ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA KRÁSNÁ LÍPA,

Transkript

ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA
KRÁSNÁ LÍPA,
příspěvková organizace
HREJ SI, UČ SE, POZNÁVEJ
ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
PLATNOST OD 3.9.2012
č.j. 4/2012
V Krásné Lípě 28. 8. 2012
podpis ředitele školy
razítko školy
OBSAH
I.díl
II.díl
III. díl
1. Identifikační údaje školy ......................................................................................
2. Charakteristika školy ...........................................................................................
3. Charakteristika ŠVP ............................................................................................
4. Učební plán školy ................................................................................................
5. Průřezová témata.................................................................................................
6. Učební osnovy 1. - 5. ročník
6.1 Český jazyk......................................................................................…..
6.2 Cizí jazyk……........................................................................................
6.2.1 Anglický jazyk.…...……………………………………………...
6.2.2 Německý jazyk ......................................................................
6.2 Matematika ...........................................................................................
6.3. Informatika………………………………………………………………….
6.4 Člověk a jeho svět…………..…………………………..…………………..
6.5 Umění a kultura………………………………………………………..
6.6 Pracovní činnosti……………..……………………………………………..
6.7 Člověk a zdraví……………………………………………………………..
7. Učební osnovy 6. - 9. ročník
7.1 Český jazyk.......................................................................................…..
7.2 Cizí jazyk……….....................................................................................
6.2.1 Anglický jazyk……………………………………………………...
6.2.2 Německý jazyk ........................................................................
7.3 Matematika ..............................................................................................
7.4 Informatika ..............................................................................................
7.5 Dějepis………………………………………………………………………….
7.6 Výchova k občanství………………………………………………………….
7.7 Fyzika…………………………………………………………………………..
7.8 Chemie……….…………………………………………………………………
7.9 Přírodopis………………………………………………………………………
7.10 Člověk, příroda a zdraví…………………………………………………….
7.11 Zeměpis………………………..……………………………………………..
7.12 Umění a kultura .……………………………………………………………..
7.12.1 Hudební výchova…………………………………………………
7.12.2 Výtvarná výchova…………………………………………………
7.13Výchova ke zdraví…………………….………………………………………
7.14 Tělesná výchova……………………………………………………………..
7.15 Zdravotní tělesná výchova………………………………………………….
7.16 Praktické činnosti…………………………………………………………….
7.16.1 Příprava pokrmů………………………………………………….
7.16.2 Provoz a údrţba domácnosti……………………………………
7.17 Člověk a volba povolání….……………………………………….…………
7.18 Volitelné předměty
7.18.1 2.cizí jazyk…………………………………………………………
7.18.1.1 Anglický jazyk………………………………………….
7.18.1.2 Německý jazyk………………………………………...
7.18.2 Konverzace v cizím jazyce………………………………………
7.18.2.1 Anglický jazyk………………………………………….
7.18.2.2 Německý jazyk…………………………………………
7.18.3 Sborový zpěv……………………………………………………...
7.18.4 Dramatická výchova ……………………………………………..
7.18.5 Výtvarné činnosti………………………………………………….
7.18.6 Cvičení z matematiky…………………………………………….
7.18.7 Cvičení z českého jazyka ………………………………………..
7.18.8 Člověk a domácnost……………………………………………...
7.18.9 Člověk a povolání…………………………………………………
7.18.10 Informatika……………………………………………………….
7.18.11 Seminář z přírodopisu………………………………………….
7.18.12 Seminář a praktikum ze zeměpisu……………………………
7.18.13 Etická výchova………………………………………………….
7.18.14 Komunitní kruh………………………………………………….
8. Hodnocení ţáků ......................................................................................................
9. Autoevaluace …............................................................................................................
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 2
3
4
7
19
22
36
50
51
57
59
73
76
84
100
108
117
132
134
139
144
154
159
165
172
180
185
192
194
199
199
205
210
214
225
228
228
230
233
236
238
241
243
244
245
247
249
253
255
256
259
262
264
267
268
269
272
274
280
1. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE
Název
ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA KRÁSNÁ LÍPA,
PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE
Právní forma
Adresa:
PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE
Obec
KRÁSNÁ LÍPA
Ulice
ŠKOLNÍ 558/10
PSČ
407 46
Kraj
ÚSTECKÝ
Telefon/Fax
412383297 / 412383315
E – mail
[email protected]
IČ:
72742526
DIČ:
CZ72742526
ZŘIZOVATEL
Název:
Adresa:
MĚSTO KRÁSNÁ LÍPA
Obec
KRÁSNÁ LÍPA
Ulice
MASARYKOVA 246/6
PSČ
407 46
Datum zřízení:
1. 1. 2003
Poslední aktualizace v síti škol:
1. 4. 2006
IZO právnické osoby:
600 076 334
IZO školy:
102 065 250
ŘEDITEL ŠKOLY
Jméno:
Kontakt:
RNDR. IVANA PREYOVÁ
telefon
412 383 315
fax
412 383 315
e-mail
[email protected]
Jmenování do funkce:
1.1.2003
KOORDINÁTOR TVORBY ŠVP ZV
Jméno:
Kontakt:
MGR. RADKA KOTULIČOVÁ
telefon
412 383 297
fax
412 383 315
2. CHARAKTERISTIKA ŠKOLY
Základní škola a Mateřská škola Krásná Lípa, příspěvková organizace je škola úplná s 1. - 9.
postupným ročníkem. V 1. - 8. postupném ročníku jsou 2 třídy, v 9. ročníku byly třídy sloučeny. Ve
škole je tedy celkem 17 tříd. Kapacita školy je 500 ţáků, v průměru se počet ţáků denního studia
pohybuje kolem 360, kromě ţáků z Krásné Lípy navštěvují naši školu i ţáci dojíţdějící z okolních obcí
– Rybniště a Doubice. Kaţdý integrovaný ţák má vypracován na základě doporučení PPP nebo SPC
vlastní individuální vzdělávací plán, který je pravidelně aktualizován a doplňován.
Zájmové vzdělávání se uskutečňuje ve školní druţině ve 2 odděleních.
VYBAVENÍ ŠKOLY
Ke své činnosti vyuţívá škola celkem tři budovy. V hlavní budově je patnáct kmenových tříd 2.
- 9. ročníku a devět odborných učeben (pracovní činnosti - školní dílny a kuchyňka, informatika I a II –
obě s připojením na internet, 2 učebny jazyků, výtvarná dílna, odborné učebny pro výuku hudební
výchovy, fyziky a chemie). Jsou zde kanceláře ředitele a zástupkyně ředitele pro ZŠ, sborovna,
kabinety, sklady, spisovna, kotelna a byt školníka.
V budově školní druţiny jsou dvě třídy 1. ročníku se sborovnou a kabinetem a dvě oddělení
školní druţiny s malou tělocvičnou a prostory vyuţívané pro mimoškolní činnosti. V budově školní
jídelny se nachází kuchyň, dvě jídelny, kancelář vedoucí školní jídelny, kancelář školy, sklady a dvě
třídy vyuţívané Základní uměleckou školou v Rumburku.
Podmínky pro výuku jsou v hlavní budově vyhovující. Efektivitu výuky příznivě ovlivňuje
vyuţívání odborných učeben a postupně se zlepšující vybavení pomůckami a novým školním
nábytkem.
Jednou z priorit školy ve výuce i v běţném chodu školy je vyuţívání informačních a
komunikačních technologií. Z toho vychází i vybavenost školy touto technikou. Pro výuku nejen ICT,
ale i dalších předmětů jsou určeny 2 učebny informatiky (celkem 24 PC stanic + 2 notebooky).
Pro práci ţáků jsou další počítače v kmenových třídách a na chodbách školy.
Učitelé mají k dispozici 5 notebooků a 2 počítače ve sborovně. Počítače v učebnách informatiky a ve
sborovně jsou propojeny do počítačové sítě, přes kterou mají ţáci i učitelé přístup na Internet. Kaţdý
pracovník školy a kaţdý ţák školy má své přístupové heslo do školní počítačové sítě, svůj prostor na
serveru pro ukládání dat a svou e-mailovou schránku s adresou. Škola má v současné době jiţ 3
interaktivní tabule (učebna informatiky II, učebna jazyků a 1.třídy).
Škola po technické stránce disponuje vybavenou učebnou dílen, učebnou domácích nauk i
výtvarnou dílnou. Škola je dobře vybavena učebnicemi a učebními pomůckami, při výuce různých
předmětů je vyuţíván výukový SW. Pro další studium a práci ţáků i pedagogů je k dispozici školní
knihovna. Literatura, učebnice, učební pomůcky a výukový SW jsou průběţně doplňovány o nové.
Na odborné učebny navazují kabinety a sbírky učebních pomůcek.
Pro dodrţování pitného reţimu pracovníků školy i ţáků slouţí školní bufet a nápojový automat
pro učitelé. V době volna a přestávek ţáci mohou vyuţívat všech prostor školy včetně sportovního
areálu (od jara do podzimu), počítačové koutky, učebnu informatiky s připojením na internet.
Ve třídách mají odpočinkové zóny.
Zdravé a příjemné klima školy vytváří společně ţáci, učitelé i rodiče. Snaţíme se vytvořit pro
všechny skupiny prostředí otevřené, prostředí důvěry a spolupráce. Pedagogičtí pracovníci vzájemně
spolupracují na školních projektech a akcích, vedou ţáky k otevřené komunikaci.
Problémy ţáků řeší třídní učitel na tzv. třídnických chvilkách, snaţí se vést ţáky k demokracii
a odpovědnosti. Třídní kolektivy pracují na projektech zaměřených na tvorbu kolektivu, týmu a
respektování druhých.
Na škole pracuje asistent pedagoga, který je k dispozici dětem i rodičům.
Na škole také pracuje školní senát, který má moţnost podílet se na chodu školy, vznášet
připomínky a náměty. Schází se nepravidelně, dle potřeby, pořádá vlastní akce a pravidelně vyhlašuje
celoroční soutěţ zaměřenou na aktivitu ţáků.
Dětem naší školy navíc nabízíme celou škálu mimoškolních aktivit, krouţků - divadelní,
pěvecký, keramický, počítačový, cyklistický atd. Velmi dobrých výsledků dosahuje cyklistický krouţek
a
sportovní oddíl řecko-římského zápasu, který se zúčastní řady celostátních i mezinárodních
soutěţí.
Folklorní soubor Křiničánek, který pracuje jako občanské sdruţení patří ke špičkovým souborům
regionu.
Škola má dále dlouholetou tradici sborového zpěvu, na škole pracuje dětský pěvecký sbor a
od školního roku 2005-2006 po ukončení činnosti občanského sdruţení Lipka se škola stala
pořadatelem festivalů dětských pěveckých sborů.
Naši ţáci mají moţnost vybrat si z řady volitelných předmětů podle svého zájmu.
Velkou pozornost věnujeme integraci ţáků se SVPU.
CHARAKTERISTIKA PEDAGOGICKÉHO SBORU
Pedagogický sbor tvoří ředitel, zástupce ředitele pro ZŠ, přibliţně 25 učitelů vč. 1 výchovného
poradce a 2 vychovatelky školní druţiny a 1 asistentka pedagoga. Sbor je smíšený s většinovou
převahou ţen, věkově je pestrý – od mladých spolupracovníků aţ po zkušené kolegy. Vysokoškolské
pedagogické vzdělání má 14 učitelů. Někteří učitelé 1. i 2. stupně a vychovatelky v druţině mají
středoškolské vzdělání. Pedagogický sbor se průběţně zdokonaluje ve schopnosti týmové práce
formou různých seminářů a dílen ve své pedagogické odbornosti.
V uplynulých letech téměř 100 % pedagogů prošlo úrovní Z ve školení práce na počítači
v projektu PI SIPVZ, nově příchozí učitelé práci s počítačem ovládají. Důsledkem této počítačové
gramotnosti je rutinní práce na počítači, ovládání programu pro vedení školní matriky, komunikace
prostřednictvím elektronické pošty a vyuţívání výpočetní, komunikační a prezentační techniky ve
vhodných případech i ve výuce ţáků.
DLOUHODOBÉ PROJEKTY, MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE
Důleţitým prvkem aktivace ţáků je celoškolní celoroční projekt DĚTI DĚTEM, ve kterém
jednotlivé třídy prezentují vybrané státy, kraje či města. Ţáci napříč ročníky dle svých zájmů a
schopností pod vedením třídního učitele podílejí na dílčích úkolech a výstupech.
Velmi významným prvkem výuky se staly projektové týdny, které v sobě zahrnují přednášky, exkurze,
práci ve skupinách, soutěţe:
→ týden ţivotního prostředí
→ týden Země
→ týden za zdravý ţivotní styl
Téma projektů volíme podle věkových skupin, podle náplně učiva nebo reagujeme na aktuální dění
ve společnosti. Některé projekty jsou třídní, jiné ročníkové či školní. O rozsahu zapojení třídy
do školního projektu rozhodují ţáci se svým třídním učitelem.
Ve škole byl vytvořen program EVVO, v jehoţ rámci např. třídíme odpady – papír, plasty,
hliník a víčka od PET lahví, máme vytvořený Ekokodex.
Ve školním roce 2004-2005 získala škola titul Ekoškola a je zapojena do mezinárodního programu
Globe.
Škola od roku 2003 udrţuje kontakt s Mittelschule Zittau a Mittelschule Neukirch, velmi
intenzivně spolupracuje s Naturschutzentrem v Neukirchu. Předmětem jsou pravidelné vzájemné
návštěvy a spolupráce v některých oblastech (př. oblast environmentální výchovy a vzdělávání).
SPOLUPRÁCE S RODIČI A JINÝMI SUBJEKTY
Rodiče mohou školu navštívit kdykoliv po vzájemné dohodě s vyučujícím, v době
konzultačních hodin a třídních schůzek, škola pořádá pro rodiče přednášky, společné odpoledne her,
adventní trhy, školní akademii a výstavy.
Při škole pracuje
→ Občanské sdruţení rodičů – Rodiče pro školu, jehoţ základním cílem je podporovat školu
v mimoškolních aktivitách a vyţití dětí a k větší podpoře rozvoje jejich talentu ve všech
oblastech.
→ Školská rada, která byla zřízena ze zástupců obce, učitelů a rodičů v roce 2002. Její
členové projevují o dění ve škole velký zájem a svými podněty přispívají k jejímu
neustálému vylepšování.
Základem vzdělávání a výchovy integrovaných ţáků je úzká spolupráce s PPP Rumburk a
SPC Rumburk.
V oblasti EVVO spolupracujeme se Správou NPČŠ, obecně prospěšnou společností České
Švýcarsko a ZO svazu ochránců přírody Tilia Krásná Lípa.
O dění ve škole dává škola pravidelně vědět ve čtrnáctideníku Vikýř, o větších událostech
informuje v Děčínském deníku. Škola má rovněţ vlastní internetové stránky.
3. CHARAKTERISTIKA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU
Východiskem pro tvorbu ŠVP HUP byl Modelový školní vzdělávací program pro základní
vzdělávání Tvořivá škola, který se zaměřuje se na uplatnění principů českého činnostního učení
ve vzdělávacím procesu, a tím navazuje jak na Komenského tradice v naší zemi, tak na vynikající
snahy českých reformních škol a jejich učitelů.
Atmosféra školní práce zdůrazňuje především pozitivní vztah mezi učitelem a ţákem. Ţák je
aktivním subjektem výchovně vzdělávacího procesu, ve kterém vţdy sledujeme dva základní cíle –
výchovný a vzdělávací.
Cílem výchovným je naučit ţáka eticky nejlepším způsobem jednat a dát mu prostor pro osvojení si
souboru potřebných kompetencí pro takovéto jednání.
Vzdělávacím cílem je dosáhnout, aby si ţák osvojil soubor základních vědomostí ve vzájemných
vazbách, při zdůraznění jejich aktivního logického a správného pouţívání v široké praxi a při řešení
problémů.
Příznivé atmosféře vyučovacího procesu napomáhá schopnost učitele docílit, aby:
→ činnosti při vyučování měly klidný průběh;
→ ţák pracoval svým tempem a postupně je podle svých maximálních moţností
přizpůsoboval tempu třídy;
→ ţáci neproţívali pocity úzkosti, strachu, křivdy aj.;
→ zpětná vazba „ţák – učitel“ byla vyuţívána v kaţdé vyučovací hodině, neboť upozorňuje
na prvopočáteční problémy ţáka, které je moţné řešit vhodnou diferenciací průběţně
a individuálně přímo ve vyučování;
→ ţáci dostávali dostatečný prostor na pochopení učiva a jeho procvičení.
Záměr pozitivní změny v atmosféře školy vyţaduje od vyučujících zamýšlet se nad svojí
výchovnou prací a formulovat svou pedagogickou činnost z různých pohledů:
Přístup učitele k ţákovi:
→ ke kaţdému je třeba přistupovat s úctou, s náklonností, s vírou v jeho síly a moţnosti,
s patřičnou pozorností
→ se zásadovostí v případě, ţe se v chování ţáka objeví odchylky od běţných norem
Je třeba dodrţovat vzájemnou úctu a definovat jasné základní poţadavky na kázeň.
Příznivé mikroklima ve třídě se utváří:
→ jiţ příchodem učitele – tónem, jakým třídu osloví
→ řečí učitele – je-li klidná, ale bez lhostejnosti
→ schopností vést ţáky tak, aby se nebáli zkoušení a sami své vědomosti prezentovali
→ tím, ţe ţák dostává moţnost vyjádřit se k učenému a ţe je mu dáván prostor ukázat to,
co si sám připravil
Máme-li dítě naučit dobrým způsobům jednání, musíme je průběţně vést k poznání základních
etických principů.
a) Uvědomme si, ţe ze zkušenosti víme, ţe kaţdé dítě usiluje o pěkné citové záţitky (např.
večerníčky nebo pohádky).
b) Uvědomme si, ţe si dítě vybírá ty hodnoty, které jsou pozitivní, nechce představovat při hře
zlou postavu, raduje se z toho, kdyţ všechno dobře dopadne.
c) Uvědomme si obsah citového ţivota dítěte – jak na dítě negativně působí, kdyţ se setkává
s hrubostí a násilím, které vítězí.
d) Uvědomme si, ţe člověk ve svém mládí vstřebává náladu okolí a nese ji dále svým ţivotem.
Psychologie dokládá, ţe u člověka trvají ty formy cítění, které u něho převaţovaly v době
prepubertální, pubertální i postpubertální.
Dokáţeme-li dát ţákům ve škole mnoho záţitků citově kladné povahy, jak si to většina z nich ţádá,
přispějeme k tomu, ţe v celkovém charakteru cítění dítěte nabudou převahu tendence tvůrčí –
optimismus, radost, jistota.
Ve tvořivé škole by ve vyučování i mimo něj měl být prostor pro dostatek dětské radosti.
Z uvedeného logicky vyplývá také motivační název našeho školního vzdělávacího programu, který zní
„HREJ SI, UČ SE, POZNÁVEJ“, dále jen ŠVP HUP
ŠVP HUP vychází v souladu s RVP ZV z poznatků, ţe:
→ v základním vzdělávání jde o to, aby si ţáci osvojili základní poznatky o ţivotě kolem
sebe, (nelze naučit vše, k čemu lidstvo v poznání došlo);
→ k učení je třeba ţáky motivovat a činit je zajímavým a přiměřeným jejich věku;
→ nejlepších a trvalých výsledků lze dosáhnout na základě porozumění určitému jevu,
k tomu lze dospět tehdy, kdyţ ţák zapojí do učení co nejvíc smyslů, kdyţ bude provádět
činnosti, pozorovat, hovořit o nich, vyslovovat závěry – objevovat;
→ chceme-li dosáhnout dobrých výsledků u všech ţáků, musíme jim dát prostor pro učení,
protoţe stejných výsledků nelze dosáhnout u všech ţáků za stejnou dobu;
→ kvalitu vzdělávání neurčuje mnoţství poznatků, ale jejich propojenost, smysluplnost
a pouţitelnost pro ţivot;
→ efektivitu vzdělávání nelze zaloţit jen na posuzování chyb ţáků a na přípravě
(připravenosti) pro přijímací zkoušky, ale je nutné vyuţít nové mechanismy k hodnocení
výsledků vzdělávání postavené na průběţném hodnocení činností ţáků, na ověřování
schopnosti řešit problémy komplexně a na celkovém posunu ţáka nejen v kvalitě
vědomostí a rozvoji dovedností, ale zejména v komplexním rozvoji osobnosti ţáka;
→ pozitivně laděné hodnotící soudy, uţívané průběţně, mají vyšší motivační hodnotu a
vedou k celkově dobrému zvládání učiva.
VÝCHOVNÉ A VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE NAŠÍ ŠKOLY
Společné postupy na úrovni školy, dodrţované všemi učiteli ve výuce i mimo ni.
Prostřednictvím těchto strategií a postupů škola cíleně utváří a rozvíjí klíčové kompetence ţáků.
KOMPETENCE K UČENÍ

Vedeme ţáky k zodpovědnosti za jejich vzdělávání a připravujeme je na celoţivotní učení

Cíleně učíme ţáky pracovat v týmech a rozdělit si role.

Dáváme jim příleţitost zúčastnit se různých soutěţí a olympiád.

Na praktických příkladech blízkých ţákovi vysvětlujeme smysl a cíl učení a posilujeme pozitivní
vztah k učení.

Podporujeme samostatnost a tvořivost.

Učíme ţáky plánovat, organizovat a vyhodnocovat jejich činnost.

Ve výuce při zavádění nových pojmů se zaměřujeme na činnostní učení.

Učíme ţáky vyhledávat, zpracovávat a pouţívat potřebné informace v literatuře a na internetu a
v dalších informačních zdrojích.

Při výuce vyuţíváme učební pomůcky ke snazšímu porozumění a naučení nového učiva

V některých vyučovacích předmětech podporujeme vyuţívání výpočetní techniky.

Snaţíme se prolínat učivo jednotlivých předmětů tak, aby ţáci viděli smysluplnost výuky daných
předmětů.

Pro efektivní učení vyuţíváme různé formy a metody práce.

Uplatňujeme individuální přístup k ţákovi.

Motivujeme k učení – snaţíme se cíleně vytvářet takové situace, v nichţ má ţák radost z učení.

Při hodnocení pouţíváme ve zřetelné převaze prvky pozitivní motivace.

Vedeme ţáky k sebehodnocení.
KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ

Podněcujeme ţáky k tvořivému myšlení, logickému uvaţování a ke správnému řešení problému.

Vytvářením praktických problémových úloh a situací učíme ţáky prakticky problémy řešit.

Na modelových příkladech ve svých předmětech naučíme ţáky algoritmu řešení problémů.

Podporujeme různé přijatelné a netradiční (originální) způsoby řešení problému.

Vedeme výuku tak, aby ţáci hledali různá řešení problémů a svá řešení si dokázali obhájit.

Podporujeme týmovou spolupráci při řešení problémů.

Podporujeme vyuţívání moderní techniky při řešení problémů.

Při řešení problémů učíme ţáky pouţívat metodu „brainstormingu“.

Učíme ţáky, jak některým problémům předcházet.

V rámci projektu spolu se ţáky řešíme dané problémy a napomáháme při plánování, přípravě,
realizaci i hodnocení.

Spolu se ţáky řešíme situace vzniklé při vyučování i mimo něj.

Vedeme ţáky k aktivnímu přístupu při řešení problémů, k vyslechnutí názorů druhých, k diskuzi,
vyjádření vlastního postoje, k pomoci druhému.

Nabízíme pomoc výchovného poradce a metodika školní prevence.

Ve škole i při mimoškolních akcích průběţně monitorujeme, jak ţáci řešení problémů prakticky
zvládají.

K řešení problémů vyuţíváme často

činnostní učení s konkrétním názorem

metodu dramatické výchovy.
KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ

Zaměřujeme se na rozvíjení komunikačních dovedností ţáků.

Klademe důraz na „kulturní úroveň“ komunikace.

Netolerujeme agresivní, hrubé, vulgární a nezdvořilé projevy chování ţáků, zaměstnanců školy i
rodičů.

Vedeme ţáky k tomu, aby otevřeně vyjadřovali svůj názor podpořený logickými argumenty.

Učíme ţáky dodrţovat pravidla diskuze, respektovat různá stanoviska.

Učíme ţáky publikovat školní časopis a prezentovat své názory a myšlenky.

Podporujeme přátelskou komunikaci mezi ţáky z různých tříd, ročníků, věkových kategorií.

Vedeme ţáky k pozitivnímu vnímání své školy, své obce, sebe a ostatních lidí.

Vedeme ţáky k tomu, aby uměli prezentovat výsledky své práce před ostatními spoluţáky.

Vedeme ţáky k pozitivní prezentaci svojí školy na veřejnosti.

Připravujeme ţáky na zvládnutí komunikace s jinými lidmi v obtíţných a ohroţujících situacích.

Důsledně vyţadujeme dodrţování pravidel stanovených ve školním řádu a umoţňujeme ţákům
podílet se na sestavování pravidel pro třídu.

Učíme ţáky naslouchat druhým, jako nezbytný prvek účinné mezilidské komunikace.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 10
KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ

Rozvíjíme u ţáků schopnost spolupracovat a respektovat práci vlastní i druhých.

Uplatňujme skupinovou práci ţáků, vzájemnou pomoc při učení.

Provádíme praktická cvičení, při kterých analyzujeme sociální role a vztahy společně s ţáky
vytváříme pravidla práce v týmu a vzájemné spolupráce.

Učíme ţáky kriticky hodnotit práci (význam) týmu, svoji práci (význam) v týmu i práci (význam)
ostatních členů týmu.

Vytváříme příjemnou atmosféru ve škole a dobré mezilidské vztahy.

Napomáháme rozpoznávání nevhodného a rizikového chování a jeho moţných důsledků.

Dbáme na dodrţování společně stanovených pravidel chování.

Vedeme ţáky k posilování vlastního sebevědomí na základě poznání sebe a druhých

Učíme ţáky odmítavému postoji ke všem negativním projevům a vlivům, které narušují dobré
vztahy.

Usilujeme o akceptování zkušeností, názorů jiných.

Diskutujeme nad problémy, učíme ţáky asertivně vyjádřit a obhájit svůj názor.

Posiluje vnímavost k potřebám vrstevníků, dospělých, starých, nemocných a postiţených lidí.

Podporujeme integraci ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami do třídních kolektivů.

Netolerujeme projevy rasizmu, xenofobie a nacionalismu.

Průběţně monitorujeme sociální vztahy ve třídě, skupině.
KOMPETENCE OBČANSKÉ

Vedeme ţáky k tomu, aby se řídili podle předem daných a domluvených pravidel.

Důsledně dbáme na dodrţování pravidel chování ve škole.

Respektujeme individuální rozdíly mezi lidmi.

Vedeme ţáky k sebeúctě a úctě k ostatním lidem.

Seznamujeme ţáky s právy a povinnostmi dítěte.

Netolerujeme sociálně patologické projevy chování (drogy, šikana, kriminalita

mládeţe).

Netolerujeme projevy rasizmu, xenofobie a nacionalismu.

Netolerujeme agresivní, hrubé, vulgární a nezdvořilé projevy chování ţáků,
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 11

zaměstnanců školy i rodičů.

Připravujeme ţáky k zvládání mimořádných situací ( evakuační plán školy ).

Aktivně zapojujeme ţáky do kulturního dění školy, města a regionu.

Vedeme ţáky k tomu, aby se dle svých schopností a moţností zapojovali do výtvarných,
sportovních a vědomostních soutěţí.

Připravujeme různá vystoupení pro veřejnost.

Realizujeme akce se zapojováním ţáků, rodičů a veřejnosti.

Realizujeme akce společně s mateřskou školou.

Realizujeme projekty s ekologickou výchovou a zaměřené na zdravý ţivotní styl.

V rámci projektů motivujeme ţáky k ochraně zdraví a ţivotního prostředí.

Organizujeme sběr papíru a PET lahví, kaštanů, třídíme odpad ve školní budově.

Vedeme ţáky k tomu, aby dle svých moţností upravovali a udrţovali školní areál.

Organizujeme výlety, exkurze.

Organizujeme výměnné pobyty ţáků s partnerskými školami pro zlepšení jazykových dovedností,
poznání ţivota v sousedních zemích
KOMPETENCE PRACOVNÍ

Vedeme ţáky k pozitivnímu vztahu k práci. Ţádnou prací netrestáme. Kvalitně odvedenou práci
vţdy pochválíme –slovně i písemnou formou.

Při výuce vytváříme podnětné a tvořivé pracovní prostředí. Měníme pracovní podmínky, ţáky
vedeme k adaptaci na nové pracovní podmínky.

Důsledně ţáky vedeme k dodrţování vymezených pravidel, ochraně zdraví a k plnění svých
povinností a závazků.

Vedeme ţáky k samostatnosti (plánování, organizace, realizace, dokončení práce, ohodnocení
práce a úklid, tématické referáty).

Různými formami (exkurze, film, beseda, apod.) seznamujeme ţáky s různými profesemi.

Cíleně posilujeme (motivujeme) ţáky k dosaţení jimi vhodně zvoleného dalšího studia (budoucího
povolání).
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 12
KLÍČOVÉ KOMPETENCE
Vzdělávací program ŠVP HUP se v plném rozsahu ztotoţňuje s výchovně vzdělávacími cíli a
kompetencemi uváděnými v RVP ZV:
1. Osvojit si strategii učení a být motivován pro celoţivotní učení.
2. Tvořivě myslet, logicky uvaţovat a řešit problémy.
3. Všestranně a účinně komunikovat.
4. Spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých.
5. Projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost.
6. Projevovat pozitivní city v chování a v proţívání ţivotních situací; vnímavost a citové vztahy
k lidem, svému prostředí i k přírodě.
7. Aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví.
8. Ţít společně s ostatními, být tolerantní a ohleduplný k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním
hodnotám.
9. Poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými moţnosti a uplatňovat je při
rozhodování o vlastní ţivotní a profesní orientaci.
Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot
důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází
z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence
jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému ţivotu a k posilování funkcí občanské
společnosti. K jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity
a činnosti, které ve škole probíhají.
Rozvíjení klíčových kompetencí v 1. a 2. období základního vzdělávání
KOMPETENCE K UČENÍ
Pro rozvíjení této kompetence u ţáků v 1. - 5. ročníku je třeba:

dát ţákům k učivu, pokud je to moţné, vţdy konkrétní názor, aby bylo učivo ţákům
předkládáno s vyuţitím co nejvíce smyslů, zejména zraku, hmatu a sluchu

nechat ţáky individuálně s názornými pomůckami manipulovat, pozorovat, třídit a rozlišovat

dbát, aby kaţdý nový činnostní postup měl určitý didaktický cíl, přivést ţáky k úvahám
o problému, k vyjádření svých závěrů, k znovuobjevování poznatků

klást důraz na porozumění učivu a návaznost mezi jednotlivými poznatky

snaţit se podporovat čtení s porozuměním

nechat ţáky vyjadřovat se k přečtenému textu a stručně vyprávět jeho obsah

dát příleţitost k vyuţívání ţákovských zkušeností ve výuce

podporovat tvořivou činnost ţáků

klást na ţáky v učivu přiměřené nároky, vést je k dobrému zvládnutí základního učiva a dát jim
k tomu takový časový prostor, který zohledňuje individuální schopnosti jednotlivých ţáků
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 13

pomáhat podpořit sebedůvěru ţáků v jejich schopnosti

upozorňovat na konkrétní vyuţití vědomostí a dovedností v ţivotě

vést je k sebehodnocení a pochopení, proč se danému učivu učí

vytvářet návyky k pozdějšímu samostatnému učení

domácí úkoly směřovat k procvičování učiva, které ţáci ve škole zvládli

individuálně vést ţáky k získávání poznatků i z jiných zdrojů neţ jsou školní materiály
KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ
Činnostní učení je zaloţeno na předkládání problémů a úkolů ke konkrétnímu řešení kaţdým ţákem,
dbá se na to, aby se ţáci v úkolu orientovali, přitom:

ţáci třídí, rozlišují, seskupují, přidávají i vyřazují určité pojmy, pomůcky nebo připravené
kartičky s údaji vzhledem k tomu, co mají sledovat

podle svého uváţení ţáci na základě uvedených činností nacházejí shodné, podobné nebo
naopak odlišné znaky

postupujeme od jednoduchých problémů ke sloţitějším

na základě pochopení sami ţáci navrhují a provádějí obměny činností

objevené poznatky aplikují v obdobných situacích, které sami vymýšlejí, mají moţnost
vyuţívat své dosavadní individuální poznatky, dovednosti a zkušenosti

podporujeme účast ţáků, podle jejich schopností, v různých soutěţích, zvláště tvořivých to
znamená takových, kde je třeba uvaţovat a hledat nové způsoby řešení úloh nebo
zpracovávání údajů

ţáky vedeme k tomu, aby se nedali odradit případným nezdarem, došli ve své činnosti
k závěru, našli řešení

různé závěry, řešení a rozhodnutí ţáků je necháváme obhajovat

umoţňujeme ţákům vyhledávání nových informací, jejich třídění i propojování s učivem
KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ
K rozvíjení této kompetence poskytuje činnostní učení ve všech vyučovacích předmětech v 1. a 2.
období mnoho vhodných příleţitostí, jelikoţ je s kaţdou činností spojena komunikace mezi ţáky
navzájem i mezi ţáky a učitelem. Je třeba pamatovat no to, ţe má- li se tato kompetence vytvářet je
nutné:

nechat ţáky při kaţdé jejich činnosti hovořit o pozorovaném jevu nebo o jejich způsobu řešení
daného úkolu

přijímat ţákovské názory vyjádřené často neodborně, následně je upřesňovat, vyjadřovat
uspokojení nad správnými závěry ţáků a povyšovat je na objev

umoţnit ţákům hovořit o poznaných souvislostech a zkušenostech z jejich ţivota

dávat ţákům prostor k vyjádření vlastního názoru

učit ţáky naslouchat názorům spoluţáků, vyuţívat moţností
respektovat se navzájem

zkusit hovořit o pozorováních v přírodě, o zajímavých poznatcích z četby nebo ze sledování
naučných pořadů

do výuky českého jazyka zařazovat jednoduchá mluvní cvičení na zvolené téma

v matematice vymýšlet slovní úlohy, otázky, vyvolávat se mezi sebou navzájem
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 14
o názorech diskutovat,

hovořit o postupu ve sloţitější početní úloze, zkusit druhým poradit s řešením, ptát se mezi
sebou na problémy v učivu

ve výtvarné a hudební výchově nechat ţáky pokusit se vyjadřovat dojmy z uměleckého díla
KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ
Individuální činnosti zařazované do výuky jsou střídány činnostmi ţáků ve dvojicích, to vyţaduje
spolupráci, vzájemnou domluvu a respektování se navzájem, proto dbáme na to, aby:

se ţáci podíleli na stanovení pravidel pro práci v různě velkých skupinách a respektovali je

se učili vzájemné toleranci a zodpovědnosti za plnění dílčích částí společného úkolu

v případě potřeby dokázali poţádat o pomoc a sami byli ochotni pomoc, podle svých moţností
poskytnout

vzájemná komunikace byla vedena v příjemné atmosféře, tomu mimo jiné napomáhá i vhodné
oslovování ţáků mezi sebou
KOMPETENCE OBČANSKÁ
Činnostní učení prolíná výukou všech předmětů, ţáci cítí sounáleţitost s třídním kolektivem, neboť
jsou často ve vzájemném hovoru, dotazují se mezi sebou, diskutují o řešení problémů, vyprávějí si
různé zkušenosti aj. Tento ráz výuky vede ţáky:

k vzájemnému slušnému chování bez hrubostí a násilí

ke snaze si mezi sebou pomáhat, uznávat se a oceňovat nápady druhých

k snaze o co nejlepší plnění svých povinností i uvědomování si svých práv. Ţáci pak také
snáze respektují témata vztahující se k péči a ochraně jejich zdraví
KOMPETENCE PRACOVNÍ
Tyto kompetence se při činnostním charakteru výuky rozvíjejí ve všech vyučovacích předmětech spolu
s pracovními činnostmi, které podporují tuto výuku. Zaměřujeme se na:

dosaţení zručnosti ţáků při práci s různými materiály, provádění činností a pokusů- udrţování
pořádku na pracovním místě, systém v ukládání pomůcek a nářadí

samostatnou přípravu jednoduchých pomůcek pro výuku ţáky

dodrţování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech

poznávání různých oborů lidské činnosti, jejich výsledků a významu pro ostatní lidi
Vzdělávací program pro 3.období (2.stupeň)
Druhý stupeň základního vzdělávání navazuje na výstupy z 2. období ZV,
v určitém rozsahu
zachovává činnostní způsoby učení. Výuka spočívá na porozumění učivu ţáky, na vyuţívání co
nejvíce smyslů při seznamování se s novými poznatky i při jejich procvičování, na vzájemné
komunikaci mezi učitelem a ţákem i mezi ţáky navzájem. Ţáci jsou vedeni k pozorování
předkládaného jevu, k hovoru o pozorovaném, k znovuobjevování poznatků. Snaţíme se průběţně o
vyuţitelnost poznatků v ţivotě, o vytváření vazeb mezi probíranou učební látkou a světem kolem nás,
o vyuţití ţákovských zkušeností.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 15
Kromě výuky jazyků, které je věnován značný počet vyučovacích hodin se snaţíme podpořit
téţ vzdělanost technickou, ve které by byla mezipředmětově propojena výuka matematiky, fyziky,
informatiky, pracovních činností i výtvarné výchovy.
Na 2. stupni nám ve škole zůstávají ţáci, z nichţ většina má zájem pokračovat ve studiu na středních
odborných školách ( průmyslových, ekonomických zdravotních aj.) a středních odborných učilištích. Je
třeba, aby jejich základní vzdělání bylo dobrým základem pro toto jejich odborné, v mnoha případech
technické, studium. Do výuky na 2. stupni základního vzdělávání proto zařazujeme v matematice, v
oblasti přírodovědných předmětů činnosti a pokusy. Vzdělávací program vytváří prostor na vytváření
vazeb mezi školskou výukou a světem, který ţák zná, ve kterém se orientuje. Ţák své poznatky
vyuţívá hlavně pro splnění poţadavku učitele a školy. Mimo školu jsou jeho vědomosti většinou
bezcenné a téměř nepouţitelné. Jsou proto brzy odloţeny.
Svět kolem nás je plný technických zázraků moderní doby. Ţáci chodí mnoho let do školy a
téměř
nic ze světa techniky, která je obklopuje, jim škola ve výuce neobjasní a oni nemají ani
moţnost se nějakým technickým problémem ve škole zabývat. V ţivotě dnes pouţíváme sloţitou
techniku. Do ní je vloţeno mnoho poznatků. Je potřeba udrţet a prohloubit vztah mezi teoretickými
fyzikálními a matematickými znalostmi a technikou, vyuţít znalostí ţáka k pochopení techniky, která
ho v ţivotě provází, buď přímo nebo nepřímo.
Vědomí pouţitelnosti toho, co své ţáky učíme, je prvním krokem ke smysluplnému vzdělávání a ke
snadnému dobrému pozdějšímu uplatnění ţáka v dalším zvoleném studiu. Navíc je velmi vhodné, aby
i ten, kdo nebude pokračovat v technickém studiu, rozuměl alespoň základně tomu, co ho v ţivotě na
kaţdém kroku obklopuje.
Vyučovací hodiny mají činnostní ráz, ţáci při výuce provádějí pokusy, učili se měření fyzikálních
veličin, poznávají techniku, která je kolem nich, sami hovoří o tom, co znají ze svého okolí, seznamují
se s praktickým vyuţíváním probíraného fyzikálního učiva.
Náš školní vzdělávací program je připraven tak, aby si ţáci v průběhu 6. - 9. ročníku :
a) osvojili strategii učení a byli motivováni pro celoţivotní učení
b) přistupovali tvořivě k různým úkolům a pokusům
c) logicky uvaţovali a nebáli se vyjádřit svůj názor na určitý problém
d) mezi sebou navzájem komunikovali a brali v úvahu názory druhých
e) respektovali vytvořená pravidla a zodpovědně se stavěli k určeným úkolům
f) projevovali se mezi spoluţáky pozitivně ve škole i mimo školu
g) dovedli chránit své fyzické i duševní zdraví
h) byli tolerantní a ohleduplní k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám
i) vnímali problémy ve svém prostředí i v přírodě a zkusili navrhnout, jak je řešit
j) poznali své moţnosti, svá pozitiva a uplatňovali je při rozhodování o své vlastní
profesní orientaci
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 16
ZABEZPEČENÍ VÝUKY ŢÁKŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI:
Na naší škole integrujeme ţáky se specifickými poruchami učení nebo chování a ţáky se
sociálním znevýhodněním do běţných tříd. Integrovaní ţáci jsou vzděláváni podle individuálních
vzdělávacích plánů, které jsou zpracovány třídním učitelem ve spolupráci s výchovným poradcem,
zástupcem pedagogicko-psychologické poradny, rodiči, příp. dalšími odborníky. Schvaluje ho ředitel
školy.
→ Vzdělávání ţáků se specifickými vývojovými poruchami učení
Svým obsahem se vzdělávací proces u ţáků se specifickými poruchami učení zásadně neodlišuje
od vzdělávání ostatních ţáků. Prognóza ţáka se specifickými poruchami učení je vţdy individuální. Při
výuce je třeba podporovat schopnost koncentrace ţáků, usměrňovat jejich hyperaktivitu a impulzivní
jednání, které většinou poruchy učení provázejí.
Škola zajistí:

individuální práci s ţákem, respektování jeho pracovního tempa, časté opakování probraného
učiva

vyuţívání reedukačních postupů podle druhu a stupně poruchy

přehledné a strukturované prostředí, pravidelnou relaxaci a reţim dne jednotný přístup všech
vyučujících
→ Vzdělávání ţáků s poruchami chování
Aby tito ţáci co nejúspěšněji naplnili školní vzdělávací program školy, kterou navštěvují, je nutné
diferencovat výchovně vzdělávací postupy, formy a metody výchovné a vzdělávací práce.
Škola zajistí:

moţnost změn v uspořádání třídy pro skupinové vyučování a výchovné činnosti

širší moţnosti sportovního vyţití k uvolnění psychického a fyzického napětí

stanovený reţim dne
→ Vzdělávání ţáků se sociálním znevýhodněním
Mezi ţáky se sociálním znevýhodněním patří ţáci z rodinného prostředí s nízkým sociálně
kulturním a ekonomickým postavením, kteří jsou častěji ohroţeni sociálně patologickými jevy. Proto je
nezbytné i všem těmto ţákům věnovat specifickou péči v rozsahu, který potřebují.
Cílem školy musí být integrace ţáků z odlišného kulturního a sociálně znevýhodňujícího prostředí,
ochrana jejich minoritní kultury a podpora jejich úspěšnosti v majoritní společnosti. V rámci moţností
škola vypracuje pro tyto ţáky individuální vzdělávací programy, které jim maximálně vyhovují.
Škola zajistí:

učitele, případně asistenta pedagoga, který své ţáky a jejich rodinné prostředí dobře zná, volí
vhodné přístupy a vytváří ve třídě i škole příznivé společenské klima

individuální péči

odlišné metody a formy práce

pravidelnou komunikaci a zpětnou vazbu

spolupráci s psychologem, sociálním pracovníkem, příp. s dalšími odborníky
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 17
VZDĚLÁVÁNÍ MIMOŘÁDNĚ NADANÝCH ŢÁKŮ
Škola chce vyhledávat a rozvíjet talent a mimořádné nadání ţáků. Při zjišťování mimořádného
nadání ţáků bude spolupracovat s poradenským pracovištěm a na základě závěrů odborného
vyšetření sestavuje a realizuje Individuální vzdělávací plán (IVP) se strukturou dle právní úpravy.
Mimořádně nadaní ţáci mohou být přeřazeni do vyššího ročníku na základě komisionální zkoušky.
Škola zajistí:

výuku v diferencovaných skupinách podle nadání ţáka

školní práci, která odpovídá a rozvíjí úroveň jeho dovedností v oblasti jeho nadání

