MANUÁL profesionálního pomáhání

Transkript

MANUÁL
profesionálního
pomáhání
MANUÁL
profesionálního
pomáhání
OBSAH
1. Úvod ........ 5
2. Slovníček pojmů a zkratek ........ 6
3. Hledání a výběr kandidátů PP ........ 7
3.1 Úvod ........ 7
3.2 Praktická východiska – kapacitní, místní a časová náročnost ........ 7
3.3 Hledání a výběr vhodných kandidátů ........ 8
3.3.1 Stanovení kritérií pro výběr kandidátů ........ 8
3.3.2 Vytvoření databáze kandidátů ........ 9
3.3.3 Pohovory s vybranými kandidáty ........ 10
3.3.4 Zpracování proběhlých pohovorů ........ 11
3.3.5 Výběr kandidátů ........ 11
3.4 Závěr ........ 12
4. Vzdělávání kandidátů PP ........ 14
4.1 Východiska kurzu ........ 14
4.2 Příprava podmínek pro kurz ........ 14
4.3 Průběh kurzu ........ 15
4.4 Obsah učiva kurzu ........ 16
4.4.1 Modul obecný ........ 16
4.4.2 Modul speciální ........ 17
4.4.3 Modul profesionálního pomáhání ........ 18
4.4.4 Modul dynamický ........ 21
4.6 Praxe v pomáhání ........ 22
4.6.1 Zařazení budoucích pomocníků do praxe ........ 22
4.6.2 Hlavní úskalí ........ 23
4.7 Video-trénink výuky (modelové situace) ........ 23
4.8 Doporučení ........ 24
5. Vyhledávání potenciálních klientů/ek ........ 25
5.1 Úvod ........ 25
5.2 Praktická východiska ........ 25
5.3 Příprava ........ 26
5.4 Vlastní realizace aktivity ........ 27
5.4.1 Základní východiska ........ 28
5.4.2 Databáze organizací a institucí ........ 29
5.4.3 Způsoby komunikace služby ........ 30
5.5 Závěr ........ 32
6. Tvorba vztahových a pracovních vazeb ........ 34
6.1 Úvod ........ 34
6.2 Praktická východiska ........ 35
6.3 Příprava ........ 36
6.4 Vlastní aktivita
........ 37
6.4.1 Východiska ........ 37
6.4.2 Zahájení spolupráce mezi PP a klientem ........ 37
6.4.3 Podpora a vedení PP ........ 38
6.4.4 Supervizní setkání ........ 39
6.4.5 Hodnocení a ukončení spolupráce mezi PP a klientem ........ 40
6.5 Závěr ........ 41
7. Financování systému profesionálního pomáhání ........ 43
7.1 Úvod ........ 43
7.2 Pravidla financování ........ 43
7.3 Závěr ........ 49
8. Příběhy z praxe ........ 50
1. ÚVOD
Vážení projektoví manažeři a manažerky, pracovníci a pracovnice v sociálních službách, a zejména vzácní zaměstnavatelé!
Před časem jsme v debatě, která probíhala mezi lidmi s různým typem
zdravotního postižení, přišli na to, že pokud si člověk nepomůže sám, většinou
to za něj nikdo jiný neudělá. Ano, je to možná příliš příkré a nespravedlivé
tvrzení, ale na druhou stranu docela podnětné. Pojďme se vzít za slovo a k
problému lidí se zdravotním postižením přistupovat tak, jako by jim opravdu
nikdo jiný nechtěl pomáhat. Pokud by tomu tak skutečně bylo a nenašel by
se ani jeden ochotný pomocník mezi ostatními lidmi, zbývaly by už jen dvě
možnosti. Buď si každý skutečně pomůže sám, anebo si lidé s postižením
pomohou mezi sebou navzájem. A to nejen vozíčkář vozíčkáři, ale třeba i ten,
kdo špatně slyší, tomu, kdo se hůř pohybuje, nebo člověk s RSkou jinému se
zrakovým postižením, a tak dále. A to je základní princip vzájemné, tzv. zrcadlové pomoci, která může být dobrovolná v rámci rodiny, sousedských vztahů
či jiné komunity, anebo čistě profesionální. Zpravidla člověk s lehčím typem
postižení může pomáhat tomu, kdo je na tom v určitých ohledech o něco hůř.
Mezi osobami se zdravotním postižením je navíc celá řada těch, kteří
nemohou najít pracovní uplatnění ve svém oboru - možná jsou při své snaze
málo aktivní a vynalézaví. Pro ně je profesionální pomáhání poměrně snadno dostupnou alternativou, přináší možnost výdělku a také určité zvýšení
společenského statusu, jinými slovy, pocit, že nejsem úplně zbytečný, na druhé
koleji, že mě zkrátka někdo potřebuje…
Do našeho úsilí o nalezení obecného návodu (manuálu), jak nalézt, kvalifikovat a uvést do praxe profesionálního pomocníka či pomocnici, jsme zapojili zejména ty, kteří mají zkušenosti s pomáháním z obou stran, tedy jako
uživatelé i jako poskytovatelé pomoci, např. lektorku Janu Hrdou.
Snažili jsme se veškeré zkušenosti z prvních tří let vzájemného pomáhání
vtěsnat do tohoto manuálu, i když jsme si vědomi, že cesta k úplnému poznání
výhod a úskalí bude ještě dlouhá. Rádi využijeme vaše vlastní zkušenosti
a nápady, jak pomáhání mezi lidmi se zdravotním postižením vylepšit.
Nezdráhejte se nám v tom pomoci. Vždyť přece ten, kdo pomáhá druhým, pomáhá i sám sobě…
Úvod
5
2. SLOVNÍČEK POJMŮ A ZKRATEK
profesionální pomáhání
činnost vyškolených (kvalifikovaných) pomocníků
(osob se zdravotním postižením), která zahrnuje péči
o tělo i ducha a vede k podpoře soběstačnosti klienta
zrcadlová pomoc
vzájemná pomoc mezi kvalifikovaným pomocníkem
a kvalifikovaným klientem, během níž si pomáhají
oba dva členové pracovní dvojice navzájem; platí
však to, že klient je zadavatelem služby
RT
realizační tým
PP
profesionální pomáhání, profesionální pomocník
6
Manuál profesionálního pomáhání
3. HLEDÁNÍ A VÝBĚR KANDIDÁTŮ PP
(Veronika Valentová, Pavlína Strejčková)
3.1 ÚVOD
Cílem této aktivity je najít a následně vybrat vhodné uchazeče, kteří
absolvují kurz profesionálního pomáhání a dále budou v projektu pracovat
na pozici profesionálního pomocníka. Nejprve je nutné stanovit dílčí cíle:
formulování kritérií pro výběr kandidátů, vytvoření dostatečně velké databáze kandidátů, pohovory s vybranými kandidáty a následné zpracování
pohovorů, výběr kandidátů.
3.2 PRAKTICKÁ VÝCHODISKA – KAPACITNÍ,
MÍSTNÍ A ČASOVÁ NÁROČNOST
Kapacitní, místní a časová náročnost se může nepatrně lišit v závislosti
na dílčích cílech.
Obecně lze konstatovat, že na tuto aktivitu jsou potřeba cca čtyři měsíce.
Jednotlivé dílčí cíle by měly následovat v chronologickém sledu tak, jak
budou dále popsány.
Vhodné je, aby se na realizaci této aktivity podíleli manažer/ka PP
(stanovení kritérií pro výběr kandidátů, výběr kandidátů), koordinátor/ka
PP (všechny části), odborný/á asistent/ka (vytvoření dostatečně velké databáze kandidátů, organizační zajištění pohovorů) a psycholog/-žka (stanovení
Hledání a výběr kandidátů PP 7
kritérií pro výběr kandidátů, pohovory s vybranými kandidáty a následné
zpracování pohovorů, výběr kandidátů).
Pokud budete aktivitu realizovat ve všech částech republiky, musíte
počítat s velkou místní náročností. Pracovní schůze týmu, při kterých
stanovíte kritéria výběru kandidátů a při kterých následně budou na základě
proběhlých pohovorů vybíráni konkrétní účastníci, lze provádět na jednom
stabilním místě dle vašeho výběru. Pohovory s uchazeči se pak mohou
částečně konat tamtéž, částečně se však musí konat i v místě trvalého pobytu
žadatele. V místě trvalého bydliště žadatele doporučujeme pohovory pořádat
zejména v případě většího počtu uchazečů v jedné lokalitě. V takovém
případě lze pohovory organizovat ve spádovém městě.
Pro pohovory potřebujete místnost, kde vás nikdo nebude rušit. Lze např.
oslovit spřátelené NNO a pronajmout si místnost v jejich prostorách. V místní náročnosti vám na druhou stranu může pomoct to, že u některých částí této
aktivity je možná i práce členů týmu z domova (např. vytvoření dostatečně
velké databáze kandidátů, zpracování pohovorů).
3.3 HLEDÁNÍ A VÝBĚR VHODNÝCH KANDIDÁTŮ
3.3.1 Stanovení kritérií pro výběr kandidátů
Abyste věděli, koho hledáte, musíte si nejprve stanovit kritéria pro
výběr, neboť samotné hledání už je určitou výběrovou metodou. V našem
případě byl výkonnostní profil hledaného pracovníka definován následovně:
profesionálně pomáhající, který může odvádět vhodné činnosti směřující
k uspokojení blaha druhého člověka či skupiny osob, a to především v těchto
oblastech:
• zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu
• při osobní hygieně
• při zajištění stravy a chodu domácnosti
• pomoc při výchovných, vzdělávacích a aktivizačních
činnostech
• při kontaktu se společenským prostředím
8
Podle našich zkušeností nemusí mít vhodný kandidát vlastní zkušenost
s výše uvedenými činnostmi, ale především musí být ochoten je v budoucnu
vykonávat. Vzhledem k tomu, že je činnost zaměřena na osoby se statusem
OZP, je nutné ověřit, zda zdravotní stav kandidátů umožňuje tyto činnosti
v určité míře a rozsahu vykonávat.
Základní vstupní předpoklady byly v našem případě poměrně malé,
aby bylo co nejvíce lidem umožněno zúčastnit se projektu . Jednalo se o:
minimálně ukončené základní vzdělání, beztrestnost a status osoby zdravotně
postižené.
Na závěr stanovte i osobnostní předpoklady. Určitě by mezi ně mělo
patřit: kladný postoj k pomáhání druhým a k životu vůbec, dostatek energie
pro život a pomoc druhým, adekvátní motivace k pomoci druhým, ochota
vzdělat se a zkusit něco nového. Na druhé straně byste měli od kandidatury odradit aktivní uživatele návykových látek, zjevné manipulátory, osoby
viditelně nespolehlivé anebo ty, které neznají svoje hranice, nemají minimální sociální zázemí ani snahu tento nedostatek řešit.
3.3.2 Vytvoření databáze kandidátů
Doporučujeme, aby vytváření dostatečně velké databáze měl na starosti
odborný/á asistent/ka. K vyhledávání potenciálních kandidátů lze využít:
• vlastní webové stránky
• sociální sítě
• inzerát na internetových burzách práce, např. www.
praceprozp.cz, www.jobs.cz, www.prace.cz, www.
neziskovky.cz , portál MPSV a další
• telefonický, e-mailový i osobní kontakt s poskytovateli
sociálních služeb zdravotně postiženým
• vlastní tematický workshop
• spolupráci s relevantními NNO
• výjezdy na akce s přímou účastí OZP a významných
NNO (výroba a distribuce letáčků)
• inzerce nebo P. R. v odborných médiích
• vlastní osobní kontakty všech členů týmu
Je dobré vytvořit dostatečně velkou databázi, zhruba 3x větší, než
je požadovaný cílový počet vybraných kandidátů. Jednotlivé kandidáty
následně oslovte telefonicky nebo e-mailem, poskytněte jim základní informace o vaší činnosti a vyžádejte si jejich životopis. Vyberte z nich ty, kteří
mají o činnost zájem a kteří současně splňují vámi stanovené podmínky.
