Microsoft Windows 8 Podrobná uživatelská příručka

Transkript

Kniha byla zakoupena na serveru alza.cz.
Jméno:
Objednávka:
[email protected]
53159408
Následující text vznikl za přispění editora, grafika, sazeče, korektora a
mnoha dalších. Všichni vám společně s autorem děkujeme za zakoupení
této knihy.
Ondřej Bitto
Microsoft Windows 8
Podrobná uživatelská příručka
Computer Press
Brno
2012
K2040_sazba.indd 1
18.9.2012 13:14:17
Microsoft Windows 8
Podrobná uživatelská příručka
Ondřej Bitto
Obálka: Martin Sodomka
Odpovědný redaktor: Libor Pácl
Technický redaktor: Jiří Matoušek
Objednávky knih:
http://knihy.cpress.cz
www.albatrosmedia.cz
[email protected]
bezplatná linka 800 555 513
ISBN 978-80-251-3776-5
Vydalo nakladatelství Computer Press v Brně roku 2012 ve společnosti Albatros Media a. s.
se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 16 506.
© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována
a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného
souhlasu vydavatele.
1. vydání
K2040_sazba.indd 2
18.9.2012 13:14:51
Stručný obsah
Úvod
15
KAPITOLA 1
První kroky v systému Windows 8
19
KAPITOLA 2
Hlavní panel a jeho možnosti
41
KAPITOLA 3
Soubory a složky
51
KAPITOLA 4
Práce se schránkou
85
KAPITOLA 5
Osobní přizpůsobení uživatelského prostředí
95
KAPITOLA 6
Zábava a multimédia
111
KAPITOLA 7
Windows 8 v kanceláři
129
KAPITOLA 8
Domácí síť a sdílení
161
KAPITOLA 9
Internet Explorer
179
KAPITOLA 10
Nastavení Windows
201
KAPITOLA 11
Správa a řešení potíží
247
KAPITOLA 12
Příkazový řádek
269
3
K2040_sazba.indd 3
18.9.2012 13:14:51
Stručný obsah
PŘÍLOHA A
Instalace systému Windows 8 a upgrade
299
PŘÍLOHA B
Klávesové zkratky Windows 8
303
PŘÍLOHA C
Novinky Windows 8
315
Rejstřík
319
4
K2040_sazba.indd 4
18.9.2012 13:14:51
Obsah
Úvod
15
Komu je kniha určena
16
Konvence použité v knize
16
KAPITOLA 1
První kroky v systému Windows 8
Úvodní přihlášení a uživatelské účty
19
19
K čemu slouží uživatelské účty
Přidání nového uživatelského účtu
Úprava obrázku uživatelského účtu
Přiřazení a změna hesla uživatelského účtu
Ukončení práce s aktuálním uživatelským účtem
19
21
24
25
27
Úvodní nabídka Start v novém stylu a hledání
28
Základní položky v nabídce Start
Jak na spuštění programu pomocí nabídky Start
Hledání souborů pomocí nabídky Start
Rychlé přizpůsobení dlaždic nabídky Start
29
30
30
32
Pracovní plocha a její prvky
32
Výchozí ikony na ploše
Uspořádání pracovní plochy
Práce s více ikonami
Práce s okny
33
34
36
36
KAPITOLA 2
Hlavní panel a jeho možnosti
Přehled základních částí
Ikony právě spuštěných programů
Oznamovací oblast a její ikony
Ikony programů
Připíchnutí odkazů do hlavního panelu
Uspořádání ikon na hlavním panelu
41
41
42
42
45
45
46
5
K2040_sazba.indd 5
18.9.2012 13:14:51
Obsah
Možnosti seskupených tlačítek
Rychlé místní odkazy programů
Nastavení hlavního panelu
Konfigurace panelu
Vložení nového panelu nástrojů na hlavní panel
46
47
48
48
50
KAPITOLA 3
Soubory a složky
Práce se soubory a složkami na ploše
51
52
Vytvoření souboru
Další práce se souborem
53
54
Vytvoření a práce se složkou
55
Vlastnosti soboru
Vlastnosti složky
Zástupce
Vytvoření zástupce
Vlastnosti zástupce
Koš
Přehled vymazaných dat
Obnovení a odstranění dat
Průzkumník souborů
Spuštění a základní přehled
Spouštění souborů a dokumentů
Další práce se soubory a složkami
Vypalování dat a práce s obrazy ISO
Práce s archivy ZIP
Rychlé vyhledávání v aktuální složce
Práce s USB disky
Možnosti složky
Nastavení obecných vlastností
Konfigurace zobrazení
Nastavení hledání
Knihovny
Základní princip knihoven
Vytvoření nové knihovny
Přidání odkazů do knihovny
Odebrání složek z knihovny
Využití knihoven v praxi
56
58
60
61
61
63
64
66
66
67
68
70
72
74
75
76
76
76
78
81
82
82
83
83
84
84
6
K2040_sazba.indd 6
18.9.2012 13:14:52
Obsah
KAPITOLA 4
Práce se schránkou
Jednoduchá práce se schránkou v jedné aplikaci
Schránka přenáší i atributy
Práce se schránkou u obrázku
85
86
87
88
Přenos dat mezi různými programy
89
OLE a možnosti práce s ním
90
OLE prakticky
Úpravy vložených dat
Úpravy objektů umístěných pomocí Vložit
Úpravy objektů umístěných pomocí Vložit jinak
Několik tipů pro práci se schránkou a OLE
91
92
92
92
93
KAPITOLA 5
Osobní přizpůsobení uživatelského prostředí
Nastavení plochy a spořiče
Nastavení pozadí plochy
Nastavení spořiče obrazovky
95
96
96
98
Nastavení vzhledu
100
Použití motivů
100
Centrum usnadnění přístupu
Využití počítače bez použití obrazovky
Možnosti lepší čitelnosti a zobrazení
Usnadnění práce s myší
Usnadnění práce s klávesnicí
Použití počítače bez zvuků
Snazší zaměření na úkoly
101
102
104
105
106
107
108
KAPITOLA 6
Zábava a multimédia
Centrum zařízení
Rychlé akce se zařízeními
Možnosti připojení zařízení k počítači
Přehrávání a vypalování hudby a filmů s Windows Media Player
Přehrávání filmů a hudby
Nastavení a další možnosti přehrávání videa
Efektivní práce s knihovnou
111
111
112
113
114
115
115
116
117
7
K2040_sazba.indd 7
18.9.2012 13:14:52
Obsah
Jak na obrázky k hudebním albům
Použití vizualizací při přehrávání hudby
Uložení hudebního CD ve formátu MP3
Vypálení hudebního CD
Synchronizace hudební knihovny s USB přehrávačem
Úprava a správa fotografií s Windows Fotogalerie
Přehled základních možností
Prohlížení fotografií
Úpravy fotografií
Další práce s fotografiemi
Střih a úprava domácího videa s Windows Movie Maker
Vytvoření jednoduchého filmu
118
120
120
120
121
121
121
122
123
124
126
127
127
KAPITOLA 7
Windows 8 v kanceláři
Přidání nové tiskárny
Ruční přidání nové tiskárny
Poznámkový blok
Spuštění a základní práce se souborem
Pokročilá práce s textovými soubory
Nastavení vzhledu stránky a tisk dokumentu
WordPad
Vytvoření dokumentu
Tvorba výčtů s odrážkami
Pokročilé možnosti formátování textu
Vložení dalších objektů do dokumentu
Zobrazení dokumentu
Odeslání a tisk dokumentu
Malování
Nástroje pro tvorbu obrázků
Výběr, úprava a použití barev
Pokročilé úpravy obrázku
Uložení a tisk obrázku
Kalkulačka
Vědecká kalkulačka
Programátorská kalkulačka
Statistická kalkulačka
129
129
130
132
132
134
135
137
137
138
139
140
142
142
144
145
149
150
151
154
155
156
157
8
K2040_sazba.indd 8
18.9.2012 13:14:52
Obsah
Výstřižky
Označení snímané části obrazovky
Úpravy vybrané části snímku
Možnosti nastavení
158
158
159
159
KAPITOLA 8
Domácí síť a sdílení
Typické součásti domácí sítě
Správné zapojení bezdrátového routeru
Stolní počítač a bezdrátová síť
Rychlé připojení k bezdrátové síti
Bezpečný bezdrátový přenos
Jaké typy Wi-Fi jsou k dispozici
Tiskárny, disky a další zařízení
Domácí skupina
161
162
163
163
163
164
164
165
165
Vytvoření domácí skupiny
Přidání počítače do domácí skupiny
Změna hesla domácí skupiny
Zobrazení sdílených souborů
Změna názvu a popisu počítače
165
167
167
168
168
Centrum síťových připojení a sdílení
169
Praktické nastavení síťového připojení
Která připojení jsou právě funkční
170
171
Univerzální sdílení síťových prostředků
172
Základní nastavení
Sdílení dat ve složce Veřejné
Sdílení libovolných dat
Připojení síťové jednotky
172
174
177
177
KAPITOLA 9
Internet Explorer
Základní možnosti zobrazení stránky
Prohlížení stránek
Rychlá práce s historií stránek
Změna zobrazení stránky
Práce se stránkou
179
179
179
181
181
182
9
K2040_sazba.indd 9
18.9.2012 13:14:52
Obsah
Záložkové surfování
Otevření stránky v nové záložce
Další možnosti záložek
Akcelerátory
Správa akcelerátorů
Přidání nového akcelerátoru
Práce s informačními kanály RSS
Přidání nového zdroje
Čtení a správa novinek
Pokročilé možnosti nastavení
Nastavení zobrazení stránek
Zabezpečení webového prohlížení
Ochrana osobních údajů
183
184
184
185
185
186
187
188
188
190
190
194
197
KAPITOLA 10
Nastavení Windows
Základní práce s Ovládacími panely
Obsah Ovládacích panelů
Význam jednotlivých položek Ovládacích panelů
Systémová nastavení
Možnosti Systému a zabezpečení
Informace o aktualizacích
Možnosti indexování
Informace a nástroje související s výkonem
201
202
202
203
204
205
205
206
208
Hodiny, jazyk a země či oblast
210
Nastavení data a času
Místní a jazykové nastavení
210
213
Hardware a zvuk
Nastavení myši
Nastavení zvuku
Správce zařízení
Základní zobrazení Správce zařízení
Akce s jednotlivými zařízeními
Vlastnosti zařízení
Rodičovská kontrola
Omezení přístupu k počítači
Blokování her
Blokování libovolných aplikací
216
217
221
222
222
224
224
228
228
230
231
10
K2040_sazba.indd 10
18.9.2012 13:14:52
Obsah
Úprava programů a jejich kompatibilita
232
Plány napájení
234
Výchozí plány napájení
Vlastní plán napájení
234
235
Zabezpečení a Centrum akcí
236
Automatické aktualizace
237
Windows Defender
Spuštění a rychlý test systému
Základní brána firewall systému Windows
Práce s výjimkami
Jak být na Internetu s Windows 8 v bezpečí?
Ochrana firewallem
Obrana před viry a spamem
239
240
241
241
242
242
243
Upozornění Centra akcí
243
Registr Windows
244
Základní klíče registru
Hodnoty registru pro záznamy
244
246
KAPITOLA 11
Správa a řešení potíží
Automaticky spouštěné aplikace
Konfigurace systému
Správce úloh
247
247
247
249
Záložka Procesy
Záložka Výkon
Záložka Historie aplikací
Záložka Uživatelé
250
251
252
253
Zvýšení výkonu systému
253
Odebrání aplikací
Nastavení virtuální paměti
Vizuální efekty
253
254
255
Práce se službami
256
Zrychlení načítání dat z pevného disku
258
Odstranění nepotřebných souborů
Kontrola disku
Defragmentace disku
258
259
259
11
K2040_sazba.indd 11
18.9.2012 13:14:52
Obsah
Soubory ve složce Prefetch ve Windows
Přesunutí souborů do Koše bez dotazů
Vypnutí zkrácených názvů souborů
Řešení hardwarových problémů
Chybné zobrazení na monitoru
Nepříjemné blikání obrazu
Systém má nedostatek paměti
Problémy s přehříváním
Praktické tipy a pokročilé přizpůsobení systému
Chybou úplně zmizel hlavní panel
Úprava uložených síťových hesel
Změna názvu disku
Zobrazení a změna přípony známého souboru
Rychlé přidání písma
Nastavení Řízení uživatelských účtů (UAC)
260
260
261
262
262
263
264
264
265
265
265
266
266
266
266
KAPITOLA 12
Základní kroky a práce se soubory
Spuštění a ukončení příkazového řádku
Úprava a přizpůsobení příkazového řádku
Práce s historií příkazů
Změna a výpis obsahu složky
Další práce se složkami
Možnosti kopírování souborů
Mazání a zobrazení obsahu souborů
Detailní správa procesů
Příkaz tasklist
Příkaz taskkill
Procesy, kterých se nemusíte bát
Základní nastavení protokolu TCP/IP
269
269
269
271
274
275
277
278
279
282
282
284
286
287
Příkaz Ipconfig
Výpisy příkazu getmac
287
289
Práce se sítí a Internetem
290
Nástroj ping
Příkaz pathping
Zjišťování trasy příkazem tracert
290
292
294
12
K2040_sazba.indd 12
18.9.2012 13:14:52
Obsah
Správa a úprava pevného disku
Kontrola disku příkazem chkdsk
Formátování disku pomocí příkazu format
294
294
296
PŘÍLOHA A
Instalace systému Windows 8 a upgrade
299
Instalace z disku DVD
300
Prvotní vytvoření účtu a nastavení
300
Upgrade Windows 7 na Windows 8
301
PŘÍLOHA B
Klávesové zkratky Windows 8
Obecné klávesové zkratky
Základní ovládání Windows 8
Klávesové zkratky pro ovládání úvodní nabídky Start s dlaždicemi
Ovládání dialogových oken a funkce usnadnění
Klávesové zkratky v kombinaci s klávesou Windows
Průzkumník Windows
303
303
303
305
305
306
307
Kancelářské aplikace
308
Malování
WordPad
Kalkulačka
Rychlé poznámky
308
309
310
313
PŘÍLOHA C
Novinky Windows 8
Konec tradiční nabídky Start
Dvojí vydání aplikací
Flexibilní přepínání během práce
Seznam všech programů nově
Konec miniaplikací
Upravené hledání součástí a dat
Uspávání aplikací
Průzkumník s ribbbonem
Rejstřík
315
315
315
315
316
316
316
316
317
319
13
K2040_sazba.indd 13
18.9.2012 13:14:52
K2040_sazba.indd 14
18.9.2012 13:14:52
Úvod
Počítače jsou na první pohled tvořeny rozličnými komponentami, které formují jejich hardware. Nicméně bez odpovídající softwarové výbavy by jejich význam byl prakticky nulový,
nejdůležitější aplikací ze všech je operační systém. Windows 8 navazují na předchozí verze
této řady operačního systému a přinášejí celou řadu novinek, vylepšení i pokroků v tempu
technologického vývoje.
Se systémem Windows 8 uživatel nezískává pouze operační systém jako prostředníka mezi
ním, počítačem a dalšími nadstavbovými aplikacemi. Součástí instalace je totiž také celá řada
již zabudovaných programů a doplňků, jež velice dobře poslouží v kanceláři i při domácím
použití. Kromě již z dřívějška dobře známých stálic v podobě aplikací WordPad, Malování
a dalších se jedná také o úplné novinky. Naplno tak lze například využít síťové spolupráce,
inovované grafické rozhraní (pro něž se historicky vžilo označení Metro) pro specifické použití apod.
Pokud si zvyknete používat všechny standardně nabízené možnosti a doplňky, bude pro vás
práce ve Windows 8 nejen pohodlnější, ale také efektivnější a bezproblémová. Pozorným
čtením této uživatelské příručky si můžete osvojit kompletní ovládání Windows – základy
grafického rozhraní počínaje a například podrobnou konfigurací sítě konče. Navíc lze k listování jejími stránkami přistupovat dvěma základními způsoby. Velice dobře poslouží jako
takzvaná referenční příručka, když potřebujete rychle najít přesně ty informace, které právě
hledáte. Zároveň se však jejím úplným prostudováním může začínající uživatel stát profesionálem v ovládání Windows a jejich konfiguraci.
V celém textu je důraz kladen na srozumitelnost popisovaných technik a postupů, takže se
během jejich sledování a provádění nikde neztratíte ani nezadrhnete. Řádky první kapitoly představují systém Windows 8 jako celek – uživatelé předchozích verzí poznají novinky,
začátečníci ve Windows se důkladně seznámí nejen s grafickým rozhraním, prací s okny či
ovládáním plochy, ale také ovládnou všechny pokročilé možnosti.
Data v současné době vládnou světu, mnohdy obsahují informace nedozírné hodnoty. Další kapitoly proto uživatele seznámí s jejich strukturovaným ukládáním, ochranou, nicméně
důraz bude kladen také na možné sdílení na síti i upravení přístupových práv pro vyšší bezpečnost. A právě bezpečností se podrobně zabývá popis návodů a postupů v odpovídajících
součástech Windows 8, kde je k dispozici celá řada funkcí pro ochranu vašeho počítače a sítě.
Slova známého přísloví praví, že nejdříve práce a až poté přichází čas na zábavu. V tomto
duchu lze postupovat také v případě systému Windows 8. Na stránkách této uživatelské
příručky se podrobně seznámíte s ovládáním pracovních nástrojů pro tvorbu textů, grafů
a proniknete do praktických návodů v podobě úprav pořízených fotografií. Aby byla pří15
K2040_sazba.indd 15
18.9.2012 13:14:52
Úvod
ručka co nejkomplexnější, zařadili jsme do ní také praktické možnosti použití programu
Windows Fotogalerie.
Kdo není připojen k Internetu, jako by v dnešní době snad ani nebyl. Systém Windows 8
výrazně rozšiřuje síťové možnosti a kromě prostého surfování webovými stránkami prostřednictvím aplikace Internet Explorer desáté verze dovoluje také vzájemnou spolupráci
v reálném čase. Do detailu je vyřešeno také sdílení souborů a složek v domácí síti, podrobný
návod proto vyplní řádky samostatné části obsahu příručky.
Pro větší přehlednost a názorné vypíchnutí důležitých informací je text kromě prostého členění doplněn také o celou řadu poznámek, tipů a varování. Tyto mají samostatné místo na
stránkách a získáte díky nim nejen chytré a užitečné tipy či rady, ale také budete upozorněni
na případná úskalí některého z postupů.
Komu je kniha určena
Obsahově knihu velice dobře užijí jak začínající uživatelé, tak ti pokročilí, případně i správci
nového systému Windows 8. Díky praktickým návodům se především ve Windows nepříliš
zběhlí čtenáři dozvědí vše potřebné o nabízeném grafickém rozhraní a jeho funkcích, prohlédnou však také detailní možnosti konfigurace systému a jeho přizpůsobení k obrazu svému.
Za pokročilé a zkušené uživatele lze v souvislosti s řádky této knihy považovat ty čtenáře,
kteří již k Windows takříkajíc „přičichli“. Nejlépe na tom v tomto ohledu jsou dosavadní
přívrženci Windows XP, Windows Vista a Windows 7, kterým z přehršle funkcí stačí nastudovat pouze novinky servírované pod hlavičkou Windows 8. Díky této podrobné uživatelské příručce získáte ucelený přehled všech inovací, a snadno se tak přizpůsobíte stále novým
požadavkům na zvládnutí moderních operačních systémů.
Kniha je pro větší přehlednost a snazší orientaci rozdělena do jednotlivých kapitol, které
sdružují informace ze souvisejících oblastí. Vzhledem k tomuto přístupu lze uživatelskou
příručku použít nejen pro jednorázové studium a prohlédnutí všech nových funkcí Windows
8, ale také jako referenční. Není totiž žádným problémem si nalistovat právě potřebnou oblast, k čemuž slouží detailnější členění do jednotlivých sekcí kapitol.
Všechny příkazy, hlavní nabídky a názvy oken, se kterými se během souběžné práce s touto
příručkou a systémem Windows 8 můžete setkat, jsou v textu zvýrazněny tučným písmem.
Nejedná se pouze o čistě systémové typografické odlišení, ale také o pomůcku, díky které se
můžete snáze orientovat a rychle v textu nalézt požadovanou část. Podobný smysl mají ta-
16
K2040_sazba.indd 16
18.9.2012 13:14:52
ké samostatně vložené poznámky, tipy a varování. Veškerý text nakonec doplňují ilustrační
obrázky odkazované přímo v textu.
Uživatelská příručka by neměla sloužit jako sáhodlouhý text o technickém pozadí, možnostech použití či kladech a záporech. Důraz je spíše kladen na praktické postupy a detailní
vysvětlení důležitých principů, k čemuž jsou použity jednak číslované postupy, jednak výčty
možností a seznamy funkcí některých prvků systému Windows 8. Jedná se tak o další plus,
které přispívá k rychlejší práci a efektivnějšímu zvládnutí Windows 8.
17
K2040_sazba.indd 17
18.9.2012 13:14:52
K2040_sazba.indd 18
18.9.2012 13:14:52
KAPITOLA
První kroky
v systému
Windows 8
1
V této kapitole:
Úvodní přihlášení
a uživatelské účty
 Úvodní nabídka Start
v novém stylu a hledání
 Pracovní plocha a její prvky

Po spuštění počítače a úvodním startu Windows 8 je uživatel přihlášen pod výchozím účtem,
který byl použit během instalace systému. K dispozici je nové rozhraní zastoupené úvodní
obrazovkou Start (historicky se pro něj vžilo označení Metro), jíž se detailně věnuje pozdější
část textu této kapitoly. Důležité je, že Windows 8 je možné hned po instalaci bez nutnosti
detailních úprav okamžitě používat. Podrobnosti instalace a detailní průvodce jejími možnostmi jsou dostupné v samostatné příloze této uživatelské příručky.
Uživatelský účet použitý během prvního přihlášení má automaticky přiřazena takzvaná administrátorská práva, uživatel tak získává přístup ke všem součástem Windows 8 a kterýmkoliv nastavením. Samozřejmě však není problém, aby byly přidány libovolné další účty, což
ocení jak domácí uživatelé, tak správci ve větších počítačových sítích.
K čemu slouží uživatelské účty
Uživatelské účty slouží k oddělení dat a nastavení jednotlivých uživatelů, pomocí nichž je
na pevném disku počítače vytvořena speciální struktura cest k datům, která patří jen konkrétnímu uživateli. Díky tomu při dodržení jednoduchých pravidel není možné, aby jeden
uživatel získal přístup k dokumentům druhého, nejedná se však jen o takovéto bezpečnostní
poslání. Zároveň s tím totiž uživatelské účty slouží k oddělení nastavení Windows 8, která
jednotliví uživatelé provedou.
19
K2040_sazba.indd 19
18.9.2012 13:14:52
KAPITOLA 1 První kroky v systému Windows 8
Obrázek 1.1: Dlaždice v úvodní nabídce Windows 8
Nejlepším příkladem oddělení souborů a složek jednotlivých uživatelů je výchozí složka
s dokumenty, která má ve Windows 8 přesnou cestu: C:\Users\<uživatelské jméno>\My Documents. Vnořená složka <uživatelské jméno> zde odpovídá uživatelskému jménu, které je
v rámci účtu použito, a tak například uživatel Pavel bude mít dokumenty uložené ve složce C:\Users\Pavel\My Documents, zatímco Jirka ve složce C:\Users\Jirka\My Documents.
Náhled na vnořené složky ve složce C:\Users ukazuje obrázek 1.2. Pokud ani jeden z uživatelů nebude mít administrátorská práva, tedy absolutní přístup k počítači, uvidí jen své dokumenty a obsah odpovídající složky toho druhého vůbec nebudou moci zobrazit.
Jestliže tedy budete používat přesně svou podsložku v rámci C:\Users, budete mít dokumenty,
hudbu, filmy, ale například i soubory stažené z Internetu přístupné na jednom místě. Osobní
nastavení Windows 8 jsou přitom uložena ve výchozí systémové složce C:\Windows a jejích
podsložkách, fyzicky k nim totiž přístup mít nemusíte – Windows si odpovídající volby uloží
v podobě sobě známé, vy je upravujete jen pomocí grafického rozhraní.
Jedná se například o volbu vzhledu obrazovky, spořiče, pozadí nebo uspořádání hlavních
prvků. Všem těmto možnostem nastavení prostřednictvím grafického rozhraní Windows 8
se budou podrobně věnovat pozdější kapitoly této uživatelské příručky.
20
K2040_sazba.indd 20
18.9.2012 13:14:52
Obrázek 1.2: Obsah složky C:\Users
Poznámka: Na mnoha místech v řadě systémových dialogů uživatel nalezne u tlačítek symbol
štítu. Jedná se o původní funkci z předchozích Windows Vista a Windows 7, která je spojena
s funkcí pro řízení uživatelského účtu. Vyvolání takto označené akce vyžaduje administrátorská
práva a uživatel na to bude odpovídajícím způsobem upozorněn, požádán o souhlas. I když
je někdy takovéto dotazování zdlouhavé, slouží k uživatelově ochraně.
Přidání nového uživatelského účtu
Po prvním spuštění Windows 8 máte k dispozici pouze jediný účet, a to ten, jenž byl vytvořen během instalace systému. Jediný účet má velice omezené použití a pro více uživatelů u stejného počítače je v praxi jen málo použitelný, proto je vhodné upravit si další účty
podle vlastních požadavků. V prvním kroku musí být nový uživatelský účet přidán, což
však zabere jen několik málo okamžiků. Dialog pro vytvoření dalšího uživatelského účtu
otevřete následovně:
1. Stiskněte klávesovou zkratku Win + Q, čímž se zobrazí okno pro hledání a úpravu nastavení (detailnímu popisu se věnuje pozdější text této příručky).
2. Do pole pro hledání napište text uživatelé.
3. Levým tlačítkem myši klepněte na odkaz Nastavení, čímž se zobrazí přehled nastavení,
která se týkají uživatelských účtů.
4. V levé části okna následujte možnost Uživatelé.
21
K2040_sazba.indd 21
18.9.2012 13:14:52
Obrázek 1.3: Sekce nastavení s možností správy uživatelských účtů
5. Klepnutím na odkaz Přidat uživatele zahajte přidání nového uživatelského účtu. Pokud zvolíte přidání uživatele pomocí účtu Microsoft, budete moci využít propojení
s webovými službami, zpravidla však uživatelé volí běžný místní účet – následujte proto
odkaz Přihlašovat se bez účtu Microsoft. Poté do textového pole Uživatelské jméno
vložte název účtu.
6. Nastavte heslo pomocí polí Heslo a Znovu zadat heslo, navíc vyberte nápovědu pro
připomenutí hesla pomocí pole Nápověda pro heslo – tato nápověda je ve Windows 8
povinná!
7. Stiskněte tlačítko Další a poté Dokončit.
Obrázek 1.4: Okno pro přidání nového uživatelského účtu
22
K2040_sazba.indd 22
18.9.2012 13:14:52
Tip: Z bezpečnostních důvodů jsou jednotlivé znaky při volbě hesla k uživatelskému účtu
ve Windows 8 skryté. Pokud byste se báli překlepů, můžete je zobrazit klepnutím na ikonku
s okem v daných polích – znaky budou čitelné dokud budete levé tlačítko myši na této ikoně držet stisknuté.
Při vytváření nového uživatelského účtu pomocí uvedeného postupu má tento nový účet ve
Windows 8 automaticky standardní oprávnění, nemůžete si během tohoto postupu vybrat
jiný typ. K dispozici přitom máte následující dvě možnosti:


Uživatel se standardním oprávněním – vlastník tohoto uživatelského účtu může
měnit zpravidla pouze svá nastavení a nemá plný přístup k systémové konfiguraci.
Přesně tento typ je automaticky volen v případě přidání nového účtu výše uvedeným
postupem.
Správce – tento účet uživateli zajišťuje naprosto neomezený přístup k počítači, systémové konfiguraci i datům všech ostatních uživatelů.
První uživatelský účet, který jste definovali během instalace Windows 8, má automaticky
přiřazena práva správce. Pokud byste chtěli nově přidaný uživatelský účet, jenž je vybaven
pouze standardním oprávněním, vytvořit také jako správcovský, postupujte následovně:
1. Stiskněte klávesovou zkratku Win + Q – se zobrazí okno pro hledání a úpravu nastavení.
2. Do pole pro hledání napište text uživatelské účty.
3. Levým tlačítkem myši klepněte na odkaz Nastavení, čímž se zobrazí přehled nastavení,
která se týkají uživatelských účtů.
4. V levé části okna následujte možnost Uživatelské účty.
5. Zobrazení Windows se nyní přepne do běžného pojetí pracovní plochy a pokročilého
zobrazení Ovládacích panelů, které můžete znát z dřívějších Windows 7. V seznamu
uživatelů zvolte uživatele, jemuž si přejete přiřadit správcovská práva.
6. Následujte odkaz Změnit typ účtu, přepínač umístěte do pozice Správce a stiskněte
tlačítko Změnit typ účtu.
Důležité: Pamatujte na to, že práva správce by měla patřit mezi privilegovaná. Uživatelé, kteří
se systémem neumějí příliš dobře pracovat, by je neměli mít, jelikož nesprávným nastavením
mohou změnit konfiguraci Windows a způsobit jejich nechtěné chování.
V seznamu účtů ve Windows 8 můžete narazit také na speciální účet s názvem Guest. Jedná
se o velice omezený účet, který kterémukoliv uživateli dovoluje používat počítač, ale neposkytuje přístup k žádným osobním datům. Stejně tak uživatelé přistupující pod účtem Guest
nemohou instalovat software, hardware ani měnit systémová nastavení nebo heslo.
Na druhou stranu se zapnutým účtem Guest se zároveň snižuje celková bezpečnost počítače,
jelikož se pod ním může přihlásit kdokoli. Pokud chcete účet Guest vypnout nebo naopak
23
K2040_sazba.indd 23
18.9.2012 13:14:53
zapnout, následujte po otevření sekce Ovládacích panelů (viz předchozí postup) v části Uživatelské účty možnost Spravovat jiný účet a levým tlačítkem myši klepněte na účet Guest.
Pokud je aktuálně vypnutý, aktivujte jej stisknutím tlačítka Zapnout. Při jeho stávajícím
zapnutí se zobrazí tlačítko Vypnout.
Obrázek 1.5: Možnost vypnutí účtu Guest
Poznámka: Pokud je uživatel přihlášen jako běžný uživatel a potřebuje spustit některou aplikaci se správcovskými právy, má možnost tak učinit přímo. Stejné funkce využije i v případě
správcovského účtu, kdy aplikaci přímo během spuštění udělí vyšší práva. Pro takovéto dočasné zvýšení práv pro konkrétní spustitelný soubor na něj klepne pravým tlačítkem myši
a z místní nabídky zvolí příkaz Spustit jako správce. Souborům a složkám se bude podrobně
věnovat pozdější kapitola této knihy.
Úprava obrázku uživatelského účtu
Každý uživatelský účet může mít přiřazen obrázek. Uživatel má na výběr z výchozích motivů
systému Windows 8 nebo si může zvolit libovolný jiný, který si bude přát. Po přidání nového účtu s obrázkem můžete být nespokojeni, a proto přichází na řadu možnost jeho změny.
V takovém případě postupujte následovně:
1. V pravém horním rohu úvodní obrazovky s dlaždicemi klepněte levým tlačítkem myši
na ikonu uživatelského účtu.
2. Následujte možnost Změnit obrázek účtu.
3. Zvolte některý z nabízených obrázků po klepnutí na tlačítko Procházet a poté stiskněte
tlačítko Zvolit obrázek.
24
K2040_sazba.indd 24
18.9.2012 13:14:53
4. Pokud v počítači nemáte žádný vhodný obrázek, můžete použít webovou kameru k jeho
pořízení po stisknutí tlačítka Kamera.
Obrázek 1.6: Odkaz pro změnu obrázku aktuálního uživatelského účtu
v úvodní nabídce Start
Poznámka: Pokud si budete přát změnit vlastnosti jiného účtu, musíte být vybaveni administrátorskými právy. Poté lze upravit všechny důležité parametry po následování odkazu
Spravovat jiný účet v části Uživatelské účty v Ovládacích panelech.
Přiřazení a změna hesla uživatelského účtu
Účet, který jste ve Windows 8 buď vytvořili při instalaci, nebo později nově přidali, nemusí
obsahovat výchozí heslo, jež by jej chránilo. Kdokoliv se tak může pod daným uživatelským
jménem přihlásit, což často představuje porušení základních bezpečnostních pravidel. Naštěstí však systém nabízí dodatečné přiřazení hesla vybranému uživatelskému účtu, a to opět
v rámci nastavení sekce Ovládacích panelů. Tu můžete opět otevřít pomocí speciální nabídky
a heslo upravit následovně:
1. Stiskněte klávesovou zkratku Win + X.
2. Levým tlačítkem myši klepněte na možnost Ovládací panely.
3. Následujte odkaz Uživatelské účty a zabezpečení rodiny. Levým tlačítkem myši klepněte na možnost Provést změny mého účtu v nastavení počítače.
4. Klepněte na možnost Vytvořit heslo v případě, že jste heslo účtu ještě nepřiřadili. Pokud si heslo přejete změnit, následujte odkaz Změnit heslo.
5. Zadejte nové heslo a potvrďte je.
25
K2040_sazba.indd 25
18.9.2012 13:14:53
Obrázek 1.7: Nastavení uživatelského účtu v Ovládacích panelech
Málokomu se chce pamatovat si a stále dokola psát dlouhá hesla – roli zde hraje přirozená
lenivost a také to, že se zvyšuje riziko překlepů. Proč vlastně musí být heslo dostatečně dlouhé? Hlavním důvodem je ochrana před takzvanými útoky hrubou silou, kdy útočnici zkouší
všechny možné kombinace znaků a čísel – čím delší heslo uživatel zvolí, tím více kombinací
musí vyzkoušet. Ve finále není problém rozlousknout například třípísmenné heslo, ale osmimístné už dá při správné volbě pořádně zabrat. Toto pravidlo samozřejmě platí nejen pro
hlavní heslo uživatelského účtu Windows 8, ale také všech dalších programech.
Většinou by heslo mělo mít minimálně šest znaků, v závislosti na konkrétním systému
a aplikaci ale alespoň osm symbolů (nikoliv pouze abecedních znaků). Samozřejmě byste
také heslo neměli odvozovat od svého jména, rodného čísla apod. Nedostatečná délka hesla
velmi usnadňuje prolomení a případné nabourání systému Windows.
Důležité: Mezi nejpalčivější problémy bezesporu patří složitost hesla. Uživatel by si měl v hlavě
zkusit projít vlastní hesla k různým službám a zkontrolovat, kolik z nich obsahuje jak klasická
písmena, tak číslice a speciální znaky. Jedním z kritérií pro silné heslo je totiž také požadavek, aby obsahovalo symboly ze všech tří uvedených kategorií. Ano, jde o další z otravností,
které na první pohled pouze zvyšují nároky na uživatelovu paměť, avšak právě složité heslo
dokáže zabránit řadě útoků.
Pokud už některý uživatel nemá mít přístup k počítači ani svým datům, měl by být odstraněn jeho uživatelský účet. V Ovládacích panelech lze v takovém případě následovat mož-
26
K2040_sazba.indd 26
18.9.2012 13:14:53
nost Odebrat uživatelské účty a zvolit požadovaný účet. Pak již stačí pouze klepnout levým
tlačítkem myši na možnost Odstranit účet – a navíc ještě zvolit, zda se mají smazat nebo
ponechat i související soubory (tlačítka Odstranit soubory a Zachovat soubory).
Obrázek 1.8: Odstranění uživatelského účtu a výběr zachování souborů nebo jejich smazání
Ukončení práce s aktuálním uživatelským účtem
Uživatel pod svým uživatelským účtem pracuje tak dlouho, jak potřebuje, a poté přichází na
řadu ukončení práce. Jednou z cest je samozřejmě úplné vypnutí počítače, nicméně zpravidla jde o nejméně využívanou možnost. K dispozici je hned několik variant, jak práci ve
Windows 8 pod aktuálním uživatelským účtem ukončit:



Odhlášení – pokud se uživatel rozhodne pro tuto možnost, dojde k uzavření relace
pod jeho uživatelským účtem, systém Windows 8 se tedy vrátí na úvodní přihlašovací
obrazovku. Odtud se pak opět může přihlásit stejný uživatel, ale také kterýkoliv jiný.
Důležité je, že se při odhlášení ukončí všechny běžící program a je zapotřebí uzavřít
jakékoliv otevřené soubory.
Přepnutí uživatele – oproti odhlášení zůstanou všechny běžící programy nebo otevřené
dokumenty netknuté, systém se do úvodní přihlašovací obrazovky vrátí bez uzavření
aktuálně přihlášeného uživatele. Tento postup je výhodný v případě, kdy chce po určitou dobu pracovat jiný uživatel, ale původní nehodlá ukončovat rozdělanou práci,
opakovaným přepnutím se totiž opět může vrátit.
Uzamčení – při uzamčení pracovní stanice je přístup pod aktuálním uživatelským účtem
chráněn až do opětovného návratu. Veškeré programy a soubory tak zůstanou otevřené
až do doby, kdy chce uživatel opět pracovat, nikdo jiný však s nimi pracovat nemůže.
Uzamčení stanice nachází uplatnění teprve v případě, kdy je k účtu přiřazeno heslo,
jelikož jím bude chráněno použití počítače po jeho uzamčení.
27
K2040_sazba.indd 27
18.9.2012 13:14:53



Restartování počítače – pokud uživatel zvolí tuto možnost, dojde nejprve k jeho odhlášení a poté k úplnému opětovnému spuštění počítače. Tento postup může být vyžadován
například po přidání některých programů.
Uspání počítače – pokud se uživatel chce od počítače vzdálit na relativně krátkou dobu
a mít jej po svém návratu rychle k dispozici, ale nenechat jej běžet, měl by zvolit právě
tuto variantu.
Vypnutí – kompletní vypnutí počítače, jemuž předchází ukončení běžících programů,
zavření otevřených souborů a odhlášení uživatele.
Obrázek 1.9: Otevřená nabídka se základními možnostmi různého ukončení práce pod
právě používaným uživatelským účtem
Tip: Pokud je právě k počítači přihlášeno více uživatelů, lze libovolného odhlásit prostřednictvím součásti Správce úloh, který nejrychleji spustíte stisknutím zkratky Ctrl + Shift + Esc.
Nabízí toho samozřejmě mnohem více, nicméně v tomto jednom konkrétním případu pro
přehled aktuálních uživatelů levým tlačítkem myši klepněte na záložku Uživatelé, vyberte
požadovaného uživatele a stiskněte tlačítko Odpojit.
Hned po prvním spuštění Windows 8 vás přivítá jedna z nejviditelnějších novinek – klasickou
plochu nahradilo rozhraní, pro které se historicky vžilo označení Metro. Kombinuje v sobě
možnosti hledání a rychlé spouštění součástí a také sdružuje aplikace, které do Windows 8
postupně přidáte. V tomto ohledu tedy nahrazuje nabídku Start, tu už v její původní podobě v novém systému nenajdete – přesto se úvodní obrazovka jmenuje stejně (tedy Start),
a proto i dále v textu budeme toto označení používat. Úvodní nabídka Start je přizpůsobena
dotykovému ovládání, a tak lze jednotlivé dlaždice například přesouvat. Ovládání klávesnicí a myší však u většiny uživatelů bude převládat, proto přidáváme trik navíc: stisknutím
28
K2040_sazba.indd 28
18.9.2012 13:14:53
klávesy Windows (která původně ve Windows 7 a Vista otevírala nabídku Start v levé části
hlavního panelu) zobrazíte právě inovovanou úvodní nabídku Start.
S příchodem nového rozhraní došlo ke změně hledání: dokumenty, programy, součásti systému a další komponenty se prohledávají při zahájení psaní v Metru. Počet výsledků v jednotlivých kategoriích je následně zobrazen v pravé části, po výběru některé z nich se vám
relevantní odkazy nabídnou v levé sekci. Nemusíte se však bát, že by původní plocha úplně zmizela, můžete ji zobrazit buď klepnutím na odkaz Plocha, nebo rychleji klávesovou
zkratkou Win + D. Podobně fungují i původní klávesové zkratky pro přepínání jednotlivých
aplikací, resp. místní nabídky programů v hlavním panelu, včetně jejich připínání pro budoucí rychlé spuštění. Rychlé nabídky na časté funkce jsou na ploše dostupné po umístění
ukazatele myši do jednotlivých rohů obrazovky.
Úvodní nabídka Start a její podnabídky představují v systému Windows 8 pevnou základnu.
Víte, že zde nalezne všechny funkce pro spouštění programů i ovládání a konfiguraci systému. Dokonalé ovládnutí nabídky Start je proto praktické pro plynulou a bezproblémovou
práci v prostředí systému Windows – každý uživatel ji musí znát takříkajíc jako své boty.
Tip: Základní nabídka Start patří mezi nejčastěji využívané prvky systému Windows, ale někdy
by pro uživatele mohlo být zdlouhavé, nebo dokonce nemožné se k ní takzvaně „proklikat“.
Máte proto možnost využít univerzální klávesové minizkratky v podobě klávesy Win, a to bez
jakékoliv další doplňující. Ať už máte spuštěnou kteroukoliv aplikaci, například i v celoobrazovkovém režimu (takzvaném fullscreen módu), můžete kdykoliv otevřít nabídku Start uvedeným způsobem, navíc si tak nepřímo zpravidla zajistíte také zobrazení pracovní plochy se
všemi ikonami a hlavního panelu.
Základní položky v nabídce Start
Po zobrazení nabídky Start se otevře přehled součástí, které svými položkami nabízí celou
řadu možností pro spuštění aplikací i správu systému. Základní prvky obsahují zejména
následující:



Hlavní součásti – jedná se o levou část nabídky Start, která obsahuje odkazy na nejčastější součásti, najdete zde tedy například možnost zobrazení map, přechod na pracovní
plochu, otevření pošty apod.
Seznam programů – jedná se o další sloupec, kde jsou k dispozici dlaždice odpovídající
vámi nainstalovaným programům.
Rychlé odkazy na programy – pokud stiskněte klávesovou zkratku Win + Z, nemusíte
si v úvodní nabídce Start vybírat pouze ze zobrazených dlaždic, ale zobrazí se přehled
všech programů v samostatném pásu ve spodní části obrazovky.
29
K2040_sazba.indd 29
18.9.2012 13:14:53
Obrázek 1.10: Programy v levé části nabídky Start
Jak na spuštění programu pomocí nabídky Start
Nejjednodušším seznámením s rychlostí a efektivitou práce prostřednictvím nabídky Start
je zřejmě spuštění některé z dříve nainstalovaných aplikací. Jedná se o jednoduché klepnutí
levým tlačítkem myši na odpovídající dlaždici.
Jakmile znáte přesný název aplikace, kterou chcete spustit, ale v seznamu dlaždic ji nevidíte
nebo nechcete hledat, můžete využít rychlého spuštění vložením názvu programu nebo jeho
části a po následování sekce Aplikace ve výsledcích tohoto speciálního hledání jednoduše
klepnout na požadovaný odkaz.
Hledání souborů pomocí nabídky Start
Praktickým přístupem na poli vyhledávání je možnost nalezení požadovaného souboru
okamžitě prostřednictvím nabídky Start. Pokud totiž máte tuto hlavní nabídku zobrazenou,
můžete kromě rychlého spuštění aplikace vložením názvu prohledat také indexované soubory klepnutím na sekci Soubory.
30
K2040_sazba.indd 30
18.9.2012 13:14:54
Obrázek 1.11: Hledání programů
Obrázek 1.12: Vyhledání souborů díky zadání části slova, která je v nich jakkoliv obsažena
Uvedené prohledávání se přitom nevztahuje pouze na názvy, ale dokáže soubory najít také podle obsahu. Typicky tak například zadáte část textu dokumentu ve Wordu nebo třeba
jedno nebo dvě slova z libovolné části některého e-mailu a v nabídce Start se hned objeví
odpovídající odkaz. Vše se děje díky takzvanému indexu, tedy zvláštnímu souboru, který
obsahuje informace o ostatních souborech (zjednodušeně řečeno). Vyhledávání je díky tomu
rychlé a praktické; podrobnosti nastavení indexu budou představeny později v této knize.
31
K2040_sazba.indd 31
18.9.2012 13:14:54
Rychlé přizpůsobení dlaždic nabídky Start
Položky v nabídce Start a jejich zobrazení si můžete detailně přizpůsobit, ať už jejich pořadí
nebo přímo funkce. Následující text se zaměří na nejdůležitější a nejvíce praktické úkoly, které
lze takto provádět. Jednotlivé dlaždice, ať už odkazují na programy nebo součásti systému,
je možné libovolně přeskupit, a to technikou táhni a pusť – levým tlačítkem myši „uchopte“
danou dlaždici v nabídce Start a za jeho stálého stisknutí ji přemístěte na nové místo.
Podrobná konfigurace úvodní nabídky Start a jejích jednotlivých dlaždic se však skrývá až
v pokročilých vlastnostech, které zobrazíte vložením textu nastavení počítače do pole pro
hledání a následováním odkazu Dlaždice v sekci Nastavení. Pomocí přepínače Zobrazit
nástroje pro správu nyní můžete zapnout či vypnout součásti administrace systému, případně také stisknutím tlačítka Vymazat odstranit citlivé osobní údaje z jednotlivých dlaždic.
Podobně lze také upravit vzhled uvítací i pracovní nabídky Start následováním odkazu
Úvodní obrazovka po vyhledání stejnojmenného spojení v sekci Nastavení. Klepnutím
na motiv v nabízené galerii zvolte její grafickou podobu a následně upravte barevné podání
klepnutím levým tlačítkem myši na požadovaný odstín. Změny se projeví okamžitě v obrazovce s náhledem.
Na první pohled se grafické rozhraní operačního systému Windows 8 liší od předchozích
verzí především úvodní obrazovkou – jakmile však klepnete na dlaždici pojmenovanou
Plocha, zobrazí se klasická plocha, která byla pro Windows Vista a 7 typická. Naleznete zde
tedy následující základní prvky:


Pracovní plochu – název plně odpovídá účelu této části zobrazení. Jedná se skutečně
o místo, kam během práce se systémem Windows ukládáte soubory, kde vytváříte nové
objekty, spravujete je apod.
Hlavní panel – úzký pruh na spodní straně zobrazení rozhraní Windows. Jedná se o základní komponentu, pomocí které můžete získat přehled právě běžících programů, dozvědět se aktuální čas a provádět řadu dalších užitečností.
Poznámka: Všimněte si, že oproti původním verzím Windows nyní ve Windows 8 již v rámci pracovní plochy nenajdete klasické tlačítko Start – nahradila jej právě úvodní obrazovka
Start v dlaždicovém stylu.
Plocha bývá mezi uživateli často opomíjena a brána jako něco, co je neustále v pozadí, takže nezasluhuje praktické využití. Opak je však pravdou: pokud Plochu zvládnete zařadit do
svého konceptu práce ve Windows 8, usnadníte si bytí. Základem je přitom chápání Plochy
32
K2040_sazba.indd 32
18.9.2012 13:14:54
jako samostatného okna. Díky tomu se na ni můžete kdykoliv přepnout například klávesovou zkratkou, jež má podobu Win + D.
Výchozí ikony na ploše
Podobně jako dřívější Windows 7 nabízí také systém Windows 8 ve výchozím nastavení na
ploše jen jedinou systémovou ikonu, kterou je takzvaný Koš. Nic ale samozřejmě nebrání
přidání nových ikon, které pak odpovídají zvláštním umístění na pevném disku nebo v rámci
Windows 8. Postup pro otevření dialogu s možností aktivace ikon je následující:
1. Do volné oblasti plochy klepněte pravým tlačítkem myši.
2. Z místní nabídky následujte odkaz Přizpůsobit.
Obrázek 1.13: Místní nabídka po klepnutí na plochu
3. Pomocí seznamu rychlých odkazů následujte odkaz Změnit ikony plochy.
4. Jednotlivé ikony aktivujte pomocí zaškrtávacích polí v sekci Ikony na ploše.
V části Ikony na ploše, tedy v dialogu, který máte díky předchozímu postupu otevřený, nyní
můžete aktivovat zobrazení následujících ikon na ploše, jimž odpovídají jednotlivé položky:




Počítač – ikona odkazující na zobrazení obsahu počítače, tedy souborů a složek na pevných discích, obsahu CD, DVD, připojených flash disků apod.
Koš – zobrazení již zmíněné ikony Koše, kterému bude pozornost detailně věnována v dalších částech této knihy. Koš slouží pro správu mazaných souborů, resp. jejich
obnovování.
Soubory uživatele – odkaz na složku profilu aktuálně přihlášeného uživatele, která obsahuje dokumenty, hudbu, filmy a další soubory.
Ovládací panely – rychlý odkaz na sekci Control Panel, tedy dialog s řadou nastavení
Windows 8, uživatelských účtů, hardwaru, programů a dalších součástí. Ovládacím pa-
33
K2040_sazba.indd 33
18.9.2012 13:14:54

nelům bude dále v této uživatelské příručce věnována detailní pozornost v samostatné
kapitole.
Síť – odkaz na zobrazení sítě a její jednotlivé součásti.
Obrázek 1.14: Přehled ikon s možností jejich rychlého zapnutí
nebo skrytí na ploše Windows 8
Některou z uvedených ikon na plochu umístíte zaškrtnutím políčka u jejího názvu a následným stisknutím tlačítka OK nebo Použít. Navíc je ve stejném dialogu k dispozici také seznam
obrázků, které jednotlivým ikonám odpovídají; můžete je změnit stisknutím tlačítka Změnit
ikonu. Pro návrat k původnímu nastavení slouží tlačítko Obnovit výchozí.
Uspořádání pracovní plochy
Dokonalé ovládnutí pracovní plochy a jejích možností uživateli dokáže velice výrazným způsobem zpříjemnit práci ve Windows 8. Její význam spočívá především v okamžité dosažitelnosti a dostupnosti objektů, jež na ní jsou umístěné. Vůbec není nutné na pracovní plochu
cokoliv umisťovat, nicméně uživatel tak může mít všechny své dokumenty ihned po ruce.
Vzhledem ke své důležitosti nabízí pracovní plocha poměrně dostatek příkazů pro další práci a úpravy. Všechny nejobvyklejší jsou přitom dostupné prostřednictvím místní nabídky,
kterou vyvoláte klepnutím pravým tlačítkem myši do volného místa.
34
K2040_sazba.indd 34
18.9.2012 13:14:54
Pokud si přejete využít praktického přichytávání ikon k pomyslné mřížce pracovní plochy,
měli byste mít aktivovanou možnost Zobrazit → Zarovnat ikony k mřížce. Ikony se díky
této volbě budou automaticky uspořádávat skutečně ve tvaru mřížky, takže v nich nebudete
mít chaos a vzhled plochy bude působit estetičtěji. Plocha dovoluje nastavit také řadu parametrů svého vzhledu, k čemuž slouží příkaz Přizpůsobit z její místní nabídky – podrobný
popis osobního přizpůsobení se nachází v pozdější kapitole této knihy.
Ikony zobrazené na ploše lze dále uspořádat podle několika parametrů, jež jsou přístupné
prostřednictvím příkazu Seřadit podle z místní nabídky plochy:




Název – setřídí ikony podle názvu v abecedním pořadí.
Velikost – ikony na ploše seřadí podle velikosti cílových dat, od nejmenší po největší.
Typ položky – všechny ikony na ploše budou setříděny podle typu. Tato možnost je
výhodná v tom, že například dokumenty aplikace Microsoft Word budou pohromadě,
stejně tak textové dokumenty apod.
Datum změny – setřídí ikony na ploše podle data jejich poslední změny.
Obrázek 1.15: Možnosti uspořádání ikon v místní nabídce plochy
Tip: Zarovnání podle pomyslné mřížky nachází uplatnění takřka u každého uživatele. Pokud
jsou často prováděny přesuny jednotlivých ikon, lze také aktivovat jejich automatické umísťování na tuto mřížku příkazem Zobrazit → Automaticky uspořádat ikony, uspořádání
podle libovolného z uvedených parametrů přitom nebude porušeno.
V nabídce Zobrazit, která je dostupná pro rozšířené možnosti nastavení zobrazení ikon,
jsou k dispozici také další volby. Pro automatické skrytí všech ikon, případně jejich obnovení v budoucnu, stačí (de)aktivovat příkaz Zobrazit ikony na ploše.
35
K2040_sazba.indd 35
18.9.2012 13:14:54
Práce s více ikonami
Na pracovní ploše samozřejmě není nutné pracovat vždy pouze s jedinou ikonou, v řadě případů je to dokonce vyloženě nepraktické a neefektivní. Různými způsoby proto lze vybírat
více ikon současně a poté s nimi pracovat jako s celkem:

Orámování – pomocí této techniky můžete vybrat větší počet ikon následujícím
postupem:
1. Kurzor myši umístíte nad levý horní roh ikony, kterou bude označovat a která leží
jakoby v pomyslném rohu ohraničované části.
2. Stisknete levé tlačítko myši a za jeho držení přetáhnete kurzor přes ikony do pomyslného protilehlého rohu. Za kurzorem je graficky zobrazen rámující obdélník,
který ohraničuje označené ikony.
3. Výběr požadovaných ikon ukončíte uvolněním levého tlačítka myši.


Postupný výběr – vybíráte ikony, které jsou rozložené jinak než přímo vedle sebe (zde
by se totiž s výhodou použilo uvedeného orámování). Stisknete klávesu Ctrl, držíte ji
stisknutou po celou dobu výběru a levým tlačítkem myši postupně klepáte na požadované ikony.
Úplné označení – pro označení úplně všech objektů na ploše levým tlačítkem myši klepnete do volného prostoru a stisknete klávesovou zkratku Ctrl + A.
Tip: Pokud při hromadném výběru omylem označíte také ikony, které ve výběru být nemají,
můžete je snadno odstranit. Stačí, abyste stiskli klávesu Ctrl a za jejího držení levým tlačítkem
myši klepli na ikonu, kterou si přejete odznačit.
Práce s okny
Pracovní plocha Windows 8 je přizpůsobena k práci s více programy zároveň. Ke komfortní práci s každým z nich je však často zapotřebí využít celého prostoru obrazovky – právě
k tomu se používají takzvaná okna.
Okno je tedy ve své podstatě obdélníkový objekt, který obsahuje spuštěný program s otevřeným dokumentem a na horní straně má většinou titulní lištu s názvem okna, programu
nebo otevřeného dokumentu a tlačítka pro ovládání okna. Okna ve Windows 8 mají následující vlastnosti:




na obrazovce může být libovolný počet oken,
lze měnit velikosti oken i jejich proporce,
okna se mohou překrývat, jedno z nich je vždy takzvaně aktivní (umístěné „nahoře“),
mezi jednotlivými okny lze přepínat a určovat tak aktivní okno,
36
K2040_sazba.indd 36
18.9.2012 13:14:54

okna lze takzvaně minimalizovat do tlačítka v hlavním panelu nebo maximalizovat,
tedy roztáhnout přes celou obrazovku.
Poznámka: Systém Windows 8 přináší možnost přehledného zobrazení při přepínání mezi
jednotlivými okny. Jednoduché přepínání zprostředkovává klávesová zkratka Alt + Tab.
Obrázek 1.16: Zobrazení oken při jejich přepínání prostřednictvím klávesové zkratky
Pro maximalizaci okna (roztáhnutí na celou obrazovku) stačí, abyste poklepali do titulní lišty levým tlačítkem myši. Tento postup je podobný také pro vrácení do původních rozměrů,
kdy na maximalizované okno opět takto stačí poklepat.
Při práci s větším množstvím aplikací najednou se můžete poměrně snadno v otevřených
oknech ztratit. Proto systém Windows 8 nabízí některá základní uspořádání oken, pomocí
nichž lze vždy získat přehled o všech aktuálně otevřených. Stačí, abyste pravým tlačítkem
myši klepli na volnou oblast v hlavním panelu – tím se otevře místní nabídka. Její příkazy
pro uspořádání oken jsou následující:




Okna na sebe – jednotlivá okna se uspořádají do takzvané kaskády. Jsou přes sebe naskládána tak, že u dolních oken lze vidět pouze jejich titulní lišty.
Zobrazit okna nad sebou – okna vyplní plochu obrazovky tak, že se naskládají nad
sebe. Každé z oken přitom má jiný rozměr, je-li to možné.
Zobrazit okna vedle sebe – okna vyplní plochu obrazovky tím způsobem, že se naskládají vedle sebe.
Zobrazit plochu nebo Zobrazit otevřená okna – přepíná mezi zobrazením oken a pracovní plochy.
37
K2040_sazba.indd 37
18.9.2012 13:14:54
Obrázek 1.17: Okna automaticky uspořádaná pomocí příkazu Okna na sebe
Podobně jako ve Windows 7 můžete také ve Windows 8 využít možnost rychlého uspořádání
oken na obrazovce jen za použití přetažení k okrajům pracovní plochy. Pro takovéto rychlé
uspořádání si počínejte následovně:



Maximalizace okna – uchopte okno za jeho titulek a za stisknutého levého tlačítka myši
přetáhněte zcela k hornímu okraji plochy.
Uspořádání do řady vpravo/vlevo, plná výška – uchopte okno za horní okraj levým tlačítkem myši a za jeho stálého držení je přetáhněte zcela vpravo/vlevo.
Rychlé skrytí/odkrytí všech oken mimo aktuálního – při uchopení okna za horní okraj
a rychlém zatřepání za stále stisknutého levého tlačítka myši se všechna okna mimo
tohoto aktuálního minimalizují. Pokud postup opakujete, původně minimalizovaná
okna budou opět obnovena.
Poznámka: Nedílnou součástí Windows Vista a Windows 7 byly také takzvané miniaplikace,
které jste si mohli přidat na plochu. Ve Windows 8 je však již nenajdete, tvůrci od jejich začlenění do systému zcela upustili.
38
K2040_sazba.indd 38
18.9.2012 13:14:54
Obrázek 1.18: Okna vyrovnaná vedle sebe použitím příkazu Zobrazit okna vedle sebe
39
K2040_sazba.indd 39
18.9.2012 13:14:54
K2040_sazba.indd 40
18.9.2012 13:14:55
KAPITOLA
Hlavní panel
a jeho možnosti
2
V této kapitole:
 Ikony programů
 Nastavení hlavního panelu

Windows 8 ve své základní konfiguraci v případě přepnutí z úvodní dlaždicové nabídky
Start na pracovní plochu (nejrychleji klávesovou zkratkou Win + D) obsahují výchozí, stále
přítomný prvek, pomocí kterého máte vždy kompletní přístup ke všem programům, dokumentům, funkcím apod. Je důležité, že se jedná skutečně o trvalý přístup, bez ohledu na to,
v jakém programu právě pracujete, jaký dokument máte otevřen, kolik je na obrazovce oken
apod. Tento prvek se nazývá hlavní panel a nalézá se ve spodní části obrazovky jako úzký
pruh. Hlavní panel je mnohostranný, umožňuje například:




spouštět programy,
otevírat dokumenty,
spravovat,
konfigurovat systém apod.
Obrázek 2.1: Zobrazení hlavního panelu s ikonami spuštěných programů
Poznámka: V dřívějších verzích Windows zřejmě nejdůležitější součást hlavního panelu tvořila nabídka Start, která sdružovala odkazy na instalované aplikace, zpřístupňovala naposledy otevřené dokumenty a poskytovala řadu dalších funkcí. Ve Windows 8 již nabídku Start
v hlavním panelu nehledejte, nahradila ji celá úvodní obrazovka Start v inovovaném dlaždicovém provedení – té je věnována velice podrobná pozornost v předchozí kapitole této knihy.
Hlavní panel je zachycen na samostatném obrázku, kde jsou zároveň zobrazeny jeho nejdůležitější součásti. Především se jedná o sekci aktivních úloh jako tlačítek a náhled ikon daných aplikací. Těmi mohou být jednak spuštěné programy, jednak aktuálně otevřené složky.
41
K2040_sazba.indd 41
18.9.2012 13:14:55
KAPITOLA 2 Hlavní panel a jeho možnosti
Ikony právě spuštěných programů
Po spuštění programu nebo otevření složky se v hlavním panelu na pracovní ploše objeví
náhled obsahující ikonu daného programu či složky, a to bez blíže specifikujícího popisu.
Uživatel tak získává okamžitý přehled o otevřených oknech a snáze se mu mezi nimi přepíná. Pokud klepnete na toto zobrazení pravým tlačítkem myši, nabídne vám místní nabídka
několik základních jednoduchých příkazů pro práci s oknem.
Obrázek 2.2: Místní nabídka ikony programu na hlavním panelu
Tip: Pokud chvíli podržíte kurzor nad tlačítkem aplikace v hlavním panelu, zobrazí se drobný
náhled oken, která danému tlačítku odpovídají. Lze tak snadno a rychle získat přehled o tom,
co se v okně ve skutečnosti právě děje a zároveň také vybrat některé z těchto oken klepnutím
levým tlačítkem myši. Typickým příkladem použití může být více otevřených stránek v Internet Exploreru, několik dokumentů z programů balíku Microsoft Office apod.
Obrázek 2.3: Miniatury oken příslušejících dané ikoně
Oznamovací oblast a její ikony
V pravé části hlavního panelu se nachází takzvaná oznamovací oblast, která zobrazuje zejména aktuální čas a datum. Dále se zde však mohou nacházet také ikony některých právě
spuštěných aplikací nebo stav připojené tiskárny. Za normálního chodu systému Windows
8 se zde tedy zobrazuje hlavně informace o aktuálním čase, pokud jste však například připojeni k síti, zpravidla se zde objeví také symbol síly signálu apod.
42
K2040_sazba.indd 42
18.9.2012 13:14:55
Tip: Díky oznamovací oblasti máte také přístup k jednoduchému kalendáři. Stačí, abyste na
zobrazení času a data klepli levým tlačítkem myši, a okamžitě se objeví kalendář. Následujete-li
navíc odkaz Změnit nastavení data a času, můžete konfigurovat parametry spojené s těmito údaji – podrobný popis je uveden v samostatném textu v pozdější kapitole této knihy.
V oznamovací oblasti nejsou okamžitě dostupné ikony na různé průběžně spouštěné programy nebo součástí, ale můžete je zobrazit či přizpůsobit teprve po klepnutí na ikonu se šipkou
směřující nahoru. Po následování odkazu Přizpůsobit se již zobrazí odpovídající dialog, kde
lze u každé ikony vybrat některé z následujících pravidel zobrazení:
Obrázek 2.4: Dialog pro nastavení zobrazení ikon v oznamovací oblasti



Zobrazovat ikony a upozornění – ikona bude kdykoliv zobrazena, stejně tak se zobrazí
jakékoliv informace k ní přidružené.
Skrýt ikony a upozornění – ikona i oznámení budou stále skryty. Jedná se o vhodnou
volbu například u klientů pro instant messaging (rychlé zasílání zpráv), kdy je ikona
stavu dostupnosti často stále stejná, a tedy není třeba ji mít zobrazenou.
Zobrazovat pouze upozornění – ikona bude stále skryta, nicméně pokud program
otevře informační bublinu s doplňujícími informacemi, systém Windows 8 ji uživateli
zobrazí.
43
K2040_sazba.indd 43
18.9.2012 13:14:55
Tip: Abyste se vyhnuli neustálému vypínání nebo zapínání zobrazení vybraných ikon, můžete
aktivovat zaškrtávací pole Vždy zobrazit všechny ikony a oznámení na hlavním panelu.
Všechny ikony pak budou stále zobrazené, což sice ukousne část prostoru hlavního panelu,
nicméně odstraní nutnost ruční konfigurace vinou průběžného vypínání neaktivních ikon.
Z dialogu s přizpůsobením jednotlivých ikon je také možné přejít k vypnutí/zapnutí některých hlavních, a to následováním odkazu Vypnout nebo zapnout systémové ikony. V novém dialogu pak lze zapnout nebo vypnout následující typy ikon:
Obrázek 2.5: Nastavení výchozích ikon systému Windows 8 v oznamovací oblasti





Hodiny – zobrazení aktuálního data a času v pravém dolním rohu obrazovky.
Hlasitost – zobrazení hlasitosti a stavu zvukového zařízení.
Síť – zobrazení síťového připojení, u bezdrátového připojení pak přímo síla signálu.
Napájení – druh napájení, typicky tedy položka u notebooku. Může jít o symbol baterie
a jejího stavu nebo napájení ze sítě.
Centrum akcí – odkaz do speciální sekce, která nabízí řešení aktuálních problémů
a doladění hardwarové nebo softwarové konfigurace Windows 8.
44
K2040_sazba.indd 44
18.9.2012 13:14:55
Ikony programů

