Formace katolických křesťanů v misijní škole ICPE v indickém

Transkript

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Katedra pastorální a spirituální teologie
Terezie Ondrušová
Formace katolických křesťanů
v misijní škole ICPE v indickém
Bangalore
Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr. ThLic. Ing. Jaroslav Filka
Obor: Teologické nauky (TENA)
Zaměření: Pastorace
OLOMOUC 2015
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila
jsem přitom jen uvedené informační zdroje.
V Olomouci dne 10. listopadu 2015
Děkuji PhDr. ThLic. Ing. Jaroslavu Filkovi za ochotu, cenné rady
a trpělivost při vedení mé práce. PhDr. Jiřímu Kučerovi za poskytnuté informace
k překladu do anglického jazyka a přátelům z Misijní školy ICPE Mission
v Bangalore za velkou vstřícnost a podporu. Děkuji také svým nejbližším, zvláště
svému manželovi, za jejich oporu, pomoc a modlitby.
Obsah
Úvod ....................................................................................................................... 6
1 Misijní činnost v učení katolické církve ............................................................. 8
1.1 Stručný nástin definice, geneze a cílů misií................................................. 8
1.1.1 Definice misie.................................................................................. 8
1.1.2 Geneze křesťanských misií............................................................ 10
1.1.3 Cíle misií........................................................................................ 12
1.2 Misie ve světle vybraných dokumentů magisteria .................................... 13
1.2.1 Dekret o misijní činnosti církve Ad gentes..................................... 13
1.2.2 Apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi...................................... 15
1.2.3 Encyklika Redemptoris missio........................................................ 16
1.2.4 Apoštolský list Ubicumque at semper............................................. 17
1.2.5 Apoštolská exhortace Evangelii gaudium....................................... 17
1.3 Obsah a prostředky křesťanských misií ..................................................... 18
1.3.1 Obsah zvěsti evangelia.................................................................... 19
1.3.2 Prostředky křesťanských misií........................................................ 19
1.3.2.1 Svědectví života ve svatosti a lásce................................... 19
1.3.2.2 Hlásání evangelia a obrácení............................................. 20
1.3.2.3 Katechumenát, křest a tvorba nových společenství........... 21
1.4 Předpoklady misijní činnosti ..................................................................... 22
1.4.1 Svoboda náboženského vyznání.................................................... 22
1.4.2 Misijní činnost jako dialog.............................................................23
1.4.3 Láska vyvěrající z Ducha svatého..................................................24
2 Misijní škola ICPE Mission v Bangalore .......................................................... 26
2.1 Profil kandidáta formace v SOM v Bangalore .......................................... 26
2.2 Formační tým v SOM v Bangalore ............................................................ 27
2.3 Aspekty formace SOM v Bangalore .......................................................... 28
2.3.1 Formační fáze.................................................................................. 28
2.3.1.1 Formace charakteru účastníka............................................29
2.3.1.2 Intelektuální formace......................................................... 30
2.3.1.3 Duchovní formace..............................................................34
2.3.2 Misijní fáze...................................................................................... 36
3 Přínos formace Misijní školy ICPE Mission v Bangalore absolventům........... 38
4
3.1 Výzkum a jeho cíle .................................................................................... 38
3.2 Výzkumné metody ..................................................................................... 39
3.3 Výzkumný soubor.. ............................................................................... .....41
3.4 Analýza výsledků výzkumu.......................................................................41
3.5 Diskuse.......................................................................................................48
Závěr..................................................................................................................... 51
Anotace................................................................................................................. 53
Resumé ................................................................................................................. 54
Summary .............................................................................................................. 55
Bibliografie .......................................................................................................... 56
Přehled použitých zkratek .................................................................................... 59
Seznam obrázků ...................................................................................................60
Seznam tabulek ....................................................................................................61
Seznam příloh....................................................................................................... 62
Přílohy .................................................................................................................. 63
5
Úvod
Život nás občas přivádí na rozcestí, která vyžadují rozhodnutí o povaze
a cíli budoucí cesty, klade nám otázky a na nás je zareagovat celou silou duše.
Před několika lety se nejasné tušení, že je třeba hledat odpovědi na své životní
poslání a povolání, proměnilo v touhu stát se studentkou misijní školy tisíce
kilometrů daleko od domova. Rozhodování nebylo jednoduché, měla jsem skvělé
přátele a dobrou práci, o kterou jsem kvůli cestě do Indie přišla, ale později se mi
potvrdilo, že opuštění všeho pro Ježíše nás povede k získání mnohem většího
prospěchu (srov. Lk 18,29-30). Dnes jsem vděčná, že jsem se nenechala zviklat
strachem, přestože Indie není prostá nebezpečí, a našla jsem, jako mnozí další
studenti z misijní školy, odpovědi, které se ukázaly být tak klíčové pro můj další
život. Z doslechu vím, že pro řadu přátel se stalo absolvování misijní školy
v Bangalore přelomem v jejich duchovním životě a základem, ze kterého čerpají
ve své osobní spiritualitě i misijním poslání. Proto jsem se rozhodla věnovat se
tématu formace v misijní škole v bakalářské práci.
Jejím cílem je nejen stručně přiblížit v teoretické rovině různé aspekty
misií a jejich problematiku se zaměřením na misijní školu (School of Mission)
v indickém Bangalore, ale také v praktické části zjistit odpověď na otázku
přínosu této školy a její formace pro absolventy. Práce je rozčleněna do tří
kapitol. V první je rozebráno téma misií obecněji a v druhé kapitole
s přihlédnutím ke konkrétní praxi v misijní škole v Bangalore. Třetí kapitola se
ze zjištěných výsledků vyhodnocení kvantitativního výzkumu snaží zjistit míru
přínosu formace v misijní škole v Bangalore pro absolventy.
První kapitola se ve stručnosti věnuje různým zřetelům misií, jejich
obsahu, cílům, prostředkům, genezi apod. Součástí je pohled na misie prizmatem
vybraných dokumentů církve. Na charakteristiku uvedených stránek jsou
zaměřeny jednotlivé podkapitoly. Jako primární zdroj sloužily kromě Písma
svatého dokumenty Druhého vatikánského koncilu a encyklika Redemptoris
missio. V této kapitole byla zvolena kompilační metoda vycházející především ze
zmíněných zdrojů.
Druhá kapitola se zabývá formací laiků v misijní škole v indickém
Bangalore jako jedním z prostředků evangelizace a misií institutu ICPE Misson,
který se zaměřuje na utváření osobnosti a trénink katolických křesťanů, aby se
6
stali lepšími v evangelizaci. Jednotlivé podkapitoly zaměřené na dílčí aspekty se
snaží přiblížit z různých stránek obě její části, formaci i následnou evangelizační
praxi. Jako hlavní zdroj informací posloužil itinerář s poznámkami vyhotovený
během formace v roce 2010. V této kapitole byla hlavní prostředkem popisná
metoda s prvky komparace a analýzy.
Poslední kapitola je vyhrazena pro výzkum přínosu misijní školy
v Bangalore absolventům. Byly použity metody kvantitativního výzkumu
a základního zpracování dat získaných z elektronického dotazníku
distribuovaného e-mailovou komunikací absolventům několika kurzů v historii
školy. Pramenem pro zpracování byl Úvod do sociologického výzkumu
a instrukce na serveru www.netquest.cz.
7
1 Misijní činnost v učení katolické církve
Stručně přiblížíme některé z aspektů misií, konkrétně se zaměříme na
nástin definice. Budeme se zabývat základními rysy jejich prvokřesťanské
geneze. Rovněž se budeme věnovat cílům misií. Poté představíme některé
stránky tematiky misií z pohledu vybraných dokumentů církve. Na závěr se
zaměříme na obsah, prostředky a také předpoklady misijní činnosti.
1.1 Stručný nástin definice, geneze a cílů misií
Misijní působení je s katolickou církví bytostně spjato už od jejího
založení. První zmínky o faktickém založení se objevují v biblických textech
Nového zákona, konkrétně v evangeliích,1 Skutcích i apoštolských listech. Za
téměř dva tisíce let existence křesťanských misií se problematika, která je s nimi
spojena, rozrostla natolik, že vzniklo samostatné vědecké odvětví misiologie2
zaměřené na tuto oblast poznatků. Vzhledem k rozsahu je třeba vymezit základní
pojem misie a stručně osvětlit v krátkosti okruhy poznatků geneze a cílů misií
nutných v současnosti k základní orientaci v tak obsáhlé oblasti problematiky
misií s ohledem k tématu práce.
1.1.1 Definice misie
Výraz misie3 je odvozen od latinského slova mittere, které znamená
poslat. I sám výraz missio označuje poslání.4 Člověk, který je takto poslán, se
nazývá misionář. Pojem misie bývá vysvětlován také následovně:
1
Výraz označující ve světském (a také předkřesťanském) významu radostné poselství či odměnu pro posla, který ho
doručil. V těchto intencích se vyskytuje několikrát i ve Starém zákoně. Slovo evangelium v Novém zákoně převažuje
v listech sv. Pavla. Analogicky k tomu název spisu v Písmu svatém. Srov. TICHÝ L., Evangelium a evangelia,
Teologické texty, č. 2/2002, s. 84.
2
Srov. AMBROS, P., Církev, kultura, společnost, misie, s. 119.
Slovník spisovné češtiny odlišuje slova mise a misie. Zatímco v případě prvního výrazu uvádí na 1. místě význam
„poslání, úkol“, v případě druhého definuje význam jako „hlásání křesťanství mezi jinověrci n. utvrzování věřících ve
víře“. Srov. MEJSTŘÍK, V., Slovník spisovné češtiny, s. 181.
3
8
Výraz misie vychází z pojmu missione [...] a vyjadřuje původně dvě skutečnosti:
poslání jedné nebo více osob od určité autority na určité místo, kde má splnit určitý
úkol, který vysílající autorita vysílanému svěřuje. Lze jej užívat v různých oblastech
5
života společnosti, politiky, náboženství.
V katolické církvi lze chápat misii jako misionářské poslání mimořádné
důležitosti. „Církev byla poslána Bohem k národům světa, aby byla všeobecnou
svátostí spásy.“6 Toto poslání vnímané za účelem šíření biblického učení a víry je
dané křesťanům od Boha (Missio Dei). Považuje se za právo, ba i povinnost
každého křesťana napodobovat v tomto Ježíše Krista.7 „Protože celá církev je
svou povahou misijní [...], proto si všichni věřící musí být vědomi své
odpovědnosti tím, že převezmou svůj díl v misijní činnosti.“8
Dokumenty Druhého vatikánského koncilu nazývají misie „zvláštními
akcemi“, při kterých „hlasatelé evangelia, poslaní církví a jdoucí do celého světa,
plní úkol hlásat evangelium a zakládat církev mezi národy nebo skupinami, které
dosud v Krista nevěří.“9 Misijní činnost se v nich považuje mj. za epifanii,
zjevování Božího plánu a jeho naplňování ve světě a dějinách.10
V návaznosti na přínos koncilu připomínají hodnotu a důležitost misijní
činnosti i papežská prohlášení, která se snaží definovat misie, rozšířit význam
koncilního textu a vložit ho do současného kontextu priorit katolické církve. Jan
Pavel II. dával misie křesťanům jako „prvotní úlohu církve,“11 misijní činnost
„představuje i dnes pro církev velkou výzvu“12 a konečně vyhlásil, že „misijní
zájmy musí stát na prvním místě.“13 Papež František dokonce žádá uznání
misijních snah za paradigma každého díla církve,14 neboť je tato úloha pro církev
neustále zdrojem těch největších radostí: „Tak bude v nebi větší radost nad
jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří
obrácení nepotřebují.“ (Lk 15,7)
V širším smyslu slova misie se připomíná, že v součinnosti s prvořadou
duchovní dimenzí mohou mít misie ještě další programy a sféry působnosti, aby
4
Srov. KUBÍKOVÁ, J., Křesťanské misie v 16.-18. století, s. 9.
AMBROS, P., Církev, kultura, společnost, misie, s. 84.
6
KKC 849.
7
Srov. DOLISTA, J., Misijní úsilí církve, s. 8.
8
KKP 781.
9
AG 6.
10
Srov. AG 9.
5
11
RM 34.
RM 40.
13
RM 86.
14
Srov. EG 15.
12
9
podpořily komplexnost péče o člověka. V souvislosti s rozvojovým či
humanitárním charakterem misií jsou jejich součástí zdravotnické, osvětové,
vzdělávací a jiné aktivity.15
Misie v katolickém prostředí bychom tedy obecně mohli chápat jako
plánovitě řízené šíření a hlásání křesťanské víry katolickou církví, následování
Ježíše Krista, hlásání pravdy o vykoupení a Boží lásce k člověku prostřednictvím
křesťanů misionářů. Misionáři se snaží kdekoliv ve světě oslovit ty, kteří buď
křesťanskou víru neznají, anebo upevňují přesvědčení ve víře stávajících
křesťanů. Misijní činnost se v klíčových církevních dokumentech i textech
čelních církevních představitelů staví na první místo v poslání církve.
1.1.2 Geneze křesťanských misií
Misionářské poslání patří k podstatě katolické církve, „protože odvozuje
svůj původ z poslání Syna a z poslání Ducha svatého podle plánu Boha Otce.“16
Bůh, který je „počátkem bez počátku“, se ve své nesmírné dobrotě a lásce
rozhodl ještě před stvořením světa (srov. Ef 1,4), že nás povolá k tomu, abychom
s ním měli společenství v životě i ve slávě. Přeje si, aby byl námi stále oslavován
a zjednal nám blaženost.17
Boží plán jak sdílet lásku se všemi lidmi se uskutečňuje novým, jedinečný
a definitivním vstupem Syna božího Ježíše Krista do dějin, který přišel na svět
posvěcený Otcem (srov. Jan 10,36) cestou skutečného vtělení18 a narození skrze
Pannu Marii (Lk 2,7), aby vyplnil vůli Otce (srov. Jan 4,34) a smířil nás s ním
(srov. 1 Jan 4,10), jak o tom vypovídají texty Nového zákona.19
Záhy po začátku svého veřejného vystoupení Ježíš deklaruje, že byl na
svět poslán, aby „přinesl chudým radostnou zvěst, uzdravoval zkroušená srdce“
(Lk 4,18), a koná zázraky na svědectví autenticity Syna božího (např. Jan 5,36;
10,25). Už v průběhu pozemského působení Ježíš připravuje povolané učedníky
na první misijní svědectví, dává jim moc vyhánět zlé duchy, uzdravovat nemocné
15
Srov. např. JANČÍK, J., Křesťanství v Africe: současný stav a perspektivy, s. 42.
LG 2.
17
Srov. AG 2.
18
Srov. AG 3.
16
19
Už ve Starém zákoně najdeme předobraz křesťanských misií. Z Božího rozhodnutí jsou např. posílání ohlašovat
Boží vůli proroci (srov. např. Lv 20,1-2; Jr 1,1-10 apod.). Plán Boží spásy člověka, který autoři knih Starého zákona
předpověděli, je zde obsažen jako pravé Boží slovo ukrývající zvěst Nového zákona (srov. DV 14-16), jak to
potvrzuje svými slovy a činy i Ježíš (srov. Mt 5,17-19).
10
a posílá je kázat ke „ztraceným ovcím“ (srov. např. Mk 3,13-14; Mt 10,1-42)
o tom, co viděli a slyšeli (srov. např. Sk 4,20).
Kristus ve vrcholném okamžiku svého pozemského života přináší zcela
svobodně (srov. Jan 10,18) a z lásky (srov. Jan 15,13) velikonoční vykupitelskou
oběť na kříži za hříchy celého lidstva (srov. např. 1 Kor 15,3), jak o tom Bůh
Otec od počátku rozhodl (srov. Sk 2,23). Po smrti je třetího dne vzkříšen (srov.
např. Sk 2,24; 1 Kor 15,4).
Ježíšovým přáním bylo, aby se hlásalo vše, co bylo učiněno pro spásu
lidstva, až na konec světa (srov. Sk. 1,8). Jako pomocník byl následovníkům
Krista přislíben Duch svatý, který v den letnic sestoupil na učedníky a měl s nimi
zůstat navěky (srov. Jan 14,16). Duch svatý má jako přímluvce nejen vydávat
svědectví o Kristu (srov. Jan 15,26 nebo Jan 14,26), ale také „sjednocuje ve
společenství a ve službě, vybavuje… hierarchickými a charismatickými20
dary.“21 Jeho působením se z učedníků stávají apoštolové,22 jejichž činnost někdy
předchází (srov. např. Sk. 11,15) nebo ji rozmanitými způsoby doprovází (srov.
např. Sk 4,8).