S nimi následně domluvte osobní pohovor. Počítejte s tím, že ne všichni
pozvaní kandidáti se na pohovor skutečně dostaví.
3.3.3 Pohovory s vybranými kandidáty
Jak již bylo řečeno, pohovory s vybranými kandidáty lze realizovat buď
v místě vaší společnosti, nebo ve spádových oblastech dle bydliště kandidátů.
Pamatujte, že jeden pohovor trvá cca 60 minut a je dobré, pokud má dvě
rovnocenné části: obecnou a psychologickou.
Obecná část pohovorů
Doporučujeme, aby obecnou část pohovorů vedl/a koordinátor/ka PP.
Cílem obecné části je zjistit u uchazeče obecnou motivaci k práci v pomáhající oblasti, zmapovat jeho předchozí zkušenosti s pomáháním a ujistit se
o jeho obecném přehledu. Obecný pohovor by měl vycházet zejména ze
zaslaného životopisu, a dále ze série předem připravených otázek.
Nejprve pracujte se životopisem, a to ve dvou rovinách. Hodnoťte to, zda
zachycuje podstatné věci, je strukturovaný, časově sousledný atd. Dále pak
zohledněte předchozí zkušenosti a dovednosti uchazeče v souvislosti s prací
profesionálního pomocníka.
Připravte si předem otázky, které jsou cíleny na zjištění obecné motivace k práci profesionálního pomocníka (např. Kolik času jste ochoten věnovat
práci profesionálního pomocníka? Komu byste pomáhal/a nejraději?) a na
obecný přehled uchazeče (Kolik stojí poplatek u lékaře? Kde získá člověk
invalidní důchod? Kolik stojí průměrně jeden měsíční nájem bytu 2+1 ve
vašem městě).
V závěru obecné části se nám osvědčilo předložit uchazeči tři modelové
situace. Úkolem uchazečů je sdělit, jak by dané situace řešili (např. Klient
10
vám položí otázku, na kterou neznáte odpověď? Jak zareagujete?)
Psychologická část pohovorů
Důležité je si na začátku uvědomit, že se nejedná o psychologické
vyšetření, ale o část pohovorů vedenou psychologem. Cílem psychologické
části pohovorů je zjistit osobnostní předpoklady pro práci profesionálního
pomocníka a případně rizikové vlastnosti pro danou práci. Při hodnocení
je dobré vycházet zejména z rozhovoru, který lze doplnit např. kresbou
stromu (Baum test) a testem nedokončených vět (věty uzpůsobeny přímo
k výběrovému účelu).
Největší prostor v této části tedy zaujímá polostrukturovaný rozhovor, ve
kterém doporučujeme klást důraz na zjištění motivace uchazeče (např. důvody
pro práci v pomáhající profesi obecně, minulé zkušenosti s pomáháním
a jejich zhodnocení uchazečem), na silné a slabé stránky uchazeče (vlastní
sebehodnocení uchazeče, zhodnocení vlastních úspěchů, plány do budoucna) a na jeho práci s vlastními hranicemi (např. zvládání konfliktních situací,
péče o sebe sama, psychohygiena, jak je uchazeč zvyklý odpočívat).
3.3.4 Zpracování proběhlých pohovorů
Proběhlé pohovory s potenciálními uchazeči je dobré v co nejkratší době
písemně zpracovat těmi členy týmu, kteří pohovor vedli.
Zápis z obecné části pohovoru by měl obsahovat hodnocení motivace
uchazeče, jeho všeobecný přehled a jeho obecné předpoklady pro pomáhající
profesi (zejména schopnost empatie). Osvědčilo se nám závěrečné hodnocení z psychologické části formulovat ve smyslu pozitivních a rizikových
vlastností osobnosti kandidáta pro účast v projektu, resp. pro práci profesionální pomocníka.
3.3.5 Výběr kandidátů
Zhruba po 6–10 proběhlých pohovorech (v závislosti na počtu kandidátů
v daném regionu) je dobré, pokud se sejde tzv. výběrová komise ve složení
manažer/ka PP, koordinátor/ka PP a psycholog/-žka. Na základě písemných
zpracování jsou zde probráni jednotliví kandidáti a všichni zúčastnění vyjádří
svůj názor o vhodnosti, resp. nevhodnosti daného kandidáta. Vybrán je pak
takový počet vhodných uchazečů, který je v tu chvíli adekvátní s ohledem na
kapacitní možnosti organizace, počet lidí pro region, genderovou vyváženost
apod.
3.4 ZÁVĚR
Zhodnocení:
Hledání a výběr kandidátů je základním kamenem a odrazovým můstkem
pro další činnosti vedoucí až k vytvoření pracovních a vztahových vazeb.
Jedná se o kapacitně a obsahově náročnou činnost, kterou je potřeba dobře
připravit.
Největší úskalí spočívá ve velkém „odpadu“ vybraných kandidátů. Na
následujících řádcích budou proto zdůrazněny konkrétní rady a postupy,
které se nám osvědčily, případně které bychom pro příště navrhli.
Doporučení:
• Rozplánujte celou aktivitu na dílčí úkoly, které jasně
formulujte, a stanovte za ně odpovědnou osobu.
Doporučujeme zachovat podobný sled dílčích cílů.
• Osvědčilo se nám personální složení 4 osob: manažer/
ka PP (koordinace, výběrová komise), koordinátor/
ka PP (koordinace, obecná část pohovoru, výběrová
komise), odborný/á asistent/ka (praktické zajištění
pohovorů, vytvoření databáze), psycholog/-žka
(psychologická část pohovorů, výběrová komise).
• V realizačním týmu dbejte na dobrou komunikaci,
mělo by být jasné, kdo a co uchazečům sděluje.
• V rámci stanovení kritérií pro příště doporučujeme
stanovit přísnější kritéria (např. diagnózy, které
neumíme zapojit do projektu, aby se pohovorů
nemuseli účastnit lidé, pro které daná práce určitě
není vhodná).
• Již při prvním kontaktu se zájemcem doporučujeme
seznámit jej se základními rysy projektu, aby věděl,
12
čím se daná práce liší od „běžné práce“ (např. školení,
samostatnost při hledání klientů).
• Doporučujeme menší časovou prodlevu mezi
pohovory a zahájením kurzu jako prevenci úbytku
kandidátů.
• Navrhujeme lépe od sebe oddělovat jednotlivé dílčí
úkoly (např. plánovat pohovory až po vytvoření
a uzavření databáze a ne v průběhu, jelikož se pak
může stát, že se musí jet dvakrát na stejné místo).
• Osvědčilo se vést pohovory ve dvou lidech, a tak
zabránit osobní zaujatosti.
• Délka a náplň obou částí pohovoru se ukázala jako
optimálně zvolená.
• Doporučujeme psaní zápisů, ze kterých se pak vychází
při konečném výběru.
• Velkým přínosem bylo i stanovení výběrové komise,
kde třetím členem je manažer/ka PP, který/á se
neúčastnil samotného výběrového řízení.
• Doporučujeme zaměřit se pouze na vybrané regiony
kvůli snadnější koordinaci.
4. VZDĚLÁVÁNÍ KANDIDÁTŮ PP
(Jana Hrdá)
4.1 VÝCHODISKA KURZU
Profesionální pomoc je služba, u níž podstatnou součástí je pracovněpartnerský vztah uživatele s pomocníkem. Pomocník nevstupuje do tohoto
vztahu jako někdo, kdo ví, co má pro uživatele dělat, nýbrž jako partner plnohodnotného člověka-uživatele. Ten sám rozhoduje o svém životě, o svých
osobních cílech, o tom, jak se budou naplňovat, tudíž také, jakým způsobem
bude probíhat služba kompenzující uživatelovo zdravotní postižení. Tak
má uživatel plnou možnost převzít zodpovědnost za svůj život, stejně jako
lidé bez zdravotního postižení. Na tomto vzájemném vztahu a respektujícím postoji pomocníků je postaveno vzdělávání adeptů na profesionální
pomocníky.
4.2 PŘÍPRAVA PODMÍNEK PRO KURZ
Stopadesátihodinové vzdělávání by mělo vést více lektorů/ek (alespoň
dva). Ideálně by se mělo jednat o lidi, kteří mají zkušenosti jak s problematikou zdravotního postižení, tak mají lektorské dovednosti a četné zkušenosti
s vedením většího týmu lidí.
Je dobré počítat již při přípravě kurzu s tím, aby alespoň jedna jeho část
14
byla pobytová. Tak je totiž dána příležitost k vytvoření dobrého kolektivu
i z lidí, kteří se původně neznali. Kurz tedy koncipujeme tak, aby jako první
proběhly 3 vyučovací dny, tj. 24 hodin, ambulantně. Potom aby následovaly
dva třídenní (24 hodin) pobytové moduly, v nichž by se školily vždy zvlášť
dvě skupiny účastníků, a poté aby se pokračovalo opět společnými ambulantními, jež by doplnily počet hodin na celkový součet 100 výukových hodin.
Ideální průběh kurzu lze hodnotit tehdy, když se utvoří dobrá parta a nikdo
se necítí vyloučený.
Zbylých 50 hodin má tvořit praktická část – praxe a supervize účastníků.
Zvláštností tohoto vzdělávání je, že i školitelky i budoucí pomocníci
mají zdravotní postižení, což souvisí s celou koncepcí, v níž se cení sdílení zkušeností osob právě se zdravotním postižením. Vzhledem k postižení
školitelek i některých účastníků je nezbytné vyhledat pro pobytovou část
vzdělávání školicí zařízení, jež je bezbariérově přístupné jak v pokojích,
tak ve školicí části. Vítané je rozhodně i přístupné okolí pro relaxaci mezi
vyučováním nebo pro venkovní výuku.
4.3 PRŮBĚH KURZU
Není u nás (v ČR) běžné, že by se osoby se zdravotním postižením učily
pomáhat osobám se zdravotním postižením. Bylo a je tomu převážně tak,
že vládne mínění, že osobám se zdravotním postižením mají pomáhat osoby
bez zdravotního postižení. Prosadit myšlenku, že ty s postižením mohou být
lepšími odborníky, protože jsou bohatší o osobní zkušenost se zdravotním
postižením, je a asi ještě dlouho bude těžké. Proto bychom si velice přáli,
aby se to stalo obvyklou praxí.
Pro vyučování doporučujeme metodu mastery learning, při níž
je nejdůležitější zapojování posluchačů. Jejím hlavním principem je:
vyučování má pomoci účastníkům hledat odpovědi na jejich otázky, nikoliv na školitelovy otázky. Účastníci je mají někdy již formulované, a často
jsou to palčivé otázky. Má-li na ně učitel ve výkladu odpověď, je dosaženo
cíle. Totiž odpovědi, které člověk usilovně hledá a nalezne sám, (ve výuce
spíše skoro sám, tj. s podporou), mohou zapůsobit v konkrétních životních
situacích účastníků nejefektivněji. Jsou však také otázky, jež si účastníci
ještě nepoložili, ale bez nichž nelze proniknout k jádru problému. Je důležité
položit je tak, aby se s nimi účastníci ztotožnili, potom se učitel dostane na
Vzdělávání kandidátů PP 15
úroveň oněch palčivých a účinek je stejný.
Součástí kurzu by měla být také vlastní příprava adeptů-pomocníků,
která spočívá ve vypracování odpovědí na otázky, týkající se očekávání od
kurzu, od praxe, a zároveň představ o budoucích klientech a vlastních schopnostech jim pomáhat (10 hodin).