Indikátor zadávání znaků – zobrazení aktuálního stavu vstupního zařízení, nejčastěji
tedy právě používané klávesnice.
Výhodou při zapínání nebo vypínání zobrazení ikon pomocí právě popsaného dialogu je
průběžný náhled takto prováděné akce. Jakmile tedy například u položky Hodiny nastavíte
hodnotu Vypnuto, ihned se zobrazí hlavní panel bez ní. Pro vytvoření představy o výsledku
tedy nemusíte průběžně potvrzovat nastavení tlačítkem OK.
Tip: Pokud by se vám stalo, že budete potřebovat vrátit zpět všechny dříve provedené změny zobrazení ikon v oznamovací oblasti hlavního panelu, bývá pátrání v paměti po původní
konfiguraci velice složité. Naštěstí je zde ale rychlý odkaz Obnovit výchozí chování ikon,
který se právě na tuto akci zaměří a bleskově upraví volby.
Ikony programů
Nejdůležitější součást hlavního panelu pracovní plochy Windows 8 představují ikony aktuálně otevřených programů, ale také odkazy na ty, které zde jsou takzvaně připíchnuté. Na
práci s ikonami a jejich možnosti se podrobně zaměří následující text.
Připíchnutí odkazů do hlavního panelu
Mezi nabídkou Start a přehledem aktivních úloh se v dřívějších Windows XP a Vista nacházel panel pro snadné spuštění programů nebo otevření vybraných umístění, který obsahoval
odpovídající odkazy. Windows jej již nenabízejí a poskytují novinku v podobě takzvaného
připíchnutí programu. Díky tomu bude odkaz kdykoliv k dispozici. Nejsnazší postup připíchnutí vede přes již spuštěný program. V takovém případě si počínejte následovně:
1. Na ikonu programu v panelu klepněte pravým tlačítkem myši.
2. Z místní nabídky detailních příkazů vyberte možnost Připnout tento program na
hlavní panel.
3. Připíchnutí programu na hlavní panel ověřte umístěním ukazatele myši nad jeho ikonu –
namísto celistvého podbarvení se zde objeví ukazatel v pravé spodní části.
4. Pro spuštění připíchnutého programu na ikonu klepněte levým tlačítkem myši.
Jakmile si na hlavní panel připíchnete více programů, zjistíte, že takto označené odkazy fungují obdobně jako zástupci v dřívějším panelu pro snadné spuštění – také jsou zde kdykoliv
k dispozici. Pro případné budoucí odebrání připíchnutého programu stačí z místní nabídky
zvolit analogický příkaz Odepnout tento program z hlavního panelu.
45
K2040_sazba.indd 45
18.9.2012 13:14:55
Obrázek 2.6: Místní nabídka připíchnutého programu s možností jeho odebrání
Uspořádání ikon na hlavním panelu
Hlavní panel Windows 8 nabízí velice praktickou možnost přeskupování ikon technikou
táhni a pusť. Na vybranou ikonu klepnete levým tlačítkem myši a za jeho stálého držení pohybem vpravo či vlevo přesunete ve vodorovném směru.
Díky uvedenému postupu si můžete vytvořit napodobeninu původního panelu snadného
spuštění, jak byl znám například z Windows XP nebo Vista. Jednoduše stačí požadované
programy připíchnout k hlavnímu panelu a poté přetáhnout napravo od nabídky Start.
Opakovaným postupem takto vznikne blok programů, které budou kdykoliv připraveny ke
spuštění a které budete mít okamžitě na očích.
Možnosti seskupených tlačítek
Jakmile má jeden program otevřeno více oken, poznáte to podle efektu překrytí více ikon
v odpovídajícím zástupném tlačítku na hlavním panelu. Jakmile pak nad takovouto „naskládanou“ ikonu umístíte grafický ukazatel myši, zobrazí se v pásu náhledy jednotlivých oken.
Tento pás plní následující funkce a nabízí tyto možnosti:



Rychlý náhled aktuálního obsahu – drobné náhledy oken v pásu přesně odpovídají aktuální grafické podobě daného okna, rychle tak například můžete získat přehled o průběhu instalace některého programu.
Náhled okna nad plochou – pokud nad náhled v pásu miniatur umístíte grafický ukazatel myši, ale neklepnete tlačítkem, dojde ke zprůhlednění všech ostatních oken. Dané
okno se tak zobrazí v reálné podobě nad pracovní plochou Windows.
Zaktivnění požadovaného okna – pokud na miniaturu v pásu s náhledy klepnete levým
tlačítkem myši, přenese se dané okno do popředí a automaticky bude aktivní. Postup
má tedy stejný výsledek, jako byste okno zaktivnili pomocí klávesové zkratky Alt + Tab
sloužící k přepínání mezi jednotlivými právě otevřenými okny.
46
K2040_sazba.indd 46
18.9.2012 13:14:55
Ikony programů
Obrázek 2.7: Signalizace více otevřených oken přímo v ikoně
– vlevo program s více okny, vpravo jen s jedním
Díky seskupování jednotlivých oken stejné aplikace pod jedno tlačítko hlavního panelu je
možné všechna tato otevřená okna naráz zavřít. Postačí k tomu klepnout pravým tlačítkem
myši na odpovídající ikonu a z nabídky zvolit příkaz Zavřít všechna okna. Kromě toho máte
možnost spustit již otevřený program znovu (samozřejmě pokud sám dvojí běh podporuje)
klepnutím levým tlačítkem myši na jeho ikonu v hlavním panelu při současném přidržení
klávesy Shift.
Rychlé místní odkazy programů
Velice praktickou funkcí hlavního panelu je podpora seznamů s rychlými akcemi, tedy speciálních položek po klepnutí na ikonu aplikace v hlavním panelu pravým tlačítkem myši.
Jejich význam se liší v závislosti na tom, jak je daný program využívá a které odkazy do nich
chtějí tvůrci umístit. Zpravidla jde o následující kategorie:


Naposledy otevřené soubory – typicky tak například u aplikace Microsoft Word po
klepnutí pravým tlačítkem myši získáte seznam názvů souborů, které byly naposledy
otevřeny. Podobně také u webového prohlížeče máte k dispozici historii otevřených
stránek, z nichž libovolnou rychle otevřete klepnutím levým tlačítkem myši.
Rychlé akce – zkratky pro provedení některého úkolu v rámci dané aplikace. U Internet Exploreru jde například o otevření nové záložky nebo zahájení surfování v privátním režimu.
Obrázek 2.8: Seznam rychlých akcí vybraného programu
47
K2040_sazba.indd 47
18.9.2012 13:14:55

Změna vlastností aplikace – v nabídce můžete najít přímo přepínač, kterým změníte
některé nastavení daného programu. Například u klientů pro instant messaging se jedná
o rychlou změnu stavu a dostupnosti.
Hlavní panel je poměrně snadno konfigurovatelný prostřednictvím své místní nabídky. Vyvoláte ji standardně klepnutím pravým tlačítkem myši do volného prostoru hlavního panelu
a vyberete z ní příkaz Vlastnosti. Tím se otevře specializovaný dialog s nastavením.
Obrázek 2.9: Odkaz v místní nabídce pro detailní nastavení
Poznámka: Místní nabídka hlavního panelu nabízí také další používanou možnost, a to pod
názvem Uzamknout hlavní panel. Pokud ji aktivujete, s hlavním panelem nebude možné
nijak pohybovat. Jedná se o výchozí nastavení. Pro možnost flexibilnější práce s hlavním panelem byste ji však měli vypnout (zrušením zaškrtnutí v dané kontextové nabídce).
Konfigurace panelu
Výchozí záložka konfiguračního dialogu hlavního panelu nese příhodný název Hlavní panel
a dovoluje nastavit některé důležité prvky jeho chování. Jmenovitě se jedná o následující:


Uzamknout hlavní panel – jak již bylo popsáno dříve, tato možnost dovoluje zabránit
změnám prováděným v hlavním panelu.
Automaticky skrývat hlavní panel – pokud uživatel aktivuje tuto možnost, pak se hlavní panel vždy po nějaké akci skryje. Opětovně jej pak lze zobrazit umístěním kurzoru
myši těsně ke spodnímu okraji obrazovky. Jakmile uživatel opustí hranice hlavního panelu, tento se okamžitě zase skryje. Výhoda automatického skrývání hlavního panelu
spočívá v rozšíření pracovní plochy.
48
K2040_sazba.indd 48
18.9.2012 13:14:55





Použít malá tlačítka na hlavním panelu – aktivuje zobrazení menších náhledů ikon
pro kompaktnější zobrazení.
Umístění hlavního panelu na obrazovce – díky této roletové nabídce můžete zvolit,
kde bude panel umístěn. K dispozici je nejen výchozí umístění ve spodní části obrazovky (Dole), ale také u vrchního okraje (Nahoře), v levé části (Vlevo) a v pravé části
(Vpravo). Pokud byste nechtěli pozici nastavovat tímto způsobem, můžete hlavní panel
po jeho odemknutí přemístit technikou táhni a pusť.
Tlačítka na hlavním panelu – díky této roletové nabídce můžete zvolit, jak se budou
ikony zobrazovat. Jedná se o jejich seskupení a vypnutí zobrazení náhledů.
Oznamovací oblast – pokud v této sekci stisknete tlačítko Přizpůsobit, otevře se dialog
s možnostmi nastavení zobrazení a skrývání neaktivních ikon, jenž byl popsán v dřívějším textu kapitoly.
Při přesunutí ukazatele myši na tlačítko Zobrazit plochu – zapnutí nebo vypnutí
zprůhlednění všech oken a zobrazení plochy při umístění ukazatele myši do pravého
dolního rohu obrazovky.
Obrázek 2.10: Základní možnosti nastavení hlavního panelu
pomocí záložky Hlavní panel
49
K2040_sazba.indd 49
18.9.2012 13:14:56
Poznámka: V pořadí další záložka konfiguračního dialogu nese označení Seznamy odkazů
a již toto její pojmenování napovídá, že slouží ke konfiguraci místních nabídek ikon právě
otevřených programů a dalších oken. Zvláštní pozornost věnujte sekci Počet posledních
položek, které se mají zobrazit v Seznamech odkazů, jež vám umožňuje omezit velikost
seznamu posledně zpracovávaných položek.
Vložení nového panelu nástrojů na hlavní panel
Poslední záložka v konfiguračním dialogu je pojmenována Panely nástrojů a dovoluje přímočaře aktivovat některé další prvky, které se mohou zobrazovat v hlavním panelu. Jedná
se zpravidla o doplňky čistě praktického zaměření:




Adresa – dovoluje automaticky otevřít zadanou internetovou adresu ve webovém
prohlížeči.
Odkazy – zobrazuje definované odkazy přímo v hlavním panelu.
Dotyková klávesnice – vloží odkaz pro vyvolání grafického zobrazení klávesnice na
ploše.
Plocha – zobrazuje odkaz na plochu a její jednotlivé objekty.
Obrázek 2.11: Možnosti nastavení na záložce Panely nástrojů
50
K2040_sazba.indd 50
18.9.2012 13:14:56
KAPITOLA
Soubory a složky
3
V této kapitole:
Práce se soubory a složkami
na ploše
 Vytvoření a práce se složkou
 Zástupce
 Koš
 Průzkumník souborů
 Možnosti složky
 Knihovny

Data v počítači musejí být uložena předem daným a zejména systematickým způsobem. Je
nutné je třídit a spravovat tak, aby s nimi odpovídající aplikace nebo sám uživatel mohli bez
problémů pracovat. K tomuto účelu již od prvopočátků moderních počítačů slouží takzvané
soubory a složky.
Soubory jsou dílčí datové jednotky, se kterými aplikace či uživatel dále pracují – jedná se například o dokumenty, konfigurační soubory, obrázky, hudbu apod. Přímo podle názvu souboru a především jeho přípony můžete rychle určit, o jaký typ se jedná. Například dokumenty
aplikace Microsoft Word mají příponu.docx, sešity programu Microsoft Excel zase.xlsx apod.
Poznámka: Přípona souboru nemusí být co do typu vždy určující – pro aplikace je mnohem důležitější jejich vnitřní struktura. V praxi to znamená, že zmíněný soubor s příponou.
docx nemusí ve skutečnosti představovat dokument Word, ale kterýkoli jiný soubor, který
byl pouze přejmenován.
Aby soubory měly nějakou srozumitelnou strukturu, bývají logicky sdružovány do složek.
Na pevném disku totiž většinou existují tisíce i desítky tisíc souborů, v nichž by se uživatel
jen těžko orientoval. Proto jsou systematicky umísťovány do složek – na uživatelské úrovni
se jedná například o úmyslně vytvořené složky My Music pro hudební soubory, My Videos
pro videosoubory apod. Podobně také systém Windows 8 obsahuje některé své předdefinované složky, do nichž umisťuje nejen uživatelská data, ale také vlastní konfigurační soubory,
instalované aplikace a další soubory.
51
K2040_sazba.indd 51
18.9.2012 13:14:56
KAPITOLA 3 Soubory a složky
Obrázek 3.1: Soubor uvnitř, zobrazení obsahu běžným textovým editorem. Aplikace
po otevření tuto na první pohled změť znaků převede do sobě známé formy, zobrazí
a umožní vám s ní pracovat.
Jak již bylo zmíněno dříve, soubory jsou ve skutečnosti data fyzicky uložená na pevném disku
či jiném záznamovém médiu. Systém Windows 8 dovoluje pracovat se soubory prakticky na
kterémkoliv místě, v kterémkoliv dialogu – ať už se jedná o skryté načítání souborů v reakci
na uživatelovu akci nebo přímou práci s nimi.
52
K2040_sazba.indd 52
18.9.2012 13:14:56
Tip: Pracovní plocha není pouze zobrazením na pozadí všech ostatních oken, ale její obsah
je ve skutečnosti pouze speciální složkou. Pro každého uživatele jsou soubory a složky plochy uloženy v podsložce Desktop odpovídající složce v Users. Tedy například uživatel ABC
soubory a složky plochy najde ve složce C:\Users\ABC\Desktop. S obsahem zde samozřejmě
můžete pracovat jako v jakékoliv jiné složce, tedy položky přejmenovávat, přesouvat, kopírovat, vytvářet nové apod.
Plocha systému Windows slouží jako velice časté úložiště různých často používaných dokumentů, programů stažených z Internetu, nainstalovaných aplikací a dalších souborů. Podrobné a doplňující informace o ní se nacházejí v dřívější kapitole této příručky pro Windows 8.
Vytvoření souboru
Pro vytvoření nového souboru na ploše postupujte následovně:
1. Pravým tlačítkem myši klepněte na plochu – tím se otevře odpovídající místní nabídka.
2. Z nabídky ukázáním kurzorem myši vyberte příkaz Nový.
3. Otevře se další nabídka, v níž se již ve spodní části nacházejí jednotlivé typy souborů,
které je možné vytvořit. Odpovídající soubor vytvoříte klepnutím na některý z nich.
Obrázek 3.2: Místní nabídka plochy s možnostmi vytvoření nového souboru
Poznámka: Některé výchozí typy souborů, které lze prostřednictvím místní nabídky na ploše
vytvořit, jsou shodné na všech instalacích systému Windows 8. Celá řada jich však závisí na
tom, které aplikace byly dodatečně nainstalovány. Typickým příkladem může být například
opět dokument Microsoft Word, jenž je možné vytvořit až poté, co je nainstalován kancelářský balík Microsoft Office.
53
K2040_sazba.indd 53
18.9.2012 13:14:56
Nově vytvořený soubor se na ploše objeví v podobě ikony s motivem odpovídající asociované aplikace, navíc hned na začátku můžete upravit jeho požadovaný název. Je nutno mít
na paměti, že se soubor na ploše zobrazuje bez přípony, a tak skutečná přípona není vidět
– můžete ji však odhadnout právě podle asociované aplikace.
Další práce se souborem
Již vytvořený soubor na ploše můžete přímo otevřít v asociované aplikaci poklepáním levým tlačítkem myši na jeho ikonu. Pokud byste chtěli využít jinou než asociovanou aplikaci,
postupujte následovně:
1. Na ikonu požadovaného souboru klepněte pravým tlačítkem myši.
2. V místní nabídce ukažte kurzorem myši na příkaz Otevřít v programu.
3. Zvolte příkaz Další možnosti a pak potřebný program ze seznamu dostupných aplikací.
4. Pokud v seznamu požadovaný program nevidíte, následujte odkaz Najít jinou aplikaci
v tomto počítači a nalistujte program na pevném disku.
Obrázek 3.3: Nabídka aplikací pro otevření vybraného souboru
Soubor lze na ploše také velice jednoduše přejmenovat, nejprve jej ale samozřejmě musíte
označit klepnutím levým tlačítkem myši. Jakmile tak učiníte, můžete úpravu názvu zahájit
buď opětovným klepnutím (po drobné prodlevě, nesmí se jednat o poklepání), nebo stisknutím klávesy F2. Poté již stačí vepsat nový název, a to opět bez přípony, která zůstává stejná.
54
K2040_sazba.indd 54
18.9.2012 13:14:56
Obrázek 3.4: Průběh přejmenování souboru na ploše
Pokud potřebujete soubor zkopírovat do systémové schránky, můžete tak učinit jeho označením klepnutím pravým tlačítkem myši a zvolením příkazu Kopírovat. Vložení ze schránky
je pak možné provést v celé řadě aplikací klepnutím pravým tlačítkem myši a zvolením odpovídajícího příkazu Vložit. Při mazání souboru z plochy můžete postupovat následovně:
1. Klepněte na daný soubor pravým tlačítkem myši, čímž se otevře odpovídající místní
nabídka.
2. Z nabídky zvolte možnost Odstranit.
3. Systém Windows 8 ještě požádá o potvrzení akce zobrazením dialogu, ve kterém stiskněte tlačítko Ano.
Obrázek 3.5: Dialog potvrzení vymazání souboru
Tip: Při právě popsaném mazání souboru ve skutečnosti nedochází k jeho fyzickému odstranění z disku, ale pouze přesunutí do takzvaného Koše – podrobný popis se nachází dále v textu.
Skutečné odstranění souboru přímo z plochy můžete provést jeho označením a stisknutím
kombinace kláves Shift + Delete.
Pokud chcete na ploše vytvořit novou složku, postupujte obdobně jako v případě tvorby
nového soubory, tedy následovně:
1. Pravým tlačítkem myši klepněte na plochu, čímž se otevře odpovídající místní nabídka.
55
K2040_sazba.indd 55
18.9.2012 13:14:56
2. Z nabídky ukázáním kurzorem myši vyberte příkaz Nový.
3. Otevře se další nabídka, v níž se již nachází odpovídající příkaz Složka, který vyberte
klepnutím levým tlačítkem myši.
Oproti souborům, jejichž ikony na ploše mají různou podobu podle asociované aplikace, se
složky zobrazují vždy stejně. Tento prvek grafické reprezentace přesně koresponduje s tím,
že soubory jsou různými daty, naproti tomu složky vždy naprosto stejně logicky sdružují
jednotlivé soubory.
Přejmenování složky opět přesně kopíruje postup stejné operace na úrovni souborů. Nejprve
ji tedy označíte klepnutím levým tlačítkem myši. Jakmile tak učiníte, můžete úpravu názvu
zahájit buď opětovným klepnutím (po drobné prodlevě, nesmí se jednat o poklepání), nebo
stisknutím klávesy F2.
Složka se vyznačuje tím, že je možné do ní kopírovat nebo přesouvat nejen soubory, ale také
další složky. Přitom nemusíte využívat pouze systémové schránky (příkazy Kopírovat, Vložit
apod.), k dispozici totiž máte metodu táhni a pusť (drag & drop), tedy přetažení za stálého
stisknutí tlačítka myši. Postup při přesouvání zdrojového objektu (souboru nebo složky) do
cílové složky je následující:
1. Levým tlačítkem myši klepněte na zdrojový objekt a podržte na něm stisknuté levé
tlačítko myši.
2. Za stálého držení levého tlačítka myši pohybem myši přesuňte zdrojový objekt na ikonu cílové složky na ploše.
3. Po uvolnění levého tlačítka myši dojde k vlastnímu přesunutí objektu do cílové složky.
Tip: Při popsaném přesouvání objektu do cílové složky je tento z původního umístění samozřejmě odstraněn. Pokud byste požadovali zachovat také původní objekt, stačí, abyste
při přesouvání pohybem myši podrželi klávesu Ctrl.
Vlastnosti soboru
U všech souborů na ploše máte samozřejmě možnost zjistit celou řadu doplňujících informací. Soubor totiž – kromě toho, že obsahuje data – charakterizují také další vlastnosti: velikost,
datum a čas vytvoření apod. Odpovídající informace lze zobrazit klepnutím na daný soubor
pravým tlačítkem myši a zvolením příkazu Vlastnosti. Otevře se specializovaný dialog. Na
záložce Obecné můžete nalézt následující informace:



Typ souboru – typ souboru, který je odvozen od jeho přípony. Může se jednat například o textový dokument, spustitelný soubor apod.
Otevřít v programu – název asociované aplikace, tedy programu, který bude použit
pro zpracování souboru při jeho otevření.
Umístění – přesná cesta k umístění souboru na pevném disku nebo jiném médiu.
56
K2040_sazba.indd 56
18.9.2012 13:14:56





Velikost – skutečná velikost souboru, tj. počet v něm obsaženým znaků.
Velikost na disku – velikost, kterou soubor zabírá na disku. Bývá větší než údaj v poli
Size, a to v důsledku jiné struktury ukládání dat.
Vytvořeno – přesné datum a čas vytvoření souboru.
Změněno – přesné datum a čas poslední úpravy souboru.
Otevřeno – přesné datum a čas posledního otevření daného souboru.
Samostatnou pozornost si zasluhuje skupina možností Atributy, jelikož zde můžete blíže
určit způsob práce s vybraným souborem. Aktivací možnosti Jen pro čtení se zabrání provedení změn v souboru – uživatelé jej tedy skutečně budou moci pouze „číst“, nikoli upravovat. Pokud aktivujete možnost Skrytý, nebude soubor na první pohled vidět při listování
odpovídající složkou na disku.
Obrázek 3.6: Vlastnosti souboru, záložka Obecné
Pokud navíc klepnete na přidružené tlačítko Upřesnit, můžete nastavit následující doplňující vlastnosti:

Soubor je připraven k archivaci – nastaví souboru takový příznak, který je spojen se
soubory, jež mají být zálohovány, zkopírovány do záložní lokace.
57
K2040_sazba.indd 57
18.9.2012 13:14:56



U tohoto souboru indexovat kromě vlastností souboru také obsah – zahrne soubor
do budování pravidelně udržovaného indexu a tím zajistí jeho rychlejší nalezení v případě uživatelského vyhledávání.
Komprimovat obsah a šetřit tak místo na disku – zkomprimuje data uložená v daném
souboru, čímž ve velkém množství případů dojde ke zmenšení jejich velikosti.
Šifrovat obsah a zabezpečit tak data – dovoluje chránit soubory před očima cizích
uživatelů.
Poznámka: Každý soubor je určen nejen svým názvem, typem a především obsahem, ale
také cestou. Jedná se o logické umístění na daném médiu a může být v zásadě dvojího druhu:
jedná se o cesty relativní a absolutní. Absolutní cesta se v rámci počítače zadává v úplném
tvaru, tedy například C:\Users\soubor.txt. Této možnosti využijete při otevírání souborů v jiném umístění, než kde se právě nacházíte. Naproti tomu relativní cesta vychází z aktuálního umístění, takže pokud jste například ve složce C:\Users a zadáte název souboru test.txt,
automaticky se tím myslí soubor C:\Users\test.txt. Relativních cest s výhodou využijete při
přistupování do podsložek v aktuální složce, kdy není zapotřebí zdlouhavě vypisovat celou
cestu od kořenového adresáře.
Obrázek 3.7: Nastavení detailních vlastností vybraného souboru
Vlastnosti složky
Podobně jako u souboru můžete také u složky zjistit některé doplňující vlastnosti. Pro získání těchto informací stačí, abyste na vybranou složku klepli pravým tlačítkem myši a opět
zvolili příkaz Vlastnosti. Otevře se tím dialog s velice podrobnými údaji.
Na standardně zvolené záložce Obecné mají jednotlivé položky následující význam:


Typ – určuje typ objektu, v tomto případě tedy složku souborů.
Umístění – přesná cesta k dané složce.
58
K2040_sazba.indd 58
18.9.2012 13:14:57



Velikost – skutečná velikost souboru, tj. počet v něm obsaženým znaků.
Velikost na disku – velikost, kterou soubor zabírá na disku. Bývá větší než údaj v poli
Size, a to v důsledku jiné struktury ukládání dat.
Vytvořeno – přesné datum a čas vytvoření souboru.
Samostatně je opět umístěna skupina možností Atributy, kde můžete blíže určit způsob
práce s danou složkou. Aktivací možnosti Jen pro čtení zabráníte provedení změn, pokud
aktivujete možnost Skrytý, nebude složka na první pohled vidět při listování.
Na záložce Sdílení je možné podrobně nastavit pravidla sdílení dané složky s ostatními uživateli na síti; odpovídající funkce jsou popsány v samostatné části textu dále v této knize.
Poslední záložka Přizpůsobit dovoluje určit, jak má složka zobrazovat svůj obsah a jak se má
zobrazovat sama. V první části Optimalizovat tuto složku pro můžete nastavit, jakého typu
složka je. Z roletové nabídky byste měli vybrat takový, který nejlépe vyhovuje typu souborů
uložených ve složce. Pokud chcete, aby se tento typ složky použil i na všechny podsložky,
stačí, abyste aktivovali možnost Tuto šablonu použít i na podsložky.
Obrázek 3.8: Vlastnosti složky, záložka Obecné
59
K2040_sazba.indd 59
18.9.2012 13:14:57
Obrázek 3.9: Vlastnosti složky, záložka Přizpůsobit
Obrázek složek můžete zvolit po stisknutí tlačítka Zvolit soubor, případně je možno kdykoliv vrátit provedené změny zpět tlačítkem Obnovit výchozí. Podobně lze také zvolit ikonu
složky po stisknutí tlačítka Změnit ikonu.
Poznámka: V řadě dialogů systému Windows 8 se můžete setkat s pojmem diskový oddíl,
který označuje část pevného disku. Fyzická podoba pevného disku jako takového totiž nemusí
odpovídat následnému použití pouze jednoho ložiště: můžete si disk rozdělit na více oddílů,
kterým systém Windows 8 přidělí písmenná označení, stejně jako by se jednalo o jednotlivé
pevné disky. Například rozdělením disku C: na tři oddíly můžete získat disky C:, D: a E:, s nimi
pak pracujete běžným způsobem. Rozdělení disku je praktické z toho důvodu, že například
v C: pak můžete mít čistě systém, dokumenty a další data, na D: zase všechny programy a E:
věnovat hudbě, filmům, hrám apod. Při nutnosti odstranit data z jednoho z nich nebo reinstalaci systému zůstanou zbývající oddíly nedotčené.
Zástupce
Zástupce pracuje jako ukazatel na vlastní objekt (zejména soubor či složku), sám o sobě je
to pouze malinký soubor obsahující jen několik údajů. Jeho vlastnosti (příkaz Vlastnosti
z místní nabídky) jsou proto odlišné od normálního dokumentu.
60
K2040_sazba.indd 60
18.9.2012 13:14:57
Zástupce
Vytvoření zástupce
Na ploše můžete zástupce vytvořit několika různými způsoby; jeden z nich poskytuje dobře
známá místní nabídka:
1. Na požadovaný soubor či složku klepněte pravým tlačítkem myši.
2. Z místní nabídky vybere příkaz Vytvořit zástupce.
3. Systém Windows 8 automaticky vytvoří odpovídajícího zástupce. Můžete jej dodatečně
přejmenovat stisknutím klávesy F2 a vepsáním vlastního textu.
Navíc však můžete zástupce vytvořit také pomocí dříve popsané techniky táhni a pusť, kdy
postupujte následovně:
1. Pravým tlačítkem myši klepněte na zdrojový objekt a podržte na něm toto pravé tlačítko stisknuté.
2. Za stálého držení pravého tlačítka myši pohybem myši přesuňte zdrojový objekt na
místo, kde chcete zástupce vytvořit.
3. Po uvolnění pravého tlačítka myši dojde k zobrazení několika příkazů, z nichž vyberte
Vytvořit zde zástupce.
Obrázek 3.10: Příkazy zobrazené v nabídce po přetažení objektu
se stisknutým pravým tlačítkem myši
Vlastnosti zástupce
Pokud na již existujícího zástupce klepnete pravým tlačítkem myši a zvolíte příkaz Vlastnosti, zobrazí se speciální dialog. Ten se sice podobá obdobnému dialogu běžného dokumentu,
nicméně jeho záložka Zástupce se výrazně odlišuje – ukazuje specifické vlastnosti zástupce
a umožňuje je také definovat. Jednotlivé položky mají následující význam:



Typ cíle – zde je uveden typ souboru, který zástupce „zastupuje“.
Umístění cíle – místo, kde se nalézá původní soubor, tj. jeho složka, disk či plocha. Není
zde uvedena celá cesta, informace je pouze orientační.
Cíl – plná hierarchická cesta vedoucí k původnímu souboru. Můžete se zde setkat
s adresářovou strukturou, tj. cestou používající zpětná lomítka, oddělující jednotlivé
složky. Vždy se jedná o směr k původnímu souboru, a to i tehdy, když je vytvořen zástupce zástupce.
61
K2040_sazba.indd 61
18.9.2012 13:14:57


Spustit v – pracovní složka při spuštění programu nebo otevření souboru. Tato složka
je často nutná z důvodu využití dalších pomocných souborů, které musí být při spuštění nalezeny.
Klávesová zkratka – zkrácený způsob spuštění programu nebo otevření dokumentu
pomocí současného stisknutí více kláves. Zkratka se zadává stiskem písmene – je automaticky brána jako kombinace kláves Ctrl + Alt a příslušného písmene.
Obrázek 3.11: Dialog s vlastnostmi zástupce
Poznámka: Můžete vytvořit i zkratku, která sestává z klávesové kombinace Ctrl + Shift + znak
nebo Ctrl + Alt + Shift + znak. Zadává se tím, že umístíte kurzor do daného políčka a stisknete
požadovanou kombinaci funkčních kláves s daným znakem.


