Hospodarska politika - Emios B 2007-2010

Hospodarska politika - Emios B 2007-2010

Hospodářská politika
Pro 1. a 3. ročník oboru:
Ekonomika, management a
informatika v oblasti
veřejné správy
Literatura
1. KLIKOVÁ, Christiana. Hospodářská politika.
1. vyd. Ostrava : Institut vzdělávání
Sokrates, 2003. 275 s.
ISBN 80-86572-04-8
2. Slaný, Antonín; Žák, Milan: Hospodářská
politika. Praha: C. H. Beck, 1999.
3. TOMÁŠKOVÁ, Yveta. Ekonomie II.
Dostupný na
<http://www.hgf.vsb.cz/most/prostudenty/stu
dijnimaterialy>
1
Vznik teorie hospodářské politiky
q Vývoj ekonomického myšlení
q Teorie hospodářské politiky se začala
formovat ve 30. letech 20. století
q Dva hlavní proudy:
ü anglo-americký proud, který chápe
hospodářskou politiku především jako
krátkodobou konjunkturální politiku;
hlavní představitel - Keynes.
ü kontinentální proud - vnímá
hospodářskou politiku jako konstitutivní,
systémotvornou činnost státu – hl.
představitelé: W. Eucken a L. Erhard
Dvojí pojetí hospodářské politiky
1. Teoretická disciplína:
q zaměření na analýzu probíhajících jevů, po které
následují návrhy opatření na jejich řešení pomocí
konkrétních nástrojů
2.Přístup státu k ekonomice své země - jedná
se o záměrnou, praktickou činnost státu
q vláda navrhuje státní rozpočet a v demokratické
společnosti jej předkládá parlamentu ke schválení;
q může navrhovat: nové daně, snižovat (zvyšovat)
daně stávající …
q centrální banka může s ohledem na inflaci, resp. kurz
domácí měny, snižovat (zvyšovat) základní úrokové
sazby, příp. ovlivňovat svými nástroji výši kurzu
q zásahy antimonopolního úřadu
⇓⇓⇓⇓
2
q Hospodářská politika jako samostatná
vědní disciplína se nachází na pomezí
ekonomické teorie a hospodářské praxe
q je vždy formulována na základě určitého
ekonomického směru, jehož myšlenky
politici ve vládě zastávají
q spočívá ve využívání jim svěřených či jinak
získaných pravomocí a prostředků k
dosahování určitých ekonomických cílů
q vlády, využívají při řešení konkrétních
hospodářských
problémů
své
země
poznatky ekonomické teorie
⇓⇓⇓⇓
q Praktická hospodářská politika je tedy
determinována politicko-ekonomickým
vývojem, i ekonomickými teoriemi
Postavení praktické hospodářské politiky
Politicko
ekonomický
vývoj
Praktická
hospodářská
politika
Vývoj
ekonomických
teorií
3
Faktory ovlivňující HP v jednotlivých zemích
q Hospodářská politika je vždy
realizovaná v konkrétních podmínkách
dané země
q Odlišnosti vyplývají z :
§
§
§
§
§
§
tradic
náboženského vnímání
sociálního cítění
zvyklostí, a zkušeností
kultury
historického vývoje
q HP ovlivňuje také soustava
institucionálních podmínek (prvky
soustavy mají v různých zemích různou
váhu)
Soustava institucionálních podmínek
hospodářské politiky (1)
q Ekonomický systém (tržní, příkazový)
q Politický systém (politické strany, systém
politické demokracie jeho výhody a nedostatky,
nátlakové skupiny-lobby)
q Byrokracie :
ü chování státních úředníků, kteří nesledují
výlučně společenské blaho, nýbrž prosazují
taková opatření, která posilují jejich příjmy.
ü dobývání renty – jednotlivci, firmy nebo
skupiny se snaží získat monopolní pozici nebo
získat důležité informace v určité oblasti a
přisvojovat si rentu, která plyne z této pozice
4
Soustava institucionálních podmínek
hospodářské politiky (2)
q Velké zájmové skupiny – snaží se ovlivnit
ü
ü
hospodářko-politická rozhodnutí vlády ve svůj
prospěch
Organizované – odbory
Neorganizované - důchodci
q Nadnárodní a mezinárodní organizace
– jejich činnost omezuje manévrovací možnosti vlády
ü
ü
ü
ü
- nutno při vytváření HP respektovat povinnosti a
závazky vyplývající z členství
Světová banka
Mezinárodní měnový fond
Organizace pro průmyslový rozvoj (UNIDO)
UNESCO..
Nositelé hospodářské politiky
qStátní i nestátní instituce, případně
neformalizovaná skupina či jednotlivec
ü hrají aktivní roli v tvorbě, provádění a kontrole HP
ü vystupují v celém procesu HP
qHlediska jejich členění:
ü dle jejich začlenění v souboru institucí
ü dle podílu institucí na hospodářsko-politickém
rozhodování
ü dle úrovní
5
Soubor institucí
q zákonodárné instituce (parlament)
q vládní instituce (vláda, ministerstva či jiné
státní instituce (celní a daňové orgány
živnostenské úřady)
q Centrální banka - nositel měnové politiky
q instituce vytvářející tržní prostředí a dohlížející
na jeho kvalitu (protimonopolní úřady)
q soudní instituce
q instituce protivážných sil či nositelé vlivu, které
sice nepatří k formální organizaci hospodářské
politiky, ale přímo či nepřímo ji ovlivňují
(odbory, politické strany apod.)
Členění institucí dle jejich podílu na
hospodářsko- politickém rozhodování
qNositelé hospodářsko-politického
rozhodování (decizní sféra) - tvůrci HP
ü instituce a osoby mající pravomoc ze
zákona rozhodnutí přijímat, vykonávat a
prosazovat (vláda, parlament a CB)
qNositelé hospodářsko-politického vlivu
(vlivová sféra)
ü instituce a osoby mající možnost
hospodářsko-politické rozhodování
ovlivňovat, ale nemají rozhodovací a
výkonné pravomoce (velké podniky,
politické strany, odbory, tisk apod.)
6
Členění institucí dle úrovní
q Nadnárodní úroveň
ü instituce a orgány jejichž rozhodnutí v
určitých oblastech omezují rozhodovací
pravomoc institucí (orgány Světové
obchodní organizace, Mezinárodního
měnového fondu atd.)
q Národní úroveň
ü instituce a orgány mající decizní pravomoce
(vláda, parlament, CB)
ü instituce a orgány které hospodářskopolitické rozhodování pouze ovlivňují (tisk,
hospodářské komory, odbory, atd.)
Proces hospodářské politiky
Členění procesu HP:
qproces formulování
hospodářské politiky,
qproces provádění
hospodářské politiky,
qproces kontroly
7
Proces formulování HP
Účastní se ho subjekty a instituce:
qpolitické strany,
qvláda, parlament
qodborný státní aparát - ministerstva
qodborníci z vysokých škol a výzkumných
ústavů
qzájmové skupiny
qprofesní svazy a komory;
qna regionální úrovni jsou to odpovídající
subjekty ze samosprávních krajů, měst a
obcí.
Proces provádění HP
§
§
§
§
§
§
§
Účastní se ho velké množství
státních i nestátních institucí:
vláda
státní správa
soudy
úřady práce
finanční úřady
celnice,
zájmové skupiny atd...
8
Proces kontroly HP
q Představuje nezbytnou zpětnou vazbu
q Účastníci:
ü Parlament - nejvyšší kontrolní moc
ü Nejvyšší kontrolní úřad – vytvořen
parlamentem
ü Nezávislý tisk - má nezastupitelnou
kontrolní roli
ü Kontrolními pravomocemi mají i ostatní
instituce, aktivně se podílející na
formulování i realizaci HP
Nástroje hospodářské politiky lze členit dle:
q Úrovně působení
ü makroekonomické
ü mikroekonomické
q Charakteru vlivu
ü přímé
ü nepřímé
q Oblasti působení
ü měnové
ü fiskální, atd..
q Způsobu ovlivňování
ü selektivní
ü plošné
q Působení na vývoj vztahů mezi účastníky trhu
ü systémotvorné
ü nástroje běžné hospodářské politiky
9
Nástroje HP dle působení na vývoj vztahů mezi účastníky trhu
(1)
Nástroje systémotvorné (nástroje politiky řádu)
q mění hlavní prvky ekonomického systému
q mění způsob koordinace ekonomických aktivit
q mění motivaci jednání ekonomických subjektů.
⇓⇓⇓⇓
q jde o pravidla chování pro nositele rozhodování,
která mění systémové prvky – např:
ü změna systému regulovaných cen na systém tržně
tvořených cen,
ü liberalizace zahraničně-obchodních vztahů z
původně centrálně řízeného zahraničního obchodu
apod.)
q nelze je kvantifikovat ⇒ nástroje kvalitativní
povahy
q předvídatelnost jejich dopadů do ekonomiky v je
podstatě nemožná
Nástroje HP dle působení na vývoj vztahů mezi
účastníky trhu (2)
Nástroje běžné hospodářské politiky (nástroje politiky
procesu)
q lze je kvantifikovat
q působí na chování ekonomických subjektů, ale hlavní
rysy hospodářského systému zůstávají zachovány a
způsob koordinace hospodářských aktivit se nemění
q jedná se např:
ü o změnu úrokové sazby - ovlivní sklon k úsporám a k
investicím
ü o změnu daňového zatížení - působí na pracovní
motivaci jednotlivců
q poměrně přesně lze odhadnout důsledky prováděných
změn a na základě toho sestavit i krátkodobou
prognózu hospodářsko-politického vývoje.
10
Vztahy mezi nástroji a cíli
q Volba nástrojů HP je jedno z nejdůležitějších
hospodářsko-společenských rozhodnutí ⇒ je
třeba:
ü uvědomit si, vzájemný vztah mezi
konkrétními cíli a nástroji
ü znát nejenom ekonomickou teorii, ale i
výsledky a fakta soustavné analýzy dopadů
používaných nástrojů
q Požadavky na výběr nástrojů k dosažení
určitého daného cíle:
ü systémová konformita nástrojů
ü Tinbergenovo pravidlo
ü Mundellův princip
ü Meadeho princip zodpovědnosti
Systémová konformita nástrojů (1)
qEuckenovo pravidlo – požadavek co
největší stálosti hospodářské politiky
üpoužívané nástroje hospodářské
musí odpovídat hlavním zásadám
hospodářského systému
ümají být s tímto systémem v
souladu, a v žádném případě ho
nenarušovat (např.v tržním systému
nepoužívat systém centrálně řízených cen; v
systému direktivní ekonomiky nepoužívat
volné tvorby cen)
11
Systémová konformita nástrojů (2)
q Rozlišení opatření dle jejich uplatnění :
q systémově nutná opatření (rozdělení kompetencí,
právní ustanovení atd.),
q opatření systém podporující (odstraňují kupř. různé
funkční těžkopádnosti, resp. nesladěnost systému),
q opatření systému odpovídající, působící souběžně
se systémem,
q systém zhoršující opatření - snižují funkčnost daného
systému (zákonná omezení trhu, zákonná omezení
práv zákazníků, různá subvenční a intervenční
opatření v zemědělství
q opatření systém narušující (kontrola a regulace cen a
mezd, kontrola mezinárodního toku kapitálu apod.).
