřit. Byl
jsem dnes celý nesvůj, a to asi proto, že tušı́m, co zabilo všech těch šest lidı́
včetně Jeana VIII. Byl to upı́r!”
V tu chvı́li jsem si nemyslel, že je přede mnou blázen. John Fearless se
o takové věci zajı́mal, byl přı́mo posedlý nadpřirozenem, tak proč byl lhal.
On by určitě nikdy nelhal. ”Proč myslı́š?”
”Hm, mám takové zlé tušenı́. Podle mě je na tomto zámku upı́r. Ti dva
sluhové jsou podivnı́. Vše je tu divné.”
Poté mě ještě John Fearless poprosil, abych se dotkl křı́že, který svı́ral v
ruce. Bylo to pro mě nepochopitelné, ale pak mě vše vysvětlila kniha, kterou
mi daroval. Kniha o upı́rech. Pak odešel.
Toto je podařená fotografie Countvillu. Vyfoceno z městečka Darkspectre.
Tu noc jsem si knihou listoval. Bylo v nı́ spousta obrázků a přı́běhů o
upı́rech. Kniha také obsahovala stručné poznatky a poznámky o tomto druhu
lidı́:
Upı́ři žijı́ po své smrti v rakvı́ch. Na tělech spı́cı́ch upı́rů nenı́ znatelný
rozklad. Upı́r se bojı́ slunečnı́ho světla, jelikož je pro něj smrtelně nebezpečné,
bojı́ se křı́že a také česneku. Ten však nenı́ tak účinný. Natrvalo zabı́t upı́ra
znamená vtlouknout mu dřevěný kůl do srdce.
Četl jsem si asi do jedné hodiny, když vtom se ozval řev. Podruhé na
tomto zámku zavı́řil vzduchem nelidský kvı́livý jekot čehosi. Poprvé tu při
tom umřel Jean VIII. Kdo to bude dnes?
46
V tu chvı́li všichni vyběhli z pokojů. Nevı́m, jak to Leonard, Awe a oba
dva Villové dokázali, ale stáli na našı́ chodbě dřı́ve než my. A to byly jejich
pokoje až v hlavnı́m křı́dle.
Jen z pokoje Johna Fearlesse nevybı́hal nikdo. Všichni jsem se okolo
nich se svı́čkami v ruce shromáždili a pokoušeli jsme se otevřı́t dveře. Byly
zamčené. Spolu s Charlesem jsme je vyrazili a do toho pokoje vešli jako prvnı́.
Ten pohled byl hrůzostrašný.
Johnova postel byla zpřeházená a na rozdupaných polštářı́ch a peřinách
celých zakrvácených ležel on. Roztrhán na kusy, pahýly prstů ruky ještě
křečovitě držely křest’anský křı́ž. A ten hrozivý pohled v obličeji. To se nedá
popsat.
Bylo to hrozné. Ani nevı́m, co jsem tenkrát cı́til, smutek ze smrti přı́tele,
nebo to, ten strach, že se tvrzenı́ Johna opravdu naplnilo? Kdyby byl živý
dál, určitě by nám pomohl, jak postupovat dál, ale nynı́? Musı́me si poradit
sami. Tu noc jsem radši nikomu neřekl, že u mě John byl naposled a že mi
řekl. . . To, co řekl, jsem se bál vyslovit i já.
Zde je fotografie Jeana IX. Villského a Edny Westfalové. Ostatnı́ obyvatelé
zámku se nechtěli nechat zvěčnit.
Ráno bylo smutné. Za temnými oblaky vycházelo rudě zbarvené slunce
a bylo sychravo. Elizabeth III. nám navrhla, abychom ostatky našeho přı́tele
pochovali vedle hrobů jejı́ch přı́buzných. Ty se nacházely za branou vedle
hlavnı́ho vchodu. Tam byl hřbitov.
Awe už kopal hrob a já si všı́mal okolı́ a přemýšlel. Upı́rem musı́ být
2.1. COUNTVILLE
47
někdo ze zámku. Je jen velmi malá pravděpodobnost, že by to udělal někdo
z vesnice.
Přemýšlel jsem také o tom, zda máme zůstat či ne. Jak to vysvětlit šéfovi?
Věřı́ na upı́ry? Byli bychom považováni za hlupáky. A tady by se vraždilo dál.
Dalšı́ lidé by přicházeli o své životy, spousta dalšı́ch lidı́ by žila ve strachu.
Rozhodl jsem se, že si promluvı́m se všemi z našeho kolektivu a řeknu jim
vše, co vı́m.
Na hřbitově vyrostl vedle hrobu Jeana VIII. dalšı́ křı́ž. Tentokrát to nebyl
nikdo z rodu, ale jednalo se o obět’ téhož řáděnı́. John Fearless už to má za
sebou. A nás ještě čeká co? Před obědem jsem svolal Charlese, Paulu a Cler
a řekl jsem, že se půjdeme projı́t. Šli jsme.
Šli jsme strmou cestou dolů a já nevěděl, jak načı́t debatu.
”Chudák John,” řekla Cler.
Paula dodala: ”Když si ted’ představı́m, jak tam ležel!”
”Já bych jel odtud, a to hned,” konstatoval Charles a já mohl rozvinout
své myšlenky: ”Asi vı́m, kdo zabil Johna.”
”Kdo?” zeptali se s nadějı́ všichni. Jak je to povzbudilo.
”No, nevı́m přesně kdo, ale asi vı́m co,” dodal jsem.
”Tak co?” rozzlobil se Charles.
”No, na zámku je určitě upı́r!” Tady jsem očekával reakci smı́chu, ale nic
takového se nestalo. V té době by se tomu nezasmál nikdo.
”To jsem tušila,” vznesla Cler a já se začal divit. ”Jak to?”
”Vı́š, četla jsem v té kronice. Listovala jsem v nı́ a objevila zajı́mavé
věci.”
Zajı́malo nás to. Sedli jsme si na trávu podél cesty a Cler začala vyprávět:
”Ten zámek je starý a stojı́ tu už hodně let. Nejdřı́ve v něm bydleli
Yorkové. TO je starý a vznešený rod. Yorkové začali válčit s rodem Villských,
který napadl jejich pole. Rod Villů byl panovačný a expanzivnı́. Jean II.
Villský se rozhodl, že aby mohl vládnout velké zemi, musı́ zı́skat zámek
Countville, který byl nejmohutnějšı́ sı́dlo v širokém okolı́. Strhla se bitva,
která trvala roky.
Nakonec přeci jen rod Villů porazil Yorky, a tı́m zı́skal Jean II. Countville.
Druhý den po vı́tězné bitvě měla být na výstrahu ostatnı́m rodům provedena poprava rodu Yorků. Leon Yorský však spáchal se svou chotı́ Elizabeth
a s dětmi Leonardem, Bret a Awem sebevraždu skokem ze skály. Od té doby
se stávajı́ vraždy na zámku Countville skoro každých dvacet let.”
Po tomto vyprávěnı́ jsem i já řekl vše, co vı́m. A všem tedy bylo jasné,
kolik uhodilo. Rozhodli jsme se, že pomůžeme rodu Villů od tohoto prokletı́
48
věků, a zjistı́me podrobnosti. To nejdůležitějšı́ jsme totiž věděli. Upı́ři se
stávajı́ upı́ry z těl sebevrahů a jejich nové jméno musı́ obsahovat všechny
hlásky jména starého. Největšı́ pozornost jsme věnovali oběma sluhům, nebot’
bylo těžké si představit, že by Elizabeth zabila svého manžela.
U oběda jsme byli všichni zachmuřeni, i když se Edna snažila a uvařila
opravdu dobré jı́dlo, stejně nám moc nechutnalo.
Na odpoledne jsme si usmysleli, že se podı́váme do podzemı́ zámku. Cler
totiž řekla, že musı́ být někde hroby Yorků, a když ne na hřbitově, tak tedy v
podzemı́. Elizabeth III. nám navrhla, abychom si s sebou vzali Aweho, a řekla, že ten se prý v těch podzemnı́ch chodbách vyzná jako ve svých botách.
Moc se nám nechtělo jı́t tam dolů s nı́m, ale potom jsme si řekli, že bychom
asi v těch chodbách sami zabloudili. Dolů do hradu do podzemı́ tedy s námi
šel on.
Z hlavnı́ho sálu hradu vede několik chodeb. Jednou z nich, tou skoro
zastrčenou, nás Awe vedl. On šel prvnı́, za nı́m Cler, Paula, Charles a já.
Každý držel v ruce svı́čku. Hlas v podzemı́ byl dutějšı́ a zněl strašidelně.
”Pane Awe, jak jste vlastně zı́skal tu schopnost orientovat se v těchto
prostorách?” optala se Paula.
”Vždyt’ už tu žiju. . . dost dlouho, ne?”
Pak se už ptal jen Charles. ”Mě by zajı́malo, zda nenı́ tady v těch
chodbách něco ukryto, něco jako poklad!”
Awe se otočil. Ve světle svı́čky vypadal ještě hrozivěji než normálně. I když
na slunce moc nechodil a vůbec jsme ho ve dne na zámku neviděli.
”Ne!” Awe vyštěkl jako pes, který se bojı́ o svou kořist, a otočil se zpět.
”Vı́te, tady Cler se dočetla v kronice, že tento zámek byl majetkem Yorků
a teprve potom ho ve válce zı́skali Villové. No, a jak jsme pochovali Johna,
nevšiml jsme si, že by na hřbitově byly hroby Yorků. Myslı́m si tedy, že by
někde v těchto kryptách mohly být ostatky tohoto rodu.”
Každý z nás se v tu chvı́li bál. Charles Aweho dost štval. Co kdyby byl
Awe upı́r? Jak by to s námi dopadlo?
”Ne!” odpověděl znovu Awe.
”No, pokud se mohu zeptat na dalšı́ otázku, vedou ze zámku některé
z chodeb ven?”
Tentokrát Awe docela klidně odpověděl: ”Ale jistě.”
To odpoledne se už nic jiného nestalo. V podzemı́ jsme nic neobjevili
a byla tu dalšı́ noc. Dlouhá noc na Countville.
2.1. COUNTVILLE
49
Opět jsem si četl Poea a jeho povı́dku Jáma a kyvadlo. Bylo asi devět
hodin v noci a někdo opět zaklepal na dveře mého pokoje. Má nebojácnost
se opět krčila někdo v koutku a já potichu přešel ke dveřı́m. Co když je to
Awe jako upı́r? Co když jsme ho tı́m povı́dánı́m v podzemı́ vyprovokovali
k zběsilost?
”Kdo je?” zeptal jsem se potichu. Srdce mi jako minulou noc prudce
bušilo.
”To jsem já, Charles.”
Tu jsem si vzpomněl na minulou noc. Bylo to úplně to samé. Otevřel jsem
dveře a Charles vešel dovnitř.
”Nemohu usnout. Pojd’ si zahrát karty?” řekl Charles a já si zhluboka
oddechl.
Hráli jsme dost dlouho, a bylo vám kolem jedné hodiny v noci, když
vtom se ozval řev. Znovu, už potřetı́, zavı́řil vzduchem nelidský kvı́livý jekot.
Poprvé při tom zemřel Jean VIII., podruhé John Fearless. A kdo to bude
dnes?
Vyběhli jsme z pokoje. I Cler a Paula už byly na nohou. Naštěstı́ to
nebyly ony, které měly být obětı́ dalšı́ho upı́rského řáděnı́. Dveře do pokoje
Charlese však byly rozbité. Vešli jsme dovnitř a tam bylo vše zničené, polštáře
roztrhané. Ještě že byl Charles u mě. Dnes by byl mrtvý on.
Běželi jsme dál, až do hlavnı́ho křı́dla budovy, pak chodbou vpravo. A tam
to bylo. V pokoji Elizabeth III. byla samá krev a rozervané zbytky Jeanovy
III. manželky v nás probudily zvracenı́. Dalšı́ mrtvola – Elizabeth III.
Ráno jsme ji pochovali vedle Johna Fearlesse. Hřbitov Countville se začal
rychle zaplňovat. Ten den nám také naposledy vařila Edna Westfal. Rozhodla
se, že tu nezůstane. A asi udělal dobře.
Celý dalšı́ den jsme se chystali na třetı́ noc. Ta vše rozřešila.
Počı́nala třetı́ naše noc na zámku Countville a my čtyři – Cler, Paula,
Charles a já – jsme se sešli v mém pokoji a připravovali se na rozhodujı́cı́
tah. A události na zámku začaly nabı́rat obrátek.
Sešli jsme se tedy v mém pokoji. Já s knihou od Johna Fearlesse a ostatnı́
s napětı́m. Dnes v noci se rozhodne.
”Tak co tedy vı́me?” načal jsem hovor.
”Jsme zde na zámku, je noc, a bud’ Leonard nebo Awe je upı́r,” řekl
Charles.
”Jeden z nich je tedy synem Leona Yorského, který měl být popraven pro
výstrahu na konci bitvy Yorků a Villů. Ten skočil spolu se svou manželkou
50
a třemi dětmi ze skály. Nynı́ se tu vyskytuje upı́r, který nedá pokoj a bude
zabı́jet tak dlouho, dokud nevymizı́ z tohoto zámku rod Villů a dalšı́ přistěhovalci. Jediným zbylým Villem je zde Jean,” dodala Cler.
”A ze všeho nejdřı́v,” promluvila Paula, ”musı́me najı́t rakve Yorků!”
Bylo rozhodnuto. Kniha o upı́rech od mrtvého Johna Fearlesse nám vysvětlila,
jak upı́ra zabı́t.
”Rozdělı́me se do dvou skupin. Jedna půjde do hlavnı́ho křı́dla a bude
hlı́dat pokoj Jeana IX. Každou noc tu někdo umřel. Dnes to hrozı́ Jeanovi.
Druhá skupina se pokusı́ najı́t dole ve sklepenı́ch rakve s Yorky a zabı́t
vraženı́m dřevěného kůlu do srdce mrtvoly Leonarda i Aweho – nevı́me totiž,
kdo je upı́rem,” dodal jsem pohřebnı́ instrukce. Já s Paulou jsme měli hlı́dat
Jeana IX. a Charles a Cler měli jı́t dolů do podzemnı́ch chodeb. Abych ještě
objasnil to rozdělenı́: Charles se dolů přı́mo hrnul a Cler jako historička tam
musela jı́t určitě. Každý dostal potřebné zbraně – dřevěné kolı́ky a křı́ž –
a šlo se.
Ta noc bylo hodně tmavá. V zámku nebylo vidět ani na krok, a tak
jsme si na cestu museli svı́tit svı́čkou. Paula měla i baterku, ale tu jsem dali
Charlesovi a Cler, tu ji určitě využijı́.
Při vchodu do hlavnı́ budovy jsme se rozdělili. Já s Paulou směrem doprava k pokoji Jeana IX. a Charles s Cler doleva, k vchodu do podzemı́. Bylo
asi deset hodin v noci.
(Tı́m, že jsme se rozdělili, vzniká komplikace v tomto přı́běhu. Tyto dalšı́
události probı́hajı́ nezávisle na dvou mı́stech tajemného hradu.)
Já s Paulou jsem tedy šel k pokoji Jeana IX. Vede tam dlouhá chodba,
která byla tmavá a strašidelná. Svı́čky, které jsme drželi v rukách, vytvářely
na stěnách strašidelné obrazce. A vtom se ozval slabý výkřik. Zrychlili jsme.
Já prvnı́, potom Paula za mnou. Nebylo pochyb, že to vyšlo z pokoje Jeana
IX.
Ó, že jsme se tenkrát opozdili, že jsme nevyšli dřı́ve. Jean IX. mohl žı́t.
Doběhli jsme k otevřeným dveřı́m a zahleděli jsme se dovnitř. Odpornějšı́
pohled si nedokážete představit. Vevnitř byl komornı́k Leonard a vycucával
Jeana IX. Tak on je tedy upı́r.
Kdosi začal ječet.
Vtrhli jsme dovnitř. Upı́r se na nás podı́val a pomalým krokem šel k nám.
Byly vidět jeho velké zuby a zakrvavená huba plná odporných zahnutých
krvavých zubů. Nerozmýšlel jsem se. Dřevěný kůl jsem zabodl Leonardovi
do srdce. Svalil se ve smrtelných křečı́ch na podlahu a počal se měnit. Začala
z něj slézat kůže, vypadávaly oči. To už nebyla ta osoba, to byla mrtvola
2.1. COUNTVILLE
51
Leonarda, která naposledy v křečı́ch promluvila:
”Bratře, ty’s to věděl, dokonal jsem dı́lo, které jsme spřádali dlouhá léta
už od dob Jeana III. Villského. Poslednı́ho Villa jsem zabil já. Už můžeme
v klidu spát.”
Pak začalo odpadávat maso a nakonec se rozbortila i kostra. Z Leonarda
zbyl zbytek čehosi a zakrvácený kůl.
Bohužel, i Jean byl mrtev. Ten bı́dák upı́rský ho totálně vycucal.
Já i Paula jsme byli v úplném šoku z toho, co jsme zažili.
”To’s křičela ty?” zeptal jsem se jı́.
”Ne!” odpověděla.
A z dolnı́ch pater zámku se ozval strašidelný jekot. Ten samý jako prvnı́
i druhé noci. Že vy i Awe byl. . . Můj Bože, Charles a Cler!
Zde je opravdový exemplář. O této fotografii jsem nevěděl vůbec nic. Až po
skončenı́ tohoto přı́běhu se mi Paula Weg svěřila, že jednoho dne
nepozorovaně vyfotografovala komornı́ka Leonarda, když zrovna bavil
Elizabeth III.
V tu chvı́li jsem nevnı́mal, co dělám. Spolu s Paulou jsme běželi dolů,
tam do podzemnı́ch chodeb. Svı́čky v našich rukách už dohořı́valy.
Ve starých chodbách pod zámkem se vyzná nejlépe Awe. Nikdo jiný nemá
šanci vyjı́t pryč z chodeb než Awe. A Awe Martin je zabiják. Awe Martin je
upı́r, Awe Martin je smrt.
Otevřeli jsme dveře od těch tajemných chodeb a čekali, co se bude dı́t
dál. Řev neustával.
”To je Cler, poznávám ji,” zavolala Paula. Asi po dvou minutách vyběhla
Cler. Nejdřı́ve se nás lekla, ale potom omdlela a spadla na zem. Já a Paula
jsme stáli u vchodu a čekali na Aweho. Křı́že v rukou a s dřevěným kůlem
v druhé.
52
”Já jsem tady!”
Trhli jsme sebou. V hlavnı́ch dveřı́ch zámku stál Awe. ”Řı́kal jsem vám
přece, že ze zámku vedou tajné chodby ven. Tady jsem, tady mne máte.”
Ani nevı́m, jak se to tenkrát semlelo, ale najednou se role obrátily. Já
s Paulou jsme vycházeli hlavnı́ branou ze zámku a za námi Awe nás držel
v šachu.
”Támhle je skála, tam se neubránı́me!” zakřičel jsem. Ale pozdě. Stáli
jsme deset centimetrů od propasti a Awe před námi se začal šklebit: ”Prohráli
jste! Vy všichni jste prohráli. Je konec. Hrad Countville je už navždy Yorský.
Yorkville vás zdravı́. To radši ne. Counyork. To znı́ lépe. Tento zámek byl
prokletý, a vy ted’ spadnete z té samé skály jako já před tisı́ci lety padal se
svými rodiči a bratrem a sestrou. Vyhrál jsem!”
Paula omdlela a já neměl do transu daleko. Vtom však začal Awe ječet
a začala z něj padat kůže. Snažil se vytáhnout ze svého těla dřevěný kůl, který
mu do srdce vrazila Cler. Stačila se probrat a pomohla nám. Zlo v Countville
je zahubeno.
Tuto fotografii asi obdivuji nejvı́ce. Ani ve chvı́li, kdy člověk přemýšlı́ nad
úplně jinými věcmi, dokázala Paula vyfotografovat snı́mek nejdůležitějšı́. To
je ten druhý upı́r, ten Awe, ten druhý bratr. Toto je ten, který nás strašil
celou dobu na Countville. Myslı́m, že toto je fotografický skvost, nebot’ komu
se podařilo vyfotografovat něco takového? Nikomu. Lidé se snažı́ zvěčnit
sněžného muže, lochnesskou přı́šeru, ale upı́ra? A přitom jsou upı́ři vědecky
dokázanı́!
Bylo ráno a my odlétali. My tři odlétali. Já, Paula a Cler. Ráno jsme
pohřbili Jeana IX. a Charlese. Charles s Cler totiž šli dolů a objevili hrobku
2.2. PODIVNÁ UDÁLOST
53
Yorků. Tam je přepadl Awe. Cler stačila utéci, ale Charles ne. Byl poslednı́
obětı́ zběsilého řáděnı́ Awe Martina a Leonarda.
Sepsáno přı́mo podle výpovědi Petera Impelwinda. Veškeré nepřesnosti či
chyby ve skloňovánı́ slov jsou asi způsobeny nevyrovnanostı́ svědka. Redakce
Idle Gossipu za to nezodpovı́dá.
2.2
Podivná událost
Crrrrrrrrrrr.
”Á, zase je tu ráno,” ozve se z pod peřiny unavený hlas, poté vykoukne
hlava a ruce si mnou ospalé oči.
”Tak copak je nového?” otáže se bytost sama sebe, hmátne po dálkovém
ovládánı́ a zapne televizi.
Po dvouročnı́ch bojı́ch v Jugoslávii se konečně podařilo navrhnout takového prezidenta, který by se lı́bil oběma dvěma stranám, povı́dá hlasatel rannı́ch
novin. Jako dalšı́ zpráva je tu neustálá, až hrozivá zadluženost našeho státu.
Dluh u ostatnı́ch republik je tak hrozivě velký, že po dalšı́ch padesát let lze
předpokládat stále menšı́ platy.
Robert, ona podivná bytost vyhlı́žejı́cı́ z postele, vstal a mı́řil si to do
koupelny.
Už dlouho je ubytován v tomto domě, který je starý a ošuntělý zevnitř
i zvenku. Přistěhoval se sem jen kvůli práci. Jeho dřı́vějšı́ zaměstnánı́ mu
nevydělávalo tolik, kolik by potřeboval. Až se konečně rozhodl přestěhovat
se sem. Blı́zký důl totiž sliboval pro spoustu lidı́ spoustu peněz. Jediné, co
sem lidi nelákalo, byla obrovsky nebezpečná práce při kopánı́ v hloubce.
Zastaralé pracovnı́ nářadı́ snad ještě z prvnı́ republiky nevypadalo vůbec
vábně. Potřeba spousty peněz sem však několik dobrodruhů přitáhla. Jedna
padesátka dělnı́ků stačila na to, aby se těžba pohybovala okolo dřı́vějšı́ho
ročnı́ho průměru.
Po ústnı́ hygieně si Robert oblékl oděv, se kterým většinou chodil do
práce, obul si boty, do ruky si vzal krajı́c chleba namazaný máslem a šel do
práce. Po zaprášené cestě už šlo několik hornı́ků směrem k závodu.
Robert, ukusujı́cı́ onen kousek chleba, mezi některými poznal svého přı́tele.
Běžel k němu a hlasitě ho pozdravil: ”Čau!”
”A hele, kdopak to sem de? Čau Roberte,” vrátil Marek pozdrav, ”taky
do práce, co?”
54
”To vı́š, dneska se musı́ pořádně makat, at’ už splnı́me dalšı́ plán. Vedenı́
by se moc naštvalo, kdyby nemohlo prodat slı́benou várku některému ze
staršı́ch podniků.”
”Právě že to vı́m. Jsme prý pěkně zadlužený a vedenı́ nám bude snižovat
platy, i když budeme makat jako do ted’ka.”
”Jak to?”
”Část uhlı́ totiž budeme vozit do zahraničı́, a tı́m pomalu budeme splácet
dluh.”
”To je teda drzost, zase se to rozhodlo bez nás. Jak my k tomu přı́jdem?”
”Takový snižovánı́ platů prý přijde i ve všech dalšı́ch oborech, takže jsou
na tom všichni stejně.”
V tempu rozhovoru se zatı́m dostal Robert s Markem až k branám závodu.
Z dálky bylo slyšet houkánı́ sirény.
”A hele, jdeme akorát včas,” sdělil Robert a šel se převléct.
”No jo, končı́ směna,” řekl Marek a šel za Robertem.
Dolů se všichni vezli podivným vozı́kem, který nejen že pamatoval už
zmı́něnou prvnı́ republiku, ale možná byl dokonce ukraden za RakouskaUherska nějakému nešikovnému kováři. Pištěnı́ nenamazaných spojů se v této části dı́ry měnily v hrůzné skřeky, které už hornı́kům nepřipadaly vůbec
přı́šerné.
Celá cesta dolů trvala jen tři minuty, ale všem to vždy připadalo jako
věčnost. Konečně celá klec bouchla o tvrdý kamenný podklad, který signalizoval, že již výtah dojel.
Robert i Marek, oblečeni v černých šatech a s helmou, procházeli chodbami až na své stanoviště.
”Tady to je,” řekl Marek, když se za zatáčkou objevil konec chodby.
”A tady máme kopat,” sdělil Robert a ukázal na opačnou stěnu dolu,
která ještě nebyla porušena.
”No jo, tak teda jo,” pravil unaveně Marek a začal kopat.
Práce šla dobře od ruky a brzy měli zaplněný celý vagón. Ten, úplně
vrchovatý, sjel dolů po kolejnici, kde už na něj čekali dalšı́ pracovnı́ci. Ti
také poslali zpět vozı́k prázdný.
”A můžem kopat dál,” vzdychl.
Když byl vozı́k zaplněn asi z poloviny, rozmáchl se Marek krompáčem,
udeřil do stěny z uhlı́, ale nenásledoval zvuk ulamovaných vrstev. Krompáč
narazil na něco podivného, a zase se odrazil zpět.
2.2. PODIVNÁ UDÁLOST
55
”Co to zase je?” podiveně pronesl Marek a zkusil to ještě jednou. Ten
samý úkaz nastal ještě jednou. Oba dva se na sebe podı́vali a začali z podivné
věci odhrabávat uhlı́. Před zraky obou hornı́ků se na svět ukázala deska, celá
z podivného kovu.
”To budeme muset hlásit,” řekl Robert.
V mžiku se celou novinu dozvěděl každý, kdo byl v tu dobu v dole.
Do chodby, kde pracovali Marek a Robert, přišli výzkumnı́ci a začali tvořit
vzorky.
Po nedlouhém zkoumánı́ nakonec všichni usoudili, že se jedná o drahý
kov zvaný platina.
Dalšı́ tým měl určit velikost toho předmětu. Podle výzkumu se jednalo
o podivnou jako by lod’, která byla celá z platiny. Přednı́ matematikáři hned
počı́tali, kdyby prý celou lod’ prodali, jak by mohli splatit dluhy. Zjištěnı́
bylo nadmı́ru uspokojivé. Penı́ze z lodi by zaplatily většinu dluhů. Poté by
stát musel zaplatit ještě pár malých a celá zadluženost státu by byla nulová
Jelikož je i přı́běh malý, musı́m vám, čtenářům, povědět, jak vše nakonec
dopadlo.
O osudu té podivné věci se rozhodovalo celé měsı́ce v celém vedenı́ státu.
Byly návrhy pro i proti. Proti byla předevšı́m muzea, vědci a dalšı́ vědátoři
z oblasti vesmı́ru. Každý návrh se musel několikrát prostudovat, až byl nakonec
uznán návrh jediný. Celá lod’ bude roztavena a vzniklá platina se bude
prodávat do zahraničı́. Všichni lidé ze státu, kteřı́ o tom něco vědı́, majı́
mlčet, aby se pravda nedostala za hranice. To je celý přı́pad podivné věci,
nalezené v dole v Ostravě dne 28. 4. 2001.
redaktor Lidových novin Zdeněk Málek
”Pane Málku, opravdu je to zajı́mavé čtenı́, co jste zde napsal. Budu
přemýšlet o tom, zda váš článek otisknu v našich novinách,” řekl mi redaktor
Lidových novin pan Ladislav Šustr.
”Dobře, jsem rád, že budete alespoň přemýšlet.”
”Vı́te co, já vám ten článek asi opravdu zveřejnı́m.”
”To bych byl velice št’asten.”
Tak jsem z kanceláře odešel.
56
Celou noc jsem nespal. Už jsem se těšil na to, jak si zı́tra koupı́m noviny
a v nich bude moje zpráva.
Nastalo ráno, já se oblékl a vyrazil jsem si ven. Cestou jsem potkal jednoho
kamaráda kamelota, a jeden výtisk Lidových novin jsem si koupil. Dlouho
jsem hledal svůj článek na všech možných stranách, až jsem ho uviděl úplně
v rohu předposlednı́ strany. Stálo tam:
Před rokem byl v jednom dole v Ostravě nalezen velký nález.
V hloubce 200 metrů byla nalezena obrovská žı́la platiny.
Platina byla prodána do zahraničı́, a tı́m jsme splatili
většinu svých dluhů.
2.3
Invaze z minulosti
Hans Huges se naklonil z okna v autě a slavnostně zahalekal. Konečně, po
třech hodinách jı́zdy, uviděl domek. Domek, na který už s manželkou dlouho
čekali. Domek stál v blı́zkosti lesa, který neustále šuměl, poněvadž vál silný
jižnı́ vı́tr.
”Tak co, jak se ti lı́bı́?” optal se Mary, své manželky.
”Důležité je, jak bude velká kuchyně a koupelna,” zasmála se Mary.
Auto zastavilo nedaleko domu.
Tento dům koupil Hans před týdnem. Zı́skal ho čirou náhodou, poněvadž
před dvěma týdny zde zemřel bývalý majitel. Zemřel podivným způsobem,
nikdo nevı́ jak, ale když ho v pondělı́ přijel navštı́vit jeho starý kamarád, už
byl mrtev. Ležel ve svém pokoji, roztrhán na kusy. Byl to určitě on, nikdo
se nemohl mýlit. Hlava totiž zůstala celá.
Ted’ už stačilo projı́t prostornou zahradou a Hans se ocitl před vstupnı́mi
dveřmi. Vytáhl klı́če, které dostal hned při zakoupenı́, a odemkl. Opravdu,
vše už bylo uklizeno, vše urovnáno, a nábytek manželů Hugesových už také
ležel na svém mı́stě.
Oba se nemohli vynadı́vat. Už jako prvnı́ je zarazila velká a prostorná
předsı́ň, jejı́ž stěny byly obloženy dřevem. Nalevo od nich se táhly vzhůru
schody, které směřovaly do druhého patra. Hned vedle se na ně dı́valo okno
s výhledem na les. Vedle přı́slušenstvı́ bylo vidět část kuchyně s prostorným
krbem, poněvadž je v noci i ve dne stále mrazivěji. Celý komplex prvnı́ho
patra uzavı́rala prostorná jı́delna.
2.3. INVAZE Z MINULOSTI
57
Ve druhém poschodı́ už byl jenom obývacı́ pokoj, ložnice a jeden pokoj
navı́c, který si Hans vybral jako svou pracovnu. V tom pokoji byl také nalezen
mrtvý obyvatel tohoto domu, stařičký Bax Wolter.
Každý den mimo sobot, nedělı́, pondělků a úterků odjı́žděl Hans do své
práce nedaleko v městečku. Byl vedoucı́m jedné prodejny a zaměstnanci
ho skoro ani nepotřebovali. Jen ve středu, kdy objednával nové nákupy, ve
čtvrtečnı́m shonu a v pátečnı́m přijı́mánı́ zbožı́ ho obchod potřeboval. Proto
se také v tyto dny vracel domů až pozdě večer či v noci.
Mary nepracovala, protože Hans vydělával tolik, že by mohli mı́t ještě
dı́tě. Mary by se určitě unudila, kdyby zůstávala každý den sama. Jezdila
proto ke svým přı́telkynı́m a někdy se ony sešly u nı́.
Život v domě se začal uklidňovat, oba manželé si pomalu zvykali na nový
domov.
Pomalu si oba manželé Hugesovi ani neuvědomovali, že žijı́ v domě, kde
zemřel podivuhodným způsobem starý obyvatel domu Bax Wolter. Po přı́čině
jeho smrti se neustále pátralo v okresnı́ nemocnici v oddělenı́ nevyřešených
přı́padů. Tam také měli určit onu přı́činu. Pitvě už stejně rozpitvaných pozůstatků váženého učitele přihlı́žel i mladý policista Ben Wood, který měl za
úkol najı́t vraha. Už od začátku totiž bylo jasné, rozkouskovánı́ nemůže být
považováno za sebevraždu. Nebyl ani jediný důkaz pro usvědčenı́ pachatele,
nebyla jedna nitka, za kterou by se dalo zatáhnout, a tak přı́pad pomalu ale
jistě vyřešit. Pro Bena Wooda to bylo jako nerozlousknutelný ořı́šek, který
nejde otevřı́t za nic. Důležitá fakta proto měla přinést až pitva.
Hned ze začátku se lékaři snažili sestavit kousky mrtvého těla tak, aby
zhruba odpovı́dala tělesná konstrukce učitele. Výsledek byla pouze hnusná
a odporně páchnoucı́ kaše, která se válela na pitevnı́m stole.
”Musı́ to být?” otázal se Ben lékařů, kteřı́ přemýšleli, jaký kus těla kam
dajı́. ”To se nedá vydržet!”
”Pane Woode, vy určitě vı́te, že pitvě musı́te být přı́tomen, abyste se
dozvěděl okamžité informace co nejdřı́ve, hlavně však také, abyste si zvykl
na práci vašeho povolánı́, jak nám sdělil milostivý pan inspektor,” odvětil
mu, také mladý, ale lékař.
”Co se dá dělat,” chytil se Ben za nos, ”pro vyřešenı́ přı́padu obětuji vše.
Chudák má Lisa, to ještě nevı́, že se zasnoubila s policajtem.”
Už týden bydleli Hugesovi ve svém novém bytě a život se dostal do
normálnı́ch obrátek. ”Zůstatek je dvacet tisı́c, počet na. . . ”, probı́ral si své
58
záležitosti Hans v pracovně.
”Gratias, gratias, co to jenom může být? Člověk,který dnes něco čte, ani
nevı́, co ty určitý slova znamenajı́!” rozčı́lil se nad jednı́m dopisem, vrhl se
k protějšı́ stěně, kde stála celostěnná knihovna, a po dlouhém a úmorném
hledánı́ vytáhl Slovnı́k neznámých slov.
”G, g, gr, granulom, granulovat, granutovat, grapa, graptolit, a gratias
– zastarale dı́ky. Kvůli takový blbosti já půl hodiny hledám slovnı́k. To
tam nemůže někdo prostě napsat dı́k?” rozhořčil se Hans na pisatele dopisu
a prudkým švihem vrátil slovnı́k do knihovny. Zarazil ho však dutý úder, to
když kniha narazila na stěnu, která měla být podle odbornı́ků z cihel. . .
”A proto my, cı́sař země Mauxbolfx, vyhlašujeme odpůrné taženı́ proti
vetřelcům, kteřı́ se usı́dlili na této, našı́ planetě zvané Země, a navrhujeme
je zničit tak, jako to zde Lauxtof podnikl se zde již zcela známým vetřelcem
Baxem Wolterem.”
”Jak vidı́te, tělo zavražděného je v roztržených mı́stech spáleno, a proto
usuzujeme, že tato smrt nastala, když byl Wolter zasažen úzkým svazkem
tepla, něčı́m takovým jako je asi dnešnı́ laser,” odpověděl Benovi Woodovi
celý tým pitvomanů.
”No, kvůli takovému výsledku jsem tu nemusel být celou dobu, ne?” rozzlobil se Ben. ”Nevı́te něco určitějšı́ho?”
”Nevı́me, zda je to důležitý fakt, ale máme velké tušenı́, že zkoumaná osoba zde, mrtvý Bax, měla použitý mozek. Tudı́ž jeho mozek mu byl vyměněn
za nějaký jiný. Ukázal to průsvit lebky. Mozek byl zasazen obráceně a vůbec
do hlavy nepasoval, at’ se dal jakýmkoli směrem.”
”Dı́k, ale vı́c jste už zjistit nemohli, nebudu se tu dále zdržovat,” a podı́val
se s odporem na rozpitvané tělo.
Už bylo nejméně půl desáté a Hans už měl přestěhovanou celou knihovnu
i s objemnými knihami. Velkou přestávku mezi stěhovánı́m však musel udělat,
když ho Mary zavolala na večeři. Ted’ už měl opět hlad. Mary už dávno
usnula. Sešel tedy do prvnı́ho patra, vešel do kuchyně a z lednice vytáhl
jakousi paštiku. Hned jak se najedl, rychle šel nahoru, poněvadž mu zvědavost
nedala ani spát.
Ted’ už byla celá stěna odkryta a bylo patrno, že je ve zdi ukryta deska.
Po chvı́li namáhánı́ desku odkryl a spatřil dveře. Otevřel je tedy a vstoupil
do dalšı́ komory, která byla jen asi jeden a půl metru na dva a půl metru.
59
Nalevo od Hanse se rýsoval stůl a vı́ce v této komoře nebylo. Ovšem v tom
stole byl denı́k Baxe Woltera.
Hans se probudil. ”Á, zase ráno, Mary, vstávej. Už je sobota.”
”Hm, to mě musı́š budit?”
”Tak ne, no.” Vstal, oblékl se a sešel do kuchyně.
”Tak copak dneska máme?” řekl a vytáhl obiloviny. ”Ráno vždycky zdravě.”
Teprve ted’ si vzpomněl, že včera našel tajný denı́k už mrtvého člověka.
Rychle pro něj došel a začal čı́st:
Jmenuji se Bax Wolter. Narodil jsem se 28. zářı́ 1948 nedaleko Oxfordu
a nebýt těchto nevysvětlitelných událostı́, vůbec bych svůj denı́k nepsal. Ale
abych nepředbı́hal.
Už jako malý chlapec jsem toužil učinit něco velikého, co by mně každý
kluk záviděl. Ale otec nechtěl, abych dělal něco jiného než on. Chtěl, abych
já pokračoval v jeho učitelském uměnı́. Co se dalo dělat. V roce 1971 jsem
tedy nastoupil jako učitel do nedaleké školy. Ovšem v mé krvi zůstala neustále
chtivost, abych udělal něco, co jiný nedokázal. Začal jsem se zajı́mat o doby,
které byly před námi, a zejména jsem pátral po přı́čině zániku obrovských
veleještěrů, kteřı́ dřı́ve obývali naši milou matičku Zemi. Každý jistě vı́, že
koncem křı́dy na našı́ planetě dinosauři vyhynuli. Ještě stále se nevı́, jakým
způsobem zemřeli, a já bych si dovolil citovat z knihy, o jaké metody vymřenı́
je náš svět bohatšı́:
Teorie profesora Erbena z Bonnu je postavena na dosti nestabilnı́ch základech zkoumánı́ dinosauřı́ch vajec. Zjistil, že geologicky nejstaršı́ skořápky jsou
o hodně silnějšı́ než skořápky nejmladšı́. Ve skořápkách tedy chyběl vápnı́k,
tak důležitý pro vznikánı́ koster mlád’at. Proto se prý zastavil dalšı́ dalšı́ vývoj
dinosaurů. Ovšem, je to dobrá teorie?
Ben Wood už opravdu nevěděl, za kterou nitku zatáhnout. Celý přı́pad
roztodivné smrti mu zamotal celou hlavu. Jediné, co mu zbývalo, bylo jet za
tı́m rozmilým Hugesem a zjistit, jestli také něco nevı́.
Pomocı́ různých teoriı́ jsem se také pokoušel sestrojit dobu před námi
tak, aby odpovı́dala skutečnosti, četl dále Hans, a dlouhými pokusy, které
bych samozřejmě nechtěl ve svém denı́ku dále rozepisovat, jsem sestrojil stroj
času. Bohužel, lze v něm použı́t pouze cestu před dobu vzniku brontosaurů
a zpět. Sám jsem několikrát tuto cestu podnikl a tı́m, co jsem zı́skal, se zde
pochlubı́m:
60
Nejdůležitějšı́ objev je, že jakmile se kdokoli přenese do oné vzdálené minulosti, zastavı́ se pro něj čas v přı́tomnosti. Tudı́ž i kdyby byl onen člověk v té
době třeba deset let, na Zemi v jeho přı́tomnosti neuplyne ani minuta. Jediný
tento dobrý užitek je však zničen tı́m, že člověku, který tento způsob dopravy
využı́vá, plyne život poklidně dál.
Druhý objev týkajı́cı́ se stroje času je, že se dá cestovat bez obtı́žı́, poněvadž
pro přı́tomné druhy v minulosti je cestovatel neviditelný.
A ted’, abych už nepředbı́hal událostem, zde vypı́ši vše, co jsem se o té době
dozvěděl. Před tou velkou katastrofou žili v té době jacı́si lidé, kteřı́ měli vysoce
technickou úroveň. Nevı́m, co je to za druh, ti lidé, ale jedno vı́m určitě. Chtějı́
sestrojit také stroj času, aby mohli v čase přelétnout tu velikou katastrofu.
Jako výchozı́ bod v budoucnosti si vybrali právě tuto mı́stnost v tomto čase.
Už vı́, že jsou zde lidé jako my. My jim překážı́me, a proto nás chtějı́ zničit.
Vı́m, že je sám zastavit nedokážu, a tak pro toho, kdo bude čı́st můj denı́k,
pı́ši tyto důležité poznámky.
Benovo auto jelo po zaprášené cestě směrem k domu manželů Hugesových.
Byl suchý letnı́ den, a proto za autem vznikal vı́r utvořený z malých částic
pı́sku. Konečně se Ben Wood rozhodl a vyjel k Mary a Hansovi, aby se od
nich dozvěděl vı́c, co by mu snad pomohlo k vyřešenı́ přı́padu.
”Kdysi poklidný revı́r našeho policejnı́ho komisařstvı́ ted’ řešı́ přı́pad
obludné smrti známého učitele,” broukal si pro sebe Ben.
Stočil auto do strany, zastavil, vystoupil a trochu si oddechl od řı́zenı́.
Už měl toho policejnı́ho inspektorátu po krk. Začal myslet na Lisu, svou
snoubenku. Až se vezmeme, najdu si nějaké lepšı́ povolánı́. Třeba budu
kuchařem nebo elektrotechnikem. Lehl si na chvı́li do trávy a začal snı́t o tom,
až se s Lisou vezmou.
Po chvı́li opět vstal, sedl si za volant svého auta a rozjel se k domu, který
byl už zdálky vidět. Byl to dům manželů Hugesových, kteřı́ se nastěhovali
po učiteli Baxu Wolterovi, který zemřel zatı́m neobjasněným způsobem.
Lauxtof přešel ke svému sultánovi a cı́saři Malovovi XII. a podal hlášenı́:
”Ó, můj nejvznešenějšı́ pane, jsme připraveni zahájit útok za dvacet sklonků
dne, pro vetřelecký čas za dvě vrácená slunce. Jako prvnı́ průrazný oddı́l
nastoupı́ bioroboti řady BX20.”
Hans dojedl obilovinu, přestal čı́st denı́k mrtvého a na chvı́li zauvažoval.
Ted’ už nezbývá nic jiného, tedy pokud to nenı́ celé výmysl, než zabránit
61
invazi.
Uslyšel nahoře hluk, vstal tedy a zavolal: ”Mary, ty už jsi vzhůru?”
”Ano, brouku. Za chvı́li přijdu dolů. Nemohl bys mi zatı́m udělat kafe?”
”Jasan, už letı́m.”
Staré dějiny onoho městečka, u kterého ležı́ vila manželů Hugesových,
jsou tak zajı́mavé, že stojı́ si o tom něco řı́ci:
Už stařı́ králové z různých rodů měli veliký zájem o zı́skánı́ této provincie. Velice úrodná půda, která měla na svědomı́ vysoký hospodářský vývoj,
udělala z malého územı́ vysoce bohatý kraj. A tak nenı́ divu, že čtyři králové
z různých stran měli zájem na zisku této úrodné půdy, přesněji řečeno tři
králové. Ten čtvrtý jen hájil své právo, poněvadž mu provincie náležela.
Celá válka se však zkomplikovala, nebot’ nebylo jednoduché zvı́tězit nad
třemi dalšı́mi protivnı́ky. Proto byl konec jednoznačný. Padly všechny čtyři
armády a bujný oř, na kterém seděl posel, přivezl do tamějšı́ osady zprávu, že
se provincie stala svobodným územı́m. Na památku této št’astně zakončené
bitvy, za kterou padlo bezmála deset tisı́c mužů, byl na mı́stě staré bitvy
postaven pomnı́k, který představoval onoho oře. A právě těmito mı́sty právě
jel Ben Wood.
Ještě zbývalo projet pár metrů po cestě, která byla postavena z pı́sku,
projı́t prostornou zahradou a zazvonit.
Čekal chvı́li a uslyšel odemykánı́ dveřı́.
”Dobrý den,” ozvalo se.
”Dobrý den.”
”Kvůli čemu k nám přicházı́te?” zeptal se Hans a představil se.
”Jsem Ben Wood a přicházı́m kvůli dřı́vějšı́mu obyvateli tohoto domu,”
představil se Ben a ledabyle ukázal policejnı́ odznak.
”Dobře, pojd’te dovnitř, ale o jedno vás prosı́m. Kdybyste si laskavě sundal boty.”
”Ach ano, promiňte.”
”A ještě něco. Doufám, že o té vraždě nic neřeknete před mou manželkou.
Myslı́m, že o nı́ nic nevı́, a proto bych byl rád, aby se o té strašné věci
nedozvěděla.”
”Miláčku, prosı́m, kdo to je?” ozvala se ze svého pokoje Mary.
”Ale, nějaký policista, je tu aby. . . ”
”. . . aby vyřešil tu záhadnou smrt toho učitele?”
”Ale miláčku, vždyt’. . . ”
62
”Ty si opravdu myslı́š, že když odebı́ráme dennodenně noviny, že si je
nepřečtu?”
Celý obývacı́ pokoj manželů Hugesových byl staromódnı́. Starý dřevěný
nábytek a pár předválečných koberců, to byla celá výbava. Neopomeneme-li
novou sedačkovou soupravu, televizor s televideem a satelit.
Na té hnědé, nové sedačce právě jsou Hans, Mary a Ben a popı́jejı́ kávu.
”Tak abych vás seznámil s podrobnostmi. Jak asi tělo vypadalo, když ho
přijel navštı́vit Clif Burton, to je ten jeho starý kamarád,” začal rozmluvu
Ben, ”to vám snad ani nemusı́m povı́dat. Ale lékařům něco nejde na rozum.
Hlava byla nepoškozená a v nı́ byl mozek. To je jasné, ale ten mozek, a to
je na tom to nejdůležitějšı́, byl v mozkové dutině uložen obráceně. Je tedy
jasné, že ho někdo potřeboval, aby, a to mě připomı́ná scifi, aby ho mohl
zbavit údajů. Někdo tedy potřeboval Wolterovi myšlenky. Ovšem proč, jak
je zı́skal, kdo a spousta dalšı́ch myšlenek mi vrtá hlavou. To nenı́ možné, aby
někdo z mozku zı́skal informace. To je scifi, prostě blbost. To je. . . ”
”Mně to nepřipadá jako scifi, i když jsem tomu taky nevěřil,” vložil se do
obsáhlé řeči Hans, ”musı́m vám totiž něco řı́ci. I tobě Mary. Našel jsem totiž
Baxův denı́k, ve kterém se pı́še, že. . . ”
Dalšı́ rozmluva se vedla jen kolem objevu, o kterém už se tobě, milý
čtenáři, dostalo patřičných informacı́.
”To snad nenı́ možné. Nevěřı́m. To je blbost a nechte si ji radši na aprı́la,
milý pane Hugesi,” pronesl Ben tlumeným hlasem.
”Taky jsem tomu dřı́ve nevěřil, ale já mám ten nejpádnějšı́ důkaz, se
kterým musı́te počı́tat. Já už jsem v té minulosti byl!”
Bylo půl páté a John Clifton už končil. Vypl svůj osobnı́ počı́tač, který byl
hrdě postaven na jeho pracovnı́m stole, a oblékl se do bundy. Vzal si s sebou
lejstra, která potřeboval pro svou práci doma, a zamkl svoji pracovnu.
Chodba už byla prázdná, protože většina pracovnı́ků již dávno odešla
domů, a ti, co zůstávali přes noc, již byli zalezlı́ ve svých malých komůrkách,
kde se také tı́snili se svým PC1 . Sešel do přı́zemı́, kde uviděl starého dobrého
pana Watta, byl to již vysloužilý muž, který se ne náhodou hodil jako ulitý
na mı́sto vrátného i hlı́dače.
”Tak co, už zase domů?” ozval se Jack Watt už zdálky.
1
Pro ty, kteřı́ nejsou zasvěceni do tajů kompjůtrů, PC = personal computer, což nenı́
nic jiného než osobnı́ počı́tač. pozn. spisovatele
63
”To vı́te. Nemůžu tady trávit celý svůj život, mám doma manželku a dvě
děti.”
”No jo, no. To já taky pamatuju. Ale to už je dávno. Moje děti už maj’
dávno svoje rodiny a manželka si v klidu spı́ tam na tom hřbitově. Však vy
vı́te, jakej myslı́m.”
”Jak by ne. Vždyt’ o své panı́ mi vyprávı́te už nějaký čas. Vždycky, když
jdu tudy domů, tak mi něco vyprávı́te. Jednou budu muset chodit zadem,
abych vůbec přišel domů. Tak, dobrou noc.”
”Dobrou, pane Cliftone, dobrou.”
John sešel schody, které dělily toto výpočetnı́ středisko od rušné strany
města, a šel domů.
Pěšı́ zóna byla ještě plná lidı́ a krámky byly lidmi přı́mo přecpané. Radši
přešel do druhé ulice a jeho kroky směřovaly k jeho domu, který se začı́nal
objevovat z pozadı́ obrovských dubů. Trochu ho překvapilo, když uviděl před
brankou svého přı́tele Bena Wooda. Už dlouho ho neviděl.
”Ahoj, co tu děláš?” zeptal se ho.
”No čau, ty starej mazáku. Jak ti to jde v zaměstnánı́? Já jsem furt policajt. A proč jsem tady, vo tom bych nerad mluvil tady na ulici,” odpověděl
otázkou Ben.
”To já dělám stále ve výpočetnı́m středisku.”
”Nepozveš mě domů?”
”Á promiň, pojd’. Seznámı́m tě s dětmi. Manželku už jsi viděl, co?”
Vešli do domu. Byl to obyčejný rodinný dům, který obklopovala zahrada
plná květů. Hned jak obyvatelé domu uslyšeli, jak někdo klı́čem otevı́rá domovnı́ dveře, běželi, aby spatřili, kdo to je. Obě děti, Maggy a Tom, uviděly
svého tátu a nějakého cizı́ho muže.
John konečně otevřel a děti se mu vrhly do otevřené náruče.
”Tak toto je pan Wood, a toto jsou, Bene, moje děti. Třináctiletá Maggy
a desetiletý Tom,” představil John obě strany.
”Dobrý den,” pozdravily obě děti pana Wooda a ten jim pozdrav oplatil.
”Ahoj děti. Já mám tady s vašı́m tatı́nkem nějakou práci. A kde máte
maminku?”
”Šla ještě do obchodu. Vrátı́ se prý v sedm.”
Po tomto rozhovoru děti odešly a John pozval Bena do svého pokoje.
”Tak proč jsi přišel. Napadá mě jen jediná možnost. Potřebuješ něco,
vid’?”
”No, abych řekl pravdu, fakt to potřebuju. Ale bude to pro tebe dost
těžký. Tady mám plán. Na co, to nemusı́š vědět, a věřı́m ti. Potřebuju tudletu
64
věc, co je na tom nakreslená i se součástkama, asi třikrát, nebo radši čtyřikrát
udělat. Ale musı́ to být za pět dnı́, ne později.”
”Jak tak koukám, tak bych to mohl zvládnout, ale fakt bys mi nemohl
řı́ci, proč a na co to potřebuješ?”
”Ne, můžu ti to řı́ct, ale bylo by do toho zasvěcených moc lidı́. A to si
v zájmu této věci nemůžu dovolit.”
”No dobře. Tak teda pětkrát.”
”Jó. Věci k tomu potřebný máš tady,” řekl Ben a podal Johnovi objemný
balı́k.
”No, to bude dřı́ve než za pět dnů, když tu mám všechno. Přijd’ si pro to
v pátek ve tři hodiny, jo?”
Den se chýlil ke konci a Benu Woodovi nezbylo nic jiného, než jı́t k Lise
domů. I když ještě nebyli svoji, bydleli už spolu.
Mary nebylo doma, protože bude celý vı́kend, pondělı́ a úterý u své
přı́telkyně, a jistě by se divila, kolik lidı́ se sešlo v jejich obývacı́m pokoji.
Tam, v prvnı́m patře jejich domu, seděl Hans, Ben, John a dokonce i Clif
Burton. Hanse, manžela Mary Hugesové, Bena, policistu a snoubence Lisy,
Johna, technika z výpočetnı́ho střediska – ty všechny jistě už znáte. Ale jméno
Clif Burton vám asi nic neřı́ká. Clif Burton, také již dost starý přı́tel, kterým
byl učiteli Baxi Wolterovi, seděl na pohovce naproti Hansovi a popı́jel kávu.
”Tak, někdo možná někoho nezná, tak aby nevznikly komplikace, tak vás
všechny představı́m. Já jsem Hans Huges, toto je Ben Wood, John Clifton a
Clif Burton. Je to za námi, tak byste se měli dozvědět, proč jsme tady. Už
brzo, nevı́m kdy to bude přesně, majı́ totiž do tohoto času. . . ”
A opět přeskočme tyto informace, které jste již slyšeli, a pust’me se rovnou
do děje.
”Tady John vás tedy seznámı́, jak tento stroj času funguje.”
”Je to nejjednoduššı́ přı́stroj, který jsem kdy viděl, a řı́kám, že až toto
všechno skončı́, přihlásı́m ho na soutěž O nejlepšı́ vynález stoletı́. Tak. Tuto
helmu si každý z vás dá na hlavu a zmáčkne modrý knoflı́k. Kdo bude chtı́t
z minulosti pryč, zmáčkne červený. Vtip je v tom, že i kdyby každý z nás byl
v minulosti jak dlouho chtěl, sejdeme se všichni najednou. To je, co?”
”Neuvěřı́m, dokud to nevyzkoušı́m,” nevěřil svým očı́m ani ušı́m Clif.
”Však už to brzy dopadne a já bych se moc netěšil. Bojujeme za celé
lidstvo. Zatı́m však musı́me obhlédnout situaci,” připojil se do rozhovoru
John.
65
”Ale něco mi vrtá hlavou. V té strojovně času, kterých tady máte před
sebou pět, je v každé takové hluché mı́sto, které ani nevı́m, jaký účel má
splnit,” doplnil pojednánı́ John.
Jako prvnı́ si nandal přilbu Hans, poté Ben, Clif a nakonec John. Cesta
do minulosti mohla začı́t.
Hned, jak Hans zapnul modrý knoflı́k, kterým se vypravil do minulosti,
pocı́til nevolnost. Jeho oči zaregistrovaly pouze bı́lou mlhu, která se rozprostı́rala všude kolem něj. Nevěděl, jestli se už v minulosti ocitl nebo ne, ale
jedno věděl určitě. Chtěl, aby vše jednou pro vždy skončilo. Najednou se z
mlhy vynořil Ben Wood a okamžitě spěchal za Hansem. Jak to tak vypadalo,
už se oba dva ocitli v minulosti.
”je to trošičku divný, co?” zahalekal Ben, jakmile doklusal k Hansovi.
”Takhle jsem si tu minulost nepředstavoval.”
”Však neboj. Tvoji předkové, počı́naje opicemi, se vyvinou až za několik
miliónů let,” odpověděl bleskurychle Hans.
Tu se před nimi začala tvořit nová postava. Nejprve se objevily oči, pak
ruce a nohy, a nakonec se do minulých časů dostaly i ostatnı́ části Clifova
těla. Začal skoro stejnou větou, jakou přivı́tal Ben Hanse. Oba se hlasitě
rozesmáli.
”Tak, jsme tu tři. Ještě někde trčı́ John. Á, už se sem něco řı́tı́,” ozval se
Clif.
Celá technikova postava se objevila v mlze, chvı́li něco hledala, a pak
přišla ke třem přátelům.
”Tak se to povedlo. Ani jsem tomu nevěřil. Vypadalo to jako obyčejná
hračka pro děti, která by měla akorát blikat,” přiznal se John.
”Moc nejásej nad svým páječským uměnı́m. Nejdřı́v ze všeho musı́me
opustit tuhle zatracenou mlhu a zjistit, zda se opravdu nacházı́me v minulosti.
Jak to tak vypadá, před dobou brontosaurů ale takováto mlha nemohla ani
existovat. Vždyt’ je dokázáno, že se teplota až do doby ledové snižovala, takže
musı́ být tak padesát stupňů našeho milého pana Celsia, v přepočtu i našeho
milého pana F: 122 stupňů, kdo nepochopil, myslı́m tı́m pana Fahrenheita,”
dokončil svoji přednášku Hans.
”Jak to tak tedy vypadá, ještě stále cestujeme v čase,” doplnil Ben.
Jak to tak vypadalo, naši čtyři cestovatelé ještě stále cestovali. Daleko
za nimi zůstalo 20. stoletı́, ve kterém dokázalo lidstvo tolik, co nikdy jindy.
Rok objevenı́ Ameriky Kryštofem Kolumbem už dávno zůstal pojmem. Po
chvı́li už ani rok nula, který jsme založili dı́ky Kristu, neexistoval. Staré
egyptské pyramidy ještě čekaly na své postavenı́, člověk opět skočil na strom
66
a začal se zpět měnit v jednoduchou řasu až po nic. Stop! Celé dějiny se
zastavily na bodu, kdy se po planetě Zemi procházely předpotopnı́ přı́šery,
jak někdy saury nazýváme, na bodu, kdy podle Baxe Woltera a nynı́ již i
podle Hanse Hugese měli žı́t podivnı́ tvorové s vyspělou technikou, po kterých
se po katastrofě slehla zem. Tvorové, kteřı́ zjistili, že majı́ být zničeni, a
pokoušı́ se proto přeskočit tento osudný věk.
Začalo pomalu prosvı́tat anebo lépe: mlha počala ustupovat dosti silnějšı́mu slunci, které právě začalo vycházet. Ač to modernı́ archeologická věda
nestrpı́, přeci, ač to bylo nemožné, se objevily obrysy postavených domů,
jestli se domy vůbec tyto stavby daly nazvat.
Šlo vlastně o veliký kus pevniny, na které byl zcela vymýcen prales a vysušeny bažiny. Veliké a ohromné ploty bránily obrovským veleještěrům, aby
zničili tyto koncerny.
Tyto veliké koncerny s obrovskými volnými plochami byly postaveny na
tak velké rozloze, že by si člověk ani tuto dálku nedovedl představit. Když se
expedice z budoucnosti postavila před obrovský plot, nemohla spatřit budovu
v celé šı́ři. Tak veliká to byla stavba, byt’ bez oken a ani jediného výklenku,
kterým by se dalo do budovy vstoupit. Nynı́ už čtyřčlenná výprava opravdu
nevěděla, jak se dostat dále.
”Tady tuhle budovu by policisté velmi dobře využili. Nápravná zařı́zenı́,
cely, všechno by se vešlo,” neodpustil si poznámku Ben, rodilý policeman.
”Radši přemýšlej, jak se dostaneme dovnitř,” ozval se Hans a Clif odpověděl: ”Neměl by to být problém. Vždyt’ jsme tu, jako by jsme tu nebyli. Pro
nás se čas v budoucnu zastavil, z toho vyplývá, že bychom plotem měli projı́t
jako nic.”
