Pár střípků 2007
Transkript
PÁR STŘÍPKŮ 2007 * vzdorospolek * Lovčice 2007 3 ISBN 80-903607-2-6 ISSN 1802-5889 (hmotné vydání) ISSN 1802-5897 (elektronické vydání) 4 SOUTĚŽ O PUTOVNÍ TROFEJ STŘÍBRNOU BULU 5 6 Co předcházelo tomuto sborníku (a bude předcházeti dalším): Literární sdružení Vzdorospolek vyhlašuje soutěž O nejpůsobivější českou báseň roku 2007 - čtvrtý ročník - Básníci, poetové, veršotepci, nenechte si ujít příležitost ke zviditelnění vaší tvorby v ročence Pár střípků! Provedení i témata jsou naprosto volná – od haiku přes akrostichy, lyriku, epiku, sonety, miniatury, výkřiky do tmy či hry s absolutním rýmem atd., po rýmované, nerýmované – od přírody přes lásku, historii a další a další… po žertovné, osobní, povrchní – dle libosti. Jelikož je tento anonymní almanach oživen soutěží, kterou ovlivňují pouze jeho čtenáři pomocí vložených kupónů, nikoliv komise či porota, nese otištění veršů pár pravidel: Posílejte nejvíce čtyři díla ročně doposud nikde nezveřejněná (včetně internetu - osobní stránky, literární servery) s udáním vaší adresy a vašeho věku, neb literární klání je rozděleno do dvou kategorií - do 30 a nad 30 let. Měsíc po skončení hlasování čtenářů, pozor - trvá celý rok, je slavnostní vyhlášení v Kutné Hoře ve Vlašském dvoře, v bývalém sídle krále Václava IV. s tamní mincovnou. Vždy poslední dubnový pátek od druhé hodiny odpolední začíná odhalování výsledků, které nikdo nebude dopředu znát. Skutečně - nikdo. Ani vítěz, co na jeden rok převezme putovní trofej STŘÍBRNOU BULU, na jejíž podstavci vyryto jeho jméno. A protože budou připraveny ceny i pro další umístěné autory, je zapotřebí osobní či zastupující účasti, aby je bylo komu předat. Vítěz bude též otištěn už pod jménem na první straně nadcházejícího ročníku. Také si osvojí právo spoluvybírat soutěžní básně do následujících sborníků spolu s odborníky jmenovaných z institucí, jež se poezií zabývají profesionálně. Další informace naleznete na: http://vzdorospolek.webpark.cz. Svou tvorbu posílejte na email: – [email protected] – (předmět Stříbrná bula). Nemáte-li možnost přes internet, pak básně zasílejte strojopisem v jednom vyhotovení na adresu: Literární sdružení Vzdorospolek / Lovčice 9, pošta Čáslav 286 01 / heslo – Stříbrná bula. Uzávěrka básnických příspěvků je vždy na konci února. 7 Základní kameny 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. (29. března 2007) Soutěž je určena profesionálům i amatérům a probíhá každoročně (v ČR se začalo ročníkem 2004). Celý rok se shromažďují soutěžní práce (v ČR od 1. února roku X do 28. února roku Y). Jeden zájemce - bez ohledu na věk - může zaslat do jednoho ročníku až čtyři dílka. Ve sborníku může býti autor otištěn maximálně podvanáctekrát (a dost, aby se pak zase mohli dostat k otištění jiní původci děl). Básně nesmí být nikde jinde veřejně publikovány - internetu nevyjímaje. Tím je myšleno před případným otištěním ve sborníku Pár střípků až do ukončení soutěže. Po autorech je žádáno, aby sami také nedávali ve veřejnou známost svou účast v pro-bíhající soutěži. Při nedodržení pravidel bude autor ze soutěže vyřazen. Jiná veřejná publikace není možná kvůli regulérnosti hlasování, protože vítěze nevybírá komise, ale čtenáři sborníku, v němž jsou soutěžní práce otisknuty, a to pomocí vložených kupónů. Jelikož ročenka není nafukovací, je počet otištěných dílek limitován na 50 až 100. Takže jeden měsíc je vyhrazen pro tzv. předkolo (v ČR březen), kde výběrčí - osoby určené různými institucemi z odborných řad - anonymně a nezávisle na sobě oznámkují všechnu přišlou tvorbu. Toto právo získávají i vítězové Stříbrné buly na dvanáct let, leč v poloviční devalvaci oproti profesionálům. Na podkladě práce výběrčích se začátkem dalšího měsíce (ČR - duben) pošle sborník v elektronické podobě do tiskárny, aby již mohl být prvně prezentován při slavnostním vyhlášení výsledků minulého ročníku (v ČR poslední dubnový pátek v královské přijímací síni Vlašského dvora v Kutné Hoře). Básně při svém otištění neponesou jména autorů, aby čtenář nemohl být ovlivněn jejich případnou znalostí ať už pozitivně, či negativně, tak jest za účelem objektivity hlasování. Každé básni se vylosuje číslo, dle kterého bude zařazena. Na začátku sborníku se otiskne vítězná báseň ročníku předešlého již se jménem autora. Též na konci sborníku se zveřejní seznam autorů ročníku předešlého a za ním se otiskne nesoutěžní báseň, kterou vybere redakce. Po oficiálním představení nové ročenky začíná hlasování. Hodnotit mohou všichni čtenáři mimo těch, co jsou spjati se soutěží; tj. autoři a organizátoři kvůli střetu zájmu. Na kupóny vložené do sborníku je možné vypsat až pět dílek. Toto hodnocení trvá jedenáct měsíců (v ČR od 1. května roku Y do 31. března roku Z). Nikdo z autorů nebude dopředu informován o svém umístění, ani vítěz. Vše odhaleno až závěrem slavnostního aktu. Respektive budou odhaleny výsledky všem soutěžícím, co přijdou osobně, nebo pošlou za sebe zástupce, nebo v nejkrajnějším případě se omluví pro závažné neočekávané komplikace. Teprve až při vyhlašování výsledků se autoři rozdělí do dvou kategorií: do třiceti a nad třicet let. Nejvíce obodovaní soutěžící mohou sedět pouze na jedné ze tří vítězných židlí, a to sami. Hlavní cenou je putovní trofej Stříbrná bula, na jejíž podstavec se umístí štítky vítězných prací s jejich autory ve spojení s daným rokem. Na jeden rok ji získá vítěz té kategorie, kterou čtenáři celkově více ohodnotí v průměru na báseň. Na dalších cenách se budou podílet sponzoři a výdělek z prodaných výtisků. Záměrem celého projektu je přiblížit poezii, neuvěřitelně málo čtenou poezii, více čtenářům, protože je škoda nejvyšší slovní umění nechat jen tak bez povšimnutí. Prostřednictvím almanachů, které jsou oživeny soutěží, do níž se může každý zapojit. Po dvanácti letech se zaplní podstavec Stříbrné buly a vymění za prázdný. K této příležitosti bude vydán něco jako speciální sborník, kde najdou místo všechna oceněná dílka za toto období. 8 Jan Neruda Básníci zastávají duševní svobodu a přece sami ukovají myšlenku do okovů veršů a často tato pro rým zaniknout musí --------- 9 Vzdorospolek děkuje těmto lidem a organizacím za podíl na našem kulturně - literárním projektu: - - - Městskému úřadu Kutné Hory (odbor kultury a školství) za zapůjčení královského sálu ve Vlašském dvoře - www.kutnahora.cz našemu hlavnímu sponzorovi pro letošní rok 2007, jímž jsou České dráhy, a. s. V zadní části této sbírky najdete podrobnější informace o novinkách pro cestující, co využívají naši vlakovou dopravou knihkupectví U Stříbrného groše v Kutné Hoře za pomoc s rozšířením sborníku mezi veřejnost a sponzorování cen roku 2006 - www.knihakh.cz Městské knihovně Kutné Hory - www.knihovna-kh.cz za přiblížení projektu veřejnosti nakladatelství M E Z E R A - www.imezera.cz, Kutnohorskému deníku - www.denik.cz za průběžné zpravování jejich čtenářů o naší soutěži, stejně tak i dvěma literárním serverům LiTerra - www. literra.cz a Písmák - www.pismak.cz. Těm ještě patří dík za podíl na výběru přišlé tvorby do letošního čtvrtého ročníku akademické malířce Jitce Jelínkové za vypracování keramického svitku putovní trofeje Stříbrné buly - www.jitkajelinkova.cz není od věci poděkovat i autorům za příspěvky a čtenářům za hlasy. Bez nich by celé snažení pozbylo významu, ačkoliv je nasměrované právě pro ně samotné, tedy právě pro vás. 10 Úvodním slovem Roky utíkají jako písek mezi prsty, s železnou pravidelností skáčou do kroniky dějin, zapadají pod tíhou pavučin zapomnění. V nich už uvízly tři naše ročníky jedinečného kulturního projektu a nám nezbývá, nežli vás uvítat ve čtvrtém, právě probíhajícím! Jak skončí, to záleží výhradně na vás, neb pouze na základě vámi