Společenství dvanácti apoštolů, které Ježíš vybral a pověřil specifickými
úkoly (srov. např. Mk 3,13-14), se stalo zárodkem církve. Před tím, než byl vzat
do nebe (srov. Sk 1,4-8), poslal Ježíš apoštoly do celého světa23 a přikázal jim:
„Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu. Kdo uvěří a dá se
pokřtít, bude spasen. Kdo však neuvěří, bude zavržen.“ (Mk 16,15) Podobné
explicitní vyjádření najdeme i u dalších evangelistů (Mt 28,18-20; Lk 24, 46-49;
Jan 20,21-23). Z tohoto pověření tedy připadá církvi povinnost stále šířit víru
v zmrtvýchvstalého Krista a spásu.24
Za mimořádný zjev mezi prvními apoštoly, který je třeba připomenout
k problematice působení dvanácti nejbližších učedníků Ježíše, bývá považován
sv. Pavel. S jeho pomocí byly založeny církve mezi pohany v Malé Asii, Řecku,
Makedonii a Římě (srov. např. Sk 28,15-31).
20
Charisma, z řeckého dar milosti, v NZ obecně nezasloužený dar, působení Božího Ducha na jednotlivého věřícího
ku prospěchu církve. Způsob, jakým se charismata mohou projevovat, je přiblížen např. v 1 Kor 12-14. Srov.
RAHNER, K.; VORGGRIMLER, H., Teologický slovník, s. 105.
21
LG 4.
22
Pochází z řeckého slovesa apostelo, které znamená poslat, rozeslat, odeslat, vyslat a také nechat, dát. Podstatné
jméno apostolos se překládá jako apoštol, misionář, posel (lidský nebo Boží) či vyslanec. Srov. TICHÝ, L., Slovník
novozákonní řečtiny, s. 21.
23
Zřejmá analogie s Ježíšovým pověřením, které měl od Otce (srov. Jan 20,21).
24
Srov. AG 5.
11
1.1.3 Cíle misií
Cílem misijní činnosti je evangelizace, přinášení radostné zvěsti o Kristu
všem lidem,25 vytvoření společenství lásky čerpající z nekonečné lásky Boha
Otce26 a shromáždit rozptýlené Boží děti v jedno (srov. Jan 11,52), protože „Bůh
chce, aby všichni lidé byli spaseni a poznali pravdu.“ (1 Tim 2,4) K dalším
prioritám křesťanských misií patří zakládání nových církví tam, kde dosud
neexistovaly, a jejich konsolidace.27 Církev v neposlední řadě potřebuje misijní
činnost ke svému růstu, protože mystické Kristovo tělo musí růst, sílit a dospět
v mužnou zralost, aby se uskutečnila Kristova plnost (srov. Ef 4,13).28
Platí, že to, co bylo Ježíšem jednou hlásáno a na něm pro spásu lidstva
vykonáno, se má hlásat a šířit až na konec země (srov. Sk 1,8), a to od
Jeruzaléma (srov. Lk 24, 47), aby vše, co bylo vykonáno pro spásu lidstva,
dosáhlo průběhem času plodného výsledku u všech.29 Tato činnost se projevuje
také sekundárně budováním chrámů, sociálních a zdravotnických institucí,
zaváděním vzdělávacích a osvětových programů nebo působením nejrůznějších
křesťanských organizací zaměřených obecně na rozvoj osobnosti člověka a péči
o stav společnosti v zemi působení.30
Je třeba připomenout i výzvu pro ty, kteří neuvěří (srov. Jan 3, 18).
Kristus sám výslovně zdůrazňuje nutností víry a křtu (srov. Mk 16,16) nutnost
církve, do které se vchází křtem jako branou. Nemohli by tedy být spaseni lidé,
kteří nechtějí z nějakého důvodu do církve vstoupit nebo v ní vytrvat.31
K dalším aspektům cíle misií patří touha po naplnění požadavku na život
v plnosti Ducha (srov. Jan 3,34). Misionáři blízcí katolické charismatické
obnově32 připomínají, že integrální složkou misionářských aktivit je nejen
hlásání radostné zvěsti o zmrtvýchvstání, ale také uzdravování těla, duše i ducha
nemocných, případně vyhánění zlých duchů (srov. např. Mk 16,17-20), podobně
25
Srov. AG 6.
Srov. AG 2. Srov. též KKC 850.
27
Srov. DOLISTA, J., Misijní úsilí církve, s. 17.
28
Srov. PLANER, F., Misijní činnost církve, s. 30.
29
Srov. AG 3.
30
Srov. RM 81.
31
Srov. LG 14.
26
32
Charismatická obnova, hnutí obnovy v Duchu svatém či pentekostální hnutí (z řeckého Pentekostes – židovské
letnice) představuje široký proud v rámci křesťanství ve dvacátém století kladoucí důraz na obnovení života člověka
působením Ducha svatého a používání duchovních darů v životě křesťana. Srov. REMEŠ, P., Hnutí obnovy v Duchu
svatém. Historie a současnost pentekostálního hnutí., DINGIR, č. 3/1999, s. 14.
12
jak za pozemského působení činili Ježíš i apoštolové.33 Skutky a činy mají
potvrzovat správnost věrouky, zatímco slova hlásají skutky a vysvětlují je. Jedná
se tedy o vztah vzájemné přirozené provázanosti.34
V neposlední řadě je tímto misijním dílem oslavován Bůh Otec, protože
lidé prostřednictvím misijní činností přijímají jeho spásonosné dílo vykonané
skrze Krista. Takto se naplňuje Boží plán přijatý Kristem s láskou a poslušností.
Celé lidstvo by mělo vytvořit jeden Boží lid, tělo Kristovo a stát se tak chrámem
Ducha svatého. Záměrem Stvořitele bylo, aby všichni lidé znovuzrození v Kristu
skrze křest a přijetí Ducha svatého mohli v patření na Boží slávu říkat: „Otče
náš“.35
Účelem misií je také předat něco z osobního uchvácení Kristem, protože
„není nic krásnějšího než být nalezen evangeliem, než být nalezen Kristem. Není
nic krásnějšího než poznat ho a předávat druhým přátelství s ním.“36
1.2 Misie ve světle vybraných dokumentů magisteria
Ve stručnosti budou připomenuty některé impulzy pěti vybraných
dokumentů magisteria,37 které se obsahem vztahují k misijní činnosti či úloze
laiků a mají na ni v současnosti vliv. Všechny texty vznikly po Druhém
vatikánském koncilu, resp. v jeho průběhu. Jedná se o dekret Druhého
vatikánského koncilu Ad gentes (1.2.1), apoštolskou exhortaci Pavla VI.
Evangelii nuntiandi (1.2.2), encykliku Jana Pavla II. Redemptoris missio (1.2.3),
apoštolský list Benedikta XVI. Ubicumque et semper (1.2.4), apoštolskou
exhortaci papeže Františka Evangelii gaudium (1.2.5).
1.2.1 Dekret o misijní činnosti církve Ad gentes
Dokument Ad gentes tvoří součást textů II. vatikánského koncilu byl
církví schválen a vyhlášen 7. prosince 1965. Završuje a shrnuje již dříve
předložené teologické úvahy o katolických misiích. Jedním z důvodů vydání
33
Srov. TARDIFF, E., Ježíš mě učinil svým svědkem, s. 93.
34
Srov. DV 2.
Srov. AG 7.
36
KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Instrukce ohledně některých aspektů evangelizace, č. 9.
37
Z latiny, ve významu učitelský úřad římskokatolické církve (srov. např. DV 10).
35
13
tohoto textu bylo vyvolat nový zájem o misie poněkud odsunuté stranou
událostmi světových válek a krizí. Ad gentes také navíc přináší některé nové
podněty k organizaci a spolupráci při misionářské činnosti, klade velký důraz na
roli laika, profilaci kandidáta na misionáře, zmiňuje jeho formaci, spiritualitu
i mnohé další důležité impulzy k misijnímu působení.38 Budoucí misionáři mají
mít důkladné všeobecné vzdělání, horlivě studovat misiologii, jazyky a pastoraci.
Za důležité se považují pracovníci tzv. technické podpory, zvláště pro materiální
stránku šíření evangelia.39
Po teologické stránce dekret misijní činnost církve směřuje k šíření
tradiční nauky o ekonomické Trojici (spásné působení Trojjediného Boha)
související s církví, zprostředkovatelkou spásy.40
V dekretu se ustanovuje za úkol v činnosti „sdružit síly všech věřících,
aby Boží lid, jdoucí úzkou cestou kříže, všude šířil království Pána, před jehož
zrakem stojí staletí, a připravoval cesty pro jeho příchod.“41 Text zdůrazňuje
pilíře misionářské aktivity církve, jejímž úkolem je „evangelizace a uvedení
církve mezi lidi a skupiny, kde dosud nezakořenila. Tak mají ze semen Božího
slova vyrůstat v dostačujícím množství samostatná církevní společenství. Tato
společenství [...] mají vyrůstat po celém světě.“42
Církev velmi oceňuje působení laiků. Ukládá se jim výslovně povinnost
misijního působení a jejich dílu se přiznává nezastupitelná úloha nejen v životě
církve, v občanské sféře při ozdravění kultury národa a spolupráci s hierarchií,
ale také při evangelizaci nevěřících. Hlavním úkolem laiků je vydávat svědectví
o Kristu nevěřícím slovem i životem v každém společenském prostředí, dokonce
mohou ve spolupráci s hierarchií přijmout tuto činnost jako zvláštní životní
poslání.43
38
Srov. PLANNER, F., Misijní činnost církve, s. 54-64. Viz též např. kapitola 1.3 Obsah a prostředky křesťanských
misií, s. 18.
39
Srov. AG 26.
40
Srov. AMBROS, P., Fundamentální pastorální teologie I., s. 48.
AG 1.
42
AG 6.
43
Srov. AG 21; AG 41.
41
14
1.2.2 Apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi
Exhortace44 Evangelii nuntiandi je závěrečný dokument řádného synodu
biskupů roku 1974, který se věnoval různým otázkám hlásání radostné zvěsti.
Shromáždění pastýři hledali odpovědi na otázky po přítomnosti síly radostné
zvěsti, její schopnosti proměnit člověka dvacátého století a metodách, které by
přinášely skutečné výsledky,45 aby učinili současnou církev schopnější hlásat
evangelium současnému člověku, protože to je její povinnost daná Ježíšem
Kristem v souvislosti se spásou lidstva.46
V exhortaci se vymezují pojmy Boží království a spása důležité pro
pochopení a život v poselství Krista, které církev považuje při evangelizaci za
klíčové. Stranou nezůstávají ani další zřetele obsahu předávané zvěsti.
Evangelizace je chápána nejen jako přinášení radostné zvěsti všem společenským
vrstvám a třídám za účelem vytvoření nového lidstva (srov. Zj 21,5), ale také
jako „složitý proces s mnoha různými složkami, jako jsou např.: obroda lidstva,
vydávání svědectví, zjevné hlásání evangelia, jeho vnitřní přijetí v srdci, vstup do
obce věřících, přijímání svátostí a apoštolská iniciativa.“47 Při šíření radostného
poselství by se mělo brát v úvahu i celkové povznesení a osvobození člověka, ale
nelze akceptovat pouze pozemský rozměr tohoto snažení nebo nepatřičné
prostředky ve snaze za lepší svět.48 Pozornost je věnována i těm, na které se
evangelizační působení zaměřuje: na jinověrce, ateisty, ale také tzv. matrikové
věřící. Zvláštní místo má rozbor stavu a perspektiv různých náboženských
komunit.49 Laici mají příležitost evangelizovat v rodině i dimenzích světského
života. Právě rodina může žitou vírou působit jako „evangelizační buňka“ pro
ostatní. Velké naděje jsou dávány do evangelizačních snah mládeže.50
Klade se důraz na působení Ducha svatého. Projevuje se jak ohleduplnou
a sjednocující láskou vůči ostatním bratřím ve víře i evangelizovaným, tak darem
číst a pochopit znamení doby prostřednictvím moudrosti a poslušnosti Boží
vůle.51
44
Exhortace, z latiny; povzbuzení, pobídnutí.
Srov. EN 4.
46
Srov. EN 2.
47
Tamtéž, 24.
45
48
Srov. EN 30-37.
Srov. EN 48-59.
50
Srov. EN 70-73.
51
Srov. EN 75-80.
49
15
1.2.3 Encyklika Redemptoris missio
Encyklika papeže Jana Pavla II. o stálé platnosti misijního poslání
Redemptoris missio ze 7. prosince 1990 byla připravena, sepsána a vydána při
příležitosti 25. výročí koncilního dekretu Ad gentes. Cílem této encykliky bylo
podpořit celou církev v úsilí o obnovení misijní činnosti nejen u pohanských
národů, ale také povzbudit k působení na území s upadající vírou. Misiemi
dochází i k obnově církve, upevňuje se víra a křesťanská identita církve.52
Misijní činnost je chápána zároveň jako služba lidstvu i každému jedinci, protože
se v dnešní době ztrácí smysl pro pravé hodnoty lidství, „pokušení dneška
spočívá v tom, zredukovat křesťanství na lidskou moudrost a udělat z něho
současně nauku příjemného života.“53 Na člověka se klade úkol hledat cestu ke
smyslu své existence a důstojnosti v Kristu.
Na poli působnosti katolických misionářů nabízí encyklika několik
možností. Misiemi k pohanům (ad gentes) se myslí „národy, společenství,
sociálně-kulturní organizace, u nichž Kristus a jeho evangelium jsou neznámé,
anebo jim chybí dostatečně zralá společenství, která by dovedla ve svém okolí
rozsévat a zakořenit víru, hlásat radostnou zvěst ostatním.“54 Můžeme vymezit tři
oblasti působení tohoto způsobu misie: určité teritoriální oblasti, kde je o Kristu
malé nebo žádné povědomí; nově vzniklé sociální světy a fenomény jako např.
místa s rychle rostoucí urbanizací nebo migrací a konečně kulturní oblasti zvané
moderní areopagy: svět komunikačních technologií, vztahů, práv, kultury,
ekologie apod. Je možné, aby církev v těchto oblastech nabídla duchovní dimenzi
víry v boji proti odlidštění společnosti v éře konzumního materialismu.55 Dalším
prostředkem je pastorační činnost ve společenstvích, která již mají vhodné
uspořádání, horlivost ve víře a svědčí o radostné zvěsti ostatním.56
Třetí vzpomenutou skutečností je tzv. nová evangelizace. V textu se
uvádí, „že přišel okamžik, kdy církev musí věnovat všechno své úsilí do nové
evangelizace.“57 Lze ji přiblížit jako duchovní impulz pro opětovné hlásání
radostné zvěsti o zmrtvýchvstání Ježíše a spáse v zemích s dlouhou křesťanskou
52
53
Srov. RM 3.
RM 11
54
Srov. RM 33.
Srov. RM 37-38.
56
Srov. RM 34, AG 6.
57
RM 1
55
16
tradicí či společenstvích, odkud mizí živý smysl pro víru. K nim můžeme
započítat i pokřtěné, kteří už nemají k církvi živou vazbu.58
1.2.4 Apoštolský list Ubicumque et semper
Benedikt XVI. vydal motu proprio59 apoštolský list Ubicumque et semper,
kterým se zřizuje Papežská rada pro novou evangelizaci. Tuto iniciativu vyvolal
fenomén odklonu od víry ve společnostech a kulturách poslední doby projevující
se zpochybňováním a popíráním jak náboženských pravd, tak základních
zkušeností člověka (např. narození, smrt, život v rodině apod.).
Východisko z této situace nabízí evangelizační působení v zemích
(národech), kde upadá víra, v rámci tzv. nové evangelizace.60 Je třeba pečlivě
rozlišovat, případně obnovit misijní úsilí, proto se listem zřizuje specializovaný
orgán, Papežská rada pro novou evangelizaci. Mezi její úkoly patří podpora
využití moderních komunikačních prostředků a užívání KKC, poskytovat
informace o iniciativách spojených s novou evangelizací a všestranná podpora
při řešení otázek nové evangelizace.61
1.2.5 Apoštolská exhortace Evangelii gaudium
Papež František zamýšlel textem exhortace Evangelii gaudium povzbudit
katolické křesťany k nové etapě evangelizačního úsilí a naznačit cesty, kterými
se bude církev v nejbližších letech ubírat.62 V úvodní části deklaruje, že za
poznávací znamení křesťana považuje jak radost z vzkříšeného Krista, kterou si
věřící nesmí nechat okolnostmi světského života vzít, tak radost z předávání této
„věčně nové“ zprávy, „evangelizátor by se proto neměl tvářit pořád jako na
pohřbu.“63 Požaduje se, aby nová evangelizace křesťanů formou pastorace
směřovala k tradičním věřícím, k pravidelně nepraktikujícím, ale i k těm, kteří
Ježíše neznají anebo ho odmítají. Církev by měla v rámci obnovy a předávání
evangelia pružněji podřídit své zvyklosti, styly, struktury apod. požadavkům
58
Srov. RM 34.
