Boj o zlatovlásku

Dobrodružství dvaatřicáté
Boj o zlatovlásku
Boj o zlatovlásku
„V Jezernim městě přece vládne generál Sančéz!ÿ Bouchl Sidir pěstí do stolu.
„Ale to je přece fuk, jak se ten páprda menuje!ÿ
„To jezero se jmenuje Kudůcká hvězda a žije v něm prej duch, kerej to
město chrání.ÿ
Podotkla Bria, než se s chutí zakousla od křupavé kýty. Tetování na
tvářích se dalo do pohybu a šamanka nabyla vzezření divošského náčelníka.
Hostinec praskal ve švech a kolem to hučelo jako v úle. Do Králova
Dvora jsme dorazili ještě před setměním a po příjemné koupeli se sešli dole
v nálevně.
„Slyšela jsem, že celé Jezerní Město stojí na obřích kůlech uprostřed
jezera.ÿ Přisadila jsem si a po očku sledovala malého kudůka u vedlejšího
stolu. „Hele ho, čórku.ÿ Kývla jsem k němu a houkla na něj. „Hej ty cvrčku!
Mazej vodsaď, než na tebe zavoláme vojáky. Koukej si ty svoje triky zkoušet
někde jinde!ÿ
Kluk se k nám vyděšeně otočil a když spatřil na lavici vyrovnané zbraně,
raději pohotově vyplul z lokálu.
„Zajímalo by mě, co to bylo za tvora v tý bažině.ÿ Mračil se seveřan,
zatímco se nerušeně škrábal za uchem.
„Sledoval nás až k městu. Pak zmizel.ÿ
„Štve mě, že jsme ho nedokázali chytit. Jak to, že umí zaplout do bahna?
Copak nepotřebuje dejchat?! A jak byl rychlej, to jsem fakt ještě neviděl!ÿ
„Asi nějakej divoch, či co. Říkals, že neměl žádný oblečení ani zbraně,
třeba je to nějaký zvíře.ÿ Namítla Bria.
„To ne, vypadal jako člověk, jenom byl divnej. Byl malej a tmavej jako
to hnědý bahno všude kolem. A měl na sobě nějaký vozdoby, mohlo to bejt
i tetování, nevim, viděl jsem ho jenom chvíli.ÿ
„Ale jeho stopy rozhodně nevypadaly lidsky.ÿ Přisadila si Eirien.
„Jo, a nejdivnější je, že to neni ani chlap ani ženská!ÿ Zahalekal Sidir,
chlemtající čerstvě přinesenou medovinu. „Prostě tam neměl vůbec nic! No,
2
Boj o zlatovlásku
3
je to vůbec možný?!ÿ
„Nevim, jak vy, ale já za nejdivnější věc považuju to s těma drakama.ÿ
Zavrtěla hlavou Bria, když odložila ohlodanou kost. „Ňákej divoch v bažině,
to je divný, ale stává se to. Ale abychom narazili na dva draky, to se stává
jednou za život . . . ÿ
„Kéž by!ÿ
„ . . . no, né, je to tak! A ten amulet, to je vůbec nejdivnější! Nejdřív ten
zvuk – to taky nebylo úplně normální – žiju v bažinách už léta a nikdy
jsem nic takovýho neslyšela. Jako by někdo třel o sebe obří kameny! Fuj! A
pak si čarodějův služebník odletí na průzkum a vrátí se s amuletem, kerej
patří drakům. A navíc tvrdí, že jediný, co si pamatuje, jsou dva draci, jeden
obrovskej rudej a jeden malej, celej ze zelenejch drahokamů – no, už tohle
mi připadá jako nějakej divnej sen.ÿ
„S námi zažiješ ještě spoustu podivnejch věcí, Brio!ÿ Usmál se Sidir a
poplácal ji po rameni. „Hele nesahej!ÿ Zašklebila se a znovu vycenila zuby.
„Ale to s těma drakama je fakt divný. Nemám z toho dobrej pocit.ÿ
„Hned zítra zajdu za mistrem do školy magie.ÿ Přikývl Daléth. „Zeptám
se ho na ten amulet. Určitě bude vědět k čemu slouží. Cítím z něj mocnou
dračí magii, ale nic víc nejsem chopen určit.ÿ
„Prý v tomhle kraji žije ještě modrý drak.ÿ Sklopila dlouhé řasy Eirien.