4.4 OBSAH UČIVA KURZU
4.4.1 Modul obecný
První modul by měl seznámit účastníky se zákonnými normami, jež
umožní poskytnout podporu budoucím klientům, a ukáže mimo jiné, jak
vyjednávat s poskytovateli sociálních služeb, či jakým způsobem zajistit, aby
za příspěvek na péči obdrželi uživatelé co nejkvalitnější služby v potřebném
rozsahu. Studenti se mají poučit o legislativě v ČR i v EU a o dobré praxi
sociálních služeb.
1. lekce: Zákon o sociálních službách s prováděcí vyhláškou
První lekce se musí týkat zákona o sociálních službách a příslušné
prováděcí vyhlášky MPSV, obé ve znění pozdějších předpisů. Studenti se
seznámí s hlavními principy zákona, mají se naučit velmi srozumitelně,
názorně a návodně vysvětlit svým budoucím klientům, jaké jsou jejich nároky
a povinnosti. a dále také, jak uplatňovat právo na dodržování standardů kvality sociálních služeb.
2. lekce: Další zákony důležité pro osoby se zdravotním
postižením
Budoucí pomocníci by se měli naučit předat uživatelům základní informace o ustanoveních, jež se týkají osob se zdravotním postižením, a zejména o jejich praktických dopadech v oblastech vzdělávání, zaměstnávání,
podnikání, bydlení, zpřístupňování prostředí, zdravotnické péče, volného
času atp.
3. lekce: Administrativa
16
Lektoři musí informovat o ochraně osobních údajů dle Zákona č.101/2000
Sb., o ochraně osobních údajů, a seznámit účastníky kurzu s tím, jak bude
nutné zacházet s údaji, které získají při pomáhání. Je nutné poradit také, jak
zabezpečit tyto údaje proti zásahu zvenčí.
4.4.2 Modul speciální
Druhý modul má zvýšit kompetence adeptů-pomocníků v jednání
s osobami se zdravotním postižením. Prohloubit znalosti frekventantů
o druzích zdravotního postižení, posílit jejich komunikační schopnosti, a to
i s osobami, jež potřebují používat alternativní metody. Mimo to se frekventanti poučí o etice ve službách a o dodržování lidských práv a důstojnosti.
1. lekce: Základy znalostí o různých druzích zdravotního
postižení
První lekce tohoto modulu rozšíří znalosti frekventantů o typech zdravotního postižení: v čem postižení spočívá, čím se projevuje, jak se liší od
jiných, jaké jsou hlavní způsoby kompenzace jednotlivých druhů postižení
atd.
2. lekce: Základy komunikace
Tato část zahrnuje základy komunikace a rozvoj komunikačních dovedností důležitých pro průběh služby (s osobami s různými druhy postižení,
s pomocníky, s odborníky, s úředníky atp.). Mimo to asertivitu, Peer
Counselling a případové studie atd.
3. lekce: Kompenzace
Třetí lekce umožní frekventantům orientaci ve dvou cestách kompenzace
zdravotního postižení, a to v oblasti přístupného prostředí a kompenzačních
pomůcek. Studenti mají k této problematice zaujmout respektující postoj
spočívající v tom, že člověk se zdravotním postižením má prosazovat taková
technická řešení, jež i ostatním umožní volný pohyb a zapojení do společnosti
a jež zároveň také lidem bez postižení, tedy většinové společnosti, přinese
vyšší pohodlí. Dále se mají naučit pomoci svým budoucím klientům řešit
jejich situaci přednostně technickými prostředky.
4.4.3 Modul profesionálního pomáhání
1. lekce: Trocha historie nikoho nezabije...
Nejprve se účastníci seznámí s historií vztahu společnosti k osobám se
zdravotním postižením. Historická fakta o známých osobnostech se zdravotním postižením mají pomáhat žákům změnit náhled a zaujmout aktivní
přístup k tvorbě tohoto vztahu: „My sami máme vliv na to, jak nás společnost
bere.“
2. lekce: Lidské potřeby
Lekce má ukázat, že potřeby osob se zdravotním postižením jsou
lidské v tom pravém slova smyslu (tedy že to nejsou „osoby se zvláštními
potřebami“), a mají tudíž oprávněný nárok na jejich uspokojování. Dále si
mají studenti uvědomit, jaké jsou priority v jejich uspokojování. Naučí se
určit, kolik hodin budoucí klienti denně, případně týdně potřebují.
3. lekce: Vztah mezi klientem a pomocníkem
Budoucí pomocníci se naučí základům pracovně-právního vztahu
mezi pomocníkem a klientem, a to podle Občanského zákoníku, Zákoníku
práce atd. Důležitá je povaha mezilidského vztahu mezi oběma aktéry péče
(případně třemi, pakliže péči zprostředkovává klíčová osoba).
4. lekce: První schůzky
Účastníci se naučí, jak získat důležité informace o zakázce pomáhání od
klientů, jak dojednat, v čem bude u konkrétního klienta péče spočívat, a jak
si dát důležité úkony i ukázat.
5. lekce: Osobní péče
Pomocník může poskytovat služby v oblasti limitních potřeb. Vzhledem
k tomu, že se jedná o intimní péči, při níž klienti bývají zvyklí na pomoc
pouze od svých nejbližších a bariéra „cizího“ člověka je těžko překonatelná,
je cílem lekce naučit frekventanty, aby dokázali podporovat své budoucí
klienty, aby tito mohli tuto bariéru snižovat a překračovat.
18
6. lekce: Domácnost
Pomocník má umožnit klientovi dělat to, co by dělal sám, kdyby mohl.
Proto se budoucí pomocníci mají naučit poradit svým klientům, jak při tom
instruovat pomocníka, aby efektivně spolupracovali.
7. lekce: Studium a zaměstnání
Osoby se zdravotním postižením mohou díky profesionálnímu pomáhání
uplatnit své schopnosti, protože tato služba jim pomáhá kompenzovat zdravotní postižení do té míry, že mohou studovat mnohé obory a také v mnohých
oborech pracovat. Je však třeba, aby splnili nejen požadavky škol či
zaměstnavatelů jako lidé bez postižení, ale aby při vzdělávání a zaměstnání
dokázali zapojit pomocníky tak, aby vskutku vyrovnali to, co jim způsobuje
postižení. Zásadou je, že pomocník se neučí a nepracuje za klienta, nýbrž že
pomáhá v klientových potřebách, něco podá nebo přečte atp.
8. lekce: Děti
Nejtěžší v životě i člověka, který nemá zdravotní postižení, je vychovat děti. Pro osoby se zdravotním postižením je to ještě těžší, neboť mnohé
věci, které táta nebo máma běžně dělají, dělat nemohou, a tak je musí často
vykonávat pomocník. Umět respektovat rodičovskou autoritu, vyrovnávat
napětí ve vztazích, nepřetížit děti ani jim příliš neulehčovat je velká pomocníkova dovednost.
9. lekce: Pochůzky
Dosti často spočívá pomáhání v tom, že pomocník klientovi někam
doběhne nebo ho doprovodí. V lekci se pomocníci naučí co nejefektivněji
se připravit na co nejvíc eventualit, které mohou nastat.
10. lekce: Volný čas
Ne vždy se pro volný čas používá profesionální pomoc. Většina osob
se zdravotním postižením má totiž tak málo lidí a peněz na službu, že jsou
rádi, když si díky nim zabezpečí uspokojování svých základních biologických potřeb. Přestože je toto téma poněkud okrajové, je nutné i o něm
sdělit důležité informace, neboť budoucí pomocníci se musí naučit pravidla
a doporučení i v této oblasti.
11. lekce: Jiné prostředí
Osoby se zdravotním postižením nezůstávají stále doma, ale cestují,
navštěvují cizí kraje, jezdí na kurzy a rekondice. Někdy se musí také léčit
a rehabilitovat. A tam také potřebují pomoc pomocníků. I v těchto situacích
mají osoby se zdravotním postižením oproti lidem bez postižení navíc to, že
kromě obvyklé přípravy na cizí prostředí musí zajistit podmínky pro pomocníka. Jsou to starosti dvojího druhu: jednak je to sám pomocník, jemuž se
musí zabezpečit doprava, místo, strava atd., (často i zaplatit), jednak je to
neobvyklé prostředí, na něž se ony samy musí vybavit (často jinak než doma).
Úkolem studentů je naučit se podpořit v tom všem své klienty.
12. lekce: Krizové situace
Jednou z nejdůležitějších věcí při pomáhání je naučit se pracovat s rezervami. Klient i profesionální pomocník je musí mít zejména v lidských
a finančních zdrojích. Na příklad vždy musí počítat i s tím, že někdo onemocní, apod. Často na tom totiž závisí klientův život a pomocníkova pohoda.
Sami žáci ze své zkušenosti vědí, že právě řešení krizových situací je potkává
častěji, než je jim milé, a že je tudíž nevyhnutelné se jim naučit předcházet,
případně je úspěšně řešit.
13. lekce: Konflikty
Nedílnou součástí života každého člověka jsou i konflikty. Pomocníci se
musí naučit je řešit nejen za sebe, ale i za tandem klient-pomocník. Studenti
se učí, kde a k jakým konfliktům může dojít, a také jaké jsou postupy pro
jejich předcházení a řešení.
14. lekce: Kontrola služeb pomocníků
Jako je neobvyklé, že si má klient sám vyškolit svého pomocníka, tak se
neočekává, že bude sám kontrolovat kvalitu poskytovaných služeb. Přesto
však u profesionálního pomáhání je to tak, protože zodpovědnost za průběh
služby má výhradně klient.
Studenti se musí naučit podpořit klienty v řešení obtížné situace,
kdy není klient spokojen s kvalitou poskytované služby. Důraz se klade na
konstruktivní a taktní řešení, jež neohrozí klienta a jež nezraní pomocníka.
20
15. lekce: Sponzorství
Již výše jsme si ukázali, že pro pomáhání jsou přímou podmínkou lidské
a finanční zdroje. Je tedy součástí kurzu výuka o tom, jak získat další peníze.
Součástí této lekce je nácvik různých žádostí a poděkování. Pomocníci mají
umět pomoci svým budoucím klientům především překročit bariéru ostychu
a jednat s potenciálními dárci.
16. lekce: Psychohygiena
Dle dlouhodobých zkušeností je právě tato lekce stěžejní. Vzhledem
k tomu, že profesionální pomáhání je založeno na partnerském vztahu
obou aktérů (případně všech tří, pokud je v něm i klíčová osoba), je nutné
tento vztah udržovat a rozvíjet. Pomocník je totiž nejen pomocí, ale také
„vetřelcem“. Služba v přirozeném prostředí klienta znamená mimo neoddiskutovatelný přínos také vpád do soukromí.
Žáci se v lekci musí naučit rozumět svým i klientovým duševním hnutím,
postupům, jak předcházet napětí, jak stanovit pro obě strany přijatelné meze,
atd., atd.
4.4.4 Modul dynamický
1. lekce: Škola zad
Součástí pomáhání je fyzické nakládání s klienty. Pro fungování služby
sice není nejdůležitější síla, nýbrž šikovnost, s jakou zvládá pomocník konkrétního klienta, ale přesto je pro pomocníky velmi, velmi důležité nepoškodit
svou vlastní tělesnou schránku.
2. lekce: První pomoc:
Lekce umožní frekventantům orientaci v první pomoci. Je nezbytné
seznámit studenty s tím, co vše je třeba zjišťovat od klientů pro prevenci
a pro řešení případných zranění či zdravotních problémů.
3. lekce: Krizové situace a havárie
V další části školitelé zdůrazní, jaká rizika mohou při službě nastat,
a naučí frekventanty jednak je podchytit vhodným poučením o bezpečnosti
práce, jednak vytvořit už předem řešení všech havarijních a krizových situací, jež mohou u klienta nastat. Také tato část kurzu je obtížná, neboť lidé
všeobecně neradi slyší o tom, že by se jim mohlo něco stát, a osoby se zdravotním postižením jsou v tomto směru ještě neochotnější.