Motu proprio, z latiny; z vlastního rozhodnutí.
60
Srov. RM 33.
59
61
Srov. BENEDIKT XVI. Apoštolský list Ubicumque et semper [online], dostupné na: <http://tisk.cirkev.cz/zvatikanu/ubicumque-et-semper/>.
62
Srov. EG 1.
63
EG 10.
17
evangelizace, pastorace má být misionářská. Je třeba otevřít církev a vyjít za
chudými, slabými a potřebnými s otevřeným srdcem.64
Řada stran je věnována „výzvám současnosti“, tedy komentářům reálií
soudobého světa, požadavkům na spravedlivější a přívětivější uspořádání
společnosti i zevrubnému rozboru konkrétních prostředků, jak by šlo šířit
evangelium s větší láskou, věrněji a efektivněji (např. probírá se tematika
homilie, kázání, otázky evangelizace aj.). Ze znění exhortace jsou zřejmé čtyři
roviny evangelizace: inkulturační (např. v lidové zbožnosti), osobní (např.
neformálně v běžném životě dialogem, poselstvím a modlitbou), vědecká (např.
formou dialogu mezi vědou a vírou, novou apologetikou aj.) a charismatickou
(např. dary Ducha svatého podporují obnovu a budování církve).65
Pro papeže Františka nejsou tabu ani nešvary v církvi a nectnosti
pastoračních pracovníků.66 Exhortace také přináší požadavek na společenskou
inkluzi67 chudých, mír a široce pojatou koncepci sociálního dialogu v neklidném
světě současnosti. Nemajetní si ve svém postavení blízkém trpícímu Ježíši Kristu
zaslouží naši zvláštní pozornost, ochranu a duchovní péči.68
Poslední kapitola připomíná proměňující moc osobního setkání s Ježíšem
a lásku k bližnímu pramenící z Ducha jako pilíř a základ evangelizace. V závěru
exhortace je svěřen osud a problematika evangelizace přímluvě a ochraně Panny
Marie, „hvězdě nové evangelizace.“69
1.3 Obsah a prostředky křesťanských misií
Nejdůležitější aspekt křesťanských misii tvoří obsah zvěsti, která je
předávána misionáři nevěřícím či pohanům. Jádro této zvěsti, poselství o Kristu,
má být věrohodně a s láskou zprostředkováno v duchu dialogu svědectvím jak
svatostí života, tak hlásáním evangelia. V další fázi k podstatným hlediskům patří
zakládání společenství nové církve a výchova.
64
65
Srov. EG 49.
Srov. EG 124-132.
66
Srov. EG 76-109.
Inkluze (z latinského inclusio, zahrnutí) znamená zahrnutí nebo přijetí do nějakého celku.
68
Srov. EG 200.
69
Srov. EG 287.
67
18
1.3.1 Obsah zvěsti evangelia
Středem předávaného poselství, které zprostředkovávají křesťanští
misionáři, je „oheň Ducha“70 a radostná zpráva o Ježíši Kristu, „abyste věřili, že
Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.“ (Jan 20,31)
Užívá se také pojmu kérygma71 pro hlásání Ježíšovy smrti a vzkříšení jako
nejdůležitější spásné události pro vykoupení člověka ze hříchu a smrti již předem
ohlášené ve Starém zákoně (srov. např. Iz 53,4-5).72
V listech apoštola Pavla máme doklad, že tato zvěst byla od počátku
církve formulována jako základní a konstitutivní prvek křesťanské tradice.
„Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše
hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal
se Petrovi, potom Dvanácti.“ (1 Kor 15,3-5)
1.3.2 Prostředky křesťanských misií
Před církví stojí stále velké úkoly. Na světě je několik miliard lidí, kteří
ještě neslyšeli radostnou zvěst o Kristu. Pocházejí z nejrůznějších ras a národů,
mají své rozmanité kulturní, sociální a náboženské tradice. Se všemi těmito lidmi
má církev od svého Zakladatele za úkol vstoupit do dialogu a za pomoci
svědectví svatosti života hlásat evangelium, které je povede k obrácení a založení
dalších církevních společenství.
1.3.2.1 Svědectví života ve svatosti a lásce
Prvním a základním prostředkem pro zvěstování víry je svědectví života
misionáře, jeho chování a smýšlení mezi ostatními, jelikož „víra se rodí ze
setkání.“73 Od křesťana se žádá usilovat o pochopení bližních v následování
Krista. Má být vůči ostatním vlídný, zajímat se o to, jak žijí, a sdílet s nimi dobré.
Hájení víry v hodnoty, které přesahují běžné hodnoty, vyžaduje ohleduplnost
a prostotu. Tento způsob jednání často vyvolává v ostatních otázky po motivech
70
71
EG 164.
Z řeckého významu, který označuje „zvěstování“ a zároveň „to, co je zvěstováno“. „Kérygma se nazývá slovo, jež
ve jménu Božím a na základě zplnomocnění skrze Boha a církve bylo vysloveno jako slovo Boží a slovo samotného
Ježíše Krista.“ Viz RAHNER, K.; VORGGRIMLER, H., Teologický slovník, s. 128.
72
Srov. též EN 27.
73
LF 38.
19
zmíněného způsobu života,74 zvláště tam, kde třeba není z různých důvodů
možné hlásat Krista v plné míře.75 Okolnosti takového působení si však dokonce
mohou žádat po misionáři svědectví „až k prolití krve“, bude-li třeba,76 protože
„pravý misionář je světec.“77
Obecně vzato má věřící spolupracovat s ostatními na lepším uspořádání
světa, jeho sociálních a hospodářských hledisek,78 neboť církev se snaží, aby
mohla i takto láskyplně a věrně sloužit lidem (srov. Mt 20,26; 23,11). Neméně
důležitý je boj proti hladu, nemocem, ale také nevědomosti. Pro křesťana je
možné, aby na těchto činnostech spolupracoval s nejrůznějšími instituty, školami,
organizacemi, ba i s nevěřícími či jinověrci. Nedílnou součástí těchto zmíněných
aktivit, činů a snah je i stálé vědomí toho, že by měla být ve všech zemích celého
světa podporována lidská důstojnost a bratrská jednota.79 „Církev tedy přivede
svět k evangeliu především svým chováním a životem, tj. životem ve věrnosti
Kristu, v chudobě a zdrženlivosti, ve svobodném postoji vůči mocným tohoto
světa, prostě svou svatostí.“80
1.3.2.2 Hlásání evangelia a obrácení
Apoštolát však neleží pouze ve svědectví života. Kdo by chtěl ostatní
přivádět k víře, poučovat věřící, utvrzovat ve víře a usilovat o horlivější život,
hledá příležitost hlásat Krista slovy,81 protože ho k tomu má nutit Kristova láska
(srov. 2 Kor 5,14). Pak platí, že všude, kde Bůh prostřednictvím Ducha svatého
otevřel dveře slovu v srdcích nekřesťanů, ať je zvěstován živý Bůh a spasitel
Ježíš Kristus, aby uvěřili, obrátili se a přilnuli k němu.82 V ideálním případě
hlásání s pomocí Ducha svatého vyvolá u naslouchajícího skutečnou konverzi.
Pokud zaslechl Boží hlas Kristův (srov. Jan 10, 27) a je mu dána milost víry,83
dává člověk ve svobodě kladnou odpověď.84 Tento úkon by měl pramenit
z opravdové víry, z přitakání rozumu i přilnutí celého srdce ke zjevené pravdě.
74
Srov. EN 21.
Srov. AG 12.
76
Srov. AG 24.
77
Srov. RM 90.
78
Srov. AA 13; LG 36.
79
Srov. tamtéž.
80
EN 41. Srov. též RM 91.
75
81
Srov. AA 6.
Srov. AG 13.
83
Srov. KKC 1.
84
Srov. AG 13.
82
20
Pohnutky obráceného by se měly vytříbit a případně zkoumat, aby bylo zjištěno,
jsou-li upřímné.85 Někdy musí konvertita pro svou víru přinést oběti a zřeknout
se všeho, co se neslučuje s křesťanstvím.86
V těchto souvislostech je třeba připomenout, že mnoho lidí může slyšet
evangelium a poznat Krista pouze prostřednictvím laiků, kteří jsou jim
nablízku,87 neboť evangelium se nemůže vrýt do mysli, života a práce národa bez
aktivní přítomnosti laiků.88
1.3.2.3 Katechumenát, křest a tvorba nových společenství
Nelze věřit osamoceně, víra se vždy uskutečňuje uvnitř církve,89 proto
mají být ti, kteří do svého života přijali vírů v Krista, pozváni do
katechumenátu.90 Jedná se o výchovu a dostatečně dlouhé uvedení do
křesťanského života, do tajemství spásy a cvičení v životě podle evangelia.91 Při
této činnosti jsou nápomocni nejen kmotři, ale i celé společenství věřících.
Katechumenát taktují obřady podle časového sledu jeho probíhajících fází tak,
aby byli obrácení uvedeni do žité praxe místní církve.92
Vlastní předání víry se uskutečňuje především prostřednictvím křtu, který
symbolizuje, že jsme byli s Kristem po jeho smrti pohřbeni a jako on vzkříšeni
z mrtvých Otcovou slávou k novému životu (srov. Řím 6,4). Ve křtu dostává
křesťan nauku a konkrétní způsob dobrého života, je uveden do společenství
církve,93 která je společenstvím víry, liturgického života a lásky.
Mladá církevní obec dozrává do plnosti, když společenství věřících,
zakořeněné v sociálním životě a do jisté míry přizpůsobené místní kultuře,
dospěje k nějakému stupni stálosti a pevnosti: patří k němu domácí kněží,
řeholníci i laici; instituce a možnost poskytovat služby, které jsou nutné k životu
věřících pod vedením vlastního biskupa.94
85
Zásadní obrácení k Bohu doprovázené hlubokou změnou v mysli a chování člověka se označuje v Písmu jako
metanoia (z řečtiny). Srov. RAHNER, K.; VORGGRIMLER, H., Teologický slovník, s. 174.
86
Srov. PLANNER, F., Misijní činnost církve, s. 37-38.
87
Srov. AA 13.
88
Srov. AG 21.
89
Srov. LF 39.
90
„Katechumenát (příprava na křest) zaujímá v takovém případě důležité místo. Protože je uvedením do víry a do
křesťanského života, má připravit k přijetí Božího daru ve křtu, v biřmování a v eucharistii.“ Viz KKC 1247.
91
Srov. AG 14.
Srov. SC 64-65.
93
Srov. LF 41.
94
Srov. AG 19.
92
21
Vrcholem misijních snah je vyslání misionářů novou církevní obcí,
přestože sama může např. trpět nedostatkem kněží a dalších služebníků. Toto
úsilí je ale považováno za způsob, jak se dovrší spojení s celou církví.95
1.4 Předpoklady misijní činnosti
Je důležité, aby byly pro probíhající misijní činnost, pokud má být
skutečně plodná a úspěšná, vytvořeny náležité dispozice po duchovní i praktické
stránce. Patří mezi ně vedle základní otázky náboženské svobody a možnosti
mezilidského dialogu i podstatný znak křesťana a misionáře, kterým je láska
pocházející z Ducha svatého.
1.4.1 Svoboda náboženského vyznání
Všichni lidé mají právo slyšet o radostném poselství evangelia, přestože
současné relativizování pravdy a skepse izoluje člověka a činí ho nedůvěřivým
vůči „velkým slovům“. Hlásání pravdy o Ježíši Kristu také není útokem na
lidskou svobodu, vždyť „kde je Duch Páně, tam je svoboda.“ (2 Kor 3,17) Pravda
a svoboda jsou nerozlučitelně spojené, „neboť dar svobody se právě orientuje na
schopnost poznávat a milovat, co je dobré a pravdivé.“96 Zvláště pokud se
zaměříme na otázku spásy.
Katolická církev ctí náboženskou svobodu. Není v žádném případě
přípustné, aby byl někdo k přijetí víry donucen (např. státní mocí či
jednotlivcem), ale je nutné respektovat svědomí člověka, protože náboženský
život člověka je konstituován v jeho nejvnitřnějších, dobrovolných a svobodných
úkonech, kterými se zaměřuje přímo k Bohu.97
Na druhé straně katolická církev požaduje, aby stát a veřejná moc
nebránila násilím, zastrašováním nebo jinými prostředky vyznávat svobodně
jakékoliv náboženství. Není přípustné znemožňování vstupu do náboženského
společenství nebo naopak odchod z něj. Od státní moci se naopak požaduje, aby
95
Srov. AG 20.
KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Instrukce ohledně některých aspektů evangelizace, č. 4.
97
Srov. DH 3.
96
22
aktivně chránila a podporovala náboženskou svobodu i v případě, že se nějakému
náboženství dostane zvláštního uznání např. zákonem.98
Většina dospělých obyvatel České republiky má ještě stále v paměti
překážky, které kladl církvi komunistický režim v průběhu své vlády po řadu
desetiletí. Podobně tomu tak bylo nebo stále je i v jiných státech.99 V současné
době v mnoha různých částech světa přetrvává velké množství obtíží pro
misionářskou práci nebo pro veřejné projevy náboženského života křesťana nejen
např. v zemích s muslimskou většinou,100 ale také na některých místech
v Indii,101 kde na útocích a mnoha formách pronásledování z různých příčin
participují často i ti, kteří se nehlásí k islámu.102
1.4.2 Misijní činnost jako dialog
Cesta dialogu s Bohem, s odpůrci či zájemci o evangelium patří k misiím
od počátku. Rozhovor vedl Ježíš s Otcem (srov. např. Jan 17, 1-5), se svými
učedníky (srov. např. Mt 16,13-20) a později apoštolové s nevěřícími nebo židy
(srov. např. Sk 4,5-12). Více podrobností o průběhu takového setkání máme
zachyceno v příběhu Filipa, který na pokyn anděla Páně jde z Jeruzaléma do
Gázy. Na trase potkává etiopského dvořana (srov. Sk 8,26-39) a jde s ním kus
cesty. Jejich rozhovor, při kterém Filip vysvětluje správci pokladů etiopské
královny jak porozumět Písmu, vyústí v křest tohoto člověka. Příklad ukazuje
nejen smysl otevřenosti vůči Boží komunikaci (srov. Sk 8,29), ale i východisko
pro to, aby se misionář stal úspěšným prostředníkem při úsilí o spásu druhého
člověka. Být na cestě s druhým znamená poukázat na něco shodného v jeho
existenci s Kristem.103
98
Srov. DH 5.
Srov. FRANZEN, A., Malé církevní dějiny, s. 288-289.
100
Srov. PRINZ, J., Křesťané v muslimském světě nežádoucí menšinou, Katolický týdeník, č.38/2010, s. 4.
101
Zahraniční zájemci o formaci v Misijní škole ICPE Mission v Bangalore jsou upozornění, aby do žádosti o vstupní
visum neuváděli, že se chtějí účastnit čehokoliv křesťanského. Pokud by byl důvod návštěvy země např. spirituální
křesťanská formace, vládní úředníci zpravidla odmítnou visa k pobytu udělit. Srov. MASCARENHAS, F., School of
Mission in Bangalore, s. 1.
102
Zprávy o pronásledování křesťanů v Indii (a ve světě) přináší pravidelně na svých webových stránkách např.
99
organizace Křesťanská mezinárodní solidarita (CSI). Více k tomuto tématu např. viz Křesťanská mezinárodní
solidarita (CSI), Čtyři roky po útocích indičtí křesťané stále trpí [online], dostupné na: < http://www.csicr.cz/indie_pronasledovani_kresta.php?sId=>.
103
Srov. MEISNER, J., Myšlenky k nové evangelizaci Evropy, s. 65.