vypsaných děl do přiloženého kupónku vzejde celkové vyhodnocení soutěže. Každý z vás ze čtenářů, není-li zároveň autorem některého střípku či samotným pořadatelem, může se stát porotcem a ze sbírky vybrat až 5 básní. Tuto výsadu v ostatních soutěžích neobdržíte, proto ta jedinečnost. Věkové ani jiné omezení - třeba odborné - u nás nenaleznete. Čistě nám záleží právě na tom vašem pohledu, co konkrétně z celé sbírky zrovna na vás zapůsobilo nejvíce. Anonymita děl napomůže k větší objektivitě. Ročník Stříbrné buly 2007 lehce přesáhne, jako všechny dřívější, do dalšího roku, protože hlasování skončí až 31. března 2008. Času máte relativně dost - skoro celý rok. Však soudě dle naší nedobré vlastnosti nechávat vše na poslední chvíli, a nejsme v tom sami, hrozí prošvihnutí termínu. Prosím, myslete na to, záleží nám na každém hlasu. Jakmile je od vás dostaneme, budou zařazeny do souhrnné tabulky a následný součet slavnostně představen měsíc po skončení hlasování ve Vlašském dvoře 25. dubna 2008 samotným autorům či jejich zástupcům. Pár dní poté vyvěsíme tabulku na naše internetové stránky, kde si budete moci ověřit naši čestnost. Vítězné básni patří výsadní místo v čele nové ročenky, samozřejmě i se jménem autora. Takže výsledek vaší volby zobrazíme ještě tímto způsobem v pátém ročníku. Z čehož vyplývají jisté dozvuky třetího literárního klání v tomto čísle. Naleznete zde spolu s avizovanou loňskou vítěznou mimo jiné recenzi na minulý ročník, též jména původců všech loňských básní, ty však až v zadní části sborníku. Tam taktéž objevíte informace o našich sponzorech, totiž bez finančního přispění bychom projekt těžko udrželi při životě. V poslední řadě byste v těch místech měli potkat verše od Miroslavy Půtové - nesoutěžní dílko vybrané redakcí. Především na vás čekají soutěžní básně, zůstává tedy, než popřát příjemné čtení. Kdo je pro vás vybral, o tom více v úvodu soutěžní částí. 11 Recenze minulých Střípků 2006 Recenze na loňský třetí ročník Pár střípků 2006 měla být v duchu kritickém na předloženou tvorbu vám - čtenářům. Měla být z pera profesionála a otištěna v tomto čtvrtém. Proč to roční zpoždění? Aby kritik neovlivnil pohled čtenáře-porotce na jím jmenovaná dílka. Jakémukoliv ovlivnění se snažíme zabránit: kladnému i zápornému, jinak by vše pozbylo smyslu a všechna naše snaha v projektu by vyšla nazmar. Oslovení odborníci nám nestihli předat vzhledem k okolnostem před uzávěrkou této sbírky zhodnocení veršů. My se vám za to omlouváme a po-prosíme o posečkání do dalšího roku. Avšak na našich internetových stránkách - http://vzdorospolek.webpark.cz - bude k nahlédnutí během léta. O veršotepeckém neumění, zajímavě vystiženém Ivanem Slavíkem (básník, překladatel, kritik) ve sborníku Hořovice Václava Hraběte 2000, napíšeme z obecného pohledu trochu více. Týká se nejen těch, kteří letos neprošli březnovým předkolem. Snad nám pan Slavík odpustí citaci jeho textu: Někteří přispěvatelé básní mají o poezii představu poněkud matnou, protože ji sami nečtou. To se týká jak poezie klasické, tak současné, domácí i cizí. Působí to, jako by se domnívali, že poezie je cosi, co se má rýmovat, co je rozloženo do krátkých řádků zvaných verš a má to vyjadřovat nějaké city, tak říkajíc krásné, proto v nich figurují termíny jako víla, pohádka, jaro a rýmy jsou nasnadě. Jsou jako: nebe - sebe - tebe, láska - páska, případ-ně mých-tvých, které už se nenosí od doby obrozenecké. Nijak se nechci této skupině posmívat. Pramení to mnohdy ze vznešených a nádherných pocitů mládí, první zamilovanosti ať opětované, či naopak nevyslyšené nebo zrazené. /Výborně o této skupině autorů napsala Lenka Kubová právě v loňské ročence Střípků lehce ironickými verši, kde posbírala ta nejčastěji používaná slova, rýmy, ba i chyby (Můze múže) v básni „Zamilovaná“ (č. 36)./ Svým způsobem to může být dojímavé, jen při tom chybějí dva předpoklady: 1. talent (komu není shůry dáno), 2. zkušenost básnického řemesla. Složité matematické rovnice nelze přece také řešit bez předběžné průpravy a studia. Psaní veršů bez četby, bez znalosti Máchy, Nerudy, Sovy, Halase, Seiferta /Kryla/ a dalších, mám-li zůstat u poezie české, je také přece nemyslitelné. Jiní autoři zase musí působit drsňácky a neučesaně nespisovně. Kdysi byl objeven francouzský prokletý básník Jehan Rictus, který psal argotem, aby vystihl řeč pařížských deklasovaných, chudáků, uražených a ponížených. V tom dnešním „obyčeji“ jde spíš o neúctu k jazyku /vulgaritu/ a neumělost - ty různé prvky slovesných plurálů na -aj a -ej, typu voni dělaj, cítěj apod. Každopádně nějak se začít musí, jenom je potřeba naučit se přijmout kritiku, při psaní veršů utéci od „svého JÁ“, hledat něco nového, nezná-mého a především číst význačnou poezii, číst, číst a číst. Vzdorospolek 12 Nejpůsobivější báseň roku 2006 Jsi Pavel Franc Jsi mi tak blízká přitom tak vzdálená Jsi jako tříska, co v kůži zůstává Jsi jako vážka, co hladin se dotýká Jako ta drážka, co v desku je vyrytá Jsi jako piha na zádech schovaná Ty se mi míháš z večera do rána Jsi večerní pořad, který já sleduji často i pořád potom i později Jsi jako báseň, co se tu vytváří Nesedej na zem, dokud se nezdaří Jsi moje všechno a nejsi mé nic Co je tu napsáno, to ti chci říct 13 • České • • • • Dráhy Podporují Českou Poezii 14 Soutěžní část 15 Kdo se podílel na výběru následujících básní V tzv. březnovém předkole čtvrtého ročníku 2007 si dali tu práci s vyhodnocením přišlé tvorby - 210 dílek od 71 původců - lidé jmenovaní různými institucemi z odborných řad: - literární server LiTerra - literární server Písmák - Městský úřad kultury a školství Kutná Hora - Vzdorospolek Vystupují anonymně, aby případně nemohli být ovlivňováni soutěžícími autory. Navzájem se neznají, pracují naprosto nezávisle a samozřejmě nemají k dis-pozici jména tvůrců veršů. Výběrčí také ještě vzešli z řad vítězů Stříbrné buly: - Vlaďka Dvořáčková z roku 2005 - Jiří Charvát z roku 2004 - ten nevyužil svého práva. Našli jsme za něj někoho jiného, kdo se nelehkého úkolu ujal. Nebudeme ho prozrazovat, protože by nemohl vybírat v dalších letech. Ze Základních kamenů soutěže O nejpůsobivější báseň roku vyplývá počet dílek ve sborníku: 50 až 100. S ohledem na tento počet a na podkladě vyhodnocení výběrčích bylo otisknuto 76 střípků od čtyřiačtyřiceti básníků. Ujali-li by se výběru jiní lidé, zřejmě by zařadili do Pár střípků něco jiného. Ale tak už to bývá, co člověk, to názor. Kdyby všichni měli stejný, nic veselého pod sluncem už nepotkáme. 16 Let Praha - Barcelona a zpět 01 V podstatě na jeden den nechat se vytrhnout v únoru z místa dát si navečer ústřice se sklenkou Cavy přes rozestavěnou pláž uslyšet příboj za kovovým hrazením cítit moře a nemoci se ho dotknout jen stát a čichat dlouze a teskně jak pes, když větří tak potom zarytě do uliček města vplést se, být v úzkých a v kostele ne oltář jen bílá Marie bělostná středověká kamenná klenba místy zčernalá druhý den palmy a rozpočatá Sagrada Família do nebes tápající otevírající se kouřící mušle s česnekem a petrželkou pocachtat nohy na jiné pláži a najednou necítit nic skoro vůbec nic když totiž můžeš do zahrady s mozaikami ten Gaudí ale řádil a to už je tma 17 a zima v kabrioletním autobuse do nejbližšího baru na sklenku brandy a tapas a taxi a hotel a na posteli vedle mě je moje máma a já prej chrápu 18 Sv. Vítu 02 Za nocí bílých přijímáme rudé podobojí archivní vina mísí se v rosé pře A když už svítá tu mezi věžemi tančíme kolem sebe a sami tanečky Sv. Víta 19 Naděje 03 Zítra taky ještě žiju říkám si než usnu když den má krátké rukávy a tolik přání zůstalo s holýma rukama 20 Doškové střechy 04 V komíně se dusí kouř — máš vytřeno a podlaha je zelené kluziště Bruslíš po něm papučema — na