Tinbergenovo pravidlo
qJe nutno disponovat tolik a
proměnnými nástroji HP, kolik si
hospodářská politika stanoví cílů.
⇓⇓⇓⇓
ü např. chceme-li tedy dosáhnout dvou
cílů, musíme mít k dispozici dva
nástroje
qTento princip ale nic neříká o tom,
který z nástrojů použít k dosažení cíle
prvého a který k dosažení cíle
druhého.
12
Mundellův princip
q řeší problém Tinbergenova pravidla
q postuluje, že každému cíli je přiřazen
takový nástroj, který má na něj největší
vliv a to bývá v praxi složité
⇓⇓⇓
q Meadeho princip zodpovědnosti
ü požaduje, aby za každý makroekonomický cíl
byla zodpovědná jediná státní instituce, mající
na použitý nástroj výlučný vliv
ü jde tedy o to, přidělit vždy jeden nástroj jedné
speciální instituci s odpovědností udržovat
přijatelnou úroveň jediného přesně
definovaného cíle
Dva přístupy k provádění HP (1)
1. Liberální - monetaristé ( M. Friedeman), škola
racionálního očekávání, klasická ekonomie (A. Smith),
ekonomie strany nabídky (Laffer):
q trhy se pružně přizpůsobují změnám v nabídce a
poptávce
q odchylky jsou způsobeny právě nevhodnými zásahy
státu.
q vláda nemá nárazově usměrňovat vývoj
makroekonomických veličin
q úloha vlády:
ü vytváření právního rámce podnikání
ü vytváření podmínek pro stimulaci konkurence
(protimonopolní zákony)
ü zabezpečovat produkci některých veřejných statků,
ü zabezpečovat stabilní vývoj množství peněz
v ekonomice
13
Dva přístupy k provádění HP (2)
2. Intervencionistický - Keynesiánské
ekonomie ( Keynes), postkeynesiánství
(Robinsinová), neokeynesiánství (Samuelson),
nová keynesiánská ekonomie (80. léta, Mankiw)
q trhy, ceny a mzdy jsou nepružně
q není možnost automaticky udržovat
vysokou úroveň využití výrobních faktorů
qhrozí tržní selhání
q jsou nutné zásahy ze strany státu
Tržních selhání - pokud není tržní výsledek
ekonomicky optimální – efektivní
q Efektivnost trhu :
ü Alokační – firmy vyrábějí výstupy, které
si spotřebitelé nejvíce přejí
ü Výrobní – výstup je vyroben s
minimálními náklady
ü Dynamická (schumpeterovská) – rozvíjí
se a jsou využívány takové technologie,
které snižují náklady na výrobu, zlepšuji
kvalitu produkce
ü Leibansteinova (X- efektivnost ) –
zvýšení produktivity- zlepšení
organizace. řízení, motivace
14
Typy tržních selhání
qNedokonalá konkurence
qExternality (pozitivní, negativní)
qVeřejné statky (nevylučitelnost a
nedělitelnost)
qNedokonalosti trhu (ceny,
informace a mobilita se odlišují od
situace v dokonalé konkurenci)
Hierarchie cílů hospodářské politiky (1)
qBudovat vyspělou tržní ekonomiky
lze pouze tehdy je-li společnost
vystavěná na principu trvalých
všelidských hodnot na kterých se
dohodnou všechny subjekty ve
společnosti (a je to tedy i otázka
určitých konvencí)
qhierarchie cílů státu a tím i tvůrců
hospodářské politiky
15
Hierarchie cílů hospodářské politiky (2)
Maximalizace
společenského blahobytu
Základní
společenské cíle (hodnoty)
Tradiční ekonomické cíle
Maximalizace společenského blahobytu
zdokonalování fungování hospodářsko-politického systému
q Co si pod pojmem představit
• celkovou sumu dílčích užitků jednotlivých členů
společnosti (Kinkor, 1996)
• kvalitu společnosti, kterou lze zvýšit pouze tehdy, jeli možné ve společnosti učinit změnu, která bude
výhodná pro všechny její členy nebo jen pro některé
z nich, aniž by znevýhodnila jiné (Pareto, 1971)
q Jak ho kvantifikovat - co je vlastně jeho mírou
• velikost vytvořeného HDP na jednoho obyvatele
• celkový součet bohatství společnosti,na jednoho
obyvatele
q Může dosáhnout jeden subjekt většího blahobytu
než druhý
16
Základní společenské cíle (hodnoty)
nedílná součást blahobytu
•
•
•
•
•
•
•
svoboda
spravedlnost
jistota
pokrok
nezávislost
demokracie
racionalita.
Svoboda
q Nepřítomnost překážek, která
dovoluje realizovat přání (B. Russel)
ü individuální přání může být ve vzájemném
konkurenčním vztahu s přáními ostatních
⇒ individuální čin jednoho může omezovat
svobodu druhého ⇒ individuální nárok na
totální svobodu přímo ohrožuje existenci
společnosti
q Formální svoboda:
ü stejná práva pro všechny - zaručená
rovnost všech lidí
ü ochrana před útlakem ( vyjádřena v
zákonech a ve společenské funkci práva)
17
Svoboda
qFormální svoboda:
ü stejná práva pro všechny - zaručená
rovnost všech lidí
ü ochrana před útlakem ( vyjádřena v
zákonech a ve společenské funkci
práva)
qMateriální svoboda
ü určuje, do jaké míry může subjekt
využívat formální svobodu
ü vyúsťuje do otázky moci (osobnosti,
vlastnické, organizační)
Spravedlnost (1)
qFormální - odpovídá požadavkům
formální svobody
qMateriální – jde o rozdělení výsledku z
dosažených cílů mezi jednotlivé členy
společnosti- dvojí dělení:
qna základě zásluh - stejná odměna
za stejnou námahu (otázka, jak tu
námahu změřit)
qna základě potřeb – nerealistické,
uplatňuje se pouze v extrémní nerovnosti
šancí (soc. dávky)
18
Spravedlnost (2)
qSpotřební - je možno spojit s
materiální svobodou za
předpokladu, že spotřební
spravedlnost je interpretována
jako příjmová rovnost.
qPOZOR:„svoboda“ a
„spravedlnost (rovnost)“ jsou
naprosto neslučitelné pojmy
ü svoboda vede k nerovnosti
(nespravedlnosti),
ü rovnost (spravedlnost) k omezení
svobody.
Jistota
qAbsence strachu o svobodu
ü často se spojuje s mírem
ü mohou ji ohrozit i běžné konflikty
ü problémy, vznikající při fungování tržní
koordinace (výkyvy hosp. cyklu, strukturální
změny ..), ohrožují jistotu ekonomických
subjektů ⇒ paradoxně požadavek na zvýšení
jistoty a to až k:
qTotální jistotě :
ü znamená neměnnost sociálního uspořádání –
nikdo nemůže být ohrožen
ü je neslučitelná s vnímáním hospodářské
svobody
ü je nedosažitelná.
19
Pokrok
q Znamená všeobecně změnu na vyšší
kvalitativní úroveň - je žádoucí ze dvou
důvodů:
1) Jako prostředek přiblížení se vytčeným
cílům
ü nemusí znamenat rozšíření vědomostí
ü ve značné míře je dosahován pomocí
známých prostředků
1) Jako ocenění inovací
ü jedná se o neplánovitý proces, vycházející
z nových znalostí a předpokladů
ü výsledky „hledání nového nejsou však
známé
Nezávislost
qZnamená suverenitu a
zodpovědnost za sebe samého
a za svoje činy
qEkonomická nezávislost:
üobsahuje požadavek ekonomické
svobody a svobody rozhodování.
ütomuto požadavku optimálně
odpovídá tržní systém, rozvíjející
nezávislost subjektů
20
Demokracie
q Politický proces prosazování základních
společenských cílů Vlastní budování
demokracie je zajišťováno politickým
volebním právem
ü v tržním systému dochází k řadě politických
rozhodnutí, kdy u jednajících se předpokládá,
že jednají „za ty druhé” a že si platnost svých
rozhodnutí musí zajistit
ü to je možné pouze tehdy, když se ti, kterých
se rozhodnutí týká, tomuto rozhodnutí
podrobí
Racionalita
q Je princip, založený na logice.
q Je slučitelná s jakýmkoliv cílem, tyto cíle si
navzájem nesmí odporovat.
q Při uskutečňování daného cíle musí být z
jejího hlediska brán ohled na náklady
obětované příležitosti vzniklých nerealizací
ostatních cílů
⇓⇓⇓
q Racionalita hodnotí nejlepší možnou
realizaci cílů
q Cíle a vztahy mezi jednotlivými cíli musí být
jasně formulovány a důkladně analyzovány a
kvantifikovány
⇓⇓⇓
q Cíle hospodářské politiky se zužují na
takové pojetí, které je kvantifikovatelné
21
Základní cíle hospodářské politiky
q Hlavní cíl : Zajištění podmínek pro
stabilní a progresivní vývoj ekonomiky
⇓⇓⇓
q Vnitřní a vnější cíle HP
ü vyvážený a stabilní ekonomický růst
ü nízká míra nezaměstnanosti
ü nízká a stabilní inflace
ü stabilní vnější rovnováha
Velikost produkce a ekonomický růst
qProdukt jako základní
národohospodářská veličina
qOd jeho velikosti se odvíjí:
ü úroveň celkových příjmů v
ekonomice,
ü životní úroveň každého občana
⇓⇓⇓
qstimulace celkové produkce v
ekonomice makroekonomického
produktu je jedním z klíčových
cílů tvůrců hospodářské politiky
22
Standardní makroekonomické agregáty k
měření výstupu
qHDP
qHNP
qNominální HDP
qHDP/obyvatele
qReálný HDP
qPotenciální HDP
qDeflátor
Vývoj nominálního HDP v ČR
mld. Kč, b. c.
3 500,0
3 000,0
2 500,0
2 000,0
1 500,0
1 000,0
500,0
0,0
1995
1997
1999
2001
2003
2005
2007
23
Vývoj HDP/obyvatele v ČR
Kč/obyv., b. c.