Spustit – druh spuštění (otevření dokumentu, spuštění programu). Možnosti jsou ve
standardním okně, minimalizované v hlavním panelu nebo maximalizované. Jedná se
pouze o prvotní spuštění, pak je možno s oknem programu či dokumentu pracovat obvyklým způsobem. Tuto vlastnost můžete využít u zástupců programů, které se spouštějí
automaticky po startu systému a u nichž nechcete, aby se zobrazovaly.
Komentář – tento text bude zobrazen v bublinové nápovědě nad zástupcem.
62
K2040_sazba.indd 62
18.9.2012 13:14:57
Koš


Otevřít umístění souboru – umožňuje najít soubor, který se spustí (nebo otevře) při
spuštění zkratky. Objeví se okno s obsahem složky, je označen aktuální (implicitní) soubor. Je možné vybrat jiný soubor a volit jinou složku tím, že se pohybujete po hierarchii
celého souborového systému.
Změnit ikonu – umožňuje změnit ikonu zástupce ležící na pracovní ploše nebo ve
složce. Ikona zástupce převezme ikonu spouštěného souboru (programu, dokumentu);
pouze se přidá do levého dolního rohu zahnutá šipka.
Při výběru ikony zástupce si počínejte následovně:
1. Do textového pole Hledat ikony v tomto souboru vepište cestu k danému souboru,
případně použijte tlačítko Procházet k jeho nalistování.
2. V části nazvané Vyberte ikonu ze seznamu níže se zobrazí všechny dostupné ikony,
z nichž si označením zvolte požadovanou.
3. Dokončení změny ikony zástupce s potvrzením změn proveďte stisknutím tlačítka OK.
Koš
Jak již bylo nastíněno dříve v textu, při běžném vymazání se soubory ani složky z disku ve
skutečnosti neodstraní. Namísto toho jsou umístěny do takzvaného Koše, z nějž je lze později
buď definitivně odstranit, nebo obnovit. Uživatel si tento princip může snadno zapamatovat
podle klasického odpadkového koše – vyhozené dokumenty lze také buď definitivně odstranit vysypáním koše, nebo je ještě předtím vyndat zpět.
Obrázek 3.12: Dialog pro výběr ikony zástupce
63
K2040_sazba.indd 63
18.9.2012 13:14:57
Poznámka: Koš ve skutečnosti není ničím jiným než zvláštní složkou umístěnou na každém
z disků. Při vymazání jsou tedy soubory a složky vlastně jen přesunuty do dané speciální složky a teprve při vysypání Koše definitivně odstraněny.
Přehled vymazaných dat
Koš můžete otevřít poklepáním levým tlačítkem myši na ikonu Koše na ploše. Otevře se
okno, které na první pohled připomíná Průzkumníka souborů, o němž bude podrobná řeč
dále v textu. Z pohledu vymazaných dat je nejdůležitější pravá část okna Koše, kde se nachází seznam všech souborů a složek, jež je možné bez problémů obnovit zpět do původní
podoby. Vybráním možnosti Podrobnosti v nabídce Zobrazení aktivujte zobrazení detailních vlastností každého objektu v Koši. Jednotlivé sloupce postupně popisují následující
vlastnosti každého z nich:






Název – pojmenování souboru nebo složky, uvádí se bez úplné cesty.
Původní umístění – přesně vás informuje o tom, odkud byl smazán původní soubor
či složka.
Odstraněno – datum a čas vymazání odpovídajících dat.
Velikost – velikost vymazaných dat.
Typ položky – typ souboru, podle nějž můžete určit, zda se jedná například o spustitelný soubor, dokument, prostý textový soubor apod.
Datum změny – přesné datum a čas poslední změny vymazaných dat.
Obrázek 3.13: Okno Koš po otevření pomocí ikony na ploše
64
K2040_sazba.indd 64
18.9.2012 13:14:57
Koš
Samozřejmě můžete právě popsaný způsob zobrazení smazaných souborů změnit, přičemž
si počínáte podobně, jako tomu je v případě úpravy pro zobrazení detailů. Přesný postup
je následující:
1. Levým tlačítkem myši klepněte na možnost Zobrazení.
2. Z nabídky v části Rozložení vyberte některý ze způsobů zobrazení, k dispozici se vám
přitom nabízejí následující možnosti:






Největší ikony – obrázek spojený s každým souborem bude zobrazen ve velkých
rozměrech, do okna se jich tedy vejde pouze několik.
Velké ikony – kompromis mezi detailním zobrazením připojeného obrázku a počtem vypsaných položek.
Střední ikony – tuto možnost využijete v případě, kdy potřebujete zobrazit velké
množství souborů, nicméně stále chcete vidět odpovídající grafické náhledy připojených obrázků.
Malé ikony – jednotlivé soubory jsou vypsány ve formě stručného seznamu s velmi malými náhledy obrázků.
Podrobnosti – u každého souboru jsou v dalších sloupcích automaticky vypsány
všechny údaje s ním spojené. Přímo tedy vidíte odpovídající atributy tak, jak byly
popsány v textu.
Seznam – zobrazení náhledu daného souboru.
3. Po klepnutí levým tlačítkem myši na vybranou možnost již nemusíte volit žádné další
parametry, odpovídající změny se totiž v zobrazení projeví automaticky.
Obrázek 3.14: Nabídka možností zobrazení položek v Koši
Tip: Jelikož zobrazení souborů a složek v Koši odpovídá podobnému výpisu v Průzkumníku
souborů, můžete také odpovídající detaily získat klepnutím pravým tlačítkem myši na požadovanou položku a následným zvolením příkazu Vlastnosti.
V části s nastavením zobrazení dat v Koši najdete také praktickou volbu Přípony názvů souborů, která umožňuje aktivovat zobrazení přípon jednotlivých souborů – oproti výchozímu
zobrazení se tak nemusíte orientovat pouze podle názvu souboru a jeho ikony, ale také dle
přesného typu. Pokud byste si přáli zobrazovat náhled souboru po jeho vybrání, zaškrtněte
možnost Podokno náhledu.
65
K2040_sazba.indd 65
18.9.2012 13:14:57
Obnovení a odstranění dat
Uživatel se na základě zobrazených údajů o jednotlivých souborech a složkách v Koši může
poměrně přesně rozhodnout o tom, zda chce tyto trvale odstranit, nebo obnovit zpět:


Obnovení dat – vybraný soubor či složka budou z Koše přesunuty zpět do původního
umístění, navenek tedy nic nebude nasvědčovat tomu, že někdy byla „smazána“ (přesunuta do Koše).
Trvalé smazání dat – spočívá v pomyslném vysypání Koše, kdy původně smazané soubory či složky již nebudou dostupné a nebude je možné ani obnovit.
Tip: Analogie Koše ve Windows s běžným odpadkovým košem pokračuje také v jeho grafickém ztvárnění. Pokud neobsahuje žádné smazané soubory či složky, objeví se na ploše
v podobě ikony prázdného koše; jestliže naopak nějaká data vymažete, přemění se ikona
v koš naplněný vyhozenými dokumenty. Lze tak snadno přímo na ploše poznat, zda je Koš
prázdný, a tedy není zapotřebí jej otevírat.
Při obnovování dat postupujte následovně:
1. Označte soubory a složky, které chcete obnovit.
2. Pravým tlačítkem myši klepněte do výběru a zvolte příkaz Obnovit.
3. Pokud potřebujete obnovit všechny soubory umístěné v Koši, stiskněte tlačítko Obnovit
všechny položky v sekci Správa.
Pro úplné odstranění vybraných položek postupujte podobným způsobem, pouze z odpovídající místní nabídky zvolte příkaz Odstranit. Pro trvalé smazání všech dat umístěných
v Koši stačí, abyste stiskli tlačítko Vysypat koš v sekci Správa.
Tip: Soubory a složky lze do Koše i z něj umísťovat také prostřednictvím přetažení technikou táhni a pusť. Pro řadu uživatelů může být tato technika výhodná díky své přímočarosti
a jednoduchosti.
Struktura souborů a složek na všech médiích, se kterými pracujete, je samozřejmě velice složitá. Proto systém Windows 8 zahrnuje také jednoduchého správce souborů, Průzkumníka
souborů, s jehož pomocí můžete poměrně snadno provádět například následující operace:



kopírovat soubory a složky, přejmenovávat je, spouštět, otevírat dokumenty,
mazat soubory i složky (do Koše), trvale je odstraňovat,
zjišťovat informace o souborech, složkách, discích, vyměnitelných médiích apod.
66
K2040_sazba.indd 66
18.9.2012 13:14:57
Průzkumník souborů ve Windows tedy nabízí důležité možnosti, s jejichž využitím se během práce setkáváte. Oproti předchozím verzím Windows doznal Průzkumník souborů ve
Windows 8 několika výraznějších změn, které přinášejí i nové funkce.
Průzkumník souborů můžete spustit klepnutím levým tlačítkem myši na ikonu složky v hlavním panelu. Tím dojde k otevření hlavního okna, které a v levé části zobrazuje detailní seznam
rychlých odkazů na nejdůležitější složky.
Tip: Průzkumníka souborů můžete rychle a pohodlně spustit také stisknutím klávesové zkratky
Win + E, čímž se otevře s přehledem dostupných disků a dalších médií.
U jednotek pevných disků Průzkumník souborů okamžitě ukazuje jejich obsazený prostor, takže z odpovídajících čísel a grafického znázornění poměru můžete okamžitě alespoň
zhruba odhadnout, kolik místa je na jednotlivých discích k dispozici. Kterýkoliv disk, disketovou jednotku a další dostupná zařízení otevřete poklepáním levým tlačítkem myši na
jejich ikonu či popisek.
V levé části okna se nacházejí následující dvě části:





Oblíbené položky – odkazy na důležitá umístění, s nimiž uživatel nejčastěji pracuje.
Jmenovitě se jedná například o odkaz na složky Plocha, Stažené soubory a další – otevřít je přitom můžete jednoduše klepnutím levým tlačítkem myši. Pokud si přejete přidat nové umístění do těchto oblíbených položek, stačí sem přetáhnout odkaz na složku
technikou táhni a pusť z aktuálního zobrazení. Naopak pro odebrání je třeba klepnout
pravým tlačítkem myši a zvolit příkaz Odebrat.
Knihovny – odkazy na uživatelova multimediální data a dokumenty, najdete zde tedy
zástupce složek Dokumenty, Hudba, Obrázky a Videa.
Domácí skupina – odkaz pro otevření zobrazení domácí sítě a všech v ní připojených
zařízení a nastavených sdílení. Podrobnému přehledu a nastavení se věnuje pozdější
kapitola této knihy.
Počítač – zobrazení obsahu počítače a jeho složek, a to od základní struktury, tedy disků, USB flash disků, DVD mechanik apod.
Síť – zobrazení zařízení v síti, tedy nejen dostupných počítačů, ale také například routerů, síťových úložišť apod.
67
K2040_sazba.indd 67
18.9.2012 13:14:58
Obrázek 3.15: Hlavní okno Průzkumníka souborů
Spouštění souborů a dokumentů
Základní funkci Průzkumníka souborů představuje možnost listování jednotlivými soubory
a složkami obsaženými na některém z dostupných disků. Toto nejjednodušším způsobem
provedete pomocí stromové struktury umístěné vlevo po otevření nabídky Počítač, přičemž
obsah disku (případně složky) se zobrazí v pravé části okna.
S vpravo zobrazenými soubory pak můžete provádět některé základní i pokročilé akce,
zejména je otevírat. Při otevírání souboru poklepáním levým tlačítkem myši dojde k jeho
„otevření“, které závisí na tom, o jaký typ se jedná:


Spustitelný soubor – bude vykonán odpovídající program (nejběžnější spustitelné
soubory mají příponu.exe).
Asociovaný soubor – soubor, který sice není spustitelný, nicméně v systému je nainstalována aplikace, jež s ním dokáže pracovat. Při poklepání na takovýto typ souboru
dojde k jeho otevření v asociované aplikaci.
68
K2040_sazba.indd 68
18.9.2012 13:14:58
Obrázek 3.16: Úvodní dialog při výběru neasociovaného souboru
Obrázek 3.17: Nalistování programu pro otevření dosud neznámého souboru
69
K2040_sazba.indd 69
18.9.2012 13:14:58

Jiný soubor – pokud systém nedokáže soubor zpracovat, nabídne prostřednictvím
dialogu dostupné aplikace. Můžete si intuitivně zvolit aplikaci, která dokáže daný typ
souboru zpracovat, a to buď po zobrazení nápovědy na Internetu, nebo přímo nalistováním instalovaných programů v počítači.
V dialogu s výběrem programu pro otevření dosud neasociovaného souboru můžete odpovídající program kromě výchozích aplikací zvolit ručně pomocí možnosti Najít jinou aplikaci
v tomto počítači. Poté v novém okně nalistujte vybrat program ze kteréhokoliv umístění na
disku počítače a potvrďte svou volbu stisknutím tlačítka Otevřít.
Další práce se soubory a složkami
Spouštění samozřejmě nepředstavuje jedinou významnou činnost, kterou Průzkumník souborů dovoluje se soubory provádět. Můžete se těšit na poměrně jednoduché nakládání také
s následujícími operacemi:




Vytvoření nového souboru (či složky) – dovoluje vytvořit nový soubor některého ze
známých typů, případně také složku či zástupce (podrobnosti o zástupcích jsou detailně
popsány v dřívější části této kapitoly).
Kopírování / přesouvání souborů a složek – obě varianty této základní práce s daty jsou dostupné jak prostřednictvím systémové schránky, tak oblíbené metody táhni
a pusť (drag & drop).
Mazání dat – soubory a složky lze přímo z Průzkumníka souborů buď pouze přesunout
do Koše, nebo rovnou trvale odstranit.
Pokročilé možnosti – nastavení sdílení dat, zjišťování podrobných informací o souborech a složkách, šifrování apod.
Poznámka: Právě vyjmenované možnosti práce se soubory a složkami v Průzkumníku souborů ve velké míře kopírují stejné operace na ploše Windows. Má to tu výhodu, že pokud zvládnete daný přístup v jedné situaci, nemusíte se v druhém případě již učit novým technikám.
Při vytvoření nového souboru či složky si počínáte stejně jako v případě podobné činnosti
na ploše – opět využijete kontextové nabídky a příkazu Nový, jak bylo popsáno dříve v této kapitole. Při kopírování a přesouvání souborů nebo složek lze při práci se systémovou
schránkou využít následujícího přístupu:
1. V Průzkumníku souborů označíte všechna požadovaná data a pravým tlačítkem myši
klepnete do oblasti tohoto výběru.
2. Z dané místní nabídky vyberete odpovídající příkaz, který může být některou z následujících variant:
70
K2040_sazba.indd 70
18.9.2012 13:14:58

Kopírovat – umístí do schránky aktuální výběr s tím, že při případném vložení
do nového umístění zde současná data zůstanou i poté. Alternativně lze též rychle
provést stisknutím klávesové zkratky Ctrl + C.
 Vyjmout – aktuální data do schránky budou umístěna s tím, že při případném
následném vložení do nového umístění dojde k jejich smazání z toho současného.
Namísto využití kontextové nabídky lze též provést stisknutím klávesové zkratky
Ctrl + X.
3. Nalistujete tu složku, do které chcete zkopírovaná (případně vyjmutá) data vložit,
a z místní nabídky zvolíte příkaz Vložit. Naprosto ekvivalentně však též můžete využít
klávesové zkratky Ctrl + V.
Celá řada uživatelů před využitím systémové schránky preferuje intuitivnější metodu založenou na přetahování objektů – jedná se o takzvanou techniku táhni a pusť (drag & drop).
Pokud se tedy rozhodnete pro tuto možnost, postupuje následovně (kopírování i přemisťování se velmi podobají):
1. V okně Průzkumníka souborů nalistujte tu složku, která obsahuje zdrojová data.
2. Za současného držení levého tlačítka myši označte ty soubory a složky, které chcete
zkopírovat, respektive přesunout do nového umístění.
3. Stisknutím klávesové zkratky Ctrl + N otevřete nové okno Průzkumníka souborů, v němž
nalistujte cílové umístění kopírovaných (resp. přemísťovaných) dat.
4. V původním okně klepněte levým tlačítkem myši do vytvořeného výběru a za současného držení levého tlačítka myši proveďte pohyb směrem do nového okna Průzkumníka
souborů. Tím v rámci disku dojde k přemístění označených souborů a složek. Pokud
byste si namísto toho přáli je zkopírovat, podržte během přetahování stisknutou klávesu Ctrl (systém Windows 8 pak kopírování indikuje zobrazením rozměrově malého
symbolu +).
Pokud potřebujete vybrané soubory a složky smazat, můžete k tomu využít klávesu Delete,
čímž odpovídající data přesunete do Koše. Pro trvalé smazání (tedy nikoliv pouhé přesunutí
do Koše) označených dat pak slouží kombinace kláves Shift + Delete. Opět je tedy vidět, že
mazání i trvalé odstranění dat přesně kopírují obdobné operace prováděné na ploše, a tak
se v Průzkumníkovi Windows prakticky nemusíte učit novým postupům.
Podobně jako v jiných částech Windows 8, které dovolují pracovat se soubory, umožňuje také
Průzkumník souborů změnit pohled na obsah jednotlivých složek. Postupujte následovně:
1. Levým tlačítkem myši klepněte na možnost Zobrazení.
2. Z nabídky v části Rozložení vyberte některý ze způsobů zobrazení – k dispozici se vám
přitom nabízejí následující možnosti:

Největší ikony – obrázek spojený s každým souborem bude zobrazen ve velkých
rozměrech, do okna se jich tedy vejde pouze několik.
71
K2040_sazba.indd 71
18.9.2012 13:14:58





Velké ikony – kompromis mezi detailním zobrazením připojeného obrázku a počtem vypsaných položek.
Střední ikony – tuto možnost využijete v případě, kdy potřebujete zobrazit velké
množství souborů, nicméně stále chcete vidět odpovídající grafické náhledy připojených obrázků.
Malé ikony – jednotlivé soubory jsou vypsány ve formě stručného seznamu s velmi malými náhledy obrázků.
Podrobnosti – u každého souboru jsou v dalších sloupcích automaticky vypsány
všechny údaje s ním spojené. Přímo tedy vidíte odpovídající atributy tak, jak byly
popsány v textu.
Seznam – zobrazení náhledu daného souboru.
3. Po klepnutí levým tlačítkem myši na vybranou možnost již nemusíte volit žádné další
parametry, odpovídající změny se totiž v zobrazení projeví automaticky.
Poznámka: Pokud jste se setkali s problémem, že má stejný soubor občas jinou velikost, je
na vině nejčastěji odlišný systém souborů na rozdílných médiích. Klasickým příkladem může
být vypalování dat z pevného disku na CD nebo DVD, kdy sice data při spočítání velikosti na
disku mají požadovanou velikost, avšak při pokusu o vypálení se najednou do dané kapacity nevejdou, protože kapacita není úplně využita. Problém nejčastěji způsobují především
malé soubory, kterým je fyzicky na disku vyhrazen větší (avšak stále nejmenší možný) oddíl.
Vypalování dat a práce s obrazy ISO
Pokud potřebujete vypálit určitá data na disk CD nebo DVD, nabízí vám Průzkumník souborů jednoduché možnosti také v této oblasti. Stačí, abyste označili ty soubory a složky, které
chcete na cílové médium vypálit, a v hlavní nabídce následovali možnost Sdílení → Vypálit
na disk. Otevře se dialog, v němž pak nastavte detaily disku a zahajte vypalování.
Tip: Výčet možností Průzkumníka souborů v tomto textu není univerzální, jednotlivé příkazy
v tlačítkové liště se totiž mění podle toho, na kterou položku při procházení diskem klepnete.
Nejlepší pomocí v nesrozumitelných částech se pak může stát standardní systémová nápověda, kterou vyvoláte stisknutím klávesy F1.
Praktickou funkcí Windows 8 je možnost přímého vypalování ISO obrazů, tedy souborů,
které obsahují kompletní informace o celém obsahu CD nebo DVD. Pro vypálení takovýto
soubor v Průzkumníku souborů označte levým tlačítkem myši a v hlavní nabídce následujte
příkaz Správa → Vypálit. Poté je postup velice jednoduchý, stačí zvolit odpovídající vypalovací mechaniku pomocí roletové nabídky Vypalovačka disků a stisknout tlačítko Vypálit.
Jestliže si přejete zkontrolovat zapsaná data po jejich vypálení, aktivujte navíc možnost Po
vypálení ověřit disk.
72
K2040_sazba.indd 72
18.9.2012 13:14:58
Obrázek 3.18: Nastavení vypalování z ISO obrazu
Obrázek 3.19: Vlastnosti „hardwaru“ virtuální jednotky v samostatném dialogu
Tip: Pokud máte soubory ISO ve Windows 8 asociované s jiným programem, a přesto byste
si je přáli vypálit pomocí výchozího dialogu systému, musíte k tomu využít místní nabídku
Průzkumníka souborů. Na soubor ISO klepněte pravým tlačítkem myši, z nabídky zvolte Otevřít v programu a poté vyberte právě Průzkumníka.
73
K2040_sazba.indd 73
18.9.2012 13:14:58
Velice praktickou novinkou Windows 8 ve srovnání s předchozími verzemi je možnost připojení ISO obrazu v podobě samostatné diskové jednotky. Není tak zapotřebí instalovat
speciální software, který tuto funkcionalitu zajišťoval, postačí na daný ISO soubor v Průzkumníku souborů 8 klepnout levým tlačítkem myši a z hlavní nabídky zvolit příkaz Správa
→ Připojit. V seznamu diskových jednotek se okamžitě objeví nová, jíž bude přiřazeno další
volné písmeno z jednoznakových označení – končí-li tedy seznam fyzických jednotek písmenem D:, bude mít nová virtuální jednotka s obsahem ISO souboru označení E:. K těmto
datům pak můžete přistupovat jak z Průzkumníku souborů, tak z kterékoliv jiné aplikace,
jako by se jednalo o běžné soubory a složky jakéhokoliv jiného disku.
Práce s archivy ZIP
Přímo Windows 8 obsahují podporu archivů ZIP; podobně jako byste otevírali složku, otevřete obsah archivu. Pro přidání souborů nebo složek do nového archivu ZIP postupujte
následovně:
1. Označte všechny objekty, které mají být do plánovaného archivu zahrnuty.
2. Klepněte na výběr pravým tlačítkem myši a zvolte příkaz Odeslat → Komprimovaná
složka (metoda ZIP).
Obrázek 3.20: Nabídka vytvoření archivu ZIP
3. Nyní je automaticky zahájeno komprimování vybraných dat. Ve stejné složce se objeví
soubor s novým názvem, avšak jedná se již o komprimovaný archiv ZIP.
4. Pro otevření archivu na něj poklepejte levým tlačítkem myši – obsah se vypíše jako
v případě otevření klasické složky.
S otevřeným ZIP archivem můžete pracovat jako s kterýmikoliv jinými složkami, tedy z něj
soubory kopírovat, přímo otevírat apod. Při otevření je dočasná kopie souboru vytvořena ve
vaší uživatelské složce, a můžete ji tedy pak z přidruženého programu po otevření přeuložit,
kam potřebujete. Tento postup pro otevření archivu použijte i v případě, kdy vám někdo
zašle soubor ZIP – stačí na něj poklepat a Windows 8 již automaticky zobrazí jeho obsah.
74
K2040_sazba.indd 74
18.9.2012 13:14:58
Rychlé vyhledávání v aktuální složce
Jakmile máte nalistovanou libovolnou složku v okně Průzkumníka souborů, můžete v ní
velice rychle vyhledávat. Slouží k tomu pole v pravém horním rohu a postup je stejný jako v případě klasického hledání, jak bylo popsáno v dřívějším textu této knihy. Počínejte si
proto následovně:
1. Po otevření požadované složky klepněte levým tlačítkem myši do pole v pravém horním rohu. (Název tohoto pole doplňuje označení aktuální složky, tedy například Program Files.)
2. Zadejte název souboru nebo část textu jeho obsahu.
3. Přímo během vepisování textu do pole hledání se zobrazí výsledky ve spodní části okna.
4. Otevřete některý z nalezených souborů poklepáním levým tlačítkem myši.
Obrázek 3.21: Výsledky hledání v okně Průzkumníka souborů
Poznámka: Otevření souboru po jeho nalezení patří mezi nejčastější akce, samozřejmě ale
můžete zvolit také některou jinou. Stačí, abyste na odkaz souboru ve výsledcích klepli pravým
tlačítkem myši a z automaticky otevřené místní nabídky zvolili požadovaný příkaz.
75
K2040_sazba.indd 75
18.9.2012 13:14:58
Práce s USB disky
Průzkumník souborů vám samozřejmě umožňuje také pracovat s USB disky, tedy například
velice populárními flash klíčenkami nebo externími disky s obrovskou kapacitou. Jakmile
USB disk připojíte do odpovídajícího rozhraní svého počítače, bude disk pod novým jednopísmenným označením přidán jako další jednotka. Veškeré postupy pro práci se soubory
a složkami, jež jsou popsány v této kapitole, pak můžete použít i v rámci obsahu takto připojeného USB disku.
Při použití USB disků si samozřejmě dejte pozor na jejich předčasné odpojení, pokud by
právě docházelo k zápisu. Čtení a zápis můžete často poznat přímo na něm pomocí problikávající LED diody, nicméně raději využívejte zabudovanou funkci Windows 8 pro bezpečné odebrání. Jakmile je USB zařízení připojeno, můžete v hlavním panelu využít funkci
pro bezpečné odebrání – zobrazí se seznam zařízení a klepnutím vyberete to, které se má
bezpečně odebrat. Windows 8 zkontrolují, jaké procesy k němu aktuálně přistupují a zda
probíhá zápis nebo čtení, a poté jej dovolí odebrat.
Možnosti složky
Samostatnou pozornost dostupných příkazů Průzkumníka souborů si zasluhuje ten s názvem
Změnit možnosti složky a hledání, který je dostupný prostřednictvím položky Zobrazení
v hlavní nabídce. Pro práci se složkou má zcela zásadní význam a umí provádět zejména
následující:




Přepíná zobrazení složky mezi klasickým zobrazením a mezi stylem, kdy zobrazuje
v levé části okna složky panel úloh pro práci se složkou; dovoluje také vybrat, zapnout
či vypnout jednotlivé přidružené vlastnosti.
Řídí řadu dalších parametrů zobrazení složky, složek vnořených a ostatních.
Řídí způsob zobrazování některých speciálních souborů, jako jsou soubory skryté či
určené pouze pro čtení.
Určuje pojmenování typů souborů, přiřazení ikon a asociovaných aplikací.
Pokud tedy v Průzkumníku souborů následujete příkaz Zobrazení → Změnit možnosti
složky a hledání, zobrazí se okno, které obsahuje několik důležitých záložek, jimž se budou
podrobně věnovat další části textu.
Nastavení obecných vlastností
První záložka okna Možnosti složky nese název Obecné a řídí, jak se budou chovat složka
i plocha Windows 8. Spodní skupina možností nastavuje, zda se má povolit zobrazování
položek pro práci se složkou. Pokud zvolíte volbu Zobrazit všechny složky, ukáže se v Prů-
76
K2040_sazba.indd 76
18.9.2012 13:14:59
Možnosti složky
zkumníku souborů jak tlačítková lišta, tak vlevo umístěné zkratky pro často používané složky. Sekce Procházení složek určuje dvě možnosti zobrazení, když poklepete ve složce na
ikonu vnořené složky:


Otevřít každou složku ve stejném okně – při vyvolání nové vnořené složky se zobrazení v okně pouze přepne na zobrazení této složky (tj. zobrazení objektů v původní složce
zmizí a je nahrazeno zobrazením obsahu složky vyvolané).
Otevřít každou složku ve vlastním okně – značí, že se při vyvolání nové vnořené složky
(tj. při poklepání na ikonu složky) objeví nové samostatné okno. Okno původní složky
přitom zůstane na obrazovce nezměněné.
Obrázek 3.22: Nastavení vlastností složky
Skupina možností Kliknutí a dvojité kliknutí je nejdůležitější, jelikož určuje, zda se budou soubory spouštět jedním či dvěma klepnutími myši. Pokud zvolíte první volbu Otevřít
položku kliknutím (vybrat ukázáním), zapne se „webový“ styl práce – pouhé přenesení
kurzoru nad položku (ikonu, řádek se jménem) ji vybere, jediný stisk myši ji pak otevře či
spustí. Tato volba má ještě dvě další doplňující možnosti:

Názvy ikon podtrhávat podle nastavení počítače – značí, že zvýraznění ikon a titulků
je provedeno podle nastavení prohlížeče (může to být podtržení, jiná barva či obojí).
77
K2040_sazba.indd 77
18.9.2012 13:14:59

Podtrhnout názvy ikon pouze při ukázání – znamená, že ikony a titulky se zvýrazní
(například podtrhnou, přebarví), pouze když nad nimi přejedete kurzorem myši.
Jestliže vyberete další možnost Otevřít položku dvojitým kliknutím (vybrat kliknutím),
budou se objekty chovat stejně jako ve starších verzích Windows, tedy je vyberete klepnutím
a otevřete poklepáním levým tlačítkem.
Poznámka: Pokud zvolíte možnost Podtrhnout názvy ikon pouze při ukázání, výrazně se
změní práce se složkami a soubory. Hlavní rozdíl je ten, že když chcete soubor vybrat (třeba
pro kopírování či vymazání), stačí na něj ukázat kurzorem myši a kurzor nad ním chviličku
podržet, asi půl sekundy. Pokud jej chcete spustit, jednoduše na něm (na jeho ikoně nebo
popisku) poklepete myší, a je jedno, zda byl předtím vybrán nebo ne.
Zatímco vybrání objektu je symbolizováno jeho barevnou inverzí (obvykle text zbělá, jeho
pozadí zmodrá), když kurzorem myši přejedete nad objektem, mění se jeho barva popisku
z černé na bledě modrou (což sděluje „jsem aktivní objekt, když na mě klepneš, něco se stane“).
Jak však v případě postupu zmíněného v poznámce vybrat více objektů? Mohli byste totiž
mírně tápat v pozměněné konfiguraci a nemuseli byste si být zcela jisti. Naštěstí se zase tak
moc nemění a stále můžete využít některého z následujících standardních postupů:


Pokud máte jednotlivé objekty zobrazené jako ikony (velké či malé), můžete jich vybrat
více tím, že kolem nich vytvoříte obdélník se stisknutým levým tlačítkem myši.
Pokud chcete z výběru některé objekty vyjmout, postupujte následovně:
1. Nad požadované soubory a složky přemístěte kurzor myši za současně stisknuté
klávesy Ctrl.
2. Pokud chcete některé další objekty do výběru přidat, rovněž nad ně přeneste za současně stisknuté klávesy Ctrl kurzor – jak při přidávání, tak odebírání musíte počkat
zhruba půl sekundy, až se změní stav objektu z vybraného na nevybraný či naopak.
3. Uvolněním stisknutého levého tlačítka myši dojde k ukončení výběru, a tedy označení požadovaných souborů a složek.

Pokud máte složku v zobrazení všech podrobností (odpovídající postup se nachází
v dřívější části textu), pak můžete použít s výhodou pro vybírání i klávesu Shift. S touto
klávesou přidrženou můžete vybírat objekty i pomocí kurzorových šipek, dále můžete
využívat obdobného postupu s použitím myši.
Konfigurace zobrazení
Druhá záložka, jež nese název Zobrazení, řídí několik méně užívaných parametrů při zobrazování souborů v okně složky. První sekce Zobrazení složky je důležitou zjednodušující
zkratkou, pokud chcete daná nastavení aplikovat na více složek. Kdyby zde toto nastavení
nebylo, museli byste totiž odpovídající vlastnosti nastavovat pro každou složku v počítači
zvlášť či alespoň pro každou složku, která nemůže nastavení zdědit po složce nadřazené.
78
K2040_sazba.indd 78
18.9.2012 13:14:59
Možnosti složky
Tlačítko Použít pro složky zajistí, že se všechny složky v počítači nastaví podle parametrů,
které se nacházejí ve spodní části již odkazovaného dialogu. Naopak stisknutím tlačítka Obnovit složky můžete určit, že se všechny složky v počítači nastaví do základní konfigurace,
ve které byly bezprostředně po instalaci operačního systému Windows 8.
Skupina možností Upřesnit nastavení již ovlivňuje například následující jednotlivé detailní
parametry:





Používat průvodce sdílením – dovoluje využívat zjednodušeného sdílení dat; odpovídajícímu tématu se detailně věnuje samostatný text v pozdější části této knihy.
Při zadávání do zobrazení seznamu – umožňuje nastavit, jak se má Průzkumník souborů chovat při zadávání názvu souboru či složky přímo prostřednictvím klávesnice.
K dispozici se přitom nabízí přepínač s následujícími variantami:
 Automaticky zadávat do vyhledávacího pole – název souboru či složky, který uživatel začne psát na klávesnici, bude automaticky vepisován do pole pro hledání.
 Vybrat zadanou položku v zobrazení – podle toho, jaký název uživatel vepisuje,
dojde k automatickému výběru složky či souboru s tímto označením.
Skrýt chráněné soubory operačního systému – soubory, které Windows 8 potřebují
ke své funkci, budou skryty, a nebudete je tak moci nevědomky či neopatrnou manipulací poškodit.
Skrýt příponu souborů známých typů – je-li tato volba zrušena, bude za jménem souboru zobrazena také jeho přípona. Tato volba způsobí určité znepřehlednění pojmenování souborů (to, co je vidět, nejsou standardní jména podle Windows 8). Je proto
dobré ji používat pouze tehdy, když máte skutečný zmatek v souborech (nebo když jste
zkušený uživatel, který chce vidět, jakou má soubor příponu, a nestačí vám pro rozlišení
typu pouze ikona). Zobrazení či skrytí přípon souboru ale platí pouze pro tzv. „známé“
typy souborů, tedy registrované a asociované s určitou aplikací.
Skryté soubory a složky – v počítači je řada souborů, které mají atribut „skrytý“ (hidden). Toto má dobrý účel: jedná se o určité varování uživatelům, že manipulace s těmito
soubory může poškodit práci operačního systému, a je zde tato volba, která umožní, že
soubory těchto typů vůbec nebudou zobrazeny. Možnosti volby pomocí odpovídajícího
přepínače jsou následující:
 Nezobrazovat skryté soubory, složky nebo jednotky – data, která mají nastaven
atribut „skrytý“, nebudou při listování obsahem disku vůbec zobrazena.
 Zobrazovat skryté soubory, složky a jednotky – budete mít přístup i ke skrytým
datům, ta však budou při procházení diskem graficky odlišena od „běžných“ dat.
79
K2040_sazba.indd 79
18.9.2012 13:14:59
Obrázek 3.23: Nastavení vlastností složky, záložka Zobrazení
Důležité: Skryté soubory a složky mají většinou důležitý význam, jsou například nezbytně
nutné pro funkčnost celého systému Windows 8. Pokud se rozhodnete tato data zpřístupnit,
musíte si s nimi pak počínat velice opatrně – jejich neoprávněná změna či smazání mohou
mít neblahé následky.