4.5 ZAKONČENÍ KURZU
V průběhu celého kurzu by měli budoucí pomocníci mít možnost se
seznamovat se shrnutím každé lekce tak, aby se upevnily hlavní myšlenky
a zásady probírané látky. Mimo to by mělo být pro ně připraveno na každý
den opakování, jež by mělo prověřit, jak studenti zvládají probíranou látku.
Osvědčilo se jako dobrá praxe, když je celý kurz zakončen vlastní pomocníkovou presentací zvoleného tématu, kdy přiblíží ostatním
frekventantům, jak si představuje v jedné z mnoha oblastí svou pomoc
u pomyslného klienta.
Další zkouškou by měl být závěrečný test, v němž by měli studenti zvolit
jednu správnou odpověď ze tří navrhovaných.
Je potřeba připravit možnost pro ty, kteří nemohou splnit stoprocentní
účast v kurzech. Může se jednat např. o pohovor s lektorkami, v němž se
prověří znalosti pomocníka.
V případě neúspěchu při pohovoru nebo přílišné absence je ještě variantou esej na zadané téma.
Důležité pro výběr k dalšímu pokračování ve školení pomocníků, tedy
pro jejich zařazení do praxe, je jejich nasazení při vlastním kurzu, jejich interakce s ostatními pomocníky a alespoň 80procentní úspěšnost v závěrečném
testu.
4.6 PRAXE V POMÁHÁNÍ
4.6.1 Zařazení budoucích pomocníků do praxe
Podstatnou součástí praxe je vlastní pomáhání. Pomocníci musí splnit 20
hodin s profesionálními klienty, kteří jsou budoucím pomocníkům schopni
říci nejen v čem, ale také jak potřebují, aby se jim pomáhalo. Je příhodné,
22
když si pomocníci sami již před zahájením kurzu mohou říci a později během
něj upřesnit, jakým klientům by chtěli v budoucnu pomáhat.
Pomocníky je možné rozdělit podle bydliště a využít kontaktů lektorek
na profesionální klienty. Praxe by měly probíhat dle individuálních plánů
a za podpory lektorek.
Po skončení praxe provádí lektorky podrobné audity/zhodnocení jak
s pomocníky, tak s klienty. Audit doporučujeme sestavit dle standardů kvality sociálních služeb (viz příloha). Po vyhodnocení již mohou pomocníci
dokončit praxi u svých stálých klientů (20 hodin).
4.6.2 Hlavní úskalí
Největším úskalím tohoto konkrétního vzdělávání je, že není možné
určit předem, jaké bude složení účastníků kurzu-pomocníků. Je proto dobré
počítat se značně nesourodou skupinou, což se týká místa bydliště, zdravotního postižení a z něj plynoucích omezení, vzdělání, znalostí i dovedností,
jakož i budoucího zaměření.
Z tohoto důvodu je důležité koncipovat vzdělávání jen velmi obecně
co do obsahu písemných materiálů a dát značný prostor pro diskusi. Tímto
způsobem se mohou všichni adepti vyprofilovat a jednotlivá témata mohou
probírat lektoři/rky s adresným zaměřením.
Zároveň je potřeba přizpůsobit jazyk výuky posluchačům. Zejména
v odborných předmětech (legislativa, sociální práce, první pomoc) lektoři/
rky musí mluvit i při výuce civilním jazykem. Nejlépe se potom pojmy ještě
ujasní při diskusi.
4.7 VIDEO-TRÉNINK VÝUKY
(MODELOVÉ SITUACE)
Součástí kurzu je tzv. video-trénink, který je dobré modifikovat podle
specifických potřeb účastníků i samotného nastavení kurzu. Během kurzu
probíhá natáčení účastníků při krátkých modelových situacích. Tyto situace
se předem připraví a účastníci si je losují.
Ke konci kurzu se tyto situace vyhodnocují zejména z hlediska
správnosti interakcí mezi oběma aktéry. Vyhodnocování situací vede hlavní
školitel/ka.
Snahou školitele/ky je upozornit na dobré interakce a k témuž přivést
i další diváky, neboť tímto způsobem se to dobré nejvíce utvrdí.
Je dobré, aby DVD, na nichž jsou modelové situace, a letáky s dalšími
užitečnými informacemi dostali později všichni absolventi spolu s osvědčením
o úspěšném zakončení kurzu. Frekventanti kurzu by samozřejmě měli
s natáčením souhlasit a měli by být obeznámeni s tím, co se s nahrávkami
bude dít, jak se budou uchovávat, případně k čemu a kde využívat.
4.8 DOPORUČENÍ
Vhodné je do vzdělávání začlenit společný víkend, který může napomoci
k vytvoření dobrých vztahů mezi budoucími profesionálními pomocníky.
Díky dobrým vztahům a společnému „osudu“ vzniká mezi účastníky
vzájemná podpora, prostor pro výměnu zkušeností a rad mimo pracovní
rámec.
Kromě samotného vzdělávání kurz napomáhá k posílení sebevědomí
účastníků a přináší jim naději do budoucna, že opět budou mít smysluplné
zaměstnání.
Je vhodné vést kurz kvalitně, ale přitom v příjemné a neformální
atmosféře, což opět přispívá k celkové pohodě všech zúčastněných.
Lektorky tím, že samy mají zdravotní postižení, dávají součastně osobní
příklad, jak lze i s postižením kvalitně žít, plus řadu příkladů ze své vlastní
zkušenosti (kdy se jim pomáhá).
Výborné je, když je kurz nejen teoretický, ale též praktický (velkým
přínosem je např. natáčení videa s modelovými situacemi a následná praxe
u profesionálních klientů).
Doporučujeme zařadit do aktivit projektu akreditaci kurzu.
24
5. VYHLEDÁVÁNÍ POTENCIÁLNÍCH
KLIENTŮ/EK
(Pavlína Janáčová, Anna Kefurtová)
5.1 ÚVOD
Hlavním cílem aktivity zaměřené na vyhledávání potenciálních klientů
je vhodnými způsoby komunikovat nabízenou službu profesionální pomoci
veřejnosti tak, aby se informace o službě dostaly co nejefektivnější cestou
k cílové skupině klientů v příslušné lokalitě. Souběžně začíná pracovní
uplatnění profesionálních pomocníků pod hlavičkou organizace, v rámci
kterého se zaměstnanci věnují spíše „obchodní“ aktivitě než samotnému
výkonu pomoci klientovi. Profesionální pomocníci se učí v terénu prezentovat sebe, organizaci, nabízenou službu, obchodně vyjednávat a mnoho dalších
dovedností. Poznávají lépe vlastní možnosti a zároveň zdroje a příležitosti
v okolí. Podobné zkušenosti získávají i někteří členové realizačního týmu.
5.2 PRAKTICKÁ VÝCHODISKA
Časový harmonogram
Nejintenzivněji probíhá tato aktivita zhruba po období 6 měsíců.
Činnost zaměřená na komunikaci služby a vyhledávání vhodných klientů
Vyhledávání potenciálních klientů/ek 25
ale samozřejmě probíhá dále v rámci činnosti organizace, pracovní náplně
zaměstnanců nebo samostatného podnikání jednotlivých PP.
Kapacitní náročnost (v nejintenzivnějším období aktivity)
Manažer/ka PP: kromě toho, že řídí tým, rozděluje úkoly apod., může se
účastnit schůzek v organizacích/institucích v počáteční fázi aktivity, kdy se
vlastně propaguje činnost organizace; cca 120 hodin.
Koordinátor/ka PP: především koordinuje relevantní aktivity, účastní se
veřejných akcí, schůzek v organizacích/institucích, hledá potenciální klienty
elektronicky a telefonicky, podporuje a konzultuje PP, pomáhá s formulací
oficiálních e-mailů, navrhuje propagační materiály a další; cca 360 hodin.
Sociálně-právní poradce/kyně: pomáhá s vyhledáváním potenciální
klientely elektronicky a telefonicky, vede tabulku kontaktů; cca 60 hodin.
Profesionální pomocníci: vyhledávají potenciální klienty osobně, elektronicky, telefonicky, vedou si tabulku kontaktů; cca 300 hodin.
Místní náročnost:
Aktivita je realizována v těch oblastech České republiky, ve kterých
je plánován výkon služby profesionální pomoci, tedy činnost jednotlivých
profesionálních pomocníků. V jednotlivých lokalitách je potřeba zpracovat
analýzu nabídky obdobných služeb, poptávky po těchto službách, potřebách
potenciálních klientů, a dále marketingový plán.
5.3 PŘÍPRAVA
Činnost vyžaduje soustavné a cílevědomé úsilí jak realizačního týmu, tak
samotných profesionálních pomocníků. S tím samozřejmě souvisí značná
časová i finanční náročnost.
Aktivita zahrnuje velmi důležité úkoly, které je nutné dobře naplánovat,
vhodným způsobem realizovat a pravidelně kontrolovat. Jde především o:
• představení a propagaci organizace, která nemusí být
veřejnosti příliš známá
• uvedení nové služby na „trh“
26
• začátek pracovního uplatnění profesionálních
pomocníků – stanovení vhodných způsobů vedení,
řízení, motivace a kontroly zaměstnanců, kteří mají
svá zdravotní omezení a jsou často dlouhou dobu bez
pracovního uplatnění
Samotná aktivita může být pro některé profesionální pomocníky velice
náročná psychicky, protože ne každý ze zaměstnanců má obchodního ducha
a dostatečnou komunikační výbavu. PP, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní
a kvůli svému zdravotnímu postižení i jiným způsobem vyloučení z okolního prostředí, mohou mít velký strach a obavy z oslovení klientů, stydět se
prezentovat sebe a organizaci. Tyto obavy může umocnit počáteční odmítnutí, dlouhodobější nezdar ve vyhledávání klientů. Nemělo by se stávat, že
vyhledávání klientů bude pro profesionálního pomocníka nezdolatelnou
bariérou (jako člověk se zdravotním postižením se s bariérami setkává často,
není nutné mu přidávat další).
Jako zásadní proto vidíme:
• informujte dostatečně včas budoucího PP, že se bude
podílet na vyhledávání klientů, že se bude jednat
o určitou část jeho pracovní náplně
• při výběru kandidátů na pozici PP a v průběhu
vzdělávání diagnostikujte, pro které profesionální
pomocníky může být tato činnost problematická,
a počítejte u nich s nutností větší podpory, ALE pozor
– nedostatek „obchodních“ dovedností nemůže být
důvodem pro odmítnutí kandidáta
• v rámci vzdělávání proškolte dostatečně kandidáty
v komunikačních, případně v prezentačních
dovednostech
• dostatečně PP podporujte, motivujte, poskytujte jim
přímou pomoc při vyjednávání s jinými subjekty
5.4 VLASTNÍ REALIZACE AKTIVITY
5.4.1 Základní východiska
Vytvořte koncepci vytváření pracovních a vztahových vazeb mezi PP
a klientem, jejíž část se zaměří na způsob mapování potenciálních klientů,
možnosti a způsoby komunikace nabízené služby profesionální pomoci.
Koncepce by měla klást důraz na samostatnost PP při vyhledávání klientů –
učení se vlastnímu „marketingu“, který by mohli využít nejen při vyhledávání
klientů pro stávajícího zaměstnavatele, ale např. při přijímacích pohovorech
v jiných organizacích nebo při nabízení služby z pozice osoby samostatně
výdělečně činné.
Příliš samostatnosti však ze strany PP ze začátku není možné očekávat,
u mnoha z nich se objeví strach z propagace služby, navíc se často někteří
hned ze začátku budou setkávat s nedůvěrou potenciálních klientů.