moţnost individuálně nebo skupinově navštěvovat vybrané bloky výuky ve vyšším
ročníku.
Na základě doporučení PPP, SPC je moţné vzdělávat ţáka v určitém předmětu v jiném postupném
ročníku.
V současné době jiţ ve škole probíhá výuka cizího jazyka v diferencovaných skupinách podle úrovně
jazykových dovedností ţáka s moţností přestupu mezi skupinami.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 18
UČEBNÍ PLÁN
Základní vzdělávání ţáků se realizuje v průběhu povinné devítileté školní docházky.
Vzdělávací a výchovný proces je v RVP ZV na 3 období:
1. období –
1. - 3. ročník;
2. období –
4. - 5. ročník;
3. období –
6. - 9. ročník.
Kaţdé vzdělávací období má své specifické cíle a stanovené očekávané výstupy, které jsou pro 2. a
3. období závazné.
Poznámky k učebnímu plánu 1. a 2. období
Na 1. stupni jsme posílili hodinové dotace vyučovacím předmětům
→ Matematika
o 4 hodiny,
→ Český jazyk
o 8 hodin
→ Informatika
o 1 hodinu.
Ve vyučovacím předmětu Člověk a jeho svět je zahrnuta problematika aktuálních celoškolních
projektů.
Předměty Umění a kultura, Praktické činnosti a Člověk a jeho svět si podle potřeby můţe vyučující
poskládat v rámci dané hodinové dotace.
Ve všech ročnících se realizují jednotlivá průřezová témata, která jsou začleněna do jednotlivých
předmětů.
Poznámky k učebnímu plánu 3. období
Na 2. stupni jsme posílili hodinovou dotaci v rámci povinných vyučovacích předmětů o 10 hodin.
→ Matematika
o 1 hodinu,
→ Český jazyk
o 1 hodinu,
→ Informatika
o 3 hodiny
→ Výchova k občanství o 1 hodinu
→ Fyzika
o 1 hodinu
→ Zeměpis
o 1 hodinu
→ Umění a kultura o 2 hodiny.
2 hodiny týdně z volné časové dotace jsme vyuţili v 8.ročníku pro integrovaný předmět Člověk příroda
a zdraví. Předmět integruje učivo Přírodopisu a Výchovy ke zdraví s časovou dotací 1+1 hodina.
V rámci volitelných předmětů nabízíme ţákům moţnost vybrat si v kaţdém ročníku z aktuální nabídky
nebo zařadit se do volitelných předmětů, které jsou realizovány celé 4 roky (př. Sborový zpěv,
Dramatická výchova)
Od 7. ročníku se vyučuje dvakrát týdně po hodině druhý cizí jazyk.
Od 6. ročníku si mohou ţáci dále vybrat cvičení z matematiky a cvičení z jazyka českého, jejichţ
náplní je zejména příprava na olympiády a v 9 .ročníku příprava na přijímací zkoušky.
Volitelné předměty Člověk a domácnost a Člověk a volba povolání jsou nabízeny v rámci projektu
Vzdělávejme se společně pro ţáky, kteří plní devátý rok školní docházky v niţším ročníku.
Průřezová témata jsou součástí vyučovacích předmětů a nevyučují se samostatně.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 19
Vzdělávací oblast
Jazyk a jazyková komunikace
ročník
Vyučovací předmět
český jazyk
1.
2.
3.
4.
5.
9
9
9
8
8
35
8
0
3
3
3
9
0
5
5
5
5
20
4
1
1
1
1
12
1
3
4
cizí jazyk
matematika a její aplikace
Informační a komunikační
technologie
matematika
člověk a jeho svět
umění a kultura
4
informatika
prvouka
0
1
2
3
přírodověda
0
vlastivěda
0
hudební výchova
minimální
dispon. hodiny
časová dotace
3
2
2
3
2
12
0
výtvarná výchova
člověk a zdraví
tělesná výchova
2
2
2
2
2
10
0
člověk a svět práce
pracovní činnosti
1
1
1
1
1
5
0
18
18
22
22
22
Týdenní hodinová dotace a disponobilní hodiny
20
22
26
26
26
Hodinová dotace upraveného učebního plánu
20
21
25
26
26
104
14
minimum
Celkový týdenní počet hodin (maximum týdně)
118
Vzdělávací oblast
Jazyk a jazyková komunikace
Matematika a její aplikace
Informační a komunikační technologie
Člověk a společnost
Člověk a příroda
Umění a kultura
Člověk a zdraví
Člověk a svět práce
Disponibilní časová dotace vázaná
Vyučovací předmět
český jazyk
cizí jazyk
matematika
informatika
dějepis
výchova k občanství
fyzika
chemie
přírodopis
člověk, příroda a zdraví
zeměpis
hudební výchova
výtvarná výchova
výchova ke zdraví
tělesná výchova
praktické činnosti
člověk a povolání
volitelné předměty
minimum (maximum)
ročník
min.časová
dotace
15
12
15
1
11
21
10
10
7.
8.
9.
5
3
4
1
2
1
2
4
3
4
1
2
1
2
4
3
4
1
2
1
2
2
3
3
4
2
2
2
1
2
1
2
2
1
2
1
2
1
1
1
2
1
2
1
1
3
24
Hodinová dotace upraveného učebního plánu
Celkový týdenní počet hodin (maximum týdně)
disponibilní časová dotace volná
Ročník
Časová
dotace
Anglický jazyk (jako druhý cizí jazyk)
7.-9. roč.
2
Německý jazyk (jako druhý cizí jazyk)
7.-9. roč.
2
Sborový zpěv
6.-9.roč.
1
Dramatická výchova
6.-9.roč.
1
Výtvarné činnosti
6.-9.roč.
1
Cvičení z matematiky
7.-9.roč.
1
Cvičení z jazyka českého
Člověk a volba povolání (pro vycházející dříve neţ v 9.
roč.)
7.-9.roč.
1
7.-8.roč.
1
Člověk a domácnost (pro vycházející dříve neţ v 9. roč.)
6.-7.roč.
1
Zeměpisná praktika
8.-9.roč.
1
Přírodovědný seminář
8.-9.roč.
1
Etická výchova
6.-9.roč.
1
Konverzace v anglickém jazyce
7.-9.roč.
1
Konverzace v německém jazyce
7.-9.roč.
1
Komunitní kruh
8 -9.roč
1
Člověk a domácnost
8 -9.roč
1
2
1
1
2
2
1
1
1
2
1
dispon.časová
dotace volná
15
12
15
1
8
3
6
4
6
0
5
1
10
1
2
8
1
2
1
1
28 (30)
3
28 (30)
3
30 (32)
7
30 (32)
14
29
30
32
31
112
122
integrovaný předmět
Volitelné předměty
6.
1
2
1
1
1
1
10
5. PRŮŘEZOVÁ TÉMATA
ŠVP – začlenění průřezových témat - 1. stupeň
Zkratky vzdělávacích předmětů
Zkratky průřezových témat
ČJ -
Český jazyk
OSV - Osobnostní a sociální výchova
NJ -
Německý jazyk
VDO - Výchova demokratického občana
AJ - Anglický jazyk
VEG - Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech
M-
MUV - Multikulturní výchova
Matematika
ICT – Informatika
ENV - Environmentální výchova
Prv - Člověk a jeho svět (Prvouka)
MEV - Mediální výchova
Př -
Člověk a jeho svět (Přírodověda)
Vl -
Člověk a jeho svět (Vlastivěda)
Hv - Umění a kultura (Hudební výchova)
Vv -
Umění a kultura (Výtvarná výchova)
Tv -
Člověk a zdraví (Tělesná výchova)
Pč - Pracovní činnosti
1) OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ
VÝCHOVA
a) OSOBNOSTNÍ ROZVOJ
1. ročník
2. ročník
3. ročník
4. ročník
5. ročník
Rozvoj schopností poznávání
Čj
M
Čj
M
Čj
M
Čj
M
Čj
M
Sebepoznání a sebepojetí
Prv
Prv
Prv
Seberealizace a sebeorganizace
Prv
Tv
Tv
Tv
Tv
Tv
Psychohygiena
Tv
Tv
Prv
Tv
Prv
Tv
Tv
Př
M
M
M
M
ICT
2. ročník
3. ročník
4. ročník
5. ročník
Nj,Aj
Nj, Aj
Nj Aj
Kreativita
b) SOCIÁLNÍ ROZVOJ
1. ročník
Př
Poznávání lidí
Prv
Mezilidské vztahy
Prv
Prv
Nj, Aj
Př
Nj, Aj
Komunikace
Čj
Čj
Čj
Nj, Aj
Čj Nj, Aj
Kooperace a kompetice
Tv
M
Tv
M
Tv
M
Tv
1. ročník
2. ročník
3. ročník
4. ročník
5. ročník
Př
Př
c) MORÁLNÍ ROZVOJ
Řešení problémů a rozhodovací
dovednosti
Hodnoty, postoje praktická etika
Prv
Čj
Prv
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 23
Prv
Př
Nj, Aj
Čj
Nj, Aj
M
Tv
2) VÝCHOVA DEMOKRATICKÉHO
OBČANA
1. ročník
2. ročník
3. ročník
Občanská společnost a škola
4. ročník
5. ročník
Vl
Vl
ICT
Občan, občanská společnost a stát
Formy participace občanů v politickém
ţivotě
Prv
Principy demokracie jako formy vlády
a způsobu rozhodování
Vl
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 24
ICT
3) VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A
GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH
Evropa a svět nás zajímá
1. ročník
Čj,projekt Děti
dětem
2. ročník
Nj, Aj
projekt Děti
dětem
4. ročník
5. ročník
Čj,
Čj,Nj ,Aj
Čj, Hv,projekt Děti Čj,
Nj, Aj
Nj, Aj, projekt Děti Vl,ICT projekt Děti
dětem
projekt Děti dětem
dětem
dětem
Objevujeme Evropu a svět
Jsme Evropané
3. ročník
projekt Děti
dětem
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 25
projekt Děti
dětem
Nj , Aj
ICT
Vl
Nj , Aj
ICT
Nj, Aj, projekt Děti Vl,
Nj, Aj
dětem
projekt Děti dětem
4) MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA
1. ročník
2. ročník
Kulturní diference
Lidské vztahy
Prv
Prv, Vv
3. ročník
4. ročník
Prv
Nj, Aj ,Vl
Prv, Vv
Čj
Etnický původ
Prv
Multikulturalita
Nj,Aj
Principy sociálního smíru
a solidarity
5. ročník
Vl
Nj ,Aj
Projekt Týden pro
zdravý ţivot
Vl
Nj , Aj
ICT
Nj, Aj
Vl
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 26
5) ENVIROMENTÁLNÍ VÝCHOVA
Ekosystémy
Základní podmínky ţivota
1. ročník
Prv
2. ročník
3. ročník
4. ročník
5. ročník
Prv,Projekt Týden
Prv, Projekt Týden
Př, Projekt Týden
Př, Projekt Týden
Země,Projekt týden Země,Projekt týden Země,Projekt týden Země,Projekt týden
ŢP
ŢP
ŢP
ŢP
Projekt Týden
Prv Projekt Týden
Př, Projekt Týden
Př, Projekt Týden
Země,Projekt týden Země,Projekt týden Země,Projekt týden Země,Projekt týden
ŢP
ŢP
ŢP
ŢP
Lidské aktivity a problémy
ţivotního prostředí
Prv
Prv
Př
Př
Vl
Vztah člověka k prostředí
Prv
Prv
Př
Př
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 27
6) MEDIÁLNÍ VÝCHOVA
a) RECEPTIVNÍCH ČINNOSTÍ
1. ročník
2. ročník
3. ročník
Kritické čtení a vnímání mediálních
sdělení
4. ročník
Čj
5. ročník
Př
Čj
ICT
Interpretace vztahu mediálních sdělení
a reality
Př
ICT
Čj
Čj
Př
Stavba mediálních sdělení
Čj
Vnímání autora mediálních sdělení
Čj
Fungování a vliv médií ve společnosti
b) PRODUKTIVNÍ ČINNOSTI
1. ročník
Prv
Prv
2. ročník
3. ročník
4. ročník
Čj
ICT
Tvorba mediálního sdělení
Práce v realizačním týmu
Př
Projekt Děti dětem
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 28
Čj, Aj
Nj, Projekt Děti
dětem
Nj, Aj
Vv
Čj
Nj, Aj
ICT, Projekt Děti
dětem, Školní
časopis
5. ročník
Čj
ICT
Nj , Aj
Vv
Čj
Nj, Aj
ICT, Projekt Děti
dětem,Školní
časopis
ŠVP – začlenění průřezových témat - 2. stupeň
Zkratky vzdělávacích předmětů
Zkratky průřezových témat
ČJ – Český jazyk
OSV - Osobnostní a sociální výchova
AJ – Anglický jazyk
VDO - Výchova demokratického občana
NJ – Německý jazyk
EGS - Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech
M – Matematika
MUV - Multikulturní výchova
Inf – Informatika
ENV - Environmentální výchova
D – Dějepis
MEV - Mediální výchova
OV – Občanská výchova
F - Fyzika
CH – Chemie
Př – Přírodopis
Z – Zeměpis
HV – Umění a kultura (Hudební výchova)
VV – Umění a kultura (Výtvarná výchova)
TV – Tělesná výchova
VZ – Výchova ke zdraví
PČ – Pracovní činnosti
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 29
1) OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ
VÝCHOVA
a) OSOBNOSTNÍ ROZVOJ
Rozvoj schopností poznávání
Sebepoznání a sebepojetí
6.ročník
7.ročník
OV, VZ, D, M, F, NJ, Aj OV, VZ, D, M, F, NJ, Aj
Z, Př, Inf, PČ
Z, Př, Inf, PČ
OV, VZ, D, TV, NJ, Aj
PČ, Z, Př, Inf, HV,
PČ, Z, Př, Inf, HV, ČJ
8.ročník
9.ročník
OV, VZ, D, M, F, NJ, Aj
Z, Př, Inf, PČ, CH
OV, VZ, D, M, F, NJ, Aj
Z, Př, Inf, PČ, CH
PČ, Z, Př, Inf, HV, CH
PČ, Z, Př, Inf, HV, CH
Seberealizace a sebeorganizace
OV, VZ, D, TV, VV, M, F,
OV, VZ, D, TV, VV, M, F, OV, VZ, D, TV, VV, M, F,
OV, VZ, D, TV, VV, M, F
ČJ
CH
CH
Psychohygiena
OV, VZ, D, TV, VV, M, F, OV, VZ, D, TV, VV, M, F, OV, VZ, D, TV, VV M, F, OV, VZ, D, TV, VV, M, F,
Inf
Inf
Inf, Př, PČ
Inf, PČ
Kreativita
OV, RV, D, TV, VV, M, OV, RV, D, TV, VV, M, F, OV, RV, D, TV, VV, M, F, OV, RV, D, TV, VV, M, F,
F, Inf, Z, Př, PČ
Inf, , Z, Př, PČ
Inf, , Z, Př, PČ
Inf, , Z, Př, PČ, ČJ
b) SOCIÁLNÍ ROZVOJ
Poznávání lidí
OV, VZ, D, TV, VV, NJ, OV, VZ, D, TV, VV, NJ, OV, VZ, D, TV, VV NJ, Aj OV, VZ, D, TV, VV, NJ,
Z, Inf, Aj
Z, Inf , Aj
Z, Inf, Př, ČJ
Aj ,Z, Inf,
Mezilidské vztahy
OV, VZ, D, TV, VV, ČJ
OV, VZ, D, TV, VV
OV, VZ, D, TV, VV
OV, VZ, D, TV, VV
Komunikace
OV, VZ, D, TV, VV, Z,
Př, Inf, Čj, NJ, HV
Kooperace a kompetice
Př, Inf
Př, Inf
Př, Inf
Př, Inf, ČJ
Řešení problémů a rozhodovací
dovednosti
Př, Inf, PČ, M, F
Př, Inf, PČ, M, F
Př, Inf, PČ, M, F
Př, Inf, PČ, M, F
Hodnoty, postoje praktická etika
Př, Inf
Př, Inf
Př, Inf
Př, Inf
c) MORÁLNÍ ROZVOJ
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 30
6.ročník
7.ročník
8.ročník
9.ročník
OV, D, TV, VV
OV, D, TV, VV
OV, D, TV, VV, ČJ
OV, D, TV, VV
OV, D, TV
OV, D, TV, ČJ
OV, D, TV
OV, D, TV, CH, Z
Formy participace občanů v politickém
ţivotě
OV
OV
OV
OV, Z
Principy demokracie jako formy vlády
a způsobu rozhodování
OV, D, Z,Projekt
Ţákovský senát
OV, D, Z, Projekt
Ţákovský senát
OV, D, Z, Projekt
Ţákovský senát
OV, D, Z, Projekt
Ţákovský senát
2) VÝCHOVA DEMOKRATICKÉHO
OBČANA
Občanská společnost a škola
Občan, občanská společnost a stát
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 31
6.ročník
7.ročník
8.ročník
9.ročník
3) VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A
GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH
Evropa a svět nás zajímá
OV, VV, D, NJ, Aj, Inf, OV, VV, D, NJ, Aj, Inf, OV, VV, D, NJ, Aj, Inf,
OV, VV, D, NJ, Aj ,Inf,
HV, F,Projekt Děti
Z, HV, F, Projekt Děti Z, HV, F, Projekt Děti
Z, HV, F
dětem
dětem
dětem
Objevujeme Evropu a svět
OV, D, NJ, Aj, F, Inf, Z, OV, D, NJ, Aj, F, Inf, Z, OV, D, NJ, Aj, F, Inf, Z, OV, D, NJ, Aj, F, Inf, Z,
Př, Hv, ČJ
Př, Hv
Př, Hv, CH
Př, Hv, CH
Jsme Evropané
D, OV, Inf, F, HV, Z,
Př, Projekt Děti dětem
D, OV, Inf, F, HV, Z, Př, D, OV, Inf, F, HV, Z, Př,
D, OV, Inf, F, HV, Z, Př,
Projekt Děti
Projekt Děti dětem,
ČJ, Projekt Děti dětem
dětem,výjezdy
výjezdy
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 32
6.ročník
7.ročník
8.ročník
9.ročník
D, OV, Z, HV
OV, Z, HV
OV, Z, HV, NJ ,Aj
OV, Z, HV, NJ, Aj
4) MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA
Kulturní diference
Lidské vztahy
OV, VZ, D, TV, VV,NJ,AJ,
OV, VZ, D, TV, VV,
OV, VZ, D, TV, VV,
OV, VZ, D, TV, VV,Projekt
Projekt Týden pro zdravý Projekt Týden pro zdravý Projekt Týden pro zdravý
Týden pro zdravý ţivot
ţivot
ţivot
ţivot
Etnický původ
D, OV
Multikulturalita
OV, VZ, NJ, Aj ,Inf, Z, HV
Principy sociálního smíru
a solidarity
OV, Z
D, OV
D, OV, NJ, Z, Př
D, OV, NJ, Z
OV, VZ, NJ, Aj, Inf, Z, HV,
OV, VZ, NJ, Aj ,Inf, Z, HV OV, VZ, NJ, Aj, Inf, Z, HV
ČJ
OV, Z
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 33
OV, Z
OV, Z, CH
6.ročník
7.ročník
8.ročník
9.ročník
OV, D, Z, Př, PČ,
F,Projekt Týden
Země,Projekt ŢP
OV, D, Z, Př, PČ F,
OV, Z, Př, PČ, F
OV, Z, Př, PČ, F, CH
Základní podmínky ţivota
OV, VZ, F, Př, Projekt
OV, VZ, F, Př
OV, VZ, F, Př, CH, Projekt
OV, VZ, F, Př, CH
Lidské aktivity a problémy
ţivotního prostředí
OV, VZ, F, Z, Př, PČ
OV, VZ, F, Z, Př, PČ,
Projekt Týden pro zdravý
ţivot
OV, VZ, D, F, CH, Z, Př,
PČ, ČJ
OV, VZ, D, VV, F, CH, Z,
Př, PČ
5) ENVIROMENTÁLNÍ VÝCHOVA
Ekosystémy
Vztah člověka k prostředí
OV, TV, VV, Z, Př, PČ, Inf, OV, TV, VV, Z, Př, PČ, Inf, OV, TV, VV, Z, Př, PČ, Inf, OV, TV, VV, Z, Př, PČ, Inf,
F
F
F, CH
F, CH
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 34
a) RECEPTIVNÍCH ČINNOSTÍ
Kritické čtení a vnímání mediálních
sdělení
Interpretace vztahu mediálních sdělení
a reality
6.ročník
7.ročník
8.ročník
9.ročník
OV, D, NJ, Aj, Inf
OV, D, NJ, Aj, Inf, ČJ
OV, D, NJ, Aj, Inf, Z,
CH,ČJ
OV, D, NJ, Aj, Inf, Z, CH
Inf, Z
Inf, Z
Inf, Z, CH
Inf, Z, CH,ČJ
Inf
Inf
Inf, OV, Př
Inf, OV
Inf, Z, Př, ČJ
Inf, Z
Stavba mediálních sdělení
Vnímání autora mediálních sdělení
Inf
Inf
Fungování a vliv médií ve společnosti
b) PRODUKTIVNÍ ČINNOSTI
Tvorba mediálního sdělení
Inf,Projekt Děti
dětem,Čas.Mraveniště
Inf,Projekt Děti dětem
Inf, NJ, Aj, Projekt Děti
dětem
Inf, NJ, Aj, ČJ, Projekt
Děti dětem
Práce v realizačním týmu
F,Z,Projekt Děti dětem
Projekt Děti dětem
Inf, Projekt Děti dětem
Inf, Projekt Děti dětem
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 35
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: JAZYK A JAZYKOVÁ
KOMUNIKACE
Vzdělávací oblast je v 1. – 5. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu
český jazyk, a to s časovou dotací v 1. – 3. ročníku devět hodin týdně a ve 4. – 5. ročníku osm
hodin týdně. Ve 3. aţ 5. ročníku prostřednictvím vyučovacího předmětu anglický jazyk nebo
německý jazyk s časovou dotací tři hodiny týdně.
Český jazyk
A) Charakteristika výuky
Cíle výuky českého jazyka jsou naplňovány:
- komunikační a slohovou výchovou;
- literární výchovou;
- psaním;
- jazyk a jazyková komunikace
Komunikace v českém jazyce se můţe vhodně rozvíjet i prostřednictvím dramatické výchovy.
V komunikační výchově se ţáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení (mluvená i psaná),
mluvit a rozhodovat se na základě vnímaných pokynů a přečteného textu. Ţáci se učí výstiţně
formulovat a sdělovat své myšlenky, proţitky a pocity, učí se rozumět různým typům textů,
jeţ se vztahují k nejrůznějším situacím ve škole i mimo ni.
Komunikační dovednosti ţáků jsou vytvářeny nejen ve všech sloţkách českého jazyka, ale ve
všech vyučovacích předmětech. Jednotlivé vyučovací předměty musí poskytovat dostatek
prostoru k vyjadřování myšlenek a postřehů ţáků k tomu, co se učí a co pozorují. Slovní
zásoba je rozšiřována zejména vyuţitím učiva prvouky, četby a vlastních záţitků. V tomto
období je kladen důraz zejména na ústní vyjadřování ţáků. Samostatná písemná forma
vyjadřování je uplatňována od 3. ročníku. Při prvním písemném vyjadřování se poţaduje
pouţívat krátké jednoduché věty o tom, co ţáci proţili, nebo co dobře znají.
V komunikační a slohové výchově se ţáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst
s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo
slyšeného textu různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej
a kriticky posoudit jeho obsah. Ve vyšších ročnících se učí posuzovat také jazykové
prostředky textové výstavby a kompozici textu.
Pro rozvoj vyjadřovacích schopností v prvním vzdělávacím období využíváme:
- vyprávění (o obrázku, vlastních záţitcích, přečteném textu, podle obrázkové osnovy,
podle připravené osnovy)
- rozhovory ţáků k určitému tématu, zapojování se do diskuse
- formulace otázek a odpovědí k danému tématu
- moţnosti svobodného výběru způsobu vyjádření myšlenek (v čítankách 2. a 3. r. jsou
připraveny náměty, které ţáky vţdy zaujmou), vyuţívá se mezipředmětových vztahů
- jednoduchých popisů z písanek, hlavně z prvoučného učiva, k psaní podobných textů,
popis osoby
- moţnost zpracovávat „první knihy“ např.: o květinách, o ptácích aj. volně doplněné
ilustracemi, výstřiţky apod., vyuţíváme i dětských knih a encyklopedií
Komunikační výchova tedy obsahuje činnosti:
a) receptivní, tj. čtení a naslouchání; při čtení klást důraz na dodržování pomlky po
tečce, přirozená intonace
b) produktivní (tvořivé činnosti), tj. mluvený a písemný projev ţáka.
Při výuce čtení v tomto období se snaţíme naučit všechny ţáky, i průměrně nadané, číst
přiměřeně náročné, umělecké i naučné texty jasně, zřetelně a s porozuměním. K dosaţení
tohoto cíle vyuţíváme „genetickou metodu čtení a psaní (hlásková metoda)“. Tato metoda je
vhodná i pro ţáky se specifickými poruchami učení. Při čtení textů se obohacuje slovní
zásoba ţáků a rozvíjí se i jejich ústní vyjadřování. Při práci s texty se spojuje výcvik čtení
s rozvojem vyjadřování, se vzděláváním v různých oborech i s výchovou ţáků. Čtení se
prolíná do všech předmětů při poznávání přírody i ţivota lidí a světa. Při proţívání literárních
ukázek a čtení prvních kníţek poznávají ţáci ţivot dětí i dospělých, učí se chápat a hodnotit
jejich ţivotní příběhy, činy, charaktery a lidské vztahy. Tím rozšiřují svoji ţivotní zkušenost,
obohacují svůj citový ţivot. Dobrá četba zušlechťuje city, ovlivňuje duševní ţivot dětí a
povzbuzuje jejich vůli.
Ţáci se při vyučování čtení učí esteticky proţívat a chápat přiměřené texty, později je výrazně
číst, předčítat, přednášet, vyprávět, někdy i ilustrovat, něco podle popisu vyrobit, jindy text
dramatizovat. Při čtení, poslechu a recitaci se zjemňuje smyslové vnímání ţáků, např. sluch
pro zvukovou stránku jazyka, bystří se pozorování, rozvíjí se představivost a fantazie, cvičí se
paměť ţáků, rozvíjí se pojmové i obrazné myšlení, ústní vyjadřování.
V čítankách určených k činnostnímu učení čtení je věnována dostatečná pozornost volbě
příjemných textů, délkou i obsahem přiměřených věku dítěte. Také mezipředmětovým
vztahům a volbě témat pro samostatnou práci ţáků je zde věnována pozornost.
V literární výchově seznamujeme ţáky s literární tvorbou vhodnou pro vhodný věk dítěte
včetně ilustrací.
Při výuce psaní v prvním období získají ţáci správné psací dovednosti, základy čitelného,
přiměřeně hbitého a úhledného rukopisu. Píší slova a texty vhodného a ţákům přiměřeného
obsahu, který vyjadřuje zkušenosti ţáků nebo poznatky získané v jiných vyučovacích
předmětech. Písanky připravené pro toto období se zaměřují na psaní s porozuměním.
Ve druhém období se získané dovednosti dále upevňují.
V jazykové výchově v 1.i ve 2. období základního vzdělávání se ţáci učí prostě a jasně
vyjadřovat spisovným jazykem, s vyuţitím slovní zásoby odpovídající jejich věku a zároveň
poznávají elementární základy mluvnické stavby jazyka a osvojují si základní pravopisné
jevy. Dbá se na rozvoj jejich slovní zásoby a postupně se vytváří návyky správné spisovné
výslovnosti.
Jazykové vyučování má velký význam pro rozvoj myšlení ţáků, neboť se při něm učí
jazykové a pravopisné jevy pozorovat, srovnávat, třídit i zobecňovat. Nejprve se seznamují
s konkrétními jazykovými jevy, pozorují je, hovoří o nich. Tak dochází k mnoha
elementárním zobecněním a procvičování poznaných jazykových a pravopisných jevů.
Pozornost je věnována výcviku v pravopise lexikálním.
V ústním i písemném projevu lze vyuţít i činnostního učení. Ţáci zpočátku při samostatném
vyjadřování reagují na otázky a pokyny učitele, později vytvářejí krátké souvislé projevy na
témata blízká jejich zájmům a zkušenostem. V 2. období převaţuje samostatnost v projevu.
V hodinách českého jazyka tohoto 1.období nejsou ostré hranice mezi učivem mluvnice,
slohového výcviku, literární výchovy a psaní. Ve 2.období mají ţáci učivo rozdělené do
bloků. Je potřeba si uvědomovat vzájemnou prostupnost a propojenost těchto sloţek českého
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 37
jazyka. Je-li k tomu vhodná příleţitost, lze sloţky českého jazyka zpestřit
výchovou.
dramatickou
Dramatická výchova rozvíjí tvořivost děti a přispívá k obohacení jejich slovní zásoby. S její
pomocí učíme ţáky volně, beze strachu, svými slovy vyjadřovat myšlenky a názory nejen v
českém jazyce. Pomocí dramatické výchovy se ţáci učí slušnosti, vzájemnému respektování
i tvořivému řešení praktických situací. Přitom se učí téţ cítit s druhými, vzájemně si pomáhat.
Uplatňujeme tak snadno ve výuce prvky etické výchovy.
B) Výchovně vzdělávací cíle:
-
rozumět spisovné řeči mluvené, čtené i psané
vyjadřovat srozumitelně, zejména mluvenou řečí, myšlenky, psanou formou se vyjadřovat
jen v jednoduchých větách
číst správně a s porozuměním texty přiměřené délkou i obsahem
znát příklady literárních děl vhodných pro daný věk včetně ilustrací
číst s porozuměním jednoduché naučné texty, pokusit se vyjádřit jejich myšlenky
vnímat krásu a bohatost mateřského jazyka
při výuce českému jazyku je třeba stále pamatovat na to, ţe se v tomto období vytváří
vztah ţáků k literatuře a jejich zájem o četbu, tedy ţe začíná výchova budoucích čtenářů
svou schopnost vyjadřovat se umět uplatnit i v prvouce, matematice i dalších vyučovacích
předmětech
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 38
C) Očekávané výstupy
KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA
Očekávané výstupy - 1. období
ţák
– plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti
– porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené sloţitosti
– respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru
– pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost
– v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči
– volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běţných školních i mimoškolních
situacích
– na základě vlastních záţitků tvoří krátký mluvený projev
– zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním
– píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní
písemný projev
– píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení
– seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh
ţák
- čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas
- vybere z nabídky vhodný nadpis
- posoudí na základě přečteného textu pravdivost / nepravdivost tvrzení
- posoudí, zda daná informace vyplývá / nevyplývá z textu
- vyhledá v textu odpověď na zadanou otázku
- vystihne hlavní myšlenku textu
-
rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné
informace zaznamenává
- vybere z nabídky slov slova klíčová vztahující se k zadanému textu
- rozhodne, které informace v textu jsou nepodstatné pro smysl(vyznění) textu
- vypíše poţadovanou informaci z textu
- utřídí přečtené informace, vybere podstatná fakta
-
posuzuje úplnost, či neúplnost jednoduchého sdělení
- sestaví jednoduchý slohový útvar (adresa, zpráva, vzkaz, oznámení, pozvánka)
- posoudí, zda náleţitosti daného slohového útvaru jsou úplné, či zda něco chybí
- posuzuje úplnost, či neúplnost jednoduchého sdělení
- sestaví z vět (či krátkých odstavců) na základě časové a příčinné souvislosti příběh,
sdělení
- vybere z nabídky větu, která je vhodná jako závěr k dané ukázce
- reprodukuje obsah přiměřeně sloţitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta
- vyslechne sdělení a reprodukuje / napíše jeho obsah /smysl
- vyslechne vzkaz a reprodukuje ho další osobě
- vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku
- na základě zadaných informací vede dialog, telefonický hovor (s kamarádem,
dospělým), zanechá vzkaz na záznamníku
- posoudí, zda v uvedené ukázce dialogu, telefonického rozhovoru nebo vzkazu na
záznamníku něco chybí nebo zda je úplná
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 39
-
změní dialog na vzkaz apod.
- rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě
- vybere z předloţených ukázek tu, která výrazně ovlivňuje rozhodování člověka
- vybere z nabídky moţností, čeho chtěla reklama dosáhnout
- volí náleţitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo podle svého komunikačního záměru
- na základě zadání předvede s náleţitou intonací, přízvukem a tempem řeči různá
sdělení – oznámení, příkaz, prosbu, omluvu – a respektuje přitom rozdílného
adresáta
- se vhodně představí ostatním dětem, dospělému
- rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně ji uţívá podle komunikační situace
- rozliší ve slyšené ukázce spisovnou a nespisovnou výslovnost (sme, dyţ vo tom atd.)
- při veřejné komunikační situaci vyuţívá spisovnou výslovnost
- píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační
- píše správně po stránce obsahové i formální vyprávění
- sestaví popis předmětu (zvířete/osoby) a popis pracovního postupu
- napíše soukromý dopis se všemi náleţitostmi
- v ukázce dopisu doplní, co chybí
- píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační ţánry
- v ukázce dopisu doplní, co chybí
- sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev
s dodrţením časové posloupnosti
- k zadanému textu přiměřené délky vytvoří jeho osnovu (nejméně o třech bodech)
zařadí do přečtené ukázky vyprávění nabízený text na vhodné místo
JAZYKOVÁ VÝCHOVA
ţák
– rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a
krátké samohlásky
– porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná,
nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná
– porovnává a třídí slova podle zobecněného významu - děj, věc, okolnost, vlastnost
– rozlišuje slovní druhy v základním tvaru
– uţívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen
a sloves
– spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy
– rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové
i zvukové prostředky
– odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných
souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě - mimo morfologický
šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat
a místních pojmenování
ţák
Jazyková výchova (nauka o slově – lexikální význam)
- porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova
vícevýznamová
- vybere z nabídky slovo, které má významem nejblíţe k zadanému slovu
- nahradí v textu slovo slovem významem protikladným, významem stejným nebo
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 40
podobným, citově zabarveným, nespisovné slovo slovem spisovným
- vyhledá v textu slovo vícevýznamové, vysvětlí jeho další významy
- rozhodne, zda dvojice slov splňuje poţadovanou podmínku (pro opozita)
Jazyková výchova (Stavba slova)
- rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku
- určí kořen slova, část příponovou, předponovou
- rozliší, v kterých případech se jedná o slova příbuzná a v kterých o tvary téhoţ
slova
- rozliší, která slova jsou příbuzná se zadaným slovem a která ne
- k danému slovu uvede slova příbuzná
Jazyková výchova (Slovní druhy)
- určuje slovní druhy plnovýznamových slov a vyuţívá je v gramaticky správných tvarech
- určí slovní druh vyznačeného slova ve větě (kromě částic)
- vybere z krátkého textu větu, která obsahuje / neobsahuje určený slovní druh
- určí u podstatného jména rod, číslo, pád a vzor a na základě této znalosti pouţívá
podstatná jménave správném tvaru v mluveném i psaném projevu
- rozliší přídavné jméno tvrdé a měkké, ve spojení přídavného a podstatného jména
určí u přídavného jména jeho pád, číslo, rod a na základě této znalosti pouţívá
přídavná jména ve správném tvaru v mluveném i psaném projevu
- určí osobu, číslo, způsob (u způsobu oznamovacího čas) u slovesa, uţívá slovesa
ve správných tvarech mluveném i psaném projevu
- rozliší, zda věta je/není napsaná gramaticky správně
Jazyková výchova (Tvarosloví)
- rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary
- vyhledá v textu nespisovný tvar podstatného a přídavného jména a slovesa a
nahradí ho tvarem spisovným
- doplní zadaný tvar podstatného jména do věty tak, aby to bylo mluvnicky a
pravopisně správně (1. a 4. pád rod muţský ţivotný)
Jazyková výchova (Skladba)
- vyhledá základní skladební dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označuje základ
věty
- vyhledá ve větě základní skladební dvojici (podmět vyjádřený, nevyjádřený,
několikanásobný)
- vyhledá ve větě určovací skladební dvojice (bez terminologie)
- odlišuje větu jednoduchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí
- rozliší větu jednoduchou a souvětí
- rozhodne, který větný vzorec odpovídá zadanému větnému celku
- uţívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje
- nahradí spojovací výraz v souvětí tak, aby smysl zůstal zachován
- spojí věty v souvětí pomocí vhodného spojovacího výrazu
Jazyková výchova (Pravopis)
- píše správně i/y ve slovech po obojetných souhláskách
- správně píše/doplní i/y ve vyjmenovaných slovech a slovech s nimi příbuzných
- píše správně z hlediska pravopisu lexikálního a morfologického
- zvládá základní příklady syntaktického pravopisu
- na základě znalosti shody přísudku s podmětem pouţívá správné tvary příčestí
minulého činného v mluveném i psaném projevu
- doplní správně čárky do zadaného textu (oslovení, několikanásobný větný
člen)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 41
LITERÁRNÍ VÝCHOVA
ţák
– čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku
– vyjadřuje své pocity z přečteného textu
– rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění
– pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností
ţák
–
vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je
- zpracuje stručné sdělení (referát) o přečtené knize, prezentuje ho spoluţákům,
zakládá do portfolia nebo zapisuje do čtenářského deníku
- řekne, jak na něj vyslechnutá / přečtená ukázka působí
volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma
- přednese a volně reprodukuje text
- vytvoří vlastní text na dané či vlastní téma
- napíše pohádku, bajku
–
–
rozlišuje různé typy uměleckých a neuměleckých textů
- rozhodne, z kterého druhu / ţánru je úryvek – řešení v nabídce (úryvek z poezie, komiksu,
z naučného textu – encyklopedie, z návodu k pouţití, z pohádky)
při jednoduchém rozboru literárních textů pouţívá elementární literární pojmy
- rozhodne, zda ukázka je pohádka, pověst nebo bajka
- rozhodne, zda ukázka je poezie, nebo próza
–
D)- Obsah učiva v jednotlivých ročnících
1. ročník
-
-
rozvíjení řeči s vyuţitím ţákovských zkušeností
přípravná zraková a sluchová cvičení
poslech čtených a vyprávěných pohádek
dramatizace jednoduchých pohádek, zvláště takových, ve kterých se některý motiv
opakuje
memorování říkanek a básniček zpaměti, vyuţití znalostí ţáků z předškolního věku
krátká vypravování ţáků podle jejich záţitků a pozorování
odpovědi na otázky
náprava vadné výslovnosti nápodobou
sluchová analýza a syntéza slabik ve slova, např. hádanky typu: „Je to hodně stromů a je
to l-e-s. Co je to?“
poznávání prvních souhlásek a samohlásek na začátku nebo na konci slova
poznávání a čtení malých a velkých písmen: A, E, I, O, U, T, P, J, ….(dle pracovního
sešitu (Učíme se číst – nakladatelství SPN, „Čítanka pro prvňáčky“)
začátky psaní v tomto období úzce souvisí s výukou čtení:
 uvolňovací cviky
 základní návyky při psaní, čtení a psaní velkých tiskacích písmen
 příprava k psaní písmen – psaní jednotlivých prvků písmen a číslic (čáry, oblouky,
zátrhy, ovály, kličky, vlnovky)
pokračujeme v rozvíjení vyjadřování ţáků
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 42
-
-
-
seznamujeme ţáky s lidovými pohádkami, rozpočitadly, říkankami, hádankami, vybrané
se učí zpaměti, vyprávějí i dramatizují
předčítáme příběhy ze ţivota dětí, z přírody, o zvířatech, propojujeme je s výukou
prvouky a výtvarné i hudební výchovy
cvičíme schopnost naslouchat a něco si z příběhu zapamatovat, zapamatované vyjádřit
mluveným, výtvarným nebo i pohybovým projevem
necháme téţ ţáky vyjadřovat své individuální pocity z četby
pozornost věnujeme srozumitelnosti řeči ţáků, nenásilně podporujeme správnou
výslovnost
učíme ţáky základní pravidla, která by měli respektovat při rozhovoru
výuka čtení – poţadavek jasného zřetelného čtení s porozuměním uplatňujeme od čtení
prvních slov:
 činnosti s písmeny skládací abecedy, čtení krátkých slov hláskováním – následně
přečtení souvislé
 čtení dvojslovných, nejvýše trojslovných vět z poznaných slov
 postupné poznávání dalších hlásek a písmen
 čtení hlásek, slov a krátkých vět
 čtení malého tiskacího písma, následně přechod k psacímu písmu
 čtení krátkých celků, obsahem dětem přiměřených
 čtení s porozuměním v průběhu roku podporujeme tvořením vět s danými slovy,
kresbou k některým slovům a větám, odpověďmi na otázky k obsahu jednoduché věty,
plněním krátkých a jasných napsaných pokynů
 řazení ilustrací podle dějové posloupnosti
nácvik psaní malých a velkých písmen ve spojení se čtením
 psaní hlásek, skupin hlásek a krátkých slov s jednoduchými spoji
 opis a přepis písmen, slov a krátkých vět, náročnost vět je nutné volit podle
individuálních moţností ţáků
 psaní snadných a foneticky jasných slov podle diktátu po předcházející sluchové
analýze a syntéze
z hlediska potřeb čtení a psaní rozlišujeme věty, slova, hlásky (písmena)
upevňování pravolevé orientace
rozlišení tvrdých a měkkých skupin hlásek, délky a tvrdosti samohlásek
správná intonace, dechová pauza za větou
2. ročník
Dokončení prvopočátečního čtení:
-
postupný přechod od vázaného slabikování k správnému plynulému čtení slov,
jednoduchých vět a krátkých textů
důraz na porozumění čtenému, odpovědi na otázky
dodrţování pomlky po tečce, přirozená intonace
správné čtení předloţek se slovem
vyhledávání slov, určitých myšlenek apod. v přečteném textu
Rozvoj čtenářských schopností:
-
správné a plynulé čtení krátkých i delších vět, nácvik správného dýchání při čtení
čtení textů délkou i obsahem přístupným věku ţáků
při opakovaném čtení dbát na intonaci
objasňování významu slov, čtení s porozuměním
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 43
-
vyhledávání slov vyjadřujících určitý vztah nebo myšlenku
vyprávění obsahu krátkého přečteného textu přiměřené obtíţnosti
vyjadřování obsahu textu obrázky a jejich řazení za sebou (obrázková osnova)
přednes krátkých básní s jasným obsahem, které se ţáci učí nazpaměť
plnění úkolů z čítanky, motivace ţáků, práce podle rozhodnutí ţáka – individualizace,
rozvíjení ústního, písemného i výtvarného vyjadřování ţáků
vyprávění podle obrázků
vyprávění o osobním pozorování a příhodách ze ţivota
spojení čtení se psaním a prvoukou, rozvoj komunikačních dovedností
vytváření svých vlastních zápisů z pozorování přírody, např. listy o květinách doplněné
kresbou nebo vystřiţeným obrázkem - moje první kniha, zápisy o stromech aj.
čtení přístupných dětských knih, vyprávění jejich obsahu, ilustrace ke kníţce
Psaní:
-
procvičování tvarů písmen
psaní slabik, slov a jednoduchých vět
důraz na psaní s porozuměním
první krátké písemné vyjadřování ţákovských pozorování a zkušeností
spojování výrazů podle významu, zápis a samokontrola (prac. seš. Putování se sluníčkem)
vyuţívání dovednosti psát při různých jednoduchých zápisech
Jazyková výchova a základní pravopisné jevy:
vyjádření myšlenky
seznámení s abecedou (práce s ní s oporou o napsanou abecedu)
odpověď celou větou na otázky, druhy vět
tvoření vět s danými slovy a k dané situaci
pravopis věty (velké začáteční písmeno, interpunkční znaménka na konci věty)
slovo, slabika, hláska, písmeno, slovní význam
samohlásky, souhlásky, dvojhlásky
výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek
psaní a výslovnost slabik tvrdých
psaní a výslovnost měkkých slabik
psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé)
psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě
příprava na poznávání podstatných jmen a dějových sloves, zjišťování, která slova
v souvislém textu označují osoby, zvířata nebo věci a která slova vyjadřují, co osoby,
zvířata a věci dělají;
- čtení a psaní předloţek
- vlastní jména osob
Témata pro rozvoj ústního a písemného vyjadřování ţáků vybíráme hlavně z jejich ţivota,
z přírody, můţeme volit i témata o práci a hrách. Ţáci mohou vypravovat své příběhy podle
obrázků, podle společně sestavené osnovy i podle své fantazie.
Rozvoj vyjadřovacích schopností prolíná celou výukou českého jazyka. V 2. ročníku klademe
důraz hlavně na ústní vyjadřování ţáků. Dáváme jim dostatek prostoru, aby mohli své názory
prezentovat před spoluţáky, aby mohli navzájem o určitých jevech diskutovat a zdůvodňovat
je. Důleţitá jsou mluvní cvičení, která se dají do výuky českého jazyka zařazovat často. Ţáci
při nich projevují, jak rozumí mluvnickým jevům i jak rozumí čtenému textu.
-
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 44
3. ročník
Rozvoj čtenářských dovedností:
–
-
-
správné, plynulé a uvědomělé čtení krátkých vypravování, ukázek z knih vhodně
rozdělených na části; básní, bajek, pohádek přístupných chápání ţáků
výrazné čtení (po přípravě s učitelem) krátkých vypravování a básní s vyuţitím intonace
podle smyslu čteného textu, čtení s porozuměním
tiché čtení (bez pohybu rtů) krátkých textů s jednoduchým dějem se samostatným
způsobem zpracování otázek a úkolů, jimiţ učitel kontroluje, jak ţáci pochopili obsah
přečteného článku (podle individuálních schopností ţáků)
rozlišování prózy a veršů
objasňování významu slov a slovních spojení
vyhledávání slov, výrazů, vlastních jmen v přečteném textu
sestavování obrázkových osnov krátkého vypravování nebo přečteného článku
a vyprávění jednoduchého příběhu podle nich
vymýšlení názvů pro části povídek
reprodukce vypravování a naučných textů nebo jejich částí
vyprávění pohádek i vymýšlení pohádek ţáky, odlišení pohádky od ostatních vyprávění
vyjadřování obsahu ilustrací k přečtenému textu
krátké vyprávění vlastního záţitku
pokus o vyprávění přečtené události ze stanoviska některé z jednajících osob
výrazný přednes krátkých básní nebo krátkých příběhů, které se ţáci učí zpaměti
čtení dětských knih přiměřených věku – zapsaní a pamatování si jména autora, názvu
knihy, vyjádření obrázkem nebo několika větami toho, co ţáka z knihy zaujalo
osvojování si dovednosti odpovídat na otázky k obsahu přečtené knihy
pokračování v zápisech listů o přírodě - moje první kniha (mezipředmětové vztahy),
tvořivá práce s obsahově přiměřeným textem
Psaní:
Procvičování psaní tvarů písmen a jejich spojení na předepsaných slovech navzájem
spojených nějakým významem. Např.: nářadí, které má tatínek; stromy, o kterých se učíme,
apod. (psaní s porozuměním).
Dbáme na dodrţování správných tvarů písmen, rovnoměrných vzdáleností mezi písmeny ve
slovech i mezer mezi slovy na řádku i zachovávání stejného sklonu písma.
Pozvolna se snaţíme při dodrţení úhlednosti písma psaní zrychlovat.
Dbáme na dodrţování základních hygienických návyků při psaní.
Jazyková výchova:
Opakujeme to, co se žáci v předešlém ročníku naučili:
- věta, slovo, slabika, písmeno
- činnosti s abecedou
- pravopis věty (velké písmeno na začátku, interpunkční znaménko na konci)
- výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek a slabik
- psaní slov s tvrdými a měkkými slabikami
- psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě samostatně, ve slovech i slovních spojeních
- psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 45
Učební látka, se kterou se žáci 3. ročníku nově seznamují nebo ji rozšiřují:
- význam slov
- obojetné slabiky
- pravopis i, í / y, ý po obojetných souhláskách uvnitř slova – vyjmenovaná slova
(zaměřovat se po celý školní rok)
- procvičování pravopisu základních vyjmenovaných slov a jasně z toho vyplývajících slov
příbuzných, uţívaných v ţivotě – porozumění významu slov a slovních spojení
- pravopis vlastních jmen – jednoduché typy
- seznámení se slovními druhy a jejich rozlišování v základním tvaru
- uţívání správných gramatických tvarů podstatných jmen a sloves v mluveném projevu
- výslovnost a psaní znělých a neznělých souhlásek na konci a uprostřed slov
- poznávání podstatných jmen, jako pojmenování osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů (rod a
číslo podstatných jmen), pádové otázky
- poznávání sloves (osoba, číslo, čas)
- psaní i, í ve slovesech (kreslí, kreslil, prosí, prosil, zlobí, zlobil …)
Pravopis vyjmenovaných slov prolíná výukou 3. ročníku aţ do konce roku. Toto učivo je
třeba procvičovat krátce, často, s porozuměním a vysvětlováním. Důraz je třeba dát na
tvořivou práci ţáků s vyjmenovanými slovy a jejich aplikaci téţ v jiných vyučovacích
předmětech.
Vhodným způsobem je třeba s výukou vyjmenovaných slov propojovat poznávání slovních
druhů a pravopis vlastních jmen. Jednotlivé okruhy učiva se neprobírají jako izolované celky,
ale navzájem se prolínají. Velký význam má předučování některého učiva uţ v 1. a 2. ročníku.
4. ročník
Jazyková výchova:
Prohlubujeme a rozšiřujeme poznatky z prvního období
- Nauka o slově
- Rozlišování slov spisovných od nespisovných
- Slova pozitivně citově zabarvená a slova vulgární
- Stavba slova, kořen, předpona a přípona
- Rozlišování předpon od předloţek
- Vyjmenovaná slova – procvičování základních vyjmenovaných slov a příbuzná slova
- Skloňování podstatných jmen všech rodů podle vzorů a pádů
- Procvičování pravopisu i/y v koncovkách podstatných jmen
- Slovní druhy – ţáci rozlišují slovní druhy v základním tvaru, v určování slovních druhů je
třeba pokračovat i nadále
- Podstatná jména – rod, číslo, pád (seznámení ve 3. r. – důraz na uţití správných tvarů
podstatných jmen v řeči)
- Podstatná jména – skloňování podstatných jmen všech rodů – vzory pro skloňování
Nové učivo
- Učivo je zaměřeno na psaní i/y v koncovkách podstatných jmen, naučit a zautomatizovat
pravopis koncovek podstatných jmen rodu středního a ţenského, v automatizaci
podstatných jmen rodu muţského se pokračuje na začátku 5. ročníku
- Slovesa – ţáci spolehlivě poznají sloveso jako slovní druh, další učivo se ve 4. r. probírá
jen na úrovni seznámení ţáků s novými pojmy a hledání jejich reprezentace
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 46
-
-
v připravených textech: tvar určitý a neurčitý, jednoduché a sloţené tvary sloves, zvratná
slovesa, časování sloves
Stavba věty – věta jednoduchá a souvětí – s učivem se ţáci setkali jiţ v 1.období,
prakticky skládali z vět jednoduchých, pomocí spojek, souvětí, ve 4. r. se učí rozlišovat
souvětí od jednoduchých vět a určovat jejich počet v souvětích
Základní skladební dvojice – holý podmět a holý přísudek, je to nové učivo, které je třeba
ve 4.r.dobře zvládnout, protoţe je základem k dalšímu důleţitému učivu – shoda přísudku
s podmětem – první seznámení, pravopis i/y v koncovkách příčestí minulého se bude
učit a procvičovat v 5.ročníku
Komunikační a slohová výchova
-
-
Čtení a práce s textem, komunikační dovednosti:
 Výcvik ve čtení – správné a plynulé čtení uměleckých a krátkých naučných textů
 Správný přízvuk slovní a větný, výslovnost, přirozená intonace
 Tvorba otázek k přečtenému textu
 Tiché čtení – postupné zařazování krátkých textů k samostatnému tichému čtení
 Tvorba otázek ţáků k přečtenému textu, kontrola porozumění obsahu čteného
 Vystiţení hlavní myšlenky textu a sestavení krátké osnovy
 Vyprávění obsahu krátkého textu podle připravené osnovy
 Příprava krátkých sdělení, reprodukce obsahu sdělení, procvičování se zřetelem
k zapamatování si podstatných informací
 Pozorné a soustředěné naslouchání přiměřeně dlouhému čtenému textu nebo
mluvenému projevu, ţáci se učí ptát na to, čemu nerozuměli nebo co nepostřehli,
odpovídají si navzájem, vytváří si prostor pro vzájemnou komunikaci
 Dodrţování pravidel slušnosti při vzájemné komunikaci (učit se naslouchat, neskákat
druhému do řeči, zdvořile se oslovovat)
Slohová výchova – ústní a písemný projev:
 Dbát na naučenou techniku psaní a dodrţováni hygienických zásad při čtení
 Sledování úhlednosti a čitelnosti písemných projevů ţáků
 Opis a přepis textů s uvědoměním obsahu psaného (vytvářená portfolia do
přírodopisu, vlastivědy, čtení, čtenářský denník, zápisy do kronik aj.)
Připravené náměty pro praktická slohová cvičení:
- Krátký vzkaz, jednoduché sdělení, dopis – adresa
- Popis postupu práce, popis domu (pokoje), popis osoby
- Členění textu na odstavce – osnova
- Vyprávění – dokončení příběhu, individuální zápisy a jejich porovnání navzájem
- Telefonické a písemné vzkazy
- Psaní dopisu podle připravené osnovy
- Vyplňování dotazníku – přihláška čtenáře do knihovny, poštovní poukázky …
Literární výchova
-
Odlišení veršů a prózy, rozlišování uměleckého a naučného textu ţáky
Recitace básní, přednes krátkého textu
Povídání o knihách a spisovatelích
Ilustrace, které nás zaujaly a proč
Oblíbení hrdinové dětských seriálů
Knihy, které mohu doporučit k přečtení a proč
Vyprávění o divadelním představení nebo filmu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 47
-
Vyhledávání informací v dětských časopisech a encyklopediích
Seznamování se s literárními pojmy: pověst, povídka, autor, hlavní postavy, film, televizní
inscenace, próza, poezie, báseň, bajka
5. ročník
Jazyková výchova:
-
opakování a prohlubování učiva ze 4. ročníku
slovo a jeho stavba (kořen, část předponová a příponová, koncovka), slova příbuzná
souhláskové skupiny na styku předpony nebo přípony a kořene, zdvojené souhlásky
předpony s-, z-, vz-, předloţky s, z
skupiny bě / bje, vě / vje, pě, mě/mně (bje, vje, tam kde se setkává předpona ob- a vs kořenem na je-)
dělení slov
pravopis i, í / y, ý po obojetných souhláskách - automatizace učiva
slovní druhy - rozlišování
podstatná jména - opakování a automatizace skloňování podstatných jmen s důrazem na
procvičování pravopisu koncovek podstatných jmen rodu muţského
přídavná jména - koncovky přídavných jmen tvrdých a měkkých, poznávání přídavných
jmen přivlastňovacích
slovesa - čas přítomný, minulý a budoucí
shoda přísudku s podmětem (opakování základních větných členů)
uţití rozkazovacího a podmiňovacího způsobu ve větách
zájmena - určování, seznámení ţáků se skloňováním osobních zájmen, procvičování jejich
správného uţívání v mluveném projevu, rozlišování zájmen podle druhů
číslovky určité a neurčité, vyhledávání číslovek v textu, rozlišování čtení číslovek
základních a řadových (3 děti, 3. dítě), rozlišování číslovek podle druhů
skladba - podmět vyjádřený a nevyjádřený, rozvitý a několikanásobný
spojování jednoduchých vět spojkami do souvětí
Komunikační a slohová výchova:
a) Čtení a práce s textem, komunikační dovednosti:
- pokračování výcviku ve čtení
- hbité, uvědomělé a výrazné čtení uměleckých a naučných textů
- tiché čtení se stručným sdělením nebo výtvarným vyjádřením obsahu
- tvorba otázek k přečtenému textu, odpovědi - ţáci mezi sebou
- hlavní myšlenka literární ukázky nebo postavy, klíčová slova
- rozlišování podstatného od méně podstatného v textu
- postavy a jejich postoje - hodnocení
- sledování ilustrací přečtených ukázek z čítanky i knih
- příprava různých sdělení pro spoluţáky z jiných tříd - zpráva, oznámení
- pozorné, soustředěné a aktivní naslouchání
- vyhledávání informací ve slovnících a různých publikacích
- příběhy ze ţivota dětí - vypravování, přirovnání
- dodrţování pravidel slušnosti při vzájemné komunikaci
- čtení naučných textů - mezipředmětové vztahy
b) Slohová výchova - ústní a písemný projev
- sledování dodrţování hygienických návyků při psaní
- věnování pozornosti písmu - čitelnost a přehlednost písemného projevu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 48
opis a přepis textů - portfolia, čtenářský deník
mimojazykové projevy při vyprávění - mimika, gesta
skupinové i samostatné sestavování osnovy pro vyprávění a vytváření krátkého
mluveného nebo písemného projevu podle této osnovy
Připravené náměty pro praktická slohová cvičení:
- vypravování, reprodukce textu (osnova, reprodukce), vypravování podle obrázků
- popis různých předmětů z ţákova okolí
- popis známé osoby nebo pohádkové postavy a prostředí, ve kterém ţije
- popis určitého, ţákům známého pracovního postupu nebo děje
- dopis (osobní, úřední), adresa
- tiskopisy (poštovní poukázka, podací lístek, dotazník)
- inzerát (stručné vyjadřování)
- telefonický rozhovor, vzkaz na záznamníku na zvolené i dané téma
-
Literární výchova:
-
ţáci rozlišují prózu a poezii, text umělecký a naučný, pojmy - spisovatel, básník
postupné seznamování ţáků s dalšími literárními pojmy - pohádka, bajka, povídka
při čtení článků z čítanky - ţáci poznávají jméno spisovatele, název knihy, ze které je
ukázka,
ilustrátora, rozhovor o dalších knihách určitého spisovatele, pokud jeho knihy ţáci znají
nebo je mají doma
příleţitostné výstavy knih zvolených spisovatelů, tématické výstavy knih např. příroda,
historie aj.
výrazný přednes vybraných básní i úryvků prózy zpaměti, pojmy - verš, rým
stručná reprodukce přečteného textu, vyprávění na dané nebo zvolené téma
příběhy z divadelních her a vhodných televizních inscenací, pojmy - herec, reţisér
pokusy ţáků o vytvoření vlastního literárního textu (báseň, povídka)
stručně o některých spisovatelích (podle čítanky)
Rozšiřující učivo:
- pravopis mě / mně - skloňování osobních zájmen
- shoda přísudku s několikanásobným podmětem
- podrobnější učivo o zájmenech a číslovkách jen ve formě seznámení a diferencovaně pro
ţáky, kteří jsou přijati ke studiu na víceletém gymnáziu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 49
Cizí jazyk
Charakteristika vzdělávací oblasti
Cizí jazyk přispívá k chápání a objevování skutečností, které přesahují oblast zkušeností
zprostředkovaných mateřským jazykem. Poskytují ţivý jazykový základ a předpoklady pro
komunikaci ţáků v rámci integrované Evropy a světa.
Vzdělávání v Cizím jazyce směřuje k dosaţení úrovně A2 podle Společného evropského
referenčního rámce pro jazyky.
A) Charakteristika výuky – 1. období:
Výuka cizího jazyka v 1. období tvoří úvod do cizojazyčného vzdělávání ţáků. Proto je
v tomto období nejdůleţitější probuzení zájmu o výuku cizích jazyků a vytváření pozitivního
vztahu k učení cizímu jazyku. Abychom toho dosáhli, musí být vyučovací hodiny cizího
jazyka v průběhu celého roku prostoupeny zajímavostmi a pro ţáky poutavými činnostmi,
hrami a písničkami. Vyučovací předmět má časovou dotaci tři hodiny týdně. Výuka probíhá
většinou ve třídách nebo jazykových učebnách dělených na dvě skupiny. Důraz je kladen na
komunikační schopnosti ţáků, čemuţ je podřízena i veškerá výuka gramatiky. Při výuce je
třeba pracovat s vhodnými učebnicemi a pomůckami zpracovanými přiměřeně k věku dítěte.
Ve výuce kombinujeme různé formy výuky, např. frontální vyučování, skupinové vyučování,
činnostní vyučování… Do výuky jsme zařadili průřezové téma „Multikulturní výchova“, kde
jsme zvolili jako styčný tematický okruh „multikulturalita“.
B) Výchovně vzdělávací cíle – 1. období:
-
motivovat ţáky k zájmu o cizí jazyk, učit se vnímat a napodobovat melodii a rytmus cizího jazyka
poznávat a prakticky pouţívat základní pravidla výslovnosti
činnostní formou naučit ţáky základní slovní zásobu z jim blízkých oblasti (činnosti s obrázky nebo
předměty)
rozumět jednoduchým pokynům v cizím jazyce a reagovat na ně
Při vyučování cizímu jazyku v prvním období vyučujeme:
-
slovní zásobu, porozumění řeči mluvené
dramatickou výchovu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 50
C) Očekávané výstupy – 1. období:
RECEPTIVNÍ, PRODUKTIVNÍ A INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI
ţák
– vyslovuje a čte foneticky správně v přiměřeném rozsahu slovní zásoby
– rozumí jednoduchým pokynům a větám, adekvátně na ně reaguje
– rozlišuje grafickou a mluvenou podobu slova
– pochopí obsah a smysl jednoduché, pomalé a pečlivě vyslovované konverzace dvou osob
s dostatkem času pro porozumění
– pouţívá abecední slovník učebnice
D) obsahy učiva – 1. období:
Anglický jazyk
3.ročník
3.třída je hlavně přípravným obdobím pro výuku dovedností, pro jazykovou úroveň A1.
Zaměření na A1 je vyvrcholením výuky ve třetí třídě. Hlavním cílem je ukázat dětem principy
anglického jazyka a tím jim umoţnit jazyk pouţívat.
- seznamujeme děti s anglickými hláskami na základě názvů barev, hraček a čísel
- nacvičujeme správnou výslovnost a čtení celých vět na krátkých příbězích
- učíme děti mluvit ve vzorových větách, jejichţ smysl je dán dramatizací, činností s
předměty nebo s obrázky
- naučíme děti rozumět jednoduchým větám a pokynům ve třídě
- radost z uměleckého proţitku s pouţitím anglického jazyka poskytneme nácvikem velmi
jednoduchých básniček a říkadel (ţáci je mohou obměňovat s vyuţitím osvojené slovní
zásoby)
- postupně nacvičujeme čtení fonetického přepisu angličtiny
- postupně probíráme a opakujeme tvary jednotného a mnoţného čísla podstatných jmen,
zájmena osobní – podměty, shodu podmětu s přísudkem, závazný slovosled anglické věty:
podmět, přísudek, předmět
Výuka gramatiky probíhá současně s vytvářením jednoduchých vět, kde se potřebné výrazy a
spoje procvičují. Ţáci se naučí větám rozumět, číst je a opakovat. Protoţe jim rozumějí a znají
některá slovíčka, mohou je obměňovat. Ptají se jeden druhého, odpovídají na spoluţákovy
otázky. Tímto způsobem probíhá výuka gramatiky s pomocí činností v průběhu celého roku,
jak je uvedeno uţ v bodě B.
-
odlišné hlásky – jejich fonetický přepis pro čtení výslovnosti v učebnici (ve slovníku),
například ve slovech: black, white, a dog, the dog, three
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 51
-
-
-
-
-
odlišná výslovnost hlásek, které známe z češtiny, například ve slovech: red, a kitten,
a teddy, znělost koncových hlásek: a pig, I have, is
odlišný pravopis – náhled do problematiky, která bude uceleně vyučována v dalších
ročnících, ve 3. ročníku pouze:
 němé e: have
 odlišné psaní hlásek: grey, fish, a chicken
 dvojí čtení samohlásek: zavřená (otevřená) slabika: a cat / a cake atd.
 ustálený pravopis: green, leaf
 slova souzvučná (homonyma): two / too ...
člen jako součást podstatného jména:
 podstatná jména bez členu
 nácvik pouţití členu na skutečnosti proţívané ţákem spolu s učitelem ve třídě
podstatná jména – mnoţné číslo pravidelných podst. jmen: the toys, the cats
osobní zájmena:
 kvůli obtíţnosti vyučujeme pořadí: 1. osoba: I, we
2. osoba: you
3. osoba: it, they, he (Mr. Black), she
některá zájmena přivlastňovací: my, your
spojení přídavného + podstatného jména: a little dog, a big house
spojení zájmena přivlastňovacího + podstatného jména: my teddy, my doll
spojení číslovky základní + podstatného jména: one cat, two cats
základní slovesa – přítomný čas prostý
 časování základních probíraných sloves: I work, you work...
 časování nepravidelného slovesa „to be“ (kladné i záporné věty, tvoření otázky: I am,
You are not. Is he?
 časování nepravidelného slovesa „to have“ – kladné věty
 ustálená spojení s modálním slovesem „can“ – kladné věty a otázky: I can write
(umím). Can I have... ? (mohu)
 ustálené slovní spojení se slovesem „like“: I like cats.
základní slovesa – přítomný čas průběhový (jen kladné věty)
základní předloţky: in, on, under
věty oznamovací – větné vzory: I have a cat. This is a cat. It is on the table. There is a
book. …
věty rozkazovací – a) pokyny: Give me a pen! Help me! Write! Draw! Open your book!
Shut your book! Sit down! Stand up! Come in!...
b) návrhy: Let´s go to the cinema.
věty tázací – obrácený slovosled: She is. – Is she?
Spelling
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 52
Vyučovací předmět má časovou dotaci tři hodiny týdně. Výuka probíhá většinou ve třídách
nebo jazykových učebnách dělených na dvě skupiny. Výuka jazyka vychází z jeho
praktického pouţití. Výklad pravidel gramatiky je omezen na nezbytně nutné minimum
potřebné k tvorbě jednoduchých vět. Slovní zásoba je volena především z okruhu zájmů dětí
tohoto věku. Slova jsou vázána do vzájemných souvislostí. Upevňování, procvičování
a vyuţití slovní zásoby v jednoduchých větách spojujeme vţdy s činnostmi s konkrétním
předmětem, obrázkem – s tzv. názorem, a to v kaţdé hodině. Není ţádoucí přílišné zapisování
a opisování textu, četba kratičkých zábavných textů i comicsů můţe velmi dobře poslouţit
jako prostředek k zapamatování psané podoby jazyka či osvěţení jednotlivých výrazů.
Vyuţíváme video a audio nahrávek, říkanek a písniček, z nichţ některé se ţáci učí zpaměti.
Osvojování cizích jazyků pomáhá sniţovat jazykové bariéry a přispívá tak ke zvýšení
mobility jednotlivců jak v jejich osobním ţivotě, tak v dalším studiu a v budoucím pracovním
uplatnění. Umoţňují poznávat odlišnosti ve způsobu ţivota lidí jiných zemí i jejich odlišné
kulturní tradice.
Prohlubuje vědomí závaţnosti vzájemného mezinárodního porozumění a tolerance a vytváří
podmínky pro spolupráci škol na mezinárodních projektech.
To je základem k tomu, aby se cizímu jazyku učil kaţdý ţák s chutí a věřil, ţe bude mít
úspěch.
Výuka ve 2. období je zaloţena rovněţ na elementárních formách povzbuzujících k co
nejhojnější konverzaci (hry se slovy, jednoduché písně, říkadla, vyuţití gest, míčových her
apod.).
Výuka seznamuje ţáky s reáliemi zemí, které tímto jazykem hovoří. Znalost cizího jazyka
vede ţáky k pochopení jiných cizojazyčných kultur, prohlubuje v nich toleranci k nim a je
nedílnou součástí komunikace mezi nimi.
Výuka je orientována na praktické dovednosti. Dovede ţáka ke schopnosti komunikovat
v angličtině na úrovni A1 podle Společného evropského referenčního rámce. Tento Společný
evropský referenční rámec byl vytvořen pro všechny členy Evropské unie a chce zaručit, aby
nastupující generace měla společný jazyk a díky tomu se mohla uplatnit na trhu práce, kde
budou stále více a více převládat nadnárodní zaměstnavatelé.
-
-
činnostní formou výuky naučit ţáky jednoduchá základní pravidla gramatiky a základní
zdvořilostní fráze
základní fráze a obraty procvičovat s pomocí CD a manuálních činností
s pomocí obrázků nebo předmětů vytvářet a obměňovat první krátké rozhovory
vést ţáky k získání schopnosti číst s porozuměním přiměřené jednoduché texty v cizím
jazyce
získávat první poznatky o zemích, kde se mluví daným cizím jazykem
aktivní účastí ţáka na výuce cizího jazyka ho vést ke schopnosti jednoduše komunikovat
s vyuţitím prvních poznaných slov a frází, hledat a pouţívat vhodné slovní obraty
Při vyučování cizímu jazyku v druhém období vyučujeme:
komunikační dovednosti (schopnost jednoduše se domluvit v cizím jazyce)
základní poznatky o zemích, kde se mluví daným cizím jazykem
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 53
RECEPTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI
ţák
– Rozumí známým slovům a jednoduchým větám se vztahem k osvojovaným tématům.
- V textech vyhledá poţadované informace.
- Rozumí krátkým pokynům v textu.
- Rozumí známým slovům a základním větám, které se vztahují k rodině, škole, volnému času a
dalším známým tématům v projevu, který je pronášen pomalu a zřetelně.
- Rozumí základním číselným údajům.
- Rozumí základním číselným údajům.
– Rozumí obsahu a smyslu jednoduchých autentických materiálů (časopisy, obrazové a poslechové
materiály) a vyuţívá je při své práci.
- V textech s vizuální oporou porozumí hlavní myšlence.
- V textech s vizuální oporou porozumí hlavní myšlence.
- Rozumí obsahu a smyslu ústních sdělení a otázek, které se vztahují k rodině, škole, volnému času
a dalším známým tématům, v projevu, který je pronášen pomalu a zřetelně.
– Čte nahlas plynule a foneticky správně jednoduché texty obsahující známou slovní zásobu.
- Srozumitelně vyslovuje čtený text obsahující známou slovní zásobu.
– Vyhledá v jednoduchém textu potřebnou informaci a vytvoří odpověď na otázku.
- V textech vyhledá poţadované informace.
- Vytvoří odpověď na otázku týkající se textu.
– Pouţívá dvojjazyčný slovník.
- Vyhledá neznámé slovo v anglicko(německo)-české i česko-anglické(německé) části slovníku.
PRODUKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI
ţák
– Sestaví gramaticky a formálně správně jednoduché písemné sdělení, krátký text a odpověď na
sdělení, vyplní své základní údaje do formulářů.
- Napíše blahopřání, pohlednici nebo krátký neformální email kamarádovi.
- Sestaví gramaticky a formálně správně odpověď na sdělení.
- Vyplní osobní údaje ve formuláři.
– Reprodukuje ústně i písemně obsah přiměřeně obtíţného textu a jednoduché konverzace.
- Písemně převypráví obsah textu s pomocí obrázku nebo osnovy.
- Shrne písemně obsah krátké slyšené konverzace.
- Ústně převypráví obsah textu s pomocí obrázku nebo osnovy.
- Shrne ústně obsah krátké slyšené konverzace.
– Obměňuje krátké texty se zachováním smyslu textu.
- Svými slovy vyjádří smysl textu.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 54
INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI
žák
– Aktivně se zapojí do jednoduché konverzace, pozdraví a rozloučí se s dospělým i kamarádem,
poskytne poţadovanou informaci.
- Na základě reálné situace jednoduše reaguje v zadané roli, pozdraví, zeptá se a odpoví na
otázky, rozloučí se.
- Mluví o tom, co má a nemá rád, co se mu líbí a nelíbí.
Anglický jazyk
4.ročník
Náplní výuky je především čtení a opakování základních dovedností ze třetího ročníku.
Předkládáme dětem význam slov a začínáme vyţadovat základní komunikaci.
Snaţíme se, aby ţák porozuměl vyslechnutému sdělení, uměl ho opakovat, aby uměl pouţít
naučená slova v jednoduchém spojení, aby dovedl základní slova a jednoduché věty přečíst
a slova i zapsat, popřípadě k nim nakreslit obrázek.
Mluvnické učivo:
- výslovnost samohlásek – typová slova (Jim, Chuck, Jack, Ed …)
- slovesa: is, has
- skupiny slov ve spojení se členem (člen + přídavné jm. + podstatné jm.), nebo se
zájmenem (zájmeno + přídavné jm. + podstatné jm.)
- koncovky –s u podstatných jmen (mnoţné číslo, přivlastňování)
- nácvik orientace – pokyny
- jednoduché obraty pro přání a dopisy (přání k Vánocům, narozeninám, dopis Jeţíškovi)
- předloţky: for, from, with, on, under, at, in
- rod, časování (klíčová jsou zájmena)
- přivlastňovací zájmena (nahrazují člen!) – my, your
- číslovky a základní početní operace
- vazba s „there“
- gerundium – průběhový čas
- sloveso „can“
- abeceda, hláskování
Konverzační dovednosti:
- ve městě
- v obchodě
- Vánoce, dárky
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 55
-
barvy, věci ve škole
zvířata, ZOO
Velikonoce
věci kolem nás (můj dům, můj byt)
v táboře
lidi kolem nás (rodina, kamarádi)
5.ročník
Opakujeme a rozvíjíme slovní zásobu a znovu učíme a rozvíjíme mluvnici. Důraz klademe na
rozvoj slovní zásoby, která děti zajímá. Je to základ, který se jim vyplatí v dalších ročnících.
Mluvnické učivo:
-
člen a mnoţné číslo podstatných jmen: I have a … I have two …
přivlastňování: It is Ann’s.
překlad spojení s předloţkami: for Ann
pokyny
časování slovesa pomocí zájmen: I, you, he…
časování slovesa být
hláskování
-
čísla a jejich pouţití (čas, míry, ceny)
barvy, další přídavná jména
jídlo, nápoje, pokyny s nimi spojené
zvířata
školní a mimoškolní činnosti
nejběţnější věci kolem nás
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 56
Německý jazyk
3 .ročník
-
seznámení s cizím jazykem, zařadíme průřezové téma: Multikulturní výchova ( tematický
okruh multikulturalita)
seznámení s hlavními rozdíly mezi českým a německým pravopisem (seznámení
s odlišnými písmeny ß, ä, ö, ű)
procvičování psaní v němčině hodně pouţívaného písmena „w“
odlišná fonetika
pozdravy
vzájemné představování
jednoduché rozkazy
orientace v oblastech – základní sl. zásoba například v tématech:
 pozdravy
 přestavování
 poděkování
 rodina
 barvy
 ţivot v lese
 číslovky
 zvířata
 potraviny
 jednoduché činnosti
 moje tělo
Celková výuka a osvojování základních pojmů k jednotlivým tématům bude probíhat za
pomocí vyhledávání, určování, pojmenovávání věcí, obrázků,… pomocí didaktických her,
říkanek, písniček.
4. ročník
-
-
upevnění hlavních rozdílů mezi českým a německým pravopisem (seznámení s odlišnými
písmeny ß, ä, ö, ű)
upevňování odlišné fonetiky
w- otázky ( wer, wo, was, wie, warum,…)
časování pravidelných sloves v čase jednotném i mnoţném
časování sloves „haben“ a „sein“
vyjadřování záporu v německé větě (nicht)
členy určité a neurčité
antonyma
orientace v prostoru vpravo / vlevo
základní číslovky
hodiny – určování času
1. a 4. pád podstatných jmen v jednotném čísle
rozkazovací způsob 2. osoby čísla jednotného i mnoţného
rozšiřování slovní zásoby formou psaných a mluvených textů
obohacování znalostí pomocí : čtení s porozuměním jednoduchých textů, jednoduché
náslechy ( z příslušných prac. sešitů), nácvik psaní odlišných písmen, vzájemné kladení
otázek a odpovědí, sestavování jednoduchých vět oznamovacích i tázacích
seznámení se slovníkem
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 57
5.ročník
-
přivlastňovací zájmena v 1. a 4. pádě
modální sloveso „können, möchten“, věty s a bez modálních sloves
neustálé procvičování časování pravidelných sloves
úvod do problematiky časování nepravidelných sloves v přítomném čase
úvod do předloţkových vazeb ( hlavně 3.pád)
osobní zájmena ve 3. pádu
zdvořilostní oslovení, rozdíl ihr/Sie
rozšiřování číslovek v návaznosti na čas
čas – wann, wie spät ist es
dny v týdnu
formou výjezdových skupin vybraných ţáků zařadíme průřezové téma Výchova k myšlení
v evropských a globálních souvislostech, tématický okruh Jsme Evropané
adresa
pouţívání předloţek: im, am, um
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 58
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE
Vzdělávací oblast je v 1. – 5. ročníku realizována prostřednictvím samostatného vyučovacího
předmětu matematika s časovou dotací v 1. ročníku čtyři hodiny týdně a ve 2. – 5. ročníku pět
hodin týdně.
Matematika
A) Charakteristika výuky:
Matematické vzdělávání v tomto období pomáhá ţákům vnímat význam matematiky v ţivotě.
Ţáci se učí vyjadřovat pomocí čísel. Matematika rozvíjí pozornost, vytrvalost, schopnost
rozlišovat, objevovat, vytvářet různé situace. Ţáci se učí svoji práci kontrolovat, srovnávat,
učí se sebedůvěře, slovně i písemně vyjadřují výsledky svého pozorování. S vyjadřovacími
schopnostmi se rozvíjí jejich schopnost uvaţovat.
Vzdělávací oblast matematika je tvořena čtyřmi tematickými okruhy:
a) Číslo a proměnná:
V tomto tematickém okruhu si ţáci postupně osvojují aritmetické operace (porovnávání,
zaokrouhlování, sčítání, odčítání, násobení, dělení). Přitom se dbá na tři sloţky:
- dovednost (provádění početních operací);
- algoritmické porozumění (proč je práce prováděna předloţeným postupem, důraz na
činnostní provedení a pozorování ţáků, hovor o pozorovaném);
- významové porozumění (umět operaci propojit na reálné situace – nejlépe za pomoci
individuálních činností, matematizace reálných situací).
b) Závislosti a vztahy:
Ţáci si v tomto tematickém okruhu na základě pozorování uvědomují změny a závislosti
známých jevů. Porovnávají velikosti věcí a čísel. Pomocí svých činností postupně pochopí, ţe
změnou můţe být zvětšení, zmenšení, růst, pokles. Na poznání a pochopení závislostí
navazuje v dalších obdobích práce s tabulkami, diagramy a grafy.
c) Geometrie v rovině a v prostoru:
Ţáci se v tomto tematickém okruhu učí objevovat, rozlišovat a určovat základní geometrické
rovinné a prostorové útvary. Geometricky modelují reálné situace, hledají geometrické útvary
ve svém okolí a pojmenovávají je. Učí se měřit délku, poznávají základní jednotku délky. Učí
se základy grafického projevu v geometrii.
d) Slovní úlohy:
Jejich řešení je do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky.
Při nich je třeba uplatňovat uvaţování ţáků, které později přechází v logické myšlení. Učí se
řešit jednodušší úlohy z reálného světa, analyzovat reálné situace, pochopit problém, utřídit
údaje, pomocí konkrétního názoru situaci modelovat, následně řešit a formulovat odpověď.
Matematika svým charakterem vyţaduje činnostní pojetí.
Do první třídy přicházejí děti s nestálou a rozptýlenou pozorností, mnozí neumějí naslouchat.
Hodiny matematiky dávají prostor k tomu, aby se ţáci učili pozorně naslouchat slovům
učitele. Pojmy čísel první desítky a početní výkony s nimi prováděné se vyvozují zásadně
pomocí žákovských pomůcek a to hlavně konkrétních věcí a dále pomocí zástupného názoru
a obrázků. Vţdy ve spojení s manipulací kaţdého ţáka s uvedenými pomůckami. Tyto
činnosti pomáhají lehce podchytit pozornost ţáků. To také napomáhá tomu, ţe lze brzy
individuálně pracovat s celým ţákovským kolektivem, docílit pozornosti všech ţáků.
Pomůcky v rukou ţáků a činnosti s nimi umoţňují učiteli okamţitou zpětnou vazbu a moţnost
reagovat na úroveň zvládnutí učiva ţáky.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 59
Velmi dobrým prostředkem k rozvoji pozornosti i k projevu míry pochopení probíraného
matematického učiva jsou hovory žáků k činnostem, při kterých početně vyjadřují své
zkušenosti. Rozvíjí se přitom schopnost ţáka vyjadřovat své myšlenky, posiluje se sebedůvěra
ţáka v jeho schopnosti.
Výchova pozornosti a sebedůvěry je úzce spjata s výchovou smyslu pro zodpovědnost, nyní
za vlastní práci ve škole a za její výsledky, později pak za práci prováděnou v zaměstnání.
Smysl pro odpovědnost za vlastní práci je úspěšně vytvářen, je-li ţák brzy veden
k samokontrole. Tomu je v materiálech připravených pro činnostní výuku věnováno hodně
prostoru.
Velký význam v matematice má aktivita žáků. Činnostní formy učení dávají dostatek
moţností k jejímu neustálému podněcování.
Činnostní učení matematice není zaloţeno na výsledcích, které se objeví hned po jedné
hodině činností zařazených do výuky náhodně, odděleně. Toto učení naopak vyžaduje
aplikaci činností do celého souboru hodin. Uvědomujeme si, ţe ani jeden návyk se nemůţe
vytvořit jen v jedné hodině. Ani jeden matematický pojem nemůţe být utvrzen během jedné
vyučovací hodiny. Je nutné v řadě po sobě následujících vyučovacích hodin nechat daný
pojem postupně objevit a přijmout všemi ţáky, poznané učivo krátce v kaţdé hodině
procvičovat a nechat ho obohacovat novými ţákovskými nápady a zjištěními. Kaţdá
vyučovací hodina, která je zařazena do určitého systému činností, svým dílem přispívá
k vytvoření a upevnění vykládaného pojmu. Kaţdá vyučovací hodina také individuálně
přibliţuje ţákovi určité nové vědomosti. Proto musí kaţdý ţák dostat dostatečný prostor
k pochopení učiva a k dovednosti o něm hovořit.
V systému vyučovacích hodin činnostního učení matematice vyplývá nové učivo
z předcházejícího a zároveň je základem a oporou pro učivo následující. Za tohoto
předpokladu se často stává, ţe ţáci nové učivo objeví sami a často jim ani nepřipadá nové.
K tomu učitel ţákům dopomáhá určitým upozorněním, otázkou nebo doporučením, co
pozorovat. Žákům je třeba dát dostatečný prostor na objev poznávaného jevu i na jeho
zvládnutí a procvičení.
K osvojení si nového učiva a ke zkonkrétnění vytvářených pojmů vedeme ţáky především
prostřednictvím individuálních činností se zvolenými konkrétními pomůckami. Velkou mírou
přitom napomáháme rozvoji správného uvaţování ţáků.
Řešení slovních úloh formou individuálních činností spolu se slovním vyjadřováním úloh
a odpovědí ţáky, můţeme hodnotit jako nejmocnější prostředek rozvoje chápavosti dětí. Při
tomto učení dovedeme postupně všechny ţáky k tomu, ţe se dovedou o učeném jevu
vyjadřovat v matematice jasně, souvisle a přesvědčivě.
Činnostní učení matematice, je prakticky ověřený nástroj, pomocí něhoţ učitel snadno
upoutává pozornost ţáků, probouzí jejich představivost a postupně uvádí do pohybu myšlení
kaţdého ţáka.
Při řešení slovních úloh je žák jejich tvůrcem, vynálezcem i řešitelem. Úsilí, které při tom ţáci
vynakládají, působí příznivě na jejich rozumový vývoj. Rozvíjena je přitom i samostatnost
ţáka a jeho tvořivost.
Podmínky pro dosaţení dovednosti ţáka správně řešit slovní úlohy jsou:
- provádění různých praktických činností, které znázorňují určitou úlohu
- pokus o samostatné vyhledávání cesty řešení ţákem a o vyjádření odpovědí náleţející
k dané úloze
- samostatné vymýšlení a formulování úloh podobných úlohám právě řešeným
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 60
-
vymýšlení úloh příbuzných (s blízkým praktickým obsahem) ţáky a předkládání
obdobných úloh k řešení učitelem
řešení obtíţnějších úloh aţ po dokonalém zvládnutí úloh jednoduchých
Při řešení slovních úloh se ukazuje, ţe někteří ţáci teprve po řešení úloh ze ţivota tak, jak ho
znají, začínají chápat smysl, cíl a význam řešení slovních úloh.
Učebnice a pracovní sešity, které jsou připravené k činnostnímu učení matematice, předkládají mnoho slovních
úloh ze ţivota, čímţ jsou také dětem blízké a jasné. Metodické postupy v nich zvolené nejsou jednotvárné,
upoutávají ţáky, budí jejich zájem, mobilizují jejich pozornost.
Dosaţení dobrých výsledků v hodinách matematiky vyţaduje:
-
-
naučit ţáky pozorně vnímat, co říká a dělá učitel a co odpovídají spoluţáci
učit ţáky soustředit se na své činnosti, hovořit o nich, reagovat na upozornění učitele,
vnímat práci a vyjadřování spoluţáků
pravidelným zařazováním činností do výuky dosáhnout při nich zručnosti ţáků
pouţívat činnostních metod k dosaţení aktivity ţáků a jejich spoluúčasti při učení
individuální účast kaţdého na řešení a pozorování předloţeného problému
poskytnout kaţdému ţákovi dostatečný prostor k tomu, aby měl moţnost vniknout do
podstaty problému, o kterém se hovoří ve vyučování – porozumět učební látce
pestré změny forem práce v průběhu roku, rozmanitost pouţívaných pomůcek a tím
dosaţení zajímavosti výuky
kaţdodenní činnosti ţáků a kaţdodenní zpětnou vazbu mezi učitelem a ţáky, to pak
pomáhá učiteli vnímat a rozvíjet osobnost kaţdého z nich
aby vyučování matematice mělo nejen vzdělávací, ale i výchovný charakter, neboť tam
kde tomu tak není, nebývá ani dobrý prospěch
do vyučování často zařazovat úlohy, v nichţ se odráţí ţivot obklopující dítě, to co dítě
vidí, v čem má přímou účast, to potom snadno zařazuje do svých početních úvah
a myšlenek
časté sestavování úloh ze ţivota samotnými ţáky, neboť tvorba úloh, otázek a odpovědí
napomáhá dobrému zvládnutí učiva, obměny slovních úloh
propojování výuky matematiky s ostatními předměty, zvláště s prvoukou
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 61
Při vyučování matematice v prvním období základního vzdělávání při probírání určitého
učiva:
- seznámíme ţáky s prvním pojetím daného problému a motivujeme je
- uţitím názorných pomůcek a konkretizací vedeme ţáky postupně k pochopení problému,
který je dán novou učební látkou
- provádíme třídění a srovnávání naučených vědomostí s vědomostmi jiţ osvojenými
- provádíme cvičení s praktickým uţitím získaných vědomostí
- necháváme ţáky samostatně vymýšlet slovní úlohy, které vycházejí z jejich zkušeností
- provádíme cvičení k zautomatizování určité početní operace
- necháváme ţáky při praktických činnostech objevovat potřebu nového početního výkonu
- látku pro počítání zpaměti volíme tak, aby přispívala k dosaţení dobrého zvládnutí
probíraného učiva
V prvním období základního vzdělávání necháváme ţáky pod vedením učitele matematické
poznatky objevovat a formulovat je svými slovy. Učitel pak matematický pojem upřesní
a správně ho formuluje.
Zdůrazňujeme potřebu častého zařazování počítání zpaměti, a to po celé první období
základního vzdělávání. Při počítání s malými čísly by nikdy nemělo být počítání zpaměti
nahrazováno písemných počítáním.
Po celé první období se v matematice kladou základy počítání zpaměti. Ţáci se učí způsoby
pamětného sčítání, odčítání, násobení a dělení v oboru do 100 i do 1000. Řešení slovních úloh
zpaměti je třeba vţdy spojovat s ţákovým vysvětlením, jak k výsledku dospěl. V průběhu 1. –
3. ročníku je třeba, aby kaţdý ţák vyřešil mnoho jednoduchých slovních úloh. To není moţné
realizovat tehdy, pokud bychom měli zároveň vyţadovat klasické zápisy kaţdé úlohy. Při
řešení slovních úloh zpaměti můţe ţák pouţívat konkrétní názor, nákres, náčrt a jiné svoje
zobrazení a z něho formulovat výsledek a vysvětlit, jak k němu dospěl. U celé řady slovních
úloh řešených činnostně zpaměti mohou ţáci objevit několik způsobů řešení úlohy. Zájem
ţáků o počítání zpaměti se dobře probouzí vhodnou motivací, spojováním řešení slovních
úloh s individuálními činnostmi, častým vymýšlením slovních úloh ţáky samotnými,
a poznáním, ţe je v jejich schopnostech úlohy řešit.
-
osvojování základních matematických pojmů na základě aktivních činností kaţdého ţáka;
důraz na porozumění základním pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům;
rozvíjení zkušeností s matematickým modelováním pomocí činností, kterými se ţáci učí
poznávat a nalézat situace, které dokáţou matematicky popsat;
vyuţívání zkušeností ţáků z domova i ze ţivota kolem nich;
prostor pro aktivní projev ţáka – vymýšlení úloh ţáky, vyuţití jejich zájmů, komunikace
mezi ţáky, efektivní vyuţívání osvojených poznatků;
grafické projevy ţáka – od kresleného obrázkového názoru k náčrtům;
postupné osvojování prvních matematických pojmů, početních výkonů, postupů, základů
jazyka matematiky a způsobů jejich uţití.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 62
ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE
ţák
– pouţívá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném souboru,
vytváří soubory s daným počtem prvků
– čte, zapisuje a porovnává přirozená čísla do 1 000, uţívá a zapisuje vztah rovnosti
a nerovnosti
– uţívá lineární uspořádání; zobrazí číslo na číselné ose
– provádí zpaměti jednoduché početní operace s přirozenými čísly
– řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje a modeluje osvojené početní operace
ţák
- vyuţívá při pamětném i písemném počítání komutativnost a asociativnost sčítání a násobení
zpaměti sčítá a odčítá čísla do sta, násobí a dělí v oboru malé násobilky
vyuţívá komutativnost sčítání a násobení při řešení úlohy a při provádění zkoušky
výpočtu
- vyuţívá asociativnost sčítání a násobení při řešení úloh s uţitím závorek
- vyuţívá výhodného sdruţování čísel při sčítání několika sčítanců bez závorek
provádí písemné početní operace v oboru přirozených čísel
- správně sepíše čísla pod sebe (dle číselných řádů) při sčítání, odčítání, násobení a
dělení přirozených čísel
- aplikuje při písemném výpočtu znalost přechodu mezi číselnými řády
- vyuţívá znalosti malé násobilky při písemném násobení a dělení nejvýše
dvojciferným číslem
- provádí písemné početní operace včetně kontroly výsledku
- dodrţuje pravidla pro pořadí operací v oboru přirozených čísel
zaokrouhluje přirozená čísla, provádí odhady a kontroluje výsledky početních operací
v oboru přirozených čísel
- přečte a zapíše číslo (do milionů) s uţitím znalosti číselných řádů desítkové soustavy
- vyuţívá rozvinutého zápisu čísla (do milionů) v desítkové soustavě
- porovnává čísla do milionů
- zaokrouhluje čísla do milionů s pouţitím znaku pro zaokrouhlování
- uţívá polohové vztahy („hned před“, „hned za“) v oboru přirozených čísel
- orientuje se na číselné ose a jejích úsecích
- provádí číselný odhad a kontrolu výsledku
řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje osvojené početní operace v celém oboru
- porozumí textu úlohy (rozlišuje informace důleţité pro řešení úlohy)
- přiřadí úloze správné matematické vyjádření s vyuţitím osvojených početních
operací
- zformuluje odpověď k získanému výsledku
- přiřadí k zadanému jednoduchému matematickému vyjádření smysluplnou slovní
úlohu (situaci ze ţivota)
- tvoří slovní úlohu k matematickému vyjádření
-
-
-
-
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 63
ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY
ţák
– orientuje se v čase, provádí jednoduché převody jednotek času
– popisuje jednoduché závislosti z praktického ţivota
– doplňuje tabulky, schémata, posloupnosti čísel
ţák
- vyhledává, sbírá a třídí data
- provádí a zapisuje jednoduchá pozorování (měření teploty, průjezd aut za daný
časový limit apod.)
- vybírá a porovnává ze zadání úlohy data podle daného kritéria
- posuzuje reálnost vyhledaných údajů
- čte a sestavuje jednoduché tabulky a diagramy
- doplní údaje do připravené tabulky nebo diagramu
- vytvoří na základě jednoduchého textu tabulku, sloupcový diagram
- vyhledá v tabulce nebo diagramu poţadovaná data a porozumí vztahům mezi nimi
(nejmenší, největší hodnota apod.)
- pouţívá údaje z různých typů diagramů (sloupcový a kruhový diagram bez pouţití
%)
- pouţívá jednoduchých převodů jednotek času při práci s daty v jízdních řádech
GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU
ţák
– rozezná, pojmenuje, vymodeluje a popíše základní rovinné útvary a jednoduchá tělesa;
nachází v realitě jejich reprezentaci
– porovnává velikost útvarů, měří a odhaduje délku úsečky
– rozezná a modeluje jednoduché souměrné útvary v rovině
ţák
- narýsuje a znázorní základní rovinné útvary (čtverec, obdélník, trojúhelník a kruţnice);
uţívá jednoduché konstrukce
- rozezná základní rovinné útvary (čtverec, obdélník, trojúhelník a kruţnice)
- vyuţívá k popisu rovinného útvaru počty vrcholů a stran, rovnoběţnost a kolmost
stran
- charakterizuje základní rovinné útvary a k zadanému popisu přiřadí název
základního rovinného útvaru
- vyuţívá základní pojmy a značky uţívané v rovinné geometrii (čáry: křivá, lomená,
přímá; bod, úsečka, polopřímka, přímka, průsečík, rovnoběţky, kolmice)
- vyuţije znalosti základních rovinných útvarů k popisu a modelování jednoduchých
těles (krychle, kvádr, válec)
- narýsuje kruţnici s daným poloměrem
- narýsuje trojúhelník nebo trojúhelník se třemi zadanými délkami stran
- narýsuje čtverec a obdélník s uţitím konstrukce rovnoběţek a kolmic
- dodrţuje zásady rýsování
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 64
-
-
-
-
sčítá a odčítá graficky úsečky; určí délku lomené čáry, obvod mnohoúhelníku sečtením
délek jeho stran
- rozlišuje obvod a obsah rovinného útvaru
- s pomocí čtvercové sítě nebo měřením určí obvod rovinného útvaru (trojúhelníku,
čtyřúhelníku, mnohoúhelníku)
- porovnává obvody rovinných útvarů
- graficky sčítá, odčítá a porovnává úsečky
- určí délku lomené čáry graficky i měřením
- převádí jednotky délky (mm, cm, dm, m, km)
sestrojí rovnoběţky a kolmice
- vyhledá dvojice kolmic a rovnoběţek v rovině
- načrtne kolmici a rovnoběţku ve čtvercové síti
- narýsuje k zadané přímce rovnoběţku a kolmici vedoucí daným bodem pomocí
trojúhelníku s ryskou
určí obsah obrazce pomocí čtvercové sítě a uţívá základní jednotky obsahu
- určí pomocí čtvercové sítě obsah rovinného útvaru, který lze sloţit ze čtverců,
obdélníků a trojúhelníků
- porovnává pomocí čtvercové sítě obsahy rovinných útvarů
- pouţívá základní jednotky obsahu (cm2, m2, km2) bez vzájemného převádění
rozpozná a znázorní ve čtvercové síti jednoduché osově souměrné útvary a určí osu
souměrnosti útvaru překládáním papíru
- pozná osově souměrné útvary (i v reálném ţivotě)
- určí překládáním papíru osu souměrnosti útvaru
vytvoří ve čtvercové síti osově souměrný útvar podle osy v lince mříţky
NESTANDARDNÍ APLIKAČNÍ ÚLOHY A PROBLÉMY
ţák
- řeší jednoduché praktické slovní úlohy a problémy, jejichţ řešení je do značné míry
nezávislé na obvyklých postupech a algoritmech školské matematiky
- vyhledá v textu úlohy potřebné údaje a vztahy
- volí vhodné postupy pro řešení úlohy
- vyhodnotí výsledek úlohy
K učebnici 5. ročníku je připraven počítačový program 5P, který dobře slouţí k procvičování
zaokrouhlování, k porovnávání velikosti čísel, odhadům výsledků početních výkonů,
k procvičování násobení a dělení čísel zakončených nulami aj. Program je připraven tak, aby
mohl slouţit i pro ţákovskou sebekontrolu.
Velkou pozornost v 5. ročníku věnujeme úsudkovému počítání, řešení slovních úloh se
základními úsudky, slovních úloh s více početními výkony, úloh řešených na základě
geometrických nákresů a úloh řešených neobvyklým způsobem. Naším cílem je dosaţení
samostatnosti ţáků při řešení úloh. Soustavně je třeba nechávat ţákům moţnost úlohy
obměňovat nebo sestavovat nové úlohy se zvolenou tématikou.
Pouţívané materiály pro výuku v 5. ročníku jsou připraveny tak, aby pomohly procvičovat
základní učivo z niţších ročníků a početní výkony oboru do milionu. Připravené slovní úlohy
napomáhají procvičit úsudky, předkládají jednoduché i náročnější úlohy.
Důleţité je, ţe všechny učební materiály pomáhají při diferenciaci ţáků. Obsahují celou řadu
úloh s rozličnou tématikou pro nadané ţáky, umoţňují ţákům provádět sebekontrolu,
napomáhají jejich sebehodnocení. Spojují matematiku s mnohými dalšími vyučovacími
předměty. Dávají příleţitost k zařazování vhodných projektů do výuky. Projektem se rozumí
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 65
soubor rozličných námětů, na jejichţ řešení se mohou ţáci podílet, ve kterých mohou
uplatňovat svoje zkušenosti i realizovat své schopnosti objevovat a zpracovávat témata.
Pouţívané učebnice pro činnostní učení předkládají ţákům řadu námětů pro vhodné projekty,
přiměřené jejich schopnostem.
Činnosti umoţňují aktivní zapojování všech ţáků do výuky. Ţáky při nich přivádíme
k samostatnému myšlení nad předloţenými problémy, ke schopnosti o věcech a jevech
uvaţovat a vytvářet hodnotící soudy. Postupně se u ţáků rozvíjí i schopnost vyhledávat
a třídit informace, logicky myslet a zodpovědně se rozhodovat.
Výuka matematiky směřuje v 5. ročníku k tomu, aby pokud moţno všichni ţáci dosáhli
očekávaných výstupů určených pro 2. vzdělávací období. Umoţňuje také individuální rozvoj
ţáků. Vyučování vyţaduje v tomto období individualizaci a diferenciaci.
Činnostní výuka ve své podstatě umoţňuje, aby kaţdý ţák mohl pracovat podle svých
moţností a individuálně se rozvíjely předpoklady ţáků pro další úspěšné vzdělávání na
2. stupni.
D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících
1. ročník
-
vytváření představ o jednotlivých číslech na základě názoru
přirozená čísla 1 aţ 5 – numerace, vidění počtu věcí do 5
rozklady čísel
tvoření slovních úloh ţáky bez uţití početních výkonů (ze začátku i bez znalosti číslic)
porovnávání počtu věcí
sčítání a odčítání přirozených čísel spojené s manipulačními činnostmi (do 5)
slovní úlohy doplněné příkladem (do 5)
přirozená čísla 1 aţ 10 – numerace, vidění počtu věcí do 10
rozklady přirozených čísel do 10
sčítání a odčítání přirozených čísel v oboru do 10, názorné zavedení pomocí činností
jednoduché slovní úlohy ze ţivota řešené na základě manipulace í s věcmi i s penězi
orientace v prostoru (před, za, vedle, vpravo, vlevo, dole, nahoře)
automatizace spojů sčítání a odčítání do 10
porovnávání počtu věcí, porovnávání čísel bez zápisu znamének nerovnosti
přirozená čísla do 20 – numerace
sčítání a odčítání v 2. desítce s vyuţitím analogie s 1. desítkou (bez přechodu přes
desítku), analogie musí vyplynout z individuálních činností ţáků
vztahy o několik více, o několik méně
slovní úlohy ze ţivota (obor do 20)
poznávání geometrických tvarů, rovinných obrazců a těles – vyuţití vhodných stavebnic,
stavby podle předlohy i podle fantazie
Výuka matematiky má v 1. ročníku činnostní charakter. Vysvětlování početních výkonů se
v 1. a 2. ročníku provádí na základě činností se skupinami předmětů. Názornému počítání
slouţí téţ jednoduché obrázky a značky kreslené dětmi. Při vytváření pojmu čísel a početních
výkonů se přechází od činností s trojrozměrnými předměty k připraveným pomůckám (kolečka,
peníze, vystřiţené obrázky) aţ ke kreslenému názoru v pracovních sešitech a názoru
demonstračnímu. Také vytváření slovních úloh a jejich obměny vychází z věcného názoru,
především je však třeba vyuţívat individuálních ţákovských zkušeností.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 66
Velmi vhodným tématem slovních úloh je obchodování spojené s manipulací s pomůckou
„papírové mince a bankovky“.
Matematika celého 1. ročníku je vyučována hlavně v souvislosti s učivem prvouky, ale také
v souvislosti s učivem českého jazyka (vymýšlení slovních úloh, vytváření otázek,
vyjadřování se k činnostem).
Podle podmínek školy se mohou děti ve vyučování seznamovat s prací na počítači a vyuţívat
v matematice jednoduché počítačové programy a hry obsahující procvičování vidění počtu
věcí, přiřazování čísla k určitému počtu věcí, porovnávání počtu věcí a čísel a téţ
procvičování početních výkonů.
Tyto dovednosti dále rozvíjíme v následujícím 2. a 3. ročníku základního vzdělávání.
Vhodných počítačových her a programů lze vyuţívat k procvičování učiva nejen matematiky,
ale i dalších vyučovacích předmětů.
2. ročník:
-
-
-
-
opakování učiva z 1. ročníku:
 rozklady čísel do 10
 numerace do 20
 porovnávání čísel
 automatizace spojů sčítání a odčítání do 20
 jednoduché slovní úlohy spojené s názorem
sčítání a odčítání s přechodem přes desítku vyvozené na základě manipulačních činností
ţáků
přirozená čísla do 100 – numerace - vytváření představ čísel na základě názoru:
 posloupnost přirozených čísel
 počítání po desítkách, počítání po jednotkách v různých desítkách
 čtení a zápis čísel, číselná osa
 porovnávání čísel pojmenovaných i nepojmenovaných
 zaokrouhlování čísel na desítky na základě práce s číselnou osou
sčítání a odčítání v oboru do 100
 sčítání a odčítání násobků 10
 přičítání jednociferných čísel k celým desítkám i jejich odčítání od celých desítek
(typy: 30 + 7; 90 – 8)
 sčítání a odčítání v jednotlivých desítkách s vyuţitím analogie s počítáním v 1. desítce
vyplývající z individuálních činností ţáků s pomůckami (typy: 32 + 6; 57 – 4)
 sčítání a odčítání s přechodem desítek (typy: 49 + 5; 25 + 30; 71 – 4; 93 – 20;
80 - 15)
 sčítání a odčítání dvojciferných čísel (typy: 23 + 41; 68 – 34), počítání s „penězi“
 vytváření jednoduchých slovních úloh k jednotlivým typům příkladů na sčítání
a odčítání (vyuţití při obchodování);
názorné zavedení násobilky 1, 2, 5, 10, 3, 4, které je odvozeno z opakovaného přičítání
stejných čísel
činnosti vedoucí k pochopení násobilky a jejímu procvičování
slovní úlohy, které vedou k pochopení úsudku několikrát více (s vyuţitím peněz)
geometrické tvary rovinné a prostorové, hry s tvary, modelování, rozlišování modelů těles
i geometrických tvarů ve svém okolí
rozvíjení prostorové představivosti – stavebnice, soubory krychlí, apod.
rovné a křivé čáry
praktické měření délek, jednotky délky: metr, centimetr
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 67
-
jednotky času (hodina, minuta), poznávat, kolik je hodin na hodinách ručičkových
i digitálních, orientace v čase
Výuka matematiky ve 2. ročníku má i nadále činnostní charakter. Všechny činnostní
a počtářské dovednosti získané v 1. ročníku se vyuţívají a dále rozvíjejí. Pokračuje téţ rozvoj
řečových dovedností ţáků. Postupně se u ţáků vytváří dovednost matematického vyjadřování.
Číselný obor se rozšiřuje do 100 činnostně, hlavně na základě manipulací s „penězi“ a za
vyuţití obrázkového názoru. Zdůrazňuje se řešení slovních úloh, neboť při jejich řešení se
rozvíjí logické myšlení ţáků a současně se upevňují a automatizují početní výkony.
Automatizace početních výkonů vzniká na základě dokonalého pochopení probíraných
algoritmů. Matematické dovednosti se ve 2. ročníku rozšiřují o početní operaci – násobení,
která je vyvozována na základě činností s konkrétním názorem.
Násobení má přitom ţák moţnost objevit z opakovaného sčítání. Činnosti vedoucí k tomuto
objevu a jeho ověřování je třeba provádět s různými pomůckami, vhodnou pomůckou jsou
peníze. Spoje násobilek 2, 5, 10 se v podstatě připravují jiţ od 1. ročníku při opakovaném
přičítání určitého čísla. Ve 2. ročníku tuto zkušenost ţáků vyuţijeme. Na základě činností ţáci
pochopí princip násobení a později i to, jak lze násobilky vyuţít v praktickém ţivotě. Obojí je
základním předpokladem ke tvorbě slovních úloh na násobení ţáky a k pozdější postupné
automatizaci násobilkových spojů.
Geometrie ve 2. ročníku má motivační charakter. Je především zaměřena na hry
s prostorovými a rovinnými tvary. Průpravou pro pozdější provádění náčrtů v geometrii je ve
2. r. kreslení různých rovných a křivých čar, jednotaţek apod. Měření délek se provádí na
konkrétních předmětech.
3. ročník:
-
-
opakování učiva z 2. ročníku:
 počítání do 20 s přechodem přes 10
 numerace do 100
 sčítání a odčítání v oboru do 100
 slovní úlohy vedoucí k sčítání a odčítání i k porovnávání o několik více, o několik
méně
 sčítání a odčítání do 100, příklady typu: 36 + 17; 65 – 28
příprava písemného sčítání a odčítání do 100 na základě činností s pomůckami „desítky
koleček“, „papírové mince a bankovky“
slovní úlohy vedoucí k porovnávání rozdílem
násobení a dělení v oboru násobilek do 100, automatizace spojů
slovní úlohy vedoucí k násobení a dělení a rozlišování úsudků několikrát více, několikrát
méně a jejich obměny
na základě manipulačních činností rozlišovat úsudky: o několik více, o několik méně,
několikrát více, několikrát méně
násobení dvojciferných čísel jednociferným číslem (velká násobilka vyvozená činnostními
postupy s oporou o zapsaný příklad)
uţití závorek v příkladech se dvěma početními výkony
přirozená čísla v oboru do 1 000 – numerace:
 vytvoření představy čísel na základě názoru: činnosti ţáků s pomůckami „papírové
mince a bankovky“, „čtvercová síť“
 posloupnost přirozených čísel, počítání po stovkách, desítkách, jednotkách
 čtení a zápis čísel
 práce s číselnou osou (vyuţití čtverečků s napsanými čísly k manipulaci)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 68
-
-
 porovnávání čísel
 zaokrouhlování čísel na stovky, na desítky
sčítání a odčítání v oboru do 1 000:
 sčítání a odčítání zpaměti příklady typu: 241 + 7; 325 – 3; 530 + 40; 490 + 60;
380 – 20; 240 – 50; 300 – 8; 600 – 40
(při sčítání a odčítání zpaměti má nejvýše jedno číslo všechny tři číslice různé od
nuly)
seznámení s písemným sčítáním dvou trojciferných čísel, odhady výsledků
seznámení s písemným odčítáním dvou trojciferných čísel, kontrola výpočtu sčítáním
slovní úlohy s jedním početním výkonem a jejich obměny, nácvik jejich zápisů,
seznámení s prováděním odhadu předběţného výsledku řešení slovních úloh
slovní úlohy se dvěma početními výkony, vyuţití námětů z obchodování
rýsování přímek, vzájemná poloha (rovnoběţky, různoběţky), průsečík přímek
bod leţící na přímce a mimo přímku, úsečka a její označování, odhadování a měření délky
jednotky délky (metr, centimetr, milimetr, kilometr), jejich rozlišování, vytvoření správné
představy o velikosti jednotek na základě činností, jednoduché převody (m, cm, km)
čtverec a obdélník – jejich náčrty kreslené do čtvercové sítě i volně na papír
rozvoj prostorové představivosti (stavby z krychlí na vrstvy), stavby podle předlohy
tělesa kolem nás – poznávání geometrických tvarů
jednotky času (hodina, minuta, vteřina), jednoduché převody, orientace v čase
Vyučování matematice ve 3. ročníku je stejně jako v předcházejících ročnících názorné, často
spojené s aktivní činností všech ţáků. Ţákovských činností vyuţíváme při výkladu
i procvičování učiva. Velmi vhodné jsou činnosti s pomůckami „desítky koleček“ a „papírové
mince a bankovky“, např. při obchodování, činnostní práce na číselných osách (vyuţití
čtverečků z tvrdšího papíru, nejlépe o straně 2 cm), činnosti s „dvoubarevnými kolečky“
(názorné rozlišování úsudků).
S numerací a počítáním v číselném oboru do 1000 je třeba začít až po dokonalém zvládnutí
numerace a počítání v oboru do 100 pokud moţno všemi ţáky. Rozšíření číselného oboru
do 1000 je zařazováno aţ do 2. pololetí 3. ročníku. Proto se dobré zvládnutí všeho učiva
náleţejícího do číselného oboru do 1 000 nemůţe předpokládat u všech ţáků na konci
3. ročníku.
Pojetí početních výkonů, jak byly vysvětleny v 1. a 2. ročníku, se ve 3. ročníku nemění. Ve
3. ročníku se algoritmy početních postupů pamětného počítání rozšiřují o seznámení ţáků
s algoritmy písemného sčítání a odčítání. Zvládnutí algoritmů písemného sčítání a odčítání
nepatří do závěrečné klasifikace ve 3.ročníku. Slovní úlohy tvoří nedílnou součást učení
početních výkonů. Velký význam mají slovní úlohy, které vyuţívají číselné údaje z prostředí,
které ţáci znají.
Zařazování počítačových programů k procvičování učiva matematiky můţe být ve 3. ročníku
pro ţáky velmi oblíbenou činností.
V geometrii je třeba vést ţáky tak, aby rozuměli krátkým textům úloh s geometrickým
obsahem a aby dokázali popsat jednoduchý geometrický obrázek.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 69
4. ročník
opakování učiva z 3. ročníku
- číselný obor do 1 000
- čtení, psaní čísel
- desítková soustava
- porovnávání čísel, číselná osa
- zaokrouhlování
- pamětné početní úkony
- slovní úlohy
- základní spoje násobení a dělení
- násobení a dělení 10 a 100
- písemné sčítání a odčítání se zkouškou
- úsudky ve slovních úlohách, sloţené slovní úlohy
- dělení se zbytkem
- násobení a dělení jednociferným číslem, odhady výsledků, zkouška
- algoritmus písemného násobení, kontrola
- algoritmus písemného dělení s odhadem a zkouškou
- porovnávání čísel
- číselná osa
- násobení a dělení 10, 100 a 1 000
- číselná osa,
- zaokrouhlování,
- sčítání odčítání zpaměti
- písemné sčítání a odčítání,
- slovní úlohy
- písemné násobení a dělení jednociferným číslem, odhad výsledku, zkouška
- čísla větší neţ 10 000
- porovnávání čísel
- číselná osa
- zaokrouhlování na 10, 100, 1 000, 10 000, a 100 000
- pamětné i písemné sčítání a odčítání od 10 000 do 100 000
- pamětné násobení a dělení
- násobení a dělení 10, 100 a 1 000
- úsudky ve slovních úlohách s pamětnými i písemnými početními úkony
- písemné násobení dvojciferným číslem
- algoritmus písemného násobení, zkouška
- přímá úměrnost
- obor do milionu
- čtení a psaní čísel, porovnávání, počítání po 1 000, 10 000 a 100 000
- porovnávání, orientace na číselné ose
- zaokrouhlování na 10, 100, 1 000, 10 000, a 100 000
- písemné dělení jednociferným dělitelem, zkouška
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 70
- písemné početní úkony s přirozenými čísly, slovní úlohy do milionu
- písemné násobení dvojciferným číslem v oboru do milionu
- písemné násobení dvojciferným činitelem, zkouška
slovní úlohy
- pojmy: čitatel, jmenovatel, zlomková čára, celek, část zlomku
- názorné vyznačení : poloviny, čtvrtiny, třetiny, pětiny a desetiny
- čtení zlomků
- zlomky s čitatelem různým od jedné
- slovní úlohy na určení poloviny, třetiny, čtvrtiny, pětiny a desetiny
- řešení jednoduchých nerovnic s pouţitím čís. osy
- sčítání zlomků se stejným jmenovatelem
- vyjádření celku z dané poloviny,
- třetiny, čtvrtiny, pětiny a desetiny
- zábavné úlohy a matematické rébusy
- přímky, body, úsečky, polopřímky, různoběţky
- střed úsečky, osa úsečky, rýsování trojúhelníka, pravý úhel
- převádění jednotek délky, hmotnosti, objemu, času
- kolmé přímky, rýsování kolmic pomocí rysky na trojúhelníku
- kreslení a rýsování rovnoběţek
- rovinné geometrické tvary
- obdélník – čtverec, kruţnice – kruh, trojúhelník
- rýsování libovolného čtyřúhelníka
- rýsování obdélníka a čtverce, útvary souměrné podle osy
- obvod obdélníka, čtverce a trojúhelníka
- obsah obdélníka a čtverce ve čtvercové síti
- základní jednotka obsahu cm2
- jednotky obsahu a jejich pouţití v praxi
- obsah obdélníka a čtverce ve čtvercové síti s výpočtem
- grafický součet, rozdíl a násobek úsečky
- tělesa, modelování sítě krychle a kvádru, povrch těchto těles
- pojmy: stěna, strana, vrchol
- zajímavé geometrické úlohy
5. ročník
-
numerace do milionu a přes milion
jednoduché a sloţené slovní úlohy
rovnice a nerovnosti
písemné násobení trojciferným činitelem
římské číslice
větší čísla neţ jeden milion
uspořádání
porovnávání
zaokrouhlování
početní výkony pamětní i písemné
jízdní řád
čtení tabulek a grafů
uţité vlastnosti početních úkonů
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 71
-
bod, přímka,úsečka
kolmice, rovnoběţky
rovina
geometrické obrazce
jednotky a převody
délky
hmotnosti
času
úhel
čtverec, obdélník
úhlopříčky
trojúhelník
přepona, odvěsny
obvody obrazců
výpočet
kruh
kruţnice
souřadnice bodů
obsah
čtverce, obdélníku
jednotky obsahu
převádění
tělesa
Vyučování matematice ve 2. období směřuje k osvojování základních pojmů a vztahů,
postupné abstrakci a zobecňování. Vytváří zásoby algoritmů a metod řešení. Ţáci se učí
rozboru problému a plánu řešení, odhadování výsledku, volbě správného postupu, zpřesňují
své vyjadřování a zdokonalují grafický projev. Poznávají moţnosti matematiky a uvědomují
si, ţe k výsledku lze dospět různými způsoby. Rozvíjí logické myšlení a úsudek, zdůvodňují
matematické postupy a vytváří hypotézy.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 72
INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE
Je ve 4. a 5. ročníku realizována prostřednictvím samostatného vyučovacího předmětu informatika s časovou
dotací jedna hodina týdně.
Informatika
A) Charakteristika výuky Informatiky ve 2. vzdělávacím období
Vyučovací předmět Informatika je vyučován ve 4. a 5. ročníku po jedné vyučovací hodině
týdně. Charakter výuky informatiky je činnostní. Výuku orientujeme tak, aby ţáci získali
dovednosti a znalosti získávali výhradně na základě individuální nebo maximálně dvoučlenné
skupinové práce s počítači a pouţívaným softwarem. Ţáci provádějí takové činnosti, které
vedou k získání základních znalostí a dovedností z oblasti práce s ICT technologiemi
výhradně uţivatelského charakteru, ale tak, aby je mohli dále rozvíjet na druhém stupni
základního vzdělávání. Cílem naší práce je vybavit ţáka takovými kompetencemi, které mu
umoţní ICT technologie v budoucnosti cílevědomě vyuţívat při učení a později téţ při
organizaci svého ţivota. Dovednosti získané v oboru Informační a komunikační technologie
umoţňují ţákům aplikovat výpočetní techniku s bohatou škálou vzdělávacího softwaru
a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích oblastech celého základního vzdělávání. Získané
dovednosti jsou v informační společnosti nezbytným předpokladem pro uplatnění na trhu
práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní a zájmové činnosti.
B) Výchovně vzdělávací cíle
-
seznamovat ţáky se základními funkcemi počítače
uvědomovat si úlohu rychlých informací v dnešním moderním světě
umět správně komunikovat telefonem ( pevná linka, mobil )
ukázat, jak se dají v současnosti vyuţívat informační a komunikační technologie
naučit se svoje soubory informací vytvářet, ukládat a opět vyhledávat
seznámit se s tím, jak přijímat a odesílat zprávy e-mailem
učit ţáky pracovat s textem a obrázkem v textovém editoru
poznat moţnost získávání a předávání informací pomocí internetu
C) Očekávané výstupy na konci 2. období
Žák:
-
chápe společenský tok informací – vznik – přenos – transformace – zpracování –
distribuce informací
vyuţívá základní standardní funkce počítače a jeho nejběţnější periferie
respektuje pravidla bezpečné práce s HW i SW a postupuje poučeně i v případech jejich
závad
chrání data před poškozením, ztrátou a zneuţitím
při vyhledávání informací na internetu pouţívá jednoduché a vhodné cesty
vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích
komunikuje pomocí internetu či jiných běţných komunikačních zařízení
pracuje s textem a obrázkem v textovém, a grafickém editoru
ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závaţnost a
vzájemnou návaznost
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 73
D) Obsah učiva
1)
2)
-
Seznámení s počítačem
z čeho se počítač skládá
monitor
klávesnice
myš
zapnutí a vypnutí počítače
hygiena práce u počítače
hardware a software
uţivatelský účet
Práce u počítače - Malování
základní popis okna
nový dokument
štětec
úsečka
předdefinované tvary (obdélník, elipsa, zaoblený obdélník..)
více barev, nastavení – kapátko, lupa
mnohoúhelník
ukládání a otvírání dokumentu
ukládání pomocí nástroje výběr
přesouvání
výběr libovolného tvaru pro další úpravy
křivka, soustředné kruţnice
kopírování
mazání pomocí klávesy Delete
vkládání textu do obrázku
stínování
vícebarevná textura
překlopení, otáčení, zkosení, změna velikosti, velikosti obrázku
příprava obrázku před tiskem, vlastní tisk
3)
4)
-
Windows – základní informace o systému
důleţité ikony na ploše
hlavní nabídka
nabídka Start ( příslušenství, hry…)
programy, dokumenty a soubory
sloţka – vytvoření, označování a otvírání, přejmenování
okno sloţky – změna velikosti, posouvání
mazání jedné a více sloţek najednou
kopírování
přehled ve sloţkách
velikost sloţky a dokumentu
změna pozadí, vlastní spořič na pozadí
Textový editor – Microsoft Word
seznámení s hlavní nabídkou, panelem nástrojů
základy psaní – velká písmena, diakritika, zvláštní znaky
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 74
-
dokument, nový dokument
otevření a zavření dokumentu
psaní textu
označování textu, mazání textu
panel Formát – základní formát písma, řez písma, velikost, styl)
uloţení dokumentu
5)
-
Počítačová síť
internet a jeho vyuţití
prohlíţeč Internet Explorer
odkazy
vyhledávání pomocí klíčových slov
6)
-
Elektronická pošta
nový dopis
přečtení dopisu
odpověď na dopis
adresy na stejném serveru
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 75
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A JEHO SVĚT
Vzdělávací oblast je v 1. – 5. ročníku realizována prostřednictvím předmětu člověk a jeho
svět, který v sobě integruje vzdělávací obsahy vzdělávacích oborů prvouka, přírodověda
a vlastivěda s časovou dotací v 1. ročníku jedna hodina týdně, ve 2. ročníku dvě hodiny týdne,
ve 3. a 4. ročníku tři hodiny týdně a v 5. ročníku čtyři hodiny týdně.
Charakteristické pro výuku vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět je prolínání s učivem
ostatních předmětů a právě toto prolínání témat dává moţnost vytváření mnoha malých
projektů, které výuku obohatí a učivo se spojí se ţivotem dětí. Výuku vhodně doplňují
obrazy, videozáznamy, filmy, besedy, vycházky, exkurze atd..
Ve vzdělávací oblasti se věnujeme:
- poznávání věcí a jejich vlastností
- výchově smyslového vnímání, pozorování předmětů a jevů
- základům jazykového vyjadřování
- procvičování pozornosti, paměti, představivosti, obrazotvornosti,….
- ochraně přírody, kulturních památek a výsledků lidské práce
- technické výchově, pohybové výchově zdravotní výchově (znalosti lidského těla)
- vnímat lidi, vztahy mezi nimi, vztahy ve společnosti
- soudobému způsobu ţivota, orientaci v čase a v dějích historii České země
- přehledu o České republice a Evropě
- rozmanitostem přírody
 člověk a vesmír
 vznik ţivota
 ţivá a neţivá příroda
 ochrana přírody
 ţivotní prostředí
- zdraví člověka:
 biologické a fyziologické funkce a potřeby, stavba těla a funkce vnitřních orgánů
 etapy vývoje
 denní reţim a hygiena
 zdravotní prevence, první pomoc
- vybraným základním fyzikálním veličinám (délka, hmotnost, teplota, čas)
- lidským výtvorům člověka a vztahu člověka k ţivotnímu prostředí
-
učit ţáky pozorovat přírodní jevy a orientovat se v prostoru a čase
vytvářet nové představy o podstatných věcech a jevech, které je obklopují
nechat ţáky provádět pokusy a tím poznat a pochopit přírodní děje
vést ţáky k tomu, aby vyjadřovali své myšlenky, soudy a názory
vytvářet u ţáků pozitivní vztah k rodině, spoluţákům, škole, domovu i k přírodě
poučit ţáky o lidském těle a ochraně zdraví
naučit osvojování základních hygienických návyků i návyků kulturních
vést ţáky k tomu, aby si uvědomovali odpovědnost za své chování, zdraví a bezpečnost
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 76
-
upevňovat zásady slušného chování mezi lidmi bez ohledu na barvu pleti, učit se
vzájemné toleranci
vést ţáky k uvědomění, ţe Země je součástí vesmíru
dát přehled o jejich regionu
učit ţáky číst a vyhledávat základní údaje v mapě
seznámit ţáky s významnými etapami našich národních dějin
probouzet u ţáků pěkný vztah k místu bydliště, vlasti, upevňovat národní cítění
MÍSTO, KDE ŢIJEME
ţák
- vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší
moţná nebezpečí v nejbliţším okolí
- začlení svou obec (město) do příslušného kraje a obsluţného centra ČR, pozoruje a popíše
změny v nejbliţším okolí, obci (městě)
- rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty
a rozmanitost
ţák
- určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu
- určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientuje se podle nich a řídí se podle zásad
bezpečného pohybu a pobytu v přírodě
- rozlišuje mezi náčrty, plány a základními typy map; vyhledává jednoduché údaje o přírodních
podmínkách a sídlištích lidí na mapách naší republiky, Evropy a polokoulí
- vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým
způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního
a vlastnického
- zprostředkuje ostatním zkušenosti, záţitky a zajímavosti z vlastních cest a porovná způsob
ţivota a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích
- rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce, symboly našeho státu a jejich
význam
LIDÉ KOLEM NÁS
ţák
- rozlišuje blízké příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi
- odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností
- projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spoluţáků, jejich přednostem i nedostatkům
ţák
- vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi, vyvodí a dodrţuje pravidla
pro souţití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci (městě)
- rozlišuje základní rozdíly mezi jednotlivci, obhájí při konkrétních činnostech své názory,
popřípadě připustí svůj omyl, dohodne se na společném postupu a řešení se spoluţáky
- rozpozná ve svém okolí jednání a chování, která se uţ tolerovat nemohou a která porušují
základní lidská práva nebo demokratické principy
- rozlišuje základní formy vlastnictví; pouţívá peníze v běţných situacích
- poukáţe v nejbliţším společenském a přírodním prostředí na změny a některé problémy
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 77
a navrhne moţnosti zlepšení ţivotního prostředí obce (města)
LIDÉ A ČAS
ţák
- vyuţívá časové údaje při řešení různých situací v denním ţivotě, rozlišuje děj v minulosti,
přítomnosti a budoucnosti
- pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu,
interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němţ ţije
- uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině a činnostech člověka, o lidské společnosti,
souţití, zvycích a o práci lidí; na příkladech porovnává minulost a současnost
ţák
- pracuje s časovými údaji a vyuţívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy
- vyuţívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení
minulosti; zdůvodní základní význam chráněných částí přírody, nemovitých i movitých
kulturních památek
- rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší
vlasti s vyuţitím regionálních specifik
- srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob ţivota a práce předků na našem území
v minulosti a současnosti s vyuţitím regionálních specifik
- objasní historické důvody pro zařazení státních svátků a významných dnů
ROZMANITOST PŘÍRODY
ţák
- pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích
- roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu
organismů ve známé lokalitě
- provádí jednoduché pokusy u skupiny známých látek, určuje jejich společné a rozdílné
vlastnosti a změří základní veličiny pomocí jednoduchých nástrojů a přístrojů
ţák
- objevuje a zjišťuje propojenost prvků ţivé a neţivé přírody, princip rovnováhy přírody
a nachází souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činností člověka
- vysvětlí na základě elementárních poznatků o Zemi jako součásti vesmíru souvislost
s rozdělením času a střídáním ročních období
- zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů, zdůvodní podstatné vzájemné
vztahy mezi organismy a nachází shody a rozdíly v přizpůsobení organismů prostředí
- porovnává na základě pozorování základní projevy ţivota na konkrétních organismech,
prakticky třídí organismy do známých skupin, vyuţívá k tomu i jednoduché klíče a atlasy
- zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou
prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat
- zaloţí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu
ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ
ţák
- uplatňuje základní hygienické, reţimové a jiné zdravotně preventivní návyky s vyuţitím
elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke
zdraví
- dodrţuje zásady bezpečného chování tak, aby neohroţoval zdraví své a zdraví jiných
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 78
-
chová se obezřetně při setkání s neznámými jedinci, odmítne komunikaci, která je mu
nepříjemná; v případě potřeby poţádá o pomoc pro sebe i pro jiné dítě
uplatňuje základní pravidla účastníků silničního provozu
reaguje adekvátně na pokyny dospělých při mimořádných událostech
ţák
- vyuţívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav
a podpoře vlastního zdravého způsobu ţivota
- rozlišuje jednotlivé etapy lidského ţivota a orientuje se ve vývoji dítěte před a po jeho narození
- účelně plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb s ohledem
na oprávněné nároky jiných osob
- uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohroţujících zdraví a v modelových situacích
simulujících mimořádné události
- předvede v modelových situacích osvojené jednoduché způsoby odmítání návykových látek
- uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní
ochranou
- ošetří drobná poranění a zajistí lékařskou pomoc
- uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví a orientuje se v bezpečných způsobech
sexuálního chování mezi chlapci a děvčaty v daném věku
D) Obsah učiva
1.ročník
-
škola a její blízké okolí, bezpečnost
pracovní návyky, chování ve škole i mimo školu
podzim v lese, sadu, na zahradě, na poli
rodina a ţivot v rodině
zima, zimní svátky, bezpečnost, ţivočichové a rostliny v zimě
člověk a péče o zdraví, hygienické návyky
zdravá výţiva, reţim dne
příroda, rostliny a ţivočichové na jaře
domácí zvířata
dny v týdnu, roční období, orientace v čase
dopravní výchova, bezpečnost
příroda v létě
2.ročník
-
škola a organizace školního ţivota
cesta do školy, bezpečnost, dopravní značky
změny v přírodě na podzim, ţivočichové ve volné přírodě, mezipředmětové vztahy (český
jazyk)
zelenina a její druhy
ovocné stromy a jejich plody
rodina, domov, obec, vlast
proměny v zimě, zimní sporty
člověk, lidské tělo, nemoc, úraz, první pomoc
potraviny a správná výţiva
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 79
-
čas, orientace podle času, kalendářní rok
práce a volný čas
proměny na jaře (rostliny, ţivočichové)
lesy jehličnaté, listnaté a smíšené
proměny v létě ( u vody, ve vodě, vodní ţivočichové)
3. ročník
-
-
-
místo, kde ţijeme (domov, rodina, škola, obec)
cesta do školy, dopravní výchova
orientace v místě bydliště
 světové strany
 práce s jednoduchým plánem
 seznámení s mapou
země, v níţ ţijeme
 krajina v místě bydliště
 naše vlast
lidé a čas – orientace v čase
věci a činnosti kolem nás
lidská činnost
práce a volný čas
lidé a výrobky, technika
 neţivá příroda – látky a jejich vlastnosti
vzduch
voda
slunce a země
 ţivá příroda
rostliny (druhy rostlin, části rostlin, plody)
ţivočichové
zkoumání přírody
 rozmanitost přírody, její ochrana, ekologická výchova
 člověk
 lidské tělo (růst, vývoj, stavba – kostra, svaly)
 péče o zdraví (zdraví a výţiva, sport, hry, první pomoc)
4.ročník
Přírodovědná část
- základní společenstva ţivých organismů
 ţivotní podmínky ţivých organismů, rozmanitost podmínek ţivota na Zemi
 společenstva okolí lidských obydlí, společenstva polí, vod a lesů
 poznávání nejznámějších druhů rostlin, hub a ţivočichů, jejich význam v přírodě a pro
člověka
 přizpůsobení organismů prostředí
- rostlinstvo a ţivočišstvo na Zemi v různých ročních obdobích
 nerosty a horniny
 nejznámější nerosty a horniny, jejich vyuţití
- měření
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 80
 měření délky, teploty, hmotnosti a času
 poznávání a uţívání různých měřidel poznaných fyzikálních veličin
 uţívání jednotek délky, teploty, hmotnosti a času
- člověk a příroda
 ohleduplné chování k přírodě
 ochrana rostlin a ţivočichů
 ochrana ţivotního prostředí
Dějepisná část
- časová osnova, období před naším letopočtem, období našeho letopočtu
- české země v pravěku, doba kamenná, bronzová, ţelezná
- příchod Slovanů, konec pravěku v našich zemích
- Sámův kmenový svaz, 7. stol. v našich dějinách
- naše nejstarší minulost v pověstech
- Velkomoravská říše, příchod Cyrila a Metoděje
- vznik českého státu, vláda přemyslovských kníţat
- ţivot prostých lidí za vlády prvních Přemyslovců, Kosmas, románský stavební sloh
- vznik Českého království, vláda přemyslovských králů
- český stát za vlády Lucemburků, Jan Lucemburský
- období vlády Karla IV., rozkvět země, rozvoj vzdělanosti
- ţivot ve středověku, šlechta, církev, ţivot ve vesnici, ve městě, gotický stavební sloh
- období vlády krále Václava IV.
- mistr Jan Hus a jeho učení
- husitské války, Jan Ţiţka, Prokop Holý
- české země po husitských válkách, král Jiří z Poděbrad
- první Habsburkové na českém trůně, císař Rudolf II., období renesance
Zeměpisná část
- naše vlast Česká republika, poloha, obyvatelé, členění území na kraje, krajská města
- Česká republika – demokratický stát, státní symboly, státní svátky
- mapy a plány
- orientace v krajině, světové strany a jejich určování
- povrch České republiky
- vodstvo ČR
- počasí a podnebí
- půda a zemědělství
- nerostné bohatství a těţba
- průmysl, výroba, průmyslový závod
- ochrana přírody, chráněná území
- cestujeme po vlasti, zajímavosti, památky
- cestujeme naším krajem
5.ročník
Přírodovědná část
- člověk a neţivá příroda
 podmínky ţivota na Zemi
 pozorování neţivé přírody
- nerosty, horniny a půda
 nejběţnější a hospodářsky nejvyuţívanější horniny a nerosty
 soubory nerostů a hornin – pozorování, poznávání, třídění
 energetické suroviny, člověk a energie
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 81
 sestavování jednoduchých elektrických obvodů
 přírodní zdroje
 vznik, sloţení a význam půdy
- člověk a vesmír
 od neţivé přírody do vesmíru
 vesmír a Země, sluneční soustava
 střídání dne a noci, roční období
- člověk a ţivá příroda
 rozmanité podmínky ţivota na Zemi, podnebné pásy a ţivot v nich
 přizpůsobení organismů ţivotnímu prostředí
 ţivot v oceánech a mořích
 ochrana ţivočichů a rostlin, význam botanických a zoologických zahrad
 společenstva ţivých organismů na území naší vlasti
 třídění organismů do skupin
 poznávání běţných druhů rostlin, hub a ţivočichů podle skutečnosti a obrázků
- člověk
 lidské tělo, stavba funkce
 rozmnoţování, růst a vývoj
 ochrana zdraví, hygienické návyky
 první pomoc, přivolání lékařské pomoci
 péče o zdraví, zdravá strava, denní reţim
 opatrnost při setkání s neznámými lidmi
- člověk a lidské výtvory
 zpracování výrobků, jejich vyuţití, likvidace odpadu
 informační technika, uţívání
 jednoduché stroje a zařízení
 ochrana přírody a vztah k ţivotnímu prostředí
Dějepisná část
- bitva na Bílé hoře, poráţka české šlechty
- doba pobělohorská, ţivot na zámku, ve městě, ţivot poddaných
- ţivot v době barokní, stavitelství, hudba
- ve školních lavicích, Jan Amos Komenský
- doba osvícenská, vláda Marie Terezie a Josefa II.
- ţivot na vesnici, bydlení, oblékání, zvyky
- manufaktury a prví stroje, parní stroj a čeští vynálezci
- obrození měšťanské společnosti, nástup kapitalismu, nadvláda němčiny
- počátky národního obrození, F.Palacký, J.K.Tyl
- z poddaného člověka občan, rok 1848, K.H.Borovský
- růst tovární výroby, nástup elektřiny
- vznik Rakousko-Uherska, T.G.Masaryk
- rozvoj kultury a umění
- Češi a Němci, historie vztahů
- 1. světová válka
- vznik a ţivot v ČSR
- 2. světová válka
- Demokracie
Zeměpisná část
- Česká republika
 kraj, v němţ ţijeme
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 82
-
-
-
-
 kraje ČR
Česká republika – demokratický stát
 Poloha ČR, vznik, obyvatelstvo
 Praha hlavní město ČR, prezident, vláda, parlament
 Státní svátky a významné dny
 historie města, Praţský hrad a Hradčany, plán města
 historická místa Prahy
Česká republika – součást společenství hospodářsky vyspělých států
 Evropská unie
 mezinárodní organizace, jejich zkratky a význam
Evropa – sjednocující světadíl
 sousední státy ČR
 seznámení ţáků se základními údaji o sousedních státech
Evropa – jeden ze světadílů
 poloha a povrch Evropy, vodstvo a podnebí
 rostliny a ţivočichové
 hospodářství a obyvatelstvo Evropy
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 83
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: UMĚNÍ A KULTURA
Vzdělávací oblast je v 1. – 5. ročníku realizována prostřednictvím předmětu umění a kultura,
který v sobě integruje vzdělávací obsahy vzdělávacích oborů hudební výchova a výtvarná
výchova. Časová dotace v jednotlivých ročnících: 1. ročník – 3 vyučovací hodiny, 2. ročník 2 vyučovací hodiny, 3. ročník - 2 vyučovací hodiny, 4. ročník – 3 vyučovací hodiny, 5. ročník
– 2 vyučovací hodiny.
A) Charakteristika vyučovacích předmětů:
Hudební výchova
Ve vyučovacím předmětu hudební výchova se utváří estetické vztahy ţáků k hudbě a umění,
formují se mezilidské vztahy. Posiluje se aktivita a tvořivost ţáků, navozuje se optimistický
vztah ke skutečnosti.
Hlavními sloţkami hudební výchovy jsou zpěv a poslech hudby. Těţištěm hudebně-výchovné
práce je zpěv. Láska k hudbě se nejsnáze probouzí zpěvem, neboť při něm je ţák aktivní
a tvořivý. Zpívaná píseň nejlépe rozvíjí pěvecké i hudební dovednosti a návyky ţáků.
Nejčastější formou je zpěv jednohlasný. Ve 4. a 5. ročníku se ţáci seznamují
i s jednoduchým dvojhlasem. Učitel dbá individuálních zvláštností dětského hlasu, vede ţáky
k tomu, aby zpívali čistě, lehce a bez křiku. Dále je třeba pamatovat na to, aby rozsah
a poloha písní odpovídaly rozsahu a poloze dětského hlasu. V hudební výchově je třeba
střídat činnosti tak, aby děti nezpívaly po celou vyučovací hodinu.
Výběr písní má být rozmanitý, má napomáhat hlasovému výcviku. Pro zpěv jsou nejvhodnější
lidové písně, dětmi oblíbené písně umělé,známé a oblíbené písně z mediálních prostředků.
Vhodné je vyuţívat i písní místních nebo krajových. Současně s výcvikem pěveckých
dovedností rozvíjí zpěv hudební sluch ţáků, jejich smysl pro čistou intonaci a rytmus. Smysl
pro rytmus snadno a dobře rozvíjíme častým zařazováním jednoduchých doprovodných
nástrojů (tyčinky, bubínek, tamburína, činely apod.) ke zpěvu ţáků. Vnímání hudby se rozvíjí
v celé hudebně-výchovné práci, nejvýrazněji při poslechu hudby. Poslechem se učí ţáci
hudbu citově proţívat a soustředit se. Přitom jsou ţáci vedeni k tomu, aby vyjadřovali
a srovnávali své dojmy z poslechu hudebních skladeb.
Zpěv by se měl stát pro děti přirozenou potřebou pro vyjádření pohody a radosti, a to
i v jiných předmětech neţ Hv. Proto výuku hudební výchovy vedeme tak, aby se stala pro
ţáky příjemnou a oblíbenou.
Ve zpěvu i poslechu je nezbytné se vracet k probraným písním a skladbám. Jen tak ţák můţe
dobře zvládnout melodii a slova písně, zapamatovat si hudební skladbu. Stále
zdokonalovanou reprodukcí písní a opakovaným poslechem se prohlubuje vztah ţáků
k hudebním dílům i intenzita jejich estetického proţitku. Při výuce hudební výchovy je třeba
věnovat pozornost hudebně nadaným ţákům, dbát o jejich další rozvoj, doporučovat
zájmovou činnost. Zpěvem, poslechem, jednoduchým doprovodem písní na dětské hudební
nástroje a pohybovým projevem se stávají děti aktivními provozovateli hudby.
Jestliţe výuku hudební výchovy v 1.- 3. třídě charakterizujeme jako období hudebních her,
tak výuka ve 4. a 5. ročníku je obdobím manipulace s hudebním materiálem.
Hudba a zpěv jsou neodlučitelně spjaty s historií našeho národa. Mají velký význam
i v současném ţivotě. Je málo rodin, kde by někdo nehrál na nějaký hudební nástroj, téměř
kaţdý má oblíbený nějaký hudební ţánr. Hudba doprovází významné ţivotní události
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 84
v rodinách, děti se s ní setkávají od kolébky. Tento přirozený vztah ţáků k hudbě je ve škole
rozvíjen a hudební aktivity ţáků jsou ve výuce podporovány.
Celá výuka by měla být vedena v úsměvné atmosféře zbavené stresů. Základním poţadavkem
při výuce hudební výchovy je hudební doprovod vyučujícího na jakýkoliv hudební nástroj.
Tím se pomáhá udrţet melodie i rytmus zpívaných písní.
Na rozpoznané individuální nedostatky ţáků v intonaci či rytmu nereaguje učitel zdůrazněním
těchto nedostatků, ale snaţí se dát i těmto ţákům prostor ke zpěvu ve skupinách, ke zpěvu
s doprovodem. Tím umoţní také těmto ţákům příjemný proţitek ze zpěvu.
Všechny druhy hudebních činností (zpěv, poslech, instrumentální a pohybové aktivity) se ve
výuce hudební výchovy navzájem prolínají a posilují ve svých účincích. Nezařazujeme je
proto do hodin postupně, ani se nemusí v kaţdé hodině uplatňovat všechny. Učitel vybírá
takové činnosti, které odpovídají povaze hudby, se kterou právě pracují. Do činností ve výuce
je třeba zapojovat co nejvíce ţáků podle jejich individuálních schopností. Učitel vychází vţdy
z toho, co jiţ ţáci umí, dále rozvíjí jejich hudební dovednosti, podněcuje ţáky ke vzájemné
spolupráci. Umoţňuje, aby se při výuce Hv uplatnili v dostatečné míře ti ţáci, kteří se
individuálně hudebně vzdělávají. Je to přirozený motivační a inspirační prvek, jak pro ţáka
samotného, tak pro ţáky hudebně nadané, kteří své nadání individuálně nerozvíjejí. Pozitivní
je i přímá spolupráce se základní uměleckou školou, kterou ţák navštěvuje. Vhodné je
zvýrazňovat dovednosti a schopnosti ţáků, vést je k sebepoznání a seberealizaci. Kaţdého je
třeba podněcovat a vést ho k tomu, aby své nadání a schopnosti v různých oblastech
uplatňoval.
Vztah ţáků k hudbě je podporován návštěvami koncertů, operních představení, přehlídek
absolventů hudebních škol, účastí v hudebních a pěveckých soutěţích. Při všech těchto
příleţitostech se zdokonalují poslechové dovednosti ţáků, učí se kulturnímu chování
i vystupování. Ţáci se o hudbě a svých hudebních záţitcích učí hovořit, navzájem se dělí
o své pocity a dojmy a porovnávají své proţitky. Vhodnou formou, která rozšiřuje znalosti
ţáků o hudbě a hudebních nástrojích jsou obsahem přiměřené výchovné koncerty spojené
s besedami o hudbě. Hudební výchova se podílí značnou měrou na celkovém formování
ţákovy osobnosti.
Hudbu je moţno spojovat s poezií, výtvarným dílem nebo vlastním pohybovým projevem
ţáků i při tělesné výchově. Zpěv můţe být zařazován do výuky kteréhokoliv předmětu, můţe
výuku motivovat, můţe ji uvolňovat, zpestřovat, přinášet pocity uspokojení a dobrou náladu,
můţe ale také ţáky povzbuzovat, posilovat je ve snaze dosáhnout dobrých výsledků. Hudební
výchova se dá dobře propojovat i s výukou vlastivědy (poznávání lidových písní z určité
oblasti, poslechy ukázek hudby, které se vztahují k místu narození významného hudebního
skladatele, k historickým událostem aj.), můţeme ji propojit i s výukou přírodovědy (je
např. mnoho písní o květinách, zvířatech, o vodě, o lese aj.)
Při hodnocení výsledků práce ţáků v hudební výchově se přihlíţí k aktivitě, s jakou se
zapojují do různých činností ve výuce, ke snaze ţáků spolupracovat s ostatními a nenarušovat
práci v Hv. Ţák je klasifikován za projevené dovednosti a snahu uspět v prováděných
hudebních činnostech. Není vhodné klasifikaci v tomto období provádět na základě testů,
prověrek z hudební výchovy nebo zkoušení teorie. Tyto způsoby jsou jen doplňkové
a orientační, jsou zpětnou vazbou pro učitele, co v těchto oblastech ţáci zvládli. Teoretické
učivo má při výuce Hv v tomto období jen podpůrný charakter. Velmi nevhodné je téţ
zkoušení ze znalosti hudebních ukázek. Poslech je totiţ záleţitost proţitková; pouze
opakováním vhodných hudebních ukázek, kterým ţáci rozumí, se u nich rozvíjí vztah k hudbě
a hudební paměť.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 85
Výtvarná výchova
Výtvarná výchova jako předmět je součást procesu rozvoje estetických vztahů ţáků ke
skutečnosti a k umění. Výuka výtvarné výchovy vychází především z citového vztahu ţáků
k zobrazované skutečnosti. Výtvarné činnosti rozvíjejí tvořivost, fantazii, estetické cítění,
podněcují a uspokojují potřeby ţáků vyjadřovat se k různým tématům, situacím, proţitkům.
Cíl je zaměřen i na objevování talentovaných ţáků. Pro výtvarnou činnost v tomto období je
nepostradatelné příznivé a klidné prostředí zbavené strachu ze známky nebo výsměchu
druhých.
Děti se snaţí výtvarně vyjadřovat své představy výtvarnými prostředky jiţ od útlého věku.
Výtvarný projev předškolního věku je především rázu schematického. Děti svým kresbám
rozumí, dospělí většinou nedovedou do jejich světa vstupovat. Není však vhodné myšlenkový
svět dětí narušovat předkreslováním a vedením k napodobování. Je naopak potřebné dát dítěti
svobodu a do jeho kreseb nezasahovat.
U dětí v celém období převládá spontánnost, bezprostřednost výtvarného projevu dítěte. Dítě
kreslí rádo zpaměti, předlohám se vyhýbá. Jeho představy ho těší a snaţí se je ztvárnit.
Vhodná motivace, která předchází výtvarné tvorbě, podněcuje uvolnění dětské fantazie. Děti
potom často tvoří s velkým zaujetím a proţívají velkou radost z toho, co vytvořily. Jejich
práce jsou plné volnosti, naivnosti a psychologických záhad.
Úlohou učitele je posilovat sebevědomí ţáků, vyuţívat jejich fantazii, rozvíjet ji, podporovat
jejich vlastní výtvarné vyjadřování, podněcovat zájem o výtvarnou práci vhodnou motivací.
V tomto období je vhodné, kdyţ mezi metody a formy práce zařazuje učitel co nejvíce různé
hravé činnosti a experimentování. Výtvarná výchova dává ţákům moţnost se individuálně
svou výtvarnou činností projevit, sami mohou různými výtvarnými prostředky ztvárnit své
vidění světa. Je dobře, kdyţ svůj výtvarný projev mají ţáci moţnost obhájit, vysvětlit
spoluţákům a vyslechnout jejich názory. Často právě vzájemné hovory ţáků o svých
výtvorech mohou měnit jejich pohled na svět nebo určitou věc. Zde má učitel příleţitost
jemně usměrňovat a postupně působit na vytváření výtvarného vkusu ţáků.
Ve všech formách výtvarného projevu (v kresbě, malbě, grafice, modelování, prostorovém
vytváření, v kombinovaných technikách …) se projevuje dětská osobnost dítěte, jeho cítění
a chápání světa kolem sebe.Téměř všechny námětové okruhy výtvarné výchovy obsahují
základní vztahy k ţivotu, prostředí a lidem, a proto souvisí blízce s výukou prvouky
a vztahem ţáků k ţivotnímu prostředí. Učitelům se přímo nabízí moţnost
k mezipředmětovým vztahům. Velmi vhodné je uplatňovat ve výuce náměty z ţákova okolí,
z dětského ţivota z prostředí obce i školy.
Při výtvarné tvorbě plné her, fantazie, spontánnosti, experimentů s technikami i materiály by
nemělo v tomto období chybět ani výtvarné zpracování určitého konkrétního tématu (kresbou,
malbou), které v některých pojetích pohledu na výtvarnou výchovu v tomto školním věku
bývá poněkud zatlačováno do pozadí pro svou údajnou nevhodnost, obtíţnost či přílišnou
konkrétnost. Ale i tato oblast má v tomto období své místo a opodstatnění.
Ţáci se naučí citlivěji vnímat tvary, barvy, struktury, vzájemné vztahy částí a celku, a tak se
zabezpečuje nenásilný přechod od prvotních grafických forem k formám členitějším. Ţáky je
třeba postupně vést k větší samostatnosti při rozmístění kresby se zřetelem na námět, velikost
a tvar plochy,pěstovat u nich smysl pro prostorovou dispozici. Barvu spojujeme s tvarem.
Ţáci zobrazují předměty tak, jak se jeví jejich oku. Pravidla perspektivy ţáci vyvozují
z pozorování, pod vedením učitele. Primární výuku pravidel perspektivy povaţujeme spíše za
překáţku.
Geometrické modely se vyuţívají jen k objasnění konstrukce skutečných předmětů. Při
kreslení nástrojů vycházíme ze způsobu jejich uţívání. Pro vytváření vzorů je prospěšná
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 86
mezipředmětová vazba s geometrií, vyuţíváme dovednosti provádět náčrty základních
geometrických obrazců. Geometrické obrazce mohou být základem mnoha opakujících se
vzorků. Geometrické tvary jsou pro děti přístupné a snadno proveditelné.
Modelování je velmi vhodné pro mladší ţáky, ale dobře ho v kombinaci s různými materiály
příleţitostně vyuţíváme v celém vzdělávacím období.
Takové výtvarné práce mohou být dvojího druhu:
– na základě vlastní představy dítěte
– podle skutečnosti
Kresba z představy má zpočátku ilustrativní charakter, vypráví o bezprostředních záţitcích
a zkušenostech ţáků a o jeho citovém ţivotě. Motivací k těmto kresbám můţe být proţitek
z her, ze čteného textu, z osobního proţitku, z vycházky apod.
Kresba podle skutečnosti vyjadřuje obvykle první dojem ţáka z pozorování. Ţák se postupně
učí výtvarně uvaţovat, pozorně vnímat skutečnost a výtvarně vystihnout její podobu. Kresby
velmi vhodně vyuţíváme nejen při výuce prvouky, ale i v hodinách matematiky, čtení a psaní.
Mnohý ţák se v mladším školním věku snáze vyjadřuje kresbou neţ slovy. Kresbou můţe
např. snadno vyjadřovat porozumění čtené větě nebo čtenému příběhu, porozumění funkci
pozorované věci (např. mlýnek, struhadlo). K vytváření hlubšího vztahu k výtvarnému umění
vyuţíváme návštěvy výstav obrazů, loutek a maňásků, hraček, pohlednic aj., besedujeme nad
knihami a jejich ilustracemi.
Vliv na tvorbu výtvarného vkusu má nejen rodina, ale také rozvoj techniky (fotografie,
počítače, video, televize), která zprostředkovává dětem spoustu pozitivních i negativních
záţitků. Do hodin výtvarné výchovy zařazujeme i takovéto témata. Vyuţívá k tomu nejen
výtvarné prostředky tradiční a ověřené, ale i nově vznikající.
Některé činnosti mohou dětem ukázat, jak lze tuto moderní techniku vhodně vyuţít
(počítačová grafika, internet, televizní motivační či vzdělávací pořady, reklama, plakáty,
kreslená animace, loutky …).
Ve výtvarné výchově v tomto období často vyuţíváme mezipředmětové vztahy ve spojení
s literární výchovou, s výukou geometrie, s přírodovědou, vlastivědou i s přípravou některých
ţákovských pomůcek. Jedním z úkolů výtvarné výchovy je připravovat ţáka na praktický
ţivot, ve kterém budou v mnoha oborech potřebovat něco skutečného zakreslit nebo
načrtnout. K tomu ho vedou reálné kresby.
Ţák bude po ukončení 1. stupně schopen výtvarného vyjádření takovým způsobem, který ho
uspokojí. Dokáţe při práci uplatňovat představivost i fantazii. Při kresbě bude chápat
vzájemné souvislosti zobrazovaných předmětů, bude postupovat od celku k detailům. Dokáţe
se orientovat v malířských a kreslířských potřebách a bude je umět udrţovat v pořádku. Po
ukončení práce si dokáţe uvést své pracovní místo do původního stavu. Výtvarná výchova na
1. stupni je základem k dalšímu rozvíjení estetického cítění ţáků na 2. stupni.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 87
Hudební výchova
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
naučit ţáky čistě a výrazně zpívat lidové i umělé dětské písně v hlasovém rozsahu
přiměřeném ţákům mladšího školního věku
nacvičit správné dýchání a tvoření tónů
rozvíjet hudební sluch a paměť na melodii i slova
učit rozlišovat a udrţovat určitý rytmus
rozvíjet melodické i harmonické cítění ţáků
nadále vyuţívat k instrumentálnímu doprovodu zpěvu rytmické i melodické hudební
nástroje, tuto činnost umoţnit co největšímu počtu ţáků ve výuce
ţáky seznamovat s lidovým dvojhlasem a jednoduché lidové písně zpívat dvojhlasně,
vyuţívat moţnosti osvojení dvojhlasého zpěvu (např. kánon)
poznávat základní hudební teorii
rozvíjet hudebně pohybové dovednosti ţáků (lidové tance, pohybové fantazie)
učit se rozpoznávat základní pěvecké hlasy (bas, tenor, alt, soprán)
rozlišování nejčastěji uţívaných hudebních nástrojů podle vzhledu, zvuku i způsobu hry
rozvíjet hudebnost zařazováním poslechu lidových písní i poslechu hodnotné váţné hudby
vhodné pro tento věk a vést ţáky k zájmu o hudbu
získat první poznatky z české i evropské hudební kultury
rozlišovat operu od operety, balet od pantomimy
chování na koncertech, v divadle, při vlastním vystoupení
poznat a dbát o rozvoj talentovaných ţáků
probouzet u ţáků zájem o vlastní pěvecké a hudební aktivity
Výtvarná výchova
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
probouzet a rozvíjet schopnosti výtvarného vyjadřování ţáků
rozvíjet tvořivé schopnosti ţáků, pěstovat jejich estetické cítění a vkus
vytvářet základní pracovní návyky pro výtvarnou činnost ţáků
vytvářet kladný citový vztah k výtvarnému umění
seznamovat ţáky s výtvarnými nástroji, materiály a technikami, rozšiřovat soubor
uţívaných technik
učit ţáky pozorovat a vnímat krásu přírody, hovořit o svých pocitech a dojmech, pokusit
se je výtvarně vyjadřovat
dát dítěti moţnost osobitého výtvarného vyjádření určitého proţitku nebo představy
neovlivněného vnuceným výtvarným vzorem
četbou, vyprávěným příběhem, hudbou, dramatickým dílem podněcovat a rozvíjet
výtvarné představy ţáků, dát moţnost výtvarným projevům v různých technikách
výtvarně experimentovat, objevovat tvary věcí kolem nás, hra s linií s vyuţitím různých
plastických materiálů
výtvarně zobrazovat tvary předmětů na základě her s nimi
kreslením, malováním a modelováním rozvíjet tvarovou, barevnou i prostorovou představivost a jemnou motoriku
pozorovat a porovnávat jednoduché předměty, hledat jejich jednotlivé kvality – barevnost,
pojmenovávat vlastnosti, tvary, hledat a odlišovat struktury
dbát na rovnoměrnost a vyváţenost smyslových, citových a rozumových přístupů a jejich
propojování s důrazem na rozvoj fantazie a svobodného subjektivního vyjadřování
učit se prezentovat svůj výtvarný projev a naslouchat sdělení druhých
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 88
–
–
–
–
–
vyuţívat zkušeností ţáků, učit je respektovat vzájemné odlišnosti ve výtvarném
vyjadřování
dovedností získaných při výtvarných činnostech vyuţívat při výuce prvouky, matematiky,
českého jazyka i psaní a naopak
seznamovat ţáky s ilustracemi v dětských knihách, poznávat nejznámější malíře –
ilustrátory, mezipředmětové vztahy se čtením a literární výchovou
 podílet se na výzdobě třídy, školy; učit se prezentovat své práce
 příleţitostně navštěvovat výstavy dětských výtvarných prací a výstavy výtvarných
umělců v regionu
vést ţáky ke schopnosti vnímat krásu lidového umění a dostupných uměleckých děl
váţit si kulturních hodnot a dovedností lidí
Hudební výchova
1. období
Ţák:
–
–
–
–
–
–
–
–
zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase
rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem
vyuţívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře
reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie
rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby
orientuje se v zápisu jednouché písně či skladby a podle svých individuálních schopností
a dovedností je realizuje
vytváří v rámci svých individuálních dispozic jednoduché rytmické předehry, mezihry a dohry
rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální, instrumentální a vokálně
instrumentální
2. období
Ţák :
–
–
–
–
–
–
–
zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase či dvojhlase v durových i
mollových tóninách a při zpěvu vyuţívá získané pěvecké dovednosti
orientuje se v zápisu jednoduché písně či skladby a podle svých individuálních schopností a dovedností ji
realizuje
vyuţívá na základě svých hudebních schopností a dovedností jednoduché popřípadě sloţitější hudební
nástroje k doprovodné hře i k reprodukci jednoduchých motivů skladeb a písní
rozpozná hudební formu jednoduché písně či skladby
vytváří v rámci svých individuálních dispozic jednoduché předehry, mezihry a dohry a provádí elementární
hudební improvizace
rozpozná v proudu znějící hudby některé z uţitých hudebních výrazových prostředků, upozorní na
metrorytmické, tempové, dynamické i zřetelné harmonické změny
ztvárňuje hudbu pohybem s vyuţitím tanečních kroků, na základě individuálních schopností a dovedností
vytváří pohybové improvizace
Výtvarná výchova
1. období
Ţák:
–
–
–
rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty);
porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů, záţitků a představ
v tvorbě projevuje své vlastní ţivotní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání
linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace
vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými smysly a pro jejich vizuálně obrazné vyjádření volí vhodné
prostředky
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 89
–
–
interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření; odlišné interpretace porovnává se
svojí dosavadní zkušeností
na základě vlastní zkušenosti nalézá a do komunikace zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která
samostatně vytvořil, vybral či upravil
2.období
Ţák:
–
–
–
–
–
–
–
při vlastních tvůrčích činnostech pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření, porovnává je na základě
vztahů (světlostní poměry, barevné kontrasty, proporční vztahy aj.)
uţívá a kombinuje prvky vizuálně obrazného vyjádření ve vztahu k celku: v plošném vyjádření linie a
barevné plochy, v objemovém vyjádření modelování a skulpturální postup, v prostorovém vyjádření
uspořádání prvků ve vztahu k vlastnímu tělu i jako nezávislý model
při tvorbě vizuálně obrazných vyjádření se vědomě zaměřuje na projevení vlastních ţivotních zkušeností i
na ztvárnění nejbliţších sociálních vztahů a rozvoj komunikace.
nalézá vhodné prostředky pro vizuálně obrazná vyjádření vzniklá na základě vztahu zrakového vnímání
k vnímání dalšími smysly, uplatňuje je v plošné, objemové i prostorové tvorbě
osobitost svého vnímání uplatňuje v přístupu k realitě k tvorbě a interpretaci vizuálně obrazného vyjádření,
pro vyjádření nových i neobvyklých pocitů a proţitků svobodně volí a kombinuje prostředky (včetně
prostředků a postupů současného výtvarného umění)
porovnává různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření a přistupuje k nim jako ke zdroji inspirace
nalézá a do komunikace v sociálních vztazích zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která
samostatně vytvořil, vybral či upravil
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 90
D) Obsah učiva
Hudební výchova
1. ročník
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
rozlišování zvuků a tónů
melodizované říkanky
hudebně pohybové hry
dechová a hlasová cvičení
lidové písně vhodné pro děti, které v dětech budí radost ze zpěvu, lásku k lidem, k přírodě,
k domovu
písně umělé, které zachycují ţivot dětí, svět her, pohádek, fantazie
vytváření pěveckých dovedností a návyků: správné drţení těla a hlavy, správné dýchání,
tvoření tónů, výslovnost
sluchem rozlišovat základní vlastnosti tónu: vysoký – nízký, dlouhý – krátký, silný –
slabý (pomocí zrakového i pohybového názoru)
vést ţáky k tomu, aby se projevovali i pohybově podle hudby
pro poslech je vhodné volit: lidové písně v provedení dětských sborů, poslech písní, které
zpívají skupiny dětí ze třídy, přístupné a dětem obsahově blízké umělé písně, dětské
taneční hry, jednoduché instrumentální skladby
vytváření citového vztahu k hudbě
2. ročník
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
rytmická cvičení propojujeme s písněmi, vyuţíváme téţ rytmických slabik, tempo
udáváme tleskáním nebo vyťukáním dob
se zřetelem k hlasovým dispozicím jednotlivých ţáků pozvolna rozšiřovat hlasový rozsah
a upevňovat ho
písně volíme do rozsahu oktávy
zpěv podle pokynů učitele (jednotný začátek všech, podřídit se určitému tempu)
učit opakovat udaný tón
sluchem rozlišovat stoupající a klesající melodii tónové řady
rozlišit vyšší tón od niţšího
pohybového a grafického znázornění vyuţít ke zpěvu vzestupných a sestupných řad tónů,
zpívat je na úryvcích písní
hudební teorii zařazovat pouze v nezbytně nutném mnoţství a spojovat ji se zpívanými
písněmi (notová osnova, houslový klíč, taktová čára, noty podle délky)
v poslechových skladbách seznamovat děti s hudebními nástroji a přednesem lidových
a dětských písní
3. ročník
–
–
–
–
–
–
–
upevňujeme pěvecké návyky (drţení těla a hlavy, dýchání, tvoření tónů, výslovnost)
zpíváme s dynamickými odstíny slabě – silně v rozmezí p – mf
nacvičujeme durový tónický trojzvuk a zpíváme ho pomocí písně „Ovčáci, čtveráci“
nacvičujeme dvoudobou chůzi a tanec v průpletu, přísunový krok (spojení s Tv)
dáváme ţákům prostor pro pohybové vyjádření melodie
učíme je rozlišovat hudební nástroje podle vzhledu i podle tónu, rozlišujeme nástroje
strunné, dechové a bicí
vyuţíváme dětské rytmické nástroje pro doprovody písní
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 91
–
–
opakujeme poslech z niţších ročníků, přidáváme poslech české hudby pro slavnostní
příleţitosti (B. Smetana, A. Dvořák), poslech hudby taneční, poslech státní hymny
hudební nauka – notová osnova, houslový klíč, nota celá, půlová, čtvrťová, pomlky
Přehled tématických okruhů pro 4. a 5. ročník
a) Vokální činnosti - práce s hlasem - vytváření a upevňování správných pěveckých návyků,
zdokonalování pěveckého i mluvního projevu
b) Instrumentální činnosti - hra na hudební nástroje - vyuţití melodických a rytmických
nástrojů při doprovodu sólového hudebního vystoupení nebo sborového zpěvu
c) Hudebně pohybové činnosti - vyjádření hudby pohybem, gesty , tancem
d) Poslechové činnosti - aktivní vnímání hudby a poznávání hudby v některých ţánrových
podobách
Učivo
K dosaţení cílů hudební výchovy je třeba, aby si ţáci při vhodně volených hudebních
činnostech osvojili některé z doporučených lidových a umělých písní, vhodné jednoduché
instrumentální dovednosti, aby jim byla dána moţnost vyjadřovat hudbu pohybem, aby byli
seznamováni s doporučenými skladbami nejznámějších našich a evropských hudebních
skladatelů.
Nabídku tohoto hudebního materiálu poskytují učebnice připravené pro činnostní výuku
hudební výchovy ve 4. a 5. ročníku (NŠ Brno); učitel si z nich můţe některé vybrat a doplnit
je písněmi krajovými. Jednotlivé písně jsou v učebnicích připraveny k mezipředmětovým
vztahům, často jsou propojeny s verši a kresbami. Tím se zesiluje účinek zpívané písně a ţáci
jsou inspirováni pro vlastní výtvarnou činnost a pokusy o vlastní verše.
4. ročník
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
upevňujeme pěvecké návyky vytvářené v 1. období
písně zpíváme v rozsahu C1 - D2 a s dynamickým rozlišením p - mf - f
dále vedeme ţáky také k rozlišování tempa písně a nálady např.: mírně, rychle, vesele aj.
ţáky seznamujeme s některými hudebními výrazovými prostředky, jako je rytmus,
melodie vzestupná a sestupná, gradace
poznávání a rozlišování sborů (dětský, ţenský, muţský, smíšený)
rozlišování úkolu dirigenta a sbormistra, taktování v taktech 2/4 a 3/4
rozlišování hudebních nástrojů (klavír, klarinet, pozoun, flétna, lesní roh, trubka, housle,
violoncello, kontrabas, velký buben, malý buben, činely)
nota s tečkou, pokračování ve psaní not, noty C2, D2 - posuvky (kříţek, bé)
procvičování pojmů: nota, pomlka, houslový klíč, takt, pouze při nácviku písně na jejím
notovém záznamu, pozorování, poznávání a rozlišování hudebních značek v notovém
zápisu
kánon a lidový dvojhlas
seznámení ţáků se stupnicí C dur ve zvukové i napsané podobě
pravidelné zařazování hlasových a dechových cvičení
vyuţití jednoduchých hudebních nástrojů (Orffův instrumentář, zobcové flétny aj.)
příprava vlastních rytmických doprovodných nástrojů
hudební hry např.: ozvěna, otázka - odpověď apod.
opakování naučených tanečních her se zpěvem
poslech: taneční hudba, pochodová hudba, ukolébavka
poslech váţné hudby a základní seznámení s hudebními skladateli: B. Smetanou, L.
Janáčkem, B. Martinů a W. A. Mozartem
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 92
5. ročník
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
upevňování osvojených pěveckých dovedností (dýchání, výslovnost, nasazení a tvorba
tónů, rozšíření hlasového rozsahu H - D2)
dvojhlas v lidové písni
čtení rytmického schématu písně, orientace v notovém záznamu
hudební doprovod různými nástroji
seznámení s jednoduchou písňovou formou
taktování, čtyřdobý takt
pohybové vyjádření hudby - improvizace, pantomima
taneční kroky - polka, valčík, mazurka
vztahy mezi tóny - souzvuk, akord
seznámení s hudbou vokální a instrumentální
slovní vyjádření dojmů z koncertu, poslechu hudby aj.
symfonický orchestr - seznámení s jeho sloţením, pojem dirigent, rozlišování hudebních
nástrojů podle zvuku z poslechu
poslech taneční hudby - polka, valčík, mazurka
rozlišení změn polkového rytmu v rytmus valčíkový
poslech a naučení naší hymny
poslech váţné hudby - opakování některých poslechových skladeb a poznatků
o hudebních skladatelích, které ţáci poznali ve 4. ročníku
poslech skladeb hudebních skladatelů: F. Škroupa, J. J. Ryby, V. Nováka, J. S. Bacha
poslech hudby dţezové, písniček Karla Hašlera a rock-and-rollu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 93
Výtvarná výchova
1.období
Přehled tematických okruhů v daném období:
a) objevování světa přírody v jednotlivých i v širších souvislostech
– pozorování přírody (přírodniny, rostliny, zvířata)
– chápání přírody ve smyslu prostředí ţivota (krajina jako prostředí pro rostliny, zvířata,
lidi);
– tvář krajiny v různých souvislostech (barevnost krajiny a její proměny v průběhu roku,
vyuţití ţákovských zkušeností)
– vztah k přírodě (estetické oceňování krásy přírody)
– příroda a běh času (roční období, počasí)
b) poznávání a proţívání světa dítěte
– pociťování domova jako ţivotní jistoty (dítě v domácím prostředí, domácí práce, hry)
– poznávání školy – nové ţivotní prostředí (třída, škola, spoluţáci)
– styk se světem mimo školu (ulice, cesta do školy, sport, hry, výlety, hřiště, přátelé)
c) svět, který děti pozorují, který pociťují a kterému naslouchají
– setkávání s prostými ţivotními zkušenostmi (u lékaře, na poště, na nádraţí, v obchodě aj.
– poslouchání a vyprávění (pohádky, písničky, říkadla, záţitky)
– významná sváteční setkávání (rodinné oslavy, Vánoce, Velikonoce)
– vnímání smyslových vjemů a jejich výtvarný záznam (přepis pocitů z dotýkání, přepis
zvuků aj.)
d) svět dětské fantazie – výtvarná hra a experiment
e) svět, který dítě obklopuje, ovlivňuje ho (věda a technika, výstavy, architektura, besedy, …)
1. ročník – náměty k práci
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
námětové kreslení na základě vlastních proţitků dětí
poznávání základních barev a jejich různé uţívání
kresby podnícené vyprávěním, četbou, vhodnou motivací ilustrující fantazii dítěte –
kreslení podle představ
kresby a modely přírodnin vztahující se k učivu prvouky, zobrazují vše, co dětem
poskytuje příroda – kreslení podle skutečnosti, jehoţ hlavním účelem je vystiţení tvaru
a barvy
výtvarné dotváření přírodnin na základě představ dítěte
vytváření prostorových fantazií seskupováním a kombinováním přírodních i umělých
materiálů, včetně materiálů netradičních
hry s barvou, poznávání vlastností barev, výtvarné vyuţití vzniklých náhodností, které
vzbuzují v dětech rozličné představy
hra s linií, vedení linie v různých materiálech
jednoduché dekorativní kreslení, otisky přírodních prvků na papír a do plastických
materiálů
plastická a prostorová tvorba – spontánní hry s různými tvárnými materiály
řazení geometrických tvarů
jednoduché prvky moderní techniky ve výtvarné tvorbě
seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 94
2.- 3.ročník – náměty k práci
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
námětové kreslení na základě vlastního proţitku, rozvoj dětské představivosti a fantazie
dětský příběh vyjádřený kresbou
pozorování přírodnin, rozlišování tvarů, barvy, struktury, jejich kombinace a výtvarné
dotváření
vyuţití barev základních i barev vzniklých mícháním, tvoření souladu dvou barev
pozorování tvarů uţitkových předmětů a pokusy o výtvarné ztvárnění jejich obrysové
linie
pozorování tvarů a poznávání funkcí různých předmětů, které člověk pouţívá k práci,
grafický záznam pohybu a zobrazení předmětu
rytmické řešení plochy s vyuţitím různých prvků a střídání barev – jak se dá návrhů
vyuţít
členění plochy s pouţitím libovolných geometrických prvků, barevná kompozice –
náměty pro vyuţití návrhu
jednoduché náčrty, plány, modely podle fantazie a skutečnosti
hračky v ţivotě dětí, výtvarný návrh hračky, pokus o jeho výrobu
prostorová tvorba – formování, deformování materiálů, pokus o plastické komponování;
prostorové činnosti s dostupnými stavebními prvky (papírové krabičky)
kombinace prvků moderní techniky, návrhy, plány, …
seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada,
Ondřej Sekora, Helena Zmatlíková, Adolf Born,…
Typy, druhy a formy činnosti ve výtvarné výchově, výtvarné techniky:
– experimentování s barvami (míchání, zapouštění, překrývání)
– vyuţívání různých materiálů (přírodních, umělých, vč. odpadových), poznávání jejich
vlastností, zpracování různými technikami
– vyhledávání výrazných a zajímavých linií, tvarů, barev, struktur, jejich zaznamenávání
(kresba, malba, otisk, frotáţ, …)
– výtvarné vyjádření záţitků, emocí, smyslových vjemů, myšlenek, událostí, pohybu
(malba, kresba, linie, tvar, …)
– experimentování s běţnými i netradičními nástroji a materiály (štětec, tuţka, fixa, ruka,
prsty, provázek, papír, kůra, textilie, kůţe, …)
– výtvarné vnímání věcí, uţitkových předmětů z hlediska funkce, tvaru, dekoru, …(kresba,
vytrhávání z papíru, koláţ, …)
– vytváření jednoduchých náčrtů, plánů, modelů
– vyuţívání různých materiálů k výtvarnému prostorovému zpracování (modelína, modurit,
sádra, papír, přírodniny, plasty, textil, kůţe – mísení, hnětení, lití, lepení, stříhání
navlékání)
– seznamování s jednoduchými grafickými technikami (otisk, frotáţ, papírořez, tisk
z koláţe, kombinace technik)
– individuální i skupinová práce různými technikami s velkými formáty (balicí papír, velké
formáty čtvrtek, chodník, …)
– práce na třídních projektech, návrhy, formy zpracování, volba techniky
– dotváření prostředí, ve kterém ţijeme výtvarnými pracemi
– vycházky s výtvarnými náměty, pozorováním (sběr materiálů, pozorování věcí, prvky
staveb, práce v terénu, …), návštěvy výstav, muzeí
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 95
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Ţáci v průběhu 1. období:
pracují s barvou různé konzistence, rozeznávají studené a teplé barvy, osvojují si
dovednost míchat základní barvy
poznávají různé materiály (přírodní i umělé) seznamují se s různými způsoby jejich
zpracování (různými technikami), osvojují si dovednosti práce s různými nástroji
rozvíjejí schopnost výtvarně vnímat věci, uţitkové předměty z hlediska funkce, tvaru,
dekoru, pohybu apod.
komponují jednoduché tvary, vnímají neuspořádání či záměrné rozmisťování či řazení
poznávají moţnosti námětového plošného i lineárního vyjádření, pokoušejí se volně
pracovat s linkou, tvarem, obrysem
pokouší se dotvářet výtvarné práce písemným projevem
experimentují s různými materiály k vytváření prostorových prací
poznávají prostředí školy, okolí obce, sledují detaily staveb, předmětů
postupně si osvojují schopnost vyjádřit se o své práci, zdůvodnit, hodnotit, vyjádřit se také
o práci jiných, vést dialog o výtvarné práci, být tolerantní
podílejí se na dotváření prostředí, ve kterém ţijí, které je obklopuje, vystavují své práce,
připravují výtvarnou výzdobu prostředí třídy, školy
spolupracují na třídních projektech
poznávají výtvarná vyjádření významných malířů (zejména ilustrátorů dětských knih,
regionálních umělců), aj. výtvarných umělců
docházejí k poznání, ţe výtvarné umění patří ke kulturnímu bohatství národa
2.období
4. - 5. ročník
Přehled tématických okruhů v daném období:
a) Rozvíjení smyslové citlivosti - výtvarné osvojování a vyjadřování skutečnosti
Výtvarné náměty v tomto okruhu vycházejí:
– z pozorování lidí a jejich projevů
– z přímých záţitků a zkušeností ţáků
– z umělecky zpracovaných popisů skutečností (texty v čítance, dětské literatuře, vyprávění)
– z pozorování věcí (linie, tvar, materiál, povrch, barva, mat a lesk, vnímání světelných
odstínů)
– z pozorování přírody (linie, barva, barevná proměnlivost, struktura, růst, překrývání,
prolínání)
Rozvíjení smyslové citlivosti se tedy zaměřuje na prvky obrazného vyjádření, na uspořádání
objektů do celků, odraz skutečnosti v lidském vědomí, působení uměleckých děl na ţáky.
b) Uplatňování subjektivity - výtvarné vyjadřování osobních pocitů
Výtvarné náměty v tomto okruhu vycházejí z:
– nálad, emocí, představ, fantazie
– pozorování pohybů těla
– sledování projevu citových reakcí
– pocitů vyvolaných zrakovým vjemem (hračka, film, ilustrace, obraz, reklama,
elektronický obraz aj.)
– pocitů vyvolaných uměleckým záţitkem (balet, hudba, obraz, četba)
V tomto tematickém okruhu se zaměřujeme na prostředky pro vyjádření osobních nálad,
zkušeností a představ, různé typy vizuálně obrazných vyjádření a přístupy ţáků k nim.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 96
c) Ověřování komunikačních účinků - vysvětlování záměru vlastního výtvarného projevu
V tomto okruhu se zabýváme vysvětlováním výtvarných vyjádření samostatně vytvořených
nebo jen pozorovaných. Individuální vysvětlování je třeba nechat probíhat ve skupinách nebo
i v kolektivu třídy, aby mohli ţáci svou interpretaci výtvarného díla porovnávat s interpretací
ostatních členů skupiny.
Inspirační aktivity a záznamy:
a) Lidé v kulturách a historických epochách
Ţáci:
– hledají souvislosti, odlišnosti, zajímavosti, uvědomují si jejich výtvarná hlediska a kvality
proměn
– slovně charakterizují a hodnotí pohyby, doteky, gesta, oděv, hlasové projevy i projevy
citových
– reakcí, inspiraci hledají v nejbliţším okolí, ve výtvarném umění a v mediích
b) Ţivá a neţivá příroda
Ţáci:
– hledají podněty pro svou výtvarnou tvorbu v reálném prostředí (domov, třída, zahrada, les
atd.)
– pozornost soustřeďují na estetickou dimenzi projevů ţivota organismů - bujení, růst,
vrstvení, překrývání, prolínání, rozpad, členění, pohyb, vzájemné vztahy, povrch (lesk,
mat), strukturu a barvu
– soustředí se přitom na časovou posloupnost proměn a na jejich jemné, světelné, tvarové,
barevné a lineární nuance
– vytváří si představy o pokračování neuzavřených přírodních dějů, porovnávají jejich
moţné variace a varianty
c) Umění
Ţáci:
– vyhledávají a srovnávají různé způsoby uměleckého vyjádření na příkladech konkrétních
výtvarných děl současnosti i minulosti
– hledají styčné body výtvarného umění s dalšími druhy a projevy umění - kniha, písmo,
literatura, film, hudba, divadlo, architektura
– v okolí školy, v obci nebo v regionu vyhledávají uţité umění a architekturu
– učí se hodnotit v prostředí školy např. design (nábytek, osvětlovací tělesa, výzdobu,
nářadí) nebo architekturu (stavební prvky budovy, detaily technických konstrukcí,
materiál aj.)
d) Od inspirace k záznamu
Ţáci:
– tvoří záznamy pozorování, vytvářejí sbírky, přehledy, sborníky výtvarného umění
– při vyuţívání technických prostředků (kopírka, fotoaparát, internet aj) se soustředí na
výtvarnou kvalitu záznamu
– zaznamenávají a dokumentují své činnosti, třídí si obrazové materiály většinou tak, jak se
sami rozhodnou
– navštěvují sbírky, výstavy, galerie a muzea ve svém okolí
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 97
–
–
–
–
realizují výtvarné projekty
připravují výtvarnou výzdobu třídy, školní slavnosti
podílejí se na zlepšení prostředí školy
dokumentují ţivot školy
Učivo - návrh námětů:
Výtvarné náměty volí učitel tak, aby vycházely z přímých záţitků a zkušeností ţáků. Vyuţívá
náměty související s učivem přírodovědy a vlastivědy, pozorování na vycházkách, proţitků
z výstav, koncertů, četby, ze sportovních akcí aj. Příklady námětů k výtvarnému zpracování:
– výtvarné vyjádření věcí, pozorování barev, hmatové vnímání tvarů a materiálů,
objevování přirozených vlastností a funkcí předmětů, vyjádření základních tvarových
znaků, řešení barevných vztahů zobrazeného předmětu a prostředí - to vytváří schopnost
ţáků výstiţněji se výtvarně vyjádřit
– malby vycházející z pozorované skutečnosti i z představ
– objevování a výtvarné sledování barevné proměnlivosti přírody, vystiţení barev přírody podzimu,zimy, jara, léta, rozkvetlých stromů a keřů, zrajícího ovoce, květinových záhonů,
kytic aj.
– vyhledávání a objevování tvarově a barevně zajímavých přírodnin ţáky, pozorování
případných souměrností přírodnin (motýli, brouci, některé listy i plody)
– odlišování výtvorů přírody od lidských výtvorů, ţáci jsou přitom vedeni k zaujímání
svých vlastních estetických postojů
– vyjádření linie růstu při kresbě a malbě rostlin
– dotváření přírodnin na základě fantazie
– vyuţívání výtvarného výrazu linie vytvořené různými nástroji v různých materiálech,
uplatňování kontrastů tvarů a barev
– proměny a projevy energie v přírodě - zobrazování bouře, mlhy, mraků, blesků, sopek aj.
– rozmanitosti přírody - půda a ţivot v ní, drahokamy, krápníkové jeskyně, zimní útvary aj.
– zpřesňování výtvarného vyjádření proporcí lidské postavy a hlavy
– zobrazování lidské postavy v pohybu
– různé textilní materiály (plátno, vlna, hedvábí), oděvní tvorba, móda současnosti, módní
přehlídka pro určité příleţitosti a pro všední den
– výtvarné ztvárňování pohádkových bytostí, vyuţívání barevné i tvarové nadsázky
– řešení úkolů dekorativního charakteru v ploše, řazení prvků v tvarové i barevné
kompozici, symetrická i asymetrická řešení
– vyuţívání psaných, kreslených, stříhaných a vytrhávaných písmen jako dekorativního
prvku, návrhy plakátů na školní akce
– pozorování estetické úrovně předmětů denní potřeby, vlastní návrhy a modely takových
věcí
– vyhledávání zajímavých prvků architektury ve svém prostředí a v okolí školy
– zobrazování tvarů různými technikami prostorově, poznávání a vytváření reliéfů
– pozorování a výroba (i ve spojení s pracovními činnostmi) dekorativních věcí ke zkrášlení
domácího i školního prostředí
– pozorování výtvarné úpravy dětských knih a učebnic, rozlišování kreseb významných
ilustrátorů dětských knih,
– ilustrace svých prvních knih (listů portfolia), vytvářených při výuce českého jazyka,
přírodovědy aj.
– poznávání různých způsobů malířského vyjadřování - figura, portrét, krajina, zátiší na
příkladech konkrétních výtvarných děl
– zaměření se na krásy přírody a na vztah k ţivotnímu prostředí (ve spojení s přírodovědou)
– tématické kresby k významným událostem ve školním roce
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 98
Učitel volí náměty výtvarných prací podle svého uváţení a v návaznosti na činnostní styl
výuky a učební poţadavky daného ročníku a to nejen ve výtvarné výchově. Úkolem učitele je
vyvolávat podněty, určovat témata a náměty, ţáky motivovat, volit vhodné inspirace. Do
vlastní výtvarné činnosti ţáků zasahuje učitel radami, které se týkají pouţitého materiálu a
způsobu práce s ním, kreslířských nástrojů a praktického zacházení s nimi. Při výuce se
vyuţívá četby, přírodovědného a vlastivědného učiva i dění ve škole a v obci. Příklady
námětů nejsou pro učitele závazné. Výtvarné techniky volí učitelé podle svého uváţení tak,
aby se rozšiřoval jejich okruh, aby byly pro děti zajímavé a přiměřeně rozvíjely dětskou
tvořivost a představivost.
Úspěch práce ţáků závisí do značné míry na tom, jak pozorovanou skutečnost v průběhu
výuky dokáţeme ţákům přiblíţit, jak dovedeme ukázat tvar jako výsledek přírodních
zákonitostí i jak dovedeme výuku výtvarné výchovy organicky spojovat s ostatními
vyučovacími předměty, např. se čtením nebo vyprávěním o květinách v přírodovědě.
Čítanky, připravené k činnostnímu učení, jsou doplněny ilustracemi tak, abychom mohli ţáky
postupně seznamovat s významnými ilustrátory dětských knih. Kaţdý učitel výtvarné
výchovy má moţnost těchto materiálů průběţně vyuţívat. V čítankách je ilustracím věnována
značná pozornost, nejvýznamnější ilustrátoři se vyskytují opakovaně, učitel proto můţe
nechat ţáky ilustrace pozorovat a poznávat charakteristické rysy malířské techniky
jednotlivých výtvarníků. Na základě těchto činností se mohou ţáci naučit dobře poznávat
ilustrátory: J. Ladu, J. Trnku, M. Alše, O. Sekoru, J. Čapka, A. Borna, H. Zmatlíkovou, Z.
Buriana, J. Kalouska, J. Nepraktu.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 99
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: PRACOVNÍ ČINNOSTI
předmětu pracovní činnosti s časovou dotací v 1. – 5. ročníku jedna hodina týdně.
1. období
Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce je rozdělen na 1. stupni na čtyři
tématické okruhy: Práce s drobným materiálem, Konstrukční činnosti, Pěstitelské práce,
Příprava pokrmů, které jsou pro školu povinné.
Pracovní činnosti v 1. období základního vzdělávání jsou vyučovacím předmětem s úzkými
vazbami na ostatní předměty. Výuka komplexním způsobem přispívá k rozvoji ţáků. Rozvíjí
jejich motorické schopnosti, manuální dovednosti a pracovní návyky. Ţáci se učí
spolupracovat, organizovat svou práci i práci spoluţáků, pracovat v týmu. Ţák se učí
základům technologické kázně, bezpečnosti práce, organizaci práce a prostředí.
Při výuce jsou upřesňovány představy ţáků o věcech a jevech, o kterých hovoří při vyučování
českému jazyku, matematice a prvouce. Učí se poznatky o nich prakticky vyuţívat.
Obohacuje se řeč dětí a začínají se vytvářet základy technického myšlení.
V průběhu pracovních činností v 1. – 3. ročníku jsou uváděny jen základní informace
o materiálech, pomůckách a nářadí.
Při práci s drobným materiálem učíme ţáky stříhat, ohýbat, spojovat, výtvarně ztvárňovat dávat výrobkům pěkný vzhled. To podporuje dětskou představivost obrazotvornost a vytváří
smysl pro estetické cítění.
Při práci s papírem učíme ţáky poznávat vlastnosti a druhy papíru, naučíme je správně drţet
nůţky, stříhat celou délkou ostří nůţek i části ostří. Učíme je poznávat z čeho nůţky jsou
a jaké mají vlastnosti a jak se s nimi bezpečně zachází.
Při modelování ţáci poznávají vlastnosti modelovací hmoty, vytvářejí z ní jednoduché
předměty, zvířata i postavy a to většinou podle jejich vlastních představ. Modelování lze
vhodně vyuţívat při skupinové práci na určité téma, často ve spojení s ostatními vyučovacími
předměty. Ţáci se pak musí mezi sebou dohodnout na společném řešení a práci si mezi sebou
rozdělit. Uplatňuje se zde spolupráce a komunikace.
Nezanedbatelný je přínos vyučovacího předmětu pro uplatňování výchovy ţáků ke zdraví
a jejich bezpečnosti. Charakter předmětu umoţňuje nenásilné zařazování výchovy k ochraně
přírody a vytváření základů pro ekologické cítění ţáků.
Při pracovních činnostech se ţáci učí:
- organizovat své pracovní prostředí a vlastní činnosti – rozdávat, uspořádat své pracovní
místo, sbírat, ukládat, udrţovat své náčiní i místo v pořádku
- pracovní kázni – být pozorný a opatrný, vědět co dělat, aby byla určitá pracovní činnost
dostatečně bezpečná pro ţáka samotného i pro spoluţáky, dodrţovat téţ hygienická
pravidla, dbát na správné drţení těla při činnostech a správné uchopení pracovního náčiní,
při jeho správném výběru
- uvědomovat si význam vlastní činnosti a práce
- umět o své činnosti povědět druhým
Dbáme na to, aby byly pracovní činnosti spojovány s rozvojem poznání a řeči.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 100
Vyučovací předmět pracovní činnosti by měl být v průběhu celého 1. vzdělávacího období
volně mezipředmětově vyuţíván. Ţáci si při něm mohou připravit všechny drobné pomůcky
které potřebují k výuce v rámci dalších vyučovacích předmětů.
2.období
Pracovní činnosti patří svou podstatou k činnostnímu učení, ţáci při nich uplatňují zručnost,
své individuální dovednosti získané v rodině, mohou realizovat své nápady. Při výuce
pracovních činností se zaměřujeme na získávání praktických pracovních dovedností a návyků.
Úkolem vyučovacího předmětu je vytvářet u ţáků kladný vztah k práci. V rámci
vyučování praktickým činnostem budou mít ţáci moţnost poznávat různé materiály,
opracovávat je, vyrábět určené předměty a připravovat pomůcky pro individuální činnosti
potřebné při výuce jiných předmětů. Při pracovních činnostech bude průběţně zohledňována
účelnost i prospěšnost prováděných činností a to s ohledem na aktuální potřeby ţáků,
podmínky školy i na jejich další vzdělávání.
Pracovní činnosti systematicky ovlivňují rozvoj motoriky a vytváření pracovních
dovedností ţáků. Dobrá výuka pracovním činnostem vede ţáky k dobrému osvojování
pracovních dovedností a návyků. Ţáci při pracovních činnostech postupně získávají dobré
předpoklady ke správné volbě povolání a také k pozdějšímu společenskému uplatnění. Učí se
také vytrvalosti, tvořivosti, je jim dána moţnost realizovat vlastní nápady.
Při pracovních činnostech získávají ţáci základní vědomosti o materiálech, se kterými pracují,
o nástrojích, které k práci pouţívají, i o dalších nástrojích vhodných k opracovávání daného
materiálu. Seznamují se také s mnohými pracovními postupy, předlohami, návody,
jednoduchými náčrty a učí se podle nich pracovat. Osvojují si rovněţ základní zásady
hygieny a bezpečnosti při práci se zvoleným materiálem a nástroji, jsou vedeni k jejich
respektování. Dále se ţáci učí dodrţovat pracovní postup, organizovat svou práci a udrţovat
pořádek na pracovním místě, po skončení práce si své místo uklidit.
Vzdělávání v této oblasti také směřuje k postupnému poznání ţáků, ţe technika je součástí
lidské kultury a je spojena s pracovní činností lidí. Učí je chápat pracovní činnost jako
příleţitost k sebeuplatnění. Ţáci si mají moţnost uvědomit, ţe výroba musí mít určitý
podnikatelský záměr. To znamená, ţe je třeba vţdy uvaţovat o výrobě věcí lidem
prospěšných a dobře fungujících, které jsou potom také lépe prodejné. Ţáky upozorňujeme, ţe
firma můţe prosperovat, nejen pokud má dobře vymyšlenou a připravenou výrobu, ale i dobré
ekonomy. Vedeme je k uvědomění si potřeby matematiky i geometrie při všech
podnikatelských výrobních záměrech. Vyuţíváme poznatky ţáků z podnikatelských činností
jejich rodičů.
1.období
-
rozvíjet jemnou motoriku ţáků a jejich manuální zručnost
vytvářet při praktických činnostech s různými materiály základní pracovní dovednosti
a návyky
prostřednictvím pracovní praktické činnosti ţáků napomáhat rozvoji jejich rozumové
činnosti, rozšíření jejich obzoru
vést ţáky k dovednosti rozlišovat materiály, uvaţovat o různých moţnostech
opracovávání materiálů a všímat si jejich vlastností
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 101
-
-
umět rozlišovat jednoduché pracovní nástroje, poznat k čemu slouţí, naučit se s nimi
bezpečně zacházet a volit pro určitou pracovní činnost pracovní nástroj podle jeho
vhodnosti
postupně vytvářet pozitivní vztah ţáků k práci
prostřednictvím pracovní činnosti s různým materiálem a nástroji pomáhat zpřesňovat
představy dětí o věcech a jevech okolního světa
učit ţáky, aby při práci uvaţovali, aby věděli, co chtějí dělat a připravili si všechno, co
budou k práci potřebovat, učit ţáky individuálně zodpovídat za kvalitu své práce
získávat aktivní vztah k ochraně ţivotního prostředí a utvářet počáteční vědomí
o individuálních moţnostech kaţdého člověka při řešení ekologických problémů
dát prostor ţákovským nápadům pro praktické práce a tvůrčí činnosti
poznání, ţe technika jako významná součást lidské kultury je vţdy úzce spojena
s pracovní činností člověka
2.období
-
-
rozvíjet manuální dovednosti ţáků
vytvářet správné pracovní návyky při práci s nástroji
umět rozlišovat jednoduché pracovní nástroje, poznat, k čemu slouţí a uvědomovat si, jak
je třeba s nimi správně a bezpečně zacházet
vést ţáky k dovednosti rozlišovat materiály, uvaţovat o různých moţnostech opracování
materiálu, uvaţovat o vlastnostech materiálu, zkusit vybrat vhodný materiál pro daný
výrobek
učit ţáky při práci uvaţovat o tom, co je třeba si k práci připravit, co dělat a jak
postupovat
mít vytrvalost při dokončení práce a snaţit se, aby byl výsledek práce co nejlepší
vytvářet pozitivní vztah ţáků k práci
vést ţáky k tomu, aby si všímali práce jiných lidí a snaţili se poučit z toho, co vidí
seznámit ţáky se základním vybavením kuchyně, pamatovat na bezpečnost a hygienu
práce při přípravě jednoduchého jídla
naučit ţáky zásadám správného stolování
1. období:
Práce s drobným materiálem
Ţák:
-
vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů
pracuje podle slovního návodu a předlohy
Konstrukční činnosti
Ţák:
-
zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi
Pěstitelské práce
Ţák:
-
provádí pozorování přírody, zaznamená a zhodnotí výsledky pozorování
pečuje o nenáročné rostliny
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 102
Příprava pokrmů
Ţák:
-
připraví tabuli pro jednoduché stolování
chová se vhodně při stolování
2.období
Ţák:
-
vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy, na základě své představivosti, různé výrobky
z daného materiálu
vyuţívá při tvořivých činnostech s různým materiálem prvky lidových tradic
volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k pouţitému materiálu
udrţuje pořádek na pracovním místě a dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc
při úrazu
Konstrukční činnosti
Ţák:
-
provádí při práci se stavebnicemi jednoduchou montáţ a demontáţ
pracuje podle slovního návodu, předlohy, jednoduchého náčrtu
dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu
Pěstitelské práce
Ţák:
-
provádí jednoduché pěstitelské činnosti, samostatně vede pěstitelské pokusy a pozorování
ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny
volí podle druhu pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní
dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu
Příprava pokrmů
Ţák:
-
orientuje se v základním vybavení kuchyně
připraví samostatně jednoduchý pokrm
dodrţuje pravidla správného stolování a společenského chování
udrţuje pořádek a čistotu pracovních ploch, dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první
pomoc i při úrazu v kuchyni
.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 103
1. ročník
Náplň výuky pracovním činnostem je dána činnostmi s papírem, modelovací hmotou, se
stavebnicemi, s různým drobným materiálem, výrobou drobných předmětů a pomůcek pro
výuku, péčí o květiny ve třídě a činnosti, které vyplývají z mezipředmětových vztahů.
Práce s papírem:
- základní vlastnosti papíru a lepidla
- drţení nůţek, z čeho nůţky jsou a které nůţky jsou pro děti bezpečné
- různé techniky: překládání, rýhování, utrţení pruhu papíru, vytrhávání, skládání,
vystřihování, nalepování
- příklady výrobků vzniklých skládáním - varhánky, obálka na pomůcky, šipka, čepice,
kelímek, loďka aj.
- vystřihovánky z časopisu pomůcky pro výuku M, Čj, prvouky - kartičky, kapsáře,
geometrické tvary
- stříhání a slepování - ozdoby, květy, kombinované techniky ve spojení s Vv
- nalepování vystřiţených tvarů - vytváření obrázků k vyprávěnému nebo čtenému příběhu
- společné práce k některému projektu, např. pohádce
Modelování:
- seznámení se s vlastnostmi plastelíny, moduritu; pomůcky: podloţka, nůţ
- zacházení s uvedenými modelovacími materiály, jak s nimi pracujeme, co k tomu
potřebujeme; technika práce: válení v dlaních, v prstech, na podloţce, roztlačování
v dlaních a na podloţce, přidávání a ubírání hmoty, vytahování, modelování
- příklady výrobků: předměty jednoduchých tvarů, o kterých se učíme v M, Čj a prvouce,
figurky zvířat a lidí podle čtených nebo vyprávěných příběhů, téţ podle fantazie ţáků,
motivace k modelování, dárky pro své blízké
Práce s drobným materiálem:
-
zpracovávat můţeme přírodniny: šípky, jeřabiny, kousky slámy, ţaludy, kaštany, listy,
koření, semena
dalším materiálem mohou být: špejle, dřívka od nanuků, krabičky, korkové zátky
při zpracování pouţijeme: nůţky, nůţ, jehlu, bavlnku
techniky práce: propichování, navlékání, spojování, svazování
příklady výrobků: korále, figurky, zvířata, ozdoby,…
Pracovní činnosti se stavebnicemi:
Stavby podle předlohy z kostek, stavby podle fantazie ţáků (práce individuální i skupinová),
sestavování obrázků podle předlohy - obracení kostek, sestavování modelů věcí - montáţe
podle předloh, vystavování prací, později demontáţe.
Péče o květiny:
Do vyučovacího předmětu praktické činnosti 1. ročníku je vhodné zařadit péči o květiny. Tyto
činnosti bezprostředně souvisí s prvoukou. V péči o květiny se mohou ţáci střídat. Také
mohou pěstovat a sledovat zasazená semena (např. hrách, fazole).
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 104
2. - 3. ročník
Práce s papírem a kartonem:
-
vlastnosti papíru, kartonu, lepidla (tloušťka, barva, tvrdost, savost)
pojmenovávání druhů papíru: balicí, novinový, kancelářský, kreslicí
zpracováváme pomocí: nůţek, noţe, lepidla, kolíčků
technika práce: překládání, ořezávání, přestřiţení, vytrhávání, skládání, slepování,
nalepování papíru na karton, odměřování
příklady výrobků:
 vytrhávané ubrousky a ozdoba různých věcí, např. květináče
 jednoduché předměty a pomůcky do vyučování, např. metr z papírových prouţků,
geometrické tvary aj.
 podloţky z propletených prouţků, záloţky do knih aj.
 výrobky vzniklé skládáním papíru, loďky, parník, čepice aj.
 ozdoby na vánoční stromeček, např. řetězy, košíčky, srdíčka
Práce s modelovací hmotou:
-
-
materiál: modelovací hlína, plastelína, modurit, těsto
pomůcky: podloţka, špachtle, nůţ
techniky práce: hnětení, válení, ubírání, spojování, vaření, sušení
poznané vlastnosti: tvárnost, tvrdost
příklady výrobků: věci, o kterých se učíme v prvouce (ovoce, zelenina, ptáci, zvířata),
v matematice (geometrická tělesa, geometrické tvary), ve čtení (zobrazování dějů z četby
nebo z vyprávění)
bezpečné zacházení s ostrými předměty
Práce s drobným materiálem:.
-
materiál: provázky, sláma, přírodniny (semínka, listy, šišky, plody, větvičky aj.), špejle,
drátky, korek, krabičky, papír, karton
nástroje a další materiál: nůţky, nůţ, tupá jehla, bavlnka, lepidlo, zavírací špendlíky, aj.
techniky práce: propichování, spojování, ohýbání, stříhání, nalepování, slepování,
lisování, skládání do tvarů
seznamování se s nástroji a pomůckami, s účelem jejich pouţití
zásady pro bezpečnost při činnostech s ostrými předměty
Práce montáţní a demontáţní:
-
-
různé druhy stavebnic – seznámení se s návodem pro práci s nimi a předlohami pro stavby
a konstrukce, moţnosti uţití stavebnice mohou předvést ţáci, kteří si určitou stavebnici do
školy donesli
vytváření plošných a prostorových kompozic ze stavebnicových prvků a volného
materiálu podle předloh i podle fantazie ţáků
stavebnice se spojovacími prvky a díly - konstrukční činnosti
osvojování si správných pracovních dovedností a návyků při organizaci, rozmýšlení si své
vlastní činnosti, zachovávání bezpečnosti a hygieny při činnostech
Práce s textilem:
-
materiál: textilie bavlněné, lněné, vlněné, hedvábné, z umělých vláken - jejich rozlišování,
nitě, bavlnky, šňůrky, stuţky, poutka, knoflíky
nástroje: nůţky, jehly, špendlíky
činnosti: navlečení přiměřeně dlouhé nitě, uzlík, prošívání, stříhání, sešívání předním
a zadním stehem
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 105
-
výrobky: sešití kousku látek k sobě - jednoduchý výrobek, oprava oděvu – přišití knoflíku
nebo poutka aj.
dodrţování pravidel bezpečnosti a hygieny práce
Lidové zvyky, tradice a řemesla:
-
techniky zpracování: batikování, výroba vizovického pečiva, ozdoba kraslic, práce se
slámou, vyřezávání apod.
materiál, nástroje a pomůcky volíme podle charakteru vytvářeného výrobku a zvolené
techniky zpracování
příklady výrobků: jednoduchá ozdoba, šperk, svícen, vánoční ozdoba, kraslice, vizovické
pečivo, ubrousek zdobený batikou apod.
Stolování:
- příprava talířů a příborů ke svátečnímu obědu
- chování se u stolu
- příprava jednoduchého studeného pokrmu
Práce na školní zahradě, pěstitelské práce v učebně (podle podmínek školy):
- na podzim a v zimě: ošetřování pokojových rostlin
- pozorování klíčení semen fazole nebo hrachu, nakličování, přesazování, jakmile začne
rostlina růst. Semena řeřichy (klíčení na vlhké vatě), klíčení obilí a jeho růst (zeleň na
velikonoční svátky)
- první jednoduché společné záznamy o postupu práce a o časovém pozorování růstu
a vývoje rostliny
2. období
4. - 5. ročník
Materiály: různé druhy papíru, kartóny, lepenky, krabičky od zboţí
Praktické činnosti:
- rozměřování a stříhání papíru nebo kartónu, pomůcky do matematiky a českého jazyka
- polepování kartónů, pomůcky do přírodovědy a vlastivědy
- zhotovování sloţitějších skládanek a modelů
- sešívání listů, příprava přehledů učiva a obalů na pomůcky a sbírky
- rozřezávání papírů a lepenek
- zhotovování výrobků kašírováním
Ţáci se seznámí s funkcí a uţitím nástrojů, nářadí a pomůcek: nůţky, nůţ, lepidla,
navlhčovače, dírkovač, sešívačka, šablony.
Bezpečnost práce – práce s nůţkami a noţem, lepidla, hygienické návyky.
Doplňující informace: z čeho se vyrábí papír, kde se u nás vyrábí, různé druhy papíru, sběr
starého papíru, jak dlouho znají lidé papír a jiné zajímavosti.
Práce s různými zvolenými materiály
Zhotovování potřebných výrobků z některých jiných materiálů např. textil, drát, fólie,
přírodniny, aj. podle potřeby a rozhodnutí učitele.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 106
Práce s modelovací hmotou
Materiály: modelovací hlína, modelit, sádra, pilinová kaše, kašírovací hmota
- modelování doplňující výuku přírodovědy a vlastivědy
- modelování ve spojení s výtvarnou výchovou - figury, reliéfy
- modely těles ve spojení s výukou geometrie
- zhotovování různých předmětů, jejich barvení a lakování - příprava odlitků ze sádry,
odlévání do formy, vyškrabávání předkresleného vzoru
- zdobení keramických nádob (např. květináč – ubrousková technika)
Ţáci se seznámí s funkcí a uţitím nástrojů, nářadí a pomůcek: různé modelovací hmoty,
špachtle, modelovací očko, profilové šablony, rydla, barvy ředěné vodou.
Bezpečnost práce - dodrţování hygienických návyků při práci s modelovací hmotou
a barvami, bezpečnost při práci s ostrými předměty.
Konstrukční činnosti - práce se stavebnicemi
- sestavování modelů z plastových nebo kovových konstrukčních stavebnic (podle
podmínek třídy nebo školy)
- práce podle vlastní představy spojená s provedením jednoduchého náčrtu
- správné názvy nástrojů i součástí stavebnice
- sestavování prostorových modelů z kartónových vystřihovánek
Bezpečnost: dodrţování zásad správného zacházení s náčiním u montáţí
Pěstitelské práce - podle podmínek školy
Ţáci se seznamují se základními podmínkami pro pěstování rostlin. Při praktických
činnostech se naučí připravovat půdu pro setí a sadbu, sledují růst rostlin, učí se rostliny
okopávat a zalévat. Při péči o rostliny se seznamují s různým zahradním náčiním a učí se ho
vhodně pouţívat pro určité práce. Seznamují se s uţitkem pěstovaných rostlin. Další činnost,
kterou mohou provádět, je pěstování pokojových rostlin a pravidelná péče o ně, spojená
s pozorováním růstu i se záznamem pozorování.
Bezpečnost při práci s rostlinami: nebezpečí alergie u některých lidí, pozor na jedovaté
pokojové rostliny, dodrţování hygieny, nebezpečí úrazů, ošetřování drobných zranění při
práci na pozemku
Příprava pokrmů
Učivo:
- základní vybavení kuchyně
- výběr a nákup potravin pro přípravu jednoduchého jídla
- zásady skladování potravin
- jednoduchá úprava stolu, pravidla správného stolování
- zacházení s elektrickými spotřebiči v kuchyni
- samostatná příprava jednoduchého jídla za dopomoci učitele
- udrţování pořádku v kuchyni a úklid pracovního místa po vaření
Bezpečnost a hygiena při práci v kuchyni.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 107
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A ZDRAVÍ
Vzdělávací oblast člověk a zdraví bude v 1. – 5. ročníku realizována prostřednictvím
samostatného vyučovacího předmětu tělesná výchova s časovou hodinovou dotací dvě hodiny
týdně.
Tělesná výchova
Veškeré tělesné pohybové aktivity vedou k všestrannému rozvoji ţáka, nejen ke zvýšení jeho
pohybových schopností a dovedností, ale i k posílení jeho charakterových vlastností
(zodpovědnost, spolupráce, vytrvalost, odvaha, schopnost respektovat pokyny, umět se
podřídit kolektivu …).
Tělesná výchova pěstuje u ţáků kladný vztah ke sportu a pohybu vůbec, aby se sport stal
součástí jejich zdravého ţivotního stylu. Systémem jednoduchých pohybových a sportovních
aktivit vede ke zvyšování tělesné zdatnosti a k správnému drţení těla ţáků.
Vštěpováním pohybových návyků a vyvoláním radostného pocitu z pohybu u dětí se podílíme
na zvyšování jejich psychické odolnosti vůči negativním vlivům svého okolí a na posilování
jejich charakterových vlastností. Základní a důleţitou metodou, která slouţí ke splnění všech
těchto cílů a úkolů je HRA a dodrţování herních pravidel.
Osvojením základů herních technik a taktických postupů, zvyšujeme u ţáků nejen pohybové
schopnosti, ale také podporujeme jejich prostorovou orientaci, schopnost správného
a rychlého rozhodování i schopnost pohotově reagovat.
Neustále věnujeme patřičnou pozornost bezpečnosti při výuce Tv, průběţně opakujeme
bezpečnostní pravidla, upozorňujeme na moţnosti úrazů, snaţíme se vštípit pocit
zodpovědnosti za své chování a svoji bezpečnost, pocit sounáleţitosti a ohleduplnosti
ke svým spoluţákům.
Později přistupuje důraz na větší samostatnost a odpovědnost ţáků v jednání, rozhodování
a činnostech souvisejících se zdravím.
Tělesná výchova je předmět, kde je nutný diferencovaný přístup k ţákům podle jejich
momentální tělesné zdatnosti. Zde musíme citlivě hodnotit kaţdého ţáka, vzhledem k jeho
individuálním moţnostem a předpokladům pro zvládnutí různých pohybových aktivit.
V hodinách Tv se nezaměříme jen na rozvoj a zdokonalování pohybových schopností, ale
také vštěpujeme důleţité hygienické zásady s tím spojené.
Pohybové činnosti by měly prolínat a doplňovat i další oblasti výchovy, měly by se objevovat
i v dalších předmětech jako např. vhodné rozcvičky, pohybové hry, taneční prvky.
Správně řízená výuka tělesné výchovy vyţaduje, aby učitel:
-
kladl na ţáky tělovýchovné poţadavky, které jsou přiměřené jejich tělesné a pohybové
vyspělosti
dbal rozdílu mezi chlapci a děvčaty
volil program s ohledem na roční období a materiálně technické vybavení školy
dbal bezpečnosti ţáků a vedl ţáky k nacvičování vhodné a správné dopomoci a záchrany
při cvičení
účelně zaměstnával co nejvíce ţáků vhodnými bezpečnými úkoly ke cvičení ve druţstvech
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 108
Hlavní organizační formou vyučovacího procesu je vyučovací hodina tělesné výchovy.
Vyučovací hodiny tělesné výchovy se nespojují do dvouhodin, rovnoměrně se rozkládají do
týdenního rozvrhu.
Zařazování kurzu plavání – dle podmínek školy.
Tělovýchovné chvilky
Do vyučovacích hodin ostatních předmětů je vhodné vkládat tělovýchovné chvilky. Zařazují
se, kdyţ se u ţáků začne projevovat únava. Jejich programem jsou koordinační, vyrovnávací
i kondiční cviky, které ţák zná z výuky Tv v daném ročníku.
Hygienické požadavky pro Výuku Tv
Cvičební prostory – tělocvičny je třeba udrţovat v čistotě a jejich vybavení vţdy před uţitím
kontrolovat. Teplota vzduchu v tělocvičně by měla být přiměřená, neměla by být niţší neţ 16
O
C.
Na vyučovací hodiny Tv se ţáci převlékají do cvičebních úborů. Z pedagogických důvodů
pouţívá cvičební úbor i učitel.
Pro zvýšení odolnosti organismu se doporučuje, aby výuka Tv probíhala často na hřišti nebo
v terénu. Chceme prospět zdraví ţáků, a proto realizujeme mimoškolní tělovýchovné aktivity
ţáků ve spolupráci s rodiči, sportovními oddíly aj.:
-
krouţky
nepovinné předměty
Cílem této spolupráce je dosáhnout, aby většina ţáků měla alespoň 4 x za týden hodinu Tv.
Realizace tohoto záměru je moţná proto, ţe spolupracujeme s tělovýchovnými oddíly (2 hod.
školní Tv, 2 hod. mimoškolní Tv) – dle podmínek školy.
-
rozvoj pohybových schopností a dovedností ţáků
rozvoj smyslu pro účelný a krásný pohyb
získat návyky správného drţení těla, nacvičovat základní cviky k získání těchto návyků
vést ţáky k vědomému zvládnutí pohybu, zařazovat cviky na koordinaci pohybů
zvyšovat pohybový rozsah a obratnost ţáků
upevňovat charakterové vlastnosti ţáků, rozvíjet sociální vztahy
získávat pocit nutnosti pravidelného cvičení jako součásti správného ţivotního stylu
vštípit dětem radostný pocit z pohybu
pochopit důleţitost organizace a spolupráce hlavně formou her (dodrţování pravidel, umět
se podřídit kolektivu, spolupracovat…)
neustále seznamovat ţáky s důleţitostí dodrţování bezpečnostních zásad (při hrách v tělocvičně, na hřišti, při cvičeních s náčiním nebo na nářadí…)
umět slyšet, vnímat a reagovat na povely učitele (nejen na píšťalku, ale i na jiné podněty –
slovní , gestikulační …)
naučit ţáky připravit na sportovní výkony – zvolit vhodnou obuv, vhodné oblečení
(sepnout vlasy, odloţit hodinky a jiné cennosti …)
posilovat tělesnou kondici a duševní pohodu dětí správně zvolenými aktivitami, vhodnými
a přiměřenými tomuto věku
z hlediska správné organizace a bezpečnosti je vhodné zvládnout s dětmi základy
pořadových cvičení (nástupy, povely pozor,pohov…)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 109
-
-
-
vyuţívat různá kondiční cvičení k rozvoji a zvýšení pohybových schopností ţáků – to je
zvyšovat obratnost, vytrvalost, rychlost, pohyblivost (za pomocí různého načiní, vyuţití
různých druhů nářadí, přeskoky, odrazy, překonávání překáţek, různé druhy běhů…)
vnímat důleţitost průpravných cvičení (rozcviček), jako prostředku pro zlepšení
a odstranění nedostatků, které vznikají z jednostranného zatíţení páteře či ze špatného
způsobu ţivota, nedostatku sportovních aktivit
seznamovat ţáky s důleţitostí správného rozcvičení, vyuţívat veškeré kompenzační
prostředky (protahovací, uvolňovací cvičení , strečink, …)
učit ţáky cítit, vnímat hudbu a umět ji vyjadřovat pohybem, snaţit se rozvíjet rytmické
cítění, začleňovat taneční prvky (lidové písničky)
rozvíjet dovednosti ţáka zvládnutím základů atletické abecedy (běhy, skoky, hody ...)
zvládat průpravná cvičení pro míčové hry, správně zvládat techniky házení, chytání,
přihrávání
seznamovat ţáky s nácvikem jednoduchých základů miniher
vkládat dle moţností cvičení v různém prostředí, seznamovat ţáky s pohybem na hřišti, ve
volné přírodě, v lese
dle moţnosti zařadit zimní sportování (bobování, sáňkování, lyţování, bruslení)
vštípit základy plaveckých dovedností
nesoustředit se jen na hodiny Tv, ale začleňovat do vyučování další pohybové aktivity –
vycházky, pohybové chvilky, cviky ve třídě na správné drţení těla)
ţák
-
spojuje pravidelnou kaţdodenní pohybovou činnost se zdravím a vyuţívá nabízené příleţitosti
zvládá v souladu s individuálními předpoklady jednoduché pohybové činnosti jednotlivce nebo činnosti
prováděné ve skupině; usiluje o jejich zlepšení
spolupracuje při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěţích
uplatňuje hlavní zásady hygieny a bezpečnosti při pohybových činnostech ve známých prostorech školy
reaguje na základní pokyny a povely k osvojované činnosti a její organizaci
ţák
-
podílí se na realizaci pravidelného pohybového reţimu; uplatňuje kondičně zaměřené činnosti; projevuje
přiměřenou samostatnost a vůli po zlepšení úrovně své zdatnosti
zařazuje do pohybového reţimu korektivní cvičení, především v souvislosti s jednostrannou zátěţí nebo
vlastním svalovým oslabením
zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti; vytváří varianty
osvojených pohybových her
uplatňuje pravidla hygieny a bezpečného chování v běţném sportovním prostředí; adekvátně reaguje
v situaci úrazu spoluţáka
jednoduše zhodnotí kvalitu pohybové činnosti spoluţáka a reaguje na pokyny k vlastnímu provedení
pohybové činnosti
jedná v duchu fair play: dodrţuje pravidla her a soutěţí, pozná a označí zjevné přestupky proti pravidlům a
adekvátně na ně reaguje; respektuje při pohybových činnostech opačné pohlaví
uţívá při pohybové činnosti základní osvojované tělocvičné názvosloví; cvičí podle jednoduchého nákresu,
popisu cvičení
zorganizuje nenáročné pohybové činnosti a soutěţe na úrovni třídy
změří základní pohybové výkony a porovná je s předchozími výsledky
orientuje se v informačních zdrojích o pohybových aktivitách a sportovních akcích ve škole i v místě
bydliště; samostatně získá potřebné informace
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 110
1. ročník
Pořadová cvičení:
-
základní postoje – pozor, pohov, povely – v řad nastoupit, rozchod
nástup na značky, do řady, do druţstev, společný pozdrav
Rytmická gymnastika a tanec:
-
rytmizace jednoduchých pohybů podle říkadel a písní
rytmizace jednoduchých a známých pohybů podle hudebního doprovodu – téţ volné
pohybové vyjádření hudby.
motivovaná a rytmizovaná chůze a běh v základním tempu
pokus o přísunný krok, poskočný krok, cval stranou
nácvik správného drţení těla (v lehu na zádech), při rytmických cvičeních a tanci
Drobné hry:
-
hry spojené s během – honičky (např. všichni domů, na rybáře, zajímaná, podběhy pod
dlouhým krouţícím švihadlem aj.)
hry spojené s házením míče (např. míčová válka, přihrávaná v kruhu, vybíjená v kruhu aj.)
hry spojené s vítězstvím někoho (např. boj o místo, boj o míč, přetahy, přetlaky, kohoutí
zápas aj.)
hry pro uklidnění (např. Kuba řekl, na sochy, přibliţovaná aj.)
hry na hřišti, na sněhu, na ledu
Lehká atletika:
-
běh střídaný s chůzí, překonávání přírodních i umělých překáţek
rychlý běh na 25m
vytrvalostní běh nejdéle 30s
skok daleký z místa odrazem snoţmo a skok daleký z rozběhu
hod míčkem horním obloukem na dálku
Sportovní gymnastika (v 1. ročníku):
Akrobatická cvičení:
-
převaly stranou v lehu – vzpaţit (válení sudů)
kolébka na zádech – ze sedu skrčmo, uchopením za bérce z dřepu spojného leh vznesmo –
skrčmo kolébkou vzad
stoj na lopatkách – z lehu vznesmo
kotoul vpřed – z podřepu spojného – předpaţit, i opakovaně
Cvičení na nářadí:
a) cvičení na lavičce
- chůze vpřed, vzad i s obraty (také na kladince lavičky)
- přeběhy lavičky
b) šplh na tyči
- šplh s přírazem na tyči
Sportovní hry:
příprava:
- přihrávka obouruč ve dvojicích (na místě)
- vrchní přihrávka jednoruč na místě
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 111
-
vrchní chytání obouruč na místě
Konkrétní sportovní hry – dle podmínek školy
Plavání, lyžování, sáňkování: podle podmínek školy
Turistika: (v 1. ročníku):
-
chůze k cíli vzdálenému asi 1.5 km
smyslové hry zaměřené na pozorování okolí a hledání předmětů
chování v přírodě
překonávání přírodních překáţek
orientace v terénu (vím, kam jdeme)
2. ročník – 3. ročník
Pořadová cvičení a chůze:
-
základní postoje - pozor, pohov
základní povely - nástup, pozor, pohov, vpravo vbok, vlevo vbok, vyrovnat, rozchod
nástup na značky, do řady, do druţstev, společný pozdrav
chůze do rytmu (na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích
Rytmická gymnastika a tanec:
-
rytmizace jednoduchých pohybů podle písní
pohyb v dvoudobém taktu, dvoudobý takt v písni
střídání chůze a běhu - nepravidelné, pravidelné
přísunný krok, cval stranou, poskočný krok
vyuţití naučených kroků v lidovém tanci, chůze s průpletem
Průpravná cvičení:
-
rozcvičky k procvičení koordinace pohybů ve trojdobém a čtyřdobém taktu
cvičení ve stoji spojném i stoji rozkročném
cvičení v kleku, v sedu snoţmo, zkřiţmo i skrčmo
cvičení v lehu na zádech
chytání míčů a míčků do obou rukou po vlastním nadhozu i odrazu od země i od zdi
Drobné hry:
-
hry spojené s během
hry spojené s házením
hry pro uklidnění
hry na hřišti (pravidla her s míčem)
Cvičení rovnováhy:
-
stoj na jedné noze (druhá v pohybu)
poskoky na jedné noze
chůze po lavičce s plněním drobných úkolů (nesu míč, přeskakuji překáţku, přidávám
potlesky nad hlavou, před a za tělem apod.)
chůze po kladince lavičky
Lehká atletika:
Běhy:
- běh střídavý s chůzí
- běh přes drobné překáţky, např. v přírodě ( přes kameny, větvičky apod.)
- štafetové běhy
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 112
-
rychlý běh do 25 metrů, ve třetím ročníku do 40 metrů
Skoky:
-
skok z místa s doskokem na měkkou podloţku
výskoky na překáţku ( rozběh, seskok)
skok přes motouz ve výši kolem 50 cm
přeskok pruhu širokého 50 - 100 cm
přeskok lavičky s dopadem na měkkou podloţku
skok daleký s rozběhem
Hody míčkem a drobnými předměty v přírodě:
-
házení kaštanů, šišek (vrchní oblouk – pravá i levá paţe)
házení různými předměty na cíl
házení míčkem a kutálení míčů
přehazování míčů a drobných předmětů
házení do naznačených terčů o straně 1 metr na vzdálenost 4 metry
hod míčkem na dálku
Sportovní gymnastika ve 2. – 3. ročníku:
Akrobatická cvičení:
-
přidat změny postojů a poloh, upevnit dovednost správného kotoulu napřed
převaly a kolébky na zádech
leh na zádech, vztyk bez pomoci rukou, opakovaně
sed zkřiţmo, vztyk bez pomoci rukou, opakovaně
válení stranou i do mírného svahu
kotoul napřed ze stoje spojného, ze stoje rozkročného
kotoul, obrat, druhý kotoul; dva kotouly za sebou
kotoul napřed z chůze
stoj s oporou o lopatky a záloktí (svíčka)
cvičení rovnováhy ( ve stoji na jedné noze)
kotoul vzad
Cvičení na nářadí:
a) cvičení na lavičkách
- chůze vpřed i vzad s obraty, přeběhy lavičky
- cvičení v sedu rozkročmo na lavičce
- sed rozkročmo – přitahování těla k lavičce (nohy napjaté)
- vzpor dřepmo u lavičky (drţíme se rukama),vzpor stojmo, střídání
- lezení po lavičce ve vzporu dřepmo s uchopením lavičky ze stran
- chůze po kladince lavičky s plněním drobných úkolů
b) šplh na tyči
- šplh s přírazem do přiměřené výšky podle individuálních předpokladu ţáků
c) další nářadí lze pouţívat přiměřeně věku podle podmínek školy (švédská bedna, ţebřina,
trampolína) Dbáme na zásady bezpečnosti.
Sportovní hry:
přípravné cviky:
- přihrávky obouruč na místě (ve dvojicích, ve skupinách)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 113
-
vrchní přihrávka jednoruč na místě i při chůzi
chytání obouruč na místě
běh nebo chůze s házením míčem o zem
míčové hry (vybíjená)
Turistika a pobyt v přírodě:
-
chůze v terénu, překonávání překáţek
táboření, ochrana přírody, organizace činností ve skupině ţáků, vzájemná spolupráce
chování se v dopravních prostředcích
chůze k cíli vzdálenému cca 2km
pozorování přírody, odhady vzdáleností (mezipředmětové vztahy)
Plavání, lyžování, sáňkování: podle podmínek školy
4. - 5. ročník
Pořadová cvičení
-
základní postoje – pozor, pohov
základní povely: nástup, pozor, pohov, vpravo v bok, vlevo v bok, vyrovnat, rozchod
nástup na značky, do řady, do druţstev, do kruhu, rozpočítávání do skupin, čelem vzad,
pochodem vchod, zastavit stát
chůze do rytmu ( na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích
Rytmická gymnastika a tanec
-
pohyb v třídobém taktu, třídobý takt v písni (Pásla ovečky)
střídání poskočného kroku a cvalu stranou
nácvik lidových tanců – polka, sousedská a mazurka
Průpravná cvičení
-
vlastní vedení a utváření rozcvičky dle individuálních dovedností ţáka
cvičení v sedu roznoţmo
cvičení v lehu na boku
hodnocení provedených cviků svých i spoluţáků
uţití základního osvojeného tělocvičného názvosloví
cvičení dle jednoduchých nákresů a karet
schopnost ţáka zařadit vhodné korektivní cvičení při jednostranné zátěţi
Drobné hry
-
úpolové hry
pálkovačky
dodrţování pravidel her, hra fair play
respekt k opačnému pohlaví
zohlednění svých individuálních schopností
vytváření různých variant osvojených pohybových her
organizace drobných pohybových činností a soutěţí dle individuální věkové úrovně
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 114
Lehká atletika
-
rychlý běh do 60 metrů
vytrvalostní běh 3-5 minut
hod kriketovým míčkem horním obloukem
hod granátem horním obloukem (chlapci)
skok do výšky snoţmo i střiţmo s dopadem na měkkou podloţku
Sportovní gymnastika – akrobacie
- stoj na rukách a na hlavě s dopomocí
- přemet stranou
- most s dopomocí
- kotoul vzad ze stoje spatného a rozkročného
kladina
- chůze vpřed i vzad s obraty a plněním drobných úkolů
- váha na kladině s dopomocí
tyč:
- šplh s přírazem i bez přírazu dle individuálních předpokladů ţáka
koza
- náskok do kleku, do sporu dřepmo
- přeskok skrčkou s dopomocí
- přeskok roznoţkou s dopomocí
kruhy
- visy, houpání, seskoky
hrazda
- náskok, seskok, přešvih, visy, toče, kotouly, výmyk
Sportovní hry
-
průpravné hry k házené, přehazované, odbíjené, košíkové, fotbalu
seznámení s pravidly
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 115
Turistika a pobyt v přírodě
-
rozvoj přirozených fyzických dovedností ( lezení, běhání….)
práce s mapou, kompasem a buzolou v terénu
topografické pojmy,
drobné tábornické hry (kroket, gorotky, ringo,….)
Plavání, lyţování, sáňkování
-
podle podmínek školy
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 116
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: JAZYK A JAZYKOVÁ
KOMUNIKACE
český jazyk, a to s časovou dotací čtyři hodiny týdně. V 6. – 9. ročníku prostřednictvím
vyučovacího předmětu anglický jazyk nebo německý jazyk s časovou dotací tři hodiny týdně.
Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura jsou potřebné nejen pro
kvalitní jazykové vzdělání, ale jsou důleţité i pro úspěšné osvojování poznatků v dalších
oblastech vzdělávání. Uţívání češtiny jako mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné
podobě umoţňuje ţákům poznat a pochopit společensko-kulturní vývoj lidské společnosti. Při
realizaci daného vzdělávacího oboru se vytvářejí předpoklady k efektivní mezilidské
komunikaci tím, ţe se ţáci učí interpretovat své reakce a pocity tak, aby dovedli pochopit
svoji roli v různých komunikačních situacích a aby se uměli orientovat při vnímání okolního
světa i sebe sama.
Český jazyk
- komunikační a slohovou výchovou
- literární výchovou
- výukou jazyka a jazykové komunikace
Komunikace v českém jazyce se můţe vhodně rozvíjet i prostřednictvím dramatické výchovy.
V Komunikační a slohové výchově se ţáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst
prostředky textové výstavby a kompozici textu.
zásoba je rozšiřována zejména vyuţitím učiva všech vyučovacích předmětů, četby a vlastních
záţitků. V tomto období je kladen důraz zejména na ústní vyjadřování ţáků. Uplatňuje se jak
ústní, tak písemná forma vyjadřování.
V komunikační a slohové výchově se ţáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst
prostředky textové výstavby a kompozici textu. Učí se odlišovat ve čteném nebo slyšeném
textu fakta od názorů a hodnocení, ověřovat fakta pomocí otázek nebo porovnáváním
s dostupnými informačními zdroji.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 117
Průřezové téma mediální výchova je zařazeno do výuky v 8. a 9. ročníku, a to v následujících
tematických okruzích:
- kritické čtení a vnímání mediálních sdělení
- interpretace vztahu mediálních sdělení a reality
- fungování a vliv médií ve společnosti
Pro rozvoj vyjadřovacích schopností na druhém stupni využíváme:
- vyprávění (o vlastních záţitcích, přečteném textu, podle připravené osnovy)
- rozhovory ţáků k určitému tématu (při volbě témat zařazujeme i krátkodobé projekty)
- nácvik řízené diskuse
- formulace otázek a odpovědí k danému tématu
- moţnosti svobodného výběru způsobu vyjádření myšlenek, vyuţívá se mezipředmětových
vztahů
- v písemném projevu – vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu, vlastní tvořivé psaní
Komunikační výchova tedy obsahuje činnosti:
a) receptivní, tj. čtení a naslouchání; při čtení klást důraz na dodrţování pomlky po tečce,
přirozenou intonaci
b) produktivní (tvořivé činnosti), tj. mluvený a písemný projev ţáka.
Při výuce literatury v tomto období se snaţíme naučit všechny ţáky, i průměrně nadané, číst
přiměřeně náročné, umělecké i naučné texty jasně, zřetelně a s porozuměním. Při čtení textů
se obohacuje slovní zásoba ţáků a rozvíjí se i jejich ústní vyjadřování. Při práci s texty se
spojuje výcvik čtení s rozvojem vyjadřování, se vzděláváním v různých oborech i s výchovou
ţáků. Čtení se prolíná do všech předmětů při poznávání přírody i ţivota lidí a světa. Při
proţívání literárních ukázek a čtení kníţek poznávají ţáci ţivot dětí i dospělých, učí se chápat
a hodnotit jejich ţivotní příběhy, činy, charaktery a lidské vztahy. Tím rozšiřují svoji ţivotní
zkušenost, obohacují svůj citový ţivot. Dobrá četba zušlechťuje city, ovlivňuje duševní ţivot
dětí a povzbuzuje jejich vůli.
Ţáci se při vyučování literatury učí esteticky proţívat a chápat přiměřené texty, později je
výrazně číst, předčítat, přednášet, vyprávět, někdy i ilustrovat, něco podle popisu vyrobit,
jindy text dramatizovat. Při čtení, poslechu a recitaci se zjemňuje smyslové vnímání ţáků,
např. sluch pro zvukovou stránku jazyka, bystří se pozorování, rozvíjí se představivost
a fantazie, cvičí se paměť ţáků, rozvíjí se pojmové i obrazné myšlení, ústní vyjadřování.
V literární výchově seznamujeme ţáky s literární tvorbou vhodnou pro vhodný věk dítěte
včetně ilustrací.
V jazykové výchově v tomto vzdělávacím období se ţáci učí prostě a jasně vyjadřovat
spisovným jazykem, s vyuţitím slovní zásoby odpovídající jejich věku a zároveň poznávají
základy mluvnické stavby jazyka a osvojují si základní pravopisné jevy. Dbá se na rozvoj
jejich slovní zásoby a postupně se vytváří návyky správné spisovné výslovnosti.
Jazykové vyučování má velký význam pro rozvoj myšlení ţáků, neboť se při něm učí
jazykové a pravopisné jevy pozorovat, srovnávat, třídit i zobecňovat.
V tomto období mají ţáci učivo rozdělené do bloků: mluvnice, slohového výcviku a literární
výchovy. Je potřeba si uvědomovat vzájemnou prostupnost a propojenost těchto sloţek
českého jazyka. Je-li k tomu vhodná příleţitost, lze sloţky českého jazyka zpestřit
dramatickou výchovou.
Dramatická výchova rozvíjí tvořivost dětí a přispívá k obohacení jejich slovní zásoby. S její
pomocí učíme ţáky volně, beze strachu, svými slovy vyjadřovat myšlenky a názory nejen
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 118
v českém jazyce. Pomocí dramatické výchovy se ţáci učí slušnosti, vzájemnému respektování
i tvořivému řešení praktických situací. Přitom se učí téţ cítit s druhými, vzájemně si pomáhat.
Uplatňujeme tak snadno ve výuce prvky etické výchovy.
Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí
tím, ţe vede ţáka k:
- rozumění spisovné řeči mluvené, čtené i psané
- srozumitelnému vyjadřování vlastních myšlenek jak mluvenou tak i psanou formou
- správnému čtení s porozuměním textů přiměřených délkou i obsahem
- poznávání literárních děl vhodných pro daný věk včetně ilustrací
- čtení odborných textů s porozuměním a vyjadřování hlavních myšlenek těchto textů
- vnímání krásy a bohatosti mateřského jazyka
- zvládnutí běţných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí
a rozvíjení pozitivního vztahu k jazyku v rámci interkulturní komunikace
- samostatnému získávání informací z různých zdrojů a k zvládnutí práce s jazykovými
a literárními prameny i s texty různého zaměření
- získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako
prostředku prosazení sebe sama
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 119
C) Očekávané výstupy:
Očekávané výstupy
ţák
–
–
–
–
–
–
–
–
odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta pomocí otázek
nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji
- po přečtení textu dokáţe vybrat z nabízených moţností, co je názorem pisatele textu
rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj
- rozpozná, zda autor textu je / není nestranným pozorovatelem
- text analyzuje a vyvodí závěr vyplývající z textu
- rozpozná v textu alespoň jeden manipulativní prvek
- zaujme kritický postoj k důvodům, které vedly k manipulaci
- vybere dle svého postoje nejpravděpodobnější variantu
rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj
- rozpozná, zda autor textu je / není nestranným pozorovatelem
- text analyzuje a vyvodí závěr vyplývající z t
- rozpozná v textu alespoň jeden manipulativní prvek
dorozumívá se kultivovaně, výstiţně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou komunikační
situaci
- najde slovo nevhodně uţité v dané komunikační situaci a z nabízených moţností vybere to
správné
- posoudí vhodnost / nevhodnost uţití textu v dané komunikační situaci
odlišuje spisovný a nespisovný projev a vhodně uţívá spisovné jazykové prostředky vzhledem
ke svému komunikačnímu záměru
- vybere z nabízených moţností text ve spisovném jazyce
- v krátké ukázce najde nespisovné výrazy a nahradí je výrazy spisovnými
- k vybraným výrazům najde vhodná synonyma
- rozhodne o vhodnosti / nevhodnosti pouţití nespisovného výrazu v textu
vyuţívá základy studijního čtení – vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, vytvoří
otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu; samostatně připraví a s oporou
o text přednese referát
- vyhledá v textu klíčová slova / termíny spojené s danou tematikou
- posoudí, zda daná informace vyplývá / nevyplývá z textu
- vyhledá v textu odpověď na zadanou otázku
uspořádá informace v textu s ohledem na jeho účel, vytvoří koherentní text s dodrţováním pravidel
mezivětného navazování
- uspořádá úryvky tak, aby sestavený text dával smysl a aby byla dodrţena textová návaznost
- seřadí slovní výpovědi od nejvhodnější po nejméně vhodnou (hodnocení od nejlepšího po
nejhorší)
vyuţívá poznatků o jazyce a stylu ke gramaticky i věcně správnému písemnému projevu a k tvořivé
práci s textem nebo i k vlastnímu tvořivému psaní na základě svých dispozic a osobních zájmů
- najde chybnou formulaci (stylistickou chybu) a z nabízených opravných moţností vybere tu
správnou
- najde záměrně uvedenou pravopisnou chybu v textu a vybere formulaci bez chyb
- analyzuje předloţený text a zařadí ho k danému funkčnímu stylu
- dovede své znalosti o funkčních stylech tvůrčím způsobem pouţít
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 120
JAZYKOVÁ VÝCHOVA
ţák
Jazyková výchova (Ortoepie)
– spisovně vyslovuje česká a běţně uţívaná cizí slova
- umí vybrat správnou výslovnost z uvedené nabídky
Jazyková výchova (Lexikologie)
– rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůleţitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady
tvoření českých slov, rozpoznává přenesená pojmenování
- umí rozlišit způsoby tvoření slov
- k danému slovesu doplní slovesa odvozená
- napíše, jak se nazývá krajina
- rozliší i vytváří slova sloţená
- nahradí vyznačená slova přejatá českými ekvivalenty
- vybere z nabídky slovo přeneseného pojmenování
- prokáţe znalost významu přeneseného pojmenování
- ovládá zásady tvoření slov
Jazyková výchova
– samostatně pracuje s Pravidly českého pravopisu, se Slovníkem spisovné češtiny a s dalšími
slovníky a příručkami
- orientuje se v odborném textu
Jazyková výchova (Morfologie)
– správně třídí slovní druhy, tvoří spisovné tvary slov a vědomě jich pouţívá ve vhodné komunikační
situaci
- vybere z řady slov to, které je/není poţadovaným slovním druhem
- určí slovní druh u slov odvozených z jednoho slovotvorného základu
- doplní v textu slova v náleţitých tvarech mnoţného čísla (slova jsou uvedena v č. j. v 1. p.)
- určí slovní druh u vyznačených slov v textu (dané slovo ve větě můţe mít platnost různých
slovních druhů)
Jazyková výchova (Syntax)
– rozlišuje významové vztahy gramatických jednotek ve větě jednoduché i v souvětí
- určí ve větách vyznačená slova jako větné členy
- rozšíří daný větný člen na několikanásobný, správně doplní interpunkční znaménko nebo
spojku
- doplní sloveso podle naznačených vztahů a určí doplněný větný člen.(podmět, přísudek,
předmět, přívlastek, příslovečné určení místa, času, způsobu)
- vyjádří obsah dvojčlenných vět větným ekvivalentem
- uţije uvedené sloveso ve větách, které vypovídají něco o povětrnostních podmínkách jako větu
jednočlennou a jako větu dvojčlennou (maximum)
- vybere z nabízených moţností grafickou stavbu souvětí a přiřadí ji k danému souvětí (lze i
obráceně – přiřadí ke grafu jedno z nabízených souvětí)
Jazyková výchova (Gramatika)
– v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve větě
jednoduché i v souvětí
- vybere z nabízených vět tu, ve které je /není pravopisná chyba
Jazyková výchova (Obecné poučení o jazyce)
– rozlišuje spisovný jazyk, nářečí a obecnou češtinu a zdůvodní jejich uţití
- v krátké ukázce najde nespisovný výraz a vybere z nabízených moţností správné převedení
ukázky do jazyka spisovného
přiřadí ke krátkému textu jeden z nabízených pojmů útvaru národního jazyka
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 121
ţák
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
rozlišuje základní literární druhy a ţánry, porovná je i jejich funkci, uvede jejich výrazné
představitele
- určí k jakému literárnímu druhu / ţánru patří výchozí text
uceleně reprodukuje přečtený text, jednoduše popisuje strukturu a jazyk literárního díla
a vlastními slovy interpretuje smysl díla
- odliší řeč vypravěče a řeč postav
- vybere z nabídky hlavní myšlenku předloţeného úryvku
- správně určí básnické prostředky ozvláštňující literární dílo (jednoduché příklady personifikace,
metafory, metonymie)
- doplní do básně slovo ve správném rýmu podle rytmu a smyslu textu
rozpoznává základní rysy výrazného individuálního stylu autora
- vybere z ukázek takovou, která svým obsahem odpovídá názvům uvedených knih. Přiřadí k sobě
název knihy a k ní příslušející ukázku
- seřadí úryvky z literárních děl v pořadí, ve kterém vznikly
formuluje ústně i písemně dojmy ze své četby, návštěvy divadelního nebo filmového představení
a názory na umělecké dílo
- popíše v dopise ve 150–180 slovech film, který vznikl na základě literárního díla
- zformuluje alespoň tři důvody, proč se mu určitá kniha nelíbila
- na základě návštěvy divadelního představení v dopise kamarádovi či kamarádce sdělí dojmy ze
zhlédnutého představení
tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů
literární teorie
- vytvoří jednodušší literární text odpovídající tematicky i formálně zadání (v nabídce báseň,
bajka, pohádka)
rozlišuje literaturu hodnotnou a konzumní, svůj názor doloţí argumenty
- rozhodne o výchozím textu, zda patří k hodnotné, či spíše ke konzumní literatuře
rozlišuje základní literární druhy a ţánry, porovná je i jejich funkci, uvede jejich výrazné
představitele
- přiřadí k uvedenému literárnímu druhu/ţánru ukázky jednotlivých uměleckých textů
uvádí základní literární směry a jejich významné představitele v české a světové literatuře
- zařadí vybrané autory do uvedených literárních směrů
- popíše základní znaky literárního směru na vybrané ukázce
porovnává různá ztvárnění téhoţ námětu v literárním, dramatickém i filmovém zpracování
- převede úryvek literárního díla do podoby divadelního scénáře
- porovná film a jeho literární předlohu a popíše základní shody a rozdíly v obsahu obou
uměleckých děl
vyhledává informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních zdrojích
- vyhledá informace ke splnění určitého úkolu (např. vytvoří seznam děl určitého autora) v
různých typech katalogů v knihovně
– na základě internetových zdrojů vypracuje určitý úkol (např. základní údaje o ţivotě a tvorbě
jednoho z nositelů Nobelovy ceny, ceny Magnesia Litera apod.)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 122
D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících:
6. ročník
Jazyk a jazyková výchova:
1.
Seznámení se s funkcemi jazyka a dále s vědou, která se jazykem zabývá (jazykověda)
a s jazykovými příručkami.
2.
-
Rozlišování druhů slov a jejich funkcí
opakování a rozšiřování učiva z předchozích ročníků
-
Prohlubování znalostí pravopisu souvisejícího se stavbou slova
rozlišení předpon a předloţek s/z
určování stavby slova (předpona, kořen, přípona)
měkké tvrdé i/y po obojetných souhláskách v neohebných částech slova
3.
4.
-
-
-
-
-
5.
-
-
Opakování a rozšiřování znalostí z tvarosloví
skloňování – pády (klademe důraz na poznávání pádů)
podstatná jména
 koncovky podle vzorů
 druhy
skloňování vlastních jmen
přídavná jména
 druhy
 stupňování
zájmena
 druhy
 skloňování osobních zájmen
 skloňování ukazovacích zájmen
 skloňování přivlastňovacích zájmen
číslovky
 druhy a uţívání
 správné psaní číslovek
slovesa
 časování
 mluvnické kategorie – osoba, číslo, čas, způsob
Opakování a prohlubování znalostí o skladbě
základní větné členy
 druhy podmětu
 druhy přísudku
 shoda přísudku s podmětem
skladební dvojice
druhy rozvíjejících větných členů a jejich poznávání
grafický rozbor jednoduché věty
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 123
-
 poznávání vztahů mezi větnými členy
rozlišení věty jednoduché a souvětí
-
Vypravování
tvoření a vypravování dle osnovy
rozlišení: ich forma a er forma
prostředky oţivující vypravování
synonyma
přirovnání
dějový spád
přímá řeč
-
Popis předmětu, osoby, děje a pracovního postupu
výstiţnost a přesnost
dějová slovesa
stavba popisu
volba jazykových prostředků při popisu předmětu, osoby, děje a pracovního postupu
-
Zpráva a oznámení
základy publicistického stylu
-
Výpisky a výtah
informativní seznámení s pouţitím citátů
-
Dopis- blahopřání
druhy dopisů – úřední/ soukromý
1.
2.
3.
4.
5.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 124
1.
Opakování a rozšiřování znalostí základních literárních pojmů a literárních ţánrů
2.
Zpracování nejstarších příběhů v různých ukázkách
3.
Česká literatura 19. a 20. století
4.
Ukázky z děl světových autorů
5.
Podporování vlastní četby
7. ročník
1.
2.
3.
-
-
-
-
4.
-
Základy práce s jazykovými příručkami
Rozlišování druhů slov a jejich funkcí
opakování a rozšiřování učiva z předchozích ročníků
Opakování a procvičování tvarosloví
podstatná jména
 druhy
skloňování vlastních jmen
přídavná jména
 druhy
 stupňování
zájmena
 druhy a skloňování
číslovky
 druhy a uţívání
 správné psaní číslovek
slovesa
 časování
 mluvnické kategorie – osoba, číslo, čas, způsob
 obtíţnější tvary sloves
 příčestí
 slovesný rod
Neohebné slovní druhy
příslovce
předloţky
 spojení s pády
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 125
-
spojky
 souřadicí / podřadicí
částice
citoslovce
5.
Psaní velkých písmen ve vlastních jménech
6.
Skladba
věta dvojčlenná a jednočlenná
prohloubení a rozšíření učiva o větných členech
 související vedlejší věty
-
Tvoření vět a větná stavba
7.
-
Vypravování
uspořádání vypravování (úvod, zápletka, vyvrcholení, rozuzlení)
dějové napětí (uţití různých druhů vět – krátké dvojčlenné, jednočlenné i větné
ekvivalenty)
výběr jazyk. prostředků – dle cíle a zaměření
-
Popis předmětu
přesné pojmenování
postup při popisu jednotlivých částí
vystiţení určujících vlastností
1.
-
2.
3.
4.
-
5.
-
Popis pracovního postupu (patří k popisu děje)
popis jednotlivých úkonů v přesně určeném pořadí
vyjadřování časových vztahů ( volba výstiţných časových příslovcí, předloţkových
spojení a časových spojek)
sledování praktického cíle – podat srozumitelný návod
uţití odborných názvů
Referát ( = podrobnější zpráva)
forma referátu
obsah referátu ( o přečtené knize, o ţivotě a díle spisovatele, případně téma dějepisné či
zeměpisné apod.)
Charakteristika
charakteristika vnější ( popis osoby)
charakteristika vnitřní ( vystiţení vnitřních vlastností člověka: povaha, schopnosti, zájmy,
vztah k lidem,…)
vyuţití různých jazykových prostředků ( rčení, přirovnání)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 126
-
Ţivotopis
stavba ţivotopisu (jednotlivé části)
strukturovaný ţivotopis
-
Ţádost
ustálená forma ţádosti
jazyk ţádosti
-
Výtah
výpisky – osnova – výtah (co mají společného, čím se liší)
stručné zachycení hlavních informací při současném vystiţení stavby textu
6.
7.
8.
1.
2.
Zpracování nejstarších příběhů v různých ukázkách
3.
Česká literatura 20. století
4.
Ukázky z děl světových autorů
5.
8. ročník
-
Opakování ze 7. ročníku
poznávání druhů slov
shoda přísudku s podmětem
-
Obecné výklady o jazyce
útvary českého jazyka a jazyková kultura
čeština jako jeden ze slovanských jazyků
-
Nauka o slovní zásobě
slovní zásoba a tvoření slov
slova přejatá, jejich výslovnost a pravopis
-
Tvarosloví
podstatná jména – některé nepravidelnosti ve skloňování
skloňování cizích vlastních jmen a obecných jmen přejatých
skloňování zájmena týţ/tentýţ
slovesa – slovesný vid
slovesné třídy
1.
2.
3.
4.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 127
5.
-
-
-
Skladba
stavba větná - věta dvojčlenná a jednočlenná, větný ekvivalent
 zápor
 větné členy
souvětí podřadné a druhy vedlejších vět
 tvoření vět
 souřadně spojené vedlejší věty
 souvětí souřadné
významové poměry mezi hlavními větami
1.
Opakování základních slohových útvarů – popis, vypravování
2.
Charakteristika literární postavy
3.
Líčení ( = subjektivně zabarvený popis)
 vystiţení osobního vztahu člověka k popisované skutečnosti
4.
-
Výklad
výběr vhodných jazykových prostředků
členění na odstavce
uţívání odborných názvů
-
Výtah
práce s různými texty
zpracování osnovy textu
zpracování výpisků (hesla) x výtah (slohový celek)
uţití citátů
-
Úvaha
zaměření na aktuální společenské jevy (ţivotní prostředí)
rozdíl mezi úvahou a výkladem
volba jazykových prostředků (subjektivní)
5.
6.
1.
2.
Starší literatura – biblické příběhy
3.
Starší česká lyrika
4.
Světové drama ( Moliére)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 128
5.
Národní obrození
6.
Romantismus
7.
Realismus
8.
Lumírovci
9.
Sociální balady
10.
Téma války v literatuře
11.
Filmové adaptace literárních děl ( Jirotka)
12.
Autorské divadlo
13.
Poetismus
14.
Fejetony - Kraus, Křesťan
15.
Sci-fi – Nesvadba, Clarke, Souček
16.
9. ročník
V průběhu celého roku se věnovat všestranným jazykovým rozborům.
1.
Slovanské jazyky
2.
Útvary ČJ
3.
Zvuková stránka jazyka
4.
Stavba slova a tvoření slov a pravopis související
5.
Význam slova
Slova jednoznačná a mnohoznačná
Synonyma, antonyma, homonyma
Odborné názvy
6.
Jména – jejich druhy a tvary
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 129
7.
Skloňování obecných jmen přejatých a cizích vlastních jmen
8.
Slovesa a jejich tvary, přechodníky
9.
Stavba větná
opakování a prohlubování znalostí o větných členech
výrazy, které nejsou větnými členy
vztah přístavkový
10.
Funkce vět a větného ekvivalentu
11.
Samostatný větný člen, osamostatněný větný člen, elipsa
12.
Souvětí
13.
Sloţitá souvětí
14.
Hlavní zásady českého slovosledu
15.
Samostatné projevy
1.
-
Vypravování
shrnutí poznatků ZŠ
samostatná vypravování
2.
Popis – předmětu, děje, osoby
3.
Popis pracovního postupu – shrnutí a prohloubení znalostí – samostatné projevy
4.
-
Ţivotopis
Formulář profesního ţivotopisu ( vyplňování tiskopisů za některého člena rodiny) – práce
s internetem
Co nepatří do ţivotopisu
Jazyk ţivotopisu
-
Referát
Shrnutí a prohloubení znalostí
-
Fejeton
Zaměření fejetonu
Cíl – vyvolat okamţitou odezvu, snahu věci napravit
Jazyk fejetonu
-
5.
6.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 130
Tiskopisy – vyplňování objednávek,…
7.
8.
9.
Proslov
stavba mluveného projevu
obsah projevů ( slavnostní ráz, kladně hodnotící)
zvuková stránka vystoupení
Úvaha - prohloubení a rozšíření znalostí
1.
2.
Literatura 20. století a současná tvorba
3.
Ukázky z děl českých i světových autorů
4.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 131
Cizí jazyk
Vzdělávání v Cizím jazyce směřuje k dosaţení úrovně A2 podle Společného evropského
referenčního rámce pro jazyky.
Výuka v 3.období navazuje na druhé období. Vyučovací předmět má časovou dotaci tři
hodiny týdně v kaţdém ročníku.
Od 6.ročníku jsou ţáci rozděleni do dvou skupin (mírně pokročilí a středně pokročilí) podle
dosaţených jazykových znalostí a dovedností.
Skupina mírně pokročilých se soustředí na zvládnutí základního učiva a odpovídající úrovně
slovní zásoby. Opakovaně se věnují základním tematickým okruhům a prohlubují je.
Skupina středně pokročilých se seznamuje s obsáhlejší slovní zásobou, rozšiřujeme tematické
okruhy a dáváme prostor pro samostatné jazykové projevy. Od 8.ročníku nabízíme této
skupině nepovinný předmět Konverzace v cizím jazyce s časovou dotací 1 hodina týdně.
Výuka probíhá většinou ve třídách nebo jazykových učebnách. Kombinujeme různé formy
výuky, např. frontální vyučování, činnostní vyučování, skupinové vyučování,… Do výuky
jsme zařadili průřezová témata: Multikulturní výchova, Výchova k myšlení v evropských
a globálních souvislostech a Enviromentální výchova.
Dovednost hovořit cizím jazykem je především schopnost vést v něm dialog, tj. ptát se,
odpovídat na otázky, vyjadřovat vlastní postoje, přání, názory atd. Je hlavním cílem
jazykového vyučování. Jde o dovednost velmi sloţitou, předpokládající aktivní zvládnutí řady
jazykových prostředků (slovní zásoby, gramatiky, výslovnosti) a vyţadující značného úsilí ze
strany ţáků. Předpokládá také dovednost rozumět, neboť bez ní by nebyl dialog moţný.
Mluvní projev musí být soustavně a cílevědomě nacvičován.
Výuka je orientována na praktické dovednosti. Dovede ţáka ke schopnosti komunikovat
v angličtině na úrovni A2 podle Společného evropského referenčního rámce. Tento Společný
evropský referenční rámec byl vytvořen pro všechny členy Evropské unie a chce zaručit, aby
nastupující generace měla společný jazyk a díky tomu se mohla uplatnit na trhu práce, kde
budou stále více a více převládat nadnárodní zaměstnavatelé.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 132
-
motivovat ţáky k zájmu o cizí jazyk, napodobovat melodii a rytmus cizího jazyka
učit ţáky komunikovat prostřednictvím jednoduchých a běţných úloh, které vyţadují
jednoduchou a přímou výměnu informací o známých a běţných skutečnostech
jazykové vzdělávání na tomto stupni vede ţáka k:
 vnímání a postupnému osvojování cizího jazyka jako prostředku k získávání
a předávání informací
 zvládnutí běţných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí
 samostatnému získávání informací z různých zdrojů
 zvládnutí práce s jazykovými a literárními prameny i s texty různého zaměření
 získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako
 postupně začít chápat význam znalosti cizího jazyka pro ţivot
 aktivní účastí ţáka na výuce cizího jazyka ho vést ke schopnosti jednoduše
komunikovat s vyuţitím prvních poznaných slov a frází, hledat a pouţívat vhodné
slovní obraty
žák
– Čte nahlas plynule a foneticky správně texty přiměřeného rozsahu.
- Při výslovnosti uţívá správné frázování, slovní a větný přízvuk, výšku a sílu hlasu, tempo řeči pro
zajištění plynulosti promluvy přiměřeného rozsahu.
– Rozumí obsahu jednoduchých textů v učebnicích a obsahu autentických materiálů s vyuţitím
vizuální opory, v textech vyhledá známé výrazy, fráze a odpovědi na otázky.
- Rozumí obsahu krátkých textů a s vyuţitím vizuální opory obsahu neadaptovaných textů.
- V textech vyhledá známé výrazy, fráze a odpovědi na otázky.
- Pracuje s autentickými materiály pro vyhledání a zpracování nových informací, např.
s internetem, encyklopedií.
– Rozumí jednoduché a zřetelně vyslovované promluvě a konverzaci.
- Rozumí zřetelně vyslovovanému vyprávění a konverzaci o běţných tématech.
- Rozumí důleţitým informacím v krátkých nahrávkách.
- Rozlišuje formální a neformální promluvu či rozhovor.
– Odvodí pravděpodobný význam nových slov z kontextu textu.
- V textech rozumí významu klíčových slov.
– Pouţívá dvojjazyčný slovník, vyhledá informaci nebo význam slova ve vhodném výkladovém
slovníku.
- Vyuţívá různé slovníkové příručky, samostatně pracuje s dvojjazyčným i výkladovým slovníkem.
žák
– Sestaví jednoduché (ústní i písemné) sdělení týkající se situací souvisejících s ţivotem v rodině, škole
a probíranými tematickými okruhy.
- Sestaví písemné sdělení související s tématy, která mu jsou blízká, jako kamarádi, rodina,
koníčky, škola.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 133
–
–
–
- Ústně popíše sebe, svou rodinu, svou školu, známá místa a předměty.
Písemně, gramaticky správně tvoří a obměňuje jednoduché věty a krátké texty.
- Opisem vyjádří větu či krátký text.
- Písemně reaguje na krátké sdělení obsahující otázky.
Stručně reprodukuje obsah přiměřeně obtíţného textu, promluvy i konverzace.
- Písemně shrne hlavní myšlenky krátkého textu nebo konverzace.
- Ústně shrne hlavní myšlenky krátkého textu nebo konverzace.
Vyţádá jednoduchou informaci.
- Vyţádá písemně informaci týkající se známých témat a poděkuje za ni.
- V reálných situacích si vyţádá informaci a při neporozumění klade doplňující otázky.
žák
– Jednoduchým způsobem se domluví v běţných kaţdodenních situacích.
- S kamarády se domluví na společném programu (co, kdy a kde budou dělat).
- Vyjadřuje se o současných a minulých hypotetických situacích.
– Adekvátně reaguje ve formálních i neformálních situacích, např. v obchodě, ve škole, v hovoru
s kamarádem.
Anglický jazyk
Od 6.ročníku jsou ţáci rozděleni do dvou skupin (mírně pokročilí a středně pokročilí) podle
dosaţených jazykových znalostí a dovedností.
1) Skupina mírně pokročilých se soustředí na zvládnutí základního učiva a odpovídající
úrovně slovní zásoby. Opakovaně se věnují základním tematickým okruhům a prohlubují je.
Ţáci by měli mít na závěr školního roku rozsah asi 300 slov a to:
-
soubory slov: čísla, barvy, dny v týdnu, měsíce
běţné předloţky ve spojeních: in the room, under the seat
osobní zájmena, hlavně zájmena – podměty (I, you, he..)
dále: this, that, my, your, some, none
tázací výrazy (Where, Why, ..)
pozdravy, poděkování a prosba, dovolení, seznámení, základní údaje vyplňované do
formulářů v angličtině
názvy nejběţnějších jídel, nápojů, oblečení, osob kolem, místností, věcí denní potřeby,
části těla
slovesa být, mít, ustálená spojení pro otázky a odpovědi
Konverzační dovednosti se tvoří nácvikem mluvení ve třídě a poslechem.
2) Skupina středně pokročilých se seznamuje s obsáhlejší slovní zásobou (cca 700 slov během
školního roku), rozšiřujeme a prohlubujeme tematické okruhy a dáváme prostor pro
samostatné jazykové projevy. Základní tematické okruhy i struktura gramatiky jsou stejné
jako pro skupinu mírně pokročilých.
6.ročník
Mluvnické učivo:
- zájmena – podměty ve spojení s tvary slovesa být (I am, you are, he is …)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 134
-
otázky a odpovědi (Are you …? Yes, I am. No, I am not.)
rozkazovací způsob (Catch!)
pozdravy, seznamování
počítání (číslovky základní a řadové)
idiomy se slovesem být (I am late. I am cold. …)
vyjadřování pocitů (How are you?)
významová slovesa, časování v čase prostém (I play, he plays)
podstatná jména počitatelná a nepočitatelná (a bike – bikes x music)
podstatná jména látková
shoda podmětu s přísudkem
idiomy se slovesem mít (Have a rest. Have breakfast. Have diner. Have lunch.)
osobní zájmena v předmětu (him, her …)
určení podstatných jmen (buď člen, nebo zájmeno či číslovka)
nepravidelné mnoţné číslo podstatných jmen (child – children)
přivlastňovací pád (Michael´s)
slovesa – zkrácené tvary (I´m, I´ve got …)
zápor a otázka v přítomném čase (pomocná slovesa)
gerundium (swimming)
slovesa I can, I need
přítomný průběhový čas x slovesa vţdy v čase prostém (want, need)
opisné tvary ke slovesu must (I have to …, I don´t have to …)
frázová slovesa (put on, take off)
zájmena ukazovací (this-these, that-those)
zájmena přivlastňovací nesamostatná (my, your …)
minulý čas slovesa být
stupňování přídavných jmen koncovkami
otázky a odpovědi s významovými slovesy (Do you …? Does she…? Yes, I do. No, I
don´t)
frázová slovesa (take out, hang up)
slovosled otázky (pevný)
vazba There is…There are….
rozlišení prostého a průběhového času
souvětí (časové a podmínkové věty)
slovesa do, make, další činnosti (do-všeobecné, popisuje činnosti z nichţ jedna je
make)
modální slovesa, význam záporu: I must not – nesmím, I don´t have to - nemusím
zájmena neurčitá (somebody…)
budoucí čas (I will…)
- seznamování
- volný čas, sport
- škola
- části těla
- cestování – nehody, přivolání pomoci
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 135
-
péče o zdraví
vyjádření vlastního názoru
oblečení
popis rodiny
popis domu/ bytu
počasí
svátky, Velikonoce
roční kalendář
jídlo, zahrada – co v ní pěstujeme
nabízíme jídlo a pití
diskuse o povinnostech
prázdniny – Kde? Kdy?
7. ročník
Mluvnické učivo:
- minulý čas: sloveso být
ostatní slovesa
- číslovky - numbers
- barvy - colours
- mnoţné číslo pod.jmen
- přivlastňování
- Jak často?, číslovky násobné
- zájmena: neurčitá, ukazovací, přivlastňovací samostatná
- přídavná jména, stupňování
- přítomný čas průběhový
- modální slovesa
- příslovce
- budoucí čas
- předloţky (místa, času)
- pokyny: Don´t…, Let´s…
- rodina, rodinné vztahy
- škola, ve třídě
- čas, hodiny, kalendář
- advent, Vánoce
- koníčky, záliby, krouţky a kluby
- kultura – návštěva divadla
- výlet, pěší turistika, chování v přírodě
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 136
8. ročník
Mluvnické učivo:
- minulý čas (pravidelná, nepravidelná a modální slovesa)
- přítomný čas průběhový X prostý
- budoucí čas (vazba going to, pomocné sloveso will)
- opisné tvary modálních sloves (can, must)
- přivlastňovací pády
- dva předměty ve větě
- slovesa s předloţkou to X bez předloţky to
- nepravidelné mnoţné číslo podstatných jmen
- člen určitý X člen neurčitý
- podmiňovací způsob sloves: shall, can, will
- časové a podmínkové věty
- číslovky
- stupňování přídavných jmen
- tvoření příslovcí
- turistika, cestování, dopravní nehody
- chování v přírodě, zvířata
- vandalismus
- škola, vyučovací předměty
- Vánoce, nakupování dárků
- lidé dnes a v minulém století
- kultura (divadlo, výstavy …)
- zdraví, nemoc
- historie Velké Británie a USA
9. ročník
Mluvnické učivo:
- minulý čas (pravidelná a nepravidelná slovesa)
- trpný rod
- násobné číslovky
- předpřítomný čas prostý a průběhový
- tvoření otázek v předpřítomném čase
- přivlastňovací zájmena (myself, yourself …)
- časové a podmínkové věty
- účelový infinitiv
- vztaţné věty omezovací
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 137
- telefonování, nehody
- domácí práce
- povolání, nezaměstnanost
- nemoci, pomoc starým lidem
- advent (zvyky)
- sport, záliby, soutěţe
- ohroţené ţivočišné druhy
- ţivotní prostředí
- nakupování
- historie Velké Británie a USA
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 138
Německý jazyk
6. ročník
Obsah učiva je rozpracován tematicky, k jednotlivým tematickým celkům je pouţita slovní
zásoba příslušné lekce.
- orientace v oblastech – základní sl. zásoba například v tématech:
 týden
 barvy
 ošacení – s pouţitím přivlastňovacích zájmen
 jídlo a nápoje
 roční období
 orientace ve městě – vlevo/ vpravo, vpředu/vzadu
 psaná forma jazyka: dopis, oslovení, reakce na oslovení,…
 rozhovor - komunikace po telefonu
 vzájemné kladení otázek a odpovědí
 sloţeniny
 seznámení se zvyky v německy mluvících zemích ( Vánoce, Velikonoce) a způsoby
slavení svátků ( Den matek, Den dětí,…) - blahopřání
- modální slovesa, rozšíření o sloveso „műssen“ – pouţívání vět s a bez modálních sloves
- opakování, procvičování sl. „können, möchten“ – vyuţití v prosbě, ţádosti
- skloňování osobních zájmen
- obohacování znalostí pomocí : čtení s porozuměním textů, náslechy ( z příslušných prac.
sešitů), průběţné psaní, vzájemné kladení otázek a odpovědí
- práce se slovníkem dvojjazyčným i výkladovým
U skupiny ţáků „středně pokročilí“ rozšíříme učivo o:
- nepravidelná slovesa ( fahren)
- zájmena a jejich skloňování
- sloţená slova - přebírání členů
- zuerst a dann
- otázky: wem wen
- prohlubování jiţ známých předloţkových vazeb
Procvičování gramatických jevů a pouţití slovní zásoby v určitých tematických celcích:
- ošacení
- jídlo a pití
- koníčky
- komunikace po telefonu a dopisu
- venkov/město
- cestování
- škola a rodina
7. ročník
zásoba příslušné lekce – platí pro mírně i středně pokročilé
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 139
-
-
-
opakování probraného učiva z předchozích ročníků – slovní zásoba časování pravidelných
a jiţ známých nepravidelných sloves, pouţívání jiţ známých modálních sloves
v přítomném čase, osobní a přivlastňovací zájmena.
 barvy v lese
 škola
 nejprve a potom
 komu (wem)
 rodina (průřezové téma Multikulturní výchova, tematický okruh lidské vztahy)
 volný čas
 počasí (průřezové téma Enviromentální výchova, tematický okruh Vztah člověka
k prostředí)
 koníčky
 komunikace formou telefonátu i dopisu
 omluva
 seznámení se zvyky v německy mluvících zemích (Vánoce, Velikonoce) a způsoby
slavení svátků ( Den matek, Den dětí,…)
sloţená slova
modální sloveso „műssen“
pouţívání členů ve 3. a 4. pádu, předloţkové vazby
úvod do problematiky časování sloves s odlučitelnou a neodlučitelnou předponou
obohacování znalostí pomocí : čtení s porozuměním textů, náslechy ( z příslušných prac.
- pouţívání členu určitého a neurčitého
- skloňování přivlastňovacích zájmen
- základní číslovky
- označování mnoţství
- mnoţné číslo
- osobní zájmena
- přídavné jméno po členu určitém a neurčitém
- ukazovací zájmena
- další předloţkové vazby
- vyjádření záporu s pouţitím („kein“, nicht, nie, nichts)
- další nepravidelná slovesa v přítomném čase
- seznámení se s minulým časem (pojmy préteritum a perfektum)
- préteritum „sein“ a „haben“
- úvod do perfekta pravidelných sloves
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 140
8. ročník
zásoba příslušné lekce– platí pro mírně i středně pokročilé
-
-
opakování probraného učiva z předchozích ročníků – slovní zásoby a probraných
gramatických jevů
tvoření mnoţného čísla
modální slovesa
zdrobněliny
základní číslovky 101 a více
 orientace ve městě (links /rechts, geradeaus)
 hlavní světové strany
 ošacení
 nakupování – v obchodě
 byt
 roční období
 měsíce + otázka „wann“
 im, am, um
 hodiny, určování času
 seznámení se zvyky v německy mluvících zemích ( Vánoce, Velikonoce) a způsoby
- perfektum pravidelných sloves
- úvod do prefekta nepravidelných sloves
- uţití spojek ve vedlejších větách ( deshalb – proto)
- 2. pád podstatných jmen v jednotném čísle
- neurčité zájmeno „man“
- zvratná slovesa
- préteritum modálních sloves
- vazba „es gibt“
- zdrobněliny
- pouţívání zkratek v textu ( z.B., usw,…)
- úvod do reálií německy mluvících zemí
- podrobnější práce s textem – čtení a poslech s porozuměním
- pouţívání slovníků
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 141
9. ročník
V 9. ročníku vycházíme z velmi konkrétních situací, které se dají předpokládat na základě
poţadavků Společného evropského referenčního rámce pro jazyky na pro úroveň A2, tu má
dosáhnout kaţdý absolvent ZŠ. Upevňujeme tedy znalosti ze 3. – 8. ročníku a pouţíváme je
pro svět patnáctiletých.
zásoba příslušné lekce– platí pro mírně i středně pokročilé
-
-
opakování probraného učiva z předchozích ročníků – slovní zásoby a probraných
gramatických jevů
předloţkové vazby
vyjadřování záporu
slovesa s odlučitelnými předponami
slovesa s neodlučitelnými předponami
časování dalších nepravidelných sloves v přítomném čase
věty s modálními slovesy a bez nich v přítomném čase
préteritum „sein a haben“
úvod do perfekta pravidelných sloves
 volný čas
 cestování ( průřezové téma Multikulturní výchova, tematický okruh multikulturalita)
 reálie něm. mluvících zemí (průřezové téma Výchova k myšlení v evropských
a globálních souvislostech, tematický okruh: Objevujeme Evropu a svět)
 domov, návštěva
 ošacení
 sport
 zdraví, nemoc
 povolání
seznámení se zvyky v německy mluvících zemích ( Vánoce, Velikonoce) a způsoby
- přídavná jména po členu určitém a neurčitém
- skloňování přivlastňovacích zájmen
- směrová a zájmenná příslovce
- řadové číslovky
- způsobová slovesa v préteritu
- uţití spojek ve vedlejších větách (dass – ţe, als,wenn – kdyţ, ob - jestli, damit - aby, seit,
ab – od)
- stupňování přídavných jmen a příslovcí
- préteritum pravidelných a nepravidelných sloves
- infinitiv s „zu“
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 142
-
věty s „man“
vyjadřování trpného rodu
zpodstatnělá přídavná jména
konjunktiv préterita „sein“
pouţití slovesa „werden“
úvod do konjunktiva plusquamperfekta
komunikační dovednosti – přestavování, dopis, rozhovor, interwiev, ţivotopis
podrobnější práce s textem – čtení a poslech s porozuměním
pouţívání slovníků
vyuţití mezipředmětových vztahů (př. zeměpis, dějepis – informace k reáliím)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 143
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE
Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace je v 6. - 9. ročníku realizována prostřednictvím
vyučovacího předmětu matematika jako samostatného předmětu, a to po 4 vyučovacích
hodinách týdně. Výuka probíhá ve třídách, je však moţné příleţitostně vyuţít počítačovou
nebo multimediální učebnu.
Matematika je jedním z hlavních pilířů programu Tvořivá škola. Vede ţáky k rozvoji
logického myšlení a rozvoji jednotlivých klíčových kompetencí, zejména kompetence
k řešení problémů. Matematika ve vztahu s fyzikou, pracovními činnostmi a chemií má za cíl
vybavit ţáky takovými znalostmi, dovednostmi a návyky, aby bylo dosaţeno zvýšení
technické úrovně vzdělanosti naší společnosti, která je obecně povaţována za nedostačující.
Matematika
Charakter výuky matematiky je činnostní. Výuku orientujeme tak, aby ţáci poznatky
získávali na základě individuální nebo skupinové práce. Ţáci provádějí zvolené činnosti, které
je vedou k pozorování určených jevů. O předkládaných jevech se ţáky diskutujeme
a vybízíme je k vyjadřování názorů a formulování závěrů vlastními slovy. Tímto způsobem
umoţňujeme ţákům samostatné znovuobjevování poznatků, čímţ podporujeme postupný
rozvoj klíčových kompetencí a podněcujeme zájem o výuku. Po upřesnění závěrů učitelem si
ţáci získané poznatky snáze osvojují a zapamatovávají. Učivu, které jim je předkládáno,
rozumí, neboť na mnohé dokázali přijít sami. Ţáci získávají sebedůvěru a nic nebrání dalšímu
průběţnému rozvoji klíčových kompetencí.
Vzhledem k rychlému rozvoji vědy a techniky vedeme ţáky k přesvědčení, ţe dobré znalosti
z matematiky uplatní v současnosti ve všech oborech a ţe matematika je dokonalý nástroj,
který jim můţe pomoci k dosahování převratných objevů.
Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace je rozdělena do čtyř tématických okruhů:
a) Číslo a proměnná
- ţáci si osvojují aritmetické operace v oboru celých a racionálních čísel a učí se je propojit
s reálnou situací, učí se získávat číselné údaje měřením, odhadováním, výpočtem
a zaokrouhlováním, seznamují se s pojmem proměnná a učí se matematizovat reálné
situace
b) Závislosti, vztahy a práce s daty
- ţáci se učí rozpoznávat určité typy změn a závislostí běţných jevů reálného světa, tyto
změny se učí analyzovat z tabulek, diagramů a grafů, v jednoduchých případech je sami
konstruují a vyjadřují matematickým předpisem
c) Geometrie v rovině a prostoru
- ţáci určují a znázorňují geometrické útvary, geometricky modelují reálné situace,
zdokonalují svůj grafický projev, učí se porovnávat, odhadovat, měřit délku, velikost úhlu,
počítat obsahy, obvody rovinných útvarů a povrchy a objemy těles, řeší úlohy z praxe
d) Nestandardní aplikační úlohy a problémy
- ţáci se učí řešit problémové situace a úlohy z běţného ţivota, pochopit a analyzovat
problém, utřídit údaje, provádět situační náčrtky a uplatnit tak logické myšlení
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 144
-
-
osvojit si matematické pojmy, algoritmy a metody řešení a následně je umět vyuţít
při řešení úloh z praktického ţivota
postupně poznávat odborný matematický jazyk a provádět správné matematické zápisy
rozvíjet logické a abstraktní myšlení pomocí řešení matematických problémů
získávání údajů praktickými činnostmi - měřením, porovnáváním, odhadováním,
modelováním
prakticky poznat a ve vztahu s fyzikou porozumět hlavním jednotkám fyzikálních veličin,
se kterými se ţáci v matematice setkávají
umět vyhledávat data v tabulkách a grafech, vyuţívat diagramy a schémata
rozvíjet schopnost spolupráce např. při skupinovém vyučování
rozvíjet komunikační dovednosti - zejména mluvením o pozorovaném, formulováním
myšlenek a závěrů; naučit se přesně a stručně vyjadřovat pomocí matematického jazyka
a symboliky
rozvíjet prostorovou představivost a tvůrčí fantazii ţáků při výrobě didaktických pomůcek
z různých materiálů a při práci s modely
vést k neustálé sebekontrole a vyhodnocování správnosti výsledků
posilovat sebedůvěru ţáků ve vlastní schopnosti, rozvíjet u nich vytrvalost, přesnost,
systematičnost a podporovat tvořivost
postupně poznávat význam studia matematiky pro porozumění globálním souvislostem
a multikulturním pohledům na naši civilizaci
ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE
ţák
- provádí početní operace v oboru celých a racionálních čísel; uţívá ve výpočtech druhou
mocninu a odmocninu
- provádí základní početní operace se zlomky a desetinnými čísly
- dodrţuje pravidla pro pořadí početních operací v oboru celých a racionálních
čísel, vyuţívá vlastností operací sčítání a násobení (komutativnost, asociativnost,
distributivnost) při úpravě výrazů
- vyznačí na číselné ose racionální číslo a číslo k němu opačné
- uţívá znalosti druhých mocnin celých čísel od 1 do 20 (i ke stanovení
odpovídajících druhých odmocnin)
- určí rozvinutý zápis přirozeného čísla v desítkové soustavě
- provádí základní úpravy zlomků (rozšiřuje a krátí zlomek, zjednoduší sloţený
zlomek, vyjádří zlomek v základním tvaru, určí převrácené číslo, počítá se
smíšenými čísly)
- určí absolutní hodnotu celého čísla a vyuţívá její geometrickou interpretaci
-
zaokrouhluje a provádí odhady s danou přesností, účelně vyuţívá kalkulátor
- zaokrouhluje čísla s danou přesností
- vyuţívá pro kontrolu výsledku odhad
- účelně a efektivně vyuţívá kalkulátor
-
modeluje a řeší situace s vyuţitím dělitelnosti v oboru přirozených čísel
- rozlišuje pojmy prvočíslo a číslo sloţené; společný dělitel a společný násobek
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 145
-
(určí je pro skupinu dvou nebo tří přirozených čísel)
najde nejmenší společný násobek a největšího společného dělitele dvou
přirozených čísel
vyuţívá kritéria dělitelnosti (2, 3, 4, 5, 9, 10, 25, 50, 100)
řeší slovní úlohu s vyuţitím dělitelnosti
vytvoří slovní úlohu na vyuţití dělitelnosti
-
uţívá různé způsoby kvantitativního vyjádření vztahu celek – část (přirozeným číslem,
poměrem, zlomkem, desetinným číslem, procentem)
- uţívá různé způsoby kvantitativního vyjádření vztahu celek – část: přirozeným
číslem, poměrem, zlomkem, desetinným číslem, procentem
- navzájem převádí různá vyjádření vztahu celek – část
-
řeší modelováním a výpočtem situace vyjádřené poměrem; pracuje s měřítky map a
plánů
- vyuţívá daný poměr (včetně postupného poměru) v reálných situacích
- stanoví poměr ze zadaných údajů
- vyuţívá měřítko mapy, plánu k výpočtu
- umí odvodit měřítko mapy, plánu ze zadaných údajů
- pouţívá při řešení úloh úměru a trojčlenku
- řeší modelováním situace vyjádřené poměrem
- řeší aplikační úlohy na procenta (i pro případ, ţe procentová část je větší neţ
celek)
- vyhledá v textu údaje a vztahy potřebné k výpočtu
- určí počet procent, je-li dána procentová část a základ
- určí procentovou část, je-li dán procentový počet a základ
- určí základ, je-li dán procentový počet a procentová část
- pouţívá procentového počtu při řešení úloh z jednoduchého úrokování
- ověří správnost výsledku aplikační úlohy na procenta
matematizuje jednoduché reálné situace s vyuţitím proměnných; určí hodnotu výrazu,
sčítá a násobí mnohočleny, provádí rozklad mnohočlenu na součin pomocí vzorců a
vytýkáním
- řeší zadané slovní úlohy pomocí proměnných
- tvoří smysluplné slovní úlohy, které lze řešit uţitím proměnných
- vyuţívá při úpravě výrazů sčítání, odčítání a násobení mnohočlenů (výsledný
mnohočlen je nejvýše druhého stupně)
- vypočte hodnotu výrazu pro dané hodnoty proměnných
- vyuţívá při úpravě výrazů vytýkání a vzorců (a + b)2, (a – b)2, a2 – b2
- sestaví číselný výraz podle slovního zadání
formuluje a řeší reálnou situaci pomocí rovnic a jejich soustav
- sestaví rovnici nebo soustavu dvou rovnic o dvou neznámých ze zadaných údajů
- vyřeší rovnici nebo soustavu dvou rovnic o dvou neznámých pomocí
ekvivalentních úprav
- provádí zkoušku rovnice nebo soustavy dvou rovnic o dvou neznámých
- ověří správnost řešení slovní úlohy
- přiřadí k rovnici odpovídající slovní úlohu
- rozhodne, zda rovnice nebo soustava rovnic má řešení a ověří, zda řešení patří
do zadaného číselného oboru
analyzuje a řeší jednoduché problémy, modeluje konkrétní situace, v nichţ vyuţívá
matematický aparát v oboru celých a racionálních čísel
- vytvoří matematický model konkrétní situace v oboru celých a racionálních čísel
- vyuţívá při řešení konkrétních situací matematický aparát v oboru celých a
racionálních čísel
- vyhodnotí výsledek řešení úlohy
-
-
-
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 146
ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY
ţák
-
vyhledává, vyhodnocuje a zpracovává data
-
vyhledá potřebné údaje v tabulce, diagramu a grafu
vyhledá a vyjádří vztahy mezi uvedenými údaji v tabulce, diagramu a grafu (četnost,
aritmetický průměr, nejmenší a největší hodnota)
zpracuje, porovná, vyhodnotí, uspořádá, doplní uvedené údaje podle zadání úlohy
pracuje s intervaly a časovou osou
převádí údaje z textu do tabulky, diagramu a grafu a naopak
převádí údaje mezi tabulkou, diagramem a grafem
samostatně vyhledává data v literatuře, denním tisku a na internetu a
kriticky hodnotí jejich reálnost
porovnává soubory dat
-
-
-
-
- interpretuje výsledky získané porovnáváním souborů dat
určuje vztah přímé anebo nepřímé úměrnosti
-
-
porovná kvantitativní vztahy mezi soubory dat zadaných tabulkami, grafy a diagramy
vytvoří tabulku, graf a rovnici pro přímou a nepřímou úměrnost na základě textu úlohy
určí přímou a nepřímou úměrnost z textu úlohy, z tabulky, z grafu a z rovnice
- vyuţívá při řešení úloh přímou a nepřímou úměrnost
vyjádří funkční vztah tabulkou, rovnicí, grafem
-
pozná funkční závislost z textu úlohy, z tabulky, z grafu a z rovnice
vytvoří graf pro funkční závislost danou tabulkou či rovnicí
přiřadí funkční vztah vyjádřený tabulkou k příslušnému grafu a naopak
přiřadí lineární funkci vyjádřenou rovnicí k příslušnému grafu nebo tabulce a naopak
vyčte z grafu význačné hodnoty na základě porozumění vzájemným
vztahům mezi proměnnými
matematizuje jednoduché reálné situace s vyuţitím funkčních vztahů
-
-
-
odhalí funkční vztahy v textu úlohy
řeší úlohu s vyuţitím funkčních vztahů
vyjádří výsledek řešení úlohy v kontextu reálné situace
GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU
ţák
- zdůvodňuje a vyuţívá polohové a metrické vlastnosti základních rovinných útvarů při
řešení úloh a jednoduchých praktických problémů; vyuţívá potřebnou matematickou
symboliku
- vyuţívá při analýze praktické úlohy náčrtky, schémata, modely
- vyuţívá polohové a metrické vlastnosti (Pythagorova věta, trojúhelníková
nerovnost, vzájemná poloha bodů a přímek v rovině, vzdálenost bodu od přímky)
k řešení geometrických úloh
- řeší geometrické úlohy početně
- vyuţívá matematickou symboliku
- charakterizuje a třídí základní rovinné útvary
- pozná základní rovinné útvary: přímka, polopřímka, úsečka, úhel, trojúhelník,
čtyřúhelník, pravidelné mnohoúhelníky, kruţnice, kruh
- rozliší typy úhlů (ostrý, tupý, pravý, přímý), dvojice úhlů (souhlasné, střídavé,
vedlejší, vrcholové), typy trojúhelníků a čtyřúhelníků
- vyuţívá vlastností základních rovinných útvarů (vlastností úhlopříček, velikost
úhlů, souměrnost)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 147
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
určuje velikost úhlu měřením a výpočtem
- sčítá a odčítá úhly, určí násobek úhlu (s vyuţitím převodu stupňů a minut)
- vyuţívá při výpočtech vlastností dvojic úhlů (střídavých, souhlasných, vedlejších,
vrcholových) a součtu úhlů v trojúhelníku
- určuje velikost úhlu pomocí úhloměru
odhaduje a vypočítá obsah a obvod základních rovinných útvarů
- odhaduje obsah i obvod útvarů pomocí čtvercové sítě
- určí výpočtem obsah (v jednodušších případech) trojúhelníku,
čtverce,
obdélníku, rovnoběţníku, lichoběţníku, kruhu
- určí výpočtem obvod trojúhelníku, čtverce, obdélníku, rovnoběţníku,
lichoběţníku, kruhu
- pouţívá a převádí jednotky délky
- pouţívá a převádí jednotky obsahu
vyuţívá pojem mnoţina všech bodů dané vlastnosti k charakteristice útvaru a k řešení
polohových a nepolohových konstrukčních úloh
- pojmenuje základní mnoţiny všech bodů dané vlastnosti (osa úhlu, osa
rovinného pásu, osa úsečky, kruţnice, Thaletova kruţnice)
- vyuţívá mnoţiny všech bodů dané vlastnosti při řešení úloh
načrtne a sestrojí rovinné útvary
- převede slovní zadání do grafické podoby (náčrtku)
- popíše jednotlivé kroky konstrukce a rovinný útvar sestrojí
- určí počet řešení konstrukční úlohy
- ověří, zda výsledný útvar odpovídá zadání
uţívá k argumentaci a při výpočtech věty o shodnosti a podobnosti trojúhelníků
- vyuţívá při výpočtech věty o shodnosti trojúhelníků
- vyuţívá při výpočtech věty o podobnosti trojúhelníků
- určí poměr podobnosti z rozměrů útvarů a naopak
načrtne a sestrojí obraz rovinného útvaru ve středové a osové souměrnosti, určí osově a
středově souměrný útvar
- rozhodne, zda je útvar osově souměrný
- určí osy souměrnosti rovinného útvaru
- rozhodne, zda je útvar středově souměrný
- určí střed souměrnosti
- načrtne a sestrojí obraz rovinného útvaru ve středové a osové souměrnosti
určuje a charakterizuje základní prostorové útvary (tělesa), analyzuje jejich vlastnosti
- rozpozná mnohostěny (krychle, kvádr, kolmý hranol, jehlan) a rotační tělesa
(válec, kuţel, koule)
- pouţívá pojmy podstava, hrana, stěna, vrchol, tělesová a stěnová úhlopříčka
- vyuţívá při řešení úloh metrické a polohové vlastnosti v mnohostěnech a
rotačních tělesech
- pracuje s půdorysem a nárysem mnohostěnů a rotačních těles
odhaduje a vypočítá objem a povrch těles
- odhaduje a vypočítá povrch mnohostěnů a rotačních těles
- odhaduje a vypočítá objem mnohostěnů a rotačních těles
- pouţívá a převádí jednotky objemu
načrtne a sestrojí sítě základních těles
- objasní pojmy síť tělesa, plášť, podstava
- rozpozná sítě základních těles (krychle, kvádr, kolmý hranol, jehlan, válec,
kuţel)
- načrtne a sestrojí sítě základních těles
načrtne a sestrojí obraz jednoduchých těles v rovině
- rozpozná z jakých základních těles je zobrazené těleso sloţeno
- načrtne a sestrojí obraz jednoduchých těles ve volném rovnoběţném promítání
analyzuje a řeší aplikační geometrické úlohy s vyuţitím osvojeného matematického
aparátu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 148
-
vyhledá v textu úlohy potřebné údaje a vztahy
volí vhodné matematické postupy pro řešení úlohy
vyhodnotí výsledek úlohy
NESTANDARDNÍ APLIKAČNÍ ÚLOHY A PROBLÉMY
ţák
– uţívá logickou úvahu a kombinační úsudek při řešení úloh a problémů a nalézá
různá řešení předkládaných nebo zkoumaných situací
-
provede rozbor úlohy a vyhledá v textu úlohy potřebné údaje a vztahy
zvolí vhodný postup řešení
provede diskusi o počtu řešení daného problému a kontrolu reálnosti výsledku
- zformuluje odpověď na zadaný problém
– řeší úlohy na prostorovou představivost, aplikuje a kombinuje poznatky a dovednosti
z různých tematických a vzdělávacích oblastí
-
určí reálnou podobu trojrozměrného útvaru z jeho obrazu v rovině
popíše základní vlastnosti trojrozměrného útvaru podle jeho obrazu v rovině
-
vyuţívá získané poznatky a dovednosti při řešení úloh z běţného ţivota
6. ročník
Opakování učiva 1. - 5. ročníku
- přirozená čísla, desítková soustava, číselná osa
- porovnávání, zaokrouhlování, početní výkony s přirozenými čísly
- rozeznávání rovinných obrazců
- rýsování přímky, úsečky, rovnoběţky, kolmice, kruţnice
Desetinná čísla
- znázorňování na číselné ose, porovnávání
- zaokrouhlování, početní operace
- převody jednotek délky, obsahu, hmotnosti
- řešení jednoduchých slovních úloh z praxe, provádět odhad a kontrolu výsledků
Dělitelnost přirozených čísel
- násobek, dělitel
- znaky dělitelnosti
- rozklad čísla na prvočinitele, prvočíslo, sloţené číslo, čísla soudělná a nesoudělná
- nejmenší společný násobek, největší společný dělitel
- řešení jednoduchých slovních úloh z praxe
Úhel a jeho velikost
- pojem úhel, osa úhlu
- úhlové jednotky (stupeň, minuta, vteřina)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 149
-
měření velikosti úhlů a určování druhů (nulový, ostrý, pravý, tupý, přímý), modelování
úhlů
rýsování úhlů dané velikosti
sčítání, odčítání, násobení a dělení velikostí úhlů dvěma (početně a graficky)
úhly vedlejší a vrcholové, souhlasné a střídavé
Osová souměrnost
- shodnost geometrických útvarů
- osa souměrnosti, konstrukce obrazů
- určování osy osově souměrných obrazců
Trojúhelník
- druhy trojúhelníků a jejich vlastností
- konstrukce trojúhelníku ze tří stran
- vnitřní a vnější úhly
- výšky a těţnice, střední příčka
- sestrojování os stran a vnitřních úhlů
- sestrojování kruţnice opsané a vepsané trojúhelníku
Objem a povrch kvádru a krychle
- konstrukce krychle a kvádru ve volném rovnoběţném promítání
- objem krychle a kvádru
- jednotky objemu a jejich převody
- síť krychle a kvádru
- povrch krychle a kvádru
- řešit úlohy z praxe na výpočty objemů a povrchů krychle a kvádru
7. ročník
Zlomky
- pojem zlomek, představa zlomku, vztah zlomku a desetinného čísla
- rozšiřování, krácení zlomku, základní tvar
- zobrazování zlomku na číselné ose, porovnávání
- sčítání a odčítání dvou aţ tří zlomků, násobení a dělení dvou zlomků
- smíšené a převrácené číslo
- uţití zlomků při řešení praktických situací
Celá čísla a racionální čísla
- čísla kladná, záporná, navzájem opačná, absolutní hodnota čísla
- znázornění celých čísel na číselné ose, porovnávání celých čísel
- sčítání, odčítání, násobení a dělení celých čísel
- racionální čísla, znázorňování na číselné ose, porovnávání, početní operace
- vyjádření racionálního čísla zlomkem nebo desetinným číslem
- řešení slovních úloh na uţití celých a racionálních čísel
Poměr
- vyjádření poměru dělením, zlomkem, krácení a rozšiřování
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 150
-
postupný poměr, převrácený poměr
dělení celku na části v daném poměru, zvětšování a zmenšování v poměru
měřítko plánů a map
Přímá a nepřímá úměrnost
- zápis vztahů přímé a nepřímé úměrnosti
- určování úměrnosti
- slovní úlohy s vyuţitím vztahů přímé a nepřímé úměrnosti, trojčlenka
Procenta
- pojem procento
- výpočet 1%, výpočet základu, procentové části, počtu procent
- slovní úlohy
Shodnost
- shodnost trojúhelníků
- věty o shodnosti trojúhelníků
- konstrukce trojúhelníků podle vět SSS, SUS, USU
Středová souměrnost
- konstrukce obrazu útvaru ve středové souměrnosti
- určování středu souměrnosti
- uţití shodných zobrazení v praxi
Čtyřúhelníky
- rovnoběţník a jeho vlastnosti, výšky a úhlopříčky, obvod a obsah
- konstrukce rovnoběţníků
- obsah trojúhelníku
- lichoběţník a jeho vlastnosti, výška, obvod a obsah
- konstrukce lichoběţníků
- řešení slovních úloh na obvody a obsahy čtyřúhelníků
Hranoly
- hranoly s rovnoběţníkovou, trojúhelníkovou a lichoběţníkovou podstavou
- konstrukce sítě hranolu
- objem a povrch hranolu a řešení slovních úloh
8. ročník
Druhá mocnina a odmocnina. Pythagorova věta
- určování druhé mocniny a odmocniny pomocí tabulek a kalkulátoru
- algebraický a geometrický význam Pythagorovy věty
- slovní úlohy z praxe vedoucí k uţití Pythagorovy věty
Mocniny s přirozeným mocnitelem
- sčítání, odčítání, násobení, dělení mocnin s přirozeným mocnitelem
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 151
-
mocnina součinu, zlomku, mocniny
zápis čísel v desítkové soustavě pomocí mocnin deseti
Výrazy
- číselný výraz a jeho hodnota
- proměnná, výraz s proměnnou
- mnohočlen, sčítání a odčítání mnohočlenů, násobení mnohočlenu jednočlenem
a mnohočlenem
- upravování výrazů vytýkáním před závorku
- uţívání vzorců (a  b)2, a2 – b2
Lineární rovnice
- rovnost, vlastnosti rovnosti
- řešení jednoduchých lineárních rovnic pomocí ekvivalentních úprav
- slovní úlohy vedoucích k řešení lineárních rovnic
- výpočet neznámé ze vzorce
Základy statistiky
- statistický soubor, statistické šetření
- základní pojmy
- aritmetický průměr
- diagramy
Kruh, kružnice
- vzájemná poloha kruţnice a přímky (tečna, sečna, vnější přímka), tětiva
- Thaletova věta, konstrukce tečny pomocí Thaletovy kruţnice
- vzájemná poloha dvou kruţnic, středná
- číslo , délka kruţnice, obsah kruhu
- slovní úlohy na výpočet obsahu kruhu a délky kruţnice
Válec
- modelování válce, konstrukce sítě
- povrch a objem válce
- slovní úlohy na výpočty objemů a povrchů válce
Konstrukční úlohy
- mnoţiny bodů dané vlastnosti, základní konstrukční úlohy, pravidla přesného rýsování
- sestrojování trojúhelníků, rovnoběţníků, lichoběţníků pomocí mnoţin bodů dané
vlastnosti, rozbor konstrukční úlohy a zápis postupu konstrukce
9. ročník
Lomený výraz. Lineárních rovnic s neznámou ve jmenovateli
- definiční obor výrazu, krácení a rozšiřování
- početní operace s lomenými výrazy
- úprava sloţených lomených výrazů
- řešení lineárních rovnic s neznámou ve jmenovateli
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 152
-
řešení slovních úloh vedoucích k jednoduchým lineárním rovnicím s neznámou ve
jmenovateli
Soustavy lineárních rovnic se dvěma neznámými
- řešení dosazovací a sčítací metodou
- řešení slovních úloh „na pohyb“, „na společnou práci“, „na směsi“
Funkce
- určování z tabulek a grafů různých závislostí, které jsou zadáním funkce
- definiční obor, mnoţina hodnot funkce, závislá a nezávislá proměnná
- soustava souřadnic
- graf funkce, funkce rostoucí, klesající, konstantní
- lineární funkce a její graf, přímá úměrnost
- grafické řešení soustavy lineárních rovnic
- nepřímá úměrnost a její graf
Podobnost
- určování podobných útvarů v rovině, určování a pouţití poměru podobnosti
- dělení úsečky v daném poměru
- věty o podobnosti trojúhelníků
- konstrukce podobného útvaru
Goniometrické funkce sinus a tangens v pravoúhlém trojúhelníku
- odvození goniometrických funkcí
- určování hodnot funkcí pomocí tabulek a kalkulátorů
- uţití funkcí sinus, kosinus a tangens k řešení úloh z praxe
Jehlan, kužel, koule
- modelování jehlanu a kuţele, konstrukce sítě jehlanu
- objem a povrch jehlanu a kuţele
- uţití goniometrických funkcí při výpočtu povrchu a objemu jehlanu a kuţele
- koule, poloměr koule, objem a povrch
- uţití vzorců pro objem a povrch těles v praktických úlohách
Základy finanční matematiky
- úrok, jistina, úroková doba, úrokovací období, úroková míra
- jednoduché úrokování, sloţené úrokování
- řešení slovních úloh z praxe
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 153
VZDĚLÁVACÍ OBLAST:
INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE
předmětu :
Informatika
Vyučovací předmět Informatika bude vyučován od 6. do 9. ročníku po jedné vyučovací
hodině týdně. Časová dotace byla posílena z disponibilní časové dotace. Výuka je realizována
v učebně informatiky ve skupině maximálně 15 ţáků tak, aby ţáci dovednosti a znalosti
získávali výhradně na základě individuální práce s počítačem, periferiemi i nainstalovaným
softwarem. V charakteru výuky zcela převaţuje činnostní vyučování. Během výuky je ţákům
umoţněno dosáhnout základní úrovně informační gramotnosti, zejména získat základní
dovednosti v ovládání výpočetní techniky a moderních informačních technologií. Stěţejní je
nejen orientace ve světě informací, ale i tvůrčí práce s informacemi a jejich vyuţití v dalším
procesu vzdělávání. Získané dovednosti umoţňují ţákům aplikovat výpočetní techniku
s bohatou škálou vzdělávacího softwaru a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích
oblastech základního vzdělávání. Získávání informací pomocí internetu a jiných digitálních
medií vhodně doplňuje standardní učební texty a pomůcky. Osvojené dovednosti v oblasti IT
jsou zároveň nezbytným předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu
rozvíjení profesní a zájmové činnosti.
-
osvojit si vyuţívání moderních informačních a komunikačních technologií
poznávat úlohu informací a informačních činností
orientovat se v toku informací a dat - vznik, ukládání, přenos, zpracování, vyhledávání
a praktické vyuţití
posilovat schopnost formulace poţadavku v procesu získávání informací
osvojit si algoritmické myšlení v interakci s počítačem
porovnávat a vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů za účelem dosaţení
maximální věrohodnosti vyhledaných informací
rozvíjet praktické vyuţití výpočetní techniky, aplikačního i výukového softwaru v procesu
učení, zejména ke zvýšení efektivnosti učení a k prezentaci výsledků práce
dospět k pochopení funkce výpočetní techniky jako prostředku simulace a modelování
vybraných jevů a procesů
zdůraznit respektování práv k duševnímu vlastnictví, dodrţování licenčních smluv
a ujednání při vyuţívání softwaru
formovat odpovědný a etický přístup k nevhodným obsahům vyskytujícím se
v internetu či jiných médiích
získat návyky pro šetrnou práci s výpočetní technikou
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 154
VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ A KOMUNIKACE
žák
–
ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závaţnost
a vzájemnou návaznost
ZPRACOVÁNÍ A VYUŢITÍ INFORMACÍ
žák
–
–
–
–
–
ovládá práci s textovými a grafickými editory i tabulkovými editory a vyuţívá vhodných
aplikací
uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem a obrazem
pracuje s informacemi v souladu se zákony o duševním vlastnictví
pouţívá informace z různých informačních zdrojů a vyhodnocuje jednoduché vztahy mezi
údaji
zpracuje a prezentuje na uţivatelské úrovni informace v textové, grafické a multimediální
formě
D) Obsah učiva
6. ročník
Hardwarová konfigurace
- základní jednotka
- externí zařízení
Softwarová konfigurace
- operační systémy
- soubory, sloţky, stromová struktura
Windows
- konfigurace
- pracovní plocha
- hlavní panel
- ovládací panely
Internet
- adresa, www stránka, hypertext
- připojení, prohlíţeče, vyhledávání
E-mail
- Microsoft Outlook
Microsoft Word
- pracovní prostředí
- práce se souborem
- panely nástrojů
- písmo, odstavec, stránka
- schránka
- vkládání grafických objektů
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 155
- příprava tisku, tisk
- formát buňky
- příprava tisku, tisk
Rastrová grafika
- úpravy obrázků, freewarové grafické programy
- prohlíţeče obrázků, Irfanview
7. ročník
Microsoft Word – pokračování
- rozšířená editace textu
- tabulky, čáry a ohraničení
- odráţky a číslování
- záhlaví, zápatí
- číslování stránek
- sloupce, pravítka, tabulátory
- panel nástrojů Kreslení
- panel nástrojů WordArt
- hledání, nahrazování, zaheslování
- automatické opravy, kontrola pravopisu
- doplňkové funkce, nastavení
Práce se zvukem
- záznam, přehrávání, formáty
- editace, programy pro editaci, Audacity
- převaděče formátů, Cdex
- internetová rádia
- tvorba obalu CD
Microsoft PowerPoint
- šablony
- reţimy zobrazení snímků
- snímky
- textový rámeček
- odráţky a číslování
- nastavení textového rámečku
- grafické objekty
- práce se soubory prezentací
- nastavení efektů
- spuštění prezentace
8. ročník
Microsoft PowerPoint - pokračování
- graf vytvořený v PowerPoint
- tabulka
- organizační diagram
- vloţení videosekvence a zvuku
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 156
- automatický chod, časování
- tisk prezentace
Gif animace
- příprava obrázků v graf. programech
- Zoner GIF Animator
- Microsoft Gif Animator
Práce s videem
- formáty
- střih, efekty
- přechody, titulky
- zvuk a hudba
- Windows Movie Maker
Microsoft Excel
- popis prostředí, práce se souborem
- základní operace s buňkami, označování do bloku
- jednoduchá tabulka
- řádky, sloupce, list
- formát buňky
- tvorba vzorců a grafů
- grafika v Excelu
- seřazování dat, filtry, řady
- tisk a předtisková příprava
- nastavení Excelu
9. ročník
Vektorová grafika – Zoner Callisto
- základní objekty, editace objektu
- vodící lišta
- duplikační reţim
- barvy
- pořadí objektů
- křivky
- text, editace textu
- výplň, stíny
- tabulka, vkládání obrázků
Tvorba HTML stránek
- programování HTML dokumentu
- tagy, kostra dokumentu
- formátování textu, odstavce
- seznamy, tabulky
- hypertextový odkaz
- vloţení obrázku
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 157
Microsoft FrontPage
- moduly programu FrontPage
- první stránka, ukládání
- barva pozadí, písma, hypertex. odkazů
- formát písma a odstavce
- vkládání obrázků a videa
- vkládání tabulky
- odkazy
Počítačové sítě
- topologie
- typy kabelů
- rozdělení podle velikosti
- koncepce sítí
Počítačové nebezpečí
- viry, typy virů, projevy
- antivirové programy
- adware, spyware
- spamy
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 158
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A SPOLEČNOST
předmětu dějepis s časovou dotací dvě hodiny týdně a samostatného vyučovacího předmětu
výchova k občanství s časovou dotací jedna hodina týdně. Výuka probíhá většinou ve třídách.
S výjimkou 6. ročníku jsou preferovány tematické celky týkající se učiva českých
a evropských dějin.
Cílem výuky je zasadit funkčním způsobem národní dějiny do celku dějin nejen evropských,
ale i světových a jasně nastínit obecné dějinné vývojové tendence. Důraz je kladen na
schopnost ţáka odhalit a definovat příčiny a následky jednotlivých událostí či historických
jevů a pochopit dějinnou podmíněnost moderní společnosti.
Dějepis
Výběr učiva a jeho strukturalizace vychází z chronologického pojetí, které je funkčně
kombinováno s tematickým. Výběr učiva je proveden tak, aby ţáci získali komplexní
představu o klíčových momentech vývoje národních a světových dějin.
Důraz je kladen především na hlubší poznání dějin vlastního národa v kontextu s evropským a
světovým vývojem, dějin kultury (vědy, techniky, způsobu ţivota, náboţenství, umění), a
přínosu jednotlivých států, oblastí a civilizací pro rozvoj vzdělanosti.
Pro kaţdé období je vybráno několik témat (událostí, společenských jevů, významných
osobností ap.), která jsou objasněna hlouběji v širších vztazích a souvislostech s vyuţitím
výsledků samostatné práce ţáků a poznatků získaných v jiných předmětech a z jiných zdrojů.
Orientací na podstatné učivo jsou vytvářeny podmínky pro seznamování ţáků s historií
způsobem odpovídajícím jejich poznávacím schopnostem, pro rozvíjení jejich schopností
samostatně získávat poznatky z různých zdrojů a pro dialog, v němţ prokazují schopnost
hodnotit historické události a obhajovat své názory a stanoviska.
Těmto cílům odpovídají formy práce, vyučovací metody a pracovní postupy.
K nejefektivnějším patří výklad, práce s učebnicí, historickými mapami, přístupnějšími
historickými dokumenty, odbornou literaturou apod., dialogické metody a řešení přiměřených
úkolů s vyuţíváním poznatků, které ţáci získali v jiných předmětech, z četby historické
beletrie.
- rozvíjení zájmu o současnost a minulost vlastního národa i jiných kulturních
společenství, utváření a upevňování vědomí náleţitostí k evropské kultuře
- rozlišování mýtů a skutečnosti,
- vytváření schopnosti vyuţívat jako zdroj informací různorodé verbální i neverbální texty
společenského a společenskovědného charakteru
- úctě k vlastnímu národu i k jiným národům a etnikům; k rozvíjení respektu ke kulturním
či jiným odlišnostem (zvláštnostem) lidí, skupin i různých společenství
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 159
získávání orientace v aktuálním dění v ČR, EU a ve světě
rozpoznávání názorů a postojů ohroţujících lidskou důstojnost nebo odporujících
základním principům demokratického souţití
základním principům demokratického souţití; ke zvyšování odolnosti vůči myšlenkové
manipulaci
uplatňování vhodných prostředků komunikace k vyjadřování vlastních myšlenek, názorů
a postojů, k zaujímání a obhajování vlastních postojů a k přiměřenému obhajování svých
práv
-
ČLOVĚK V DĚJINÁCH
ţák
–
–
–
uvede konkrétní příklady důleţitosti a potřebnosti dějepisných poznatků
uvede příklady zdrojů informací o minulosti; pojmenuje instituce, kde jsou tyto zdroje
shromaţďovány
orientuje se na časové ose a v historické mapě, řadí hlavní historické epochy
v chronologickém sledu
POČÁTKY LIDSKÉ SPOLEČNOSTI
ţák
–
–
–
charakterizuje ţivot pravěkých sběračů a lovců, jejich materiální a duchovní kulturu
objasní význam zemědělství, dobytkářství a zpracování kovů pro lidskou společnost
uvede příklady archeologických kultur na našem území
NEJSTARŠÍ CIVILIZACE. KOŘENY EVROPSKÉ KULTURY
ţák
–
–
–
–
rozpozná souvislost mezi přírodními podmínkami a vznikem prvních velkých
zemědělských civilizací
uvede nejvýznamnější typy památek, které se staly součástí světového kulturního dědictví
demonstruje na konkrétních příkladech přínos antické kultury a uvede osobnosti antiky
důleţité pro evropskou civilizaci, zrod křesťanství a souvislost s judaismem
porovná formy vlády a postavení společenských skupin v jednotlivých státech a vysvětlí
podstatu antické demokracie
D) Obsah učiva
6. ročník
ČLOVĚK V DĚJI NÁCH
-
čas, pravěk, archeologie
POČÁTKY LI DSKÉ SPOLEČNOSTI
-
vývoj lidského rodu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 160
-
doba kamenná
doba bronzová
doba ţelezná
stěhování národů
NEJSTARŠÍ CI VI LI ZACE, KOŘENY EVROPSKÉ KULTURY
-
-
-
Mezopotámie, Egypt, Indie, Čína
 přírodní podmínky
 státní útvary
 kultura a vzdělanost
Starověké Řecko
 Kréta – minojská civilizace
 Mykénské Řecko
 Homérské období
 Archaické období
 Makedonie
 Kultura a vzdělanost
Starověký Řím
 Etruskové
 Římská republika
 Římské císařství
 kultura a vzdělanost
7. ročník
Starověk – souhrnné opakování
Středověk
Raný středověk
- zrod nové Evropy
 Francká říše
 Byzantská říše
- Křesťanství
- Arabové.
- Slované, počátky dějin českých zemí.
- vznik svaté říše římské
- vznik uherského státu
- Velká Morava
- počátek českého státu – Přemyslovci
- románský sloh.
Vrcholný a pozdní středověk
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 161
-
-
proměna středověké krajiny,
vznik města
kříţové výpravy
Český stát dědičným královstvím
 Lucemburkové, Karel IV.
 husitství
 vláda Jiřího z Poděbrad a Jagellonců.
středověká vzdělanost
gotický sloh.
Evropa v pozdním středověku
 stoletá válka
 tatarské, turecké a jiné výboje.
Novověk
Raný novověk
- hospodářské a společenské změny v Evropě v 15. a 16. století
- objevné cesty a jejich důsledky
- renesance, humanismus
- reformace.
- České země do třicetileté války, třicetiletá válka a její důsledky.
- Evropa v 2. pol. 17.a 1. pol.18. století.
- barokní kultura.
8. ročník
Středověk, Raný novověk – souhrnné opakování
Osvícenský absolutismus
- Velká Británie – počátky britského imperia
- vznik USA
- vzestup Pruska, slezské války
- reformy Marie – Terezie a Josefa II.
Velká francouzská revoluce
- konstituční monarchie
- republika a jakobíni
- Napoleon I
Ponapoleonská Evropa
- Vídeňský kongres
- průmyslová revoluce
- Metternichovský absolutismus
Revoluce 1848/1849
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 162
-
Francie
Německo a Itálie
Habsburská monarchie a České země
Porevoluční Evropa
- Viktoriánská Anglie
- Francie – Napoleon III.
- Sjednocení Itálie a Německa
- Habsburská monarchie a České země II.pol. 19.stol.
Imperiální doba
- imperialismus a kolonialismus (Rusko, Japonsko, USA)
Dějiny 20. století
Svět před I. světovou válkou
- charakteristika společnosti
- světové konflikty
1. světová válka
- Dohoda proti Dvojspolku
- průběh války
- ruské revoluce
- Češi za 1. světové války
9. ročník
České země a Evropa ve 2. pol. 19. stol. a na poč. 20. stol. – souhrnné opakování
Mezi dvěma válkami
- poválečné uspořádání světa
- vznik Československé republiky
- 20. léta – poválečná krize ( komunismus, fašismus), poválečná obnova
- světová hospodářská krize
- krize v ČSR
- nacismus v Německu
- vývoj v SSSR.
- nebezpečí nového válečného konfliktu
- Československo
 obrana demokracie a republiky
 kultura a věda v 1. republice
Druhá světová válka
- vypuknutí druhé světové války
- první etapy války.
- Československo
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 163




