text 3 - Základní škola Chrudim Dr. J. Malíka
Transkript
I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í PRACOVNÍ MATERIÁLY K DĚJINÁM STŘEDOVĚKU PRO DĚJEPIS V SEDMÉM ROČNÍKU ZÁKLADNÍ ŠKOLY SESTAVIL ROMAN ANÝŽ ( ROZPRACOVÁNO) Základní ákladní škola Dr. Jana Malíka, Chrudim Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBSAH Raný středověk (6. – 11. století) ..................................................................................................... 3 Text1: Změny na mapě Evropy na začátku středověku .................................................................................... 3 Text 2: Příchod Čechů pod Říp.................................................................................................................................. 5 Text 3: Šíření křesťanství ............................................................................................................................................ 6 Text 4: Křesťanství na Velké Moravě ...................................................................................................................... 7 Text 5: Počátky českého státu I ................................................................................................................................ 9 Text 6: Počátky českého státu II............................................................................................................................. 10 Text 7: Počátky českého státu III ........................................................................................................................... 11 Renesance (konec 13. – 16. století) .............................................................................................. 13 Text 1: Nový věk ......................................................................................................................................................... 13 Text 2: Knihtisk ............................................................................................................................................................ 15 Text 3: Objevné plavby ............................................................................................................................................. 17 Text 4: První setkání v severní Americe ............................................................................................................... 18 Text 5: Tortilla, bramborová kaše a krocan ........................................................................................................ 19 Text6: Reformace ....................................................................................................................................................... 20 Text 7: Bartolomějská noc ....................................................................................................................................... 21 2 RANÝ STŘEDOVĚK (6. – 11. STOLETÍ) T EXT 1: Z MĚNY NA MAPĚ E VROPY NA ZAČÁTKU STŘEDOVĚKU V roce 476 se definitivně zhroutila vláda císařů Západořímské říše. Již dříve na její území pronikaly germánské kmeny ze severu. Nyní však začalo skutečně velké stěhování, říkáme mu stěhování národů. Germáni a Slované, Hunové, Maďaři a mnozí další hledali na území Říma kořist v podobě nechráněných měst a vesnic, ale také novou zem a půdu k usazení. Na konci antiky a na začátku středověku byla Evropa velmi neklidným kontinentem. ÚKOL: NÁSLEDUJÍCÍ ODSTAVCE JSOU LEGENDOU K MAPĚ NA DALŠÍ STRANĚ. OZNAČ KAŽDÝ ODSTAVEC BARVOU A STEJNOU BARVU POUŽIJ PRO VYBARVENÍ ÚZEMÍ ŘÍŠÍ A SMĚRŮ POHYBU KMENŮ V MAPĚ. o Nejdříve Evropu ze severu zaplavily germánské kmeny, později ze severovýchodu přišly kmeny slovanské. o Germánští Frankové založili na západě Evropy, na území dnešní Francie a Německa velmi mocnou a úspěšnou Franskou říši. o Germánští Anglové a Sasové se přeplavili přes moře do Británie a založili v její jihovýchodní části mnoho malých království. o Slované založili v 9. století ve střední Evropě říši, známou pod názvem Velká Morava. Její centrum bylo v povodí moravských řek, její vliv však sahal mnohem dále. o Poté, co na poč. 10. stol. zničili Velkou Moravu, usadili se Maďaři v Panonské nížině. o Slované na východě Evropy založili, pravděpodobně s přispěním švédských Varjagů, na území dnešní Ukrajiny, Běloruska a Ruska velkou říši jménem Kyjevská Rus. o Římané na jihovýchodě Evropy – na Balkánu a ve východním středomoří stěhování národů přečkali a jejich říše (Byzanc) zůstala velmi mocnou po celý středověk. o Od 8. do 11. století podnikali seveřané ze Skandinávie, známí jako Vikingové, dobyvačné výpravy po celém evropském pobřeží. V severní Francii získali zemi, která byla po nich nazvána Normandie. Vikingové napadali britské pobřeží, Irsko, Sicílii ve Středozemním moři, osídlili Island, dopluli do Grónska a Ameriky. o V 7. století vzniklo v Arábii nové náboženství – islám. Jeho přívrženci dobyli během několika staletí obrovský kus tehdy známého světa. Obsadili pobřeží severní Afriky, útočili na Byzanc, Sicílii, dobyli Pyrenejský poloostrov a zaútočili i na Franskou říši. 3 4 T EXT 2: P ŘÍCHOD Č ECHŮ POD Ř ÍP O příchodu Slovanů (Čechů?) do Čech a na Moravu hovoří především archeologické nálezy. Přímé písemné zprávy se nedochovaly. Nejstarším písemným popisem této události jsou úvodní stránky kroniky pražského kněze Kosmase, který žil