Pro usnadnění doporučujeme následující kroky:
• jasně a srozumitelně definujte nabízenou službu
profesionální pomoci, odlište ji od sociální služby, od
dobrovolnické práce a vzájemné sousedské výpomoci
• připravte kalkulaci ceny za poskytovanou službu,
definujte podmínky pro poskytování slev, vymezte
možnosti stimulačních aktivit (např. poskytnutí služby
zdarma „na ochutnávku“ po určité časové období)
• navrhněte vhodné skupiny klientů, se kterými by
vaši PP chtěli a mohli pracovat (senioři, osoby se
zdravotním postižením, rodiny se členem domácnosti,
který má zdravotní postižení, atd.) – nejlépe již
v průběhu závěrečné fáze vzdělávacího programu,
zaměřte se na přání a možnosti samotného PP, na jeho
zdravotní stav, a zároveň vezměte v úvahu doporučení
lektorského týmu
• navrhněte propagační brožuru profesionální
pomoci, která vhodným způsobem bude informovat
◦◦ o cílech a činnostech organizace
◦◦ o nabízené službě - profesionálním pomáhání
28
◦◦ o profesionálních pomocnících a jejich
kvalifikaci - odborném kurzu profesionálního
pomáhání
◦◦ o cílové skupině klientů
◦◦ o ceně služby
◦◦ o kontaktech na organizaci
• naplánujte a zvolte vhodné formy komunikace/
propagace služby
• informujte se, zda PP sami osobně neznají člověka,
kterému by chtěli a mohli pomáhat, nebo zda by
mohli využít kontaktů ve svém okolí - rodinných,
sousedských, komunitních – s jejichž pomocí by
vhodného/ou klienta/ku našli
• v realizačním týmu se zamyslete, zda někdo z vás
nemá ve svém okolí potenciální klienty
• natrénujte zvládání námitek týkajících se nedůvěry
v kvalitu služby, kterou bude vykonávat osoba se
zdravotním postižením, neznalosti organizace nebo
obav ze služby, pokud ta není přímo registrována jako
sociální služba
5.4.2 Databáze organizací a institucí
Vytvořte databázi organizací/institucí podle lokalit (ve kterých plánujete
poskytování služby), se kterými je možné při výběru potenciálních klientů/
ek spolupracovat - vyberte příslušné odbory státních orgánů, zdravotnické
služby, nestátní organizace poskytující služby vybraným skupinám klientů
v sociální a zdravotní oblasti. Mapování může realizovat PP přímo v terénu
a zároveň realizační tým prostřednictvím webových stránek měst, krajů,
registru poskytovatelů sociálních služeb atd. Databázi bude tvořit název
organizace a její adresa, kontaktní osoba a její adresa, telefon a e-mailová
adresa. Je vhodné zaměřit se především na:
• sociální a zdravotní odbory měst a krajů
• nemocnice (sociální pracovníky/ice, vrchní sestry)
• domovy pro seniory
• prodejny rehabilitačních pomůcek
• rodinná a mateřská centra
• neziskové organizace s celostátní působností (NRZP
atd.)
• církve
• centra denních služeb pro seniory
• centra denních služeb pro osoby se zdravotním
postižením
• speciální základní školy, speciální mateřské školy
Databáze vám pomůže udělat si obrázek o ostatních nabízených službách
ve vybrané lokalitě. Do databáze zapisujte průběžnou komunikaci s jednotlivými organizacemi.
Samostatnou otázkou je postoj ke konkurenci, tedy „konkurenčním
organizacím“, státním, neziskovým a komerčním, které v oblasti nabízejí
obdobnou službu za podobných podmínek a mohou snížit úspěšnost vašeho
působení. Zde je namístě umět důkladně vysvětlit specializaci a unikátnost
profesionálního pomáhání, vysoké přidané hodnoty pro klienty i samotné PP,
což může mírně konkurenční postoj snížit. Dále je dobré zamyslet se nad
tím, se kterými „konkurenčními“ organizacemi či institucemi by případně
bylo vhodné pokusit se začít spolupracovat a jejich službu doplňovat, (např.
pečovatelská služba v denní dobu v pracovních dnech, profesionální pomoc
o večerech a víkendech).
5.4.3 Způsoby komunikace služby
Zajištění zpracování materiálů podporujících komunikaci služby - zde
lze využít především:
• propagační brožury profesionální pomoci - v tištěné
i elektronické formě
• osobní vizitky vytvořené jednotlivými PP – v tištěné
i elektronické formě
Oslovení cílové skupiny potenciálních klientů. Jedná se zejména
30
o následující možnosti:
• schůzky v organizacích/institucích, které doporučili
PP nebo členové realizačního týmu – doporučení
a reference, pokud jsou, bývají zpravidla spolehlivou,
rychlou a levnou formou
• intenzivní propagace organizace a nabízené služby
ve městech, ve kterých bude profesionální pomoc
poskytována - jedná se zejména o PR články
a řádkovou inzerci v místním tisku
• umístění informací o profesionální pomoci a PP
na internetové stránky organizace: představení
jednotlivých PP (křestní jméno, foto, oblast
poskytování služby, profesní i osobnostní přednosti,
upozornění na zdravotní omezení)
• oslovení organizací na základě vytvořené databáze
e-mailem formou průvodní zprávy a k e-mailu
přiložené brožury profesionálního pomáhání - ve
velmi krátkém časovém úseku můžete oslovit velké
množství lidí i značně geograficky rozptýlených
s relativně nízkými vynaloženými náklady, ale je
potřeba počítat s tím, že reakce na e-mail nemusí být
žádná
• oslovení organizací dle databáze telefonicky
zaměstnancem/kyní realizačního týmu – především
nižší management nemocnic i jiných zařízení službu
velmi pozitivně hodnotí, lze předjednat možnosti
osobního představení profesionálního pomocníka/
ice nebo umístění brožur profesionálního pomáhání
na oddělení nemocnic – výsledek není příliš jistý, ale
spíš jde o navázání dobrého vztahu se zaměstnanci
jiných organizací, kteří mohou službu doporučit,
telefonování je časově náročnější, vyžaduje dovednost
dobré telefonické komunikace, není velký prostor pro
podání všech důležitých informací a není příliš jasné,
co z rozhovoru druhá strana považuje za důležité
• osobní schůzky se zaměstnanci/kyněmi nemocnic
(sociální pracovníci/ice, vrchní sestry), sociálních
a zdravotních odborů městských úřadů – v průběhu
schůzky je možné podat víc informací, reagovat na
vyřčené (případně i nevyřčené) otázky, rozptýlit
nedůvěru, je nutné počítat s tím, že schůzky vyžadují
relativně vysokou časovou náročnost, schůzky
je vhodné vždy dopředu domluvit (telefonicky,
e-mailem), účastnit se mohou jak zástupci/kyně
vedení organizace, tak PP
• inzeráty na internetu, nabídky přes sociální sítě
Schůzky v organizacích/institucích mohou probíhat následujícím
způsobem:
• představení služby i dalších činností organizace
• představení přítomných členů RT a profesionálního
pomocníka/ice
• vysvětlení účelu schůzky
• prostor pro zástupce organizace/instituce (popis
činnosti a cílové skupiny)
• předání propagačních materiálů
• další domluvy
• diskuse o konkrétních možnostech spolupráce (např.
uvedení příkladu typově vhodného klienta)
5.5 ZÁVĚR
Zhodnocení
Vyhledávání potenciálních klientů vyžaduje pečlivou a včasnou přípravu.
Praxe ukázala její velkou náročnost jak pro realizační tým, tak pro jednotlivé
PP.
Jedna z profesionálních pomocnic nazvala činnost: „to nepříjemné
vyhledávání klientů“, ale vydržela a vhodného klienta nalezla. Je však nutné
32
připravit se i na to, že získávání klientů může být pro některé kandidáty profesionálního pomáhání nepřekonatelnou překážkou a důvodem od činnosti
úplně odstoupit.
Doporučení:
• v rámci přípravy a plánování vymezte fázi zaměřenou
na vyhledávání potenciálních klientů, vyhodnoťte její
personální, časovou a finanční náročnost
• definujte jasně a srozumitelně zaměstnancům
i veřejnosti službu, kterou nabízíte a chcete poskytovat
• zařaďte do vzdělávacího kurzu seminář zaměřený na
komunikační dovednosti
• motivujte PP k samostatnosti při vyhledávání
vhodných klientů, ale buďte připraveni poskytnout
jim intenzivní podporu
6. TVORBA VZTAHOVÝCH
A PRACOVNÍCH VAZEB
(Anna Kefurtová)
6.1 ÚVOD
Tvorba vztahových a pracovních vazeb má zásadní význam pro vývoj
celého projektu. Předešlé aktivity vlastně směřují k tomu, aby profesionální
pomocníci započali a upevnili pracovní dvojice se svými klienty.
Cílovou skupinou klientů pro profesionální pomocníky jsou:
• osoby se zdravotním postižením (a jejich děti)
• senioři
• osoby pečující o závislého člena rodiny
Cílem této aktivity je stanovit rozsah a cíle spolupráce mezi profesionálním pomocníkem a klientem a vytvářet a upevnit jejich vzájemný vztah. Není
výjimkou, že zpočátku pracovní vztah se později mění ve vztah přátelský.
Důležitou fází je seznamování se s klientem a dojednávání konkrétní
podoby pomáhání. Nedílnou součástí tohoto počátečního období je uzavírání
smlouvy o poskytování profesionálního pomáhání a tvorba plánu spolupráce
s klientem (více viz níže).
34
6.2 PRAKTICKÁ VÝCHODISKA
a. časová dotace
Vytváření vztahových a pracovních vazeb je činnost, která je srdcem
celého projektu a trvá tedy nejdelší časové období. Smyslem je udržet pracovní dvojice co nejdéle, a to i po skončení projektu. První dvojice vznikla již
v průběhu kurzu, další se začaly vytvářet v následujících několika měsících
po skončení kurzu. Průběžně dále vznikají další dvojice podle možností
a kapacit profesionálních pomocníků. Některé dvojice ukončily spolupráci,
a to zejména ze zdravotních důvodů klientů.
b. kapacitní náročnost
Z kapacitního hlediska je tato aktivita náročná zejména pro koordinátora/ku PP, který/á dohlíží na odbornou stránku. Jedná se zhruba o polovinu
úvazku po dobu trvání celého projektu. Činnost koordinátora/ky PP spočívá
v následujících aktivitách:
• příprava dokumentů – vzor plánu spolupráce,
vzor výkazu práce, vzor smlouvy o poskytování
profesionálního pomáhání
• účast na schůzkách profesionálního pomocníka
a klienta, kde se poprvé podepisuje smlouva a vyplňuje
plán spolupráce
• odborná podpora profesionálních pomocníků –
osobní, telefonické a e-mailové konzultace týkající
se tvorby plánu spolupráce, výkazů práce, odborného
poradenství v oblasti přímé práce s klientelou a dalších
• administrace – tvorba a vedení složek profesionálních
pomocníků, kontrola výkazů práce, evidence smluv
s klientelou
• personalistika – kontrola a podpora profesionálních
pomocníků, intervize, hodnocení a další
Dalšími aktéry v rámci této aktivity jsou odborný/á asistent/ka, který/á
pomáhá s administrací, a manažer/ka PP, který/á se zabývá finanční oblastí.
Tvorba vztahových a pracovních vazeb 35
Každá z těchto pozic zabere v rámci této aktivity cca 0,2 úvazku.
c. místní náročnost
Vzhledem k tomu, že profesionální pomocníci jsou rozmístěni v různých
lokalitách po celé ČR, je tato aktivita poměrně náročná na cestování. Zejména
v první fázi aktivity je potřeba, aby koordinátor/ka PP dojížděl/a na schůzky
s profesionálními pomocníky a klienty.