od Mnichova k okupaci
protektorát
formy odboje
heydrichiáda
- obrat ve vývoji války
- závěrečné etapy druhé světové války
- Československo – cesta ke svobodě.
- charakteristické rysy druhé světové války.
Evropa a svět po roce 1945
- mír po válce
- důsledky druhé světové války
- řešení německé otázky
- Evropa na rozcestí
- poválečné Československo
 ţivot po válce
 květnové volby 1946
 národnostní menšiny
 únor 1948 – prohra demokracie.
Rozdělené světy
- upevnění sovětského bloku
- komunistické Československo
- změny v Evropě na přelomu 50. a 60. let
- 60. léta v Československu – léta uvolnění
- 70. – 80. léta v Československu – normalizace
- mezinárodní vývoj od konce 60. let
- přelom 80. a 90. let – konec nesvobody
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 164
Výchova k občanství
Vyučovací předmět Výchova k občanství vybavuje ţáky znalostmi a dovednostmi, které jsou
potřebné pro jeho aktivní zapojení do ţivota v demokratické společnosti.
U ţáků se formují základní dovednosti a postoje, které jsou důleţité pro jeho další občanský
ţivot ve společnosti.
Ţáci se učí orientovat se v sociální realitě, začleňovat se do různých společenských vztahů,
realisticky poznávat sebe i ostatní lidi, pochopit jednání své i ostatních v různých ţivotních
situacích.
Ţáci se učí respektovat a uplatňovat mravní principy a pravidla společenského souţití, nést
odpovědnost za své chování, předkládat vlastní názory, umět je prosazovat, příp. pochopit
jejich správnost či nesprávnost, nést za ně odpovědnost.
Vyučovací předmět je realizován v 6. – 9. ročníku, je určen pro všechny ţáky (tedy chlapce
i dívky bez rozdílu), je zařazen do učebního plánu jednu hodinu týdně.
Realizuje se většinou v kmenové třídě, popř. v učebně s odpovídající audiovizuální technikou,
která je pro demonstraci některých témat zapotřebí.
Ţáci za vedení a pomoci učitele řeší jednotlivé úkoly, pracují často ve skupinách, jsou vedeni
ke kolektivní práci, k obhajobě výsledku skupinové práce, k diskuzi o případných
odlišnostech.
-
respektovat mravní principy, pravidla společenského souţití
začlenit se do ţivota školy, obce
utvářet pozitivní občanské postoje
vést k toleranci a rasové snášenlivosti
vést k rovnosti muţů a ţen
vést k ochraně přírodních a kulturních památek
vyjadřovat vlastní myšlenky a názory, vést k jejich obhajobě, k diskuzi o nich
orientovat se v ţivotě obce, státu
seznámit se s činností politických institucí
orientovat se v hospodaření a formách vlastnictví
porozumět kulturnímu dědictví
vést k úctě k tradicím, k výsledkům snaţení minulých generací, k historii českého národa
poznávat a uznávat odlišnosti kultur jiných národů a vést k toleranci k nim
seznámit se s nadnárodními společenstvími a jejich činností
seznámit se s principy demokracie, s lidskými právy a jejich odrazem v kaţdodenním
ţivotě
respektovat názory jiných v komunikaci, rozdílnosti lidských povah, nutnosti kolektivní
spolupráce
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 165
ČLOVĚK VE SPOLEČNOSTI
Očekávané výstupy – 2. stupeň
ţák
– objasní účel důleţitých symbolů našeho státu a způsoby jejich pouţívání
– rozlišuje projevy vlastenectví od projevů nacionalismu
– zdůvodní nepřijatelnost vandalského chování a aktivně proti němu vystupuje
– zhodnotí nabídku kulturních institucí a cíleně z ní vybírá akce, které ho zajímají
– kriticky přistupuje k mediálním informacím, vyjádří svůj postoj k působení propagandy
a reklamy na veřejné mínění a chování lidí
– zhodnotí a na příkladech doloţí význam vzájemné solidarity mezi lidmi, vyjádří své
moţnosti, jak můţe v případě potřeby pomáhat lidem v nouzi a v situacích ohroţení
– uplatňuje vhodné způsoby chování a komunikace v různých ţivotních situacích, případné
neshody či konflikty s druhými lidmi řeší nenásilným způsobem
– objasní potřebu tolerance ve společnosti, respektuje kulturní zvláštnosti i odlišné názory,
zájmy, způsoby chování a myšlení lidí, zaujímá tolerantní postoje k menšinám
– rozpoznává netolerantní, rasistické, xenofobní a extremistické projevy v chování lidí
a zaujímá aktivní postoj proti všem projevům lidské nesnášenlivosti
– posoudí a na příkladech doloţí přínos spolupráce lidí při řešení konkrétních úkolů
a dosahování některých cílů v rodině, ve škole, v obci
ČLOVĚK JAKO JEDINEC
ţák
– objasní, jak můţe realističtější poznání a hodnocení vlastní osobnosti a potenciálu
pozitivně ovlivnit jeho rozhodování, vztahy s druhými lidmi i kvalitu ţivota
– posoudí vliv osobních vlastností na dosahování individuálních i společných cílů, objasní
význam vůle při dosahování cílů a překonávání překáţek
– rozpoznává projevy záporných charakterových vlastností u sebe i u druhých lidí, kriticky
hodnotí a vhodně koriguje své chování a jednání
– popíše, jak lze usměrňovat a kultivovat charakterové a volní vlastnosti, rozvíjet osobní
přednosti, překonávat osobní nedostatky a pěstovat zdravou sebedůvěru
STÁT A HOSPODÁŘSTVÍ
ţák
– rozlišuje a porovnává různé formy vlastnictví, uvede jejich příklady
– objasní potřebu dodrţování zásad ochrany duševního vlastnictví a jejich znalost uplatňuje
ve svém jednání
– dodrţuje zásady hospodárnosti, popíše a objasní vlastní způsoby zacházení s penězi a se
svým i svěřeným majetkem, vyhýbá se rizikům v hospodaření s penězi
– vysvětlí, jakou funkci plní banky a jaké sluţby občanům nabízejí
– rozlišuje, ze kterých zdrojů pocházejí příjmy státu a do kterých oblastí stát směruje své
výdaje, uvede příklady dávek a příspěvků, které ze státního rozpočtu získávají občané
– rozlišuje a porovnává úlohu výroby, obchodu a sluţeb, uvede příklady jejich součinnosti
– na příkladu chování kupujících a prodávajících vyloţí podstatu fungování trhu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 166
STÁT A PRÁVO
ţák
– rozlišuje nejčastější typy a formy států a na příkladech porovná jejich znaky
– rozlišuje a porovnává úkoly jednotlivých sloţek státní moci ČR i jejich orgánů a institucí,
uvede příklady institucí a orgánů, které se podílejí na správě obcí, krajů a státu
– objasní výhody demokratického způsobu řízení státu pro kaţdodenní ţivot občanů
– vyloţí smysl voleb do zastupitelstev v demokratických státech a uvede příklady, jak mohou
výsledky voleb ovlivňovat kaţdodenní ţivot občanů
– přiměřeně uplatňuje svá práva a respektuje práva a oprávněné zájmy druhých lidí, posoudí
význam ochrany lidských práv a svobod
– objasní význam právní úpravy důleţitých vztahů - vlastnictví, pracovní poměr, manţelství
– provádí jednoduché právní úkony a chápe jejich důsledky, uvede příklady některých smluv
upravujících občanskoprávní vztahy - osobní přeprava; koupě, oprava či pronájem věci
– dodrţuje právní ustanovení, která se na něj vztahují, a uvědomuje si rizika jejich
porušování
– rozlišuje a porovnává úkoly orgánů právní ochrany občanů, uvede příklady jejich činnosti
a spolupráce při postihování trestných činů
– rozpozná protiprávní jednání, rozliší přestupek a trestný čin, uvede jejich příklady
MEZINÁRODNÍ VZTAHY, GLOBÁLNÍ SVĚT
ţák
– popíše vliv začlenění ČR do EU na kaţdodenní ţivot občanů, uvede příklady práv občanů
ČR v rámci EU i moţných způsobů jejich uplatňování
– uvede některé významné mezinárodní organizace a společenství, k nimţ má vztah ČR,
posoudí jejich význam ve světovém dění a popíše výhody spolupráce mezi státy
– uvede příklady některých projevů globalizace, porovná jejich klady a zápory
– uvede některé globální problémy současnosti, vyjádří na ně svůj osobní názor a popíše
jejich hlavní příčiny i moţné důsledky pro ţivot lidstva
– objasní souvislosti globálních a lokálních problémů, uvede příklady moţných projevů
a způsobů řešení globálních problémů na lokální úrovni - v obci, regionu
– uvede příklady mezinárodního terorismu a zaujme vlastní postoj ke způsobům jeho
potírání
6. ročník
Tématické okruhy:
- Orientace v čase
 Čas nezastavíš
 Cyklus přírody
-
Kalendář
 Roční období, jednotlivé měsíce
 Státní svátky
 Slavnosti, zvyky, tradice, pranostiky
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 167
-
Škola
 Systém školství v ČR
 Naše škola
 Školní řád
 Umění učit se
-
Domov
-
Moje obec
 Zastupitelstvo a rada obce, města
 Co se mi líbí a nelíbí
 Kdybych byl já zastupitelem, starostou
-
Má vlast
 Státní symboly
 Regiony
 Historie státu, významné události a osobnosti
-
Základní lidská práva
 Všeobecná deklarace lidských práv
 Dětská práva
 Solidarita
7. ročník
Základní tématické okruhy:
-
Ţivot mezi lidmi
 Osobnost a její rozvoj
 Působení sociálního prostředí
 Jedinec ve společenské skupině
 Komunikace
 Hromadně sdělovací prostředky
-
Člověk a kultura
 Základní problémy estetické a mravní výchovy
 Svět umění a kultury
 Kulturní dědictví a jeho ochrana, instituce
 Duchovní ţivot – víra a náboţenství
-
Majetek v našem ţivotě
 Potřeby a způsoby jejich uspokojování
 Statky a jejich sluţby
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 168