23
Co je vysloveno, mělo by být dostatečně přesvědčivé pro srdce příjemce,
jak naznačuje výše uvedené vypravování o Filipu a správci pokladů. Důležitá je
empatie, trpělivé naslouchání, případná pomoc a znalost života, radostí i strastí
toho, na něhož se obracíme, abychom s ním mohli citlivě sdílet radostnou zvěst
Kristova evangelia s přihlédnutím k jeho konkrétní životní situaci.104
V rámci misií ve vybraných teritoriích k pohanům nebo nových sociálních
podmínkách (ad gentes) se užívá pojem inkulturace.105 Na křesťanskou víru se
klade požadavek univerzality, neměla by tedy být v žádném případě nijak
ztotožněna s konkrétní kulturou ani se na ni vázat, ale měla by přijímat vše dobré
a stále to zušlechťovat k Boží oslavě. Katolická církev se opírá o své vlastní
tradice, v souvislosti s posláním, které jí bylo Bohem vyhrazeno, navazuje
spojení s rozličnými kulturami. Tak v tomto případě získává církev i ostatní
kultury.106
1.4.3 Láska vyvěrající z Ducha svatého
Láska je bytí Boha v nás a naše bytí v něm (srov. 1 Jan 4,16). Duch svatý
je láska zůstávající v učednících (srov. Jan 14,17), kteří odvozují její přítomnost
z toho, že jim Ježíš dal svého Ducha (srov. 1 Jan 3, 24; 4,13). Viditelným
znamením naší lásky k Bohu byla (a je) láska k bratřím (srov. 1 Jan 3, 24; 4,13),
protože „každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná.“ (1 Jan 4,7) Pokud
zůstáváme ve vzájemné lásce, Bůh zůstává v nás a jeho láska dosáhla cíle (srov.
1 Jan 4,12). Od Ducha svatého, který řídí misie,107 pochází motivace k hlásání
radostného poselství evangelia celému světu, protože „Bůh tak miloval svět, že
dal svého jediného syna, aby každý, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl život
věčný.“ (Jan 3,16)
Dnešní svět od křesťana očekává v podstatě totéž, co oceňoval před téměř
dvěma tisíci lety (srov. Sk 2,44-47), aby jeho svědectví bylo přesvědčivé.
Požaduje prostý život, ducha modlitby, poslušnost a pokoru, vnitřní svobodu,
104
Srov. KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Instrukce ohledně některých aspektů evangelizace, č. 8.
Tento termín se objevil v druhé polovině 20. století a snaží se vystihnout dynamický vztah mezi kulturou a vírou.
Jde o požadavky, aby křesťanství nebylo příliš vázáno na tzv. západní kulturu, přípustnost vyjadřování křesťanského
105
náboženství pomocí prvků mimoevropských kultur a tvůrčí proměňování (očišťování) existující kultury. Srov.
PEŠEK, J., Inkulturace, Cesty katecheze, č. 1/2010, s. 20.
106
Srov. GS 58.
107
Srov. RM 30.
24
sebezapření, ale ze všeho nejvíc žitou lásku.108 Je to křesťanovo „poznávací
znamení“ (srov. Jan 13,35) ve světě sekularismu, rozpadu tradičních
společenství, indiferentnosti, působení sekt a nástupu konzumní společnosti.109
Pokud chceme, aby se apoštolské počínání stalo skutečným znamením
lásky, je nutná změna srdce, aby bylo prodchnuto láskou v službě našim bližním,
v činech, které jsou očekávány.110 Láska k ostatním lidem se má po praktické
stránce projevovat v sociální akci, v angažovanosti ve prospěch chudých,
trpících, ve prospěch spravedlnosti, míru a rozvoje,111 protože „láska vnesená
Bohem do našich srdcí otevírá nás bratřím.“112 Na straně příjemce radostné
zprávy platí, že se příklad lásky svým působením dotýká lidského srdce, činí ho
prostřednictvím Ducha otevřenějším k pochopení slov o spáse (srov. Sk 16,14).
108
Srov. EN 76, srov. též RM 38.
109
Srov. RM 31.
MOENS, J.L., Evangelizovať znamená milovať, s. 59.
111
Srov. RM 42.
112
ZVĚŘINA, J., Pět cest k radosti, s. 189.
110
25
2
Misijní
škola
v Bangalore
ICPE
Mission
Jedna ze služeb pro šíření evangelia institutu ICPE Mission113 je formace
v misijní škole, která patří k aktivitám misijního společenství (missionary
community) ICPE už od roku 1988. V současnosti vede komunita ve světě tři
misijní (evangelizační) školy: na Novém Zélandě, v Indii a třetí zřídila místní
pobočka komunity v Německu pod názvem St. Andreas School of
Evangelization.114 Misijní škola v Bangalore, hlavním městě indického státu
Karnátaka, je určena anglicky mluvícím studentům a byla založena v roce 2000.
K pilířům školy, které sdílí účastníci formace, patří misijní učení církve, život
v komunitě, vnitřní uzdravování a praktická zkušenost s evangelizací.115
2.1 Profil kandidáta formace v SOM v Bangalore
Formace v misijní škole v indickém Bangalore je doporučena především
laikům, mladým katolíkům, z celého světa bez rozdílu stavu a pohlaví, kteří
chtějí hledat Boží vůli celým svým srdcem a kteří by si přáli Ježíšovu radostnou
zprávu o vykoupení šířit kdekoliv, kam je Bůh pošle.116 Mezi účastníky jsou však
vítaní i starší, tzn. že věková hranice pro zájemce není přesně určena. Tito
katoličtí křesťané na dvanáct týdnů opouští své rodiny, ale také řeholní
113
Institut pro světovou evangelizaci - ICPE Mission neboli International Association of Christ's faithful of Pontifical
Right je misijním nástrojem komunity Glory of God International Covenant Community (dále GOGICC), která se
zrodila na Maltě jako jeden z impulzů katolické charismatické obnovy. Jednotlivá společenství této komunity
začala záhy vznikat po celém světě. GOGICC má dvě formy: místní komunity a misijní společenství (missionary
communities; pozn.: překlad tohoto výrazu, misijní společenství, zvolen z didaktických důvodů pro lepší
srozumitelnost, přel. T. Ondrušová) žijící v komunitách rezidenciálního typu. Spiritualitu misijního společenství
plně oddaného svému poslání mohou žít ve svých domovech i tzv. přátelé (friends or companions) misijního
společenství. Misijní společenství hlásící se ke GOGICC existují v Malajsii, Koreji, USA, Ghaně, Kolumbii,
Polsku, Itálii, Indii, Německu, na Novém Zélandě a Filipínách). Srov. ICPE Mission, ICPE Mission [online],
dostupné na <http://www.icpe.org/abouticpe>.
Srov. ICPE Mission, Missionary communities [online], dostupné na <http://www.icpe.org/missioncentres>.
115
Srov. D`SOUZA, V. J. A., Formation in School of Mission in Bangalore, s. 1.
116
Srov. ONDRUŠOVÁ, T., Itinerář studia Misijní školy ICPE Mission v indickém Bangalore, s. 1.
114
26
společenství a semináře, aby se zúčastnili intenzivní výukové formace,
uzdravujícího působení Ježíše i fáze aktivní evangelizace.117
Část kandidátů formace přichází do misijní školy hledat své místo v církvi
a smysl života. Studenti jsou svými duchovními průvodci po dobu formace stále
vedeni nejen k odevzdání svých životů do péče Boží prozřetelnosti, ale také
k citlivosti na projevy Boží vůle.118
2.2 Formační tým v SOM v Bangalore
Formační tým tvoří členové misijního společenství ICPE v Bangalore,
jehož představeným je Fritz Mascarenhas.119 Členové společenství žijí téměř
všichni (včetně svých rodin, pokud jsou ve stavu manželském) v jednom domě
podle zvyklostí misionářských společenství ICPE, s vědomím důvěry v Boží
prozřetelnost a dodržují předem stanovený denní harmonogram. Dohromady
připravují jídlo, pojedí, uklízejí společné obydlí, žijí intenzivně liturgií, mají jak
kolektivní, tak vlastní soukromou modlitbu v kapli. Klade se při ní důraz zvláště
na modlitbu chval, kterou společenství považuje vedle misií (evangelizace) za
zvláštní součást své spirituality. Dalším pilířem je „kontemplování v činnosti“
spočívající v hledání odpovědí ve světle Písma či modlitby a svědectví
ostatním.120 Místo v životě misijní rodiny má i rekreace a vzájemné sdílení.
Každý z členů se podle aktuálních požadavků připravuje na misii, evangelizaci či
pastoraci ve svém okolí tak, aby vždy a za každých okolností platilo motto
celého společenství „poznávat Krista a toto poznání umožnit i ostatním.“121
117
118
Srov. tamtéž, s. 15.
ICPE Mission India v Bangalore ve čtvrti Richmond Town bylo oficiálně otevřeno v roce 1999 jako výsledek
dlouhodobého úsilí a vize, jejíž realizaci považovali za své poslání manželé Fritz a Diana Mascarenhas. Oba získali
pro vedení společenství bohaté zkušenosti za deset let služby Pánu v ICPE Mission na Maltě a na Filipínách. Za sídlo
byl prozatím zvolen jejich vlastní rodinný dům, i když by v budoucnu bylo optimální, aby pro společný život členů
byla vyhrazena rezidence vyhovující lépe všem požadavkům. K dalším bohatým aktivitám místního misijního
společenství v Bangalore patří modlitební setkání v místních jazycích, duchovní služba ve věznici a nemocnici, práce
katechetů, asistence společenství mladých, poradenství v duchovních otázkách, evangelizační kurz apod. Srov. ICPE
119
Mission, About us, [online], dostupné na: < http://www.icpe.org/india>.
120
Srov. tamtéž; srov. též RM 91.
121
V ang. verzi „to know Him and to make Him known“. Srov. např. ICPE Mission, Life in Community [online],
dostupné na: <http://www.icpe.org/communities>.
27
Vedoucí je odpovědný za celý chod školy, včetně přijetí kandidátů do
formace, komunikaci s externími přednášejícími, materiální zabezpečení apod.
Dalšími členy týmu byli tři ženatí muži a tři svobodné ženy různého věku. Je
vhodné, aby k týmu patřil kněz. Podmínky složení nebo konkrétní počet členů
formační skupiny není určen ani žádnými stanovami komunity, ani lokálního
společenství, ale vychází vstříc daným možnostem.122
U formátorů se předpokládá duchovní i lidská zralost, absolvování
předchozí formace a zkušenost s využíváním charismatických darů.123 Jejich
poslání vyžaduje značný smysl pro zodpovědnost a oddanost Bohu, protože mají
být účastníkům svědky pravého života podle evangelia a plné odevzdanosti do
vůle Ježíše Krista. Pro studenty je také důležité, aby ve formačním společenství
panovala jednota a probíhala spolupráce na požadované úrovni. Není důležitá jen
síla osobnosti nebo zkušenost členů týmu, ale především láska Kristova, která má
stále mezi všemi panovat.124
2.3 Aspekty formace SOM v Bangalore
Účast na formaci v Misijní škole ICPE Mission v Bangalore je jednou
z možností, jak zareagovat na Ježíšovu výzvu stát se „rybářem lidí“ (srov.
Mt 4,19). Příprava učedníka je v první fázi koncipována a vedena tak, aby
student kultivací různých složek své osobnosti získal větší sebedůvěru a jistotu
v předávání radostné zprávy evangelia ostatním lidem. Druhá část průpravy,
evangelizační fáze, vychází z požadavků Redemptoris missio Jana Pavla II. Je
vedena pomocí předem připravených svědectví, scének (skečů), písní
a komponovaných programů pro nevěřící i pro katolické věřící.
2.3.1 Formační fáze
Mezi všemi výchovnými prostředky církev klade zvláštní důraz na
instituci školy,125 protože umožňuje ucelenou a mnohostrannou výchovu
mladých křesťanů nejen v teoretické rovině, ale také ve specifickém případě
122
Srov. ChL 24.
124
Srov. GE 8.
123
28
misijní školy speciálněji zaměřenou výchovu k předávání zvěsti evangelia, na
kterou má křesťan nárok.126 Formování charakterové, intelektové i duchovní
dimenze osobnosti tvoří nedílnou a nezbytnou průpravu k misijní činnosti.
2.3.1.1 Formace charakteru účastníka
Jedním ze základních prvků misijní školy ICPE Mission je život ve
společenství, kde se zúčastnění učí jednat a vycházet s jinými lidmi. Národnostní
složení studentů je obvykle poměrně rozmanité. Misijní škola v Bangalore je na
asijském kontinentě, proto převažují mezi zúčastněnými především studenti
z Indie, resp. ze zemí v Asii.127 Rozdílnost kultur s sebou nese, zvláště pro
evropské účastníky, velmi obohacující prvek zkušenosti s „jednotou v Duchu
svatém“ (srov. Sk 4,32) a univerzalitou církve (srov. Mk 16,15).
Rozvrh dne, který tvoří součást harmonogramu misijní školy ICPE
Mission, pomáhá lépe organizovat čas.128 Pevně stanovená a přísně dodržovaná
doba aktivit pomáhá studentům vnášet řád nejen do běžných činností společného
života, ale i modlitby a slavení liturgie. K náplni dne patří i volno k péči o sebe,
hrám a jiné rekreaci.129 Jeden den v týdnu, neděle, je vždy vyhrazena k tomu, aby
si účastníci udělali program podle svých představ, jsou povoleny návštěvy
rodinných příslušníků a přátel.130 Často se plánují společné akce a výlety, které
sjednocují a obohacují kolektiv.
Po celou dobu formace účastnící bydlí samostatně ve vlastních
pokojích,131 kde je chráněno jejich soukromí.132 Očekává se od nich udržování
pořádku a čistoty, kontrola pokojů členy vedení je podle řádu přípustná.133
Společenství všech účastníků i formátorů se schází ráno v kapli při společném
slavení mše svaté, dopoledne před začátkem programu výuky na modlitbu chval,
na výuku, odpoledne na prosebné modlitby a večer na růženec. Důležitou
125
Srov. GE 5.
Srov. AA 31.
127
128
Srov. Příloha 1.
129
Srov. Příloha 3.
130
Srov. Příloha 7.
131
Ubytování pro běh misijní školy v roce 2010 bylo zajištěno v Retreat House, který náleží k St. Joseph Seminary
jezuitského řádu. Jedná se o místo pro duchovní setkání, obnovy aj. Srov. ONDRUŠOVÁ, T., Itinerář studia Misijní
126
školy ICPE Mission v indickém Bangalore, s. 2.
132
Z této ustálené praxe mohou být výjimky z kapacitních nebo zdravotních důvodů v případě fyzického hendikepu
účastníka. Srov. MASCARENHAS, F., School of Mission in Bangalore, s. 1.
133
Viz bod 7, Příloha 7.
29
součástí harmonogramu dne je společné jídlo v prostorách jídelny formou
švédského stolu, která učí neplýtvat, a pravidelný úklid společných prostor
organizovaný týmem vedoucích. 134
Život v kolektivu napoví více o dobrých či špatných vlastnostech každého,
měl by vést k sebepoznání a toleranci druhých. Je příležitostí k osobnostnímu
růstu, cvičení trpělivosti a lásce k ostatním, kteří mají jak odlišný charakter, tak
jiné kulturní zvyklosti a přístup. Ve formaci se přijímá křesťanský pohled na
respekt k lidské důstojnosti (srov. Gal 3,28) a potřeba zaměřit se na Boha, pokud
chceme dorůst plnosti svobody.135 Na posilování kladných vlastností se může
podílet také absence některých složek životního standardu samozřejmého nejen
ve střední Evropě.136
Formace i společný život má za úkol vybudovat vyrovnanou a zralou
osobnost křesťana schopnou důvěryhodně svědčit svým životem i slovem o lásce
Kristově137 a evangeliu.138
2.3.1.2 Intelektuální formace
S formací charakteru je spjata formace intelektuální. Člověk je rozumové
přirozenosti, která se může zdokonalovat moudrostí. Prostoupí-li ho, pak je
přitahován více k věcem neviditelného světa.139 Intelektová formace se dotýká
celé řady témat, neboť je také „nutno, aby laici důkladněji znali katolické učení,
zvláště sporné body“140 v dialogu s nevěřícími. Formování intelektové stránky by
mělo být úzce provázáno s duchovním životem, aby se mohla plně a harmonicky
rozvinout. Vyučování v SOM141 probíhá vždy dopoledne a probírají se
následující témata:
• Otcovské srdce Boha (Father Heart of God)
Cílem výuky je blíže porozumět Boží lásce, která je nesrovnatelně větší
než láska rodičů. Setkání má účastníky povzbudit k hledání pravého obrazu
134
Srov. KKC 1731.
136
Pere se rukama ve studené vodě, špína „vytlouká“ na kameni a prádlo máchá ve kbelíku. Srov.
ONDRUŠOVÁ, T., Itinerář studia Misijní školy ICPE Mission v indickém Bangalore, s. 5.