”Já však nebudu jako králı́k a zaručuji, že prvnı́ nepůjdu ani náhodou,”
vložil se do řeči John, který ještě nevěřil, že se ocitl v minulosti.
Jako prvnı́ zkusil projı́t plotem Clif Burton, starý přı́tel už mrtvého učitele
Baxe Woltera. Zkusil se dotknout rukou plotu, ale jak později povı́dal svým
přátelům, necı́til nic. Ruka prošla plotem jako nůž máslem, ovšem plot byl
neporušený. Za chvı́li se Clif Burton ocitl za plotem a nadšeně volal ostatnı́:
”Tak pojd’te, vy se bojı́te projı́t plotem? To je poprvé, co si můžete zkusit
něco, co normálnı́ člověk pokládá za blbost.”
Ostatnı́ členové výpravy se usmáli a zkusili to, co už dokázal jejich kamarád.
”Stejně je to pěkná blbost, když ted’ na to myslı́m,” neustal ve svých
myšlenkách John, když se blı́žil k obrovské budově. ”Jak můžou žı́t v našı́
67
minulosti nějacı́ tvorově? Vždyt’ bysme se my ani nevyvinuli.”
”Tydleti lidi, nebo s čı́m se setkáme, majı́ být zničeni. Takže pro nás už
zničený byli, když jsme se vyvinuli my, chápeš?” vložil se do řeči opět Clif.
”Ted’ se jen snažı́ překročit onen osudnej den, a jsme na světě my i oni.”
”Ty tomu nějak moc rozumı́š,” nevěřil ani Hans.
Ovšem Ben se zeptal: ”Tak mi tedy Clife pověz, z jakýho tvora se asi ty
lidi vyvinuli, když už jsme u toho. Z brontosaura?”
Na to Clif odpovědět nedokázal. ”Prvně musı́me vědět, jak asi vypadajı́,
ne? To bude asi to nejrozumnějšı́, co můžeme udělat. Tak, jsme u zdi budovy. Dám několik instrukcı́, které byly napsány v denı́ku pana Woltera. Za
prvý: nikdo nás nemůže slyšet. Můžete řvát jak je vám libo, nikdo z osob
vevnitř nic neuslyšı́. Za druhý: jsme neviditelnı́. Je proto zbytečný, abyste se
schovávali. Za třetı́: procházı́me všı́m. Zatı́m se nebudeme rozdělovat. Prvnı́
jdu já, druhej Ben, třetı́ Hans a poslednı́ ty, Johne.”
Po této poněkud delšı́ řeči se začal Clif jako prvnı́ nořit do zdi a za nı́m
ostatnı́. Už zbýval jenom John. Pomalu, trochu nejistě, vnořil do zdi jednu
ruku. Udělal krok a ocitl se uvnitř. To co uviděl, mu sebralo dech. ”To je
hroznýýý!!!!”
To, co sebralo Johnovi dech, zamrkalo očima a odešlo.
”Tak Johne, pojd’ sem za námi,” ozval se Hans.
”Ted’, ted’. . . vy jste to neviděli? Bylo to zelený, skoro jako člověk, a ty
oči jako kočka, vidělo mě to, ono mě to vidělo! Já mám strach, já jdu pryč,
pryč.”
”Neblázni, Johne, ty jsi něco viděl? My ne.”
”Taky že ne. Přišlo to touhle druhou chodbou,” to už všichni přispěchali
za Johnem, ”a prohlédlo si tento výklenek. Pak, pak se to na mě kouklo,
a odešlo to.”
”Klid, to tě nemohlo vidět. Byl to asi nějaký hlı́dač. Popiš nám, jak to
vypadalo.”
”Jak už jsem řekl, bylo to celý zelený a postavou to připomı́nalo člověka.
Mělo to asi velký mozek, protože mozkovna byla velká. Mělo to kočičı́ oči,
tvář bez nosu, vyklenutá ústa. Byl celý hladký – bez srsti. Nohy i ruce měl
třı́prsté. Vystouplý hrudnı́k, a koukalo se to na mě. Hrozný. Hroznýýý.”
”Nedá se nic dělat. Ale musı́me pokračovat, to snad vı́š,” zdůraznil Clif.
”No dobře, ale jestli takovýhle přı́šery ovládnou svět, tak to jim teda
nedaruju.”
68
Hans, Clif, Ben i John se blı́žili chodbou k mı́stu, odkud přicházely tlumené výkřiky a žvatlánı́. Po chvı́li cesty konečně dorazili do výklenku, který
měl představovat dveře. Za nimi už byla obrovská mı́stnost s výstupkem uprostřed. Na tomto výstupku stálo křeslo a v něm, držı́ce hůl, která symbolizovala vı́tězstvı́, seděl obrovský maux, který vládl celé řı́ši zvané Mauxbolfx.
Okolo tohoto vyvýšeného křesla bylo seskupeno velké množstvı́ podivných
tvorů, kteřı́ se mezi sebou o něčem dohadovali.
Jak je svému překvapenı́ Clif zjistil, že ono hluché mı́sto ve stroji času je
vlastně překladač.
”My, cı́sař země Mauxbolfx, slyšı́me a chceme podat důkazy o správném
rozhodnutı́. Proto pověřujeme Lauxtofa, mého věrného služebnı́ka, aby vysvětlil smysl našeho počı́nánı́,” promluvil sultán Malov XII.
Lauxtof začal přednášet celému osazenstvu to, na co Hans i ostatnı́ čekali,
tedy vysvětlenı́:
”Jak jistě všichni vı́te, přiletěli jsme sem, na tuto planetu, proto, že naše
rodná planetka Haura byla zničena. Žijeme tu my, zbytek Hauranů, protože
jsme si tuto zem vybrali jako náš druhý domov. Ted’, když máme stroj času,
můžeme překročit onu osudnou dobu, kdy máme být zničeni. Ovšem na
našem dalšı́m mı́stě se ocitli vetřelci, řı́kajı́cı́ si lidé. Proto už zı́tra začneme
s invazı́ do budoucnosti s cı́lem zničit lidskou generaci a nastolit pro naši
konec dalšı́ho putovánı́.”
Už nebylo potřeba déle zůstávat. A tak se Hans, Clif, John i Ben pohroužili
do vı́ru času, který je donesl zpět tam, odkud před sekundou nastoupili do
stroje času, dı́ky kterému se dozvěděli tolik.
Hned jak se Hans, John, Clif i Ben ocitli opět ve své přı́tomnosti, nebylo
to zrovna přı́jemné.
”To chci vidět, jak my můžeme zachránit lidstvo, když to, co bysme řekli
komukoli na této planetě, je úplná blbost,” přivı́tal všechny Ben.
”Nevı́m, co nám řeknou, ale zkusit to musı́me,” dodal Hans. ”Nedá se
nic dělat, ještě dnes odpoledne musı́me do okresnı́ho města, protože v tom
našem malým městečku by to pokládali za blbost ještě vı́c.”
Mike Wales se posadil do pohodlného křesla za svým pracovnı́m stolem
a přemýšlel o své kariéře. Nynı́ již byl zástupce prezidenta v těchto končinách
a myslel na většı́ a výnosnějšı́ povolánı́. Byl zástupce prezidenta, seděl ve své
pracovně ve 46. patře mrakodrapu a neustále přemýšlel.
Celá oblast, která pod něj spadala, vzkvétala. V hlavnı́m městě rostly
69
mrakodrapy, venkov doháněl město. Klidná byla jeho kariéra. A tu mu tuto
náladu překazili čtyři blázni, kteřı́ vtrhli do dveřı́.
”Celá planeta je v nebezpečı́. Budeme zničeni. Připravte se k mobilizaci,”
křičeli.
”Ovšem, to je jasné. Celá planeta bude zničena,” řekl Mike klidným
hlasem, zvedl telefon a vytočil blázinec. ”Přijed’te sem. Je tu důležitý fakt
pro celé naše lidstvo.”
Na takovéto blázny byl Mike zařı́zen. Nebude si přeci dělat problémy kvůli
nějakým pošašencům, kteřı́ vtrhnou do dveřı́. Ani nevnı́mal co povı́dajı́.
”Umřeme, všichni. Posloucháte nás vůbec?”
Neuběhlo ani pět minut a Hans, Ben, John i Clif se ocitli v pevném
sevřenı́ několika pánů v bı́lém, kteřı́ je odvedli do prostorné mı́stnosti bez
oken a s dveřmi bez kliky.
Hans se probudil. Podı́val se na hodinky, ale nenašel je. Bylo už skoro
ráno a v pološeru bylo vidět, že je v komnatě. Chtěl otevřı́t dveře, ale nemohl
nahmátnout kliku. Ted’ poprvé zjistil, co se stalo.
”Lidi, kde jste kdo? Vy haranti, věřte mi,” začal řvát, ”copak jste hluchý?”
Naštěstı́ byl toto trochu nový blázinec, a tak měl Hans možnost výhledu
z okna. Dı́val se asi z dvacátého patra na jednu z velkých metropolı́ okresnı́ho
města. Auta poklidně jela po čtyřpruhé silnici a nikdo z jejich řidičů netušil,
že za malou chvı́li se stane něco, co změnı́ celý jejich dosavadnı́ život.
”Pane veliteli a vládče Malove XII. Za chvı́li se otevře vchod do budoucnosti. Jako prvnı́ vyrazı́ bioroboti řady BX20, a potom už vaše čestná stráž
a váš dlouhý uvı́távacı́ trůn.”
Tam, kde čtyřpruhá silnice vjı́žděla mezi dva mrakodrapy, se začalo dı́t
něco, co nikdo nečekal. Nejprve se asi dvacet metrů nad silnicı́ objevil malý
žlutý světelný kruh. Ten se začal neustále zvětšovat, a to už auta začala
vprostřed silnice zastavovat. Kruh už byl v průměru velký čtyřicet metrů,
a když se nějaký náhodný chodec podı́val kruhem, už viděl to, co později
každý.
Nejprve vyšli roboti, kteřı́ vypadali stejně jako jejich konstruktéři. Zelené
obludy začaly likvidovat město. Smrtonosné paprsky ze zbranı́ ničily vše.
Jeden muž seděl a autě a volal své ženě o tom, co zažil. V mžiku po něm zbyl
jen prach.
Po těchto robotech se na scénu vysunula obrovská deska, která letěla nad
70
vozovkou. Na nı́ stáli Mauxové a nadšeně se dı́vali kolem. To jim ted’ patřı́
a zanedlouhou dobu zı́skajı́ celou planetu zpět. Uprostřed této desky stál trůn
a na něm vládce Malov XII.
Hans nevěřil svým očı́m. Už několikrát si četl knihy, v kterých byla
napsána zkáza lidstva, ale neuvědomoval si nikdy, že by měla přijı́t za jeho
života. Odporný hnus mu projel celým tělem.
Celé jeho vězenı́ se nynı́ nacházelo v troskách a on se snažil dostat ven.
Netrvalo ani pár sekund a dveře bez kliky už nestály na svém mı́stě. Běžel
k vedlejšı́m dveřı́m, nebot’ věděl, že tam jsou uvězněni jeho přátelé. Vyrazil
dveře a zkoprněl. Pod obrovskými balvany, které se sesypaly ze stěny, bylo
vidět tři zmrzačená těla. Majı́ to za sebou, řekl si Hans a dále o tom neuvažoval.
Snažil se co nejdřı́v najı́t Mary, která v tomto městě byla v domě jejı́ přı́telkyně
na návštěvě. Hamiltonova 23, opakoval si pro sebe Hans.
”Mluvı́m k vám já, Malov XII., nynějšı́ velitel tohoto města a za nějakou
dobu dobudu i celou vaši planetu, která podle práva patřı́ nám.”
I když byl Hans dosti daleko od středu města, přece byl hlas invazisty
slyšet. Už si ani neuvědomoval, že tı́mto osudným dnem se úplně měnı́ celé
dějiny lidstva a že za pár let už bude planeta Země patřit Hauranům a lidský
rod bude úplně vyhlazen. Musel najı́t Mary, jeho manželku.
Konečně došel k ústı́ ulice. Tam na konci, nynı́ již rozstřı́leného mı́sta,
se nacházely trosky domu. I když zcela vysı́len, přeci běžel. Hlavou mu už
kolovaly pochmurné myšlenky. Přiběhl k troskám a začal odvalovat kameny.
Narazil na ruku a spatřil jejich zásnubnı́ prsten. Ted’ již věděl, co se stalo.
Mary je mrtvá. Odvalil poslednı́ zbytky domu z mrtvého těla a začal plakat.
Pohladil Mary a naposled ji polı́bil.
Jeho myšlenky v hlavě ted’ směřovaly jen za jednı́m cı́lem. Pomstı́t lidský
rod.
Nevěděl, jak se tam ocitl, ale jedno měl v hlavě v pořádku. Včera byl
u mrtvé Mary. Ted’ sedı́ se spoustou ostatnı́ch lidı́ v jakési budově a čučı́ na
televizi. Na jedinou zábavu, kterou jim Haurani dovolili.
”Zde se hlásı́ zvláštnı́ zpravodaj CNN Bax Lenox, USA. Celý americký
kontinent už podlehl vetřelcům, kteřı́ údajně přiletěli z minulosti. Stále ještě
nedobytný se zdá být Washington, kde spojené armády hájı́ prezidentův
Bı́lý dům. V ostatnı́ch částech severu už panuje pořádek, avšak každý člověk
protestuje proti nešetrnému zacházenı́ s lidskou rasou. Lidé jsou uchováváni v
uzavřených mı́stnostech, kde dostávajı́ jen. . . ” Na obrazovku se vedral Haur
71
a spustil:
”Veškerá vaše obrana proti nám je zbytečná. Vaše primitivnı́ a zastaralé
zbraně jen těžko odolávajı́. Přinášı́m pro naše lidi skvělou zprávu. Washington padl. Bývalý devadesátý prvnı́ prezident Mann Leber je mrtev. Jeho smrt
způsobil jeden z jeho vojáků. Jelikož je to pro vás velký šok, pozvali jsme
námi oslavovaného střelce do sı́dla CNN, aby se vyjádřil k této věci.”
Na obrazovce se objevil onen voják a roztřeseně se dı́val na Haura, který
se ho okamžitě začal ptát: ”Mohl bys nám řı́ct, jaké je tvoje jméno?”
”To určitě. Potom se na mě lidi vrhnou a zabijou mě.”
”Dobře. Jak silně vyzbrojená se zdá být naše armáda?”
”Takovou techniku jsem ještě neviděl. Nedokážu přesně řı́ct, na jakém
principu to vůbec pracuje.”
”Chtěl bych vám poděkovat, že jste zabil svého prezidenta.”
”Kolikrát vám mám řı́kat, že jsem ho nezabil? Jen jsem viděl, jak padá
z okna dolů.”
”Odved’te ho zpět do cely, a ty, páprdo, můžeš kecat pro ty svý lidi znova
ty ptákoviny,” obrátil se Haur k reportérovi.
”Zpravodajstvı́ z dalšı́ch končin vám přednese můj kolega Neil Laudrop.”
”Tady Neil Laudrop ze CNN International. Celá Evropa je už pod vedenı́m Haurů. Zatı́m nadále vı́tězı́ Irák a Kuvajt, kteřı́ použı́vajı́ k vojenským
účelům hořı́cı́ ropu. Celá rozvı́jejı́cı́ se Asie a Afrika už existuje bez obyvatelstva. Tolik světové události.”
Všichni lidé, kteřı́ byli uvězněni s Hansem, projevovali nesouhlas. Nikdo
kromě něho netušili, že těmto Haurům vlastně planeta Země patřı́. To, co
si však zatı́m dovolili na lidskou rasu, hraje za všechny zákony. Jediným
možným řešenı́m, jak si zachránit holou kůži, je mı́t rovnocenné zbraně. Jak
však utéci, sebrat Haurům zbraně a ještě zničit převahu? přemýšlel Hans.
Vzadu v rohu seděl stařı́k se zmrzačeným obličejem a bez nohy. Byl rád,
že ještě žije, a tisknul k sobě ustrašeného chlapce, který byl jeho vnukem.
Mezi dalšı́mi vězni byla převaha žen, dětı́ a starců.
Nejdůležitějšı́ je utéct, pomyslel si Hans, avšak hned přestal, poněvadž
Haurové přinášeli jı́dlo.
Syrové maso a nakrájený plátek bramboru svědčil o tom, že Haurové už
počı́tajı́ se smrtı́ vězňů. Byl nejvyššı́ čas uprchnout. Porozhlédl se kolem. Kdo
s nı́m půjde? Všichni vypadali, že jim do smrti zbývá jen několik hodin života.
Najednou se ozval ze starého ušpiněného kouta stařec, který promlouval ke
svému vnuku:
72
”Chlapče, cı́tı́m, že už mi dlouho roků a hodin do smrti nezbývá. Budeš
na světě sám a brzy asi také umřeš, protože situace je zlá. Na, tady máš
amulet, který ti zapomněla dát matka, když umı́rala. Vem si ho a opatruj ho
jako oko. . . v. . . hla. . . ” Chlapec se rozplakal. Umřel jeho poslednı́ přı́buzný.
Ostatnı́m už také nezbývalo mnoho života.
Hansovi se roztlouklo srdce. S Mary přece chtěl mı́t děti, a ted’ je taky
mrtvá. Přišel k chlapci, sedl si vedle něj a zeptal se: ”Jak se jmenuješ?”
”Charles. Charles Brown.”
”To je pěkný jméno. Já jsem Hans a můžeš mně tykat. Taky už nikoho
nemám. Rodiče už dávno spı́ v hlı́ně a moje žena už také nenı́ mezi živými.”
”A co děti? Máš nějaký děti?” zeptal se Charles.
”Ne. Chtěli jsme mı́t, ale překazila nám to tady ta invaze, vı́š?”
”Hmmm. Já už taky nikoho nemám.”
”Chci se zachránit a tebe bych vzal s sebou.”
”Já chci umřı́t. Už nikoho nemám.”
”To neřı́kej. Vezmu tě s sebou a utečeme z tady toho mı́sta.”
”Stejně nenı́ kam.”
”Něco vymyslı́m.”
Nad planetou Země se rozbřeskl nový den, který nevěstil nic dobrého.
Lidská rasa vymı́rala a obludnı́ tvorové z předpotopnı́ch věků osı́dlili celou
planetu. Slunce, které už věky nazı́ralo na to, co se kolem něho děje, zavı́talo
i k Hansovu vězenı́, odkud se nikdo nevrátı́ živý. Čekárna na smrt, to je ten
přiléhavý název pro takové bydlenı́. Čekárna na smrt.
Hans se probudil a spatřil, jak se slunce prodı́rá malým otvorem do vězenı́.
Uviděl poslednı́ lidi, kteřı́ už čekajı́, až umřou. Probudil se i Charles. Ihned
přispěchal za Hansem.
”Tak co, našel jsi způsob, jak se zachránit?”
”Koukni se tady tı́m okýnkem a řekni, co vidı́š.”
”Zbouraný baráky a to letiště.”
”A na něm?”
Charles hvı́zdnul: ”To je, to sou kosmický lodě. Nebo něco divnýho.”
”Já vı́m co to je, a když utečeme, tak vodletı́me pryč, protože vı́m, odkud
ty obludný přı́šery jsou.”
”Vymejšlı́š si jako můj táta. Ten taky řı́kal, že umı́ superně řı́dit, a nakonec
chcı́p kvůli nehodě. Narazil do sloupu.”
”Ne, já o tom něco vı́m. Studoval jsem sice bankovnictvı́, ale o technice
něco vı́m. Zajı́mal jsem se o meziplanetárnı́ lety jako scifi.”
73
”Dovı́ jestli. Půjdu s tebou, ale nemysli si, že ti moc věřı́m. Moje máma
řı́kala, že si nemı́nı́ zničit zdravı́ cigaretama. Umřela na rakovinu plic, když
mi bylo devět.”
”Dobře. Jak vidı́m, je čistej vzduch. Dokážeš tı́m okýnkem prolézt?”
Charles se vsoukal do otvoru a z druhé strany zajásal: ”Je to dobrý!”
”Tak ted’ sežeň něco, čı́m bych mohl přeřezat mřı́že.”
”Dobře.”
Charles chvı́li hledal a potom podal Hansovi pilku na železo.
”Dobrý,” řekl Hans a začal se pokoušet přeřezávat tyče. Ostatnı́ lidé byli
bud’ mrtvı́, nebo spali spánkem spravedlivých.
”Už to mám. Čekej na mě u vchodu.”
Hans vylezl z vězenı́ a vydal se chodbou ven. Ty obludy si snad myslı́, že
se už neodvážı́me uprchnout, pomyslel si Hans. V tom se však zmýlil.
Hans vyběhl z budovy a spolu s Charlesem běželi směrem ke kosmické
lodi. Doběhl ke vchodu a Hans vypáčil dveře.
”Zatı́m to vycházı́ až moc dobře. Když to takhle půjde dál, vypadneme
odsud za chvı́li,” radoval se Hans.
Neviděl však, jak se kamera čı́slo 1, která byla umı́stěna hned ve vchodu
rakety, mı́rně otočila směrem k nim.
V jedné mı́stnosti, která byla dřı́ve obývaná lidmi, seděli za stolem dva
Haurani a sledovali obrazovku před nimi.
”Dost primitivnı́ způsob, ale koukat se na to dá. Ty dva človı́čkové si
počı́najı́ docela dobře, co?” řekl jeden.
Druhý na to: ”Držı́ se docela dobře a taky náš velitel to vymyslel dobře.”
”Co, zlikvidovánı́? Upřı́mně, já jsem ten způsob teda nepochopil.”
”No co. Ty dva do tý rakety vlezou, vona s nima odletı́ pryč ze sluncem
ozářené soustavy a potom je jednoduše odbouchneme bombou, kterou už
majı́ umı́stěnou na lodi. Zabijou se vlastně sami, protože ta bomba je jejich
výroby, a my se tak zbavı́me lodi.”
”Nechápu, jaký to má pro nás přı́nos?”
”Vždyt’ znáš ty opozičnı́ strany, jak chtějı́ najı́t jinou planetu pro osı́dlenı́,
protože tahle se jim nelı́bı́.”
”Hmm.”
”Tı́m, že zničı́me lod’, jim odstřihneme dalšı́ část možné výpravy jinam.
Nebo ty snad chceš rozhněvat Dvanáctého?”
”Ne, to bych si nedovolil.”
74
Jeden z nich zapnul tlačı́tko a naskočil nový obraz. Hans a Charles vstupujı́cı́ dovnitř lodi.
”Vypadá to tady jako v pohádce,” ponořil se do světa fantazie Charles
Brown.
”Jenže tohle nenı́ pohádka, ale skutečnost. Hrozná skutečnost. Lidstvo
zničeno,” zklidnil Hans Huges chlapcovy představy.
”Zase jsem tak hodně neřekl.”
”Tak radši nemluv a pojd’. Chci bejt co nejdřı́ve z téhle planety. Jestli
teda tenhle krám vůbec poletı́.”
Chodba skončila a objevila se okrouhlá mı́stnost. Naproti na stěně byla
obrovská obrazovka, okolo mı́stnosti dokola byly skleněné výplně a uprostřed
stál pult, neboli řı́dicı́ panel.
”Hele, zapomněli jsme zavřı́t vchod,” řekl Charles.
”No jo,” přiznal Hans a běžel zpět. Doběhl na konec chodby, dveře byly
otevřené. Divný, řekl Hans, dyt’ jsem je zavı́ral.
”Tak co, už jsi zavřel?” zeptal se Charles a Hans přikývl.
Sedli si oba za řı́dicı́ pult a hleděli na něj.
”Už na vojně jsem řı́dil letadlo. Tohle je snad podobný, ne?” nevěřil Hans.
”Ani si nemyslı́m, že je to podobný.”
”Tak si nevěř. Ty seš malej a ještě jsi dı́ru do světa neprorazil, tak mlč,
jo?”
Hans začal prstem jezdit po panelu. Jeho prst se zastavil u jednoho
tlačı́tka a Hans ho stiskl. Celá mı́stnost se začala otáčet a objevil se nový
otvor. ”To prohlı́dnem až pak. Ted’ zmáčknu tadyhle ten. Jako jedinej nenı́
barevnej.” Charles udělal, co řekl.
Obrazovka před nimi se rozzářila a ukázala celou slunečnı́ soustavu.
”Zde je kosmická počı́tač. Nacházı́me se ve slunečnı́ soustavě. Slunečnı́
soustava se skládá ze Slunce a planet: Merkuru I., Venuše, Země, Marsu,
Jupiteru, Saturnu, Uranu, nepěkné planety Neptunu, Pluta a X,” spustil
počı́tač plynnou pozemskou řečı́. ”Přesné umı́stěnı́ korábu – Země. Oběžná
dráha kolem Slunce – 150 miliónů kilometrů. Ovzdušı́ – kyslı́k, dusı́k, oxid
uhličitý a ostatnı́ přı́měsi.”
Oba dva Haurani, kteřı́ sledovali děnı́ v lodi, pokračovali v rozhovoru.
”Proč umı́stili do korábu počı́tač našı́ vyspělé civilizace?”
”Tı́m, že jsme vybavili koráb počı́tačem, usnadnı́me pozemšt’anům odstartovat.”
75
”A co když jim počı́tač něco sdělı́?”
”Všechny, pro ně hrozné zprávy, jsou z počı́tače odblokovány.”
”Hm, dobrý. Hele, už startujı́.”
Hans právě podle rady počı́tače začal startovat. Kosmická lod’, utvořená z
podivně vyhlı́žejı́cı́ho kovu o sı́le několika desı́tek centimetrů, začala pomalu
stoupat. Nabı́rala na rychlosti a za chvı́li už nemohla být spatřena lidským
okem dı́ky Einsteinově teorii, kterou začal konstruovat při pobytu v prašné
a starodávné Praze. Ano, ta lod’ se pohybovala rychlostı́ světla, a možná ještě
rychleji.
Za pár sekund se ocitla lod’ bez pozemské gravitace. Hans o tom cosi
věděl, a proto mu bylo divné, že se nevznášı́. Počı́tač mu však ihned srovnal
vše v hlavě. ”Tato lod’ se otáčı́, a tı́m vzniká gravitace.”
Celá počı́tačová stěna se proměnila v obrovské okno do vesmı́ru. Středem
pozornosti byla matička Země, která svı́tila ve slunečnı́m světle.
Rychlost lodi se nedala okem posoudit, ale podle toho, jak se Země rychle
vzdaluje, usoudil, že rychlost bude obrovská. Zvědavost mu nedala, a proto
zadal počı́tači: ”Jakou rychlostı́ se pohybujeme?” a on na to: ”Pozemskými
hodnotami na to nelze odpovědět, ale nejvyššı́ rychlost je jeden světelný rok
za hodinu pozemského času.”
”Jak vůbec pracuje takovej motor?”
”ZABLOKOVÁNO!”
Už dva dny letěl Hans s Charlesem slunečnı́ soustavou. Celá lod’ už byla
prohledána a zjistilo se, že si s sebou zapomněli vzı́t jı́dlo. Malátný Hans
s Charlesem už nevěděli, co majı́ dělat. Hans seděl a přemýšlel.
”Jak to, že nás Haurani ani nechtěli zastavit, když jsme utı́kali do lodě?
Jak to, že mnou otevřené dveře se samy zavřely? Jak to, že počı́tač mluvı́
pozemskou řečı́? Jak to, že jsou v něm určité věci zablokované?”
”Mě se na to neptej,” zvolal už unavený Charles.
”Jediný řešenı́, který mě napadá je, že Haurani chtěli, abychom odletěli.
Ale proč?”
”V jedný knı́žce jsem četl, že ti, co osı́dlili planetu, vyslali své nepřátele
na cestu, odkud nenı́ návratu.”
”Hm, cos to povı́dal? To dává smysl. Poslali nás, abychom prostě umřeli.
Musı́ v týhle lodi být něco, co nás má zahubit.”
Hans pomalu pošel k řı́dicı́ soustavě a zeptal se: ”Žije na některé planetě
podobný život, jako žil na planetě Zemi?”
76
”V souhvězdı́ 083225, které se nacházı́ zde, je planeta podobná planetě
Zemi. Kyslı́ku ve vzduchu – 99 %,” odpověděl počı́tač.
”Ihned plnou parou za touto planetou!”
”ODBLOKOVAT TUTO INFORMACI O ZVYŠOVÁNÍ RYCHLOSTI
NELZE!”
To už přišel na Hanse vztek. Začal bušit do počı́tačového centra, až úplně
ochromil řı́dicı́ soustavu. V celé mı́stnosti křižovaly elektrické blesky a kdesi vzadu v lodi vybuchla připravená nálož. Hans v poslednı́ chvı́li přepnul
rychlost na nejvyššı́, otočil směr směrem k planetce 083255-03, a poté omdlel.
Ač tomu Hans nevěřil, vypadalo to, že se zachránili. Otevřel oči a uviděl
polorozbouraný vnitřek lodi. Marně vzpomı́nal, co vůbec dělal naposledy a co
se s nı́m stalo poté, když odletěli s Charlesem ze Země. Charles, co asi dělá
Charles, zauvažoval Hans a pokusil se vstát.
Charles stál u počı́tače, který už dávno nefungoval, a dı́val se ven. A tu
teprve Hans uslyšel ten podivný zvuk.
”Kárı́n batúr tů hanú anı́, Kárı́n batúr. . . ”
Onu neustále znějı́cı́ soustavu výkřiků, které jako by pronášel dav.
”Dobrý ráno, Hansi,” ozval se Charles, když uviděl, jak se jeho společnı́k
stavı́ na nohy.
”Jó, čau. Kde to jsme? Nevypadá, že bychom byli ve vesmı́ru.”
”Tak se podı́vej ven a uvidı́š.”
Venku bylo světlo, a to, co vyráželo ze svých hrdel zvuky, úplně zarazilo
Hanse. Tam venku (jejich lod’ přistála asi na nějaké planetě), tam venku okolo
celé lodi stáli podivnı́ tvorové a neustále pronášeli větu se slovem Karı́n.
Ti tvorové stáli na tělu, nebot’ to vypadalo, že majı́ podobné zařı́zenı́
k chůzi jako hlemýždi. Dále toto tělo pokračovalo v troje osmi podivnými
prsty zakončené ruce a v obrovskou hlavu na dlouhém krku. Ta hlava byla
pokryta fialovou vrásčitou kůžı́, jako ostatně celé tělo, a jasně na nı́ bylo
vidět velké slechy, utvořené stejně jako lidské. Obrovský pár očı́, velký nos
a malá ústa dokreslovala obrovský hnus z tohoto zvı́řete.
”Kárı́n batúr tů hanú anı́!”
”Proboha, kde jsme se to ocitli?” zavolal zděšeně Hans a Charles mu stěžı́
dokázal řı́ci, že nevı́.
”Ha hu Kárı́n sá tů hı́ lé,” zvolali obyvatelé podivné planety. Hans zůstal
zděšeně stát a zı́ral ven. Asi čtyři tvorové přispěchali s kůli a začali vylamovat
vı́ko, jediný otvor, kterým se mohli dostat dovnitř. Prvnı́ pokus se nezdařil
77
a tvorové se lı́tostivě zašklebili. Druhý pokus byl však silnějšı́ a tvorům se
podařilo dveře vypáčit.
Hansovi tlouklo srdce zděšenı́m. Být sněden nebo umučen, někde, kde to
vůbec nezná. ”Hrozný.”
”Ka ka ratı́m hu ša kárı́n i kárún.” Podivnı́ tvorové zajásali. Jejich společnı́kům se podařilo něco neobvyklého.
Hans i Charles se nemohli zbavit zděšenı́.
”Ha hu ha raka tu nama,” ozval se ohromný hlas a podivnı́ tvorové podivně zmizeli v podzemnı́ch skrýšı́ch.
To, co vyplašilo ony tvory, se objevilo v obrazu. Vůbec se to nepodobalo
oněm tvorům, ale vypadalo, že tito jinı́ přı́chozı́ budou mı́t vı́ce rozumu.
Byli to čtyři jezdci podobnı́ člověku. Dvě nohy, dvě ruce, hlava, trup. Krk
tato bytost neměla. Modrá vrásčitá kůže, ze které vykukovaly dvě lidské oči.
Tyto osoby jely na podivných vozı́cı́ch, které vypadaly, že jsou udělány
z kovu. Tedy inteligentnı́ bytosti.
”Hahahuja la mata,” zvolal jeden z nich.
”Hanapa la mata,” souhlasili druzı́ a vydali se směrem k proraženému
otvoru.
Hans a Charles nevěřili svým očı́m ani ušı́m. O takových přı́šerách nečetli
ani v té nejodvážnějšı́ literatuře na jejich matičce Zemi.
”Měli bychom se schovat,” přijal Hans konečně rozumné vysvětlenı́ věci.
”To jo, ale kde se tady v tom polorozpadlým zbouraništi chceš schovat?”
chtěl vysvětlenı́ Charles.
”Hele, támhle,” ukázal Hans na úkryt pod podlahou, a oba rychle přešli
do krytu.
Byl nejvyššı́ čas. Čtyři obrovité postavy právě vstoupily do trosek a začaly
se zajı́mat o techniku.
”Hlavně bud’ potichu,” radil Hans Charlesovi.
Tato rada však nebyla vůbec platná.
Skrývat se. Toto slovo je známé hlavně bytostem, kterým jde o život.
Když se člověk skryje, má asi většı́ naději na přežitı́. A na to jediné většinou
bytost myslı́, na to, jak si uchránit holou kůži.
Proto se také Hans a Charles chtěli schovat, proto se také pokusili o přežitı́. Některým druhům v přı́rodě však, i když se schovajı́, nenı́ pomoci.
I přes důkladnou skrýš se přece jen ocitli Hans a Charles v rukách čtyř
hrozně vypadajı́cı́ch potvor, které s nimi nynı́ jely pryč od mı́sta havárie
jejich kosmické lodi.
78
”Mama hata, na?” obrátila se jedna z těch potvor na svého společnı́ka
a ukázala na Charlese.
”Hu ho lama, ta!” vysvětlil mu společnı́k něco.
Cesta vedla podivným pralesem. Všude ze stromů visely liány, světle zelený prales šustil svými podivnými listy v záchvěvech, které způsoboval teplý
hornı́ vı́tr. Ta cesta byla rozbahněná a vypadala stejně jako lesnı́ cesty na
Zemi, když jimi projede traktor.
”Hej, Charlesi, vyp. . . ” zkusil navázat kontakt Hans, ale hned ho přerušil
útočnı́kův hlas: ”Hana pa, matatu stala na? Ho ha, la mata je tuta stana.”
I když se to zdálo být nemožné, ta špinavá hliněná cesta ústila do leskle
kovového města. Město bylo vlastně utvořeno spoustou podivných chodeb
mezi ještě podivněji vypadajı́cı́mi krabicemi, které asi sloužily k obývánı́.
Čtyři únosci Hanse a Charlese byli ve městě hlasitě přivı́tánı́ ostatnı́mi
obyvateli. Mı́řili do středu města, ve kterém bylo obrovské kruhové vystouplé
prostranstvı́. Ve středu tohoto kruhu stál trůn a na něm seděl jeden z oněch
hrozných modrých bytostı́. Promluvil: ”Ha no ta pana?”
A únosci Hanse a Charlese odpovı́dali.
Po dlouhém a pro Hanse nudném hovoru se stalo něco, co oba pozemšt’any
překvapilo. Vládce města jim na hlavu připnul něco podobného, čı́m Hans
s již mrtvými přáteli se dostávali do minulosti.
Tentokrát však nešlo o stroj času, ale jak se hned přesvědčili, šlo jen
o překladač jazyků.
”Co zde děláte, vetřelci?” tázal se jich hned vládce.
”Přišli jsme z planety Země, která se dostala do rukou jiných bytostı́ než
jsme my.”
”Tomuto mám věřit? Porušı́te náš hvězdný létacı́ řád, zničı́te při svém
dopadu spoustu života na našı́ planetě, a tomuto mám věřit?”
Poté promluvil Charles: ”Věřte, todle jsme si nevymysleli. Toto je pravda.
Ani neznáme vaše zákony.”
Dlouhé a úmorné bylo vysvětlovánı́ všech věcı́, které prožily. Až nakonec
se vládce postavil a uvěřil. ”Dobře, věřı́m vám. A abyste si nemysleli, že jsme
nějaký špatný kmen uprostřed slunečnı́ soustavy, dám vám radu. Celou tuto
techniku, a všechno, co zde vidı́te, jsme zı́skali ve Studnici. Tato Studnice
je vševědná a předvı́davá. My vám spravı́me lod’ a vy odletı́te pryč z této
planety do Studnice. Ta vám dá radu. Sem však už nelet’te, už dost jste svým
přı́letem pokazili mı́něnı́ mého lidu.”
79
Dlouho trvala oprava lodi. Nakonec přeci jen Hans s Charlesem odletěli
pryč z podivné planety. A tak cestovali dál, směrem ke Studnici, aby zachránili
lidstvo z rukou Haurů.
***
Studnice. Studnice je vlastně planeta, která tvořı́ veškerý rozvoj svého
okolı́. Je složena ze spousty budov, ve kterých se nacházı́ veškeré věděnı́
lidstva a věděnı́ o budoucnosti.
Vše má na starost jediný starý kmet, který už tyto vědomosti shromažd’uje
spoustu let. Každý může nabrat věděnı́ budoucnosti. Každý však jen jednou.
Hans s Charlesem již cestovali vesmı́rem druhý den. Každý z nich vzpomı́nal na Zemi a na své přátele a nejbližšı́, které už nikdy nespatřı́.
Hansovi se neustále v hlavě rojila vzpomı́nka na jeho manželku Mary,
která zahynula v troskách domu jejı́ přı́telkyně. Dalšı́ vzpomı́nky putovaly
k dávno zesnulým přátelům Hanse: k policistovi Benu Woodovi, k Johnu
Cliftonovi, který sestrojil stroj času, ke Clifu Burtonovi, starému přı́teli Baxe
Woltera.
Hansovi se neustále promı́taly obrazy jak společně s přáteli objevil mı́stnost, kde se scházeli Haurané, jak uviděl invazi, jak se seznámil s Charlesem.
Vše mu připadalo jako sen, který by už nikdy vı́ce nechtěl prožı́t.
Také Charles vzpomı́nal.
Oba však věděli, že musı́ navštı́vit Studnici, ke které podle počı́tače už
druhý den letı́. Studnice jim měla pomoci zachránit lidstvo.
Hansovi se také v hlavě rojila myšlenka, že skončı́ s tı́m všı́m, že je to
stejně blbost zachránit lidi, ale jedno ho neustále táhlo dál. Vzpomı́nka na
Mary, mrtvou a zavalenou. Jeho slib, že ji pomstı́.
”Planeta na obzoru,” vykřikl Charles, který neustále sledoval velký monitor.
”Planeta Studnice, rozměry: obvod rovnı́ku dvacet tisı́c kilometrů, neustále
jejı́ velikost stoupá kvůli většı́mu mı́stu pro záznam informacı́. Hlavnı́ pán
těchto informacı́: starý kmet, narozen roku 2 nebo 4 zemského letopočtu
údajně v Nazarethu, zemřel ukřižován za pobuřovánı́ lidu jako král židovský.”
Hansem a možná i Charlesem projelo lehké mrazenı́. ”Nechci se vytahovat
80
jako znalec dějin, ale tyto informace mi připomı́najı́ Ježı́še Nazaretského,”
zvolal Hans.
”To je blbost. Ježı́š umřel a kdo vı́, jestli vůbec existoval. Určitě si ho
kněžı́ vymysleli,” nevěřil Charles.
”Jestli si vzpomı́nám, tak jsem někde četl, že se ještě po své smrti ukázal,
a to své ženě,” řekl Hans.
”Jestli je tohleto všechno pravda, tak to nahrává křest’anům, protože by
to znamenalo, že nevěřı́ báchorkám,” udivil se Charles.
”Už jim to nenahrává, protože jestli se něco nestalo, už jsou dávno mrtvı́.”
”Ale určitě máme ještě nějakou naději.”
”Snad jo, protože jsem Mary slı́bil, že ji pomstı́m.”
”Kdo je to ta Mary? Ještě jsi mně to neřekl.”
”Moje žena. Umřela pod rozvalinama, když do toho baráku střelili Haurani.”
”Hm, to je blbý. Moji rodičové se zabili sami.”
”To už jsi mně řı́kal.”
”No jo.”
”Hlásı́ palubnı́ počı́tač. Připravit se na přistánı́ – složenı́ vzduchu odpovı́dá
potřebám lidského organismu.”
Lod’ zasvištěla a do atmosféry , která byla už dlouhou dobu neporušena,
vnikla jako nůž do másla2 .
Muž, který seděl na ručně vyřezávané židli ve své jeskyni, se pohnul.
Byl starý, ale jeho věk nebylo možno určit. Šedivé vlasy, které sahaly
až k mužovým ramenům, a vousy po pás určitě nemohly prozradit stářı́
zšedivělého obličeje. Mužovy zkostnatělé ruce se opı́raly o starý dřevěný stůl
a nohy byly obuty ve starých kožešinových papučı́ch.
Důvodem starcova pohnutı́ byl náhlý hluk, doprovázejı́cı́ přistávánı́ kosmické lodi. Už dlouhou dobu zde nikdo nepřistál, už dlouhou dobu nikdo
nechtěl pomoci vševědnou radou Studnice. Až nynı́.
Stařec už dlouho věděl, že brzy přijde někdo s prosı́kem. Každé desetiletı́
totiž někdo přišel. A dnes se to dalšı́ naplňovalo.
Stařı́k vstal a pomalu šel k východu z jeskyně. Teprve ted’ uviděl jasně
svı́tı́cı́ dva světelné body na obloze a vedle nich velkou planetu, která věčně
zůstávala v jejich světle. Toto prudké slunečnı́ světlo bránilo starcovi k výhle2
Z důvodů tržnı́ ekonomiky nebudu čtenáře informovat, jaký druh másla mám na mysli.
Děkuji za pochopenı́. pozn. autora
81
du, ale nebylo třeba. Už byly vidět dva stı́ny, které se blı́žily k jeskyni. Prvnı́
byl velký a šel rozvážným krokem. Ten druhý menšı́, jen pomalu dobı́hal
svého přı́tele. Konečně se stařec dočkal a spatřil obličeje těch dvou.
”Ó, hosté přišli. Už dlouho tu čekám. Jak vidı́m, pocházı́te z mé rodné
planety Země.”
”Poznáváš dobře, starý kmete. Přicházı́me pro radu,” načal rozhovor
Hans, který předem informoval Charlese, že bude rozhovor vést sám.
”Pro radu jakého druhu?”
”To ještě nevı́m, ale určitě půjde i o budoucnost.”
”Pokud jde o budoucnost planety Země, mı́nı́m, že Studnice dá radu
dobrou.”
”Nevı́m.”
”Nu, nebudete tu stát venku. Pojd’te dovnitř.”
Všichni vstoupili do prostorné jeskyně a usedli na židle za stůl. Hans
nevydržel počátečnı́ napětı́ a zeptal se kmeta: ”Jak se vlastně jmenujete?”
Starý kmet chvı́li váhal, zda má prozradit své tajemstvı́ svým obyvatelům
Země, a nakonec přeci řekl: ”Jsem Ježı́š Nazaretský,” doufaje, že se již na
jeho ubohou smrt zapomnělo.
”To je známé jméno, vı́te vy vůbec, že vás lidé pokládajı́ za božského
spasitele?”
”Co je to božský?”
”Lidé si myslı́ a věřı́ tomu, že vás na Zemi seslal bůh, vládce světa.”
”Jak je vidět, lidi ještě nejsou tak chytřı́. Procestoval jsem skoro celý
vesmı́r, ale ještě jsem žádného boha neviděl a nevěřı́m, že existuje. Co se
týče mého zmizenı́, zařı́dili to vesmı́rné 032XBETA, kteřı́ hledali počestného
člověka. Vı́c vám nemohu řı́ci, to jak žiju, nic! Však lidé přijdou na spoustu
věcı́, ale to už. . . Nic jsem neřekl. Pojd’te, už určitě chcete navštı́vit Studnici.
Věděti je všechno, jak řı́kal můj učitel.”
Stařı́k vstal a přešel na druhou stranu jeskyně. Zde v závoji tmy byla
ukryta starým kobercem chodba. Stařı́k koberec odsunul a na Hanse i Charlese
zavanul zatuchlý pach knih a oleje.
”Následujte mě!” zvolal stařec a se svı́tilnou v ruce se začal nořit do
otvoru. Oba strnulı́ pozemšt’ané ho v údivu následovali.
Zatuchlá chodba byla vı́ce než strašidelná. Oheň ze svı́tilny plápolal a vytvářel na stěnách hrozivě vypadajı́cı́ světelné obrazce. Zdálky bylo slyšet
kapánı́ vody, jaké slyšı́me v tajemných krápnı́kových útvarech.
Celou cestu Charles nevycházel z údivu. Cesta byla lemována obrovskými
sochami podivných tvorů, a když ho stařı́k uviděl, řekl: ”Toto jsou sochy
82
a každá z nich představuje jednu rozumnou bytost z vesmı́ru.”
Po této informaci se Charles ještě upřeněji dı́val na nahnědlé sochy a vtom
spatřil sochu Haurana. ”Och,” vykřikl.
Kmet uslyšel jeho zvolánı́, a spatřiv, co Charlese tak vylekalo, s uspokojenı́m řekl: ”Nemusı́š se bát. Tito Haurané, jak se jim řı́ká, totiž už dávno
neexistujı́. Všichni zemřeli při rozpadu jejich planetky.”
Hans se zastavil a rozčilen zvolal: ”Jste si tı́m jist?”
”Ale ano, vždyt’ se sami přesvědčı́te ve Studnici. Ale od jejich zániku
uplynulo mnoho let. Nevı́m, co by vás na nich mohlo zajı́mat.”
”Tito Haurané totiž jsou na planetě Zemi a hubı́ lidské tvory.”
A opět tyto tři postavy narušovaly pověstný klid knižnice a chrámu
věděnı́, obrovské planety Studnice. Na starém kmetovi bylo vidět obrovské
chvěnı́ ze strachu nad osudem Země, když se onu zprávu dozvěděl.
Konečně dorazili na konec chodby, která je zavedla do Svatyně věděnı́.
Zde se starý (bezmála 2000letý) kmet zastavil a řekl Charlesovi i Hansovi:
”Zde vás nechám o samotě. Snad něco zjistı́te. At’ se vám to podařı́.” Už
když se Hans s Charlesem dozvěděli, že Studnice s Haurany nepočı́tá.
Celá mı́stnost byla vlastně vysekaná do tvrdé skály. Mezi zařı́zenı́ zde
patřily jen dvě židle, počı́tač a spousta knih okolo. Pozemšt’ané usedli a začali
pracovat.
”Popiš stavbu Hauranů.”
PODIVNÍ TVOROVÉ, ZELENÉ PŘÍŠERY S JEŠTĚ PODIVNĚJŠÍ STAVBOU OČÍ. VEŠKERÉ INFORMACE NEDOSTUPNÉ. ZDE OBRÁZEK.
A na obrazovce se objevila kresba onoho tvora, kterého se jako prvnı́ John
Clifton, nynı́ mrtvý, polekal.
Dlouho trvalo pátránı́ v zápisech počı́tače, přes už stále znějı́cı́ vymřelou
existenci Haurů, až po dějiny. Na těch bylo hodně svržených královstvı́,
atentátů na panovnı́ky a podobné projevy nespokojenosti.
”Hej, Charlesi, máme tu možnost, která je asi nejlepšı́ ze všech. Právě
ted’ mě napadla.”
”Jsem zvědavej, co vymyslel náš mladý technik a odbornı́k přes počı́tače,”
zavolal Charles, který si právě prohlı́žel některou z knih.
”Ti Haurové jsou věčně nespokojený. To znamená, že za pár let by se
mohli vymlátit.”
Charles však v knize něco objevil a řekl: ”Hele, Hansi, co to znamená
E = mc2 ?”
83
Hans chvı́li uvažoval a tu ho napadlo něco, co ještě nikdy v životě: ”Ty
Haurani už se určitě pobili.”
”Z čeho tak usuzuješ?”
”Tak se podı́vej. Během třiceti let se vždy na nějaké části jejich bývalé
planety tito tvorové sami vyhubili.”
”Hm.”
”A tady uběhlo už nejmı́ň dvě stě let.”
”To je blbost, to už bychom byli dávno mrtvı́.”
”Ten tvůj vzoreček je teorie relativity od Einsteina. Dı́ky němu ted’ uběhlo
na Zemi spoustu let.”
”Nevěřı́m tomu, že se Haurani vyhubili.”
”Nevěř. My k planetě Zemi ale poletı́me a přesvědčı́me se sami.”
Vesmı́r nenı́ tak jednoduchý jako by se zdálo. Každý si myslı́, že proletı́
vesmı́rem jen tak a ocitne se tam, kde chce. To se však určitě mýlı́.
Ve vesmı́ru je spousta hvězd, prachu a kdejaké havěti. Nalézt jen tu
správnou hvězdičku mezi takovou spoustou je opravdu uměnı́ hodné obrovské
pochvaly. Bez nové ustálené mapy nebo chytrého počı́tače se žádný cestovatel
neobejde. Mimo tyto složité zákonitosti existuje ve vesmı́ru moc nebezpečı́.
Mezi tato nebezpečı́ se počı́tajı́ i černé dı́ry. Do takové černé dı́ry vletı́te
a vůbec nemáte naději se z nı́ dostat ven3 .
Hodně problémů však může nastat i při špatném zabočenı́. Každá odchylka při tak velké rychlosti lodi může znamenat bud’ obrovskou zajı́žd’ku,
nebo rychlé zestárnutı́ obyvatel planety, na kterou letı́te.
S takovými problémy si Hans ani Charles nemuseli potýkat. Obrovská
inteligence palubnı́ho počı́tače řešila všechny problémy, které se naskytly
plavbou vesmı́rem. Jediné, co oba vesmı́ruplavce tı́žilo, bylo od jejich vlastnı́
lodi vzdáleno na spoustu světelných let i dnů. Jejich vesmı́rná lod’ už tyto
útrapy překonávala jen ztěžka. Blı́žil se poslednı́ den jejich putovánı́ k Zemi.
”Zkusı́m si tipnout, jak asi bude vypadat Země, až přiletı́me k nı́, jo?” zkusil se pokusit navázat rozhovor Charles, na kterém bylo vidět, že je unuděný
dlouhým pobytem v lodi.
”Dobře, nechám se překvapit, kam až tě křı́dla fantazie zanesou,” pokusil
se o trochu ironie Hans, který byl stejně zahloubán spı́še do vzpomı́nek, než
3
Podrobnějšı́ popis černé dı́ry si můžete přečı́st v knize Okna vesmı́ru dokořán od RNDr.
Jiřı́ho Grygara CSc.
84
aby uvažoval o přı́tomnosti nebo o budoucnosti.
”Dobře, dobře, to abys vyslechl můj návrh na možný překvapenı́, to musı́š
taky vnı́mat co řı́kám,” osopil se Charles a začal vyprávět: ”Tak tedy, když
přiletı́me k našı́ rodné planetě Zemi, tak bude určitě ještě modrá.”
”Zajı́mavý začátek.”
”Počkej. Bude modrá a bude pokryta mraky.”
”Už to vidı́m ve skutečné velikosti.”
”Tı́m lı́p. Až přistaneme na Zemi, už neuvidı́me pevnosti těch otravných
Haurů, a uvidı́me spoustu krásných zelených stromů a barevných květin.
Potom k nám přiběhnou lidé a budou řı́kat: Kdo jste? Našemu přı́běhu nebudou vůbec věřit a budou nás pokládat za úplné blázny,” skončil Charles
se zajı́mavým vyprávěnı́m.
”Pěkně si to maluješ. Určitě budeš překvapenej, co uvidı́š.”
Po tomto rozhovoru se zřejmě oba vyčerpali a skončili s lı́čenı́m své budoucnosti. Vesmı́rná lod’ se zabořovala do tmavého vzduchoprázdna a ve
velké vzdálenosti od lodi bylo možno zpozorovat malou světelnou hvězdičku,
která označovala Slunce, střed slunečnı́ soustavy a obydlenou planetou zvanou
Země, která obyčejně vypadá modře, ale nynı́ ztratila tuto barvu a do vesmı́ru
nynı́ hledı́ smutná, červeně zářı́cı́ planeta.
Dlouho trvala cesta k Zemi, kterou dřı́vějšı́ cı́rkev označila za střed vesmı́ru.
Země, jen jedna malinkatá planetka mezi spoustou dalšı́ch. Kolik jich ještě
je?
Konečně se Hans i Charles dočkali. Uviděli svou planetu, na které se
narodili, a na které by možná ještě žili, kdyby nebylo Haurů.
Ovšem na planetě Zemi bylo něco jiného, nezvyklého. To už nebyla ta
krásná modrá planeta, zahalená závoji mlhy a mraků. Hans byl dokonce
přesvědčen, že ve vesmı́ru zabloudili. Ovšem, zabloudit ve vesmı́ru se dá, ale
ihned, jak bylo planetu Zemi vidět, začal počı́tač se svými údaji: ”Planeta
Země. Obvod rovnı́ku 40000 km, poloměr planety 6378 km. Spálená a k obývánı́ nevhodná planeta. Atmosféra ani ozón neexistujı́.”
A to bylo to, co vyvedlo oba dva z mı́ry. Už je nevı́tala modrá planeta,
nýbrž červené spáleniště. Jediné, co bylo poznat, byla stavba kontinentů.
Afrika, Amerika, to vše bylo ze Země,ale nezvyklá barva dávala planetě
hrůzný zjev.
”Já bych řekl, že jsme se museli hodně splést, když jsme letěli,” řekl
Charles, ”todleto přece nenı́ ta naše planeta Země.”
85
”Asi se budeš divit, ale tato planeta je fakt planeta Země, protože tomu
vše nasvědčuje,” dodal chmurnosti Hans.
”Snad mně nechceš namluvit, že tady tohle spáleniště je planeta Země?”
”To ti nechci namluvit, protože je to asi pravda.”
”Hm, to chci vidět, jak to bude vypadat, až přistaneme.”
”To uvidı́š, protože my tu přistaneme.”
Po jednom obletu Země si konečně Hans vybral mı́sto na přistánı́. Nechtěl
rušit dřı́vějšı́ usnesenı́ lidstva, a vybral si malý výběžek z Ameriky, zvaného
Florida.
Oba dva, Hans i Charles, vylezli ze své lodi, kterou vzali Haurům, a rozhlédli se kolem. Nebyl to zrovna hezký pohled. Skafandry je tlačily, jelikož
nebyly šity na jejich mı́ru, a také červená barva nedávala Zemi krásný vzhled.
Nebylo žádných výběžků a dokonce ani voda nebyla. I když Hans přistál
na pobřežı́, přeci nebylo ani v dálce vidět moře.
”Nechápu co se tu mohlo stát,” řekl Charles a Hans mu hned odpověděl:
”Asi se stalo to, co už jsme předpokládali ve Studnici. Haurové začali mezi
sebou válčit a nakonec se zničili.”
”To musı́ být něco jiného, jinak by přeci nezmizela voda a ani vzduch?”
”Asi jsme přeletěli spoustu času a stalo se něco jiného. Hm, ale kde jsou
lidé?”
”Jak to mám vědět? Myslı́m však, že takovéto podmı́nky nemohli přežı́t.”
”Hm, to je možný.”
Cestovatelé ještě trochu poodešli od lodi, aby se porozhlédli okolo. Všude
byla jen rovina a jen sem a tam se povalovaly kusy hornin. Jaká proběhla na
Zemi katastrofa?
Hans i Charles už byli asi jeden kilometr od lodi, ale ještě nenarazili na
něco podstatného. Až nynı́.
Šli po cestičce vyhlodané věky ještě chvı́li, a teprve zde uviděli přı́znaky
myšlené zkázy. Kus pušky, která byla sevřena kostrou ruky. Celý kostlivec se
dı́val směrem na sever, usmı́val se trochu a ležel na hrudi, pokud se to dá tak
nazvat.
”Prvnı́ přı́znak katastrofy,” poznamenal Hans a radši se otočil.
”Co je mohlo zabı́t? Vždyt’ Haurové neměli vůbec žádné hrozné zbraně?”
”To nevı́m, nemůžu všechno vědět.”
Poodešli trochu dál a zde narazili na druhou, podivnou kostru.
”Vypadá to, že tadyta kostra je kostra Haura,” dodal Charles.
86
”Hm, taky umřeli. Největšı́ katastrofa světa. Smrt modré planety. To by
byl pane článek pro novináře.”
Charles se začal potulovat okolı́m a rychle zavolal Hanse: ”He, pojd’ sem.
Něco, možná důležitýho, jsem našel!”
Zvědavý Hans rychle přispěchal a musel dát Charlesovi za pravdu. Před
Charlesem se tyčil kus skály, u které byla kostra člověka. Kostra držela v ruce
kámen, kterým ještě před svou smrtı́ stačila napsat na skálu podivnou větu:
MOŽNÁ VŠICHNI LIDÉ ZNIČENI. KAPITÁN ŘÍKAL, ŽE SE POKUSÍ
DOSTAT DO LODI A ODPL. . .
Zde zpráva končila. To nejdůležitějšı́ už nebožák nestačil dopsat.
”Končı́m náš prvnı́ průzkumný den,” řekl Hans a oba se vydali směrem
k lodi.
Smutně začal prvnı́ den na planetě Zemi. Neobjasněné záhady stále vı́ce
vrtaly Hansovi hlavou. Podivná zkáza všech obyvatel, ještě podivnějšı́ zpráva,
planeta bez vody, atmosféry. . .
Co se jen mohlo stát? To nynı́ bylo nejdůležitějšı́ pro rozlousknutı́.
Nad Zemı́ se probouzel nový den. Tento den už nebyl vı́tán zpěvem
ptactva, hučenı́m aut ani probouzenı́m lidı́.
Na planetě Zemi se však dva lidé probouzeli. Byl to Hans a jeho mladý
společnı́k Charles. Oba dva už prožili spoustu zajı́mavých dobrodružstvı́ a už
ani nevěřili, že nespı́. Toto však nebyl sen. Byl to real a dost tvrdá skutečnost.
Hans se probudil jako prvnı́ a ihned přešel k palubnı́mu počı́tači a zapnul obrazovku. Na obrazovce byl opět obrázek se skálou, na které byl onen
podivný nápis.
”Hm, možná – všichni lidé zničeni, kapitán řı́kal, že se pokusı́ dostat do
lodi a odpl. . . a odplujı́!” vykřikl vı́tězoslavně Hans a tı́m vzbudil Charlese.
”Nemůžeš být trochu tolerantnı́?” osočil se na Hanse a opět se ponořil do
světa snů.
Nynı́ měl Hans čas přemýšlet. Kapitán, to je asi hlavnı́ člověk, se pokusı́
dostat do lodi, takže asi s ostatnı́ma lidma – uvažoval Hans. Je to jasný, zuřila
tady válka mezi Haurany a lidé se pokusili dostat do jejich lodı́ a odletěli,
možná.
”Cos to řı́kal?” probudil se úplně Charles a ihned chtěl vysvětlit Hansovu
domněnku.
”Jak vidı́š, je to úplně jasný. Lidé možná odpluli na nějakou nejbližšı́
planetu a žijı́ tam. Máme tedy naději, že žijı́.”
87
Hans zmáčkl tlačı́tko a zeptal se počı́tače na nejbližšı́ planetu s vhodnými
podmı́nkami k bydlenı́. ”Proxima Centauri, čtyři světelné roky plavby. Planeta 03224 .”