Majetek a vlastnictví, odpovědnost
Ţivotní úroveň, hodnoty
-
Řízení společnosti
 Stát a jeho vznik, formy řízení
 Demokracie, podstata a principy, demokratické řízení
 Zapojení do politického a veřejného ţivota
 Volby a volební právo
 Státní správa, samospráva
-
Svět kolem nás
 Evropa – spolupráce mezi zeměmi, Evropská unie
 Rovnost a plnohodnotnost ras a etnických skupin
 Nadnárodní společenství
 Problémy současného světa, společenské problémy, odpovědnost
8. ročník
-
Osobnost
 Problematika sebepojetí
 Temperament, charakter
 Motivy jednání a chování, zájmy, potřeby, hodnoty
 Vlohy,
schopnosti
a
dovednosti,
všeobecná
nadání a talent, genialita, kreativita
inteligence,
-
Psychické procesy a stavy
 Vnímání a poznávání okolního a vnitřního světa, smyslové a rozumové
poznávání skutečnosti
 Paměť a pozornost, soustředění, proces zapomínání
 Proces učení, ţivotní význam učení
 City, druhy citů, vlastnosti
-
Člověk v sociálních vztazích
 Význam sociálních vztahů, posuzování druhých lidí, stereotypy
 Náročné ţivotní situace a způsoby vyrovnávání se s nimi.
 Asertivita – asertivní, pasivní a agresivní chování, asertivní práva a povinnosti
-
Hospodaření
 Práce, dělba práce a specializace, technický rozvoj
 Výrobní a nevýrobní odvětví, výrobní faktory
 Statky a sluţby, sjednávání jejich nákupu
 Trh, nabídka a poptávka, fungování trhu, směna zboţí, ekonomika
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 169
-
Právní minimum
 Právo a morálka, normy a dodrţování norem
 Člověk v právních vztazích, způsobilost k právním úkonům
 Právní řád, právní odvětví, právní předpisy, normy
 Ústava
 Moc zákonodárná, parlament a volby do parlamentu
 Moc výkonná, vláda a prezident, ministerstva
 Moc soudní, soustava soudů
 Základní práva a svobody a jejich ochrana, Listina základních práv a svobod
 Politika, politické spektrum v ČR, politické strany
 Volby a volební kampaň
 Právo v Evropě – Evropská unie a její funkce, orgány Evropské unie
9. ročník
-
Občan
 Obec, ţivot v obci, spoluúčast na správě a řízení
 Právo volební, petiční, komunální volby
 Občan a úřad - právo na informace, vyřizování záleţitostí na úřadu
 Občan a stát - státní občanství,ovlivňování věcí veřejných, postavení cizinců
 Občan v Evropské unii – ČR v Evropské unii, práva a povinnosti , výhody
-
Občan a právo
 Právní odvětví v ČR
 Vlastnictví, vlastnické právo, způsoby nabývání vlastnictví, majetek a
bohatství, omezení vlastnického práva, ochrana majetku a pojištění
 Smlouvy, náleţitosti občanskoprávních smluv, uzavírání smluv, odpovědnost
za škodu
-
Právní ochrana
 Ochrana práv fyzických a právnických osob, orgány právní ochrany a sankce
 Přestupky a správní řízení
 Občanské soudní řízení
 Trestní právo, trestné činy a přestupky, zodpovědnost občanů, trestní řízení
 Trestní odpovědnost dětí a mladistvých, trestná činnost, prevence
- Rodina a zákony
 Rodina a právo, práva a povinnosti manţelů, péče státu o rodinu
 Rodiče a děti – výchova, právní odpovědnost, rozvod a jeho důsledky,
náhradní rodinná péče
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 170
- Hospodaření
 Ekonomika a zásahy státu, trh a jeho fungování
 Státní rozpočet, daně, daňová soustava
 Sociální politika státu - záchytná sociální síť, pojištění – druhy, povinné
pojištění, sociální pomoc potřebným
 Peněţní ústavy a jejich sluţby
 Právní subjekty podnikání
- Ţivotní perspektivy
 Ţivotní plány a cíle
 Povolání a pracovní právo
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 171
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A JEHO SVĚT
Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím samostatných vyučovacích
předmětů fyzika, zeměpis, přírodopis a v 8. – 9. ročníku samostatným vyučovacím
předmětem chemie. Časová dotace předmětu fyzika je v 6. – 8. ročníku dvě hodiny týdně
a v 9. ročníku jedna hodina týdně. Časová dotace předmětu zeměpis je v 6. – 7. ročníku dvě
hodiny týdně a v 8. – 9. ročníku jedna hodina týdně. Časová dotace předmětu přírodopis je
v 6., 7., 9. ročníku dvě hodiny týdně a v 8. ročníku probíhá výuka v rámci integrovaného
předmětu člověk, příroda a zdraví s časovou dotací jedna hodina týdně. Časová dotace
předmětu chemie je dvě hodiny týdně.
Cílem výuky je umoţnit ţákům hlouběji porozumět zákonitostem přírodních procesů
a uvědomit si uţitečnost přírodovědných poznatků a jejich aplikací v praktickém ţivotě.
Fyzika
Výuka spočívá na porozumění učivu ţáky, na vyuţívání co nejvíce smyslů při seznamování se
s novými poznatky i při jejich procvičování, na vzájemné komunikaci mezi učitelem a ţákem
i mezi ţáky navzájem. Ţáci jsou vedeni k pozorování předkládaného jevu, k hovoru
o pozorovaném a zkoumaném, k znovuobjevování poznatků. Snaţíme se průběţně
o vyuţitelnost poznatků v ţivotě, o vytváření vazeb mezi probíranou učební látkou a světem
kolem nás, o maximální vyuţití ţákovských zkušeností.
Vyučovací předmět fyzika, má časovou dotaci 2 hodiny týdně. Výuka probíhá v odborné
učebně fyziky nebo ve třídách, podle náplně vyučovací hodiny. Laboratorní práce vykonávají
ţáci výhradně v odborné učebně, rozděleni do menších skupin vţdy tak, aby průřez skupiny
odpovídal předpokládané spolupráci v závislosti na schopnostech a znalostech jednotlivých
členů skupiny.
B) Výchovné vzdělávací cíle
- zkoumání přírodních faktů a jejich souvislostí s vyuţitím různých empirických metod
poznávání (pozorování, měření, experiment) i různých metod racionálního uvaţování
- potřebě klást si otázky o průběhu a příčinách různých přírodních procesů, správně tyto
otázky formulovat a hledat na ně adekvátní odpovědi
- způsobu myšlení, které vyţaduje ověřování vyslovovaných domněnek o přírodních
faktech více nezávislými způsoby
- posuzování důleţitosti, spolehlivosti a správnosti získaných přírodních dat pro potvrzení
nebo vyvrácení vyslovovaných hypotéz či závěrů
- zapojování do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům, k vlastnímu
zdraví i zdraví ostatních lidí
- porozumění souvislostem mezi činnostmi lidí a stavem přírodního a ţivotního prostředí
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 172
LÁTKY A TĚLESA
ţák
–
–
–
–
změří vhodně zvolenými měřidly některé důleţité fyzikální veličiny charakterizující
látky a tělesa
uvede konkrétní příklady jevů dokazujících, ţe se částice látek neustále pohybují
a vzájemně na sebe působí
předpoví, jak se změní délka či objem tělesa při dané změně jeho teploty
vyuţívá s porozuměním vztah mezi hustotou, hmotností a objemem při řešení
praktických problémů
POHYB TĚLES
SÍLY
ţák
– rozhodne, jaký druh pohybu těleso koná vzhledem k jinému tělesu
– vyuţívá s porozuměním při řešení problémů a úloh vztah mezi rychlostí, dráhou
a časem u rovnoměrného pohybu těles
– změří velikost působící síly
– určí v konkrétní jednoduché situaci druhy sil působících na těleso, jejich velikosti,
směry a výslednici
– vyuţívá Newtonovy zákony pro objasňování či předvídání změn pohybu těles
při působení stálé výsledné síly v jednoduchých situacích
– aplikuje poznatky o otáčivých účincích síly při řešení praktických problémů
MECHANICKÉ VLASTNOSTI TEKUTIN
ţák
– vyuţívá poznatky o zákonitostech tlaku v klidných tekutinách pro řešení konkrétních
praktických problémů
– předpoví z analýzy sil působících na těleso v klidné tekutině chování tělesa v ní
ENERGIE
ţák
– určí v jednoduchých případech práci vykonanou silou a z ní určí změnu energie tělesa
– vyuţívá s porozuměním vztah mezi výkonem, vykonanou prací a časem
– vyuţívá poznatky o vzájemných přeměnách různých forem energie a jejich přenosu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 173
–
–
při řešení konkrétních problémů a úloh
určí v jednoduchých případech teplo přijaté či odevzdané tělesem
zhodnotí výhody a nevýhody vyuţívání různých energetických zdrojů z hlediska vlivu
na ţivotní prostředí
ZVUKOVÉ DĚJE
ţák
– rozpozná ve svém okolí zdroje zvuku a kvalitativně analyzuje příhodnost daného
prostředí pro šíření zvuku
– posoudí moţnosti zmenšování vlivu nadměrného hluku na ţivotní prostředí
ELEKTROMAGNETICKÉ A SVĚTELNÉ DĚJE
ţák
– sestaví správně podle schématu elektrický obvod a analyzuje správně schéma reálného
obvodu
– rozliší stejnosměrný proud od střídavého a změří elektrický proud a napětí
– rozliší vodič, izolant a polovodič na základě analýzy jejich vlastností
– vyuţívá Ohmův zákon pro část obvodu při řešení praktických problémů
– vyuţívá prakticky poznatky o působení magnetického pole na magnet a cívku
s proudem a o vlivu změny magnetického pole v okolí cívky na vznik indukovaného
napětí v ní
– zapojí správně polovodičovou diodu
– vyuţívá zákona o přímočarém šíření světla ve stejnorodém optickém prostředí
a zákona odrazu světla při řešení problémů a úloh
– rozhodne ze znalosti rychlostí světla ve dvou různých prostředích, zda se světlo bude
lámat ke kolmici či od kolmice, a vyuţívá této skutečnosti při analýze průchodu světla
čočkami
VESMÍR
ţák
– objasní (kvalitativně) pomocí poznatků o gravitačních silách pohyb planet kolem
Slunce a měsíců planet kolem planet
– odliší hvězdu od planety na základě jejich vlastností
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 174
6. ročník
Vlastnosti látek
- tělesa a látky
- rozlišování pevných, kapalných a plynných látek
- vlastnosti pevných látek a jejich určování - tvrdost, pevnost, pruţnost, tvárnost, křehkost
- vyuţití vlastností pevných látek při výrobě
- jak lidé postupně objevovali a pouţívali kovy (zajímavost o kovech i jiných látkách budou
zpestřovat učivo fyziky v 6. r. - seznámení s doplňkovým materiálem pro 6.r.)
Měření fyzikálních veličin - metr, kilogram
- měření délky, základní jednotka délky 1metr, odvozené jednotky délky
- jak se dříve měřilo
- význam měření s určitou přesností, různá délková měřidla
- měření plošných obsahů
- měření objemu pevných těles, jednotky pro objem
- měření objemu kapalin, odměrné válce, jednotka dutých měr
- hmotnost těles, jednotka hmotnosti
- určování hmotnosti těles, váţení na laboratorních vahách
Zemská přitažlivost, tíha těles
- těleso ve vesmíru, hmotnost a tíha těles, gravitační síla
- pruţina a její prodluţování při zatíţení
- určování tíhy těles, jednotka 1 Newton, siloměr
- směr svislý a vodorovný, určování
Látky pevné, kapalné a plynné - základní vlastnosti
- látky pevné - stálý tvar a objem
- látky kapalné - tekutost, volný povrch
- látky plynné - stlačitelnost, rozpínavost
Čas a jeho měření
- měření času, jednotky
- časová pásma na naší planetě Zemi
Teplota látek
- teplota těles, různé způsoby zahřívání, jednotka pro měření teploty
- roztahování kapalin a plynů při zahřívání
- kapalinové teploměry, odvození jednotky pro měření teploty
- roztahování pevných látek při zahřívání
- bimetalový teploměr a jiné druhy teploměrů
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 175
-
tepelná roztaţnost látek, kdy je třeba na ni pamatovat
Hustota látek
- hustota charakterizuje určitou látku, odvození vzorce úsudkem
- tabulka hustot některých známých látek, tabulky
- výpočet hustoty některých těles z naměřených hodnot hmotnosti a objemu
- zápis fyzikálních úloh
- výpočet hmotnosti a objemu pomocí hustoty určité látky
Síla a její měření
- vzájemné silové působení těles
- velikost síly, jednotka, grafické znázornění síly
- účinek síly na tělesa, deformace pevných těles, pohybový účinek síly
Elektrický obvod
- sestavení jednoduchého elektrického obvodu, otevřený a uzavřený elektrický obvod
- nakreslení schéma jednoduchého el. obvodu, vodiče a nevodiče elektřiny
- jak lidé elektřinu objevovali, od kdy se začala pouţívat, kde všude se jí v ţivotě vyuţívá
- jednotka pro velikost elektrického proudu, měření
- baterie, jeden ze zdrojů elektrického napětí, měření napětí, jednotka
Magnety
- pozorování magnetů, póly magnetu
- vzájemné silové působení dvou magnetických pólů
- působení magnetů na kovy a nekovy, magnetizace
- magnetické pole trvalého magnetu, indukční čáry, magnetka
- magnetické pole Země, kompas
- magnetické pole přímého vodiče a cívky
- elektromagnet, ověření činnosti elektromagnetu
- vyuţití elektromagnetů v technice
7. ročník
Pohyb tělesa
- Klid a pohyb tělesa, relativnost pohybu.
- Rovnoměrný a nerovnoměrný pohyb.Rychlost rovnoměrného pohybu.Průměrná rychlost.
Síla
- Znázornění síly,měření síly.(Gravitační síla a hmotnost tělesa),skládání sil stejného a
opačného směru.Těţiště těles.Účinky sil na těleso-pohybové zákony.
Moment síly
- Páka, rovnováţná poloha páky.Kladky, měření.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 176
-
Laboratorní práce
Tlak
- Tlaková síla.Tlak v praxi, měření a výpočet.
Tření
- Třecí síla, měření.
- Tření v praxi.
Vlastnosti kapalin
- Pascalův zákon, hydraulická zařízení.Hydrostatický tlak.Vztlaková síla,
- Archimedův zákon.
- Potápění, plování a vznášení se stejnorodých těles v kapalině.
- Plování nestejnorodých těles.
Vlastnosti plynů
- Atmosféra, atmosférický tlak.
- Měření a změny atmosférického tlaku.
- Vztlaková síla v atmosféře.
- Přetlak, podtlak, manometr, aneroid.
8. ročník
Práce a výkon
-
Značky, jednotky a jejich převody, vzorce a výpočty, účinnost.
Pohybová a polohová energie
-
Značky, jednotky a jejich převody, vzorce a výpočty, vzájemná přeměna energií
Vnitřní energie a teplo
-
Částicová stavba látek ,zahřívání při tření, změny teploty těles tepelnou výměnou
Teplo
-
Značka, jednotky a jejich převody, vzorce a výpočty
Měrná tepelná kapacita,
-
Značka, jednotky a jejich převody, vzorce a výpočty, tepelná výměna prouděním, tepelné
záření
Změny skupenství látek
-
Tání, tuhnutí, vypařování, var, kapalnění, pístové spalovací motory
Elektrický náboj a elektrické pole
-
Značka, jednotka, vodič a izolant v elektrickém poli, siločáry elektrického pole
Elektrický proud
-
Schematické značky,
Značka, jednotka a měření el. proudu,
Značka, jednotka a měření el. napětí, zdroje el. napětí,
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 177
Ohmův zákon, elektrický odpor
-
Závislost odporu na charakteru a rozměrech vodiče, zapojení a výpočty soustav rezistorů,
reostat
Elektrická práce a výkon el. proudu
-
Značky, jednotky, výpočty, střídavý proud, účinky a
Vedení proudu v kovech, kapalinách a plynech,
Cívka v magnetickém poli
-
Indukce,
Elektromotor
9. ročník
Zvukové jevy
- Zvukový rozruch.
- Šíření zvuku prostředím.
- Tón a jeho výška
- Odraz zvuku.
- Ucho, ochrana před nadměrným hlukem.
- Hluk, vliv na člověka.
Světelné jevy
- Zdroje světla, šíření světla.
- Zrcadla, zobrazení rovinným zrcadlem.
- Zrcadla v praxi, kulová zrcadla.
- Lom světla ke kolmici a od kolmice.
- Čočky,zobrazení čočkami, lupa.
- Oko a jeho optické vlastnosti.
Energie
- Elektromagnetické vlny a záření.
- Zdroje energie, výroba a přenos.
- Laboratorní práce.
- Jaderná energie.
- Atomová jádra, radioaktivita.
- Jaderná reakce, uvolňování energie.
- Jaderný reaktor a elektrárna.
Vesmír
- Sloţení atmosféry a znečišťování ovzduší - informativně.
- Sluneční soustava.
- Orientace na obloze.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 178
-
Oběţná doba planet.
Hvězdný a sluneční den.
Světelný rok.
Hvězdy, umělá tělesa.
Elektrická indukce
- Indukce-opakování,elektromotor, transformátor.
- Přenos energie, alternátor, třífázový proud, význam.
- Elektrické motory.
- Laboratorní práce.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 179
CHEMIE
Výuka probíhá v odborné učebně chemie, předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk
a příroda. V 8. ročníku je splněno průřezové téma Environmentální výchova, tématický okruh
Základní podmínky ţivota.
vzbudit zájem o tento obor
poznat základní chemické pojmy a zákonitosti
umět tyto poznatky konfrontovat s praktickým ţivotem
vypozorovat, vyhledávat a správně vysvětlit chemické jevy v přírodě
upevňovat dovednosti podle pravidel bezpečnosti práce s chemikáliemi
poskytování první pomoci při úrazech s těmito nebezpečnými chemickými látkami
-
POZOROVÁNÍ, POKUS A BEZPEČNOST PRÁCE
žák
- určí společné a rozdílné vlastnosti látek
- pracuje bezpečně s vybranými dostupnými a běţně pouţívanými látkami a hodnotí
jejich rizikovost; posoudí nebezpečnost vybraných dostupných látek, se kterými zatím
pracovat nesmí
- objasní nejefektivnější jednání v modelových příkladech havárie s únikem
nebezpečných látek
SMĚSI
žák
-
rozlišuje směsi a chemické látky
vypočítá sloţení roztoků, připraví prakticky roztok daného sloţení
vysvětlí základní faktory ovlivňující rozpouštění pevných látek
navrhne postupy a prakticky provede oddělování sloţek směsí o známém sloţení;
uvede příklady oddělování sloţek v praxi
rozliší různé druhy vody a uvede příklady jejich výskytu a pouţití
uvede příklady znečišťování vody a vzduchu v pracovním prostředí a domácnosti,
navrhne nejvhodnější preventivní opatření a způsoby likvidace znečištění
ČÁSTICOVÉ SLOŢENÍ LÁTEK A CHEMICKÉ PRVKY
žák
- pouţívá pojmy atom a molekula ve správných souvislostech
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 180
-
rozlišuje chemické prvky a chemické sloučeniny a pojmy uţívá ve správných
souvislostech
orientuje se v periodické soustavě chemických prvků, rozpozná vybrané kovy a
nekovy a usuzuje na jejich moţné vlastnosti
CHEMICKÉ REAKCE
žák
- rozliší výchozí látky a produkty chemických reakcí, uvede příklady prakticky
důleţitých chemických reakcí, provede jejich klasifikaci a zhodnotí jejich vyuţívání
- přečte chemické rovnice a s uţitím zákona zachování hmotnosti vypočítá hmotnost
výchozí látky nebo produktu
- aplikuje poznatky o faktorech ovlivňujících průběh chemických reakcí v praxi a při
předcházení jejich nebezpečnému průběhu
ANORGANICKÉ SLOUČENINY
žák
- porovná vlastnosti a pouţití vybraných prakticky významných oxidů, kyselin,
hydroxidů a solí a posoudí vliv významných zástupců těchto látek na ţivotní prostředí
- vysvětlí vznik kyselých dešťů, uvede jejich vliv na ţivotní prostředí a uvede opatření,
kterými jim lze předcházet
- orientuje se na stupnici pH, změří reakci roztoku univerzálním indikátorovým
papírkem a uvede příklady uplatňování neutralizace v praxi
ORGANICKÉ SLOUČENINY
žák
- rozliší nejjednodušší uhlovodíky, uvede jejich zdroje, vlastnosti a pouţití
- zhodnotí uţívání fosilních paliv a vyráběných paliv jako zdrojů energie a uvede
příklady produktů průmyslového zpracování ropy
- rozliší vybrané deriváty uhlovodíků, uvede jejich zdroje, vlastnosti a pouţití
- orientuje se ve výchozích látkách a produktech fotosyntézy a koncových produktů
biochemického zpracování, především bílkovin, tuků, sacharidů.
- určí podmínky postačující pro aktivní fotosyntézu
- uvede příklady zdrojů bílkovin, tuků, sacharidů a vitaminů
CHEMIE A SPOLEČNOST
žák
- zhodnotí vyuţívání prvotních a druhotných surovin z hlediska trvale udrţitelného
rozvoje na Zemi
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 181
-
aplikuje znalosti o principech hašení poţárů na řešení modelových situací z praxe
orientuje se v přípravě a vyuţívání různých látek v praxi a jejich vlivech na ţivotní
prostředí a zdraví člověka
D) Obsah učiva
8. ročník
Úvod do chemie
- bezpečnost práce, vybavení místnosti pro chemické pokusy, laboratorní řád
Látky a tělesa
- souvislosti skupenství látek a částicové struktury, difuse, zachování tvaru a objemu tělesa
- rozlišení látek podle jejich vlastností, vodné roztoky, koncentrace roztoků
- hmotnostní zlomek, jeho výpočet
Směsi, oddělování složek směsí (filtrace, usazování, destilace, sublimace)
- vzduch, objemový zlomek, oddělování sloţek vzduchu, filtrace, destilace
- vzduchový obal Země, emise, imise, smog, aerosol ve vzduchovém obalu Země
- voda: chemická sloučenina, chemické slučování, chemický rozklad, reaktanty, produkty,
chemicky čisté látky, sloučeniny, prvky, elektrolýza vody
Chemické prvky
- prvky a jejich značky
Částicové složení látek
- atom
- protonové a nukleonové číslo
- valenční elektronová vrstva
Chemická vazba a její typy
Periodická soustava prvků (PSP)
- tabulka PSP (perioda, skupina)
- přechodné a nepřechodné prvky
Kovy
- fyzikální a chemické vlastnosti kovů
- reaktivita kovů
- výroba surového ţeleza ve vysokých pecích, ocelárny
- výroba hliníku
Ionty
- vznik a názvy
Nekovy
- O, N, H, C, S, P, halogeny a vzácné plyny
Dvouprvkové sloučeniny, oxidační číslo
- oxidy C, N, S, Si, Al
- sulfidy: rudy kovů
- halogenidy: chlorid sodný
Chemické reakce
- reaktanty
- produkt
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 182
- zákon zachování hmotnosti při chemických reakcích
- chemické rovnice
Relativní atomová hmotnost, veličina látkové množství, molární hmotnost sloučeniny,
výpočty z chemických vzorců a z chemických rovnic
Kyseliny, zásady, soli
- kyseliny: HCl, H2SO4, HNO3
- hydroxidy: NaOH, Ca(OH)2, nerozpustné hydroxidy
- měření kyselosti a zásaditosti vodných roztoků
- soli: chlorid sodný, uhličitany, křemičitany, sírany
- vznik solí, neutralizace
9. ročník
Chemické reakce
- reaktant, produkt, zákon zachování hmotnosti, chemická rovnice
- výpočty z chemických rovnic (n, M, w, c)
Zákon zachování energie
Exotermické a endotermické reakce
- reakční teplo, Qm, symboly skupenství
Chemická reakce a světlo
Hoření, hořlaviny, hašení
Rychlost chemické reakce
- katalyzátory
Redoxní reakce
- galvanické články, akumulátory
- zdroj elektrické energie na základě chemické reakce
Uhlovodíky
- organická chemie a její rozdělení
- vlastnosti atomů uhlíku
- methan, ethan, propan-butan, ethen, ethin, benzen, toluen
- uhlí, ropa, zemní plyn
- zdroje energie
Deriváty uhlovodíků
- halogenderiváty
- alkoholy
- aldehydy
- ketony
- karboxylové kyseliny, soli a estery karboxylových kyselin
- mýdla, detergenty
- plasty
Přírodní sloučeniny
- tuky a oleje
- sacharidy (mono-, di- a poly-)
- bílkoviny
- enzymy, vitamíny
Fotosyntéza
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 183
Chemická výroba v ČR
- chemické výrobky, plasty, syntetická vlákna
- léčiva, drogy
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 184
Přírodopis
Přírodopis jako vyučovací předmět je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda s časovou
dotací 2 hodin týdně. Poskytuje ucelený pohled na přírodu, její části, na ţivot a vývoj. Zabývá
se lidským organismem, jeho vývinem a vztahy k přírodě.
V celém procesu vzdělávání se utváří a rozvíjí klíčové kompetence se zaměřením na řešení
problémů.
Cílevědomým působením si mají ţáci utvořit představu o vztazích mezi ţivou a neţivou
přírodou a různými formami ţivota na Zemi. Během výuky klademe důraz na spjatost člověka
s přírodou. Člověk je nedílnou součástí ţivota na Zemi, a jako takový by se měl snaţit
o udrţování přírodní rovnováhy, o citlivý přístup k přírodě, o odstraňování negativních vlivů
ohroţujících přírodu , o zachování ţivota na Zemi.
Ve výuce se snaţíme o vzájemnou neoddělitelnost vyučovacích předmětů, které také patří do
vzdělávací oblasti Člověk a příroda za pomoci mezipředmětové vazby ( fyzika, chemie,
zeměpis, matematika).
K dosaţení níţe uvedených cílů se snaţíme co nejvíce vyuţívat i regionálních zvláštností
přírody (v okolí NP České Švýcarsko).
Výuka předmětu přírodopis je prokládána diskuzí, projekty, testy. Součástí hodin jsou
i výstavky přírodnin. Vycházky a přednášky napomáhají konkrétnímu zařazení informací
(vztahy a souvislosti). V průběhu školního roku realizujeme praktická cvičení ( zejména
v rámci projektových týdnů).
-
získat přehled o vzniku a vývoji Země a ţivota na ní
pochopit pojem EKO v širších souvislostech, k celému „ţivotu“ (ekosystém přírodní
i uměle vytvořený a jeho pozitivní či negativní vliv na ţivot na planetě)
vytvořit a upevňovat vnitřní postoj, přesvědčení k ochraně ţivotního prostředí a úctě
k ţivotu
získat základní poznatky o nerostech, horninách, vesmíru
získat základní poznatky o vývoji a stavbě těl nebuněčných, jednobuněčných
a mnohobuněčných organismů
pochopit pojem ţivelná pohroma a osvojit si zásady správného chování při ţivelných
pohromách
při pozorování ţivé a neţivé přírody umět pouţívat jednoduchých pomůcek (mikroskop,
lupa,…)
umět vyhledávat potřebné informace v různých zdrojích – literatura, encyklopedie, naučné
slovníky, internet, časopisy,…
naučit se pouţívat získané poznatky ve volné přírodě – upozorňovat a dle moţností
napravovat negativní vlivy (odpadky v lese)
zapojovat se do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům,
k vlastnímu zdraví i zdraví ostatních lidí
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 185
-
-
vést k co nejšetrnějšímu vyuţívání přírodních zdrojů energie v praxi, včetně co nejširšího
vyuţívání jejích obnovitelných zdrojů, zejména pak slunečního záření, větru, vody
a biomasy
seznámit s lidským tělem – ontogenezí, fylogenezí
 zásady zdravého ţivotního stylu
 zásady předlékařské první pomoci
C) Očekávané výstupy 2. stupeň
OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA
ţák
– rozliší základní projevy a podmínky ţivota, orientuje se v daném přehledu vývoje
organismů
– popíše základní rozdíly mezi buňkou rostlin, ţivočichů a bakterií a objasní funkci
základních organel
– rozpozná, porovná a objasní funkci základních orgánů (orgánových soustav)
rostlin i ţivočichů
– třídí organismy a zařadí vybrané organismy do říší a niţších taxonomických
jednotek
– vysvětlí podstatu pohlavního a nepohlavního rozmnoţování a jeho význam
z hlediska dědičnosti
– uvede příklady dědičnosti v praktickém ţivotě a příklady vlivu prostředí na
utváření organismů
– uvede na příkladech z běţného ţivota význam virů a bakterií v přírodě i pro
člověka
BIOLOGIE HUB
ţák
– rozpozná naše nejznámější jedlé a jedovaté houby s plodnicemi a porovná je podle
charakteristických znaků
– vysvětlí různé způsoby výţivy hub a jejich význam v ekosystémech a místo
v potravních řetězcích
– objasní funkci dvou organismů ve stélce lišejníků
BIOLOGIE ROSTLIN
ţák
– odvodí na základě pozorování uspořádání rostlinného těla od buňky přes pletiva
aţ k jednotlivým orgánům
– porovná vnější a vnitřní stavbu jednotlivých orgánů a uvede praktické příklady
jejich funkcí a vztahů v rostlině jako celku
– vysvětlí princip základních rostlinných fyziologických procesů a jejich vyuţití při
pěstování rostlin
– rozlišuje základní systematické skupiny rostlin a určuje jejich význačné zástupce
pomocí klíčů a atlasů
– odvodí na základě pozorování přírody závislost a přizpůsobení některých rostlin
podmínkám prostředí
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 186
BIOLOGIE ŢIVOČICHŮ
ţák
– porovná základní vnější a vnitřní stavbu vybraných ţivočichů a vysvětlí funkci
jednotlivých orgánů
– rozlišuje a porovná jednotlivé skupiny ţivočichů, určuje vybrané ţivočichy,
zařazuje je do hlavních taxonomických skupin
– odvodí na základě pozorování základní projevy chování ţivočichů v přírodě, na
příkladech objasní jejich způsob ţivota a přizpůsobení danému prostředí
– zhodnotí význam ţivočichů v přírodě i pro člověka uplatňuje zásady bezpečného
chování ve styku se ţivočichy
BIOLOGIE ČLOVĚKA
ţák
– určí polohu a objasní stavbu a funkci orgánů a orgánových soustav lidského těla,
vysvětlí jejich vztahy
– orientuje se v základních vývojových stupních fylogeneze člověka
– objasní vznik a vývin nového jedince od početí aţ do stáří
– rozlišuje příčiny, případně příznaky běţných nemocí a uplatňuje zásady jejich
prevence a léčby
– aplikuje předlékařskou první pomoc při poranění a jiném poškození těla
NEŢIVÁ PŘÍRODA
ţák
– objasní vliv jednotlivých sfér Země na vznik a trvání ţivota
– rozpozná podle charakteristických vlastností vybrané nerosty a horniny s pouţitím
určovacích pomůcek
– rozlišuje důsledky vnitřních a vnějších geologických dějů, včetně geologického
oběhu hornin i oběhu vody
– porovná význam půdotvorných činitelů pro vznik půdy, rozlišuje hlavní půdní typy
a půdní druhy v naší přírodě
– rozlišuje jednotlivá geologická období podle charakteristických znaků
– uvede na základě pozorování význam vlivu podnebí a počasí na rozvoj a udrţení
ţivota na Zemi
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 187
ZÁKLADY EKOLOGIE
ţák
– uvede příklady výskytu organismů v určitém prostředí a vztahy mezi nimi
– rozlišuje a uvede příklady systémů organismů - populace, společenstva,
ekosystémy a objasní na základě příkladu základní princip existence ţivých a
neţivých sloţek ekosystému
– vysvětlí podstatu jednoduchých potravních řetězců v různých ekosystémech a
zhodnotí jejich význam
– uvede příklady kladných i záporných vlivů člověka na ţivotní prostředí a příklady
narušení rovnováhy ekosystému
PRAKTICKÉ POZNÁVÁNÍ PŘÍRODY
ţák
– aplikuje praktické metody poznávání přírody
– dodrţuje základní pravidla bezpečnosti práce a chování při poznávání ţivé a
neţivé přírody
6. ročník
Obecná biologie
- Vznik, vývoj, rozmanitost a projevy ţivota na Zemi (výţiva, dýchání, růst, rozmnoţování,
nároky na vznik ţivota,…)
Země a život
- Planeta Země, vznik atmosféry, vznik hydrosféry, vznik a ţivot ţivé hmoty
- Slunce – zdroj energie pro ţivot na Zemi, vznik ozonosféry biosféry
Práce s mikroskopem
- Buňka rostlinná a ţivočišná
- Fotosyntéza, dýchání, třídění organismů (Carl Linnee)
Nebuněčné organismy – viry
Jednobuněčné organismy
- Jednobuněčné organismy s nepravým buněčným jádrem – bakterie, sinice
- Základní rozdíl mezi viry a bakteriemi, jejich vyuţití a zneuţití, výskyt a význam
- Jednobuněčné organismy s pravým buněčným jádrem – jenobuněčné rostliny,
jednobuněčné houby, jednobuněční ţivočichové (prvoci)
Vývoj mnohobuněčných organismů
- Niţší rostiny, mnohobuněčné řasy, zelené řasy, ruduchy a hnědé řasy
- Úvod do stavby a funkcí kořene, stonku, listu, květu, semene a plodu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 188
-
Význam rostlin a jejich ochrana
Houby
- Vřeckovýtrusné houby
- Stopkovýtrusé houby – desatero správného houbaře
- Charakteristika, stavba, výskyt, zásady sběru hub
- Pozitivní a negativní vliv hub na člověka
Lišejníky
- Pojem symbioza – výskyt a význam
Mnohobuněční živočichové
- Ţahavci, ploštěnci, hlísti, měkkýši ( plţi, mlţi, hlavonoţci), kouţkovci
Členovci
- Pavoukovi, korýši, hmyz
7. ročník
ZOOLOGIE
- navazuje na obsah učiva 6. ročníku
- úvod a orientace v základních systematických jednotkách ţivočichů
Strunatci
- Pláštěnci
- Bezlebeční
- Obratlovci
 Kruhoústí
 Paryby
 Ryby
 Obojţivelníci
 Plazi a jejich jednotlivé řády a rody
 Ptáci a jejich jednotlivé řády a rody
 Savci a jejich jednotlivé řády a rody
Ochrana přírody
- chov zvířat a péče o ně, ohroţené druhy, zoologické zahrady
- význam ţivočichů v přírodě i pro člověka, správný přístup ke zvířatům a zásady
bezpečného chování člověka ve styku se zvířaty
Fauna v našem regionu
BOTANIKA
- navazuje na obsah učiva 6. ročníku a učí se vzájemné vazbě mezi nimi
- úvod a orientace v základních systematických jednotkách rostlin
Nižší rostliny
- opakování z 6. ročníku
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 189
Vyšší rostliny
- stavba těla
- základní oddělení a jejich jednotlivé třídy, čeledě a rody:
 Mechorosty
 Plavuně
 Přesličky
 Kapradiny
 Cykasy
 Krytosemenné
Cizokrajné užitkové rostliny
Pokojové okrasné rostliny
Flóra v našem regionu
Hospodářsky významné rostliny
Ochrana přírody
- přírodní parky, CHKO, rezervace, botanické zahrady a NP
- ohroţené druhy
9. ročník
Ekologie
- základní poznatky
- neţivé sloţky přírody (světlo, teplo, vzduch, voda)
- ţivé sloţky přírody (jedinec, populace, společenstvo, ekosystém)
Neživá část přírody
- naše Země ve vesmíru, vznik a stavba Země
Mineralogie
- třídění nerostů
- fyzikální a chemické vlastnosti nerostů
- přehled nerostů
Petrologie
- určování druhů hornin
- horniny vyvřelé, usazené, přeměněné
Geologické děje
- vnitřní (litosférické desky, zlomy, vrásy, sopečná činnost, zemětřesení)
- vnější (zvětrávání, působení zemské tíţe, voda, vítr)
Vývoj Země - s jednotlivými érami, útvary a epochami:
- Prekambrium
- Prvohory
- Druhohory
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 190
-
Třetihory
Čtvrtohory
Půdy
- vznik půd
- půdní typy, půdní druhy
Geografie České republiky
- Český masív
- Západní Karpaty
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 191
Člověk, příroda a zdraví
Člověk, příroda a zdraví je realizován s časovou dotací 1 hodina týdně v 8. ročníku a dále
integrován do předmětu Výchova ke zdraví (vzdělávací oblast Člověk a zdraví) s časovou
dotací 1 hodina týdně v 8. ročníku.
Zabývá se lidským organismem, jeho vývinem a vztahy k přírodě.
V celém procesu vzdělávání se utváří a rozvíjí klíčové kompetence se zaměřením na řešení
problémů.
Během výuky klademe důraz na spjatost člověka s přírodou. Člověk je nedílnou součástí
ţivota na Zemi, a jako takový by se měl snaţit o udrţování přírodní rovnováhy, o citlivý
přístup k přírodě, o odstraňování negativních vlivů ohroţujících přírodu, o zachování ţivota
na Zemi.
Ve výuce se snaţíme o vzájemnou neoddělitelnost vyučovacích předmětů, které také patří
do vzdělávací oblasti Člověk a příroda za pomoci mezipředmětové vazby (fyzika, chemie,
zeměpis, matematika, přírodopis a výchova ke zdraví).
Výuka předmětu člověk, příroda a zdraví je prokládána diskuzí, projekty, testy. Vycházky
a přednášky napomáhají konkrétnímu zařazení informací (vztahy a souvislosti). V průběhu
školního roku realizujeme praktická cvičení (zejména v rámci projektových týdnů).
-
vytvořit a upevňovat vnitřní postoj, přesvědčení k ochraně ţivotního prostředí a úctě
k ţivotu
pochopit pojem ţivelná pohroma a osvojit si zásady správného chování při ţivelných
pohromách
umět vyhledávat potřebné informace v různých zdrojích – literatura, encyklopedie, naučné
slovníky, internet, časopisy…
naučit se pouţívat získané poznatky ve volné přírodě – upozorňovat a dle moţností
napravovat negativní vlivy
zapojovat se do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům,
k vlastnímu zdraví i zdraví ostatních lidí
seznámit s lidským tělem – ontogenezí, fylogenezí