jedné ještě živoří bambule Rok od roku se víckrát překulí ze strany na stranu než dojdeš od stoličky ke kamnům *** Cukr sypaný do horkého čaje — Není čím zamíchat Piješ ho hořký až do sladkého dna *** Stavení, kde umřela stařenka — v oknech lahváče zedníků Každý z rodiny si něco odnese, aby až se bude vyklízet jeho dům… *** Fotoalbum se zašlými tvářemi — Mluvívali ústy — teď už jen stupni šedi Jak snadné otevřít uhláky jak těžký příklop 21 Nerozumíš mi 05 Jsem jako voják na bitevním poli Prohrávám – a to srdce bolí Jsem jako růže bez trní Hořkost mi z duše zavoní V očích máš Babylon A nechápeš, co říct jsem chtěl Nerozumíš mi – radši bych zapomněl Na ony rty a falešnou lásku Jsi pro mě vzduch – jsi pro mě cizí Za vděk a dobrotu, bolest teď sklízím 22 Cigarety NE!!! 06 Nejenom nikotin, ale stejně tak i dehet zničí kromě zdraví nejeden bílej nehet Při dobíhání na vlak obě plíce křičí Tak s tím, sakra, přestaň, vždyť tě to jen ničí! Nápis KUŘÁKU, SMRDÍŠ – mi stále vrtá v hlavě Nápis KUŘAČKO, SMRDÍŠ – má hodně blízko k pravdě Začalo to nevinně, prý jenom si to zkusím, jenže tato zkušenost změnila se v musím!!! Tenhle bílej váleček ti ovlivňuje den bez krabičky cigaret už nevylezeš ven Nápis KUŘÁKU, SMRDÍŠ – mi stále vrtá v hlavě Nápis KUŘAČKO, SMRDÍŠ – má hodně blízko k pravdě Těžce vydělaný prachy cpeš dobrovolně státu přicházíš tak o peníze už z tak malýho platu Mít cigaretu v ruce už dávno není plus nemít svěží dech, byl přece vždycky hnus Nápis KUŘÁKU, SMRDÍŠ – mi stále vrtá v hlavě Nápis KUŘAČKO, SMRDÍŠ – má fakt blízko k pravdě 23 Melodie života 07 Přiznání? No, proč ne – souhlasím A s čím? Souhlasím s přiznáním To bylo dávno Nesvítil Měsíc, ani hvězdy Byla zima, na schodech led zrovna teď, vypadá to jako tehdy toho pocitu by ses nepřejed Nikdy Jako šlehačkový dort domek z karet peníze z Ruské rulety Všechno odešlo rychle tak rychle, jako ty 24 Nehraji, žiji 08 Já obětoval snahu snášet modré z nebe teď padám z příkrého svahu, jak na útěku rebel Tak zastupuji ponuré zarostlé domy pod nátlakem strachu nic nedal jsem všanc zdravých stromů zažívám polomy svátečně smutný zdobí mne glanc Sám, jak ženich bez nevěsty přehlédnut, jak smítko prachu tonu v bezedném moři, nemaje záchranné vesty nehraji, žiji partii neustále v šachu Z rozlomených cihel buduji zříceniny dotěrný stud vždy zastaví mé kroky v den svého skonu chtěl bych mít křtiny oblíben pouze kritiky a cvoky Nehraji, žiji a miluji nesprávnou špatným směrem mrazivý vítr vane její upřímná světélka u mne nikdy nehasnou, však v srdci mi zhaslý oheň plane Kolem i ve mně vše uvadá, hoří nevidomý východiska, a ještě trmácím se tmou, co tisíc vyrábím, v mžiku se zboří osobou podlou, zákeřnou Nevolil jsem, jak křivolaké blesky cestu nejmenšího odporu ze sytých a zářivých barev mi zbyly jen odlesky teď u neschopných sháním podporu 25 Na velmi tenkém ledě držím rovnováhu, nehraji, žiji ve stoje běhám a sedím vsedě a lítost nežádám, ač jedy piji Ostatním štěstí svícny já nerad bych zhášel právě nastala chvíle říct mi: již vypršel čas, kdy ses křídly druhých vznášel Tak v nešetrném zběsilém tempu unikám pekelným daním, to přehnané sazby jak kytara, co pozbyla trempů z potrhaných strun žádné nazbyt Zabodnut hluboko do šíje osten tupý a žhnoucí snad už po sté, kde slz dostatek, tam každý přilije namísto útěchy jen slovo sprosté Nehraji, žiji a nedoufám v zázrak až mocné požáry vzeplají, to spravedlnosti první náznak, že lidé nejzazších mezí neznají Nedotknutelný, tajný syndikát hlásat pravdu prý že je tabu zpředu stvořitel, však zády kat na rozkaz svědomí půdu si pod sebou hrabu Možná pozdě volat po nápravě, však moudřejší, než se zalykat vidět jen sebe, překážky obcházet hravě vše vlastní cizím zrakům zamykat Tak v jediné ze zámeckých komnat v hladomorně sídlí přepych, co upláchlo mi, nezkouším dohnat beztak jen přebytek srdcí slepých 26 Jitce 09 Hlavou letí gesto, vůně až závratí mysl stůně Ještě jednou vidět krásu obnaženou do půl pasu Jako výkřik zrozen tichem ta představa není hříchem 27 Zalomil 10 Zalomil jsem se v pase a stále ještě nevím, zdali jsem tak úslužný nebo mi už neslouží zdraví 28 Láska není vůle 11 Kam se poděla studánka důvěrná kam laň a kam zmizel sokolík Prosím se, prosím Lásenko! Jsi-li ještě kde, chléb svůj dnes rozlomím a dám Ti obě půle Láska, to není vůle To je studánka důvěrná To bílá laň a Finist, jasný sokolík Prosím se, prosím Lásenko! Láska je v srdci zvon co zvoní, co kovem nezebe… Jsi-li ještě kde, chléb můj dnes voní a voní jen pro tebe 29 Milénia 12 Po celé dva tisíce let činil, co spatřoval v jejích očích a sbíral sil, by vyhověl jí hned žil pro její radost, pro její smích Od Velké Moravy přes husitské války Bílou horu, a skrze útlaky nacistů jen na ni myslel, překonal nebeské dálky, však trýzněn odloučením byl následníkem Kristův Dříve prý nevyspělí, krutí, však dnes lhostejní, žes mladý ač nevinného, zahrnou tě sutí sváží tě, zatíží a hodí do přehrady Už před dávnými časy slíbil, že věrnost pro něj oltářem, však žádné z nich nejeden šat se líbil a zanedlouho mu plivla do tváře A jiný muž tak vstoupil do zhoubného koloběhu předchozí soužil se, další prohloupil, leč nikdy neobjevil něhu V jejich útrapách jim jedinou družkou bývala medovina či vinná réva, jak pomlázka nezdobená stužkou a nezvaní, nikde nebyla jim sleva 30 Nazýváni jako kastovní spodina, ale na rozdíl od modré krve drželi svorně, jsa jedna rodina přátelský pozdrav na podruhé stejný, jak byl prve Spousta bohatých, však duchem z chudobince rozdrcen žalem přemítám o ženách, jež odmítly prince a řádné vysvětlení neskýtám Rovněž nejsem schopen stanovit, kdo pochybil a kdo tenkrát jednal v právu nepostačí v hloubi duše zalovit vyhoštěn v cizině nečekám enklávu Nač kovový hřeb, když nevlastním kladivo náladu z alabastru či hlavu jak střep bez rozmyslu nikoho nečastuji: nádivo! A jen neschopní zoufalci kráčeli v nevlastních stopách rozhodovat chtěli jen palci hlásím jim válku v těchto strofách! Úspěchy bez námahy, bez hnutí tance a rychlou schůdnou cestu k nim tak ztraceni, mohli jen sami sobě smát se ač sami nic nesvedli, pohrdali skotským sukním 31 Silueta 13 Moře kreslí siluetu do oblázků Velryby pletou copánky z několika vlásků Slunce pálí do kamínků na střeše A zacuchané vlásky? Snad je někdo rozčeše... 32 Nebeské zvonění 14 Nebe je za mnou utáhnu otěže cesty přede mnou Slunko vyždímá zbyteček světla, abych mohl zakopnout o těch pár omylů je legrační, že mě to přepadá právě teď – ty vzpomínky co krok, to poraněná skutečnost to jsou jenom korektury věcí pevně daných a říše rostou a padaj nenaděláš nic raděj popoženu vraníka, abych chytnul nebe před sebou 33 Sv. Barboře 15 Pro iluzi zasutých pokladů mámení Eldoráda otvírám ledva zhojené rány ve škáře Země Vracím se do temnot podloží krajiny hluboko ve mně Závaly rozumu zarostlé buřinou rozebírám holýma rukama déle než do první krve Jistoty žebříků opouštím a klesám plazím se úzkými profily nánosy guána rozbředlým slínem mutnou vodou Nořím se po dechu lapám, když bez vzduchu plameny louče se loučí Na konci s odvahou s nadějí na kahánku narazím na žílu v čelbě Horečně kutám 34 Grafit či démanty? To je jen otázka tlaku Tak či tak návrat je nejistý slepecké tápání propadlá výdřeva tekoucí písky Barboro, patronko oroduj za mne 35 Zahradní dům 16 Zahradní dům je pár cihel v zelí Architekt pravil je tak, jak jste chtěli Bílá fasáda jako vaše tváře Okna z plastu a sklep plnej chlastu Kruhové záhony z kruhů pod očima Střecha červená Uvnitř prima klima Bílý záclony jako vaše tváře Sezení kožený stěny obložený Krbový kamínka Obraz od Picassa Francouzský okna Venkovní terasa Zahradní dům je pár cihel v zelí Majitel pravil: ZAPOMNĚLI JSME SI KOUPIT TRPASLÍKA! 