15.5. kázání P. Pokorného Svatodušní 1 K 12,1-12
Transkript
15.5.2016 Neděle svatodušní Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží, dar a přítomnost Ducha svatého se všemi námi! Amen. „Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko!“ Iz 55,1 Píseň 373 Přijď Duchu svatý Modlitba: Pane, Tvůrce nových a překvapivých věcí, ty, který promlouváš k lidským srdcím, dej nám odvahu rozestřít plachty víry vichru Tvého Ducha, ať se vydáme na cestu vstříc Tvému království. Přiznáváme malost svého ducha, svou touhu po falešném bezpečí v závětří, po chůzi spolu s davem na široké cestě, svůj hřích nedůvěry vůči Tvému slovu. Naší nadějí je Tvé odpuštění a Tvůj dar nové (obnovené a čerstvé) víry. Tak na Tebe očekáváme. Pane, přijď. Amen. Čtení: Ex 35,31 – 36,7 Píseň 366 Zavítej k nám, Duchu svatý Text: 1 K 12,1-12 Kázání: Duch svatý je jako vítr. Jako pořádný vítr. Když mu nastavíme plachty, je to jízda. Voda se rozstřikuje před přídí lodi (znáte to?!), vzrušení, rozjaření i trochu strach. Letíme na vlnách. Duch svatý je vítr. Ačkoli nemám rád řeči o energiích, zvláště těch spirituálních, je to tak, že apoštol tady mluví o energématech, o mocných účincích, které jsou patrné na těch, kdo Božího Ducha přijali. Jenže to se právě musí vyjasnit. Duch tu není žádná tajuplná energie přírody či vesmíru ani síla generovaná mimořádným jedincem či rituálními praktikami, nýbrž je to síla vycházející z velikonočního evangelia Kristova, ve kterém se podivuhodně spojuje síla oběti a zmrtvýchvstání toho, který byl roven Bohu, ale na své rovnosti nelpěl, nýbrž na sebe vzal podobu služebníka. Jestliže se naším životním vyznáním stává „Ježíš je Pán“ (s velkým „P“), tak v tom už je ten velikonoční náboj obsažen. A snad to ani není možné jinak, než že se tím všechno proměňuje, život dostává zásadní motivaci a silnou inspiraci. V čem je ta síla? Kristus zemřel za nás a pro nás byl vzkříšen. Ježíš se ujímal i těch posledních a zcela zatracených. Evangelium je zvěstí o Boží milosti, o Božím přijetí. V Božích očích má i ten poslední člověk nezměrnou hodnotu a důstojnost. Je hoden přijmout dar odpuštění a nového života ve svobodě Kristově. To je slovo, které inspiruje, které uvolňuje všechny skryté a přidušené zdroje a možnosti v každém z nás. To je ten Duch, vítr do plachet. Jako když se odšpuntuje šampus, to nejlepší z nás vyvěrá pro radost a oslavu. (Nebo že by se tím taky vypustil nějaký džin z lahve?) Duchovní dary, o kterých apoštol mluví, jsou charismata, dary z milosti (Boží). Jako zamilovaný člověk (přesněji: milovaný tím, o koho stojí, koho miluje) ze sebe vydává dobrovolně a s nadšením to nejlepší, co v něm je, tak je to s tím, kdo zaslechl a přijal evangelium. O obdarováních, Božích darech mluvíváme také v souvislosti s nadáním, talentem, vrozenými schopnostmi a vlastnostmi. Nemyslím, že charismata jsou totéž, ale snad je tu právě nějaká souvislost, že totiž to přirozené, osobité v každém z nás, se v silovém poli evangelia nově rozvíjí a rozkvétá, uplatňuje a zhodnocuje. A teď – z Božího dopuštění, z vanutí jeho velikonočního Ducha - ta lidská rozmanitost dostává energii a prostor. Tohle je dopis pro ty, kdo jedou na vlně Ducha. Ale copak je možné nejet? Copak je možné projít celou tu cestu s Ježíšem (třebas jen v duchu, v příběhu evangelia), projít pod křížem, nahlédnout do prázdného hrobu, setkat se se Vzkříšeným ve svém domově u stolu, a zůstat ustrašený, malomyslný, svázaný? Tohle je dopis pro ty, kdo jedou na vlně Ducha. A apoštol jim rozumí. Neháže vidle do stroje, nevolá „jdete špatně!“, „brzděte!“ ani „zadržte!