zásady zdravého ţivotního stylu
zásady předlékařské první pomoci
OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA
ţák
– rozliší základní projevy a podmínky ţivota, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů
– popíše základní rozdíly mezi buňkou rostlin, ţivočichů a bakterií a objasní funkci základních
organel
– rozpozná, porovná a objasní funkci základních orgánů (orgánových soustav) ţivočichů
– třídí organismy a zařadí vybrané organismy do říší a niţších taxonomických jednotek
– vysvětlí podstatu pohlavního a nepohlavního rozmnoţování a jeho význam z hlediska
dědičnosti
– uvede příklady dědičnosti v praktickém ţivotě a příklady vlivu prostředí na utváření
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 192
–
organismů
uvede na příkladech z běţného ţivota význam virů a bakterií v přírodě i pro člověka
BIOLOGIE ČLOVĚKA
ţák
– určí polohu a objasní stavbu a funkci orgánů a orgánových soustav lidského těla, vysvětlí
jejich vztahy
– orientuje se v základních vývojových stupních fylogeneze člověka
– objasní vznik a vývin nového jedince od početí aţ do stáří
– rozlišuje příčiny, případně příznaky běţných nemocí a uplatňuje zásady jejich prevence
a léčby
– aplikuje předlékařskou první pomoc při poranění a jiném poškození těla
8. ročník
Shrnutí základních poznatků o systému ţivočichů a pochopení příčinných souvislostí a
jednotlivých vztahů k původu a vývoji člověka.
Základy etologie
Původ a vývoj člověka
Lidské rasy
Biologie a fyziologie člověka
- vývin lidského jedince od početí aţ po stáří
- soustava opěrná a pohybová
- tělní tekutiny
- soustava oběhová
- soustava dýchací
- soustava trávicí
- soustava vylučovací
- soustava nervová
- kůţe
- smyslová ústrojí
- ţlázy s vnitřní sekrecí
Základy genetiky
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 193
Zeměpis
zeměpis s časovou dotací dvě hodiny týdně v 6. a 7. ročníku a hodinovou dotací týdně
v 8. a 9. ročníku. Výuka probíhá v kmenových třídách.
Cílem výuky je umoţnit ţákům hlouběji porozumět zákonitostem přírodních procesů
a uvědomit si uţitečnost přírodovědných poznatků a jejich aplikací v praktickém ţivotě.
Ve vyučovacím předmětu zeměpis si ţáci osvojují určitý systém vybraných poznatků
z různých geografických oborů. Výuka zeměpisu obohacuje v návaznosti na prvouku
a na vlastivědu celkový vzdělanostní rozhled ţáků uvedením do hlavních přírodních,
sociálních, a do hospodářských podmínek a faktorů ţivota lidí v blízkém území místní
krajiny, místní oblasti (regionu), na území České republiky, v Evropě a v dalších světadílech.
Umoţňuje ţákům orientovat se v současném světě a v problémech současného lidstva
i vlastní spoluzodpovědnost za kvalitu ţivota na Zemi a vztahů lidí k přírodnímu
i společenskému prostředí.
Výuka je cílevědomě řízena tak, aby ţáci:
- získali základní vědomosti o Zemi jako vesmírném tělese, o krajinné sféře a o jejích
hlavních sloţkách a aby se uvědomovali význam přírodních podmínek pro existenci lidské
společnosti
- získali představu o jedinečnosti některých geografických objektů, jevů a procesů
v krajinné sféře i o jejich určitých pravidelnostech, zákonitostech a vzájemných
podmíněnostech a souvislostech
- byli schopni orientovat se v zeměpise světadílů, ve zvláštnostech jejich obyvatelstva a aby
získali informace o významných státech, jejich politickém zřízení, hospodářském
a kulturním významu
- získali ucelený obraz přírodních, hospodářských a sociálních poměrů v naší vlasti
a jednotlivých jejích oblastech a v souvislosti s tím si uvědomovali postavení naší země
v Evropě a ve světě
- dovedli samostatně pracovat s různými druhy map, s grafy, se statistickými materiály,
vysvětlovat údaje v nich obsaţené, spojovat poznatky z výuky s dalšími informacemi
získanými v tisku, rozhlasových a televizních relacích, v populárně naučných časopisech
a zároveň i pouţívat získané vědomosti v praktických situacích
- dovedli posuzovat a srovnávat sociální a hospodářské jevy ve vlastní zemi s obdobnými či
odlišnými jevy v evropském a celosvětovém měřítku, chápat kulturní i mentální
zvláštnosti různých lidských ras, národů a kultur, váţit si jejich přínosu pro všelidský
myšlenkový, mravní i hospodářský rozvoj lidské společnosti
- získali smysl pro jedinečnost a krásu přírodních objektů a jevů i lidských výtvorů, trvalý
zájem o poznávání různých zemí a regionů, ţivota, tradic, zvyků jejich obyvatel
Stálou součástí výuky geografie by měl být, tak jako u ostatních přírodovědných předmětů,
soustavný nácvik správného pouţívání pojmů, hledání příčinných souvislostí a řešení
problémů souvisejících s poznáváním přírody a s praktickým ţivotem.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 194
-
-
zkoumání přírodních faktů a jejich souvislostí s vyuţitím různých empirických metod
poznávání (pozorování, měření, experiment) i různých metod racionálního uvaţování
potřebě klást si otázky o průběhu a příčinách různých přírodních procesů, správně tyto
otázky formulovat a hledat na ně adekvátní odpovědi
způsobu myšlení, které vyţaduje ověřování vyslovovaných domněnek o přírodních
faktech více nezávislými způsoby
posuzování důleţitosti, spolehlivosti a správnosti získaných přírodovědných dat
pro potvrzení nebo vyvrácení vyslovovaných hypotéz či závěrů
zapojování do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům, k vlastnímu
zdraví i zdraví ostatních lidí
porozumění souvislostem mezi činnostmi lidí a stavem přírodního a ţivotního prostředí
uvaţování a jednání, která preferují co nejefektivnější vyuţívání zdrojů energie v praxi,
včetně co nejširšího vyuţívání jejích obnovitelných zdrojů, zejména pak slunečního
záření, větru, vody a biomasy
utváření dovedností vhodně se chovat při kontaktu s objekty či situacemi potenciálně či
aktuálně ohroţujícími ţivoty, zdraví, majetek nebo ţivotní prostředí lidí
GEOGRAFICKÉ INFORMACE, ZDROJE DAT, KARTOGRAFIE A TOPOGRAFIE
ţák
– organizuje a přiměřeně hodnotí geografické informace a zdroje dat z dostupných
kartografických informačních zdrojů
– pouţívá s porozuměním základní geografickou, topografickou a kartografickou terminologii
– přiměřeně hodnotí geografické objekty, jevy a procesy v krajinné sféře, jejich určité
pravidelnosti, zákonitosti a odlišnosti, jejich vzájemnou souvislost a podmíněnost, rozeznává
hranice (bariéry) mezi podstatnými prostorovými sloţkami v krajině
– vytváří a vyuţívá osobní myšlenková (mentální) schémata a myšlenkové (mentální) mapy pro
orientaci v konkrétních regionech, pro prostorové vnímání a hodnocení míst, objektů, jevů a
procesů v nich, pro vytváření postojů k okolnímu světu
PŘÍRODNÍ OBRAZ ZEMĚ
ţák
– zhodnotí postavení Země ve vesmíru a srovnává podstatné vlastnosti Země s ostatními tělesy
sluneční soustavy
– prokáţe na konkrétních příkladech tvar planety Země, zhodnotí důsledky pohybů Země na
ţivot lidí a organismů
– rozlišuje a porovnává sloţky a prvky přírodní sféry, jejich vzájemnou souvislost
a podmíněnost, rozeznává, pojmenuje a klasifikuje tvary zemského povrchu
– porovná působení vnitřních a vnějších procesů v přírodní sféře a jejich vliv na přírodu a na
lidskou společnost
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 195
REGIONY SVĚTA
ţák
– rozlišuje zásadní přírodní a společenské atributy jako kritéria pro vymezení, ohraničení
a lokalizaci regionů světa
– lokalizuje na mapách světadíly, oceány a makroregiony světa podle zvolených kritérií,
srovnává jejich postavení, rozvojová jádra a periferní zóny
– porovnává a přiměřeně hodnotí polohu, rozlohu, přírodní, kulturní, společenské, politické
a hospodářské poměry, zvláštnosti a podobnosti, potenciál a bariéry jednotlivých světadílů,
oceánů, vybraných makroregionů světa a vybraných (modelových) států
– zvaţuje, jaké změny ve vybraných regionech světa nastaly, nastávají, mohou nastat a co je
příčinou zásadních změn v nich
SPOLEČENSKÉ A HOSPODÁŘSKÉ PROSTŘEDÍ
ţák
– posoudí na přiměřené úrovni prostorovou organizaci světové populace, její rozloţení,
strukturu, růst, pohyby a dynamiku růstu a pohybů, zhodnotí na vybraných příkladech
mozaiku multikulturního světa
– posoudí, jak přírodní podmínky souvisí s funkcí lidského sídla, pojmenuje obecné základní
geografické znaky sídel
– zhodnotí přiměřeně strukturu, sloţky a funkce světového hospodářství, lokalizuje na mapách
hlavní světové surovinové a energetické zdroje
– porovnává předpoklady a hlavní faktory pro územní rozmístění hospodářských aktivit
– porovnává státy světa a zájmové integrace států světa na základě podobných a odlišných znaků
– lokalizuje na mapách jednotlivých světadílů hlavní aktuální geopolitické změny a politické
problémy v konkrétních světových regionech
ČESKÁ REPUBLIKA
ţák
– hodnotí a porovnává na přiměřené úrovni polohu, přírodní poměry, přírodní zdroje, lidský a
hospodářský potenciál České republiky v evropském a světovém kontextu
– lokalizuje na mapách jednotlivé kraje České republiky a hlavní jádrové a periferní oblasti
z hlediska osídlení a hospodářských aktivit
– uvádí příklady účasti a působnosti České republiky ve světových mezinárodních
a nadnárodních institucích, organizacích a integracích států
6. ročník
Vesmír a sluneční soustava
- planeta Země, pohyby Země
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 196
-
postavení Slunce ve vesmíru, tělesa sluneční soustavy
Glóbus a mapa
- glóbus, měřítko glóbu
- zeměpisná síť, určování zeměpisné polohy
- časová pásma
- druhy map, vyhledávání potřebných informací v mapových atlasech, pouţívání rejstříku
Krajinná sféra Země a její složky
- přírodní sloţky krajiny a jejich vzájemná propojenost
- seznámení s vlivy člověka na přírodní prostředí
Zeměpis světadílů a oceánů
- Afrika, Austrálie a Oceánie, Antarktida
- vyjádření zeměpisné polohy oceánu, světadílu nebo určitého regionu v rámci světadílu
- porovnání rozlohy s ostatními světadíly a regiony
- členitost a přírodní poměry oceánů, světadílů a jejich regionů
- kulturní, společenské, hospodářské a politické zvláštnosti a společné znaky světadílů
a jejich regionů
- práce s mapami v atlase, vyhledávání geografických informací z různých zdrojů
7. ročník
Zeměpis světadílů a oceánů
- Amerika, Asie, Evropa
- vyjádření zeměpisné polohy oceánu, světadílu nebo určitého regionu v rámci světadílu
- porovnání rozlohy s ostatními světadíly a regiony
- členitost a přírodní poměry oceánů, světadílů a jejich regionů
- kulturní, společenské, hospodářské a politické zvláštnosti a společné znaky světadílů
a jejich regionů
8. ročník
Zeměpis České republiky
- určení zeměpisné polohy podle různých kritérií
- porovnání rozlohy s vybranými státy, seznámení s historickými změnami hranic
- přírodní poměry a zdroje - jejich význam pro rozmístění a strukturu hospodářství
- rozmístění obyvatelstva, sídelní poměry
- rozmístění hospodářských aktivit, sektorová a odvětvová struktura hospodářství
- vlivy hospodářské činnosti na ţivotní prostředí
- ochrana přírody
- transformační společenské, politické a hospodářské procesy a jejich územní projevy
a dopady
- hospodářské a politické postavení České republiky v Evropě a ve světě, zapojení
do mezinárodní dělby práce a obchodu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 197
-
-
regiony České republiky - územní jednotky státní správy a samosprávy, charakteristika
přírodních poměrů regionu, specifika hospodářství, seznámení s kulturními a přírodními
zajímavostmi
práce s atlasem, vyhledávání geografických informací z různých zdrojů
9. ročník
Obyvatelstvo a hospodářství
- světové obyvatelstvo (rasy, národy, jazyky, náboţenství)
- světové hospodářství (průmysl, zemědělství, rybolov, lesní a vodní hospodářství)
- doprava, spoje a sluţby
Politická geografie
- nezávislé státy, závislá území
- stát (hranice, státní zřízení, administrativní členění)
- demokracie a totalitní systémy
- mezinárodní organizace
Globální problémy
- udrţitelný rozvoj
- přírodní katastrofy
- nerostné suroviny a energie
- voda a lesy
- světová populace, globalizace
- geografický projekt
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 198
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: UMĚNÍ A KULTURA
Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacích předmětu
umění a kultura, který v sobě integruje vzdělávací obsahy vzdělávacích oborů hudební
výchova a výtvarná výchova.
Hudební výchova
Jako v kaţdé době, tak i nyní se v oblasti kultury a umění odráţí ţivot a ţivotní podmínky
lidí. V současnosti je zřejmé, ţe svoboda lidského myšlení a počínání se odráţí v odváţnější
tvorbě. Zároveň nově dostupná technika a počítačová vybavenost umoţňuje tvořit mnohem
různoroději, zajímavěji.
Jednotlivé druhy umění do sebe prolínají, coţ umoţňuje pouţívání různorodých výrazových
prostředků a vede k individuální tvorbě a nazírání na svět vůbec.
V našem městě můţeme vhodně vyuţívat k rozvoji hudebního a výtvarného cítění různých
setkání Luţických Srbů, Němců a Čechů, které se zde jiţ pravidelně konají .Také folklorní
a pěvecké festivaly pořádané v našem městě a jeho okolí pod záštitou Euroregionu, či školy,
jsou výbornou příleţitostí k obohacování dětí o nové hudebně kulturní záţitky. Ať uţ se
jedná o osobní účast na vystoupeních, nebo o poslech a sledování jinojazyčné kultury, či
o pomoc při presentaci akcí.
Tato vzdělávací oblast se skládá z hudební a výtvarné části. V části hudební je vzdělávací
obsah členěn do 4 částí, které se vzájemně prolínají (pěvecká, poslechová, hudebně pohybová
a teoretická). V části výtvarné je obsah členěn do 3 bloků (expresivní umění, tvar a prostor,
komunikace).
Hudební i výtvarná výchova mají k dispozici speciální učebny a výuka tedy probíhá většinou
v těchto prostorách. Zároveň je však vzhledem příhodné poloze školy(přilehlý park, centrum
města) výuka VV realizována venku v terénu. S ohledem na profilaci školy jako škola
s ekologickým programem jsou jednotlivé náměty oblasti umění a kultura velmi často cíleny
tímto směrem. Náměty se zároveň variabilně mění podle projektových týdnů, které na škole
pravidelně probíhají. Hudební výchova je vyučována 1 krát týdně 1 hodinu. Časová dotace
ve VV byla navýšena o 2 hodiny, výuka tedy probíhá 1 krát týdně ve dvouhodinovém bloku
a to ve všech ročnících.
Oblast pěvecká
-
-
naučit ţáky výraznému, jistému a kreativnímu projevu v rozsahu g – d2 s důrazem na
uţívání jiţ získaných návyků tj. správné bránicové dýchání, bez křiku, s uţíváním
dynamiky a citem pro metrum
dokázat zazpívat cizojazyčnou píseň
nadále se pokoušet o dvojhlasý zpěv, ať uţ lidový dvojhlas, tak i uměle vytvořený
znát základní hygienické návyky potřebné pro zpěv a dokázat je dodrţovat (větrání, čistý
nos a dýchací cesty, rozezpívání…)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 199
-
zpívat různé hudební ţánry a přizpůsobit jim podání
zpívat při nejrůznějších příleţitostech i na veřejnosti (festivaly, vystoupení, ...)
dokázat rozdělit pozornost a pokoušet se zároveň o zpěv i o doprovod na různé hudební
nástroje
dokázat vnímat metrické dělení skladby a na tomto základě se pokoušet o vlastní
textařskou tvorbu s následným zpěvem
Oblast poslechová
- učit rozlišovat sluchem a následně pohybově polku, valčík, latinsko-americké rytmy
- znát hudební nástroje podle jejich uţití v různých souborech, orchestrech a jiných tělesech
a poznat je bezpečně podle zvuku
- v rámci poslechu získávat poznatky o hudbě české, hudbě jiných národů a etnických
skupin
- poznávat hudbu a skladatele našeho Euroregionu (navštěvovat hudebně kulturní akce
a hovořit o vlastních záţitcích z těchto akcí)
- v rámci poslechu hudby nonartificiální (tzv. neváţné) se pokoušet určit hudební směry
podle charakteristických znaků (jazz, blues, rock and roll, punk, disko…) a pokoušet se
o parafrázování v rámci svých moţností
- v rámci poslechu hudby artificiální (tzv. váţné)dokázat pozorně vyslechnout, zhruba
zařadit podle charakteru do konkrétního období hud.dějin spadají
- znát v návaznosti na poslech z kaţdého období hudebních dějin alespoň 1 výraznou
osobnost a seznámit se s některými zajímavostmi z jejího ţivota
- dokázat určit rozdíly mezi různými typy hud.děl (koncert pro určitý hud.nástroj, pro
orchestr a hud. nástroj, symfonie, symfonická báseň, melodram, opera, opereta, muzikál,
balet, výrazový tanec…
- seznámit se s formami hudby počítačově vytvořené, mixované…
- poznat atypické rytmické figury (synkopa, triola)
- dokázat hovořit o vl. proţitku, pokusit se jej analyzovat a sdělit ostatním co a proč mne
zaujalo (formou krátkých referátů, či pouhého hodnocení)
- seznámit se s hymnami různých národů (např. projekt Děti dětem…)
Oblast hudebně pohybová
- zkoušet krokové variace polky, valčíku, v návaznosti na předtaneční výchovu i na lat.amer. rytmy, country krokové variace, disko taneční kroky…
- pokoušet se zvládnout jednoduché taktovací techniky 2/4 , 3/4, 4/4 taktů při zpěvu se
skupinou
- pokusit se vytvořit se skupinou tanečně pohybové kreace na školní akademii apod.
Oblast hudební teorie
- seznámit se s pojmy spojenými s novodobou tvorbou (nahrávací studio, mixáţní pult,
audio a videotéka, různé typy hud. nosičů) a v rámci moţností se s nimi seznámit
i konkrétně (exkurze…)
- při hře na rytmické hud. nástroje dokázat přečíst jednoduchý notový záznam
- procvičovat znalosti o vlastnostech tónů (posuvky, rytmus, dynamika, harmonie…)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 200
-
poznat bezpečně tóniny Dur a moll a vědět, čím se liší stavba Dur a moll stupnic
seznámit se s kvintovým a kvartovým kruhem, znát, jak jdou po sobě kříţky a béčka
umět poznat, pojmenovat a v rámci moţností zazpívat základní hudební intervaly
orientovat se zhruba v notových zápisech (předtaktí, předehra, rytmus, jednoduchá
a dvojitá taktová čára
znát důsledky nesprávného ţivotního stylu a neekologického chování na schopnost tvorby
v rámci různých festivalů apod. se seznamovat s hudebními osobnostmi, které pracují,
nebo pracovali v našem regionu (Jistel,Říha,Gause,Princl,Stradal…)
umoţnit ţákům učícím se, či hrajícím na melodické hud. nástroje doprovázet ostatní při
výuce
ve skupině dokázat vytvořit jednoduché audio vysílání pro ostatní ţáky školy s vyuţitím
znalostí a schopností technických i hudebních (u příleţitosti st. svátků, k projektu Děti
dětem apod.)
ţák
– vyuţívá své individuální hudební schopnosti a dovednosti při hudebních aktivitách
– uplatňuje získané pěvecké dovednosti a návyky při zpěvu i při mluvním projevu v běţném
ţivotě; zpívá dle svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i vícehlase,
dokáţe ocenit kvalitní vokální projev druhého
– reprodukuje na základě svých individuálních hudebních schopností a dovedností různé
motivy, témata i části skladeb, vytváří a volí jednoduché doprovody, provádí jednoduché
hudební improvizace
– orientuje se v zápise písní a skladeb různých stylů a ţánrů, tyto písně či skladby na základě
individuálních schopností a získaných dovedností svým způsobem realizuje
– rozpozná některé z tanců různých stylových období, zvolí vhodný typ hudebně pohybových
prvků k poslouchané hudbě a na základě individuálních hudebních schopností a pohybové
vyspělosti předvede jednoduchou pohybovou vazbu
– orientuje se v proudu znějící hudby, vnímá uţité hudebně výrazové prostředky
a charakteristické sémantické prvky, chápe jejich význam v hudbě a na základě toho
přistupuje k hudebnímu dílu jako k logicky utvářenému celku
– zařadí na základě individuálních schopností a získaných vědomostí slyšenou hudbu do
stylového období a porovnává ji z hlediska její slohové a stylové příslušnosti s dalšími
skladbami
– vyhledává souvislosti mezi hudbou a jinými druhy umění
6. ročník
pěvecká oblast:
-
zazpívat cizojazyčnou píseň v rozsahu „g“ aţ „d 1“
nácvik lidového dvojhlasu
zpěv mollové a Durové stupnice
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 201
-
výrazně a kreativně zpívat umělé písně různých ţánrů včetně doprovodu a přizpůsobit jim
přednes
poslechová oblast:
- vyslechnout a poznat duet, tercet, …
- poslech artificiální hudby – zařadit dle charakteru do určitého období hudebních dějin
(Mysliveček, Dvořák, Martinů, Jeţek, Nedbal, Čajkovský,…)
- poslech nonartificiální hudby – pokoušet se poznat hudební směr a dokázat popsat různé
záţitky (formou referátů)
- hymny různých národů
- vyslechnout a pojmenovat výrazové prostředky hudby (melodie, harmonie, dynamika)
- poslech různých typů hudebních děl (melodram, opera, opereta, balet,…)
oblast hudební teorie:
- hudební znaménka a jejich funkce
- seznámení s principem vzestupného kvintového kruhu
- vědět, jak jdou po sobě kříţky a béčka
- poznat a pojmenovat základní hudební intervaly
hudebně-pohybová oblast:
- zkoušet krokové variace – polka, valčík, country
- vytvořit pohybové kreace na školní akademii
7. ročník
Oblast pěvecká
- zpěv umělé i lidové písně v rozsahu g-d2
- zpěv mollové stupnice harmonické a melodické, a dokázat je rozeznat
- hlasová hygiena – tvorba tónů, dýchání, nálada, větrání, drţení těla, rozezpívání a pití
- intonační hry – transponování písní během zpěvu do různých tónin, změny rytmu
apod.
- zpěv s taktováním, reagovat na dirigenta
- procvičování dvojhlasého zpěvu
Oblast poslechová
- poznávání poslechem durovou i různé mollové tóniny a stupnice poslechem
- poslech polyfonie kánonů fugy
- poslech méně známých lidových písní v úpravě různých autorů a ztvárných různými
interprety
- poslech úryvků z oper a symfonických básní B. Smetany
- poslech úryvků ze symfonií L. v. Beethovena ( Osudová, Óda na radost)
- rozeznávání duchovní a světské hudby (Vivaldy, Bernstein, Mozart, …)
- spojení poslechové činnosti s tancem a pohybem
- fuga, mateníky, kánon, polyfonie, symfonie, symf. báseň, kantáta, sonátová forma,
oratorium – definice pojmů a orientace v nich
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 202
-
hudební nástroje- rozdělení, materiály, rozloţení v různých hudebních tělesech
durové stupnice s kříţky a béčky, procvičování poznatků o vzestupném kvintovém
a kvartovém kruhu
procvičování názvů kříţků a vědět, jak jdou za sebou
zajímavosti z ţivotopisů J.S.Bacha, L.v. Beethovena, B. Smetany, …
práce s pracovními listy
Pohybová oblast
- společně s referáty zařazovat moderní pohybové prvky
- procvičování polkového, valčíkového kroku,…
- pokoušet se o tzv. výrazový tanec ve spojení s poslechem váţné programové hudby
- pokusy o vlastní choreografii (školní akademie)
8. ročník
Oblast pěvecká
- lidové písně s dvojhlasy
- evergreeny
- spirituály, případně i jazz rock and roll, country a folku
- dodrţovat pravidla hlasové hygieny
- umět zazpívat mateník a spojit s pohybem
- pěvecké činnosti – spojovat s hrou na různé hudební nástroje
Oblast poslechová
- jazz, swing, černošské blues, chanson
- hudba významných hud. osobností od středověku po hudbu 20. století v návaznosti na
hud. teorii
- znát pojmy : hudba artificiální a nonartificiální, hudba aleatorní, seriálová,
elektronická, dodekafonie
- vývoj jazzu a zajímavosti z ţivotopisů významných interpretů jazzové hudby
- zná některé moderní hudební nástroje
- procvičit nástrojové sloţení různých těles
- hudební dějiny od pravěku po hudbu 20. století
- práce s pracovními listy
Pohybová oblast
- pohybové etudy týkající se pravěku, baroka, klasicismu, tance 20. stol.
- procvičovat polkové, valčíkové i country kroky
- při přednášení referátů děti zařazují prvky moderních tanečních forem
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 203
9. ročník
Oblast pěvecká
- dokázat zazpívat dvě aţ tři cizojazyčné písně
- dokázat zazpívat jazzovou píseň s příslušnými protipřízvuky (synkopy, …)
- zpěv vánočních koled v úpravami různých rytmických nástrojů
- zazpívat rozloţeně akord A,T,S,D. – Zpěv vybraných skladeb z 60. let 20.stol
- zpěv vybraných skladeb 90. let 20. stol – skládání vlastních textů ke známým
melodiím, pokus o ekopíseň
- zpěv společně s CD, DVD
Oblast poslechová
- vţdy k probíranému úseku hudebních dějin – úryvky
- parafrázovat známé úryvky poslechových skladeb
- opakovat znalosti o všech úsecích hudebních dějin a přidat výuku o hudbě 20. stol.
- referáty dětí, které vypracovávají od 6. ročníku by měly mít vzestupnou kvalitu
- základy zákonitostí tvorby základních akordů
- práce s rytmem, metrem.
- harmonie v návaznosti na jednotlivé stupnice s vyuţitím pracovních listů
- práce s pracovními listy
Oblast pohybová
- jako přípravu na předtaneční výchovu, probrat kroky: lat. amerických tanců,
- zopakovat polku, valčík, mazurku
- přidat základní kroky tanců 20. aţ 30. let 20. stol. swing, slowfox atd.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 204
Výtvarná výchova
Jako v kaţdé době,tak i nyní se v oblasti kultury a umění odráţí ţivot a ţivotní podmínky lidí.
V současnosti je zřejmé, ţe svoboda lidského myšlení a počínání se odráţí v odváţnější
tvorbě. Zároveň nově dostupná technika a počítačová vybavenost umoţňuje tvořit mnohem
různoroději, zajímavěji.
Jednotlivé druhy umění do sebe prolínají, coţ umoţňuje pouţívání různorodých výrazových
prostředků a vede k individuální tvorbě a nazírání na svět vůbec.
V našem městě můţeme vhodně vyuţívat k rozvoji hudebního a výtvarného cítění různých
setkání Luţických Srbů, Němců a Čechů, které se zde jiţ pravidelně konají .Také folklorní
a pěvecké festivaly pořádané v našem městě a jeho okolí pod záštitou Euroregionu, či školy,
jsou výbornou příleţitostí k obohacování dětí o nové hudebně kulturní záţitky. Ať uţ se
jedná o osobní účast na vystoupeních, nebo o poslech a sledování jinojazyčné kultury, či
o pomoc při presentaci akcí.
Tato vzdělávací oblast se skládá z hudební a výtvarné části. V části hudební je vzdělávací
obsah členěn do 4 částí, které se vzájemně prolínají (pěvecká, poslechová, hudebně pohybová
a teoretická). V části výtvarné je obsah členěn do 3 bloků(expresivní umění, tvar a prostor,
komunikace).
Hudební i výtvarná výchova mají k dispozici speciální učebny a výuka tedy probíhá většinou
v těchto prostorách. Zároveň je však vzhledem příhodné poloze školy(přilehlý park, centrum
města) výuka VV realizována venku v terénu. S ohledem na profilaci školy jako škola
s ekologickým programem jsou jednotlivé náměty oblasti umění a kultura velmi často cíleny
tímto směrem. Náměty se zároveň variabilně mění podle projektových týdnů, které na škole
pravidelně probíhají. Hudební výchova je vyučována 1 krát týdně 1 hodinu. Časová dotace
ve VV byla navýšena o 2 hodiny, výuka tedy probíhá 1 krát týdně ve dvouhodinovém bloku
a to ve všech ročnících.
-
-
vést k tvořivému přístupu k ţivotu
překonat ostych a tendenci ke stereotypům vlastní danému věku
učit samostatnosti, podporovat osobitost projevu
upevňovat znalost základních výtvarných technik- kresby, malby, grafiky, modelování-,
zaměřit se na prohloubení zručnosti a zvládnutí obtíţných námětů v celé šířce dané
techniky
podporovat u dětí schopnost pozorování, vnímání skutečnosti, okolí, světa
neomezovat bezprostřednost ţáků, podporovat ji co nejdéle
nenásilně je získávat k chuti do vlastní tvorby
vést děti k vytváření postojů ke svým dílům i dílům ostatních
naučit je obhajovat svou volbu postupu, techniky, materiálu nebo nástroje
vést k pochopení důleţitosti umění pro člověka
nacházet v tvorbě radost, uspokojení
seznamovat s moderním výtvarným uměním a vyuţívat nové techniky, které jsou pro ţáky
přitaţlivé
vyuţívat moţností umění v ostatních učebních předmětech a projektech
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 205
-
seznámit ţáky s novými výtvarnými materiály či netradičním vyuţitím materiálů
klasických
naučit děti volit vhodný materiál jako výrazový prostředek tématu
stejně tak ukázat různorodost a bohatost výtvarných nástrojů
seznamovat s výtvarným uměním z hlediska historického vývoje i z pohledu jednotlivých
osobností, výtvarných skupin a směrů
v oboru kresby poznávat různé typy linií, stopy různých nástrojů
řešit lineární, plošné i prostorové náměty
zkoumat vztah detailu a celku, zjednodušení a abstrakce
v malbě učit vnímat osobitost barev, jejich symboliku, dekorativnost
soustředit se na míchání barev, bohatství tónů, čistotu projevu
vyuţívat specifické vlastnosti materiálů (voskové pastely, olejové bary, akryly, akvarel)
v prostorové tvorbě se věnovat modelaci ploch a objemů pomocí tónování, kontrastů
vyuţívat barevného vidění v praxi (dekorace, plakáty, výzdoba školy)
dle moţností zkoušet náročnější grafické techniky, zvládat je v celé šíři (tisky- příprava,
realizace, technická znalost, dokončení a úprava, paspartování, rámování)
naučit pouţívat náhodu a záměr, vyuţívat zdánlivé chyby
vytvářet znaky, písmo, značky- názornost a jednoduchost
organizovat výtvarné akce, uchovávat jejich výsledky (snímky, archiv, videozáznamy)
podporovat prostorové cítění a vidění, pracovat s rytmem, reliéfem a dekorem
vyuţívat přírodní prvky, zbytky průmyslových výrobků, odpadní materiál (dřevo, textil,
papír, umělá hmota, kov)
výtvarné experimenty v duchu fyzického proţívání a poznávání sebe sama (popart,
fotografie, landart, koncepty, videoart, instalace)
zdůraznit akční proces v inspirativním prostředí
Ţák
– vybírá, vytváří a pojmenovává co nejširší škálu prvků vizuálně obrazných vyjádření a jejich
vztahů; uplatňuje je pro vyjádření vlastních zkušeností, vjemů, představ a poznatků; variuje různé
vlastnosti prvků a jejich vztahů pro získání osobitých výsledků
– uţívá vizuálně obrazná vyjádření k zaznamenání vizuálních zkušeností, zkušeností získaných
ostatními smysly a k zaznamenání podnětů z představ a fantazie
– uţívá prostředky pro zachycení jevů a procesů v proměnách a vztazích; k tvorbě uţívá některé
metody uplatňované v současném výtvarném umění a digitálních médiích - počítačová grafika,
fotografie, video, animace
– vybírá, kombinuje a vytváří prostředky pro vlastní osobité vyjádření; porovnává a hodnotí jeho
účinky s účinky jiţ existujících i běţně uţívaných vizuálně obrazných vyjádření
– rozliší působení vizuálně obrazného vyjádření v rovině smyslového účinku, v rovině subjektivního
účinku a v rovině sociálně utvářeného i symbolického obsahu
– interpretuje umělecká vizuálně obrazná vyjádření současnosti i minulosti; vychází při tom ze svých
znalostí historických souvislostí i z osobních zkušeností a proţitků
– porovnává na konkrétních příkladech různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření; vysvětluje
své postoje k nim s vědomím osobní, společenské a kulturní podmíněnosti svých hodnotových
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 206
–
soudů
ověřuje komunikační účinky vybraných, upravených či samostatně vytvořených vizuálně
obrazných vyjádření v sociálních vztazích; nalézá vhodnou formu pro jejich prezentaci
6. ročník
Kresba:
-
poznávání stop různých kreslířských nástrojů
hry s linií
kombinování kreslířských technik, materiálů a nástrojů
experimentování s nástroji směřující k uvolnění rukopisu
snaha o kompoziční myšlení
vytváření lineárního rytmu, vykrývání ploch
přepis dle skutečnosti, hledání proporčních vztahů
kontrasty tmavých a světlých ploch
kresba z představy rozvíjející svobodné myšlení
Malba:
-
pozorování barevných stop materiálů a nástrojů
zacházení s hmotou barev
kombinování malířských a jiných technik
vyuţívání náhodných objevů a událostí v malbě
seznámení s barevným kruhem, barevná škála
poznávání výrazových a kompozičních vlastností barev
zjednodušení motivu, modelace ploch a objemů
řešení formátu, vyváţení celku
hledání inspirace pro malbu
Grafika:
-
hra s grafickými materiály, otisky
příprava matric, vedení linky, kontrast ploch
jednotlivé kroky tisku
zvládnutí úpravy a čistota projevu
dekorativní plochy, spojení s písmem, jednoduché znaky
Plastická a prostorová tvorba:
-
hra s materiály (hlína, modelína, sádra, novinová hmota, vosk apod.)
komponování a vícepohledovost
pokus o přepis skutečnosti
uplatnění vlastního vidění a proměňování námětu
netradiční materiály i témata
moţnosti tvorby v různých prostředích
vyuţití nálezů
zapojení tvorby do okolního ţivota
uvědomění si prostoru a pohybu
smyslové záţitky a události
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 207
-
vytváření dokumentace a uchovávání tvorby
7.ročník
-
posilování mezipředmětových vztahů, především k dějepisu, komunikačním
dovednostem, českému jazyku
zařazení průřezových témat
teorie Vv: období gotického slohu, renesance a baroka- zaměření na památky na našem
území
posilování výtvarného vyjadřování projektových týdnech
Kresba:
-
nové postupy kresby a jejich variace
vyuţití netradičních materiálů
důraz na zvládnutí kompozice a formátu
kresba v dílech českých výtvarníků
Malba:
- teorie barvy, míchání barev, skládání barev
- netradiční prostředky v tradičním pojetí
- velké formáty, zvládání kompozice
- vztah plochy a objemu
- malířská díla středověku a novověku v našich památkách
Grafika:
- zvládnutí postupu jednoduchých graf. technik
- linoryt, suchá jehla, tisky z koláţí
- snaha o originální a individuální přístup k tématu
- uţitá grafika: novoročenky
Prostorová tvorba:
- témata výtvarných soutěţí
- spojování prvků různých materiálů
- kompozice
- symetrie a kontrasty
8.ročník
-
pokračování rozvíjení mezipředmětových vztahů
teorie Vv: umění novověku, 19. století
zaměření na proţitky člověka při tvorbě
Kresba:
- kresba lidské postavy, proporce
- kresba dle skutečnosti, zaloţená na pozorování
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 208
-
záznam pohybu, rychlé skici a náčrty
-
kresba ve spojení s fotografií
Malba:
- utváření vlastního postoje k barevnému vyjadřování
- rozšiřování palety odstínů
- vyjádření pocitů a proţitků
- malba netradičními prostředky(mořidlo, lepidlo, akryl, textilní barvy, pigmenty)
Grafika:
- znak, písmo- zvládnutí specifik grafického přepisu
- vícebarevná grafika, soutisk
- kombinace grafiky a jiných malířských technik
Prostorová tvorba:
- menší plastiky
- vyjádření konkrétních i abstraktních úkolů
- plastické pozorování skutečnosti
9.ročník
-
ucelení výtvarných znalostí a schopností
uvědomění si vlastní individuality, svých předností ve výtvarném projevu
umění 20. století
shrnutí vývoje výtvarného umění
Kresba:
- detail, vystiţení typických rysů a znaků
- čistá kresebná linie
- rýsovaná kresba
- vyuţití kresby v moderních technikách
- netradiční techniky a jejich propojování (frotáţ, froasáţ, dokreslená muchláţ, chiasmáţ,
- záznamy denního ţivota
Malba:
- netradiční techniky a postupy
- malba voskem, přírodní materiály, akční malba, body painting,
Prostorová tvorba:
- seznámením s uměním 20. století
- objektové umění, land art, umění akce
- ztvárňování světa kolem nás
- rituály, události
- mediální tvorba, fotografie
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 209
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A ZDRAVÍ
Vzdělávací oblast je realizována v 6. – 9. ročníku prostřednictvím vyučovacího předmětu
Tělesná výchova (2 hodiny týdně), v 6. a 7. ročníku prostřednictvím předmětu Výchova ke
zdraví (1 hodina týdně) a v 8. ročníku v rámci integrovaného předmětu Člověk, příroda
a zdraví vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět (1 hodina týdně).
VÝCHOVA KE ZDRAVÍ
Vyučovací předmět Výchova ke zdraví se stává důleţitou součástí základního vzdělávání.
Ţáci se seznamují s tím, jak ovlivnit své zdraví, jak se zdravě chovat, jak získané poznatky
aplikovat ve svém ţivotě.
Obsah tohoto předmětu navazuje na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět na 1. stupni
základní školy.
Obsah učiva je určen všem ţákům (tedy chlapcům i dívkám) 6. aţ 8. ročníku, je realizován
v kmenové třídě jednou týdně. Ţáci pracují na řešení jednotlivých problémů samostatně, za
vedení učitele nebo ve skupinách.
Ţáci jsou vedeni k tomu, aby poznávali sebe samé, aby pochopili hodnotu zdraví a smysl jeho
prevence. Seznamují se s nebezpečími, která zdraví ohroţují, učí se chránit zdraví své i zdraví
ostatních. Osvojují si dovednosti a způsoby chování, které vedou k zachování a posílení
zdraví. Jde především o účinnou motivaci ţít zdravě, které bude dosaţeno zejména pomocí
řešení konkrétních ţivotních situací, praktickými příklady či aplikací v kaţdodenním ţivotě
ţáka a jeho okolí. Obsah prolíná i do ostatních vzdělávacích oblastí a do ţivota školy (v rámci
projektových týdnů).
Výchova ke zdraví přináší poznatky o člověku, zejména ve spojení s jeho zdravím a prevencí
zdraví. Ţáci se učí aktivně rozvíjet a chránit své zdraví, být za ně odpovědní. Ţáci jsou vedeni
k upevňování hygienických, stravovacích, pracovních a zdravotně preventivních návyků.
Rozvíjejí dovednost odmítat škodlivé látky, předcházet úrazům, čelit nebezpečí, která jim
hrozí v kaţdodenním ţivotě i za mimořádných událostí. Rozšiřují a prohlubují své poznatky
o rodině, o společenství vrstevníků, o člověku a jeho vztazích k ostatním lidem a k přírodě.
Učí se hodnotit své chování z pohledu zdravého způsobu ţivota vzhledem k individuálním
potřebám.
B) VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍ CÍLE:
-
vést k poznání, ţe zdraví je nejdůleţitější hodnota v lidském ţivotě
-
pochopit zdraví jako rovnováhu tělesné, duševní a sociální pohody
-
vnímat radostné proţitky
-
orientovat se v názorech, co je zdravé, co zdraví prospívá, co naopak škodí
a ohroţuje
-
upevnit návyky, které vedou ke zdravému způsobu ţivota
-
vyuţívat osvojené poznatky v praktickém kaţdodenním ţivotě
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 210
-
jednat v souladu s prevencí zdraví, chápat důleţitost vést zdravý ţivot
-
navazovat a upevňovat zdravé mezilidské vztahy
-
vést k aktivnímu zapojování do těch činností, které podporují zdraví
propagovat pohybové činnosti v rodině, v obci, mimo školu
VÝCHOVA KE ZDRAVÍ
Očekávané výstupy – 2. stupeň (3. období)
ţák
-
respektuje přijatá pravidla souţití mezi vrstevníky a partnery a pozitivní komunikací
a kooperací přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů v širším společenství
(v rodině, komunitě)
-
vysvětlí role členů komunity (rodiny, třídy, spolku) a uvede příklady pozitivního
a negativního vlivu na kvalitu sociálního klimatu (vrstevnická komunita, rodinné
prostředí) z hlediska prospěšnosti zdraví
vysvětlí na příkladech přímé souvislosti mezi tělesným, duševním a sociálním zdravím;
vysvětlí vztah mezi uspokojováním základních lidských potřeb a hodnotou zdraví;
dovede posoudit různé způsoby chování lidí z hlediska odpovědnosti za vlastní zdraví
i zdraví druhých a vyvozuje z nich osobní odpovědnost ve prospěch aktivní podpory
zdraví