400 000
300 000
200 000
100 000
0
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Deflátor (ČR)
%, r/r
12,0
10,0
8,0
6,0
4,0
2,0
0,0
-2,0
1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007
24
Ekonomický růst
•
•
•
•
•
Krátkodobý pohled :
Meziroční růst reálného HDP
(HDP1 – HDP0) *100/ HDP0 (%)
Dlouhodobý pohled
Sledujeme vývoj potenciálního
produktu
• Potenciální produkt – produkt, při
němž jsou plně využity zdroje, aniž
dochází ke zvyšování inflace
(produkt plné zaměstnanosti)
Meziroční tempo růstu reálného HDP v ČR
%, r/r, reálně
7,0
6,0
5,0
4,0
3,0
2,0
1,0
0,0
-1,0
1995
1997
1999
2001
2003
2005
2007
25
Alternativní agregáty k měření produkce (1)
qČistý ekonomický blahobyt:
ü NEW = HDP + volný čas + podzemní
ekonomika - poškození životního
prostředí
ü V ČR se podíl „šedé ekonomiky
odhaduje na 20% HDP
qUkazatel lidského rozvoje- HDI
ü Střední délku života
ü Míru alfabetizace
ü ČR mezi prvními 40 zeměmi (Kanada,
USA, Japonsko)
Alternativní agregáty k měření produkce (2)
q Zelený produkt - bere v úvahu :
ü změny v přírodních zdrojích
ü škody na životním prostředí
q Indikátor udržitelného ekonomického
blahobytu – zahrnuje:
ü environmentální faktory
ü sociální faktory
q Indikátor bohatství – zahrnuje:
ü velikost produkce
ü přírodní bohatství
ü lidský kapitál
26
Nezaměstnanost
q Dobrovolná
ü frikční
q Nedobrovolná
ü cyklická
ü strukturální
ü regionální
q Skrytá nezaměstnanost
ü nedobrovolně zkrácený úvazek
ü osoby vyloučené z pracovní síly jako odrazené
ü prodlužování vzdělávání
ü předčasné odchody do důchodu
Určení míry nezaměstnanosti
Míra nezaměstnanosti (%) =
počet nezaměstnaných (práci hledají) * 100
Σ ekonomicky aktivního obyvatelstva
q u = 100* U/L
Metodiky měření míry registrované
nezaměstnanosti v praxi (ur)
q Původní metodika (do roku 2004)
Počet neumístněných uchazečů
ur =
pracovní síla
27
Pracovní síla dle původní metodiky
q do konce 1. čtvrtletí 1994: počet pracovníků ve
všech sektorech NH s jediným nebo hlavním
zaměstnáním vč. žen na mateřské a další
mateřské dovolené (z podnikového zjišťování) +
počet neumístěných uchazečů o zaměstnání
registrovaných na úřadech práce k poslednímu
dni sledovaného období
q od 2. čtvrtletí 1994 do konce roku 1996: počet
zaměstnaných z výběrových šetření pracovních
sil + počet neumístěných uchazečů o zaměstnání
registrovaných na úřadech práce k poslednímu
dni sledovaného období
q od 1. čtvrtletí 1997: počet zaměstnaných z
výběrových šetření pracovních sil +
neumístěných uchazečů o zaměstnání
registrovaných na úřadech práce. Do
zaměstnanosti se na nyní nezapočítávají ženy na
další mateřské dovolené
Metodiky měření míry registrované
nezaměstnanosti v praxi (ur)
Nová metodika (od 3. čtvrtletí 2004)
ur =
počet dosažitelných neumístěných uchazečů
pracovní síla
q Čitatel:
ü evidovaní nezaměstnaní ke konci období, kteří
mohou ihned nastoupit do zaměstnání
q Jmenovatel:
ü počet zaměstnaných z VŠPS + počet
zaměstnaných občanů EU + počet pracujících
cizinců ze třetích zemí s platným povolením k
zaměstnání či živnostenským oprávněním +
počet dosažitelných neumístěných uchazečů o
zaměstnání
28
Vývoj nezaměstnanosti v ČR
Míra registrované nezaměstnanosti Míra reg.nezam. podle stávající metodiky
12,00
10,00
8,00
6,00
4,00
2,00
0,00
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Přirozená míra nezaměstnanosti (u*)
qÚroveň nezaměstnanosti, při
níž je míra inflace stabilní
qJe exaktně daná součtem
frikční a strukturální
nezaměstnanosti
qV praxi ji lze zjistit na základě
sledování období, kdy je inflace
stabilní
qJejí hodnota se zvyšuje
29
Faktory ovlivňující u*
qvýše podpor v nezaměstnanosti
qdoba, na kterou je podpora v
nezaměstnanosti poskytována
qorganizace trhu práce (např. existence
nebo neexistence pracovních úřadů a
efektivnost
qjejich činnosti)
qvytrvalost a schopnost
nezaměstnaných při hledání
zaměstnání
qdemografická skladba pracovní síly
qstrukturální parametry ekonomiky
Hystereze na trhu práce.
q Způsobuje zvyšování přirozené míry
nezaměstnanosti
q Je způsobena faktory:
ü ztrátou pracovních návyků u dlouhodobě
nezaměstnaných a s tím spojenou
neochotou zaměstnavatelů dlouhodobě
nezaměstnané zaměstnávat
ü přílišnou výší podpory nezaměstnanosti
ü přílišnou výší sociálních dávek
ü výraznou délkou poskytování podpor v
nezaměstnanosti apod…
30
Inflace
q Projev celkové nerovnováhy ekonomiky,
jejímž znakem je trvalý vzestup cenové
hladiny
q Je měřena na základě cenových indexů:
ü CPI
ü PPI
ü Deflátor
q Míra inflace = ((Pt – Pt – 1)/ Pt – 1)) . 100 ( v %)
ü Pt - cenová hladina v roce t - vyjádřená pomocí
některého z cenových indexů (např. CPI)
ü Pt-1 cenová hladina v předchozím roce
Index spotřebitelských cen CPI
• Vyjadřuje, jak se změní cena
daného koše komodit v běžném
období oproti základnímu období
• Každé položce je určena fixní váha,
ta důležitost položky (% podíl)
v rozpočtech výdajů spotřebitelů
• CPI v ČR obsahuje ceny cca
775položek agregovaných do 12
skupin (viz tabulka)
31
Skladba CPI v ČR
Složka
Váhy (%)
1. Potraviny a nealkoholické nápoje
19,8
2. Alkoholické nápoje a tabák
7,9
3. Odívání a obuv
5,7
4. Bydlení, voda, energie, paliva
23,6
5. Zařízení domácnosti a bytové vybavení
6,8
6. Zdraví
1,4
7. Doprava
10,1
8. Pošty a telekomunikace
2,3
9. Rekreace s kultura
9,6
10. Vzdělávání
0,5
11. Stravování a ubytování
7,4
12. Ostatní zboží a služby
Celkem
•
4,9
cca 100
Stálé váhyPřepočtené váhyOddílroku
1999roku 2005k 12/06k 1/07 starý košnový
košstarý košnový košÚhrn100100100100v
tom: potraviny a nealkoholické
nápoje19,816,318,116,4alkoholické nápoje,
tabák7,98,27,68,2odívání a
obuv5,75,23,74,8bydlení, voda, energie,
paliva23,624,829,025,7bytové vybavení,
zařízení domácností,
opravy6,85,85,35,6zdraví1,41,81,71,8doprava
10,111,49,310,9pošty a
telekomunikace2,33,92,73,8rekreace a
kultura9,69,99,09,8vzdělávání0,50,60,50,6strav
ování a ubytování7,45,87,95,9ostatní zboží a
služby5,06,35,26,3
32
Skladba CPI v ČR
Složka Váhy (%)
25
20
15
10
5
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10 11 12
Míra inflace v ČRv %
12,0
10,0
8,0
6,0
4,0
2,0
0,0
1995
1997
1999
2001
2003
2005
2007
33
Vývoj inflace do ledna 2007 do února 2008 v%
8
7
6
5
4
3
2
1
0
I.07
III.07
V.07
VII.07
IX.07
XI.07
I.08
Další souhrnné cenové indexy (1)
Vycházejí z tzv. průměrových tvarů souhrnných cenových
indexů, kde cenové změny jednotlivých komodit jsou vyjádřeny
pomocí dílčích (individuálních) indexů. Výsledný souhrnný
index je pak počítán jako vážený průměr.
