Nočníkový příběh - Moje rodina a já

Nočníkový příběh
Napsal uživatel
Pátek, 10 Duben 2009 09:43 -
Motto: Abychom se my, mámy, nezbláznily, musíme si navzájem pomáhat. Skutkem, nebo
alespoň dobrou radou.
Když jsem byla těhotná, nechápala jsem, jak někdo může dítě přebalovat do dvou let. Teď je
Áďovi 21 měsíců a má stále pleny.
Někdy v 9 měsících začal sedět a jeho potřeby byly každý den přesné skoro na minutu, ideální
doba na nočník. Jenže jsme byli ještě nastěhovaní u babičky kvůli rekonstrukci a poučená, že
děti nemají rádi změnu prostředí pro jejich potřeby, jsem ho na nočník neučila. Když jsem se
stěhovali zpět domů, Adík už chodil. Ve 13 měsících jsem ho po naléhání babiček posadila na
nočník a pár vteřin před čuráním se zvednul, došel ke knihovně a počural ji. Potom už si na
nočník ani nesedl a tak jsem se rozhodla počkat do psychology doporučovaných dvou let.
Jenže se zase ozvaly babičky a přestože mi hranici dvou let odsouhlasil i manžel, na jejich
naléhání jsem to opět zkusila ve 14 měsících. Výsledek stejný. Seděl na nočníku a pár vteřin
před potřebou běžel počůrat knihovnu. A tak to probíhalo každý měsíc. Když bylo Adíkovi 17
měsíců, koupili jsem jídelní stůl a já bojovala s myšlenkou babičky, přivázat Adíka na nočníku k
noze stolu, jak to dělala její babička. Nakonec mi to přišlo příliš drastické. Když se v lednu blížila
dovolená a s ní Adíkův 18 měsíc, rozhodla jsem se to spojit a vzít si s sebou nočník do Egypta.
Jenže jsme se tentokrát rozhodli radikálně zmenšit obsah a tedy i velikost kufrů a nočník se
zkrátka nevešel. Navíc manžel přišel ze své oblíbené hospůdky s myšlenkou, že je to hloupost
a tak jsme jeli bez nočníku. Po návratu se u mě stavila kamarádka se svým 23 měsíčním synem
a já ji sledovala, jak každých 20 minut běhá za ním, aby ho posadila na záchod. Tak jsem si
řekla, že to zase zkusím, tentokrát jsem ho posadila na dětské prkénko na záchod a při tom
jsme si prohlíželi mýdlo a dávali ho do krabičky, stříkali vůni, zkoumali toaleťák a noviny, do
toho řádně pil a pouštěla jsem mu vodu a…. Nic. Po deseti minutách se začal kroutit a tak jsme
šli pokračovat na nočník k pohádce v televizi. Jenže sedět je nuda, takže pokropil koberec a
když jsem mu vysvětlila, že to samé měl udělat do nočníku, šel pokropit ještě sedačku. To už
mě trochu naštvalo, takže i když jsem si slíbila, že ho za čurání vedle nebudu kárat a naopak za
potřebu do nočníku ho vychválím do nebe, nakonec jsme lehce zvýšila hlas a začala
vysvětlovat. Když jsem šla do koupelny pro hadr, najednou začal nočník hrát. Hurá, vyčural se
do něj a já to prošvihla. Adík samozřejmě dostal milion pochval a já si ten zázrak vyfotila. Čtvrt
hodiny na to zase pokropil koberec, takže já rady typu když už se začne, nemá se přestávat,
1/3
Nočníkový příběh
Napsal uživatel
Pátek, 10 Duben 2009 09:43 -
házím za hlavu a plen se zkrátka zbavíme, až to bude chápat. Navíc je to i pro mě pohodlnější,
alespoň ho nemusím venku svlékat z tří vrstev a při cestě autem řešit 15 minutové zastávky.
TIP:
Na trhu je velká spousta nočníků a dětských prkének na záchod. Kupte si alespoň dva druhy.
Na některých se totiž sedí dětem pohodlněji a dítě si také rádo samo vybere.
Podle posledních výzkumů psychologů, je ideální dítě učit na nočník až kolem 2 roku věku, kdy
si to nechá vysvětlit.
Učit dítě můžete ale i dříve, dokud vám ještě neuteče…. Maminky většinou posazují dítě na
nočník zhruba 15 minut po snídani nebo když tlačí. Pozor ale na rychlou reakci, která by mu
mohla potřebu zastavit.
Prostě, když už máte dítě, je každá rada drahá. Proto budeme vděční za jakékoliv tipy,
rady a nápady, které pomohou ostatním mámám překonat starosti s našimi dětmi. Deset
nejlepších rad každý měsíc uveřejníme v tištěném periodiku Moje rodina a já a jejich
autory odměníme krásnými dárky.
2/3
Nočníkový příběh
Napsal uživatel
Pátek, 10 Duben 2009 09:43 -
3/3