usiluje v rámci svých moţností a zkušeností o aktivní podporu zdraví
vyjádří vlastní názor k problematice zdraví a diskutuje o něm v kruhu vrstevníků, rodiny
i v nejbliţším okolí
dává do souvislostí sloţení stravy a způsob stravování s rozvojem civilizačních nemocí
a v rámci svých moţností uplatňuje zdravé stravovací návyky
uplatňuje osvojené preventivní způsoby rozhodování, chování a jednání v souvislosti
s běţnými, přenosnými, civilizačními a jinými chorobami; svěří se se zdravotním
problémem a v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc
projevuje odpovědný vztah k sobě samému, k vlastnímu dospívání a pravidlům zdravého
ţivotního stylu; dobrovolně se podílí na programech podpory zdraví v rámci školy a
obce
samostatně vyuţívá osvojené kompenzační a relaxační techniky a sociální dovednosti
k regeneraci organismu, překonávání únavy a předcházení stresovým situacím
optimálně reaguje na fyziologické změny v období dospívání a kultivovaně se chová
k opačnému pohlaví
v souvislosti se zdravím, etikou, morálkou a ţivotními cíli mladých lidí přijímá
odpovědnost za bezpečné sexuální chování
dává do souvislostí zdravotní a psychosociální rizika spojená se zneuţíváním
návykových látek a ţivotní perspektivu mladého člověka; uplatňuje osvojené sociální
dovednosti a modely chování při kontaktu se sociálně patologickými jevy ve škole i
mimo ni; v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc sobě nebo druhým
vyhodnotí na základě svých znalostí a zkušeností moţný manipulativní vliv vrstevníků,
médií, sekt; uplatňuje osvojené dovednosti komunikační obrany proti manipulaci a
agresi
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 211