137
Srov. RM 42; EN 41.
135
138
Srov. GS 15.
140
AA 31.
141
Srov. Příloha 2.
139
30
Boha. Učí je přemýšlet o tomto základním předpokladu autentické křesťanské
víry i jako o cestě k sebepřijetí. K tomu nutně patří překonat obavy ze ztráty
vlastních (chybných) představ, protože jen tak lépe porozumíme Boží lásce.142
• Hřích a spása (Sin and Salvation)
Téma je zaměřeno na problematiku hříchu a jeho fatálních důsledků ve
vztahu k Bohu. Nechyběly ani praktické rady (např. kontrola nad představivostí,
soustředěnost aj.), jak se v životě vyhnout pokušení a lépe se soustředit na Boží
vůli (srov. Řím 12,2), kterou máme konat.143 Přestože nevyhnutelně i životem
v Bohu směřujeme k fyzické smrti, je to paradoxně pro křesťana okamžik
naplnění spásy: setkání s milujícím Bohem na věčnosti.144
• Vnitřní uzdravení (Inner Healing)
Lekce má zcela nezastupitelné místo ve formaci účastníků, protože jim
pomáhá na cestě k plnosti křesťanského života (srov. Jan 10,10). Tvoří teoretický
rámec k modlitbám za vnitřní uzdravení, které se konají v návaznosti na uvedený
celek výuky v podvečer. Účastníci by měli po probrání tématu vložit svou důvěru
v uzdravující Boží moc a přijmout spoluzodpovědnost za uzdravení.145
• Duch svatý, jeho dary, charismata (Holy Spirit/Gifts/Charisms)
Účastníci jsou při probírání tématu upozornění na nenahraditelnost darů
Ducha svatého pro šíření evangelia. Zvláštní místo mezi nimi zabírá dar víry.
Nejedná se pouze o dary uvedené v Písmu (srov. 1 Kor 12-14), ale o mnoho
dalších, které lze pro prospěch církve rozvíjet a pěstovat.146 Úkolem z této lekce
bylo nejen prosit o co nejvíce darů, ale také je užívat ve shodě s Boží vůlí.147
• Duchovní boj, přímluvy (Spiritual Warfare/Intercession)
V autentickém duchovním životě potkává křesťana řada pokušení ke
hříchu. Při této části výuky je účastníkům představena celá řada nástrojů,
142
143
144
Srov. KKC 1020.
146
Srov. EG 130.
147
145
31
duchovních zbraní, k boji se svody těla, světa a zla. Student je veden k tomu, aby
ocenil vítězství Kristova kříže, společenství církve a modlitbu či jiné prostředky
k osvobození od Zlého.148 Jedním z cílů lekce je upozornit na podceňování vlivu
„satana, svůdce celé země“ (Zj 12,9) v současnosti.149
• Svátosti (Sacraments)
Téma svátosti zevrubně mapuje další blok vyučování. Studenti si měli
uvědomit, že svátost je nesmírně cenný dar Boží na cestu ke spáse. Přednášející
dává svátosti do vzájemného vztahu150 a klade důraz také na jejich
nezastupitelnost a cenu jako prostředků ke svatosti.151
• Písmo (Scripture)
Lekce o Písmu svatém se nese ve znamení církevního dokumentu Dei
verbum. Texty Slova Božího jsou inspirovány Duchem svatým a Bůh se v něm
zjevuje (srov. Ef 1,9). Student by proto měl odpovědět na Boží výzvu, přečíst
postupně celé Písmo a používat ho jako duchovní potravu pro poznání Krista. Pro
pochopení souvislostí slouží výklady a vysvětlivky.152
• Modlitba (Prayer)
V Novém zákoně je modlitba živým vztahem Božích dětí k jejich
nekonečně dobrému Otci a život v tomto ohledu znamená být stále v přítomnosti
a společenství Božím.153 V této lekci se vyzdvihuje důležitost této základní
součásti života křesťana. Jedno z hledisek cíle výuky je také akceptování řádu
v modlitbě a času k budování předpokladů k této činnosti.154
• Modlitba chval (Worship)
Modlitba chval jako životní styl se vysvětluje v další lekci vyučování.
Cílem je přinést teologické zdůvodnění každodenní náplně života církve.155 Pro
148
K otázce po identitě Zlého srov. KKC 2851.
150
Srov. KKC 1210.
151
Srov. LG 42.
149
152
Srov. DV 25.
Srov. KKC 2564-2565.
154
155
Srov. LG 41.
153
32
misijní společenství ICPE je modlitba chval nejen jednou z opor života, ale také
přirozená odpověď křesťana ve vztahu s Bohem (srov. 1 Sol 5,16-18). Podnětné
seznámení s eucharistií jako způsobem chval156 má studentům odhalit pohled na
tuto svátost z jiného úhlu.
• Církev a obrana jejího učení (Church and Apologetics)
Obsáhlá problematika týkající se církve a jejího učení se probírá jako
několikeré setkání s klíčovými tématy s ohledem na často kladené otázky (např.
evoluce, neposkvrněné početí apod.). Studentům se během výuky ponechává
prostor k diskusi, aby bylo možné zodpovědět nejasnosti nebo pro sdílení
zkušeností s životem v církvi.157
• Rozlišování (Discernment)
Téma rozlišování v duchovním životě je ve výuce pojato především jako
řada praktických rad k hledání Boží vůle skrze dar rozlišování, o kterém se
zmiňuje sv. Pavel (srov. 1 Kor 12,10). Odhalování Božího plánu a rozhodnutí pro
něj si žádá vyznat se ve vlastních pocitech a vede k pokoji. Boží cesta je ta, která
vede ke štěstí, proto jsme byli vyzváni: „Modlete se za pokoj v duši!“158
• Spiritualita (Spirituality)
Přednášející definuje křesťanskou spiritualitu jako neustálé prohlubování
vztahu s Bohem. Rozebírání různých stránek dynamiky tohoto procesu se
věnovala řada mystiků. Studenti mají pochopit, že láska není jen pocit, ale také
závazek a rozhodnutí následovat Ježíše, které nemusí být jednoduché. Za úkol je
dáno, aby účastník po rozjímání v kapli šel ke stěně, rozpřáhl ruce jako Ježíš
a představil si svůj „největší kříž“. S pocitem agonie či bolesti by měl říci Bohu,
že je s ním v jednotě.159
156
Srov. KKC 2643.
Srov. ONDRUŠOVÁ, T., Itinerář studia Misijní školy ICPE Mission v indickém Bangalore, s. 37-38.
158
159
Srov. tamtéž, s. 43-44.
157
33
• Evangelizace (Evangelization)
Výuka vrcholí tématem zahrnujícím evangelizaci, která je zároveň
povoláním ke svatosti160 a následováním poslání Krista.161 Účastníci jsou
upozorněni, že každý má své „misijní pole“ (srov. Sk 1,8), kde má povinnost
ohlašovat radostnou zprávu Kristovu, neboť víra je ze slyšení (srov. Řím 10,17).
V lekci se podtrhuje význam trpělivosti u „rybáře pro Krista“ (srov. Mt 4,19) pro
úspěch v poslání misionáře. Za úkol si každý student stylizuje osobní svědectví
o svém obrácení k Ježíši.162
2.3.1.3 Duchovní formace
Každý účastník misijní školy ICPE Mission „je pouze tehdy opravdový
misionář, jestliže se dá na cestu svatosti.“163 To je jeden z cílů duchovní formace,
která je nutná pro ty, kteří se rozhodli hlásat radostnou zprávu evangelia
ostatním. Skuteční misionáři povolaní Pánem (srov. 1 Kor 9,16) předávají
s osobním zaujetím svědectví o Kristu (srov. 2 Kor 5,14), neboť „je nemožné,
abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (Sk 4,20) Jejich snahy
a práce nekončí posledním dnem pobytu v Misijní škole ICPE Mission, ale jedná
se o celoživotní poslání.164 Formace v misijní škole má takové prvky, aby student
mohl žít podobnou spiritualitou jako misionáři společenství ICPE.
Účastníci formace slaví každý den ráno mši, na které aktivně participují
jak při přípravě, tak v jejím průběhu. Bohoslužby byly určeny pouze pro studenty
misijní školy a formační tým. Studenti jsou vedeni k tomu, aby pro ně byla
eucharistie nejintimnější spojení s Kristem. Pravidelná účast na liturgii a svaté
přijímání se považuje za každodenní potřebu misionáře.165
S eucharistií je spojena svátost smíření, která má v životě misionáře
nezastupitelné místo, protože by „měl být stále v milosti posvěcující, aby byl
vnímavý k Božímu vedení a poznání Boží vůle.“166 Proto se požaduje, aby každý
účastník formace chodil ke zpovědi častěji, nejméně jednou za měsíc. Ke svátosti
160
Srov. ChL 17.
Srov. RM 39.
162
161
163
Srov. RM 90.
Srov. RM 66.
165
Srov. ONDRUŠOVÁ, T., Itinerář studia misijní školy ICPE Mission v indickém Bangalore, s. 32.
166
Tamtéž, s. 33.
164
34
smíření bylo možné si vybrat kněze z jezuitského semináře. Ti, kteří přijmou
rozhřešení a pokání se zkroušeným srdcem, dosáhnou pokoje, klidného svědomí
spolu s velmi hlubokou útěchou ducha,167 která je pro duchovní život misionáře
tolik žádoucí.
Již od počátku formace se studenti společně modlí před výukou modlitbu
chval v kapli. Patří nejen ke spiritualitě společenství, ale také ke způsobu jak
vyjádřit radost křesťana z nového dne a vděčnost Stvořiteli (srov. např.
Mt 11,25). Chvály, včetně zpívaných, by měly provázet studenty v každém
okamžiku dne, protože každý moment může sloužit k Boží oslavě. I z tohoto
důvodu se osobní volno ve škole často užívá k soukromé modlitbě nebo
přímluvné modlitbě ve skupině. V odpoledním programu bylo vyhrazeno místo
Korunce Božího milosrdenství v rámci úvodu k přímluvným modlitbám. Každý
mohl na setkání přednést svou prosbu a následovala modlitba v jazycích. Večer
uzavírá den modlitba růžence, která je posledním bodem společného
programu.168
Dalším nezbytným zdrojem k duchovnímu životu je Písmo svaté.
Setkávání s Božím slovem vede účastníky formace k poznávání Krista (srov.
Flp 3,8), hledání odpovědí na věroučné otázky. S Ježíšem jsou prostřednictvím
Písma živě ve spojení v průběhu liturgie, vyučování, modliteb a všech dalších
aktivit, aby se stále sytili „chlebem života.“169
K duchovní formaci patří i malá společenství neboli skupinky (cell
groups), které tvoří minimálně tři účastníci a jeden vedoucí z formačního týmu.
Personální obsazení má na starosti vedení týmu formátorů. Skupinky jsou
rozděleny podle pohlaví a schází se odpoledne jednou za dva dny.170 Účelem
setkání je vzájemné hlubší poznání, povzbuzení, sdílení názorů, dojmů či
postřehů z přednášek a navození atmosféry otevřenosti ve vzájemné důvěře.
Mimo kontakt v rámci skupinek má každý účastník určeného důvěrníka
(sharing partner) z týmu vedoucích, který je nápomocen k řešení obtíží,
zodpovězení dotazů, doprovázení i v duchovním vedení. Schůzky bývají obden,
pokud si účastník přeje probrat určité téma.171
167
Srov. KKC 1468.
168
Srov. DV 21.
170
Srov. Příloha 3.
171
169
35
2.3.2 Misijní fáze
Všechny druhy formace osobnosti připravovaly účastníky na vyvrcholení
průpravy v podobě praktické evangelizace, která se konala poslední týden
programu misijní školy.172 Finální fáze se snaží účastníky přiblížit Bohu a Jeho
lásce aktivním připodobněním k prvním učedníkům Krista, apoštolům. Také si
klade za cíl, aby si absolventi misijní školy byli vědomi nezastupitelnosti hlásání
evangelia v církvi173 a přijali jeho projevy za součást svého každodenního života
přes potenciální obtíže, které Ježíšova učedníka čekají (srov. Sk 4,2). Pojetí stáže
je koncipováno jako intenzívní hlásání evangelia v rámci návštěvy dvou míst
každý den. Za organizaci a bližší domluvu našeho evangelizačního či misijního
působení174 je zodpovědný vždy někdo z formátorů. 175
„Mladí lidé se musí stát prvními a bezprostředními apoštoly mladých tím,
že budou apoštolsky působit sami mezi sebou,“176 proto evangelizační působení
začalo návštěvou chlapeckého učiliště Seva Sadan, kde se sloužilo Pánu (srov.
Mk 10,45) komponovaným programem o životě z víry. Ten se skládal z našeho
svědectví, scének a několika písní chval. Na konci krátkého pásma byli všichni
misionáři k dispozici žákům. Někteří z nich využili nabídky k přímluvné
modlitbě a diskusi o otázkách křesťanství. Odpoledne byl program reprízován
pro klienty domu Holy Spirit Home, ve kterém se pečuje o seniory.177 Misionáři
odcházeli obohaceni svědectvím lidí, kteří i přes hendikep pokročilého stáří žijí
smysluplný, důstojný život a touží po naději.178
Následující den dopoledne pokračovalo „zvěstování lidu těch slov života“
(Sk 5,20) v klášteře Contemplative Sisters of Good Shepherd, odpoledne pak na
církevní škole Xavie Nilaya. Ve středu opět vystoupení ve „škole soucitu“ (srov.
Mt 25,36) v domově pro seniory a odpoledne následovalo hlásání na střední dívčí
škole St. Annes PU College. Čtvrtek byl vyhrazen předvedení pásma a svědectví
o Kristu na střední škole Holy Spirit School.179
172
Srov. Příloha 4.
Srov. EN 60
174
Specifické podmínky v Indii umožňují nejen tzv. novou evangelizaci, ale i misii ad gentes. Srov. RM 34.
175
Srov. Příloha 4.
173
176
AA 12.
178
Srov. GS 27.
179
Srov. Příloha 4.
177
36
Odpoledne vyrazili studenti ve dvojicích po vzoru Ježíšových učedníků do
ulic Bangalore oslovovat kolemjdoucí (srov. Mk 6,7). S modlitbou za vedení
Duchem svatým je zastavovali a svědčili jim o Ježíši.180 Občas někdo projevil
zájem o společnou přímluvnou modlitbu. Pátek patřil návštěvě vzdělávacích
institucí. Studenti navštívili chlapeckou školu St. Joseph PU College a Jyothi
Nivas College, školu pro mladé ženy. V sobotu byla v programu střední
zdravotní škola pro dívky a odpoledne následovala znovu evangelizace po
dvojicích žena a muž v nákupním centru.
Závěrečné setkání v SOM už bylo ve znamení rozboru „lidské“ stránky
studentských snah o to, aby se „církve upevňovaly ve víře a počet bratří rostl
každým dnem“ (Sk 16,5), požehnání a rozloučení.181
Laikové musí přinést svůj příspěvek […]. Neučiní to pouze svou aktivní
a zodpovědnou účastí na životě obce a svým nenahraditelným svědectvím, nýbrž
i angažovanou misionářskou horlivostí vůči těm, kdo ještě nevěří, nebo kdo už nežijí
vírou získanou ve křtu. Toto velmi prosté a zároveň ohromující zvěstování dluží církev
lidem. Ve slovech a životě každého křesťana může a musí zaznít toto poselství: Bůh tě
miluje, pro tebe přišel Kristus, Kristus je pro tebe „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6).182
180
Mluvit pouze o Bohu není v Indii přínosné. V tradiční indické kultuře (např. v hinduistickém prostředí) existuje
bohů celá řada.
181
182
ChL 34.
37
3 Přínos formace Misijní školy ICPE
Mission v Bangalore absolventům
Dostupné informace v českých i zahraničních pramenech potvrzují, že
zatím nebyl přínos formace Misijní školy ICPE Mission v Bangalore pro
absolventy nikým metodicky a cílevědomě zpracován.183 Výsledky, které šetření
tohoto přínosu nabízí, proto pomohou zorientovat se v dané oblasti a ukázat
témata k zamyšlení či zpětnou vazbu jak pro účastníky, tak pro formační tým
SOM v Bangalore.