a psal ve 12. století: „Když Když do těchto pustin vstoupil člověk, člověk, ať to byl kdokoli - neznámo s kolika lidmi –,, hledaje příhodných míst k lidským příbytkům, přehlédl bystrým zrakem hory a doly, pláně a stráně, a tuším kolem hory Řípu mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou, prvá zřídil sídla, sídla, prvá založil obydlí a radostně na zemi postavil bůžky,, jež s sebou na ramenou přinesl. Tehdy starosta, jehož ostatní jako pána provázeli, mezi jiným takto promluvil ke své družině: ‚Druhové, kteří jste nejednou snášeli se mnou těžké trudy cesty po neschůdných lesích, zastavte se a obětujte oběť příjemnou svým bůžkům, jejichž zázračnou pomocí jste konečně přišli do této vlasti, kdysi osudem vám předurčené. To jest ona, to jest ona země, kterou jsem vám – jak se pamatuji – častokrát sliboval, země nikomu nepoddaná,, zvěře a ptactva plná, sladkým medem a mlékem vlhnoucí, a jak sami pozorujte, podnebím k obývání příjemná. Vody jsou všude hojné a nadobyčej rybnaté. Zde se vám nebude ničeho nedostávati, protože nikdo vám nebude škoditi. Ale když takový, tak krásný, kr a tak veliký kraj jest ve vašich rukou, rozvažte, jaké by bylo vhodné jméno pro tuto zemi.‘ Ti hned jako z božského vnuknutí zvolali: ‚Poněvadž ty, otče, sloveš Čech, kde najdeme lepší nebo vhodnější jméno, než aby i země slula Čechy? Tehdy starosta, jsa dojat touto předpovědí svých druhů, jal se z radosti líbati zemi, maje radost, že se má nazývati jeho jménem, pak vstal a obojí dlaň zdvíhaje k nebeským hvězdám, takto počal mluviti: ‚Vítej mi, země zaslíbená, tisícerými tužbami od nás vyhledávaná, kdysi kdysi v časy potopy lidu zbavená, nyní na památku lidstva nás zachovej bez pohromy a rozmnožuj naše potomstvo od pokolení do pokolení‘.“ pokolení Kosmova kronika česká, 12. století, slovanský bůžek z 9. – 11. století Kronikář Kosmas tyto řádky napsal zhruba čtyři sta let poté, co Čechové do země přišli. Podle vlastních slov čerpal z „vyprávění starců“. Mohli bychom proto jeho vyprávění odmítnout, jako pohádku pro děti, jako něco, co jen těžko můžeme brát vážně – to bychom hom se však unáhlili. Kosmovo vyprávění obsahuje mnoho zajímavého. Archeologické nálezy skutečně dokládají, že nejstarší slovanské osídlení se soustřeďovalo kolem hory Říp. Vědci dnes soudí, že položením kmenových bůžků do magického středu nové země a vykonáním vykonáním oběti, skutečně mohl kmen rituálně obsadit zemi. Slované možná své bůžky nazývali „dědci“ a mysleli tím své předky. Slova dědic, dědit, dědina ukazují na to, že něco vlastnit můžeme jen tehdy, když nám to naši „dědci“ svěří. Teprve tehdy, když Čechové Čechové „na zemi postavili své bůžky“ a obětovali jim, země se stala jejich. Hezké, co? 5 Historik Dušan Třeštík, odborník na dějiny raného středověku, se navíc domnívá, že mýtické vyprávění o příchodu Čechů může záměrně zkreslovat, či zakrývat některé méně krásné skutečnosti. Jednou z nich může být způsob, jakým Čechové přišli do země. Existují dobré důvody se domnívat, že to nebylo příliš mírumilovně – písemné prameny o útocích Slovanů na Byzanc je nelíčí jako mírumilovné zemědělce… Kdyby však Čechové zem obsadili vojensky, proč by takové hrdinství tajili? Možná proto, že zaútočili na své vlastní „příbuzné“ – slovanské osadníky, kteří přišli o několik desetiletí dříve, odpovídá Třeštík. ÚKOL: PŘIPRAV SE SPOLUŽÁKY KRÁTKÉ DIVADLO NA TÉMA PŘÍCHOD ČECHŮ POD ŘÍP. VAŠE HRA MUSÍ ZAČÍT A SKONČIT ZVÝRAZNĚNÝMI SLOVY Z KOSMOVY KRONIKY A MUSÍ SE V NÍ OBJEVIT I DALŠÍ ZVÝRAZNĚNÁ SLOVA Z TEXTU. KROMĚ KOSMOVY KRONIKY SE MŮŽETE INSPIROVAT I NÁZORY HISTORIKA DUŠANA TŘEŠTÍKA. T EXT 3: Š ÍŘENÍ KŘESŤANSTVÍ Na rozdíl od pozdní antiky, kdy se lidé stávali křesťany dobrovolně, v raném středověku k přijetí nového náboženství byli většinou nuceni. Buď svým vlastním knížetem, pro kterého křesťanství bylo prestižní záležitostí nebo kněžími z ciziny, nezřídka doprovázenými vojskem. Některé kmeny přijaly nové náboženství smířlivě, jiné váhavě, některé vůbec a jejich lidé byli do posledního pobiti… Vypráví se příběh o posledním pohanském králi germánských Frísů Radbodovi, který se téměř (!) stal křesťanem. Údajně stál již jednou nohou v křestní kádi, když ho napadlo se zeptat, zda jeho předkové, králové a princové Frísů, jsou v nebi nebo v pekle. Dostalo se mu odpovědi, že samozřejmě v pekle, protože nebyli pokřtěni. Na to Radbod prohlásil, že se bude raději péci v pekle spolu s nimi než užívat nebeských radostí s nějakými mizernými cizinci. ÚKOL: ROZHODNI, KTERÉ SKUTEČNOSTI Z ÚRYVKU O KNÍŽETI RADBODOVI VYPLÝVAJÍ? 1. 2. 3. 4. 5. Kníže Radbod měl obavy, že skončí v pekle. Radbod zůstal pohanem. Radbod si velmi vážil svých předků. Pohanský kníže nebyl příliš odvážný. Nechat se pokřtít znamenalo pro pohany rozejít se s minulostí. ÚKOL: KŘESŤANSTVÍ POSTUPNĚ NAHRADILO TISÍCILETOU POHANSKOU TRADICI VŠECH EVROPSKÝCH NÁRODŮ. KELTSKÉ, GERMÁNSKÉ, SLOVANSKÉ, ŘECKÉ A ŘÍMSKÉ NÁBOŽENSTVÍ ČASEM ZANIKLO. JE TO OPRAVDU TAK? ZDÁLO BY SE, ŽE ANO, JENŽE: • 6 Hlavní křesťanské svátky odpovídají důležitým svátkům pohanským. Například křesťanské Velikonoce oslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Oslavovali je však už pohané, jako oživení země, po „mrtvolné“ zimě. • Křesťané oslavují o vánocích narození Ježíše Krista. Lidé však odpradávna oslavovali znovuzrození slunce o zimním slunovratu, pár dní před křesťanskými vánoci. • Mnoho křesťanských kostelů vyrostlo na místech původních pohanských svatyní. • Někteří křesťanští svatí se nápadně podobají bohům, bohyním a hrdinům původních pohanských obyvatel. ÚKOL: SHRŇ INFORMACE V ODRÁŽKÁCH DO JEDNÉ VĚTY, NEBO SOUVĚTÍ (VYSTIHNI HLAVNÍ MYŠLENKU). ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ÚKOL: PŘEVEĎ JEDNU NEBO VÍCE Z ODRÁŽEK DO GRAFICKÉ PODOBY. T EXT 4: K ŘESŤANSTVÍ NA V ELKÉ M ORAVĚ Proč se vůbec pohanští králové chtěli stát křesťany? Ačkoli římskou říši porazili a rozvrátili, v podstatě ji obdivovali. To není nic neobvyklého. Stalo se to mnohokrát v dějinách, i samotnému Římu, když dobyl řecké městské státy, které obdivoval a jejichž kulturu přijal za svoji. Nejmocnější pohanští vládcové, jako byl třeba francký král Karel Veliký, přijali římské náboženství a snažili se v každém ohledu obnovit římskou tradici. Křesťanství se brzy stalo pro vůdce raně středověké společnosti prestižní záležitostí, módou, nutnou podmínkou pro to, aby je svět bral vážně. Pochopili to i Moravští vládcové a velmoži, kteří stáli na počátku 9. století u zrodu říše, kterou byzantský císař nazval Velká Morava. Zvali tedy na svá sídla kněze z Francké říše, z Itálie a z Dalmácie již na začátku 9. století. Písemné prameny hovoří o pokřtění moravských knížat v roce 831. Velkomoravští vládci nešli pouze s dobou, jejich ambice byly vyšší. Kníže Rastislav (846-870) dobře věděl, že jeho říše nevydrží tlak mocného východofranckého souseda a jejího vládce římskoněmeckého císaře, pokud nebude chráněna někým skutečně mocným. Nejlépe samotným papežem – hlavou všech křesťanů, mužem přinejmenším stejně mocným, jako byl císař. Rozhodl se tedy ve své zemi zřídit 7 arcibiskupství. Arcibiskupové se zodpovídali samotnému papeži v Římě, a byli jím také chráněni. Pokud by se Moravanům podařilo zřídit arcibiskupství, Frankové by již nemohli na Velkou Moravu tak snadno útočit a země by pojistila svoji samostatnost. Na tomto plánu však bylo třeba ještě zapracovat, především sjednotit a vzdělat kněze Velké Moravy. Když se pasovský biskup, v jehož pravomoci církevní záležitosti na Velké Moravě byly, k ničemu neměl, požádal Rastislav o pomoc byzantského císaře. Ten přání vyhověl a v roce 863 poslal na Moravu dva učence – Konstantina Filosofa a jeho bratra Metoděje. Oba bratři měli se Slovany zkušenosti a tak se rozhodli působit na velkomoravské kněží v jejich vlastním jazyce – tehdy si slovanské jazyky byly ještě mnohem podobnější, než dnes. Konstantin dokonce vytvořil pro tento jazyk písmo hlaholici. Po patnácti letech působení se bratři vydali do Říma, požádat o svolení založit na Moravě arcibiskupství. Papež jim toto svolení v roce 880 skutečně dal. Metoděj se stal prvním moravským arcibiskupem. Volně s využitím Velkomoravská říše I, pořad ČRo6, 31. 7. 2002, upraveno, kráceno. ÚKOL: S POMOCÍ TEXTU VYTVOŘ KRÁTKÝ ČLÁNEK/NÁPIS (MAXIMÁLNĚ PĚT VĚT), KTERÝ BY MOHL BÝT VYTESÁN NA PAMÁTNÍKU KONSTANTINA A METODĚJE. ......................................................................... ......................................................................... ......................................................................... ......................................................................... ......................................................................... ......................................................................... 8 T EXT 5: P OČÁTKY ČESKÉHO STÁTU I Už víme, že každá raně středověká říše, která chtěla přežít, dříve, či později přijala křesťanství. Přijal ho i kmen Čechů, tedy – jak víme – především jeho kníže. Tím byl ve druhé polovině 9. století vládce středních Čech Bořivoj I., potomek bájného Přemysla Oráče – tedy Přemyslovec. Podle některých zpráv byl pokřtěn na Velké Moravě arcibiskupem Metodějem. Ve svém sídle na Levém Hradci, severně od Prahy, poté založil pravděpodobně první křesťanský kostel v Čechách Sv. Klimenta. Co o počátcích českého státu soudí historik Dušak Třeštík, odborník na toto období? Nový přemyslovský stát byl samozřejmě křesťanský, soustředěný zejména okolo světců z přemyslovské dynastie (sv. Ludmily a sv. Václava – pozn. RA), ale svým způsobem byl i starší, předkřesťanský. Přemyslovský kníže byl až do konce 12. století nástupcem bájného Přemysla Oráče a teprve ve druhé řadě byl správcem věčného knížete, panujícího Čechům na nebesích – svatého Václava. Knížata nastupovala na kamenný stolec uprostřed Pražského hradu podle rituálu, který se nijak nezměnil od starých „pohanských“ dob. To vše by nebylo srozumitelné, nemohlo by fungovat, kdyby neexistovala nějaká živá tradice starých, předkřesťanských mýtů, kdyby Přemyslovci neadaptovali pro své potřeby prakticky celou tradici kmene Čechů. Proto se v Čechách zachovalo to, co podle Aloise Jiráska nazýváme „staré pověsti české“. Jinde, kde taková přímá vazba na předkřesťanské tradice chyběla, se to nepodařilo. Své „bájné dějiny“ nemají zdaleka všechny evropské národy. Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů, NLN, 2003, s. 16, upraveno, kráceno. ÚKOL: KDO BYL PŘEMYSL ORÁČ? PŘIPOMEŇ SI JEHO PŘÍBĚH, PŘÍPADNĚ SÁHNI PO STARÝCH POVĚSTECH ČESKÝCH. VZPOMEŇ SI NA DALŠÍ BÁJNÉ POSTAVY ČESKÝCH DĚJIN. ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ÚKOL: VYSVĚTLETE SLOVO ADAPTOVAT (ZVÝRAZNĚNO V TEXTU), JAKÝM ČESKÝM SLOVEM BY HO BYLO MOŽNÉ NAHRADIT? ________________________________________________________________________________________________________ ÚKOL: ZVÝRAZNI V TEXTU ARGUMENTY, KTERÝMI HISTORIK TŘEŠTÍK PODPÍRÁ SVOJI DOMNĚNKU, ŽE PŘEMYSLOVSKÝ STÁT SI PODRŽEL POHANSKÉ TRADICE KMENE ČECHŮ. ÚKOL: VYMYSLI VHODNÝ NÁZEV ÚRYVKU. ________________________________________________________________________________________________________ 9 T EXT 6: P OČÁTKY ČESKÉHO STÁTU II Prvním kostelem v Čechách byl tedy pravděpodobně Sv. Kliment na Levém Hradci. Důležitější byl však ten druhý, který vyrostl kolem r. 885 na místě pozdějšího Pražského hradu. Bořivoj ho zasvětil Panně Marii a postavil ho tam, kde měli svobodní Čechové sněm a kamenný trůn, na který dosazovali svá knížata. Tady je jeho obrázek: ÚKOL: PROČ BYL KOSTEL PANNY MARIE PRAVDĚPODOBNĚ VÝZNAMNĚJŠÍ NEŽ SV. KLIMENTA? ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ÚKOL: PROČ HO BOŘIVOJ UMÍSTIL PRÁVĚ NA MÍSTO SNĚMOVNÍHO POLE A KAMENNÉHO STOLCE? ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ÚKOL: ODHADNI VELIKOST KOSTELA. CO BY MOHLO V ODHADU POMOCI? ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ Nákres archeologické situace kostela Panny Marie na II. nádvoří Pražského hradu. Podle archeologa Ivana Borkovského. Z knihy Dušana Třeštíka: Počátky Přemyslovců, NLN, 1997, s. 337. 10 Bořivoj a jeho žena Ludmila byli první spolehlivě křesťanský knížecí pár Čechů. Český stát však zakládali až jejich synové a vnukové – Spytihněv, Vratislav, Václav a Boleslav. Ti definitivně přesídlili do Prahy a začali budovat Pražský hrad. Stavěli další kostely, vedli diplomatické i skutečné boje se sousedy, rozšiřovali svou moc, stavěli tvrze a hrady. Bohužel, mnoho toho o zakladatelích středověkého českého státu nevíme, a tím, co víme, si navíc nemůžeme být zcela jisti. Jak to? Historik Třeštík píše: Dějiny vznikajícího českého státu jsou vlastně rodinnou historií Bořivoje a Ludmily, jejich synů a vnuků. Nevěděli bychom o ní téměř nic, kdyby Boleslav nebyl dal zabít Václava a jejich matka Drahomíra kněžnu Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích musely být psány legendy a právě tyto spisy jsou hlavním pramenem, z něhož čerpáme své vědomosti. Legendy však nejsou životopisy, jsou to pobožné příběhy, kde má legendista za úkol světcův život vylíčit jako potvrzení jeho svatosti. Sepisovaly se podle zavedených předloh, často bez ohledu na skutečnost. Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, s. 7, upraveno, kráceno. Dvojí život knížete Václava, National Geographic 10/2006, s. 32, upraveno, kráceno. ÚKOL: ZVÝRAZNI V TEXTU PŘEDCHOZÍHO ÚRYVKU JMÉNA PRVNÍCH ČESKÝCH SVĚTCŮ. ÚKOL: V ČEM JE PODLE TŘEŠTÍKA POTÍŽ PŘI ZKOUMÁNÍ ŽIVOTA PRVNÍCH GENERACÍ PŘEMYSLOVSKÉ KNÍŽECÍ RODINY? ____________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ T EXT 7: P OČÁTKY ČESKÉHO STÁTU III Klíčovou událostí dějin vznikajícího českého státu je to, co se stalo 28. září roku 935 na hradě ve Staré Boleslavi. Jenže! Co se tam přesně stalo, popravdě nevíme. Legendy vypráví, že tam Boleslav zabil svého staršího bratra, tehdy vládnoucího knížete Václava. Legendy vesměs líčí Boleslava, jako podlého a ďáblem ponoukaného surovce a Václava, jako zbožného, mírného a moudrého vládce. Jenže víte jak je to s legendami… Možná, se celá věc seběhla jinak, než píší mniši. Každopádně mrtvý Václav, taky dobrý Václav, možná dokonce ještě lepší. Stal se totiž svatým patronem Čechů, symbolem české země. Pozdější čeští králové vládli „jen“ jako jeho správci. Korunovační klenoty nesly jeho jméno. Píseň „Svatý Václave“ provázela Čechy na bojištích, i v chrámech. Socha knížete na koni na Staroměstském náměstí je koneckonců dodnes místem, kde se schází lidé vždy, když se v Čechách něco děje. Jak se Václav stal světcem? Historik Petr Kubín píše: Největší záhadou kolem sv. Václava jsou samotné počátky jeho uctívání. Nebyl prohlášen za svatého papežem, ani řezenským biskupem, kterému byli 11 Čechové až do založení pražského biskupství v roce 973 podřízeni. Zbývá tedy jediná možná autorita, která mohla nový kult vyhlásit – panovník. Ale to paradoxně znamená, že kult sv. Václava ustanovil jeho vrah! Václavovo tělo bylo převezeno z Boleslavi do Prahy a pro jeho nový hrob byla rozšířena rotunda sv. Víta, tyčící se na nejvyšším pahorku Pražského hradu. Následné přestavby tohoto chrámu pak vždy respektovaly místo mučedníkova hrobu, nad kterým v gotické době vyrostla nádherná Svatováclavská kaple jako jakási velesvatyně pražské katedrály. Historik Petr Kubín: Kavárna – víkendová příloha Mladé Fronty Dnes, 26. 9. 2009, upraveno, kráceno. ÚKOL: PROČ BY BOLESLAV, KTERÝ PRAVDĚPODOBNĚ VÁCLAVA ZABIL, ZAKLÁDAL JEHO KULT? ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ÚKOL: EXISTUJE DNES VÁCLAVŮV HROB? KDE BYSTE HO HLEDALI, POKUD EXISTUJE? ________________________________________________________________________________________________________ ÚKOL: KNÍŽE VÁCLAV JE DVOJÍ. CO TO ZNAMENÁ? JEDEN VÁCLAV ŽIL NA POČÁTKU 10. STOLETÍ, BYL KNÍŽETEM ČECHŮ – O NĚM TOHO MNOHO NEVÍME, MŮŽEME SE POUZE DOMNÍVAT, VZNÁŠET OTÁZKY. DRUHÝ VÁCLAV JE VZNEŠENÝ KNÍŽE SV. VÁCLAV, PATRON A SYMBOL NAŠÍ ZEMĚ – TO JE VÁCLAV VYMYŠLENÝ, PROTO VŠAK NE MÉNĚ DŮLEŽITÝ! TATO SKUTEČNOST, JE DŮKAZEM TOHO, ŽE DĚJINY NEJSOU POUZE FAKTA, DĚJINY TVOŘÍME, DOMÝŠLÍME, RŮZNĚ CHÁPEME A POUŽÍVÁME. VÁCLAV, RANĚ STŘEDOVĚKÝ KNÍŽE ČECHŮ OTÁZKY… 12 NÁŠ KNÍŽE VÁCLAV, PATRON A OCHRANITEL FAKTA… RENESANCE (konec konec 13. 