”Nemáme času nazbyt, hned vyrazı́me, protože jestli tam budou žı́t lidé,
budu nejšt’astnějšı́ člověk na světě a ve vesmı́ru,” vykřikl Hans, pohnán silou
tušenı́, které v tomto přı́padě účinkovalo velice posilujı́cı́m dojmem. ”To bude
supernı́, jestli tam budou lidé. Teprve nynı́ vı́m, jak důležité je tvrzenı́, že
člověk se cı́tı́ jako člověk jen v přı́padě, že žije ve společnosti stejných tvorů,
jako je on.”
”Já být tebou, bych se neradoval. Potom když tam třeba nikoho nenajdeme, budeš hrozně zklamaný,” řekl Charles.
”Ne, já mám takovou předtuchu, že tentokrát se už vyplnı́ mé tužby
a konečně spatřı́m lidské tvory,” dodal Hans. Celý tento rozhovor se konal
ve velkém tempu, jelikož nebylo času nazbyt.
Rychle odstartovala raketa ze zemského povrchu. Rychle, jelikož Země
ztratila atmosféru, a také proto, že Hans i Charles byli hnáni obrovskou silou.
Vesmı́r je však dlouhý a trasa jen tak narychlo načrtnutá se nedá urazit za
tak malý jediný den. Den je moc krátký na to, aby lod’, i když už tak vyspělá,
urazila dráhu dlouhou 3 parseky5 .
Musı́me přeskočit dlouhou dobu, kterou oba cestovatelé strávili v lodi
cestou k podivné planetce. Kolik podivných her bez potřeby pomůcek si
musel Hans vymyslet, aby ukrátil čas sobě i svému společnı́kovi. Nebýt těchto
her, určitě by se oba zbláznili. Ale doba čekánı́ přinesla své plody.
Konečně spatřili planetku O322. Krásná, většı́,a také modrá planetka se
jiskřila v novém slunečnı́m světle. Nový (možná) domov lidského rodu.
Aby si oba ještě ukrátili dobu, začal se Hans sázet. ”Vsad’ se, že na této
planetě budou lidé.”
”Dobře. Vsázı́m se, že nebudou, i když bych byl rád, kdyby byli.”
”A o co?”
”Když prohraji,” řekl Charles, ”udělám ti ze dřeva sošku.”
”Když prohraji já, nacpeme se všichni, co se do nás vejde, a pokud majı́
lidi ještě penı́ze, platı́m to já!”
”Ty ale když prohraješ,tak lidi existovat nebudou.”
4
Tyto údaje jsou brány podle nejnovějšı́ho vydánı́ Studnice. Nenı́ proto divu, že se čı́sla
neshodujı́ s čı́sly, která utvořili naši přednı́ astronomové.
5
Tento přepočet je jednoduchý – 1 parsek je 1,3 světelného roku, 3 parseky asi 4 světelné
roky.
88
”No jo, no tak se nacpeme na jiné planetě. Ale já snad neprohraju.”
Lod’ prorazila atmosféru a přistála na jedné z planin. Už nebylo pochyb.
Hans i Charles uviděli střı́břité potahy haurských lodı́, kolem kterých pobı́hali
lidé.
Hans i Charles rychle vyběhli z lodi a usmáli se na nechápajı́cı́ lidi.
”Kdo jste, že jste přijeli až tak pozdě po nás?” řekl jeden z lidı́ a ten
druhý dodal: ”A kde jste sebrali lod’, že ano? Vždyt’ už tam žádná nebyla?”
Nakonec přeci jen všichni všechno řekli a každý se dozvěděl vše, co potřeboval. Lidé se dozvěděli, co přivádı́ Hanse a Charlese tak pozdě na planetu,
a Hans s Charlesem už nynı́ jistě vědı́, jaká že to byla pohroma pro Haury.
2.4
Nesmrtelnı́ Haurové
Od odchodu pozemšt’anů z planety Země na planetku 0322 v soustavě
Proxima Centauri uběhlo bezmála 1000 let. Z přı́rodnı́ planety, kterou lidé
pojmenovali Země 2, zbyl zachován pouze jih. Na severu se do výše tyčily
budovy modernı́ch velkoměst. Bylo těžké začı́nat znovu od počátku, ale za
tu dobu se lidstvo dostalo zhruba na úroveň takovou, jako když odlétalo ze
Země. Nejrozvinutějšı́ byla kosmonautika. Člověk si totiž uvědomil, že nenı́
ve vesmı́ru sám, i když jedna civilizace už zničena byla – haurská. Spousta
obyvatel Země 2 se věnovala kosmonautice.
Mnoho ekonomů, vědců i laiků si stále vı́ce uvědomovalo, jak dobré pro
lidstvo bylo, že tak snadno zı́skalo jinou planetu. Podnebı́ i počası́ na Zemi
bylo totiž tak zničené, že se v něm nedalo žı́t. Mohlo se tedy začı́t od začátku.
Přı́rodovědci se zase mohli oddávat svému konı́čku – třı́dit květenu a živočichy. Jiné podmı́nky totiž na Zemi 2 vytvořily nové druhy.
Vysoká úroveň techniky pomohla lékařům k vyhubenı́ některých zákeřných
nemocı́.
Spousta obyvatel stále chtěla znovu vidět na vlastnı́ oči matičku Zemi.
Proto také spousta techniků vypravovala vesmı́rné sondy zpět do slunečnı́
soustavy. Snı́mky Země však nebyly optimistické. Planeta se stala neobyvatelnou. Co to však bylo za ohromnou katastrofu, která zničila Haury?
”Planeta Země je neobyvatelná,” sdělil novinářům Joseph Zuberro, vedoucı́ firmy Sledovánı́ planet.
”Z jakého důvodu?” dožadovali se novináři dalšı́ho projevu vynikajı́cı́ho
vědce.
2.4. NESMRTELNÍ HAUROVÉ
89
”Bez komentáře!”
V hluku a tlaku davu ještě dokázal Zuberro pošeptat svému kolegovi
Vincentu Clarkovi: ”Ihned svolej vědeckou konferenci.”
”O co se jedná, šéfe?”
”Uvidı́š. Jo, prezident Země 2 nesmı́ chybět!”
Dotěrnı́ novináři pokračovali v pronásledovánı́: ”Co se stalo?”
”Opakuju, bez komentáře.”
”Proč svoláváte konferenci?”
Tady už se nic neututlá, skřı́pl si mezi zuby Joseph: ”Ihned vyklid’te mı́sto
před mým airbusem.”
Dotěrné svině. Zuberro se konečně vedral do svého airbusu. ”Do hotelu,”
zašeptal vyčerpánı́m robořidiči a hlasitě si vydechl.
Po hodně spánku zazvonil na stole Josepha Zuberra telefon.
”Pane Zuberro,” ozvala se ze sluchátka a objevila se na obrazovce pěkná
mladá dáma, ”zhruba za dvacet minut začne vámi svolaná konference. Očekáváme vás v budově Mı́ru a rozvoje společnosti asi za deset minut.”
”Pokud mohu ještě něco dodat,” ozval se polospı́cı́ Zuberro, ”chci konferenci bez novinářů.”
”Ano, chápu.”
Po pěti minutách přı́prav nasedl Zuberro do svého osobnı́ho vozu a vmžiku
byl na mı́stě určenı́.
Na planetě Zemi se začalo dı́t něco podivuhodného. Ohromné otřesy půdy
se od odletu lidı́ nedaly vůbec pozorovat a najednou. . . V oblasti Severnı́
Ameriky se začala otevı́rat zem a tato dı́ra začala vcucávat okolnı́ zničenou
atmosféru.
Kongresový sál se začal pomalu plnit odbornı́ky. V popředı́ celého sálu
však seděl Alex Cotton, prezident Země 2, který už napjatě čekal na zprávu,
kvůli které cestoval půl hodiny rychlým superletadlem.
”Dámy a pánové, vědci, biologové, pane prezidente. Svolal jsem tuto
konferenci,” načal řeč Joseph Zuberro, ”abych vás seznámil s podivným
chovánı́m našı́ bývalé planety Země. Prosı́m, zhasněte v sále a obraz čı́slo
jedna.”
Na velké obrazové stěně se objevil fotosnı́mek jakési nazelenaločernošedivé
planety.
”Tak toto je, hm, naše planeta Země. Snı́mek byl pořı́zen před třemi
týdny. Pod černou atmosférou je americký kontinent.”
90
Objevil se nový snı́mek. Na planetě byla patrna jakási dı́ra v atmosféře.
”Zde, a toto se již dostáváme k jádru věci, vidı́te, jako by se začal vzduch
čistit. Ta modrá skvrna na planetě. Snı́mek starý čtyři dny.”
Obrazovka zhasla a v sále se rozsvı́tilo.
”Skvrna se začı́ná zvětšovat. Naše dalekohledy nedohlédnou na detaily.
Jak vidı́te, stanice u Země odevzdajı́ snı́mky až po šesti letech. To ta velká
vzdálenost. Jedno je však jisté. Pod povrchem Země se nacházı́ nějaká gigantická lod’, prostě dutina. Až ze Země 2 je totiž pozorovatelná. Je to podivná věc.”
V sále nastalo ticho.
”Právě proto jsem vás pozval, pane prezidente. Na naši bývalou planetu
Zemi musı́ přistát tým odbornı́ků, kteřı́ určı́, o co se tu jedná. Jak všichni
vědı́, nesmı́ opustit planetu žádná lod’ bez souhlasu prezidenta. Souhlası́te?”
Cotton vstal a řekl: ”Jelikož se jedná o celou Zemi, svoluji.”
”Dobře. Nynı́ již stačı́ jen určit, o které odbornı́ky se bude jednat.”
Zatı́m byl v sále klid, ale nynı́ nastal mezi posluchači šum. Nikdo nechtěl
přijı́t o jedinečnou možnost, aby na vlastnı́ oči uviděl Zemi. Jejich dřı́vějšı́
planetu. V sále se kdosi přihlásil: ”At’ letı́ jako velitel sám Zuberro.”
Celý sál zatleskal. ”Ano.”
Dále se přihlásil John Capenter, odbornı́k na mezihvězdné lety: ”Jelikož
se jedná o čtyři světelné roky, lze letět jen haurskou lodı́. Jen tou lze překonat
onu vzdálenost.”
Po dvouhodinové rozpravě se nakonec sál dohodl na této posádce: prvnı́
velitel Joseph Zuberro, druhý velitel John Capenter, lékař Maxim Leonov,
geolog Pavel Maxim, bioložka Lusy Printer. Start ze základny S za měsı́c.
”Už jsi to zjistil, Kene?” ozvalo se z ponurých chodeb střediska pro
Výzkum planet.
”A co jako?” vyběhl ze své pracovny Ken a zamı́řil do laboratoře. Tam
na židli seděl Kenův přı́tel Max a usmı́val se.
”O co jde?”
”Zkus hádat.”
”Nový druh meteoritu?”
”Samá voda.”
”Nechám se podat.”
”Tak jo. Na Zemi bude vyslána vědecká lod’. A ty budeš udržovat spojenı́
s tou lodı́. Bude o tebe zájem. Budeš promlouvat se členy posádky.”
”Sem celej št’astnej.”
91
”Tak se u toho tak netvař.”
Pro počı́tačového maniaka Kena Straighta tı́m začalo obrovské dobrodružstvı́, o kterém nevěděl ani netušil, jak těžká práce ho čeká.
Lidský život je krátký. Než se kdekdo na Zemi 2 vzpamatoval, už uběhl
měsı́c, a čekalo se na událost, kterou ještě lidstvo žijı́cı́ na Zemi 2 nepamatovalo. Poprvé poletı́ tým vědců na Zemi. Ne však jen tak. Jediným úkolem
bylo zjistit, co se na Zemi děje.
”Ve vzdálenosti několika kilometrů od rampy, jež držela haurskou lod’,
stály zástupy lidı́ a očekávaly přı́chod oněch vyvolených. Obrovský potlesk se
rozlehl, když na pohybujı́cı́ se plošinu vstoupili – staršı́ muž v brýlı́ch Joseph
Zuberro, mladý a vždy usmı́vajı́cı́ se mezihvězdňák John, lékař Maxim, geolog
Pavel a bioložka Lucy Printer. Pohybem oné plošiny se dostávajı́ k lodi, na
které přicestovali zhruba před tisı́ci lety naši předkové,” ohlásil se zpravodaj
Země 2. ”Už se odpočı́tává. Dvacet, devatenáct. . . patnáct. . . čtyři, tři, dva,
jedna, nula, START.”
”Haló, Kene,” ozvalo se z mikrofonu na Zemi, kde u počı́tače seděl Ken
Straight. ”Právě vylétáme z atmosféry.”
”Tady Země 2, Ken Straight. Slyšı́m vás dobře, pane kapitáne. Jak se
dařı́?”
”Super,” obraz na monitoru se trochu zachvěl, ”všichni v pořádku. Co se
dá čekat, dvě minuty po startu.”
Nálada ve vesmı́rné lodi nevázla. Spánek, hlı́dka, volno. To vše se střı́dalo
v pravidelném koloběhu. Bez závady pokračovala cesta i po polovině, to když
už se pomalu blı́žili k matičce Zemi.
”Haló, Kene. V dalekohledu už je Země vidět docela jasně. Nevı́m však,
co na nı́ naši předkové viděli. Hnusná, špinavá koule.”
”Nezapomı́nejte, že se před tisı́ci lety něco stalo. Nevı́me co. Kdo vı́, jaká
byla planeta předtı́m,” ozval se kapitánovi Ken.
”Dobře. I když se mi Země nelı́bı́, svůj úkol musı́m stejně splnit.”
”Tak já udělám aspoň něco, aby se vám planeta lı́bila, jo? Zaměřte si
dalekohled na levý hornı́ okraj. Tam je ta dı́ra. Hezký, ne?”
”Já vı́m. Dělal jsem si jen legraci.”
Planetu Zemi už nebylo třeba sledovat v dalekohledu. Ona ”modrá” planeta se k lodi blı́žila čı́m dál vı́ce. Den za dnem se ona obrovská koule zvětšovala.
Ale už nebyla vidět nazelenaločernošedivá planeta. Na nebi se tyčila modrá
92
planeta Země.
”Co to?” pomyslel si Zuberro.
”Už dlouho jsem sledoval Zemi,” přihlásil se o slovo Pavel Maxim. ”Na
Zemi byla ohromná dı́ra, která přefiltrovala atmosféru. Špinavý vzduch dovnitř,
čistý ven. Jednoduchý princip.”
”Ale je to vůbec možné?” ozvala se bioložka Lucy Printer.
”Ne, nenı́. Na Zemi je totiž něco zajı́mavého. Něco se na nı́ děje. A my
musı́me zjistit co.”
V oblasti Severnı́ Ameriky se začala zvedat zem. Ohromné masy půdy se
trhaly a padaly dolů. Pryč z jakéhosi obrovského stvořenı́. Po dvou dnech se
na zemi tyčila obrovská lod’ o výšce (spı́še tloušt’ce) třı́ kilometrů, délce sto
kilometrů a šı́řce stejné. Co to jen může být?
Po několika dnech se vesmı́rná lod’ s vědci Země 2 dostala na orbit. Nynı́
pravidelně kroužila okolo Země ve stejných intervalech.
”Hej. Všichni rychle do sálu,” svolal radu Pavel Maxim.
Po několik minutách se všech pět účastnı́ků expedice sešlo ve velkém sále.
”Proč jsi nás zavolal?” načal rozpravu John Capenter.
”Na Zemi se po čase 2 dnů něco stalo. Na americkém kontinentě ležı́
obrovská kosmická lod’. Naše expedice na zemskou půdu je nevyhnutelná.”
”Obrovská kosmická lod’? S prominutı́m, co je to za pitomost?” zasmála
se bioložka Printerová.
”Takže nikdo nevěřı́,” naštval se Maxim. ”Zde,” a obrovská obrazovka se
rozsvı́tila. ”Ten velký čtverec na Americe, to je ta lod’. Nevı́m, jestli přiletěla
z vesmı́ru, nebo už na té Zemi byla zahrabaná.”
”Hm, nenı́ tedy na výběr. Podle našich zápisků v přı́padě nějakého podivného úkazu se máme na věc podı́vat zblı́zka,” navrhl plán prvnı́ velitel
lodě Joseph Zuberro.
”Nenı́ to nebezpečný?” ozval se Maxim Leonov.
”V tomto přı́padě je návštěva planety Země nevyhnutelná.”
”Já nevı́m, ještě nenı́ nikdo zraněnej,tak bych nerad někoho ošetřoval.”
”Proč myslı́te?”
”Když se vzduch na Zemi tak rychle vyčistil, proč by to neměla na
svědomı́ tahle obrovská kosmická lod’? A mimochodem, proč by nemohla být
zahrabaná v zemi už od nějakých haurských dob? CO když jsou to potomci
Haurů?”
93
”Trochu bláznivé vysvětlenı́ z vašı́ strany, ale nesmı́me ho brát na lehkou
váhu.”
”To beru,” ozval se Maxim Leonov.
Joseph Zuberro tedy načal rozpravu o účastnı́cı́ch výpravy: ”Letı́me modulem čı́slo tři. To je nevyhnutelné. Já letı́m. Na lodi však musı́ být velitel.
Dobře, já zůstávám na lodi. Letı́ John Capenter, lékař a z důvodu objasněnı́
výskytu vesmı́rné lodi poletı́ i geolog. Souhlas?”
”No jo, alespoň se postavı́m na zem, po které chodily nohy mojich předků,”
ozval se lékař a všichni přitakali.
”Tři, dva, jedna, start.” Modul čı́slo tři s třemi osobami na palubě vystartoval ze základny haurské lodi. Oba dva, Joseph Zuberro a Lucy Printer,
kteřı́ zůstali na mateřské lodi, sledovali práci svých kolegů na obrazovce.
”Proč jste mě neposlal s Johnem?” optala se Lucy.
”O tom bych nerad hovořil. Ale nebudu přece na tak nebezpečnou výpravu
posı́lat ženu.”
”Nepovı́dejte, vám na mně záležı́?”
”No, jak bych to řekl, no. . . ”
”Haló, tady modul čı́slo tři. Jsme několik tisı́c kilometrů nad povrchem
planety. Černá lod’ v Americe nejevı́ žádné známky života.”
”Dobře,” oddechl si Joseph, který dı́ky informaci z modulu nemusel vysvětlovat Lucy, proč ji nechal na palubě. ”Pokračujte v přistávánı́. Přistaňte
několik kilometrů od té přı́šerné lodi. Končı́m.”
”Dobře, kapitáne.”
Modulu ještě trvalo několik minut, než narazil do nově vytvořené atmosféry a připravil se na přistánı́.
”Kapitáne, atmosféra je nedýchatelná. Obsahuje velice málo kyslı́ku.”
”Nedá se nic dělat. Budete muset použı́t skafandry.”
”Dobře. Bereme s sebou kameru. Vše tedy jasně uvidı́te.”
Na obrazovce v haurské lodi už bylo vidět, jak modul přistává. Poté někdo
kameru vzal a všichni tři odvážlivci vystoupili. Před nimi se tyčila vysoká, asi
třı́kilometrová hladká stěna kosmické lodi. Povrch u lodi byl tak zvrásněný
a na stěně lodi visely kusy půdy. Nebylo pochyb.
”Ta lod’ se musela vyhrabat z povrchu. Vypadá to, že bláznivá teorie se
začı́ná naplňovat.”
Tři vědci už byli několik desı́tek metrů od lodi. Vtom se na obrovské
kosmické lodi dalo cosi do pohybu.
94
”Pozor,” vykřikl Joseph, když uviděl vysunutou obrovskou hlaveň. ”Tam
nahoře, hlaveň!”
Už nebylo záchrany. Obrovský paprsek zářı́cı́ho světla zničil všechny tři
vědce.
”Ted’ nezbývá než letět domů. Musı́me přinést alespoň nějakou zprávu
na Zemi 2,” řekla Lucy a začala plakat.
”Nic jiného nám nezbývá. Směr Země 2.”
”A ještě něco jsem zjistila,” ozvala se z pod pláče Lucy, ”pust’te ještě ten
záznam z kamery. No. . . stop. Tady u té hlavně je okno a v něm. . . fuj.”
V tom okně byl totiž Haur.
Ken Straight u monitoru poslouchal velitele haurské lodi Josepha Zuberra. Vı́c než bedlivě: ”John Capenter, Pavel Maxim a Maxim Leonov se
vydali modulem čı́slo tři na planetu Zemi, aby prozkoumali podivnou lod’,
jež se nacházı́ na americkém kontinentě. Měli jsme totiž podezřenı́, že právě
tato lod’ způsobila obměnu vzduchu. Když naši tři vědci vystoupili na povrch
planety, vystřelil na ně kdosi z lodi laserovým dělem. Všichni jsou mrtvi. Ale
je tu jedna ohromná zpráva. Ta lod’ je Haurů. Zahlédli jsme ho, když střı́lel.
Vracı́me se tedy domů. Musı́me vymyslet plán na zničenı́ Haurů.”
Planeta Země se mezitı́m stala nejnebezpečnějšı́ planetou ve vesmı́ru pro
celé lidstvo. Ohromná lod’ Haurů se počala rozdělovat. Po dvou hodinovém
dělenı́ nakonec vznikla tato situace: Stále ještě ohromný zbytek haurské lodi
obklopovala armáda letounů, velkých asi jako jedna haurská lod’ na Zemi 2.
V kongresovém sálu, kde se domlouvala prvnı́ výprava lidı́ na Zemi,
byl opět naplněn samými odbornı́ky, ale tentokrát se nejednalo o nějakou
výpravu na Zemi, jednalo se o bojovou strategii lidı́ proti Haurům.
V sále nechyběl Joseph Zuberro, Lucy Printer a Ken Straight.
”V této ne přı́liš dobré době se tu setkáváme již podruhé,” načal řeč opět
Joseph Zuberro. ”Vı́tám vás, páni vědci, pánové a dámy, a prezidente planety
Země 2 Alexi Cottone. Dřı́ve než začnu diskusi, prosı́m přı́tomné, aby drželi
minutu ticha za zesnulé Johna Capentera, Maxima Leonova a Pavla Maxima.
Děkuji.”
Po minutě na počest odvážlivců načal Ken Straight onu diskusi: ”Určitě
jste seznámeni s tı́m, co se stalo se Zemı́. Proto nepovažuji za nutné, abych vás
s tı́m znovu seznamoval. Haurové, jimž se tedy nakonec podařilo ovládnout
planetu Zemi, opět zaútočili, a to na tři vědce. Jako ochránce obyvatel
95
vesmı́ru však nevı́m, zda nešlo o nešt’astnou náhodu. Nechci si vás však
znepřátelit. Trvám ovšem, aby bylo jako prvnı́ho možného kroku k mı́rovému
ujednánı́ použito vyjednávánı́.”
Kdosi v sále se přihlásil: ”Nenı́ moc nebezpečné vyjednávánı́? Bojové
rozestavenı́ Haurů přece vypadá, jako by se na nás snažili zaútočit.”
”Sám jsem si několikrát rozebı́ral onen záznam kamery na Zemi. Bylo
vidět jen několik laserových zbranı́. Nic vı́c. Nenı́ tedy proč se jich bát.”
”Co když ukrývajı́ nějakou jinou, nebezpečnějšı́ zbraň?”
”Je to podle mě zhola nemožné. Haurové museli bojovat o přežitı́. Snad
tı́m, že si vytvořili pro sebe přijatelnou atmosféru, znamená, že chtějı́ osı́dlit
celou planetu Zemi. Nechtějı́ útočit na lidi, ne!”
”Tento pokus o záchranu vetřelců, kteřı́ osı́dlujı́ planetu Zemi, považuji za
absurdnı́. Myslı́m, že my, lidé, zaútočı́me jako prvnı́,” dodal onen přihlášený
divák Max Campbell a po jeho větě se rozpoutal nadšený potlesk.
22.5.2999 Toto prohlášenı́ dosud neznámého vědce Maxe Campbella vyvolalo na celé planetě vlny pobuřujı́cı́ch akcı́ proti Kenu Straightovi a jeho
obdivovatelům. Lidé poprvé za tisı́c let znovu v sobě vzkřı́sili touhu po boji,
krvi a hrozném vı́tězstvı́. Ken se mezitı́m usı́dlil v malém domku na okraji
města New New York, kde sám hledal některé řešenı́, kterým by zachránil
jak Zemi 2, tak Haury.
23.5.2999 Velké akce pro ustanovenı́ armády, jež začne taženı́ proti Haurům, byly sledovány na severu planety. Ken Straight neustále hledá východisko
z krize.
24.5.2999 Důležitý zlom v Kenově chovánı́. Začı́ná se rodit plán.
25.5.2999 Náhlá návštěva Josepha Zuberra a Lucy Printer v Kenově
přı́bytku. Oba je Ken přemlouvá k podivnému plánu. Oba přijı́majı́.
26.5. až 4.6.2999 Plán vrcholı́.
”Hej, Jose, podej mně tu baterku,” ozval se Ken. ”Dı́k, snad to zvládnem.”
Byla noc a Ken spolu s Jose Zuberrem a Lucy obhlı́želi lodě na vesmı́rné
základně S. To byl ten plán. Ulétnout i s lodı́, k Haurům.
”Pozor!”
Několik metrů od nich prošel jeden muž z hlı́dky S. Bude asi pěkně
otrávený, až se dozvı́, že utečenci byli několik metrů od něho.
”Tady tu si vezmeme. Ještě dnes jsem viděl, jak ty lodě od této řady
naplňujı́ palivem,” ozval se Jose. Přiběhli ke spodnı́mu krytu.
”Hej, Kene. Ted’ vyšroubujeme to vı́ko.”
96
Po chvı́li otáčenı́, kdy se Ken v duchu modlil, aby vı́ko nebylo zrezivělé,
byla raketa Haurů odemčená.
”Vlezte dovnitř,” zašeptal Jose a Ken s Lucy se počali vsouvat do ohromného monstra.
”Dobrý, zavı́rám.”
Poté již jen udivenı́ hlı́dači sledovali start ohromné rakety a spoje zpráv
se rozdrnčely ohromnou novinou.
V řı́dicı́m středisku základny S se ihned po neočekávaném startu jedné
z raket rozčı́lil Max Campbell, jenž právě kontroloval ozbrojovacı́ manévry:
”Sakra, to jsou teda hlı́dači. Jak jim někdo může upláchnout i s raketou?
Mein God! Vı́te, kdo to je?”
”Bohužel ne, pane. Ihned po vstupu do rakety odblokovali vetřelci všechny
kamery.”
”Vy tedy předpokládáte, že se jedná o vı́c uprchlı́ků?”
”Vı́c než dva jich muselo být. Sám by někdo tento vzlet nenaplánoval.”
”Máte vůbec ponětı́, kde ta lod’ ted’ lı́tá?”
”Letı́ směrem k Zemi. Informace však nynı́ budeme dostávat se ztrátami,
jelikož uprchlı́ci zablokovali i superrychlý přenos informacı́ na jejich lodi.”
”Dal bych za to krk, kdybych věděl, kdo s tou lodı́ upláchl. Ale jedno vı́m
určitě. Má v tom prsty Straight. Nechte je sledovat.”
Lod’ s Kenem Straightem, Josephem Zuberro a Lucy Printer se pomalu
blı́žila k Zemi. Čı́m blı́že bylo lod’ k této planetě vzdálena, tı́m vı́ce vzrůstal
neklid na lodi.
”Ten plán se mi zdá čı́m dál vı́c hloupějšı́. A jsem toho názoru, že by ho
měli provozovat spı́še ochránci přı́rody. Varovat Haury! Co je to za blbost?”
načal rozpravu Jose.
”Varoval jsem vás a vy jste věděli, do čeho půjdete. Já už se nevzdám,”
odpověděl odevzdaně Ken.
”No dobře,” optala se Lucy, ”ale jak chceš ty Haury varovat? Co když
nás zabijı́?”
”To už je riziko mise. Já se je pokusı́m varovat. Když nás zabijı́, čeká je
vyhubenı́ od lidı́. Stále si totiž myslı́m, že nemajı́ moc zbranı́.”
Lod’ už se pomalu blı́žila k Zemi. Už bylo vidět vjezd do haurského
parkoviště.
”Vidı́m ho,” ozval se Ken. ”Ted’ již záležı́ na Haurech, jestli nás přijmou.
Letı́me jejich lodı́, a tak by neměly nastat komplikace.”
97
”Veliteli, přilétá k nám haurská lod’. Mám otevřı́t vchod?” ozval se veliteli
jeden z Haurů.
”Jo, a pozvi armádu, kdyby náhodou.”
Napětı́ na lodi vzrůstalo. Pustı́ je haurštı́ obyvatelé, nebo je zničı́?
”Ted’ nebo nikdy,” zapnul Ken trysky směrem k vchodu do letiště. Přistánı́
vyšlo.
Za necelou minutu se nečekaná zpráva o přı́letu haurské lodi dozvěděla
celá Země. Jako prvnı́ byl samozřejmě informován král Haurů, slovutný Makenidž I.
”Vládče, nečekaně přiletěla lod’ označená haurským znakem,” oznámil
jeden z haurských poslů.
Zelená slizká přı́šera na obrovském trůnu se na chvı́li zarazila, a poté
vydala dalšı́ rozkaz: ”Neznámá individua dát zatknout a předvést přede mě.”
Na Zemi 2 už nezůstalo jen u sledovánı́. Celá flotila vesmı́rných lodı́ se vydala vstřı́c Zemi, aby pod vedenı́m Maxe Campbella skoncovala s plemenem
Haurů.
Ken, Joseph a Lucy byli ihned po přı́letu zatčeni a vmžiku stáli před
vládcem. ”Vı́tám vás, pozemšt’ané, věděl jsem, že přijdete. Tak nám povězte,
proč jste přišli?”
Vystoupil Ken a promluvil: ”Abychom vás varovali. Max Campbell vás
chce zničit. Všechny Haury.”
”Ale proč nás varujı́ lidé? Donedávna jste s námi bojovali o přežitı́.”
”Nemyslı́m si, že jste zlı́.”
”Hm, dobře, maybe, tak vy nám věřı́te. Ted’ vám povı́m něco já. O tom,
že ke mně letı́te vy, a poté i Campbell, už dávno vı́m.”
”Jak je to možné?”
”Proč si myslı́te, že jsem dal zbudovat tuto obrovskou vesmı́rnou lod’
kouskem šroubu po kousku, celou zahrabanou v zemi? Hm, ted’ vám to už
vše můžu řı́ct. Vı́m, že už se nic nestane, a také vı́m, že je se mnou konec.”
Údiv.
”Když našı́ předchůdci objevili tuto planetu, byli rádi, že se mohou uchýlit
na novou a neobydlenou planetu. Když ji však obydlili, můj předchůdce, který
stejně jako já uměl předvı́dat budoucnost, navrhl hlavnı́mu veliteli, abychom
se usı́dlili v budoucnosti, jelikož věděl, že jinak budeme zničeni katastrofou,
která zničila ještěry. Jenže v budoucnosti jste byli vy, lidé. A to velmi chytřı́
98
lidé. Někteřı́ z vás se dokonce pomocı́ přı́strojů dostali k nám, do minulosti.
Nebylo vám to moc platné. Planeta patřila nám, a tak jsme vás chtěli zničit.”
”Poté nastala neshoda mezi některými z Haurů, a nastal mezi nimi boj.
Toho jsem využil já a postavil tuto lod’, aby uchránila civilizaci Haurů. A vy,
kteřı́ jste utekli našemi loděmi na 0322. Mezitı́m se Haurové na povrchu
planety Země zcela vyhubili silou, kterou vy, lidé , neznáte, ale brzy poznáte.”
”A nynı́ chci já, aby planeta Země patřila Haurům. Vy si s tak zničenou
planetou nevı́te rady, ale my ano. Jsme na vyššı́m stupni vývoje. To je vše,
co vám chci před svou smrtı́ řı́ct.”
”Jak to, že zemřeš?”
”Vı́m to, jelikož umı́m vidět do budoucnosti. Proto omluvte. Vše, co jsem
udělal, dělal jsem pro dobro lidstva i Haurstva. Ted’ vám ještě ukáži, jakým
důmyslným zařı́zenı́m zničı́m výpravu Maxe Campbella.”
”Ještě počkej, takže když jste zabil Johna Capentera, Maxima Leonova
a Pavla Maxima, věděl jste,že děláte dobře?”
”Ano.”
Celý dalšı́ koloběh dějin byl tak rychlý, že by bylo těžké podrobně vypravovat celý děj. Max Campbell se zuřivě hnal proti celému Haurstvu. Lucy
Printer, Ken a Joseph zatı́m z povzdálı́ sledovali, jak vládce Haurů Makenidž I. měnı́ naposledy koloběh dějin. Malý stroj, u kterého stál, měl zničit
celou výpravu Campbella. Malá černá skřı́ňka s jednı́m spı́načem. Makenidž
I. se naposledy podı́val na už blı́žı́cı́ se flotilu lodı́, ale jako by zmrzl, nemohl
udělat oněch deset kroků, a zmáčknout spı́nač. Stál vstřı́c své smrti.
V oné sekundě rozvahy se Max Campbell rozhodl začı́t střı́let. Obrovské
laserové paprsky rozbı́jely ohromnou lod’ Haurů. Obrovské kusy padaly dolů,
do třı́kilometrové hlubiny. A jeden zasáhl i Makenidže.
”Co ted’?” ozvala se Lucy.
”Jdu tam a ten čudl zmáčknu sám! Musı́m vše zachránit,” ozval se Ken
a vyběhl z lodi. Obrovské masy lesklého kovu padaly dolů, ale jako by každý
z těch kusů věděl, že nesmı́ změnit tok dějin, žádný nespadl na Kena, a žádný
nezasypal malou skřı́ňku černé barvy. Konečně Ken přišel k oné věci.
A teprve nynı́ uviděl rozmasakrované tělo vládce Haurů, a také uviděl,
proč předvı́dač budoucnosti hleděl v onu osudnou chvı́li do dáli. Ony obrovské
lodě, dřı́ve Haurů, mu připomněly jeho domov. Ken však neváhal.
V tu chvı́li se úžas na tvářı́ch bojovnı́ků proti Haurům, jak jde vše ještě
snadněji než si mysleli, změnil v obdiv ještě většı́.
2.5. KNIHA, NEPŘÍTEL ČLOVĚKA
99
Z malé černé skřı́ňky vyrazil obrovský paprsek světla, jež pohltil všechny
lodě i černou skřı́ňku. Vše bylo zachráněno.
A nynı́ již mohou žı́t obě naše, haurská i lidská, v mı́ru pospolu, každá
na jiné planetě, a bojovat spolu proti všemu zlému, co se v blı́zkosti obou
planet, Země 1 a Země 2, objevı́.
2.5
Kniha, nepřı́tel člověka
”Ahoj Briane,” uvı́tala panı́ Westfallová světlovlasého klučı́ka ve své půjčovně knih. ”Tak co, zase si jdeš něco půjčit?”
”Ano, panı́ Westfallová. Vı́te, já knihy čtu rád. Tady vracı́m ty, co jsem
už přečetl.” Odpověděl jedenáctiletý Brian Rusk a podal panı́ Westfallové
hromadu knih, se kterou vstupoval do knihovny.
”To už jsi to přečetl?” podivila se ona při pohledu na deset tlustých knih
všemožných žánrů. ”Vždyt’ jsi je měl sotva čtrnáct dnı́!”
”Mě to bavı́.”
Panı́ Westfallová si Briana pořádně prohlédla. Dělala to ostatně pokaždé,
když ten nešt’astný hoch navštı́vil jejı́ obchod. Byl to obyčejný školák, s basseballovou čepicı́ na hlavě, se šibalskou tvářı́ a nesmı́rně milýma očima.
Nešt’astné dı́tě. Věděla, že má těžký život, ale co s tı́m? Ona nic udělat
nemohla.
Brian Rusk jı́ připomı́nal jejı́ho syna. Také byl tak milý, usměvavý a přátelský. Dodnes, když spatřı́ Briana, spatřı́ i svého syna. Tomu však už život
nikdo nevrátı́.
”A jak doma, Briane?” načala Edna Westfallová rozhovor, nebot’ byli oba
dva sami.
”Hm, nevı́m. Tatı́nek a maminka se pořád hádajı́. Včera mě zase bili. To
je asi všechno,” odvětil Rusk a dále si prohlı́žel knihy, které byly narovnané
na policı́ch.
Opravdu, asi dostal nářez. Čerstvé jizvy v jeho obličeji nesignalizovaly nic
dobrého. Má to ale ten hoch těžký život, pomyslela si Edna. To já, já bych
se o něj klidně starala.
Opravdu?
Edně se zdálo, jako by slyšela slovo opravdu, jak koluje jejı́ hlavou. Podivný, řekla si, asi se mi něco zdálo.
Nic se ti nezdálo.
Jak to, že nic? Vždyt’ je to tu zas. Co jsi zač?
100
To nenı́ důležité. Řekla jsi, že bys mu chtěla pomoci. Dej mu tuto knihu!
Edna se podı́vala instinktivně na stůl před sebou a spatřila ji. Dala by
krk za to, že ještě před chvı́lı́ tam žádná kniha nebyla.
Dej mu ji!
”Panı́ Westfallová?”
”Co je, Briane? Promiň, ale jen se mi něco zdálo. Něco moc podivného.”
”Tady ty knihy bych si půjčil. Přinesu je zase za čtrnáct dnı́, ano?”
”Dobře.” Dej mu tu knihu!
Brian sledoval panı́ Westfallovou. Nikdy ji neviděl tak bledou jako dnes.
Myslel si, že je nemocná.
”Briane?” zavolala panı́ Westfallová.
”Nemusı́te křičet, jsem u vás,” podivil se Brian, a začı́nal mı́t pomalu
strach. Co se s panı́ Westfallovou děje? Vůbec nereaguje, ted’ si všiml, že ani
nemrká vı́čky.
”Tady si půjč i tuhle knihu,” řekla Edna a podala mu velkou tlustou
knihu vázanou v kůži. Byla trochu podivná, i ten obrázek navrchu – dva
hadi propletenı́ do sebe – to nevypadalo moc pěkně.
”Dobře, panı́ Westfallová, ale myslı́te, že by mě mohla skutečně zajı́mat?”
Jestli si nevezme tu knihu, rozprášı́m tvou zatracenou hlavu na tisı́c malých kousků.
Edna zase uslyšela ten podivný, strašidelný hlas a společně s nı́m ucı́tila
pronikavou bolest, která vyrážela v hlavě.
”Vem si tu knihu a padej!” rozkřikla se na Briana, který popadl knihu
a utı́kal pryč.
Celou cestu domů Brian utı́kal. Nikdy se domů netěšil, spı́š zahýbal, než
aby se setkal s matkou nebo s otcem, kteřı́ ho sice měli, ale asi na obtı́ž. Ted’
ale spěchal. Měl trochu divný pocit z panı́ Westfallové, jak na něj vychrlila
Vem si tu knihu a padej! Vždycky na něj byla hodná, i když nebyla jeho
matka, často mu matku připomı́nala. Vždycky ho utěšovala, že to doma musı́
vydržet, že se vynasnažı́ pomoci mu; vždy když měl problémy ve škole, utı́kal
za Ednou Westfallovou. A ted’ tohle. To je opravdu divný.
Ještě než otevřel domovnı́ dveře, podı́val se na knihu, kterou jedinou vzal
v knihovně a utekl. Teprve ted’ si uvědomil, že ostatnı́ knihy nechal na stole
panı́ Westfallové, a on jen držı́ podivnou velkou knihu s dvěma hady.
Byla to velká tlustá kniha vázaná v kůži. To bylo to prvnı́, co zpozoroval.
Na přednı́ straně vystupoval z kůže ornament dvou propletených hadů. Byli
do sebe zamotáni a hlava jednoho z nich končila u ocasu druhého. Nic vı́c na
101
obálce nebylo. Vypadalo, že je kniha stará spoustu let. A podivné taky bylo,
že neměla jméno. Každá kniha by měla mı́t název na obálce, nebo ne?
To je ale divná kniha, pomyslel si Brian a otevřel dveře. Přivı́tal ho starý,
zatuchlý vzduch stále zavřeného domu, který ho nikterak nelákal. Byl doma.
Edna Westfallová se posadila do křesla a zhluboka začala dýchat. Co se
to s nı́ před chvı́lı́ stalo? Poté, co Brian Rusk utekl pryč z jejı́ho obchodu,
nemohla si vzpomenout, co právě udělala. Ted’ se jı́ situace vracela.
Nějaký hlas, přemýšlela. Nějaký hlas se dobýval do jejı́ho mozku a společně
s nı́m přicházel i pronikavý pocit bolesti a strachu. Nějaký hlas.
Vždy při pohledu na Briana vzpomı́nala na svého syna, a tak ji ani nenapadlo, že by na Briana někdy křikla. Před chvı́lı́ to ale udělala!
Podı́vala se na mı́sto, kde Brian stál. Spatřila rozházené knihy, které ustrašený hoch při útěku upustil, a začala hledat knihu s podivnými hady na
obálce. Nenašla ji. Asi si ji v tom strachu opravdu vzal.
”Dobrý den, panı́ Westfallová,” cinkl zvonek u dveřı́ a do mı́stnosti vstoupila tmavovlasá dı́venka. ”Jmenuji se Paula Weg a jsem Brianova kamarádka. Měla jsem tu na něho čekat. . . ” V tu chvı́li spatřila rozházené knihy
na podlaze. ”Vı́te, on tu měl být. Už pět minut, a tak se vás jdu zeptat, jestli
jste ho neviděla. On je to můj kamarád a byla bych hrozně nešt’astná, kdyby
se mu mělo něco stát, vı́te?”
Ednu Westfallovou začala zase bolet hlava a zdálo se jı́, že se vrátil i hlas.
Ten podivný hlas, nějaký hlas.
”Co je vám, panı́ Westfallová?”
Vyhod’ ji!
Už promluvil. Ten hlas promluvil. Co jen je to zač?
Přestaň přemýšlet a vyhod’ ji. Nebo tě zabiju!
”Áááá. . . ááá,” zaječela panı́ Westfallová a zvedla se z křesla. ”Padej vod’
sud , holčičko. Už dávno mám zavřı́no. Padej!”
Stejně jako před chvı́lı́ vyletěl ze dveřı́ obchodu panı́ Westfallové mladý
Brian Rusk, vyletěla ven i Paula Weg. Když by tuto situaci spatřil náhodný
pozorovatel, uviděl by malou holčičku, jak vybı́há ven na ulici a křičı́: ”Ona
mě strašı́, ona mě strašı́!”
Ulice však byla úplně prázdná, až na velkou černou kočku, která při
pohledu na tuto situaci zamňoukala a zmizela pryč.
”Ty už jsi doma?” uslyšel Brian svou matku, která právě scházela ze
schodů. ”To už jsi doma? Kde ses coural? Škola ti dnes skončila v jednu,
102
ne?”
Brian se podı́val na hodinky. Bylo čtvrt na dvě. Vždyt’ jsem se opozdil
jen o. . .
”Ten čas nahradı́š! Běž to kuchyně a poklid’ tam. Ve tři čtvrtě na dvě se
hlas u mě v pokoji.”
Brianova matka, Clear Rusková, se na schodech otočila a pomalým, houpavým krokem odešla nahoru, do svého pokoje. Brian slyšel, jak zavı́rá dveře,
a sám šel do svého pokoje, který byl hned vedle kuchyně. Byl to malý pokojı́k
vzadu v domě, který použı́vali bývalı́ majitelé jako sklad potravin. Rodiče
Brianovi tuhle mı́stnost vyklidili. To bylo taky to jediné, čeho se Brian od
svých rodičů dočkal.
Usedl na postel a knihu položil na stolek. Nebyla zase tak těžká, jak
vypadala.
”Co se dá dělat, budu muset jı́t do kuchyně uklidit. Večer tě ale začnu
čı́st,” postěžoval si Brian a odešel.
V kuchyni na něho čekala hromada nádobı́. Ostatně čekala na něj každý
den, protože matka si s použitým nádobı́m nelámala hlavu. Umývánı́ bylo na
Brianovi.
Za půl hodiny to nemůžu mı́t hotové, pomyslel si Brian a začal pracovat.
Jediné, co pokládal za štěstı́, bylo, že mu rodiče nezakázali přemýšlet. Mohl
tak při práci rozvažovat o světě, o Paule Weg či o přı́bězı́ch, které čı́tával
v knihách. Však už se na tu podivnou knihu těšı́m, ta bude určitě super.
Mark Rusk se potácel ztemnělou večernı́ ulicı́ a popı́jel zbytek piva z plechovky. Při své cestě domů si zpı́val a vůbec mu nevadilo, že rušı́ jarnı́
podvečer normálnı́m rodinám.
”Už vypadni a přestaň halekat,” zakřičel na něj kdosi z okna a Mark Rusk
odpověděl: ”Hele, vole, ty mně nemáš co přikazovat, co já mám jako dělat,
jasný? Zase tak pozdě nenı́, abych musel držet hubu, to teda ne!”
Základnı́ vlastnostı́ člověka je i fakt, že když potká ožralu, zdaleka se mu
vyhne. A pokud ho přeci jen napomene, nezkoušı́ to podruhé. Muž zmizel
z okna a opilý Mark dál směřoval ke svému domovu.
Ulice byla prázdná a začalo se pomalu černat. Starobylé lampy se rozsvı́tily.
V takové chvı́li si člověk začne sám sebe uvědomovat a spěchá domů, nebot’
tam se cı́tı́ nejlépe.
Normálnı́ člověk by spatřil to, co se děje na druhé straně ulice, ale Mark
to neviděl. Na chodnı́ku seděla kočka, černá kočka s jiskrnýma očima, a začala
se pomalu měnit. Za chvı́li byla na ulici mı́sto černé kočky žena.
103
”Dobrý večer, pane Rusku,” pozdravila, a Mark zvedl hlavu.
”My se známe?” odpověděl a čekal.
”Jmenuji se Ela McCaron a jsem učitelka vašeho syna Briana.”
”Jó, Briana. To je fracek. Jestli vám zase něco proved’, tak toho parchanta
ztřı́skám, že mu voči vypadnou. Co to je tentokrát?”
”Dnes dostal z matematiky za čtyři. Pane Rusku, bylo by opravdu s tı́m
hochem potřeba něco udělat, učı́ se čı́m dál hůř. No, nashledanou.”
Markovi se na chvı́li osvětlilo v hlavě a začal přemýšlet o Brianovi.
Já toho debila zabiju. Markovi se hlava zatočila. On má čtyřku! Copak se
o něj nestarám, a on takhle. Zatracenej parchant!
Jak takhle sám v sobě bouřil, ani si nevšiml, že mı́sto panı́ učitelky Ely
McCaron kráčı́ po chodnı́ku docela obyčejná černá kočka.
Bylo půl sedmé a Brian právě dokončoval vysávánı́ celého bytu. Dalo by
se řı́ci, že uklidil celý dům od sklepa až po půdu.
V té dlouhé době, co jezdil po pokojı́ch se starým vysavačem, přemýšlel
o tom, co dnes zažil. Nejprve ve škole. Vzpomněl, jak ho panı́ McCaronová
pochválila za to, že dostal z matematiky za dvě. Nikdy nebyla panı́ učitelka
tak hodná jako dnes. Jindy by ho naschvál zkoušela u tabule před celou
třı́dou, řı́kala by, jak se vůbec neučı́ a jak se celý den fláká po městě a do knih
na učenı́ se vůbec nepodı́vá. Kdyby tak panı́ McCaronová věděla, že uklı́zı́m
pořád byt a rodiče si mě ani nevšimnou, problesklo Brianovi mozkem.
Crrrrrr.
”Briane, to bude asi otec. Běž otevřı́t!” uslyšel matku, jak na něj volá
z hornı́ho pokoje, ze kterého stejně nevylezla a snad nikdy nevyleze.
Došel ke dveřı́m a ve skle spatřil tvář svého opilého otce. Každý den ho
takhle spatřoval a nikdy na Briana nečekalo nic dobrého.
Dnes to snad bude dobrý, pomyslel si, nemůžu mı́t tolik smůly jeden
jediný den, to by přece nezbylo nic na zı́třek.
”Otevři, fracku!” Hm, nevypadá to moc růžově ani dnes.
”Tak bude to?”
Brian šáhl na kliku a otevřel dveře. V tu chvı́li vyběhl otec a chytil Briana
za vlasy. ”Tak ty takhle, smrade jeden malej! Takhle, jó? No, to budeš dnes
bez večeře, ale nejdřı́ve tě zmaluju do ruda, ty fracku jeden.”
Mark se napřáhl a začal svého syna bušit svou ohromnou rukou a silou
medvěda. ”Já ti dám, neučit se.”
”Ale vždyt’ jsem byl dnes dobrej. Z matiky jsem dostal. . . ”
”Já vı́m, co’s dostal. A za to ted’ dostaneš taky. Já tě naučı́m učit se.”
104
Výprask trval snad deset minut. Potom Mark pohodil Briana na zem
a odešel nahoru do svého pokoje. Brian nabyl vědomı́.
Kapky krve mu stékaly po tváři a on pomalu zvedal svoje tělo, aby se
dostal do pokoje. Všiml si také, že zůstaly otevřené dveře ven a spatřil velkou
černou kočku, jak potichu mňouká u jejich prahu.
”Jdi pryč, kš,” ohnal se po kočce Brian a zavřel domovnı́ dveře. Pomalu
došel ke dveřı́m do pokoje, zavřel dveře na zámek a usedl na postel. V tu
chvı́li ho upoutala ta kniha, kterou mu dala bláznivá Edna Westfallová. Kniha
ležela klidně na stole a dva hadi na obálce se začaly Brianovi lı́bit.
Pořádně se usadil, vzal knihu do klı́na a otevřel ji. V tu chvı́li, v ten
moment, užasnul. Samým údivem začal čı́st:
Toto je kniha pro tebe, Briane, stálo na prvnı́ stránce. Čti pozorně
a poslouchej pokyny! četl dál. A potom bylo na dolnı́ části bı́lého papı́ru
napsáno: Otoč list, Briane!
Panı́ Edna Westfallová zavřela svůj obchod a pomalu kráčela směrem
k domovu. Bylo snad deset minut po půl sedmé a ona šla po Hill Street,
zrovna tam, kde bydleli Ruskovi. Přemýšlela o tom, co se stalo u nı́ v obchodě,
a váhala, zda má jı́t k nim omluvit se Brianovi.
Ne, nepůjdu. Co kdyby to zase přišlo, to bolenı́ hlavy, přemýšlela a ani si
nevšimla, že přes cestu kráčı́ černá kočka. Mňau.
”Ach, ty jsi kočička. Co tu děláš?”
Přišla k nı́ blı́ž a začala ji hladit srst. ”Komupak jsi se ztratila? No pověz.”
Nikomu jsem se neztratila, káčo pitomá!
”Kdo jste? CO ode mne zase chcete?” začala zase křičet panı́ Westfallová,
když uslyšela ten hlas ve své mysli.
Pak se lekla podruhé. Kočka se začala měnit a Edna ztuhla na mı́stě.
Kočka se nejdřı́ve zvětšila, a pak se z jejı́ hlavy začal vytvářet lidský obličej.
Nikdo na ulici nebyl, a tak nemohl onu podivnou dvojici spatřit – panı́ a stejně velkou kočku s lidským obličejem.
Ústa té nestvůry se nepohybovala, přesto Ednu slyšela, co řı́kajı́. Mám
pro tebe dalšı́ úkol.
”Nechci žádný úkol. Už ne. Nechte mě být!
Jak myslı́š, budu tě muset postrašit.
”Panenko marjá, at’ mě už nebolı́ hlava, to ne. To nemůžete udělat!”
Mám jiný způsob.
V tu chvı́li se Edna přenesla v prostoru i v čase. Seděla v autě se svým
synem Ryanem a ona si vzpomněla, že je to ten den. . .
105
”Ne, ty zvı́ře!” zakřičela ona a Ryan se na ni nechápavě podı́val. ”Co je
ti, mami? Nenı́ ti dobře?”
Ta otázka ji dojala. Podı́vala se na svého syna a pohladila jeho vlásky.
Rozplakala se. ”Nebudu řı́dit, aby se to zase nestalo!” zakřičela.
To jsem čekal také.
Najednou se Edna ocitla v tom samém autě, ale na zadnı́m sedadle. Před
sebou viděla Ryana, vedle kterého řı́dila ona, Edna Westfallová. ”Zastav!”
křičela na sebe, ”zastav!”
Neslyšı́ tě, neslyšı́. Jsi jako duch. Nevidı́ tě, neslyšı́ tě. Tak co, uděláš mi
jednu laskavost?
Edna váhala. Laskavost tak hroznému tvoru, to nemůže být nic dobrého.
”Mami, kdy už tam budeme?” zeptal se Ryan a Edna, ta za volantem,
odpověděla: ”Už brzy, drahoušku.”
Ted’, ted’ je tu ta zatáčka, vzpomı́nala Edna. Ted’, ted’ přijde jejı́ osudná
chyba a. . .
”Udělám ti tu laskavost, udělám. Jen mě odtud odnes,” zakřičela Edna.
Už se to blı́žilo. Osudná zatáčka, v dálce kamión, auto se začı́ná otáčet,
mami, co se to děje?
Tento dopis odnes Ruskům.
Edna otevřela oči. Stála na Hill Street a hladila černou kočku. Instinktivně
a z odporem odtáhla ruku. Pak spatřila dopis. Objevil se stejně záhadně jako
ta kniha.
Byl to obyčejný dopis. Zvedla ho ze země a podı́vala se na adresu. Mark
Rusk, Hill Street. Byl to dopis pro otce Briana Ruska.
Jdi do jejich domu a polož ho na stůl v kuchyni. To je vše!
Edna Westfallová vyšla směrem k domu Ruskových. Uviděla, že se svı́tı́
jenom v prvnı́m patře a že spodnı́ patro je zalito ve tmě.
Klı́č máš v kapse, ale asi ho nebudeš potřebovat.
Opravdu. Dveře domu byly špatně dovřeny. Vešla dovnitř.
Trochu to tam znala a tak rychle našla dveře do kuchyně. Položila na stůl
dopis a rychle spěchala pryč. Ani si nevšimla, že při zpátečnı́ cestě šlápla do
čerstvé Brianovy krve.
Otoč list, Briane!
CO je to za podivnou knihu, pomyslel si Brian. Jak v nı́ může být napsáno
moje jméno? Copak se všichni čtenáři téhle knihy jmenujı́ Brian? TO je ale
hloupá kniha!
106
Přece mu to nedalo a otočil list. Stálo tam: Tato kniha nenı́ hloupá.
Otoč list.
Brian se lekl. To je opravdu divná kniha. Vypadá to, jako by ji napsal
nějaký chytrý člověk, který vı́, jaké budou reakce čtenářů. Kniha ho začala
bavit, a tak otočil list.
Milý Briane, tato kniha je jen pro tebe a pro nikoho jiného.
Tato kniha bude tvým přı́telem a poradcem.
Určitě máš nějaké problémy...
Brian si vzpomněl na dnešnı́ výstup s otcem. Šáhl si na čelo a odtrhl strup
krve. TO byl problém.
...třeba s otcem. Vı́m, že se ti honı́ hlavou, jak se ho zbavit.
”To by bylo super,” řekl Brian.
Nebo tvá matka. Ta určitě také nemá ráda tebe, ani tvé kamarády. Nemám pravdu? Otoč list.
”Máš pravdu,” a Brian otočil list.
No vidı́š, stálo tam, a já ti pomůžu se všech tvých nepřátel zbavit.
”Ale co za to?”
Já potřebuji jen malou pomoc, abych se zachránil.
To ti ale řeknu až po tom, co tě zbavı́m tvých nepřátel.
Mimochodem, ani ve škole tě nemajı́ moc rádi.
Vı́š, proč tě zmlátil otec?
”Vždy mě bije, když přijde z práce domů. Když je ožralej, tak je to horšı́.
Jako dnes!”
Dnes to bylo kvůli něčemu jinému. Běž do kuchyně a přines ten
dopis, co ležı́ na stole!
Brian byl zvědavý. Když se vrátil zpět do svého pokoje, měl už dopis
s adresou na svého otce rozdělaný.
Brian se letmo podı́val na knihu a v nı́ stálo napsáno: Čti! Brian se pustil
do čtenı́:
”Váženı́ pane a panı́ Ruskovi, pı́ši vám jménem celého školnı́ho sboru,
který vás tı́mto srdečně zdravı́, abych vám sdělil některé informace o docházce
vašeho syna Briana Ruska, do našı́ školy. Neustále chodı́ do školy neupraven.
Ničı́ kamarádům věci a má jen jednoho přı́tele, vlastně přı́telkyni. Vše se však
odrážı́ i na jeho prospěchu. Propadá ze čtyř předmětů. Navrhuji, abychom se
sešli v úterý 20.4. v 17 hodin u mě ve škole a abychom projednali tuto situaci
a navrhli přı́padné řešenı́ celého problému, např. zařazenı́m Briana Ruska do
107
dětského domova, či mládežnického internátu. S pozdravem Leo King, ředitel
školy.”
Brian skončil čtenı́. Moc dopisu nerozuměl, ale přesto ho zaujala některá
slova. Třeba propadá. To byl Brian naštvaný, protože do konce roku zbývalo
ještě dost času a on chtěl všechny předměty stáhnout. Dnes se mu napřı́klad
povedlo napsat test z matematiky na dvě a panı́ Ela McCaron ho dokonce
pochválila, jak se zlepšil. A ted’ tohle. Dětský domov. Internát. Dostal na
všechny vztek.
Popadl knihu a začal čı́st dál. Chceš se všech zbavit? Jo, odvětil rychle
Brian.
Poradı́m ti, jak na to. A Brian Rusk začal čı́st dál.
Paula Weg už byla v posteli a přemýšlela o právě končı́cı́m dnu. Začátek
byl pěkný, ale ten konec.
Nejvı́ce si vzpomı́nala na panı́ Westfallovou, jak se na ni rozkřikla v knihovně. Stále jı́ zůstává v hlavě ta věta: Padej vodsud’, holčičko. Už máme
dávno zavřı́no. Padej!!!
Co se panı́ Westfallové jenom stalo? Dneska byla ale opravdu divná,
přemýšlela Paula.
Pak začala myslet na Briana. Dnes měli jı́t spolu do lesa a ona na něho
měla čekat před obchodem panı́ Westfallové. Jenže – copak tam Brian ještě
nebyl? To by se přece nestalo. Věděla, že na ni čeká i o deset minut dřı́ve než
byli domluveni.
Nebo že by nepočkal? To také ne. Stalo se, že se opozdila i o půl hodiny,
a on na ni ještě čekal.
A co ty rozházené knihy u panı́ Westfallové? Vypadalo to, že tam už
někdo byl. Co když to byl Brian? A co když ho panı́ Westfallová taky tak
vylekala?
No, budu se na to Briana muset zeptat, skončila uvažovat Paula Weg
a pokojně usnula.
Musı́š zabı́t své rodiče, přečetl Brian na dalšı́ stránce podivné knihy.
Venku uhodil hrom, zablesklo se a začal padat déšt’.
Brian přemýšlel. Zabı́t rodiče, to nemůžu udělat. Jsou to moji nejbližšı́!
A tvoji největšı́ nepřátelé.
Matka tě použı́vá jako otroka a otec tě stále bije!
”To je pravda,” řekl nahlas Brian, ”ale jak to mám udělat?”
Tady na stole je nůž. Jdi zabı́t svého otce.
108
Venku uhodil blesk a pak bylo slyšet ohromné burácenı́ hromu.
Jdi zabı́t otce, jdi zabı́t otce, jdi zabı́t otce kolovalo Brianovi hlavou. Malý
mozek jedenáctiletého chlapce zvažoval všechna pro a proti. Bylo to podivné,
ale ta pro vyhrála.
Podı́val se na stůl a tam uviděl nůž. Vzal ho do ruky a obtěžkal si ho.
Nebyl těžký. Brian zvedl své tělo a začal zabodávat nůž do své postele. ”Zabı́t
otce, zabı́t otce, zabı́t otce.”