1. Laspeyresův cenový index
34
Další souhrnné cenové indexy (2)
2. Paascheho cenový index
Vysvětlení symbolů
pi1
– cena i-té komodity v běžném období
pi0 – cena i-té komodity v základním období
qi1 – množství i-té komodity v běžném období
qi0 – množství i-té komodity v základním období
Ipi – individuální cenový index i-té komodity
wio – váhy i-té komodity v základním období
wi1 – váhy i-té komodity v běžném období
wi1 =
wi0 =
35
Druhy inflace z různých hledisek:
q Dle vzniku:
ü Inflace tažená poptávkou
ü Inflace tlačená náklady
ü Dovezená inflace
q Dle stupně závažnosti:
ü Mírná
ü Pádivá
ü Hyperinflace
q Dle projevu:
ü Otevřená
ü Skrytá
ü Nestabilní
Efekty inflace
qPozitivním nebo negativním
způsobem ovlivňuje zejména:
ü Ekonomický růst
ü Přerozdělování důchodů ve
společnosti
⇓⇓⇓⇓
qŠkodlivost inflace
qProspěšnost inflace
36
Negativní efekty inflace (1)
q Pokles reálné mzdy při nedokonalé
indexaci ⇒ zaměstnavatelé díky vyšším
cenám realizují vyšší zisky na úkor
zaměstnanců
q Přerozdělení reálného důchodu od věřitelů
k dlužníkům
q Poklesu reálné hodnoty důchodů
sociálního charakteru
q Taxflace ⇒ přerozdělení příjmů a bohatství
mezi jednotlivcem a státem
q Přerozdělení dříve vytvořeného bohatství
Negativní efekty inflace (2)
q Negativní vliv inflace na ekonomickou
aktivitu se projevuje v:
ü destimulaci pracovní i podnikatelské aktivity
přinášející důchody – z důvodů poklesu
reálných důchodů a z důvodů
přerozdělování bohatství
ü destimulaci tvorby úspor - zejména při
záporné reálné úrokové sazbě
ü v nejistotě investičních plánů – zejména
v oblasti očekávaných výnosů z investice
⇑⇑⇑
q Nestabilní inflace - nepředvídatelná
37
Náklady inflace
qNáklady na přecenění
qNáklady „ošoupaných podrážek“ –
opakované vybírání hotovosti ve
snaze minimalizovat alternativní
náklady držby hotovosti
qDezinflační náklady – prováděná
monetární a fiskální opatření nejsou
zadarmo (restrikce ⇒ náklady v
podobě ztráty výstupu)
Pozitivní efekty inflace (1)
q Může její existence motivovat
zaměstnance k vyšší produktivitě práce,
protože budou očekávat pokles svých
reálných mezd - pokud je inflace
relativně nízká (okolo 2 %) a stabilní,
q Existuje-li inflace potom zaměstnavatelé
zvýší úměrně nominální mzdy, ale
požadují zefektivnění práce, tedy
zvýšení produktivity ⇒ ekonomický růst
q „Přijatelná“ inflace může zvýšit
dlouhodobý ekonomický růst
prostřednictvím zvýšení tempa růstu
technického pokroku
38
Pozitivní efekty inflace (2)
q Zvýšení inflace vede ke změně portfolia
ekonomických subjektů - přesunu držby
peněz směrem k bankovním vkladům z
důvodu zvýšených alternativních nákladů
držby peněz ( Tobinův efekt)
q Inflace zvyšuje míru úspor, akumulaci
kapitálu a tím ekonomický růst, investice
q Růst cenové hladiny může být způsoben
zvyšující se kvalitou výrobků a služeb
Vztah mezi inflací a nezaměstnaností
qPhilipsova křivka
ü v krátkém období
ü v dlouhém období
qVe standardně fungujících
ekonomikách platí krátkodobě
Philipsova křivka, i když se
poměrně často posouvá. V
transformujících se zemích o její
platnosti nelze hovořit
39
Vztah mezi ekonomickým růstem a
nezaměstnaností
qPřevyšuje –li růst reálného
HDP růst potenciálního
produktu, pak dochází k
poklesu míry
nezaměstnanosti
qOkunův zákon
Vztah mezi inflací a ekonomickým růstem
qKrátkodobé hledisko:
ü roste –li produkt, roste i inflace
⇓⇓⇓
ü cíle ekonomického růstu a nízké
inflace jsou v rozporu
qDlouhodobé hledisko:
ü inflace má nelineární efekty na
ekonomický růst ⇒ začíná škodit až
od vyšších hladin
ü škodlivá je také nestabilní inflace
40
Vnější cíle hospodářské politiky
qNejdůležitější cíl:
ü dosažení vyrovnané platební
bilance či jejich dílčích částí.
qDalšími cíli jsou zajištění :
ü stabilního a optimálního
devizového kurzu
ü optimální úrovně zadlužení,
přímých investic
Platební bilance
q Jeden ze základních makroekonomických
ukazatelů
q Podává obraz o vnější ekonomické rovnováze
země.
q V současné době je chápána jako
systematický výkaz či záznam všech
hospodářských transakcí, které proběhly za
určité období (jeden rok), mezi devizovými
tuzemci a devizovými cizozemci
⇓⇓⇓⇓
q PB zaznamenává:
q peněžní toky - platby do zahraničí a inkasa ze
zahraničí
q hmotné toky - peněžní hodnotu věcných darů,
barterových obchodů, reálných investic
q hodnoty pohledávek a závazků atd..
41
Struktura PB podle metodiky MMF,
používané od r. 1995
A. Běžný účet
Kredit
Debet
obchodní bilance
Export
Import
bilance služeb
Export
Import
bilance výnosů
Import
Export
běžné převody
Import
Export
Import
Export
B. Kapitálový účet
Kapitálové převody
C. Finanční účet
přímé zahraniční investice
Import
Export
portfoliové investice
Import
Export
ostatní investice (krátkodobé´, Import
dlouhodobé
Export
D. Chyby a opomenutí
E. Změna devizových rezerv.
Vertikální struktura PB
q Rozdělení položek bilance na:
ü kreditní („dal“, „ve prospěch“, kladné)
ü debetní („má dáti“, „na vrub“, záporné)
ü Základním orientačním kritériem pro toto
členění je vztah dané transakce k devizové
nabídce a poptávce
q Kreditní položky představují:
ü zvýšení nabídky deviz,
q Debetní položky:
ü zvyšují poptávku po devizách
q Každá transakce je evidována na dvou
účtech, jednou jako kredit a jednou jako
debet (vzhledem ke konstrukci účtů PB na
principech podvojného účetnictví)
42
Horizontální struktura PB
qJe tvořena v tabulce vymezenými
skupinami- účty, do kterých jsou
jednotlivé transakce zařazovány
qČlenění PB z hlediska horizontální
struktury:
ü běžný účet
ü kapitálový
ü finanční účet
ü položka chyb a opomenutí
ü položka změn devizových rezerv
centrální bank
Běžný účet (1)
ql. Obchodní bilance : nejdůležitější
složka BÚ - saldo obchodní bilance:
ü hodnota vyvezeného zboží - hodnota
zboží dovezeného
ü kladné saldo, export > import a naopak
q2. Bilance služeb – její podíl na BÚ
stále roste - saldo bilance služeb :
ü příjmy z poskytnutých služeb domácími
subjekty - výdaje na poskytování služeb
zahraničními subjekty (příjmy a výdaje z
cestovního ruchu, dopravy či poskytování
právních a finančních služeb)
43
Běžný účet
q 3. Bilance výnosů – odráží předchozí
pohyb výrobního faktoru (práce, kapitálu)
q Saldo:
ü výnosy z výrobních faktorů poskytnutých do
zahraničí - náklady na výrobní faktor
poskytnutý domácí zemi (zisky, úroky,
dividendy placené do zahraničí a plynoucí
ze zahraničí, mzdy tuzemců pracujících v
zahraničí a cizinců pracujících v tuzemsku)
q Výkonová. bilance
ü obchodní bilanci + bilance služeb a bilance
výnosů
ü vypovídá nejlépe o transferu reálných
zdrojů mezi domácí ekonomikou a
zahraničím
Běžný účet (3)
q4. Běžné převody:
ü transakce, které nezakládají nárok
na protihodnotu v podobě pohybu
zboží, služeb či aktiv (například
hospodářská pomoc, příspěvky
mezinárodním institucím atd.).
qSaldo běžných převodů:
ü transakce přijaté - transakce
poskytnuté
44
Kapitálový účet
qZahrnuje kapitálové transfery
související s migrací obyvatelstva,
promíjením dluhu či převody
nevýrobních nefinančních
hmotných aktiv (nap. pozemky pro
zastupitelské úřady) a
nehmotných práv (např. patenty,
autorská práva atd.)
Finanční účet (1)
ql. Přímé investice :
üinvestice, cílené na získání
kontroly nad podnikem
üsaldo bilance:
• přímé investice investované v
tuzemsku zahraničními
subjekty - přímé investice
investované domácími
subjekty v zahraničí
45
Finanční účet (2)
q2. Portfoliové investice
ü jejich cílem není převzetí kontroly
nad podnikem.
ü Saldo:
• portfoliové investice investované v
tuzemsku zahraničními subjekty –
portfoliové investice investované
domácími subjekty v zahraničí
Finanční účet (3)
q 3. Ostatní investice:
ü např. krátkodobé a dlouhodobé úvěry poskytnuté
bankami, vládou, podniky
q Saldo:
• úvěry přijaté v tuzemsku od zahraničních
• ekonomických subjektů - úvěry poskytnuté
tuzemci zahraničním ekonomickým subjektům
q hot money (horké peníze) - spekulativní kapitál
ü může krátkodobě zlepšovat stav finančního účtu
PB, a tím i celé PB, ale vzhledem k jeho vysoké
mobilitě a rychlé reakci na změnu situace v
domácí ekonomice je jeho úloha spíše
destabilizující než pozitivní
ü v některých zemích jsou dokonce zavedeny
omezující podmínky pro pohyb tohoto kapitálu
46
Metodika vedení finančního účtu
qDo roku 1995 se v ČR:
ü ve struktuře PB, příliv a odliv
kapitálu zachycoval kapitálový účet
qOd roku 1995:
ü příliv a odliv kapitálu zachycuje
finanční účet
q kapitálový účet od roku 1995:
ü zahrnuje pouze z hlediska celkové
PB nevýznamné kapitálové
transfery, které byly v minulosti
součástí běžného účtu
Chyby, opomenutí a kurzové rozdíly
qZde dochází především k eliminaci
nepřesností způsobených při
sestavování PB a vlivu kurzových
rozdílů (např. faktura dovozu ojetého
automobilu na částku nižší, než je ve
skutečnosti odběratelem zaplacena)
qna této položce PB se objeví rozdíl
mezi těmito částkami
qSečteme-li části A+B+C+D, získáme
oficiální vyrovnávací PB, tedy PB bez
devizových rezerv.
47
Devizové rezervy (1)
q Platební bilance jako celek vždy vyrovnaná
když je schodek běžného účtu plně pokryt
přebytkem finančního účtu , nebo když je
schodek finančního účtu plně pokryt
přebytkem běžného účtu
q Jestliže se salda běžného a finančního účtu
vzájemně nekompenzují, je platební bilance
nevyrovnaná a ta vede k poklesu či růstu
devizových rezerv
q Nárůst devizových rezerv se účtuje na
kreditní straně a pokles na debetní straně
Devizové rezervy (2)
Příklad:
q V PB ČR je zjištěno saldo – 67,2 mld. Kč; znamená
to, že devizové rezervy vzrostly o 67,2 mld. Kč
q Dojde-li např. k výraznému růstu exportu, za
předpokladu, že zůstanou ostatní složky PB beze
změn, projeví se toto v přílivu deviz do ekonomiky a
v nárůstu na účtu devizových rezerv
q Dojde-li k přílivu kapitálu (např. přímých investic) do
ekonomiky, projeví se to ceteris paribus v nárůstu
na účtu devizových rezerv.