„Stopař, co nás vedl bažinou vyprávěl o drakovi, který sídlí v jezeře nad
Šavlinou. Je to vodní drak, ale také velmi mocný.ÿ
„Já zas slyšela o bílém drakovi.ÿ Přihodila jsem svou trošku do mlýna.
„Ten prý žije v Pegasím hvozdu.ÿ
„Jasně, tam maj věž a knihovnu pegasové!ÿ Přihnul si z korbele Sidir.
„Nikdy nezapomenu na to první nešťastný setkání u akvaduktu. Málem
jsme tam zařvali všichni!ÿ
„Mohu vás vyrušit, prosím?ÿ Tenký hlásek patřil malému hobitovi, který
se prodral až k našemu stolu. „Mám vám předat tenhle dopis.ÿ
„Hmm, že by další varování?ÿ Utrousil Sidir, zatímco se Daléth natáhl
pro ruličku.
„Děkujeme. Kdo ti ho dal?ÿ
„Dal mi ho jeden pán. Měl kutnu a kápi, jakou mají mnichové.ÿ
„Dobře. Tu máš.ÿ Zalovil v mošně a podal klukovi stříbrňák. Hobit se
začervenal a rychle zmizel i s odměnou mezi stoly.
Daléth opatrně rozvinul pergamen.
4
Boj o zlatovlásku
Stateční bojovníci, dejte pozor neb velké nebezpečí se k vám blíží! Moc
magie a bohů se spojila, aby připravila Jí o život. Byl vyslán nepřemožitelný
služebník, zplozen nekalou magií rudého draka. Je krutý a zákeřný. Nepleťte
se do dračích lží!
Vaši přátelé
„Jako by toho nebylo i tak málo!ÿ Povzdechla si Eirien.
„Musíme být opatrní. Pořád.ÿ Mračil se Daléth.ÿ Zítra se jistě dozvím
víc.ÿ
℘℘℘
„Vezmu si tohle!ÿ Ukázala jsem na zdobené sedlo s jemnou výšivkou. „A
postroj s brašnami, ten nejlepší!ÿ
„Koukám, že i tvůj kůň bude pěkně naparáděnej!ÿ Ušklíbl se Sidir a se
založenýma rukama pozoroval rušné tržiště. Pak se zadíval na mé břicho.
Usmál se. „Tak co? Už kope?ÿ
„A jak! Eirien měla pravdu. Nejpozději za dva měsíce bude na světě. Ó,
bohyně! Jak bych si dala naloženou dýni!ÿ
„Můžu si sáhnout?!ÿ
„No, jasně. Tady. Cítíš?ÿ
Chvíli čekal a pak nedočkavě přiložil i ucho. „No, jo! Teď koplo! To je
paráda!ÿ
„Mám výtečný bylinky!ÿ Zahalekala už z dálky přibíhající Bria. „Heleďte, mám pytlik Blínu a sušenýho štířího jedu!ÿ Zaplavila nás novými
zážitky a rozhlédla se kolem. „Kde sou vostatní?ÿ
„Daléth je v magický škole a Yaspaden . . . ten je v chrámu.ÿ Dodala jsem
o něco tišeji. Choval poslední dobou divně. Cestou ze Šavliny se mnou skoro
nepromluvil a v chrámu trávil mnohem víc času než dříve. Nevadilo by mi
to, ale byl odtažitý, i když byl se mnou. Připadalo mi, že se mi schválně
vyhýbá.
„Hele támhle je Eirien s Ilnnin!ÿ Vytrhl mě z myšlenek Briin hlas. Stály
kousek od nás u malých stánků s klenoty a amulety.
Sidir sledoval mladičkou elfku. Zlaté vlasy jí zářily v paprscích ranního
slunce, když se skláněla ke šperkům, rozloženým na sametové látce.
„Jsou krásný, že jo? Který se ti nejvíc líbí?ÿ Přistoupil k ní blíž a promluvil nezvykle roztřeseným hlasem. „Tenhle?ÿ
S rozpaky se otočila. „Hmm, asi tento.ÿ Ukázala po chvíli na malý šperk
Boj o zlatovlásku
5
ve tvaru podlouhlé kapky. Byl vpletený do změti drobných stříbrných lístků.
