Stručný obsah:
Transkript
Stručný obsah:
Stručný obsah: První příběh se jmenuje Bela. Je to vyprávění štábního kapitána Maxima Maximyče o jeho pobytu v pevnosti a o soužití s velmi zvláštním člověkem, který se jmenoval Grigorij Alexandrevič Pečorin. Pečorin se zamiloval do dcery knížete, která se jmenovala Bela. Její bratr, asi 15-ti letý hoch, jménem Azamat nesmírně tožil získat koně zbojníka Kazbiče. Pečorin- protože věděl o tomto jeho přání – nabídl mu, že koně sežene a vymění za Azamatovu sestru Belu. Dohodli se a tak se také stalo. Bela byla velice krásná dívka a Pečorin se ze všech sil snažil získat její srdce. Nakonec se mu to podařilo aoba spolu byli velice šťastní. Netrvalo ale dlouho a Pečorinovi se Bela omrzela a začal se s ní nudit. ( str.38 ) Trávil proto většinu času na lovu. Bela velice strádala a vycházela za valy pevnosti, což bylo pro její bezpečnost zakázáno. Měl na ní totiž zálusk také zbojník Kazbič. Nicméně- Kazbič ji jednoho dne unesl a Pečorin s M. Maximyčem se dali do stíhání. Zbojníkův kůň byl pomalejší a tak raději Belu podřízl a sám utekl. Bela poté ještě 2 dny umírala. Pečorin z toho byl velice churavý a za pár měsíců ho přeložili k jinému pluku- do Gruzie. Druhý příběh se jmenuje Maxim Maximyč. Vypráví o shledání M. Maximyče s Pečorinem. Maximyč se na shledání velice těšil, ale Pečorin ho přijal chladně a se slovy, že spěchá se s ním rozloučil. Maximyč byl zklamaný a rozzlobený a rozhodl se předat všechny Pečorinovy deníky, které opatroval, člověku, jemuž dosavadní příběhy vyprávěl. Tyto deníky představují zbytek knihy. Jedná se o 3 příběhy. První se jmenuje Tamáň (přímořské ruské město). Pečorin zde shání ubytování a jediné co sežene ja stará chatrč, v níž bydlí slepý chlapec, stařena a mladá dívka. Pečorin jednoho večera slyší jejich rozhovor a dojde mu, že jsou to podloudníci. Když se mladá dívka dozví, že je Pečorin slyšel, vyláká ho na loď, kde mu naoko vyzná lásku. Ve skutečnosti ho však chce umlčet a utopit v moři. Pečorin se ale zachrání a brzy z Tamáně odjíždí. Podloudnická skupinka se poté rozpadá- mladá dívka odplouvá se svým milým na moře a slepý chlapec zůstává opuštěný a smutný jen se stařenou. Druhý příběh se nazývá Komtesa Mary. Odehrává se v lázních a pojednává o nepřátelství Pečorina a Grušnického. Jsou to staří známí, kteří se ovšem nemají příliš v lásce. Grušniskij se zamiluje do mladé komtesy Mary a snaží se jí získat. Pečorin Grušnickému závidí, že se s ním Mary spřátelila. ( str.77) Grušnickému ale tvrdí, že ho Mary vůbec nezajímá. Mezitím zjistil, že je v lázních také jeho dávná láska Věra. Slíbil jí, že se bude dvořit komtese Mary,aby od ní odvrátil pozornost. Věra byla totiž vdaná, ale Pečorina stále milovala a snad i on ji. (Mladá Mary ho svým způsobem také přitahovala- ale spíš si s ní pohrával než aby to myslel vážně- str. 102, 103 ) Když se Grušnickij dozví, že se Pečorin Mary dvoří, vyzve ho na souboj. Pečorin zvítězí. Mary Pečorina milovala, ten ale odmítne nabídku poklidného života s ní a dává přednost svobodě. PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com Věra i s manželem odjíždí. Pečorin se za ní vydá, aby se rozloučil. Vyčerpán po těžkém dni ale svou cestu vzdává a vrací se zpět. Poslední příběh podává důkaz o předurčení osudu. Nazývá se Fatalista. Pečorin se vsadí s poručíkem Vuličem, že předurčení není. Vulič navrhl vyzkoušet na sobě, může- li člověk ze své vůle rozhodovat o svém životě, nebo jestli je nám už předem určena osudná chvíle. Přiložil hlaveň pistole na čelo a stiskl spoušť. Pistole nevystřelila- všichni si oddychli a rozešli se domů. Cestou domů zakopl Pečorin o něco měkkého, ale neživého- byla to svině rozťatá vejpůl šavlí.po chvíli k němu přiběhli 2 kozáci a hledali opilce, který se hnal za sviní. Muž byl prý