13 – 16. století) T EXT 1: N OVÝ VĚK Schoval sis sešity z nižších tříd nebo nějaké jiné staré věci? Když v nich listujeme, často se divíme, jak jsme se za tu krátkou dobu, která mezitím uplynula, změnili. Divíme se, co jsme si tenkrát psali. psali. Divíme se chybám i dobrým věcem. A přitom jsme si vůbec neuvědomovali, jak se měníme. Tak to chodí i ve světových dějinách. Bylo by krásné, kdyby se najednou objevili v ulicích trubači a zvěstovali: „Haló, začíná nová doba!“ Probíhá to však jinak: Lidé mění své názory a stěží si toho všimnou. A pak najednou to zpozorují, jako ty, když ses podíval do starých sešitů. Lidé jsou pak velmi hrdí a prohlašují: „Žijeme v nové době.“ A často ještě dodávají: „Dřív byli lidé hloupí.“ Něco podobného se odehrálo v době po roce 1400 v italských městech, zejména v bohatých a velkých městech střední Itálie, především ve Florencii. Florenťané zjistili, že jsou jiní, než byli ve středověku. Že dbají na jiné věci, že jim připadá krásné něco jiného než jejich předkům. Už dávno si nedali poroučet od německých císařů, nebáli se s nimi utkat v boji. Byli tak svobodní a nezávislí, jako byli kdysi občané athénští. Staré katedrály a staré obrazy jim připadaly ponuré a strnulé, staré mravy nudné. Hledali něco, co by bylo právě tak svobodné, nezávislé a nesešněrované, jak se jim to líbilo. A tu objevili starověk. Opravdu objevili. Už je vůbec nezajímalo, že ti tehdejší lidé byli pohani. A jen žasli, co to bylo za schopné lidi. Jak volně diskutovali o všech otázkách přírody a světa, svě jak se o všechno zajímali. Latinské a řecké knihy šly na dračku. Jako by celý čas mezi tím byl jen sen, jako by se svobodná Florencie měla stát městem jako Athény nebo Řím. Lidé měli najednou pocit, že se znovu zrodil onen starý, dávno uplynulý čas řecké řec a římské kultury. Sami se cítili jako znovuzrození díky těmto starým výtvorům. Proto Florenťané často mluvili o „rinascimento“ - to znamená česky „znovuzrození“, obvykle se užívá cizí slovo renesance. Co bylo mezi tím, za to mohli - mysleli si lidé tenkrát tenk - divocí Germáni, kteří zničili římskou říši. Florenťané nyní chtěli probudit ducha bývalých časů. Lidé však nepátrali jen po starých věcech. Začali se také dívat na přírodu nově a bez předsudků jako Athéňané před 2000 lety. Objevili, jak krásný je svět, svě nebe a stromy, lidé, květiny, zvířata. Malovali věci, jak je viděli. Už ne slavnostně, velkolepě a svatě, jak byly zobrazovány příběhy o světcích v knihách mnichů a na oknech dómů, nýbrž pestře a vesele, nenuceně a přirozeně, jasně a přesně - takové chtěli cht mít lidé všecko. Otevřené oči a činorodost, to bylo i v umění to nejlepší. Proto také žili tenkrát ve Florencii ti největší malíři a sochaři. Tito malíři nejenže seděli jako poctiví řemeslníci před svými obrazy, aby zobrazili svět. Chtěli také rozumět tomu všemu, co malovali. 13 Zejména jednomu malíři ve Florencii vůbec nestačilo malovat dobré a krásné obrazy. A přitom byly jeho obrazy dokonce ty nejkrásnější. Chtěl vědět, jaké vlastně jsou všechny ty věci, které maloval, a jak všechno navzájem souvisí. Tento malíř se jmenoval Leonardo da Vinci. Byl synem vesnické děvečky a žil v letech 1452 - 1519. Chtěl vědět, jak vypadá člověk, když pláče, a jak vypadá člověk, když se směje, jak vypadá lidské tělo uvnitř - svaly, kosti a šlachy. Tak si vždycky vyprosil těla zemřelých ze špitálů a pitval je a zkoumal. To bylo tenkrát něco zcela neobvyklého. Leonardo u toho však nezůstal. Díval se novýma očima na rostliny a zvířata a přemýšlel, jak to asi dělají ptáci, že mohou létat. Byl první člověk, který přesně a podrobně zkoumal možnost postavit umělého ptáka, létací stroj. A byl přesvědčen, že se to jednou podaří. Zabýval se celou přírodou. Ale ne tak, že by listoval v Aristotelových spisech nebo v učebnicích Arabů. Vždycky chtěl vědět, jestli to, co se v nich dočetl, souhlasí i ve skutečnosti. Tak otvíral oči dokořán a jeho oči viděly víc než oči jakéhokoli člověka předtím. Protože Leonardo se nejen díval, on také přemýšlel. Když chtěl například vědět, proč se ve vodě tvoří víry nebo proč horký vzduch stoupá do výše, tak si to zkrátka vyzkoušel. Nedal moc na vyčtené moudrosti svých současníků a byl prvním člověkem, který začal zkoumat věci v přírodě pomocí pokusů. Svá pozorování kreslil a zapisoval na lístky a do sešitů, které se mu stále víc hromadily. Když si dnes prohlížíme jeho zápisky, nevycházíme z úžasu, že jediný člověk toho mohl tolik prozkoumat a poznat, o čem tenkrát nikdo nic nevěděl a vlastně ani vědět nechtěl. Ale jen několik málo jeho současníků tušilo, že tento slavný malíř objevil tolik nových věcí a že měl tak neobyčejné názory. Leonardo byl levák a psal opačným směrem a drobným písmem, takže jeho zápisky se nedaly snadno číst. Možná mu to bylo spíš vhod, protože tenkrát nebylo vždy úplně bezpečné mít nezávislé mínění. V jeho poznámkách například najdeme větu: „Slunce se nepohybuje.“ Jinak nic dalšího. Ale my z toho můžeme poznat, že Leonardo věděl, že Země se točí kolem Slunce a ne obráceně, jak lidé věřili celé tisíce let předtím. E. H. Gombrich: Stručné dějiny světa pro mladé čtenáře, Argo a Triton 2007, s. 152 – 155, upraveno. 