„Ale já si jej nemohu dovolit. Navíc, je třeba nyní myslet na důležitější věci.ÿ
„Sidir přikývl a zasněně hleděl na prameny jejích vlasů. Když odešla,
sklonil se k obchodníkovi. „Kolik stojí ten šperk?ÿ
„Je velmi drahý, pane.ÿ
„Nevadí. Kolik?ÿ
„Šedesát zlatých.ÿ
„Vezmu si ho.ÿ
℘℘℘
„Musíme do vesnice Doub!ÿ Oznámil Daléth, sotva usedl. „Nevypadá to
dobře.ÿ
„Počkej! Proč do Doubu?!ÿ Zbystřila Eirien, když složila nadité mošny
a vaky pod lavici. I ona stačila za dopoledne nakoupit vše potřebné. „Cesta
do Doubu je uzavřená. Obsadili ji prý goblini.ÿ
„Žije tam jeden z paladinů starého řádu. Jeden z těch, o kterých mluvil
Durbalgar Galporanský. Vězní ho tam, musíme jej osvobodit.ÿ
„Ale co nekromanti?! Armáda se blíží!ÿ
„Právě paladin nám může pomoci. Ví mnohé o tomto kraji, o nekromantech a možná i o tom druhém kameni. Ale co se týče nekromantů, mám
od mistra magie novou informaci. Každý z nekromantových služebníků zná
tajemství svého mocného velitele. Pokud by se nám podařilo zajmout a vyslechnout alespoň jednoho, měli bychom šanci zničit jejich vůdce jednou pro
vždy.ÿ
„To zní zajímavě. A co ostatní armády.ÿ
„Muso z Hlíny chtěl zaútočit na Jezerní město, ale i pro něj je to příliš
velké sousto. Stáhl se zpět, protože se dozvěděl o Stalanovi . . . ÿ
„Počkej, Stalan? To je kterej?ÿ Zarazil ho seveřan.
„Stalan z Mrskvi, vojevůdce, který se chystá přeplavit z Galporanu sem
a zaútočit, zatímco generál Podpoleon táhne z jihu. A aby toho nebylo málo,
poslové hlásí, že asi dvě stě nemrtvých se blíží ze severu. Nejsou tak mocní,
ale i tak se jim málokdo dokáže postavit. Je třeba co nejdřív sjednotit zaniklý
řád paladinů, sami na to nestačíme.ÿ
„No, to je dobrý! Takže teď se k nám řítí armády ze všech stran!ÿ Sidir
vycenil zuby a usmál se na Ilnnin. „Vidíš a takhle je to s náma pořád.ÿ
„Takže do Doubu.ÿ Hleděl Yaspaden zamyšleně do svého poháru. Položila jsem mu jemně dlaň na zápěstí, ale ucukl, jako by ho uštknul had.
„Ano, měli bychom vyrazit co nejdříve. Nejlépe zítra.ÿ Přikývl Daléth
a otočil se k mladičké elfce. „Ilnnin, má krásná paní, nevím, jestli pro tebe
bude bezpečné cestovat s námi krajem zmítaným válkou.ÿ
6
Boj o zlatovlásku
„Nemám strach.ÿ Hleděla mu upřeně do očí, bělostné ruce složené v klíně.
„Pokud bys cokoli potřebovala, budu nablízku. A toto je pro tebe, dovolil
jsem si přinést ti malý dar.ÿ Podal jí pečlivě ovázaný balík.
„Ale to nemohu . . . ÿ
„Pokud odmítneš, budu velmi nešťastný. Vybíral jsem jej pro tebe, má
vzácná paní.ÿ
Ilnnin pomalu rozvázala stuhu, zatímco Sidir vrhal na čaroděje nenávistné pohledy.
„No, to bude ještě veselý.ÿ Šeptla Eirien do ucha Bria, se zájmem sledující oba soky.
Ilnniin pohlédla na Daléthův dar a pozvedla jej před sebe. „Jsou krásné.ÿ
Šeptla užasle hledící na překrásné šaty, zdobené stříbrem a drahokamy.