q K podobným implikacím dojdeme v případě změn
ostatních položek platební bilance
48
Vývoj účtů platební bilance
400
300
200
Běžný účet (BÚ) platební
bilance mld. Kč
100
Finanční účet (FÚ)
platební bilance mld. Kč
0
Změna devizových
rezerv mld. Kč
-100
-200
-300
1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007
Devizový kurz
• Vyjadřuje poměr, ve kterém je
směňována jednotka domácí měny za
měnu zahraniční (např. 17 českých korun
za americký dolar – 17 Kč/$)
• Měny různých zemí se směňují na
měnovém (devizovém) trhu, na základě
střetu nabídky dané měny s její
poptávkou ⇒ měnový kurz je výsledkem
interakce nabídky a poptávky Platí pouze
plně konvertibilních měn
• Konvertibilita měny – měna je volně
směnitelná za jinou měnu nebo za zlato
49
Konvertibilita (směnitelnost) české měny
q Do roku 1990 - nebyla česká měna konvertibilní
ü nebyla volně směnitelná
ü její kurz byl stanoven uměle
q Od 1. 1. 1991 byla zavedena vnitřní konvertibilita
koruny - částečná konvertibilita
ü došlo ke zrovnoprávnění domácích ekonomických
subjektů z hlediska jejich přístupu k devizám
ü tyto subjekty nemohly samy směňovat korunu za
ü ostatní měny
q 10. 1995 byla provedena zásadní devizová reforma a
došlo k zavedení vnější směnitelnosti české měny
ü ČR se zařadila mezi stovku zemí, kde lze s domácí a
zahraniční měnou volně obchodovat
Systémy měnových kurzů (1)
qSystém pevného (fixního) kurzu
ü je udržován pevný směnný poměr
(parita) domácí měny k měně
zahraniční
ü kdykoliv by měl tendenci se měnit,
pak CB intervenuje na devizových
trzích – prodává či nakupuje
zahraniční měnu tak, aby jeho
změnám zabránila
50
Vývoj měnového kurzu
CZK/EUR průměr CZK/USD průměr
40,000
30,000
20,000
10,000
0,000
1995
1997
1999
2001
2003
2005
2007
Systémy měnových kurzů (2)
q Systém plovoucích kurzů (floating)
ü není udržován žádný pevný kurz
ü kurz se mění na základě vzájemného působení
nabídky a poptávky deviz
q Řízené plovoucí kurzy (nečistý, floating)
ü kombinace předchozích dvou systémů
ü CB intervenuje v případě krátkodobých odchylek
od parity, ale neklade odpor pohybu devizového
kurzu, který by odrážel dlouhodobé tendence
51
Vývoj systémů měnových kurzů v ČR
q Do roku 1997
ü uplatňován systém pevných kurzů s
fluktuačním pásmem
q Od roku 1997
ü ČR přešla na systém plovoucích kurzů.
q Znehodnocení měny - dochází-li k růstu
kurzu (např. ze 35 Kč/$ na 40 Kč/$)
ü v systému pevných kurzů - devalvace
ü v systému plovoucích kurzů - depreciace
q Zhodnocení měny - při poklesu kurzu
(např. ze 40 Kč/$ na 38 Kč/$)
ü v systému pevných kurzů - revalvace
ü v systému plovoucích kurzů - apreciace
Horizontální vztahy mezi cíli hospodářské
politiky (1)
qvztah negace či konfliktnosti:
ü sledování jednoho cíle vylučuje dosahovat
současně jiný cíl
ükonfliktnost vztahu mezi cíli zobrazuje např.
Phillipsova křivka,
qvztah neutrality či nezávislosti:
ü dosažení jednoho cíle žádným způsobem
neovlivní dosažení cíle jiného;
ünapř. v případě „pasti na investice“ zvýšení
úrokové míry neovlivní velikost investic
52
Horizontální vztahy mezi cíli hospodářské
politiky (2)
qvztah komplementarity
üumožňuje, aby se cíle vzájemně doplňovaly
a posilovaly
üjedná se např. o zvyšování objemu
produkce a zvyšování zaměstnanosti
qvztah totožnosti
üdva nebo více cílů hospodářské politiky se
obsahově v zásadě neliší
ü např. snižování nezaměstnanosti a
zvyšování zaměstnanosti
Vertikální vztahy mezi cíli hospodářské
politiky (1)
Vyjadřují:
qPořadí cílů - jaký význam je z
hlediska priorit hospodářské
politiky státu přikládán
jednotlivým cílům
qOdrážejí vztahy nadřízenosti a
podřízenosti mezi cíli
(zvyšování průmyslové
produkce je např. podřízeno
zvyšování HDP)
53
Vztah mezi vnitřními a vnějšími cíli hospodářské
politiky (1)
q Zjednodušeně půjde o rozbor vnitřní a
vnější rovnováhy
q Vnitřní rovnováha:
ü situace, kde je velikost produkce v ekonomice
rovna velikosti potenciálního produktu, tzn.
ekonomika pracuje s plně využitými zdroji.
nezaměstnanost je pak v této situaci na
úrovni své přirozené míry
ü inflace je relativně stabilní a nízká
q Vnější rovnováha
ü vyrovnaná platební bilancí popř. i některých
jejích částí.
ü neexistují žádné tlaky na devizový kurz a na
zvyšování zahraničního dluhu apod.
Dva základní typy nástrojů HP
q Slouží k dosažení simultánní vnitřní a vnější
rovnováhy:
q Politika měnící výdaje
ü mění absolutní výši celkových výdajů v
ekonomice (výdaje - spotřební, vládní,
investiční, na export nebo na import)
ü snižování nebo zvyšování úrokových sazeb,
změna vládních výdajů, daní atd.
q Politika přesunující výdaje
ü vede k přesunu výdajů mezi domácím
sektorem a zahraničím
ü devalvace či revalvace
ü zavedení cel a kvót apod.
54
Možné situace ve vztahu vnitřní a
vnější rovnováhy
q Je dosaženo současně vnitřní rovnováhy
(potenciální úrovně produktu) a vnější
rovnováhy (vyrovnané platební bilance)
ideální případ
⇓⇓⇓⇓
ü tvůrci hospodářské politiky nemusejí do
ekonomiky zasahovat
q Je dosaženo pouze jednoho typu
rovnováhy a druhý cíl je nerovnováze
⇓⇓⇓⇓
ü zasahuje centrální banka (viz.dále)
Případy různých kombinací vnitřní a vnější
nerovnováhy (1)
q 1. Přebytek obchodní bilance a recesní
mezera – nejedná se o konfliktní situaci,
ü centrální autority mohou použít pouze
politiku měnící výdaje (zvyšující výdaje)
⇓⇓⇓⇓
ü mohou např. snížit daně, a tím stimulovat
ekonomický růst (a odstranění recesní
mezery) Zároveň pak dojde z důvodu růstu
produktu a důchodu ke stimulaci importu do
ekonomiky. Přebytek obchodní bilance se
tak sníží, popř. úplně odstraní.
55
Případy různých kombinací vnitřní a vnější
nerovnováhy (2)
q2. Deficit obchodní bilance a
inflační mezera - také nejedná o
konflikt cílů
ü centrální banka použije opět politiku
měnící výdaje (snižující výdaje)
ü zvýší daně ⇒ sníží se ekonomický
růst
⇓⇓⇓
• pokles importu
• zmenšení deficitu obchodní bilance
Případy různých kombinací vnitřní a vnější
nerovnováhy (3)
q 3. Deficit obchodní bilance a recesní mezera –
konfliktní situace
ü Použití politiky zvyšující výdaje, se odstraní
recesní mezera, ale prohloubí se deficit obchodní
bilance (růst importu)
ü Použití politiky snižující výdaje, poklesne import a
zlepší se deficitu běžného účtu PB, ale recesní
mezera (propad ekonomiky) se prohloubí.
⇓⇓⇓
ü použít dva typy politik
ü politika zvyšující výdaje,
ü politiky přesunující výdaje směrem od zahraničního
sektoru k domácímu
v devalvace měny - politika přesunující výdaje ⇒
zlepšení obchodní bilance.
v snížení daní ⇒ odstranění recesní mezery
56
Případy různých kombinací vnitřní a vnější
nerovnováhy (4)
q 4. Přebytek obchodní bilance a inflační
mezera – konflikt cílů
ü Použití politiky zvyšující výdaje by vedlo
ke zvýšení importu a snížení přebytku
platební bilance,ale bylo by doprovázeno
zvětšením inflační mezery
ü Použitím politiky snižující výdaje by došlo
k odstranění inflační mezery, ale také ke
snížení importu⇒ zvětšení přebytku PB
⇓⇓⇓
ü použít kombinaci politiky snižující výdaje
a přesunující výdaje (od domácího
sektoru k zahraničnímu)
v revalvace měny
v zvýšení daní
Swanův diagram (1)
qUmožňuje analyzovat výše zmíněné
čtyři situace, které jsou dány
vztahem vnitřní a vnější rovnováhy
qPředpoklady fungování modelu:
ü konstantní cenová hladina nulová
mobilita kapitálu (nulový vliv finančního
účtu na PB
ü systému plovoucího kurzu
57
Swanův diagram (2)
q Absorpce - součet všech domácích agregátních výdajů
(domácí AD = C+I+G).
q Přímka EB - vyjadřuje takové kombinace absorpce
a reálného devizového kurzu, kdy se ekonomika
nachází ve vnější rovnováze - jedná se o body s
nulovým saldem obchodní bilance
q Přímka IB - vyjadřuje takové kombinace absorpce a
reálného devizového kurzu, kdy se ekonomika
nachází ve vnitřní rovnováze (Y*, u*)
q Přímka EB je rostoucí, protože zvýší-li centrální autority
domácí absorpci, povede to k růstu výstupu v
ekonomice, růstu importu a následnému deficitu OB
q Deficit OB eliminován v případě, že centrální autority
zvýší reálný devizový kurz, což je doprovázeno růstem
exportu a poklesem importu.
q Růst absorpce musí být vždy doprovázen růstem
devizového kurzu, aby byla zachována celková
rovnováha.
Swanův diagram (3)
Reálný devizový kurz
Přebytek OB +
inflační mezera
Přebytek OB +
recesní mezera
E
EB
E – bod současné vnitřní a
a vnější rovnováhy
Deficit OB + inflační mezera
Deficit OB +
recesní mezera
IB
absorpce
58
Hodnocení účinnosti hospodářské
politiky
qMagický čtyřúhelník
ü Základní verze
ü Rozšířená verze
qMezinárodní ratingové
hodnocení státu
qDalší používané indexy
ü Index útrap - MI
ü Index stabilizace - SPI
ü Index neoblíbenosti - UPI
Základní verze magického čtyřúhelníku (1)
q Čtyř klíčových ekonomických cílů HP je
někdy velmi obtížné dosáhnout současně
(ekonomický růst, nízká a stabilní
inflace, nízká nezaměstnanost vnější
rovnováha)
q Dosažení jednoho cíle často vede ke
ztrátě cíle jiného
⇓⇓⇓
q tzv. magický čtyřúhelník
q měří úspěšnost HP
q jednoduchý a přehledný způsob
grafického zachycení základních
hospodářských cílů
q názorná pomůcka pro výklad
59
Základní verze magického čtyřúhelníku
(2)
qVrcholy magického čtyřúhelníku
tvoří:
ü meziroční tempo růstu reálného
produktu = y (%),
ü průměrná roční míra nezaměstnanosti
= u (%),
ü průměrná roční míra inflace = π (%),
ü podíl salda běžného účtu PB na
nominálním produktu = bú (%)
Základní verze magického čtyřúhelníku (2)
33
G
+
0
-
U
0
+
5
-
5
5
22
0
+
B
+
0
-
P
stupnice u všech veličin je volena tak, aby bylo možno
zaznačit kladné i záporné hodnoty (tzn. s nulou uprostřed).