36 Utajené touhy 17 Kdybys byl jitřní rosou, kéž jsem růží něžným dotykem probuzenou Kdybys byl říčkou, kéž jsem rybkou nastotisíckrát tebou pohlazenou Kdybys byl vánkem, kéž jsem listem tebou neseným do dálek nepoznaných Kdybys byl slunkem, kéž jsem loukou těla teplem zahřívanou Kdybys byl lípou, kéž jsem včelou, jež sladké květy rozezvučí medonosným díkůvzdáním 37 Dívka snů 18 Bloudím ulicemi v horečnatém vytržení a stále doufám, že mezi miliony tváří zahlédnu tu jedinou nasávám vůně všech žen, které míjím, ale tebe necítím jsem si však jist, že tě stejně potkám budeš sedět za oknem kavárny popíjet střik z bílého kouřit dlouhou cigaretu a já budu konečně šťastný, protože se usměješ projdu kolem oplatím ti úsměv a už nikdy tě nespatřím 38 Tažní ptáci 19 Jako tažní ptáci se lidi k lidem vrací jenom s tím rozdílem, že ptáci jsou v mracích a lidé v oblacích 39 Anděl z Podvek 20 Ten šprýmař nás vláčel nahoru a dolů jiskřícím lesem po cestách totálně ztracených v mokrém ale dosud hlubokém sněhu Jsa poznenáhle proklínán hbitě přičaroval na kraji lesa spanilou hájenku v závětří s letitým ořešákem Povzbuzen úspěchem táhl nás dál bělostnou plání, kde fičel vítr pražilo slunce jak vysoko v horách a to už byla skoro půlka března! Konečně kostelík na placatém vršku viditelný ze všech stran jen ne z té naší cesta k němu je po kolena zavátá cesta od něj končí v cizí zahradě Zato hospoda na návsi je jako zázrakem otevřená a s otevřenou pusou na nás zírá i sbírka vesnických kořenů (co snad nikdy neviděli ženu) jen hostinský neztrácí klid a hýčká nás čajem a vánočkou tak čerstvou, že nepochybně zbyla od příštích Vánoc 40 Patník 21 Večer balím do papíru od salámu, ač by se vešel do hrnku od kafe Veršuji ty dny Dobře víš jaké Zklamání nechodí samo, tak kdo řekne: Jsem tu taky. ? Prázdné jsou chutě hloupé, jak tisíce očůraných patníků Jenomže jsou to oni, kdo říkají: Jsme tu a navždy 41 Větrná pavučina 22 Kolem dokola plyne čas a zurčí potok pomíjivosti světa i rukou, jež hladí a chybí každou minutu života v nepolapitelné souměrnosti bytí Zafouká vítr a řasa svanuta z víčka poletuje kol lidské hlavy jakoby polibkem byla milého a upřímné oči proto září, neboť chvějivé polibky mámí sluneční paprsky, jež zadostiučiněním jsou v den a v noci jen záře hvězd promlouvá však jen tiše, aby neplašila sladký sen usínajícího v srdci Zelené listí proměňuje se den co den v malířovo plátno a duše chtěla by býti barvou a rukou, jež tvoří krásu z chaosu šmouh a dotyků Foukající nebe kolébá malou kolébku na dřevěném mostě Dole šumí řeka a kamenná oblaka se usmívají jen tak Na výsost spokojená bdí obloha, ale za chvíli bude lehce spát Louky se točí v hudební spirále klavíru, protože dnes nebyl soumrak, i když hluboká noc kouzlí v obraze malířova plátna 42 Pavučina zachycuje zbytky světla a směňuje je za tříšť vln z povzdálí pokukujících po šíji bílých bříz v každém dalším okamžiku vzácnějších, neboť oblačné nebe jest v milujících dlaních drahocenným démantem a není na světě cennější, než milovat a být milován 43 Hádanka o trávě 23 Semínko potom mrholení Kořínek ke kořínku zemi mění Semínko – lup a slupka praskla Co bylo potom ovce spásla 44 Gotika 24 Za tou bránou bránou ze smrti kovanou vidím temné to ticho Co nikdo neslyší? Spatřím-li jednou odpornou Smrti se hlásící zdechlinou smrdící Inkvizici? Kdo je tu šarlatán? Snad více víš? Ty soudit mě smíš? Hle, motýlek se smrtkou na trupu V ovsu se válející opilý vůl Vůl s lidskou tváří cirhóza jaterní Otevři okno okno z konopí Trochu té trávy do sebe vdechni Tik ťak tik ťak Stéblo trávy z růžové zahrady Co fetišista vyšlechtil 45 S vlákny tvého spodního prádla zuby si čistil Často se i těšíval Odporné? Emesis se blížící? Pověz však, kde Slunko svítí? Kde nádhera tohoto století? Snad hodiny na stole ležící Čas neúprosně měřící, který vše odnese do hrobu z betonových tvárnic a kamene z černého kontinentu 46 Obal od čokolády 25 Pár dní dělí nás dvě stě kilometrů Cítím, že tolik potřebuji cítit nedočkavý tepot srdce položit ucho pod hladce - obrace šedého svetru poslouchat Hladit ti ruce Právě po bezdrátovém spojení smáčím slzami prášek, který zrovna vybíráš v oddělení drogerie Vstávám a žravě jdu vyhodit obal od dvou tisíců a jedné kalorie efekt večerního smutnění V ruce kulturní magazín chystám se číst přehled: drama - fraška - parodie Usínám po prvním dějství pod oponou sametu soukromé dnešní komi - tragedie 47 Jdou dva 26 Jdou dva, co noha nohu mine srovnaný krok Jeden hlavu dopředu a druhý dolu bok tiskne bok A ruce kolem pasu a pohyby líné A pořád stejně – den, týden, rok Jdou dva a ošoupaný džíny u nohy pes Jeden triko modrý druhý bílý směs: bavlna, PES A batoh na zádech a za sebou dva stíny a navzájem neví, co ten druhej nes´ Jdou dva a pod nohama vřes Jsou dva ve čtyřech očích děs Jen dva... a slepej pes 48 Na návštěvě u Michala Köppinga 27 Deštěm zmáčené Milovice Obestřené duchem sovětských vojsk Propagandy, moci a síly Rozvaliny probouzející se k životu Dekadentní obraz vzkříšení Elegantní Eva vaří výborný oběd Legendy vůbec nelhaly Emir Kusturica by měl radost ! 49 Místa minulosti 28 Čas se zastavil Výhled do krajiny vnímáš jen Skála pod tebou nedílnou součástí se ti stala Prostor znehybněl Vítr utichl v ten poslední den, kdy sis tohle místo zapamatovala Řeka plyne líně Ptáci – vzpomínky na minulost umírají v letu Věnce z květů se mění v prach Vše, co zůstalo, jak fotka v amuletu Bledne A ty máš strach Marně se snažíš pamatovat Nenuť se, jen žij tou chvílí Nač je nám čas zastavovat? Budoucnost jsme si zavinili Netrápím se nad ztrátou toho místa Kus sebe jsem tam zanechala A mohu si být zcela jistá, že déle než já bude žít ta skála Nad řekou… 50 V mlze 29 Nebe šedivé a dech na polštáři mi připomíná Tebe mi připomíná září Než vlaštovky odletí a na zem spadá listí, namaluj mi perletí aspoň kousek štěstí! Zachumlám se do mlhy, až se ráno probudí Je mi zima na nohy, ale láska nestudí 51 České středohoří 30 Zlatý disk slunce roztočil neznámý diskobol a jeho pokus stále trvá Hrušeň vrhá stín rekord padne vždy k večeru ale žádný strom neroste do nebe to jenom člověk chce přerůst sám sebe a jeho kalné stíny maluje si pod oči celá krajina kdysi rádlem Přemysla Oráče česaná 52 Černá taška v černé tmě 31 Bílé prádlo v bílé mlze V noci prosím, rozsviť mě Ve dne bude tě to mrzet Bílá, černá - černá, bílá Spodní prádlo do kabelky uložila Rudá šála v rudém víně Šedý klobouk v šedi mraků Za poledne chodím líně Líně chodím za soumraku Rudá, šedá - šedá, rudá Moje garderoba obnošeně chudá Modré psaní v modré vodě Žluté vlasy v žlutém slunci Ve snu chodím po svobodě A v reálu ztrácím funkci Žlutá, modrá - modrá, žlutá Malá sponka ve vlasech zapnutá Barevný pigmenty ve věcech a ve mně Semafor důvodů a příčin Barví se všecičko nenápadně jemně A já tu strakatost z ničeho nic zničím Žádná, žádná - žádná, žádná barva – barevnost je zrádná Miluju igelit – nemá žádnou barvu Ani ten vzduch žádnou barvu nemá Má duše necítí – tak je nezbarvená Bez barev bude líp Duha nebude Motýl nepřiletí Barevnost je vyhubená 53 O jaru 32 Na protest proti jaru tají sněhuláci mrkvové nosy k zemi se poroučejí pod patami sněhových gentlemanů raší sněženky Na hrací kostce jara padají samé vítězné šestky zima couvá o tři políčka vzad zpět do prázdnoty zapomnění Z rukávu zimy vytáhlo jaro eso slunce i přebilo jím zmrzlá rána Sluníčko pak lechtá spící krajinu ta se po něm ohání prvními výhonky petrklíčů a všemožnými druhy trav 54 Někdo ztich´... 