„I já jsem ti přinesl dárek.ÿ Uklonil se k ní Sidir a vytáhl malý balíček.
„Ale já opravdu nemohu . . . ÿ
„Ten jeho přijmeš a můj ne?ÿ Vrhl vražedný pohled na Dalétha.
„Je krásná!ÿ Hleděla zasněně na vzácný šperk, když rozbalila i druhý
z darů. „Děkuji vám oběma, ale prosím, a myslím to upřímně, nekupujte
mi víckrát takové dary. Vážím si vás i vaší přízně, ale nechci být příčinou
sporů.ÿ Povstala a krátce se uklonila. „Nyní mne prosím omluvte.ÿ
„To mi snad děláš naschvál, čaroději!ÿ Vyletěl Sidir sotva za Ilninn klaply
dveře. „Víš, jak se tomu říká u nás?! Lezeš mi do zelí, kamaráde a to tě může
stát pěkně draho!ÿ
„Uklidni se.ÿ Nenechal se vyvést z míry Daléth.
„To ty se uklidni a dej si na mě bacha!ÿ Sidir zrudl vzteky a vyrazil
k čaroději.
„Nechte už toho!ÿ Vkročila mezi ně Eirien. „Máme důležitější práci, než
se takhle hádat. Copak vám oběma přeskočilo?!ÿ
Sidir neochotně usedl zpět, nespouštějíc čaroděje z očí.
„Co ten amulet, Daléthe?ÿ Pokračovala Eirien, dokázal ti o něm mistr
něco říci.
„Ano. Slouží možná jako jakési magické ucho. Prý díky němu může drak
slyšet naše slova a kdo ví, možná i myšlenky. Nyní ho má u sebe můj služebník, musíme být opatrní.ÿ
„To je pěkně nebezpečná věcička.ÿ Podotkla Bria. „A co ten tvor, kerej
nás sledoval v bažinách?ÿ
„Ani čarodějové, netuší co by to mohlo být za nepřítele, ale je možné, že
byl stvořen k jedinému úkolu.ÿ Pohlédl na mě a nemusel plýtvat slovy. „V
tom dopise psali, že se spojila magie a božská síla, a pak byl stvořen tvor
k jedinému úkolu . . . ÿ
„Proč se mne ale nepokusil zabít už v té bažině?ÿ
Boj o zlatovlásku
7
„Možná čeká na lepší příležitost.ÿ
„Nebo to není on, možná se mýlíme.ÿ
„I to je možné, ale velmi nepravděpodobné. Musíme být opatrní.ÿ
„Jo, hlavně ty si na mě dávej pozor!ÿ Procedil skrz zuby seveřan a znovu
po čaroději blýskl očima.
„Sidire, už toho nech!ÿ I vždy klidná Eirien teď ztrácela trpělivost.
„No dobře, dyk už mlčim!ÿ
Jenže Sidir byl zničený mnohem víc, než si kdokoli z nás myslel a hned
večer připravil svému rivalovi překvapení . . .
℘℘℘
„Na úspěch našeho poslání!ÿ Pozvedl číši Yaspaden.
„Na přátelství!ÿ Přidala jsem se.
„Na Mirawen!ÿ Povstal po chvíli váhání i Sidir.
„Na přátelství!ÿ Zvedl svůj pohár Daléth.
Víno bylo báječné, ale sotvaže Daléth upil doušek, svezl se na stůl a
usnul tvrdým spánkem.
„Sakra, někdo nás chce otrávit!ÿ Sáhla jsem po luku, ale Sidir mě zadržel.
„To jsem mu tam dal já. Je to neškodný uspávadlo.ÿ
„No, to se mi snad jenom zdá!ÿ
„Dovedeš si představit, jak bude vyvádět, až se vzbudí?! Copak takhle
se řeší spory?!ÿ
„Koledoval si vo to. Aspoň mám vod něj na chvíli pokoj!ÿ
„Tak takhle to chceš všechno zničit! Po všech těch věcech, co jste spolu
zažili?!ÿ
„Hele, jenom mu chci dát najevo, že mi leze do zelí. Zejtra bude v pohodě. Ještě dnes mu napíšu dopis, ve kterym to vysvětlim. Pochopí to, když
je tak chytrej.ÿ
„Ještě že Ilnnin už spí, jinak by s tebou pěkně vyběhla.ÿ Zamračila se
Eirien, ale to už se seveřan s ublíženým výrazem loudal k výčepu.