3.1 Výzkum a jeho cíle
Cílem výzkumu bylo konkrétněji zmapovat přínos formace Misijní školy
ICPE Mission v Bangalore pro absolventy prostřednictvím jejich subjektivního
vnímání míry změny v dimenzích osobního jednání, myšlení, prožívání a úrovně
znalostí v náboženské oblasti ve srovnání s předchozím stavem, tj. před nástupem
na SOM. Na základě výsledků můžeme identifikovat oblasti, které úpravou
rozvrhu nebo např. mírou intenzity působení formačního týmu či jinými
prostředky efektivněji zapůsobí na budoucí posluchače SOM. Z dostupných
zjištění lze třeba také vycházet při formulaci doporučení pro formační tým SOM.
Základní otázkou (výzkumnou otázkou) je předpoklad, že pokud se daří
naplňovat cíle formování profilu absolventa v SOM v Bangalore, mělo by se to
projevit v lepším sebehodnocení vlastního jednání, myšlení, prožívání a znalostí
v náboženské oblasti.
Absolvent SOM se v ideálním případě na základě subjektivního
sebehodnocení bez ohledu na časovou prodlevu od absolutoria při naplnění cílů
školy:
1. vnímá jako lépe komunikující o sobě, svých pocitech, víře apod.;
183
38
2. posuzuje, že se stále věnuje evangelizační činnosti;
3. domnívá, že se mu daří lépe vysvětlovat otázky věrouky, života církve
i osobní postoje k víře ostatním v rámci evangelizační činnosti;
4. vnímá s vyšší mírou osobní pohody a větší vyrovnaností díky procesu
uzdravování tak, jak je chápán na půdě SOM;
5. hodnotí jako poučenější v otázkách věrouky (např. znalost katechismu,
dekretů a encyklik…);
6. deklaruje, že v důsledku formace v SOM lépe poznal sám sebe (např. svou
identitu, své cíle apod.);
7. považuje za člověka se stabilnějším a lepším řádem praxe náboženského
života po absolvování SOM;
8. rozvíjí náboženským životem ve větší intenzitě, příp. rozsahu, než tomu
bylo před nástupem do SOM;
9. snaží po formaci v SOM klást evangelizaci a život podle katolické
věrouky na první místa v žebříčku svých hodnot a projevuje to svým
smýšlením a jednáním.
Takto formulované hypotézy (výzkumné otázky) byly určeny k dalšímu
prověření.
3.2 Výzkumné metody
Při formulaci cíle, výzkumné otázky (hypotézy) a možnosti hledání
odpovědi se jako postup řešení nabízely pro objektivitu a věrohodnost získaných
výsledků prvky metody kvantitativního výzkumu. Jedná se o typ výzkumu
založený na využití dotazníkového šetření, protože vzhledem k účelu a povaze
této práce nabízí příslušnou vypovídací hodnotu ve vztahu k zadání. Pro srovnání
však nebylo možné použít žádná stávající šetření nebo výzkumy mezi absolventy
SOM v Bangalore.
Zvolený přístup představuje efektivní techniku, která umožňuje práci
s relativně vysokým počtem respondentů při poměrně nízkých finančních
nákladech nebo časových nárocích na odpovídající. Zároveň je možné
respondentům zaručit anonymitu. Pro rozhodnutí použít techniku dotazníku
svědčí také příznivé podmínky pro vyhodnocení a dostatečná míra
reprezentativnosti výsledků pro účely vyhodnocení názorů a postojů respondentů
k přínosu formace SOM.
39
Dotazník byl sestaven tak, aby poskytl odpovědi na výzkumné otázky,
které byly formulovány. V úvodu respondent odpovídal na dotazy zahrnující
bližší vymezení zkoumané osoby (např. pohlaví, země původu atd.). Otázky byly
seřazeny tak, aby pokrývaly jednotlivá témata výzkumných hypotéz.184 Celkem
bylo do dotazníku zahrnuto 17 otázek,185 jejichž zodpovězení by mělo
respondentům trvat přibližně 5 až 10 minut. Při koncipování dotazníku bylo
nutno brát v úvahu rovnováhu mezi počtem otázek a předpokládaným časem,
který bude nutné strávit vyplněním, aby respondent udržel svou pozornost
(ovlivnění kvality) nebo vůbec dotazník dokončil.
Ze tří typů otázek (otevřené, polouzavřené, uzavřené) byly po rozvaze
zvoleny uzavřené otázky. Tato forma nabízí pro následné zpracování výhody.
Neskýtají nebezpečí, že budou vyplněny rozdílně, v různém rozsahu nebo vůbec,
a vyhodnocení odpovědí je časově i technicky méně náročné. Byly použity
otázky, u kterých se nabízela buď jednoznačná odpověď (např. věk respondenta),
dichotomická varianta, nebo alternativní možnost odpovědi (výběr ze čtyř
možností: určitě ano, spíše ano, ne, nevím). Od respondentů se očekávalo, že
budou odpovídat na všechny otázky. Při konstrukci dotazníku se vycházelo
z předpokladu, že neexistuje logický důvod, aby nebyla některá z otázek
adresátem zodpovězena.
Pro dobré zkušenosti byla po úvaze za nejvhodnější uznána elektronická
administrace prostřednictvím e-mailové komunikace v anglickém jazyce pomocí
on-line dotazníků vytvořených v programu Netquest.cz.186 Obeslané absolventy
seznamoval s probíhajícím šetřením krátký průvodní text motivačního dopisu,187
který přiblížil respondentům formou pozvánky cíl výzkumu a formu šetření. Pro
případné otázky či vzkazy se ukázalo za vhodné připojit kontaktní údaje na
autorku.
Předmětem výzkumu není hledání a objasnění různých psychologických
a sociologických vazeb či souvislostí, proto nebyly použity statistické metody
pro hlubší analýzy vztahů mezi získanými daty .
184
V případě tématu výzkumné otázky č. 8 je pro lepší pochopení jeho rozsah pokryt otázkami 10 až 14 v dotazníku.
Viz Příloha 6. Do celkového počtu otázek není započtena poslední, která vyzývala respondenta, aby připojil blíže
nespecifikované komentáře či vzkazy. Není uvedena, protože odpověď nemusela mít souvislost s výzkumem.
186
Služby Netquest.cz na www.netquest.cz umožňují ve zvoleném účtu Premium komplexní přístup k řešení úkolu
185
(např. zadání online dotazníku, distribuci prostřednictvím e-mailů, vyhodnocení, příp. stažení získaných dat formou
reportu pro klienta). Pokud se nejedná o zkušební čtrnáctidenní verzi, je servis placený (min. měsíc). Po ukončení
spolupráce nejsou data pro výzkumníka přístupná.
187
Viz Příloha 5.
40
3.3 Výzkumný soubor
Výzkumný soubor tvořilo 84 absolventů SOM v Bangalore z běhu kurzů,
které se konaly v letech 2006, 2007, 2008, 2010 a 2011.188 Všem byl zaslán
motivační dopis s odkazem na link dotazníku.189 Návratnost vyplněných
dotazníků byla 57 (67,86 % z celkově rozeslaných). Výzkumný vzorek tvořilo
24 mužů (42 %) a 33 žen (58 %) z 6 zemí světa: 46 odpovědí z Indie (80,70 %),
3 odpovědi z Česka (5,26 %), 2 odpovědi z Tanzanie (3,51 %), 2 odpovědi
z Malajsie (3,51 %), 2 odpovědi ze Slovenska (3,51 %), 2 odpovědi z Kanady
(3,51 %). Věkový průměr respondentů byl 37,84 let, v době absolvování SOM
činil 29,68 let (v rozpětí od 20 do 50 let).
Účast na výzkumu byla ze strany respondentů dobrovolná a byli
v průvodním dopise informováni, že výsledky budou zpracovány anonymně
a pouze pro účely výzkumu. Pro zvýšení motivace účastníků při vyplňování
dotazníků jim bylo nabídnuto, že je v případě zájmu seznámíme s výsledky
výzkumu.190 O tuto možnost projevila zájem 24 respondentů a výsledky jim byly
zaslány prostřednictvím e-mailu. Výsledky byly získávány od 27. března do
21. dubna 2015, kdy byl výzkum ukončen, a bylo započato s vyhodnocováním.
3.4 Analýza výsledků výzkumu
Otázka č. 5: Myslím si, že mi formace v SOM pomohla lépe komunikovat
s ostatními o sobě, svých pocitech a víře.
188
E-mailové kontakty na absolventy dostupné v době přípravy a průběhu výzkumu. Srov. D`SOUZA, V. J. A.,
Formation in School of Mission in Bangalore, s. 1.
189
Viz http://www.netquest.cz/participant-benefits-of-formation-in-som-school-of-mission-in-indian-bangalore.cz.
190
Viz Příloha 5.
41
Obr. 1: Přínos formace SOM k lepší komunikaci o sobě a víře
počet studentů
v procentech
80
70
60
50
40
30
20
10
0
59,65
ano
spíše ano
38,6
ne
1,75
0
nevím
Tab. 1: Přínos formace SOM k lepší komunikaci o sobě a víře
Odpovědi
Počet respondentů (%)
Počet respondentů
ano
59,65
34
spíše ano
38,60
22
ne
1,75
1
nevím
0
0
S tím, že formace SOM přispěla k lepší úrovni komunikaci o sobě či víře,
souhlasil nadpoloviční počet respondentů, přesněji 34. O něco méně (22)
označilo, že spíše souhlasili s přínosem a pouze jeden uvedl, že mu formace
v SOM nepřispěla ke schopnosti lépe komunikovat o sobě a víře.
Otázka č. 6: Jsem aktivně zapojen do evangelizace v duchu SOM v místním
společenství.
Obr. 2: Míra aktivity při zapojení do evangelizace ve společenství
počet studentů
v procentech
80
70
60
50
40
30
20
10
0
61,4
ano
spíše ano
26,32
ne
12,28
nevím
0
Tab. 2: Míra aktivity při zapojení do evangelizace ve společenství
Odpovědi
Počet respondentů
ano
26,32
15
spíše ano
61,40
35
ne
12,28
7
nevím
0
0
42
Zda se absolventi SOM aktivně zapojují do evangelizace ve svém okolí,
odpovědělo 15 respondentů, že určitě ano, 35 respondentů, tedy nadpoloviční
počet, že spíše ano a 7, že ne.
Otázka č. 7: Myslím, že mi SOM pomohla, abych uměl lépe vysvětlit otázky
věrouky, života církve i osobní postoje k víře ostatním.
Obr. 3: Přínos formace SOM pro vysvětlení věrouky i svého postoje
počet studentů
v procentech
80
70
60
50
40
30
20
10
0
45,61
ano
54,39
spíše ano
ne
0
0
nevím
Tab. 3: Přínos formace SOM pro vysvětlení věrouky i svého postoje
Odpovědi
Počet respondentů
ano
45,61
26
spíše ano
54,39
31
ne
0
0
nevím
0
0
Celkem 26 respondentů odpovědělo určitě ano na otázku, zda po
absolvování SOM lépe dokážou vysvětlit otázky věrouky, života církve i své
postoje a 31 dotazovaných odpovědělo, že spíše ano.
Otázka č. 8: Vnímám sám sebe s větší mírou osobní pohody a vyrovnanosti díky
procesu uzdravování tak, jak je chápán na půdě SOM.
43
Obr. 4: Přínos procesu uzdravování v SOM
80,7
90
80
70
60
50
40
30
20
10
0
počet studentů
v procentech
ano
spíše ano
ne
15,79
3,51
nevím
0
Tab. 4: Přínos procesu uzdravování v SOM
Odpovědi
Počet respondentů
ano
80,70
46
spíše ano
15,79
9
ne
3,51
2
nevím
0
0
Přínos z procesu uzdravování zaznamenalo 46 respondentů, spíše ano
9 a pro 2 odpovídající přínos nemělo žádný.
Otázka č. 9: Jsem po formaci SOM poučenější v otázkách katolické věrouky
(např. znalost katechismu, dekretů a encyklik…).
Obr. 5: Přínos formace v SOM pro znalost katolické věrouky
počet studentů
v procentech
80
70
60
50
40
30
20
10
0
63,16
ano
spíše ano
31,58
ne
3,51
nevím
1,75
Tab. 5: Přínos formace v SOM pro znalost katolické věrouky
Odpovědi
Počet respondentů
ano
31,58
18
spíše ano
63,16
36
ne
3,51
2
nevím
1,75
1
44
Po absolvování SOM souhlasilo 18 respondentů s tím, že jsou poučenější
v otázkách věrouky, odpověď spíše ano uvedlo 36, pro 2 nepřineslo v tomto
směru nic a 1 odpovídající neví, zda mu absolvování SOM v této otázce něco
přineslo.
Otázka č. 10: Chodím po formaci SOM častěji na mše svaté než před ní.
Obr. 6: Přínos formace v SOM pro návštěvnost bohoslužeb
80
70
60
50
40
30
20
10
0
počet studentů
v procentech
66,67
ano
spíše ano
19,3
ne
14,04
nevím
0
Tab. 6: Přínos formace v SOM pro návštěvnost bohoslužeb
Odpovědi
Počet respondentů
ano
19,30
11
spíše ano
66,67
38
ne
14,04
8
nevím
0
0
Zda chodí absolventi SOM častěji na bohoslužby, odpovědělo
11 dotazovaných, že určitě ano, nadpoloviční většina (38) spíše ano a 8 jich
odpovědělo, že nikoliv.
Otázka č. 11: Chodím ke svatému přijímání po formaci v SOM častěji
a pravidelněji, než tomu bylo dříve.
45
Obr. 7: Častější a pravidelnější sv. přijímání po formaci v SOM
70,18
počet studentů
v procentech
80
70
60
50
40
30
20
10
0
ano
spíše ano
ne
17,54
12,28
nevím
0
Tab. 7: Častější a pravidelnější sv. přijímání po formaci v SOM
Odpovědi
Počet respondentů
ano
17,54
10
spíše ano
70,18
40
ne
12,28
7
nevím
0
0
Na další otázku, zda po absolvování SOM chodí častěji ke sv. přijímání,
odpověděli respondenti následovně: 10 jich uvedlo, že ano, 40 spíše ano a 7, že
nechodí častěji ke sv. přijímání.
Otázka č. 12: Chodím ke zpovědi po formaci v SOM častěji a pravidelněji, než
tomu bylo dříve.
Obr. 8: Častější a pravidelnější svátost smíření po formaci v SOM
70,18
počet studentů
v procentech
80
70
60
50
40
30
20
10
0
ano
spíše ano
ne
21,05
8,77
nevím
0
Tab. 8: Častější a pravidelnější svátost smíření po formaci v SOM
Odpovědi
Počet respondentů
ano
21,05
12
spíše ano
70,18
40
ne
8,77
5
nevím
0
0
46
Častěji a pravidelněji ke sv. zpovědi stále chodí 12 dotazovaných,
40 uvádí, že spíše ano a 5 častěji či pravidelněji nechodí.
Otázka č. 13: Po formaci v SOM vyhledávám aktivněji poučení o otázkách víry,
než tomu bylo před ní.
Obr. 9: Aktivita ve vyhledávání informací o víře po formaci v SOM
57,89
60
50
40
30
20
10
0
počet studentů
v procentech
ano
38,6
spíše ano
ne
3,51
nevím
0
Tab. 9: Aktivita ve vyhledávání informací o víře po formaci v SOM
Odpovědi
Počet respondentů
ano
57,89
33
spíše ano
38,60
22
ne
3,51
2
nevím
0
0
Na otázku, zda se respondenti po absolvování SOM více a aktivněji
vzdělávají v otázkách víry, odpověděli následovně: 33 uvedlo, že určitě ano,
22 spíše ano a pouze 2 zaznamenali, že ne.
Otázka č. 14: Po formaci v SOM se modlím častěji a intenzivněji, než tomu bylo
před ní.
Obr. 10: Častější a intenzivnější modlitby po formaci v SOM
54,39
počet studentů
v procentech
60
50
40
30
20
10
0
ano
40,35
spíše ano
ne
5,26
0
nevím
47
Tab. 10: Častější a intenzivnější modlitby po formaci v SOM
Odpovědi
Počet respondentů
ano
40,35
23
spíše ano
54,39
31
ne
5,26
3
nevím
0
0
Absolventi byli tázáni, zda se po formaci v SOM více a intenzivněji
modlí. Odpovědi byli následující: 23 z nich odpovědělo, že určitě ano, 31 spíše
ano a pouze 3 ne.
Otázka č. 15: Vnímám, že po formaci v SOM je můj náboženský život
pravidelnější a stabilnější, než tomu bylo dříve.