14 ÚKOL: VITRUVIUS - SLAVNÁ KRESBA LEONARDA DA VINCIHO. ŘEKNĚME, ŽE ZOBRAZUJE RENESANČNÍHO ČLOVĚKA. CO BY ASI ŘÍKAL O SVÉ DOBĚ? CO BY SI O NÍ MYSLEL? NAPIŠ DO BUBLIN PŘÍMOU ŘEČ V PRVNÍM PÁDU A V PŘÍTOMNÉM ČASE. VYUŽIJ ÚVODNÍ ČLÁNEK. http://idmilano.com/blog/wp-content/photos/vitruvian_man.jpg T EXT 2: K NIHTISK Výroba knihy, ať už obrovského svazku přivázaného ke čtecímu pultu nebo elegantní knížečky vhodné do dětské ruky, byla dlouhá a pracná. Změna, která se odehrála v polovině patnáctého století v Evropě, nejenže snížila počet hodin potřebných k výrobě knihy, ale rovněž dramaticky zvýšila počet vyrobených knih. Touto změnou byl samozřejmě vynález knihtisku. K tomu došlo někdy ve čtyřicátých letech patnáctého století. Mladý rytec a brusič drahokamů z mohučské arcidiecéze Johann Gutenberg po několik let experimentoval a na financování svého podniku si půjčoval velké částky peněz. Podařilo se mu vymyslet všechny podstatné součásti tisku, které se pak používaly až do dvacátého století: formy na odlévání písmen, tiskařský lis kombinující prvky používané ve vinařství a knihvazačství a inkoust na bázi oleje – nic z toho do té doby neexistovalo. Konečně mezi lety 1450 a 1455 Gutenberg zhotovil bibli o dvaačtyřiceti řádcích na každé stránce – první knihu, která kdy byla vytištěna – a vzal s sebou vytištěné stránky na Frankfurtský veletrh. Díky mimořádně šťastné náhodě se zachoval dopis jistého Enea Silvia Piccolominiho kardinálu Carvajalovi, psaný 12. března 1455 ve Wiener Neustadtu, v němž Jeho Eminenci sděluje, že na trhu viděl Gutenbergovu bibli: 15 Neviděl jsem žádnou celou bibli, ale viděl jsem jistý počet pětistránkových knížeček několika biblických knih s velmi jasným a správným písmem a úplně bez chyb, které by Jeho Eminence snadno dokázala přečíst i bez brýlí. Pokusím se, nakolik to bude možné, tuto bibli objednat a jeden výtisk pro vás zakoupím. Obávám se však, že to asi nebude možné, protože, abych tak řekl, ještě než byly knihy dokončeny, už se o ně hlásili zákazníci. Dopady Gutenbergova vynálezu byly okamžité a mimořádně dalekosáhlé, neboť mnoho čtenářů si záhy uvědomilo jeho velké výhody: rychlost, jednotnost textů a relativně nízká cena. Sotva několik let poté, co byla vytištěna první bible, prosadily se tiskařské lisy po celé Evropě. Poprvé od vynálezu písma bylo náhle možné zhotovovat materiál k četbě rychle a ve velkém množství. Neměli bychom zapomenout, že tisk navzdory běžným proroctvím o konci světa nevymýtil oblibu ručně psaného textu. Naopak, Gutenberg a jeho následovníci se pokoušeli napodobovat umění písařů a většina inkunábulí má rukopisný vzhled. I když byl knihtisk koncem patnáctého století již dobře zavedený, péče o elegantní písmo nevymizela. Alberto Manguel: Dějiny čtení, Host, Brno 2007, s. 174 – 177, upraveno, zkráceno, uvedeno bez poznámkového aparátu. ÚKOL: GRAF ZOBRAZUJE POČET TISKŮ VYDANÝCH V NĚMECKÉM MĚSTĚ AUGSBURG V JEDNOTLIVÝCH LETECH. JAKÉ RŮZNÉ INFORMACE LZE Z GRAFU ZÍSKAT? http://www.uni-muenster.de/FNZ-Online/wissen/medienrevolution/quellen/augsburgi.jpg ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ 16 T EXT 3: O BJEVNÉ BJEVN PLAVBY Na sklonku středověku začaly začal dálkovou mořeplavbu podporovat některé evropské země, zejména Portugalsko a Španělsko. Portugalci dobylli svojí první kolonii v roce 1415. Šlo o strategicky významný severoafrický přístav Ceuta Ceut [seuta]. Ovládajíce toto bohaté město, pochopili, že Afrika je kontinent bohatý na slonovinu, zlato a další cenné zboží. Patronem plánů toto bohatství získat se stal portugalský p princ Jindřich, zvaný Mořeplavec. Tento muž nashromáždil značné množství geografických znalostí o tehdejším světě i technických pomůcek k mořeplavbě a začal organizovat další výpravy. Roku 1433 obepluli Portugalci mys Bojador [bochador], o němž se do té doby věřilo, že kdo jej obepluje, zahyne horkem. Příští plavby pak byly vskutku objevné a pomáhaly Evropanům poznávat pobřeží Afriky a její bohatství. V polovině 15. století zničili Osmanští Turci definitivně zbytky Byzantské říše a ovládli Balkán a východní Středomoří. Středomoří Velmi tím zkomplikovali evropský obchod s Orientem. Pro ro křesťany další důvod plavit se a hledat nové námořní cesty. Roku 1488 se pod vedením zkušeného námořníka Bartolomea Diaze podařilo Portugalcům dosáhnout nejjižnějšího cípu Afriky – Mysu dobré naděje. V té době se o zámořské plavby pokoušelo již také Španělsko. Španělsko Právě španělské královně Isabele nabídl své služby italský mořeplavec Cristoforo Colombo. Colombo Zastával odvážný názor, že Země je kulatá a navrhoval, na že do Orientu O (do Indie) dopluje západní cestou. Španělští Š učenci jeho návrh nejprve zavrhli (stejně jako předtím Portugalci),, nakonec se však cesta na západ přece jen uskutečnila. uskutečnila Po dobrodružné dvouměsíční plavbě přistály 12. října roku 1492 tři španělské lodi u břehů ostrova, který jeho obyvatelé nazývali Guanahani.. Španělé ho pojmenovali San Salvador a do Evropy se vrátili se zprávou, že nalezli západní cestu do Indie. Indie Ve skutečnosti dopluli k ostrovům Karibské oblasti a jejich plavba je dodnes každému známá jako „objevení Ameriky“. Amerických břehů sice dosáhli prokazatelně již kolem roku 1000 norští Vikingové, to však bylo na dlouhá staletí zapomenuto. Americké domorodce však dodnes nesprávně nazýváme Indiány (tedy obyvateli yvateli Indie). Portugalci v (zbytečné…) obavě, obavě že Španělé v Indii získají nežádoucí vliv, narychlo zorganizovali plavbu kolem Afriky. Kapitánem se stal Vasco da Gama [vašku da Gama].. Výprava se uskutečnila v letech 1497-99 1497 99 a ač při ní více než dvě třetiny námořníků zahynuly, zahynul , portugalský dvůr byl nadšen, neboť zboží dovezené z Indie náklady na plavbu bohatě zaplatilo. Z mnoha dalších objevných plaveb zmiňme alespoň tu, kterou podnikl mezi lety 1519 a 1522 Portugal ortugalec ve španělských službách Fernão ão de Magalhães (latinsky můžeme m říkat Magelan). Ačkoliv během b plavby zahynul, jeho Victoria byla první lodí, která uskutečnila plavbu kolem celého světa. Volně s použitím http://cs.wikipedia.org/wiki/Zámořské_objevy, http://cs.wikipedia.org/wiki/Zámořské_objevy upraveno, kráceno. 