6.3 PŘÍPRAVA
Do přípravy budování pracovních vazeb mezi PP a klienty patří bezesporu jasné vymezení cílů a rámců spolupráce. Je proto nutné zaměřit se na
administrativní základ, kterého se mohou PP při své práci držet.
Formální spolupráce mezi PP a klientem je stanovena smlouvou o poskytování profesionálního pomáhání, která má náležitosti podle Občanského
zákoníku a Zákona o sociálních službách.
Důležitým vodítkem pro vymezení konkrétních rámců spolupráce je tzv.
plán spolupráce, který obsahuje následující oblasti:
• základní informace o PP (jméno, kontakt, zdravotní
omezení)
• základní informace o klientovi (jméno, kontakt,
bydliště)
• omezení/druh postižení klienta
• forma pomoci
• frekvence a doba trvání pomoci
• využití pomoci další osoby/instituce
• cíle spolupráce
• další body se týkají financí
Důležité je, aby se na tvorbě plánu spolupráce podíleli PP i klient
a potvrdili svůj souhlas s obsahem dokumentu svými podpisy. Plán spolupráce je živým dokumentem, který by se měl měnit a doplňovat dle vývoje
spolupráce a vždy se souhlasem obou stran.
Mezi další důležité dokumenty patří dodatek prodloužení smlouvy
36
o poskytování profesionálního pomáhání a dohoda o ukončení spolupráce.
Důležitou součástí práce PP s klientem je zaznamenávání údajů o profesionálním pomáhání do výkazu práce. Výkaz práce slouží nejen jako zpětná
kontrola pro PP a koordinátora/ku PP, ale též pro klienta. Klient výkaz práce
podepisuje, aby bylo zřejmé, že služba u něj proběhla. Výkaz práce zároveň
slouží pro vedení pokladny – PP sem zapisuje příjmy od klienta.
Koordinátor/ka PP by si též měl/a založit a vést složky k jednotlivým
pomocníkům a jejich klientům, kam si bude zapisovat veškerou komunikaci
s PP a aktuální vývoj v jednotlivých případech.
6.4 VLASTNÍ AKTIVITA
6.4.1 Východiska
Ještě před zahájením vytváření pracovně-vztahových dvojic je velmi
důležité stanovit si obecná kritéria a východiska takovéhoto vztahu mezi PP
a klientem.
PP musí brát v úvahu především jedinečnost každého klienta, jeho právo
na to říct si, co potřebuje, zda a jak chce pomoc přijímat. Přístup ke klientovi
by měl být partnerský a individuální s respektem k jeho osobním prioritám.
V žádném případě nesmí být narušena důstojnost a důvěra klienta.
PP by měl mít jistou sociální výbavu, zejména by měl umět klientovi
naslouchat, držet hranice, být pozitivně naladěn.
Vzhledem k tomu, že PP je sám osobou se zdravotním postižením,
měla by být součástí pracovních dvojic jistá vzájemnost – obohacování se
navzájem (oboustranné dávání a přijímání).
6.4.2 Zahájení spolupráce mezi PP a klientem
Několik prvních setkání PP a klienta slouží zejména k hledání průsečíku
poptávky klienta a nabídky ze strany PP. Tento přístup vychází z tzv. zakázkového modelu1, kdy je veden dialog orientovaný na řešení aktuální situace
klienta a dojednání společného tématu.
V této fázi je důležité, aby se PP uměl dobře ptát klienta na jeho potřeby
a představy o společné práci. Stejně tak důležité je stanovení cílů spolupráce.
PP se během rozhovoru s klientem může držet struktury plánu spolupráce.
Mezi činnosti, které PP nabízí klientovi, patří:
• pomoc v domácnosti a na zahradě (např. drobný úklid
a opravy, pomoc s přípravou jídla, nákupy)
• pomoc s péčí o tělo (např. oblékání, mytí)
• doprovody (např. k lékaři, do institucí, na kulturní akce)
• společenské činnosti (např. předčítání, hraní her)
• pomoc s vyhledáváním informací
Součástí dojednávání spolupráce je též stanovení rozsahu a ceny za
službu. PP se drží daného ceníku vysílající organizace, případně dojednává
slevu se souhlasem své přímé nadřízené.
Cílem této fáze je dobře vytvořený plán spolupráce mezi PP a klientem
a uzavřená smlouva o poskytování pomoci. Oběma stranám by mělo být
jasné a srozumitelné, co a jak spolu budou dělat. PP i klient znají svá zdravotní omezení a východiska spolupráce.
Pro vykonávání profesionální pomoci je zároveň důležité vytváření
hlubších vazeb mezi PP a klientem – přátelství, partnerství, vzájemná pomoc,
setkávání nejen v rámci pracovního vztahu, setkávání rodin, jiné společné
aktivity apod.
6.4.3 Podpora a vedení PP
Po ukončení kurzu, kdy jsou PP v laskavých a odborných rukou lektorek,
je nutné, aby koordinátor/ka PP částečně převzal/a tuto roli. Hlavní náplní
jeho/jí práce je odborně vést, kontrolovat a podporovat PP při jejich práci.
V praxi to znamená vykonávat následující činnosti:
• tvorba dokumentů pro vykonávání profesionálního
pomáhání
• účast na hledání potenciálních klientů
• přítomnost na první schůzce s potenciálním klientem
• pravidelná e-mailová komunikace s PP týkající se
38
praktických i odborných otázek
• telefonická či osobní konzultace (intervize) s PP
týkající se pracovních nebo vztahových problémů
• připomínky a úpravy dokumentů PP (např. smlouvy,
plány spolupráce)
• kontrola zadaných úkolů PP
• vedení složek PP a klientů
• prezentování a sdílení aktuálních
o pracovních dvojicích na poradách RT
informací
Pro tuto činnost je nutné vybrat vhodného/ou kandidáta/ku, který/á má
zkušenosti a znalosti v oboru sociální práce, případně sebezkušenostní výcvik.
Důležité je též orientovat se v problematice osob se zdravotním postižením.
Takový profil pak může do značné míry zaručit jistou kvalitu práce.
Nesmírně důležité též je, aby si tato osoba získala sympatie a respekt PP
a disponovala tudíž jistou mírou citlivosti a empatie.
6.4.4 Supervizní setkání
Součástí odborného vedení PP by mělo být opakované společné setkání
PP, poprvé nejlépe po cca 2-3 měsících od zahájení vytváření pracovních
a vztahových vazeb mezi PP a klienty. Cílem supervizního setkání by měla
být výměna pracovních zkušeností PP a možnost sdílet své dojmy a pocity
z práce profesionálního pomocníka.
Koordinátor/ka PP může před konáním supervizního setkání zadat PP,
aby si připravili několikaminutové prezentace na vybraná témata (např. jak
proběhlo první setkání s klientem, úspěchy x neúspěchy práce s klientem).
Srdcem tohoto setkání by však měla být skupinová supervize, kterou
vede zkušená supervizorka (supervizor), a to nejlépe osoba, kterou PP již
znají (např. psycholožka, lektorka). Skupinová supervize probíhá standardním způsobem, kdy se vyberou témata od PP a poté se hlasuje, které téma se
bude rozebírat a řešit (většinou se stihnou dvě témata za dvě hodiny).
Důležitou součástí takovéhoto setkání PP je též volný/neformální program,
kdy PP mohou svobodně a neřízeně s ostatními sdílet své zkušenosti z práce.
Důstojným ukončením supervizního setkání může být předání certifikátů
(za splnění podmínek kurzu), případně též dárkových předmětů či nových
materiálů organizace.
6.4.5 Hodnocení a ukončení
spolupráce mezi PP a klientem
V průběhu vytváření a upevňování pracovně-vztahových vazeb mezi PP
a klientem je důležité provádět průběžné hodnocení. Před ukončením spolupráce se doporučuje udělat finální hodnocení průběhu spolupráce mezi PP
a klientem.
Forma hodnocení může být písemná (na základě připraveného dotazníku),
nebo ústní (na základě předem připravené struktury). Součástí průběžného
hodnocení je též aktualizace plánu spolupráce. Průběžné hodnocení se
doporučuje naplánovat alespoň jednou za 3 měsíce spolupráce mezi PP
a klientem.
Obsahem hodnocení je zjistit klientovu spokojenost, případně jeho
připomínky a doporučení k průběhu profesionálního pomáhání a k dodržení
cílů spolupráce. Součástí hodnocení je též zpětná vazba ke spolupráci, a to
jak ze strany klienta, tak ze strany PP. Je potřeba na tuto událost klienta
předem upozornit, aby se mohl připravit, a vymezit čas, kdy se hodnocení
bude konat. Hodnocení by nemělo přesáhnout 1,5 hod.
Důležité je klientovi dobře vysvětlit, k čemu hodnocení slouží. Jedná se
o neustálé zkvalitňování činností a služby pro klienta.
40
Ukončení spolupráce mezi PP a klientem zahrnuje též finální hodnocení,
které má obdobný obsah jako hodnocení průběžné. Navíc však může obsahovat zpětné vzájemné ocenění a doporučení do budoucna.
Důvody ukončení spolupráce mohou být následující:
• klient dochází do ústavního zařízení z důvodů zhoršení
zdravotního stavu
• úmrtí klienta
• PP fyzicky nezvládá péči o klienta
• PP a klient se dohodnou na ukončení spolupráce
z důvodů osobních antipatií
• končí trvání smlouvy a prodloužení není ze strany
klienta požadováno
6.5 ZÁVĚR
Zhodnocení
Tvorba pracovních a vztahových vazeb je cílem a naplněním všech
aktivit, což znamená, že PP může uplatnit nabyté zkušenosti a dovednosti ve
prospěch klienta. Jedná se o proces, kdy by měla být naplňována očekávání
PP i potřeby klientů. Jedná se tedy o období pozitivní a naplňující.
Zároveň je však možné narazit na překážky různého charakteru, které
se doposud neobjevily, nebo jen částečně. Jedná se zejména o osobnostní
profil PP a jeho minulé zkušenosti s vlastním postižením nebo s běžnými
životními událostmi. Během práce s klientem se mohou u PP objevit nezpracovaná traumata a těžkosti z předchozích životních etap. Z toho důvodu je
žádoucí, aby PP průběžně reflektoval svou činnost tak, aby své případné
osobní problémy nepřenášel na klienta.
Doporučení:
• domluvte se s týmem a stanovte základní principy
a stanoviska organizace vzhledem k tvorbě pracovních
a vztahových vazeb mezi PP a klienty
• dbejte na pečlivé zpracování plánu spolupráce
a smlouvy o poskytování profesionálního pomáhání
• účastněte se prvních schůzek mezi PP a klientem
• držte hranice komunikace s PP, tzn. stanovte dobu,
kdy vás mohou kontaktovat, vypínejte pracovní mobil
apod.
• buďte podpůrnými a trpělivými koordinátory PP
• dbejte na supervizi, zpětnou vazbu a hodnocení
práce PP
42
7. FINANCOVÁNÍ SYSTÉMU
PROFESIONÁLNÍHO POMÁHÁNÍ ANEB
10 STUPŇŮ KE KLIDNĚJŠÍMU SPÁNKU
(Filip Smoljak)
7.1 ÚVOD
Vy, kteří se na tuto kapitolu nejvíc těšíte v očekávání, že zde najdete
odpověď na otázku „Kde na to vzít?“ nebo alespoň pár tzv. „vychytávek“
do strategie vlastního fundraisingu, můžete být trochu zklamáni. Popravdě
řečeno, žádný kouzelný recept na financování profesionální pomoci neexistuje. Najdete zde však několik dobrých rad, které není radno přehlédnout,
zvláště pro případ, že hodláte zaměstnat více pracovníků a zatím nemáte
zajištěny finanční zdroje na víc než jeden rok dopředu. Základním principem je podobně jako v každém jiném podnikání minimalizace nákladů.
a jak uvidíme postupně, náklady lze při poskytování pomoci snižovat docela
úspěšně až téměř k nule.