projevuje odpovědné chování v situacích ohroţení zdraví, osobního bezpečí, při
mimořádných událostech; v případě potřeby poskytne adekvátní první pomoc
6. ročník
-
Rodina
 Vztahy, úlohy
 Souţití
 Komunikace
-
Osobní bezpečí
 nebezpečné situace
 šikana
 krizová centra
-
Zásady první pomoci
 Úrazy
 Obvazová technika
 Umělé dýchání
-
Návykové látky (tabák, alkohol)
 Umění odmítnout
 Nebezpečí vzniku závislosti
 Pozitivní ţivotní cíle
7. ročník
-
Zásady slušného chování
 Já a mé okolí
 Člověk mezi lidmi
 Člověk ve společnosti
-
Zdravý způsob života
 Reţim dne
 Vyuţití volného času
 Spánek, odpočinek, únava, pohybové aktivity
 Duševní a tělesná hygiena
 Hygienické návyky
 Škodlivé jevy
 Zdravá výţiva – zásady, argumenty pro a proti
 Sestavení jídelníčku
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 212

Návrh plakátu k tématu
- Sexuální výchova
 Proměny v chování
 Tělesný rozvoj
 Odlišnosti pohlaví
-
Zneužívání návykových látek
 Drogy a jejich účinky
 Vznik závislosti
 Legislativa
8. ročník
-
Tělesný vývoj
 Jednotlivé ţivotní etapy – jejich hlavní zvláštnosti
 Metabolismus
 Puberta a její znaky
 Tělesné a duševní změny
 Chování v kolektivu – přátelství, první lásky
-
Sexuální výchova
 Zásady pohlavního ţivota
 Antikoncepce a její důleţitost v ţivotě
 Pozitivní ţivotní cíle – odpovědnost za své chování
 Pohlavní nemoci, promiskuita
 Ochrana před pohlavními nemocemi
 Plánované rodičovství, manţelství
-
Zdraví a nemoc
 Běţné choroby a jejich prevence
 Infekční choroby a jejich prevence
 První pomoc – zásady předlékařské první pomoci
-
Zdravý životní styl, životní prostředí
 Základy zdravé výţivy
 Vitamíny a minerály
 Pitný reţim
 Význam pohybu a sportování
 Osobní hygiena
 Vliv ţivotního prostředí na člověka
 Zeleň v okolí člověka
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 213
Tělesná výchova
Veškeré tělesné pohybové aktivity vedou k všestrannému rozvoji ţáka, tedy nejen ke zvýšení
jeho pohybových schopností a dovedností, ale i k posílení jeho charakterových vlastností
(zodpovědnost, spolupráce, vytrvalost, odvaha, schopnost respektovat pokyny, umět se
podřídit kolektivu …).
Tělesná výchova pěstuje u ţáků kladný vztah ke sportu a pohybu vůbec, aby se sport stal
součástí jejich zdravého ţivotního stylu. Systémem jednoduchých pohybových a sportovních
aktivit vede ke zvyšování tělesné zdatnosti a k správnému drţení těla ţáků.
Vštěpováním pohybových návyků a vyvoláním radostného pocitu z pohybu u dětí se podílíme
na zvyšování jejich psychické odolnosti vůči negativním vlivům svého okolí a na posilování
jejich charakterových vlastností. Základní a důleţitou metodou, která slouţí ke splnění všech
těchto cílů a úkolů je HRA a dodrţování herních pravidel.
Osvojením základů herních technik a taktických postupů, zvyšujeme u ţáků nejen pohybové
schopnosti, ale také podporujeme jejich prostorovou orientaci, schopnost správného
a rychlého rozhodování i schopnost pohotově reagovat.
Neustále věnujeme patřičnou pozornost bezpečnosti při výuce Tv, průběţně opakujeme
bezpečnostní pravidla, upozorňujeme na moţnosti úrazů, snaţíme se vštípit pocit
zodpovědnosti za své chování a svoji bezpečnost, pocit sounáleţitosti a ohleduplnosti
ke svým spoluţákům.
Později přistupuje důraz na větší samostatnost a odpovědnost ţáků v jednání, rozhodování
a činnostech souvisejících se zdravím.
Tělesná výchova je předmět, kde je nutný diferencovaný přístup k ţákům podle jejich
momentální tělesné zdatnosti. Zde musíme citlivě hodnotit kaţdého ţáka, vzhledem k jeho
individuálním moţnostem a předpokladům pro zvládnutí různých pohybových aktivit.
V hodinách Tv se nezaměříme jen na rozvoj a zdokonalování pohybových schopností, ale
také vštěpujeme důleţité hygienické zásady s tím spojené.
Pohybové činnosti by měly prolínat a doplňovat i další oblasti výchovy, měly by se objevovat
i v dalších předmětech jako např. vhodné rozcvičky, pohybové hry, taneční prvky.
Správně řízená výuka tělesné výchovy vyţaduje, aby učitel:
-
kladl na ţáky tělovýchovné poţadavky, které jsou přiměřené jejich tělesné a pohybové
vyspělosti
dbal rozdílu mezi chlapci a děvčaty
volil program s ohledem na roční období a materiálně technické vybavení školy
dbal bezpečnosti ţáků a vedl ţáky k nacvičování vhodné a správné dopomoci a záchrany
při cvičení
účelně zaměstnával co nejvíce ţáků vhodnými bezpečnými úkoly ke cvičení ve druţstvech
Hlavní organizační formou vyučovacího procesu je vyučovací hodina tělesné výchovy.
Vyučovací hodiny tělesné výchovy se vzhledem k situaci ZŠ (tělocvična není v areálu ZŠ, je
třeba docházet) spojují do „dvouhodinovky“. K výuce se vyuţívá nedaleký sportovní areál
(tělocvična, hala, hřiště) a zároveň vhodná místa v okolí ZŠ.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 214
-
-
-
rozvoj pohybových schopností a dovedností ţáků
rozvoj smyslu pro účelný a krásný pohyb
vést ţáky k vědomému zvládnutí pohybu, zařazovat cviky na koordinaci pohybů
zvyšovat pohybový rozsah a obratnost ţáků
pochopit důleţitost organizace a spolupráce hlavně formou her (dodrţování pravidel, umět
se podřídit kolektivu, spolupracovat…)
neustále seznamovat ţáky s důleţitostí dodrţování bezpečnostních zásad (při hrách v tělocvičně, na hřišti, při cvičeních s náčiním nebo na nářadí…)
naučit ţáky připravit se na sportovní výkony – zvolit vhodnou obuv, vhodné oblečení
(sepnout vlasy, odloţit hodinky a jiné cennosti …)
posilovat tělesnou kondici a duševní pohodu dětí správně zvolenými aktivitami, vhodnými
a přiměřenými tomuto věku
z hlediska správné organizace a bezpečnosti je vhodné zvládnout s dětmi základy
pořadových cvičení (nástupy, povely: pozor,pohov…)
vyuţívat různá kondiční cvičení k rozvoji a zvýšení pohybových schopností ţáků – to je
zvyšovat obratnost, vytrvalost, rychlost, pohyblivost (za pomocí různého načiní, vyuţití
různých druhů nářadí, přeskoky, odrazy, překonávání překáţek, různé druhy běhů…)
učit ţáky cítit, vnímat hudbu a umět ji vyjadřovat pohybem, snaţit se rozvíjet rytmické
cítění, začleňovat taneční prvky (lidové písničky)
rozvíjet dovednosti ţáka zvládnutím základů atletické abecedy (běhy, skoky, hody ...)
zvládat průpravná cvičení pro míčové hry, správně zvládat techniky házení, chytání,
přihrávání
seznamovat ţáky s nácvikem jednoduchých základů miniher
vkládat dle moţností cvičení v různém prostředí, seznamovat ţáky s pohybem na hřišti, ve
volné přírodě, v lese
dle moţnosti zařadit zimní sportování (bobování, sáňkování, lyţování, bruslení)
vštípit základy plaveckých dovedností
nesoustředit se jen na hodiny Tv, ale začleňovat do vyučování další pohybové aktivity –
vycházky, pohybové chvilky, cviky ve třídě na správné drţení těla)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 215
ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ZDRAVÍ
ţák
– aktivně vstupuje do organizace svého pohybového reţimu, některé pohybové
činnosti zařazuje pravidelně a s konkrétním účelem
– usiluje o zlepšení své tělesné zdatnosti; z nabídky zvolí vhodný rozvojový program
– samostatně se připraví před pohybovou činností a ukončí ji ve shodě s hlavní
činností -zatěţovanými svaly
– odmítá drogy a jiné škodliviny jako neslučitelné se zdravím a sportem; upraví
pohybovou aktivitu vzhledem k údajům o znečištění ovzduší
– uplatňuje vhodné a bezpečné chování i v méně známém prostředí sportovišť,
přírody, silničního provozu; předvídá moţná nebezpečí úrazu a přizpůsobí jim svou
činnost
ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ÚROVEŇ POHYBOVÝCH DOVEDNOSTÍ
ţák
– zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti
a tvořivě je aplikuje ve hře, soutěţi, při rekreačních činnostech
– posoudí provedení osvojované pohybové činnosti, označí zjevné nedostatky a jejich
moţné příčiny
ČINNOSTI PODPORUJÍCÍ POHYBOVÉ UČENÍ
ţák
– uţívá osvojované názvosloví na úrovni cvičence, rozhodčího, diváka, čtenáře novin
a časopisů, uţivatele internetu
– naplňuje ve školních podmínkách základní olympijské myšlenky - čestné soupeření,
pomoc handicapovaným, respekt k opačnému pohlavní, ochranu přírody při sportu
– dohodne se na spolupráci i jednoduché taktice vedoucí k úspěchu druţstva a
dodrţuje ji
– rozlišuje a uplatňuje práva a povinnosti vyplývající z role hráče, rozhodčího,
diváka, organizátora
– sleduje určené prvky pohybové činnosti a výkony, eviduje je a vyhodnotí
– zorganizuje samostatně i v týmu jednoduché turnaje, závody, turistické akce;
spolurozhoduje osvojované hry a soutěţe
– zpracuje naměřená data a informace o pohybových aktivitách a podílí se na jejich
prezentaci
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 216
D) Obsah učiva
6. ročník
Obsah učiva je v jednotlivých ročnících podobný, navazuje se na jiţ naučené poznatky z
dřívějšího období, stoupají ale nároky a náročnost provedených cviků.
-
zdravý ţivotní styl, odmítání škodlivin, drog
Průpravná, kondiční, koordinační a relaxační cvičení
-
vlastní vedení rozcvičky dle individuálních dovedností ţáka
cvičení v sedu roznoţmo
cvičení v lehu na boku
hodnocení provedených cviků svých i spoluţáků
uţití základního osvojeného tělocvičného názvosloví
cvičení dle jednoduchých nákresů a karet
správné drţení těla při práci v sedě, vestoje, při zvedání břemen
podstata únavy, jednostranné zátěţe a svalové nerovnováhy
Drobné hry
-
-
úpolové hry
 přetahy, přetlaky
 pády
postoj
dodrţování pravidel her, hra fair play
respekt k opačnému pohlaví
zohlednění svých individuálních schopností
vytváření různých variant osvojených pohybových her
organizace drobných pohybových činností a soutěţí dle individuální věkové úrovně
Lehká atletika
-
-
běh
 rychlý běh 60 metrů
 štafetový běh
hod
 kriketovým míčkem horním obloukem
skok
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 217


do výšky snoţmo i střiţmo s dopadem na měkkou podloţku
do dálky
Sportovní gymnastika
- akrobacie
 stoj na rukách a na hlavě s dopomocí
 most s dopomocí
 kotoul vzad ze stoje spatného a rozkročného
- tyč
 šplh s přírazem dle individuálních předpokladů ţáka
- koza
 náskok do kleku, do sporu dřepmo
 přeskok roznoţkou našíř s dopomocí
- kruhy
 visy, houpání, seskoky
- hrazda
 náskok do vzporu
 seskok, sešin
Sportovní hry
-
průpravné hry k přehazované, kopané
seznámení s pravidly
nácvik herních činností
přehazovaní, fotbal
 základy herních systémů
 herní kombinace
 herní činnosti jednotlivců
 utkání
7. ročník
-
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 218
- vlastní vedení a utváření rozcvičky dle individuálních dovedností ţáka
- cvičení v sedu roznoţmo
- cvičení v lehu na boku
- hodnocení provedených cviků svých i spoluţáků
- uţití základního osvojeného tělocvičného názvosloví
- cvičení dle jednoduchých nákresů a karet
- schopnost ţáka zařadit vhodné korektivní cvičení při jednostranné zátěţi
- správné drţení těla při práci v sedě, vestoje, při zvedání břemen
- podstata únavy, jednostranné zátěţe a svalové nerovnováhy
Drobné hry
- úpolové hry
 pády
- postoj
- pálkovačky
- dodrţování pravidel her, hra fair play
- respekt k opačnému pohlaví
- zohlednění svých individuálních schopností
- vytváření různých variant osvojených pohybových her
- organizace drobných pohybových činností a soutěţí dle individuální věkové úrovně
Lehká atletika
- běh
 vytrvalostní běh 800 m(D), 1500 m(CH)
- hod
 granátem horním obloukem (chlapci)
- skok
 do výšky snoţmo i střiţmo s dopadem na měkkou podloţku
 do dálky
- akrobacie
 kotoul letmo
- tyč
 šplh s přírazem i bez přírazu dle individuálních předpokladů ţáka
- koza
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 219
-
 přeskok skrčkou našíř s dopomocí
kruhy
hrazda
 seskok, sešin
Sportovní hry
- průpravné hry k házené, přehazované, florbalu, kopané, basketbalu a volejbalu
- seznámení s pravidly
- nácvik herních činností
- házená, přehazovaní, florbal, fotbal, basketbal, volejbal:
 utkání
Lyžování
Tento tématický celek je zařazován zpravidla do 7. ročníku.
-
teoretická příprava
základní pojmy
výstroj
orientace, značky
mazání lyţí
v případě vhodných klimatických podmínek i praktická příprava na svahu
8. ročník
-
- pohyb v třídobém taktu, třídobý takt v písni (Pásla ovečky)
- střídání poskočného kroku a cvalu stranou
- nácvik lidových tanců – polka, sousedská a mazurka
- technika pohybů
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 220
-
aerobní a jiné formy cvičení
Drobné hry
- úpolové hry
 pády
- postoj
- pálkovačky
Lehká atletika
- běh
- hod
 granátem horním obloukem (chlapci)
 vrh koulí
- skok
 do dálky
- akrobacie
 kotoul letmo
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 221
-
-
tyč
lano
 šplh s pomocí smyčky
koza
kruhy
hrazda
 seskok, sešin
 přešvih, visy, toče, kotouly, výmyk
Sportovní hry
 utkání
- rozvoj přirozených fyzických dovedností ( lezení, běhání….)
- práce s mapou, kompasem a buzolou v terénu
- topografické pojmy
- drobné tábornické hry (kroket, gorotky, ringo,….)
- chůze v terénu do 25 km
9. ročník
- základní postoje – pozor, pohov
- základní povely: nástup, pozor, pohov, vpravo v bok, vlevo v bok, vyrovnat, rozchod
- nástup na značky, do řady, do druţstev, do kruhu, rozpočítávání do skupin, čelem vzad,
- chůze do rytmu ( na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích
- zdravý ţivotní styl, odmítání škodlivin, drog
- pohyb v třídobém taktu, třídobý takt v písni (Pásla ovečky)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 222
-
střídání poskočného kroku a cvalu stranou
nácvik lidových tanců – polka, sousedská a mazurka
technika pohybů
aerobní a jiné formy cvičení
Drobné hry
- úpolové hry
 pády
- postoj
- pálkovačky
Lehká atletika
- běh
- hod
 granátem horním obloukem
 vrh koulí
- skok
 do dálky
- akrobacie
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 223
-
-
 přemet stranou
 kotoul letmo
tyč
lano
 šplh s pouţitím smyčky, moţno i bez
koza
kruhy
hrazda
 seskok, sešin
 přešvih, visy, toče, kotouly, výmyk
Sportovní hry
 utkání
- rozvoj přirozených fyzických dovedností ( lezení, běhání….)
- práce s mapou, kompasem a buzolou v terénu
- topografické pojmy
- drobné tábornické hry (kroket, gorotky, ringo,….)
- chůze v terénu do 25 km
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 224
Zdravotní tělesná výchova
Doplňující obor vzdělávací oblasti Zdravotní tělesná výchova je určen ţákům III. (příp. II.)
zdravotní skupiny. Jeho zařazení vychází ze situace v moderní společnosti, která v mnohém
ţivot usnadňuje, ale paradoxně tím vyvolává uţ v dětském věku četná zdravotní oslabení,
která je nutné napravovat a korigovat (z nedostatku intenzivního a vhodně zaměřeného
pohybu, z dlouhodobého setrvávání ve statických polohách, z nadměrného příjmu potravy v
nevhodné skladbě, z nekvalitního ovzduší, z četných stresových situací, nepříznivých
sociálních vztahů atd.). Základní vzdělávání tak reaguje na výzkumy lékařů a jejich závěry, ţe
zdravotně oslabené dítě potřebuje větší mnoţství spontánních i cíleně zaměřených
pohybových aktivit neţ dítě zdravé. Tento obor vede konkrétní ţáky k poznání charakteru
jejich zdravotního oslabení i míry a rozsahu omezení některých činností. Současně předkládá
konkrétní způsoby ovlivňování zdravotních oslabení (speciální cvičení, všestranně zaměřené
pohybové činnosti, relaxační techniky atd.) a jejich zařazování do denního reţimu ţáků.
.
-
-
pohybové činnosti v návaznosti na obsah TV 2. stupni s přihlédnutím ke konkrétnímu
druhu a stupni oslabení
prevence a korekce oslabení
denní reţim z pohledu zdravotního oslabení,soustředění na cvičení, vědomá kontrola
cvičení, nevhodná cvičení a činnosti
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 225
VŠESTRANNÉ ROZVÍJEJÍCÍ POHYBOVÉ ČINNOSTI
ţák
 uplatňuje odpovídající vytrvalost a cílevědomost při korekci zdravotních
oslabení
 zařazuje pravidelně a samostatně do svého pohybového reţimu speciální
vyrovnávací cvičení související s vlastním oslabením, usiluje o jejich
optimální provedení
 aktivně se vyhýbá činnostem, které jsou kontraindikací zdravotního oslabení
ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ZDRAVÍ
ţák
 ověří jednoduchými testy úroveň zdravotně orientované zdatnosti a svalové
nerovnováhy
 vybere z nabídky, samostatně sestaví a pouţije vhodné kondiční programy či
soubory cviků pro udrţení či rozvoj úrovně zdravotně orientované zdatnosti
 vybere z nabídky, popřípadě samostatně sestaví a pouţije vhodné soubory
vyrovnávacích cvičení zaměřených na kompenzaci jednostranného zatíţení, na
prevenci a korekci svalové nerovnováhy
 vyuţívá vhodné soubory cvičení pro tělesnou a duševní relaxaci
 připraví organismus na pohybovou činnost s ohledem na následné převaţující
pohybové zatíţení
 organizuje svůj pohybový reţim a vyuţívá v souladu s pohybovými předpoklady,
zájmy a zdravotními potřebami vhodné a dostupné pohybové aktivity
 uplatňuje účelné a bezpečné chování i v neznámém prostředí
 poskytne první pomoc při sportovních či jiných úrazech i v nestandardních
podmínkách
D) Obsah učiva
6. ročník
-
zdravotně orientovaná zdatnost a její sloţky; kondiční testy
svalová nerovnováha; testy svalové nerovnováhy
zdravotně zaměřená cvičení
organismus a pohybová zátěţ
individuální pohybový reţim
hygiena pohybových činností a cvičebního prostředí
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 226
-
-
-
-
rizikové faktory ovlivňující bezpečnost pohybových činností; zásady jednání a chování
v různém prostředí; úprava pohybových činností podle aktuálních podmínek (moţných
rizik)
závaţná poranění a ţivot ohroţující stavy; improvizovaná první pomoc
pohybové dovednosti a pohybový výkon
pohybové odlišnosti a handicapy – věkové, pohlavní, výkonnostní
průpravná, kondiční, koordinační, tvořivá, estetická a jinak zaměřená cvičení
pohybové hry různého zaměření
gymnastika – akrobacie; přeskoky a cvičení na nářadí [výběr činností podle vybavení
školy]; cvičení s náčiním
kondiční a estetické formy cvičení s hudbou a rytmickým doprovodem [určeno především
děvčatům – alespoň dvě formy cvičení podle podmínek a zájmu ţákyň, případně ţáků]
úpoly – sebeobrana; základy dţudó; aikidó; karatedó
atletika – běh na dráze a v terénu, překáţkový běh, štafetový běh, skok do výšky nebo do
dálky [podle materiálního vybavení školy je moţné volit oba druhy skoků nebo jen jeden],
hody a vrhy
sportovní hry – herní systémy, herní kombinace a herní činnosti jednotlivce v podmínkách
utkání
turistika a pobyt v přírodě – příprava turistické akce a pobytu v přírodě; orientace v méně
přehledné krajině, orientační běh, příprava a likvidace tábořiště
plavání – zdokonalovací výcvik: plavecký styl, skoky do vody, branné plavání, dopomoc
unavenému plavci, záchrana tonoucího
lyţování – běţecké, sjezdové, snowboarding [jednotlivé formy lyţování jsou zařazovány
v rozsahu podle materiálních podmínek, sněhových podmínek a zájmu ţáků]
další moderní a netradiční pohybové činnosti
vzájemná komunikace a spolupráce při pohybových činnostech
sportovní výzbroj a výstroj – účelnost, funkčnost, bezpečnost, finanční dostupnost
a kvalita
pohybové činnostní, sportovní a turistické akce – organizace, propagace, vyhodnocení,
dokumentace
pravidla osvojovaných pohybových činností
sportovní role
měřitelné a hodnotitelné údaje související s tělesnou výchovou a sportem
olympismus v současném světě: jednání fair play – spolupráce ve sportu a pomoc soupeři,
pomoc pohybově znevýhodněným, sport pro kaţdého, sport a ochrana přírody, odmítání
podpůrných látek neslučitelných s etikou sportu
úspěchy našeho sportu na pozadí nejdůleţitějších historických sportovních událostí
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 227
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE
Vzdělávací oblast je realizována v 6. aţ 9. ročníku prostřednictvím několika vyučovacích předmětů:
-
příprava pokrmů, který je určen všem ţákům 8. ročníku s dotací 1 hodiny týdně
provoz a údrţba domácnosti, který je určen zvlášť chlapcům a zvlášť dívkám 9. ročníku
s dotací 1 hodiny týdně
člověk a volba povolání, který je určen všem ţákům 8. a 9. ročníku s dotací 1 hodiny
týdně
Příprava pokrmů
Předmět Příprava pokrmů je určen všem ţákům 8. ročníku.
Obsah učiva bude realizován v odborné učebně jednu hodinu týdně, ţáci budou pracovat ve
skupině max. 15 ţáků.
Jde především o seznámení se se základními pojmy z oblasti stravování, o zvládnutí přípravy
jednodušších pokrmů, o pochopení důleţitosti dodrţování zásad zdravé výţivy.
Ţáci budou vedeni především k tomu, ţe práce je důleţitou součástí jejich ţivota, ţe je třeba,
aby v praxi uplatnili své schopnosti a dovednosti.
Během výuky se budou ţáci seznamovat s nejdůleţitějšími poznatky v oblasti stravování,
stolování a první pomoci při úrazu při přípravě pokrmů.
-
uplatňovat vytrvalost a soustavnost při plnění zadaných úkolů
uplatňovat tvořivost a vlastní nápady při pracovní činnosti
vynakládat potřebné úsilí k dosaţení zadaného cíle
vést k dovednosti pracovat v týmu
vést k potřebné sebedůvěře, k novým postojům a hodnotám ve vztahu k práci člověka,
k technice a k ţivotnímu prostředí
vést k pochopení důleţitosti seberealizace v pracovním procesu
seznámit se se základním kuchyňským inventářem, umět ho pouţívat v dané situaci
chápat nutnost dodrţování pořádku a čistoty na pracovišti umět poskytnout první pomoc
při úrazech způsobených v kuchyni
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 228
PŘÍPRAVA POKRMŮ
ţák
 pouţívá základní kuchyňský inventář a bezpečně obsluhuje základní spotřebiče
 připraví jednoduché pokrmy v souladu se zásadami zdravé výţivy
 dodrţuje základní principy stolování, společenského chování a obsluhy u stolu ve společnosti
 dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc při úrazech v kuchyni
 pochopí význam dodrţování zásad zdravé výţivy
D) Obsah učiva:
8. ročník
-
zásady zdravé výţivy
kuchyně (cvičné pracoviště) – základní vybavení, udrţování čistoty a pořádku,
bezpečnost a hygiena provozu
potraviny – výběr, nákup, skladování, skupiny potravin
jídelníček - zásady při sestavování jídelníčku, věkové zvláštnosti, rozdíly podle povolání,
pohlaví, zdravotního stavu
příprava pokrmů - úprava za studena, základní způsoby tepelné úpravy, základní postupy
při přípravě jednodušších pokrmů
stolování – úprava stolu, jednoduché prostírání, obsluha a chování u stolu, slavnostní
stolování v rodině a na veřejnosti, raut, ozdobné prvky na stole
alternativní způsoby stravování – vegetariánská , veganská, makrobiotická kuchyně
krajové zvláštnosti, národní pokrmy
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 229
Provoz a údržba domácnosti
Předmět Provoz a údržba domácnosti je určen všem ţákům 9. ročníku.
Obsah učiva bude realizován v odborné učebně 1 hodinu týdně, učivo je rozděleno zvlášť pro
chlapce a zvlášť pro dívky.
Jde především o seznámení se se základními pojmy z oblasti provozu domácnosti,
o zvládnutí jednoduchých domácích prací, o pochopení důleţitosti udrţovat pořádek
v domácnosti, o orientaci v odborných textech z této oblasti, především v návodech
k jednotlivým přístrojům.
Ţáci budou seznamováni vhodnou formou s tím, co je v běţném ţivotě rodiny důleţité a jak
zvládnout všechny práce spojené s vedením domácnosti, jak se liší ţivot rodiny s dítětem
a bez něj.
Ţáci se seznámí se základními informacemi o těhotenství a následné péči o dítě
v jednotlivých věkových údobích.
-
vést ţáky k pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných
výsledků práce
vést ţáky k osvojení základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních
oblastí
vést ţáky k organizaci a plánování práce
vést k pouţívání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běţném ţivotě
vést k uplatňování tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí
na dosaţení kvalitního výsledku
vést k dovednosti pracovat v týmu, řešit problémové úkoly
orientovat se v různých oborech lidské činnosti, v návodech k různým přístrojům
seznámit se s reálnými podmínkami v jednotlivých provozech
naučit se zacházet s předměty běţné denní potřeby, hlavně v oblasti elektrotechniky
orientovat se v jednoduchých opravách v domácnosti
zvládnout běţné domácí práce
seznámit se s problematikou těhotenství a péče o dítě během jeho vývoje před i po
narození
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 230
PROVOZ A ÚDRŢBA DOMÁCNOSTI
ţák
 řeší jednoduché technické úkoly
 organizuje a plánuje svoji pracovní činnost
 uţívá technickou dokumentaci
 dodrţuje obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti a ochrany při
práci s přístroji; poskytne první pomoc při úrazu
Ţák
 orientuje se podle návodu, náčrtu, plánu, jednoduchého programu
 provádí montáţ, demontáţ a údrţbu jednoduchých předmětů a zařízení v domácnosti
ţák
 provádí jednoduché operace platebního styku a domácího účetnictví
 ovládá jednoduché pracovní postupy při základních činnostech v domácnosti a orientuje se
v návodech k obsluze běţných domácích spotřebičů
 správně zachází s pomůckami, nástroji, nářadím a zařízením včetně údrţby provádí drobnou
domácí údrţbu
 dodrţuje základní hygienická a bezpečnostní pravidla a předpisy a poskytne první pomoc při
úrazu, včetně úrazu elektrickým proudem
 orientuje se v problematice antikoncepce, plánovaného těhotenství a porodu
 seznámí se se základními problémy péče o dítě, s charakteristikou jednotlivých věkových údobí
D) Obsah učiva:
9. ročník
chlapci
-
finance, provoz a údržba domácnosti – rozpočet, příjmy, výdaje, platby, úspory;
údrţba oděvů a textilií, úklid domácnosti – postupy, prostředky, odpady v domácnosti
a jejich třídění
-
spotřebiče v domácnosti bezpečnost a hygiena provozu
základní vybavení, udrţování čistoty
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 231
a pořádku,
-
elektrotechnika v domácnosti – elektrická instalace, spotřebiče, elektronika,
sdělovací technika, funkce, ovládání a uţití, ochrana a údrţba, nebezpečí úrazu
elektrickým proudem a první pomoc
-
technické písmo a jednoduchý technický výkres – druhy písma, nácvik písma,
zobrazení tělesa v pozici nárys, bokorys a půdorys, druhy čar, kótování a popis výkresu
-
exkurze ve výrobních provozech – návštěva podniků Novia – textilní výroba, Euro
Topoz – strojírenská výroba, Upright – barvení textilu a přízí, Novia Fashion – textilní
výroba
dívky
-
partnerství – výběr partnera, zralost partnerů, plánování budoucnosti, funkce v rodině
-
antikoncepce – druhy, důsledky nechráněného pohl. styku, ochrana ţivota
-
těhotenství – plánování otěhotnění, průběh těhotenství, ţivotospráva těhotných
-
porod a šestinedělí – příprava k porodu, průběh porodu, zvláštnosti šestinedělí
-
péče o novorozence – zásady, praktické ukázky
-
péče o dítě – vývoj dítěte, zvláštnosti jednotlivých věkových skupin, stravování dětí
různého věku
-
předškolní dítě
-
dětské nemoci – prevence, očkování, péče o nemocné dítě
-
daná problematika v praxi – návštěvy, exkurze, besedy
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 232
Člověk a volba povolání
Vyučovací předmět Člověk a volba povolání je důleţitou součástí výuky ţáků, kteří se
připravují na volbu povolání a další vzdělávání.
Obsah učiva bude realizován v kmenové třídě jednu hodinu týdně, bude určen chlapcům
i dívkám 8. a 9. ročníku.
Jde především o účinnou motivaci chtít pracovat, o orientaci ve světě práce, o uvědomění si
vlastních moţností dalšího vzdělávání a nutnosti celoţivotního vzdělávání.
-
-
vést k vytváření pozitivního vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných
výsledků práce
vést k potřebné sebedůvěře, k novým postojům a hodnotám ve vztahu k práci člověka,
k technice a k ţivotnímu prostředí
chápat práci a pracovní činnosti jako příleţitost k seberealizaci, sebeaktualizaci
a k rozvíjení podnikatelského myšlení
vést k orientaci v různých oborech lidské činnosti, k osvojení poznatků a dovedností
významných pro moţnost uplatnění, pro volbu vlastního profesního zaměření a pro další
profesní orientaci
vést k sebepoznání vlastních schopností a moţností důleţitých pro výběr povolání
seznámit se s nabídkou jednotlivých středních škol
posoudit své moţnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání
prezentovat svou osobu v modelových situacích při vstupu na trh práce
ČLOVĚK A VOLBA POVOLÁNÍ
ţák
 orientuje se v pracovních činnostech vybraných profesí
 posoudí své moţnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání a profesní přípravy
 vyuţije profesní informace a poradenské sluţby pro výběr vhodného vzdělávání
 prokáţe v modelových situacích schopnost prezentace své osoby při vstupu na trh práce
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 233
ţák
 objasní, jak můţe realističtější poznání a hodnocení vlastní osobnosti a potenciálu pozitivně
ovlivnit jeho rozhodování, vztahy s druhými lidmi i kvalitu ţivota
 posoudí vliv osobních vlastností na dosahování individuálních i společných cílů, objasní
význam vůle při dosahování cílů a překonávání překáţek
 rozpoznává projevy záporných charakterových vlastností u sebe i u druhých lidí, kriticky
hodnotí a vhodně koriguje své chování a jednání
 popíše, jak lze usměrňovat a kultivovat charakterové a volní vlastnosti, rozvíjet osobní
přednosti, překonávat osobní nedostatky a pěstovat zdravou sebedůvěru
D) Obsah učiva:
8. ročník
-
volba profesní orientace tělesný a zdravotní stav, osobní vlastnosti a schopnosti, vlivy na volbu profesní
orientace informační základna pro volbu povolání, práce s profesními informacemi
a vyuţívání poradenských sluţeb
-
sebepoznání – povahové rysy, charakter, temperament, schopnosti, dovednosti, zájmy
a vlastnosti potřebné k výkonu zvoleného povolání
-
rozhodování – akční plánování, kritéria při rozhodování
-
sebehodnocení – poznání vlastních potřeb, hodnot, zdravá sebedůvěra
-
mozaika povolání – znaky jednotlivých profesí, moţnost uplatnění na trhu práce
9. ročník
-
profesní a osobní cíle – profil mé osobnosti, ţivotní priority, moje vzory
-
trh práce - povolání lidí, druhy pracovišť, pracovních prostředků, pracovních objektů,
charakter a druhy pracovních činností; poţadavky kvalifikační, zdravotní a osobnostní;
rovnost příleţitostí na trhu práce
-
volba profesní orientace - základní principy sebepoznávání: osobní zájmy a cíle,
tělesný a zdravotní stav, osobní vlastnosti a schopnosti, sebehodnocení, vlivy na volbu
profesní orientace informační základna pro volbu povolání, práce s profesními
informacemi a vyuţívání poradenských sluţeb
-
možnosti vzdělávání - náplň učebních a studijních oborů, přijímací řízení, informace
a poradenské sluţby
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 234
-
zaměstnání - pracovní příleţitosti v obci (regionu), způsoby hledání zaměstnání, psaní
ţivotopisu, pohovor u zaměstnavatele, problémy nezaměstnanosti, úřady práce práva
a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů
-
podnikání - druhy a struktura organizací, nejčastější formy podnikání, drobné a
soukromé podnikání
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 235
VOLITELNÉ PŘEDMĚTY
2. cizí jazyk
Charakteristika vzdělávací oblasti (3. období)
Osvojování cizích jazyků pomáhá sniţovat jazykové bariéry a přispívá tak ke zvýšení
mobility jednotlivců jak v jejich osobním ţivotě, tak v dalším studiu a v budoucím pracovním
uplatnění. Umoţňují poznávat odlišnosti ve způsobu ţivota lidí jiných zemí i jejich odlišné
kulturní tradice.
Prohlubuje vědomí závaţnosti vzájemného mezinárodního porozumění a tolerance a vytváří
podmínky pro spolupráci škol na mezinárodních projektech.
Vyučovací předmět má časovou dotaci jednu hodinu týdně. Výuka probíhá většinou ve
třídách nebo jazykových učebnách. Důraz je kladen na komunikační schopnosti ţáků, čemuţ
je podřízena i veškerá výuka gramatiky. Při výuce je třeba pracovat s vhodnými učebnicemi
a pomůckami zpracovanými přiměřeně k věku dítěte. Ve výuce kombinujeme různé formy
výuky, např. frontální vyučování, skupinové vyučování,… Do výuky jsme zařadili průřezové
téma „Multikulturní výchova“, kde jsme zvolili jako styčný tematický okruh
„multikulturalita“.
Výuka ve 3. období je zaloţena rovněţ na elementárních formách povzbuzujících k co
nejhojnější konverzaci (hry se slovy, jednoduché písně, říkadla, vyuţití gest, míčových her
apod.).
Výuka seznamuje ţáky s reáliemi zemí, které tímto jazykem hovoří. Znalost cizího jazyka
vede ţáky k pochopení jiných cizojazyčných kultur, prohlubuje v nich toleranci k nim a je
nedílnou součástí komunikace mezi nimi.
Výuka jazyka vychází z jeho praktického pouţití. Výklad pravidel gramatiky je omezen na
nezbytně nutné minimum potřebné k tvorbě jednoduchých vět. Slovní zásoba je volena
především z okruhu zájmů dětí tohoto věku. Slova jsou vázána do vzájemných souvislostí.
Upevňování, procvičování a vyuţití slovní zásoby v jednoduchých větách spojujeme vţdy
s činnostmi s konkrétním předmětem, obrázkem – s tzv. názorem, a to v kaţdé hodině. Není
ţádoucí přílišné zapisování a opisování textu, četba kratičkých zábavných textů i comicsů
můţe velmi dobře poslouţit jako prostředek k zapamatování psané podoby jazyka či osvěţení
jednotlivých výrazů. Vyuţíváme video a audio nahrávek, říkanek a písniček, z nichţ některé
se ţáci učí zpaměti.
To je základem k tomu, aby se cizímu jazyku učil kaţdý ţák s chutí a věřil, ţe bude mít
úspěch.
-
motivovat ţáky k zájmu o cizí jazyk, učit se vnímat a napodobovat melodii a rytmus
cizího jazyka
poznávat a prakticky pouţívat základní pravidla výslovnosti
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 236
-
činnostní formou naučit ţáky základní slovní zásobu z jim blízkých oblasti (činnosti
s obrázky nebo předměty)
činnostní formou výuky naučit ţáky jednoduchá základní pravidla gramatiky a základní
zdvořilostní fráze
s pomocí obrázků nebo předmětů vytvářet a obměňovat první krátké rozhovory
rozumět jednoduchým pokynům v cizím jazyce a reagovat na ně
vést ţáky k získání schopnosti číst s porozuměním přiměřené jednoduché texty v cizím
jazyce
získávat první poznatky o zemích, kde se mluví daným cizím jazykem
postupně začít chápat význam znalosti cizího jazyka pro ţivot
aktivní účastí ţáka na výuce cizího jazyka ho vést ke schopnosti jednoduše komunikovat
s vyuţitím prvních poznaných slov a frází
Při vyučování cizímu jazyku ve třetím období vyučujeme:
- komunikační dovednosti (schopnost jednoduše se domluvit v cizím jazyce)
- slovní zásobu, porozumění řeči mluvené
- dramatickou výchovu
- základní poznatky o zemích, kde se mluví daným cizím jazykem
RECEPTIVNÍ, PRODUKTIVNÍ A INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI
Očekávané výstupy -3. období
ţák
- vyslovuje a čte foneticky správně v přiměřeném rozsahu slovní zásoby
- rozumí jednoduchým pokynům a větám, adekvátně na ně reaguje
- rozlišuje grafickou a mluvenou podobu slova
- pochopí obsah a smysl jednoduché, pomalé a pečlivě vyslovované konverzace dvou osob s dostatkem
času pro porozumění
- pouţívá abecední slovník učebnice
- rozumí známým slovům a jednoduchým větám se vztahem k osvojovaným tématům
- rozumí obsahu a smyslu jednoduchých autentických materiálů (časopisy, obrazové a poslechové
materiály) a vyuţívá je při své práci
- čte nahlas plynule a foneticky správně jednoduché texty obsahující známou slovní zásobu
- vyhledá v jednoduchém textu potřebnou informaci a vytvoří odpověď na otázku
- pouţívá dvojjazyčný slovník
Očekávané výstupy -3. období
ţák
- sestaví gramaticky a formálně správně jednoduché písemné sdělení, krátký text a odpověď na
sdělení; vyplní své základní údaje do formulářů
- reprodukuje ústně i písemně obsah přiměřeně obtíţného textu a jednoduché konverzace
- obměňuje krátké texty se zachováním smyslu textu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 237
žák
- aktivně se zapojí do jednoduché konverzace, pozdraví a rozloučí se s dospělým i kamarádem,
poskytne poţadovanou informaci
(povinně volitelný předmět – 2. cizí jazyk)
Anglický jazyk
7.ročník
První rok je hlavně přípravným obdobím pro výuku dovedností, pro jazykovou úroveň A1.
Hlavním cílem je ukázat dětem principy anglického jazyka a tím jim umoţnit jazyk pouţívat.
- seznamujeme děti s anglickými hláskami na základě názvů barev, přemětů a čísel
- nacvičujeme správnou výslovnost a čtení celých vět na krátkých příbězích
- učíme děti mluvit ve vzorových větách, jejichţ smysl je dán dramatizací, činností
s předměty nebo s obrázky
- naučíme děti rozumět jednoduchým větám a pokynům ve třídě
- radost z uměleckého proţitku s pouţitím anglického jazyka poskytneme nácvikem velmi
jednoduchých básniček a říkadel (ţáci je mohou obměňovat s vyuţitím osvojené slovní
zásoby)
- postupně nacvičujeme čtení fonetického přepisu angličtiny
- postupně probíráme a opakujeme tvary jednotného a mnoţného čísla podstatných jmen,
zájmena osobní – podměty, shodu podmětu s přísudkem, závazný slovosled anglické věty:
podmět, přísudek, předmět
Výuka gramatiky probíhá současně s vytvářením jednoduchých vět, kde se potřebné výrazy
a spoje procvičují. Ţáci se naučí větám rozumět, číst je a opakovat. Protoţe jim rozumějí
a znají některá slovíčka, mohou je obměňovat. Ptají se jeden druhého, odpovídají na
spoluţákovy otázky. tímto způsobem probíhá výuka gramatiky s pomocí činností v průběhu
celého roku.
-
odlišné hlásky – jejich fonetický přepis pro čtení výslovnosti v učebnici (ve slovníku),
například ve slovech: black, white, a dog, the dog, three
odlišná výslovnost hlásek, které známe z češtiny, například ve slovech: red, a kitten,
a teddy, znělost koncových hlásek: a pig, I have, is
odlišný pravopis – náhled do problematiky, která bude uceleně vyučována v dalších
ročnících, v tomto ročníku pouze:
 němé e: have
 odlišné psaní hlásek: grey, fish, a chicken
 dvojí čtení samohlásek: zavřená (otevřená) slabika: a cat / a cake atd.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 238
-
-
-
-
 ustálený pravopis: green, leaf
 slova souzvučná (homonyma): two / too ...
člen jako součást podstatného jména:
 podstatná jména bez členu
 nácvik pouţití členu na skutečnosti proţívané ţákem spolu s učitelem ve třídě
podstatná jména – mnoţné číslo pravidelných podst. jmen: the toys, the cats
osobní zájmena:
 kvůli obtíţnosti vyučujeme pořadí: 1. osoba: I, we
2. osoba: you
3. osoba: it, they, he (Mr. Black), she
některá zájmena přivlastňovací: my, your
spojení přídavného + podstatného jména: a little dog, a big house
spojení zájmena přivlastňovacího + podstatného jména: my teddy, my doll
spojení číslovky základní + podstatného jména: one cat, two cats
základní slovesa – přítomný čas prostý
 časování základních probíraných sloves: I work, you work...
 časování nepravidelného slovesa „to be“ (kladné i záporné věty, tvoření otázky: I am,
You are not. Is he?
 časování nepravidelného slovesa „to have“ – kladné věty
 ustálená spojení s modálním slovesem „can“ – kladné věty a otázky: I can write
(umím). Can I have... ? (mohu)
 ustálené slovní spojení se slovesem „like“: I like cats.
základní slovesa – přítomný čas průběhový (jen kladné věty)
základní předloţky: in, on, under
věty oznamovací – větné vzory: I have a cat. This is a cat. It is on the table. There is a
book. …
věty rozkazovací – a) pokyny: Give me a pen! Help me! Write! Draw! Open your book!
Shut your book! Sit down! Stand up! Come in!...
b) návrhy: Let´s go to the cinema.
věty tázací – obrácený slovosled: She is. – Is she?
Spelling
8.ročník
Náplní výuky je především čtení a opakování základních dovedností z předchozího ročníku.
Předkládáme dětem význam slov a začínáme vyţadovat základní komunikaci.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 239
Mluvnické učivo:
- výslovnost samohlásek – typová slova (Jim, Chuck, Jack, Ed …)
- slovesa: is, has
- skupiny slov ve spojení se členem (člen + přídavné jm. + podstatné jm.), nebo se
zájmenem (zájmeno + přídavné jm. + podstatné jm.)
- koncovky –s u podstatných jmen (mnoţné číslo, přivlastňování)
- nácvik orientace – pokyny
- jednoduché obraty pro přání a dopisy (přání k Vánocům, narozeninám, dopis Jeţíškovi)
- předloţky: for, from, with, on, under, at, in
- rod, časování (klíčová jsou zájmena)
- přivlastňovací zájmena (nahrazují člen!) – my, your
- číslovky a základní početní operace
- vazba s „there“
- gerundium – průběhový čas
- sloveso „can“
- abeceda, hláskování
- ve městě
- v obchodě
- Vánoce, dárky
- barvy, věci ve škole
- zvířata, ZOO
- Velikonoce
- věci kolem nás (můj dům, můj byt)
- v táboře
- lidi kolem nás (rodina, kamarádi)
9.ročník
Opakujeme a rozvíjíme slovní zásobu a znovu učíme a rozvíjíme mluvnici. Důraz klademe na
rozvoj slovní zásoby, která děti zajímá.
Mluvnické učivo:
- člen a mnoţné číslo podstatných jmen: I have a … I have two …
- přivlastňování: It is Ann’s.
- překlad spojení s předloţkami: for Ann
- pokyny
- časování slovesa pomocí zájmen: I, you, he…
- časování slovesa být
- hláskování
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 240
- čísla a jejich pouţití (čas, míry, ceny)
- barvy, další přídavná jména
- jídlo, nápoje, pokyny s nimi spojené
- zvířata
- školní a mimoškolní činnosti
- nejběţnější věci kolem nás
Německý jazyk
7 . ročník
-
seznámení s cizím jazykem, zařadíme průřezové téma: Multikulturní výchova (tematický
okruh multikulturalita)
seznámení s hlavními rozdíly mezi českým a německým pravopisem (seznámení
s odlišnými písmeny ß, ä, ö, ű)
procvičování psaní v němčině hodně pouţívaného písmena „w“
odlišná fonetika
pozdravy
vzájemné představování
jednoduché rozkazy