“. Jen jemně koriguje. Rychlá jízda může být bezohledná. Může svádět k soutěživosti. Uvnitř sboru nebo mezi sbory nebo mezi církvemi. Je to opakovaná zkušenost, že enthusiasmus může trhat tělo církve na kusy. Jako když s mládeží hráváme na molekuly – čím větší energie, tím víc na sebe narážíme. (Mimochodem, na staršovstvu jsme se pozastavovali nad tím, že letos při výročním sborovém shromáždění neproběhla žádná velká debata. Není to divné? Není to varovný signál? Signál vyprchané energie? Nedostatek enthusiasmu?) Apoštol nešlape na brzdu. Dokonce se zdá, jako by ještě přikládal pod kotel. Sám je enthusiasta: podívejte, těch darů kolem! V jaké rozmanitosti! (To je korekce těch, kdo by snad někoho chtěli přehlížet.) A to týž Bůh působí všechno ve všech! (To je korekce vůči těm korintským, kteří považovali některé dary za vyšší a jiné za nižší.) Všechno ve všech působí týž Bůh, týž Duch – jak bys tedy chtěl posuzovat dary těch druhých? (Apoštol tuhle myšlenku pak dál rozpracuje v obraze těla, kde jeden orgán nemůže porozumět funkci jiného orgánu – a přece patří k jednomu tělu.) Bůh působí všechno ve všech – ne že by tím chtěl říci, že všechno, co se děje a co kdo vymýšlí a podniká, je od Boha a je to dobré. Je tu totiž další kritérium, taková jemná korekce: charismata, duchovní dary jsou vlastně služby, jsou tu ku prospěchu společenství. Kdo přijme jako své životní vyznání „Ježíš je Pán“, tak přece musí vědět, co to jméno znamená, jakým Duchem se vyznačuje („kdo by chtěl duši svou zachovat, ten o ni přijde; kdo o ni přijde pro mne a pro evangelium, ten ji nalezne“). Nebojte se enthusiasmu, té velikonoční energie, jen prosím pozor, nebýt nafouklý svým vlastním enthusiasmem, to je džin vypuštěný z lahve. Modla, kterou se stávají vlastní schopnosti a výkony. „Pamatujete si, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.“ Je to tak, proroci viděli modly docela jasně: „mají uši, ale neslyší, mají ústa, ale nemluví, z hrdla nevydají hlásku, jim jsou podobni, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.“ Nezhášejte plamen nadšení, netlumte dary Ducha. Jen taková jemná korekce: mluvte spolu a naslouchejte si. Z Ducha Kristova nevzchází dar moudrosti, nýbrž dar slova moudrosti, ani dar poznání, nýbrž dar slova poznání, a jestliže má někdo dar mluvení jazyky (možná i andělskými), tak ať je vždycky vedle něj někdo, kdo má dar „vykládat, co to znamená“. Nakonec pak (ale to už je další kapitola) apoštol začne mluvit o „vyšších“ darech. Jenže ty nejsou žádnou osobní vlasností, nadáním, ani schopností. Těmi vyššími dary, kterým všechny ty speciální mají být v úctě podřízeny, jsou víra, naděje a láska. Amen. Píseň (Svítá) 86 Chvála ti patří Večeře Páně Přímluvná modlitba a Otče náš Ohlášky Sbírka Píseň (Svítá) 119 Jedno jsme v Duchu svatém Poslání: „Neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš.“ Joz 1,9 Požehnání Píseň (Svítá) 363 V tobě je radost
Podobné dokumenty
usilujete o něco dobrého, pak zjistíte, že ďábel je všude, aby vás od toho
odvrátil a zmařil to. To je něco dobrého! Říkám to, aby to ti křesťané věděli.
Když začnete něco dělat, a stále vás chce ...
zde - Jednota bratrská
načerpat poznatky o stáří, ale také si
vyslechnout osobní Evaldovy zkušenosti
ze služby seniorům. Šimon Dvořák
mluvil o tom, že dílo musí být součástí
vize sboru a těla – církve. Vycházel
při tom z...
ÿþM i c r o s o f t W o r d - D o p i s O l z e . 0 8 2
autenticity sdělení, radost tak veliká, že dokáže v člověku najednou cosi zlomit a on se
začne smát i trousit slzy zároveň, a to zcela bez ohledu na to, jestli jde o dílo smutné
nebo veselé. Je v t...
Zde - Azylový dům pro ženy a matky s dětmi ops
máte ješt šanci, i když si myslíte, že se k Vám manžel nyní chová lépe, protože
nechce ztratit zázemí, které ve Vás má. M že se stát, že se k Vám už vždy bude
chovat lépe, ale zárove je tu také mož...
Příručka studenta v.p.TC
žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme odporní a vzájemně se nenávidící.
Židům 3:13 ale den co den se vzájemně napomínejte, dokud se ještě říká "dnes", aby někdo z vás nebyl zatvrzen
oklamáním hří...
51 - Katolik.cz
Jednoho dne kostelník muže oslovil a zeptal se ho, co tam dělá. "Jen tak si povídám s
Bohem," zněla odpověď. "Jak to?" řekl mu na to kostelník. "Sotva vejdete, hned jste zase venku. Tomu
říkáte mod...