7.2 PRAVIDLA FINANCOVÁNÍ
Pravidlo číslo 1 – hledejte na základě osobních kontaktů
Abychom mohli někoho zaměstnat, musíme ho nejprve nalézt. Dnes je
celá řada možností, jak bezplatně inzerovat, nebo naopak inzerci vhodných
Financování systému profesionálního pomáhání 43
adeptů nalézt. Týká se to zejména internetových zprostředkovatelů práce
a sociálních sítí. a ten, kdo nevyužívá sociální sítě, neinzeruje ani nehledá
práci prostřednictvím internetu, patrně nebude tím nejaktivnějším zájemcem
o práci v pomáhajícím oboru. Výjimkou jsou lidé, kteří v těchto administrativních záležitostech nejsou příliš zruční, a přesto mají ochotu a šikovnost
k pomáhání. Takové lidi můžeme ale nalézt především osobním kontaktem.
Pravidlo číslo 2 – spoléhejte se na odborníky s velkou praxí
Nejen při vyhledávání, ale především při výběru vhodných kandidátů PP
není úplně nutné zapojit drahé experty s několika doktoráty. Ty je obtížné
nejen zaplatit, ale často také přesvědčit o obecně prospěšném přístupu
k pomáhajícím činnostem. Naopak, odborník s menším počtem titulů a nižší
hodinovou sazbou, jehož největším titulem je doktorát ze školy života a práce
s lidmi, bývá tím největším přínosem pro vás i pro vaše budoucí pracovníky. Svoji práci zpravidla odvede kvalitně, a navíc můžete očekávat i určitý
nadstandard, nové nápady a prostory k poznávání vhodných adeptů, často
i přímé osobní kontakty. Je také dobré zapojit odborníky z různých oborů,
neboť víc oborů vždy znamená více různých kontaktů.
Pravidlo číslo 3 – to nejlepší najdete většinou doma
Organizace Muži a ženy, o. p. s., která jako první spustila projekt zrcadlové pomoci, se ve svých počátcích zaměřila na region, v kterém bydleli její
zakladatelé a spolupracovníci. Během tohoto počátečního a převážně dobrovolnického období se podařilo vytvořit celou řadu hodnotných a trvalých
vazeb, přestože organizaci tato činnost nestála ani jednu korunu. Následující
období profesionalizace již přinášelo měřitelné výsledky i z hlediska finanční
efektivity, nikdy však už nebyly takové, jako v počátečním neformálním
období. Z toho ovšem nevyplývá, že by se organizace měly ve své činnosti
ubírat výhradně cestou dobrovolnictví. Hlavním poznatkem se stal fakt, že
nejúspornější aktivity probíhají v blízkém okolí lidí, kteří je vykonávají, ať
už jsou to manažeři nebo přímo profesionální pomocníci.
Pravidlo číslo 4 – zaškolení pomocníků je investice
Naši budoucí profesionální pomocníci jsou budoucností celé služby.
Všechno, co do nich investujeme, by se mělo vrátit. Zpravidla to nebudou
peníze, které se nám vrátí, ale spíš sociální kapitál. Podobně tedy musíme
44
přistupovat i k investici do vzdělávání a zapracování pomocníků. Jak je
patrno z kapitoly Vzdělávání kandidátů PP, potřebujeme poměrně náročnou
průpravu na úrovni 150hodinového kurzu pracovníka v sociálních službách.
Tento kurz si ale nemusíme vytvářet sami, můžeme ho nakoupit u specializované vzdělávací organizace, nebo vyžadovat tento kurz jako minimum
při přijetí uchazečů (další specializované zaškolení PP na úrovni 20 – 30
hodin je však přesto nezbytné). I kdybychom ale měli celý kurz platit jako
investici do schopností a znalostí našich profesionálních pomocníků, za pár
let se nám může vrátit dokonce i finančně. Podmínkou je trvale udržitelné
poskytování služby s vícezdrojovým průběžným financováním a dostatkem
spokojených klientů.
Pravidlo číslo 5 – třetina z třetiny jedné třetiny
Možná jste již při čtení předchozích kapitol tohoto manuálu pochopili, že
vytvořit profesionálního pomocníka není vůbec snadná záležitost. Když se
na to podíváme čistě z hlediska finančního, jedná se dokonce o velenáročný
podnik. Počítejte totiž s tím, že na tři vytipované kandidáty získáte jen jednoho vhodného. Na tři vhodné kandidáty úspěšně absolvuje specializované
vzdělávání jen jeden (někteří do kurzu vůbec nenastoupí, někteří v jeho
průběhu odstoupí z nejrůznějších důvodů). A ze tří úspěšných absolventů
kurzu budete mít za 12 měsíců pouze jednoho stálého zaměstnance. To
znamená, že pokud potřebujete 10 stálých zaměstnanců, měli byste během
první fáze nalézt 250 - 300 kontaktů! Získáme ovšem natolik kvalitní
zaměstnance, že se o ně můžeme v mnoha ohledech opřít, ą nemusíme se
obávat další fluktuace.
Pravidlo číslo 6 – struktura zdrojů by měla být vyvážená
Každý zaměstnanec musí dostávat mzdu krytou finančními zdroji organizace. Jedním ze zdrojů jsou příjmy od klientů, ale nepočítejte s tím, že
budou stačit více než na třetinu všech nákladů spojených s provozováním
služby. U profesionálního pomáhání je proto nezbytné vícezdrojové financování, v němž jsou zastoupeny všechny tři následující složky, a to v určitém
dlouhodobě vyváženém poměru:
• veřejné zdroje (cca 50 – 70 %)
• soukromé zdroje (cca 10 – 20 %)
• úhrady klientů (cca 20 – 30 %)
Velice často ale nastane období, kdy jeden ze zdrojů výrazněji pokulhává,
proto je potřeba plánovat na horní hranici těchto zdrojů.
Příklad:
Zaměstnáváme 8 stálých pracovníků a naše náklady
se službou spojené jsou 144 tis. Kč, tj. 16 000 Kč/
os. Udržitelná struktura financování je např. tato:
• veřejné zdroje 90 tis. Kč
• soukromé dary 20 tis. Kč
• úhrady od klientů 34 tis. Kč
Pozn.: Tento příklad přibližnč odpovídá vyzkoušenému modelu organizace
Muži a ženy o. p. s. Ne vždy ale byly zdroje zastoupeny takto vyváženě,
často jeden zdroj výrazně převyšoval jiný. Jedná se tedy spíš o dlouhodobý průměr.
Pravidlo číslo 7 – soukromý dar může mít větší hodnotu než
velká dotace
Zapojení soukromého donátora, sponzora či partnera je velice důležité
a potřebné, ačkoliv je systém 100 % financovatelný z veřejných zdrojů. Role
donátora totiž přináší do systému větší motivaci, efektivitu, a také určitý
pozitivní vliv soukromého podnikání na vnitřních procesech NNO.
Pracovní jednotku pak netvoří pouze profesionální pomocník a jeho klient
(pracovní dvojice), jak bylo popisováno v předchozích kapitolách, ale také
třetí strana trojúhelníku - patron, kterým může být fyzická nebo právnická
osoba zastoupená určitým řídícím pracovníkem dárce (vzniká tak pracovní
trojice).
Třetí strana (patron) by měla v této trojici plnit aktivní úlohu a nebýt
jen pouhým donátorem. Patron by měl být také určitým garantem stability a kontinuity. Pokud by patron plnil roli pouze finančního dárce, ať už
jednorázového nebo opakovaného, kdy je zpravidla žádán jednou za rok
opětovně, nemohla by pracovní trojice dlouhodoběji plánovat. Každý přece
46
občas změní své priority. Jiná situace nastává, když celá trojice se vzájemně
osobně zná, setkává se a společně plánuje. Taková vazba vydrží déle a může
se o ni opřít i několikaměsíční nebo víceletý plán. Pro udržitelnost vícezdrojového financování je potom takováto trojice (a její patron zejména) hotovým
požehnáním. Je to však úspěch, který čeká až na konci hodně dlouhé cesty.
Proto doporučujeme s hledáním patronů začít co nejdříve, hned, jak máme
co nabídnout, ukázat a představit.
Příklad nákladů na činnost jednoho PP,
který má celkem čtyři klienty:
• mzdové náklady = 12 000 Kč
• náklady na dopravu = 500 Kč
• režijní a provozní náklady = 3 500 Kč
• celkem = 16 000 Kč
Měsíční příspěvek patrona = 4 000 Kč (tj.
náklady na jednoho z klientů PP)
Pozn.: Výši měsíčních nákladů na jednoho PP odvodíme od počtu všech
zaměstnaných PP a nákladů na systém provozu organizace.
Pravidlo číslo 8 – dotace na poskytování sociálních služeb je dvojsečná
Dotace státní nebo nadnárodní má pro organizaci poskytující služby typu
profesionálního pomáhání téměř existenční význam. Je však otázkou, zda se
musí vždy nutně jednat o dotaci účelově vázanou na poskytování sociálních
služeb. Služby profesionálního pomáhání mají blízko k sociálním službám,
spousta činností se s nimi překrývá, obsahují však také mnohé činnosti
výrazně odlišné (například mimoškolní výchova - doučování, obyčejná pomoc
v domácnosti nebo na zahradě, řemeslné práce, okrajově též zdravotní klaun
apod.). Pokud se naše služba bude profilovat jako výhradně sociální služba
a naše organizace výhradně jako poskytovatel sociálních služeb, přicházíme
tím o určitou svobodu, schopnost flexibility a inovaci. Poskytovatel sociálních služeb závislý na státní dotační politice snadno „zleniví“ a zakrátko
přichází nejen o svou flexibilitu a pestrou nabídku činností, ale nakonec
přijde i o vyváženou strukturu vícezdrojového financování. Některé granty
mezinárodních nadací nebo i strukturálních fondů EU vyžadují inovativnost
projektu nebo jeho odlišné zaměření od standardně pojatých kritérií sociálních služeb.
Pozn.: To však neznamená, že poskytovatel profesionálního pomáhání by
neměl být registrován dle zákona o sociálních službách. Tato registrace
je pro poskytovatele v mnoha případech povinná.
Pravidlo číslo 9 – klienta šetřete,
jednou možná bude pracovat pro vás
Jednou ze složek vyváženého vícezdrojového financování jsou úhrady
za službu poskytovanou klientovi. Je věčnou otázkou, jak u služeb profesionálního pomáhání nebo i u jiných obdobných neziskových služeb stanovit
cenu. Můžeme se řídit vyhláškou a limity vztahujícími se k příspěvku na
péči, můžeme se řídit cenami obdobných poskytovatelů, ale vždy jen velmi
obtížně nastavíme cenu ekonomicky správnou a sociálně spravedlivou.
Velice podstatná při stanovování ceny je nejen otázka na analýzu trhu nebo
naše vnitřní náklady, ale také na způsob práce s klientem. Ten může být velice
spolupracující, potenciálně tvořící nejen zrcadlovou vazbu „PP – klient“, ale
také trojúhelník „PP – klient – patron“, a v mnoha případech se nám z klienta
může vyklubat i budoucí profesionální pomocník a s ním i nová pracovní
dvojice, trojice... To vše bychom měli do dlouhodobé (nikoliv zaváděcí nebo
zkušební) ceny zakomponovat. Ze zkušeností organizace Muži a ženy o. p.
s. vyplývá, že cena je průsečíkem tří základních faktorů:
• tržní cena (v místě a čase obvyklá zohledňující
strategii organizace)
• klientská cena (znalý, aktivně a dlouhodobě
spolupracující klient může dostat slevu)
• pomocníkova cena (významné omezení služby
z důvodu pomocníkova postižení může mít na
konečnou cenu také vliv)
Pravidlo číslo 10 – od profesionální pomoci je krůček k pomoci
zrcadlové
Jak jsme si řekli v předchozích pravidlech (doporučeních), při financo48
vání je třeba zohledňovat více faktorů. Na prvním místě je ale samozřejmě
existence organizace jako takové, neboť bez ní by žádná služba nemohla být
poskytována. Ale je tomu opravdu tak, musí být za vším nějaký zaměstnavatel?