Pouze u míry nezaměstnanosti je stupnice volena s nulou na
počátku (naznačují se potom pouze kladné hodnoty)
60
Základní verze magického čtyřúhelníku (3)
• Modrý – reálně dosažené hodnoty
• Červený – optimální čtyřúhelník
ü meziroční tempo růstu reálného produktu = 3
(%)
ü průměrná roční míra nezaměstnanosti = 5 (%)
ü průměrná roční míra inflace = 2 (%),
ü podíl salda běžného účtu PB na nominálním
produktu = 0 (%)
• HP je tím účinnější, čím více se blíží tvar
skutečného čtyřúhelníku tvaru
optimálního
Rozšířená verze magického čtyřúhelníku (1)
qPracuje s potenciálním růstem
produktu
qPřirozenou mírou nezaměstnanosti
qOptimální mírou inflace
qZohledňuje institucionální parametry
jednotlivých zemí
qUmožňuje srovnávat situaci
jednotlivých zemí ve vztahu k jejich
optimu a ne k optimu společnému
61
Rozšířená verze magického čtyřúhelníku (2)
q Vrcholy jsou dány rozdílem skutečně
naměřené veličiny a jejího optima
q Výsledné veličiny jsou v procentních bodech
a v absolutní hodnotě:
1. Odchylka skutečného tempa růstu reálného
produktu od y*: |∆y | = y-y* (p.b.)
2. Odchylka skutečné míry nezaměstnanosti od u*:
|∆u | = u- u* (p.b.)
3. Odchylka skutečné míry inflace od optimální π:
|∆ π | = π - π * (p.b.)
4. Odchylka skutečného podílu salda běžného účtu
PB na nominálním produktu o jeho optimální
úrovně: |∆bú | = bú- bú* (p.b.)
Rozšířená verze magického čtyřúhelníku (3)
qOptimální hodnoty v ČR:
ü u* cca 8%
ü růst potenciálního HDP cca 1%
ü optimální inflace cca 2%
ü bú* =0
qV této verzi magického čtyřúhelníku
platí, že HP je tím účinnější, čím:
ü více se skutečné hodnoty blíži
optimální verzi
ü je jeho obsah, menší
62
Rozšířená verze magického čtyřúhelníku (3)
|y|
(p.b)
2.6
0
0
|u| (p.b)
0
0,6
4.7
|bú| (p.b)
0
2.7
|π|
(p.b)
Rating
qObecně vyjadřuje schopnost
hodnoceného subjektu splácet své
závazky
qJe založen na zkoumání politických,
ekonomických a jiných faktorů ve
sledované zemi
qProvádějí ho specializované
agentury (důvěryhodné, nezávislé a
objektivní)
63
Mezinárodní ratingové hodnocení
státu - vychází z tkzv. stupnic
qJsou založeny na písemné symbolice
AAA, AA, A; BBB;BB, B
qRozlišení v rámci kategorie AAA+,
BBB-, A1…
qČR je hodnocena od A+ až po BBB⇓⇓⇓⇓
ü Má silnou až střední přijatelnou schopnost
splácet své závazky
ü Existuje u ní větší vnímavost na nepříznivé
hospodářské podmínky
Mezinárodní ratingové hodnocení státu
versus ratingové hodnocení jeho subjektu
q ratingové hodnocení státu nemůže
být nikdy nižší než ratingové
hodnocení jakéhokoliv jeho
subjektu (firma, město..) ⇓⇓⇓
q špičková firma, schopna maximálně
dostát svým závazkům pokud je v
nedůvěryhodné zemi namůže dostat
vysoký rating
q ratingové hodnocení ČR je vlastně
ratingové hodnocení ČNB- instituce,
která je poslední instancí vždy
schopnou plnit své závazky (banka
bank)
64
Další používané indexy
qIndex útrap - MI (misery index)
qMíra inflace + míra nezaměstnanosti
qIndex stabilizace - SPI
stabilitation policy index
qMíra inflace + 2* míra
nezaměstnanosti
qIndex neoblíbenosti - UPI
(unpopulatity index)
qMíra inflace – 3* tempo růstu HDP
Vývoj indexů MPI, SPI, UPI
30,00
20,00
MI%
%
10,00
SPI %
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
-10,00
1995
0,00
UPI
-20,00
roky
Čím je index vyšší, tím horší naplňování
základních cílů HP
65
Koncepční přístupy k HP
qMěly by být zohledněny při
uplatňování HP
qStabilizační hospodářská politika
qProrůstová hospodářská politika
üPoptávkově orientovaná
hospodářská politika
üNabídkově orientovaná hospodářská
politika
Stabilizační hospodářská politika
qOvlivňuje míru oscilací HDP, k
nimž v ekonomice dochází
⇓⇓⇓⇓
qOvlivňuje hospodářský cyklus
qTradiční teorie cyklu - přístupy:
ü Monetaristický
ü Nové klasické makroekonomie
ü Keynesiánský a neokeynesiánský
qTeorie reálného hospodářského
cyklu:
ü kolísá přímo potenciální produkt ne
reálný
66
Druhy hospodářských cyklů
qKitchinovy cykly
ü krátkodobé ( 3 roky)
ü příčiny: změny cyklu zásob a
rozpracované výroby.
qJuglarovy cykly
ü střednědobé (10-12 let),
ü příčiny: změny investičního cyklu
qKondratěvovy vlny
ü dlouhodobé (50 let)
ü příčiny: zásadními změny výrobních
technologií, monetární jevy a
významné politické události
Obecná charakteristika stabilizační politiky
qřeší aktuální hospodářskopolitické problémy
qjejí úloha bývá přeceňována na
úkor prorůstové politiky
qpolitici preferují krátkodobé
stabilizační hledisko z důvodu
opětovného zvolení
qje často ztotožňována s fiskální
politikou
67
Historický vývoj uplatňování stabilizační
hospodářské politiky
q40. – 60. léta 20. stol.
ü nekritický obdiv
ü neomezené uplatňování
q70. léta 20.stol
ü odklon od této politiky vlivem:
vstagflace
vmonetarismu
ü od jejího využívání se neustoupilo,
ü začíná být kladen důraz na politiku
prorůstovou
Dvě podoby stabilizační politiky
q Politika automatického
ladění
ü pomocí diskrečních opatření je
eliminován hospodářský cyklus
q Politika jemného ladění
ü využívá automatických
vestavěných stabilizátorů
68
Prorůstová hospodářská politika
qTeorie růstu
qFaktory ovlivňující ekonomický růst
qPoptávkově orientovaná HP
qNabídkově orientovaná HP
P
P
Y
Y
Lafferova křivka a doporučení ekonomie
strany nabídky pro tvůrce HP
Daňové
příjmy
Lafferův bod
Zakázaná oblast
Průměrná míra zdanění %
q Snížit průměrnou míru daňového zatížení
q Snížit vládní výdaje:
ü MU vynaložené jednotky vládních výdajů =
=MU vynaložené jednotky soukromých
výdajů
69
Fiskální politika – nositelem je vláda
(ministerstva samosprávné obce, kraje)
q Vědomé využívání státního rozpočtu
(veřejných rozpočtů) za účelem dosažení
stanovených cílů
q Hlavní cíl: Udržení vyváženého ekonomického
růstu a zajištění nízké míry nezaměstanosti
q Plní funkce:
ü alokační – zajištění efektivní alokace veřejných
statků, ovlivňování aktivit spojených
s externalitami
ü redistribuční- přerozdělení důchodů
ü stabilizační – jedná o stabilizaci hospodářských
cyklů
Nástroje fiskální politiky (1)
qAutomatické stabilizátory:
ü fungují samočinně a působí
automaticky stabilizačně, aniž by
vláda přijímala zvláštní rozhodnutí o
jejich využití
vmandatorní výdaje
vprogresivní daně z příjmů (princip
fiskální brzdy)
vtransferové platby
70
Nástroje fiskální politiky (2)
qDiskrétní opatření:
ü Jednorázová opatření, která jsou
zaměřena na realizaci akutních změn v
národním hospodářství:
vzměna daňových sazeb a zavedení
nových daní
vzměna ve výši jednotlivých položek
vládních výdajů
vzměna struktury vládních výdajů
vveřejné programy a projekty
zaměstnanosti
Státní rozpočet
qCentralizovaný peněžní fond
qVytvářejí, rozdělují a používají ho
ústřední orgány
qPříjmová stránka
qVýdajová stránka rozpočtu
qSestavuje se na 1 rok
qMá podobu zákona
qPokud není přijat, hospodaří se dle
rozpočtového provizoria
71
Státní rozpočet (2)
q Vyrovnaný státní rozpočet:
ü Každoročně vyrovnaný
ü Cyklicky vyrovnaný (průměrné příjmy =
=průměrným výdajům)
q Přebytkový rozpočet
q Deficitní rozpočet:
ü Cyklický deficit
ü Strukturální deficit
ü Skutečný rozpočtový deficit
ü Primární deficit
ü Celkový deficit
Typy rozpočtových deficitů (1)
qCyklický deficit
ü Důsledek cyklického vývoje reálného
produktu v období recese
qStrukturální deficit
ü Důsledek špatně nastavených
záměrných opatření fiskální politiky
ke stimulace AS a AD
qSkutečný rozpočtový deficit
ü Součtem cyklického a strukturálního
deficitu
72
Typy rozpočtových deficitů (2)
qPrimární deficit:
üJe deficitem běžného období
üNezahrnuje výdaje na platbu
úroků ze státního dluhu
qCelkový deficit:
üPrimární + výdaje na úroky z
veřejného dluhu
Způsoby krytí rozpočtových deficitů (1)
qDluhové krytí:
ü transformace deficitu do veřejného
dluhu
ü vydání státních dluhopisů
qPeněžní krytí:
ü CB poskytne úvěr vládě
ü monetární expanze
ü růst inflace
qKrytí deficitu přebytkem z minulých
let : málo častý případ
73
Způsoby krytí rozpočtových deficitů (2)
qKrytí deficitu prostřednictvím
prodeje státních aktiv:
üProdej státního majetku v
privatizaci
qKrytí deficitu prostřednictvím
zvyšování daňové zátěže
qVytěsňovací efekt
Veřejný dluh
qDluh vnější – půjčka v zahraničí
qDluh vnitřní – půjčka v tuzemsku
qDluh hrubý
qDluh čistý :
ührubý dluh – pohledávky státu
qDluhový poměr:
ü(veřejný dluh/nominální HDP)*100
[%]
74
Vývoj veřejného dluhu ČR jako % na HDP
35
30
25
veřejný dluh/ 20
HDP (%)
15
10
5
0
1995
1997
1999
2001
2003
2005
2007
Monetární politika
qJe proces, ve kterém se
tvůrce monetární politiky
(CB) snaží za pomoci svých
nástrojů dosáhnout předem
stanovených cílů:
üSnižování a stabilizace inflace
üStabilizace devizového kurzu
75
Nositelé monetární politiky
q Centrální banka – funkce:
ü Emise hotovostních peněz
ü Devizová činnost
ü Regulace a dohled na fungování
bankovního systému
ü Banka bank
ü Banka státu
ü Zastupovat stát v mezinárodních
organizacích (MMF)
ü Provádět monetární politiku
ü Zachovávat stabilitu a likviditu
bankovního sektoru (bankovní dohled,
nucená správa)
Nezávislost centrální banky (1)
q Politická nezávislost:
ü Guvernér není jmenován vládou
ü Guvernér je jmenován na více než pět let
ü Celá bankovní rada není jmenována vládou
ü Celá bankovní rada je jmenována na více
než pět let
ü Účast zástupce vlády v bankovní radě není
nařízena
ü Vláda neschvaluje záměry CB ohledně
měnové politiky
ü Požadavek na udržení měnové stability je
upraven zákonem
ü Existuje zákonné opatření pro řešení
konfliktu mezi CB a vládou
76
Nezávislost centrální banky (2)
qEkonomická nezávislost:
ü Přímé možnosti úvěrování existují,
ale nejsou automatické
ü Úvěrování vlády za tržní úrokovou
míru
ü Přímý úvěr poskytován vládě pouze
dočasně
ü CB se nepodílí na primárním trhu
veřejného dluhu
ü Diskontní sazba je stanovena CB
Česká národní banka (1)
q Dle kriterií má vysokou míru nezávislosti
q Guvernéra a bankovní radu jmenuje
prezident na šest let
q ČNB si stanovuje inflační cíl bez toho, aby
ho schválila vláda
q ČNB je povinna podávat Poslanecké
sněmovně Parlamentu nejméně 2x ročně
k projednání zprávu o měnovém vývoji
q ČNB je povinna podávat Poslanecké
sněmovně nejméně jedenkrát ročně k
informaci zprávu o finanční stabilitě
77
Česká národní banka (2)
q Je ústřední bankou České republiky a orgánem
vykonávajícím dohled nad finančním trhem.