pozdravy
přestavování
poděkování
rodina
barvy
ţivot v lese
číslovky
zvířata
potraviny
jednoduché činnosti
moje tělo
Celková výuka a osvojování základních pojmů k jednotlivým tématům bude probíhat za
pomocí vyhledávání, určování, pojmenovávání věcí, obrázků,… pomocí didaktických her,
říkanek, písniček.
8. ročník
-
upevnění hlavních rozdílů mezi českým a německým pravopisem (seznámení s odlišnými
písmeny ß, ä, ö, ű)
upevňování odlišné fonetiky
w- otázky ( wer, wo, was, wie, warum,…)
časování pravidelných sloves v čase jednotném i mnoţném
časování sloves „haben“ a „sein“
vyjadřování záporu v německé větě (nicht)
členy určité a neurčité
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 241
-
-
antonyma
orientace v prostoru vpravo / vlevo
základní číslovky
hodiny – určování času
1. a 4. pád podstatných jmen v jednotném čísle
rozkazovací způsob 2. osoby čísla jednotného i mnoţného
seznámení se slovníkem
9. ročník
-
přivlastňovací zájmena v 1. a 4. pádě
modální sloveso „können, möchten“, věty s a bez modálních sloves
neustálé procvičování časování pravidelných sloves
úvod do problematiky časování nepravidelných sloves v přítomném čase
úvod do předloţkových vazeb ( hlavně 3.pád)
osobní zájmena ve 3. pádu
zdvořilostní oslovení, rozdíl ihr/Sie
rozšiřování číslovek v návaznosti na čas
čas – wann, wie spät ist es
dny v týdnu
formou výjezdových skupin vybraných ţáků zařadíme průřezové téma Výchova k myšlení
v evropských a globálních souvislostech, tématický okruh Jsme Evropané
adresa
pouţívání předloţek: im, am, um
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 242
Konverzace v cizím jazyce
Vyučovací předmět jako volitelný má časovou dotaci jednu hodinu týdně v 7. a 8. ročníku.
V 9. ročníku má časovou dotaci jako volitelný předmět 2 hodiny týdně. Vyučovací předmět je
určen pro skupinu „středně pokročilí“. Výuka probíhá většinou ve třídách nebo jazykových
učebnách.
Důraz je kladen na komunikační schopnosti ţáků. Konverzace v cizím jazyce umoţňuje
ţákům dokonalejší osvojení jiţ studovaného cizího jazyka, a to zejména při poslechu
s porozuměním a při samostatném ústním vyjadřováním. Ţáci mají získat větší samostatnost
a jistotu v uţívání jiţ známého jazykového materiálu v tematicky širších a obsahově
náročnějších projevech. Při rozvíjení poslechu je kladen důraz především na zdokonalování
schopnosti porozumět projevu rodilého mluvčího proneseného v přirozeném tempu
a s přirozenou intonací. Současně se ţáci pravidelně cvičí v odhadování neznámého slovního
materiálu. Při rozvíjení ústního vyjadřování se zdokonaluje dovednost dorozumět se
v běţných kaţdodenních situacích. Současně se cvičí schopnost vyjadřovat myšlenky
jednoduchou formou za pomoci známého jazykového materiálu. V rámci poslechu i ústního
vyjadřování se věnuje pozornost nácviku prvků tlumočení v rozsahu probraných jazykových
prostředků. V návaznosti na povinnou výuku a poznatky z ostatních předmětů ţáci získávají
další informace z oblasti reálií příslušných jazykových oblastí, průběţně se uplatňují
výchovné sloţky cizojazyčného vyučování.
Ve výuce se uplatňují prostředky aktivující činnost ţáků – hry, dramatizace, recitace, zpěv,
párové a skupinové formy práce, problémové úkoly.
-
na základě získaných informací z jazykových hodin dále motivovat ţáky k zájmu o cizí
jazyk, napodobovat melodii a rytmus cizího jazyka
učit ţáky komunikovat prostřednictvím běţných úloh, které vyţadují jednoduchou
a přímou výměnu informací o známých a běţných skutečnostech
jazykové vzdělávání na tomto stupni vede ţáka k:
 zvládnutí běţných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí
 získávání informací o ţivotě, zvycích a tradicích cizí země, a tím ţáky vést k toleranci
mezi národy
 získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako
 postupně začít chápat význam znalosti cizího jazyka pro ţivot
 aktivní účastí ţáka na výuce cizího jazyka, vést ho ke schopnosti komunikovat
 hledání a pouţívání vhodných slovních obratů
 jazykové orientaci v běţných, kaţdodenních situacích
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 243
C) Očekávané výstupy :
žák
– čte nahlas plynule a foneticky správně texty přiměřeného rozsahu
– rozumí obsahu jednoduchých textů z rozmanitých zdrojů (tiskoviny, internet,…) a obsahu
autentických materiálů s vyuţitím vizuální opory, v textech vyhledá známé výrazy, fráze a
odpovědi na otázky
– porozumí jednoduchému a zřetelně vyslovovanému náslechu
– odvodí pravděpodobný význam nových slov z kontextu textu
– pouţívá dvojjazyčný slovník, vyhledá informaci nebo význam slova ve vhodném výkladovém
slovníku a softwarových překladačů
žák
– sestaví jednoduché (ústní i písemné) sdělení týkající se situací souvisejících s běţným ţivotem a
v návaznosti na probírané tematické celky
– ústně správně tvoří a obměňuje jednoduché věty a krátké texty
– stručně reprodukuje obsah přiměřeně obtíţného textu, promluvy i konverzace
– vyţádá jednoduchou informaci
žák
– jednoduchým způsobem se domluví v běţných kaţdodenních situacích
D) obsahy učiva
Jednotlivé tematické celky jsou přizpůsobeny úrovni výuky v příslušném ročníku.
Anglický jazyk
7. ročník
Tematické celky:
- Rodina
- Škola
- Hobby
- Rozhovor
- Orientace ve městě
- Čas (hodiny, kalendář, roční období)
- Nakupování
- Příroda – v rámci projektového týdne
- Zdravý ţivotní styl - v rámci projektového týdne
8. ročník
Tematické celky jsou rozšířeny o získanou slovní zásobu v hodinách jazyků:
- Rodina
- Škola, výběr povolání
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 244
-
-
Zeměpisná a historická fakta o USA a Velké Británii
Hobby
Rozhovor
Orientace ve městě
Státní svátky
 Nakupování
 Příroda – v rámci projektového týdne
 Zdravý ţivotní styl - v rámci projektového týdne
Kombinace všech témat, souvislejší komunikace
9. ročník
V tomto ročníku je kladen důraz na rozlišení přítomného a minulého času a tematické celky
jsou probírány i v čase minulém (hlavně prázdniny, povolání, ţivotopis).
Tematické celky:
- Země a jazyky
- Zvyky a kuchyně – v ČR i v anglicky mluvících zemích
- Státní svátky
- Denní program
- Popis a charakteristika osoby
- Nakupování
- Záliby
- Kombinace všech témat, souvislejší komunikace
- Frazeologická spojení a idiomy
Německý jazyk
7. ročník
Tematické celky:
- Rodina
- Škola
- Hobby
- Rozhovor
- Orientace ve městě
- Vánoce a Velikonoce
- Nakupování
8. ročník
Tematické celky jsou rozšířeny o získanou slovní zásobu v hodinách jazyků:
- Rodina
- Škola
- Hobby
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 245
-
Rozhovor
Orientace ve městě
Vánoce a Velikonoce
Nakupování
Příroda – v rámci projektového týdne
Zdravý ţivotní styl - v rámci projektového týdne
Kombinace všech témat, souvislejší komunikace
9. ročník
V tomto ročníku je kladen důraz na rozlišení přítomného a minulého času a tematické celky
jsou probírány i v čase minulém (hlavně prázdniny, povolání, ţivotopis).
Tematické celky:
- Země a jazyky
- Česká republika
- Německy mluvící země
- Zvyky a kuchyně – v ČR i v německy mluvících zemích
- Německy mluvící země
- Vánoce a Velikonoce
- Kombinace všech témat, souvislejší komunikace
- Frazeologická spojení a idiomy
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 246
Sborový zpěv
Sbor je skupina zpěváků určená k provádění jedno- nebo vícehlasé vokální hudby. Podle
obsazení se dělí sbory na muţský, ţenský, smíšený a dětský. Právě dětský sborový zpěv má
v naší škole dlouholetou tradici. Volitelný předmět sborový zpěv navazuje na hudební
výchovu a dovednosti a návyky zde získané dále rozvíjí a uplatňuje ve sborové práci. Pěvecké
a folklorní festivaly pořádané v našem městě jsou výbornou příleţitostí k obohacování dětí
o nové hudebně kulturní záţitky a téţ poskytují ţákům naší školy moţnost uplatnit dovednosti
získané v rámci předmětu sborový zpěv.
Volitelný předmět sborový zpěv je dotován jednou vyučovací hodinou týdně.
Úkolem pěvecké výchovy ve sboru je systematické budování zásad pěvecké techniky,
obsahující soustavu pěveckých dovedností a návyků se zřetelem na specifiku pěveckého
projevu kolektivu.
Výchova sborového zpěváka se při zkouškách pěveckého kolektivu zaměřuje na tři základní
oblasti:
- rozvíjení pěvecko-technických dovedností (správné drţení těla, výslovnost - artikulace,
pěvecké dýchání, správné posazení hlasu
- v rezonanci, práce s hlasem apod.)
- intonační schopnosti (čisté intonování, zpěv a capella, zpěv ve vícehlasu, čtení z not
apod.)
- rytmické cítění ( schopnost přesné deklamace rytmu skladby, zvládnutí i náročnějších
rytmických vazeb apod.)
Během výuky se zpěvák seznamuje a interpretuje skladby autorů převáţné váţné, ale také
populární hudby.
Sborový zpěv je výukou kolektivní. Děti se učí spolupráci a zodpovědnosti vůči skupině, jejíţ
jsou součástí.
ţák
– vyuţívá své individuální hudební schopnosti a dovednosti při hudebních aktivitách
– uplatňuje získané pěvecké dovednosti a návyky při zpěvu i při mluvním projevu v běţném
ţivotě; zpívá dle svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i vícehlase,
dokáţe ocenit kvalitní vokální projev druhého
– reprodukuje na základě svých individuálních hudebních schopností a dovedností různé motivy,
témata i části skladeb, vytváří a volí jednoduché doprovody, provádí jednoduché hudební
improvizace
– orientuje se v zápise písní a skladeb různých stylů a ţánrů, tyto písně či skladby na základě
individuálních schopností a získaných dovedností svým způsobem realizuje
– orientuje se v proudu znějící hudby, vnímá uţité hudebně výrazové prostředky
a charakteristické sémantické prvky, chápe jejich význam v hudbě a na základě toho přistupuje
k hudebnímu dílu jako k logicky utvářenému celku
– orientuje se ve sborovém zpěvu, svůj individuální projev přizpůsobuje jednotnému výrazu sboru
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 247
6. ročník
-
základy pěvecké techniky
intonace v rámci sekundových postupů
jednohlasé lidové a umělé písně, kánony
zpěv dvojhlasých písní v jednoduché úpravě
7. ročník
-
utvrzení základních pěveckých návyků
intonace pomocí opěrných písní
jednohlasé písně v náročnější úpravě
spirituály
písně v cizích jazycích
8. ročník
-
propojení hlasových rejstříků
upevňování intonačních dovedností
populární hudba
muzikálová tvorba
9. ročník
-
rozvoj správné pěvecké techniky
intonace v moll
orientace v jednotlivých hudebních obdobích
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 248
Dramatická výchova
Volitelný předmět dramatická výchova je zaměřen na podporování ţáků v oblasti
osobnostního a sociálního rozvoje, coţ je zároveň i jeho cílem.
Hlavní metodou dramatické výchovy je hra, která je zde prostředkem k sebevyjádření,
zároveň slouţí k poznávání rozvoje a uvědomění si sebe sama. Prostřednictvím her, cvičení
(včetně hraní v roli) a improvizace, se ţáci učí ţít ve společnosti s ostatními lidmi, vycházet
s nimi, tolerovat se navzájem, komunikovat, navazovat kontakty, spolupracovat (socializační
aspekt). Nezastupitelnou roli má zaţitá zkušenost, proţitek.
Dále je osobnost ţáků podporována v rozvoji tvořivosti, představivosti, obrazotvornosti,
fantazie, paměti, schopnosti soustředit se atd.
Ţáci mají rovněţ dostatečný prostor k seznámení s dramatickým uměním, k proniknutí do
dané oblasti a orientaci v ní tak, aby získané poznatky a dovednosti mohli následně
i prakticky vyuţívat a rozvíjet přiměřeně svému věku a schopnostem.
Dramatická výchova a její metody je prospěšná svým ţákům také pro své relaxační účinky.
Volitelný předmět dramatická výchova je dotován na druhém stupni 1 vyučovací hodinou
týdně.
-
-
schopnost objevovat, vytvářet a spolupracovat na námětech a tématech dramatických
situací; umění vystavět na základě improvizovaného jednání příběh, rozpoznat jeho
strukturu a dát mu jevištní tvar; práce na postavě (charakter, figura, typ); základy
jevištního pohybu a jevištní mluvy; základy dramaturgie, scénografie a práce se scénickou
hudbou
hledání vlastního autorského tématu, práce s textem a zpětnou vazbou publika (opakované
čtení na veřejnosti a následné inscenační a dramaturgické úpravy textu), základy
dramatického přednesu, proces vzniku a realizace autorského jevištního tvaru
ţák
– uplatňuje kultivovaný mluvený a pohybový projev, dodrţuje základy hlasové hygieny a
správného drţení těla
– propojuje somatické dovednosti při verbálním a neverbálním vyjádření, na příkladech doloţí
souvislosti mezi proţitkem a jednáním u sebe i druhých
– rozvíjí, variuje a opakuje herní situace (samostatně, s partnerem, ve skupině), přijímá herní
pravidla a tvořivě je rozvíjí
– prozkoumává témata z více úhlů pohledu a pojmenovává hlavní téma a konflikt; uvědomuje si
analogie mezi fiktivní situací a realitou
– přistupuje k dramatické a inscenační tvorbě jako ke společnému tvůrčímu procesu, ve kterém
přijímá a plní své úkoly, přijímá zodpovědnost za společnou tvorbu a prezentaci jejího
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 249
–
výsledku
rozpozná ve vlastní dramatické práci i v dramatickém díle základní prvky dramatu; pozná
základní divadelní druhy a dramatické ţánry a jejich hlavní znaky; kriticky hodnotí
dramatická díla i současnou mediální tvorbu
6. ročník
Podporování rozvoje ţáků v těchto oblastech:
Mluva, řeč
- dýchání, práce s hlasem, technika
- kultura mluveného projevu, artikulace
Pohybové dovednosti
- technika pohybu a jeho kultura
- rytmické cítění
Sociální učení
- vnímání světa, podporování rozvoje pěti hlavních smyslů
- řešení situací a problémů, sociální drama
- kontakt, komunikace (verbální, neverbální)
- spolupráce ve skupině, tolerance, empatie
Herní dovednosti
- hraní v roli, herecké etudy, cvičení s rekvizitou
- pantomimické hry, dramatizace
- improvizace
Seznamování s dramatickým uměním
- práce s literárním textem
- orientace v základních stavebních prvcích dramatu
7. ročník
Mluva, řeč
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 250
Sociální učení
Herní dovednosti
- improvizace
- orientace v základních dramatických ţánrech
8. ročník
Mluva, řeč
Sociální učení
Herní dovednosti
- improvizace
- orientace v základních divadelních druzích
- pokus o vlastní literárně-dramatickou tvorbu
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 251
9. ročník
Mluva, řeč
Sociální učení
- asertivní chování a jednání
Herní dovednosti
- improvizace
- orientace v současném dramatickém umění a médiích
- pokus o vlastní literárně-dramatickou tvorbu
Obsah učiva v jednotlivých ročnících na sebe navazuje, cyklicky se rozvíjí podle schopností
ţáků ve skupinách.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 252
Výtvarné činnosti
Výtvarné činnosti jsou volitelným předmětem v 6. aţ 9. ročníku a jsou dotovány 1 hodinou
týdně. Učivo vychází z učiva vyučovacího předmětu Výtvarná výchova kaţdého
ročníku.Zaměřuje se především na tvorbu a realizaci organizačně a technicky náročnějších
prací, které je obtíţné realizovat ve vyučovacích hodinách Výtvarné výchovy. Součástí jsou
práce v rámci výtvarných soutěţí, výzdoba školy a propagace školních akcí.
Výchovně vzdělávací cíle, charakter výuky a výstupy jsou v souladu se vzdělávací oblastí
Umění a kultura. Učivo je zaměřeno na hlubší poznání a technické osvojení si široké škály
výtvarných technik a postupů, pouţití alternativních materiálů a schopnosti vyuţít je
v konkrétních zadáních.
ţák
–
–
–
–
–
–
–
–
vybírá, vytváří a pojmenovává co nejširší škálu prvků vizuálně obrazných vyjádření a jejich
vztahů; uplatňuje je pro vyjádření vlastních zkušeností, vjemů, představ a poznatků; variuje různé
vlastnosti prvků a jejich vztahů pro získání osobitých výsledků
uţívá vizuálně obrazná vyjádření k zaznamenání vizuálních zkušeností, zkušeností získaných
ostatními smysly a k zaznamenání podnětů z představ a fantazie
uţívá prostředky pro zachycení jevů a procesů v proměnách a vztazích; k tvorbě uţívá některé
metody uplatňované v současném výtvarném umění a digitálních médiích - počítačová grafika,
fotografie, video, animace
vybírá, kombinuje a vytváří prostředky pro vlastní osobité vyjádření; porovnává a hodnotí jeho
účinky s účinky jiţ existujících i běţně uţívaných vizuálně obrazných vyjádření
rozliší působení vizuálně obrazného vyjádření v rovině smyslového účinku, v rovině subjektivního
účinku a v rovině sociálně utvářeného i symbolického obsahu
interpretuje umělecká vizuálně obrazná vyjádření současnosti i minulosti; vychází při tom ze
svých znalostí historických souvislostí i z osobních zkušeností a proţitků
porovnává na konkrétních příkladech různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření; vysvětluje
své postoje k nim s vědomím osobní, společenské a kulturní podmíněnosti svých hodnotových
soudů
ověřuje komunikační účinky vybraných, upravených či samostatně vytvořených vizuálně
obrazných vyjádření v sociálních vztazích; nalézá vhodnou formu pro jejich prezentaci
Učivo 6. a 7. ročníku obsahuje:
- Prohloubení znalostí základních výtvarných technik- kresby a malby v náročnějších
realizacích
- Grafické techniky s vyuţitím k reprezentaci školy ( PF, Vánoční přání, EX libris apod.)
- Práce v materiálu- keramická hlína, přírodniny, textil
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 253
-
Návrhy a realizace výzdoby školy (práce s dlouhodobým rozvrţením)
Organizace a propagace výstav a dalších akcí školy
Učivo 7. a 8. ročníku.
- náročnější práce s objekty a prostředím, podloţené teoretickými znalostmi
- Vyuţití techniky, základy fotografie, počítačové grafiky, animace
- Prezentace školy po výtvarné stránce( školní časopis, plakáty, poutače, pozvánky apod.)
- Vlastní projekty ţáků
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 254
Cvičení z matematiky
Cvičení z matematiky se vyučuje jako volitelný předmět v 7. aţ 9. ročníku a je dotován
jednou hodinou týdně. Učivo koresponduje s učivem vyučovacího předmětu matematika
daného ročníku. Je zaměřeno především na procvičování a prohlubování učiva s vyuţitím
mezipředmětových vztahů, na řešení úloh z pythagoriád a matematických olympiád,
v 9. ročníku téţ na přípravu ke studiu na střední škole.
Výchovně vzdělávací cíle, charakter výuky a výstupy jsou v souladu se vzdělávací oblastí
Matematika a její aplikace. Učivo je zaměřeno na uţití matematiky v reálných situacích,
osvojení si matematických pojmů a postupů, rozvoj abstraktního a logického myšlení. Ţáci
mají moţnost seznámit se s dalšími metodami řešení úloh, uplatnit a rozvíjet své schopnosti
a dovednosti při jejich řešení.
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících:
Učivo 7. ročníku obsahuje:
-
náročnější příklady na početní operace se zlomky, celými a desetinnými čísly, slovní
úlohy z běţného ţivota s vyuţitím zlomků
-
sloţitější úsudkové úlohy na procenta a promile, obvody a obsahy čtyřúhelníků, povrch
a objem hranolu
konstrukční úlohy s vyuţitím vlastností trojúhelníků a čtyřúhelníků, zápisy postupů
konstrukce
úlohy z pythagoriád a matematických olympiád
-
Učivo 8. a 9. ročníku obsahuje:
-
sloţitější početní operace s mocninami a mnohočleny
lomené výrazy
slovní úlohy řešené pomocí rovnic a jejich soustav
-
odvozování vzorečků, vyjádření dané veličiny ze vzorce
zajímavé úlohy ze statistiky a finanční matematiky
náročnější aplikační úlohy a výpočty povrchu a objemu těles (válec, kuţel, jehlan, koule)
vyuţití funkcí
konstrukční úlohy s vyuţitím mnoţin bodů, rozbory a zápisy postupů konstrukce
úlohy z matematických olympiád
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 255
Cvičení z českého jazyka
A) ) Charakteristika výuky:
- literární výchovou
- výukou jazyka a jazykové komunikace
zásoba je rozšiřována zejména vyuţitím učiva všech vyučovacích předmětů, četby a vlastních
záţitků. V tomto období je kladen důraz zejména na ústní vyjadřování ţáků. Uplatňuje se jak
ústní, tak písemná forma vyjadřování.
V literární výchově seznamujeme ţáky s literární tvorbou vhodnou pro daný věk dítěte včetně
ilustrací. V 8. a 9. ročníku se zaměříme na vytvoření historického přehledu vývoje literatury
včetně ukázek.
Jazyková výchova má velký význam pro rozvoj myšlení ţáků, neboť se při ní učí jazykové
a pravopisné jevy pozorovat, srovnávat, třídit i zobecňovat.
Cvičení z českého jazyka slouţí k upevnění a prohloubení znalostí a praktickému procvičení.
- rozumění spisovné řeči mluvené, čtené i psané
- srozumitelnému vyjadřování vlastních myšlenek jak mluvenou tak i psanou formou
- správnému čtení s porozuměním textů přiměřených délkou i obsahem
- poznávání literárních děl vhodných pro daný věk včetně ilustrací
- čtení odborných textů s porozuměním a vyjadřování hlavních myšlenek těchto textů
- vnímání krásy a bohatosti mateřského jazyka
- samostatnému získávání informací z různých zdrojů a k zvládnutí práce s jazykovými
a literárními prameny i s texty různého zaměření
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 256
ţák
- odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta
pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji
- rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru
- rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj
- dorozumívá se kultivovaně, výstiţně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou
komunikační situaci
- odlišuje spisovný a nespisovný projev a vhodně uţívá spisovné jazykové prostředky
vzhledem ke svému komunikačnímu záměru
- v mluveném projevu připraveném i improvizovaném vhodně uţívá verbálních,
nonverbálních i paralingválních prostředků řeči
- zapojuje se do diskuse, řídí ji a vyuţívá zásad komunikace a pravidel dialogu
- vyuţívá základy studijního čtení - vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky
textu, vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu;
samostatně připraví a s oporou o text přednese referát
- uspořádá informace v textu s ohledem na jeho účel, vytvoří koherentní text s
dodrţováním pravidel mezivětného navazování
- vyuţívá poznatků o jazyce a stylu ke gramaticky i věcně správnému písemnému projevu
a k tvořivé práci s textem nebo i k vlastnímu tvořivému psaní na základě svých dispozic
a osobních zájmů
JAZYKOVÁ VÝCHOVA
ţák
- spisovně vyslovuje česká a běţně uţívaná cizí slova
- rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůleţitější způsoby obohacování slovní zásoby
a zásady tvoření českých slov, rozpoznává přenesená pojmenování, zvláště ve frazémech
- samostatně pracuje s Pravidly českého pravopisu, se Slovníkem spisovné češtiny a
s dalšími slovníky a příručkami
- správně třídí slovní druhy, tvoří spisovné tvary slov a vědomě jich pouţívá ve vhodné
komunikační situaci
- vyuţívá znalostí o jazykové normě při tvorbě vhodných jazykových projevů podle
komunikační situace
- rozlišuje významové vztahy gramatických jednotek ve větě a v souvětí
- v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve
větě jednoduché i souvětí
- rozlišuje spisovný jazyk, nářečí a obecnou češtinu a zdůvodní jejich uţití
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 257
ţák
 uceleně reprodukuje přečtený text, jednoduše popisuje strukturu a jazyk literárního díla
a vlastními slovy interpretuje smysl díla
 rozpoznává základní rysy výrazného individuálního stylu autora
 formuluje ústně i písemně dojmy ze své četby, návštěvy divadelního nebo filmového
představení a názory na umělecké dílo
 tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí
základů literární teorie
 rozlišuje literaturu hodnotnou a konzumní, svůj názor doloţí argumenty
 rozlišuje základní literární druhy a ţánry, porovná je i jejich funkci, uvede jejich
výrazné představitele
 uvádí základní literární směry a jejich významné představitele v české a světové
literatuře
 porovnává různá ztvárnění téhoţ námětu v literárním, dramatickém i filmovém
zpracování
 vyhledává informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních
zdrojích
D) Obsah učiva:
Navazují, rozšiřují a prakticky procvičují problematické části učiva aktuálně probíraného
v hodinách českého jazyka a literatury, zejména v oblastech:
1. Morfologie
2. Tvarosloví
3. Větná skladba
4. Vývoj literatury (9.ročník)
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 258
Člověk a domácnost
Vyučovací předmět Člověk a domácnost se stane důleţitou součástí výuky ţáků, kteří jsou v
6. nebo 7. ročníku, ale plní jiţ 8. rok povinné školní docházky, nebo kteří si pro své určité
znevýhodnění vyberou právě tento předmět z nabídky volitelných předmětů v 6. nebo v 7.
ročníku, nebo ţáků 9. ročníku, kteří si nezvolili jako volitelný předmět druhý cizí jazyk,
s dotací 1 hodiny týdně.
Tento předmět bude také nabízen jako volitelný pro ţáky 9. ročníku, pokud si nezvolili druhý
cizí jazyk, a bude slouţit k upevnění vědomostí a především praktických dovedností
zaměřených na ţivot rodiny. Bude určen pro skupinu ţáků, popř. celou třídu.
Jde především o účinnou motivaci chtít pracovat, o seznámení se s běţnými domácími
pracemi, o získání pracovních návyků, o orientaci v zabezpečení chodu domácnosti.
Zároveň jsou ţáci vedeni k dodrţování zásad bezpečnosti a hygieny při práci a k pochopení
jejich důleţitosti. Seznámí se také s poskytováním první pomoci v případě úrazů při domácích
pracích.
-
vést k vytváření pozitivního vztahu k práci
vést k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce
osvojit si základní pracovní dovednosti a návyky z různých pracovních oblastí
dokázat organizovat a plánovat si práci
pouţívat vhodné nástroje, nářadí a pomůcky při práci
uplatňovat zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
dokázat poskytnout první pomoc v případě potřeby
vést k potřebné sebedůvěře
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 259
ČLOVĚK A DOMÁCNOST
ţák
 provádí jednoduché práce s technickými materiály a dodrţuje technologickou kázeň
 řeší jednoduché technické úkoly s vhodným výběrem materiálů, pracovních nástrojů
a nářadí
 organizuje a plánuje svoji pracovní činnost
 uţívá technickou dokumentaci, připraví si vlastní jednoduchý náčrt výrobku
 dodrţuje obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti a ochrany
při práci s nástroji a nářadím; poskytne první pomoc při úrazu
 volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k pouţitému materiálu
 správně zachází s pomůckami, nástroji, nářadím a zařízením
 provádí drobnou domácí údrţbu a úklidové práce
 orientuje se v návodech k obsluze běţných domácích spotřebičů
 dodrţuje pravidla zdravé výţivy, společenského chování a správného stolování
 pracuje podle slovního návodu, podle předlohy nebo jednoduchého náčrtu
 orientuje se v základním vybavení kuchyně a domácnost, připraví jednoduchý pokrm
 udrţuje pořádek a čistotu na svém pracovišť, dodrţuje zásady bezpečnosti při práci
D) Obsah učiva:
6. ročník – volitelný předmět
-
rodina – její úloha, sloţení
pojem „domácnost“, členové domácnosti a jejich role
chod domácnosti, denní reţim, dovolená
úklidové práce
tradice v rodině
příprava pokrmů
jednoduché opravy v domácnosti
domácí lékař
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 260
-
já a moje rodina, ţivot v rodině
domov a jeho zařízení, „můj dům – můj hrad“
zařízení domova, návrh ideálního bydlení
domácí rozpočet
návody k pouţití elektrických spotřebičů, jednoduchých přístrojů
příprava pokrmů
vyplňování tiskopisů, sloţenek
první pomoc a ochrana při mimořádných událostech
-
rodina – její úloha, sloţení
-
pojem „domácnost“, členové domácnosti a jejich role
-
tradice v rodině
-
rodinný rozpočet
-
tiskopisy, písemnosti
-
zařízení domova
-
udrţování čistoty v domácnosti
-
domácí lékař
-
bezpečnost v ţivotě člověka
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 261
Člověk a povolání
Předmět Člověk a povolání je určen ţákům 7. a 8. ročníku, kteří plní jiţ 9. rok povinné školní
docházky a budou ze základní školy odcházet.
Obsah učiva bude realizován v kmenové třídě jednu hodinu týdně, bude určen pro skupinu
ţáků v počtu do 10 osob, bude nabízen chlapcům i dívkám.
Jde především o účinnou motivaci chtít pracovat, o pochopení důleţitosti zapojit se do
pracovního procesu, o poznání vlastních schopností a moţností při seberealizaci, o uplatnění
svých znalostí a zkušeností.
Ţáci budou vedeni především k tomu, ţe práce je důleţitou součástí jejich ţivota, ţe je třeba,
aby v praxi uplatnili své schopnosti a dovednosti.
Během výuky se budou ţáci seznamovat s náplní jednotlivých učebních a studijních oborů,
s jednotlivými povoláními, s pracovními příleţitostmi ve svém okolí, se způsoby hledání
zaměstnání, s právy a povinnostmi zaměstnanců a zaměstnavatelů, s formami podnikání.
-
vést k autentickému a objektivnímu poznávání okolního světa
vést k potřebné sebedůvěře, k novému postoji a hodnotám ve vztahu k práci člověka,
technice a prostředí
vést k porozumění sobě samému, k poznávání svých silných a slabých stránek a svých
dispozic
vést k chápání práce a pracovní činnosti jako příleţitosti k seberealizaci, sebeaktualizaci
orientovat se v různých oborech lidské činnosti
rozvíjet myšlení a sebekritické hodnocení vlastních schopností
osvojit si potřebné poznatky a dovednosti důleţité pro moţnost uplatnění na trhu práce
pochopit důleţitost celoţivotního vzdělávání
- seznámit se s nabídkou jednotlivých středních škol
- posoudit své moţnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání
- prezentovat svou osobu v modelových situacích při vstupu na trh práce
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 262
ČLOVĚK A POVOLÁNÍ
ţák
 orientuje se v pracovních činnostech vybraných profesí
 posoudí své moţnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání a profesní přípravy
 vyuţije profesní informace a poradenské sluţby pro výběr vhodného vzdělávání
 prokáţe v modelových situacích schopnost prezentace své osoby při vstupu na trh
práce
D) Obsah učiva:
7. a 8. ročník:
-
-
-
-
trh práce - povolání lidí, druhy pracovišť, pracovních prostředků, pracovních objektů,
charakter a druhy pracovních činností; poţadavky kvalifikační, zdravotní a osobnostní;
rovnost příleţitostí na trhu práce
volba profesní orientace znávání: osobní zájmy a cíle,
tělesný a zdravotní stav, osobní vlastnosti a schopnosti, sebehodnocení, vlivy na volbu
profesními
informacemi a vyuţívání poradenských sluţeb
možnosti vzdělávání - náplň učebních a studijních oborů, přijímací řízení, informace
a poradenské sluţby
zaměstnání - pracovní příleţitosti v obci (regionu), způsoby hledání zaměstnání, psaní
áva
a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů
podnikání - druhy a struktura organizací, nejčastější formy podnikání, drobné a soukromé
podnikání
sebepoznání – povahové rysy, charakter, temperament, schopnosti, dovednosti, zájmy a
vlastnosti potřebné k výkonu zvoleného povolání
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 263
Informatika
Povinně volitelný předmět Informatika bude vyučován v 8. a 9. ročníku po jedné vyučovací
hodině týdně. Učivo koresponduje s učivem vyučovacího předmětu Informatika v 6. aţ 9.
ročníku. Do výuky budou zařazeni ţáci se zvýšeným zájmem o informační technologie.
Výuka je realizována v učebně informatiky ve skupině maximálně 15 ţáků tak, aby ţáci
dovednosti a znalosti získávali výhradně na základě individuální práce s počítačem,
periferiemi i nainstalovaným softwarem. V charakteru výuky zcela převaţuje činnostní
vyučování. Během výuky je ţákům umoţněno prohloubit základní úroveň informační
gramotnosti získané z předmětu Informatika. Stěţejní je nejen orientace ve světě informací,
ale i tvůrčí práce s informacemi a jejich vyuţití v dalším procesu vzdělávání. Získané
dovednosti umoţňují ţákům aplikovat výpočetní techniku s bohatou škálou vzdělávacího
softwaru a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích oblastech základního vzdělávání.
Získávání informací pomocí internetu a jiných digitálních medií vhodně doplňuje standardní
učební texty a pomůcky. Osvojené dovednosti v oblasti IT jsou zároveň nezbytným
předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní a
zájmové činnosti.
-
osvojit si vyuţívání moderních informačních a komunikačních technologií
poznávat úlohu informací a informačních činností
orientovat se v toku informací a dat - vznik, ukládání, přenos, zpracování, vyhledávání
a praktické vyuţití
posilovat schopnost formulace poţadavku v procesu získávání informací
osvojit si algoritmické myšlení v interakci s počítačem
porovnávat a vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů za účelem dosaţení
maximální věrohodnosti vyhledaných informací
rozvíjet praktické vyuţití výpočetní techniky, aplikačního i výukového softwaru v procesu
učení, zejména ke zvýšení efektivnosti učení a k prezentaci výsledků práce
dospět k pochopení funkce výpočetní techniky jako prostředku simulace a modelování
vybraných jevů a procesů
zdůraznit respektování práv k duševnímu vlastnictví, dodrţování licenčních smluv
a ujednání při vyuţívání softwaru
formovat odpovědný a etický přístup k nevhodným obsahům vyskytujícím se
v internetu či jiných médiích
získat návyky pro šetrnou práci s výpočetní technikou
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 264
VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ A KOMUNIKACE
žák
 ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závaţnost
a vzájemnou návaznost
ZPRACOVÁNÍ A VYUŢITÍ INFORMACÍ
žák
 ovládá práci s textovými a grafickými editory i tabulkovými editory a vyuţívá
vhodných aplikací
 uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem a obrazem
 pracuje s informacemi v souladu se zákony o duševním vlastnictví
 pouţívá informace z různých informačních zdrojů a vyhodnocuje jednoduché vztahy
mezi údaji
 zpracuje a prezentuje na uţivatelské úrovni informace v textové, grafické
a multimediální formě
D) Obsah učiva
8. ročník
Microsoft Word
- doplňkové funkce – iniciála, velká a malá písmena, symbol, psaní rovnic, organizační
diagramy, obsah, rejstřík, hypertextový odkaz
- makra – záznam, spuštění
- nastavení Wordu
Digitální fotografie
- digitální fotoaparát
- úpravy fotografií
- programy pro editaci
- prohlíţeče obrázků, tvorba obrázkových prezentací, Irfanview
Práce se zvukem
- záznam, editace, programy pro editace
- internetová rádia, ripování
- tvorba obalu CD
Microsoft PowerPoint
- tvorba pozadí
- snímky
- textové pole, odráţky a číslování
- grafické objekty
- externí prvky
- nastavení efektů, animací, přechodů snímků
- prezentování
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 265
9. ročník
Internet
- chat, volně přístupné servery
- ICQ, instalace, připojení, textový rozhovor, posílání souborů
- Skype – telefonování
- internetové obchody
- elektronické bankovnictví
- rozhlasové a televizní vysílání
Microsoft Excel
- seřazování dat
- filtry
- pouţívání řady
- ověření
- zamknutí buněk, listu, sešitu, zaheslování
- podmíněné formátování
- interaktivní prvky, formuláře
- nastavení Excelu
Práce s videem
- digitální kamera
- záznam, střih, efekty
- přechody, titulky
- zvuk a hudba
- Windows Movie Maker
Tvorba web. stránek
- programování HTML dokumentu
- tagy, text, odstavec
- seznamy
- tabulky
Microsoft FrontPage
- tvorba www stránky
- pozadí, text, odstavec
- grafické objekty
- videosekvence
- odkazy
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 266
Seminář z přírodopisu
Seminář z přírodopisu se vyučuje jako volitelný předmět v 8. aţ 9. ročníku a je dotován
jednou hodinou týdně. Učivo rozšiřuje znalosti vyučovacího předmětu přírodopis daného
ročníku v rovině environmentální výchovy. Je zaměřeno především na rozšíření znalostí o
ochraně ţivotního prostředí, ekosystémech, chráněných územích. Prohlubuje učivo především
praktickou činností, výzkumy a pozorováním.
Výchovně vzdělávací cíle, charakter výuky a výstupy jsou v souladu s vyučovacím
předmětem Přírodopis. Učivo je zaměřeno na uţití přírodopisu v reálných situacích, osvojení
si přírodovědných pojmů a postupů, rozvoj vnímání ţivota kolem sebe a logického myšlení.
Ţáci mají moţnost seznámit se s dalšími metodami ochrany přírody a člověka, uplatnit a
rozvíjet své schopnosti a dovednosti při jejich řešení konkrétních problémů.
-
pojmy Ekologická a environmentální výchova na školách
praktická cvičení - práce s mikroskopem
terénní práci – pozorování rostlin a ţivočichů v jejich přirozeném prostředí
poznávání práce Občanských sdruţení zabývajících se environmentální výchovou (OS
Tereza, OS Sever…)
vytváření a zpracovávání jednoduchých analýz ekologického stavu školy
praktické zpracovávání metodik projektu „Ekoškola“
-
ochrana ţivotního prostření v České republice
práce s metodickými materiály – „Všeho s mírou“
„Ekologická stopa“
analýza ekologického stavu školy – rozpracování témat – energie, prostředí školy, odpady,
voda
ovzduší – vliv člověka na ovzduší – vliv ovzduší na člověka
voda – terénní práce – odběry vody, zkoumání mikroskopem a pomocí kufru „Veolia“
herbář
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 267
Seminář a praktikum ze zeměpisu
Seminář a praktikum ze zeměpisu se vyučuje jako volitelný předmět v 8. aţ 9. ročníku a je
dotován jednou hodinou týdně. Učivo je zaměřeno na procvičování a prohlubování
zeměpisného učiva se zaměřením na praktický zeměpis, vyuţívá mezipředmětové vztahy, na
řešení Eurorébusu, podílí se na projektu Globe.
Výchovně vzdělávací cíle, charakter výuky a výstupy jsou v souladu s vyučovacím
předmětem Zeměpis. Učivo je zaměřeno na uţití zeměpisných znalostí v praktických
situacích, osvojení si zeměpisných pojmů a postupů, rozvoj vnímání ţivota kolem sebe a
logického myšlení. Ţáci mají moţnost seznámit se s dalšími zeměpisnými metodami, uplatnit
a rozvíjet své schopnosti a dovednosti při jejich řešení konkrétních problémů.
-
Projekt GLOBE
meteorologie – základy, typy oblačnosti, výpočet slunečního poledne, měření teplot
-
základy kartografie, kartografická zobrazení, druhy map, mapy podle měřítka, tvorba map
(kartogram, kartodiagram)
orientace na mapě (časová pásma, datová hranice, zeměpisné souřadnice, azimut, GPS)
orientace v teréně
řešení úkolů Eurorébusu
-
-
Projekt GLOBE
hydrologie – výběr místa, měření – průhlednosti vody, teploty vody, měření pH, odesílání
údajů
-
zeměpis cestovního ruchu, podmínky cestovního ruchu, atraktivita turistických oblastí
plán tuzemského výletu, plán zahraničního výletu, projekt cestovní kanceláře
politický zeměpis – hlavní změny na mapě světa ve 20.století, zeměpis světových
velmocí, světová migrace, mezinárodní organizace, ohniska napětí ve světě
Projekt GLOBE
pedologie – výběr místa, měření zrnitosti, pH, teploty půdy, určení půdního druhu a typu
-
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 268
Etická výchova
Etická výchova je zaloţena na systematickém osvojování sociálních dovedností u ţáků
především na základě záţitkové metody.
Vyučovací předmět má časovou dotaci jednu hodinu týdně v kaţdém ročníku.
Výuka probíhá většinou ve třídách. Kombinujeme různé formy výuky, např. frontální
vyučování, činnostní vyučování, skupinové vyučování,… Do výuky jsme zařadili průřezová
témata: Multikulturní výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech.
Jedná se o získání důvěry k ostatním. Dokázat se svěřit se svými problémy. Mělo by dojít ke
zlepšení chování ţáků při výuce (úbytek sporů a hádek, zvýšení disciplinovanosti ţáků). Umět
respektovat vzájemné odlišnosti. Naučit se vnímat příjemné proţitky strávené v kolektivu.
Jde o dovednosti velmi sloţité, předpokládající aktivní přístup ze strany ţáků i učitelů. Dovednosti se
soustavně a cílevědomě nacvičují.
Výuka je orientována na praktické dovednosti. Dovede ţáka ke schopnosti komunikovat s vrstevníky
i dospělými. Chce zaručit, aby nastupující generace měla společný jazyk – úctu a toleranci.
-
vytvořit výchovné společenství
přiměřeně vybízet ţáky k prosociálnímu chování
umoţnit ţákům navazovat a rozvíjet uspokojivé vztahy
vést ţáky k rozpoznání problému a k jeho aktivnímu řešení
rozvinout u ţáků správné formy komunikace
vést ţáky k pochopení výhod spolupráce
vést ţáky k toleranci, vstřícnosti a pochopení potřeb a postojů druhých
rozvinout u ţáků schopnost pozorovat, experimentovat a výsledky kriticky posuzovat a
vyhodnotit závěry pro vyuţití v budoucnosti
umoţnit ţákům kriticky hodnotit výsledky svého učení
vést ţáky k naslouchání promluvám druhých lidí, k snaze jim porozumět a vhodně na ně
reagovat
umoţnit ţákům utvořit si pozitivní představu o sobě samém
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 269
OČEKÁVANÉ VÝSTUPY
žák
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
uplatňuje vhodné způsoby chování a komunikace v různých ţivotních situacích
zhodnotí a na příkladech doloţí význam vzájemné solidarity mezi lidmi, vyjadřuje své moţnosti,
jak můţe v případě potřeby pomáhat lidem v nouzi
posoudí a na příkladech doloţí přínos spolupráce lidí při řešení lidí konkrétních úkolů
kriticky přistupuje k mediálním informacím
objasní potřebu tolerance ve společnosti
respektuje kulturní zvláštnosti a odlišné názory
zaujímá tolerantní postoje k menšinám
ovlivňuje pozitivně vztahy s druhými lidmi
objasňuje význam vůle při dosahování cílů a překáţek
rozpoznává charakterové zápory u sebe i ostatních
umí rozvíjet osobní a volní vlastnosti
pěstuje zdravou sebedůvěru
D) Obsahy učiva – 3. období:
6.ročník
-
oslovení křestními jmény, pozdrav, úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační
pravidla ve třídě, poděkování, omluva, podání ruky, přiměřená gestikulace
základní prvky sebeúcty a úcty k druhým
pomoc v běţných školních situacích, dělení se, vyjádření soucitu, zájem o spoluţáky
vyjádření citů v jednoduchých situacích
uplatnění tvořivosti při plnění společných úkolů
reflektování na situaci druhých a adekvátní poskytnutí pomoci
7.ročník
-
zrakový kontakt, mimické vyjadřování, očištění verbální komunikace od hrubých výrazů,
umění poloţit otázku
uvědomění si vlastních schopností a silných stránek, utváření svého pozitivního
sebehodnocení
umět se radovat z úspěchů jiných, umět vyjádřit účast na radosti i bolesti druhých,
pozitivně hodnotit druhé v běţných podmínkách
identifikovat základní city, umět vést rozhovor druhými o jejich proţitcích, na základě
empatického vnímání přemýšlet nad konkrétní pomocí
uplatňovat jednoduchými skutky tvořivost v mezilidských vztazích
komunikace při vytváření kolektivu – představení se, vytvoření základních
komunikačních pravidel kolektivu, zdvořilost, otevřená komunikace
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 270
8.ročník
-
základní prvky verbální komunikace v mezilidských vztazích – pozdrav, otázka, prosba,
poděkování, omluva
základní prvky neverbální komunikace – seznámit se s moţnostmi neverbální
komunikace, postoje, mimika, zrakový kontakt, gesta, podání ruky
identifikace a vyjádření základních citů, vyvolat pocity spokojenosti, vyjádřit sympatie
pozitivní hodnocení sebe a druhých
sebepojetí- sebepoznání, sebehodnocení, sebepřijetí, sebeprezentace, podpora
sebeoceňování
pozitivní hodnocení druhých – v běţných podmínkách, projevování pozornosti a
laskavosti, vyjádřit uznání, účinnost pochvaly, připisování pozitivních vlastností druhým,
správná reakce na pochvalu
9.ročník
-
akceptace druhého – záţitek přijetí pro kaţdé dítě, nácvik přátelského přijetí, umět
odpustit, pomocí empatie, předpokládat reakci druhých
tvořivost v mezilidských vztazích – vytváření proţitků radosti pro druhé, společné plnění
úkolů, nemít strach z neznámého řešení úkolu a nebát se experimentovat
schopnost spolupráce – radost ze společné činnosti a výsledku, vyjádření zájmu, základní
pravidla spolupráce
elementární prosociálnost – darování, ochota dělit se, povzbuzení, sluţba, vyjádření
soucitu, přátelství
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 271
Komunitní kruh
Komunitní kruh je pedagogickou metodou řízené komunikace, která můţe být vedena
v duchu výuky, diskuse nebo komunikace. Jeho přínosem je lepší komunikace „face to face“,
která podněcuje větší zapojení ţáků. Při výuce zde má učitel řídící roli, uděluje slovo, můţe
ţádat o názor či odpověď určitého ţáka, vede komunikaci k vzdělávacímu cíli. Diskusní kruh
nemusí zahrnovat pouze výuková témata, ale můţe se týkat aktuálních událostí, které se staly
ve třídě, ve škole … Komunitní kruh tříbí dovednosti diskutovat, reagovat na názory,
předkládat argumenty. Ţáci rozvíjí své znalosti, dovednosti a klíčové kompetence – sociální a
personální, komunikativní, občanské.
- srozumitelnému vyjadřování vlastních myšlenek a dovednosti argumentovat
- dovednosti naslouchat druhému
- účinné spolupráci ve skupině
- rozvoji vztahů, vytváření soudrţnosti a pocitu sounáleţitosti
- spoluvytváření pravidel a jejich dodrţování
- rozvoji emocionality
- vytváření bezpečného klimatu třídy
KOMUNITNÍ KRUH
ţák
- dokáţe naslouchat ostatním, coţ je výrazem respektu k druhým lidem
- rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru
- rozpoznává manipulativní komunikaci
- učí se odmítnout bez pocitu viny
- rozhoduje se sám za sebe
- zapojuje se do diskuse, řídí ji a vyuţívá zásad komunikace a pravidel dialogu
- se stává aktivní součástí skupiny
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 272
D) Obsah učiva – 3. období:
-
rozvíjení mezilidských vztahů
-
posilování soudrţnosti třídy
-
budování sounáleţitosti se spoluţáky
-
vytváření bezpečného klimatu ve třídě
-
dodrţování dohodnutých pravidel
-
úcta k lidské osobě – svoboda rovnost
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 273
8. HODNOCENÍ ŢÁKŮ
PRAVIDLA PRO HODNOCENÍ ŢÁKŮ
Pravidelné hodnocení je nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu a upravuje ho vyhláška
č. 48/2005 Sb.
Termín hodnocení se vztahuje ke kaţdé činnosti, která slouţí k rozvoji vědomostí, dovedností a
postojů ţáků. Aby ţáci mohli rozvíjet své motivační strategie, potřebují vedení, zpětnou vazbu, jak se
jim v jejich učení daří.
Hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování ţáků je
 jednoznačné
 srozumitelné
 věcné
 individuální
 konkrétní
 z předem stanovených kritérií.
Cílem a základem hodnocení je poskytovat ţákům zpětnou vazbu o jejich pokroku.
Ţák můţe porovnat svůj výkon s očekávaným standardem, zjistí, co se naučil, zvládnul, v čem se
zlepšil, v čem chybuje a umoţňuje mu odstranit nedostatky a zlepšit svou školní práci. Cílem a
základem hodnocení je poskytovat učitelům zpětnou vazbu o vědomostech ţáků.
Umoţňuje posoudit, jak úspěšně se nám učitelům podařilo dosáhnout zamýšlených výsledků a
plánovat budoucí činnosti. Hodnocení má ţáky motivovat. Hodnotící aktivity pobízejí naše ţáky, aby si
dobře zorganizovali svou práci, aby se naučili, co se po nich ţádá. Pobídka můţe být zaloţena na
vnější, vnitřní motivaci nebo na vyváţené kombinaci obou.
Klademe důraz na pozitivní hodnocení (vyjádření), coţ je účinný zdroj ţákovy motivace.
Při hodnocení uplatňujeme pedagogický takt a přiměřenou náročnost. Soustřeďujeme se na
individuální pokrok kaţdého ţáka bez srovnávání výkonů s ostatními spoluţáky. Hodnotíme jen
probrané a důkladně procvičené učivo, ţáci mají dostatek času k procvičení a zaţití učební látky.
Hodnotící činnosti zahrnují různé typy a formy hodnocení tak, aby do hodnocení byl zahrnut celý
rozsah výukových cílů, které sledujeme, a aby tyto cíle byly hodnoceny rozdílnými způsoby.
Ţáci jsou informováni o povaze a účelu hodnotících činností a také o kritériích, které charakterizují
výkon jako úspěšný.
Hodnotící činnosti pečlivě navrhujeme, aby se zajistilo, ţe zadání není víceznačné a ţe ţákům bude
jasný typ a povaha výkonu, který se od nich očekává.
Ţákům dáváme i moţnost zapojit se jako partneři do procesu hodnocení a tím je vedeme k
sebehodnocení, které je nedílnou součástí procesu hodnocení a je povaţováno za významnou
kompetenci, kterou chceme ţáky naučit.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 274
ZPŮSOB HODNOCENÍ, ZÍSKÁVÁNÍ PODKLADŮ
 Formativní hodnocení
Ve výchovně-vzdělávacím procesu klademe důraz na f o r m a t i v n í h o d n o c e n í , které je
zaměřeno na podporu efektivního učení, poskytuje uţitečnou zpětnou vazbu učiteli i ţákovi. Hodnotí
dílčí výsledky a projevy našich ţáků, poskytuje informace o hodnotící činnosti, která právě probíhá, o
učebních úspěších, ale i o obtíţích ţáků. Navrhuje řešení, jak si ţáci mohou výsledky svého učení
zlepšit a učiteli, jak má postupovat v další výuce.
 Finální hodnocení
Stanovuje úroveň dosaţených znalostí v určitém časovém období. Na konci 1. pololetí a 2. pololetí
způsob hodnocení výsledků vzdělávání ţáka je dán k l a s i f i k a č n í m ř á d e m.
Pro klasifikaci pouţíváme:

Diagnostické pozorování

Sledování výkonů ţáka a jeho připravenost na výuku

Různé druhy úkolů – písemné, ústní, grafické, pohybové, praktické

Ústní, písemné procvičování cvičení – vzájemná oprava, oprava ţákem.

Práce s chybou (návyk zpětné kontroly vlastní práce, vzájemná kontrola, označení typu chyby,
vysvětlení, náprava).

Testy, prověrky připravované učitelem – sestavené tak, aby byly přínosem pro ţáka i učitele
Tematické písemné práce – archivovat 1 rok, hodnocení dle tabulek kritérií – bodové,
procentuální

Slohové práce – archivovat 1 rok, hodnocení komplexně jednou známkou

Laboratorní práce – hodnocení klasifikačním stupněm.

Různé činnosti ţáků:










Kvízy, kříţovky, doplňovačky apod.
Práce s textem, tabulkami, dokumenty a informačními technologiemi
Práce s přírodninami a fyzikálními tělesy, mapou, slepou mapou.
Hodnocení práce ve dvojicích, skupinách.
Referáty, zapojování v diskusi.
Prezentace své práce před spoluţáky ve třídě, v ročníku, ve škole.
Zapojení do soutěţí, práce a aktivity pro školu.
Shromaţďování a vyhodnocování ţákovského portfolia.
Sebehodnocení, vyuţití komunitního kruhu, dotazníku, tabulky.
Standardizované testy (Cermat, Scio).
KRITÉRIA HODNOCENÍ
Vedeme ţáky k tomu, aby pochopili, ţe se učí pro sebe – vzdělání je jejich bohatství.
Hodnocení vychází ze zvolených strategických přístupů – metod a forem práce, které směřují k
vytváření klíčových kompetencí.
Hodnotíme zvládnutí výstupu jednotlivých vyučovacích předmětů v rámci individuálních moţností dětí.
Kritéria hodnocení budeme v průběhu realizace našeho vzdělávacího programu průběţně
dopracovávat.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 275
Kritéria hodnocení ve vztahu ke strategickým postojům
Ústní projev
1. Monolog – týká se všech ústních projevů ţáka. Můţe jít o prezentaci
práce, referát, aktualitu, o shrnutí textu vlastními slovy atd.
Sledované oblasti
Zaměřujeme se na
Hodnotíme
Zvuková stránka projevu
1. Výslovnost, srozumitelnost
2. Spisovnost mluvy
3. Hlasitost, melodie, intonace
4. Tempo
1. Udrţování kontaktu
2. Přizpůsobení se publiku
3. Přiměřená gestikulace
4. Odpovědi na dotazy
1. Výběr informací
2. Uspořádání informací
3. Dodrţení času a rozsahu
Kultivované srozumitelné
vyjadřování
Kontakt s posluchači
Obsahová stránka projevu
Přiměřenost kontaktu s
posluchači, jak posluchače
promluva zaujala
Smysl, srozumitelnost, logičnost
promluvy
2. Dialog (rozhovor, interview) – ţáci se ho učí postupně, jde o střídání
projevů.
Zaměřujeme se na
Hodnotíme
1. Střídání rolí
2. Reakci na obsah sdělení
3. Hledání společného významu
4. Aktivní naslouchání
Jeden hovoří, druhý naslouchá
Mluví na stejné téma
Snahu porozumět si a dohodnout se
Sledování partnera očima
Přitakání, mimika, gesta – nonverbální
komunikace
Parafrázování – zopakování vlastními slovy
Vyjadřování pochopení pocitu mluvčího
Vhodné otázky na doplnění informace
3. Diskuse – komunikace učitelů a ţáků, výměna názorů na dané téma na
základě svých znalostí
Zaměřujeme se na
Hodnotíme
1. Příprava na diskusi
Seznámení se s problematikou, promýšlení
argumentů
Vymezení tématu, neodbíhání od problematiky
Výslovnost, srozumitelnost, spisovnost mluvy,
hlasitost, melodie, intonace, tempo
Sledování diskuse, vhodné reakce
Zdůvodňování tvrzení
Sledování partnera očima
Přitakání, mimika, gesta – nonverbální
komunikace
Parafrázování – zopakování vlastními slovy
Vyjadřování pochopení pocitu mluvčího
Vhodné otázky na doplnění informace
Respektování názoru jiných, čas i pro ostatní
Formulace závěru
2. Postup podle jednacího řádu
3. Zvládnutí řečnické techniky
4. Aktivní zapojení
5. Argumentaci
6. Aktivní naslouchání
7. Dodrţování základ diskuse
8. Shrnutí výsledků diskuse
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 276
Kritéria pro hodnocení ústní prezentace

Ţákovi se daří vzbudit a udrţet pozornost posluchačů

Ţák hovoří v celých větách, pouţívá bohatých jazykových prostředků

Ţákův projev není monotónní (vhodně uţívá zvukových prostředků)

Ţák je schopen reagovat na dotazy a připomínky posluchačů

Ţák je schopen hovořit z patra s oporou textu

Na ţákovi nejsou patrné známky trémy
Skupinová práce
Za skupinovou práci ţáky nehodnotíme známkou. Kritéria hodnocení vyjadřují poţadavky na práci
skupiny, vytváříme je společně se ţáky, v průběhu roku se k nim vracíme a doplňujeme je.
Sledujeme tyto aspekty:
A. Podíl na práci skupiny

Bez zaváhání se účastnil diskuse ve skupině

Na práci skupiny se podílel odpovídající měrou

Svou snahu ve skupině stále dominovat narušoval činnost ostatních, spolupráci ve skupině,
účastnil se skupinových aktivit
B. Drţení se tématu

Dával pozor, poslouchal, co bylo řečeno a uděláno

Svými poznámkami se snaţil vracet členy skupiny zpět k tématu

Utíkal od tématu nebo měnil téma

Drţel se tématu
C. Navrhování uţitečných nápadů a myšlenek

Přicházet s myšlenkami a nápady, které pomáhaly skupině v její práci

Přicházet s uţitečnou kritikou a komentáři

Ovlivnil rozhodnutí skupiny a jejich plány

Přišel s uţitečnými nápady
D. Uznání

Vyjadřoval se pozitivním a povzbuzujícím způsobem o členech skupiny a jejich nápadech

Vyjadřoval ostatním uznání a pochvalu za jejich nápady

Vyjadřoval se znevaţujícím nebo nepřátelským způsobem o členech skupiny

Vyjadřoval druhým uznání
E. Zapojování druhých

Snaţil se zapojit ostatní členy skupiny kladením otázek, dotazováním se na jejich názor a
vybízením je ke spolupráci

Snaţil se docílit, aby skupina spolupracovala a dosáhla konsensu

Váţně se zabývá nápady, se kterými přišli ostatní

Snaţil se zapojit ostatní
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 277
F. Komunikace

Mluvil jasně a srozumitelně

Vyjadřoval své myšlenky jasně a efektivně

Komunikoval jasně a srozumitelně
G. Celkový dojem

Tato pracovní skupina mi pomohla zlepšit porozumění problému a způsobu jeho řešení lépe,
neţ kdybych pracoval sám

Práce v této skupině byla velmi příjemnou zkušeností
Exkurze

Aktivní účast na přípravě na exkurze

Zájem o téma exkurze a její obsah
 Získané dovednosti a vědomosti
 Zpracované materiály, prezentace, článek
Hodnotíme slovně
Laboratorní práce

Teoretická a materiální příprava

Dodrţení pracovního postupu

Zápis výsledků (tabulky, grafy, výpočty, rovnice)

Odpovídající nákres (schéma) s popisem

Vyhodnocení a zpracování výsledků

Pracovní dovednosti a dodrţování pravidel bezpečnosti práce

Přehlednost a členění zápisu
Tolerujeme ţáky se specifickými poruchami učení.
Hodnotíme klasifikačním stupněm
Slohové práce

Stylistická úroveň, originalita

Grafická úroveň

Pravopis

Dodrţení osnovy, struktura práce
Hodnocení klasifikačním stupněm.
Kratší samostatné práce

Úroveň vědomostí

Informační zdroje

Aplikace teoretických vědomostí při řešení konkrétního problému

Úroveň vyjádření

Věcná správnost

Hodnocení klasifikačním stupněm, body, procenty.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 278
Referáty

Práce s informačními zdroji

Obsahová stránka

Ústní prezentace

Vlastní myšlenky

Motivace pro vyuţití
SEBEHODNOCENÍ
Ţáci jsou k sebehodnocení vedeni od prvního ročníku. Ţáci dle svých schopností provádí krátké
sebehodnocení své práce – co se jim podařilo, v čem musí přidat, co se jim líbilo, nelíbilo atd.
Na druhém stupni ve všech ročních probíhá sebehodnocení v rámci jednotlivých vyučovacích
předmětů průběţně ústně a písemně po ukončení tématického celku nebo po ukončení projektu.
Sebehodnocením vedeme ţáky, k posouzení úrovně kompetencí:

Schopnost aplikovat získané kompetence v praxi

Schopnost orientovat se v daném problému s vyuţitím získaných vědomostí, znalostí,
dovedností

Schopnost prosadit se v třídním kolektivu při řešení týmového úkolu

Schopnost samostatné prezentace svých znalostí
Hodnotíme slovně.

Schopnost pracovat s informacemi

Schopnost vyuţívat mezipředmětové vazby

Schopnost změnit své sociální role v kolektivu vrstevníků

Schopnost aplikovat etické principy v praxi

Schopnost pochopit rovnováhu práv a povinností
HODNOCENÍ ŢÁKŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI
Hodnocení se řídí Vyhláškou č.73/2005 Sb. Ve škole mohou být integrováni ţáci s postiţením
smyslovým, tělesným, mentálním nebo s vývojovými poruchami učení a
chování. Při hodnocení a klasifikaci vychází učitel z doporučení a závěrů PPP a hodnocení je vţdy
zcela individuální. Ţák je hodnocen s ohledem na své moţnosti a schopnosti, je posuzován jeho
individuální pokrok. Ţáci integrovaní na základě Doporučení PPP nebo jiného SPC jsou vzděláváni i
hodnoceni na základě plnění Individuálního vzdělávacího plánu. Na ţádost rodičů a při doporučení
poradenského zařízení mohou být hodnoceni slovně.
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 279
9. AUTOEVALUACE ŠKOLY
Autoevaluace – vnitřní hodnocení školy napomáhá ke zkvalitnění a zefektivnění vzdělávání a výchovy
ve škole. Vnitřní hodnocení školy stanoví § 11 a §12 zákona č.561/2004 Sb. (školský zákon) a
vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náleţitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a
vlastního hodnocení školy.
Oblasti autoevaluace

materiální, technické, ekonomické, hygienické a další podmínky ke vzdělávání

průběh vzdělávání

školní klima a vzájemné vztahy s rodiči a místní komunitou

výsledky vzdělávání

řízení školy, kvalita personální práce, kvalita dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků

soulad realizovaného školního vzdělávacího programu s rámcovým vzdělávacím programem
pro základní vzdělávání
→ Cíle a kritéria autoevaluace
Cílem autoevaluace školy je zjistit aktuální informace o stavu školy a tím získat podklady pro
plánování a realizaci dalšího rozvoje školy.
Kritéria autoevaluace jsou stanovována pro jednotlivé dílčí cíle, které si škola stanovuje na kaţdý
školní rok (jsou stanoveny v rámcovém plánu práce pro kaţdý školní rok).
→ Nástroje autoevaluace
rozbor dokumentace školy
rozhovory s učiteli, rodiči
dotazníky pro rodiče, ţáky a učitele
srovnávací prověrky, dovednostní testy
hospitace
→ Časové rozvrţení autoevaluačních činností
hospitační činnost (v průběhu celého škol. roku)
sebehodnocení práce učitelů a hodnocení ředitelem školy za minulý školní rok (začátek škol. roku)
projednání struktury vlastního hodnocení školy s pedagogickou radou (§ 9 vyhlášky č.15/2005 Sb.)
(do konce září)
projednání vlastního hodnocení školy v pedagogické radě za minulý školní rok (do konce října)
dovednostní testy ţáků - Kalibro (podzim)
mapa školy – Scio (dle potřeby)
srovnávací prověrky (průběţně celý škol. rok)
dotazníky na klima školy (1x za 2 roky)
Průběţně: rozhovory s učiteli a ţáky, výstupy z jednání školské rady
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 280
KOMPLEXNÍ ZHODNOCENÍ PRÁCE ŠKOLY
AUTOEVALUACE
Cíl
Indikátory
Nástroj
Úroveň vědomostí a
Výsledky testů
Vědomostní testy pro 5.a Kaţdoročně
dovedností ţáků
Četnost
9. ročník
Komplexní rozbor
Prostředí, demografický Audit vnitřní
marketingu
vývoj, analýzy,
5 let
příleţitosti, rizika
Image
Kultura
Klima
SWOT analýza
Dle jednotlivých
Dotazníky učitelé, ţáci,
dotazníků
rodiče, zřizovatel
Dle jednotlivých
dotazníků
Dle jednotlivých
dotazníků
Silné a slabé stránky,
Přehledy- učitelé, ţáci,
příleţitosti, rizika
rodiče, zřizovatel,
1 x za 3 roky
1 x za 3 roky
1 x za 2 roky
1 x za 3 roky
příleţitostně k dílčím
otázkám
Vyhodnocení
Vyhodnocení
Kombinace evaulačních
strategického plánu
jednotlivých dílčích
nástrojů dle typu oblasti
školy
oblastí
Sponzoring a
Získání prostředků od
fundraising
sponzorů. Úspěšnost
Kaţdoročně
Vedení přehledu
Kaţdoročně
výroční zpráva o
Kaţdoročně
grantů.
Zhodnocení práce školy úroveň pedagogického
ve školním roce, plnění
procesu-jednotlivé části výsledcích
cílů ŠVP
výroční zprávy školy
pedagogického
hospodaření – čerpání
působení, vlastní
rozpočtu, doplňková
hodnocení školy
činnost, hlavní činnost
výroční zpráva o
hospodaření školy
Úroveň pedagogického
Průběh pedagogického
Hospitace,pohospitační
procesu a práce
procesu, příprava na
rozhovory, vedení
jednotlivých pracovníků, výuku, úroveň prací,
přehledů o vzdělávání
uplatňování
vedení dokumentace,
pracovníků, kontrola
strategických postupů
aktivita a iniciativa
dokumentace, osobní
ŠVP
práce pro školu
pohovory, přidělování
osobních
příplatků,odměn
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 281
Dle potřeby
4 x ročně
kaţdoročně
Úspěšnost absolventů
Výchovné problémy
Zhodnocení relativního
Vedení přehledu, zpráva
úspěchu
výchovné poradkyně
Neomluvená absence
Vedení přehledu-
Kaţdoročně
Průběţně
výchovná poradkyně
Šikana – prevence
Metodik primární
Aktuálně dle sitace
prevence a třídní učitel
Monitoring – drogy
Metodik primární
1x ročně
prevence
Postoj rodičů ke škole
Dle dotazníku,
Dotazník, akce školy
Kaţdoročně
spolupráce na akcích
Postoj ţáků ke škole
Dle dotazníků, účast na Dotazník, akce
Kaţdoročně
akcích
Hodnocení školy
Dle dotazníku
Dotazník
1 x za2 roky
Sebehodnocení učitelů
Dle dotazníku
Dotazník
Kaţdoročně
Úspěšnost jednotlivých
Stupeň hodnocení
Zhodnocení jednotlivými
Po ukončení akce
akcí
pedagogy ostatními
pedagogy, ostatními
pracovníky, rodiči, ţáky
pracovníky, rodiči, ţáky,
pedagogy a ostatními
pracovníky školy
doporučení,
nedoporučení
PLÁN AUTOEVALUACE VEDENÍ ŠKOLY
Cíl
Indikátory
Nástroj
Četnost
Tvoří zázemí učitelům a Dle dotazníku
Dotazník-učitelé, ostatní Kaţdoročně
ostatním
pracovníci
zaměstnancům pro
jejich práci
Vytváří podmínky klima
Dle dotazníku, společné Dotazník, společné
Kaţdoročně
ke kvalitní práci učitelů
akce, komunikace,
akce, semináře
a ostatních
semináře, supervize
s odborníky
Rozbory hospodaření
Rozbory hospodaření
Kaţdoročně
Spolupráce s rodiči,
Spolupráce s RPŠ,o.s.,
záznamy
Průběţně
organizacemi a úřady
Školskou radou, úřady
Získává dotace, granty
Získané dotace
Smlouvy
Průběţně
zaměstnanců
Efektivní nakládání
s danými prostředky a
zdroji
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 282
PLÁN EVAULACE UČITELE
Cíl
Indikátory
Nástroj
Četnost
Kvalita vyučovacího
Závěry z hospitací
Hospitace a
Dle potřeb
procesu
vedení školy, výsledky
pohospitační pohovor
ČŠI
Vztah učitel-ţák
Pozorování
Průběţně
Klima ve třídě
Pozorování
Průběţně
Nové metody a formy
Pozorování
Průběţně
Integrovaní ţáci
Kontrola IVP
Kaţdoročně
Úroveň vědomostí
Pozorování
Průběţně
Výběr školení, DVPP
Přehledy, záznamy
Průběţně
Přínos pro školu,
Větší šíře úkolů,
Pozorování, osobní
průběţně
motivace
aktivita, práce pro
kontakty
práce
Rozvoj osobnosti
učitele, studium
školu, mimo vyučování
Prezentace školy,
Vystoupení, účast na
Pozorování, články
průběţně
publicita
akce
Vedení pedagogické
Vedení pedagogické
Kontrola třídních knih,
4 x ročně
dokumentace
dokumentace, zápisy,
výkazů, záznamů
úplnost, úprava
Komplexní hodnocení
Všechny předchozí
Záznamy, pohovory
pedagogického
indikátory
s učiteli, pozorování
Dle potřeby
pracovníka
PLÁN AUTOEVALUACE UČITELE
Cíl
Indikátory
Nástroj
Četnost
Výsledek
Jak ţáci rozumí nebo
Diskuze se ţáky,
Průběţně v hodině
pedagogického
nerozumí, proč jsme
pohovor
působení (okamţitý)
nestihli naplánované,
co se nám líbilo, co se
nám nelíbilo, co se
nám podařilo,
nepodařilo
Úroveň vědomostí,
Schopnost aplikovat
dovedností
učivo
Viz způsoby hodnocení
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 283
Průběţně
Zpětná vazba učitel-
Dle dotazníku
ţák
Dotazník hodnocení
Dle uváţení
učitele ţákem
(doporučení 8. a 9.
ročník)
Komplexní osobnostní
Sebevzdělávání,
růst
DVPP, nové metody a
Autoevaluace, dotazník
formy práce
ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 284
1 x ročně

ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA KRÁSNÁ LÍPA,

Transkript

Podobné dokumenty

Školní vzdělávací program - Základní škola a Mateřská škola Žabeň

Zpravodaj 49/2010 - mare

ŠVP - Strojírenství - GYMNÁZIUM A STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA

Studijní materiály pro účastníky kurzu

Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání

securitas imperii 11