33 ...je prach na botách poutníků dalekých ...je smích v náznacích pierotů a kolombín ...je stín rozvalin věží rozpadlých ...je hřích ve větvích vrb smutečních ...je strach po kapsách dětí ztracených já nemám strach 55 Veselí přátelé 34 Ne že bych měl smutné, ale tihle jsou neuvěřitelní pijeme a pijeme pivo za pivem v pasáži Lucerna útulná Kávovarna doktor Beránek připomíná rozjařeného antického fauna, přičemž akademik Buben objednává další grapy jen redaktor Kyša odmítá jít pít s Mohamedem a Ježíšem jsme králové noci s bolavou bránicí 56 Vyprším 35 Vyprším do zdí Už se připozdí Váš Eň němých vábí (to neřekneš ani) Tak duši zabí Jím Á mě závrať (zapěj místo hraní) Zaplať, Ať Můžu jít spát 57 Vítr 36 Miluji vítr být volná jako on, proletět ulicemi rozhodit staré listí, prohrábnout vlásky dítěti a zmizet za nejbližším rohem Miluji vítr mít rozhled z výšky, foukat ptákům pod křídla a kouř z komínů rozehnat do všech stran Miluji vítr 58 Nelehat na koleje 37 Šlapat beznaději po krku bosí do závěje tichým hlasem žalovat infarktu na duši životu zaplaceném draze pohádkové víle i lásce shnilé Když už do života leje, rozpustit se čokoládou v horkém písku tančit s klaunem na ledové dráze litovat, co nestihneme hříchů jen nelehat na koleje 59 Loupu se jako... 38 Nejdřív slupka potom dužnina Ale kde to všechno začíná? To je jádro z něj vyrostl strom A na něm se urodil právě on POMERANČ 60 Vyplněná přání 39 Až budu chtít, abys zůstal nedám ti klíč nabídnu ústa pak nechám tě být a ihned pošlu pryč (Vždycky nejvíc chceme to, co nám chybí ve štěstí nám brání nesplněné sliby sny, co se zdají ve dne a vyplněná přání) Měla jsem snad dělat drahoty ale já už hledala - a dlouho někoho jako ty, aby mě měl rád (?) (trápil´s mě vlastní touhou) Teď mi teda patříš tak jako z knihovny vypůjčená knížka jako z filmů milovník mí nenarození bratři a do ráje dvířka 61 Proud 40 Peřeje v žilách těžko ztiší, kdo marně tápe bez zraku je prý noc plná zázraků slunovrat hlásí nástup léta marně si v mysli drátky splétám ruměnec tváře zalévá jsem malá jen a bázlivá proudem dní zcela stržena jsem do všech konců bez jména jen tělo hlad a bolný žal proč jsi mi, lásko, všechno vzal že cesty odtud jiné není, než jediná hle — zapomnění 62 Jen pro ten dnešní den 41 Crrrrrrrrrrrrrrr Zvoní a zvoní! Ráno je prudké, avšak nebývá kruté Do oken slunce plyne i mráz poklepe na náš práh Krev se v žilách rozproudí a srdce ví, že někde čeká jen jeho láska nesmrtelná! Ano, to odpoledne bývá neposedné Spánek číhá všude tam, kde naše oko spočine Co teprve noc! Hvězdy svítí Měsíc ukolébán do úplňku hvízdá si tu nejkrásnější baladu Lidé chodí z ulic do ulic nevědomky až do té doby crrrrrrrrrrrrrrr a jen pro ten dnešní den zvoní a zvoní 63 Bylo nebylo… 42 Bylo jaro A byla setba všeho, co bylo (semínka, sazeničky, vajíčka…) Jako o život dobré i zlé na jednom poli Bylo léto A byla práce se vším (stromy, rostlinky, děti…) Jako o závod vhod i nevhod v jednu dobu Byl podzim A byla sklizeň všeho, co dozrálo (city, zkušenosti, vztahy…) Jako na orloji tik tak tik tak na jednu stranu Byla zima A nebylo nic všechno zmizelo (včera, dnes, zítra…) Jako mrknutím oka bylo nebylo v jedné vteřině 64 Přátelství nad rámec 43 Dáváš si na čas. Ten rozházený divan, na který se dívám mi připomíná minulost a hromadí se ve mně zlost, když tě slyším, tu tvou upřímnost Houpací křeslo, ve kterém jsi spal se houpe klidně dál v pokoji pod oknem Přesýpací hodiny už odbily poslední kapitolu příběhu Vstáváš s jinou opilý, pak zavoláš mi na chvíli budeš velmi zdvořilý, avšak konec přijde... ... ... ... 65 Myšlenky 44 Když chci přemýšlet, postavím se k žehlícímu prknu Žehlička klouže sem a tam a myšlenky se mi rovnají jako vyžehlené prádlo Někdy se žehlení zadrhne – nebo jsou to myšlenky? Zmuchlanou košili kropím, ale myšlenky ne a ne se narovnat Košile nakonec skončí bezkonfliktně vyžehlená, ale co mé myšlenky? 66 Listopad 45 Kam se asi schovávají ptáci v listopadovém dešti? Vezmou je holé stromy pod ramena? 67 U Větrného Jeníkova 46 Dlaň krajiny sevřená podzimem Sprška káňat hrst zvonků poštolka ve službě Plášť mlhy padlý na vypuštěný rybník Brouzdaje vzpomínáš na jaro Louku přesycenou pampeliškami A na léto s hladinou roháčů zvysoka jištěných motákem Pluky smrků na kopcích s průzkumníky posedů čekají mlčky, jak vývoj dopadne Pod keře na mezích s šípky a jeřabinami usedni tiše Vdechni krajinu na jaře v létě ve spadaném listí i v zimě A zůstaň v kraji větrů pověstí a dobrého člověka Jenom auta, která tě světly oslňují zabedněná skládka a červené zuby operátorů na kopcích se hřmící hospodou v obci signalizují, že existuje také civilizace 68 Sedím... 47 Sedím u vody hážu do ní dlažebky a pozoruju, jak dělám kostkama na vodě kruhy 69 Jsi jako... 48 Jsi jako básnička napsaná od Cyrana jsi jako kytička, co čeká vždycky zrána na kapku čerstvé rosy, by brzy v úsvitu motýlci z blankytu smáčely v ní tenké nosy Jsi jako pohádka před spaní pro nevidomé dítě jsi pro ně svítáním, přestože nevidí Tě Jsi ruka, jež se bělá na hlavních všech zbraní, co výstřelu nezabrání, přestože by chtěla Jsi jako Julie milujíc Romea, když tiše zaryje mu prsty do těla a smutku chce ho zbavit polibkem na čelo Ty jsi David a já Michelangelo 70 Neschopen 49 Dnes dělníci vozí na trakařích své i cizí duše rozlámané kdo by je měl zacelit? však víme, že oni je házejí do křoví napospas osudu ...vykrvácet... včera jsem jednu našel dívala se na mne snad žádostivě, vystrašeně nebo pouze vyzývavě? vtom jsem za zády uslyšel: „chlapče, táhni odsud a neočumuj“ naložil ji na trakař nevím, kam ji veze ani nezasténala avšak jeho slova: „kolik stromů už jsem kvůli tobě musel vytrhat, ty ňoumo!“ ta mi nedají spát a celou noc až do svítání jsem v ruce žmoulal zlomené pero 71 Variace na Žáčka 50 Omnia vincit amor (Nad vším vítězí láska) …horší než cholera než zhoubný nádor Tak pozor na ni! Milej pane milá paní 72 Pocit 51 Znáš ten pocit? Jen tak jít ulicí Slitou v louži Pocit, kdy potkáš Venuši dáš s ní kouř a sex na veřejných záchodcích Pocit, kdy bránicí proskáčou nafouknuté kondomy Rajským plynem Pocit, když spatříš orli nad západem a sýkorky a potkany sápající tělíčko psí oběti Pocit rozkošného šílenství, jehož drápy ti rozdrásají zábrany Pocit živočišné neřesti Pocit chladného olova v horkém srdci? Ne? Ach, Bože... A co vlastně cítíš? 73 Nelze se... 52 Sdílné pocity, nemohu žít tužkou nelze vnitřní moc propůjčit a nezbývá nic, než lhát si a zmocnit se a ve vodě se r o z p u s t i t Bílý papír leží ladem nechce být popsán… myšlenkou snadné je říct to s mírným chladem vzít do ruky tužku a psát slova zmatená tečou proudem z hlavy až do konečků prstů a nemít strach z bílého kusu papíru, co vysmívá se do obtloustlého obličeje potulného znalce žití Nelze se opsat 74 Stín iluzí 53 Šedivé davy kráčí ulicí černý král vede bledou světici a z nebe roní slzy Pánbůh sám odsouzen na věčnosti Shrbený stařec - klobouk do čela v ulicích hledá si anděla potkal ho tady kdysi před léty a stále po něm touží Madona, která jeho touhu uhasí už dávno v jiném loži lehla si spí sladce tichým spánkem v pokoji tentokrát je to navždy Líbivá píseň stokrát ohraná opěvuje dál svého tyrana pozbývá smysl žití koloběh tak už to prostě chodí Plačící matka - roucho od krve nad kolébkou zas, věčně poprvé roky už splácí tu lásky daň, ač platit není komu Jinde zas děti, Bože, odpusť jim neznají matčin horký klín vzdali se snadno vlastních vin a netrefí už domů 75 Zloděj Čas ukrad další den vždy úspěšný a nikdy polapen bere vše - v tom je fenomén a nemá komu dávat Stín iluzí v nás tiše ožívá sype sůl do ran a jed do piva a z nebe roní slzy Pánbůh sám odsouzen na věčnosti 76 Maminčiny ruce 54 Jemnýma rukama maminka laská nás jako miminka tvářičky i vlásky pohladí všechny záhyby nám uhladí Naše první malé krůčky provází její zlaté ručky z cesty kamínky odstraní před pádem na nos ochrání Její ruce první čárky vedou vykouzlí nám psa i kočičku při praní, žehlení i varu