q Je právnickou osobou, má postavení
veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze;
nezapisuje se do obchodního rejstříku.
q ČNB jsou svěřeny kompetence správního úřadu
v rozsahu stanoveném zákonem č. 6/1993 Sb., o
České národní bance, vpp a zvláštními právními
předpisy
q ČBN hospodaří samostatně s s majetkem, který
jí byl svěřen státem
Česká národní banka (3)
q ČBN nesmí poskytovat návratné finanční
prostředky ani jinou finanční podporu ČR
ani jejím orgánům, územním samosprávným celkům, veřejnoprávním
subjektům a právnickým osobám pod
kontrolou státu, územního samo- správného
celku nebo veřejnoprávního subjektu, a to
ani nákupem dluhopisů od těchto subjektů,
jsou-li tyto subjekty jejich emitenty
q Banky tvoří výjimku
q S těmito subjekty nesmí provádět obchody,
v důsledku kterých by mohly vzniknout
pohledávky ČBN vůči těmto subjektům.
78
Nástroje monetární politiky - přímé
qNedají se obchodními bankami
obejít
qUmožňuji selektivní přístup k
bance
qPravidla likvidity (VK/CA)
qÚvěrové limity
qPovinné vklady
qDoporučení, výzvy
Nástroje monetární politiky – nepřímé (1)
qOperace na volné trhu
qPovinné minimální rezervy
qDiskontní nástroje:
ü Diskontní sazba- je za ní CB
Diskontní
poskytnut úvěr obchodním bankám
ü Reeskontní sazba – reeskont
směnek (repo sazba)
ü Lombardní sazba – na úvěr proti
zástavě cenných papírů
79
Nástroje monetární politiky – nepřímé (2)
qKurzové (devizové) intervence
vNepřímé:
qZměna úrokové sazby - vede k
přílivu či odlivu krátkodobého
Diskontní
zahraničního kapitálu
vPřímé:
ü Zhodnotit měnu ⇒ nakoupit domácí
měnu a prodat devizy
ü Znehodnotit měnu ⇒ prodat domácí
a nakoupit měnu a devizy
Transmisní mechanismy monetární politiky (1)
q Pomocí jich působí nástroje monetární politiky na její cíle
q Schéma transmisního mechanismu:
nástroje
operativní
kritéria
střednědobá
kritéria
cíle
q Keynesiánský úrokový transmisní mechanismus
nástroje
KD úrok
sazby
DD úrok
sazby
produkt
zaměstnanost
q Monetaristický peněžní transmisní mechanismus
nástroje
monetární
báze
Peněžní
zásoba
Cenová
hladina
80
Transmisní mechanismy monetární politiky (2)
qÚvěrový transmisní mechanismus:
nástroje
Bankovní
rezervy
Objem
úvěrů
Nominální
produkt
q Příklad možného transmisního mechanismu v praxi
Ostatní úrokové
sazby
Operace na
volném
trhu
Peněžní
zásoba
monetární
báze
inflace
Devizový
kurz
AD
Reálný
produkt
Zahraniční úrokové sazby
Inflační cílování
q Veřejné oznámení kvantitativního
inflačního cíle
q Důvody zavedení:
ü Přechod od fixního kurzu k plovoucímu
ü Selhání doposud používaných transmisních
mechanismů – nestabilita multiplikátoru
q Čistá inflace:
ü Očištěná o vlivy, co nejsou pod přímou
kontrolou CB ( regulované ceny, nepřímé
daně, nabídkové šoky)
81
Mechanismus inflačního cílování
q CB si stanoví inflační cíl
q Vypracovává inflační prognózy
q Pokud se skutečnost odchyluje od
prognózy volí nástroje monetární politiky
– zpravidla ovlivní krátkodobé úrokové
sazby (repo)
q Výhoda:
ü CB působí na inflační očekávání a i na
skutečnou inflace
q Nevýhody:
ü Nároky na prognostickou činnost CB a její
kredibilitu (spolehlivost, důvěryhodnost)
ü Nelze sledovat politiku CB na inflační
mezicílech
Vnější hospodářská politika
qDisciplína zabývající se zahraničně
– obchodními vztahy s cílem zajistit
vnější ekonomickou rovnováhu v
podobě:
ü vyrovnané PB
ü optimálního devizového kurzu
qNositelé VHP:
ü Vláda
ü CB
82
Nástroje pro dosažení cílů VHP
qNástroje dalších HP
ümonetární politika
qSpecifické nástroje VHP:
üsmluvní
üautonomní
Smluvní nástroje (1)
qBilaterální smlouvy ( dvě země):
ü Obchodní smlouvy
vuzavírané na úrovni hlav států
vvysoce formalizované
vdlouhodobější, rámcovější, obecnější
ü Obchodní dohody
vspecifikují obchodní smlouvy
vurčují rozsah a strukturu obchodní výměny
vuzavírají se zpravidla na 1 rok
83
Bilaterální smlouvy ( dvě země) (1):
ü Platební dohody:
vo způsobu vzájemného vyrovnání
pohledávek a závazků z hospodářských
vztahů jednotlivých zemí
vUrčuje se : měna, platební tituly, úročení
vjsou uzavírány:
§ ve volně směnitelných měnách
§ clearingově
Princip clearingu
platby dovozců
v domácí měně (Sk)
platby vývozcům
v domácí měně(Sk)
pověřená banka
v ČR
platby dovozců
v domácí měně (Kč)
pověřená banka
v SR
platby vývozcům
v domácí měně( Kč)
84
Bilaterální smlouvy ( dvě země) (2):
ü Výměnné obchody – barter
vuskutečnění jednoho obchodu je
podmíněno uskutečněním
obchodu jiného
vvývozci podstupují své
pohledávky domácím dovozcům
vnedochází k pohybu peněz ani
clearingu
vpoužívá se při nedostatku volně
směnitelných měn
Smluvní nástroje (2)
qMultilaterální smlouvy
ü mezinárodní surovinové dohody
(OPEC)
ü smlouvy o integračním seskupení
ü ekonomické důvody , využití
specializace a komparativních výhod
ü GATT
85
Autonomní nástroje
qOpírají se o jednostranné
rozhodnutí státu
Ø Nástroje k omezení dovozu:
ü cla
ü importní kvóty
ü ostatní mimocelní bariéry obchodu
(certifikáty jakosti, hygienické a
technické normy pro dovozce
Ø Nástroje na podporu vývozu:
ü proexportní politika
Cla
qTarifní nástroj HP
qDávka vybíraná ze zboží při
přechodu celní hranice
qDělení cel z hlediska:
Ø Účelu
Ø Směru pohybu zboží
Ø Výpočtu a způsobu vybírání
Ø Ostatní:
ü Certifikáty jakosti
ü Hygienické a technické normy pro
dovozce ..
86
qHledisko účelu:
Ø Fiskální - zavedení cel :
ü z finančních účelů – příjem SR
ü na zboží, které doma podléhají vysoké
spotřební dani
Ø Ochranná:
ü vyrovnávací – cílem je eliminovat výhody
poskytnuté dovozcům jejich státem (
dotace)
ü odvetná – reakce na zavedení cel jiným
státem
ü prohibitní – cíl: znemožnit dovoz určité
komodity
qHledisko směru pohybu zboží:
Ø Dovozní – cílem je znevýhodnit a snížit
dovoz
Ø Vývozní – v současnosti téměř
nepoužívaná
Ø Tranzitní - cílem zajistit příjem do SR - v
současnosti téměř nepoužívaná
qHledisko výpočtu a způsobu vybírání:
ü Valorická – určují se % z celní hodnoty zboží
ü Specifická – stanovena pevnou částkou za
fyzickou jednotku (váha, objem..)