Rozhodl se.
Blesk opět protrhl oblohu a za oknem mohl Brian spatřit obrys černé
kočky. Ten však už nic neviděl. Pomalu vycházel do schodů a hledal otce.
Už tě nebudu potřebovat!
Edna Westfallová opět uslyšela ten podivný hlas. Nebude mě potřebovat?
Co to znamená?
Musı́m tě zabı́t, jsi už naprosto zbytečná.
”Zabı́t? Proč?” začala křičet Edna. ”Splnila jsem tvé požadavky, už tě tu
nechci!”
Ticho, dávej pozor. Tvá smrt právě začı́ná!
Edna Westfallová se ocitla v autě se svým synem Ryanem. Ošklivý sen
pokračoval.
”To znám. Jsem jen duch. Mně se nic stát nemůže. To znám, to už tu
bylo!”
Edna Westfallová se začala smát. Smála se a ani si nevšimla, že kamión
už pomalu vjı́ždı́ do zatáčky, že se auto, které řı́dı́, začı́ná pomalu točit, a že
jı́ Ryan řı́ká: ”Mami, co se děje? Proč se otáčı́me? Já se bojı́m!”
Pak už bylo slyšet jen náraz a velký výbuch. Tentokrát zahynula i ona.
Ležela v křesle ve svém pokoji a smála se. Ale už jen ve tváři, protože byla
mrtvá.
Ahoj Briane!
”Kdo jste?” odvětil Brian, který s nožem v ruce stoupal po schodech.
Jsem spisovatel té knihy.
”To je dobře. Kde je otec?”
V koupelně. Je k tobě zády. Stačı́, když ho několikrát bodneš.
Brian vešel do koupelny. Otec stál u umyvadla a holil se. Byl celý pořezaný,
protože byl i opilý, ale Brian věděl, že to otec stejně dělá. Nikdy nevěděl proč.
Zab ho, zab ho!
Brian se rozmáchl a nůž se zabořil do masa otcových zad.
109
Zab ho!
Otec se zhroutil a Brian dál bodal. Do tváře, do krku, do hrudi.
Zab ho!
Brian už slyšel praskánı́ kostı́ a syčenı́ krve. Cı́til puch tekoucı́ krve i vylézajı́cı́ch střev.
Zab ho!
Když dokončil tu hroznou práci, utekl. Hlas ho však zastavil. Dokonči
práci! Je tu ještě tvá matka!
Bylo ošklivé úternı́ ráno. Lilo jako z konve a Brian se probudil ve své
posteli. Byl čistý, nezakrvavený.
Vstávej. Ted’ je čas splnit mé přánı́!
Brian vstal. Už to nebyl Brian včerejšı́ho dne. Ač upravený, vypadal staře
a měl nestranný obličej. Byla to oživlá mrtvola, člověk bez duše, tělo bez
života.
Brian byl tělo, které poslouchá přı́kazy svého pána.
Poslouchej. Vezmeš si nůž a půjdeš do školy. Půjdeš tam o trochu dřı́ve
než normálně. Ve škole najdeš v prvnı́m patře kabinet ředitele. Tam vstoupı́š a odstranı́š zbytečné svědky. A ted’ to hlavnı́: v ředitelně je na stěně
spousta obrazů. Odsuneš ten, na kterém je namalován ošklivý obličej d’ábla.
Za obrazem nalezneš skrýš a v nı́ velkou ocelovou skřı́ňku. Tu musı́š rozbı́t!
To je tvůj úkol.
Brian se dlouho nerozmýšlel. Vzal nůž, oblékl se a vyšel ke škole. Pohyboval se jako stroj bez vlastnı́ vůle.
Ulice se ještě nezaplnila. Brian věděl, že za půl hodiny bude plná dětı́. To
věděl i hlas v Brianovi, a proto neustále řı́kal Spěchej, spěchej. . .
Brian už uviděl školu. Zdála se tak velká a neotřesitelná.
Pršelo a byla tma.
Brian vešel do školy. Už se chystal jı́t do schodů, když vtom hlas změnil
plán.
Vı́š co? Nejprve udělej něco jiného. V mı́stnosti vedle tebe najdeš ve stolku
pro učitele zápalky. Zapal to tu, zapal. At’ se k tobě nebude moci nikdo přiblı́žit.
Paula Weg vstala o trochu dřı́ve, protože chtěla být před školou před
Brianem. Trochu ji zarazilo, že je venku taková tma, ale potom uslyšela
padajı́cı́ kapky deště a už jı́ to nepřipadalo tak divné.
Když přišla před školu, byla před nı́ už hromada lidı́. Pak Paula zpozorovala, že škola hořı́. A kde je Brian?
110
Už jsi tu. Zabij je všechny!
Brian rozrazil dveře od ředitelny a spatřil tři osoby. Leo Kinga, ředitele
školy, Brianovu učitelku Elu McCaronovou a zástupce ředitele.
”Co tu chceš, Briane?” optala se Ela a potom vykřikla strachy, když
uslyšela odpověd’. ”Z A B Í T V Á S!!!”
Brian se rozmáchl a obrovskou silou rozdrtil panı́ McCaronové lebku.
Slaboduchý zástupce ředitele se natlačil k oknu a začal na lidi dole volat
o pomoc. Ředitel školy Leo King vytáhl pistoli z osobnı́ho stolku a pronesl:
”Neblázni, budu střı́let.”
Nic ti to neudělá, jdi! Brian šel.
King začal pálit jednu ránu za druhou a bylo vidět, že opravdu zasahuje
cı́l. Jenže Brianovi to nevadilo. Kulky se mu zarývaly do masa, jedna zasáhla
i oko, ale Brian šel dál.
Požár se rozšı́řil i do druhého patra. V prvnı́m patře byl oheň všude, ale
do ředitelovy kanceláře se začal dostávat až ted’.
”Uhni pryč,” zařval Brian a jediným úderem rozbil lebku i Leo Kingovi.
Zástupci ředitele se honily v hlavě divné myšlenky. Zvažoval pro i proti,
zda má skočit z budovy ven nebo ne. Ted’, když spatřil, jak i druhá osoba,
která před chvı́lı́ ještě žila, umřela pod rukou jedenáctiletého Briana Ruska,
neváhal. Skočil.
Lid dole začal jančit, když uviděl, jak někdo padá z okna, a pak dav
diváků spatřil i Briana. Ten se nahlédl do okna a strašlivě zařval. Přı́mo před
zraky všech lidı́ se začal měnit. V okně hořı́cı́ budovy už nestál obyčejný kluk,
ale zkrvavená přı́šera.
Otevři tu schránku! Je v nı́ mé srdce. Chci zase žı́t!
Celou budovou šlehaly plameny. Brian začal pomalu cı́tit horko. Rychle
odkryl obraz a vytáhl skřı́ňku.
Začal do nı́ bušit, ale kov nepovoloval. Někdo si s tı́m dal velkou práci,
aby byla schránka nedobytná.
Dělej, Briane!
”Nemám dost sı́ly.”
Dělej!
”Briane!” Brian uslyšel, jak ho někdo volá. ”Briane, slyšı́š? To jsem já,
Paula.”
Neposlouchej ji!
”Nedělej to. Nedělej to, nebo tě nebudu mı́t ráda. Rychle uteč ze školy,
nebo umřeš!”
Neposlouchej. Budeš nesmrtelný.
2.6. SVĚT
111
Brianovo nitro bojovalo. Mozek, který byl ovlivněn hlasem, radil: Pokračuj.
Srdce radilo: Uteč z budovy. Uteč nebo zahyneš. Uteč, nebo ztratı́š Paulu.
Uteč, uteč.
Dělej, nebo bude pozdě!
Brian váhal už moc dlouho a budova školy se s obrovským rachotem
zhroutila a všichni okolo mohli slyšet, jak umı́rá i hlas.
Óóó. Znovu se mi to nepodařilo. Né!
Trosky dohořı́valy a zpoza deště vykouklo jarnı́ slunce.
*
John Varley, jedenáctiletý kluk, šel právě z knihovny domů a nesl si v tašce půjčené knihy. Jednou z nich byla i kniha vázaná v kůži, s dvěma hady
na obálce. Varleye hned ta kniha upoutala, a proto si ji půjčil.
A už se těšil, až si v nı́ začne doma čı́st.
2.6
Svět
jen se směj a já ti povı́dám
že brzy bude vı́c hlupáků než obyčejných lidı́
a všechno věděnı́ už bude v rukách mocných
a pak teprve začne pravá hra
ti řeknou běž a nemáš jinou možnost
ti vládnou všem a nenechajı́ spánek
a tomu všemu napomáhá
ten náš svět
proč dělat dobro a znát zákony
a k čemu v dějinách kdy byly dějiny
proč dělat pavědy které nás nebavı́
my na to. . .
a pak vám povı́dám nastane hodina
kdy lidi nebudou moct chodit do kina
a slyšet muziku a mluvit s cizinci
budeme otroci těch chytrých pánů
těch krutých omylů a padlých tyranů
to co my od huby to oni na stranu
112
jak párek havranů
krá krá
a ty svým chovánı́m napomáháš budoucnosti
dobře ti tak
jak pravı́ klasik
vše se jednou obrátı́
i tobě!
2.7
Vzpomı́náš?
Vzpomı́náš, bylo to před dvěma roky
pod hvězdným nebem, pod krytem zimy
lı́bal jsem poprvé a zrovna tebe.
Jak je to dávno!
Ve stı́nu garážı́, ve skrytu duše
schovaný před láskou důkladně.
Stačilo prosvětlit můj tichý pokoj
a je to dávno.
Vzpomı́nám na tebe, na prvnı́ lásku,
prvnı́ a zatı́m poslednı́,
kterou jsem potkal.
Ted’ už jsme od sebe daleko,
vzpomı́nky však za to stojı́.
Ale je to dávno.
2.8
Hledat lásku v kupce sena
hledat lásku v kupce sena
ničemu se nevyrovná
a tak rád se s nima bavı́m
nic na odiv nepostavı́m
jsem tak sám
mnoho lidı́ sovy mluvı́
o tom co láska znamená
2.9. SURREALISMUS?
jsou to jen slova sliby nic
chtı́č kořist utrpenı́
tak už na světě dobro nenı́
jsi sám
a sama
a samo
jsme tak sami a proti bolesti pomáhá jen televize
reklamy na kterých se učı́me chápat lásku jako flirt
kořist
povzbuzenı́ v životě nikoho
hledej milého až spadne strom
najdi bezmocnou dı́vku a začni ji zuřivě lı́bat
tak lásku nenajdeš
a nikdo ti neporadı́
jsi sám
pravdu měli jen beatles se svým help!
2.9
surrealismus?
ZKoušı́M pSát Slova Útěchy
óDu na RadOst alias SLAst
hleDej V kaPCe oleje káMo
netřeBA hrdinů NA pohROmu
hamlet slova hledá bez obojku pes kterej se pozná na dálnici
nepotřebujeme devizi hledánı́ pod krkem náhody bezpartijnı́
kukuma obecná hledaje popela nezná moc dělat zázraky
surrealismus potřebuje nové obzory bez krku a obojku
vı́tám dělnı́ky moře kteřı́ nemajı́ potřebu hledat útěchu v nesmyslech
2.10
Dialogy na 1995
”Chceš kafe nebo něco?”
”Ale jó. Málo slazený, já moc sladký nerada. Dobrý, toho cukru.”
113
114
”Hele, a máš nějakou známost? Jako kluka? Seš staršı́ než já, proto se
jako ptám. Jestli máš nějaký zkušenosti.”
”Ne, Petře. Já eště nikdy žádnýho to. . . neměla. Ale chtěla bych mı́t hodně
dětı́.”
”To já ne. Nechceš se mnou jı́t do kina?”
”No. . . ”
”Tak ne, já se jenom tak ptal. Zapomeň na to!”
”Ale já bych klidně. . . měla už asi jı́t. Fakt, to kafe bylo moc dobrý, dı́k.”
”Tak ahoj, no.”
”Ahoj!”
”Tady vokolo je pěkná přı́roda, co?”
”Je.”
”Tak abysme se dali do práce, co?”
”Dyž ně s tou kompozicı́ chceš pomoct.”
”To vı́š, že jo. Vo čem pı́šeš?”
”Dášenka. To je pěkný, nebo ne?”
”Jo. . . Nechceš si sednout ke mně tady na ten pařez?”
”Ale. . . ha. No, nev. . . to asi ne. Ale na tý bundě mojı́ sedět můžeš, to mi
nevadı́, to se vypere.”
”Proč tam tak stojı́ sama?”
”Vona žárlı́. Že tě mám a tys s nı́ nic nechtěl jako. . . ”
”Ale já chtěl. Vono to prostě nedopadlo.”
”Tak teda budem jenom kamarádi.”
”Tak jo, no.”
”A nechtěl bys k nám přijı́t na Silvestra?”
”Možná, já dyštak zavolám.”
”Petře, přijd’.”
”My potom po půlnoci odejdeme. . . ”
”No tati!”
”Já snad zavolám.”
Chtěl jsem Ti tentokrát zavolat, a dokonce bych i přišel na Silvestra.
Ale vono to prostě nedopadlo. Vı́m, že dělám chybu, ale kdo se má v Tobě
vyznat? Promiň.
2.11. ZPOVĚĎ PLATONICKY ZAMILOVANÉHO
115
”Nechceš se mnou jı́t na maturitnı́ ples?”
”No. . . ”
”Tak ne, já se jenom tak ptal. Zapomeň na to.”
”Ale já bych klidně. . . ”
2.11
Zpověd’ platonicky zamilovaného
Dnes jsem ji potkal. Měla na sobě pěknou šedou mikinu a hezky se na
mě usmála, když jsem stál za nı́ v řadě na oběd. Nevěděl jsem v tu chvı́li, co
řı́ct, a tak jsem se jen usmál a dodal: ”Snad nebude pršet!”
Celou dobu jsem jen tak o přestávkách chodil po budově našı́ školy a
snažil jsem se ji najı́t. Nikde nebyla. Chvı́li jsem si myslel, že se jejı́ vlasy
objevily za dveřmi jedné ze třı́d, ale byl to klam.
Tentokrát jsem s nı́ mluvil. Ráno jsem jı́ řekl: ”Ahoj!” a ona mně odpověděla.
VIDĚL JSEM JÍ, JAK SE PŘED ŠKOLOU MUCHLÁ S JEDNÍM ČTVRŤÁKEM, A TAK JSEM NA NI ZANEVŘEL. UŽ S NÍ NECHCI NIC MÍT!
2.12
Rozpaky
nemám strach z katastrof
ani nemoc mne nesoužı́
bojı́m se jen lidı́ samotných
nechci žı́t v davu ani sám
hledám dı́vku která by mne chtěla
nekouřı́m nepiju nefetuju neřvu
jen hrozně žárlı́m
to ale nepozná to já jı́ slibuju
že budu žárlit to nepozná
problémem zůstává najı́t tu dı́vku
nechci jen být št’astný
že mne někdo miluje – to nenı́ láska
nechci soucit, chudáčku, tebe nemá nikdo rád, vid’
prostě chci dı́vku k sobě
ale ted’ je tu ta emancipace
116
2.13
Změna plánu
Stojı́m u vchodu do haly a přemýšlı́m, co to dělám. Proč tu otravuju
v pátek odpoledne a co se po mně vlastně chce. Před chvı́lı́ ještě byla hodina
a já měřil vlnovou délku laserového paprsku, ted’ jsem v trenýrkách a nevı́m,
co dělám. Před chvı́lı́ jsem měl v plánu jı́t domů, lehnout si a odpočı́vat po
dlouhém pracovnı́m týdnu. To padlo.
Vše začalo na maturitnı́m plese, ale tuto kapitolu raději vynechám, protože
jsem o tom určitě psal, a taky to nenı́ to nejdůležitějšı́, co chci napsat. Prostě
se najednou začalo roznášet po škole, že chodı́m s holkou, se kterou jsem zaprvé vůbec nic neměl, a když už – ti lidé ani netušili, že to bylo jen na tom
maturitnı́m plese – to zadruhé.
Pozornost kamarádů je někdy přı́mo hrozivá. To už nenı́ kamarádstvı́,
ale jenom obyčejný chtı́č namočit tě do toho samého, co zrovna prožı́vajı́
oni. Mluvı́m o lásce – v mém věku se ani o ničem jiném bavit nedá. A tak
se stalo, že holky ze třı́dy začaly být trochu otravné s tı́m, kdo to vůbec
Jarmila je. Řekl jsem jim, že žádná Jarmila neexistuje, čı́mž jsem patrně
ještě vı́c vzbudil jejich nedočkavost a vyzvı́daly ještě důkladněji. Nakonec
vše dospělo do fáze, kdy jsem byl donucen dát si s Jarmilou rande přesně na
půl šestou do kina, protože v tu dobu tam všechny budou. Spatřil jsem ji na
chodbě, řekl jı́ o tom, a ona, že prý nemá čas, protože zrovna v tu dobu bude
někde v Rakousku, nebo tak něco.
Nabı́dla mi volejbal v hale, a tak tu ted’ stojı́m v trenkách a lelkuju. Vı́m,
že ta holka, co chodı́ s Turkem, to je ta kamarádka Jarmily. Vı́m, že by tak
mohl vzniknout docela zajı́mavý kvartet: já, Jarmila, Turek a ta jeho. Jsou
to podivné myšlenky, ale do takového spojenı́ se mi jaksi nechce. Přitom
netvrdı́m, že Jarmila nenı́ pěkná holka.
Vkročil jsem do haly jako do jámy lvové. Spatřuje mě Turek a slovy
Přátelé mých přátel jsou i mými přáteli, se snažı́ zı́skat mou náklonnost.
Budu si muset chvı́li sednout, než pochopı́m smysl těch slov. Potom hrajeme.
Nejprve v šesti – nakonec zbývám já, on a ony dvě. Prohráváme v poslednı́m
setu – a to až na poslednı́ chvı́li. Konec.
Je ona opravdu to, co hledám? Nečekám od dı́vky vı́c? Chci bejt jako
Turek? Pravdou však zůstává, že od dı́vek, o kterých vı́m, že ony jsou ty
pravé, se asi nikdy lásky nedočkám – viz KH. Nemám štěstı́ na staršı́ holku.
A tak se nesměj, drž hubu a krok, a žij. Vše se nakonec v dobré obrátı́,
stejně jako v amerických filmech.
Jenže tam hrajou skvělı́ americký herci, a tenhle život si musı́m prožı́t
2.14. OZNÁMENÍ OKRESNÍHO ÚŘADU V POPALCÍCH
117
sám. Babo rad’.
Poradit si s mladým životem je někdy dost těžký, hlavně že jiný nemaj
problémy a stačı́ jim k žitı́ volnost a diskotéky.
2.14
Oznámenı́ okresnı́ho úřadu v Popalcı́ch
Potloukat se po parku bez dı́vky je v nočnı́ch hodinách zakázáno! Kdokoli
bude přistižen při hanebném činu osamocenı́ ve stanovenou hodinu, bude
muset zaplatit 200 Kč nebo bude povinen najı́t do pěti minut dı́vku z přilehlých
zdrojů.
Při vyhledávánı́ dı́vky má hledajı́cı́ možnost použı́t pouze baterku a svůj
instinkt. Svobodné dı́vky se oceňujı́ navı́c takovým způsobem, že policista,
který provádı́ zákrok na osamělém chodci, bude povinen zaplatit oběma
pořádnou večeři ve velice drahé restauraci. Okresnı́ úřad už byl informován v
tom smyslu, aby vybavil městské strážnı́ky patřičným obnosem financı́ a stopkami, které policistovi pomohou ve správném odměřenı́ času, potřebného k
nalezenı́ protějšku. Pokud dotyčný partnerku do stanovené doby nepřinese
a dokonce se ani neobjevı́ zpátky na mı́stě přistiženı́, bude policista postupovat podle platných zákonů jako při hledánı́ uprchlého zločince, přičemž
nápomocným vodı́tkem k dopadenı́ pachatele mu bude adresa dotyčného,
kterou během poučenı́ o hledánı́ partnerky opsal z identifikačnı́ karty přistiženého.
Pokud se přistižený dostavı́ bez partnerky, bude na mı́stě zatčen, přičemž
mu policista patřičnými metodami zabránı́ v pohybu. Policista doběhne do
věznice, vybere podle přiložených cenı́ků tu nejvhodnějšı́ partnerku pro přistiženého, vrátı́ se s nı́ na mı́sto činu a tuto dı́vku předá zatčenému.
Tı́mto je celá situace zvládnuta a nikdo nebude chodit v nočnı́ch hodinách
osamocen.
výjimka 1: Pracovnı́kům okresnı́ho úřadu, soudcům a politikům může být
na jejich podnět vydáno vı́ce partnerek.
výjimka 2: Bude-li zastavena žena, o které se v zákonu nehovořı́, poté
mı́sto partnera zastává policista, který je tı́mto uvolněn na den ze zaměstnánı́,
aby si mohl užı́t.
Okresnı́ úřad v Popalcı́ch
22/2/1996
118
podepsán pplk. Major Kozyna, velitel komanda rychlého nasazenı́
mj. Ondruška Pavel
gen. Ctibor Dolina, zástupce vězeňské správy
ing. Tom Karel, odbornı́k pro styky s veřejnostı́
2.15
Maturitnı́ ples
Maturitnı́ ples je krásná věc. Problémem hlavně pro mě zůstává, že ač
chci najı́t nějakou obět’, rozuměj dı́vku svých snů, nemám zájem o dı́vky,
který mi vlezou do cesty, dá mně je osud. Asi jsem tedy na tomto svém
maturitnı́m plese udělal chybu, kterou bude těžké vrátit zpátky, možná chci
někdy vı́c, než můžu mı́t, možná stejně nic neudělám a svět půjde dál.
Po slavnostnı́m předánı́ šerp třı́dnı́mi učiteli a po předtančenı́, které jsem
měl na svědomı́ i já, probı́hala u nás u stolu živá diskuze. O čem jsme v té
chvı́li debatovali, to už si opravdu nevzpomı́nám, protože těch témat bylo
tolik, že si na ně ani nepamatuju. Ale právě v té chvı́li pro mne přišla dı́vky
ze 2.B, kterou jsem už ze školy znal od viděnı́. Byla pro mě známá tı́m, že jejı́
nejlepšı́ kamarádkou byla holka, se kterou chodı́ Turek. Pozvala mě na tanec,
tančili jsme spolu, já se zapomněl představit, ona taky. Potom mě vyrušil
Máca, že prý si půjdeme s celou třı́dou připı́t. Já se omluvil spolutanečnici,
ona řekla, že se za nı́ mám když tak stavit, až budeme hotovi.
Po přı́pitku se mně k nı́ nechtělo, nevı́m proč, asi jsem čekal zájem od
Kristýny, možná od někoho jiného, ale v žádném přı́padě ne od té dı́vky ze
2.B.
Nynı́ už vı́m, že se jmenuje Jarmila, stejně jako ta pı́snička od Dobeše.
Dalšı́ informacı́ byla ta, že se se mnou už dlouho chce seznámit a nevı́
jak.
Neudělal jsem chybu?
Proč tak divně reaguji!
Zůstávám stále věrný teorii existencialismu, že vše se prostě stalo a potom
teprve o tom budu uvažovat.
2.16
Hledaje
Hledaje ztraceného křečka pouštı́ se do nory
nepotřebuje útěchu davu
2.17. KDO JE LEPŠÍ NEŽLI TY
119
utrhněte hlavu nepodařenému skopci a hledejte něco jiného.
Potřeba teplého objetı́ mezi šedinami paneláků
bez reprı́zy nahřı́vané lásky v mrazı́cı́ch boxech osudu
napětı́ na průdušnicı́ch zalévá starobu nenadálým křikem.
Potřeba jiného hledánı́ neustává pod kapkami deště
ten se spouštı́ proudy lijavých dnı́ za úsvitu dějin
Okolo Frýdka teče pivnı́ mozol zapadávaje na křižovatku zapomněnı́
Trhala. . . skákala. . . padala. . . nikdo jı́ nepomohl. . . tobě taky ne. . . proč
nemá cenu na žádném valorizačnı́m výměru
tak se na to. . .
proč dělat navı́c nejapné hodiny beze spěchu
konec stanice
vystupovat
padáme do nebe!
2.17
Kdo je lepšı́ nežli ty
Kdo je lepšı́ nežli ty
kdopak zná vı́c nežli ty
včera na tvý dveře klepal jsem - zas nic, kde jsi byl?
Vzorce relativity
Einstein neznal lı́p než ty
kontrakce, dilatace, interference rychlostı́!
A v jejich stı́nu vidı́m přicházet
tebe ve věku třicet let
Einstein, Jak vidı́m Turka: ”Docházı́ u něj k dilataci času. Tomuto doktorovi je pro nás třicet let, ale to se hluboce mýlı́me.
Jeho buňky neustále kmitajı́ těkavým pohybem, jehož rychlost
je zhruba rovna 80 % rychlosti světla. Jeho vlastnı́ věk je tedy
asi 18 let. Dnes tedy slavı́me relativistické osmnáctiny! Vı́táme
tě mezi dospěláky!”
Newton, Einstein, Libor Turek,
s pı́lı́ a lahvı́ okurek
novou teorii vbrzku vymyslı́š, doktore.
120
Modernı́ vědci zblednou závistı́,
chyby v tvé teorii nezjistı́,
mı́sto v učebnicı́ch je tvoje. . .
Ty, ty, ty, ty, ty a tvůj je svět!
2.18
Přiletěli mimozemšt’ani
”Rychle lidi, na louku za město dnes majı́ přiletět mimozemšt’ani!” Všichni
lidé se začali vydávat ke stanovenému mı́stu. Nikdo sice nevěděl podrobnosti,
ale ty nejsou při davové psychóze vůbec důležité.
Na loučce už se začalo shromažd’ovat velké množstvı́ lidı́, davy bouřily
a čekaly na ten skvělý okamžik v dějinách lidstva.
Ve 13 hodin se objevily prvnı́ známky nervozity. Co když to celé byla jen
taková nastražená fáma, která má udělat z UFO věc naprosto vymyšlenou?
Ve 13,30 už nikdo nedoufal, že nějaké ohlášené UFO vůbec přiletı́.
Ve 13,35 se však zraky všech obrátily směrem k nebesům a všichni spatřili
to, na co čekaly ty neutuchajı́cı́ davy. Obloha se roztrhla a světelný záblesk
pročı́sl už trochu deštivě vypadajı́cı́ mraky. Velký předmět kulovitého tvaru
se objevil na severozápadě, obkroužil přı́tomné a zase odletěl.
To byla prvnı́ opravdová událost ve městě, která stála za povšimnutı́
mı́stnı́ho pisálka, který zprávu dal do novin. Od té chvı́le se ve městě vyrojilo
spousta agentů FBI, CIA a NASA.
2.19
Fejeton do almanachu
Celé prázdniny jsem si řı́kal, že je do 1. zářı́ dost daleko. Uklidňoval jsem
se, protože co může být lepšı́ho než radost z toho, že ráno vstanu a budu si
dělat co chci.
Ale už je tady – ten den. Ráno se probouzı́m, na budı́ku 6,30 – pro přı́štı́ch
deset měsı́ců můj ”oblı́bený” čas vstávánı́ – a venku tma. Liják. Minulý školnı́
rok byl zakončen deštěm, tak si to matka Přı́roda zopakovala i v prvnı́ den
školy. Jako by nás chtělo počası́ před školou varovat.
Ne, ne; škola je přece prı́ma, když si vezmete, že přestávky majı́ deset
minut, což na přesun z mı́stnosti do mı́stnosti určitě stačı́, ale ne na zahozenı́
chemie z hlavy a přı́pravu na úplně jiný předmět. Škola je super, když jdete
o půl druhé na oběd a vidı́te frontu, která se pomalu táhne malou chodbou
2.20. ZLO
121
jı́delny. Co může být lepšı́ho než škola, řeknete si, když doma sednete ke
stolu a nazpamět’ se učı́te fakta; vždyt’ i matematik musı́ vědět, že Walt
Whitman se narodil roku 1819 v New Yorku. Když to nevı́š, sedni si a počkej
na profesora, který ti zároveň se špatnou známkou dá i varovánı́: ”Co z tebe
jednou bude?”
Nevı́m, zda a jak změnit výuku na gymnáziu, myslı́m si však, že hodně
záležı́ na učitelovi, má-li zájem na zlepšenı́ výuky. Je tu i zodpovědnost na
studentovi, ale ten toho moc nedokáže, když dostane na oblı́bený předmět
profesora, který učı́ svou třeba patnáct let starou metodou.
Celé prázdniny jsem si řı́kal, že 1. zářı́ by přece už nemělo pršet, ale ono
lilo.
Lilo jako z konve.
2.20
Zlo
Zlo je jedna z mála věcı́, která nás sleduje na každém kroku. Stačı́, abyste
se zrovna v tuto chvı́li otočili, a už ho můžete vidět. Zlo, které vám dýchá
na paty. Zlo, které vyzařuje z lidı́, zvı́řat, ba i budov. Zlo je totiž věčné.
Každý si ho představuje jinak. Lidé věřı́cı́ na pohádky v něm vidı́ obludu
v podobě draka, který si chce slupnout na ubohé princezně. Ten, který je
vychován kasovnı́mi trháky televiznı́ch společnostı́, nejspı́še uvidı́ gottzilu
nebo upı́ra, přı́padně několikanásobného vraha. To ale nenı́ zlo v pravém
slova smyslu. Možná vás trochu vyděsı́, když řeknu, že několikanásobný vrah
nenı́ zlo v pravém slova smyslu, ale já se vás budu snažit přesvědčit, že mám
pravdu. Pokládám vrahy, násilnı́ky a psychopaty za extrém zla. Je to jakýsi
odpad, který už nevydržel v hrnı́čku s nápisem zlo. Takovı́ lidé už totiž nejsou
zlı́, ale vyšinutı́. Proti takovému jednánı́ se sice nemůžeme bránit, proto se
ho bojı́me, a tı́m ho pokládáme za zlo, ale to nenı́ ten pravý pohled na
věc. Zlo v pravém slova smyslu totiž vůbec nenı́ strašidelné, i když po sobě
zanechává spoustu zničených rodin, nemocných lidı́ a mrtvých. Já mluvı́m
o zlu neviditelném, o takovém zlu, které se ještě vůbec neprojevilo, o zlu
dlouhodobém. Takové zlo kypı́ v každém z nás, jen si ho někteřı́ nepřipouštı́.
Někdy ho jmenujeme recesı́, jindy škodolibou radostı́, někdy úletem. Pro
někoho jde o vtip či efektnı́ nápad. Pravým pojmenovánı́m pro takové věci je
však zlo. Zlo v tom nejhoršı́m stádiu, nebot’ největšı́ nebezpečı́ pro jednoho
člověka je právě jen v něm. Každá osoba má v sobě vlastnı́ zlo, které když
spustı́, vyrovná a překoná veškeré zlo do té doby dané osobě předvedené.
122
Chraňme se proto před sebou samými.
2.21
Maturitnı́ projev
Váženı́ profesoři, milı́ rodičové, absolventi, přátelé,
jsme sice veselá třı́da a ještě dnes se oslavovalo, ale ted’ smutně. Vytáhněte
si kapesnı́čky.
Dávno, dávno již tomu, kdy jsme všichni stáli na jedné chodbě a jeden
z profesorů nás přesvědčoval, že matematicko-fyzikálnı́ třı́da je to nejlepšı́,
co si můžeme přát. Moc jsme tomu tenkrát nevěřili, ale dnes vı́me, že měl
pravdu. . .
Vzpomeňme Slávkovu nepřı́tomnost, Lukášův smı́ch nebo Martinovo neustálé vyrušovánı́ – zpočátku se nám to zdálo zvláštnı́. A vidı́te, zvykli
jsme si. Za ty čtyři roky jsme prožili mnoho krásných chvil – každému se
vybavı́ lyžařský výcvik nebo sportovnı́ kurz. Ale život přinášı́ i ty horšı́
chvı́le. . . A jednou z nich je i toto rozloučenı́.
V časech dobrých i zlých při nás vždy stál Petr Bud’árek – náš třı́dnı́
profesor. Jsme mu vděčni za jeho otcovský přı́stup. Hlavně dı́ky němu jsme
propluli všemi úskalı́mi, která na nás nastražilo studium na našem gymnáziu,
bez potı́žı́. A neměl to s námi vždy lehké. Přı́mo nadlidským výkonem bylo
polidštěnı́ některých jedinců – ale i to se mu podařilo. A jistě jsou mu za to
zavázáni. Lepšı́ho třı́dnı́ho jsme si nemohli přát – děkujeme!
Dále nesmı́me zapomenout na celý učitelský sbor. Při našem čtyřletém
studiu jsme se setkali s mnoha profesory – nenı́ čas je zde všechny vyjmenovat.
Opravdu jim všem z celého srdce děkujeme.
Velký dı́k náležı́ i našim rodičům. Bez jejich morálnı́ a finančnı́ podpory
bychom se určitě neobešli. Kdo jiný by nám zabalil svačiny lépe než naše
maminky, kdo jiný by nám ukázal pevnou rukou směr našeho budoucı́ho
vývoje než naši otcové. Vám, rodičové, patřı́ náš vděk a láska. Určitě to s námi nebylo lehké. Věřı́me, že jsme vám alespoň svými výsledky u maturitnı́
zkoušky udělali velkou radost. Budeme se snažit vás potěšit i na vysoké škole.
Přesto, že se po prázdninách rozjedeme každý jinam, budeme se jistě rádi
vracet domů a určitě budeme vzpomı́nat na ty chvı́le, které jsme spolu jako
třı́da prožili. Vždyt’ se rozpadá jen naše třı́da, ale ne naše přátelstvı́ – to je
věčné!
Kapitola 3
Už to jde :-)
3.1
Vyrobila jste mi špatné dı́tě, slečno
Vážená redakce časopisu Žena a Vesmı́r,
už dlouho otiskujete zajı́mavé přı́běhy čtenářek vašeho časopisu a řešı́te
jejich problémy. I když jsem nikdy nikam nepsala, už jsem se rozhodla a svůj
přı́běh posı́lám. Byla bych ráda, kdybyste ho otiskli, protože si myslı́m, že je
mnoho dalšı́ch rodin, které majı́ stejný problém.
Je mi nynı́ čtyřicet sedm let, mému manželovi Liborovi je dvaapadesát.
Asi před sedmi roky jsem se rozhodla, že chci dı́tě. Nemohla jsem ho fyzicky
mı́t; je to pozůstatek z doby, kdy mě znásilnil otec. Manžel mi dı́tě rozmlouval, že jsem stará a že jeho výchovu nezvládnu. Radil, že když už tedy dı́tě
chci, at’ si nějaké adoptuji, ale rozumı́te, chtěla jsem mı́t pocit, že to dı́tě
jsem stvořila já.
Nakonec jsem objevila řešenı́. V novinách otiskli inzerát, upozorňujı́cı́ na
novou možnost naklonovánı́ potomka. Tenkrát to byla úplná novinka, ne jako
dnes, a nabı́dka se týkala jen prvnı́ch dvaceti rodin, které složı́ zálohu padesát
tisı́c dolarů. Byl to nový vědecký směr. A doufám, že je dnes rozvinutějšı́ než
před lety.
Moc jsem nerozuměla, v čem je to nové, když se podařilo naklonovat snad
úplně všechno – plodiny co jı́me, hospodářská zvı́řata, i náš Azor, cvičený
vlčák, je klonovaný. A je úplně v pořádku, řı́kala jsem si. A tak jsem složila
zálohu a byla jsem sedmnáctá!
Když jsem to řekla manželovi, začali jsme se hádat. Řı́kal, že je to celé
hrozivé a že jsem se totálně pomátla. No, on už byl proti Azorovi, protestoval
124
KAPITOLA 3. UŽ TO JDE :-)
i proti novému autu, co jezdı́ samo po silnici. Nebo proti těm jahodám, jak
jsou obrovské jako melouny, jen trochu ztratily barvu a jsou tak bı́lé. Ale
dobré snad jsou, ne?
Pohovor s doktorkou Hýblovou, to byla krása. (Snad nevadı́, že tu jmenuju
některé lidi, snad jim změnı́te jméno nebo tak něco.) Věnovala se mi celou
půlhodinu, řı́kala cosi o tom experimentu, proč chci dı́tě. . . Doma jsem pak
vyplnila dotaznı́k, podepsala se (i za manžela - ale to nemusı́te otiskovat)
a souhlasila jsem s odebránı́m nějakých vzorků či co.
Slečna Hýblová mi řekla, že to bude kopie mojı́ osoby, jako že já budu
mı́t sama sebe. To byla zpráva! Já nemohla mı́t děti vůbec, a ted’ budu mı́t
sama sebe! Komu by to vadilo, prosı́m vás.
Tenkrát jsem byla unešená a št’astná. Dnes jsem naštvaná a cı́tı́m se
podvedená. Když jsem držela Klárku po devı́ti měsı́cı́ch práce nějakých vědců
v laboratoři, když jsem se na ni dı́vala. . .
Byla hodná, neplakala. V noci se nebudila a ráno už měla otevřená svá
očka. Hodné dı́tě, řekli byste. Je pravda, že někdy onemocněla, ale slečna
Hýblová vždy předepsala nějaké prášky, třeba na angı́nu, a vše bylo v pořádku.
Těch šest let uteklo jako voda a já si ani neuvědomovala, že Klárka nenı́
obyčejná. Nezlobila, celý den se třeba vydržela dı́vat ven z okna. Je pravda,
že máme krásný výhled z okna na to nové letiště na Černém Mostě, ale celý
den?
Dı́vala se na televizi, sem tam prohodila: ”Co bude dnes k večeři?” nebo
”Mám tě ráda, maminko” a to bylo všechno. Někdy jsem si řı́kala, že je ta
holka snad úplně bez duše.
Když jsem se na to byla ptát doktorky Hýblové, jen mi řekla, že mám
být ráda, že mám dı́tě, ale tvářila se ustaraně.
Nic hrozného se však nedělo proti tomu, co se stalo před čtrnácti dny.
Klárka začala mı́t nočnı́ můry, viděla ze spanı́ strašidla. Krvácela z nosu,
na některých mı́stech se začaly objevovat velké otoky. Kontaktovala jsem se
s panı́ Kamenskou, která si nechala naklonovat chlapce. Já vı́m, že jsou údaje
o lidech v projektu tajné, ale mně se to podařilo. Prostě jsem sehnala adresu
panı́ Kamenské a jela jsem za nı́.
Byla ráda, že mě vidı́. Když jsem jı́ sdělila důvod své návštěvy, zhroutila
se. Jejı́ chlapeček ležel v pokojı́čku a vypadal jako mrtvola. Slečna Hýblová jı́
prý řekla, že se experiment nezdařil a že je jı́ to lı́to. Panı́ Kamenská nechala
synka odvézt na pozorovánı́, totéž jsem udělala já se svou holčičkou.
Předevčı́rem mi doktorka sdělila, že je konec. Hrozně jsem se s nı́ pohádala
a chtěla vědět, jak jsou na tom ostatnı́. Neodpověděla mi. Chtěla jsem nové
3.2. PŘIJDE?
125
dı́tě. Hýblová řekla, že nynı́ zatı́m dalšı́ pokusy neplánujı́. Nechápu, když to
šlo u koz, psů, koček, proč by nešlo klonovat člověka? Nepodvedla mě slečna
Hýblová? Jak jsou na tom ostatnı́ děti, těch zbylých osmnáct, a proč se o tom
nepı́še v novinách?
Včera jsem objevila v novinách úplně stejnou upoutávku jako před lety:
Nechcete si naklonovat potomka? Stojı́ za tı́m opět slečna Hýblová. To už
se zlepšilo klonovánı́ nebo je to jen dalšı́ podvod na dvacet lidı́? Když už mi
nevrátı́ Klárku, vrátı́ mi těch padesát tisı́c?
Váš časopis čtu ráda,
Olga Krátká
PS: Neřı́kejte nic manželovi, on nic nechápe.
3.2
Přijde?
”Určitě přijdu.”
”V devět?”
”Nevim, třeba. Ale fakt nevim přesně, kdy přijdu.”
Zavřely se dveře metra. Ještě jı́ stačil zamávat, pak se rozjela. Chvı́li
zůstal stát a dı́val se za mizejı́cı́mi světly vlaku. Snad přijde, pomyslel si.
Otočil se směrem k východu. Jezdı́cı́ schody byly prázdné. Nechal se vyvézt
až na povrch, do chladného večera města. Ale co když nepřijde?
Z přemýšlenı́ ho vyvedla cinkajı́cı́ tramvaj. Ještě uslyšel řidiče, jak nadává:
”Si dej bacha, kdy vlezeš do cesty, vole!” Nevyvedlo ho to z mı́ry. Pomalými
kroky se vydal do svého bytu.
Občas se podı́val na nebe. Hvězdy nesvı́tily, lampy ulice byly silnějšı́. Už
to bylo hodně dávno, co viděl Velký vůz. Kdy jen to bylo? Aha, na tom
letnı́m táboře, jak. . .
”Přilož ještě, začı́ná být zima.” To řekl Čaba, hlavnı́ vedoucı́. Položil do
uhlı́ků trochu větviček, na to hodil poleno.
Oba dva se položili do trávy a koukali na nebe. ”Támhle spadla hvězda,”
řekl Čaba.
”Určitě ne, vždyt’ jsem ji neviděl.” Chvı́li mlčeli.
”Spadla, a támhle zase. Hele, pojd’ se vsadit.”
”A o co?”
”Třeba o tatranku, to je fuk. Já řı́kám, že do pěti minut spadne dalšı́.”
126
”Tak to se klidně vsadı́m, že nespadne.”
”Platı́.”
Mlčeli a dı́vali se na nebe. Jediné, co je rušilo, byl oheň. Ale dı́ky ohni
nebyla taková zima. ”Támhle.”
”Támhle co?” zeptal se Čaba. ”To už jsem vyhrál?”
”Ale ne, támhle je Velký vůz. Jede si takhle po obloze, a vždycky se podle
něj dá ukázat sever. Ani se nepamatuju, kdy jsem ho viděl tak dobře jako
dnes.”
”Člověče, nerozptyluj. Jestli před chvilkou spadla hvězdy a my jsme ji
neviděli, tak jsem stejně vyhrál.” Velký vůz. . .
Přijde? A proč mám vůbec takové pochybnosti? Když tvrdila, že přijde,
vypadala jako pravdomluvný kněz. Celým svým chovánı́m dávala najevo, že
o to stojı́. Určitě přijde. Tu láhev červeného nemám zbytečně.
Ale co když nepřijde? Jako tenkrát. . .
Tenkrát se domlouval s Hedvikou. Ona neměla co dělat, on taky ne, tak
se domluvili, že se sejdou před vchodem do zoo. Když majı́ čas, tak že si
udělajı́ pěkné odpoledne a popovı́dajı́ si o minulosti.
Když řekla, že se sejdou ve dvě, řekl ano. Celé to bylo vlastně jejı́ nápad.
Čekal na ni dvě hodiny, protože si nebyl jistý, na kdy se domluvili. Nepřišla.
Tenkrát taky nebyl vidět Velký vůz, byl ještě den. . .
Vešel do domu, rozsvı́til světlo, přivolal si výtah a nastoupil. Chvı́le, kdy
se nic neděje, kdy člověk musı́ čekat, to jsou ty nejhoršı́ chvı́le na světě.
Člověk začne přemýšlet – přijde?
Až budu doma, mohl bych si přečı́st kus nějaké knihy. Přijdu na jiné
myšlenky.
Vešel do svého bytu. Prázdný, tı́m pádem pochmurný prostor bez života.
Jediným živým tvorem byl jeho stı́n. A někdy měl stı́ny dva. Stı́n nemluvil,
neodporoval, pohyboval se s nı́m. Mohl si s nı́m hrát, pohybovat s nı́m tam,
kam sám chtěl, mohl ho kdykoli oživit a nechat zmizet. Ale zmizenı́ nedělal
tak často. To se potom celý pokoj zahalil tmou. A on tmu neměl rád.
Přijde?
Čekal chvı́li, usazen do křesla v obývacı́m pokoji. Čekal minutu, hodinu,
dvě. . . Když bylo třičtvrtě na deset, přestal si hrát se svým stı́nem a pomalu
se zaposlouchal do ticha. Zhasnul světlo, do pokoje přišla tma. Ne úplná.
Slabé paprsky světla se proplétaly přes okno z venku. Zmizel stı́n, zmizel
jsem i já. Nejsem tu. Nečekám. Jak bych mohl čekat. Vždyt’ mě bylo už
v tom metru jasné, že jde o pouhý vtip, vycpávkovou frázi, aby řeč nestála.
Já si v žádném přı́padě nedělal iluze. . .
3.3. JENOM NĚKOLIK HRUBÝCH CHYB
127
Zase světlo rozsvı́til. Určitě si se mnou nehrála. Mluvila pravdu, chtěla
přijı́t, ale něco jı́ do toho vlezlo. Nebo zapomněla. Ne, nezapomněla, na mě
by přece nezapomněla.
Zhasl. Světlo ho zklamalo. A tma taky. Rozmáchl se a lampu shodil.
Uslyšel cinkot rozbı́jejı́cı́ho se skla. Přešel k oknu, Velký vůz vidět nebylo.
Rozhodl se zavolat.
”Ahoj, proč jsi nepřišla?”
”Co? No jo vlastně. Ale já chtěla přijı́t. Jen jsem na to zapomněla. Proč
jsi nezavolal dřı́v? To bych ještě stihla!”
Zavěsil.
Neměl volat.
Předtı́m mohl alespoň doufat, že je pro někoho důležitý.
Tu noc se mu zdálo o Velkém voze.
3.3
Jenom několik hrubých chyb
Stáli na tom mı́stě už hodnou chvı́li. Dı́vali se kolem sebe, nejprve na
kolem vedoucı́ stezku mezi poli, která je těsně mı́jela. Vedla od kraje lesa
obilı́m až do v nı́žině postaveného městečka. Na to se dı́vali nejčastěji.
Středem barevných střech domů, několika věžiček a zelených zahrad a
parků tekla řı́čka. Z takové dálky nemohli slyšet jejı́ šuměnı́, ale jejich smysly
si ten kolot nenechaly ujı́t, a tak ho, ač smyšlený, přijı́mali jako skutečný.
Za městem, v obrovské dálce na obzoru, se tyčily hory. A oni dva uprostřed
polı́, stáli a mlčeli.
Ze severu přiletěl vı́tr. Počechral již vzrostlý oves a dal tak najevo svou
sı́lu. Ten skutečný zvuk sklánějı́cı́ho se obilı́ vyrušil ty dva z ticha. ”Nenı́ to
tady nádherné?” řekl ten menšı́.
”Myslı́te?”
”Vám to tak nepřijde?”
”Ne, nepřijde. Ten výhled možná svádı́ k tomu, abyste byl nadšený. Ale
to je povrchnı́. Když tu budete dlouho, zjistı́te, že život tady nenı́ nádherný.”
”No dobrá,” zakabonil se menšı́, ”ale vy mluvı́te o něčem jiném než já.
Ten výhled přeci je krásný. To městečko se zalévá ve slunci. Copak nevidı́te,
jak se lesknou věžičky kostelů, jak se světlo odrážı́ od okapů domů?”
”Asi mám starý zrak. Nevidı́m. Byl bych rád, kdybyste mlčel. Je předem
jasné, že se neshodneme. Život je prostě o každodennı́ dřině, a ti lidé dole ve
městě se nemajı́ dobře. To je vše, co jsem mohl řı́ct.”
128
Menšı́ chtěl ještě něco dodat, ale nakonec si to rozmyslel.
Slunce zapadlo. Celou krajinu nejprve zaplavilo červené světlo, potom
vstoupilo šero a nakonec se kraj ponořil do tmy.
”Nemohli bychom si přeci jen pohovořit?” Většı́ neodpovı́dal. ”Já vám
nebudu brát váš názor, jen bych ho rád slyšel.”
Většı́ se nadechnul: ”Vı́te, vidı́m to již dlouho. Lidé žijı́, celý život se
pachtı́, snažı́ se zı́skat kus čehokoli. Někdo hromadı́ penı́ze, jiný sbı́rá vzácné
hodiny. Jsou lidé, kteřı́ si dělajı́ čárky za každé sexuálnı́ dobrodružstvı́. A má
to cenu? Ne, nemá. Možná zı́skajı́ svá malá vı́tězstvı́, ale prohraných bitev je
vždy vı́ce.
Postupem času zjistı́te, že nemá cenu bojovat za každou cenu. Člověk se
přizpůsobı́ okolı́ a dělá jen to, co je nutné. Má to své jisté. A pokud ho nemá,
je nešt’astný už z toho. A proč tedy žı́t?”
”To jste takový pesimista?”
”Ne, ale v poslednı́ době sem na to mı́sto chodı́ spousta lidı́ a nařı́ká. Vy
jste to neslyšel, byl jste ještě přı́liš mladý. Na to, že se konečně rozmluvı́te,
čekám dlouhou dobu. A tak vám můžu řı́ct pouze jedno: jen nějaký člověk
nešika mohl zasadit na tomto mı́stě na tomto mı́stě buky jako jsme my. Proč
sem nedali vrbu?”
”Vy nevı́te, jak lidem pomoci?”
”Ne, nevı́m. A jsem už starý a unavený na to, abych si s tı́m lámal hlavu.
Kořeny jsou prožrané, moje kůra vysychá. Už jen čekám, až přijde lesák
a porazı́ mě. A jsem zvědavý, jak si tu sám poradı́te.”
Mladý buk chvı́li přemýšlel a řekl: ”Já vı́m co. My lidem můžeme pomoct.
My stromy totiž umı́me lidem dělat radost. Žijeme déle než oni. A celý život je
provázı́me. Někdo vás tu zasadil, nebo vás poprvé objevil jako malý výhonek,
a řekl si, že zrovna vy budete jeho strom. Pozoroval vás jak sı́lı́te, s velkou
obavou kontroloval po hrozivých vichřicı́ch, jestli ještě stojı́te. A řı́kal si, že
ten strom tu bude až on sám nebude. Řı́kal si, že na tomhle světě zůstane
něco, co vytvořil. Proto jsem tak rád, když vidı́m městečko.
To městečko někdo vytvořil. Každý člověk, který ho stavěl, si zasloužı́
můj obdiv. Kdybych k lidem mohl mluvit, tak jim řeknu právě tohle.”
”Snad vám ten optimizmus vydržı́.”
A oba se opět ponořily do ticha. Řekly si, co chtěly, a od té doby to byly
opět dva mlčenlivé buky. Velký a malý.
3.4. VĚŘÍTE?
3.4
129
Věřı́te?
Věřte mi, já mluvı́m pravdu. Žil jsem, zemřel jsem, žiju a zase umřu, a tak
to půjde stále dál. Vždy nám budou po smrti vyjmuty vzpomı́nky, a když
zemřeme v onom mrtvém světě, vrátı́me se do dalšı́ho života. Mně jednou
zapomněli vzpomı́nky odejmout a takhle to dopadlo. Věřte mi.
Ano, jednou i pro mě nastal ten den, kdy se lidské bytı́ pro každého uzavře.
Jako spousta jiných přede mnou, i já jsem pochopil, že smrtı́ nic nekončı́. Byl
to podivný pocit, když jsem odplouval ze svého pozemského těla a přestával
cı́tit bolest. Mé tělo bylo najednou průsvitné jako papı́r a pohyb mi nedělal
žádné potı́že. Mé původnı́ tělo se ještě chvı́li zmı́talo v křečı́ch, až nakonec
přestalo žı́t. Viděl jsem, jak přicházı́ má matka a šı́lı́ neštěstı́m, má žena si
rvala vlasy a má jediná dcera omdlela. Chtěl jsem jim dát nějaké znamenı́,
že žiju, ale nemohl jsem. Neviditelné nohy mě odnášely pryč.
Celý prostor okolo mě ztemněl a já se ocitl v dlouhém tunelu. Někde
daleko přede mnou svı́tilo malé světlo a já se bál. Temné stěny podivného
tunelu se svı́raly a působily strašidelně.
Na konci chodby jsem byl zase zaslepen bı́lým světlem, které se rozlévalo
po celém okolı́. Jen matně jsem zpozoroval obrysy postavy, která se ke mně
blı́žila. Přistoupila ke mně a já se jı́ podı́val do tváře. Byl to můj otec, který
zemřel, když mi bylo pět let. Vı́ce než to, že je živý, mě překvapilo, že má
mrtvolně bledý obličej a že když ke mně promlouval podivným hlasem, jeho
ústa zůstávala nehybná.
Šel jsem za nı́m. Byl oblečen do podivného tlustého hávu černé barvy,
který mimo obličeje halil vše ostatnı́. Šli jsme dlouho a já, ač jsem necı́til své
nohy, jsem pomocı́ nich šel. Vůbec jsem nemohl svůj pohyb ovlivnit.
Co si pamatuju dále, to pak bylo to, že jsme překročili temný pruh, který
se v záplavě světla najednou objevil. Mému otci nedělalo žádné problémy
překročit ten pruh, ale já cı́til něco, že se opravdu nevrátı́m. Po překročenı́
mě už zpátky skoro nic netáhlo a já pokračoval v cestě za svým otcem.
Byl to podivný pocit, když jsme nasedali do lod’ky, která nás měla přeplavit
přes jezero smrti. Otec stál na zádi a dlouhým bidlem odstrkoval lod’ku a dodával tak pohyb. Byl to pomalý pohyb a vše bylo tak klidné a vyrovnané
jako nikdy předtı́m.
V té době jsem vzpomı́nal. Na ženu, na dı́tě, na dětstvı́. . . vzpomı́nal
jsem na vše. Z toho rozjı́mánı́ mě vyrušil náraz. Přistáli jsme u veliké skály
s podivným otvorem. U něho stály tři postavy, které mě položily na zem
a začaly se mnou něco dělat. Otec zmizel.
130
V tu chvı́li se mi přehrával celý můj život od konce po začátek. Smrt,
práce, rodina a narozenı́ dcery, svatba, maturita, škola, otec a matka. Bylo
to jako film, který už znáte. Celé mé počı́nánı́ proběhlo mým mozkem. Pak
jsem spatřil svůj zrod a dál už nebylo nic.
Probudil jsem se. Zvedl jsem hlavu a pomalu jsem se podı́val, kolik je
hodin. Budı́k tam nebyl. Chtěl jsem odhrnout přikrývku, beztak už jsem byl
vzhůru, ale deka nebo něco podobného tam nebylo. Cı́til jsem své ruce, ale
neviděl jsem je. Nohy – neviděl. Co se se mnou stalo? Chtěl jsem zakřičet.
Ústa nešla otevřı́t, ač jsem věděl a cı́til, že je mám.
Podı́val jsem se kolem sebe. Nacházel jsem se v mı́stnosti naplněné světlem,
která bylo dočista prázdná. V jedné stěně byly dveře. Vstal jsem.
”Nevstávej, synu,” uslyšel jsem hlas svého otce, který vstoupil do mı́stnosti.
”Ještě nejsme hotovi.”
”S čı́m? Kde jsem? Copak jsem neumřel?” ptal jsem se, zděšený, že
mluvı́m.
”Ano.”
”Co ano? Proč mluvı́š a neotevı́ráš ústa? Proč nevidı́m své tělo?”
”Ještě nejsme hotovi. Ty ted’ usneš a my dokončı́me dı́lo jako u všech
před tebou.”
Probudil jsem se po druhé. Tentokrát jsem seděl v křesle a za stolem proti
mně byly dvě postavy. Můj otec tam nebyl.
”Kde je můj otec?” zeptal jsem se a z hrůzou jsem zjistil, že nemusı́m při
mluvenı́ otevı́rat ústa.
”Čeká venku,” sdělil mi muž vpravo. Byl oblečen do tmavého, černého
hávu a jeho obličej byl mrtvolně bledý. ”Nynı́ můžeme přistoupit ke zkoušce,”
dodal a já jsem si teprve nynı́ uvědomil, že nevidı́m barvy. Svět okolo mě byl
černý a bı́lý, ne červený, modrý, žlutý. Chyběly i mé nejoblı́benějšı́ barvy:
růžová, fialová a zelená. Byl jsem bez citu, protože bez barev chybı́ pocit radosti, žalu, dobra, zla. Člověku chybı́ pocit přátelstvı́, pocit lásky. Bez barev
je láska chudá a trpı́. Barvy totiž podporujı́ smysl pro krásu a představivost.
Zde byly barvy jen černý – bı́lý, černý – bı́lý, černý – bı́lý –
”Zkouška se zdařila,” dodal druhý muž. ”Jste přijat. S podrobnostmi vás
seznámı́ váš otec.” Pak se otevřely dveře a v křesle, které se pohybovalo, jsem
vjel do světa mrtvých.
Už od prvnı́ chvı́le ve světě mrtvých jsem tušil, že se mnou nenı́ něco v pořádku. Spolu se svým otcem jsme procházeli podivné černobı́lé městečko.
Kolem nás proplouvaly zahalené, mrtvolně bledé postavy. Vypadalo to, že
3.4. VĚŘÍTE?
131
neměly žádné vzpomı́nky, ale já je stále měl. Vzpomı́nky na překrásnou ženu,
chytrou, plnou elánu a touhy se mnou žı́t. Vzpomı́nky na dceru, to krásné
stvořenı́, které vzniklo z lásky k mé ženě. To otec netušil.
”Ty ani já už nemáme vzpomı́nky na to, co bylo. Zde ti to však nebude
vadit. Žijeme zde, ve své době, a kdo přijde po nás. . . ” a já se stále musel
dı́vat na jeho němá ústa, která přesto mluvila.
Povı́dal mě o způsobu života v jejich světě, o jejich smrti, o jejich vládcı́ch.
Pomalu jsem začal srovnávat minulý život a tento. Z jeho nehybných úst postupně vycházela slova o tom, že po smrti je něco dál, že to řı́kajı́ náboženstvı́.
Majı́ prý svého vládce, svou. . .
Ač o tom můj otec neměl ani zdánı́, já se začal nudit a myslet na svět
živých. On, který neměl vzpomı́nky, stejně jako ostatnı́ tom podivném světě,
nevěděl, o co přišel. Já ano!
Šedivý svět marných iluzı́, náhražka života – to nás čeká po smrti. Život
bez citů, bez lásky. Ale co bude dál?
Najednou jsem zjistil, že i zde lidé chtějı́ vládnout, a proto každému
člověku zničı́ jeho vzpomı́nky – to jediné co má, s čı́m žije, s čı́m i umı́rá.
Ti mrtvı́ zde pracujı́ stejným způsobem jako ve světě živých, v podivných
obrazech se dovı́dajı́ o tom, co bylo a jak je dobře, že jsou tady a ne jinde.
Jedinı́, kteřı́ věděli o krásách světa živých, vládli zde mrtvým, kteřı́ o ničem krásném nevěděli a brali vše, jak to je. V takovém světě se mi nechtělo
žı́t. A tak jsem se zabil.
Že to nešlo? Šlo. I mrtvı́ se mohou zabı́t, ale je to ani nenapadne, protože
si myslı́, že jsou v tom nejlepšı́m světě, jaký existuje. Já se zabil a způsob,
jakým jsem to udělal, vám stejně nebude nic platný, protože chyby, které se
ti mocnı́ dopustili, že zapomněli vymazat vzpomı́nky, se už nedopustı́.
A vůbec. Stejně mi nikdo neuvěřı́. Jsem ochoten to někomu řı́ct, jak se
vrátit do světa živých, ale jen někomu, kdo mi věřı́ a kdo mě z celého srdce
miluje. Pochybuji však, že se někdo takový najde. Nebo ano?
Tı́m, že jsem se zabil, vrátil jsem se do světa živých. Ne jako dospělý, ale
jako dı́tě. Ten den jsem se znovu narodil.