17 T EXT 4: P RVNÍ SETKÁNÍ V SEVERNÍ A MERICE Jednoho jinak obyčejného dne krátce po úsvitu si arawačtí obyvatelé Karibských ostrovů povšimli na obzoru podivných lodí, mnohem větších než byly jejich dlabané kanoe. Jak se tyto lodi přibližovaly, viděli na palubě lidi zvláštního vzhledu, se světlou kůží, kteří dělali podivná gesta. Arawacká mládež postávala váhavě na břehu, až několik odvážnějších mužů k záhadným lodím doplavalo. Cizinci nabídli Arawakům červené čepice, skleněné korálky a další zvláštní drobnosti. Výměnou za to jim Arawakové přinesli papoušky, bavlněná přadena, šipky a další předměty. Pak cizinci vytasili meče, které Arawaci z neznalosti uchopili za čepele, takže se pořezali. Toto neúmyslné prolití krve, bylo symbolickým aktem. Arawakové a cizinci se na svět dívali z opačných úhlů a obě strany byly fascinovány tím, čím ti druzí nebyli. Tento první kontakt mezi domorodými Američany a Evropany se opakoval stále častěji s tím, jak další podnikaví Evropané následovali tyto první lodi přes Atlantský oceán. Ať již mořeplavci byli Španělé, Angličané, Francouzi nebo Portugalci, ať již domorodí Američané byli Arawakové, Jurokové, Irokézové, Načezové nebo Aztékové, první konfrontace byla obvykle táž – dvě kultury hledící na sebe z opačných konců meče, každý v úžasu nad nepochopitelností toho druhého. Když Evropané popisovali indiány, nezaměřovali se na to, kdo tito indiáni jsou, nýbrž nato, kým nejsou. Pak pokračovali a popisovali, co domorodí lidé nemají. Amerigo Vespucci, po kterém je Amerika pojmenována, psal, že indiáni nejsou ani muslimové, ani židé. Poznamenal, že „jsou horší než pohani, protože jsme neviděli, že by někdy obětovali nebo že by měli nějaký svatostánek.“ John Winthrop, Angličan, který pomáhal založit kolonii v Massachusettském zálivu, zdůvodňoval své nároky na indiánskou půdu tvrzením, že „neohrazují žádné pozemky, nemají žádná sídliště ani ochočený dobytek“. První setkání v severní Americe, Text č. 2 My a oni, Holocaust a lidské chování – čítanka textů programu Tváří v tvář historii, AISIS 2003, zkráceno. ÚKOL: SLEDUJ UKÁZKY Z FILMU „NESMRTELNÍ VÁLEČNÍCI: CORTÉZ“ (BBC, 2008). POZNAMENEJ SI, JAK NA SEBE VZÁJEMNĚ HLEDĚLI ŠPANĚLÉ A AZTÉKOVÉ. KTERÉ INFORMACE Z ČLÁNKU PRVNÍ SETKÁNÍ V SEVERNÍ AMERICE SE VE FILMU PODLE TEBE POTVRDILY? ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________________________________ 18 T EXT 5: T ORTILLA , BRAMBOROVÁ KAŠE A KROCAN Nový svět obohatil náš jídelníček o množství plodin, u nichž si to dnes už mnohdy ani neuvědomujeme a považujeme je za typicky evropské. Nejdále došli v zemědělství Indiáni obývající území dnešního Mexika a Peru. Nejdůležitější pěstovanou plodinou zde byla kukuřice. Mouka z ní byla základem placek. Placky z kukuřičné mouky se v aztéckém Mexiku nazývaly tortilly a dnes se v USA pomalu začínají stávat důležitou součástí rychlého a masově rozšířeného stravování - podobně, jako např. hamburgery a pizzy. Evropu ovšem mnohem více než kukuřice ovlivnily brambory, třebaže například na našem území se začaly více pěstovat až na přelomu 18. a 19. století. Bramborám se nejlépe dařilo na horských svazích And; zdejší obyvatelé, Aymarové zvaní též Collové, postupem času vyšlechtili odrůdy schopné růst ještě v nadmořské výšce 4500 metrů. Odborná literatura uvádí, že Aymarové měli ve svém jazyce okolo dvou set výrazů pro nejrůznější odrůdy brambor, znali i jejich konzervaci prostřednictvím dehydratace a takto získaná bramborová „moučka“ byla hlavní složkou jejich jídelníčku. Konzumovala se podobně jako dnešní instantní bramborová kaše. Zatímco v Novém světě rostla planě spousta rostlin, které bylo možné domestikovat, u zvířat byla situace podstatně odlišná. V Americe došlo k ochočení krocana a v Peru rovněž lamy - to bylo ale všechno a Aztékové kromě ryb a masa divoce žijících zvířat konzumovali téměř výhradně stravu rostlinného původu. Pokud se zaměříme na další plodiny pěstované v civilizovaných oblastech, neměli bychom zapomínat na papriky a rajská jablíčka. Dnes bychom nejspíš předpokládali, že jejich domovem je jižní Evropa, ale není tomu tak. Začali je pěstovat Aztékové, přičemž, vzhledem k nedostatku úrodné půdy, k tomu použili tzv. plovoucí zahrady, vlastně proutěné rohože položené na hladinu bahnitého a mělkého jezera Texcoko. Kořeny na mnoha místech dosáhly dna a v době příchodu Španělů bylo celé jezero už spíše sítí jednotlivých kanálů, než souvislou vodní plochou. Dále nelze opomenout kakao, z něhož Aztékové připravovali čokoládu. Nápoj pili horký a nejčastěji okořeněný vanilkou, nebo slazený medem divokých či domácích včel. Ze střední Ameriky pochází i ananas, chili a avokádo, z Peru zase juka, okurka, dýně, tykev a fazole. Zejména ty poslední měly velký význam a byly mnohde hned po kukuřici nejdůležitější plodinou. Pavel Houser „Z historie stravování: Předkolumbovská Amerika“ na: http://scienceworld.cz/biologie/z-historie-stravovani-predkolumbovska-amerika3986 (11. 