87
Importní kvóty
qVládní licence na dovoz určitého
množství komodity podléhající
regulaci
qMnožství vydaných licencí musí být
menší než poptávka po dovozu
qZavedení kvót :
ü snižuje domácí konkurenci
ü vede ke zvýšení cen, neefektivnosti
struktury spotřeby a ztrátám celkového
světového blahobytu
Nástroje na podporu vývozu - proexportní
politika – zahrnuje:
qFinanční pomoc pro vyvážející
výrobce
qTechnickou pomoc pro vyvážející
výrobce
qInformační a poradenské služby
pro vývozce
qVýchovu pracovníků pro
zahraničně-obchodní činnost
qOceňování nejvýkonnějších
vývozců
88
Specializované organizace provádějící
proexportní politiku v ČR
qExportní a pojišťovací společnost
(EGAP)
ü Předmět činnosti : pojištění
qČeská exportní banka (ČEB)
ü Předmět činnosti : financování
(poskytování úvěrů)
qČeská agentura na podporu
obchodu
ü Předmět činnosti : informace,
semináře, teritoriální informace..
Vyrovnávací mechanismy platební bilance
qNástroje VHP
qAutomatické vyrovnávací
mechanismy PB nebo
obchodní bilance
üklasický cenový
üdůchodová
üúrokový
ükurzový
89
qPůsobení cenového
vyrovnávacího
mechanismu PB:
Deficit OB ⇒odliv peněz do zahraničí
a pokles peněžní zásoby ⇒ pokles
domácí cenové hladiny ⇒růst exportu
a pokles importu ⇒vyrovnání
obchodní bilance
qPůsobení důchodového
vyrovnávacího mechanismu PB:
Deficit OB ⇒ velký import nebo malý export
⇒ pokles agregární poptávky ⇒ pokles
produktu ⇒ pokles celkového důchodu ⇒
pokles importu a růst exportu ⇒ vyrovnání
obchodní bilance
q Působení úrokového vyrovnávacího
mechanismu PB:
deficit PB ⇒ odliv peněz do zahraničí a
pokles peněžní zásoby ⇒ růst domácí
úrokové míry ⇒ příliv kapitálu ⇒
vyrovnání PB
q Působení kurzového vyrovnávacího
mechanismu PB (funguje v systému
pružných kurzů) :
deficit PB ⇒ převis poptávky nad
nabídkou peněz ⇒ znehodnocení měny
⇒ růst exportu a pokles importu ⇒
vyrovnání PB
90
Liberalismus versus protekcionismus
q Výhody liberalismu:
ü růst světové ekonomiky a životní úrovně
díky využití specializace, dělby práce a
komparativních výhod a úspor z rozsahu
ü výhody konkurence : nižší ceny a vyšší
výběr
q Výhody protekcionismu:
ü ochrana strategických odvětví a
technologií
ü ochrana nezletilých odvětví
ü omezení vlivu transferu poptávkových a
nabídkových šoků
Mezinárodní ekonomická integrace
q Zóna volného obchodu:
ü odstranění cel, vůči třetím zemím postupuje
každá země samostatně
q Celní unie:
ü společná celní politika vůči třetím zemím
q Společný trh:
ü Celní unie + volný pohyb výrobních faktorů
(EU)
q Hospodářská unie :
ü společný trh, společná měnová politika (EMU)
q Politická unie:
ü nejvyšší forma integrace, vytvoření nového
státního útvaru
91
Mezinárodní ekonomické organizace
q Světová banka (WB)
qMezinárodní měnový fond (IMF)
qSvětová obchodní organizace
(WTO),
qOrganizace zemí vyvážející
ropu (OPEC)
qOrganizace pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj
Světová banka (WB)
q Založena v 1945; činnost zahájila 1946
q 3 instituce:
v Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
(IBRD) 1945 – nejdůležitější
ü a.s. sídlo ve Washingtonu, 177 členů
ü poskytuje mezinárodních půjčky zemím, které
předloží hospodářsky rozumné projekty za
zvýhodněných podmínek
ü hlavní orgány: Sbor guvernérů a Výkonný
výbor
ü ČR je členem
v Mezinárodní sdružení pro rozvoj (IDA) 1960
v Mezinárodní finanční společnost (IFC) 1956
92
Mezinárodní měnový fond (IMF)
q Poskytuje krátkodobé půjčky zemím,
které mají problémy s platební bilancí a
nedostatkem devizových rezerv sloužící
ke stabilizaci měny
q Žádá vyřešení problémů veřejných
financí, zadluženosti a liberalizace
q 179 členů, sídlo ve Washingtonu,
q Zdrojem financí jsou členské kvóty dle
významu země
q hlavní orgány: Sbor guvernérů a
Výkonný výbor
q ČR je členem
Světová obchodní organizace (WTO),
qVznik 1995 na základě dohody z
Marrakéše
qHlavní cíl: liberalizace obchodu
qSídlo v Ženevě
qHlavní orgány: Konference ministrů
a Generální rada
q132 členů
qČR je zakládajícím členem
qSoučástí stanov se stala i GATT
(Všeobecná dohoda o clech a
obchodu 1946-47)
93
Organizace zemí vyvážející ropu (OPEC)
•
•
•
•
Mezinárodní surovinová dohoda
Založena 1960, sídlo ve Vídni
Sdružuje hlavní producenty ropy
Cíl: koordinovat těžbu ropy tak,
aby se její ceny vyvíjely
optimálním způsobem
• Nejvyšší orgán: Konference – 2x
ročně
qČR není členem
Členové OPECu
q
ü
ü
ü
ü
ü
ü
ü
ü
ü
ü
ü
ü
q
ü
ü
Současní
Alžírsko (od 1969)
Angola (od 2007)
Indonésie (od 1962)
Irák (zakládající člen)
Írán (zakládající člen)
Katar (od 1961)
Kuvajt (zakládající člen)
Libye (od 1962)
Nigérie (od 1971)
Saúdská Arábie (zakládající člen)
Spojené arabské emiráty (od 1967)
Venezuela (zakládající člen)
Bývalé členské země
Ekvádor (od 1973 do 1992)
Gabon (od 1975 do 1994)
94
Organizace pro hospodářskou spolupráci a
rozvoj
qVznik - 1961, sídlo v Paříži
qKoordinační instituce zveřejňující
zprávy o celkové hospodářské
situaci v členských zemích
qOrgány: Rada ministrů, Výkonný
výbor, Výbor pro rozvojovou pomoc
a technický výbor
q30 členských zemí
qČR od roku 1995
Evropská unie - charakteristika
qNejdůležitější ekonomické integrační
sdružení v Evropě
qOd 2007 - 27 členských zemí s celkem
496 miliony obyvatel (cca 7,5 % světové
populace).
q Z hlediska státního zřízení je EU
konfederace (právním základem je
mezinárodní smlouva, nepřímá
závaznost směrnic), ale vykazuje i
jednotlivé znaky federace (přímá
závaznost nařízení, dvojí občanství).
95
Vznik EU
q vytvořena v roce 1992 na základě Smlouvy o
Evropské unii - Maastrichtská smlouva - 7.2.
1992, vstoupila v platnost 1. 11.1993 změnila
název Evropského společenství na „Evropskou
unii“.
q navazovala na předchozí evropské integrační
aktivity,
q předcházel jí vznik tří Evropských sdružení:
ü Evropské společenství uhlí a oceli
ü Evropské hospodářské společenství (EHS)
ü Evropské společenství pro atomovou energii
Politiky EU
q Maastrichtská smlouva, formálně rozdělila
politiku EU v do tří hlavních oblastí jednotlivých
oblastí politické činnosti - „pilířů“.
q První „pilíř“ – Evropské společenství –
označuje primární a sekundární právo Evropské
unie, týká se i ekonomických, sociálních a
ekologických záležitostí.
q Druhý „pilíř“ – Společná zahraniční a
bezpečnostní politika – týká také obranných
(vojenských) záležitostí. (
q Třetí „pilíř“ – Policejní a justiční spolupráce –
obsahuje zbývající záležitosti.
q Druhá a třetí oblast vznikly rozšířením a rozdělením
původní oblasti Spravedlnost a vnitřní věci.
96
Orgány EU – evropské instituce
q
q
q
q
q
Rada Evropské unie
Evropská komise
Evropský parlament.
Evropská rada
Další instituce
Evropská měnová unie (EMU)
q Patnáct zemí EU – společná
měna – euro
q Nutnou podmínkou pro přijetí eura
je splnění Maastrichtských
(konvergenčních) kritérií:
q Výhody EMU
q Nevýhody EMU
97
Výhody EMU
qEMU způsobuje akceleraci
evropské integrace
qEMU povede zřejmě ke
sjednocení daňových
systémů členských zemí
qEuro se stane konkurentem
amerického dolaru jako
světová rezervní měna
Nevýhody EMU
qVznikem EMU ztrácí členské
země možnost provádět
samostatně měnovou politiku (
znehodnocovat měnový kurz ke
stimulaci zahraničního obchodu
qPřechod na euro přináší nové
náklady ekonomickým
subjektům s adaptací na euro
98
Dva typy hospodářské politiky EU
qPolitiky společné - působnost
zcela převedena na EU:
ü Společná obchodní politika
ü Společná zemědělská politika
ü Společná dopravní politika
ü Sektorové politiky
ü Společná měnová politika
qKomunitární politiky- působnost
na EU převedena pouze
částečně
ČR a EU – současnost
qČeská republika plnoprávným členem
Evropské unie
qEvropská komise přijala 26. 7. 2007
priority rozvoje České republiky
specifikované v Národním
strategickém referenčním rámci. Ten
určuje strategii čerpání finanční
pomoci v souladu s Lisabonskou
strategií ve výši 26,69 miliard eur
qExistují přechodná období
vyjednaná v přístupové smlouvě ČR k
Evropské unii:
99
Přechodná období (1)
q omezení volného pohybu pracovních sil
(maximálně do roku 2011, toto omezení se
netýká některých zemí, například Spojeného
království nebo Irska)
q postupné zavádění přímých plateb EU
zemědělcům: 25 % v r. 2004, 30 % v r. 2005 a
35 % v r. 2006
q omezení nabývání zemědělské půdy a lesů
cizozemci - občany EU (7 let) a přechodné
období pro nabývání nemovitostí určených k
vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany
EU (5 let)
q přechodné období do 31. 12. 2006 pro některé
hygienické normy v zemědělských podnicích
q přechodné období do 31. 12. 2009 týkající se
parametrů drůbežích klecí
Přechodná období (2)
qpřechodné období do 31. 12. 2006 pro
sníženou spotřební daň z cigaret a
další přechodná období pro některé
výrobky a služby v nižší sazbě DPH
qtrvalá výjimka pro sníženou sazbu
daně DPH z produktů pěstitelského
pálení
qmnožství přechodných období v
oblasti ochrany životního prostředí
(týkající se obalových odpadů, čištění
městských odpadních vod, omezení
emisí znečišťujících látek do ovzduší
apod.)
100