Obr. 11: Pravidelnost a stabilita náboženského života po formaci
61,4
počet studentů
v procentech
70
60
50
40
30
20
10
0
ano
spíše ano
33,33
ne
5,26
0
nevím
Tab. 11: Pravidelnost a stabilita náboženského života po formaci
Odpovědi
Počet respondentů
ano
61,40
35
spíše ano
33,33
19
ne
5,26
3
nevím
0
0
Svůj náboženský život považuje po formaci v SOM za pravidelný
a stabilní 35 respondentů, 19 spíše ano a pouze 3 respondenti uvedli, že formace
v SOM neměla vliv na stálost a pravidelnost jejich náboženského života.
Otázka č. 16: Věřím, že formace v SOM mi umožnila lépe poznat sám sebe.
48
Obr. 12: Míra přínosu formace v SOM pro sebepoznání
52,63
60
50
40
30
20
10
0
počet studentů
v procentech
47,37
ano
spíše ano
ne
0
nevím
0
Tab. 12: Míra přínosu formace v SOM pro sebepoznání
Odpovědi
Počet respondentů
ano
52,63
30
spíše ano
47,37
27
ne
0
0
nevím
0
0
Míra sebepoznání je hlubší u 30 respondentů a 27 z nich uvádí, že spíše ano.
Otázka č. 17: Po formaci v SOM se snažím, aby se v mém jednání a smýšlení
projevovala evangelizace a život z katolické víry.
Obr. 13: Projevy víry a evangelizace po formaci SOM
52,63
počet studentů
v procentech
60
50
40
30
20
10
0
43,86
ano
spíše ano
ne
3,51
nevím
0
Tab. 13: Projevy víry a evangelizace po formaci SOM
Odpovědi
Počet respondentů
ano
43,86
25
spíše ano
52,63
30
ne
3,51
2
nevím
0
0
Po formaci v SOM se snaží 25 respondentů, aby se v jejich životě
projevovala víra a evangelizace, 30 respondentů uvádí spíše ano a 2 odpověď ne.
49
3.5 Diskuse
Výsledek dotazování potvrdil platnost formulovaných hypotéz. Podle
zjištění formaci SOM většina respondentů považuje za velmi užitečnou. Většina
studentů po absolvování SOM je schopno lépe sdílet své pocity a mluvit o své
víře. Mnoho z nich je stále aktivních ve společenství a snaží se stále šířit
radostnou zvěst evangelia. Řád jejich náboženského života je stabilnější a snaží
se víru prohlubovat tím, že se v této oblasti aktivněji vzdělávají. V životě z víry
došlo k posunu v jeho intenzitě i rozsahu (např.: návštěvnost bohoslužeb, častější
svátost smíření a svaté přijímání apod.). Podle počtu kladných odpovědí považují
absolventi za jednu z nejpřínosnějších stránek SOM vnitřní uzdravování. Tato
část formace SOM bezpochyby ovlivnila největší počet absolventů a pomohla
jim dospět ve vyrovnanější osobnosti.
50
Závěr
Cílem bakalářské práce bylo charakterizovat různé aspekty problematiky
misijní činnosti církve se zaměřením na formaci laiků v misijní škole ICPE
Mission, poukázat na postavení misií v církvi nebo jejím učení a přinést stručný
přehled o přínosu formace v Misijní škole ICPE Mission v indickém Bangalore.
Záměrem první kapitoly bylo předložit souhrnný, ale zároveň ucelený
pohled na misijní činnost v učení katolické církve. Misie a hlásání radostné
zprávy o vzkříšení Krista patří k prvořadým úkolům církve od nejstarších dob,
protože je to poslání, které jí bylo svěřeno Zakladatelem. Za poslední desetiletí se
ve zmiňovaných dokumentech připomíná nejen tato stránka církve, ale také se
vyzdvihuje úloha spoluúčasti laiků na hlásání evangelia a misiích. K povolání
misionářů patří hlásat evangelium prostřednictvím svědectví svatosti života, které
napomáhá k obrácení nevěřících, křtu a v dalších fázích i k založení církevních
společenství. Misionář by měl mít pro svou činnost vytvořeny základní dispozice
v podobě náboženské svobody a možnosti dialogu s nevěřícími. Za
nejpodstatnější znak křesťana a misionáře se považuje láska pocházející z Ducha
svatého.
Druhá kapitola přibližuje praxi formace v misijní škole v Bangalore
založenou na spiritualitě misijního společenství ICPE Mission. Formace vedená
členy společenství se zaměřuje na teoretickou i praktickou přípravu studentů
k misijní či evangelizační činnosti, která vrcholí v závěrečné misijní fázi školy.
Jednotlivé aspekty formace pomáhají formovat různé stránky osobnosti.
Charakterová formace buduje ve studentech smysl pro řád, pořádek
a pravidelnost nejen v náboženském životě. Učí, jak se stát platnou součástí
společenství, jehož hlavou je Kristus a ve kterém má panovat láska. Intelektuální
formace se uskutečňuje prostřednictvím pravidelné výuky. Náplň tvoří řada
témat k prohloubení znalostí věrouky, praktických stránek duchovního života
nebo evangelizace, aby se Ježíš Kristus stal základem života studentů. S formací
intelektuální je provázáno duchovní formování, které má vést budoucího
misionáře nejen k vnitřnímu uzdravení, ale také ke svědectví o hlubším setkání
s Kristem skrze svátost smíření, modlitbu, eucharistii, četbu Písma a další prvky
spirituality. V misijní fázi studenti přijímají závazek ve službě evangelizace
a misijního působení.
51
Ve třetí kapitole se pomocí techniky dotazníku prokázala účinná pomoc
Misijní školy ICPE Mission v Bangalore k přípravě misionářů pro zvěstování
evangelia. Většina z absolventů oceňuje přínos formace v konkrétních oblastech
života z víry. Zvýšila se intenzita, příp. se zvětšil rozsah jejich náboženského
života (např. v modlitební praxi, přístupu ke svátostem, účasti na bohoslužbách
apod.), stabilizoval se jeho řád a zvýšila se informovanost v oblastech katolické
věrouky. Výzkum dokázal, že absolventi neustávají v misijní činnosti
a evangelizaci ani po návratu do běhu všedních dnů. Průprava, kterou
absolvovali, znamenala také zlepšení psychické kvality jejich života: absolventi
potvrzují, že se považují za vyrovnanější, s pocitem větší vnitřní pohody. Také
prostřednictvím formace lépe poznali sami sebe a dokážou lépe komunikovat
o sobě a víře.
Práce prokazuje hodnotu formace v Misijní škole ICPE Mission
v Bangalore pro absolventy i pro církev, které účinně pomáhá v naplňování jejího
misijního poslání. Přestože se zabývá pouze jednou ze škol formujících křesťany
k misiím (a evangelizaci), bylo by jistě přínosné porovnat misijní školu
v Bangalore s dalšími ověřenými přístupy jiných škol a vyhodnotit efektivitu
a jejich techniky, aby bylo možné účinněji formovat misionáře. Byl by to jeden
z prostředků, jak dostat fenomén misijní školy do povědomí zvláště mladých
křesťanů v České republice a mohl být později inspirací pro založení školy
podobného typu v naší zemi.
Přes celou řadu pozitiv, kterými formace obohatila náboženský, ba
i světský život studentů, by bylo dobré upozornit na prvky zasluhující změnu
nebo větší péči organizátorů. Účastníkům z Evropy se zdá strava stále založená
na rýži jako příliš stereotypní. Další výtka k technicko-organizační stránce se
týká celkově nízké úrovně hygienických standardů (např. ve sprchách). Jedna
z připomínek se váže k jednání formátorů. Mají občas tendenci naléhat na
účastníky SOM, říkat jim, co je pro ně Boží vůle a vměstnávat je do svých
představ o ní.
Ráda bych vyjádřila přání, aby tato bakalářská práce pomohla těm, kteří se
rozhodují, jakou cestou se bude ubírat jejich život s Bohem, hledají své místo
v církvi a přejí si najít způsob jak předávat ostatním radostnou zprávu evangelia
Ježíše Krista.
52
Anotace
Příjmení a jméno: Ondrušová Terezie
Instituce: Katedra pastorální a spirituální teologie CMTF UP v Olomouci
Název bakalářské práce: Formace katolických křesťanů v misijní škole ICPE
v indickém Bangalore
Vedoucí: PhDr. ThLic. Ing. Jaroslav Filka
Počet stran: 61
Počet příloh: 7
Počet titulů bibliografie: 40
Klíčová slova:
katolická teologie
misiologie
ICPE Mission
misijní škola
formace laiků
život v církvi
Bakalářská práce charakterizuje ve stručnosti aspekty křesťanské misie z pohledu
věrouky a praxe katolické církve při zohlednění úlohy laiků. Ukazuje hlásání
evangelia jako prioritu a zdůrazňuje roli každého křesťana v tomto poslání.
Uceleně pojednává o formaci křesťanů v Misijní škole ICPE Mission v indickém
Bangalore a jejím přínosu jako jedné z forem pomoci ICPE komunity v realizaci
misijního povolání církve.
53
Resumé
Cílem bakalářské práce bylo charakterizovat různé aspekty problematiky
misijní činnosti církve se zaměřením na formaci laiků v misijní škole ICPE
Mission, poukázat na postavení misií v církvi nebo jejím učení a přinést stručný
přehled o přínosu formace v Misijní škole ICPE Mission v indickém Bangalore.
Práce je rozdělena do tří kapitol. První kapitola pojednává o hlediscích
misijní činnosti v církvi, nastiňuje její důležité prvky, východiska a předpoklady.
Součástí je také pohled na misijní problematiku prostřednictvím vybraných
dokumentů církve. Druhá kapitola se z různých stránek zabývá Misijní školou
ICPE Mission v indickém Bangalore a formací, kterou v ní křesťané procházejí.
Třetí kapitola se prostřednictvím výzkumu dává odpověď na otázku, jaký má
průprava v misijní škole, jejíž součástí je i evangelizační praxe studentů, pro
absolventy a tedy i církev přínos.
54
Summary
The aim of this Bachelor thesis is to characterise various aspects of the
missionary activities of the church, with special emphasis on the formation of lay
people in the ICPE mission school. It further deals with the issue of the position and
role of missions within the church and its teaching. Finally, it gives a brief overview of
the benefits of the formation of students in the ICPE school in Bangalore, India.
The thesis is divided into three chapters. The first chapter deals with various
aspects of the church mission activities. It outlines its important components, themes
and conditions. The chapter also looks at the topic of mission through selected church
documents. The second chapter focuses on the ICPE mission school in Bangalore and
the process of formation of its students. The third chapter tries, by means of a survey, to
answer the question of what benefits the school, whose program includes evangelisation
training and evangelisation practice, brings to the students and to the church.
55
Bibliografie
AMBROS, Pavel. Církev, kultura, společnost, misie. 1. vyd.
Olomouc : Nakladatelství Mgr. Jiří Burges, 2000. 104 s.
AMBROS, Pavel. Církev, kultura, společnost, misie. 2. přeprac. vyd.
Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 2002. 152 s.
AMBROS, Pavel. Fundamentální pastorální teologie I. 1. vyd.
Olomouc : Mgr. Jiří Burget, 2000. 132 s. ISBN 80-902798-2-1.
BENEDIKT XVI. Apoštolský list Ubicumque et semper vydaný z vlastního
rozhodnutí (motu proprio) papeže Benedikta XVI., kterým se zřizuje
Papežská rada pro novou evangelizaci [online]. Vatikán : Tiskové
středisko Svatého stolce, 20. října 2013 [cit. 2015-10-12]. Dostupné na
World Wide Web: <http://tisk.cirkev.cz/z-vatikanu/ubicumque-etsemper/>.
Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona: Český ekumenický překlad.
13. vyd. (4. oprav. vyd.). Praha : Česká biblická společnost, 2007. 1388 s.
ISBN 80-85810-55-7.
Dokumenty II. vatikánského koncilu. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské
nakladatelství, 2002. 603 s. ISBN 80-7192-467-9.
DOLISTA, Josef. Misijní úsilí církve. 1. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské
nakladatelství, 2001. 103 s.
D`SOUZA, Vincent Joseph Anthony. Formation in School of Mission in
Bangalore. Osobní e-mail autorce práce. Bangalore (India), březen 2015.
Depon. in: archiv autorky, Bílovice nad Svitavou.
FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. 1. vyd. Praha : Zvon, 1992. 333 s.
ICPE Mission. About us, [online]. Roma : ICPE Mission, 1999. Aktual. průběžně
[cit. 2015-9-12].
Dostupné
na
World
Wide
Web:
<http://www.icpe.org/india>.
ICPE Mission. Life in Community [online]. Roma : ICPE Mission, 1999. Aktual.
průběžně [cit. 2015-9-12]. Dostupné na World Wide Web:
<http://www.icpe.org/communities>.
ICPE Mission. Missionary communities [online]. Roma : ICPE Mission, 1999.
Aktual.
průběžně [cit. 2015-9-12]. dostupné na World Wide Web:
<http://www.icpe.org/missioncentres>.
56
ICPE Mission. ICPE Mission [online]. Roma : ICPE Mission, 1999. Aktual.
průběžně
[cit. 2015-9-12]. Dostupné na World Wide Web:
<http://www.icpe.org/abouticpe>.
JANČÍK, Jiří. Křesťanství v Africe: současný stav a perspektivy. Bakalářská
práce obhájená na Přír. fakultě Univerzity Palackého v Olomouci r. 2010.
51 s. Depon. in: Univerzitní knihovna, Olomouc.
JAN PAVEL II. Christifideles laici : posynodní apoštolský list. 2. vyd.
Praha : Zvon, 1996. 130 s. ISBN 80-7113-162-8.
JAN PAVEL II. Redemptoris missio : encyklika. 1. vyd. Praha : Zvon, 1994.
104 s.
JEŘÁBEK, Hynek. Úvod do sociologie výzkumu. 1. vyd. Praha : Karolinum,
1993. 162 s.
Katechismus katolické církve. 1. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské
nakladatelství, 2002. 760 s. ISBN 80-7192-473-3.
Kodex kanonického práva. 1. vyd. Praha : Zvon, 1994. 812 s.
KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY. Instrukce ohledně některých aspektů
evangelizace, ČBK, Praha 2007.
Křesťanská mezinárodní solidarita (CSI). Čtyři roky po útocích indičtí křesťané
stále trpí [online]. Nové Město nad Metují : Asia news, 3. října 2013
[cit. 2015-10-3]. Dostupné na World Wide Web: <http://www.csicr.cz/indie_pronasledovani_kresta.php?sId=>.
KUBÍKOVÁ, Jiřina. Křesťanské misie v 16.-18. století. 1. vyd. Brno : Pontes
Pragenses, 2001. 280 s. ISBN 80-83263-24-X.
MASCARENHAS, Fritz. School of Mission in Bangalore.
Osobní
e-mail
autorce práce. Bangalore (India), březen 2010. Depon. in: archiv autorky,
Bílovice nad Svitavou.
MEISNER, Joachim. Myšlenky k nové evangelizaci Evropy. 2. vyd.
Olomouc : Matice cyrilometodějská, 1998. 95 s. ISBN 80-238-3476-2.
MEJSTŘÍK, Vladimír et al. Slovník spisovné češtiny : pro školu a veřejnost.
4. vyd. Praha : Academia, 2005, 647 s. ISBN 80-200-1446-2.
MOENS, Jean-Luc. Evanjelizovať znamená milovať. 1. vyd. Nitra : Garmond,
1995. 90 s. ISBN 80-967282-0-2.
ONDRUŠOVÁ, Terezie (ed.). Itinerář studia Misijní školy ICPE Mission
v indickém Bangalore. Pracovní text formace a evangelizačního
působení v rámci misijní školy ICPE misijní komunity v indickém
57
Bangalore v roce 2010. 53 s. Depon. in: archiv autorky, Bílovice nad
Svitavou.
PAPEŽ FRANTIŠEK. Evangelii Gaudium : apoštolská exhortace o hlásání
evangelia v současném světě. 1. vyd. Praha : Paulínky, 2014. 183 s. ISBN
978-80-7450-118-0.
PAPEŽ
FRANTIŠEK.
Lumen
fidei
:
encyklika Světlo víry. 1. vyd.
Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2013. 61 s.
ISBN 978-80-7195-741-6.
Participant
benefits
of
formation
in
SOM
(School
of Mission) in Indian Bangalore - Exportované výsledky : report. 22 s.
Depon. in: archiv autorky, Bílovice nad Svitavou.
PAVEL VI. Apoštolská exhortace hlásání evangelia : Evangelii nuntiandi
z 8. prosince 1975. 2. opr. vyd. Praha : Zvon, 1990.75 s.
ISBN 80-7113-026-5.
PEŠEK, Jiří. „Inkulturace“,
Cesty
katecheze-Revue
pro
katechetiku
a náboženskou pedagogiku. Praha: Česká biskupská konference, 2010.