stačí nám zazpívat písničku Její ruce na stůl nesou hned polévku, maso, salát i med a za chvíli již myjí nádobí při práci prsteny jí nezdobí A léta ubíhají, končí škola její ruka stále všechno zdolá nikdo si nepřipustí ani zpola, že to její ruka nás podepřela Už sami dávno děti máme najednou v úžasu zůstáváme zaskočeni dětskou otázkou babičko, proč máš ruce vrásčité a proč se třesou? Myslí se ženou obrazy let, kdy mamka chránila náš svět a do očí stoupá vděk ze srdce byly tu vždy maminčiny ruce Naše slzy, co na její ruce padají ji přenášejí zase ve snu do mládí a v jejím pohlazení je celý svět, jak mohli jsme ty ruce nevidět 77 Ozvěny 55 Na schodech do sklepa plíseň okno způli otevřené Vymyté lahve se tetelí v policích jak slípky na hřadě Ze stropu odkapává sražená vlhkost hruškám umíráček Bramborám raší uhry a švestkám se zatápí pod kotlem I hlas z amplionu zvoucí kožky k vyčinění sem doléhá bez ozvěny 78 Prolínání 56 Večer, až čas se naplní zazní svatební otázky touha se v bocích zavlní po špičkách vejde do lásky čtyřnohé pouto upevní, až bosé tvary bude v ní splétat jak proutky pomlázky Těla se k sobě nakloní naleznou měkké plátky rtů hebké jak květy jabloní nepomačkané od flirtů v duších jim mocí démoní svatební zvony zazvoní a zapomenou na myrtu 79 Noční 57 Když je noc a všechno spí, já sedím na okně a hvězdy počítám dívám se na ně, přemítám Ptám se tě, v tomhle nočním bolu, proč jsi mě opustil? Copak ti není líto chvil, které jsme prožili spolu? Očima spojuji dvě jasné hvězdy Která jsi ty? A která jsem já? Vrátíš se ke mně snad ještě někdy a nebo zůstaneš na věky sám? Slzy smáčejí od tebe dopisy Plné jsou slov: „Lásko, mám tě rád!“ Tak daleko proč jsme si? Teď si tu lásku mohu jen přát Celý den poslouchám kdejaký krok Otevřu dveře… a nic To si šeptají stromy tam venku stojící jak dlouhý je rok A já… Dívám se z okna, na prázdné chodníky a každé zazvonění zvonku mě naplňuje dojmem, že jsi to ty… A nepřítomnost byl jen smutný omyl Že jsi se vrátil během krátké chvilky... A to přitom někde asi zazpíval pták Má ještě cenu se tě ptát, máš-li, či nemáš mě rád? 80 Večer 58 Večer vlasy pohladil hedvábím syté vůně za oponou dýmu exotických tyček zavřel mi oči setřel smutek z víček a hořkost ze rtů slíbal lechtal a rozesmíval provokoval a rozechvíval pět a pět bílých prstů propletených běží dvě bílé siluety v dešti nebe slzí v noci štěstím topím se v slzách chci se jimi opít s tebou pouštní dunou z šálku pár smítek na koberci jedna záminka dva herci zvednutím dlaně stíráš dálku mezi snem a rájem a opíjíš mě čajem mezi rtem a čajem a opíjíš mě rájem 81 Výprodej 59 Výhodně, co nikdo nechce: To lesklé a mokré z rybích šupin To smlčené nad rámec To hezké z Rubu *** Na hloubku propast jest, nač ještě Slovo Na pravdu osobní certifikát převáží rodný List Žití je na Smrt Ne, na Hru, ne, v smíchu Ledacos Hlavně že v klidu jsou, zemdlené z bez práce broušené strusky od nože, padají rezavé do lože Denně Denní Odnože *** Plujeme po řece z varovných signálů Byl-li si losos jist, tedy tím, že se v nich nikdy neučil číst Asi se brzy nechá kapry sníst 82 Smolař 60 Všechno, co jsi prožil v jedné chvíli, bylo pryč V té nejtemnější chvíli jsi ztratil dech Světlo v očích není, zbyl ti jenom křik V bolestech usínáš a jdeš na druhý břeh Byl jsi smolař, co na špatným místě stál Nevěděl, co s životem, tak do boje jsi šel Nevěděl si, za koho jenom ses jich bál Na rozkaz střílel lidi pláč jsi neslyšel Teď ležíš mezi nimi. Jsi jeden z nich! Pro nesmyslný cíle si vydechl naposled Řeči plných slibů měli a tys jim uvěřil V bahně zůstaneš a můžeš přemýšlet 83 Romeo a Julie - jak je Shakespeare nenapsal 61 Na prvního července bývá v Praze vřava tam potkali se v podzemce ona - cikánka, on - holá hlava Společnost plná předsudků je po čistotě rasy toužící oni si připadali jak Romeo a Julie, když procházeli ulicí Z lidí v poklidném malém státě se rázem stala rasistická cháska tak ať dál lebedí si ve společném blátě, když nechápou, co je láska Společnost na čistotu rasy dbá jejich rodiny je od sebe stále odtrhávají tak proč už se s tím prostě nevyrovnají, když vyrovnali se s tím oni dva? Jejich vztah pouhý úlet není tomu se pouze láska říkat dá oni hledají u „svých“ pochopení, avšak ani jeden se ho nedočká V lásce jim neustále brání jak Romeovi a Julii černé myšlenky se jim hlavou honí, když vymýšlejí, jak se nejsnáze zabijí 84 Současný život prý nemá smysl beztak je v něm jenom trápení však vymyslela jejich chorá mysl, že najdou si jinde zázemí Než visum vyřídí, to je doba! Ach, ta byrokracie oni chtějí utéct a začít znova v poklidu krásné Indie Tak nachýlil se den odjezdu on poprosil ji, aby si ho vzala potom ji autem srazil skin z mostu už se neprobrala V ten samý okamžik, jak kdyby termín si dali na ulici Romové Romea ubodali nikdo si toho nevšiml, byl to mžik A nikdo se jejich smrtí nevzrušil, ani tím, co se k ní váže pozůstalí pohřbili je bez soucitu jako věci o právech člověka dál každý hrdě káže a přitom to jsou jenom kecy Společnost se snad pouze z hyen skládá tak tedy každý ať se stydí, že snese vedle sebe vraha než lásku dvou mladých lidí 85 Rybník 62 Pod kopcem je mělký rybník – děda mi jednou vypravoval, že tam proti Němcům bojovali – za celou válku nevystřelil Vím, kde je na půdě od samopalu zásobník, ale neřeknu Kolťák s hákenkrajcem nám totiž policajti vzali, když jsme si na dědu a Němce v lese hráli Děda byl řezník a měl babičku, co se o něj bála Děda byl partyzán vždycky jsme slýchávali a chodili za ním do udírny na klobásy O válce mlčel a ryl si hřebem v uchu „Děcka, toť si vemte kokyna“ A myslivec byl děda – chodil na daňky, a pak dělal guláš – nejlepší guláš na vesnici Pušky si potom strýci rozebrali jen v kůlně po něm v ponku zbyly zprohýbané pilníky a zátky od piva co dávno proteklo ořechem u zídky Pár obnošených rukavic a svěrák se sklopenou pákou 86 – odřený od manžetových knoflíků asi A na zdi pily s rozvrzaným úsměvem, co se jim stýská po dřevu jako mně po dědovi 87 Koberec 63 Po podlaze je stále rozházený koberec Ač se zdá být v pruhované pořádku, žije tajemstvím Autíček Kostek her na nádraží, policii, hasiče, rodinu, doktory Tajemstvím tvých kroků lehčích vůně jara Tiše šimrá slova bosým chodidlům Rozvlněn, když se zmítá a brání vyzradit tajemství těžkým botám marným jak otázka ,,Co se tu proboha stalo?“ Dokud šimrá, nelze zapomenout 88 Ohně 64 Zas ohně hoří v blízké vsi přijeli nájezdníci ze žeber maso rvou nám psi a slova ve vichřici zvolna se rozplynou jdou hordy krajinou a nosí jenom zkázu sta mrtvých po cestách a strach jim v tváře píše jde v stopách jejich strach a umíráček tiše jak hejna krákoravých vran oči nechají dokořán napospas zlému mrazu 89 Psí podzim 65 Žluté javory červené brsleny šedivý starý pes v listí schoulený dávné vůně kostí mezi kořeny 90 Jezero v dřevařské osadě 66 Chtěla bych být s tebou u jezera tam, kde nestačili vyvěsit tabulky naučné stezky, kde nestihli položit povalové chodníky přitlouci cedule zákazů, příkazů, co smíš, co nesmíš Chtěla bych smět všechno s tebou všechno, ve všem, všude rozrážet hedvábnou hladinu nehledět na stíny, co se prodlužují k úpatí hory Lysiny a pod Velkým i Malým vozem pod Velkou i Malou medvědicí opékat berana, a pak dlouho upřeně hledět do žhavých uhlíků, nežli odhouká sova půlnoc V dřevařské oáze kynžvartského polesí v dřevařské hospodě docinkaly sklenice orosené ty bez rosy a hosté - opozdilci, vyprovozeni přes práh Popůlnoční doba přeje hejkalům, šakalům divoženkám od jezera Ráno zahladí rosou stopy po jejich tanci, hodování a na včerejšek se nevzpomene ani 91 Špinavý bahno 67 Hrozně prší Kapky buší na sklo Bojím se Nechci, aby to pouto mezi námi prasklo Nechci, aby slzy zas posílily déšť Chci, aby se všechno rychle vyřešilo - než všude kolem zbude jen to, co nás ušpinilo 92 Už 68 Stačí málo věřím tak málo nevěříš myšlenky v kruzích bláznivé mandaly piloti snů na cestě dobrodružství roztopené jizvy přehřáté motory rychlostí trapného ticha odcházíme oba ... 