Spícího čaroděje jsme odnesli do jeho pokoje. Spal tvrdě až do rána druhého dne. Přišel na snídani jako poslední, tvář bledou a v očích odhodlání.
„Pojď ven Sidire. Musíme si promluvit.ÿ Pravil překvapivě klidným hlasem.
Sidir se zvedl a kupodivu bez námitek následoval čaroděje. Jak dlouho
spolu hovořili a jak se nakonec dokázali udobřit, nevím, ale večer se oba vrátili. Seveřan měl posmutnělou tvář, ale všechna nenávist z něj vyprchala.
Nechal si objednat koupel, nejlepší pití a několik krásných žen. Celý večer
se pak hostincem neslo tlumené halekání a opilecký zpěv, provázený čvachtáním vody a cinkotem skla. Bria, která celou situaci bedlivě sledovala, nám
8
Boj o zlatovlásku
prozradila, že se k nim později připojil i čaroděj. Jak to bylo doopravdy, nevíme, ale každopádně ani jeden z nich nebyl ráno schopen vyrazit na cestu.
Sidir se vypotácel v poledne s mokrým hadrem na hlavě a čaroděj svůj pokoj pro jistotu neopustil až do večera. Museli jsme tedy odjezd ještě o den
odložit.
℘℘℘
„Ale zítra opravdu vyrážíme!ÿ Ujišťoval se Yaspaden, nedočkavý setkání
s paladinem starého řádu. „Zítra ještě dokoupím ty nárameníky a holení
pláty. A možná i nohavice by snesly malou opravu.ÿ Váhal, prohlížejíc unavenou zbroj za svitu luceren. „No, uvidím, na co zbudou peníze.ÿ Měl na
sobě překrásný naleštěný krunýř s vytepaným znakem svého erbu a symbolem bohyně vody, ale ostatní části zbroje byly řádně poškrábané a poničené.
Blížil se další večer a my stále odpočívali v Králově Dvoře. Sidir byl posmutnělý, jedl míň než obvykle, zato medoviny si dopřával o to víc. Ilnnin
se oběma raději vyhýbala, jak to jen šlo, ale vypadalo to, že se rozhodli ji
nechat na pokoji. Teď však přikývla na Daléthovo znamení a oba vykročili
na vyvýšené pódium. Daléth vytáhl malou harfu a místnost naplnily první
libé tóny. Pak začali oba elfové zpívat. Poslouchala jsem už mnohokrát elfí
písně, ale tahle byla nejkrásnější. Jejich hlasy pronikaly do hloubi duší a
měnily svět kolem na překrásné místo. Celá hospoda utichla, nikdo se nepohnul ani nenapil, dokud poslední tóny nedozněly. I pak bylo dlouho ticho,
jen ohromené tváře přítomných hleděly s úctou na krásné elfí tváře. Když se
vrátili ke stolu, složil jim poklonu dokonce jeden z velitelů vojenské stráže.
„Bylo mi ctí, vyslechnout tuto překrásnou hudbu.ÿ Plátovou zbroj měl naleštěnou a na rukávcích se leskly drahé výšivky a ornamenty. „Jsem jedním
z vojevůdců generála Musa a chtěl bych vás pozvat na zítřejší oslavu. Bylo
by mi velkou ctí uvítat takové umělce v paláci, kde by potěšili svou krásnou
hudbou i mého pána.ÿ
℘℘℘
Náš odjezd se tak vůlí osudu odložil ještě o další den. Pozvání ke dvoru
generála Musa jsme nemohli odmítnout. Bylo i v našem zájmu, seznámit se
s mužem, který by mohl nastolit mír v jižních krajích. Navíc návštěva jeho
paláců, byla nezapomenutelným zážitkem. Šaty na významnou slavnost jsem
zakoupila u vyhlášeného krejčího a byly tak vzácné, že na ně ani nestačily
mé zbylé poklady. Yaspaden navrhl, že doplatí požadovanou cenu z peněz
ušetřených na novou zbroj. „Zbroj počká.ÿ Pravil, ale z jeho slov jsem cítila
pohrdání. Žádný cit, žádnou něhu, jen prázdnotu v hlase, který pro mě tolik
znamenal.