Muž, který toto napsal, měl pravdu. Aby však lidem řekl něco navı́c, musel
být alespoň někým milován. Nikdo takový se nenašel. Ten muž zemřel jako
sebevrah v blázinci.
Má cenu si to připomı́nat? Třeba ano. Já totiž stále věřı́m, že se najde
alespoň jeden člověk, který ho miluje. Který mu věřı́ a který by s nı́m šel až
na kraj světa. Tomu pak sdělı́ své tajemstvı́.
132
Věřı́te?
3.5
Ukradený svět
Každé ráno začı́ná stejně. Nejprve se nad obzorem objevı́ prvnı́ paprsek
slunce, začnou zpı́vat ptáci, tráva oživne a stromy začnou vydechovat pro
lidi životadárný kyslı́k; pak se objevı́ slunce a vše zalije přátelským žlutým
světlem. Pruh jasu se zakousne do nejvyššı́ch bodů všech budov ve městě,
zakryje okna ložnic manželů, milenců, mladých, starých, všech lidı́ na světě
a potom už je jenom světlo. Lidé začı́najı́ vstávat.
Pavel se otočil v posteli a do tváře se mu zařı́zlo světlo. ”Zatraceně”
zamručel, a obrátil se na druhý bok. Potom sebou hodil, odkryl přikrývku
zvedl se a podı́val se na budı́k. ”Zatraceně” rychle vstal a naházel na sebe
věci z minulého dne. ”Zrovna dneska. Čert aby to vzal.”
Zamknul dveře a seběhl ze schodů. ”Blbej život.”
Při běhu spatřil, že mu ujı́ždı́ hromadná doprava do města.
”Radši zemřı́t, než takovejhle hnusnej život.”
A tak jako každý den vstávalo slunce a lidé spěchali do práce, tak jako
každý den klel, zaklel si Pavel i dnes ráno. Už ho nebavilo žı́t v takovým
. . . městě, v takovým bordelu, kde musı́ chodit do práce, která ho nebavı́,
kde musı́ jı́st v rámci pravidel, kde vše funguje podle pravidel peněz a ne
pravidel lidstvı́. Podı́val se na hodinky. Půl devátý.
”Nemá cenu chodit makat.” Marně trhl rukou a obrátil se směrem k
domovu.
”Vstávat brzo, makat dlouho, chodit pozdě domů, chrápat chvı́li, brzo
umřı́t . . . ” debatoval si Pavel se svým srdcem, když vtom . . .
”Hej, co se děje?”
. . . mu všechen svět zmizel před očima a viděl kolem sebe jenom tmu.
”Zapněte světlo doprdele!”
Pavel se propadal dolů do prostoru, kde jen úplně dole bylo vidět malé
blikajı́cı́ světýlko. Pavel pocı́til určitou naději, že třeba spadl a rozbil si hlavu
a ted’ se probudı́ v nemocnici, nebo že je na pokraji klinické smrti, vždyt’ tam
ten zatracenej . . .
”Moody taky kecal vo nějakým tunelu.”
Nebo si myslel, že ho někdo střelil do oka a vypnul se mu mozek, nebo
. . . Vtom se probudil.
3.5. UKRADENÝ SVĚT
133
Nejprve si myslel, že včera v noci pil, že se ted’ probouzı́ a že mu bude
akorát blbě a vyblije do do hajzlu a bude to v pořádku, ale nic takového se
nestalo a on zostřil zrak a spatřil to, co mu nejprve vyrazilo dech, pak se
stejně pozvracel a nakonec upadl do šoku.
Když se probudil podruhé, stále viděl před sebou ony kupy masa, všelijak
zbarvené, s očima, které se pohybovaly, s osmi rukama a s osmi nohama,
s hnusnou pusou, z které padaly na růžovou podlahu sliny zeleno-červenomodré.
”Hej, co se děje?” zeptal se.
”Nic, klidně spěte, my se vás zeptáme, až vám bude dobře,” promluvila
jedna ze dvou masných kup.
”Mně se tady nelı́bı́, je mi hnusně. Běžte do . . .
”Nerozumı́me. Abyste toho ale nelitoval.” pohrozila druhá kopa.
”Co se děje? Kde je ulice?”
”Jak je vidět, je vám už dobře. Pohovořı́me si, abyste chápal, jsme mimozemská civilizace a zkoumáme lidstvo . . . ”
”Jo mimozemšt’ané? No ne, přestaňte si hrát, já nejsem blázen, svlečte
ty masky, nejsem blbej” řekl Pavel a vrhl se na prvnı́ kupu. Začal strhávat
kusy masa, ale stále to bylo jenom maso a pod masem dalšı́ maso. . .
”Nechte toho, pane Pavle, jsme opravdu mimozemšt’ané” řekla druhá
kupa a odtrhla Pavla od prvnı́ kupy, která dodala: ”Máte štěstı́, že to naroste.
Jinak bych vás zabil!”
Pavel začal šı́let.
”Vrat’te mě prosı́m vás zpět, já vám seru na výzkumy, chci bejt doma,
u lidı́. . . ”
”To jsme vám právě chtěli řı́ci. Žádný svět neexistuje, byl zničen. Byl jste
zachráněn jenom vy.”
”Jak to? Kde tedy . . . Vy jste mě unesli, já žádný útok neviděl, byl jsem
na silnici a pak. . . ”
”Pane Pavle, jste už miliardy světelných let od Země, která byla skutečně
zničena. Udělali to Harekové, my ne. A bud’te klidný, nic se vám nestane.”
Druhá kupa masa přešla ke klávesnici a pře Pavlem se otevřelo okno do
vesmı́ru.
Mimozemšt’an promluvil: ”Sem letı́me,” ukázal jednu z většı́ch hvězd.
”Vı́te, my zachraňujeme ohrožené tvory z vesmı́ru a svážı́me je do takové
zahrady, kde je v jednotlivých mı́stnostech sledujeme.”
”Hej, přestaň. Vy jste mě unesli. Jste z FBI nebo CIA, nebo. . . ”
134
”To, co jste prožı́val se vstávánı́m a s ujetým autobusem, to byla jen
projekce, vı́te? Virtuálnı́ realita. Chtěli jsme vás zkoumat ve vašem prostředı́,
které jsme zı́skali z vašeho mozku.”
”Vrat’te mě zpět. Vrazi, vymýšlı́te si.” . . .
Osudnou chybou bylo, že oba mimozemšt’ané, poněkud šokováni, opustili
mı́stnost v domněnı́, že se nemůže nic stát. Za pár minut se zabil poslednı́
člověk ze Země.
3.6
Dopisy
Tak ho poprvé uvidı́m, pomyslela si Jana a zamilovaně se na sebe podı́vala
do zrcadla. Spatřila svou krásnou, milou tvář a pěkné oči, i vlasy, ale podı́vala
se trochu nı́že a viděla kostru vozı́ku, na kterém před zrcadlem seděla. Vytáhla
ze skřı́ně dopis, který jı́ poslal, a začetla se do něj:
Milá má,
je to už bezmála tři měsı́ce, co si spolu dopisujeme, a já vám stále řı́kám,
pojd’te, půjdeme si někam sednout, popovı́dáme si; vždyt’ jsme z jednoho
města.
Nevı́m, proč stále pı́šete, abych o sobě něco vı́ce napsal, ale budiž. Jsem
velký, silný, nosı́m brýle, ale jinak je můj zdravotnı́ stav velice dobrý. Před
měsı́cem jsem byl na závodech, běhal jsem a skončil jsem třetı́. Stačı́?
Dobře, sejdeme se o půl sedmé u kina Obzor dne 7. srpna 1953. Naviděnou,
Pavel
Podı́vala se na sebe do zrcadla a zamračila se na sebe. Co jsi mu to
psala? zahněvala se. Pěkně rostlé děvče, atletka, nenı́ to k smı́chu? Vždyt’ jsi
na vozı́ku, a už deset let po té havárii se musı́š tlačit rukama, aby ses někam
dostala.
Až mě uvidı́, pomyslela si, tak se nejdřı́v lekne, a potom na mě začne
křičet, že jsem si v dopisech vymýšlela. Já řeknu: Ale já chci být mladá,
zdravá, umět chodit. . .
Jak ten musı́ být krásný, řekla si a začala se lı́čit. Bylo pět hodin.
Začal se holit a při té obyčejné činnosti musel myslet na ni. Jak musı́ být
pěkná, jak psala.
3.7. PODIVNÁ LÁSKA
135
Podı́val se na sebe do zrcadla a usmál se. Bylo trochu nı́ž než obvykle,
ale jemu to nevadilo. Při holenı́ musel myslet na jejı́ dopis, jak psala:
Můj anděli,
vy pı́šete, že jste atletem. Já taky a divı́m se, že jsme se také nepotkali,
protože já také chodı́m často běhat. Pavle, ani nevı́te, jak jsem ráda, že mne
zvete. Dlouho jsem se rozmýšlela, zda půjdu, ale už jsem se rozhodla, že ano.
Vaše Jana
Ta musı́ mı́t postavu, pomyslel si Pavel. Proč bych tam chodil? Copak se
můžu ukázat té slečně, která chodı́ pravidelně běhat a má ráda kino, divadlo,
hvězdy. . .
Budu moci s nı́ být, když. . . Podı́val se na hodinky. Bylo půl šesté. Uklidil
holicı́ strojek a odjel vozı́kem, na kterém od doby, kdy ochrnul, seděl, do
kuchyně, aby zalil svůj vyschlý krk skleničkou dobrého vı́na.
3.7
Podivná láska
Byl to docela obyčejný zájezd, kdy se sešli členové kapely a vyjeli si spolu
třeba do Starý Paky, nebo až na Chomutov. Hráli všude tam, kde chtěli a kde
je alespoň někdo chtěl pozvat. Byli dobřı́, to se řı́ká obyčejně proto, aby se
na ně šli lidi aspoň jednou podı́vat a aby odešli znechucenı́ domů, no ale tihle
hráči byli opravdu dobřı́.
V Táboře vystoupili, Phil, Jack, Peter a Mark, a objednali si pokoje ve
studentské ubytovně, která byla stejně o prázdninách volná. Zı́tra měli hrát,
či spı́še budou hrát v nedaleké hale a už se moc těšili.
Lidi většinou moc nezajı́malo, kdo jsou, proč přijeli a proč to vlastně musı́
být oni, kteřı́ zahrajı́ na charitativnı́ účely. Pravdou bylo, že oni hráli jen na
charitativnı́ účely, protože se jim to asi lı́bilo, nebo protože měli plno; kdovı́.
Vstoupili do ubytovny a vrátná jim podala klı́če od pokojů.
”Budete si přát jı́dlo na pokoji?” zeptala se a šibalsky mrkla okem:
”Třeba ráno, hoši, taková snı́daně až do postele je opravdovou lahůdkou.”
”Děkujeme!”
odpověděl Phil, který snad jediný uměl mluvit, protože kdekoli tihle umělci
byli, mluvil jenom Phil.
”Ale my nejı́me ráno.”
136
”No dobře, proti gustu žádný dišputát!”
”Prosı́m?”
”Ale nic.”
Vzal si klı́če a všichni čtyři vystoupali po schodech do svých pokojů.
Ten večer hráli opravdu skvěle. Většina lidı́ přišla nejprve proto, aby
věnovala nějakou tu korunu na charitativnı́ účely a hudba už je vlastně
nezajı́mala, přišli si popovı́dat se známými. Když však posluchači vyposlechli
prvnı́ dvě skladby, hudba je chytla u srdce.
Poslouchali tu vznešenou melodii, která neznala slovo rytmus, ale přeci
byla tak úchvatná. Tony se přelévaly přes klavı́r, housle i kytary do hlediště a
začaly naplňovat lidi lásku a poznánı́m. Lidé byli otevřenı́ a očarováni počali
tančit, i když hudba hraná nebyla k tanci vůbec myšlena. Hudebnı́kům to
ani nevadilo, protože se na sebe podı́vali a začali hrát s ještě většı́ radostı́,
chutı́, elánem a životem než předtı́m.
Nynı́ už tančil celý sál a vše se vlnilo ve zvuku nástrojů.
Lidé tančili a mysleli na radost, na mı́r, na to, jak pomohli sousedovi
s přenosem boudy, jak panı́ podala dı́těti hračku, ten se zamyslel do situace
celosvětové radosti, ten myslel na úsměv jedné prodavačky, ta zase na pohyb
listı́ ve větru.
Všichni se nechali unášet tou melodiı́ života a smrti, poznánı́, koloběhu,
jiných věcı́, skutečnostı́, faktů, a ze všeho nejvı́c láskou.
Phil, Jack, Peter a Mark dohráli. Seděli ve svém pokoji ve sklenicı́ch od
kompotu a debatovali o svých přátelı́ch na Betě Centauri. Byli to oni, lidé
přicházejı́cı́ z vesmı́ru, byli to mimozemšt’ané. Nepoznali však lepšı́ lásku než
na Zemi, a tak tu zůstali.
”Dobrý den, mohli bychom vás poprosit o autogramy?” zeptali se děti,
které vstoupily do mı́stnosti. Nikoho však nespatřily, jen čtyři sklenice zelené
tekutiny.
Jedna se převrhla a objevil se Phil: ”Běžte pryč!”
”My jen, . . . vı́te, ten koncert byl úchvatný, taková láska, co vycházela
z vašich pı́snı́ - mohl byste se nám podepsat?”
”Ne.”
”Proč?”
”Vı́te, nevı́m, sice, co to je láska, ale hrajeme jenom to, co se lidem lı́bı́.
Jsem takový ochránce lidstva. A mimoto, psát neumı́m.”
”A mohli bychom si popovı́dat s těmi třemi?”
3.8. LIDÉ?
137
”S těmi? Ne vı́te, oni neumı́ mluvit.”
3.8
Lidé?
”Takže je to jasné?” promluvil ke skupince mimozemšt’anů Hlavnı́ koordinátor výletu. ”Nezapomeňte, že jsme vědci. Našı́m úkolem je analyzovat
tu lásku, hm, nebo co to je. Je šı́lené, že nám takový nadpřirozený jev může
dělat takové problémy s elektronikou. Vašı́m úkolem je zjistit, co to ta láska
je.”
Všichni čtyři výletnı́ci vyšli z lodi a ihned se přeměnili na normálnı́ obyvatele planety Země. Ten prvnı́ odešel směrem k lesu, ostatnı́ se vydali k městu.
”Tak co, Čtyřko, co’s zjistil?” promluvil Hlavnı́ koordinátor poté, co se
všichni vrátili zpět do lodi. ”Co máš?”
”Byl jsem ve městě a ptal se lidı́, zda neznajı́ nějaké mı́sto lásky. Nasměrovali mě na cestu E55, a řeknu vám, byl jsem zklamán. Nic moc, ten cit
lásky. Je to trochu našeho Quanda, ale jinak, no, moc silný cit to nenı́. A
musı́ se za něj platit.”
Hlavnı́ koordinátor zapsal výpověd’ do palubnı́ho počı́tače a zeptal se
Trojky, co zjistila.
”Já byl nasměrován k rodině, o které jsem byl informován, že by se jejı́
členové láskou snědli. Tak jsem tam šel. Pozemská láska je trochu podivný
cit, který je založen na vrhánı́ všemožných předmětů. Ten manžel jich hodil
dost. Když se náhle strefil do své manželky, odpověděla: ”Takhle mě máš
rád?” a začala po něm dál házet ostré předměty. Nic moc, ta láska.”
”Ty, Dvojko, jsi měl za úkol poznat lidi mladé, kteřı́ o sobě tvrdı́, že se
majı́ rádi. Co’s zjistil?”
”No, také je to trochu nevalné. Láska je provozována nejprve pomocı́
flirtovánı́, což je prakticky pitomé šklebenı́ se na sebe, a pak hrou kdo dřı́ve.
Láska u lidského rodu končı́ v momentě, kdy dojde ke splynutı́ obou partnerů.
Potom se jedná o trochu směšný tělocvik, poté vše vyprchá. Nuda.”
Hlavnı́ koordinátor výletu se zachmuřil. ”Tak tedy nic. Jsem zklamán.
Nic jsme . . . ale, kde je Jednička? Myslı́m, že měla zkoumat přı́rodu?”
Do korábu doběhla Jednička. ”Koordinátore, mám to. Hlavnı́m zdrojem
lásky na planetě Zemi je přı́roda a zvı́řata. Radı́m, abychom zničili přı́rodu
i se všemi zvı́řaty, aby nám zase fungovala elektronika.”
Hlavnı́ koordinátor však přemýšlel, a potom řekl: ”Vı́m jednoduššı́ způsob.
138
Ovlivnı́me lidi, a naprogramujeme je, aby ničili svou přı́rodu sami. My budeme mı́t čisté ruce.”
3.9
Přı́běh
Venku se začı́nalo stmı́vat a do hospody přicházeli poslednı́ hosté. Ted’
už byli všichni tady a mohlo se začı́t vyprávět. Dnes padla sirka na starého
Prochásku, který ještě nikdy o ničem nevyprávěl. Dnes však musel – jak
padne někomu sirka, nenı́ vyhnutı́. Leda nechodit do hospody, ale to starej
Procháska zase chodil rád.
”Ale chlapi, ’dyž já nic nemám. Nikde ’sem nebyl, jako tadyhle Franta,
vymýšlet jako Peca taky nedovedu, já nevim,” snažil se Procháska z povı́dánı́
vymotat.
”Povı́dej a mlč,” řı́kali ostatnı́. To bylo známé moto, použı́vané, když se
někdo snažil vykroutit.
”No, nevim nevim, dnes je špatný den,” odporoval Procháska.
Chlapi obrátili notu: ”To ’seš pěknej bábovka. Přı́běh žádnej neumı́š –
nevı́me, co tady v hospodě teda děláš.”
”Zapı́jı́m žal.”
”Vyprávěj. Proč?”
”Ne, ne. Tohle ne. Řeknu přı́běh, ukecali jste mě. Ale dejte sem pivo.”
Za chvı́li už bylo pivo před starým Procháskou, který začal vyprávět:
”To bylo tenkrát po prvnı́ světový. Tady v horách bydlel asi pětatřicetiletý
vysloužilec. Ve čtrnáctým vodešel vod ženy s dvěma dětma. Narukoval na
vojnu, aby si dokázal, že jako něco je. No, bylo mu třicet, střednı́ věk, iluze
’sou pryč – no, asi by na vojnu šla většina z nás.
Nechal tady celou rodinu. Jeho žena se za něj modlila, aby se jı́ jako vrátil.
Všechny noce proplakala. A von se vrátil. Zklamaný životem, zklamaný tı́m,
že moh’ bejt vı́c, že je usmrkanec. . .
Žena ho přivı́tala jak se patřı́. Byla celá št’astná, furt ho obletovala, ale
von byl úplně bez citu – jako z tý války.
Ve dvacátým roce jim umřely vobě děti. V tu chvı́li se ten vztah sesypal
a žili na jedný chalupě, ale každej sám. Pak umřela i žena.”
Někteřı́ ze stálých hostů odcházeli. Hospodský se na Prochásku zle podı́val
a dodal: ”Dnes to bude teda kšeft. Že vůbec musı́ Procháska povı́dat – ’dyt’
je to courák a nic se tam neděje. Je to brekárna pro starý báby. To je prd.
To včera Franta, to bylo.”
3.9. PŘÍBĚH
139
”Já budu pokračovat, jestli teda můžu,” řekl Procháska. ”Když už ’sem
ten vylosovanej, tak poslouchejte.”
”Chalupa pustla, chlap už se skoro ani ve městě neukázal, prostě chtěl
skoncovat. A v tu chvı́li se mu začaly zdát ty divný sny. Usnul, a jak se tak
dostával do sněnı́, zdálo se mu, že vstává z postele. Pak se s nı́m začalo dı́t
něco podivnýho – prý jako by se proměnil ve vlka nebo co. Lı́tal pak po lese
v tomhle ustrojenı́, až se zase probudil v posteli, a to úplně rozválené.
V tu dobu začal ve městě řádit ten vzteklej pes. Hned asi po týdnu od
tý události to schytala prvnı́ obět’. Určitě si někteřı́ z vás – ty ne, Pepo, ty’s
byl ještě v nebı́čku – určitě si vzpomı́náte, jak jsme našli toho rozkousanýho
lesnı́ka poblı́ž krmelce. No, bylo to strašný.
Tomu chlapovi se potom zdávaly i trochu jiný sny. Zdálo se mu, že běžı́
do takovýho domu, kde v okně spatřil krásnou nahou ženu. Myslı́m pěknou
ženu. Ne jenom tělesně, to ale byla opravdu krása, ale i psychikou – prej to
v tom snu jako vycı́til, když byl tı́m vlkem.
Když už byla asi třetı́ obět’ toho vzteklýho psa, zdálo se to tomu chlapovi
každou noc. Vždy běžel lesem, doběhl k domu, podı́val se skrz okno, a tam
spatřil nahou dı́vku. Tenhle sen byla jeho jediná útěcha po tom, co ztratil tu
svou ženu a děti. Často mi o tom povı́dal.
Jednou přišel za mnou do hospody – a to bylo něco neobvyklého, protože
normálně se lidı́ vzdaloval a neupozorňoval na sebe – a povı́dá mi: ’Člověče,
já ji zabil!’
Prvně jsem si neuvědomil, o čem jako povı́dá, už tak jsem byl překvapenej,
že přišel do hospody, a pak jsem si uvědomil, že mluvı́ o té dı́vce, o který se
mu furt zdálo.
’Dyt’ je to jenom sen.’
’Ne, určitě ne. Já ji zabil, rozumı́š?’
Byl úplně rozčilený. Pak jsem z něj dostal, že se mu zdálo, jak běžı́ lesem,
dobı́há k domu a dı́vá se oknem na dı́vku snů. Jenže najednou se mu zdá, že
ta dı́vka má obličej jeho mrtvé dcery. Dětský, malý, nevinný obličej. . .
’Vtrhl jsem dovnitř a celou jsem rozsápal.’ A ten muž to povı́dal s takovým
přesvědčenı́m, že mu lezly oči z důlků.
Od té doby se začalo zdát tomu muži zase o jiné dı́vce, a on se bál toho,
že ji zase ve snu zabije.
V této době objevil nový lesnı́k starý osamocený dům uprostřed lesa.
Musel asi být dost překvapený, když uvnitř uviděl do krve a na kusy rozsápanou dı́vku.”
Starej Procháska se napil piva. ”A jak to bylo dál? No ten muž se od té
140
doby bál usnout. Spojoval ten přı́pad s tou ženou se svým snem. No, asi na
tom něco bude, protože od tý doby přestal ten vzteklej pes napadat lidi. Asi
už umřel nebo ho někdo zabil, nevim, ale jeho mrtvola se nenašla. Dodnes.”
Starej Procháska vstal a odešel ven. Všiml jsem si, že během vyprávěnı́
potlačuje slzy.
Od té doby, co vyprávěl tenhle přı́běh, ho celou noc sleduji v jeho domě.
Nebylo by nic divnýho na celým tomhle přı́běhu, kdyby z měsı́čnı́ho pozorovánı́ nevyplynula jedna skutečnost. Světlo v jeho domě nikdy v noci
nezhaslo. Starej Procháska totiž vůbec nechodil spát.
3.10
Pole
”Pane Moore, na tom poli se vám stejně nic neurodı́!” posmı́vali se škarohlı́dové úpornému snaženı́ stařičkého kněze učinit kus kamenité plochy
úrodným lánem. ”Na tom poli se nikdy nic neurodilo a taky neurodı́”, vykřikovali kolemjdoucı́, ale ten starý muž si jich nevšı́mal. To pole bylo jeho,
byl to jeho kus života, zde stál jeho dům, který Němci při návratu do vlasti
na konci války rozbombardovali. Byl to kus půdy, na který se vázaly veškeré
jeho vzpomı́nky z dětstvı́. To by v tom byl. . . ne, ten ne. Ta zem musı́ být
úrodná, před válkou byla.
Dosel poslednı́ kus země pšenicı́ a jeho zrak spočinul na zapadajı́cı́m
slunci. To mu vyhnalo na mysl poslednı́ vzpomı́nky. . .
”Mami, jedou Němci. Podı́vej, odjı́ždějı́.” Malý chlapec ukazoval do dálky,
odkud se začaly přibližovat tmavé body jedoucı́ch vozidel.
”Taky už bylo na čase, aby odjeli”, oddechla si máti. Při vzpomı́nce na
jejich řáděnı́. . .
. . . Jeho staré oči se zalily slzami. Poslednı́ vzpomı́nka na matku. No už
je to dávno. Potom přišli Němci a naposledy si užili. Zvı́řata. Bylo to v nich,
to krvelačné běsněnı́, ta jistota, že jsou neporazitelnı́, ještě nemohli uvěřit,
že prohráli. Věřili, že Hitler je nesmrtelný, že Třetı́ řı́še je nesmrtelná. . .
”Pane Moore, na tom poli se vám stejně nic neurodı́!”
”Ale urodı́. Třeba už se toho nedožiju, ale urodı́. To pole nosilo úrodu
odjakživa. Než se vraceli Němci. To už se pak neurodilo nic. Ale ono se urodı́.
Němci už jsou dávno pryč, máme konec stoletı́.”
Doufal, že se urodı́, protože to jediné by mu mohlo dát trochu radosti do
jeho vzpomı́nánı́ na poslednı́ dny války.
3.11. DIVNÁ SPOLEČNOST
141
Vracel se do chalupy. Slunce zapadlo a on šel spát. Urodı́ se, Němci už tu
nejsou, už to nenı́ začarované pole, . . .
. . . ”Mami, co ti to udělali?”
”Běž, . . . běž, prosı́m, pro pana doktora. A řekni mu to. Běž. Řekni, že
zabili tatı́nka. . . běž!”
Sám ale věděl, že neodejdou. Ti Němci zůstanou stále v jeho mysli. I
kdyby se pole opět naplnilo zlatými klasy, vzpomı́nky nelze vytrhat jako
plevel. Ty jsou věčné...
. . . ”Pane doktore, co je s maminkou!”
”Je mi lı́to, chlapče, ale té už nikdo nepomůže.””. . .
”Pane Moore, na tom poli se vám stejně nic neurodı́!”
”Třeba urodı́!”
Než šel spát, pomodlil se. Za rodiče, za půdu a za sebe.
Toho dne opět okolo procházeli zvědavci, a už chtěli volat: ”Pane Moore,
. . . ” jenže pan Moor na svém polı́čku nebyl.
Těsně před polednem ho objevili v jeho posteli, jak se usmı́vá a spı́. Jak
spı́ věčně.
”Zemřel.”
Pochovali ho na jeho polı́čku. Pokud kolem jednou pojedete, určitě to
mı́sto poznáte. Je to obrovské pole plné zlatých klasů, moře obilı́, ve kterém
plave bı́lý křı́ž.
3.11
Divná společnost
Jejı́ jméno, když bylo napsáno ve změnách na dalšı́ den, nevypadalo tak
zle. Alespoň jsme si to mysleli. To jsme ale trochu neodhadli, o co půjde.
Po cestě ze školy jsme potkali panı́ profesorku, která měla být nemocná
a mı́sto které zatı́m nastoupı́ ta druhá. Asi má nemocnou dceru či syna. Kdo
vı́? Nás to nemusı́ zajı́mat. My se musı́me psychicky připravit na dalšı́ školnı́
dny.
Ten den přišla do třı́dy, byla menšı́ než my, vlasy bı́lé jako snı́h, brýle
tlusté a jazyk břitký a ostrý jako nůž.
”Jmenuji se. . . ”, začala svůj dlouhý výklad, při kterém šermoval rukama
a nadšeně ukazovala, jak se k sobě dva atomy přibližujı́ ”ty vrstvy, ano,
sledujte to, tady se překryjı́ a valenčnı́ elektrony vytvořı́ elektronové páry!”
Potom však na adresu našı́ neukázněnosti začala vyprávět o tom, že ani
na ZŠ v Úpici nebyli tak nepozornı́. ”Á, nejsi ty náhodou z Úpice?” Celá
142
třı́da propukla ve smı́ch.”Hm, já tady vidı́m. . . Co kdyby mi tento chlapec
připomı́nal mého dědečka? Vy se tak neesteticky řehtáte!”
Přišla jako lavina. Nečekaně, náhle, mohutně. Chovánı́m nám připomı́nala
někoho roztržitého. A proto jsme se smáli. Bez zlého úmyslu. To vı́te, studenti.
”Tak co, brali jste toto,” ukázala na změt’ čehosi. ”NE!” zakřičela třı́da
jako kravı́n plný krav před jı́dlem a ona se rozčı́lila: ”No to máte smůlu. Já
totiž vyučovala na ZŠ a vı́m, co jste probı́rali.” Haha - zapomněla dodat.
Hodina dlouhá utekla. Nevı́m, jaké mı́něnı́ mi zůstalo v hlavě. Špatné.
Zlé. Kruté. Blbost. Jestli vydržı́m ještě dalšı́ hodiny s nı́, jsem machr.
Za tři dny jsme ji měli opět. Tentokrát však asi zapomněla, že má učit,
a tak jsme pro ni šli až po 20 minutách.
”Hoši, přı́ště, když náhodou zapomenu, přijd’te prosı́m dřı́ve.” To určitě.
Každá minuta dobrá.
Všechny nás ”dodělala” Súkenı́ková poslednı́ (zatı́m) hodina chemie dne
25.I.MCMXCII!
Možná by se dalo vydržet jejı́ náhodné opakovacı́ zkoušenı́, ale dál to byla
hrůza.
”Á, měli jste domácı́ úkol, tak ty v tom. . . ” Šla k tabuli – the first obět’.
Já ne. Naštěstı́.
”To ti je k smı́chu, že to neumı́š? Jak se jmenuješ, cos měla na vysvědčenı́?”
”2”
”No, o tom si promluvı́m s vaši panı́ profesorkou. Já bych ti dala. . . ”
Potom nám něco přišlo k smı́chu.
”Koho máte za třı́dnı́ho?”
”Pana. . . ”
”Á to je takový serióznı́ člověk!”
”Rozmluvila se a řekla, že tomu by to radši neřı́kala, ale:
”VY JSTE DIVNÁ SPOLEČNOST!”
Konec? nevı́m, zatı́m jsme pod pantoflem pı́ S. každou chemii.
Jak to všechno skončı́? Kéž by. . .
3.12
Babička
Probudilo ho slunečnı́ světlo a on se posadil na posteli a podı́val se, kolik
je hodin. Devět hodin, pět minut a ubı́hajı́cı́ sekundy. Otočil hlavu a spatřil
Emu, dı́vku, která asi před rokem oslovila jeho srdce a která s nı́m zatı́m
3.12. BABIČKA
143
v dobrém i zlém stále zůstávala. Vlastně ani nevěděl, co k nı́ cı́tı́. Byla úplně
jiná než on sám. On byl takový samotář, člověk, který má rád své pohodlı́
a nedá si na něj dopustit. Ona chtěla žı́t ve společnosti lidı́, dalo by se řı́ct,
že byla až moc společenská, hlavně to mu na nı́ vadilo. Nejhoršı́ bylo, když
seděl sám v křesle na nějakém večı́rku, a Ema byla středem zájmu. Nenáviděl
pohledy všech mužů okolo, kteřı́ se se zalı́benı́m dı́vali ne na Emu, ale na jejı́
postavu. Ano, žárlil, ale to neznamenalo, že jı́ měl úplně oddaně rád.
Po pravdě řečeno, už s nı́ nepromluvil dost dlouho. Ona žila jeden život,
on úplně jiný, a oba se scházeli v jednom bytě. To bylo vše, nic vı́c.
Nebyli svoji. Nenı́ se ani čemu divit, nebot’ jen v těch nejhlubšı́ch snech se
Pavlovi zdálo o ženě, která mu bude rozumět, o ženě, se kterou si bude moci
povı́dat o čemkoli, co je napadne, o ženě s mnoha zkušenostmi. Vyplývalo
to snad taky z toho, že byl jedináček a že mu matka zemřela, když mu bylo
šest let. Ke všemu se ještě přidalo to, že měl otce alkoholika, a tak po vyjitı́
obchodnı́ školy skončil se svou rodinou, prakticky tedy jen se svým otcem.
Vstal z postele a začal si oblékat věci, které vydržely celou noc na opěradle
židle. Pomalu, aby nevzbudil Emu, vzal aktovku a šel do kuchyně, aby se
nasnı́dal. Musı́ být fit. Práce obchodnı́ho agenta nenı́ sice tak zajı́mavá a složitá, ale docela ho bavı́. A s plným žaludkem se přece jen pracuje lı́p.
Vzala sáček s mlékem a trochu odlila do připravené misky. Na podlaze
vrněla kočka a už se dožadovala své každodennı́ stravy. Klepajı́cı́ se rukou,
počátky artritidy měla až v pětapadesáti, dopravila misku z kuchyňské linky
dolů na zem a odměnou jı́ bylo pomlaskávánı́ a protahovánı́ kočky Mı́ci.
Panı́ Novotná bydlela v tomto bytě 1+1 už hezkou řádku let. S malým
důchodem si jakžtakž vystačila,modernějšı́ vybavenı́ do bytu – ta všelijaká
videa, satelity, přehrávače a kompaktnı́ disky nebo kazety – nepotřebovala,
a na starou černobı́lou televizi se stejně dı́vala jen půlhodinku před osmou,
kdy dávali zprávy. Zdálo by se, že je št’astná a že jı́ nic nechybı́, ale to byl
klam. Chyběla jı́ společnost, byla sama.
Všechny jejı́ staré známé už dávno zemřely a ona neznala nikoho své
věkové kategorie v okolı́. Jejı́ dcera za nı́ už pět let nechodila, poté dlouhé
hádce z devadesátého roku, a syna ztratila při autonehodě. Manžel, ten hodný
muž, se kterým vydržela dvaačtyřicet let, už také několik let spal na městském
hřbitově. Byla sama a věděla, že asi nikdo ani dnes nepřijde, aby si s nı́
povı́dal o starých dobrých časech.
Pavel vstoupil do domu, když si před tı́m přečetl vizitky lidı́, které pravdě-
144
podobně všechny navštı́vı́. Manželé Krupičkovi, Novákovi, Lenka Navrátilová,
panı́ Novotná. . . Možná bude mı́t štěstı́ a některé z těchto lidı́ přemluvı́, aby
si koupili zatahovacı́ dveře. Pokud si je koupı́te do prvnı́ho dubna, máte právo
na desetiprocentnı́ slevu!
Zazvonil u prvnı́ch dveřı́ – Krupičkovi. Chvı́li čekal, potom uslyšel šátránı́
klı́če v zámku a nakonec mu otevřel silný muž střednı́ch let. Zvnitřku bytu
byla slyšet zapnutá televize, ze které právě sportovnı́ komentátor oznamoval,
že Slavia Praha ztratila tři body po porážce s Hradcem Králové.
”Co chcete?”
”Dobrý den, zastupuju firmu Nobile, která nabı́zı́ zatahovacı́ dveře v nejrůznějšı́m provedenı́. Kdybyste se podı́val. . . ”
”Jak že se jmenujete?”
”Pavel. Pavel Burdilák.”
”Mářo, znáš nějakýho Burdiláka?”
Zvnitřku bytu se do hluku televize ozval ječivý hlas, pravděpodobně
manželčin: ”To je ten na opravu pračky?”
Muž přestal mı́t dobrou náladu a Pavel už věděl, co ho čeká. ”Vidı́te sám,
nikdo v tomhle bytě vás nezval. Sbohem.” A dveře se zavřely.
S tı́m však musel počı́tat. Ne každý člověk měl náladu na to být obtěžován
nějakým obchodnı́m agentem. Z vlastnı́ zkušenosti věděl, že lidi majı́ málo
peněz, a jenom hrstka těch, kteřı́ je majı́, si chtějı́ koupit dveře za pár tisı́c.
Prošel chodbou a na jejı́m konci zazvonil u bytu panı́ Novotné. Ta právě
v té chvı́li dávala své kočce napı́t.
Opět chvı́li čekal, a když se mu zdálo, že by měl odejı́t, že tady stejně
žádný obchod neudělá, otevřely se dveře a malou škvı́rou mezi nimi se ozvalo:
”Kdo jste?”
”Dobrý den, jsem Pavel Burdilák a. . . ”
”Pavel? Tak se jmenoval můj manžel. Pojd’te dál, panáčku, vás mi posı́lá
samo nebe!”
Pak ji spatřil. Starou seschlou babičku s bı́lými vlasy a tı́m nejnevinnějšı́m
obličejem, jaký kdy poznal. Ta tvář ho učarovala, jako když dı́těti vyprávı́te
pasáž z pohádky, ve které podává Honza kouzelné babičce chléb s máslem,
a dı́tě se usměje. I ta panı́ se usmála. A to byl prvnı́ smı́ch, který byl opravdu
nenucený, byl to smı́ch, který byl z cizı́ radosti, že někdo přišel. A ještě něco
ho na té panı́ učarovalo. Jejı́ vitalita a otevřenost.
”Vı́te,” povı́dala, když se posadili ke stolu, a ona mu nabı́dla buchtu
s kávou, ”mě nikdo nepřijde navštı́vit, jak je den dlouhý, jsem tu sama.”
”A to ani nemáte děti, které by za vámi chodily?”
3.12. BABIČKA
145
”Ale kdepak. Syn mi zemřel ve svých sedmnácti letech. On jezdil na
motorce, vı́te? A jednou, ani si nevzpomı́nám, který den to bylo přesně, ale
na tom náhrobku na hřbitově je to napsáno, špatně signalizoval zatáčenı́, no,
a oni to do něj napálili. Když přijela sanitka, už byl mrtvý.”
Rozhovor pokračoval a čas utı́kal. Den uběhl rychle a Pavel si celou dobu
měl o čem s tou babičkou povı́dat. A slı́bil, že přijde zase, a splnil to. Každý
druhý den tam k nı́ docházel a babička pro něho vždy měla kafı́čko a nějakou
tu laskominu, a vyprávěli si o tom, co se Pavlovi přihodilo, a na co panı́
Novotná myslı́, a jaká bude letos zima. Byl to ten nejlepšı́ čas pro oba dva.
Začal se zlepšovat i vztah mezi Pavlem a Emou. Nehádali se a slı́bili si,
že se do roka vezmou. Pavel už k Emě zahořel tou opravdovou láskou, a bylo
to hlavně dı́ky panı́ Novotné, ke které chodil pro rady. Ta mu pomáhala.
Jednoho dne se však všechno zvrtlo.
”Kdo je panı́ Novotná?” zeptala se ho při snı́dani Ema, která vypadala
velice rozzuřeně.
”Taková jedna panı́,” snažil se odpovědět Pavel, ale nebylo mu to souzeno.
”Ke který chodı́š obden, vid’? Kdo vı́, co tam děláš! Vždy, když se vrátı́š
domů, vypadáš svěžı́, lepšı́.”
Pavel věděl, že Ema je na špatné stopě, ale ta ho už nepustila ke slovu:
”Skončı́š s nı́, jasný? To musı́ přestat. Chceš si mě vzı́t, a přitom máš rád
nějakou Novotnou.”
”Já ji mám rád, ale jinak, než si. . . ”
”No ještě tohle. Nechceš k nı́ náhodou odejı́t? Vždyt’ se už třeseš, ne?”
Utekl. Utekl pryč ze svého bytu, a nechal tam ženu, o které si myslel,
že ho miluje. Utı́kal k domu panı́ Novotné, utı́kal k panı́, která mu byla
matkou i babičkou. Žena, která ho stále ještě držela nad vodou, u které
hledal útočiště. Už jednou jı́ řı́kal, že kdyby jı́ bylo třicet, hned by si ji vzal,
protože tak rozumnou a chápavou ženu ještě nepoznal. A ona mu odpověděla:
”A co Ema? A já už jsem stará, brzo umřu, a ty budeš mı́t děti, a svět půjde
dál.”
Utı́kal, vběhl do domu, proběhl chodbou, ve které bylo nějak moc lidı́,
a potom spatřil, jak se nad panı́ Novotnou, která ležela na pohovce a spala,
sklánı́ lékař a řı́ká: ”Bohužel je mrtvá. Zemřela stářı́m. Tak už to chodı́.”
V jedněch novinách vyšla o den později tato krátká zpráva: NAMÍŘIL NA
SEBE Praha – Sebevraždu spáchal v sobotu odpoledne kolem 14.50 hodin. . .
146
3.13
Herec
Viděl hlaveň pušky a polilo ho horko. Na čele mu vyvstal pot a suchem
v krku polknul.
”Ke stěně, ruce za záda. Nekecám!”
Ti mladı́ci s puškama v rukách si prostě hráli na velké pány. Přepadli
obchod, a on měl tu smůlu, že byl jeho majitelem.
”Ty’s neslyšel? Nebo ti to mám řı́ct jinak?”
Ten gauner se k němu blı́žil a chystal si zbraň. Zastavil se přı́mo před
nı́m.
”Dělej, běž ke zdi a dej ty svý zasraný ruce nahoru, nebo ti je ustřelı́m.”
Frank se neovládl a začal vyjednávat: ”Podı́vejte se, vždyt’ jsem vám nic
neudělal, vemte si prachy a běžte pryč.”
”Hele, dědku, my tady nejsme kvůli těm tvejm prachům. My ti prostě
’dem rozstřı́let tenhle posranej vobchod.”
Frank se podı́val směrem ke kameře, která tento dı́l seriálu natáčela a ukázal svůj profil. Ted’ podle scénáře, začal přemýšlet Frank, půjde kamera na
záběr celého obchodu a ten hlavnı́ grázl řekne: Nemám náladu tě. . .
Kamera snı́majı́cı́ jeho obličej zhasla a hlavnı́ postava filmu na něj začala
mluvit: ”Nemám náladu tě poslouchat, dědku prašivej! Prostě půjdeš čuchat
ke kytkám jako prvnı́!”
Ano, takhle to podle scénáře mělo být. Ted’ k němu tenhle silák přistoupı́
a zastřelı́ ho. Co se dá dělat, nenı́ tak skvělý herec, aby mohl hrát velké role.
Musı́ být rád, že mu kamarád přihodil tuhle epizodku.
Frank si vzpomněl, jak dnes hovořili právě o této jeho závěrečné scéně s
režisérem. Režisér mu řı́kal. . .
”Hele Franku, my nemáme penı́ze na to, aby se tahle scéna hrála šestkrát,
sedmkrát, než to bude dobrý, na to fakt nejsou prachy. Sjedeme to jednou
a ty v tom budeš nejlepšı́, cos kdy byl, jasný?” Frank přikývl.. . .
Ted’ ho měl podle scénáře tenhle výrostek postřelit, on se svalı́ na zem
a z rány mu vyjde krev – to uvidı́ diváci u obrazovek. Ve skutečnosti to je
jenom trik, ale ten záběr detailu umı́rajı́cı́ho, to bude pro diváky něco.
”Chcı́pni, smrade!” V tu chvı́li ho postřelil. Klesl na zem. Spatřil kameru,
jak najı́ždı́ na detail. Sehrál smrtelnou křeč, no, a ted’ by se měla kamera
vypnout a režisér řı́ct: konec, to je v pohodě.
Frank čekal na závěr scény, ale kamera se nevypnula. Z rány, kterou mu
před natáčenı́m připravili v maskérně, se vyřinula krev – a trochu to bolelo.
No, trochu to bolet musı́, jakpak by potom chtěli, abych zahrál opravdovou
3.14. ZACHYTILI JSME DUŠI
147
smrt, kdybych necı́til alespoň trochu bolest, jsem přece herec, pomyslel si
Frank.
Z rány se však vyvalila i jeho krev.
Chtěl řı́ct, že to nebylo ve scénáři, ale nemohl promluvit. Cı́til, jak mu
ubývá sil.
Nakonec spatřil režiséra, jak se bavı́ s kolegy. Ze rtů mu vyčetl: Ten Frank
to zahrál opravdu jako skutečně. Nenı́ tak špatný herec jako. . .
3.14
Zachytili jsme duši
Vešel jsem do pokoje a představil se muži, který ležel na nemocničnı́
posteli: ”Dobrý den, jmenuji se David Nový.” Vypadal zničeně, třásl se, byl
celý seschlý. Jak mi řekli spolupracovnı́ci, nezbývalo mu vı́ce než pět hodin
života. Štefan Neubauer, šéf celého projektu, mě pověřil, abych veškeré papı́rovánı́ s tı́mto umı́rajı́cı́m mužem skončil co nejdřı́ve.
Došel jsem až k posteli a sedl si na židli, kterou tam pro mne připravili.
Muž se na mne ani nepodı́val, jen potichu zamručel. Vzal jsem to jako souhlas
k započetı́ rozhovoru.
”Pane Bernarde, jsme opravdu velice rádi, že jste. . . ” zaváhal jsem, ”byl
ochoten zúčastnit se našeho projektu. Pokud se nestane nic neplánovaného
a veškeré předpoklady se splnı́, budete zanesen do historie. . . ”
”Kdybyste si nevymýšlel, pane Nový,” skočil mi do řeči ten umı́rajı́cı́.
”Oba dva vı́me, že právě ted’ čekáte, až umřu. Dlouho už mi to trvat nemůže,
protože jinak byste mě sem nepřenesli.”
Trochu mě překvapil. Tónem hlasu jako by dával najevo zlost nad tı́m,
že se vůbec do celé akce zapojil.
”Pane Bernarde, vaše rozhodnutı́ dát nám svou duši, ač ještě nenı́ prokázáno, zda nějaká existuje, bylo zcela dobrovolné, a proto nechápu. . . ”
Usmál se: ”Dobrovolné? Vı́te, byli jsme chudá rodina a neměli jsme penı́ze
na to, abychom se mohli odstěhovat pryč z téhle umı́rajı́cı́ planety. A váš
institut nabı́dl dost peněz za to, že vám umřu tady v laboratoři. Manželka
s dětmi tak odletı́ pryč, a já mám čisté svědomı́, že jsem se o ně alespoň
trochu postaral.”
Pan Bernard mě začal zajı́mat. Zapomněl jsem na papı́ry v ruce, které
jsem měl dát Bernardovi podepsat, a zeptal jsem se: ”Vy nevěřı́te v posmrtný
život?”
148
”A vy ano? Já jsem byl vědec a materialistický přı́stup byl pro mou
práci velice důležitý. Pro koho je prosı́m vás posmrtný život dobrý? V něj
věřı́ jen lidé, kteřı́ se bojı́ smrti. Asi je vůbec nebavı́ žı́t, myslı́ si, že život
zde je jenom přestupnı́ stanicı́. . . To je nesmysl. Abych pravdu řekl, ani se
nebojı́m, že mou duši chytı́te a že bych se pak nedostal do nebe, nebo snad
někam jinam.” Řı́kal to s velkou ironiı́ v hlase. Vypadalo to, že tento muž byl
donucen přihlásit se do tohoto projektu kvůli penězům. Ale očividně neměl
strach, a to mě překvapovalo. ”Ale rád bych věděl, jak to máte zařı́zené, že
duši chytı́te.”
Ve skutečnosti jsem ani já pořádně nevěděl, jak celý projekt funguje, ale
něco málo informacı́ jsem měl.
”Jako vědec asi vı́te, že před deseti lety kosmologové přinesli důkazy
o tom, že žijeme v desetirozměrném vesmı́ru.” Počkal jsem na jeho souhlasné kývnutı́, a pokračoval jsem dál: ” Hlavnı́ vedoucı́ tohoto projektu se
domnı́vá, že existuje duše, která je pro nás neviditelná a která se nacházı́ v
jiném rozměru než v těch našich třech viditelných.”
”Takže se budete snažit,” skočil mi do řeči Bernard, ”vytvořit nějakou
klec v desetirozměrném prostoru, a tı́m duši zachytı́te?”
”Ano. Nevı́m, jestli jste slyšel o novém druhu počı́tače, který dokáže
vytvořit takovou klec. . . ”
Bernard začal kašlat. Byl to dutý kašel, který snad vycházel ze všech
vnitřnostı́ jeho těla. V ten moment jsem si vzpomněl, proč jsem k němu přišel.
”Pane Bernarde, naše společnost potřebuje, abyste podepsal toto potvrzenı́,
že nám dáváte své tělo i duši ve prospěch výzkumu. Je to pro nás. . . ”
Vytrhnul mi papı́ry z ruky a beze slov je podepsal. Cı́til jsem se provinile.
Nevěděl jsem proč, snad jsem se vcı́til do jeho role, snad jsem uvažoval nad
tı́m, jak šı́lený je náš projekt. Opravdu nevı́m. Nevěřı́m, že existuje duše, ale
nikdy si člověk nebude jistý, jestli ano nebo ne. Náš pokus by to měl dokázat.
Já sám bych se nikdy nedal jako pokusný králı́k na takový experiment. Je
tu malá šance, že duše existuje, a to mně stačı́. Nerad bych poté, co odlétnu
ze svého těla, byl uzavřený v laboratornı́ kleci pro vědecký výzkum. Pan
Bernard musı́ být opravdový materialista, když takové možnosti nevěřı́.
Vrátil mi listiny a já poděkoval. Potom jsem odešel z mı́stnosti.
Během mého rozhovoru s panem Bernardem už technici dokončovali práce
na projektu. Hodiny, které zbývaly do Bernardovy smrti, jsme využili k poslednı́m úpravám na kleci, do které jsme se chystali duši chytit.
Mı́stnost, ve které bude probı́hat experiment, byla prázdná. Viděli jsme
3.14. ZACHYTILI JSME DUŠI
149
do nı́, stěny byly skleněné. Okolo nich stály počı́tače, stoly plné pracovnı́ch
poznámek, a všude pobı́hali technici. Někteřı́ z nich dokončovali počı́tačovou
klec.
Potom převezli do mı́stnosti pana Bernarda. Když si na to nynı́ vzpomı́nám, chyběly do jeho smrti dvě hodiny. Dvě ošetřovatelky nechaly pana
Bernarda v mı́stnosti samotného. Ležel na posteli a třásl se.
Experiment začal. Počı́tačovı́ odbornı́ci spustili počı́tačový program pro
vytvořenı́ klece. Trvalo snad pět minut, než se v mı́stnosti začalo něco dı́t.
Okolo postele umı́rajı́cı́ho se zvlnil vzduch. Všichni vykřikli vzrušenı́m, když
se v mı́stnosti začala materializovat. Lhal bych, kdybych řekl, že mě klec fascinovala. V našem trojrozměrném světě vypadala jako obyčejná poloprůhledná
modrá krychle, která obklopila umı́rajı́cı́ho Bernarda.
Bylo půl sedmé večer, do smrti pokusné osoby zbývalo necelých pět
minut, když ke mně přišel šéf celého projektu a dlouholetý přı́tel Štefan:
”Všechno jde podle plánu.” Bylo mu čtyřicet let, což se dalo poznat na jeho
prošedivělých vousech.
Znal jsem ho už od střednı́ školy. To byly časy. Mnohokrát jsme debatovali, jestli je pravda, že při smrti odlétá duše do černého tunelu. Bylo v tom
něco tajemného a krásného.
Naše cesty se po maturitě rozešly. Já šel studovat psychologii, on fyziku.
A ted’ po letech mě požádal, jestli bych se nezúčastnil jeho projektu. Souhlasil
jsem. Mým úkolem bylo zapojit se do komunikace s dušı́, až ji chytı́me. Pro
psychologa zvláštnı́, ale ne neproveditelný úkol.
Nerozumı́m moc technice, a tak bylo v těch pěti minutách trochu času,
aby mi vysvětlil princip odchytu duše.
”Je to technicky dost složité,” odpověděl. Čekal jsem to. Málokterý fyzik
vám dokáže vysvětlit, co dělá. ”Podle teorie duše odlétá z těla při úmrtı́
jedince, a hned nacházı́ tunel. Tento tunel jsme vytvořili, tamhle ho vidı́š.”
Ukázal na modrou krychli v mı́stnosti. ”Duše tak odletı́ do našı́ klece, kde s
nı́ začneš komunikovat.”
To už mně něco řı́kalo. V kleci vytvořili postavu, která si s dušı́ začne
povı́dat. Já jsem měl být ta osoba.
Štefan byl klidný. Kde se v něm vzala ta jistota, že experiment dopadne
dobře? Divil jsem se jeho přesvědčenı́, že duše prostě existovat musı́. ”Prostě
musı́! Nevyhazuji penı́ze za nějakou pitomost.”
Potom náš rozhovor ustal. Pan Bernard zemřel.
Chvı́li se nedělo nic. Všude bylo naprosté ticho. Dı́vali jsme se do mı́stnosti
na modrou krychli a tělo pana Bernarda. Na Štefanově tváři byla patrná slabá
150
nervozita. Svoje pocity nedokážu popsat. Co kdyby to vyšlo? Co by se tı́m
dokázalo? Určitě by to mělo dopad i na psychologii, fyziku, lékařstvı́ a mnoho
dalšı́ch oborů. Jak by to změnilo náš pohled na náboženstvı́? V těch několika
sekundách se rozhodovalo o tolika věcech zároveň.
A potom se to stalo. Z Bernardova těla vylétlo něco jako mrak energie,
a najednou to zmizelo. Technici u počı́tače vykřikli: ”Máme to.” Já tušil,
že se duše dostala do námi vytvořeného tunelu. Nastala chvı́le vypočı́távánı́.
Vědci zkoumali, ve kterých rozměrech se duše nacházı́, aby poté obrázek duše
v kleci dokázali vytvořit na monitoru.
Dalšı́ události můžu popisovat jen ze svého nefyzikálnı́ho pohledu. Bylo
fantastické, když se na monitoru objevil malý mrak – duše. Snažila se dostat
z klece ven. Nedařilo se jı́ to. Nakonec mě pustili ke klávesnici. V kleci se
objevila nejasná lidská tvář. To jsem byl já. Duše se ke mně dostala a začala
do mě vstupovat, ale nedařilo se jı́ to. Chvı́li jsme se na to dı́vali. Bylo to
nad naše chápánı́. Chytili jsme duši! Jak bláznivá představa.
Štefan to nevydržel: ”Člověče, dělej něco. Začni psát, Davide.”
Dvěma prsty, abych se nespletl, jsem napsal PODAŘILO SE TO, PANE
BERNARDE. Duše si toho patrně všimla, protože do mne přestala vstupovat
a nafoukla se. Zabrala skoro celou klec. Potom se opět zmenšila do normálnı́
velikosti – i když co znamená normálnı́!
”Piš dál,” naléhal Štefan. ”Dělej!”
V momentě, kdy jsem začal psát dalšı́ vzkaz, objevil se v kleci podivný
černý tunel. Co se stalo?
”To je náš program?” zeptal jsem se.
”Ne,” zbledl Štefan a s nı́m zbytek vědců. ”To je něco zvenčı́.”
Začal jsem pocit’ovat strach. Ten nový tunel je něco. . . Naše duše vlétla
do nového tunelu, když předtı́m stačila oblétnout mou tvář. Tunel zmizel
a vypadl proud. Monitory zhasly, nastala tma.
Nedokážu popsat, co jsem cı́til. Zažil jsem hrůzu a úžas v jednom. Ještě
několik nocı́ po provedenı́ experimentu jsem nedokázal usnout. Zdálo se mi
o panu Bernardovi, o černém tunelu, dokonce i o smrti. Mnohokrát jsem ve
snu prožil tu samou situaci, kdy umı́rám já a moje duše je chycena do klece.
Děláme správnou věc?
Něco si vzalo duši. A to tajemné něco nám nedává spát. Dokázali jsme
chytit duši. Měli bychom být velice št’astnı́, ale nejsme. Náš experiment –
a hlavně ten tajemný tunel – nás nutı́ pokračovat ve výzkumu dále.
Provedli jsme zesı́lenı́ klece a instalovali jsme do nı́ zbraně pro přı́pad,
že si pro duši přijde opět ten tajemný tunel. Hledáme někoho, kdo by chtěl
3.15. EXPERIMENT
151
zemřı́t. Nemáte zájem právě vy?
3.15
Experiment
Jednoho dne jsem se zase toulal po městských ulicı́ch, přemýšlel o nesmrtelnosti chrousta a kopal do kamı́nků. Člověk nezaměstnaný je prostě podivı́n. Byl květen, lásky čas – ač já se jı́ stranil – a pražilo velké, už letnı́
slunce. Nemı́t kšilt u čepice, neviděl bych na cestu a do toho chlapa, který
šel proti mně, bych určitě vrazil. Náhoda tomu chtěla – protože snad všechno
na světě je náhoda – že já nevrazil do něj, ale on do mě. Podivně se totiž
motal a já se mu nemohl za žádnou cenu vyhnout. Skoro to vypadalo, že mě
zná a že jde za mnou pro radu nebo si jen tak popovı́dat.
”Nazdar Petře,” začal na mě ten chlap mluvit a já poznal Štefana. ”Už
dost dlouho tě všude shánı́m, to jsem rád, že jsem tě našel.”
”Zdar, Štefane,” odpověděl jsem a začal se vyptávat, proč mne tedy
hledal.
”To máš tak,” změnil se mu hlas, ”pracuju ve výzkumáku a podařilo se
nám něco, co by tě mohlo zajı́mat.”
V tu chvı́li jsem si vzpomněl úplně. Štefan, ten šı́lenec přes okultnı́ vědy
a mysticizmus, ten šašek, který se nás snažil přesvědčit, že existuje duše, ten
idealista bez důkazů. Několikrát jsme debatovali o tom, proč jsme na tomto
světě, kam jdeme, zda je počátek materialistický či nikoliv. Takové hádky
nikdy nevedly nikam, protože nebyly důkazy pro ani proti. Byly jenom hypotézy. To ovšem k tomu, abyste přesvědčili druhou stranu, zaručeně nestačı́.
”Našel’s duši?” začal jsem si trochu dělat legraci, jak se mezi kamarády
nosı́. ”Nebo jsi vyfotografoval nirvánu?”
Trochu se usmál a tajemně řekl: ”Přijd’ zı́tra ve tři odpoledne ke mně do
laborky. Zasvětı́m tě do něčeho, co bude znamenat totálnı́ převrat v lidském
přı́stupu k životu.”
Snad dokážete pochopit, že jsem to celé bral jako kanadský žertı́k, a snad
taky pochopı́te, že to nakonec kanad’an nebyl, protože jinak bych o tom
nepsal.
Celou noc jsem si vzpomı́nal, jak jsme debatovali. Byly to ostré výměny
názorů, tvrzenı́ proti tvrzenı́, ale něco tomu chybělo: my jsme věděli, že
jdeme do předem prohrané bitvy co se efektivnosti týče. Nakonec stejně
nikdo nikoho nepřesvědčil a šlo se spát. Byla to však skvělá věc na rozvoj abstraktnı́ho myšlenı́ a člověk se setkal s věcma, o kterejch dřı́v netušil naprosto
152
nic.
Druhej den jsem byl u Štefana už ve dvě a čekal jsem, co to bude za
fórek tentokrát. A on mě vypekl jako nikdy předtı́m. ”Dnes izolujeme duši,”
vyhrkl na mě okamžitě po mém přı́chodu.
Čekal jsem tedy nějakou holografickou šou nebo virtualitu. On si ale
legraci mı́nit nedělal, on mluvil naprosto pravdivě. To jsem poznal až o trochu
později.
Začal mě provádět po své laboratoři a při tom mi vyprávěl něco, co bych
před dvaceti lety označil za science fiction.
Nejprve mi sdělil, že si nadále myslı́, že je uvnitř každého z nás duše, která
po smrti odcházı́ před jakýsi očistec. Tam se zhodnotı́ jejı́ fungovánı́ zde na
zemi – spı́še tedy chovánı́ nás lidı́ – a podle toho potom přejde po přestávce
tato duše do dalšı́ho organizmu, třeba i jiného člověka. Konečným stádiem
duše je nirvána, neboli vstup do nirvány, do stavu naprosté blaženosti. Toto
vyprávěnı́ jsem skoro celé znal už z dřı́vějšı́ch setkánı́. Štefan však přidal něco
navı́c:
”Jak vı́š, věda udělala za poslednı́ch dvacet let obrovský skok kupředu.