93 Spravedlnost 69 Nahlodávám svědomí a podrážím nohy preferuju pravdu a skutečný vlohy Odnepaměti existuju, někdy mám však krátký ruce peníze jsou mocný, ale někdy přece… Kdo podcenil zákon, tomu patří pruhy znám jen černou a bílou, žádný barvy duhy Věřte ve mě tak, jak děti v Santa Clause pokusím se pomoct i v polední pauze I přes jisté vytížení na celým širým světě tahle úloha dá se shrnout i v jediný větě: Ať si zabil člověka, nebo ukrad pajdu, přede mnou se neschováš – vždycky si tě najdu! 94 Hebká náruč smrti 70 Až ústa smrti se o slovo přihlásí, promluví na mě a život mě nespasí nehybně odletím do země bezčasí do země nálezů životních ztrát Až prsty smrti se k nadání přiznají, mou lebku nakreslí na záda lišají napospas noci ji beztrestně vydají pošlou ji do země zkřížených hnát Až se dech vytratí a srdce dotluče, smrtihlav přeletí přes oční obruče sevře mě do hebké motýlí náruče a z ní mě uloží do země spát 95 Mateřství 71 Do posledního dechu mít náruč k přitulení lokty k ukonejšení dlaně k pohlazení úsměv k uklidnění slova k povzbuzení a láskyplné srdce k života proteplení pro toho, kdo tak vroucně umí zašeptat Maminko moje já tě mám rád 96 Tomu se říká... 72 Vzbudit v někom tolik bolesti, zbytečnosti a zmaru i tomu se říká... 97 Křehká oříšková (rozesklení) 73 Jak asi voní ranní procházka alejí tureckých lísek? nedělním dopolednem? zaskleným lednem? Únorem rozesklením úsměvem rozedněním Jak asi voní ranní procházka alejí tureckých lísek? Čajem s bergamotovou silicí oreganem mezi toastovými krajíci únorem televizí pro podkreslení pleskotu karet ve hře bez podvádění Jak asi voní ranní procházka alejí tureckých lísek? Červeným tramínem zaskleným karmínem únorem plastelínovými figurkami v komedii večerem čarami za smutnou historií Jak asi voní ranní procházka alejí tureckých lísek? Nedělními obědy restem tenkrát ze středy únorem 98 předpůlnočním tikotem náhodou rozestlaným životem Jak asi voní ranní procházka? Alejí tureckých lísek voní a voní křehkým otazníkem 99 Koupelna 74 Ponořený do teplé vody jsem si představoval oheň, který byl ze skla - to žárovka v odrazu zrcadla Hladina se houpala a když došla k výpusti, tak to žbluňklo Říkal jsem, a přece ne ústy, že musím napsat o vaně o zrcadle a tom odrazu o pocitech třeba trošku poeticky laděných Zřejmě se to nepovedlo ale je tam vana, zrcadlo voda Víc než míň lidí se určitě ptalo, kde je ten pocit? Ve Vás 100 Podzimní snění 75 V cárech soumračné stíny Slyším přicházet průsvitnou protkanou do mlžných zátiší Tiché oči vesmírem prahnou V šatech lítostné mlhy Vidím tančit zvířenou smáčenou deštnými mraky Jemné rty podzimem sládnou V závojích smutečné dálky Vnímám iluzi bezmocnou prokřehlou sněžnými vichry Horké dlaně tak tiše blednou 101 Přemyslu Oráči 76 Přemýšlím hluboko, v nitru sedlák a z vnějšku kníže v bačkorách z lýčí Ve zlatém jařmu občas si s voly prohodím roli To pole, kousek za Prahou nechal jsem léta ladem Zarostlo pcháči, rdesnem, černobýlím však dosud voní hadinci, oregánem Celé ty roky rodilo v představách révu Stačilo letmé setkání Přemýšlím, na čele brázdu věky hloubenou zda oprášit otku popohnat voly pohnojit a zorat či nezorat 102 OBSAH soutěžní části 2007 Let Praha - Barcelona a zpět ..................................17 Sv. Vítu ..................................................................19 Naděje ....................................................................20 Doškové střechy .....................................................21 Nerozumíš mi .........................................................22 Cigarety NE!!! .......................................................23 Melodie života .......................................................24 Nehraji, žiji ............................................................25 Jitce ........................................................................27 Zalomil ...................................................................28 Láska není vůle ......................................................29 Milénia ...................................................................30 Silueta ....................................................................32 Nebeské zvonění ....................................................33 Sv. Barboře .............................................................34 Zahradní dům .........................................................36 Utajené touhy .........................................................37 Dívka snů ...............................................................38 Tažní ptáci ..............................................................39 Anděl z Podvek ......................................................40 Patník .....................................................................41 Větrná pavučina .....................................................42 Hádanka o trávě .....................................................44 Gotika.....................................................................45 Obal od čokolády ...................................................47 Jdou dva .................................................................48 Na návštěvě u Michala Köppinga ..........................49 Místa minulosti ......................................................50 V mlze ....................................................................51 České středohoří.....................................................52 Černá taška v černé tmě .........................................53 O jaru .....................................................................54 Někdo ztich´... ........................................................55 Veselí přátelé ..........................................................56 Vypr�ím ................................................................57 Vítr .........................................................................58 Nelehat na koleje....................................................59 103 Loupu se jako... ......................................................60 Vyplněná přání .......................................................61 Proud ......................................................................62 Jen pro ten dnešní den ............................................63 Bylo nebylo… ........................................................64 Přátelství nad rámec ...............................................65 Myšlenky................................................................66 Listopad..................................................................67 U Větrného Jeníkova..............................................68 Sedím... ..................................................................69 Jsi jako... ................................................................70 Neschopen ..............................................................71 Variace na Žáčka ....................................................72 Pocit .......................................................................73 Nelze se... ...............................................................74 Stín iluzí .................................................................75 Maminčiny ruce .....................................................77 Ozvěny ...................................................................78 Prolínání .................................................................79 Noční ......................................................................80 