Roč. 2, č. 1, s. 21-23. ISSN 1803-7224.
PLANNER, František. Misijní činnost církve. 1. vyd. Řím : Křesťanská akademie,
1976. 200 s.
PRINZ, Josef. „Křesťané v muslimském světě nežádoucí menšinou“. Katolický
týdeník, Praha : Katolický týdeník, roč. 21, č.38/2010, s. 4.
ISSN 0862-5557.
RAHNER, Karl, a VORGRIMLER, Herbert. Teologický slovník. 2. vyd.
Praha : Vyšehrad, 2009. 464 s. ISBN 978-80-7021-934-8.
REMEŠ, Prokop. „Hnutí obnovy v duchu svatém. Historie a současnost
pentekostálního hnutí.“ DINGIR. Roč. 2., čís. 3., s. 14-19.
ISSN 1212-1371.
TARDIFF, Emiliano. Ježíš mě učinil svým svědkem. 1. vyd. Praha : Portál, 1993.
138 s. ISBN 80-85282-48-8.
TICHÝ, Ladislav. „Evangelium a evangelia“. Teologické texty. Praha : Královská
kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla, 2002. č. 2, s. 83-85.
ISSN 0862-6944.
TICHÝ, Ladislav. Slovník novozákonní řečtiny. Olomouc: Nakladatelství Burget,
2001. 192 s. ISBN 80-902798-5-6.
ZVĚŘINA, Josef. Pět cest k radosti. 1.vyd. Praha : Zvon, 1995. 260 s.
ISBN 80-7113-136-9.
58
Přehled použitých zkratek
Zkratky koncilních dokumentů
AA
Apostolicam actuositatem
AG
DV
DH
GS
GE
LG
Ad gentes
Dei verbum
Dignitatis humanae
Gaudium et spes
Gravissimus educationis
Lumen gentium
SC
Sacrosanctum Concilium
Zkratky ostatních církevních dokumentů
EN
EG
Evangelii nuntiandi
Evangelii gaudium
ChL
KKC
KKP
LF
RM
US
Christifideles laici
Katechismus katolické církve
Kodex kanonického práva
Lumen fidei
Redemptoris missio
Ubicumque et semper
Ostatní zkratky
SOM
ICPE Mission
School of Mission
The Institute for World Evangelisation
GOGICC
The Glory of God International Covenant Community
Zkratky biblických knih byly převzaty z českého ekumenického překladu Písma
svatého.
59
Seznam obrázků
Obr. 1:
Přínos formace SOM k lepší komunikaci o sobě a víře .................. 42
Obr. 2:
Obr. 3:
Míra aktivity při zapojení do evangelizace ve společenství ............. 42
Obr. 4:
Obr. 5:
Obr. 6:
Obr. 7:
Obr. 8:
Přínos procesu uzdravování v SOM ................................................ 43
Obr. 9:
Obr. 10:
Obr. 11:
Obr. 12:
Obr. 13:
Aktivita ve vyhledávání informací o víře po formaci v SOM ..........46
Přínos formace SOM pro vysvětlení věrouky i svého postoje ......... 43
Přínos formace v SOM pro znalost katolické věrouky .................... 44
Přínos formace v SOM pro návštěvnost bohoslužeb ...................... 44
Častější a pravidelnější sv. přijímání po formaci v SOM ................. 45
Častější a pravidelnější svátost smíření po formaci v SOM ............ 45
Častější a intenzivnější modlitby po formaci v SOM ..................... 46
Pravidelnost a stabilita náboženského života po formaci ................. 47
Míra přínosu formace v SOM pro sebepoznání ............................. 47
Projevy víry a evangelizace po formaci SOM .................................. 48
60
Seznam tabulek
Tab. 1:
Přínos formace SOM k lepší komunikaci o sobě a víře .................. 42
Tab. 2:
Tab. 3:
Míra aktivity při zapojení do evangelizace ve společenství ............. 42
Tab. 4:
Tab. 5:
Tab. 6:
Tab. 7:
Tab. 8:
Přínos procesu uzdravování v SOM ................................................ 43
Tab. 9:
Tab. 10:
Tab. 11:
Tab. 12:
Tab. 13:
Aktivita ve vyhledávání informací o víře po formaci v SOM ..........46
Přínos formace SOM pro vysvětlení věrouky i svého postoje ......... 43
Přínos formace v SOM pro znalost katolické věrouky .................... 44
Přínos formace v SOM pro návštěvnost bohoslužeb ...................... 44
Častější a pravidelnější sv. přijímání po formaci v SOM ................. 45
Častější a pravidelnější svátost smíření po formaci v SOM ............ 45
Častější a intenzivnější modlitby po formaci v SOM ..................... 46
Pravidelnost a stabilita náboženského života po formaci ................. 47
Míra přínosu formace v SOM pro sebepoznání ............................. 47
Projevy víry a evangelizace po formaci SOM .................................. 48
61
Seznam příloh
Příl. 1:
Timetable (18th - 22nd August)
......................................... 42
Příl. 2:
Timetable (18th August - 17th November) ..........................
43
Příl. 3:
Week timetable
..............................................................
44
Příl. 4:
Time Schedules for Outreach (Week) SOM 2010 ................
45
Příl. 5:
Průvodní dopis k dotazníku (ang. verze) ............................... 46
Příl. 6:
Dotazník (ang. verze)
Příl. 7:
Norms for the participants of SOM
.................................................... 47
................................. 48
62
PŘÍLOHY
63
Příl. 1:
Timetable (18th - 22nd August)
Timetable
18th August
9:30
12:45
4:00
8:00
Participants settling in their rooms
Lunch
Tea
Dinner
19th & 20th August
6:45 Mass
7:15 Personal Prayer
8:00 Breakfast
8:45 Praise and Worship
9:30 Bonding
10:30 Tea
11:00 Bonding
12:45 Lunch
4:00 Tea
4:30 Bonding
8:00 Dinner
8:45 Rosary
21st August
6:45
8:00
8:45
9:30
1:00
4:00
4:30
8:00
Mass
Breakfast
Praise and Worship
School Orientation
Lunch
Tea
Games
Dinner
22nd August
8:00
9:30
11:00
1:00
4:00
4:30
8:00
Breakfast
School Orientation
Inaugural Mass
Lunch
Tea
Games
Dinner
64
Příl. 2:
Timetable (18th August - 17th November)
SCHOOL OF MISSION 2010
TIMETABLE 18TH AUGUST – 17TH NOVEMBER
DATES
TOPIC
RESOURCE
18th – 21st August
22nd August (Noon)
23rd – 28th August
30th Aug. – 4th Sept.
6th – 11th Sept.
13th – 18th Sept.
20th – 25th Sept.
27th – 30th Sept.
1st October
2nd October
Bonding
Inauguration Mass
Father Heart of God
Sin and Salvation
Inner Healing
Holy Spirit/Gifts/Charisms
Spiritual Warfare/Intercession
Sacraments
Scripture
Worship
Prayer
Church & Apologetics
Discernment
Vision
Skit Night
Spirituality
Evangelisation (ICPE Misson)
Victor
4th – 9th Oct.
11th – 15th Oct.
16th October
17th October
21st – 23rd Oct.
25th – 28th Oct.
29th – 30th Oct.
1st – 6th Nov.
8th – 13th Nov.
14 th Nov.
15th – 16th Nov.
17th noon
Outreach Preparation
Outreach
Day of Rest
Recollection
Closing Mass
Michael Pappenkordt
Bro. Fritz
Diana
Benji/Mae Britto/Fritz
Chtistopher Correa
Fr. Dione S.J.
Victor
Vinod
Clyne
Peter Thompson
Fr. Terrance Farais
Bro. Fritz
Fr. Freddy D’Silva
Emilia
65
Příl. 3:
Week timetable
Timetable
Time
Monday
Tuesday
Wednesday
Thursday
6:45
Holy Eucharist
7:15
Personal Prayer time
8:00
Breakfast
8:45
Praise and Worship
9:30
Session – 1
10:45
Tea Break
11:15
Session – 2
12:45
Lunch Break
Friday
Saturday
Fasting
Lunch Break
Staff Meeting
2:45
Work Duties
Room Cleaning
Work Duties
Work Duties
Room Cleaning
3:30
Intercession
Intercession
Intercession
Intercession
Intercession
4:00
4:30
8:00
Staff Meeting
Tea -Break
Cell Group
Sharing Partner
Sharing Partner
Cell Group
Sharing Partner
Dinner
8:45
Rosary/Adoration
9:15
Study - Time
10:30
Lights Out
Comm. Night
FREE DAY
Staff Intercession
REFLEC & PRAYER
2:30
Sunday
Příl. 4:
Time Schedules for Outreach (Week) SOM 2010
Outreach Schedule for SOM 2010
Co-ordinator
Outreach to
Vinod
Holy Spirit Home
4.30pm – 5pm
Tuesday (9/11)
Contemplative
Sisters of Good
Shepherd
10am – 11am
Sheila
Xavier Nilaya
2.30pm – 3.30pm
Co-ordinator
Benilda
Ignatious
Outreach to
Monday (8/11)
Seva Sadan
Kormangala
10am – 11am
Wednesday (10/11)
Cletas Home
Augustine Nivas
10.30am – 11.30am
Thursday (11/11)
Holy Spirit School
8.45am – 9.30am
Friday (12/11)
St. Josephs PU
College
11.30am – 12.15pm
Saturday (13/11)
St. Johns Nurses
11am – 12.15pm
Israella
St Annes PU
College
2.30pm – 3.30pm
Victor
Sheila
Street Outreach
2.30pm Depart.
6.30pm
Vinod
Victor
Jyothi Nivas
College
1.30pm – 2.30pm
Benilda
Vinod
Street and Mall
Outreach
2.45pm – 6.30 pm
Vinod
Time schedule for Outreach Week SOM 2010
Monday
Tuesday
Wednesday
Thursday
Friday
Saturday
Breakfast
7.45 am
7.45 am
7.45 am
7.30 am
8.00 am
8.00 am
Interscession
8.10 am
8.10 am
8.30 am
8.00 am
9.15 am
8.45 am
Bus Depart.
8.25 am
8.30 am
9.00 am
10.00 am
9.15 am
Tea
No
No
No
10.45 am
9.45 am
No
Lunch
12.45 pm
No
No
12.45 pm
No
No
2.30 pm
Bus Depart.
Tea
3.30 pm
No
No
No
No
No
Dinner
8.00 pm
8.00 pm
8.00 pm
8.00 pm
7.30 pm
8.00 pm
67
Příl. 5:
Průvodní dopis k dotazníku
Praised be Jesus Christ!
Dear Sisters, dear Brothers in Christ, dear colleagues,
I’m writing to ask you for help in connection with research that is part of my
B.A. thesis at the Theological Faculty of Palacky University in Olomouc (the
Czech Republic). Like you, I too graduated from the SOM in Bangalore (2010). I
would like to supplement the main topic of my thesis - the formation of Catholic
Christians in SOM - with research into the question of how SOM changes the
lives of those who graduate from it.
The research is based on data obtained through a relatively short questionnaire in
an electronic format, which only takes about 5-10 minutes to fill out. Since the
validity of the results obtained through the questionnaire will crucially depend on
the number of respondents who will kindly respond to my request for
cooperation, I will be very grateful to each of you for sharing your views,
opinions and experiences. Please, fill the questionnaire out as soon as possible.
Naturally, the results obtained through the questionnaire will be full anonymous.
If you are interested in the results of my research, I can send them to you by
email. The results of the research could also provide a useful feedback to the
SOM lectures and management and, thus, lead to further improvement in the
quality and success of their mission.
Thank you very much for your time and willingness to help me. It will be partly
owing to your kind cooperation that I will, as I hope, successfully complete my
studies at the Faculty.
God bless you!
Your Sister
Terezie
Skype: terkabartl
e-mail: [email protected]
Příl. 6:
Dotazník
Questionaire
1. My gender:
male
female
2. I am from (country):
3. When I was in Bangalore, I was (age):
4. Now I am (age):
5. I think that SOM has helped me to better communicate with other people about myself, my
own feelings and my faith.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
6. I am actively engaged in evangelisation in the spirit of SOM in my local community.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
7. I think that SOM has helped me to become better at explaning religious questions and my
faith to other people.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
8. Because of the internal healing that I achieved while at SOM, I now feel more composed and
more at peace with myself.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
9. I believe that, after SOM, I more knowledgeable about questions of the Catholic faith.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
10. I go to church services more often then I did before SOM.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
11. I go to the holy communion more often and more regularly then I did before SOM.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
12. I go to confession more often and more regularly then I did before SOM.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
13. I seek more actively education about matters of my faith then I did before SOM.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
14. I think that, after SOM, I pray more often at more intensely.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
15. I feel that my religious life is more regular and stable after SOM.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
16. I believe that my self-knowledge is deeper after SOM.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
17. I think that, after SOM, it is my purpose - evangelisation and life in harmony with the
Catholic faith - shows in the way I think and act.
very much so
not at all
to some extent
don´t know
69
Příl. 7: Norms for the participants of SOM
Norms for the participants of the School of Evangelisation
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
Participants are expected to settle into their assigned places of
accommodation before the opening day of the School.
Allotment of rooms is strictly based upon the discretion of the School
leadership. No mutual exchanges are permitted. Any inconvenience maybe
brought to the notice of the administrator.
The Time schedule of the School is to be strictly adhered to,inclusive of the
days of arrival, opening day, closing day. The same is subject to change
according to the discretion of the School administration.
Participants are expected to be present 5 minutes before time at all sessions.
There will be no compromise in School discipline.
Since there are other programmes taking place in the premises, we are
expected to keep our voice/noise levels low and strictly so, after 10 p.m.
Times of bonding and Fellowship are a part of the School dynamics and all
are expected to be present, without fail.
Participants are expected to keep their rooms clean and tidy. Rooms will be
monitored from time to time by the staff.
Meal timings need to be strictly adhered to, in order to avoid
inconveniencing the kitchen staff. Please do not continue fellowship in the
refectory beyond the closing prayer. Kindly avoid wasting food.
All plates, tumblers, cups, spoons etc. need to be washed and put back in
their assigned places after use.
Food brought from outside the venue by the participants will not be
encouraged. However,the participants are free to keep light snacks, without
inconveniencing the others sharing the room.
Those requiring a special diet (medical reasons only) can contact the School
administrator. However, this is purely based on availabilitiy of the same.
The participants are not allowed to leave the premises of the venue at any
point of time during the School, without prior permission obtained from
either the School leader or the administrator. This includes even the breaks.
Sundays (with exception of those, when need be) are free and participants are
permitted to leave the venue after filling in the meal requirement details.
Room keys should be left behind. And, some contact information or
reference (if available) needs to be filled in the logbook provided. However,
they are expected to be back in the premises before 9:00 pm. Gates will
remain closed after that.
70
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
Participants are advised to use the weekends wisely; for rest, prayer and
study as the schedule is hectic. Do not plan your weekends without first
consulting the School administration.
Saturdays are not free days. Participants are expected to use the available
free time wisely (Prayer and reflection); without leaving the premises.
No transport will be provided for the participants by the School
administration. However, in case of emergencies, permission needs to be
obtained from the administration and transport maybe provided depending on
availability.
Use of Cell phones is strongly discouraged during the week. Participants are
strictly advised to leave their cell phones in their rooms during all sessions.
Local calls can be made from the coin booth situated in the premises.
No guests will be allowed to visit/meet the participants during the week. But
are free to do so on Sundays.
For all personal requisites (toiletries, medicines, stationery, phone cards,
money exchange, etc.). Cell group leaders can be contacted. These will be
obtained subject to availability.
All valuables need to be kept locked and any loss of the same (as a
consequence of neglect) is not the responsibility of the School
administration.
Participants are expected to wash their laundry themselves in the specified
wash area.
Participants are requested to switch off the lights and the fans when not in the
room.
Fellowship is strictly prohibited in the corridors after lights off (10:30).
Kindly avoid fellowship in the rooms after 10:30 pm as it may inconvenience
the roomates.
Participants are not permitted to enter the rooms of the opposite sex.
Permission to be taken from school leader for fasting on days other than
Fridays.
The outreach phase is an important and essential part of the school dynamics
active / full participation in obligatory.
Departure after the closing lunch on the 17th November. Kindly make your
own arrangements if you wish to extend your stay.
71

Formace katolických křesťanů v misijní škole ICPE v indickém

Transkript

Podobné dokumenty

Jaro - Dobřichovice

here

OM Healing zpravodaj