A to se odrazilo i v našı́ možnosti zachytit duši při odchodu z těla. Pomocı́ nejmodernějšı́ techniky jsme dnes schopni vytvořit jakousi klec, do
které odcházejı́cı́ duše zapadne. Podle našı́ teorie se duše nacházı́ ve čtvrtém
rozměru tohoto vesmı́ru, ve čtvrtém prostorovém vesmı́ru! Liboretrův počı́tač
je pomocı́ supermodernı́ reality schopen vytvořit takovou prostorovou klec,
kterou my vlastně neuvidı́me, ale ve skutečnosti v našem vesmı́ru existuje.
Tato klec se nacházı́ všude v prostoru kolem nás, ale zároveň je přı́mo zde u
nás v laboratoři – právě v této prosklené mı́stnosti.”
Ukázal tu mı́stnost, kolem které bylo spousta krámů, počı́tačů, kabelů
a vědců. Tam uvnitř tedy bylo něco, čı́m se nám podařı́ zachytit duši. Šı́lený
nápad! V tom prázdném prostoru se nacházela prostorová věc, kterou nejsou naše smysly schopny obsáhnout. Přesto jsem v té chvı́li Štefanovi věřil,
protože to všechno vybavenı́ okolo nás stálo miliony; tak daleko kamarád
nikdy nepůjde, aby vás jen nachytal.
”Jak zı́skáte umı́rajı́cı́ tělo?” zeptal jsem se a doufal jsem, že Štefan
neřekne: ”No jo, na to jsme zapomněli!” a nezačne se smát: ”To jsem tě
nachytal, co?”
Můj přı́tel však stál pevně na svém: ”Od několika umı́rajı́cı́ch jsme zı́skali
povolenı́ k odchytu jejich dušı́.”
V tu chvı́li jsem se zhrozil. Protože pokud nějaká duše existuje, potom ti
lidé – jejich duše – budou chyceni námi a drženi pro vědecké. . .
3.15. EXPERIMENT
153
”Ti lidé vůbec nevěřı́ na nějakou duši, asi jako ty, Petře. Pokládajı́ to
za darovánı́ fiktivnı́ho orgánu. Jsou úplně seznámeni s tı́m, co by je čekalo,
kdyby. . . ” zarazil se, ”kdyby to opravdu vyšlo.” A ukázal do mı́stnosti. Právě
tam převáželi člověka na lůžku. Měl mrtvolně bledý obličej a ty jeho umı́rajı́cı́
oči se dı́valy všemi směry. Když se podı́valy na mne, uhnul jsem pohledem.
Štefan zůstal ledově klidný: ”Nevidı́ nás. To jsme zařı́dili.”
Začal jsem mı́t sucho v ústech, začal jsem kombinovat, panikařit; prostě
jsem si v tu chvı́li uvědomil, do čeho Štefan jde: do nepochopitelného, do
tabu.
”Jak zařı́dı́te, aby se duše chytla?” nenechal jsem otázek.
”Nenı́ problém, i když v této fázi projektu se jedná o pouhé dohady.
Pokud však je celá teorie idealizmu správná, potom platı́ i to, že ihned po
smrti se duše nacházı́ nad zemřelým, a potom odcházı́ tunelem někam pryč.
Naše klec obsahuje návnadu: černý tunel, který se objevı́ ihned poté, co naši
spolupracovnı́ci z oboru biologie zaregistrujı́ odchod nějakého energetického
mraku z našeho umı́rajı́cı́ho – to je podle nás právě ta duše.”
Zbývalo mně vyřknout poslednı́ otázku, která se týkala projektu, pokud
zachytı́ opravdu duši. Co s tou dušı́ dál?
Štefan měl celý projekt plně pod kontrolou, poněvadž ani při této otázce
neztratil svůj klid: ”Doufám, že jsou naši technici u Liboretrova počı́tače
schopni vytvořit do klece nějakou postavu, která by byla schopna komunikovat s dušı́ a dávat nám tak jasné odpovědi.”
Projekt mně byl v celé šı́ři jasný. Štefan mi řı́kal i o detailech celého
projektu, ale abych ty detaily všechny napsal, dalo by to dost velkou práci –
a já jsem od přı́rody lenoch.
Do celého projektu jsem byl vpasován i já, ač jsem k němu přišel jak slepec
k houslı́m. V momentě, kdy začı́nal umı́rajı́cı́ pomalu ale jistě padat do smrti,
seděl jsem už u LRT počı́tače a viděl trojrozměrnou simulaci našich dvou
rozměrů a čtvrtého, ve kterém se měla objevit duše. Postava pro komunikaci
byla v rohu klece, vypadala jako menšı́ modrý mrak, který se po stranách
vlnil. Nevı́m, proč ze všech možných tvarů vybrali vědci právě tento, ale jak
se mi snažili vysvětlit, jednorozměrná duše stejně neuvidı́ modrý mrak jako
my.
V 22:36 toho dne přišla od biologů zpráva, že člověk na lůžku je mrtev.
Pozorovali energetický mrak, spı́še jeho simulaci na počı́tači, stejně jako já.
Mrak energie se nejdřı́ve rozptýlil, a potom se zhustil asi ve výšce dvou
metrů nad zemřelým. Měl jsem pocit, jako by o nás ta věc věděla. Chvı́li
zůstala nad tělem, potom rychle odletěla z mı́stnosti. Prostě proletěla sklem,
154
stěnou, a byla pryč.
Ve 22:58 se vrátila. Chvı́li zůstala nad techniky biology, a potom jsme
spustili akci klec. Na monitoru mého počı́tače bylo vidět, jak se klec vytvářı́,
jak vzniká modrý mrak – náš mluvčı́ – a jak se začı́ná objevovat vstup do
klece – černý tunel.
Mrak energie něco pocı́til. Chvı́li jsem si myslel, že jsme vytvořili klec
pozdě, že to něco odchytlo duši dřı́ve, ale nebylo tomu tak. Duše začala
pomalu ubývat, a na mém monitoru se objevila signalizace, že je duše tunelu. Celý tým začal tleskat a jásat, biologům skončila práce. Mně teprve
začı́nala.
U ústı́ tunelu u mne na monitoru se začalo něco dı́t. Vytvářela se tam
úsečka. Ano, úsečka. Taková malá zelená šmouha na bı́lém sı́t’ovém pozadı́.
Dalšı́ události můžu popisovat pouze ze svého subjektivnı́ho pohledu.
Připadalo mi, že si úsečka všimla našeho modrého mraku. Přišla k němu
a začala do něho vstupovat. Nedařilo se to však. Ta situace trvala hrozně
dlouho, ale když se na to dı́vám ze zpětného pohledu, byla hrozně, hrozně
krátká. Z těch okamžiků si matně vzpomı́nám, že jsem se podı́val na hodinky
v laboratoři. Mohlo být tak půl dvanácté, možná půlnoc, ale domnı́vám se, že
vı́c určitě ne. Dnes se nikdo z nás, kdo jsme sledovaly ty převratné události,
nedokáže shodnout, kolik ve skutečnosti bylo. Ocitli jsme se totiž tvářı́ v tvář
něčemu nad naše chápánı́. Pamatuji si, jak jsem začı́nal psát prvnı́ pokyny
pro náš modrý mrak, když vtom se stalo něco, co nikdo z nás nečekal. Na
monitoru, kde probı́hala simulace klece, se objevil nový tunel. Dalo se jen
trochu poznat, že je to tunel, ale všichni jsme se na tom poznánı́ shodli.
Podle nás to nemohlo být nic jiného. Cı́til jsem podivnou hrůzu, když duše
vlétla do nového tunelu a on zmizel. Všichni jsme byli zmrazeni tı́m, co se
stalo. Nějaká vyššı́ moc se dostala do našı́ klece a vzala si, co jı́ patřilo.
Alespoň tak to připadalo mně.
Byl to zajı́mavý pocit, který dodnes nedokážu přesně zařadit. Hrůza a úžas v jednom. Pocit strachu, rozčarovánı́, překvapenı́. . .
Něco si vzalo to, co mu patřı́.
Co když i ten druhý tunel byl vytvořen bytostmi jako jsme my? Co když
nás takhle držı́, a potom. . . Co vlastně potom? Jaký je smysl našeho života?
Existuje opravdu nirvána? Vyššı́ moc? My vlastně dokázali duši! Existuje
něco po smrti, existuje i nějaký vyššı́ princip, který nakonec nedovolil, abychom se spojili s dušı́ zemřelého. Dává to smysl? Co je nad tı́m? Dozvı́me
se někdy pravdu? Neudělali jsme něco špatně? Podle mnoha svědků už se
o dorozuměnı́ s dušı́ zajı́mali mnozı́ před námi – a úspěšně. My jsme ale šli
3.16. V CELE
155
vědecky. My jsme dokázali existenci duše. Ač bychom mohli být nesmı́rně
št’astnı́, nejsme. Jsou tu jenom dalšı́ otázky. Co je v tom tunelu? Jak uzavřı́t
naši klec tak, aby se do nı́ nemohl nějaký cizı́ předmět dostat? Jak prostě
úplně izolovat duši?
Dnes jsme udělali dalšı́ úpravy pomocı́ Liboretrova počı́tače. Domnı́váme
se, že se nám podařı́ izolovat našı́ klec tak důkladně, aby se nic nedostalo
dovnitř a my mohli komunikovat s dušı́. Přesto jsme jsme vytvořili sondu,
která by snad byla schopna při přı́padném vytvořenı́ druhého tunelu sledovat
cestu duše. Experiment právě začı́ná.
3.16
V cele
Sedı́m v žalářnı́ cele, na podlaze si hraje krysa s kouskem kamı́nku a mně
je špatně od žaludku. Ta krysa je tlustá, vypasená, sotva se hýbe – to jejı́
hranı́ spı́še připomı́ná tanec najedených lidožroutů v daleké zemi. Je mi
špatně od žaludku, protože mám hlad.
Nebýt toho hladu, ani by mi v tomto zapadlém koutu civilizace nic
nechybělo. Je tu světlo (tou malou škvı́rou nahoře u stropu opravdu sem
tam nějaký paprsek projde), je tu vzduch (sice zatuchlý, ale alespoň nějaký).
Je tu dokonce i mı́sto na spanı́ (deka pohozená na zemi). Je tu dokonce i jı́dlo,
přesto se nikdy nenajı́m, protože mám k té kryse – živému jı́dlu – neskonalý
odpor. Nevı́m, jak by se lı́bilo vám jı́st krysu.
Už jste si všimli, jak podivně to kručı́ v žaludku, když máte hlad? Já si
toho všı́mám každou chvı́li. Je to takové zaškrundánı́, takový stonavý hlásek,
jako by vám žaludek řı́kal: ”Hele kámo, opravdu se najez, nebo bude zle! Já
ti to povı́dám po dobrém.”
Ale na mě už se zapomnělo. Já v téhle cele vlastně zavazı́m. Jsem zbytečný,
společnost mě odvrhla a rozhodla se k tomu, že mne nechce. Jsem vyvrhel,
zabil jsem člověka. . . ale nikdo se neptá, jakej to byl hajzl! Prostě mě chytili,
tak mě odsoudı́. Budu postrachem. Takový zločin se nemá stát. Je to ošklivé,
to zabı́jenı́, tak musı́š zemřı́t i ty. Zabils, budeš zabit. Tak se trestá smrt ve
společnosti, ve které všichni smrt odsuzujı́. ”Budete odsouzen k trestu smrti pověšenı́m.” ”Jste odsouzen k trestu smrti pověšenı́m.” Pověsı́ mne zı́tra
ráno. Ještě mám čas popovı́dat si s právnı́kem ohledně zajištěnı́ rodiny a tak
dále, bude ke mně připuštěn kněz, který mě připravı́ do ráje, nebo kam. Je o
mě postaráno.
Copak asi dělajı́ doma?
156
Otevřely se dveře a vstoupil sem do té tmy nějaký podivný člověk. Je
oblečen do podivné kápi a podivně se chová. Já vypadám, jako že spı́m, a on
tedy čeká u dveřı́, zatı́m ještě zpola otevřených, až se probudı́m. Vı́m, že
jakmile vstanu, dveře se zavřou a budeme tu my dva: on a já. Nevı́m, proč
sem přišel, a ani se mi nechce s nı́m mluvit; neustále sem někdo chodı́ a domlouvá mi, i když všichni vědı́, že je to zbytečné. Ráno mě prostě pověsı́ a je
to. Nemá cenu napravovat nenapravitelného. Vı́m, že jsem to musel udělat,
tak jsem toho hajzla zabil. Vždyt’ byl horšı́ než já. Nic jiného si nezasloužil.
Převracı́m se na bok, a ten papaláš v kápi se nervózně pohoupl na nohách.
Asi nevı́, jak má začı́t. ”Dobrý den, vy jste ten odsouzený k smrti, co? Já
vás jdu zachránit!” Ten blbec nevı́, co dělá. Celý život chodı́ za odsouzenci,
a ani nevı́, jaký je to pocit být odsouzen. Nikdy si to nevyzkoušı́, protože
stojı́ na té správné straně barikády. On nikoho nezabil, on nic neprovedl, on
jen otravuje ty, kteřı́ na smrt půjdou. Přitom dělá ještě horšı́ zaměstnánı́ než
vrah.
Vstávám, už totiž nemůžu vydržet to jeho praštěné civěnı́ na mě, ten jeho
pohled, který čeká, protože to chce mı́t co nejdřı́ve za sebou, i to, že chce
vypadnout ještě dřı́ve, než na mne promluvı́, protože ani nevı́, co by mně
řı́kal.
”Dobrý den, jak se máte?” To mu dalo zabrat, než tohle řekl.
”Nic moc.” Odpovı́dám co nejkratšı́mi větami, co bych se s nı́m vybavoval.
Nemám náladu, jsem ten odsouzený.
”Nic vám tu nechybı́?”
Co by tu jako mělo chybět. Odsouzený nic nepotřebuje. Ten musı́ jenom
čekat. Na popravu, na smrt. Na věčnost – to je pro toho, kdo věřı́ na posmrtný
život. Je to blbost. Nevěřte nikdy nikdo na posmrtný život, protože jedině
tak si zachováte chladnou hlavu. Snažte se udělat co nejvı́ce ve svém životě
– nenechávejte si nic na potom. V tom potom už totiž nic neuděláte, to jste
mrtvı́. Můžu vám řı́ct, že něco dělat určitě budete, neexistuje totiž absolutnı́
klid. Budete si, dámy prominou, pěkně zahrabáni v zemi a budete se rozkládat
a tlı́t.
”Chybı́ tu svoboda.”
Jsem zvědavej, co na to ten papaláš, protože takovou odpověd’ určitě
nečekal. To se asi budete moc divit. . . Nevypadá to, že by se nějak moc divil.
Jeho tvář se trochu pohnula, ale jako by se usmı́val: tenhle pán v kápi určitě
něco tajı́, nebo má pro mě něco moc pěkného.
”Fiourju!”
Tak to snad nenı́ pravda, to je zlý sen, to jsem tedy zachráněn. Členové mé
3.17. PRAPODIVNÉ USVĚDČENÍ
157
sekty se odhodlali mě zachránit: poslali sem obět’ mı́sto mě. Přece nenechajı́
zahynout šéfa! Jsem volný.
3.17
Prapodivné usvědčenı́
”Dávejte pozor na tu rakev,” upozornil jsem čtyři pohřebnı́ zřı́zence, kteřı́
tahali pozůstatky panı́ Evansové do mé pracovny. Tam už čekali všichni
známı́, a dokonce i ti, kterých se vražda této milé panı́ bezprostředně týkala.
Nikdy by mě nenapadlo, že přistoupı́m na tak šı́lený nápad, ale byl jsem
přemluven svým spolupracovnı́kem Any Hilem, který už po pět let praktikoval okultnı́ vědy. Člověk nikdy nevı́.
Panı́ Evansová byla nalezena před zhruba třemi týdny mrtvá ve svém
domě, ležela na podlaze a byly na nı́ patrné stopy násilı́. Mnozı́ lidé z okolı́
- takovı́ ti čumilové, co jsou vždy na mı́stě, kde dojde k nešt’astné náhodě
nebo vraždě - si mysleli, že se ta stará panı́ zabila sama, nebo-li, že spáchala
sebevraždu. Podle všech od fochu (nás detektivů) zaručeně o sebevraždu jı́t
nemohlo. Pokud ovšem nechcete tvrdit, že člověk zvládne zlomit si vaz a ještě si nožem nařı́znout tvář od ucha k uchu. Promiňte, ale takový přı́pad sebevraždy ještě nikdy nebyl a ani nebude. Je totiž mnoho jiných a dokonalejšı́ch
způsobů, jak dát životu sbohem.
Měl jsem několik podezřelých: syna panı́ Evansové, který od nı́ požadoval
penı́ze, ale ta mu nikdy nevyhověla, a dokonce mu žádné neodkázala ani
v závěti. Samozřejmě, že pan Evans - ten jejı́ syn - o této závěti věděl.
Poté sousedka Quinová - měla podezřenı́, že jı́ ta mrtvá týden před svou
smrtı́ zabila psa. Opravdu malá věc pro podezřenı́ z vraždy, kdyby nebylo
těch desı́tek výhružných telefonátů, které denně panı́ Quinová zavražděné
telefonovala. A nakonec to byl i mladý pokrývač - člen hnutı́ skinhead samozřejmě, že panı́ Evansová byla romské národnosti. Když někdo pracuje
tři týdny na této vraždě, už se mu z potenciálnı́ch vrahů dělá špatně.
Nakonec jsme se svým spolupracovnı́kem Hilem nic nenašli. Žádnı́ svědkové,
přı́pad by normálně šel k ledu - a určitě půjde. Nevı́m, co mě to napadlo, že
jsem Hilovi povolil netradičnı́ způsob vyšetřenı́: Něco jako výkřik mrtvého! Já
mu to tedy povolit nechtěl, ale Hilovi se podařilo přemluvit vyššı́ osoby než
jsem já, a tak nešlo nic dělat. Až vám povı́m, co to je za šı́lený nápad, taky
byste to nepovolili. Taková věc totiž nejen nic nevyřešı́, ale způsobı́ i ohlas v
novinách.
No, nenechme Hila čekat, show asi začı́ná:
158
V pracovně byli všichni podezřelı́, Hil, šéf a novináři. A já. A ještě něco:
panı́ Evansová. Pokud se vám dělá špatně při pohledu na mrtvolu, mátě
štěstı́, já ji totiž popisovat nebudu. Ale byla tam. Hil okamžitě po mém
přı́chodu začala vysvětlovat, že se jedná o šı́lený pokus, který byl odzkoušen
pouze jednou a úspěšně v modernı́ch podmı́nkách. Jinak prý se ho užı́valo ve
středověku, ale tam to bylo s malými úspěchy.
Usmál jsem se, ale bylo mně špatně. Vypadalo to, že se na mně panı́
Evansová dı́vá, ač měla zavřené oči. A smrděla. A byla už v rozkladu. Promiňte, slı́bil jsem vám, že nebudu mrtvolu popisovat. Dobrá, prostě to byla
obyčejná tuctová mrtvola. Nic vı́c a nic mı́ň.
Ale pozor, Hil mluvı́: ”...dokážeme tak, že půjdete postupně každý zde
k zesnulé panı́ Evansové a dotknete se jı́. Uvidı́me, co to udělá. Podle mne
se to podařı́.”
Nevı́m, byl jsem docela paf, když jsem dále slyšel, že pokud se mrtvoly
dotkne vrah, ta mrtvá to dá nějakým způsobem vědět.
Bylo mi horko, snad právě proto jsem viděl, že té mrtvole vystoupily
na čele krůpěje potu. Hil začal vysvětlovat, že to je způsobeno přı́tomnostı́
vraha. Já mu nevěřil.
Nejprve se panı́ Evansové dotknul jejı́ syn. Když k nı́ šel, trochu se klepal.
To bylo jasné, nikdo nevidı́ svou matku rád, zvláště už tři týdny mrtvou.
Chtělo se mi zvracet, ale byl jsem zvědavý na pokračovánı́. Ted’ by se do
mého vyprávěnı́ hodil popis mrtvoly, ale pomlčı́m. Čtenář totiž nevydržı́
všechno.
Pan Evans se matky dotknul - a nic. Nic se nestalo, což všichni očekávali.
Divı́m se, že Hilovi tuhle šaškárnu povolili. Snad je to sen.
Quinová se dotkla také - a zase nic. Hil vypadal zklamaně. A co chtěl?
Přesvědčit kriminalisty, že jsou zbytečnı́ a že stačı́ jen mrtvola? Že mrtvola
sama identifikuje svého vraha? Prosı́m vás, tomu přece nevěřı́te ani vy,
čtenáři. Je to totálnı́ blbost.
Ten skinhead v tom asi viděl skvělej fór, protože podal mrtvé panı́ Evansové
ruku. A nic. Už jsem si chtěl oddychnout a nechat odvézt mrtvou zpátky do
hrobu, když jsem se letmo dotkl vlasů panı́ Evansové.
A to je ta chvı́le, proč to pı́šu. Ona vám otočila hlavu ke mně a třikrát
otevřela oko. Všichni byli rázem vedle, a ze všeho nejvı́c já. Nakonec se to
nějak ututlalo, svedli jsme to na posmrtné stahy a bylo. Jen mně v tu chvı́li
opravdu hrklo u srdce; vzpomněl jsem si totiž, že jsem doma zapomněl v koši
zakrvácený nůž na krájenı́ chleba.
Kapitola 4
Popadánı́ dechu
4.1
Kontakt
ZEMĚ JE VZDÁLENA JEŠTĚ TŘI SVĚTELNÉ ROKY. KONTAKT JE PLÁNOVÁN NA TŘICÁTÉHO ARHAD NA OSMOU
HODINU. PLANETA SE JEVÍ UŽ OD DVACÁTÉHO PRVNÍHO
ARHAD JAKO PRO NÁS OBYVATELNÁ. AUTOMATICKÉ SONDY NELHALY. SLEDUJEME S OBAVAMI POUZE POZEMSKÉ
ZPRAVODAJSKÉ KANÁLY, ZE KTERÝCH JASNĚ VYPLÝVÁ,
ŽE NÁS POZEMŠŤANÉ ZNAJÍ. TO BY ZNAMENALO MOŽNÝ
NEÚSPĚCH KONTAKTU GARATHANU S PLANETOU ZEMÍ.
- překlad mimozemské zprávy, zachycené 2/8/11 pozemskými radary Desátého srpna roku dva tisı́ce jedenáct se mimozemská kosmická lod’
přiblı́žila ke Slunečnı́ soustavě. Pro pozemské pozorovatele byla skoro nezachytitelná. Dı́vali-li jste se toho dne na nočnı́ oblohu, jen jste v jednom
okamžiku pozorovali malé potemněnı́ Měsı́ce. To bylo vše. Jen tato malá
zmı́nka něčeho cizı́ho stačila obyvatelům planety Země, aby se báli o svou
křehkou existenci.
Patnáctého srpna zachytili radioamatéři na celém světě zprávu, která
vyvolala mnoho sporů mezi zeměmi: ”JSME PŘIPRAVENI NA KONTAKT
S VÁMI DNE TŘICÁTÉHO SRPNA TOHOTO OBDOBÍ. DOUFÁME,
ŽE JSTE NA KONTAKT PŘIPRAVENI A ŽE VŠE PROBĚHNE BEZ
PROBLÉMU. JSME NA VÁS VELICE HRDÍ. GARATHANI”
Mnoho zemı́ na celém světě se domnı́valo, že kontakt proběhne zrovna
160
KAPITOLA 4. POPADÁNÍ DECHU
na jejich územı́. Ve Spojených státech se připravovali na triumfálnı́ uvı́tánı́
návštěvnı́ků ve Washingtonu, Rusko vystrojilo celé Rudé náměstı́ v Moskvě,
Čı́na při této přı́ležitosti dala milost několika politickým vězňům. Novináři
všech světových denı́ků psali oslavné články na témata Připojenı́ Země k celovesmı́rnému společenstvı́, UFO je skutečné nebo Blı́zká setkánı́ v historii
Země. Přesto žila na Zemi spousta lidı́, kterým byl meziplanetárnı́ kontakt
naprosto fuk. Čili se o něj nezajı́mali.
Kontakt byl něčı́m nezajı́mavým i pro Jevgenije Čonkina. Měl mnoho jiné
práce. Pole nečekalo. Spolu se ženou a dvěma syny se staral o hospodářstvı́ nejen o pole, ale i o kravky, drůbež, ovocné stromy. . . Kdyby Čonkin věděl, že
byl právě on vybrán Garathany ke kontaktu (nebo spı́še k jeho začátku), asi
by chystal dvůr na takovou slávu, asi by poklidil o trochu lépe než obvykle.
Možná by dovolil ženě, aby jela do města trochu se upravit v kosmetickém
salónu, ale prosı́m vás, k nám nikdo nikdy nezajede, tak proč zrovna dnes
bychom byli poctěni nějakou návštěvou?
Třicátého srpna se jeden z Garathanů objevil na Čonkinově poli. Řı́kejme
mu pro jednoduchost Prvnı́. Prvnı́ se sklonil k zemi a ochutnal trávu. ”Je to
tu dobré pro život,” poslal svým druhům zprávu. ”Bude tu dobrý kontakt.”
K Prvnı́mu se asi po hodině přiblı́žil syn Jevgenije - Kolja. Trochu se mu
rozzářily oči, když Garathana spatřil, a už se k němu blı́žil. ”No pojd’ sem,
pojd’ ke mně,” začal. ”Neboj se, kde ses tu vzala? Kdo tě tu zapomněl?”
”Je tu lidská entita. Navrhuji spustit Plán jedna.”
”Plán jedna spuštěn.” Na tento povel Prvnı́ čekal. Rozeběhl se ke Koljovi.
Svými mohutnými končetinami rozdupal Koljovo tělo na malé kousı́čky. Po
poli se roztekla červená krev. Kolja jen stačil zakřičet Pomožı́tě, ale to bylo
vše. Prvnı́ vzal Koljovo tělo, vecpal si ho do chřtánu. Nebylo Kolji.
Jevgenij slyšel Koljův křik a přispěchal na pomoc. Už z dálky viděl, že
něco nenı́ v pořádku. Na poli se rozdvojoval Garathan. ”To snad. . . a fialová?
Co je to za výmysl? To jsem ještě. . . Koljo! Kde jsi? No tak!” Pod jednı́m
Garathanem spatřil krev a Koljovu botu. ”To snad. . . ” stačil řı́ct Jevgenij
a rozutı́kal se k domovu. Prvnı́ a Druhý (budeme mu tak pro jednoduchost
řı́kat) se na sebe podı́vali a rozutı́kali se za nı́m. Nedoběhl Čonkin. Jeho
rozedraná košile zůstala na mı́stě, kde se rozloučil se životem.
Jeho oddaná žena vyběhla na zápražı́ s puškou v ruce a vystřelila po
Prvnı́m. Po druhé ráně se Prvnı́ skácel k zemi a mezi červenou krev se
přimı́chala i zelená. ”Prvnı́ zemřel pro dobro věci,” ozvalo se jen a žena byla
mrtva. Druhý se rozdělil na Třetı́ho, který si potom pochutnal i na druhém
z Jevgenijových synů (ani nevı́m, jak se ten chudák jmenoval).
4.2. NEMOCNÍ LIDÉ
161
Po dobře vykonané práci se Druhý, Třetı́ a Čtvrtý vydali k Čonkinovým
sousedům.
Dalšı́ den už nebyl jen Čtvrtý, byl i Pátý a Šestý. Potom potkali Garathané
zájezd středoškoláků. Tolik možnosti rozmnožit se ani člověk nenechá jen
tak bez povšimnutı́. Krev se začala rozlévat po podlaze autobusu. Brzy
byl Desátý a Dvacátý. . . Garathané na mateřské lodi zatı́m poslali na domovskou planetu sestřı́hané záběry sebe sama, které ještě dlouho před kontaktem probı́haly na televiznı́ch okruzı́ch celého světa. ”UŽ PŘI POHLEDU
NA TYTO ZÁBĚRY MUSÍME VZDÁT HOLD VŠEM POZEMŠŤANŮM.
JAK MOHLI TAK DLOUHO DOPŘEDU VĚDĚT, JAK VYPADÁME? TO
NÁM ZŮSTANOU VŠICHNI LIDÉ DLUŽNI.” Mnoho otázek se vkrádalo do
mozků všech Garathanů při pohledu na krásné záběry krávy Milky, pasoucı́
se na loukách rakouských Alp. ”JAK MOHLI VĚDĚT, JAK VYPADÁME?”
Dlužno podotknout, že ještě týden po kontaktu (což znamená v garathanštině útok) nepřipadalo obyvatelům slovutného New Yorku podivné, že proti
nim jdou po ulici fialové krávy, kterým z tlam kape krev. Na nic takového lidé
nebyli připraveni. Meziplanetárnı́ komise potom s radostı́ kvitovala, že Garathané obsadili planetu Zemi a že byli lidé tak nápomocni v řešenı́ konfliktu
této organizace s Garathany. Ono, mezi námi nelidmi, nenı́ lepšı́ obětovat
malou bezvýznamnou planetku, než riskovat válku se samotnými Garathany?
Jistě mi dáte za pravdu, že to komise vyřešila bravurně. Ale to by nebyli
Garathané, kdyby nechtěli dobýt vesmı́r. To je však už jiný přı́běh.
4.2
Nemocnı́ lidé
**************************************
Máte nějaký problém?
Potřebujete poradit v životnı́ch situacı́ch?
Jste na pokraji zhroucenı́ a nevı́te, co s tı́m?
Přijd’te k nám a my Vám poradı́me!
*************************************
Nechal jsem se zlákat touto reklamou a vstoupil jsem do kanceláře. Za
stolem seděl tlustý muž, kterému bych tipoval kolem čtyřiceti let a který
vypadal jako člověk, jemuž se nedá věřit.
”Posad’te se prosı́m. Dáte si kávu?” uvı́tal mě zdvořile.
162
”Vı́te, já bych raději hned začal,” podotknul jsem. Muž se usmál, tentokrát opět velice zdvořile. ”No dobře, jmenuji se Paul Watson a vy jste
pravděpodobně pan Carlson, nemýlı́m-li se.”
Byl mi velice nepřı́jemný. Páchnul, jeho kůže byla nepřı́jemně žlutá, jeho
oči nevyjadřovaly právě ochotu. ”Asi vı́te, proč jsem přišel. Já . . . mám velký
problém a už nevı́m, jak ho řešit. Jsem dlužnı́k státu.” Podı́val se na mě
jako na zjevenı́. ”Nemám prostě penı́ze na všechny ty platby. Ne že bych
nevydělával dost, jsem počı́tačový programátor, ale . . . ” Vyschlo mi v ústech.
”Vy prostě chcete řı́ct, že po vás chce stát moc? Že si nemůžete dovolit
věci, které jste dřı́ve mohl? Pane Carlsone, to je velice jednoduché svádět
svoji platebnı́ neschopnost na stát! Je mnoho lidı́, kteřı́ jsou na tom dobře,
ne-li výborně. Jste jednı́m z mála. . . ”
To si nemyslı́m. Soused od vedle je v podobném průšvihu. Polovina lidı́
co znám je na tom skoro stejně jako já. Soused Bohm však u tohohle pana
Watsona už byl. Jakmile řekl, že je na tom stejně špatně jako lidé v jeho
čtvrti, nepochodil. U pana Watsona v kanceláři se neohřál ani deset minut
a šel ven.
”Asi máte pravdu, že mnoho lidı́ je na tom lépe, ale chápejte, je to jen
přechodné. U mě je to jen přechodné. Utekl mi v práci jeden obchod a firma
mi nezaplatila tolik, na co jsem byl zvyklý. Je to pouze přechodně. Proto vás
žádám o pomoc.”
Watson chvı́li hledal na stole nějaký papı́r. Podı́val se do něho. ”Ale
pane Carlsone, řı́káte, že je to jen přechodně. Mně však pět měsı́ců vašı́
platebnı́ neschopnosti připadá přı́liš. Pokud jste opravdu odbornı́k ve své
branži, chápejte, to přece nenı́ možné, abyste byl tak dlouho. . . Pět měsı́ců
je pět měsı́ců. Když jste byl za státnı́m úřednı́kem, pomohl vám nějak?”
Jasně. Řekl, že vzhledem k mému nadprůměrnému platu za poslednı́ dva
roky jsem na tom úplně oukej. ”Nepomohl. Podporu jsem nedostal vzhledem
k mému dřı́vějšı́mu nadprůměrnému platu.”
”A to jste si nic nespořil?”
Spořil, až moc. Veškeré platby za jı́dlo, nájem, vodu, vzduch a dalšı́ však
stát v poslednı́ době tak zvednul, že je to hrůza. Moje velké úspory se za
těch pět měsı́ců rozplynuly jako voda. ”Spořil, ale nestačilo to. Je toho ted’
na placenı́ tolik, že jsou jakékoliv úspory malé.”
V poslednı́ době se zvedlo vše nejméně o sto dvacet procent. Nejvı́ce
zdražil vzduch, parkovánı́. . . Televize v našem bytě nenı́, je přı́liš drahá na
svůj provoz. Prodal jsem auto. Jedné bohaté rodině jsem pronajal zahradu.
Včera přišel účet za chozenı́ venku spolu s varovánı́m, že jestliže nezaplatı́me,
4.2. NEMOCNÍ LIDÉ
163
odeberou nám naše dı́tě. Že prý nemáme na jeho provoz, Že mı́t dı́tě je pro
rodinu, která je na pokraji bankrotu, naprosto nevýhodné. Že se to nevyplatı́!
Kdo tady sakra rozhoduje o tom, jestli chci mı́t potomka u sebe nebo ne?
Jestli si ho můžu dovolit?
Vypadalo to, že mi pan Watson nepomůže. Nemělo smysl si před nı́m
vylévat srdce, to už udělali mnozı́ přede mnou a nepochodili. Soused Bohm
u tohoto Pana Naděje byl tolikrát, že mu na počet návštěv prsty na obou
rukách nestačı́. Je to marné.
”Pane Carlsone, zkuste si o situaci promluvit ještě jednou s manželkou
a dı́tětem, které, jak vidı́m, ještě máte, a snad potom, až na tom budete
opravdu špatně, snad potom přijd’te. Nevěřı́m, že jste na tom tak špatně,
jak mi tu řı́káte a jak jste napsal v dopise. Nevěřı́m, že člověk jako vy si
nedokáže poradit se situacı́, jako je tohle. Je to pouze a pouze vaše chyba, že
jste na tom tak, jak na tom jste. A já řı́kám, ještě to nenı́ tak špatné. Vı́te,
možná nemáte kde bydlet, ale vy ještě byt máte, možná nemáte ani rodinu,
tu však také máte, ne? Možná už nemáte naprosto nic, což nenı́ váš přı́pad,
ale stále ještě máte své orgány, které můžete výhodně prodat.
Já vám řeknu, kdo je na tom opravdu špatně. Mám tu zrovna přı́pad
pana Sayera. Ten člověk už nemá absolutně nic. Je v nemocnici na intenzivnı́
péči, kde ho udržujı́ naživu pomocı́ přı́strojů, protože chce žı́t. Prodává své
orgány, aby mohl dýchat, a aby mohl mı́t náhradnı́ srdce a aby mohl vidět.
Ten člověk má splatit asi sto dolarů na pojištěnı́ a on na to nemá. Co s tı́m?
To vy na tom jste ještě dobře, pane Carlsone, pamatujte na to. Rád jsem se
s vámi setkal. Nashledanou.”
Lidé jako pan Sayer však umı́rajı́. Nikdo jim nepomůže, protože se to
už nevyplatı́. Tak komu tedy pan Watson pomáhá? Komu pomohl státnı́
úřednı́k, který nedá nikomu nic, protože je na tom dotyčný ještě relativně
dobře? Kdo pomůže panu Sayerovi, mně a dalšı́m, kteřı́ jsou nevinně v tom,
v čem jsem ted’ já?
Návštěva u pana Watsona skončila, a tı́m skončil i můj optimismus ohledně
splacenı́ dluhu. Nikdo mi nepomůže. Budu muset prodat syna.
Bude se mı́t lı́p.
Možná.
Dnes večer za mnou přišel Bohm. Přišel se rozloučit. Smutně si sedl na
zem v obývacı́m pokoji, a mně to přineslo dalšı́ vrásky do obličeje.
”Karle, ještě to nenı́ tak hrozné,” snažil jsem se ho uklidnit.
”Že to nenı́ hrozné? Ty blázne, já končı́m. Johnie, já prostě nemám na
164
zaplacenı́ naprosto ničeho. Já jsem na tom skoro stejně jako pan Sayer, jak
jsi řı́kal. Jdu do nemocnice na odebránı́ ledviny a ty mi řı́káš, že to nenı́ tak
hrozné? Za dva týdny na tom budeš stejně jako já. Stačı́ jedno zaváhánı́ v
práci, jednou jedinkrát se ti něco nepovede, a už jsi pro tuto společnost
nevýhodný. Už se nevyplatı́š. Podle dnešnı́ch zákonů na tebe společnost
doplácı́ a ty jı́ to okamžitě splat’, nebo zemři. Už tak je pro tuhle společnost
hrozná představa, že za tebe hradı́ náklady pohřbu. Chápeš?
Hrozné na tom je, že lidı́ ubývá. Že je čı́m dál tı́m vı́ce lidı́ bez práce,
a to je to samé jako bez života. Podle dnešnı́ch pravidel jsou lidé bez práce
už mrtvı́ nebo umı́rajı́.
Tak jsem se přišel rozloučit. Už mě asi neuvidı́te. To je konec.”
Zhroutil se na podlahu a dal se do pláče. Mně nebylo o nic lépe. Manželka
odmı́tla, že prodáme syna. Chce s nı́m zůstat, a jedinou možnostı́, jak to
udělat, je se mnou se rozvést a vdát se za bohatého. Nebudu jı́ v tom bránit,
ale při pohledu na Karla, který to prožil už dřı́ve, je mi hrozně. Jsi na stejné
cestě, promlouvalo moje svědomı́.
”Opravdu se nedá nic dělat? Uteč, snaž se najı́t práci. . . ”
”Johnie, copak ty jsi práci sehnal? A na útěk už nemám náladu. Já prostě
končı́m.”
Já, manželka a syn jsme se s Karlem rozloučili. Odešel do nemocnice.
Druhý den odešla manželka. A s nı́ můj syn.
Dostal jsem se na dno. Prodal jsem dům, zaplatil účet za chozenı́ - jak
hrozný nesmysl platit za vlastnı́ chůzi - zaplatil jsem prostě úplně všechno
na měsı́c dopředu. Vše, co připadalo v úvahu. Noc jsem strávil pod mostem.
Dalšı́ den jsem šel navštı́vit Karla.
Napadla mě hrozná souvislost mezi smrtı́ a nemocnicı́. Dnes vlastně sloužı́
nemocnice také k záchraně lidı́, ale ne těch nemocných, ale těch ostatnı́ch.
Připadalo mi zvláštnı́, že nemocný člověk je pro společnost hrozba. Nemocný
člověk v tom pravém slova smyslu, tedy člověk, který nemá možnost platit
svoje účty, který žije na úkor společnosti. A nemocnice ti nepomůže, ta tě
zahubı́. Jak jsem slyšel na ulici, tak řı́kám: Nemocnice pro tebe udělá NE
MOC, spı́še NIC.
Navštı́vil jsem tedy Karla. Podle sestřičky byl tak ”nemocný”, že mu
museli odoperovat i pravou plı́ci a játra. Ležel na nemocničnı́m lůžku, zbı́dačený, v ruce účet za elektriku, a bezradně se dı́val do zrcadla.
”Johnie, uteč dokud můžeš. Prostě se seber, a jdi. Mně už nepomůže ani
d’ábel ani bůh. Já prostě končı́m. Uteč!”
4.3. KVANTOVÝ MUŽ
165
”Ale Karle, kdo za to může? Kdo to schválil, že je svět takový, jaký je?
Kdo si to takhle vymyslel? To se přece nemělo stát, to nikdo nechtěl, nikdo
s tı́m nesouhlasil!”
”Vláda s tı́m souhlasila. Vláda, schválená parlamentem, který jsme si
sami zvolili, Johnie. Ale tam se to někde skřı́plo. Tohle nemohli vymyslet
lidi, to musel být někdo jiný, někdo tak jiný . . . ” Do očı́ se mu nahrnuly slzy.
”Proč jsi sem vůbec chodil? Jsi na tom podobně jako já, tak něco dělej! Uteč,
protože ti nic jiného nezbývá. Seber si svých pár švestek a táhni. Já umřu,
a ty, jestli neutečeš, ty taky.”
Odešel jsem. Karl Bohm podle novin, které jsem četl lidem přes rameno,
prý dobrovolně odevzdal i srdce, druhou plı́ci. . . Podle jiných informacı́, které
v novinách nevycházejı́, mu přišel omylem úřednı́ků účet za chozenı́, a tak
ho museli odpojit. Zemřel ve svých třiceti pěti letech. A to se dožil opravdu
vysokého věku oproti jiným.
Mně bude za pár dnů třicet. Snad se jich dožiju, ale nevěřı́m, že se dožiju
tak požehnaného věku jako Karl. Jednou mě najdou. Úřednı́ci, politici, policie, ti všichni melou jako božı́ mlýny pomalu, ale jistě.
Vzpomněl jsem si na jeden seriál, který před pár lety, když jsem ještě
chodil na střednı́ školu, běžel v televizi. Akta X se jmenoval. Nebyl moc
dobrý, ale byl pochmurný. Nikdy jsem ho moc nesledoval, ale na jedno
si vzpomı́nám úplně přesně. Na jednu větu, která mi utkvěla v paměti:
NEVĚŘTE NIKOMU. Nevěřte nikomu, nebot’ každý ve vás vidı́ jen prostředek, jak vydělat.
Nevı́m, jak se svět změnı́ k lepšı́mu. Nevı́m, jestli to ještě jde. Ani nevı́m,
kdo nás má na svědomı́.
Sbohem.
4.3
Kvantový muž
”A tamto je Velký vůz,” obrátil jsem se na slečnu Julii. ”Každá hvězda
je od nás vzdálena milióny a milióny kilometrů.” Nadšenı́m jsem se nadechl.
”A ty jsi tak blı́zko. . . ”
Trochu se ode mne odtáhla, jen tak, aby to vyvolalo dojem cudnosti,
a zašeptala: ”Ano?”
”Ano. Jako jsem se chtěl dotýkat hvězd, chtěl bych se dotýkat tebe.”
”Proč to nezkusı́š?”
166
Přiblı́žili jsme se na vzdálenost dvou centimetrů a několika drobných a opět se to stalo. . .
*
Je to jako zatměnı́, jako děsivá nočnı́ můra, která mě strašı́ už dlouho.
Nevı́m jak dlouho, čas utı́ká tak podivným způsobem. . . Najednou vše zhasne,
jako před promı́tánı́m v kině, zmizı́ obraz a zvuk a hmat i čich. Jsem sám
v nekonečně temném prostoru. Nikde nikdo, nikde nic.
”Haló?”
Nic. Dlouho se nic nedělo. Potom začal praskat celý svět kolem mne a probleskl obraz.
*
Stojı́m na vysokém stožáru.
Nevidı́m jeho konec.
Celý stožár zářı́, já jsem na vrcholu. Na vrcholu stožáru nad propastı́ do
temnoty.
A padám. . .
*
Obraz trval necelou vteřinu. Přerušil ho přı́val ostrého světla a bolesti.
Přepadl mě záchvat zuřivosti.
Opět jsem se ocitl v temnotě, a pak. . .
*
”Šéfe, už přistává.” Otočil jsem se. Spatřil jsem chlapı́ka v bı́lém plášti, se
šibalským úsměvem inteligenta. Úsměv byl nakažlivý. Usmál jsem se a řekl:
” Ano, Karle? Vše je v pořádku?” Hled’me, já znám jeho jméno.
”Jistě, v tom nejlepšı́m. V řı́dı́cı́m centru vás již očekávajı́, pane. Měl
byste tam jı́t a sledovat to. Bude to velký úspěch, váš velký úspěch. Hned
potom vás čekajı́ tři televiznı́ rozhovory!” O ničem nevı́m. Nic jsem neudělal,
a tenhle ten Karel řı́ká, že to bude můj velký úspěch?
Šel jsem s Karlem do řı́dı́cı́ho centra. Nikdy jsem nedělal nic do astrofyziky, fuj, ale přistánı́ kosmické lodi poznám. Mám praxi z vědeckofantastických filmů. V obrovském sále se tı́snilo několik desı́tek vědců. Všichni sledovali obrovskou obrazovku na stěně. Pozoroval jsem na nich napětı́. Začalo
167
se mi potit čelo. (V životě by se mi za takové situace nic takového nestalo.)
Pochopil jsem. Někde z podvědomı́ vytryskla myšlenka, že mám být pyšný
na svůj velký projekt. Prvnı́ přistánı́ člověka na Marsu.
Přistálo. ”Přistáli jsme, Houstone.” Všichni se rozjásali a začali radostı́
skákat. Vyskočil jsem i já a. . .
*
”A sakra.” Kdo to řekl? Člověk si ani neposkočı́ a už je zase v tom. Kde
jen to jsem? A kdo tu mluvı́? Blesk a zase představa. . .
*
Sedı́m v kaluži a plácám do vody lopatičkou. Haha, to je skvělé. Jů, ono
to střı́ká. Někdo mi dal pohlavek. Au. To jsem si nezasloužil. Znovu jsem
plácnul do vody. ”To se nedělá.” Dalšı́ pohlavek. Otočil jsem se a spatřil
jsem. . .
*
Tma. Zase nic. A už to začı́nalo být zajı́mavé. Proč jsem byl pohlavkován?
A kým?
”Pořád tě to bavı́?”
Co? Kdo to je? Trochu jsem se leknul. Že bych dostal z té tmy halucinaci?
Jsou lidé, kteřı́ majı́ halucinace z ničeho nic, u mě by to bylo záhodno už
nějakou dostat. Z čeho vı́c dostat halucinaci než z toho, co právě prožı́vám?
Hej, tak co se děje?
”Pořád tě to bavı́?”
Nebavı́, to dá. . . Přede mnou se zjevilo oko. Docela normálnı́ oko. Mrklo
na mě a objevilo se druhé.
”Ještě tě to. . . ”
”Ne, nebavı́. Když se ptáš, odpovı́m.” Během odpovědi se objevil nos.
”Jsem tvůj společnı́k, jak jsi si přál.”
”Já jsem chtěl oči a nos za společnı́ka?” Budu zuřit, a to pořádně.
”Nemáš proč. A vůbec, tobě se nikdy nestalo, že se něco nepodařilo? Nám
se tu něco porouchalo. Neboj, hned to dáme dohromady. Stejně si nic nebudeš
pamatovat.”
Tohle hranı́ se slovy se mi nelı́bı́. Nejsem zase tolik inteligentnı́, abych na
něco přišel. V hádánı́ jsem skončil vždy poslednı́, pokud to chcete vědět.
168
”Co tu dělám?”
”Zrovna nemám čas,” řekl Očinos. ”Tak snad ted’ se to podařı́. A nebo
se opět uvidı́me.”
*
Objevil jsem se v modré chodbě. Seděl jsem v tlustém kabátě na lavičce.
Dalšı́ z povinných snů?
Přiběhla sestřička. Ta zdravotnı́. ”Pane Holtzmanne, už se to narodilo.
Máte chlapečka.” Hrozně se usmı́vala a já jı́ to oplácel. Šel jsem za nı́ a
usmı́val jsem se jako idiot. Podivně jsem vrávoral. Měl jsem velký problém
udržet rovnováhu. Sestra si toho všimla:
”Vy jste oslavoval předem, co?”
No, trochu vrávorám. To hned musı́m být opilý? No, i když, je to asi
pravda. Nějak se nekontroluji. Jak to? A, vlastně, počkat, jaký. . . chlapeček?
Já jsem jako jeho. . . to. . . otec? To už mám ženskou? Už jsem s nı́ spal a ted’,
jako po těch devı́ti měsı́cı́ch. . . no, myslı́m. . . jako že už to?
Otevřela dveře do velké mı́stnosti. Ozýval se z nı́ křik. Doprovodila mne
k jedné z prosklených vitrı́n a řekla: ”Toto je váš chlapeček.”
Uvnitř inkubátoru byla. . .
*
Tma.
”No ale ted’ jsem se opravdu, saprlot. . . ” To jsem neřekl já, ale dědeček.
Ten utrousil: ”No, a jsem celý.”
”A co já s tı́m?”
”Ale no tak. Oči, nos, no, a jsem celý. To jsem přece já, tvůj společnı́k.”
”Vy?”
”Ano, já. Já jsem Očinos, nebo jak jsi mě to nazval. Ale na jméně snad
nezáležı́,” snažil se mě přeladit na veselejšı́ notu: ”To máme dnes ale práce.
No, snad se to podařı́ za chvı́li. Mezitı́m si budeme povı́dat, ne?”
”Chci vědět, kde jsem! Je to snad nějaký vládnı́ program, nebo mě ukradli
severnı́ Korejci, nebo. . . ”
”Ne tak zhurta, mladý muži. Mnoho mladých v takové chvı́li nevydržı́,
jejich srdce se rozpadne jako upuštěná sklenice vody a jsou mrtvı́. Chápeš?
Ač už mrtvý jsi, ale. . . ” Dědek zrudnul. ”Co jsem to vlastně řı́kal, co to plácá
můj starý mozek. No, ono je to jedno.” A zase si něco pobrukoval. ”Vždyt’
to stejně zapomene. Ach jo.”
169
”Přestaň žvástat. Kde jsem?”
”No ve tmě přeci. Copak to nenı́ dost jasné?”
”Výborná odpověd’!”
”Ó, děkuji za pochvalu. Moc jsi mě potěšil. Nakonec nejsi tak zlý, jak
vypadáš.”
”Ale to nebyla pochvala, dědku. To byla ironie.” Samým vztekem jsem ho
chtěl chytit za ruku. Už jsem ji skoro měl, ale. . . prostě. . . moje ruka proletěla
tou jeho jako nůž máslem. ”No, to nefunguje,” dočkal jsem se odpovědi. ”Ve
virtuálnı́m světě takové věci nefungujı́.”
”Řekl jste ve virtuálnı́m světě?”
”No, ani ano, ani ne, jak si člověk zamane. Mimochodem, užij si dalšı́,
snad již poslednı́ výlet. Ahoj. . . ”
*
Byla postel. ”Miláčku, objı́mej mě vı́c, no, tak dělej, už, no. . . ”
Jémine, já objı́mám ženskou. Nahou ženskou. Nic o nı́ nevı́m, možná něco
ano: má krásná prsa. Naprosto ji neznám, i když (mezi námi), ta postava
je vzrušujı́cı́. Ó, ted’ děláme věci. Jsem plný citu, dělám sex jako nikdy
předtı́m. . . ”Už. . . ”
*
”No, už to snad bude.”
Tma, a dědek. Hodně nazlobený a nervóznı́: ” Už jsme blı́zko. Myslel
jsem, že to zvládneme dřı́ve, ale, sakra práce, vı́š, jsou problémy. Snad ted’.”
”Mohl byste mi laskavě řı́ct, kde ksakru jsem?”
”Klidně, ale jak jsem řı́kal, nic si nebudeš pamatovat. Proč bych ti to tedy
měl vysvětlovat?”
”Je to pro mě hrozně důležité, jestli vám taková odpověd’ stačı́.”
”Obávám se, že nebudeme mı́t tolik času. No. My už jsme závady, snad,
spravili. To znamená, že už bude všechno jak má být.”
”Alespoň něco!” ”Tedy, ted’ jsi mrtvý. Před mnoha lety, alespoň pro tebe,
jsi se zabil v autě.” Okolı́ se zbarvilo do červena. Přestával jsem ho slyšet.
”Mrtvý?”
”Řı́ká. . . se. . . to. . . tak.”
Okolı́ začalo vibrovat. Dostal jsem nové tělo. Nedokonalé, malé, křehké.
Dědek pomalu mizel: ”A za chvı́li. . . budeš. . . zase. . . živý. Přeji. . . pěkný život.”
170
Najednou jsem. . . Já chci ven! Tudy, rychle, hele, člověk. Pán v bı́lém
plášti. A proč mě bije?
Auuuuuuuuuu.
4.4
Pramen
Vládnu celému světu. Co řeknu, to se také stane.Nenı́ mı́sta, které bych
neovlivňoval. Jsem jediný vládce světa. . . Otevřel oči a zjistil, že ležı́ na zemi
v trávě, slunce ho lechtá na krku, loktem mačká a bortı́ stránky atlasu světa.
”Karle, dělej.” Slyšı́. Asi usnul. A něco se mu zdálo, to už je pryč. ”No
tak, Karle, zvonı́!” Někdo ho zatahal za rukáv. To bude Martin.
”Už vstávám. . . ” Zvedl se a utı́kal s Martinem do školy. Skončila polednı́
přestávka, škola pokračuje.
Slečna Evženie, jejich učitelka zeměpisu, vešla do třı́dy, sedla si za katedru, pravou rukou si prohrábla vlasy (světlé, lesklé, pěkné) a levou mezitı́m
otevřela třı́dnı́ knihu. ”Chybı́ někdo?”
Ticho jako v hrobě. Nikdo nechybı́, ale každý dělá, že ve třı́dě nenı́. Bude
se zkoušet. ”Karel Hašler. Pojd’ k tabuli, prosı́m.”
Došel až k nı́, s úsměvem na rtech. Nic neumı́m, a tak se nemám čeho
bát - to byla jeho životnı́ filozofie. ”Umı́š něco?” zeptala se.
”No, já jsem to moc to. . . neviděl.”
Usmála se i ona. ”My jsme byli s rodiči to, no. . . pryč. A já si nechal sešit
doma. A v neděli vypli proud a. . . ”
”Já vı́m. To řı́káš pokaždé, Karle. Ale zkus nám řı́ct něco o Sahaře. Kde
ležı́?”
Chvı́li se dı́val na mapu světa, na kterou se měl dı́vat i o polednı́ přestávce.
Kdyby ovšem neusnul. Kroužil očima od severu k jihu (od hora dolu – jak
si myslel on). ”Sahara. . . to je ta. . . poušt’? A je. . . tady.” Ukázal na černý
kontinent a podı́val se na učitelku.
”Co je tady?” Evženina neustálá otázka. ”Kde?”
”No tady. V Africe. Přesně tady,” t’ukal Karel na žlutou plochu. To určitě
nebude stačit. Určitě bude chtı́t vědět. . .
”. . . co je zač, ta poušt’ Sahara?” Nervózně se podı́vala na hodinky. Pět
minut zkoušenı́, a ještě z něho nic nevylezlo. To bude za pět, maximálně za
čtyři. Ano, učitel musı́ být objektivnı́.
Karel neslyšel, jak mu prvnı́ lavice radı́, protože kdyby slyšel, určitě by
neřekl, co nakonec řekl: ”Sahara je v Africe, pořád tam pršı́, lidi si tam stavějı́
4.4. PRAMEN
171
velké chýše z obrovských listů. . . ”
Děti ve třı́dě se zasmály. ”Pršı́?” podivila se slečna Evženie. ”Tak na
Sahaře je tolik vody?”
”Ano prosı́m, je jı́ tam spousta. Proto se taky Sahaře řı́ká poušt’.”
To už stačilo. ”Vı́š, fantazii máš velkou. Ale měl by ses učit. Ono je to
úplně jinak, než řı́káš. Na Sahaře je voda jen někde, v takzvaných oázách.
Nepršı́ tam. Běž si sednout, a do přı́ště se to nauč!”
”Ale. . . ” chtěl ještě Karel něco dodat, ale odmı́tavě pozvedlá ruka slečny
učitelky řı́kala dost. Ale na Sahaře právě ted’ pršı́, chtěl dodat. To by se mu
celá třı́da teprve smála. Tak to neřekl. Pršı́.
*
Žhavé slunce ho pálilo do čela, pot mu stékal po krku na prsa. Suchý vı́tr
ho lechtal v nose. Ostré světlo ho nutilo, aby si dlanı́ zakrýval oči. Jel na
velbloudu uprostřed karavany. Kolem dokola samá poušt’. A v hrdle takové
sucho, že nemohl ani polknout. Jak rád bych něco pil. Stačilo by trochu deště,
pomyslel si. A pak to spatřil. V malém dolı́čku mezi dunami padala z výšky
asi pěti metrů duha. Obrovská duha.
Někde tady je voda. Nebo šı́lı́m? Bud’ je to fata morgána, halucinace,
nebo. . . Široko daleko nenı́ oáza. Celé územı́ na kilometry odtud je prozkoumáno. Nikde nikdo nenašel vodu. Je to přelud, pouhá představa.
Z přednı́ch velbloudů v karavaně začali seskakovat lidé a k duze utı́kali.
Slyšel veselé pokřiky: ”Alláh, ó, Alláh.” Že by to opravdu byla voda? Co je
to za nesmysl? Na Sahaře je přeci voda. . .
”. . . jen v oázách!” Probudil se úplně zpocený. Otevřeným oknem proudil
teplý floridský vzduch. Cı́til horko v krku a chtělo se mu pı́t. Peter Newcomb
si tu noc pomyslel, že se mu zdál dalšı́ bláznivý sen, který nevysvětlı́ ani
Freud.
*
Do budovy světového denı́ku World Today vešel malý muž. Oblečen byl
do šedého pláště, na hlavě černý klobouk. V ruce držel kufřı́k. Na vrátnici
chvı́li gestikuloval, dlouhé ruce máchaly před očima vrátného a opisovaly
křivky nevı́dané. Mluvil, bouchal pěstı́ do desky stolu, opět mluvil a znovu
zabouchal. Nad halou proletěl policejnı́ vrtulnı́k, ale muž mluvil dál, snažı́ce
se hluk překřičet.
172
Na tváři vrátného se nejprve jevilo překvapenı́, které bylo vzápětı́ vystřı́dáno nevýrazným pohledem, který řı́kal: ”Tak se vypovı́dej, ale na mě
s tı́m nechod’.” Nebyl to však výraz poslednı́: když vrátný s překvapenı́m
zamrkal očima a spadla mu brada, mimoděk sáhl pravou rukou po telefonnı́m
sluchátku a sdělil nadřı́zenému: ”Mám tu člověka, který má tu nejsenzačnějšı́
zprávu na světě.”
A tak se Martin Brenen dostal do kanceláře šéfa světového denı́ku World
Today. Spolu s nı́m tu seděl v pracovně ještě jeden muž.
”No, pane Brenene, co pro mě máte?” začal šéf zkušeným hlasem, kterým
jako by se ani nezajı́mal o danou situaci.
”Rozumějte, takových jako vy už tu bylo.”
”Já,” Brenen položil kufřı́k na podlahu a s pohledem zda se smı́ se posadil.
”Pane. . . ”
”Řı́kejte mi prostě šéfe.”
Brenena to na chvı́li vyvedlo z mı́ry, ale pokračoval: ”To, co vám ted’
řeknu, je zpráva tisı́ciletı́. Vı́ to jen tým vědců a jinak nikdo. Byl bych rád,
šéfe, kdybych z toho něco měl, rozumı́te. Informace jsou dnes drahé.” Šéf se
usmál nad takovou troufalostı́. Už tolik zpráv tisı́ciletı́ musel ve své kanceláři
vyslechnout, a vyšla nějaká? ”Kolik chcete?”
Brenena to zarazilo: ”No, já. . . nevı́m. Sto tisı́c? A smlouvu na podı́l ze
zisku a. . . ”
Tak to by stačilo, pomyslel si šéf, a otočil se na Doda, vedoucı́ho zahraničnı́
sekce. Pohledem mu sděloval, že ted’ má dávat pozor, o co se jedná, a poslouchat mezi slovy.