velice opilý a zuřivý (čichir- alkohol. nápoj, který pil ). Brzy ráno se Pečorin dozvěděl, že Vulič šel domů sám tmavou uličkou. Potkal opilého kozáka, který zrovna rozťal svini. Náhle se zastavil a začal se s ním bavit. V tom ho ale kozák sekl šavlí a Vulič byl mrtev. Vulič možná- aniž by si to byl uvědomoval- cítil, že má přijít jeho konec a snažil se tomu podvědomě zabránit. Svému osudu se ale nevyhnul. Jména a charakteristika postav: Grigorij Alexandrovič Pečorin = důstojník, jehož postava prostupuje všemi příběhy, řadíme ho k typu zbytečného člověka. Jeho příjmení “Pečorin” je literární aluzí což znamená, že nějákým způsobem reaguje na již napsané literární dílo nebo text( v tomto případě autor naráží na Puškinova Evžena Oněgina, jehož příjmení- stejně jako Pečorinovo- představuje jméno jedné ze sibiřských řek). Maxim Maximyč = štábní kapitán, z jehož vyprávění se dovídáme o událostech prvních dvou příběhů ( tzn. první části ).Byl přítelem Pečorina. Bela = dcera knížete, do které se Pečorin zamiluje. Byla to velice krásná mladá dívka. Azamat = syn knížete, který svou sestru vymění za vytouženého koně. Velice umíněný a rozmazlený. Kazbič = zbojník, lupič. kněžna Ligovská komtesa Mary = dcera kněžny Ligovské. Jinak mladá dívka, do které se zamiluje Grušnickij. Grušnickij = Pečorinův známý, který při souboji s ním umírá. Vulič = srbský důstojník.Byl statečný, málomluvný. Jeho velkou vášní byly karty. Zvláštní výrazy: uzden = šlechtický titul. Uzdeni tvoří družinu knížete. PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com džigiti = čerkesové kaftan = kabát abrek = zbojník kunak = přítel gurda = druh velmi cenných starých šavlí kalym = výkupné čichir = alkoholický nápoj jaman = tatarské citoslovce zbytečný člověk ( líšnij čelověk) = takový člověk proplouvá životem bez nějakého cíle, není nikdy ničím plně uspokojen. Těžko se ztotožňuje se společností ( snad také proto, že se vůči ní cítí nadřazen ). Pohrává si s lidmi, s jejich city. MICHAIL JURJEVIČ LERMONTOV HRDINA NAŠÍ DOBY Zařazení díla: román - ruský romantismus Žánr a kompozice: Kniha- Hrdina naší doby- je rozdělena do dvou částí. První část obsahuje dva příběhy- Bela a Maxim Maximyč. Tyto dva příběhy nám zprostředkuje člověk, který kdesi v kavkazkých horách potkává Maxima Maximyče a poslouchá jeho vyprávění o zážitcích a zkušenostech s mladým důstojníkem jménem Pečorin. Druhá část začíná předmluvou, po které následují tři další příběhy – Tamaň, Komtesa Mary, a Fatalista. Tuto část tvoří již zápisky z Pečorinova deníku. Příběhy nejsou řazeny chronologicky, navzájem na sebe nenavazují. T nám umožňuje nahlížet na postavu Pečorina z více pohledů a vytvořit si tak o něm ucelenější obrázek. Jazyk: PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com V knize převládá vyprávění, je zde ale také hodně dialogů a částečně se uplatňuje popis prostředí. Vyskytuje se zde několik slov francouzského původu ( tehdejší společnost si potrpěla na všechno francouzské ). Překlad: Zdenka Bergrová Bohuslav Ilek Doslov: Vladimir Svatoň Grafická úprava: Milan Hegar Michail Jurjevič Lermontov Hrdina naší doby Předmět: Úvod do slovanské literatury Přednášející: PaedDr. Antonín Hlaváček Vypracovala: Klára Straková Obor: Aj-Rj PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com
Podobné dokumenty
Hrdina naší doby
nenašli. Když se zklamaně vraceli zpět, uslyšeli výstřel. Uviděli Kazbiče, jak letí na koni a sebou má Belu.
Vyrazili za ním a Pečorin vystřelil do koňské nohy. Maximyč si pomyslel něco o mladické ...
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor
bytu, na schodech slyší hlasy domovníka a 2 mužů, skryje se ve vyklizeném bytě, kde před
chvílí byli malíři, poté vyšel z bytu, šel domů a vrátil sekyru.
Z toho co udělal onemocněl a dostal horečku...