Není to vlastně dogma? Dokonce i zákon o sociálních službách ve stávajícím
znění umožňuje vykonávat činnosti shodné s vyjmenovanými sociálními
službami na bázi „sousedské výpomoci“, resp. jako činnost asistenta sociálních služeb bez registrace, bez řádného živnostenského oprávnění, a dokonce
i bez podávání daňového přiznání. Totéž platí i v případě našeho pomáhání,
nikoliv však profesionálního, ale zrcadlového, jehož cílem je vytvářet takové pracovní dvojice, ve kterých se role pomocníka a klienta překrývají, až
stírají. A tam, kde jeden pomáhá druhému, tzn. „platí“ za službu naturálně
poskytnutím jiné služby, tam, kde nejsou řídicí pracovníci, ani účetní, ani
kancelář, nájem a energie, tak přece žádné finance nejsou potřeba! Nebo
snad ano?
7.3 ZÁVĚR
Chceme-li realizovat služby profesionálního pomáhání, s velkou
pravděpodobností nezbohatneme, ale také nemusíme do roka zkrachovat.
Neobejdeme se však bez minimalizace nákladů, vícezdrojového financování a dlouhodobého finančního plánování. Náklady nám sníží kvalitní
výběr částečně nebo úplně kvalifikovaných pracovníků v co nejbližším
okolí, odborníci s praxí a širokým rozhledem a co nejvíce osobních kontaktů.
Vícezdrojové financování by mělo být vyvážené, dlouhodobě udržitelné
a v roce 2015 bychom měli být hluboce přesvědčení o tom, že chceme službu
poskytovat i v roce 2018. V tom všem nám může pomoct každá ochotná
duše, včetně patrona ze soukromé sféry. Správně zvolený patron nás dokáže
podržet nejen finančně a i tehdy, když to nejméně čekáváme. Tak hodně zdaru
a pamatujte, že peníze jsou u profesionální pomoci až na prvním místě....
Příběhy z praxe 49
8. PŘÍBĚHY Z PRAXE
Závěrem manuálu PP bychom vám rádi nabídli několik příběhů z praxe
profesionálních pomocníků. Příběhy jsou sestaveny na základě popisu
zkušeností (písemných i osobních) profesionálních pomocníků. Jména
i citlivé údaje jsou pozměněny tak, aby klienti zůstali v anonymitě. Příběhy
jsou kompilacemi zkušeností několika pomocníků a klientů, přičemž důraz
byl kladen zejména na různorodé a zajímavé osobní zkušenosti pomocníků
s touto prací.
Zázraky komunikace
Se svou klientkou Janou jsem se poprvé setkala u nich doma v přítomnosti
její maminky, která mě kontaktovala na doporučení své známé. Byla jsem
ráda, že u našeho rozhovoru byla přítomná i maminka Jany, jelikož jsem
dopředu věděla, že komunikace bude asi dost náročná. Jana totiž nekomunikovala verbálně, a navíc se potýkala s lehkým mentálním postižením, které
se mimo jiné projevovalo hyperaktivitou.
Při první schůzce mi maminka Jany popsala i ukázala, jak se dorozumívá
se svou dcerou a co by ode mě potřebovaly. Jednalo by se především o roli
společnice, jelikož Jana má velmi ráda různé hry a vyprávění nebo čtení
příběhů. Dále bych pomáhala s krmením a osobní hygienou a doprovázela
Janu na procházky.
Velmi mě překvapil způsob komunikace mezi Janou a maminkou, který
spočíval v psaní a malování na tabulky a v různých dalších verbálních
i neverbálních technikách. Nebyla jsem si jistá, zda to budu umět a zda a jak
mě Jana přijme. Domluvily jsme se tedy s maminkou Jany na zkušební lhůtě
a na tom, že do odvolání nebudu s Janou bez její přítomnosti.
Zpočátku jsem se hodně učila od maminky, která mi stále vysvětlovala
a ukazovala, co a jak mám s Janou dělat. Jana si na mě naštěstí začala rychle zvykat a bylo patrné, že si mě oblíbila. Uvědomila jsem si, jak hodně
například záleží na tónu hlasu a na pohybech, které dělám. Naučila jsem se
být co nejvíce v klidu a mluvit tichým a mírným hlasem.
Byla jsem moc vděčná za to, že jsme s maminkou vycházely velmi
dobře, a uvědomila jsem si, jak je v takovýchto případech důležité mít dobré
50
zázemí. Zlepšoval se i náš vztah s Janou, která si na mě již úplně zvykla,
a dokonce jsem začínala rozumět zvukům, které v různých situacích vydávala. Maminka Jany mě s ní postupně nechávala samotnou s tím, že jsem vždy
měla k dispozici telefon na někoho z rodiny, kdyby se něco dělo.
Trávila jsem s Janou i s její maminkou několik hodin týdně a začala jsem
se pomalu cítit součástí rodiny. Mluvila jsem o tom s maminkou Jany, která
to vnímala podobně - uklidnila mě, že se to takto s asistenty běžně stává.
S Janou jsem již komunikovala, jako kdyby normálně mluvila, četla jsem
jí, vyprávěla, smály jsme se spolu, chodily ven na procházky. Občas jsem
samozřejmě musela řešit nenadále výkyvy v jejím chování , které vyplývaly
z jejího postižení.
Díky spolupráci s Janou jsem si uvědomila hodnoty, které přináší rodinné
zázemí, a zázraky pestrosti mezilidské komunikace.
Překonávání bariér
Svého klienta, pana Jindru, jsem našla prostřednictvím inzerátu, který
jsem zadala na různé internetové stránky. Trvalo poměrně dlouhou dobu, než
se někdo ozval, a navíc se nejednalo o klienta z regionu, kde právě bydlím.
Vzhledem k tomu, že se mi doposud nedařilo shánění klientů v mé domovské lokalitě, rozhodla jsem se (po poradě se svou nadřízenou), že se s panem
Jindrou setkám, abychom si popovídali o možné spolupráci.
Dobrodružné pro mě bylo již to, že jsem jela do neznámého města mimo
svůj běžný rádius pohybu. Příprava na setkání s klientem mi tedy trvala
o něco déle, jelikož jsem kromě běžné přípravy na první rozhovor s klientem
musela vyhledávat spojení, zorientovat se na mapě a připravit další osobní
věci na cestu.
Jak milé a úlevné pak pro mě bylo vidět klientovu přátelskou a rozesmátou tvář na naší první schůzce! Bez problémů jsme se hned na místě domluvili na rozsahu a podmínkách naší spolupráce.
Zpočátku jsem se bála, jak budu zvládat péči o pana Jindru, který byl na
vozíčku a potřeboval kromě běžné pomoci v domácnosti též pomoc s péčí
o tělo. Nebyla jsem si jistá, zda to vzhledem ke svému zdravotnímu omezení
zvládnu. Postupem času jsem ale zjistila, že díky kompenzačním pomůckám
(zejména díky elektrickému vozíku) to zvládnu úplně v pohodě. Pan Jindra
Příběhy z praxe 51
ví, že musím častěji odpočívat a nemohu dělat příliš zátěžové práce.
Konkrétní pomoc spočívala hlavně v doprovodech (do obchodů, k lékaři,
na úřady), v pomoci s péčí o domácnost včetně vaření a v dopomoci s hygienou. Hodně času jsme též trávili běžným povídáním o životě a aktuálním dění.
Začala jsem si uvědomovat, kolik bariér musí člověk na vozíčku překonávat
– vnitřních i vnějších. Museli jsme s panem Jindrou plánovat a připravovat
skoro každou cestu ven a často jsem musela pana Jindru povzbuzovat. Někdy
naopak vznikaly i zábavné a vtipné situace.
Vše mi k mému počátečnímu údivu šlo hladce, jen jsem po jisté době
začala řešit hranice spolupráce, jelikož náš vztah s panem Jindrou začal
přecházet do přátelské roviny. Pan Jindra se již seznámil s mým mužem a já
s jeho přítelkyní, začali jsme se k sobě chovat méně formálně, trávila jsem
s ním nějaký čas i mimo domluvené hodiny.
Tento svůj „problém“ jsem konzultovala jak se svou nadřízenou, tak
i v rámci supervize. Povídali jsme si o tom i s panem Jindrou, který mi
to jednoduše vysvětlil tím, že se stávám členem jeho domácnosti, že vstupuji do jeho osobních až intimních sfér. Vyrovnává se s tím tedy i tak, že
mě bere jako svou kamarádku. Uklidnila mě i supervizorka, která má sama
zkušenosti s tím, že o ni někdo dlouhodobě pečuje. Takovýto vztah se logicky
posunuje a mění na méně formální, čím více a déle se s klientem znám. Dá se
to zvládat průběžnou reflexí, dodržováním slušného a solventního chování
a samozřejmě dodržováním dohodnutých formálních podmínek pomáhání.
Aktivní stáří
Svou klientku Olivii jsem potkala velmi netradiční cestou. Ležela jsem
zrovna na rehabilitaci a nechávala do svého bolavého těla pouštět elektřinu.
Mezi dveřmi se objevila paní a zoufale žádala o radu a pomoc. Má prý
maminku, které dlouhá léta pomáhá s domácností paní, která náhle odchází
na operaci a cca 3 týdny nebude o maminku postaráno. Slova nebyla sice
určena mým uším, ale došlo mi, že jsem v pravý čas na pravém místě, že
osud tomu chtěl, abychom se sešly tady a teď. „To je klientka pro mě!“,
volám. A bylo to.
Za paní Olivií chodím téměř denně více než půl roku. Moje předchůdkyně
je již dávno zpět z nemocnice, pomůže s ranní hygienou a ošetřením, uklidí.
Odpoledne pak nastupuji já. Jsem něco jako „kondiční trenér“ a „životabudič“
52
v jednom. Cvičíme, chodíme na procházky, občas ke kadeřníkovi, občas
s nějakou tou složenkou na poštu, občas k lékaři. Dokonce i divadlo bylo.
Dávno už jsme kamarádky a spřízněné duše. Je nám spolu pohodově a oběma
nám to svědčí. Paní Olivie, přestože jí pomalu táhne na devadesátku, je
skvělá. Ten její nadhled by jí mohl kdekdo závidět. Po fyzické i psychické
stránce se drží obdivuhodně, i když sem tam se nějaká ta potíž objeví.
S dcerou Olivie vycházím též bez problémů, jen jsme si na začátku spolupráce musely vyjasnit některé věci. Vysvětlila jsem jí, že klientkou je pro mě
hlavně paní Olivie a je tedy důležité to, co chce po mně ona. Samozřejmě
budu ráda spolupracovat i s ní, chápu, že má o svou maminku starost.
Během práce s Olivií mi došlo, že jaký život žije člověk jako mladý,
takové bude mít i stáří. Paní Olivie je mi v tomto smyslu velkým vzorem,
jelikož vidím, že i tak pozdní věk se dá trávit smysluplně a aktivně. Práce
s Olivií mi přináší velkou radost do života.
53
Muži & ženy o.p.s.
Zipecká 749/2, 25001 Brandýs na Labem
www.muziazeny.cz

MANUÁL profesionálního pomáhání

Transkript

Podobné dokumenty

Latinske zkratky

Trendy 2016 - Podnikání ve fitness

Bez názvu-1

2007 - Nadace Open Society Fund Praha

Lidé s duševním onemocněním potřebují nový zákon Ochrana