”Pane Brenene, rozumějte mi dobře, my vám nemůžeme dát penı́ze jen
tak, za neověřenou informaci, kterou jste nám ještě navı́c ani neřekl. Musı́me
předem vědět co máte, jinak nenı́ o čem hovořit.” Takový styl se vždy vyplatil.
Bohužel, po několika minutách se vždy zjistilo, že World Today by koupil
zajı́ce v pytli. Ale tohle je něco jiného, vytušil šéf. Snad.
”Pane, šéfe, já vám rozumı́m.” Položil si kufřı́k na kolena a vytáhl z něj
černou složku. ”Jedná se o Saharu.” Dodo si zapisoval do notesu prvnı́
důležitou informaci.
Brenen mezitı́m vytáhl ze složky mapu, roztáhl ji a zamı́řil ukazováčkem
na jedno konkrétnı́ mı́sto, které ani nemusel dlouho hledat. ”Tak tady je to,
tady je voda.”
”To ale nic nenı́. . . ” odvětil šéf. Brenen se však nenechal: ” Ta voda se
spouštı́ z pěti metrů z ničeho. Prostě z ničeho! A je slaná.” Odmlčel se. ”Tak,
to je ta moje informace.”
4.4. PRAMEN
173
V tu chvı́li Dodo vstal a odešel zadnı́mi dveřmi mı́stnosti. Dalšı́ rozhovor
šéfa s Brenenem se bude týkat toho, jak jsou čtenáři denı́ku World Today zvyklı́ na úplně jiné zprávy a jak je cena za takovou malou zprávičku
přemrštěná. Že stačı́ jen pár tisı́c dolarů. Že toto je jejı́ cena na trhu informacı́. Úkolem prostě bude odstranit Brenena z cesty.
Dodo se vydal chodbou směrem ke své pracovně. Byl to velmi vysoký
a vyhublý třicátnı́k. Kost a kůže. Jeho jedinou starostı́ ted’ bylo sehnat si
letenku do Egypta. Nebo do Alžı́rska?
*
”Běž spát,” zakřičela matka na Karla. ”Padej do postele, at’ už tě u té
televize nevidı́m.” V obývacı́m pokoji seděla Marta Hašlerová s manželem
Honzou, Karel se válel u sedacı́ soupravy na zemi.
”Ale mami. . . ”
”Žádné ale mami. Každý člověk by měl dostat trest za to, co udělal špatně.
Moje maminka, tvoje babička, Kájo, mně nedovolila absolutně nic. Když jsem
se chtěla dı́vat na televizi, musela jsem jı́ poprosit! A ty jsi dnes ve škole dostal
pětku, takže nenı́ o čem mluvit. Běž spát!”
”Marto,” potichu k nı́ promluvil manžel, ”to už stačı́.” Kdo neměl ve
škole pětku. Tušil, že by jeho manželka musela za dvojku z mravů vydrhnout
u tchýně všechny schody dvakrát nahoru a dolů. Otočil se na Karla: ”A ty
jdi doopravdy spát.”
Přı́kaz od otce, to je jiná. S pozdravem na dobrou noc (”Brou mami,
brou tati.”) odešel do svého pokoje, lehl si tam na postel a snil. Kdyby tak
tu učitelku zajelo auto. . .
Kdyby ji zajelo auto, tak by byla mrtvá. Do třı́dy by vešel pan ředitel,
kapesnı́kem by si otřel zpocené čelo a snažil by se řı́ct: ”Milı́ žáci, stala se
hrozná věc.” Potom by řekl (Karel začal pomalu usı́nat), jak je to hrozné s
rychlými auty na městských ulicı́ch, jak to byla skvělá učitelka, proč se před
školou stavějı́ zpomalovacı́ pásy. . . A Karel už spal.
Zdálo se mu, jak slečna Evženie přecházı́ po přechodu před školou a zapomı́ná se dı́vat vlevo. Vidı́, jak se blı́žı́ ohromné auto, které by jistě každý
slyšel přijı́ždět, jen ne slečna Evženie. Kvı́lejı́ brzdy a hluk a ticho. Nikdo se
ani nehne. Přicházejı́ náhodnı́. . . rybičky. Připlouvajı́, je jich spousta. Točı́ se
kolem něj, skoro je nevidı́, ale jsou tu. A něco je společně s nı́m táhne. Je to
slabé, ale je to cı́tit. Jako by se před jeho očima v hloubce oceánu vypouštěla
voda.
174
Když se Karel ráno probudil, ani si nevzpomněl, že se mu něco zdálo.
A už vůbec tak nemohl vědět, proč mu byla hned po probuzenı́ taková zima.
*
Seděl na velbloudu, v tom šı́leném horku. Sehnal celou karavanu. Sedm
velbloudů, dva egyptské pomocnı́ky a kamaráda, fotografa Soňju – což je
divné jméno pro chlapa, ale dost dobré pro fotografa.
Dodo se Soňjou přijeli na káhirské letiště hned druhý den poté, co Brenen
vstoupil se svou zprávou do kanceláře World Today. Potom Dodo rychle
zorganizoval výpravu. Sehnal vše potřebné. A právě ted’ zbývalo už jen pár
hodin k mı́stu, které Brenen na mapě ukázal.
Otočil se vpravo. Usmál se na něj Soňja. ”Už tam budeme.”
”Vı́m,” řekl Soňja, ”ještě pár kilometrů a uvidı́me zázrak tisı́ciletı́.” Řı́kal
to s ironiı́ sobě vlastnı́. Nebylo divu, nezúčastňoval se takové akce poprvé.
”Ty tomu věřı́š?”
¨”Já tomu nevěřı́m. Ale šéf,” Dodo zat’ukal na mobilnı́ telefon, ”šéf tomu
věřı́. A to je divné. Nikdy takovému blábolu nevěřil. Asi má tušenı́!”
”To jsem rád, že jsme se shodli. Je blbost, aby tady v tom horku byla
nějaká voda.”
”Třeba by tu našli vodu, nějakým vrtem, nebo nějak. Už jsem slyšel
o tom, že hluboko pod tı́mhle pı́skem voda je.”
”Dodo, ty si myslı́š, že na tom Brenenově vtipu něco je? Že tu vědci cvičně
vykopali vodu a Brenen z toho udělal historku o vodopádu?”
”Třeba si myslel, že nám taková zpráva bude stačit, a shrábne penı́ze.”
”A bude nám stačit? No, snad s sebou netahám svoje nádobı́čko zbytečně?”
Soňja se zasmál.
”Nech toho, nechci tu být stejně jako ty. Dojedeme na to mı́sto, obhlı́dneme
situaci a zmizı́me zpátky do New Yorku.”
Nevěřili tomu ještě asi dvacet minut. Potom spatřili vojenské zátarasy.
Jeden z pomocnı́ků se tomu začal vehementně divit. Když se ho Dodo zeptal
na důvod, odpověděl, že nikdy neviděl, aby vojáci kontrolovali uprostřed
pouště karavany. ”A proč by vláda hlı́dala hromady pı́sku?”
Něco na tom bude. Něco se tu určitě děje, pomyslel si Dodo. Začı́ná to
vypadat, jako by měl Brenen pravdu. Možná jsme mu těch jeho sto tisı́c
zaplatit měli.
Celá karavana došla až k zátarasům, potom je jeden z vojáků zastavil:
”Dál už nemůžete. Dál je zákaz.”
4.4. PRAMEN
175
”Nás snad dovnitř pustı́te, jsme novináři,” vytahoval Dodo mezinárodnı́
průkaz.
”Bohužel, pane. Nikdo nesmı́ v okruhu několika mil. Vláda nařı́dila.”
”Lidé snad majı́ právo na informace. Nemůžete bránit novinářům ve
výkonu jejich práce!”
Voják se usmál. ”Ale můžeme, pane. Pokračujte dále, ale jinou cestou.”
Po delšı́m objı́žděnı́ zjistili, že se opravdu vojákům podařilo obsadit hranici
kolem několika dun. Dovnitř přes ně nebylo vidět, až na dým, nebo páru,
která zprostřed dun vystupovala.
Něco na tom je. Dodo, Soňja a oba pomocnı́ci nedaleko, nepozorováni
vojáky, postavili tábor. ”To by v tom byl čert, abychom se nedostali dovnitř.”
Když se setmělo, Dodo vyrazil. Domluvil se se Soňjou, že půjde sám. Noc
zahalila jeho postavu. Po cestě přemýšlel nad titulkem nejsenzačnějšı́ zprávy
tisı́ciletı́: VODA NA SAHAŘE?, nebude to přı́liš obyčejné. Zı́tra to vypukne.
Celosvětové veřejné mı́něnı́ začne bombardovat egyptskou vládu, aby podala
oficiálnı́ vyjádřenı́ k divu světa na jejich územı́. V modernı́m světě se žádná
informace neutajı́. Je jen otázkou času a peněz než vyjde na světlo. Zı́tra to
vypukne.
Pomalu se proplı́žil kolem jedné z dun, za kterou měli stan vojáci. Nehlı́dajı́
po celém obvodu, myslı́ si, že se v okolı́ desı́tek mil nikdo nenacházı́. Ale já
zůstal, řekl si v duchu Dodo. Potichu obešel i vojáky a vydal se k cı́li. Když
byl na vrcholku jedné z menšı́ch dun, spatřil, co hledal.
V malém údolı́čku uprostřed několika stanů, ve kterých se ještě svı́tilo,
se mu vyjevil šedivý obrys kovové konstrukce, podobné věži. Mezi trubkami
a nýty spatřil padat dolů úzký pramı́nek vody. Ale možná je to už jen moje
fantastická představa. Ale Brenen asi nelhal. Ale je to přece nesmysl, že je
voda takhle. . .
”Co tu děláte?” ozvalo se za jeho zády. Otočil se. Muž s holou hlavou,
která se spolu s brýlemi leskla v té tmě, na něho mı́řil pistolı́. ”Kde jste se
tu vzal?”
”Já jsem tu. . . ” přemýšlel, jak by se vymluvil, ale nic ho nenapadlo. ”Jsem
z World Today, můžu mı́t pár otázek, pane?”
*
Peter Newcomb měl dalšı́ z podivných snů. Tentokrát se mu to stalo za
jı́zdy v autě.
176
Jel po silnici do města nakoupit (na celý týden, jinak by mu manželka
dala co proto) a asi tři sta metrů od něj se stala dopravnı́ nehoda. Slyšel
sanitku, slyšel i řidiče před sebou, jak naštvaně brzdı́ a čekajı́, až se odklidı́
vraky. Dalšı́ zdrženı́, pomyslel si Peter. Někdo si chtěl pospı́šit do práce, na
fotbal nebo do divadla, a trochu to neuřı́dil. Snad se nic nestalo. To je hrozné,
když člověk havaruje.
Držel se volantu, dı́val se před sebe a cı́til, že jde na něj zima. Hrozná
zima. Potom přišel jeho podivný sen: Vznášel se nad tı́m vodopádem, o
kterém se mu v poslednı́ době neustále zdálo. Bylo šero. Něco však bylo
jiné, kolem vodopádu někdo postavil železnou konstrukci. To ho zarazilo.
A potom ho zarazilo i to, že mu někdo zat’ukal na rameno: ”Člověče, probud’
se, to nenı́ sen, to je pravda.” Spolu s nı́m létal nad vodopádem stařı́k s bı́lým plnovousem. V ruce držel hůlku, kterou ukazoval směrem dolů: ”Tenhle
vodopád, jak řı́káš, skutečně existuje.”
”Vy se mi zdáte?” Peter ještě nikdy neměl sen podobného raženı́.
”No, je to sen a nenı́ to sen. Řekl bych viděnı́. Mám pro tebe důležitý
úkol. Řekni lidem to, co ted’ řeknu já tobě. Posloucháš?”
”Ano.” Je to jen hrozný sen. Petera napadlo štı́pnout se do prstu, aby
opravdu zjistil, jestli nesnı́. Nějak ho však začalo bolet rameno, a tak na to
zapomněl.
”Řekni těm vědcům,” a stařı́k ukázal směrem ke konstrukci, ”at’ se nehrabou v tom, do čeho jim nic nenı́. Řekni jim, že se pokoušı́m dát lidem
ještě jednu šanci, jako jsem to ostatně již několikrát udělal.”
Na otázky nezbyl čas. Stařeček se rozplynul a mı́sto něj se v okně automobilu objevila tvář policisty: ”Budete tu ještě dlouho bránit silničnı́mu
provozu, pane?”
Peter se podı́val na hodinky. Dle jeho odhadu ”bránil” silničnı́mu provozu
už dobrou půlhodinu. Zeptal se, co se děje. ”Co? Vy se ptáte, co se děje?
Takhle usnout za volantem, to jsem ještě neviděl. Vždyt’ i já vás vlastně
nevzbudil, to až vy sám. No, ukažte mi laskavě řidičský průkaz a technický
průkaz, ano?”
*
Myslel si, že ho budou vyslýchat, že na něj posvı́tı́ pronikavou žárovkou, že
ho nějaký silák z ochranky začne mlátit pažbou kulometu. . . Ne, nic takového,
to se stává jen v přı́bězı́ch, ne ve skutečném životě. Dodo seděl v jednom stanu
u velkého stolu, před sebou hrnek s kávou a kolem seděli vědci.
4.4. PRAMEN
177
”Jak jste se dozvěděl, že tu něco je?” zeptal se jeden z nich, podle jeho
slov izraelský vysokoškolský učitel Ahmed Kadar, kterého odvezli vojáci před
necelými čtrnácti dny z dočasného působiště na káhirské polytechnice.
Dodo přemýšlel, jestli má řı́ct pravdu. ”Jeden muž k nám přišel do redakce.”
Otáčel se po všech okolo stolu. ”Brenen se jmenoval. Že prý je to vědecká
senzace.”
”To je, ale do světa je to zakázáno sdělovat. Proto nás tu hlı́dajı́ vojáci.
Mysleli jsme, že to nikdo nevı́.”
”Jedná se o tajný projekt? O výzkum vojenské techniky? Nebo. . . ”
Gestem ruky ho Ahmed utišil. ”Je důležité, abyste to věděl. Egyptská
vláda si nás sem pozvala, spı́še unesla, abychom prozkoumali zvláštnı́ jev,
který objevil jeden z obyvatelů tady v poušti.”
”Vodopád?”
”Ano, je to vodopád. Z výšky čtyř metrů a šesti centimetrů tu sám od
sebe padá pramen. Je to dost podivné, nemá to žádné fyzikálnı́ opodstatněnı́.
Ale to snad je jasné i takovému laikovi, jako jste vy!”
Dodo se chtěl ohradit, ale nedostal přı́ležitost. ”Vláda pokládá výzkum za
tajnou věc. Slibuje si od toho nové technické využitı́, třeba schopnost přenášet
něco neviditelně na dálku, nebo něco ještě šı́lenějšı́ho. Prostě se chtějı́ technicky vyrovnat západnı́ kultuře, a potom ji i s tou americkou předehnat.
Jsme tu tedy, abychom vyzkoumali přı́činu jevu a abychom vyvodili patřičné technické závěry. Ted’ to vı́te.”
Dodo si dělal poznámky. A nechtěl tomu věřit. Pár metrů od něj je zázrak
tisı́ciletı́, o kterém má právo dozvědět se celý svět (”kolikrát to ještě řeknu”),
a mezitı́m se ho někdo snažı́ použı́t jako tajnou zbraň. ”Můžu to vidět?”
”Ráno. Ted’ bychom světlem zbytečně přivolali vojáky.”
Do rána neusnul. Nejprve ho hřál pocit dobře vykonané práce (”šéf se
bude divit, až mu zavolám”), potom pocit přı́jemného překvapenı́ (”ti vědci
mě skvěle přijali”) a pocit úžasu (nad vodopádem).
Ráno se dozvěděl, že z rozhovoru se šéfem nebude nic, protože Sahara
nenı́ v těchto mı́stech pokryta signálem mobilnı́ sı́tě. Trochu ho to rozčı́lilo,
ale nakonec si řekl, že najde jiné řešenı́ jak sdělit světu takovou senzaci.
Vědci Doda nejprve schovali, protože jim každé ráno vojáci přiváželi
zásoby. Když odjeli, Ahmed Kadar naznačil Dodovi, že je čas. ”Pojd’te,
ukážeme vám ten zázrak.”
Blı́žili se ke kovové konstrukci, která vypadala jako věžička. Ve skutečnosti
to byly točité schody až k samotnému pramenu, a ještě trochu výše. Uprostřed mezi schody vědci nainstalovali výsuvná ramena a kamery. Vycházeli
178
po schodech, po chvı́li už viděl to mı́sto, kde voda tryská z ničeho. ”Můžu?”
Ahmed přikývl a Dodo nastavil dlaň. Nechal si vodu stékat po svých prstech
Byla neobyčejně chladná. Jemná pára hladila jeho tvář. Ochutnal – voda byla
slaná. Brenen měl pravdu.
”Jak to, že je slaná?” Otočil se na Ahmeda, ale přitom stále nevěřı́cně
dával ruku nad i pod pramen.
Ahmed pokrčil rameny. ”Dali jsme vodu na rozbor. Vı́te, někdy se dá poznat, odkud je. Jistě, nevěřili jsme, že to k něčemu bude, ale o to překvapivějšı́
byly výsledky. Ta voda je s 99% pravděpodobnostı́ ze Severnı́ho ledového
oceánu.”
”Takže ted’ zbývá zjistit, jakým neviditelným potrubı́m se voda dostává
až sem?” usmál se Dodo.
”Vy jste chytrý.”
”Vı́te, chvı́li jsem pracoval na stránkách o vědě.”
*
V kině zhaslo světlo. Panı́ ředitelka Nováková naposledy pokárala děti,
aby nerozdělávaly během toho pěkného dokumentárnı́ho filmu bonbóny, nekopaly se navzájem, nestrkaly se a v žádném přı́padě nehrály hry. Dále
neposlouchaly walkmany, CD přehrávače, nehrály počı́tačové hry. . .
Karel Hašler seděl, oči směřovaly přı́mo na plátno. Začı́nala mu být zima.
To byla známka toho, že přicházı́ dalšı́ sen. Už si zvykl na to, že se najednou uprostřed dne zasnı́. Ted’, když pocı́til chlad na rukách, se připravil.
Podvědomı́ mu řı́kalo, že by to měl někomu řı́ct, že by měl řı́ct, co se mu zdá,
ale určitě by se mu všichni smáli.
Ohromujı́cı́ hudba uvedla celý dokument O problémech planety Země.
”Uvidı́te, děti, že člověk měnı́ planetu tak, až je to nedobré,” slyšel slečnu
Evženii, kterou žádné auto nikdy nepřejelo. ”Až budete dospělé, jednou si
uvědomı́te, že jste viděly tento film, a uděláte něco pro záchranu planety.
Hlavnı́ věc si zapamatujte: člověk nenı́ výjimečný tvor, a pokud si zničı́ vlastnı́
prostředı́, nic ho nezachránı́.”
Vypravěč seznamoval děti s ohromným nárůstem aut, elektráren, ledniček
a kdovı́ čeho ještě. Karel se dı́val kolem sebe; kromě několika učitelek a pár
dětı́ nikdo nedával pozor. Taky by nedával pozor, kdyby na něj nepřicházelo
sněnı́, které se filmu týkalo.
”Člověk otepluje své životnı́ prostředı́, nebot’ vytvářı́ v atmosféře pokličku
z plynů, které nepropouštějı́ energii pryč z planety. Vzniká sklenı́kový efekt.
4.4. PRAMEN
179
Také ničı́ ozónovou vrstvu, kvůli jejı́muž narušenı́ roztávajı́ ledovce, a ty
hrozı́ zvednutı́m hladiny oceánů o několik metrů. Dojde k zatopenı́ většiny
přı́mořských měst. . . ” Karel se dı́val na plátno a věděl, že ted’ to přijde:
”Vědci zatı́m nevysvětlili, jakým záhadným způsobem se začala voda ze
Severnı́ho ledového oceánu vypouštět na Saharu. Domnı́vajı́ se však, že to
změnı́ klima planety natolik, že se ekosystém planety vrátı́ do dob, kdy byl
ještě nenarušen zásahy člověka.” Vidı́ to všichni? Jeden pohled na slečnu
Evženii Karlovi stačil na to, aby zjistil, že jen on snı́ a vidı́ to, co jinı́ nemohou.
Je to pravda? ”Někteřı́ se domnı́vajı́, že to způsobil zásah božı́ a hovořı́ o
zázraku, jinı́ se domnı́vajı́, že se u Země objevila takzvaná červı́ dı́ra, kterou
voda procházı́.”
To je hloupý sen. Nejen že tomu nerozumı́m, ale je to hloupé i proto, že
slečna Evženie řı́kala, že na Sahaře voda nenı́.
*
Ahmed Kadar, Dodo i ostatnı́ vědci stáli na schodišti kovové konstrukce
a prováděli již několikátý experiment. Tentokrát se vědci pokoušeli dovnitř
pramene zasadit kameru, která by vědcům ukázala prostor na druhé straně.
Kovová ruka s mikrokamerou na vrcholu se pomalu přibližovala k bodu,
odkud pramen vytékal. Padajı́cı́ voda se na kameře rozstřikovala na všechny
strany. To bylo vidět i na monitorovém výstupu z kamery. Když kamera
dojela až k ústı́, chvı́li se nic nedělo. Poté zajela dál a zmizela.
Oči vědců se obrátily k monitoru. Nebylo vidět nic. Vůbec nic. Úplná
tma. A potom vypadl obraz.
”Zničila se kamera, musı́ tam být velký tlak.”
V tom samém okamžiku se ozvala rána. Kovová konstrukce se trochu
otřásla. ”Ten pramen se zvětšil!” křičeli vědci. Že bychom udělali něco špatně?
pomyslel si Dodo.
Ohlušujı́cı́ rána přivolala i vojáky. Ahmed Kadar jim řekl: ”Na to sami
nestačı́me, to musı́ prozkoumat mezinárodnı́ tým vědců!” Netrvalo dlouho,
a jeho slova se stala skutečnostı́.
*
Peter Newcomb seděl v křesle v obývacı́m pokoji, na nose brýle na čtenı́,
před sebou otevřené noviny World Today. Když ráno uviděl kluka na kole, jak
mu na verandu háže jeden výtisk, netušil, že se mu změnı́ svět. Již čtrnáct
180
dnı́ ho trápily podivné sny, ve kterých se mı́chala představa vodopádu na
Sahaře se zánikem lidstva. Až dnes se dočkal.
Na titulnı́ straně World Today nebylo nic jiného, než ohromná fotografie
pramene. Barevná fotografie od nějakého Soňji ukazovala obrovský proud
vody bez železné konstrukce, kterou Peter usilovně hledal. Proud byl mnohem
většı́ než viděl poprvé Dodo, ale to Peter netušil. Titulek zněl: OTVOR SE
STÁLE ZVĚTŠUJE.
V ten moment vstal jako opařený. On nám dal šanci. Ten stařeček nám
dal šanci. Ale jestli to budeme vı́c a vı́c zkoumat, jeho dobrý úmysl se změnı́
ve zlý skutek.
Zvedl telefon, vytočil čı́slo do práce své ženy a řekl jı́: ”Mary, musı́m
odjet. Sbalı́m se, pojedu se za tebou do práce rozloučit a vše ti vysvětlı́m.
Co?. . . Kam? No, jak bych ti to. . . přece na Saharu!”
4.5
Standa, 17
Nemocničnı́ pokoj. Bı́lé stěny, bı́lý strop. Těžký vzduch prosáklý nemocemi. Signalizačnı́ zvuky lékařských přı́strojů. A mezi pı́pánı́m je slyšet neustálé přebı́hánı́ personálu po chodbě, hovory lékařů, vzlyky přátel nemocných.
Otevřel oči. Rozhlédl se kolem sebe a spatřil svou matku. Vedle nı́ nervózně
postával nějaký doktor, vedle něho zdravotnı́ sestra.
Když panı́ Konečná spatřila otevı́rajı́cı́ se oči svého syna, začala vzlykat
štěstı́m. Oni mi ho zachránili, řekla si pro sama pro sebe. On žije. Chytla syna
za ruku, pohladila ji a začala na něj mluvit: ”Stando, Stanı́ku, poznáváš mě?
Jsem tady s tebou.”
”Ahoj ma. . . ” nedokončil větu. Lékař, pan Evžen Hlavsa, s sebou trochu
trhnul. Chtěl Standovi zakázat mluvit, aby se nevysiloval. Ale rozmyslel si
to.
”Nemluv tolik, synku. Důležité je, že jsi zase tady s námi. Už jsi nám
chyběl. Ještě několik týdnů a vrátı́š se domů.”
Na panı́ Konečné bylo znát, že je celá nesvá. Z venku se ozýval hluk
velkého davu lidı́. ”Raději to okno zavřete, sestro!”
”Ano, pane doktore.”
”Mami, co se stalo?” Vyschlý hlas; otázka, která vyzněla jako prosba. Ale
prosba za co?
”Vı́š, to ted’ nenı́ důležité. To je jedno. Důležité je, že se pomalu uzdravuješ.” Panı́ Konečná nezadržela vzlykot. ”Prostě. . . ”
4.5. STANDA, 17
181
Vytáhla kapesnı́k a otřela si slzy. ”Prostě ti chci řı́ct, že na tebe všichni
myslı́me.”
Řı́kalo se vo mně, že prej mám v hlavě piliny. Hele, přestaň se tomu
chlámat, protože tady už fakt neni čemu. Když to někdo řekne vo tobě, asi tě
to naštve, ne? A co mysliš, že mně?
Je fakt, že sem byl v praxi nepoužitelnej. Vostatnı́ kolem už použı́vali
mobilnı́ telefony, a já si neuměl zavázat kaničky. Máma z toho byla celá
nešt’astná – nevěděla ani, co mně dát k Vánocům. Vždycky řı́kala, že pro
Standu se dárky scháněj hrozně těžko. ”Když mu koupı́m něco, co pochopı́,”
řı́kala, ”tak se na mě naštve, že ho podceňuju.” (Tenkrát bych se asi fakt
naštval.) ”A když mu koupı́m něco normálnı́ho, nepochopı́ to.” (A to byl taky
fakt.)
Seděl a hrál si s kostkami. Sestřička mu vždy vysvětlovala, že je vlastně
jako malý, že se znovu učı́ ovládat své tělo. ”A ruce jsou určitě důležité,
Stando. Musı́š se znovu naučit ovládat ruce.” Během celého dne docházel na
různá vyšetřenı́, neustále trénoval chůzi nebo třeba hýbánı́ hlavy. Ted’ seděl
a hrál si s kostkami.
Do pokoje vešel ošetřujı́cı́ lékař. Pokynul sestře, aby odešla, a posadil se
naproti Standovi. Chvı́li ho pozoroval, jak si hraje.
”Ahoj Stando.”
”Ahoj.” Odpověděl, aniž by se na něj podı́val.
”Stando, je na čase, abychom si trochu promluvili o tom, co se ti stalo.”
Vytáhl zápisnı́k a otevřel jej na přı́padu Stanislav Konečný. ”Určitě vı́š, co
se ti stalo, že?”
Standa přikývl. ”Měl jsi vážnou dopravnı́ nehodu. A proto ted’ tady děláš
to, co děláš, že?” Bez odpovědi.
Doktor stejně pokračoval: ”Učı́š se znovu chodit, mluvit, použı́vat nástroje.”
Chvı́li váhal, ale potom pokračoval: ”Vı́š, už jsi skoro dospělý. . . Je tu
ještě něco, co budeme trénovat.”
Standa pozvedl hlavu a podı́val se do lékařových očı́. Pohled trval celou
věčnost. Lékař už chtěl očima uhnout, když vtom se Standa zeptal: ”Souvisı́
to nějak s mojı́ hlavou?”
Na doktorově čele se vyrojily kapičky potu. Člověk už má za sebou dvacet
let praxe a stále se ještě musı́ učit. ”Jak jsi to poznal?”
”Je to opravdu v mojı́ hlavě?”
Zaváhal. Ale stejně mu to musel řı́ct: ”Je to tak. Přišel jsem, abych ti
182
řekl něco, co jsme ti ještě neřekli. Mám takový pocit, že ted’ je ten pravý čas.
Ted’ budeš schopen to pochopit.”
Standa byl na rozdı́l od lékaře vcelku klidný. Upřeně pozoroval jeho ústa
a poslouchal, co řı́kajı́.
”Co mám s hlavou?”
”Mám tu nějaké obrázky, určitě to pochopı́š.” Otevřel tlusté desky, které
měl s sebou. ”Když tě sem přivezli, ani jsme nečekali, že se nám tě podařı́
zachránit. Ono nenı́ jen tak spadnout s vrtulnı́kem do bazénu z třicetimetrové
výšky. Ale měl jsi štěstı́.”
”A?”
”Pan doktor Hlavsa, toho znáš, už ti řekl, že máš umělou ledvinu a plı́ce,
že ti přı́stroj na prsou reguluje srdečnı́ tep a mnoho dalšı́ho. Ale jedno ti
zatajil.”
”A co, pane doktore?”
”Pan doktor Hlavsa je neurochirurg. Od prvnı́ chvı́le, kdy s tebou mluvil,
ti to chtěl řı́ct, ale musel se podřı́dit lékařské radě a zejména mně, tvému
psychologovi. Ted’ přišel čas ti to řı́ct.”
”Co?” To jedno slovo se vznášelo v mı́stnosti dost dlouho na to, aby někdo
začal být nervóznı́. ”Co, pane doktore?”
”Při převozu do nemocnice ti selhaly základnı́ funkce mozku. Měli jsme
povolenı́ od tvé matky ho operovat a v přı́padě velkých komplikacı́ ho nahradit umělým.”
Standa prudce odhodil kostky, vstal a začal se procházet po mı́stnosti.
Nevěřı́cně kroutil hlavou.
”Můžeš se posadit a všechno se mnou probrat.” Ticho mezi kroky. ”Všechno
bude v pořádku.” Ticho. ”Všechno ti vysvětlı́m!”
Standa došel ke stolu, opřel se rukama o desku a řekl: ”Tak vy mně
jako vysvětlı́te, jak mám použı́vat váš nový výrobek?” Upřeně se zadı́val do
lékařových očı́. Byla v nich pochybnost. Pochybnost, zda sedmnáctiletý kluk
pochopı́, že mu lékaři jen takovým způsobem mohli zachránit život. Je pravda
že si také rádi vyzkoušeli nový, průlomový vynález. Ach bože, kolik lidı́ může
zachránit takový umělý mozek. Vynález jako šitý pro lidstvo.
”Posad’ se, Stando. To nenı́ jen tak.”
”A jak to tedy je?” Posadil se. A to byl prvnı́ předpoklad k tomu, aby se
vše vyvı́jelo správným směrem.
Minulej rok, to sem byl v druháku na gymplu, to bylo hrozný. Všichni ze
třı́dy věděli, že na tu školu nemám. dneska ale člověk nemusı́ na školu mı́t
4.5. STANDA, 17
183
mozkem, jestli to chápeš, ale stačı́, aby na to měli rodiče. Chápeš, ne? A moje
máma na to fakt měla.
Lidi ve třı́dě mně teda nenadávali přı́mo, jako třeba že by na mě řvali, at’
vypadnu, že sem podprůměr, nebo at’ chcı́pnu, že stejně mezi ně nepatřı́m. Že
sem debil, tak nejsem člověk. Ale člověk stejně cejtil, že tam nepatřı́.
Vysvětlili mu všechno. Nejdřı́ve mu vysvětlili, co to umělý mozek vlastně
je. Napůl biologický, napůl počı́tačový stroj. Symbióza biologické hmoty
a nejmodernějšı́ch čipů. Součásti kvantového počı́tače. Ale řekněte mi, co
vše mohli vysvětlit tak mladému člověku.
Objasnili mu, jak jeho tělo dokáže s umělým mozkem komunikovat. Jakým
způsobem se přenášejı́ signály z mozku do těla a naopak.
Pak se dostali k problematičtějšı́ části: jakým způsobem přenesli vědci
Standovu osobnost z jeho původnı́ho mozku do implantátu. Nechtějte po
mně, abych to vysvětloval já.
Objevily se však i dalšı́ otázky typu: Je implantát jiný? Ano, ujišt’ovali
vědci. Je výkonnějšı́, spolehlivějšı́, vydržı́ vı́ce. A má i nová využitı́.
Standa si pomalu ale jistě uvědomoval, že je schopen si zapamatovat
dlouhé pasáže z knih, že si kdykoli vybavı́ jakoukoli informaci, kterou si
předem uložil. Že může ovládat myslı́ počı́tač, že rychleji řešı́ obtı́žné úkoly.
Začal zjišt’ovat, že ji jiný. Že nenı́ určitě takový, jako býval.
Začlo to úplně normálně. Holka ze třı́dy, nějaká Katka Hojerová, chtěla
se třı́dou voslavit narozky. Jejı́ rodiče zrovna neměli bejt doma, a tak chtěla
pozvat úplně všechny. ”Máme velkej barák, spoustu supervěcı́, to bude úžasnej
mejdan.” (Prostě Hojerka.) Pozvala i mě.
Večer to byl fajn. Spousta chlastu a ženskejch (dokonce tam byly baby,
který se mnou nechodily do třı́dy – takže nevokoukaný), dobrý muziky. . . Stál
jsem na čerstvym vzduchu, stranou zábavy, u bazénu s teplou vodou a umělejma rybičkama, který se o vás třou a dělaj fajn pocit. Ale pak ke mně přišel
Karel Malej, řı́káme mu Mat-rixi. Von miluje tajuplný filmy, jako ten z konce
20. stoletı́ a navı́c neumı́ hrát šachy. No prostě dostals mat – Rixi. A skončil
pohodovej mejdan.
”Stando, jak se bavı́š?” Kouknul se kolem a dal najevo, že si myslı́, že asi
moc ne, když tu nikoho nemám.
”Vidı́š, ne?”
”Ale mohlo by to bejt lepšı́, Stando.”
”Jo?”
184
”No, mám nápad. Seženu Ti, co budeš chtı́t, když zase Ty uděláš něco pro
mě.”
”Ha..”
”Hele, nečum jako. . . ” (to už jsem slyšel hodněkrát). ”Ne, sory, já to tak
nemyslel. Stando,” poplácal mě po ramenu, ”dyt’ ty seš fajn kluk, co kdybych
Ti džentlmensky řekl, co chci, a Ty pak řekl svoji podmı́nku, co?”
A já kejv. Už sem byl dlouho outsajdr, jestli rozumı́te tomu slovu tak jako
já, a to mě štvalo.
Jmenuju se Standa. Matně si vzpomı́nám na to, že se o mně řı́kalo, že
mám v hlavě piliny. Všichni jste se mi smáli. Ted’ mám v hlavě něco jiného.
A všichni se bojı́.
Maminka se bojı́, že to nevydržı́m. Pomáhá mně, chlácholı́, uklidňuje. Já
vı́m, že jsem jejı́ jediný syn a že mně nechci nijak ublı́žit ani nechce abych
trpěl. Ale zároveň nechtěla, abych jı́ umřel. Chápu.
Vědci se bojı́, že výsledek nebude takový, jako čekali. Jsem jeden z prvnı́ch
pokusů na celém světě. A vůbec prvnı́ takový v Evropě. Chápu i je.
Lidé venku se bojı́ také. Někteřı́ protestujı́ pod mými okny. Hlasitě nadávajı́ nebo zase upřı́mně fandı́. Bojı́ se všeho nového, právě ted’ mě. Chápu.
Žádné opravdové kamarády jsem pravděpodobně neměl, i když nevı́m.
Z paměti mi zůstaly pouhé útržky. Ale z toho, že mě žádný ještě nenavštı́vil,
usuzuji, že jsem opravdu žádné neměl. Chápu i to.
Ale nechápu sebe. A bojı́m se sám sebe.
Když někomu dajı́ umělou ruku, když vám implantujı́ umělou ledvinu
nebo kus tlustého střeva, pořád ještě si řı́káte: Jsem to já. Vždyt’ cı́tı́te stejně,
vidı́te stejně, slyšı́te stejně. . .
Ale já nevı́m, jestli se ty moje pocity, ty moje smysly, jestli se změnily
nebo ne. Jestli jsem to pořád já. Ještě před tı́m, než jsem se dozvěděl pravdu,
jsem si to myslel. Ale ted’ nevı́m.
Nacházı́m se ve stavu, kdy se může stát cokoli. Může přijı́t někdo, koho
jsem znal před tou haváriı́, a řı́ct, že jsem byl výborný plavec, a já mu uvěřı́m.
Já si na to prostě nepamatuju.
Psycholog mi řı́ká, že jsem stejný. Copak mě předtı́m znal? Matka mi
také řı́ká, že jsem stejný. A řı́ká mi pravdu? Venku protestujı́ náboženské
organizace, že bych měl být pochován, protože má duše už zemřela. A co je
duše?
Jsem člověk, nebo hračka v rukách vědců?
Jsem stroj?
4.5. STANDA, 17
185
(Někdo přišel, zatı́m budu končit.)
Jako dva kámoši sme šli do Hojerovic baráku, kde byla ta největšı́ pařba.
Dost lidı́ se za náma votáčelo, viděl jsem ty jejich splašený výrazy. ”Co jako
Mat-rix blbne?” ”Nenı́ ňákej šoufl?” ”Nestalo se mu něco?” a ”Standa už je
jako normál?” Prostě to byly debilnı́ votázky.
Zatáh mě k baru, nalil mi drink a řek: ”Na týhle střeše je úplně nová
helikoptéra. Fajn stroj. Chci se svı́zt. Ale prdlajs tomu rozumim.”
”Kecáš!”
”No dobře. Chci, abys to udělal ty. Když to bude fajn a Katka nebude
nadávat, že je to třeba rodinný zlato, tak letim taky.”
Asi tenkrát kecal. A asi mi fakt přeskočilo. Asi všechno to kolem způsobilo,
že sem si stejně pro sebe řek, že to stojı́ za to. Jestli jsem doufal, že mě potom
vezmou mezi sebe, to fakt nevim. Ted’ je to stejně jedno.
”Hej, posloucháš mě?” začal bejt Mat-rix nervóznı́. ”Testneš to?”
”No jo.” Čuměl na mě jako vejr. ”Votázka je, za co!”
Zabralo mně to deset, možná patnáct minut. A stejně dlouho pak trvalo
Mat-rixovi, jestli to bere nebo ne. ”Když vzlı́tnu, tak mi domluvı́š rande s Katkou Hojerovou. A aby se se mnou vyspala.”
”Tak fajn.” Já řek platı́, von řek platı́ a já lezl na střechu.
”Ahoj.” U dveřı́ se zastavila. Nervózně se rozhlı́žela po pokoji, ale neustále
těkala očima po Standovi.
”Čau.” I on se nezmohl na něco jiného. Kdopak to jen může být? V hlavě
se mu z ničeho nic začaly promı́tat fotografie všech, které znal. Nebyla tam.
”Vzpomı́náš si na mě?” Věděla, že lékaři monitorujı́ každý jejı́ krok. O to
těžšı́ bylo něco řı́ct.
”Promiň, ale ne. Posad’ se.” Ukázal na postel. ”Dáš si čaj?”
”Klidně.” Posadila se, nervózně si mnula ruce. ”Jmenuju se Katka. Katka
Hojerová.”
”Standa.” Podal jı́ ruku jako symbol seznámenı́. Dělal, že si toho nevšı́má.
”Ty se mě bojı́š?” řekl, s rukou ještě předpaženou. ”Ty se mě bojı́š jako
ty venku?” Bez odpovědi mu podala svou ruku.
”Já. . . já jsem přišla kvůli té sázce.”
Nevzpomı́nal si. ”Kvůli jaké sázce?”
”Ty si nevzpomı́náš? Kvůli té sázce o to, jestli poletı́š vrtulnı́kem nebo
ne. Vsadil ses s Karlem Malým.”
186
Vrtulnı́k, Hojerová – najednou se mu informace pospojovaly. ”Vrtulnı́kem
jsem se zřı́til. Bylo to u domu Hojerových. Ty jsi jejich dcera?”
Hojerovic to měli fajn. Na vobrovský verandě měli přistávacı́ plochu pro
vrtulnı́k. Já vı́m, že dneska je to jako nic moc, ale Hojerovic nejsou jako
starosta města, kterýmu pod barákem zastavuje metro. Řı́kám, že na učitelku
ve školce a dělnı́ka v elektrárně jaderné syntézy to neni špatný.
Cestou nahoru jsem přemejšlel, jestli to zvládnu. Ani mi nevrtalo hlavou,
jestli dělám pitomost nebo neni; prostě jsem si jen přehrával simulačnı́ lety
na kompu. To mně šlo. A jakej může bejt rozdı́l mezi kompem a vopravdovým
krámem s vrtulı́? Stejně je to všechno těma chytrejma mašinkama z tajvanu
už dávno prošpikovaný.
Spolužáci mě poprvý zahlı́dli, když sem se na verandě postavil a šel sem
k tý helikoptéře. Prej se na mě dı́vali jako na profı́ka. šel sem prej úplně
v pohodě, jako by to nebylo nic nenormálnı́ho.
Ani sem neslyšel Katku, jak řve, že je to porouchaný. Ani sem neviděl
Mat-rixe, jak ji držı́, aby za mnou neutı́kala.
Start se podařil. Vrtule se rozběhla, dokonce sem prej i dost vysoko vyletěl.
Ale pak to nějak škublo, lidi dole začli utı́kat, a já se zřı́til do toho bazénu,
u kterýho jsem předtı́m stál.
A pak sem slyšel houkánı́ sanitky. . .
*
”Váženı́ diváci, zrovna stojı́m u východu z oblastnı́ nemocnice, odkud za
chvı́li vyjde člověk-stroj, milovaný i opovrhovaný Stanislav Konečný. Konečně
se dostane z nemocnice do normálnı́ho života.
Ale bude to normálnı́ život? Všichni ho poznajı́. Všichni se s nı́m budou
chtı́t setkat a poznat, jestli je spı́š člověkem nebo strojem.
Až vás budou trápit myšlenky o tom, jestli je Standa člověk nebo ne,
zeptejte se ho. Budete ho denně potkávat na ulici. Usměje se na vás v metru,
pozdravı́ v obchodě, pomůže s nákupem.
A brzy bude takových jako on vı́ce. Už je neodlišı́te od normálnı́ch lidı́.
Nebo je poznáte? Já myslı́m že ne. Tipněte si, mám já umělý mozek?
A taky se zamyslete nad tı́m, jestli i vy přijmete v přı́padě těžké mozkové
přı́hody implantát. A nezapomeňte se o tom zmı́nit svým nejbližšı́m dřı́ve, než
to budete chtı́t sebevražedně napálit do stromu dvěstěkilometrovou rychlostı́.
Sebevražda už holt nenı́, co bejvala, lékaři vás zachránı́, i když z vás bude
skoro kaše. Pardón za ten výraz.
4.6. ALENKA, KRÁLÍK A HODINY
187
Bořivoj Mrkvička, televiznı́ kanál čı́slo 25.
Mimochodem, že mám fajn zuby, co? Za pár tisı́c je můžete mı́t i vy.
Zeptejte se svého dentisty. A ten umělej mozek, to snad taky nebude problém.
Prý je lepšı́ než ten, co máte darovanej od narozenı́. Ale ten už vám nezařı́dı́
u dentisty. . . ”
4.6
Alenka, Králı́k a hodiny
Jednoho dne, když bylo venku velice krásně, krásněji než včera, rozhodla
se Alenka, že si bude hrát na křepulku. A jak to při takových hrách bývá,
podařilo se jı́ usnout. Jak tak ležela na tramvajových kolejı́ch před jejich
domkem, slunce jı́ svı́tilo do obličeje, a jı́ se zdály samé pěkné sny.
Spánek však netrval dlouho. Ze snů ji probudilo zrychlené mluvenı́: ”Ach
jo, Královna přijde a bude mazec. Ach jo, Královna přijde a bude mazec.”
To probudı́ i zarytého spáče!
Když Alenka otevřela oči (nejprve levé, a potom pravé - bereme to z pohledu Alenky, ne vás), všimnula si v dálce u lesa, až za loukou, která lemovala
tramvajovou trat’, zuřivě poskakujı́cı́ho Králı́ka.
Přeskočme rovnou tu nudnou část přı́běhu, kdy se Alenka dostávala přes
louku k lesu, a všimněme si blı́že, proč Králı́k tak zuřivě poskakoval.
”Co tu křičı́š, Králı́ku?” okřikla ho Alenka.
”Co, co? Kdo to tu je? Ó, děvče,” spatřil Králı́k Alenku a na chvı́li se
zastavil, ”proč mě rušı́š? Mám hrozný spěch.”
”A proč rušı́š ty mě?”
”Já? A i kdyby, já mám většı́ právo rušit tebe než ty mě. Mně jde o hlavu.
Nikomu nemůže jı́t o vı́c než mně. Ani tobě ne!”
”Ty mě rušı́š při hranı́. A taky při spanı́. A vůbec. Proč ti jde o hlavu?”
Alenka si všimnula, že Králı́k poskakoval kolem podivné věci. Za větev toho
nejkrajnějšı́ho stromu visel na niti Pavouk, velký jako Alenčina dlaň.
Králı́k se na ni otočil: ”Hranı́, hranı́. Ty by sis pořád jen hrála! Tady jde o
hlavu! Mojı́ hlavu.” Aby zdůraznil, jak je nešt’astný, polknul. A to tak silně,
že to bylo slyšet až u Alenky. ”Královna mě poprosila, jestli bych jı́ neopravil
hodiny. Řı́kala, že když je neopravı́m, budu o hlavu kratšı́!”
”To tedy moc neprosila,” podivila se Alenka. ”Ale je to lepšı́, než kdybys
měl být o hlavu delšı́. Kdybys byl o hlavu delšı́, to by tě musela natahovat
tak obrovsky, že . . . ”
”Prosı́m tě, přestaň. Náhodou poprosila. Lépe prosit naše Královna neumı́.”
188
Oba se podı́vali na Pavouka. Ten jen tak visel, skoro se nehýbal.
”A co tu děláš ty?” zeptala se ho Alenka.
Pavouk protáhl postupně všech svých osm nohou, zı́vnul, mrknul očima
nejprve na Králı́ka, potom na Alenku, a pomalu pronesl: ”JÁ JSEM KRÁLOVNINY HODINY.”
Ach jo, pomyslela si Alenka, tak ted’ tomu přestávám rozumět. ”Jak může
být Pavouk hodinami?”
Králı́k odpověděl: ”Ale, ale, to ty nevı́š? A já myslel, že bys třeba mohla
pomoci,” vzdychl Králı́k. ”Vždyt’ je to tak jasné. Pavouk se houpe a počı́tá
tak čas. Když projde tam a zpátky, uběhne jedna doba. A takhle počı́tá.”
Alenka se podivila: ”Divné hodiny. To u nás doma takové nemáme. Máme
tam takové obrovské. . . ” rozmachovala ruce.
”Na to opravdu nenı́ čas,” pokáral jı́ Králı́k. ”Honem, honem, přemýšlej.
Snad tě něco napadne.”
”Ale jaký je problém? At’ se houpá, ne?”
”Já se už houpat nebudu,” odpověděl Pavouk.
”To je právě ten problém,” vzdychl Králı́k. ”Už ani nevı́m kolik hodin ho
přemlouvám, aby se houpal. A on nic.”
”Nehodlám ze sebe dělat hodiny,” řekl Pavouk. ”To člověka unavı́. Celý
život jsem se houpal, počı́tal jsem čas, a co z toho mám? Všichni v královstvı́
mi nadávali. Řı́kali To už je tolik hodin¿ a Nejdou náhodou špatně¿ a Za’
’
’
tracený čas¡ Nemám zapotřebı́ dělat práci, při které mi lidé nadávajı́.”
Alenka si sedla na kraj louky na trávu, složila hlavu do dlanı́ a začala
přemýšlet. Králı́k zase začal zuřivě poskakovat. Lomil rukama, střı́hal ušima
a vůbec nejvı́c ze všeho vzdychal.
Když Alenka nápad skoro dostala, hned ho zase zapomněla. Dumala,
hádala, objevovala a bádala, a pak zase všechno ztratila. Kdybyste u toho
byli, tak byste jı́ pomohli. Ale kde vás byl konec? Když byla v nejlepšı́m a už
už měla nápad na jazyku, zničehonic zacinkala v dálce tramvaj.
”Kde se tu vzala tramvaj?”
”Co, co?” řekl Králı́k. ”Cos vymyslela, Alenko?”
”Nic, Králı́ku, jen jsem slyšela cinkánı́ tramvaje.”
”Tramvaje? Divné slovo, takové zvı́ře tady v královstvı́ nemáme. Ale
mohli bychom určitě nějaké takové koupit. Co to zvı́ře umı́, Alenko?”
”To nenı́ zvı́ře. Ale to je jedno. Musı́me přece přijı́t na to, jak rozchodit
hodiny.”
”No jo, hodiny. No jo, hodiny! Jémine! Ona mě popravı́. Popravı́, popravı́.”
A Králı́k začal opět divoce přecházet z mı́sta na mı́sto.
4.7. ČLOVĚK, KTERÝ ŠLAPAL PO STÍNECH
189
Od té chvı́le slyšela Alenka cinkánı́ tramvaje pořád. ”A za jak dlouho
musı́š hodiny opravit?” řekla Alenka.
”Já ani nevı́m,” zarazil se Králı́k. ”Od té chvı́le co nejdou, tak se přestal
počı́tat čas. Když nejdou hodiny, nejde ani čas. To je jasné, ne?”
”Ale to přece nenı́ pravda,” řekla Alenka, ale moc jistá si nebyla. ”Čas
jde přece pořád. Kolik času ti dala Královna?”
”Nevı́m, vždyt’ nejdou hodiny. Ani Královna nevı́, kolik je hodin.”
”A to tu nejsou nějaké jiné hodiny?”
”NE. JÁ JSEM JEDINÉ HODINY ŠIROKO DALEKO!” uslyšela Alenka
Pavouka. Ale také slyšela cinkánı́. Čı́m vı́ce se cinkánı́ přibližovalo, tı́m slaběji
oba dva slyšela.
Zamyslela se na chvı́li, a potom řekla: ”Tak to hodiny neopravuj. Když je
opravı́š, Královna se dozvı́, kolik je hodin, a kdyby bylo pozdě, stihne tě trest.
Zajı́mavé by ovšem bylo, kdyby. . . ” Vı́c Alenka řı́ct nestihla. Celý svět totiž
ráz na ráz zmizel a mı́sto Králı́ka a Pavouka a lesa a louky uviděla nasupenou
tvář pana řidiče, který řı́kal: ”Alenko, Alenko! Vstávej přece! Skoro jsem tě na
kolejı́ch neviděl. Děvče nešt’astné, když usı́náš na louce, tak to tolik nevadı́.
Ale na kolejı́ch! Já tě tou tramvajı́ skoro přejel!”
Tak to bych vyhrála hru na křepulku, pomyslela si Alenka. A to bych
nechtěla. ”Promiňte, pane řidiči. Moc se omlouvám.”
”Běž spát domů, Alenko.”
”Asi tı́m vedrem jsem usnula na kolejı́ch, pane řidiči.”
”Asi tı́m vedrem, Alenko.”
”Nashledanou, pane řidiči.”
”Nashledanou, Alenko.”
Ještě druhý den se Alenka v duchu podivovala, jaké podivné sny se o pěkných dnech při spanı́ na kolejı́ch zdávajı́.
4.7
Člověk, který šlapal po stı́nech
Ten muž přišel do mé ordinace včera. A od té doby mám strach. Je to
jen takový neopodstatněný strach, alespoň si to myslı́m. Ale člověk si řı́ká:
”Nenı́ na tom přeci jen něco pravda?”
Každý psycholog, který navı́c vede soukromou ordinaci, se trochu bojı́.
Nikdy nevı́te, kdo vám zaklepe na dveře. A zrovna u nás se scházejı́ lidé,
kterých byste se bát mohli. Nejsou to samozřejmě jen samı́ psychopati a vrazi,
190
ale třeba i manželky, které zabijı́ manžela sekáčkem na led, nebo soused, který
vám pořád topı́ kočku, protože nesnášı́ jejı́ mňoukánı́. Nevyberete si.
Adam V. přišel včera v půl druhé odpoledne, zrovna jsem v sobě trávil
výborný oběd z nedaleké restaurace. Navenek velmi přı́jemný, sympatický,
asi třicetiletý muž. Vypadal velmi vyrovnaně.
”Dobrý den, posad’te se,” ukázal jsem na křeslo, které směřovalo k oknu
s výhledem na rozkvetlý Petřı́n.
”Pane doktore, já k vám nejdu, jako že bych byl nějaký šı́lenec, rozumı́te
mi,” řı́kal, ještě než si sedl. Nevı́m, proč si dnešnı́ lidé myslı́, že k psychologovi
může zajı́t jen nějaký maniak, že slušný člověk nemá potřebu k němu chodit.
”Mám jenom takové podezřenı́, a tak potřebuju poradit.”
”Od toho jsem tady.”
”Začalo to celkem nevinně. Pracuju v cestovnı́ agentuře a nabı́zı́m lidem
zájezdy. Naše klientela je celkem bohatá, a tak docházı́m za zákaznı́ky přı́mo
domů.”
Nepřipadal mi ničı́m divný. Netřásla se mu ruka, nekolı́sal hlas, nedýchal
zhluboka. Bude to jen malý problém.
”Manželka zase dělá v pojišt’ovacı́ agentuře, obcházı́ lidi s životnı́m pojištěnı́m. A tak si občas vyměnı́me klienty. Na tom přece nenı́ nic špatného?”
”Ne, to jistě ne. Měli jste s tı́m snad nějaké problémy?”
”To ne. Ale manželka jednou přišla domů, a nebylo jı́ nějak do řeči. Pak
mi to řekla. Že prý má smůlu na klienty. Jejı́ šéfová u nı́ zjistila, že překvapivě
velké procento jejı́ch pojištěnců do měsı́ce po sepsánı́ životnı́ pojistky umı́rá.”
Tak to je ten problém! Každý člověk občas zı́ská představu, že něco
způsobuje, a přitom za to nemůže. Představte si, že ráno vyjdete z domu
a zrovna kolem projede tramvaj. Těžko si vypěstujete představu, že za to
můžete vy. Ale kdyby projı́žděla celý den tramvaj, kdykoli vyjdete z nějakého
domu, asi byste se tomu divili. A přitom si s námi zahrává jen náhoda. Copak
věřı́te tomu, že kdykoli si vezmete s sebou ven deštnı́k, nemůže pršet?
”Já si z toho samozřejmě nic nedělal, je to jen náhoda. Ale když jsme to
s manželkou probı́rali, zjistili jsme, že u všech klientů, co zemřeli, jsem byl
nejdřı́ve já a dohodil jsem jı́ je tedy. Nevěnovali jsme tomu dále pozornost,
až opět po měsı́ci.”
”Opět vysoká úmrtnost?” V duchu jsem se usmál. Klidnı́, vyrovnanı́ lidé,
a oni si vypěstujı́ takovou pověru. ”Nejsou ti klienti přı́liš stařı́? Třeba je
to jen náhoda, umı́rajı́ stářı́m, a zrovna takové klienty máte. . . Kdo si vůbec
může dovolit takové luxusnı́ dovolené, jaké nabı́zı́te?”
4.7. ČLOVĚK, KTERÝ ŠLAPAL PO STÍNECH
191
”To bylo také vysvětlenı́, ale nakonec mě neuklidnilo. Někteřı́ staršı́ lidé
zemřeli věkem, ale někteřı́ byli hodně mladı́.”
”Pane Adame, jste přece rozumný člověk. Tomu nelze věřit, že nějak
způsobujete smrt.”
Otočil se v křesle směrem ke mně a do očı́ mi řekl: ”Ale já jsem si to taky
nemyslel. Až když jsem zjistil, jak to dělám!”
”No, a jak to tedy děláte?”
”Všiml jsem si toho teprve před týdnem. Sousedi měli takovou kočku,
velkou černou kočku, co pořád mňouká pod okny, zrovna když chcete spát.
Ale jinak jsem proti nı́ nic neměl. Vždy se ke mně lı́sala; sotva jsem vyšel
na zahradu, už jsem ji viděl, jak ke mně mı́řı́. Ale před tı́m týdnem, to byla
jako vyměněná. Dlouho jsem ji už neviděl, a tak jsem si nejdřı́v myslel, že na
mě zapomněla. Sotva jsem po nı́ vztáhl ruku, rychle ode mne odběhla. Když
jsem si jı́ zase nevšı́mal, trochu se přiblı́žila, ale jak jsem jı́ chtěl pohladit,
zase se odtáhla.”
Adamova podezřenı́ mi začala opravdu připadat jako bláznivé nápady,
které stojı́ za to psychologicky vysvětlit. Byl jsem rád, že přišel. Přitom
je to taková hloupost - shoda několika náhod způsobı́, že si člověk vypěstuje
nějakou fóbii. A věřte nebo ne, někdy se takovému člověku zhroutı́ celý život.
”V průběhu toho hranı́ si navzájem se jednou zapomněla uhnout, a já ji
chtěl vylekat a dupnul jsem na jejı́ stı́n. S hrozným zamňouknutı́m utekla
a už se neobjevila.”
Dalšı́ častý argument: Zvı́řata všechno vědı́. Kočky dokážı́ rozpoznat
blı́žı́cı́ se nebezpečı́, domácı́ zvı́řata předem cı́tı́ zemětřesenı́. . . Co si na mě
vymyslı́ přı́ště?
”Po dvou dnech ji přejelo auto!”
A věřı́m tomu, že to člověku nepřidá. Fóbie se člověku usadı́ za nehty.
”Snažil jste se s tı́m ještě něco dělat?”
”Já už. . . ” začal se mu trochu třást hlas. ”Já jsem přišel až za vámi. Ale
nebojte, celou cestu jsem nešlápl ani na jeden stı́n, to jsem si dával pozor!”
Stal se z něho vystrašený člověk. Během dvaceti minut jsem naposledy
zažil tak prudkou změnu jen u několika schizofreniků. Ale bylo poznat, že
toho Adam už v sobě zadržoval vı́ce než dost, a ted’ to na něj přišlo.
Přišel jsem k němu, dával jsem pozor, aby ho nevystrašil můj stı́n. ”Nebojte, je to jen náhoda, budeme se společně snažit z vás tu šı́lenou představu
dostat. Jde jen o to, že jste si vsugeroval něco, co nenı́ pravda.”
”Ale šlápl jsem na jeden stı́n,” zakřičel náhle. ”Tady u tohoto domu na
kraji jsem šlápl na stı́n lampy. Moc jsem dával pozor, stı́ny jsou ted’ docela
192
krátké, ale šlápl jsem na něj. Proti šla nějaká babička, po cestě projı́žděl
cyklista a já se snažil vyhnout. . . ”
Prudce vyskočil směrem k oknu a rozhlı́žel se. ”A ted’ už jsou stı́ny delšı́,
a ještě delšı́, jak já se dostanu domů?” Zrudnul v obličeji a začal prudce
dýchat. Začı́nal jsem o něj mı́t strach.
”Uklidněte se, všechno bude v pořádku!” Začal divoce běhat po pokoji.
Zvedl jsem telefon a chtěl zavolat zřı́zence, kteřı́ by Adama převezli přı́mo
do bohnického sanatoria, ale on se prudce zastavil, zalapal po dechu, a rukou
ukázal před sebe.
”Promiňte, pane doktore,” řekl. Jeho ruka mı́řila na můj stı́n, na kterém
právě stál. V ten moment jsem ho prudce chytil, aby neutekl ven a neprovedl
nějakou šı́lenou hloupost. Připoutal jsem ho na lůžko a opravdu zřı́zence
zavolal. Ještě dnes si vzpomı́nám, jak ten člověk včera řval, nadával si a chtěl
si ublı́žit.