5. 2010), upraveno, zkráceno ÚKOL: VYTVOŘ S POMOCÍ ČLÁNKU JÍDELNÍČEK Z JÍDEL, NA KTERÝCH BY SI EVROPANÉ PŘED OBJEVNÝMI PLAVBAMI NEPOCHUTNALI. 19 T EXT 6: R EFORMACE Téměř přesně sto let po smrti Jana Husa, v roce 1517, se proti nešvarům církve postavil německý augustiniánský mnich Martin Luther. Jeho zápolení s papežem a císařem tentokrát naštěstí neskončilo na hranici. Lutherovi a jeho přívržencům se podařilo založit novou křesťanskou církev. Na rozdíl od českých husitů, kteří zůstali před sto lety v podobném boji osamoceni, luteránství se šířilo, zejména v německých zemích, velmi úspěšně. Protože luteránská knížata a města na říšském sněmu roku 1529 protestovala proti zákazu reformace ve Svaté říši římské, začalo se jim říkat protestanti. Pod toto označení se později schovali i další, například následovníci švýcarského reformátora Jeana Calvina – kalvinisté. O co protestantům šlo? Podobně, jako Jan Hus odmítali fakt, že by církev mohla sama (za úplatu) odpouštět některé hříchy, odmítali její bohatství a světskou moc, odmítali podporovat papežské války a stejně tak nákladné stavby v Římě a dalších městech papežského státu, důraz kladli na zbožnost každého křesťana v běžném životě, zdůrazňovali důležitost Bible (podle toho se jim často říká evangelíci) atd. Jak už to bývá, někteří lidé si vykládali Lutherovo (Calvinovo, Zwingliho…) učení po svém, a tak vzniklo i mnoho nových sekt a církví, se kterými ani Luther nemohl souhlasit. Některé skupiny vyhlašovaly války katolickým biskupům, uzavíraly se do „svatých“ měst, apod. Katolická církev nereagovala pouze podrážděně – zákazy a válčením. V letech 1545 – 1563 se v italském Tridentu sešel církevní koncil, jehož výsledkem byla snaha katolickou církev očistit, napravit některé její chyby a zabránit tak protestantům, aby získávali další přívržence. Tomuto účelu měl posloužit i zbrusu nový církevní řád, Tovaryšstvo Ježíšovo – pověstní Jezuité. Přes všechny snahy řešit rozkol mezi křesťany bez násilí (Luther ostře vystupoval proti bojujícím německým sedlákům, Jezuité bojovali vzděláváním, divadlem apod.), bylo 16. století obdobím krutých náboženských válek. Náboženská tolerance byla zatím hudbou budoucnosti. Důkazem je i událost popsaná v textu 6. ÚKOL: NAČRTNI JEDNODUCHÝ DIAGRAM PŘÍČIN A NÁSLEDKŮ REFORMACE CÍRKVE V 16. STOLETÍ. PŘÍČINY NÁSLEDKY REFORMACE (16. století) 20 T EXT 7: B ARTOLOMĚJSKÁ NOC Francie je zmítána náboženskou válkou. Katolíci a protestanti se už po léta vzájemně napadají a zabíjejí. Když se stal Karel IX. ve svých deseti letech králem, ponechal vládu své matce Kateřině Medicejské. Nyní se však králově důvěře těší tě vůdce protestantů, admirál de Coligny. Coligny. Celé zemi hrozí zvrat. Aby utišila nenávist v zemi, zosnovala Kateřina mírový svazek: svazek manželství své dcery Margot s Jindřichem Bourbonským, navarrským králem, jejím protestantským bratrancem. Coligny však zatím připravuje pravuje válku proti katolickému Španělsku. Musí být za každou cenu zastaven. 18. srpna s roku 1572 je Paříž zmožena palčivým vedrem. Tisíce protestantů přijeli z venkova, aby se zúčastnili svatebních oslav. Zaplavili celé město, všechny ulice a hostince. Jejich ich černý oděv a přísné vystupování jsou jen další provokací pro Pařížany na pokraji vzpoury. Margotina svatba, symbol míru a smíření, smíření tak podnítí největší krveprolití v dějinách Francie. Úvodní slovo k filmu Patrice Chéreauda Královna Margot (FRA, ITA, NĚM, 1994) Édouard Debat-Ponsan Debat „Jednoho Jednoho rána před pevností Louvre“. Louvre (olej na plátně, 1880) ÚKOL: KDO JSOU LIDÉ NA OBRAZE? JAKÉ OTÁZKY BYS JIM POLOŽIL(A) – ŽIVÝM I MRTVÝM. O REFORMACI, O UDÁLOSTECH BARTOLOMĚJSKÉ NOCI? 21
Podobné dokumenty
Příručka trenéra
zbraní. Samo Okinawské TO-DE bylo odvozeno od čínského bojového umění
známého jako CHUAN-FA. Původ CHUAN-FA můžeme vysledovat před více jak
tisícem let. Věří se, že bojové umění CHUAN-FA, zvané NAN...
20. Hadův týden
možnost, že autoř i starověkémapy zde vůbec nežili, a toto místo pouze př ipravovali k pozdějš ímu osídlení vysuš ováním teré
nu. To se z toho vš eho jeví jako
nejpravděpodobnějš í, i když prozatím...
Referaty - Amerika - Cast2
den se pokládá jako tzv. počáteční nulové datum. Erich von Däniken prohlásil, že toto datum je dnem,
kdy přišli bohové, ale nikdo dosud neví a nechápe, co se muselo tehdy stát tak výjimečného.
M...
MaPA OBSAH - Palác Akropolis
Ještě dva divadelní a několik nedivadelních fenoménů
bych rád pro chápaní a vnímání improvizací připomněl.
V českém kontextu je to osobnost Ivana Vyskočila.
I když improvizované dialogy byly fen...
Diplomová práce
byl pokládán za jeho syna. Nakonec si v něm Egypťané zosobnili i nekonečnost času a
jeho vyobrazení používali k označování stejně znějícího slova, jež znamenalo
„milión“. Nejčastěji se s ním můžeme...
obsah - Starokatolická církev v ČR
k nám stal člověkem, a přestože „způsobem bytí byl roven Bohu, přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na
sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.
A v podobě člověka se poní...