Večer ......................................................................81 Výprodej ................................................................82 Smolař ....................................................................83 Romeo a Julie - jak je Shakespeare nenapsal.........84 Rybník ....................................................................86 Koberec ..................................................................88 Ohně .......................................................................89 Psí podzim..............................................................90 Jezero v dřevařské osadě ........................................91 Špinavý bahno........................................................92 Už ...........................................................................93 Spravedlnost...........................................................94 Hebká náruč smrti ..................................................95 Mateřství ................................................................96 Tomu se říká... ........................................................97 Křehká oříšková (rozesklení) .................................98 Koupelna ..............................................................100 Podzimní snění .....................................................101 Přemyslu Oráči.....................................................102 104 Seznam autorů předešlého roku 2006 01 – Podivuhodná babička, 03 – Balada o ponožkách, 21 – Míč, 43 – Obkroužený: Jan Zbořil / Praha 02 – Úsměv Brendy Walshové, 11 – Mrňavé bramborové kvádry a žádný hlavonožec, 35 – Noční stolek: Jiří Charvát / Česká Lípa 04 – Máš růži ve vlasech, 46 – Vrátím se: Tomáš T. Vokroj / Praha 05 – Zelený tón flétny, 48 – Modlitba: Delphy / Praha 06 – Ukrutná nespravedlnost, 18 – Pomíjivost, 49 – O básních: Ondřej Jerman / Liberec 07 – Vltava, 12 – Černozpívání, 34 – Bytová mozaika: Rebecca Marten / Praha 08 – Barvy samoty, 27 – Pohled z okna: Robert Hladil / Praha 09 – Pomsta bude sladká, 16 – Ospalá, 40 – Levandulová: Lucie Vyčichlová / Broumov 10 – Malování, 24 – Bezlovez: Veronika Říhová / Praha 13 – Svoboda, 41 – Jak je krásné bláznem být: Vratislav Beleni / Děčín 14 – Už je to lepší: Zuzana T. / Praha 15 – Nez(beat)níci: Z. / Český Těšín 17 – Stromy zázraků: Milan Sochora / Havlíčkův Brod - Petrkov 19 – Rozchodník: Věra Mirčevová / Kynšperk nad Ohří 20 – Nad fotografií: Miroslav Chytrý / Praha 22 – Golgota: Michaela Šedivá / Praha 23 – Ožralé neverše: Jan Colega Bill / Pardubice 25 – Muž a růže, 28 - Jsi: Pavel Franc / Kutná Hora 26 – O zakletém duchu, uvězněné pradLence: Lenka Černá / Praha 29 – Zapomenuté roční období, 50 - Výkřik: Anežka Mirullyna / U. Hradiště 30 – Tvůrčí akt sadisty: (Kníže Slov) Lord of the Words / Třinec 31 – Poesie, 39 – Loď se 1400 pasažéry: Johanna Lee Fialová / Praha 32 – Pro Janu: Pavel Zajíc / Dačice 33 – Přízeň v hospůdce míti: Vlaďka Dvořáčková / Čáslav - Lovčice 36 – Zamilovaná: Lenka Kubová / Neratovice - Křenek 37 – Pátrací akce, 45 – Přípravná:Lenka Havlíková / Police nad Metují 38 – Ryba, 47 – Inspirace: Irena Součková / Český Těšín 42 – Pouze jedno: Jana Dvořáčková / Příbram 44 – Stesk léty ozkoušené - rádoby: Petra Zelená / Praha 105 Miluji Tě Miroslava Půtová Já viděl slunce si hrát na louži krve já viděl lék nemocným brát a čekat, co bude Já viděl lid umírat tak jako prve, když kat si začal vybírat, kdo z nich tu zbude Já viděl trávu růst skrze rozkopané lebky dětí když jen pro to, že byly jiné je uklidili jako smetí Já viděl tu strašnou dobu, když děti hnali do masových hrobů Já viděl lidi hlady řvát a žízní oněmět a vlastní život dát v boji za lepší svět Však viděl jsem také dvě děti a matku, jíž přinesli novinu, že jedno pošlou do plynu tak ať si tedy vybere, které navždy ztratí Viděl jsem stínítko na lampě z kůže Židů viděl jsem bídu ach, Bože, já viděl bídu, a přesto miluji Tě 106 107 Nakladatelství M E Z E R A Za Poříčskou bránou 9, 186 00 Praha 8 Nové moderní nakladatelství se zaměřuje na vydávání kvalitní literatury, ale i na aktivní spolupráci s českými a slovenskými autory, pořadateli literárních akcí všeho druhu a vůbec se všemi fanoušky dobrého čtiva. Soutěž O nejpůsobivější báseň roku 2007 literárního sdružení Vzdorospolek je součástí jednoho z našich projektů: Rádce pro začínající spisovatele, novináře a překladatele - užitečné příručky pro všechny ty, kteří chtějí vědět, jak vydat knihu, začít psát do novin/časopisů, nebo se stát překladateli-profesionály. Kromě praktických rad, jak si v té které oblasti vést, na co se připravit, zaměřit a co v žádném případě nezanedbat, zde najdete aktuální seznamy nakladatelství, redakcí tištěných i virtuálních periodik a překladatelských agentur, které o spolupráci s talento-vanými nováčky mají zájem, a navíc bohatý přílohový aparát s dalšími relevantními informacemi, jež zájemcům o tyto obory pomohou lépe se v nich zorientovat. Rádce pro začínající spisovatele, novináře a překladatele pro rok 2007/2008 vychází v říjnu 2007! Více informací najdete na: www.imezera.cz 108 109 Kutnohorský deník je součástí celorepublikové třiasedmdesátičlenné rodiny lokálních Deníků vydavatelství Vltava-Labe-Press, a. s. Deník nabízí zpravodajství z domova, světa, ale hlavně se zaměřuje na podrobné regionální informace. Unikátní je především lokální sportovní a kulturní zpravodajství, které čtenář v jiných mediálních titulech nenajde. Novinka, co si rychle získala oblibu, je strana Čtenář - reportér. Tu redakce skládá jen z příspěvků svých čtenářů. Výhodné ABO lze objednat na elektronické adrese predplatne. [email protected], na internetu nás najdete na www.denik.cz. Písmák AMATÉRSKÉ ● LITERÁRNÍ ● UMĚNÍ Nejnavštěvovanější literární server se jmenuje Písmák. Jeho generálním partnerem je Literární akademie. Co je LiTerra? Literárně společenská země. Pro koho je LiTerra? Pro ty, kdo rádi píší; pro ty, kdo rádi čtou - i pro ty, kdo si kolem toho rádi povídají. www.pismak.cz Čili? Místo pro vážná zamyšlení i pro příjemnou zábavu. www.literra.cz 110 Obsah celého sborníku: Snímek putovní trofeje 005 Co předcházelo 007 Základní kameny soutěže 008 Jan Neruda 009 Poděkování 010 Úvodním slovem 011 Recenze na předešlý ročník 2006 012 Vítězná báseň předešlého roku 2006 013 Soutěžní část 2007 015 Kdo vybíral dílka do letošní ročenky 2007 016 Obsah soutěžní části 2007 103 Seznam autorů předešlého roku 2006 105 Nesoutěžní báseň vybraná redakcí 106 Informace o partnerech Stříbrné buly 107 Obsah celého sborníku 111 Tiráž 112 111 Pár střípků 2007 soutěž o Stříbrnou bulu vydal: Vzdorospolek v Lovčicích 2007 1. vydání tiskárna: TLZ Praha, Sazečská 603/9, Praha 10 Malešice náklad: 500 výtisků ISBN 80-903607-2-6 ISSN 1802-5889 - hmotné vydání ISSN 1802-5897 - elektronické vydání 112
Podobné dokumenty
Seznam dárců TOP 09 za rok 2010
Přehled o přijatých darech a dárcích pro TOP 09 za rok 2010
Dary od fyzických osob
a) peněžité dary
Výše
Příjmení a jméno dárce
Potraviny a krevní skupiny. Přežilo by sedm evropských
hledat jinou jeskyni. Les za rok nenaroste. Lov spjatý s místem a silně masitá strava byla zjevnou nevýhodou.
Možná tak se dostali neandrtálci až na Gibraltar, kde jsou zaznamenáni jako poslední v ...
Kobra číslo 08/2006 - iKobra.cz
tvorby a báseň Hany Runčíkové.
- Ve 4.ročníku Literární Vysočiny získal Václav Franc v kategorii próza
2.cenu za úryvky z novely Vědecká práce mé ženy. Ukázka z jeho
soutěžní práce vyšla ve sborníč...
TÝDENÍK EXPRES 24
Nevolil jsem jak křivolaké blesky,
cestu nejmenšího odporu,
ze sytých a zářivých barev mi zbyly jen odlesky,
teď u neschopných sháním podporu.
Na velmi tenkém ledě,
držím rovnováhu, nehraji, žiji,
...