Nevěřı́m na takové fóbie, a jsem zklamaný z toho, že mnoho lidı́ v dnešnı́
době nalétá na takové babské pověry. Takové lidi je třeba politovat. Jak jen
ho zachránit?
Kdybych byl pověrčivý, také bych se bál. Dnes přesně den po mém
rozhovoru s Adamem srazilo nákladnı́ auto tu pouličnı́ lampu tady na rohu.
Ale já nejsem pověrčivý. Nejsem.
4.8
Zpráva
Zpráva dne ••))•)) ? •)) • • • ••)) ? ?/ • •))/•))/)) • • • •)) t. h.
Věc: Objev na planetě Gamma v soustavě GP•)) • • • ••))
Utajenı́: střednı́
Autor: prom. mat. Kjeth Khandar
•)) Zadánı́ úkolu
Mým úkolem bylo vytvořit vı́ce či méně odborný posudek na matematickou schopnost bývalých obyvatel námi objevené planety. Jedná se o planetu
zemského typu, vzdálenou //•)/)) světelných let od našı́ planety. Objevena
byla průzkumnou lodı́ Artcus N• • • • •)) • • • • • •)), jejı́mž úkolem bylo
nalézt v daném směru od mateřské planety jiné planety zemského typu.
Výsadek sondy na povrch planety dopadl podle představ. Planeta se již
delšı́ dobu před tı́mto výsadkem jevila jako dřı́ve pro život přı́hodná, bohužel
veškerý život byl ukončen celoplanetárnı́ katastrofou, která smetla veškerý
4.8. ZPRÁVA
193
život, a to přibližně před •••••))•••••)))))) lety. Podle průzkumu historiků
společně s týmem astronomů byla zjištěna vzájemná korelace mezi touto
katastrofou a námi zachyceným výbuchem celého spektra zářenı́ v této oblasti
před •••••))••••))/))••••• lety. Má se tedy za to, že jsme byli vzdálenými
svědky této katastrofy.
Planeta je nynı́ neobyvatelná. Velmi slabá atmosféra je složena převážně
z lehkých prvků, jakými jsou vodı́k, hélium, a z oxidu uhličitého. Povrch
planety je holý, tvořı́ ho částečně erodované horniny.
Výkopové práce započaly zhruba před /)) lety, a to na předpokládaných
mı́stech osı́dlenı́ původnı́mi obyvateli. Po několikaměsı́čnı́ práci bylo týmem
dr. Hacka objeveno několik fragmentů předmětů nepřı́rodnı́ho charakteru.
Tyto předměty jsou nynı́ předmětem bádánı́, jeden z těchto předmětů jsem
měl za úkol prozkoumat i já. Vykazoval totiž určité matematické zákonitosti.
••)) Popis nalezeného předmětu
Na ilustraci čı́slo •)) je schématický nákres tohoto předmětu. Jedná se
o tenký plátek z plastového potaženého materiálu, z jedné strany lesklý. Materiál je velmi lehce porušitelný, a tedy ho lze použı́t k záznamu jednoduchých
početnı́ch úkonů vyškrabovánı́m. K tomuto vyškrabovánı́ lze použı́t veškeré
dostupné horniny.
Tento plátek byl schovaný v jednoduchém obalu, který měl za úkol zabránit
nechtěnému poškrábánı́. Takto upravený předmět tedy mohl sloužit bývalým
obyvatelům této planety, které budu v dalšı́m textu označovat jako Gammané, k záznamu jakýchkoli údajů. Po bližšı́m ohledánı́ lesklé strany předmětu
jsem nalezl několik těchto záznamů, jejichž výčet se nacházı́ v následujı́cı́ tabulce.
194
Ilustrace čı́slo •)):
a)) Zkoumaný předmět
b)) Záznamy na zkoumaném předmětu
•
••
•••
• • ••
•••••
• • • • ••
/
/•
/••
/ • ••
• • •• vrypy přeškrtnuté • • • • •) delšı́m
dlouhá dvakrát zatočená čára, ukončená kolmým vrypem
sestava několika vrypů
sestava vrypů
• • • elipsy
slabějšı́, ale delšı́ soustava vrypů, zdánlivě podobná čı́slu •
slabějšı́, dlouhý vryp
slabějšı́, kratšı́ vryp
? znak ?
? znak ?
Tabulka čı́slo •))
4.8. ZPRÁVA
195
Tolik k soupisu jednotlivých znaků na nalezeném předmětu. Dále se pokusı́m
jednotlivé položky zhodnotit a vytvořit model matematického myšlenı́.
• • •)) Výsledky výzkumu
Gammané byli určitě matematicky na úrovni minimálně prvobytně pospolné společnosti. Měli určitě představu o základnı́ch matematických strukturách, jako jsou množiny a čı́sla. O tom svědčı́ sestavy stejných znaků,
napřı́klad • nebo • • •. Zde je k vyjádřenı́ počtu využito vrypů, stejně jako
tomu bylo ještě před sjednocenı́m všech obyvatel na našı́ planetě u primitivnějšı́ch kmenů.
Při bližšı́m ohledánı́ těchto vrypů lze vysledovat řazenı́: U prvně jmenovaných vrypů je to nápadné zařazenı́ do pětice, tato pětice je uzavřena
právě • • • • •) vrypem kolmo přes ostatnı́. Použı́valy tyto bytosti pětkové
soustavy, stejně jako my sedmičkové jako základu početnı́ho systému? Je to
jedna z možných pravd. Druhou možnostı́ je, že tento znak zobrazuje symbol
mnoho. O tom lze samozřejmě vést spory, ale lépe si potom zařadı́me druhou
zmiňovanou strukturu.
Na nosné lince, označené ••, je na konci zachycena pravděpodobně celá
soustava znaků pro čı́sla, kterou Gammané využı́valy. Jedná se o sestupně
zapsané symboly pro čı́slice čtyři, tři, dva a jedna. Stejně jako my využı́váme
plných koleček, Gammané využı́vajı́ čárek. Je jisté, že tento zápis by byl velmi
nepraktický pro zápis složitějšı́ch čı́sel, je zatı́m nepozičnı́ (tedy ne jako náš
systém, ve kterém dokážeme zleva doprava označovat jednotky, sedmičky,
sedmovky, sedmitı́ce atd.).
Kultura Gammanů by jistě k takovému zápisu dřı́ve nebo později přistoupila, kdyby nebyla zničena katastrofou, o jejı́ž ničivosti se můžeme jenom
domnı́vat.
Zápis • • •• je podivnějšı́. Je vyškrábán na velice malém kousku plochy, a
tedy nenı́ vidět detaily. Nebylo ještě v mé moci plně pochopit tuto část zápisu,
ale domnı́vám se, že se jedná o primitivnı́ pokus o sčı́tánı́ nebo násobenı́
několika čı́sel. Aby zápis nebyl zbytečně velký, a nepokryl celou plochu tabulky, dotyčný Gamman se snažil plně využı́t malý prostor. O struktuře celého
zápisu ještě kolegium pracovnı́ků matematického ústavu bádá, a výsledky budou oznámeny přibližně do // dnů.
Všimněme si blı́že dalšı́ch vrypů. Soustava elips je pravděpodobně nějaký
druh ilustrace, pravděpodobně nemá dalšı́ho matematického významu. Nepoměrně zajı́mavějšı́ jsou slabějšı́ vrypy, které zanechal Gamman tak, aby je
bylo poznat. Třeba se jedná záznam o počtu kusů dobytka nebo hliněných
196
nádob. Tyto zápisy jsou staršı́, veškeré silněji viditelné záznamy jsou přeškrabány
na těchto původnı́ch. Gamman se pravděpodobně rozhodl použı́t tabulku
ještě jednou, ač již byla popsána. To může znamenat, že ne každý občan si
mohl takovouto tabulku dovolit. Nenı́ divu, je opravdu vyrobena z nepoměrně
kvalitnějšı́ho materiálu a jistě složitějšı́mi postupy, než bychom očekávali od
takové primitivnı́ kultury, jakou určitě Gammané byli.
Jediný dalšı́ symbol, který je možné nějakým způsobem identifikovat, je
znak / • ••, který chápeme společně s ostatnı́mi vědci jako zkratka, podpis
majitele destičky.
Jiné znaky nevykazujı́ matematicky popsatelné struktury.
• • ••)) Závěry
Gammané byli primitivnı́m národem, který neměl většı́ matematické schopnosti než naše primitivnı́ národy ještě před dobou sjednocenı́. Použı́vali v horšı́m přı́padě pouze prvnı́ch čtyř čı́slic a znaku pro mnoho. V lepšı́m přı́padě
měli pětkovou nepozičnı́ soustavu, se kterou uměli sčı́tat, pravděpodobně
násobit jednoduchá čı́sla.
Je možné, že budou ještě objeveny dalšı́ fragmenty této civilizace. Nevěřı́m
však, že nějakým závratným způsobem změnı́ tyto závěry.
• • • • •)) Dodatek
Daný exponát jsem podstoupil svému kolegovy, doc. Hrtsovi z fyzikálnı́
sekce. Ve svém volném čase objevil, že daný exponát vykazuje zajı́mavé vlastnosti odrazivosti laserového paprsku. Podle jeho předběžného měřenı́ tento
materiál v každém bodě plochy bud’ odrážı́ (a to absolutně), nebo neodrážı́.
4.9
Dobrodružstvı́ světlušky Amálky
Už jste někdy procházeli nočnı́ vánočnı́ Prahou? A už jste někdy prolétali
nočnı́ vánočnı́ Prahou? Že ne? Že neumı́te létat? Tak takový problém světluška
Amálka nemá. Právě ted’ letı́ těsně vedle Školy Nebušice, kdybyste se podı́vali
ven z okna, zahlédli byste ji. Ale vy se určitě právě učı́te a tento časopis
pročı́táte pod lavicı́, že?
Tahle nebojácná světluška Amálka se jednou rozhodla, že si vyletı́ na
ohromný vánočnı́ mejdan, který pořádal kamarád chrobák hned u Národnı́ho
muzea. Mejdan začı́nal v šest hodin večer, a protože Amálka bydlı́ v Nebušicı́ch, musela vyrazit už o půl páté, aby vůbec stihla začátek.
4.9. DOBRODRUŽSTVÍ SVĚTLUŠKY AMÁLKY
197
Nenı́ jednoduché vyrazit navečer do města. Ve vzduchu je spousta much
a komárů, jeden se snažı́ předlétnout druhého, občas vám někdo vlétne do
cesty, ani nestačı́te stáhnout křı́dla, a toho hluku. . .
”Hněte sebou, uhněte, vypadněte z cesty, doma mi hladovı́ dı́tě!” ”Koukni
na tu komárovou, jak si pomalu letı́. Dělej, babo, nestihnu mouchotbal v televizi!”
”Pozor, pozor, nemám čas na nějaké pomalé potvory,” ozvalo se náhle za
Amálčinými zády. Otočila hlavu a spatřila obrovského čmeláka.
”Nemáš být dávno někde v teple? Je zima, ne?” odsekla Amálka.
”Nenı́ to snad moje starost? Nikdo se tě na nic neptal, uhni mi z cesty
a všı́mej si sama sebe,” odsekl zase na oplátku čmelák. Uhnula mu tedy a
letěla dál.
Amálka letěla podle silnic. Nikdy s sebou nebrala mapu, protože pro ni
byla přı́liš těžká. ”Proč jen nedělajı́ kapesnı́ mapu Prahy pro světlušky?”
pomyslela si. To už letěla směrem k Vı́těznému náměstı́, kterému světlušky
řı́kajı́ Kulat’ák, protože shora vypadá jako kolečko lineckého cukrovı́. Jen ta
marmeláda chybı́. . .
Bylo už docela tma, ale to jenom nad Amálčinou hlavou. Dole pod nı́ se
děly věci: auta pı́skala a hučela, lidé do sebe strkali a mačkali se, prodavači
vykřikovali a snažili se přehlučet ostatnı́ prodavače. Když se tak Amálka
rozhlı́žela kolem dokola po Kulat’áku, neviděla nic pěkného. Ale přeci jenom
něco uviděla. Na stromech hned u cukrárny uviděla z té výšky spoustu
světlušek, jak poblikávajı́ na kolemjdoucı́.
”Holky, holky, co to tady děláte, kde jste se tu vzaly?” křičela Amálka
na stromy. A letěla na ně. Ale jak se blı́žila a blı́žila čı́m dál tı́m vı́c, tak
světlušky svı́tily čı́m dál tı́m vı́c jasněji a jasněji. ”Holky, neblbněte, ztlumte
se trochu, vždyt’ se vysvı́tı́te!” A to už byla tak blı́zko, že úplně oslepla.
V poslednı́ chvı́li ji ještě napadlo, že to asi nejsou žádné světlušky, protože jı́
vůbec neodpovı́daly.
”To nejste vy, holky. . . ” řekla ještě a narazila do větvı́ stromu. Větev jı́
narazila hlavu, o nespadaný list si natrhla křidélko a při pádu si poranila
všech šest nožiček.
A tak Amálka strávila večer, a nejen ten, mı́sto na chrobákově mejdanu
v nemocnici. Po jejı́m pádu přijela sanitka, a sanit’áci hrobařı́ci ji tam dovezli.
Ještě po cestě se moc smáli a divili se, jak si mohla Amálka splést vánočnı́
stromek se svı́čkami se světluškami.
198
4.10
Stı́n
Už jste si ho určitě museli někdy všimnout. Občas jsem ho vı́dával na
Karlı́nském náměstı́ u novinového stánku, někdy procházel kolem ministerstva vnitra směrem k metronomu. Vám by možná vůbec nepřišel známý, jen
byste ho přelétli očima.
Já ho nikdy, ani poprvé co jsem ho spatřil, jen tak nepřelétl. Pozorně
a s údivem jsem si ho prohlı́žel. Šel pomaleji než ostatnı́, s očima upřenýma
do země. Těkal s nimi z mı́sta na mı́sto - dalo se to poznat z toho, jak točil
hlavou, aby měl neustále přehled o svém okolı́.
Poprvé jsem ho spatřil na konečné metra C, šel jsem právě do školy.
A hned poprvé jsem s nı́m mluvil. Opatrně mě zastavil, když jsem vyjel
jezdı́cı́mi schody nahoru.
”Prosı́m vás. . . ”
Je pravda, že dnes by mě takhle moc lidı́ zastavit nemohlo. Už jsem si
zvykl, že takovı́ lidé, co vás s podobnou frázı́ zastavujı́, většinou potřebujı́
penı́ze, nikdy nepotřebujı́ poradit cestu. Dnes bych s odmı́tavým mávnutı́m
ruky šel dál. Tenkrát jsem to neudělal, ne že by to způsobil nějaký osud, ale
prostě jsem ještě o takových lidech moc nevěděl.
”Prosı́m vás, nevı́te jak se co nejrychleji dostanu k poště?”
Moc dlouho jsem se nerozmýšlel. Pošta je jednou z nejdůležitějšı́ch budov v Praze vůbec, pokud chcete někdy něco někam poslat. Známky se dajı́
koupit jedině tam. Žádný novinový stánek vám takovou vymoženost neprodá.
”Musel byste přejı́t tamhletu křižovatku, a potom se dát tou cestičkou pro
pěšı́ pořád stejným směrem. Asi po pěti minutách ji uvidı́te.”
Podı́val se směrem, kterým jsem ukazoval, potom zase trhnul hlavou k
zemi. ”Aha, tak to nepůjde.” Trhavými pohyby - jiné , jak jsem si postupně čı́m dál vı́ce všı́mal, ani neuměl - vytáhl z náprsnı́ kapsy své bundy
dopis. ”Chtěl jsem poslat tenhle dopis, vı́te. Ale takhle to nepůjde. Nějakou
schránku tady nenajdu?”
Nevı́m, co se mu na té cestě nelı́bilo. V tak krásném dnu, který byl, to
byla krásná nenáročná procházka. ”Ta schránka by musela být někde na
druhé straně metra, tam já ale nechodı́m. Asi vám neporadı́m, nemám moc
času, spěchám na hodinu.” A chtěl jsem se rozejı́t.
Chytil mě za kabát. ”Počkejte, prosı́m vás. Nemohl byste to tam odnést
za mě? Tady máte nějaké drobné, snad to bude stačit.” Dával mně jich vı́c
než dost.
”Vy jste nemocný? Bojı́te se, že byste dostal z toho slunce úpal?”
4.10. STÍN
199
”Nějak tak. Nerad vycházı́m na slunce. Je to na něm pro mě těžšı́.”
”Dobrá, když mi věřı́te, tak já si ten dopis od vás vezmu.”
”Věřı́m, proč bych vám neměl věřit? Přece jsem vám nic špatného neudělal.
Jen vás to možná bude stát trochu vı́ce času.”
Ujistil jsem ho, že dopis podám, a na celou situaci jsem potom zapomněl.
Dopis jsem samozřejmě na poštu zanesl, ale nepokládal jsem to za nějak
výjimečné.
Druhé setkánı́ s tı́m člověkem proběhlo asi o měsı́c později na Hlavnı́m
nádražı́. Vypadal hůře než předtı́m, jeho kabát byl špinavějšı́, ve vousech
měl zbytky jı́dla. Prošel jsem velice těsně kolem něho, snad jsem tenkrát
chtěl, aby mě poznal. Nechtěl jsem se s nı́m dávat do řeči, pokud by mě sám
neoslovil. Kdyby mě přeci jenom poznal, rád bych mu řekl, že jsem svůj úkol
s dopisem splnil.
Oslovil mě, ale já hned na prvnı́ pohled věděl, že si mě nepamatuje.
”Prosı́m vás. . . ” Velice opatrně se ke mně přibližoval, s hlavou skloněnou.
Když si byl úplně jistý, že je všechno v pořádku, alespoň tak mi to připadalo,
pokračoval: ”Prosı́m vás, nemohl byste mi koupit lı́stek do Kolı́na k sestře?”
V tu chvı́li jsem měl chut’ ho odmı́tnout. Ale když začal z kabátu vytahovat zmačkané ruličky peněz, věděl jsem, že lı́stek nebudu kupovat za
své.
”Dobře. Mám chvı́li času. Vy se bojı́te ho koupit sám?”
”Ne,” usmál se na mě, a já si všiml, že nemá tak zkažené zuby, jak
jsem si do té chvı́le myslel. Nepřipadal mi ani tak starý věkem, jako spı́še
zkušenostmi. ”Jen mi vadı́ to prudké světlo, které je u pokladen.”
Opravdu, u pokladen bylo světlo intenzivnějšı́ než v mı́stech, kde jsme
stáli. Přesto se mi zdálo, že si vymýšlı́. ”Nezdá se mi o mnoho prudšı́.”
”A taky je tam moc lidı́. Nechtěl bych se mezi nimi proplétat, mohl bych
někomu ublı́žit.”
Spı́š by mohl někdo ublı́žit vám, pomyslel jsem si. Dále jsem se ho nevyptával a lı́stek mu koupil. Zatı́mco jsem stál v řadě, on byl stále na stejném
mı́stě, na kterém mě zastavil, a pozoroval zem kolem sebe. Začı́nal jsem si
být jistý, že je to blázen.
”Néééé, já jsem to nechtěl udělat, lidi. Běžte raději pryč, já se o něj
postarám sám. Jéžiš, rychle někdo zavolejte záchranku.” Tak začalo moje
třetı́ setkánı́ s tı́m člověkem. Byl to jeho křik na křižovatce ulic na Strossmayerově náměstı́. Viděl jsem nejprve hlouček lidı́, kteřı́ se zastavili u tram-
200
vaje. Tramvajové dveře byly otevřené, lidé se hrnuli ven, aby stihli nákupy a
práci, jen řidič tramvaje postával na přednı́ch schůdcı́ch vozu a zamženýma
očima sledoval kola před sebou. Odtamtud se ozýval ten křik.
Přišel jsem blı́že, protože mi hlas připadal známý. Nemohl jsem se dostat
až k němu, zástup lidı́ byl velký.
”Co se stalo,” zeptal jsem se staršı́ panı́ napravo ode mne.
”Někoho přejela tramvaj, mladý pane,” řekla. ”A nějaký muž se k němu
hned vzápětı́ vrhnul, asi ho zachraňuje.”
”Ale houby, panı́,” otočila se k nám druhá, ”on nad nı́m jenom klečı́ a
pořád řve to svý já jsem to nechtěl udělat, lidi.” V tu chvı́li mi přišlo, že
celý ten dav lidı́ jsou jen samé staršı́ panı́, které potkáváte denně v hloučcı́ch
na tramvajových zastávkách nebo před vchody do obchodů, jak tam klábosı́
o jedna panı́ povı́dala.
Z myšlenek podobného typu mě vytrhlo mužovo: ”Já to opravdu nechtěl
udělat, tak mu přeci pomozte.” Z davu se vzápětı́ ozvalo: ”Tak nás k němu
pust’te.” A potom jsem slyšel: ”Nechod’te ke mně blı́ž, nebo vám taky ublı́žı́m!”
”Je to asi nějaký cvok,” řekla panı́.
”Co se tam vlastně děje?”
”No to je jasný, vždyt’ to slyšı́te. Ten muž, co se k tomu mrtvýmu vrhnul,
k němu nikoho nechce pustit. To jsou dneska lidi. Prý že nám taky ublı́žı́.
Copak tomu mrtvýmu ublı́žil? Prostě ho přejela tramvaj a je to neštěstı́, ale
lidi, co viděj někoho smrt, za to přece nemůžou, nebo ano?” obrátila se na
mě a dožadovala se odpovědi.
Nic jsem jı́ neodpověděl. Všı́mal jsem si lidı́ všude kolem, těch, kteřı́ se na
mě tlačili, aby lépe viděli dopředu. Lidı́ vepředu, kteřı́ uhýbali před křičı́cı́m
mužem. Dı́val jsem se na tramvajáka, který pořád nevěřil tomu, že nestačil
ubrzdit. Dı́val jsem se i na lidi, kteřı́ vystupovali z tramvaje a nadávali, že
musı́ pěšky, protože dlouho nic nepojede. ”Přijedou sanit’áci a policajti, a než
to tu uklidı́, šéf zjistı́, že nejsem v práci.”
Co jsem měl dělat? Chtělo se mi zjistit, jestli je to opravdu ten muž
z konečné metra C a z Hlavnı́ho nádražı́. Hlas byl stejný. Je to on?
Poznal jsem ho v momentě, kdy ho zdravotnı́ci tahali do sanitky, protože
ho pokládali za blázna. Choval se tak: křičel, odhazoval je pryč, nechtěl nastoupit. Když prvnı́ sanitka odvážela tělo, on se stále snažil uniknout z jejich
sevřenı́. Nakonec to vzdal, rozhlédl se kolem dokola, pohlédl na mě, a zabouchly se za nı́m dveře.
Tu noc jsem nemohl spát. Jsem v jádru naivnı́ člověk, který věřı́, že když
4.10. STÍN
201
pomáhá lidem, vrátı́ se mu to nadvakrát někde jinde. Ten muž se na mě
podı́val. Představoval jsem si znovu a znovu ten obličej, tu tvář. Nedokázal
jsem si ji vybavit úplně přesně, ale myslel jsem, že vyjadřovala žádost o pomoc.
Dı́val se na mě s prosbou, abych mu pomohl. Potřetı́. Už nešlo o hozenı́
dopisu, tak banálnı́ věc, už nešlo o koupenı́ lı́stku k sestře do Kolı́na.
Nepřemýšlel jsem ani tak, kam ho mohli zřı́zenci zavést. Takovı́ lidé se
nevozı́ nikam jinam než do blázince. Co byste jinak dělali s člověkem, který
se chová tak, jako on?
Proč křičel, at’ od něj všichni jdou pryč? Bál se snad lidı́? Nikdy moc
nevı́te o nemocech, jako je fóbie z lidı́, ale v dnešnı́ době vám ani nemusı́
přijı́t divné, že něco takového existuje. Měl snad strach z lidı́?
Ale proč by se potom snažil zachránit toho mrtvého muže? Proč si kladl
za vinu jeho smrt? Máte-li strach z lidı́, prostě nevyhledáváte takové situace.
Nesnažı́te se vběhnout jako prvnı́ pod kola tramvaje, která právě přejela
člověka. Nevycházı́te vlastně z domu, abyste se s někým nesetkali.
Co je ten muž zač? Jak mu pomoct? Vı́ o mně, že jsem tam byl?
Psychiatrické léčebny jsou škaredé baráky, do kterých když vás přivezou
relativně duševně zdravého, zbláznı́te se tam. Nechtělo se mi vstupovat dovnitř, ale nedalo mi to.
”Přejete si?” Typická otázka vrátných.
”Jı́t dovnitř.”
Usmál se na mě: ”To asi ano, ale za kým máte namı́řeno?”
”Já vlastně nevı́m, jak se ten muž jmenuje.”
”Prosı́m?”
Jak rychle a stručně můžete pokládat otázky. ”Prostě jsem znal jednoho
člověka, který je s největšı́ pravděpodobnostı́ tady.”
”A vı́te alespoň, jak se dotyčný jmenuje?”
A je to důležité? ”Nevı́m.”
”Tak to budete mı́t velice těžké ho najı́t.”
To je objevná myšlenka. ”Nemohl bych mluvit s nějakým lékařem? Možná
si vzpomene, kdo by to mohl být, když mu popı́šu, jak ten muž vypadal.”
Stačı́ mě pustit dovnitř, já si ho najdu.
”Zavolám doktoru Jasnému, třeba na vás bude mı́t chvı́li čas.” A třeba
nebude, protože zrovna chytá uprchlé blázny. S doktorem Jasným nebyl
vůbec žádný problém. ”Ano, vı́m o koho jde. Je to muž ve věku čtyřicet
202
až pětačtyřicet let, přivezli ho sem před týdnem. Vykřikoval cosi při jedné
nehodě a nechtěl pustit lékaře k tělu.”
”Ano, to je určitě on. Je s nı́m něco?”
Nebyl problém Jasnému vysvětlit, jaký mám k tomu muži vztah. Pochopil.
Možná je nás dobráků vı́c, jenom se v tom množstvı́ lidı́ prostě nepoznáme,
a tak si připadáme sami.
”Řı́káme mu Jura. Bojı́ se lidı́, a ještě navı́c si klade velkou vinu za smrt
toho chodce.”
”On tu dopravnı́ nehodu způsobil?”
”Ne, to ne. Vůbec se na nı́ nepodı́lel. Jediné, co s nı́ měl společného, je,
že ihned po nehodě k nı́ jako prvnı́ doběhl.”
”Znal toho muže?”
”On ho neznal, přı́buznı́ mrtvého neznajı́ Juru. A k Jurovi se nikdo
nehlásı́, až vy.”
”Má určitě sestru, která bydlı́ v Kolı́ně. Jel tam vlakem.” Alespoň někoho
má. Snad si to tenkrát nevymyslel.
”To byste nám mohl pomoct. Nechat si ho tu na delšı́ dobu, to opravdu
nemůžeme,” pokračoval Jasný. ”Ten člověk ani nemá pojištěnı́. Mnoho toho
nenamluvı́. Myslı́te, že byste mohl. . . ”
Souhlasil jsem. Asi jsem blázen, který se nehodı́ do tohoto světa. Pomáhat
druhým je dnes bud’ bláznovstvı́, nebo to člověk dělá pro penı́ze. ”Rád bych
ho viděl.”
Přivedli mě do bı́lé mı́stnosti s nezakrytou žárovkou jako světlem. Na
jednoduché stoličce seděl Jura. Seděl přesně pod žárovkou. Jak mi řekl Jasný,
sám si toto mı́sto zvolil. ”Abych nevrhal stı́n,” řekl prý.
”Pane?” promluvil jsem na něj. ”Poznáváte mě?” Nejprve vypadalo, že
nereaguje, ale potom zvedl hlavu a bylo poznat, že mě zná.
”Vy jste ten pán z Hlavnı́ho nádražı́.”
”Ano, jak jsem vám kupoval lı́stek k vašı́ sestře. Do Kolı́na.”
Obrátil na mě svoje hnědé oči: ”Rád pomáháte lidem?”
Tu otázku jsem nečekal. ”Ano. . . nebo spı́š. . . vı́te, já si to ani neuvědomuju.
Prostě někdo něco potřebuje, požádá mě o to, a já to udělám. Pokud můžu.”
”To musı́te být št’astný člověk.”
Nechtěl jsem mu lhát: ”Ani mi to tak nepřijde. Dnes se každý snažı́
zachránit sám sebe a na druhé nemá čas. Nemyslı́m, že jsem o něco št’astnějšı́.”
”Ale nic vám nechybı́, nebo snad ano?”
Původně jsem se domnı́val, že se budu ptát já jeho. ”Nechybı́, alespoň si
to neuvědomuju. Ne, asi mi nic nechybı́.”
4.10. STÍN
203
”Mně chybı́. Chybı́ mi pocit, že někomu pomáhám. Mı́sto toho lidem
ubližuju.”
”To snad ne.” Jasný mě varoval, že si Jura vsugeroval, že všem lidem, se
kterými se potká, způsobuje jenom neštěstı́.
”Já způsobuju lidská neštěstı́.” Vypadal ještě smutněji než před chvı́lı́.
”Už jste měl někdy pocit, že způsobujete lidem neštěstı́?”
Vzpomněl jsem si na pár okamžiků, kdy se mi něco nepovedlo. Když jsem
rozbil dárek, který mi dala manželka k desátému výročı́ svatby. Když se před
rodiči provalilo, že studuji úplně jiný obor, o kterém jsem jim neřekl. Když
mi dcera řekla, že na mně vidı́, jako bych nebyl jejı́ otec.
”Je to jenom pocit.”
”Jenom pocit. . . ” Opět se mi dı́val zpřı́ma do očı́.
Chtěl jsem mu řı́ct: Promluvme si o té vašı́ sestře, ale nakonec byl rychlejšı́: ”Já nemám pocit, já to vı́m! Já vı́m, že jim neštěstı́ způsobuji.”
”Pojd’me si raději promluvit. . . ”
”Nepřerušujte mě! Konečně mám někoho, ke komu cı́tı́m sympatie a můžu
mu všechno řı́ct. Vy jste nikomu ještě neublı́žil!”
”To nevı́m.”
”Já jsem už ublı́žil mnoha lidem. Naposledy tomu pánovi u tramvaje. Ale
nešlo to zastavit. Jednou se to stalo, a já si předtı́m dával opravdu velký
pozor. Nešlo to ale vrátit zpátky.”
”Jeho smrt?”
”No, ano. Já o nı́ věděl už několik minut předem.”
”To přece nenı́ možné!”
”Je. Už od dětstvı́ to vı́m. Prostě ovlivňuju lidské osudy, a to tı́m špatným
směrem.”
Začı́nal se mi zdát opravdovým bláznem. ”Jak jste mohl způsobit jeho
smrt? V době, kdy se stalo to neštěstı́, jste přeci byl stovky metrů daleko,
nebo ne?”
Možná jsem i já připadal Jurovi jako blázen: ”Vždyt’ vám to řı́kám, že
jsem o tom věděl několik minut dopředu. Někdy člověku uškodı́te špatným
slovem, urážkou. A on si to potom nese v sobě, až už toho má dost, a něco
si provede.”
”Vy jste tomu člověku něco špatného řekl?”
”Ale ne, to byl jenom přı́klad. Takhle to nedělám!”
Přibližoval jsem se k němu, abych ho trochu uklidnil, ale začal na mě
křičet: ”Běžte zpátky, nepřibližujte se, nebo vám taky ublı́žı́m. Copak jste to
ještě nepochopil? Já ubližuju tak, že šlápnu na stı́n!”
204
”Děláte si legraci? Tomu se přeci nedá věřit.”
”Já vı́m, znı́ to hloupě, ale je to tak. Kdykoli někomu omylem šlápnu na
stı́n, něco se mu stane.”
Byl to blázen. Takovı́ lidé snad musı́ být blázni. Nenı́ možné, aby někdo
věřil takové pitomosti. Vy tomu věřı́te?
”Nevěřı́m vám, protože je to nemožné. Ještě jsem nikoho takového nepotkal. Dokažte mi to!”
”Já vám to ale nechci dokazovat. Já to nechci dokazovat na vůbec nikom.
Prostě už nemůžu. Tomu člověku pod tramvajı́ jsem taky nedokázal pomoct.
Ten den jsem zrovna odcházel od doktora, a opravdu jsem si dával pozor,
opravdu, ale jednou jsem se ohlédl. . . Ani jsem netušil, že to způsobı́ tak
moc. Nejprve jsem si myslel, že jsem mu jen přišlápl vlasy, to potom člověka
potká nějaké malé neštěstı́, třeba mu ujede tramvaj. Nebo když člověku
šlápnu na ruku - to už se mi taky omylem povedlo, to potom dostane třeba
chřipku. . . Ale tenhle umřel!”
Byl blázen. Určitě se vám už někdy stalo, že skutečnost vypadala, jako
byste něco způsobili. Mávnete rukou, a ono zahřmı́. Většinou nezahřmı́, když
mávnete podruhé. Myslel jsem, že je to stejný problém. Šlápnete na stı́n,
a člověk zemře. Šlápnete podruhé. . . a nic. Výběrový efekt.
”. . . už od dětstvı́. Posloucháte mě vůbec?”
”Ale ano, jen trochu přemýšlı́m o tom, že je to hloupost. Třeba si to jen
vsugero. . . ”
”Hloupost? Už třicet let s tı́m žiju, už třicet let. Myslı́te si, že jsem
blázen?”
”Je to jen shoda náhod.”
”Tak vy mi nevěřı́te? A to jste mi tak sympatický. Ani mi pomoct
nechcete. Jděte pryč!”
”Ne, počkejte, já vám pomůžu. Dovezu vás třeba k sestře, do Kolı́na.”
Prudce se na mě otočil, svoje červené oči překvapeně vypoulil a řekl: ”Vy
o nı́ vı́te?”
Copak na to zapomněl? ”Kupoval jsem vám lı́stek na Hlavnı́m nádražı́.”
”Nic jiného nevı́te? Nevolal jste jı́? Nesnažil jste se ji najı́t? Tak mi to
povězte, člověče!”
”Nic o nı́ nevı́m, prostě jen to, že bydlı́ v Kolı́ně. Proč jste jı́ nezavolal,
aby si pro vás přijela?”
Chvı́li mlčel. ”Nechci jı́ přidělávat potı́že, nemá to lehké.”
Dále jsme o tom nemluvili. Vzal jsem ho k sobě domů. Slı́bil, že hned
dalšı́ den pojede k sestře, dá se dohromady a všechno bude dobré. Když jsem
4.10. STÍN
205
se loučil s panem Jasným, dal mi nenápadně do ruky svou vizitku a řekl:
”Zavolejte, když to bude potřeba, my si pro něj přijedeme.”
Ten večer zůstal u mě. Povı́dali jsme si skoro celou noc. Nemohl jsem ho
za boha přemluvit, že je to opravdu jenom shoda náhod. Trochu se u mě
uklidnil, nesnažil se zvyšovat hlas, netěkal očima tam a zpátky. Možná to
bylo tı́m, že jsme se bavili potmě. Nedalo mně to, abych se ho nezeptal, jestli
mě nechce ukázat, jak to má dělat, to ovlivňovánı́ lidı́.
”Chtěl bych, abyste mi šlápl na stı́n. Uvidı́te, že mi to nic neudělá. Prostě
je to jenom shoda náhod, nic na lidském neštěstı́ nezměnı́, že na ten stı́n
šlápnete nebo ne.”
”Ne, já už jsem to udělal svému přı́teli, který mi chtěl pomoct. A nechtěl
bych to opakovat. Rozumı́te mi?”
”Tomu přı́teli se něco stalo?”
”Po pěti letech dostal rakovinu. Umřel v bolestech.”
Usmál jsem se, ještě že to neviděl. ”Dnes má rakovinu každý druhý. Dostal
by ji i bez toho vašeho šlápnutı́.”
”Nevěřı́te mi, a nikdy mi věřit nebudete. Já si to nemyslı́m, nenı́ to jenom
nějaký můj pocit, nejsem nemocný nebo blázen. Prostě jsem si jistý, že to
tak je. Jasné?”
Nešlo ho nějak zviklat.
”Tak mi to dokažte.”
Určitě v té tmě cı́til, jak upřeně se na něj dı́vám. ”Jste mi sympatický
a nechci vám ublı́žit. Už nechci nikomu ubližovat. Dokazoval jsem to sestře,
a je na invalidnı́m vozı́ku. Chcete něco podobného?”
”Šlápněte na můj stı́n!” Potom se mi nic nestane, a vy snad pochopı́te,
že jste blázen. Ale to jsem mu neřekl. Vstal jsem a šel jsem k vypı́nači.
”Rozsvı́tı́m, vy mě šlápnete na stı́n, jak nejlépe umı́te a uvidı́me, co se stane.”
Trochu jsem se usmı́val a doufal jsem, že to Jura nevidı́.
”To nemůžete myslet vážně! Vy jste se zbláznil? Proč já s vámi chodil?
Co jsem si od toho sliboval? Že mě pochopı́te?”
Rozsvı́til jsem. Jura vstal od stolu, začal se klepat a uskočil. Potom se
zorientoval, kam jsou vrženy stı́ny a vybral si ten nejvzdálenějšı́ roh.
”Nemusı́te se bát, je to opravdu výmysl, to s těmi stı́ny. Nikdo tomu
nevěřı́, a já bych vás chtěl přesvědčit o tom, že se bojı́te zbytečně.” Blı́žil
jsem se k němu. Snažil se uskočit, když se k němu blı́žil můj stı́n, ale nebylo
kam. Dostal se do slepé uličky mezi postel a skřı́ň. Trochu jsem se usmál při
představě, že právě ted’ ubližuje mé skřı́ni.
206
”Nedělejte to, prosı́m vás, nedělejte to!”
Přiblı́žil jsem se k němu tak blı́zko, že se můj stı́n vsunul pod jeho nohy.
Neměl úniku. Chtěl-li se někam dostat, musel šlápnout na stı́n. ”Co uděláte
ted’?”
Otáčel se za sebe, jako by chtěl projı́t zdı́. Klepal se ještě vı́ce než před
chvı́lı́, kdy jsem myslel, že už se vı́c klepat nemůže. Po čele mu stékal pot,
nervozitou si třel ruce. Jeho pohled řı́kal, abych skončil s jeho trápenı́m.
Jeho poslednı́ reakci jsem nečekal, i když si poslednı́ dobou řı́kám, že
to jinak ani dopadnout nemohlo. Poslednı́ dobou si stále řı́kám, jestli jsem
tu situaci řešil správně, jestli jsem to raději neměl nechat být. Proč jsem
rozsvěcel?
Rozběhl se proti oknu do dvora, šlápl mi při tom na stı́n (k čemuž jsem
ho vlastně donutil), a proskočil oknem. Okennı́ sklo prasklo ihned, probudilo
mé sousedy, kteřı́ poté dřı́ve než já uviděli dole na dvoře mrtvého Juru. Na
policii potom vyprávěli, že to nejdřı́ve vypadalo, jako kdyby ho někdo z okna
strčil.
Chvı́li jsem stál, nevěřil jsem, co se stalo. Jako nějaký blázen jsem si
myslel, že musel přežı́t. Že hned dalšı́ den dojedeme do Kolı́na, a bude po
všem.
Skončilo to jinak.
S jeho smrtı́, o které se mi občas zdá, jsem se nesmı́řil. Občas se mi
promı́tne v hlavě, když mám chvilku. Je to už sice několik let, ale vzpomı́nky
jsou živé.
Možná se mě ze zvědavosti zeptáte, jestli se mi něco stalo, nebo ne. I na
to vám můžu odpovědět. Zdravý jsem stále stejně, nikde mě nic nebolı́. Můj
lékař řı́ká, že jsem zdravějšı́ než kdy jindy. Jen se trochu lekl, když jsem
prudce ucukl, když se ke mně snažil přiblı́žit, a zastı́nil mi tak lampu. Mám
totiž takový nepřı́jemný pocit.
Včera zemřela sousedka, které jsem asi před týdnem omylem šlápl na stı́n.
4.11
The Message
Commander Martin Ende had completed a sequence of the ship-trailer
unit filling and started a launch sequence from the asteroid, when main door
behind his back opened and 2nd payload engineer said: ”Martin, don’t do
anything! I’m the commander of this ship at the moment.”
Martin turned back and saw them: Karl Czapka, 2nd payload engineer,
4.11. THE MESSAGE
207
and Vojtyla Zbiegniewski, 1st payload engineer, who pointed him by the new
nuclear de-m, the dematerialization weapon.
”What are you doing? Are you kidding?”
”Not now, Martin. At this time I take up control of this ship,” smiled
Karl. ”Take it as schedule reorganization.” Martin wanted to calm down. It’s
nothing, just a bad dream, I will wake up and everything will be explained.
And if not, in two hours there will be an alarm call from his ship to the
Charon’s base, with the information that his ship hasn’t left its mining area.
All the satellites from 1st NeffGuard sub-system will present his ship and will
wait for commands from the headquarters on Pluto. If we do not do their
instructions, guard satellites will destruct the ship.
”Do not wait for outer-space help,” Karl said. ”Two minutes ago there
was a problem with the main door of the ship-trailer unit, and we need about
ten hours to repair it. We have time enough to realize our plan.”
Karl took a pilot seat; Voltyla still pointed Martin by his gun, showing
him to change his seat.
”What did you do with our pilot?”
”Isaac’s sleeping. Maybe he’s dreaming about his villa on Titan, anyway
he can’t bother us,” answered Vojtyla, who had sat down the commander
seat. Karl started to open 2nd outer-space hand door.
”What fools you are! You can’t sell iron anywhere. You haven’t got the
license. So why?”
”We do not need money, we do not need iron, nothing like that,” Karl said.
He ended the program counting and smiled. He turned to Vojtyla: ”Twenty,
thirty minutes, and we are done.”
Martin looked on the monitor. 2nd outer-space hand started working on
the asteroid surface. But the laser beam works very strange way, he thought.
This is not focusing, but. . .
”Have you caught our minds?” turned Karl to Martin.
”No, but as a commander of this ship I have to warn you. You act against
laws of our civilization. You will be arrested because of these forbidden operations in the NeffGuard sub-system. And you will be sentenced to death.”
”It doesn’t matter for now. When you work on the project like this for
decades, Martin, you don’t have time to think of your life. There’s something
more, we create new future for our whole human civilization, this is our
historical chance.”
”You are talking about. . . ”
”What?” he smiled, ”you’ve understood?”
208
”This is like some parts of the DeepPeace bulletin, the bulletin of that
movement for contacts with extra-solar intelligence. DeepPeace wants to send
a message out of our solar system with information about us. How dangerous
it is!”
”Bingo!” said Karl. ”Welcome, here we are, Martin. Now you become a
witness of this historical moment. After the eight centuries, mankind will
send next message to extra-solar civilizations.”
On the monitor he saw 2nd outer-space hand, cutting a strange shape
from surface material. They had to change its program, that’s abnormal; it
isn’t like normal laser beam focusing!
”Are you interested in it?” Karl saw him.
”You can’t send anything out of the solar system, through NeffGuard
shell. It is impossible, and you know it. About eight centuries ago we built
this global NeffGuard system to avoid these attempts. Ten astronomical units
from this place our NeffGuard system satellites will find it out and will destroy it.”
”NeffGuard, NeffGuard, NeffGuard,” cried Karl. ”Do you hear it, Voltyla?
An average citizen of mankind trusts politicians and their golden calf. ‘The
universe is dangerous,’ politician says. ‘Help us, help us,’ citizens reply. ‘We
have to stop sending information about us out of our solar system, nothing
to show us to other civilizations,’ politician says. ‘Save us,’ citizens cry. Do
you believe in these fairy-tales, my dear commander?”
Martin looked on the monitor. It seemed like two figures – a male and
a female – under the laser beam from the 2nd outer-space hand. The man
waving hello to extra-solar civilizations, something like hello, we live here,
on 3rd, 4th, 9th planet and on many moons around these and other planets,
and on asteroids of this happy solar system, here we are, near the edge of
our Galaxy, that’s how we called it, come on, welcome. . .
”Do you believe in this crazy fairy-tales for children and our humans?
”Every moment thousands of weapon satellites are orbiting around our
solar system to protect us. You can’t go through this very intelligent shell of
artificial intelligence satellites. You can’t send anything through it. Do you
hear me? We postulated hundreds years ago that every foreign civilization
had to be hostile and very dangerous to us. So we had to create something
to protect us. You can’t send anything human, neither radiation from this
spaceship out of our solar system. Understand?”
”No outer observer can see something that can prove our existence. Just
shining sun and comets and planets and. . . ,” Karl continued. ”But who did
4.11. THE MESSAGE
209
ask me and others in our organization on this subject? Who did prove, that
every outer civilization must be hostile and dangerous? So why to be invisible? Why to wait till we will be able to protect ourselves by weapons? And
who will say: ‘Ok, now we are ready,’ if we don’t know against what we are
going to fight? Who did say that only this possibility must be?”
”Ondrej Neff from Prague, European Union wrote on this theory of contacts with extra-solars. There was the solar voting about it, and majority of
respondents said yes for NeffGuard project.”
”Bullshit, I say. The contact will bring more good than bad things. Our
organization DeepPeace’s goal is to send a message again, after many years,
to the far suns. There must be life somewhere. And we will contact him. We
will be heroes for our descendants.”
Karl stopped talking and came back to 2nd outer-space hand work. During their discussion it made an iron sphere with drawings out of the asteroid
surface. Two figures, a man and a woman, solar system scheme with settled
planets and moons, basic chemical elements and their structure. . .
What fools they are, Martin thought. They can’t cheat NeffGuard system.
It’s the most perfect system in our solar system. What plan do they have?
”Vojtyla, start to empty ship-trailer unit,” Karl said and took the gun.
”Do you believe in something, Martin?” He evidently calmed down.
”Not in God, if you wanted to ask,” answered Martin.
”I do not believe in God too, Martin. But I believe in the fact that every
outer civilization has to be friendly civilization too. I believe in friendship
among this Galaxy family. I believe in love,” Karl smiled.
”I don’t want anything else, but there is the possibility, that you are
wrong.”
”You have to try everything, don’t you?”
”No, you don’t. It’s really dangerous.”
”I don’t want to argue with you. Come on, Martin, we need you. In
five minutes we will send all of mined iron and our message out through
the NeffGuard system. We need you to call the Charon’s base about the
accident. We had lost our load, something like that, you know. They will
let it be. They are just fragments of asteroid, the same as from a collision
between two ordinary asteroids. So common event on the edge of our solar
system. Go on, commander.”
Martin had to stand up and go to shipcom. Vojtyla prepared everything
needful. ”Go on, commander.”
There’s no escape from this situation. He thought of his promise on
210
academy years ago. Do not act against mankind. Is this against it? Yes,
it is. We created our own rules and we are supposed to keep them. I don’t
believe in God, I don’t believe in love, I don’t know if there are other civilizations around us, neither if they are dangerous or not. But we have built our
safe shell of artificial intelligence satellites – NeffGuard – too much money
for nothing? No, I have to fight.
He was ready to die. On the monitor a communication officer appeared:
”You had problems, I heard, commander. What’s up there?”
Yes, he was ready: ”We announced the problem with our main door a
couple hours ago. Unfortunately, all iron we had mined left our ship-trailer
unit and has escaped out of our position. We are not able to take it back, all
material flows out of our solar system. In about ten hours it will reach the
first positioning satellites of NeffGuard system.”
”Ok, we’ll be watching it, commander.”
”Is it a problem for NeffGuard satellites, officer?”
”No problem, commander. It’s so common situation that everything’s all
right.”
Karl next to him smiled. ”It’s done. Good work, Martin,” he whispered.
Martin didn’t stop the connection with the Charon’s base yet.
”Just repair the main door and be back here, commander,” the officer
said. Martin didn’t hear him. He thought about his promise, and about the
coded sentence he had to say. His last words for the world.
”We’re going to repair it, officer. And just do everything needful too.”
That was it. He saw the officer waiting for a second, and then the officer
said: ”Are you sure, commander?”
”Yes, I am. Good bye.”
In about an hour NeffGuard sub-system satellite will appear and will
destroy them. The same thing will happen to the cloud of iron and the
message, escaping from his ship.
”Now we’re going to celebrate,” Karl smiled, and Vojtyla too.
”Yes, we are,” answered Martin. ”Yes, we are.”
Kapitola 5
A ještě přı́davek. . .
5.1
Podivný přı́pad Adama Plašila
Někteřı́ lidé – ne vy nebo já, na to jsme přı́liš normálnı́, a tedy mluvı́me
s lidmi přı́mo o tom, co udělat chceme – no prostě někteřı́ lidé majı́ velkou
obtı́ž se nechat pozvat na návštěvu. Vědı́, že by stálo za úvahu vyřešit danou
věc přı́mo u daného člověka v bytě, ale nedokážı́ mu jednoduše řı́ci: ”A co
kdybych vám to ukázal přı́mo u vás doma?” Majı́ dokonce problémy kývnout
na pozvánı́ do bytu hostitele, protože se obávajı́ situace, kdy by museli s hostitelem strávit jen ždibı́ček času u něj doma, kde to nikdy nepoznali.
U takových lidı́ se jejich obavy s časem zvětšujı́ a čı́m vı́ce se stranı́
takového pozvánı́, tı́m hůře se cı́tı́, když někdo s takovou nabı́dkou přijde.
Obyčejně se pak v pokročilejšı́m věku zdržujı́ v mı́stech nepřelidněných, kde
jim nehrozı́ setkánı́ se známým, který by je snad chtěl pozvat na kávu, sledovánı́ sportovnı́ho přenosu v televizi nebo partičku bridže, a to u něj doma.
To se však stalo ještě mladému Adamu Plašilovi, který – nevěda, že se
má vyhýbat přelidněným mı́stům – ocitl se po setkánı́ s dávným kamarádem
u něj doma. Přesto že se snažil se takové události velikým obloukem vyhnout.
Velmi družný Pavel Pokorný ho jednoduše do svého bytu přitáhl. Záminkou
mu k tomu byla nová fantastická kniha, kterou koupil teprve nedávno, ale
”jistě by tě Adame zajı́mala, vždyt’ jsi měl fantastiku taky rád.”
”No, tak dobře, dám si čaj,” vybral si Adam. Seděl v obrovském křesle
v obývacı́m pokoji, a nejistě se rozhlı́žel okolo.
”Přinesu i něco na zub,” řekl Pavel. ”Taková dlouhá doba, co jsme se
neviděli. Chovej se tu jako doma.” Ukázal na celý pokoj, a vybı́dl tı́m Adama,
211
212
KAPITOLA 5. A JEŠTĚ PŘÍDAVEK. . .
aby se porozhlédl. Za chvı́li se vrátil s vařı́cı́m obsahem v hrnkách a miskou
sušenek.
Poskočme v přı́běhu trochu dále, nebot’ nemá cenu rozebı́rat, jak úžasnou
knihu si Pavel koupil. Jde totiž o knihu fantastickou, kterou já jako autor této
povı́dky neuznávám, a odmı́tám – prozatı́m – takové knihy čı́st. Důležitějšı́ je
to, že se během hovoru Adam tak rozmluvil, až zapomněl na to, že je vlastně
na návštěvě. A co vı́c, začalo se mu to lı́bit.
”To jsem rád, že jsem tě pozval, Adame. Dı́ky tomuhle rozhovoru jsem
pochopil, že jsem opravdu narazil na zajı́mavou knihu.”
”To máš pravdu. Budu si ji muset taky přečı́st.”
”Kolikpak máme hodin. . . tolik? Kdybych nemusel ráno vstávat, povı́dal
bych si o tom třeba celou noc,” začal Pavel zı́vat.
Adam zbystřil. Nevybouřený člověk, který nikdy nepoznal radost z toho,
že je někam pozván na návštěvu a že si to užı́vá, začal rychle vymýšlet
důvody pro to, aby zůstal. ”Hodin je moc, ale prosı́m, ještě chvı́li. Nejbližšı́
spoj domů mi ujel a dalšı́ jede až za hodinku.”
”No dobrá, hodinku ještě ano. Přeci tě nepustı́m do toho chladna. Můžeš
počkat hezky v teple.”
O nové knize se už mluvit nedalo, a tak Pavel přinesl pár jiných, staršı́ch
knih. A diskuze se rozproudila nanovo. Když uběhla hodinka, Pavel opět
pohlédl na hodinky a slovy: ”To to uteklo, už bys měl pomalu jı́t, aby ti to
zase neujelo,” přidělal na Adamově čele několik vrásek.
Co ted’? Konečně je přı́ležitost si návštěvu pořádně užı́t, a on to kazı́.
”Počkej,” zareagoval po chvı́li Adam, ”nenı́ dneska sobota?”
”Proč?”
”Já zapomněl. Touhle dobou tramvaj odjı́ždı́, ale ve všednı́ den. To jsem
tomu dal. Sobotnı́ jı́zdnı́ řád bude úplně jiný.”
Pavel naštvaně odběhl do pracovny pro jı́zdnı́ řády a vrátil se zpět s prstem
ukazujı́cı́m na jednu stránku: ”Našel jsem ti spoj – panečku, proti všednı́mu
dni je sobotnı́ řád dost prořı́dlý. Ale máš štěstı́, poslednı́ ti jede za čtyřicet
minut!”
Během té doby jistě něco vymyslı́m, pomyslel si Adam. Při diskuzi o několika dalšı́ch autorech vynikajı́cı́ch románů náhle prudce vstal – na hodinách se
nepřı́jemně blı́žila doba odchodu – a se slovy: ”Ty sušenky mi nějak nesedly,
Pavle. Kde je tu záchod?” se odebral na toaletu.
Vytvářet odpovı́dajı́cı́ hluk nebylo pro Adama problém. Důležité bylo
vydržet alespoň deset minut. Když by vyšel dřı́v, ještě by mohl tramvaj
5.1. PODIVNÝ PŘÍPAD ADAMA PLAŠILA
213
doběhnout. Nervóznı́ Pavel v jednu chvı́li poznamenal: ”Měl bys pospı́šit,
nebo se domů nedostaneš!” Ale Adam se za dveřmi jen roztomile pousmál.
”Tak a ujelo ti to,” dodal Pavel, když Adam opustil onu mı́stnost. ”Co
ted’ budeš dělat?”
”Myslı́m, že jı́t pěšky by nebylo takhle v noci dobré.”
”To máš pravdu. Co kdybych ti zavolal taxı́ka?”
”Taxı́ka? Nikdy bych do žádného taxı́ku nevstoupil. To ani náhodou,”
ohradil se Adam. ”Odmala trpı́m klaustrofobiı́, mohlo by se mi ještě něco
stát.”
Pavel si na žádnou klaustrofobii Adama nevzpomı́nal. ”A co tedy navrhuješ?”
”Mohl bych tu přespat.”
V tomto momentě je potřeba vysvětlit ještě jednu skutečnost, která činı́
z obyčejného přı́padu přı́pad podivný. Pavel za žádnou cenu nemohl Adama
nechat přespat ve svém bytě. Náhoda tomu chtěla, aby se zpočátku notorický
odmı́tač návštěv dostal na návštěvu k člověku, který se nikdy nevyspal,
pokud byl v jeho bytě ještě nějaký jiný člověk. Shodou náhod čekal Pavla
ráno převelice důležitý přijı́macı́ pohovor, který rozhodoval o jeho bytı́ či
nebytı́ v oboru, který ho nesmı́rně bavil. A možnost, že by Adam přespal
v jeho bytě, znamenala pro Pavla výsledek v podobě probdělé noci, a tı́m
pádem by na pohovor ani nemusel chodit.
”To nemyslı́š vážně? Pozvu tě na návštěvu, když tě po dlouhé době náhle
potkám venku, a ty bys hned přespával?”
”Navrhuješ snad něco jiného?”
I když Pavel Adamovi vysvětlil, proč je potřeba, aby jeho návštěva nepokračovala, Adam hodlal udržet svou pozici za každou cenu.
”Zůstanu!”
”Máš snad jediný důvod pro to, abys mi pokazil rannı́ pohovor?”
”Jednou sis mě pozval, tak se starej.”
”To přeci nenı́ normálnı́. Návštěvy se zvou, ale potom odcházejı́.”
”Sám jsi mi řı́kal, abych se choval jako doma. Když se mám chovat jako
doma, proč bych nemohl jı́t spát?”
Pavlovi se začaly dělat mžitky před očima: ”No tak to je až přı́lišné
slovı́čkařenı́. To se přeci tak řı́ká. . . ”
”Tys to snad nemyslel vážně, kamaráde?” skočil mu do řeči Adam.
”Nepřerušuj mě, když mluvı́m!” křičel Pavel. ”Já jsem tady doma a řı́kám,
abys šel. A je mi jedno, jak se zvnějšku mých dveřı́ dostaneš domů!”
214
KAPITOLA 5. A JEŠTĚ PŘÍDAVEK. . .
Adam zůstával klidný. Cı́til se nejlépe za poslednı́ch mnoho let. Možná
nejlépe vůbec. Určitě mu pomáhá tato návštěva, činnost, které se tak úporně
bránil a bál. ”Ale i já jsem tu doma, vždyt’ jsi mi to řı́kal.”
”Děláš si srandu?”
”Ne, já prostě. . . ”
”Opakuju, děláš si srandu? Je tohle nějaký fórek, který mě má rozesmát?
Hahaha. Dobrý? Zasmál jsem se, konec vtipu, a můžeš jı́t.”
”To nenı́ vtip. Domů se už nedostanu, tady je mi fajn. Někde mě ulož
a je to.”
Barva Pavlovy tváře se proměnila na brunátně červenou. ”Jestli nejsi
schopen najı́t dveře sám, já ti je ukážu!” A popotáhl Adama směrem ke
dveřı́m. ”Divı́m se, že jsem tě vůbec pozval. Kdybych tohle věděl dřı́v. . . ”
”Nejdu,” zachytil se Adam skřı́ně na chodbě a nešlo s nı́m hnout ani na
krok.
”Vypadni!”
”Ale Pavle. . . ”
”JDI NĚKAM!!! VY – PAD — NI!!!”
Začali se přetahovat. Pouhé násilné vyhazovánı́ se během chvı́le změnilo
na zuřivý souboj dvou bývalých kamarádů. Z chodby se ozývalo zuřivé odfrkávánı́ dvou zápasnı́ků, později se k nim přidalo bouchánı́ dveřı́. Najednou
bylo slyšet, jako by se lámalo dřevo, vzápětı́ několik rychlých kroků, potom
třı́skot skla. Pár tlumených úderů. . . Přerušovaný sı́pot bojovnı́ků. . . Zuřivé
skřeky. . .
Potlačovaný údiv. . . Pád. . .
A najednou bylo ticho. Až do rána.
Kdyby to ráno sousedé ještě nespali, viděli by, jak z bytu Pavla Pokorného
odcházı́ cizı́ muž, oblečený však do jeho šatů, jak si potichu něco brumlá a zároveň zapisuje do notesu. A kdyby byli sousedé blı́že než obvykle sousedé
bývajı́, nebo kdyby měli tak dobrý sluch, který rozlišı́ na vzdálenost několika
metrů jednotlivé hlásky pronášené skoro šepotem, zaslechli by: ”Ještě ke
Karlovi bych mohl jı́t, a Magdu, tu taky navštı́vı́m. Nebo že bych nejdřı́v
zašel za Andreou?”
Dı́ky, že jste došli až sem :-)
nemůžu být spisovatelem
(tvorba z let 1985 až 2008)
c
2008
petr pudivı́tr
Tato kniha byla vydána samonákladem v internetovém vydavatelstvı́ lulu.com
Kniha neprošla jinou jazykovou úpravou kromě korekcı́ autora samého.

nemuzu být spisovatelem petr pudivıtr tvorba z let 1985 az 2008

Transkript

Podobné dokumenty

Oskary a Maliny II. Dnes začneme odjinud, ale nemějte obavu, že