Boj o zlatovlásku
9
„Co je to s tebou, Yaspadene? Koupím si jiné šaty, levnější. Tu zbroj
potřebuješ.ÿ Chytila jsem ho za ruku, ale zase ucukl. Neodpověděl. Mlčky
položil dva měšce na stůl a odešel.
„Bude to zas dobré.ÿ Snažila se mě utěšit Eirien. „Každý má svoje špatné
chvíle. Může to být úkolem, který je před námi. Třeba se o tebe bojí.ÿ
Chtěla jsem tomu věřit, ale něco mi říkalo, že všechno je jinak, a že to
co se stalo nejde vrátit zpět.
℘℘℘
Nazdobené komnaty přepychového paláce vypadaly opravdu honosně.
Obrazy na stěnách byly vsazené do zlatých rámů, stoly plné překrásného
nádobí a exotického ovoce a podlahy dlážděné nablýskaným mramorem a
smaragdy. Jen pohled na ochočené šelmy, líně se válející na barevných kobercích, rozčílil seveřana, zvyklého na krásu divokosti přírody.
„Jak jim to mohli provýst?! Tygr patří do lesa! Ne na polštáře!ÿ
Zpěv elfů však zaujal i samotného panovníka. Po vystoupení jim neváhal
složit uznání a pozval nás dokonce až ke svému trůnu. Během krátkého
setkání jsme však velice rychle odhalili jeho skutečnou povahu. Genarál
Muso z Hlíny byl panovníkem po dlouhá léta. Věřil si a neváhal za své
zájmy položit oběti. Ale pýcha a bohatství zaslepila jeho mysl a vládce už
dokázal jen válčit a dobývat nová území. Získávání nových zemí a hromadění
majetku se stalo cílem jeho snažení. Požádal nás dokonce, abychom vstoupili
do jeho služeb a naše odmítnutí přijal s nevolí. „Kdybych chtěl, mohu vás
nechat popravit. Mě se neodporuje!ÿ
„Máme důležité poslání, týká se i vás a celého kraje. Nečiňte ukvapená
rozhodnutí . . . ÿ
„Já sám vím, kde je vašich služeb nejvíc potřeba! V mojí armádě! Jedině
tak je možné zachránit tuto zem!ÿ Rozohnil se vládce, když se mu Daléth
pokusil vysvětlit naši situaci.
Naštěstí pak zasáhli panovníkovi kněží. Ujistili jej, že naše poslání posvětili sami bohové. Dal na ně, možná právě kněží dokázali, jako jediní, zvrátit
jeho rozhodnutí.
„Dobrá! Jděte si kam chcete! Ale pamatujte. Na vaše odmítnutí nezapomenu.ÿ
℘℘℘
Hned druhého dne jsem přepychové šaty prodala a měšce s penězi přinesla Yaspadenovi. „Jsou pro tebe, na novou zbroj.ÿ
„To nemohu přijmout. Promiň. Nejde to.ÿ Sklonil hlavu, aby se vyhnul
mému pohledu.
10
Boj o zlatovlásku
„Proč? Potřebuješ ji!ÿ
„Ne, nech si ty poklady.ÿ Ani se na mě nepodíval a vyšel z pokoje.
„Yaspadene!ÿ
Nic. Jen tiché vzdalující se kroky.
Po tváři mi ztékaly slzy a ruce bezděky svíraly cíp šatů. Musí to být
tím kamenem! Blesklo mi náhle hlavou a duši na chvíli pohladila úleva.
Jistě, kámen ho očaroval! Bude zase v pořádku. Vrátí se mi. Vždyť mě tolik
miloval, láska ho nemohla takhle opustit!
Jenže tentokrát to nebyla moc kamene. Existují i jiné síly, které si dovedou krutě pohrávat s duší člověka a zdaleka nejsou tak nepřirozené, ačkoli
ani ti nejmoudřejší nedohlédnou jejich skutečné podstaty.
Boj o zlatovlásku
11
c Ivanda), vydání první, sazba: Pt-Jeník (LATEX), Děčín, 4. ledna 2005
Boj o zlatovlásku (