Spouštět okna složek jako samostatné procesy – každá složka bude spuštěna jako samostatný proces, takže pokud bude nějaká z nich nestabilní a bude zapotřebí ji ukončit, nezavřou se ostatní složky. Tato možnost má však vyšší nároky na výkon počítače.
Vybírat položky pomocí zaškrtávacích políček – u každého objektu zobrazí odpovídající políčko, jehož zaškrtnutím můžete označit složku či soubor.
Vždy zobrazit ikony, nikdy ne miniatury – vypne náhledy miniatur.
Vždy zobrazit nabídky – zapne zobrazování hlavních nabídek.
Zobrazit písmena jednotek – u každého disku, diskety, jednotky CD a dalších zobrazí
odpovídající písmeno, které ji v počítači jednoznačně identifikuje.
Zobrazit popisovače náhledu v podokně náhledu – v náhledu u každého souboru
zobrazí navíc odpovídající přídavnou ikonu.
80
K2040_sazba.indd 80
18.9.2012 13:14:59
Možnosti složky
Obrázek 3.24: Zobrazení souborů a složek pomocí nastavení z hlavního okna




Zobrazovat informace o velikosti souborů v náhledu složky – v náhledech složky se
zobrazí informace o velikosti jejích souborů.
Zobrazovat šifrované nebo komprimované soubory systému souborů NTFS jinou
barvou – pokud jsou soubory či složka komprimovány nebo šifrovány, jsou zobrazeny
jinou barvou než ostatní soubory.
Zobrazovat popisy složek a položek na ploše – v případě aktivace se ukazují stručné informace o obsahu složek či objektů v „bublinové nápovědě“, tedy malém žlutém
okénku, které se otevře při ukázání na objekt.
Zobrazovat úplnou cestu v záhlaví – pokud je tato možnost zapnuta, bude se v záhlaví vždy zobrazovat kompletní cesta k dané složce, tedy včetně písmene disku a složek
nadřazených.
Tip: Z uvedeného výčtu všech nabízených možností je jasné, že při větším množství provedených změn byste jen těžko vraceli konfiguraci do původního stavu. Proto je na záložce
Zobrazeni také tlačítko Obnovit výchozí, jehož stisknutím lze získat zpět výchozí nastavení
systému Windows 8.
Nastavení hledání
V pořadí poslední záložka s názvem Hledání zpřístupňuje pokročilá nastavení vyhledávání
souborů a složek. Ve skupině voleb Jak vyhledávat si můžete nastavit, zda se během hledání
mají zobrazovat i výsledky částečné shody (volba Hledat částečně shodné položky). Druhá skupina možností na záložce Hledání nese pojmenování Při hledání v neindexovaných
umístěních a dovoluje aktivovat následující možnosti:



Zahrnout systémové složky – určuje, zda se mají do vyhledávání zahrnout i systémové složky.
Zahrnout komprimované soubory – umožňuje do vyhledávání přidat také soubory,
které jsou komprimované.
Vždy prohledávat názvy souborů a obsah – dovoluje zapnout vyhledávání názvů souborů i kompletního obsahu, hledání pak samozřejmě bude o něco pomalejší.
81
K2040_sazba.indd 81
18.9.2012 13:14:59
Obrázek 3.25: Nastavení složky, záložka Hledání
Knihovny
Praktickou sekcí s rozšířenými funkcemi Windows 8 jsou takzvané knihovny, v anglickém
originále označované jako Libraries. Díky nim můžete velice snadno organizovat hudbu,
filmy, dokumenty a kterékoliv jiné soubory, jež si přejete takříkajíc „škatulkovat“.
Základní princip knihoven
V původních verzích Windows byla pro některá z výše zmíněných dat připravena sada složek, v nichž se dané soubory nacházely. Problém byl v tom, že pokud jste chtěli mít hudební
nahrávky rychle přístupné, museli jste je umístit do složky Music ve svém profilu, na kterou
pak jednotlivé programy rychle odkazovaly. Systém knihoven přináší usnadnění v tomto
přístupu: můžete si do nich umístit odkazy z libovolných složek.
Knihovnu lze na základní úrovni přirovnat k zástupcům, kteří byli představení dříve v této
knize – ty neobsahují soubory, ale pouze odkaz na ně. Knihovna je podobně virtuální, sama
o sobě neobsahuje žádné soubory, ale shromažďuje umístění, v nichž jsou fyzicky dostup-
82
K2040_sazba.indd 82
18.9.2012 13:14:59
Knihovny
né. Otevřením knihovny tedy otevřete odkazy do několika složek najednou, v jednom okně
vidíte jejich obsah naráz.
Vytvoření nové knihovny
Pokud si přejete založit novou knihovnu, klepněte nejprve v okně Průzkumníka souborů
na možnost Knihovny, čímž se v pravé části zobrazí přednastavené knihovny. Do volné oblasti tohoto zobrazení poté klepněte pravým tlačítkem myši a zvolte příkaz Nový| Knihovna. V seznamu knihoven se zobrazí nová položka, u které si zvolte libovolné pojmenování.
Tip: Pojmenování vlastní knihovny samozřejmě můžete kdykoliv později změnit, stačí v seznamu knihoven na její název klepnout levým tlačítkem myši a po stisknutí klávesy F2 napsat nový název.
Přidání odkazů do knihovny
Do předpřipravených nebo vlastnoručně vytvořených knihoven můžete umístit vlastní odkazy, které budou obsahovat další umístění. V případě vlastní, doposud prázdné knihovny
si počínejte následovně:
1. V základním zobrazení otevřete knihovnu poklepáním levým tlačítkem myši.
2. Stiskněte tlačítko Zobrazit složku.
3. Nalistujte složku, kterou si do nové knihovny přejete přidat.
4. Nová složka se do knihovny během okamžiku přidá a Windows 8 zobrazí již aktualizovaný obsah.
Obrázek 3.26: Prozatím prázdná uživatelem vytvořená knihovna
s možností přidání nové složky
83
K2040_sazba.indd 83
18.9.2012 13:14:59
Uvedený postup vám dovolí velice snadno přidat novou složku do vám vytvořené knihovny,
samozřejmě však můžete novou složku přidat i do předpřipravených knihoven. V Průzkumníku souborů nalistujte požadovanou složku, klepněte na ni pravým tlačítkem myši a z nabídky Zahrnout do knihovny zvolte požadovanou knihovnu, do níž se odkaz na složku zařadí.
Odebrání složek z knihovny
Složky, které do libovolné knihovny postupně přidáte, samozřejmě v budoucnu můžete bez
problémů odebrat. Stačí, abyste knihovnu otevřeli, například opět v Průzkumníkovi Windows,
na požadovanou složku klepli pravým tlačítkem myši a zvolili příkaz Odebrat z knihovny.
Složka nebo vybrané soubory se tak přesunou do Koše.
Důležité: Při odebírání souborů a složek z knihovny byste mohli nabýt dojmu, že dojde pouze
k odstranění logického začlenění, ale původní data zůstanou netknuta. Dejte si však pozor,
opak je pravdou! Jakmile odeberete složku či soubor z knihovny, dojde k jejich odebrání přímo v původním umístění.
Využití knihoven v praxi
Jak výchozí knihovny, tak nově přidané můžete použít jako by šlo o klasické složky. V Průzkumníku souborů tedy můžete listovat obsahem umístění, na která odkazují, prohledávat
je pomocí vyhledávacího pole vpravo apod. Výhodou je také jejich zobrazení v rychlých
odkazech standardního systémového dialogu pro otevření souboru, a tak například v libovolném editoru obrázků nebo přehrávači videí okamžitě otevřete všechna umístění, jež jsou
v souvisejících knihovnách dostupná.
84
K2040_sazba.indd 84
18.9.2012 13:14:59
KAPITOLA
Práce se
schránkou
4
V této kapitole:
Jednoduchá práce se
schránkou v jedné aplikaci
 Přenos dat mezi různými
programy
 OLE a možnosti práce s ním
 Úpravy vložených dat

Hlavním rysem operačního systému Windows 8 (a jeho předchozích verzí) je možnost spuštění více programů současně – jistě, uživatel v daném okamžiku pracuje pouze s jedním programem, ale ostatní aplikace jsou spuštěny a čekají na chvíli, kdy se na ně uživatel práci obrátí.
Kromě toho, že můžete snadno přepínat mezi jednotlivými programy a mít práci rozdělenou
třeba na pěti různých dokumentech současně, nabízejí Windows 8 další výhodnou vlastnost,
kterou je přenášení dat mezi jednotlivými programy, a dokonce propojování těchto programů prostřednictvím dokumentů, jež jsou v nich vytvořeny. Přenos dat řídí součást Windows
8, která se nazývá schránka, pokročilé propojování programů a datových objektů pak řídí
funkce, která nemá český název a běžně se nazývá OLE (Object Linking and Embedding –
Propojování a vkládání objektů). Před vysvětlením, jak se s těmito vlastnostmi pracuje, byste
se měli nejprve obeznámit s tím, co vám přináší:





Můžete přenášet data mezi jednotlivými programy, a to bez toho, že by bylo nutné je
ukládat do souborů a tyto soubory zase otevírat. Data cestují mezi aplikacemi přes
schránku. Každá alespoň trochu pokročilá aplikace ve Windows 8 umí data do této
schránky umístit a také je z ní vyjmout.
Podobně lze přenášet data i mezi jednotlivými dokumenty stejného programu. V tomto
případě se navíc nikdy neztrácí kvalita dat (uspořádání, atributy apod.).
Stejně tak můžete přenášet data mezi různými místy jednoho dokumentu, dokonce i celé dokumenty a složky – odpovídající způsob je neobyčejně jednoduchý a také rychlý.
Data můžete ze schránky „vysypávat“ na pracovní plochu Windows nebo i do složek.
Vznikají tak specifické soubory, které pak máte možnost umisťovat do aplikací.
Mezi programy můžete vytvářet pomocí přenesených dat takzvaná propojení. Tato
propojení umožňují spouštět poklepáním na umístěná data (umístěný objekt) původní
aplikaci. Pokud navíc dojde ke změně původních dat, je tato změna reflektována tam,
kde jsou pomocí propojení umístěna.
85
K2040_sazba.indd 85
18.9.2012 13:14:59
KAPITOLA 4 Práce se schránkou
V této kapitole tedy bude vysvětleno fungování schránky a práce s ní. Jak je možné vidět
z uvedeného seznamu, může schránka a její vyšší stupeň, zvaný OLE, plnit několik podobných
úkolů, odstupňovaných od nejjednodušších ke složitým. Není vůbec nutné schránku a OLE
znát, uživatel ji pro běžnou práci klidně může bez problémů ignorovat. V každém případě
je to však skvělá pomůcka pro urychlení a zjednodušení práce. Pokud navíc pracujete s více
programy současně a vyměňujete mezi nimi data nebo objekty, může pro vás být zvládnutí
schránky a hlavně OLE velikou výhodou a ušetřením drahocenného času.
Není příliš důležité znát schránku a OLE dokonale teoreticky, mnohem důležitější je umět
s ní dobře pracovat. Schránka je bohužel mnoha uživateli velmi podceňována a málo používána, proto se následující text věnuje popisu různých druhů práce s tímto prvkem Windows
8 detailně a na praktických příkladech.
Jednoduchá práce se schránkou
v jedné aplikaci
Princip práce se schránkou bude vysvětlen na praktických příkladech; prvním z nich bude
práce v textovém editoru. Windows 8 pro úpravu textů ve své základní instalaci obsahují jednoduchý editor Poznámkový blok a pokročilý textový procesor WordPad. Oběma aplikacím
se detailně věnuje samostatný text v pozdější kapitole této knihy, příklad práce se schránkou
bude dále ukázán na posledně jmenovaném textovém procesoru WordPad. Nejprve musíte
WordPad spustit a označit nějaký text:
1. Spusťte WordPad, a to stisknutím klávesy Windows pro přepnutí do úvodní nabídky
Start v dlaždicovém stylu a poté vložením názvu wordpad a stisknutím klávesy Enter.
2. Otevřete libovolný textový soubor, který má příponu.txt. V části Schránka se skrývají
příkazy pro práci se schránkou, nazývají se Vyjmout, Kopírovat, Vložit a Vložit jinak –
ty jsou však zpočátku zašedlé, jelikož schránka je prázdná a není vybráno nic, co by se
do ní dalo umístit.
3. Umístěte kurzor do textu a vyberte nějaké slovo – buď přetažením myši se stisknutým
levým tlačítkem, nebo pomocí klávesy Shift za současného stisku kurzorových kláves
se šipkami.
Právě popsaným postupem se aktivovaly příkazy Vyjmout a Kopírovat. Oba příkazy umísťují vybrané objekty (nyní text) do schránky, v jejich činnosti jsou ale rozdíly:


Příkaz Vyjmout objekt nebo data vyjme (vyřízne, vymaže) z dokumentu a umístí je
do schránky.
Příkaz Kopírovat ponechá objekt v dokumentu nedotčený, do schránky umístí pouze
jeho kopii.
86
K2040_sazba.indd 86
18.9.2012 13:14:59
Jednoduchá práce se schránkou v jedné aplikaci
Obrázek 4.1: Text otevřený ve WordPadu a určený ke zkopírování
Tip: Při běžné práci není příliš praktické neustále navštěvovat příkazy hlavní nabídky pro práci
se schránkou. Měli byste si proto co nejrychleji osvojit odpovídající základní klávesové zkratky,
jimiž jsou Ctrl + C pro kopírování a Ctrl + X pro vyjmutí označeného objektu.
Jakmile označená data do schránky umístíte některým z příkazů Vyjmout nebo Kopírovat,
aktivují se v nabídce nové možnosti: Vložit (vkládá informaci ze schránky do dokumentu,
klávesová zkratka je Ctrl + V) a Vložit jinak (nabízí různé možnosti vkládání).
Důležité: Systémová schránka je pouze jedna, což znamená, že pokud jsou v ní umístěna
nějaká data a uživatel opět zkopíruje nebo vyjme nová, budou původní přepsána. Musíte
tedy mít na paměti, že uložením nových dat do schránky se automaticky nenávratně ztratí
její původní obsah! Výjimku tvoří aplikace, které samy o sobě nabízejí větší počet schránek,
nejedná se však o vlastnost operačního systému Windows 8, takže na ni nemůžete spoléhat
ve všech programech.
Data ve schránce se většinou neztratí, pokud uzavřete dokument nebo i celý program. Zůstávají v ní v původní nezměněné podobě až do doby, než je nahradíte novými daty. Stejně
jako v jednom dokumentu můžete navíc provádět přenos dat přes schránku i mezi více dokumenty otevřenými v jediném programu.
Schránka přenáší i atributy
Schránka Windows 8 nepřenáší data v nějaké „očištěné“ podobě, jsou v ní uložena se všemi
atributy, které mohou obsahovat. Tuto vlastnost si opět můžete nejlépe vyzkoušet na následujícím praktickém postupu:
87
K2040_sazba.indd 87
18.9.2012 13:14:59
1. V textovém procesoru WordPad označte libovolný text otevřeného textového souboru
a změňte jeho vlastnosti formátování. Odpovídajícím postupům a možnostem změny formátů písma a odstavce se podrobně věnuje samostatný text v pozdější kapitole této knihy.
2. Označený změněný text zkopírujte do schránky stisknutím klávesové zkratky Ctrl + C.
3. Pokud nyní kdekoliv vložíte text ze schránky pomocí klávesové zkratky Ctrl + V, budou data ze schránky vložena i s kompletním formátováním, tedy velikostí písma, barvou apod.
Práce se schránkou u obrázku
Schránka systému Windows 8 samozřejmě neslouží pouze pro doposud ukázaný přenos textu
a jeho atributů, ale můžete tak přenášet prakticky libovolná data. Velice často používanými
jsou zejména části obrázku, což si můžete opět prakticky vyzkoušet pomocí následujícího
jednoduchého postupu:
1. Spusťte program Malování; jeho podrobnému popisu se věnuje odpovídající text v pozdější kapitole.
2. Pomocí příkazu Soubor → Otevřít otevřete libovolný obrázek.
3. Z nabídky nástrojů zvolte Vybrat a označte nějakou část obrázku.
Obrázek 4.2: Výběr části obrázku pro kopírování
4. Po stisknutí klávesové zkratky Ctrl + X dojde ke zmizení (vyříznutí) označené části obrázku a jejímu umístění do systémové schránky.
5. Stisknutím kláves Ctrl + V nyní můžete dříve vyjmutou část obrázku opět vložit. Ta se
automaticky umístí do levého horního rohu kreslicí plochy, je však vybraná, takže s ní
lze libovolně pohybovat a třeba ji i napasovat na původní místo.
88
K2040_sazba.indd 88
18.9.2012 13:15:00
Poznámka: Příklad ukazuje možný rozdíl: v obrázku nelze na rozdíl od textového editoru
zadat místo, kam se obrázek ze schránky umístí. Ten je proto vložen vždy do stejného místa,
levého horního rohu obrazovky, odkud jej můžete ručně umístit kamkoliv.
Přenášení dat v rámci jednoho programu či dokumentu je velice užitečné, ještě užitečnější
však může být přenos dat prostřednictvím schránky mezi různými aplikacemi. Přímo pomocí Windows 8 tak lze umisťovat obrázky nebo části textu do jiné aplikace i bez toho, abyste
k tomu vytvořili zvláštní dočasný soubor. Postup je přitom velice obdobný jako v případě
přenosu dat v rámci jedné aplikace: v jednom programu se data (objekty) vyberou a umístí
do schránky, v programu druhém se pak vloží do požadovaného cílového místa. Přenos dat
mezi dvěma aplikacemi můžete vyzkoušet pomocí následujícího jednoduchého postupu:
1. Otevřete program Malování a v něm libovolný obrázek.
2. Zvolte nástroj Vybrat, označte jím část obrázku a tento výběr umístěte do schránky.
3. Otevřete další program, například WordPad, a v něm libovolný textový soubor.
4. Do požadovaného místa textu ve WordPadu umístěte kurzor a stisknutím klávesové
zkratky Ctrl + V vložte obrázek ze schránky.
Pomocí právě popsaných jednoduchých kroků došlo k přenosu dat mezi dvěma programy.
Je zřejmé, že skutečně došlo k přenosu dat mezi dvěma programy, a to postupem velice obdobným této činnosti v rámci jedné aplikace.
Přenosy dat prostřednictvím schránky mezi různými aplikacemi nejsou vždy tak bezproblémové a jednoznačné jako přenosy dat uvnitř jediného programu. Nejčastěji může dojít
k následujícím trablům:



Při přenosu dochází ke ztrátě informace. Zachována je pouze vizuální podoba dat, ale
text či tabulka se přetvoří v needitovatelný obrázek apod.
Přenos není vůbec možný nebo je silně omezený. Není například vždy možné vložit text
nebo vektorovou grafiku do obrázku, nelze samozřejmě vložit obrázek tam, kde je žádán
jednoznačný textový vstup (například do zadávacího políčka kalkulačky).
Velmi často je problematický tisk dokumentů s objekty vloženými přes schránku, zejména je obtížné dosáhnout vysoké kvality u postscriptového tisku (někdy není tento
tisk vůbec možný).
Poznámka: V textu zmíněný Postscript označuje speciální jazyk, pomocí něhož je možné na
tiskárnu poslat velice přesný výstup. Ve skutečnosti je nezávislý na cílovém zařízení a snaží se
v co největší míře pracovat s vektorovou grafikou.
89
K2040_sazba.indd 89
18.9.2012 13:15:00
Uvedená omezení jsou nejčastěji dána tím, že se různé programy od sebe nesmírně liší svou
vnitřní i vnější strukturou a chápáním různých typů dat. To je způsobeno jejich původem
u různých výrobců a bohužel se také projevuje, že ne zcela plní standardy společnosti Microsoft pro práci se schránkou. Dá se proto konstatovat, že nejdokonalejší fungování schránky
lze z tohoto důvodu obvykle nalézt u různých programů stejného výrobce, a také to, že novější programy mívají podstatně méně problémů nežli starší verze.
Tip: Schránku systému Windows 8 můžete také pohodlně a velice jednoduše využít pro
přesun či kopírování souborů a složek. Odpovídající problematice se detailně věnuje text
v předchozí kapitole Soubory a složky.
Zatím byla ukázána práce se schránkou jako s pouhým transportérem dat mezi dvěma místy.
Výrazné rozšíření této základní funkce přináší vlastnost zvaná OLE, která způsobí, že ustanoví trvalý vztah (trvalé propojení) mezi místem, které přenášená data poskytlo, a místem,
jež je přijalo.
OLE (Object Linking and Embedding, Propojování a vkládání objektů) je prvek vtělený
už do předchozích verzí operačního systému Windows. Jeho dvě základní možnosti jsou:


Objekt je do cílové aplikace vložen se zachováním vazby. S objektem lze do určité míry
manipulovat (jako s celkem) a po poklepání levým tlačítkem myši se spustí jeho zdrojová aplikace, ve které je možné jej upravovat. Po změnách se pak vložený objekt obnoví
podle provedených úprav. Vložený objekt je možné dále upravovat příkazem Objekt
v nabídce Úpravy.
Do aplikace je vloženo propojení na objekt. Opět je možné objekt ve zdrojové aplikaci
modifikovat, změny se promítnou do aplikace cílové. Další práci s tímto objektem lze
provádět příkazem Propojení v nabídce Úpravy.
Poznámka: Pokud aplikace nejsou v češtině, může se uživatel setkat s anglickým označením pro termíny pracující s OLE. Jedná se o Object (objekt), Edit (úpravy) a Link
k (propojení).
Rozdíl mezi vložením a propojením spočívá především v tom, že v případě prvně jmenovaného vložení je do cílové aplikace vložena kompletní kopie vkládaných dat. Naopak v případě
propojení zase pouze informace o tom, kde (tj. v jakém souboru) se tato data nalézají. Rozdíl
vyplyne na povrch v případě vymazání nebo přesunutí zdrojového souboru – u vloženého
objektu se nic nestane, u propojeného s ním není možné nadále pracovat.
90
K2040_sazba.indd 90
18.9.2012 13:15:00
OLE prakticky
Pokud si chcete vyzkoušet možnosti OLE, tedy vkládání a propojování objektů, můžete tak
učinit například následujícím jednoduchým postupem:
1. Spusťte program Malování a otevřete v něm libovolný obrázek.
2. Pomocí nástroje Select označte část načteného obrázku.
3. Stisknutím klávesové zkratky Ctrl + C umístěte vybranou část obrázku do schránky.
Poznámka: Jak je vidět z právě uvedených prvních tří kroků, kopírování do schránky při plánované práci s OLE se nikterak neliší od běžného postupu práce se systémovou schránkou.
4. Spusťte program, do nějž chce data pomocí OLE vložit. Pro ukázku se může jednat například opět o WordPad, v němž následně otevřete libovolný textový dokument.
Obrázek 4.3: Dialog Vložit jinak
Nyní přichází na řadu hlavní bod vkládání pomocí OLE: nestisknete pouhou standardní
klávesovou zkratku Ctrl + V, nýbrž zvolíte příkaz Vložit → Vložit jinak. Tím se otevře stejnojmenný dialog, který se v různých případech liší zahrnutým seznamem Jako:. Ve zmiňovaném dialogu jsou uvedeny možné formáty vkládaných dat a jeho volby jsou:


Vložit / Vložit propojení – v případě Vložit se jedná o umístění kompletního objektu
ze zdroje, v případě Vložit propojení se umístí jen odkaz, tj. ukazatel na zdroj.
Jako – okno vždy ukazuje několik formátů vkládaných dat. Základní formát odpovídá
přesně formátu dat ve zdroji (tj. tabulka z Excelu zůstane tabulkou aplikace Excel, bitmapový obrázek vyříznutý z Corel PhotoPaintu obrázkem z PhotoPaintu apod.). Pouze
tento formát umožňuje plnou provázanost se zdrojem, jak o tom ostatně informuje text
v dolní polovině panelu. Ostatní formáty jsou pouze alternativními vloženími obsahu
schránky, vazba zachována není.
91
K2040_sazba.indd 91
18.9.2012 13:15:01

Zobrazit jako ikonu – toto zatržítko umožňuje zobrazit vložený dokument pouze jako ikonu, čímž se zrychlí manipulace a zobrazování objektu. Poklepání přesto spouští
zdrojovou aplikaci a umožní editaci objektu.
Jakmile v právě popsaném dialogu stisknete tlačítko OK, na danou pozici v dokumentu se
vloží objekt podle nakonfigurovaných parametrů. Jeho výsledný formát pak přesně reflektuje provedená nastavení.
Úprava takto vloženého objektu se v dokumentu provádí poklepáním na něj. Po několika
okamžicích se spustí zdrojová aplikace a otevře vložený objekt jako svůj soubor (dokument).
V řadě případů se provede tzv. in-place activation: jsou pouze prohozeny nabídky a případně plovoucí roletky programů, otevře se tedy například Malování přímo v okně WordPadu.
S vloženými objekty lze provádět další úpravy, a to pomocí příkazů, které se obvykle nalézají v nabídce Úpravy (Edit), přičemž se výrazně liší pro objekt vložený a objekt propojený.
Odpovídajícími příkazy samozřejmě nemusí disponovat každý program. Záleží na jeho zaměření a na rozhodnutí tvůrců – nejedná se o nějaké automatické postupy, které se vyskytují
v nabídce programu povinně.
Úpravy objektů umístěných pomocí Vložit
Tyto možnosti úprav spočívají v aplikování příkazů Vlastnosti objektu a Objekt. Po spuštění příkazu Vlastnosti objektu po klepnutí pravým tlačítkem myši na objekt se otevře dialog
se dvěma záložkami – Obecné a Zobrazení. První záložka informuje o typu souboru a jeho
velikosti, umožňuje také jeho převedení na jiný formát (mnohdy ale více převoditelných
formátů neexistuje). Druhá záložka pak umožňuje změnit způsob, jakým je vložený objekt
reprezentován – buď jako vizuálně totožná kopie původního objektu, nebo jako ikona reprezentující tento typ souboru (ikonu je navíc možné změnit). Je také možné změnit velikost
vloženého objektu.
Úpravy objektů umístěných pomocí Vložit jinak
V případě, že je místo objektu vloženo propojení, je v nabídce obvykle aktivní příkaz Propojení. Ten spouští dialog pro nastavení dalších detailů.
Dialog obsahuje všechny objekty, které byly do aktivního dokumentu vloženy pomocí propojení s veškerými dalšími informacemi: zdrojový soubor, jeho typ a způsob aktualizace.
Další možnosti pak jsou následující:
92
K2040_sazba.indd 92
18.9.2012 13:15:01



Aktualizovat – příkaz provede okamžitou aktualizaci vybraného vloženého objektu
podle jeho současného stavu.
Otevřít zdroj – otevře se program, ze kterého byl objekt převzat a jenž tento objekt
dokáže zpracovat.
Změnit zdroj –máte možnost vybrat jiný soubor, který rovněž obsahuje zdrojová data.
V případě, že nový soubor tato data neobsahuje, je při poklepání na objekt provedena
automatická změna na původní soubor. Toto je vhodné zejména tehdy, když se změní
umístění propojených souborů.
Několik tipů pro práci se schránkou a OLE
Na první pohled se může zdát, že práce se schránkou a zvláště rys OLE jsou poměrně komplikované a nepříliš použitelné vlastnosti. Vyžadují také více paměti než při používání jediného programu, protože v okamžicích jejich používání jsou jednak spouštěny obě aplikace
a jednak je navíc zatěžována paměť zaplněná obsahem schránky. Výrazný nedostatek paměti
může v řadě případů použití těchto vlastností zabránit. Jakmile však začnete rutinně pracovat s více typy programů a tvořit komplexnější dokumenty, získají tyto vlastnosti daleko
více na půvabu – zejména časté je vkládání tabulek a obrázků do textových souborů. Můžete
tisknout například ceníky a nabídky, které lze změnit pouze několika úpravami dat v tabulkovém kalkulátoru, skládat text z několika snadno variabilních bloků apod.
Je nutno upozornit, že práce se schránkou a OLE není vždy zcela spolehlivá. Její funkčnost
závisí na tom, jak kvalitně se sejdou programátoři zdrojové i cílové aplikace v dodržení standardů OLE. V případě, že tato shoda není postačující, mohou nastávat deformace přenášených objektů, ztráty dat, problémy při tisku a v některých případech i havárie programů.
93
K2040_sazba.indd 93
18.9.2012 13:15:01
K2040_sazba.indd 94
18.9.2012 13:15:01
KAPITOLA
Osobní
přizpůsobení
uživatelského
prostředí
5
V této kapitole:
 Nastavení vzhledu
 Centrum usnadnění
přístupu

Operační systém Windows 8 nachází místo na discích mnoha uživatelů, každý z nich přitom
má jiný vkus, jiné požadavky a představu o vzhledu právě toho ideálního systému. Právě
z tohoto důvodu Windows 8 dovolují nastavit celou řadu vlastností svého chování i vizuální
podobu – barevnou konfigurací jednotlivých oken počínaje a specifickým ozvučením systému konče. Přesnější představu o možnostech osobního přizpůsobení Windows si můžete
vytvořit z následujícího přehledu dostupných voleb:





Pozadí plochy – nastavení tapety, jejího umístění a dalších vlastností tak, aby se ani po
delší práci hned tak neokoukala.
Zobrazení oken – dovoluje nastavit, jak mají vypadat okna jednotlivých aplikací. Výhodou je, že tato konfigurace se projeví napříč celým operačním systémem, a tedy platí pro
všechny programy (samozřejmě až na pár obligátních výjimek potvrzujících pravidlo).
Spořič obrazovky – určuje, jaká podoba šetřícího režimu bude použita po delší době
nečinnosti.
Motivy – kompletní sady grafického vzhledu.
Snadný přístup – velice užitečné nástroje a nastavení zejména pro specifické potřeby
uživatelů s různými fyzickými handicapy. Nabízené možnosti však využije také řada
koncových uživatelů, kteří si prostě jen chtějí práci zpříjemnit a zjednodušit.
Poznámka: Podobně jako předchozí verze systému Windows také systém Windows 8 nabízí oblíbenou pomůckou v podobě takzvaných miniaplikací. Po zobrazení se na ploše objeví
jejich okna. Také těmto možnostem se tato kapitola bude podrobně věnovat.
95
K2040_sazba.indd 95
18.9.2012 13:15:01
KAPITOLA 5 Osobní přizpůsobení uživatelského prostředí
Uživatele vždy nejdříve zajímá, jak operační systém vypadá. Windows 8 oslovují nepřeberné
množství lidí, a to jak začátečnických uživatelů, tak velice zkušených administrátorů. Každý z nich si přitom chce nastavit odlišné pozadí pracovní plochy nebo třebas také grafický
vzhled spořiče obrazovky. Osobitost každé instalace Windows je důležitá – jedině v prostředí požadovaného vzhledu se uživatel může cítit skutečně dobře a to může nepřímo ovlivnit
například i efektivitu práce.
Poznámka: Základní možnosti nastavení vzhledu jsou k dispozici také pro inovované prostředí
Windows 8, resp. jeho úvodní nabídku v dlaždicovém stylu. Jedná se však o triviální úpravy,
které neposkytují detailní konfiguraci, a proto se následující text bude věnovat výhradně ladění plochy v klasickém desktopovém zobrazení Windows 8.
Nastavení pozadí plochy
S plochou většina uživatelů přichází velice často do styku, proto záleží na tom, jaké grafické
prvky a doplňky ji zdobí. Pokud bude na chvíli pominuta důležitost uspořádání objektů na
ní umístěných a přehlednost a dokonalé zvládnutí práce s ní, zajímá vás to na první pohled
nejviditelnější – obrázek na pozadí. Windows 8 přitom dovolují nastavit následující dva základní prvky takovéhoto zobrazení:


Použitý obrázek – určuje, jaký obrázek bude na ploše vlastně zobrazen. Opět platí, že
každý uživatel má jiný vkus. Také proto Windows 8 přicházejí s různými předdefinovanými obrázky, nicméně nic vám nebrání v přidání vlastního.
Umístění obrázku – ne každý obrázek na Plochu takříkajíc „sedne“, takže si můžete nastavit a upravit jeho umístění pro lepší zobrazení.
Pro určení obrázku zobrazeného na ploše nejprve postupujte následovně:
1. Klepněte na plochu pravým tlačítkem myši a z odpovídající místní nabídky vyberte
příkaz Přizpůsobit.
2. V novém okně se otevře odpovídající část Ovládacích panelů, kde zvolte možnost Pozadí plochy.
3. Automaticky bude zobrazena další část, dialog Zvolte pozadí plochy.
Pomocí jediné zobrazené roletové nabídky můžete zvolit skupinu obrázků, které jsou logicky setříděny. Tyto skupiny tedy sdružují obrázky například do kategorií nazvaných Pozadí
plochy systému Windows, Knihovna obrázků apod. Zvláštní skupinou jsou obrázky v prvně zmíněné kategorii Pozadí plochy systému Windows, kde najdete předpřipravené motivy
Windows 8. Vlastní obrázek můžete nalistovat z libovolného grafického souboru po stisknutí tlačítka Procházet.
96
K2040_sazba.indd 96
18.9.2012 13:15:01
Obrázek 5.1: Dialog pro nastavení pozadí pracovní plochy
Přepínačem nazvaným Pozice obrázku máte možnost nastavit, jak se zvolený obrázek na
ploše umístí. K dispozici jsou následující tři varianty:




Vyplnit – umístění na celou plochu podle menší ze stran obrázků, větší bude automaticky oříznuta.
Přizpůsobit – rozměry obrázku budou pozměněny podle aktuálních rozměrů obrazovky. Je-li obrázek větší, bude zmenšen. Při menší velikosti bude zase roztáhnut tak, aby
„sedl“ přesně do nejbližších rohů. Rozdíl oproti možnosti Výplň spočívá v tom, že se
obrázek zmenší podle větší strany, a tak po bocích nebo spodní a horní straně mohou
vzniknout černé pruhy.
Roztáhnout – obrázek se roztáhne přes celou plochu bez ořezu, může tedy dojít k deformaci v horizontální nebo vertikální ose.
Dlaždice – obrázek bude dlaždicovitě opakovaně naskládán po řádcích a sloupcích přes
celou obrazovku, a to při zachování jeho původní velikosti.
97
K2040_sazba.indd 97
18.9.2012 13:15:01

Na střed – obrázek se v původních rozměrech umístí na střed plochy. Při aktivaci této
možnosti ještě můžete doplnit, jakou barvu bude mít plocha v nepokryté části, pokud
obrázek nezasáhne celou obrazovku.
Tip: Prováděné změny se automaticky aplikují na aktuální vzhled plochy. Nemusíte tak vždy
klepat na tlačítko OK
K jen proto, abyste zjistili podobu současné volby. Stačí mít plochu odkrytou (všechna ostatní okna minimalizována) a v případě nespokojenosti se pak pouze vrátit
k původní konfiguraci stisknutím tlačítka Storno.
Praktickou funkcí je možnost výběru většího počtu pozadí pracovní plochy a jejich průběžné
obměny při normální práci. Stačí, abyste jednotlivé obrázky z libovolné kategorie s pozadími
plochy označili zaškrtnutím políček v jejich levém horním rohu a poté pomocí roletové nabídky Změnit obrázek v intervalu zvolili prodlevu změny. Jestliže si navíc přejete obrázky
vybírat v náhodném pořadí, aktivujte přilehlou možnosti Náhodně.
Tip: Pokud chcete vybrat všechny obrázky v dané kategorii, nemusíte je zaškrtávat postupně, práci vám urychlí tlačítko Vybrat vše. Podobně pro odznačení všech vybraných pozadí
stiskněte tlačítko Vymazat vše.
Nastavení spořiče obrazovky
Spořič obrazovky dovoluje po předem stanovené době uživatelské nečinnosti spustit zvláštní režim, kdy je po celém displeji zobrazena předem daná sekvence animací šetřící monitor. Další variantou pak je aktivace úsporného režimu, kdy je monitor převeden do tohoto
zvláštního módu (pokud to podporuje).
Poznámka: Vypálení obrazovky při nepoužití spořiče hrozí zejména u starších typů monitorů, moderní panely LCD již tímto neduhem prakticky netrpí. Spořič obrazovky však může být
využit také v těchto případech, a to pro poskytnutí ochrany heslem při opuštění počítače
bez odhlášení.
Dialog pro nastavení spořiče obrazovky otevřete klepnutím na možnost Spořič obrazovky po
následování příkazu Přizpůsobit z místní nabídky plochy. Z jediné roletové nabídky přitom
můžete vybrat některý z dostupných spořičů, které jsou dodávány automaticky se systémem
Windows 8. Úplně prázdné (černé) pozadí určuje spořič s názvem (Žádný).
Další podrobnou související konfiguraci provedete následovně:
1. Stisknutím tlačítka Nastavení určete pravidla vykreslovaných sekvencí, která jsou pro
samotný běh spořiče nepříliš podstatná.
98
K2040_sazba.indd 98
18.9.2012 13:15:01
2. Stisknutím tlačítka Náhled si můžete ověřit vzhled vybraného spořiče, který zabere
celou obrazovku. Zpět do systému se pak vrátíte pohnutím myší nebo stisknutím libovolné klávesy.
3. Do pole Počkat vložte počet minut, které musí uběhnout před automatickým spuštěním
spořiče v případě nečinnosti.
Obrázek 5.2: Nastavení spořiče obrazovky
Velice důležitou možností je zaškrtávací políčko Při obnovení zobrazit přihlašovací obrazovku. Umožňuje chránit počítač heslem tak, že jakmile se spořič jednou spustí, nelze jej
přerušit bez toho, aby uživatel zadal správné heslo. Ochrana heslem má svůj význam v tom
případě, kdy odejdete od počítače a nepřejete si, aby na něm v době vaší nepřítomnosti kdokoli jiný pracoval.
Poznámka: Uživatel také může využít úsporných vlastností připojeného monitoru, který se
po stanovené době nečinnosti sám uvede do pohotovostního režimu se sníženou spotřebou.
Slouží k tomu skupina možností Změnit nastavení napájení.
99
K2040_sazba.indd 99
18.9.2012 13:15:01
Nastavení vzhledu
Pomocí konfigurace vzhledu oken si můžete přizpůsobit základní zobrazení všech aplikací,
jelikož se jedná o prvky jako titulek okna, podoba jednotlivých tlačítek, posuvníků apod.
Provedené změny se tak skutečně projeví ve všech aplikacích, které pro vykreslování využívají standardní součástí systému Windows. Je jich většina, mimo tuto skupinu stojí pouze ty aplikace, které pracují v celoobrazovkovém režimu nebo mají definovaný svůj vlastní
vzhled (takzvané skiny).
Použití motivů
Novou a zároveň velmi oblíbenou možností změny vzhledu Windows 8 jsou takzvané motivy, v anglickém originále themes. Použitím motivu nemusíte nastavovat vzhled jednotlivých
prvků ručně, ale použije se rovnou předdefinované pozadí, barva oken, nastavení průhlednosti apod. Motivy tedy fungují jako knihovna vzhledů, s níž rychle přizpůsobíte vzhled
Windows 8 svému vkusu.
Pro výběr některého z předpřipravených motivů (později také vlastnoručně vytvořeného)
klepněte na plochu pravým tlačítkem myši a zvolte příkaz Přizpůsobit. Nyní máte k dispozici tři hlavní skupiny motivů, které nesou následující názvy:



Moje motivy – v této kategorii najdete vlastní motivy, které postupně uložíte. Jakmile
provedete změnu ve výchozím motivu, ale ještě jej neuložíte, bude zde dostupný pod
označením Neuložený motiv.
Motivy ve výchozím nastavení – předpřipravené motivy systému Windows 8. Kromě
prvně použitého motivu se vám nabízejí také další motivy, jež se liší použitými pozadími plochy, jejich počtem, barvou a průhledností oken apod.
Schémata s vysokým kontrastem – speciální skupina motivů, které více než na pěkný
vzhled dbají na praktické použití. Najdete zde tedy motivy s vypnutou průhledností
(oceníte především na pomalejších počítačích) nebo vysokým kontrastem (vhodné pro
uživatele se zrakovým postižením či vadou displeje).
Tip: Ikona libovolného motivu není samoúčelná, rovnou vám totiž prozrazuje, jaké barvy
a pozadí plochy jsou v něm použity. Díky nejvýše umístěnému čtverci odhadnete barvu okna
a případně použitou průhlednost, pod ním jsou umístěné náhledy pozadí Plochy. Je-li navíc
v motivu využita novinka pro rotaci více obrázků, zobrazí se zde v náhledu naskládané za sebou.
Libovolný motiv vyberte klepnutím levým tlačítkem myši na ikonu, která jej reprezentuje;
změny se okamžitě projeví na celé ploše a ve všech otevřených oknech. Naopak uložení pro
pozdější rychlé načtení aktuálního nastavení vzhledu následujte odkaz Uložit motiv v již
zmíněné sekci Moje motivy.
100
K2040_sazba.indd 100
18.9.2012 13:15:01
Obrázek 5.3: Zobrazení náhledů v ikonách předpřipravených motivů
Pokud si chcete barvy a vzhled jednotlivých prvků grafického prostředí Windows 8 nastavit
skutečně detailně, můžete toho dosáhnout po následování odkazu Barva. Pomocí nabídnuté palety barev jednak určíte základní barvu titulků oken, jednak jezdcem Intenzita barvy
vyladíte odstín. Po následování odkazu Zobrazit směšovač barev lze také detailně upravit
odstín, sytost a jas.
Velice užitečná nastavení se skrývají v položce, jež nese označení Centrum označení přístupu. Můžete zde konfigurovat celou řadu vlastností operačního systému, které dokážou
zpřístupnit a zjednodušit práci i handicapovaným osobám.
Obrázek 5.4: Hlavní okno Centra usnadnění přístupu
101
18.9.2012 13:15:02
Poznámka: Usnadnění přístupu samozřejmě neslouží pouze pro handicapované osoby, také
běžným uživatelům dokáže přinést některá zajímavá nastavení. Danou konfiguraci lze tedy
chápat jako pokročilé možnosti přizpůsobení dle specifických požadavků.
Všechny nejdůležitější a nejpoužívanější nástroje jsou dostupné přímo z části Rychlý přístup k běžným nástrojům. Z jejich názvů a následujícího stručného popisu si můžete udělat
dobrý přehled o tom, jaké funkce vlastně Centrum usnadnění přístupu poskytuje a komu
jsou určené:




Lupa – dokáže zvětšit část obrazovky, kam ukazuje kurzor myši. Jedná se výbornou pomůcku pro všechny uživatele, kteří mají problémy s rozpoznáním jednotlivých prvků
a čtením zobrazených textů.
Klávesnice na obrazovce – zobrazuje klávesnici přímo na obrazovce počítače, takže
uživatelé mohou „mačkat“ jednotlivé klávesy klepnutím myší na jejich vyobrazení. Tuto možnost ocení všichni, kdo mají problém se zadáváním textů a příkazů přímo prostřednictvím běžné klávesnice.
Vysoký kontrast – graficky zvýrazní texty a některé ovládací prvky na obrazovce, takže
je uživatelé se slabým zrakem mohou lépe nalézt a rozpoznat.
Předčítání – zajímavý nástroj, který dokáže strojově nahlas číst texty nacházející se na
obrazovce a také reagovat na některé systémové události (například zobrazení chybového hlášení apod.).
Díky těmto základním funkcím si můžete rychle nastavit, které se aktivují okamžitě po startu
systému Windows 8. Provedete to zaškrtnutím přilehlého políčka a již od příštího přihlášení si výrazně usnadníte práci. Dostupné jsou samozřejmě také pokročilé možnosti, jimž se
podrobně věnuje následující text.
Tip: Pokud nevíte, které možnosti usnadnění přístupu rychle aktivovat, tedy jaké se pro vás
hodí, můžete využít vestavěného průvodce. Kviz s různými souvisejícími otázkami skrývá odkaz Získat doporučení, jak usnadnit ovládání počítače.
Využití počítače bez použití obrazovky
V dialogovém okně nazvaném Používat počítač bez obrazovky můžete nastavit všechny
důležité volby, které se hodí uživatelům s oslabeným zrakem. Z odpovídajícího okna je okamžitě poznat, kterými nastavení si uživatelé mohou práci ve Windows 8 usnadnit.
Můžete aktivovat dříve zmíněnou pomůcku s názvem Předčítání zaškrtnutím políčka
Zapnout nástroj Předčítání. Pro jeho použití je samozřejmě zapotřebí mít funkční zvukový výstup z počítače. Pro další podrobnou konfiguraci je pak možné následovat odkaz Nastavit převod textu na řeč, čímž se otevře specializovaný dialog.
102
18.9.2012 13:15:02
Obrázek 5.5: Nastavení pro použití počítače bez obrazovky
Obrázek 5.6: Konfigurace převodu textu na řeč
103
18.9.2012 13:15:02
Při nastavení jednotlivých položek si počínejte následovně:
1. V roletové nabídce skupiny možností Výběr hlasu určete, jak má hlas znít.
2. Do textového pole Použít následující text pro zkoušku hlasu lze vepsat libovolný text,
který bude použit po stisknutí tlačítka Zkouška hlasu. Můžete se tak přesvědčit o nastavené rychlosti a přízvuku.
3. Ve skupině možností Rychlost hlasu se nachází pouze jediný jezdec, kterým nastavte,
jakou rychlostí se mají jednotlivé položky automaticky číst. Výchozí hodnota je Normální, pohybem vlevo lze rychlost snížit, naopak vpravo zvýšit. Odpovídající hraniční
hodnoty mají názvy Nízká a Vysoká, tedy nejpomalejší čtení a nejrychlejší.
4. Všechny provedené změny uložte stisknutím tlačítka OK, ještě předtím však můžete
zvolit zařízení pro přehrání stisknutím tlačítka Zvukový výstup.
Možnosti lepší čitelnosti a zobrazení
Pokud se rozhodnete využít těchto možností usnadnění přístupu, otevřete tím další specializovaný dialog. Celkově lze všechny zahrnuté volby charakterizovat jako takové nástroje,
které zvýrazní některé standardní prvky zobrazované na obrazovce počítače.
Obrázek 5.7: Dialog Nastavit zřetelnější zobrazení
Aktivací položky Zapnout nástroj Narrator můžete aktivovat nástroj Narrator, jemuž se již
věnoval dřívější text této kapitoly. Podobně lze také aktivovat takzvanou Lupu, a to prostřednictvím položky Zapnout nástroj Lupa. Po zapnutí Lupy se obrazovka vyhradí pro zvětšené
zobrazení, které kopíruje pruh v úrovni kurzoru myši.
104
18.9.2012 13:15:02
Usnadnění práce s myší
V Centru usnadnění přístupu samozřejmě nesmějí chybět ani možnosti pro nastavení chování práce s myší. Přece jen se v dnešní době jedná o jedno z nejpoužívanějších vstupních
zařízení, proto jsou dané možnosti zahrnuty v poměrně široké míře. Dialog dovolující konfigurovat usnadnění práce s myší otevřete následováním odkazu Usnadnit používání myši.
V dialogu si pak pro nastavení usnadněného použití myši počínejte následovně:
1. Nejprve ve skupině možností Ukazatele myši vyberte zobrazení kurzoru myši i textového kurzoru. K dispozici máte několik variant, z nichž zvolte právě jednu.
2. V případě, že chcete simulovat činnost myši prostřednictvím numerických kláves, aktivujte variantu Zapnout funkci Myš klávesnicí u popisku Ovládání myši klávesnicí.
3. Všechny provedené změny můžete naráz akceptovat stisknutím tlačítka OK, případně
zrušit tlačítkem Storno.
Obrázek 5.8: Usnadnění přístupu pomocí pokročilé konfigurace ovládaní myší
105
18.9.2012 13:15:02
Poznámka: Z hlediska funkčnosti byste si neměli plést konfiguraci myši v souvislosti s možnostmi usnadnění s jejím hardwarovým nastavením. Podrobnosti o druhé části nastavení (tedy
variantě nastavení celkového chování myši) naleznete v této knize v kapitole 10.
Usnadnění práce s klávesnicí
Jestliže Centrum usnadnění přístupu poskytuje odpovídající možnosti nastavení myši, nesmí
samozřejmě chybět ani alternativa v podobě usnadnění práce s klávesnicí. Suma sumárum
tak získáváte poměrně široké spektrum doplňujících funkcí pro ovládání počítače za pomoci
dvou nejčastějších periferií.
Ve skupině možností nazvané Ovládání myši klávesnicí můžete opět aktivovat již dříve
popsanou funkci nahrazení myši numerickými klávesami. Provedete to jednoduše prostým
zaškrtnutím políčka u volby Zapnout funkci Myš klávesnicí.
Novou možností oproti jiným dialogům je volba Upozorňovat zvukovým signálem na stisknutí kláves Caps Lock, Num Lock nebo Scroll Lock. Pokud ji aktivujete zaškrtnutím políčka
Zapnout funkci Ozvučení kláves, bude při stisknutí některé z trojice jmenovaných kláves
vydán krátký zvukový signál. Navíc pomocí doplňující možnosti Zapnout funkci Ozvučení
kláves podržením klávesy Num Lock po dobu pěti sekund můžete zajistit, že funkce pro
ozvučení kláves bude aktivována automaticky při pětisekundovém stisku klávesy Num Lock.
Obrázek 5.9: Usnadnění přístupu, nastavení klávesnice
106
18.9.2012 13:15:02
Konečně poslední možností nastavení je Zapnout funkci Filtrování kláves, díky které si
můžete pomoci od nechtěného opakovaného zadávání stejného znaku. Jedná se například
o situace, kdy nechtěně stisknete vícekrát za sebou stejnou klávesu – systém Windows 8 pak
v případě aktivace zmiňované funkce akceptuje pouze jeden vstupní znak.
Použití počítače bez zvuků
Dosavadní popis možností usnadnění se týkal zejména vstupních zařízení (například klávesnice, myš) a usnadnění práce při zrakovém handicapu (možnosti zobrazení, různý vzhled).
Pokud v dialogu s nastaveními usnadnění navíc následujete možnost Použít text nebo vizuální alternativy zvuků, můžete také nastavit několik funkcí vhodných zejména pro horší
akustické podmínky. Všechny volby jsou pak dostupné prostřednictvím specializovaného
dialogu.
Nastavení je rozloženo do několika částí, z nichž nejdůležitější je ta vázající se k popisku
Používat místo zvuků vizuální upozornění. Můžete tak být upozorněni na některé události i bez toho, aby byla aktivována výchozí zvuková signalizace. Celé nastavení pak probíhá
podle následujícího postupu:
1. Zaškrtnutím políčka Zapnout vizuální upozornění zvuků (ukázka zvuku) aktivujte
nahrazení některých systémových zvuků odpovídajícími grafickými efekty.
2. Pomocí přepínače Vybrat vizuální varování můžete nastavit, jakým grafickým efektem
se má zvuk nahradit. K dispozici jsou přitom tyto varianty:




Žádné – zvuková signalizace nebude na odpovídající grafický efekt vůbec převedena.
Zabliká aktivní popisek – ve chvíli, kdy by byl přehrán daný zvuk, dojde k barevnému zvýraznění právě aktivního popisku.
Zabliká aktivní okno – nedojde k zablikání pouhého popisku, ale celého právě
aktivního okna. Vizuálně se tak jedná o mnohem nepřehlédnutelnější signalizaci.
Zabliká plocha – dojde k barevnému zvýraznění celé pracovní plochy. Nejedná se
pouze o plochu ve smyslu grafiky pod všemi aktuálně otevřenými okny, ale o celé
na obrazovce právě viditelné zobrazení.
3. Alternativně lze také zapnout převod mluvené řeči do odpovídající textové podoby aktivací možnosti Zapnout titulky u mluvených dialogů (jsou-li k dispozici), nicméně
tato funkce není dostupná vždy a její úspěšnost nedosahuje vysoké míry.
4. Všechny provedené změny akceptujte stisknutím tlačítka OK nebo dialog opusťte bez
jejich zapamatování stisknutím tlačítka Storno.
107
18.9.2012 13:15:02
Obrázek 5.10: Možnosti usnadnění přístupu, skupina pro nastavení zvuků alternativami
Snazší zaměření na úkoly
Poslední skupinu voleb, jež je dostupná v centru pro usnadnění přístupu, představuje specializovaný dialog s názvem Usnadnit zaměření na úkoly. Jedná se o všechny důležité možnosti, které můžete potřebovat při činnostech vyžadujících soustředění – důraz je přitom
kladen zejména na nerušené čtení a psaní.
Pomocí prvních dvou políček můžete aktivovat již dříve představené funkce Předčítání (automatické čtení textů) a odstranění rušivého pozadí pro lepší čtení textu. Podobně můžete
zapnout funkce Zapnout funkci Jedním prstem, Zapnout funkci Ozvučení kláves a Zapnout funkci Filtrování kláves – také jim se již věnoval dřívější text této kapitoly.
Další dvě zajímavé možnosti dále poskytuje skupina voleb Upravit časové limity a blikající
vizuální prvky, pomocí nichž můžete aktivovat následující:


Vypnout všechny nadbytečné animace (pokud je to možné) – vypne všechny doplňující animované grafické efekty, ovšem pouze v některých případech. Nejedná se tedy
o univerzální řešení, které by fungovalo napříč všemi aplikacemi.
Jak dlouho mají zůstávat otevřena oznamovací dialogová okna systému Windows? –
dovoluje určit, po jak dlouhé době se notifikační dialogy samy zavřou. Slouží k tomu
přilehlá roletová nabídka, jíž lze nastavit prodlevu od dolní pětisekundové hranice až
po úplné vypnutí této funkce (ve skutečnosti časově neomezená prodleva).
Praktickou možností v dialogu s nastavením soustředění je zahrnutí funkce pro vypnutí
automatického uspořádání oken po přetažení některého z nich k libovolnému okraji obrazovky. Pokud tak občas spíš omylem přetáhnete okno a zbývající se vám automaticky pře-
108
18.9.2012 13:15:02
skupí, aktivujte možnost Zabránit automatickému uspořádávání oken při přesunutí na
okraj obrazovky.
Obrázek 5.11: Možnosti usnadnění přístupu, dialog Usnadnit zaměření na úkoly
109
18.9.2012 13:15:02
18.9.2012 13:15:02
KAPITOLA
Zábava
a multimédia
6
V této kapitole:
Centrum zařízení
 Přehrávání a vypalování
hudby a filmů s Windows
Media Player
 Úprava a správa fotografií
s Windows Fotogalerie
 Střih a úprava domácího
videa s Windows Movie
Maker

Systém Windows 8, podobně jako předchozí verze, klade velký důraz na použití v domácnosti, a tedy nabízí celou řadu možností práce s multimédii. Bez problémů tak zvládnete stažení fotek z digitálního fotoaparátu nebo mobilního telefonu do počítače, připravíte vlastní
DVD, přehrajete hudbu i filmy a mnoho dalšího. V této kapitole bude pozornost detailně
věnována následujícím tématům:



Centrum zařízení – speciální součást Windows 8, díky které získáte rychlý přehled o připojených zařízeních, jakými jsou například bezdrátový router pro Wi-Fi síť, USB disky,
monitory apod. Speciální kategorii v této oblasti představuje přehled tiskáren a faxů.
Kromě rychlého přehledu máte možnost s jednotlivými rozpoznanými zařízeními také
provádět některé nejdůležitější akce.
Propojení mobilního telefonu, digitálního fotoaparátu a PDA s počítačem – již dřívější
Windows 7 a Vista představily zjednodušenou práci s nejrozšířenějšími uživatelskými
zařízeními, nejčastěji právě s telefony a fotoaparáty pro stažení fotek či videí do počítače.
Windows 8 pokračují a nabízejí zajímavé možnosti, jak si práci usnadnit.
Windows Media Player – léty ověřený a prověřený přehrávač je v nejnovější verzi k dispozici také ve Windows 8. Přehrajete s ním hudbu a filmy, navíc nabízí pokročilé možnosti nastavení a využití knihoven multimédií.
Centrum zařízení
Díky Centru zařízení získáte rychlý přehled těch zařízení, která jsou právě připojena k počítači, ať už jde o základní z nich, jako monitor, externí disk apod., nebo speciální – do této
111
18.9.2012 13:15:02
KAPITOLA 6 Zábava a multimédia
kategorie spadá například bezdrátový set myši a klávesnice. V této kapitole se text vzhledem
k jejímu zaměření bude věnovat obecnému popisu a univerzálním postupům, které můžete
uplatnit na kterékoliv připojené zařízení – digitálním fotoaparátem počínaje a bezdrátovým
routerem konče.
Poznámka: Speciální sekce v Centru zařízení nese název Tiskárny a můžete ji využít především pro bezproblémové přidání místní i síťové tiskárny. Vzhledem k tomu, že tato kapitola
popisuje hlavně práci s multimédii, najdete odpovídající postupy v pozdější kapitole, jež se
věnuje použití Windows 8 v kanceláři.
Centrum zařízení nejrychleji otevřete prostřednictvím úvodní nabídky v dlaždicovém stylu, kde stačí vložit příkaz Zařízení a tiskárny. V horní části pak najdete již zmíněnou sekci
Tiskárny, která je úzce specializovaná. Častěji proto využijete spodní část s popisem Zařízení, v níž se nachází přehled všech dalších zařízení, jež systém Windows právě rozpoznal.
Obrázek 6.1: Hlavní okno Centra zařízení
112
18.9.2012 13:15:02
Centrum zařízení
U ikony každého z připojených zařízení vám Windows 8 nabízí stručný popisek, který zahrnuje i přesné označení modelu (samozřejmě pokud je k dispozici). Tak například u bezdrátového routeru se může jednat o výstižné 802.11g WLAN + Pen Drive, z čehož ihned
odhadnete, že jde o bezdrátovou bránu, a doplňující Pen Drive prozradí bezdrátové připojení
USB zařízením ve stolním počítači. Podobně u monitoru nechybí přesné označení modelu,
tedy například Acer AL1916W.
Jakmile na ikonu některého zařízení klepnete levým tlačítkem myši, zobrazí se ve spodní
části detailní popis, který obsahuje následující položky:



Výrobce – přesné označení výrobce daného zařízení, jak je Windows 8 mohla z dostupných specifikací vyčíst.
Model – detailní označení modelu, díky kterému máte možnost jednoznačně identifikovat vybrané zařízení. Jedná se o kód, který s výhodou využijete například při přesném
vyhledání odpovídajících nových ovladačů, manuálů na Internetu apod.
Kategorie – obecné označení kategorie zařízení, do které vybraný model spadá. Poslouží především začínajícím uživatelům, kteří nemohou z technického označení výrobce
a modelu rozpoznat, o který druh hardwaru vlastně jde.
Rychlé akce se zařízeními
Základní přehled vybraných zařízení vám rychle odhalí, jaký hardware je v této části k dispozici, samozřejmě však nesmí chybět ani pokročilejší příkazy, jež s nimi přímo dovolí provést
některé základní akce. U každého zařízení jsou k dispozici po klepnutí pravým tlačítkem
myši na jeho ikonu a zčásti závisí na tom, o jaký druh hardwaru jde. Ukázku zachycuje samostatný obrázek, nejčastěji se jedná o následující:




Vlastnosti – zobrazení detailních podrobností o aktuálním zařízení, které pro další
diagnostiku a práci využijí především pokročilejší uživatelé.
Poradce při potížích – pokud daný hardware nefunguje správně, je možné díky tomuto
příkazu spustit jednoduchého průvodce, který se pokusí trable opravit. Jedná se o výchozí součást systému Windows 8, není závislá na konkrétním modelu.
Vysunout – odpojí zařízení od systému Windows 8, takže je nebude možné do dalšího
připojení používat. Tuto možnost využijete například u externích pevných nebo flash disků, můžete tak totiž zabránit brzkému fyzickému odpojení při nedokončeném zápisu dat.
Specifické akce – závisí na konkrétním modelu a kopírují nastavení Windows 8, která
jsou jinak rozprostřena v různých dialozích. Například v případě monitoru zde najdete
odkaz pro nastavení zobrazení v Ovládacích panelech, u externího disku procházení
v Průzkumníku souborů apod.
Z předchozího detailního popisu je tedy dobře vidět, že Centrum zařízení nabízí opravdu
hlavně přehled připojeného hardwaru, jinak poskytuje odkazy do dalších součástí Windows 8
113
18.9.2012 13:15:02
pro detailní nastavení. Využijete je tedy především v případě, kdy chcete zjistit, jaký hardware je aktuálně k dispozici, a případně se rychle přenést do odpovídající části Ovládacích
panelů, kterým se podrobně věnuje pozdější kapitola této knihy.
Obrázek 6.2: Místní nabídka s rychlými akcemi
Možnosti připojení zařízení k počítači
Mobilní telefon, PDA nebo digitální fotoaparát můžete s počítačem propojit několika různými způsoby, z nichž každý má své vlastní výhody a nevýhody. Zpravidla se jedná o následující možnosti:



Rozhraní USB – nejběžnější a nejrozšířenější připojení čehokoliv k počítači, výjimkou
tedy nemohou být ani mobilní telefony nebo digitální fotoaparáty. Mezi výhody patří
připojení k jakémukoliv počítači a notebooku, jelikož USB rozhraní je v dnešní době
dostupné opravdu v každém modelu. Oproti bezdrátovému připojení navíc získáte také
ničím neručený přenos, na druhou stranu jste takříkajíc svázáni kabelem.
Bluetooth – oblíbené bezdrátové připojení, které je podporováno celou řadou přenosných zařízení. Především u mobilních telefonů se jedná o velice populární možnost,
jak přenášet data. Nevýhodou je nutnost podrobnějšího nastavení, které je závislé na
konkrétním přenosném zařízení a dodržení dosahu přenosu. Mezi výhody samozřejmě
patří spojení bez nutnosti fyzického připojení kabelu.
Infračervené rozhraní – na mobilním telefonu nebo notebooku je najdete pod označením
IrDa a jedná se o poněkud starší, dnes již ne tolik používanou možnost bezdrátového
114
18.9.2012 13:15:02
přenosu dat. Nevýhodou je nutnost mít mobilní zařízení u notebooku velice blízko sebe,
při chvilkové ztrátě signálu snadno dojde k přerušení přenosu dat.
Poznámka: Ačkoliv jsou bezdrátové přenosy a spojení určeny především pro spojení mobilních zařízení s notebooky, není problém takto propojit i stolní počítač. Zabudovaný Bluetooth
modul nebo IrDa rozhraní můžete velice jednoduše nahradit speciálním doplňkem pro USB,
který odpovídající spojení zajistí. Situace je podobná jako v případě využití bezdrátového USB
modulu ve stolním počítači pro klasickou Wi-Fi síť.
Přehrávání a vypalování hudby a filmů
s Windows Media Player
Přímo ve Windows 8 máte k dispozici dostačující přehrávač, pomocí něhož filmy a hudbu
otevřete a spustíte přehrávání. Navíc se vám nabízejí také doplňující možnosti a úpravy nastavení. Pro přehrávání filmů samozřejmě Windows Media Player nejdříve musíte spustit, a to
nejrychleji vložením jeho názvu a stisknutím klávesy Enter v poli pro hledání v nabídce Start.
Přehrávání filmů a hudby
Nejjednodušším přehráním souboru ve Windows Media Playeru je vybrání záložky Přehrát
a poté jeho přetažení technikou táhni a pusť do pravé části okna, kde je nápis Přetažením
položek sem můžete vytvořit seznam stop. Tím se vytvoří seznam přehrávaných videí, ale
také hudby, pokud ji chcete poslouchat. Pokud si přejete aktuální soubory uspořádat, stačí,
abyste levým tlačítkem myši klepli na nabídku Možnosti seznamu a příkazem Seřadit zvolili
požadovaný styl setřídění – nabízí se základní možnosti v podobě seřazení podle uvedeného
interpreta, názvu alba, jména souboru apod., samozřejmě podle typu přidaných souborů.
Obrázek 6.3: Místní nabídka nově vytvořeného seznamu stop
115
18.9.2012 13:15:03
Během přehrávání filmu nebo hudby je můžete dočasně pozastavit stisknutím tlačítka se
symbolem Pozastavit, případně se mezi jednotlivými soubory ze seznamu skladeb přesouvat stisknutím přilehlých dvou tlačítek. Přehrávání jakýchkoliv souborů je velice intuitivní
a zpravidla není zapotřebí provádět žádná další doplňková nastavení. Obraz se při přehrávání
zobrazuje v části k tomu určené, a pokud na ni klepnete pravým tlačítkem myši, zobrazí se
nabídka plná doplňujících příkazů.
Nastavení a další možnosti přehrávání videa
Pokud v zobrazené nabídce, kterou můžete otevřít klepnutím pravým tlačítkem myši do
oblasti s obrazem videa, klepnete na příkaz Video, můžete zvolit několik dalších parametrů
zobrazení. Jednotlivé možnosti jsou následující:



Přizpůsobovat velikost videa oknu přehrávače – pokud roztáhnete nebo jinak změníte velikost okna přehrávače Windows Media Player, automaticky s tím se také změní
velikost videa, aby stále přesně „padlo“ do zobrazované plochy.
Přizpůsobit okno přehrávače videu – při otevření videa během spuštění Windows Media Playeru dojde ke změně velikosti okna podle rozměrů obrazu přehrávaného souboru.
Lupa (50/100/200 %) – umožňuje změnit velikost přehrávaného videa v daných poměrech vzhledem k původním rozměrům.
Obrázek 6.4: Místní nabídka přehrávání videa
Během přehrávání videa se navíc kdykoliv můžete přepnout do celoobrazovkového režimu,
kdy se obraz přehrávaného videa roztáhne na celou plochu obrazovky – stačí, abyste na obraz poklepali levým tlačítkem myši. Zpět se vrátíte stisknutím klávesy Escape.
Pokud má film uložený na disku doprovodné titulky, pak je při jejich názvu shodném s pojmenováním souboru s filmem může Windows Media Player načíst automaticky a rovnou je
116
18.9.2012 13:15:03
tak také zobrazit. Pokud byste titulky k zahraničnímu filmu ještě neměli, můžete si je zdarma
stáhnout z adresy www.titulky.com.
Tip: V programu Windows Media Player v jeho výchozí verzi, jak je nabízena po instalaci systému Windows, máte k dispozici ovládání pomocí ikon a odkazů nebo tlačítek. Grafické zástupné symboly nemusí vyhovovat každému, proto můžete aktivovat také standardní hlavní
nabídku, jak je známá z ostatních programů. Stačí, abyste stiskli klávesu levý Alt, a můžete se
pohybovat v klasické hlavní nabídce.
Efektivní práce s knihovnou
Rychlý odkaz Knihovna v horní části Windows Media Playeru můžete použít k přístupu ke
kolekci digitálních médií a k jejímu uspořádání ve vašem počítači. Pomocí panelu se seznamem knihoven vlevo přepnete na kategorii, například hudbu, obrázky nebo video, a poté vyberete zobrazení této kategorie v navigačním podokně. Zvolíte-li například knihovnu Hudba
a klepnete v navigačním podokně na položku Žánr, zobrazí se hudba podle tohoto kritéria.
Pro přehrání souborů v knihovně si počínejte velice jednoduše, stejně tak v případě přidání
nových. Přesný postup je následující:
1. Klepněte na odkaz Knihovna a potom procházením nebo hledáním nalezněte položku,
kterou chcete přehrát.
2. Do podokna seznamu nyní můžete přetahovat jednotlivé položky, například jednu nebo více skladeb.
3. Po poklepání na položku se takto vybraný soubor nebo celé album začne přehrávat.
Poznámka: Samozřejmě ne všechny skladby nebo videa budete mít v knihovně programu
Windows Media Player, proto můžete přehrávat také soubory, které jsme ještě nepřidali do
knihovny. Nemusíte navíc ani využívat budování seznamu stop, jak to bylo popsáno dříve
v této kapitole. V nabídce Soubor (kterou vyvoláte stisknutím klávesy levý Alt) klepněte na
příkaz Otevřít a požadovaný hudební soubor nebo video nalistujte. Nakonec stiskněte tlačítko Otevřít.
Knihovnu programu Windows Media Player můžete použít k uspořádání všech hudebních
souborů nebo videí svého počítače. Jakmile jednou přidáte soubory do knihovny, můžete je
přehrávat, vypalovat kombinované disky CD, vytvářet seznamy stop, synchronizovat soubory
na přenosné hudební a videopřehrávače a sdílet soubory s ostatními zařízeními v domácí síti.
Je několik metod, jak můžete přidat soubory do knihovny – postupy pro jejich správu a vytváření najdete v dřívější kapitole této knihy. Pokud u knihovny potřebujete odstranit dříve
přidané soubory s hudbou a videem, můžete to rovněž provést z hlavního okna programu
Windows Media Player, a to přímo v sekci Knihovna.
117
18.9.2012 13:15:03
1. Pravým tlačítkem myši klepněte na položku, kterou chcete odstranit.
2. Poté zvolte příkaz Odstranit.
3. Zobrazí se dialog, ve kterém můžete zvolit jednu ze dvou výmluvně pojmenovaných
možností:


Odstranit pouze z knihovny
Odstranit z knihovny a z počítače
Obrázek 6.5: Průběh odstranění knihovny
Jak na obrázky k hudebním albům
Přehrávač Windows Media Player do počítače stáhne obrázek alba, když kopírujete disk CD.
Za tímto účelem se pokusí vyhledat pro disk CD odpovídající položku v online databázi. Pokud přehrávač najde odpovídající položku, automaticky stáhne informace o médiích, které
jsou pro disk CD k dispozici, včetně obrázku alba.
Přehrávač také pravidelně vyhledává knihovně skladby, u kterých obrázek alba chybí. Jestliže najde skladbu, u které chybí obrázek alba, a položku v databázi, která jí odpovídá, stáhne
chybějící obrázek alba.
Všimněte si, že když přehrávač stahuje obrázek alba, stahuje také další informace o médiích
spojené s tímto albem (například název alba, názvy skladeb a podobně). Pokud jste ručně
upravili informace o médiích pro uvedené album v knihovně, budou tyto změny následujícím postupem přepsány:
1. Vyberte sekci Knihovna.
2. Vyhledejte album, které chcete opravit.
3. Pravým tlačítkem myši klepněte na album.
4. Zvolte příkaz Najít informace o albu.
Pokud se ve výsledcích vyhledávání zobrazí správné informace o albu nebo interpretovi,
vyberte správnou položku a potom pomocí pokynů na stránce aktualizujte obrázek alba
118
18.9.2012 13:15:03
a informace o médiích automaticky. Jestliže se ve výsledcích vyhledávání nezobrazí správné
informace o albu, proveďte pomocí pokynů na této stránce opakované vyhledávání s využitím odlišných vyhledávacích kritérií. Pokud se zobrazí správné album s obecnou hudební
ikonou jako s obrázkem alba, není obrázek alba pro stažení k dispozici.
Pokud některá alba obrázek nemají, můžete pro ně ručně přidat obrázek zvolený přímo
z disku počítače. Při tomto postupu se obrázek vloží do souboru a přehrávač bude vždy
zobrazovat vložený soubor jako obrázek alba (na rozdíl od libovolného obrázku alba, který
přehrávač stáhnul z online databáze):
Obrázek 6.6: Vyhledání informací o vybraném hudebním albu
1. Nejprve vyberte sekci Knihovna a vyhledejte album, u kterého chybí obrázek.
2. Ve správci souborů, například Průzkumníku souborů, nalistujte obrázek, který chcete použít jako obrázek alba, klepněte na něj pravým tlačítkem myši a zvolte příkaz Kopírovat.
3. V knihovně nyní klepněte pravým tlačítkem myši na pole obrázku alba a potom zvolte
příkaz Vložit obrázek alba. Do každé skladby na tomto albu bude vložena kopie obrázku.
4. Dříve než bude kopie obrázku vložena do souboru, bude automaticky upravena velikost a převedena na formát JPEG. Původní soubor obrázku ale samozřejmě zůstane
nezměněn.
119
18.9.2012 13:15:03
Použití vizualizací při přehrávání hudby
Program Windows Media Player vám umožňuje sledovat různé vizualizace, tedy barevné
obrazce, jejichž tvary se mění podle přehrávané hudby. Vizualizace jsou seskupeny do kolekcí
založených na určitých tématech, například Alchymie nebo Pásy a vlny. Vzhled některých
vizualizací se liší v závislosti na režimu zobrazení přehrávače (úplné zobrazení, minimální
režim, režim celé obrazovky nebo volitelný vzhled).
Pokud během přehrávání hudební skladby klepnete na okno přehrávání pravým tlačítkem
myši, zobrazí se místní nabídka, která obsahuje také podskupinu Vizualizace. Zde si pak
klepnutím levým tlačítkem myši zvolte takovou, která vám bude nejvíce vyhovovat.
Výchozí nabídka vizualizací vám nemusí stačit, více jich proto najdete na webových stránkách
společnosti Microsoft. Přímo z rozhraní programu Windows Media Player máte k dispozici
odkaz na danou část webu. Postup je následující:
1. Otevřete již zmíněnou místní nabídku přehrávání klepnutím pravým tlačítkem myši.
2. Umístěte kurzor myši nad možnost Vizualizace a následujte příkaz Stáhnout vizualizace.
3. Zobrazí se webová stránka s vizualizacemi pro program Windows Media Player.
4. Při stahování vizualizace postupujte podle konkrétních pokynů na webové stránce.
Uložení hudebního CD ve formátu MP3
Hudbu na pevném disku počítače budete mít v drtivé většině případů uloženou ve formátu
MP3, ať už ji získáte stažením z Internetu nebo jakkoliv jinak. Windows Media Player navíc
přímo mezi svými funkcemi nabízí uložení obsahu hudebního CD v tomto novém formátu.
Přesný postup je následující:
1. Vložte hudební CD do mechaniky.
2. Ve Windows Media Playeru v levé části klepněte na toto CD pravým tlačítkem myši,
čímž otevřete odpovídající místní nabídku.
3. Následujte příkaz Kopírovat disk CD do Knihovny.
4. Windows Media Player nyní začne automaticky ukládat hudební stopy z CD jako soubory ve formátu MP3. Celé album pak najdete standardně v knihovně.
Vypálení hudebního CD
Podobně jako právě u popsaného uložení hudebního CD na pevný disk funguje také vypálení alba v knihovně na disk CD.
120
18.9.2012 13:15:03
Postupujte takto:
1. V knihovně nejprve nalistujte odpovídající album, postup byl přesně popsán dříve
v této kapitole.
2. V pravé sekci se záložkami vyberte tu s názvem Vypálit.
3. Po vložení prázdného disku CD do mechaniky již jen stiskněte tlačítko Zahájit
vypalování.
Synchronizace hudební knihovny s USB přehrávačem
Práce s hudebními CD není jedinou možností, jak může Windows Media Player zpracovávat
hudbu přesných médií. Pokud vlastníte přenosný přehrávač, mobilní telefon nebo prostě jen
klasický USB disk, můžete nastavit takzvanou synchronizaci, tedy kopírování multimediálních souborů. V seznamu na tuto položku klepněte myší a vyberte, jaké soubory si přejete
synchronizovat. Postupujte tímto způsobem:
1. Zvolte přenosný disk nebo jiné připojené zařízení podle názvu jednotky.
2. Levým tlačítkem myši klepněte na záložku Synchronizace.
3. Do sekce Seznam k synchronizaci přidejte položky, které se mají synchronizovat
s počítačem.
4. Jakmile příště připojíte přehrávač nebo externí disk, pro který je synchronizace nastavena, dojde k ní automaticky, další nastavení nejsou zapotřebí.
Úprava a správa fotografií
s Windows Fotogalerie
Pokud jste ještě před Windows 8 používali systém Windows Vista, mohli jste si zvyknout na
využití praktického programu Windows Fotogalerie, který sloužil pro správu a rychlé úpravy
vašich fotek. Ve Windows 8 tato součást chybí, a tak po instalaci nemáte nástroj stejného kalibru k dispozici. Naštěstí si jej však můžete v trochu jinak pojmenované variantě Windows
Fotogalerie snadno a rychle přidat díky balíku Windows Essentials, který stáhnete z adresy
download.live.com/photogallery.
Grafické rozhraní na první pohled připomíná dobře známý Průzkumník souborů (jemuž
se podrobně věnoval samostatný text v dřívější kapitole této knihy). V levé části okna se nachází hlavní navigační panel v podobě struktury složek s obrázky, v pravé pak obsah některé
z nich po jejím výběru.
121
18.9.2012 13:15:03
Kromě těchto možností zobrazení hromadných náhledů na všechny dostupné fotografie
a jejich hodnocení či filtrování lze základní operace provádět také prostřednictvím horní
hlavní nabídky. Jedná se o běžné funkce, které jsou známé z ostatních aplikací, tedy uložení souboru, jeho tisk, odeslání e-mailem apod. Tyto patří mezi standard, pro uživatele jsou
mnohem zajímavější možnosti úprav a prohlížení obrázků.
Obrázek 6.7: Hlavní okno programu Windows Fotogalerie
Prohlížení fotografií
Pokud v levém navigačním panelu zvolíte některou z položek pro zobrazení fotografií, budou jejich náhledy ukázány v pravé části. Jakmile na požadovaný náhled poklepete levým
tlačítkem myši, dojde k otevření fotografie v samostatném okně. Nejdůležitějším ovládacím
prvkem je panel nástrojů umístěný v dolní polovině obrazovky, jehož jednotlivé grafické
symboly mají následující význam:


Lupa – dovoluje přiblížit nebo oddálit aktuálně otevřený obrázek.
Skutečná velikost – vrátí obrázek do jeho původního zobrazení poté, co byla změněna
jeho velikost pomocí lupy nebo dalších nástrojů.
122
18.9.2012 13:15:03




Předchozí – zobrazí fotografii, která je v adresářové struktuře před aktuálním obrázkem.
Prezentace – spustí prezentaci, tedy postupné automatické zobrazení všech dostupných obrázků.
Další – zobrazí ten obrázek, který je v adresářové struktuře jako následující.
Otočit doleva/doprava – pootočí obrázek v požadovaném směru.
Poznámka: Všechny úpravy, které při prohlížení obrázku provedete pouze pomocí právě
uvedených nástrojů, se projeví jen na obrazovce počítače. Není tak zapotřebí se bát ztráty
původního obrázku například po jeho otočení nebo změně velikosti.

Odstranit – jediný takříkajíc „destruktivní“ příkaz z panelu nástrojů v dolní části obrazovky. Stisknutím tohoto tlačítka vymažete soubor s právě zobrazenou fotografií ze
svého počítače.
Pokud si přejete přidat k aktuálně otevřenému obrázku štítek, tedy si jej označit speciální
značkou, můžete k tomu využit také přímo zobrazení. Postupujte následovně:
1. V pravé části okna klepněte na odkaz Popisná značka – tím se objeví prosté textové pole.
2. Do textového pole vložte libovolný popisek, který bude reprezentovat právě požadovaný štítek.
3. Zadání ukončete stisknutím klávesy Enter, případně klepnutím mimo oblast aktuálně
upravovaného textového pole.
Obrázek 6.8: Přidání nové popisné značky
Tip: K jednomu grafickému souboru nemusíte vkládat pouze jediný štítek. Právě uvedený
postup můžete opakovat libovolněkrát, a tak postupně přiřadit jakékoliv popisky. Odstranění popisku pak probíhá klepnutím pravým tlačítkem myši na jeho název a zvolením příkazu
Odebrat značku z dané místní nabídky.
Úpravy fotografií
Pokud si přejete libovolný obrázek upravit, můžete tak učinit také přímo z prostředí aplikace
Windows Fotogalerie. Úpravy obrázků se týkají zpravidla digitálních fotografií, proto jsou
123
18.9.2012 13:15:03
tomuto účelu také některé funkce „šité přímo na míru“. V hlavním okně aplikace Windows
Fotogalerie nejprve musíte klepnout na vybraný obrázek levým tlačítkem myši (označit ho)
a následně z hlavní nabídky zvolit příkaz Upravit. Otevře se specializovaná nabídka s některými praktickými nástroji. Nyní můžete využívat následujících funkcí:




Automaticky upravit – automatické upravení zobrazené fotografie. Program se pokusí
sám určit, které úpravy jsou vhodné, a následně je aplikuje. Jedná se o funkci, kterou
využijí zejména začínající uživatelé. Jakmile tuto funkci zvolíte na právě otevřený obrázek, systém analyzuje barvy, kvalitu a další parametry, na jejichž základě sám provede
předdefinované nejlepší úpravy. Změny se nejprve promítnou pouze takříkajíc navenek,
takže není zapotřebí obávat se nevratné úpravy původního obrázku.
Expozice – dovoluje změnit expozici aktuálně zobrazené fotografie. Po klepnutí na tento příkaz si můžete vybrat z několika připravených nastavení a vylepšit tak své snímky.
Barva – základní úprava barev. Můžete si tak doladit barevný odstín otevřené fotografie
přesně podle svého vkusu nebo původně zamýšleného plánu fotografování. K dispozici
jsou předpřipravená nastavení.
Efekty – jak již samotný název této funkce napovídá, můžete jejím použitím dodat fotografii vybraný barevný nádech, kterým fotografii dáte jinou podobu.
Obrázek 6.9: Možnosti úprav právě otevřeného obrázku
Další práce s fotografiemi
Jakmile si fotografii upravíte podle své libosti, můžete s ní nakládat dále prostřednictvím
hlavního příkazového panelu v horní části okna s otevřeným obrázkem. Mezi nejčastější
akce patří následující:


Tisk – klasické vytištění otevřeného obrázku na připojenou tiskárnu, případně do souboru typu XPS. Vzhledem ke svému specifickému použití se aplikace Windows Fotogalerie chová mírně odlišně také při nastavení tisku, proto je odpovídajícímu postupu
dále věnována bližší pozornost.
Publikování na disku CD/DVD – rychlé vypálení dat na některé z těchto médií lze snadno provést pomocí příkazu Vytvořit → Vypálit disk DVD.
124
18.9.2012 13:15:03


Odeslání elektronickou poštou – slouží k tomu příkaz E-mail, aktuálně otevřený soubor
je do nové zprávy zahrnut v podobě přílohy.
Vytvoření online alba – nahrání fotek na Internet v rámci vašeho Live ID účtu.
Jak již bylo nastíněno v právě uvedeném výčtu základních operací, nastavení tisku se od této
funkce v ostatních aplikací více či méně odlišuje. První krok je přitom stejný: otevřete dialog pro odpovídající konfiguraci, a to prostřednictvím příkazu Tisk. Pro správné vytisknutí
je zapotřebí nastavit nemalé množství parametrů, které zajistí nejen správné umístění fotografie na stránku, ale také formát případného výstupu. Postupujte následujícím způsobem:
1. Pomocí prvních tří roletových nabídek postupně vyberte výstupní tiskárnu, formát
papíru a rozlišení.
Poznámka: Pokud zvolíte dostatečně vysoké rozlišení, bude se fotografie sice tisknout déle, ale zato v mnohem lepších detailech. Naopak při určení menšího rozlišení tisk proběhne
rychleji, ovšem některé části mohou být značně nekvalitní. Menším rozlišením také dochází
k výraznému šetření tiskové náplně.
2. V pravé části konfiguračního dialogu, která má podobu filmového pásu, určete rozměry
a umístění fotografií na papír. Zvolený formát se automaticky zobrazí k náhledu v hlavní
části okna tak, jak bude následně vytištěn.
Obrázek 6.10: Dialog pro nastavení tisku
125
18.9.2012 13:15:03
3. Volitelně máte ještě možnost nastavit počet kopií prostřednictvím položky Počet kopií
každého obrázku. Ať už tak provede či nikoliv, vlastní tisk se vždy zahájí stisknutím
tlačítka Tisk.
Tip: Při tisku fotografií lze nastavit ještě celou řadu doplňujících parametrů tisku, k čemuž
slouží odkaz Možnosti. Odpovídající konfigurace se však může odlišovat v závislosti na typu
a kvalitě tiskárny, proto zde není uveden žádný univerzální návod.
Střih a úprava domácího videa
s Windows Movie Maker
Podobně jako tomu bylo v případě představeného programu Windows Fotogalerie, byl také
původní součástí vybraných dřívějších Windows Movie Maker. Ve Windows 8 jej již nenajdete, nicméně díky balíku Windows Essentials jej můžete během pár okamžiků obdobně
přidat také do tohoto systému. Movie Maker je populární nástroj pro úpravu a střih převážně domácího videa.
Obrázek 6.11: Hlavní okno programu Windows Movie Maker
126
18.9.2012 13:15:04
Střih a úprava domácího videa s Windows Movie Maker
Ačkoliv se někomu může Windows Movie Maker svými funkcemi zdát mírně chudší oproti
profesionálním programům, je zapotřebí si uvědomit, komu má sloužit. Koncoví uživatelé
nepotřebují speciální a profesionální efekty, kterým stejně většina nerozumí, naopak uvítají
jednoduché funkce se snadným použitím – právě to je Windows Movie Maker.
V již nastíněné jednoduchosti se síla projevuje uceleným grafickým prostředím, kdy se uživateli všechny funkce dostávají přímo z hlavního okna. Není tak zapotřebí listovat desítkami
složitých dialogů (i když také v nich se dají nalézt zajímavé pokročilé možnosti), ale stačí
pouze párkrát poklepat myší na správnou možnost, správné tlačítko. Při prvním pohledu
na pracovní plochu aplikace Windows Movie Maker zaujme sekce pro přidání fotek a videí,
kterou právě k tomuto účelu použijte.
Pravá část okna zobrazuje všechny importované zdroje, se kterými dále pracujete a které
komponujete. Aktuálně vybraná položka má náhledové místo v levé sekci, kde se k ní zobrazují také některé podrobnější informace či možnosti – zde však záleží především na typu
právě zvoleného importovaného dokumentu.
Vytvoření jednoduchého filmu
Jak již bylo několikrát zmíněno, aplikace Windows Movie Maker velmi sází na snadnost
ovládání a jednoduchou tvorbu požadovaných videosekvencí. Není proto nutné zde detailně
uvádět a opisovat základní principy, raději bude uveden jednoduchý příklad tvorby krátkého
„němého“ filmu ze samostatných snímků.
1. Nejprve levým tlačítkem myši klepněte do sekce pro přidání fotek a videí, ve standardním systémovém dialogu pak otevře ty zdroje, které budou tvořit výsledný krátký film.
2. Obrázky a videosekvence ve správném pořadí uspořádejte v pravé části okna, a to technikou táhni a pusť (drag & drop). Zvolené části se zde automaticky zobrazí v podobě
menších náhledů.
3. Pro možnost výběru efektů přechodu klepněte levým tlačítkem myši na záložku Vizuální efekty, čímž se zobrazí dostupné varianty.
Poznámka: Náhledy přechodů plně vystihují výslednou vizuální podobu. V každém z těchto
obdélníčků je totiž možné vidět, jaké tvary zaujmou starý i nový snímek na požadované pozici.
4. Klepněte na obrázek nebo krátké video v seznamu zdrojů a klepnutím levým tlačítkem
myši na náhled přechodu jej tomuto zdroji přiřaďte.
127
18.9.2012 13:15:04
5. V sekci Sdílet na kartě Domů zvolte způsob prezentace a uložení svého výsledného díla.
Obrázek 6.12: Možnost přidání efektů
128
18.9.2012 13:15:04
KAPITOLA
Windows 8
v kanceláři
7
V této kapitole:
 Poznámkový blok
 WordPad
 Malování
 Kalkulačka
 Výstřižky

Operační systém Windows 8 přichází s celou řadou zabudovaných aplikací, které dokážou
posloužit jak při práci, tak zábavě. Výjimkou v tomto ohledu není ani podpora různých nástrojů pro kancelářské použití, jmenovitě se jedná především o následující doplňky:




Poznámkový blok – základní editor, který umožňuje rychlou a jednoduchou tvorbu
textů.
WordPad – pokročilý textový procesor vybavený možnostmi formátování textů.
Malování – bitmapový editor obrázků.
Kalkulačka – kalkulačka pro rychlé a přesné výpočty.
Právě těmto součástem Windows 8 se bude podrobně věnovat text této kapitoly, detailně
tedy zvládnete všechna potřebná nastavení a přípravu dokumentů i obrázků. Kromě toho
však v kancelářském prostředí nesmí chybět ani správně nastavená tiskárna, a tak se dozvíte
veškeré detaily i z této oblasti. Dokumenty snadno připravíte, upravíte, uložíte i vytisknete.
Poznámka: Velice často dochází k záměně či nesprávnému výkladu termínů textový editor a procesor. Textové editory dovolují text upravovat pouze bez formátování a ukládají jej
přesně v té podobě, v jaké byl napsán. Naproti tomu textové procesory podporují rozšířené
možnosti formátování textu i vkládání dalších objektů, tyto doplňky pak ukládají ve speciálně
strukturovaném formátu souboru.
Tiskový výstup je při práci s osobním počítačem stále nejčastěji používaným postupem, který
završuje tvorbu a modifikaci dat. Dobré ovládnutí tiskárny a využití všech možností, které
nabízí, proto patří k základní výbavě uživatele Windows 8 stejně, jako tomu bylo například
v dřívější kapitole o práci se soubory a složkami.
129
18.9.2012 13:15:04
KAPITOLA 7 Windows 8 v kanceláři
Používání tiskáren se nejen s příchodem operačního systému Windows 8, ale také již dřívějšími verzemi a postupným vývojem na poli počítačové techniky, výrazně změnilo. Především
se již používají takřka výhradně tiskárny inkoustové a laserové, barevný tisk není žádným
přepychem a rozvíjí se také podpora síťového tisku na jedné centrální síťové tiskárně. Uživatel by měl vědět nejen to, jak dokument na tiskárnu zaslat, ale měl by také znát možnosti řešení některých případných problémů, umět tiskárnu a její dokumenty do určité míry
spravovat. Hlavní okno pro administraci tiskáren můžete otevřít prostřednictvím příkazu
Zařízení a tiskárny, který zadejte v úvodní nabídce Start a následně zvolte stejnojmennou
možnost v sekci Nastavení.
Ruční přidání nové tiskárny
Novou tiskárnu můžete v odkazovaném okně přidat prostřednictvím tlačítka Přidat tiskárnu.
Ve skutečnosti se samozřejmě nejedná o přidání tiskárny jako takové, ale „pouze“ instalaci
odpovídacích ovladačů, které uživateli umožní s ní pracovat. Windows 8 zkontrolují místní
nastavení a prohledají i dostupná síťová připojení – pokud je tiskárna k dispozici, můžete ji
rychle přidat ze zobrazeného seznamu.
Často však aktuální tiskárna nebude přímo dostupná, a tak je pak zapotřebí ji přidat ručně.
Následujte odkaz Požadovaná tiskárna není v seznamu, čímž se zobrazí jednoduchý průvodce přidáním tiskárny s několika manuálními nastaveními. Počínejte si s jeho pomocí
následovně:
1. Nejprve určete, zda se chystáte nainstalovat lokální nebo síťovou tiskárnu, význam jednotlivých možností je tedy následující:




Přidat místní nebo síťovou tiskárnu pomocí ručního nastavení – lokální tiskárna,
která je připojena k počítači a bude jím obsluhována i konfigurována. Pamatujte
na to, že tato možnost pokrývá i síťové tiskárny, u nichž musíte ručně specifikovat
parametry, tedy nejsou k dispozici prostřednictvím standardního síťového sdílení
vložením názvu daného prostředku.
Vybrat sdílenou tiskárnu podle názvu – dovoluje do přilehlého textového pole
vložit přesnou cestu sdílené síťové tiskárny, případně ji najít v síti stisknutím tlačítka Procházet.
Přidat tiskárnu pomocí TCP/IP adresy nebo názvu hostitele – přidání již existující sdílené síťové tiskárny vložením jejího síťového názvu či IP adresy.
Přidat tiskárnu Bluetooth, bezdrátovou tiskárnu nebo tiskárnu zjistitelnou
v síti – dovoluje přidat specifické tiskárny, které jsou k dispozici méně tradičními
možnostmi připojení.
V případě, že zvolíte síťovou tiskárnu, musíte vybrat již existující (nakonfigurovanou
a sdílenou) tiskárnu. Další řádky se zaměří na častější případ instalace místní tiskár-
130
18.9.2012 13:15:04
ny – proto přepínačem zvolte možnost Přidat místní nebo síťovou tiskárnu pomocí
ručního nastavení.
2. Nyní volíte port, ke kterému je přidávaná tiskárna připojena. Požadovaný port určíte
umístěním přepínače do polohy Použít stávající port a poté jej nalistujete v přilehlé
roletové nabídce. Do další části průvodce se opět přeneste stisknutím tlačítka Další.
Obrázek 7.1: Výběr typu přidávané tiskárny
Obrázek 7.2: Výběr portu nově přidávané tiskárny
3. V obrazovce pojmenované Instalovat ovladač tiskárny nyní nalistujte název výrobce
a typ přidávané tiskárny. Pokud zde odpovídající údaje nenaleznete, můžete použít přímo originální ovladače (například z původního disku CD) po stisknutí tlačítka Z disku.
Do následující části se pak přenesete stisknutím tlačítka Další.
131
18.9.2012 13:15:04
4. V předposledním dialogu průvodce určete název tiskárny, a to ve stejnojmenném poli.
Jedná se o pojmenování tiskárny, jak bude vidět v různých dialozích. Systém Windows 8
automaticky nabízí její plný název, nicméně velice často se volí také jednoduše popisné
označení, například „tiskárna v pokoji“, „tisk první patro“ apod.
5. Po stisknutí tlačítka Další již systém Windows 8 zkopíruje potřebné soubory s ovladači. Pokud všechna nastavení byla korektní, můžete pak ihned tiskárnu začít používat.
Obrázek 7.3: Nastavení názvu tiskárny
Poznámkový blok
Program Poznámkový blok je velmi prostý textový editor. Umožňuje psát a opravovat text
a ukládat vytvořené texty v základním („čistém“, lze se také setkat s anglickým označením
„plain“) textovém formátu, který je čitelný jakoukoli jinou aplikací pro práci s texty. Neumí
texty nijak formátovat (kromě zalamování v konci okna, popř. podle velikosti stránky), nedokáže pracovat s vloženými objekty (obrázky, grafy, tabulky). Poznámkový blok však díky
tomu můžete s výhodou využít pro následující úkoly:



Přípravu surových textů, které budou dále zpracovány profesionálním programem.
Editaci různých konfiguračních souborů, kde je naopak jakékoli formátování na škodu
a kde vystupuje přednost rychle načítat i ukládat čistý textový formát bez jakýchkoli
řídících znaků.
Opravdu rychlé uložení dočasného textu, který v daném okamžiku nechcete zapomenout či ztratit.
Spuštění a základní práce se souborem
Aplikaci Poznámkový blok můžete spustit vložením příkazu notepad v úvodní nabídce Start.
Tím se otevře hlavní okno, do kterého je možné rovnou vkládat požadovaný text. V základním nastavení řádky nebudou automaticky ukončovány podle velikosti okna, tuto možnost
musíte nejprve aktivovat možností Formát → Zalamování řádků. Automatické zalamování
textu podle šířky okna nalézá uplatnění zejména v případě, kdy řádky přesahují aktuální velikost okna a při čtení by bylo zapotřebí neustále posouvat textový kurzor směrem vpravo.
132
18.9.2012 13:15:04
Poznámkový blok
Obrázek 7.4: Vytvořený text se zapnutým automatickým zalamováním řádků
Uložení vytvořeného textu nebo upraveného původního souboru nabízí příkaz Soubor →
Uložit, přičemž v odpovídajícím dialogu je možné nastavit cílovou složku, název souboru
i použité kódování (zobrazení znaků). Nově uložený soubor je automaticky doplněn o koncovku TXT. Pokud byste chtěli ukončit Poznámkový blok ještě před uložením modifikovaného souboru, zobrazí se výzva s upozorněním. Můžete na poslední chvíli zvolit, zda si
přejete provedené změny uložit (tlačítko Uložit) nebo naopak nikoliv (tlačítko Neukládat),
případně také přerušit probíhající ukončování Poznámkového bloku a vrátit se zpět k úpravě
textu (tlačítko Storno).
Obrázek 7.5: Varovný dialog s možností uložení souboru
Již existující textový soubor můžete v Poznámkovém bloku otevřít a předurčit k dalším
úpravám prostřednictvím příkazu Soubor → Otevřít. Při výběru opět platí, že čistě textové
soubory zpravidla mají koncovku TXT, nicméně například konfigurační soubory se vyznačují koncovkou INI či CFG. Jak již bylo předznamenáno dříve, aplikace Poznámkový blok
nedovoluje výrazně změny ve formátování upravovaného textu.
Umožňuje ale jednorázově přizpůsobit velikost i typ použitého písma: tyto změny se týkají pouze zobrazení na obrazovce počítače (neukládají se do souboru). Přesný postup je
následující:
1. Příkazem Formát → Písmo otevřete dialog s podrobnými nastaveními.
2. Požadovaný typ písma nastavte prostřednictvím položky Písmo, zkosení či tučný vzhled
pak pomocí Řez písma.
3. Velikost v obrazovkových bodech určete vybráním odpovídající hodnoty v nabídce
Velikost.
133
18.9.2012 13:15:04
4. Pro správné zobrazení českých znaků je zapotřebí mít nastaveno středoevropské kódování v roletové nabídce Skript.
Obrázek 7.6: Možnosti nastavení vlastností písma
Pokročilá práce s textovými soubory
Při úpravě textového souboru Poznámkový blok nabízí další doplňkové funkce, které dokážou
práci usnadnit a zefektivnit. V první řadě se jedná o možnost práce se systémovou schránkou, do které je možné libovolný označený text zkopírovat (Úpravy → Kopírovat, případně rychleji Ctrl + C), vyjmout (Úpravy → Vyjmout, respektive Ctrl + X) a zase jej z ní zpět
vložit (Úpravy → Vložit, případně Ctrl + V). Tím však možnosti pokročilé editace nekončí,
například stisknutím klávesy F5 lze vložit aktuální čas a datum. Poznámkový blok zvládá
také jednoduché vyhledávání částí textů, při němž si počínejte následovně:
1. Pomocí příkazu Úpravy → Najít otevřete odpovídající dialog.
2. V poli Najít se zadává text, který má být vyhledán – podporováno je vyhledávání od
kurzoru nahoru nebo dolů, slouží k tomu stejnojmenné přepínače.
3. Je-li text nalezen, je vybrán (zobrazen inverzně). Neexistuje-li zadaný text, Poznámkový
blok o tom informuje odpovídajícím dialogem.
134
18.9.2012 13:15:05
Poznámkový blok
Tlačítko Najít další umožňuje najít další výskyt zadaného textu. Můžete je rychle zvolit stiskem klávesy Enter a pohybovat se tak postupně po nalezených výskytech zadaného řetězce.
Pokud aktivujete možnost Rozlišovat malá a velká písmena, bude při hledání textu brána
v potaz velikost písmen. Například při hledání slova máma pak tedy nebude nalezeno slovo Máma.
Příkaz hlavní nabídky Úpravy → Najít další (též klávesa F3) slouží k rychlému nalezení textu, který byl hledán předtím; neobjeví se již žádný dialog a je ihned vyhledáván text. Pokud
je nalezen, dojde k jeho zvýraznění, v opačném případě Poznámkový blok informuje, že se
v zadaném směru žádný takovýto text nevyskytuje.
Obrázek 7.7: Dialog pro hledání zadaného textu
Pomocí Poznámkového bloku také můžete automaticky nahradit nalezené texty, a to prostřednictvím příkazu Najít → Nahradit (odpovídající klávesovou zkratkou je Ctrl + H).
Dialog je podobný tomu pro vyhledání – jen s tím rozdílem, že umí nalezený text nahradit
tím, který vepíšete do textového pole Nahradit. Samotné hledání zahájíte stisknutím tlačítka
Najít další, pro následné nahrazení nalezeného textu slouží tlačítko nazvané Nahradit. Automatické nahrazení všech výskytů hledaného řetězce (bez ručního potvrzování) je možné
provést stisknutím tlačítka Nahradit vše.
Obrázek 7.8: Dialog pro hledání a nahrazení zadaného textu
Nastavení vzhledu stránky a tisk dokumentu
Textové soubory můžete přímo z Poznámkového bloku také tisknout, a to prostřednictvím
příkazu Soubor → Tisk. Ještě předtím však v řadě případů může být užitečné nastavit vzhled
135
18.9.2012 13:15:05
stránky podle konkrétního dokumentu – například pro tisk adres na obálku je zapotřebí jiný
formát stránky než v případě klasického listu A4.
Obrázek 7.9: Nastavení vzhledu stránky
Pro nastavení vzhledu stránky následujte příkaz Soubor → Vzhled stránky, čímž se otevře
odpovídající dialog. Skupina možností Papír dovoluje nastavit požadovanou velikost papíru
(Velikost) i zdroj v případě více podavačů (Zdroj). Jednotlivé možnosti a spektrum nabízených parametrů těchto nabídek se liší v závislosti na použité tiskárně.
Skupina možností Orientace dovoluje určit, zda tisk bude probíhat nastojato (Na výšku),
nebo naopak naležato (Na šířku). Většina běžných dokumentů tisknutých na stránku velikosti A4 vyžaduje prvně jmenovanou variantu. Skupina voleb nazvaná Okraje dovoluje
nastavit okraje dané stránky po všech čtyřech stranách papíru. Hodnoty zde zadávejte bez
délkových jednotek, automaticky se totiž zpracovávají jako milimetry.
Nejníže umístěná textová pole Záhlaví a Zápatí dovolují po řadě nastavit záhlaví a zápatí
každé stránky. Odpovídající texty přitom nejsou omezeny pouze na stejné řetězce, nýbrž
mohou obsahovat následující proměnné:






&d – vloží aktuální datum,
&t – vloží aktuální čas,
&p – vloží číslo stránky,
&f – přidá název právě tisknutého textového souboru,
&& – vloží symbol ampersand (&),
&l, &c, &r – zarovná záhlaví či zápatí vlevo (&l), na střed (&c) nebo vpravo (&r).
136
18.9.2012 13:15:05
WordPad
Pokud tedy do textového pole Záhlaví zadáte formátovací řetězec Stránka &p vytištěna dne
&d v &t hodin, do záhlaví každé tisknuté stránky se na odpovídající pozice vloží číslo aktuální stránky (proměnná &p), dále datum (proměnná &d) a také přesný čas (proměnná &t).
Dopad všech provedených změn na výsledný vzhled stránky můžete kontrolovat v pravé sekci nazvané Náhled. Bez ohledu na to, zda budou potvrzeny (OK), nebo zamítnuty (Zrušit),
můžete přejít k tisku textového souboru příkazem hlavní nabídky Soubor → Tisk, případně
rychleji stisknutím klávesové zkratky Ctrl + P. V obou případech dojde k otevření specializovaného dialogu.
Skupina možností Výběr tiskárny dovoluje nastavit použití konkrétní tiskárny a její vlastnosti. V seznamu se vždy nachází položka Microsoft XPS Document Document, což je speciální ovladač pro výstup do souborů typu XPS. Informace vybrané tiskárny dále doplňují
údaje o aktuálním stavu (Stav) a umístění (Umístění) a může zde být také jakýkoli popis
(Komentář). Bližší informace o možnostech tisku a konfiguraci jednotlivých tiskáren byly
popsány dříve v této kapitole.
Poznámka: Dokumenty XPS (XML Paper Specification) představují speciální formát ukládání do souborů. Jedná se o formát, který by měl konkurovat velmi rozšířenému formátu PDF.
WordPad
Aplikace WordPad reprezentuje jednoduchý textový procesor, pomocí něhož můžete vytvářet i upravovat texty doplněné o základní formátovací prvky. WordPad spusťte například
prostřednictvím úvodní nabídky Start, stačí vložit její název a vybrat ji mezi aplikacemi
klepnutím levým tlačítkem myši.
Vytvoření dokumentu
WordPad oproti Poznámkovému bloku obsahuje již poměrně bohaté ovládací prvky: dva
panely nástrojů, pravítko a stavovou řádku. Jakmile se program otevře, je možné (stejně jako
v Poznámkovém bloku) začít práci – psát text, otevřít a editovat existující dokument, ale také
například vkládat obrázky či další objekty. Na rozdíl od Poznámkového bloku poskytuje aplikace WordPad celou řadu důležitých možností již přímo prostřednictvím panelů nástrojů,
nemusíte zdlouhavě prohledávat jednotlivé příkazy hlavní nabídky.
Formátování textu patří do skupiny velice často využívaných funkcí, proto je již přímo v hlavním okně aplikace WordPad zobrazen odpovídající panel nástrojů. Přehled jednotlivých
položek vidíte na obrázku a jejich význam je velice zřejmý. Jedná se o podobné ovládání, na
jaké můžete být zvyklí z kancelářského balíku Microsoft Office verze 2007 a vyšší, také sem
se totiž přenesl styl nazvaný ribbon.
137
18.9.2012 13:15:05
Tip: Pokud byste si někdy nebyli jisti, jaký význam která položka má, nemusíte zdlouhavě listovat nápovědou. Stačí, abyste umístili ukazatel myši nad daný prvek a bez klepnutí na něj
takto chvilku setrvali. V bublinové nápovědě se rychle zobrazí název položky.
Obrázek 7.10: Hlavní okno programu WordPad
Pomocí sekce Písmo karty Domů můžete rychle zvolit požadovaný vzhled písma. Pokud je
přitom označen blok upravovaného textu, aplikuje se změna právě na tuto oblast. Naopak
při běžném psaní budou změny aplikovány od aktuální pozice textového kurzoru dále. Stejné pravidlo rozsahu použití změněného formátování se týká také klepnutí levým tlačítkem
myši na tlačítko pro tučné písmo, kurzivu a podtržené písmo.
Tvorba výčtů s odrážkami
Sekce Odstavec na kartě Domů dovoluje mimo zarovnání textu zapnout (respektive naopak
vypnout) zobrazování odrážek. Odrážky výrazně zvyšují přehlednost ve strukturovaných
dokumentech, například při uvádění jednotlivých položek různých výčtů apod. Aplikace
WordPad zahrnuje pouze jedinou grafickou odrážku, jež má podobu plného terčíku, jinak
můžete zvolit seznamové uspořádání A, B, C apod.
Tip: Základní parametry textu (jmenovitě styly písma, odrážek a odstavce) také můžete zpřístupnit prostřednictvím místní nabídky, kterou zobrazíte klepnutím pravým tlačítkem myši
do oblasti textu.
138
18.9.2012 13:15:05
WordPad
Obrázek 7.11: Výčet s automaticky vkládanými grafickými odrážkami
Pokročilé možnosti formátování textu
Nastavení formátu písma v aplikaci WordPad neopomíjí ani speciálnější efekty, takže skupina voleb pokrývá varianty přeškrtnutých (Přeškrtnuté) či podtržených (Podtržené) znaků.
Pomocí ikony zvýrazňovače máte možnost nastavit pozadí textu, název této funkce je tedy
více než výstižný. Konečně poslední možností v dané skupině je Barva textu, jež dovoluje
nastavit barvu jednotlivých znaků. Jmenovaná roletová nabídka umožňuje zvolit barvu velice intuitivně, protože se kromě názvu zobrazí také barevný náhled odpovídajícího odstínu.
Při detailním nastavení formátování aktuálního textu může být praktické určit doplňující
parametry odstavce, tedy prostřednictvím jediného obsáhlého dialogu namísto zjednodušeného panelu nástrojů. K tomuto účelu vám v aplikaci WordPad na výchozí kartě poslouží
dialog, který otevřete klepnutím na danou ikonu v sekci Odstavec. Zde pak máte následující možnosti:


Odsazení – určuje velikost „odskoku“ textu od vybraných okrajů. Výchozí hodnotou
jsou zde centimetry, můžete se tak v dokumentu podle správné velikosti orientovat zobrazením pravítka. Nastavit můžete odsazení vlevo, vpravo a speciální odsazení pouze
pro první řádek.
Proložení řádků – pomocí roletové nabídky Řádkování máte možnost nastavit, jaká
mezera bude použita mezi jednotlivými řádky souvislého bloku textu. Jedná se o relativní míru, nemá tedy žádné jednotky: hodnota 1 odpovídá jakoby nulovému řádkování (i zde je samozřejmě mírná mezera použita), naproti tomu hodnota 2 zobrazí
dvojnásobnou mezeru vzhledem k výchozí. Speciální možností je zde Přidat za každý
139
18.9.2012 13:15:05

odstavec mezeru o velikosti 10 bodů, kterou byste měli mít aktivovanou. Zajistíte tak
vložení větší mezery za každý odstavec a zlepšíte čitelnost delšího textu.
Zarovnání – touto roletovou nabídkou nastavte, kam má být text na stránce zarovnán;
k dispozici máte výmluvně pojmenované varianty Vlevo, Vpravo, Na střed a Do bloku.
Obrázek 7.12: Detailní možnosti nastavení vlastností odstavce
Vložení dalších objektů do dokumentu
V aplikaci WordPad máte k dispozici také možnost vložení dalších objektů, což představuje
výraznou přednost ve srovnání s nástrojem Poznámkový blok. Slouží k tomu sekce Vložit
na výchozí kartě, v níž máte k dispozici možnosti vložení obrázku, obrázku vytvořeného
pomocí programu Malování, data a času, případně libovolného dalšího objektu. V případě
posledně zmíněné možnosti vložení jiného objektu stiskněte tlačítko Vložit objekt a pomocí
hlavního přepínače nejprve zvolte zdroj objektu:


vložení nově vytvořeného (je zavolána asociovaná aplikace) skrze přepínač Nový,
vložení objektu z již existujícího souboru (Ze souboru).
Přilehlý seznam Typ objektu zobrazuje výčet dostupných objektů. Jeho velikost a konkrétní
hodnoty závisí na spektru nainstalovaných aplikací. Pro vložení nového objektu stačí zvolit možnost Nový a v seznamu Typ objektu zvolit požadovaný druh. Podobně také vložení
objektu z již existujícího souboru probíhá zvolením možnosti Ze souboru a specifikováním
odpovídajícího souboru v textovém poli Soubor. Pokud neznáte přesnou cestu, můžete využít služeb tlačítka Procházet pro listování obsahem disku.
140
18.9.2012 13:15:05
WordPad
Obrázek 7.13: Dialog pro vložení objektu do dokumentu
Poznámka: Dialog Vložit objekt kromě prostého vložení objektu dovoluje také zahrnutí
pouhého odkazu na externí soubor – tuto možnost aktivujete zaškrtnutím možnosti Propojit.
Do textového dokumentu se pak neukládá externí objekt jako takový, nýbrž pouze odkaz na
něj. Nespornou výhodou je menší výsledná velikost dokumentu, odkaz na objekt však musí
být platný vždy při otevření.
Obrázek 7.14: Výběr formátu vkládaného data a času
141
18.9.2012 13:15:05
Textový procesor WordPad rychle a snadno nabízí také možnost vložení aktuálního data
a času do právě upravovaného dokumentu. Slouží k tomu příkaz Datum a čas ve skupině
možností Vložit, jehož zvolení vyústí v otevření samostatného dialogu. Můžete tak zvolit,
který formát vám vyhovuje, a své rozhodnutí potvrdit stisknutím tlačítka OK. Aktuální čas
a datum se do dokumentu vloží na aktuální pozici kurzoru.
Zobrazení dokumentu
Specifické možnosti zobrazení zpřístupňuje karta Zobrazení v hlavní nabídce, kde je možné
aktivací kontrolovat některé rozšiřující volby. Jmenovitě se jedná o následující zaškrtávací
políčka (zatržení znamená zapnutí, bez zatržítka znamená vypnutí vlastnosti):


Pravítko – zapíná/vypíná zobrazení pravítka těsně nad textem.
Stavový řádek – zapíná/vypíná zobrazení stavového řádku v dolní části obrazovky.
V další sekci navíc můžete zvolit jednotky, které budou zobrazeny v pravítku, nejčastěji tedy
využijete centimetry. Sekce Zalamování řádků řídí zalamování textu na obrazovce. Možnosti
pokrývají:



Nezalamovat – bez zalamování, text se „táhne“ po jedné dlouhé řádce.
Zalamovat podle okna – zalomení na nový řádek, jakmile se docílí konce pracovního
okna.
Zalamovat podle pravítka – zalomení na nový řádek bude provedeno, když se dosáhne konce pravítka.
Obrázek 7.15: Možnosti úpravy použitého zobrazení dokumentu
Pomocí sekce Lupa můžete změnit velikost pohledu na stránku, a to prostřednictvím možností Přiblížit, Oddálit a 100 %. Posledně jmenovaná možnost zajistí, že se dokument zobrazí v poměru 1:1, tedy s použitím všech aktuálních velikostí objektů a písma. Vždy mějte
na paměti, že změny těchto hodnot se projeví pouze v pohledu na dokument, parametry
samotných prvků zůstanou netknuty.
Odeslání a tisk dokumentu
Zajímavým příkazem hlavní nabídky v levém horním rohu je přímé zaslání souboru e-mailem zadanému příjemci (využívá k tomu standardního poštovního klienta). Z dalších užitečných příkazů hlavní nabídky vyčnívá náhled tisku, jenž se skrývá pod volbou Tisk → Náhled.
142
18.9.2012 13:15:05
WordPad
Náhled ukazuje stylizované stránky papíru (s nadefinovanými okraji a proporcemi stran)
s tiskem, který se na nich objeví. Panel nabízí několik tlačítek, jejichž význam je následující:




Tisk – spustí průvodce nastavením tiskárny.
Další stránka / Předchozí stránka – listuje stranami dokumentu dopředu a dozadu.
Můžete také jednodušeji použít standardní klávesy Page Up a Page Down.
Jedna stránka, resp. Dvě stránky – jelikož jsou stránky obvykle řazeny na výšku, můžete
si tímto přepínačem nechat zobrazit současně dvě tiskové strany vedle sebe.
Zavřít náhled – uzavírá náhled tisku, ekvivalentně lze též provést stisknutím klávesy Esc.
Obrázek 7.16: Náhled stránky před tiskem
Pokud navíc ještě před tiskem klepnete na tlačítko Vzhled stránky, můžete detailně nastavit
všechny důležité prvky umístění dokumentu na stránku. Skupina možností Papír dovoluje
nastavit požadovanou velikost papíru i zdroj, jednotlivé možnosti a spektrum nabízených
parametrů těchto nabídek se liší v závislosti na použité tiskárně. Skupina možností Orientace dovoluje určit, zda tisk bude probíhat na výšku, nebo naopak na šířku. Většina běžných
dokumentů tisknutých na stránku velikosti A4 vyžaduje prvně jmenovanou variantu. Skupina voleb nazvaná Okraje dovoluje nastavit okraje dané stránky po všech čtyřech stranách
papíru. Hodnoty zde zadávejte bez délkových jednotek, automaticky se totiž zpracovávají
jako milimetry.
143
18.9.2012 13:15:05
Tip: Tisknete-li dokument o větším počtu stránek, můžete s výhodou aktivovat přilehlé pole
Tisknout čísla stránek, které zajistí umístění pořadového čísla na každou z nich.
Obrázek 7.17: Nastavení vlastností stránky
Malování
Pokud své dokumenty potřebujete doplnit o efektní kresby či schémata, můžete k tomu využít aplikace Malování, jež je standardní součástí systému Windows 8. Spustíte ji prostřednictvím příkazu mspaint. Ještě před zahájením vlastní práce byste si měli uvědomit, že se
jedná o bitmapový editor obrázků, který oproti svým vektorovým konkurentům nedovoluje vytvářet například velikostně upravitelné obrázky (tedy upravitelné bez ztráty kvality).
Poznámka: Vektorové programy tvoří obrázky pomocí „inteligentních“ objektů, jako jsou
úsečky, kružnice, texty atd. Bitmapové obrázky naopak pracují stejně jako malíř s plátnem
a paletou: na podklad se nanáší barvy různými štětci či sprejem apod. Dá se například mazat,
nicméně o nějakých objektech, které je možné uchopovat a modifikovat, nemůže být ani
řeči. Aplikace Malování tedy reprezentuje právě kategorii bitmapových grafických editorů.
144
18.9.2012 13:15:05
Malování
Obrázek 7.18: Hlavní okno programu Malování s otevřeným obrázkem
Nástroje pro tvorbu obrázků
Aplikace Malování poskytuje všechny kreslicí nástroje prostřednictvím ikon v panelu nástrojů, který najdete v horní části hlavního okna. Obecně se jedná o všechny potřebné pomůcky
například pro tvorbu různobarevných čar, n-úhelníků či zvětšování i vyplňování již existujících ploch. S každým nástrojem se v okně programu Malování pracuje v podstatě stejně.
Kurzor reprezentuje hrot nástroje; tento hrot je zvednutý („nedotýká se papíru“), není-li levé
tlačítko myši stisknuté, a dotkne se papíru v okamžiku, kdy uživatel tlačítko stiskne. Význam
jednotlivých nástrojů je následující:



Vybrat – jedná se o základní nástroj, který vám dovoluje vybrat libovolnou část obrázku, a tím ji předurčit k dalšímu zpracování v podobě přesunutí, vyjmutí, zkopírování
apod. V nabídce najdete Obdélníkový výběr a Volný výběr, což jsou základní možnosti.
Kromě toho ale můžete využít i příkazy Vybrat vše pro kompletní označení, Invertovat
výběr pro změnu výběr doplňkem k aktuálně vybrané oblasti nebo Průhledný výběr
s ohledem na aktuální barvu pozadí.
Guma – pomocí tohoto nástroje máte možnost doslova „vygumovat“ libovolné části
obrázku, tedy je nahradit zvolenou barvou pozadí. Zmiňované gumování přitom probíhá velice jednoduše tak, že při stisknutém levém tlačítku myši je odpovídající část
obrázku mazána. Pomocí nabídky Guma navíc můžete nastavit velikost čtvercového
tvaru aktivní plochy pro gumování.
Vyplnit barvou – symbol plechovky u tohoto nástroje je více než příhodný, jedná se totiž
o barevné vyplnění nejbližší uzavřené plochy. Za použitý odstín lze zvolit jak barvu popředí (klepnutím levým tlačítkem myši), tak pozadí (klepnutím pravým tlačítkem myši).
145
18.9.2012 13:15:06


Volba barev – slouží pro nastavení aktuálního barevného odstínu přímo z obrázku. Po
zvolení tohoto nástroje v obrázku klepněte na tu barvu, kterou chce nastavit jako aktuální (pro použití v dalších kreslicích nástrojích). Jedná-li se přitom o klepnutí levým
tlačítkem myši, barva bude zvolena jako odstín pro popředí, naopak klepnutí pravým
tlačítkem myši zajistí nastavení barvy pro pozadí.
Lupa – při kreslení složitějších obrázků může být užitečné, abyste si vybranou oblast
přiblížili. Právě k tomuto účelu slouží nástroj pojmenovaný Lupa. Klepnutím levým
tlačítkem myši obrázek zvětšíte, pravým naopak zmenšíte.
Tip: Nástroj Lupa nachází užitečné uplatnění zejména ve dvou případech. Zvětšení slouží
pro detailní úpravu drobných částí obrázku (například retušování částí fotografií), naopak
zmenšení poskytuje přehledné zobrazení obrázků s vysokým rozlišením, které by se jinak na
plochu monitoru vůbec nevešly.



Tužka – také název tohoto nástroje plně vystihuje jeho účel. Při stisknutí levého tlačítka myši můžete kreslit aktuální barvou popředí, na tvar takto vytvořeného obrazce
se přitom nekladou vůbec žádná omezení. Podobně jako je tomu u většiny nástrojů,
také Tužka dovoluje stisknutým pravým tlačítkem myši kreslit aktuální barvou pozadí.
Štětce – jedná se o nástroj, jenž lze do určité míry považovat za pokročilejší variantu
předchozího. Při kreslení od ruky totiž můžete navíc používat různé tloušťky štětce,
tvary i zkosení vytvářené čáry – to vše zpřístupňují odpovídající možnosti v přilehlé
části panelu nástrojů.
Text – dovoluje obohatit grafický výtvor o libovolný text, a to kterýmkoliv v systému
dostupným písmem. Postup při vkládání textu do obrázku je následující:
1. Levým tlačítkem myši klepněte na symbol písmene A v panelu nástrojů.
2. Klepnutím do požadovaného bodu umístění textu v obrázku dojde ke zobrazení nejen textového políčka, ale také karty Text pro nastavení parametrů použitého písma.
3. Po zvolení podoby písma na kartě Text můžete zadávat text odpovídajícího vzhledu přímo do obrázku.
4. Během psaní se políčko s textem chová jako výběr, můžete tedy měnit jeho velikost,
případně s ním libovolně pohybovat po obrázku.
5. Vkládání textu ukončete klepnutím myší kamkoliv mimo políčko úprav textu.
Důležité: Nově vkládaný text se po klepnutí mimo editační políčko automaticky převede na
obrázek, tedy pouze shluk pixelů. Nepříliš příjemným důsledkem tak je to, že jej v budoucnu
nelze opět „textově“ upravovat.

Úsečka – jednoduchý nástroj pro kreslení úsečky. Klepnutím levým tlačítkem myši určíte výchozí bod, při stálém stisknutí pak můžete určit směr a délku kreslené úsečky.
Po uvolnění levého tlačítka myši se úsečka natrvalo přidá do obrázku. Opět platí, že
146
18.9.2012 13:15:06
Malování
stisknutí levého tlačítka myši zajistí kreslení barvou popředí, naopak pravým tlačítkem
uživatel může úsečku vytvořit v aktuální barvě pozadí. Tloušťku úsečky můžete volit
klepnutím na jednu z možností v části Velikost.
Obrázek 7.19: Vložení textu do stávajícího obrázku

Křivka – velmi zajímavý nástroj, umožňující zadávat kreslení hladké křivky. Postup
kreslení je následující:
1. Nejprve zadejte počáteční a koncový bod hladké čáry za současného držení levého tlačítka myši.
2. Aplikace Malování provede propojení počátečního a koncového bodu úsečkou.
3. Zadejte třetí a čtvrtý vrchol křivky, ležící mezi těmito dvěma body. Tyto body můžete zadávat tažením (se stisknutým tlačítkem myši), přičemž aplikace Malování
automaticky „přihýbá“ křivku tak, aby byla hladká.
4. Také v případě kreslení nástrojem Křivka můžete volit standardně barvu popředí
a pozadí, stejně jako pět tloušťek vytvářené křivky.

Obdélník – pomocí tohoto nástroje můžete vytvářet obdélník, a to jak obrysový, tak
vyplněný. Pro obrys je použita barva popředí, výplň pak určuje aktuální barva pozadí.
Poněkud speciální možností je vytvoření obdélníku bez okrajové čáry, jenž se na pohled neliší od obdélníku majícího stejnou barvu okraje i výplně. Při kreslení kterékoliv
z uvedených variant obdélníků určíte výchozí roh stisknutím levého tlačítka myši a dokreslení ukončíte jeho uvolněním.
Tip: Tloušťku obrysové čáry při kreslení obdélníku můžete určit předchozím zvolením v nabídce Velikost. Pro vytvoření čtverce zase stačí při kreslení podržet stisknutou klávesu Shift.

Mnohoúhelník – slouží pro kreslení libovolně tvarovaných mnohoúhelníků. Tloušťku
obrysové čáry určuje aktuální nastavení v sekci Velikost, odstín čáry se přejímá z aktuální
barvy popředí a odstín výplně zase podle barvy pozadí. Postup kreslení mnohoúhelníku
je následující:
147
18.9.2012 13:15:06
1. V panelu nástrojů levým tlačítkem myši klepněte v nabídce Tvary na ikonu
mnohoúhelníku.
2. Výchozí bod nově kresleného mnohoúhelníku do obrázku vložte stisknutím levého
tlačítka myši a současným pohybem myši – tak vznikne první čára obrysu.
3. Každá další čára se automaticky vytváří z bodu ukončení poslední čáry a její druhý
bod určíte klepnutím levým tlačítkem myši.
4. Kreslení mnohoúhelníku dokončete tažením posledně tvořené čáry zpět do výchozího bodu.
Obrázek 7.20: Nakreslený mnohoúhelník
Tip: Vytvoření mnohoúhelníku obsahujícího pouze úhly 45º a 90º je možné při současném
stisknutí klávesy Shift.

Elipsa – tento nástroj vám dovoluje kreslit elipsy rozličných velikostí, při současném podržení stisknuté klávesy Shift je navíc možné kreslit kružnice a kruhy (které vlastně skutečně nejsou ničím jiným než speciálním typem elipsy). Tvorba elipsy probíhá tažením
ukazatele myši přesně tak, jako byste kreslili běžnou úsečku, rozdíl zde je však v tom, že
zároveň můžete vidět předběžný tvar elipsy, který se mění v závislosti na pohybu myší.
Barvu popředí a pozadí můžete jednoduše zvolit prostřednictvím panelu barev, který se
nachází přímo v hlavním panelu nástrojů na výchozí kartě. Máte možnost vybrat barvu
popředí po klepnutí levým tlačítkem myši na položku Barva 1, naopak barva pozadí se ur-
148
18.9.2012 13:15:06
Malování
čuje po klepnutím na Barva 2. Pokud by vám nevyhovoval ani jeden z předpřipravených
odstínů, klepnutím na Upravit barvy můžete otevřít stejnojmenný dialog, který umožňuje
namíchání libovolného.
Výběr, úprava a použití barev
V části Základní barvy jsou zobrazeny pevně předvolené barvy, které můžete používat. Pod
nimi se nachází sekce Vlastní, kde definice odstínu barev je zcela otevřená. Po stisknutí tlačítka Vlastní barvy se okno roztáhne doprava a můžete barvu vybrat zcela libovolně. Takto
nově namíchanou barvu pak můžete tlačítkem Přidat do vlastních barev umístit do seznamu barev nebo rovnou tlačítkem OK aplikovat pro kreslení. V barevné paletě okna Upravit
je míchání barev velice jednoduché:
1. Pro přibližný odstín nastavte kurzor ve tvaru terčíku nad danou barvu.
2. Jemné doladění proveďte pomocí jezdce umístěného vpravo.
3. Prostřednictvím polí Odstín, Sytost a Jas navíc můžete číselně specifikovat odpovídající hodnoty.
Obrázek 7.21: Dialog pro úpravu barev
Tip: Pro rychlé určení libovolné barvy slouží textová pole Červená, Zelená a Modrá. V nich
je možné nastavit podíl jednotlivých složek (červená, zelená, modrá) modelu RGB, a to zadáním hodnot v rozsahu 0 až 255.
149
18.9.2012 13:15:06
Pokročilé úpravy obrázku
Některé užitečné funkce pro změnu vlastností obrázku nejsou dostupné v právě popsaných
sekcích, ale například v kategorii Obrázek hlavního panelu nástrojů. V praxi můžete často
využít zejména následující možnosti:



Otočit či překlopit – tento příkaz umožňuje obrázek otočit o určitý úhel (90, 180 nebo
270 stupňů), případně překlopit podle vodorovné či svislé osy. Daná akce je provedena buď s aktuálním výběrem, nebo celým obrázkem (pokud není žádná část vybrána).
Změnit velikost a zkosit – tento příkaz otevírá specializovaný dialog, jehož jednotlivými
položkami je možné intuitivně změnit velikost proporce obrázku, případně jej zešikmit.
Opět platí, že odpovídající akce je provedena buď s aktuálním výběrem, nebo naopak
celým s obrázkem v případě, kdy žádnou část nevyberete.
Překlopit – užitečná funkce, která z vybrané části vytvoří zcela nový obrázek.
Obrázek 7.22: Nabídka otočení obrázku
Pokud otevřete hlavní nabídku programu pomocí k tomu určené ikony v levém horním rohu
a následujete odkaz Vlastnosti, získáte další možnosti nastavení, které se vztahují k hlavním vlastnostem aktuálně upravovaného obrázku. Pomocí přepínače Jednotky zde nastavte,
v jakých jednotkách mají být zobrazeny jednotlivé míry, jednoduchým přepínačem Barvy
pak zvolte, zda má být obrázek barevný nebo černobílý. Konečně pomocí polí Šířka a Výška
máte možnost určit, jak veliký obrázek bude.
Důležité: Při změně formátu v právě popsaném dialogu byste se měli mít na pozoru, jelikož
přechod od barevného zpracování k černobílému změní barevnou paletu přímo v souboru
a tuto akci v Malování nelze vrátit zpět.
150
18.9.2012 13:15:06
Malování
Obrázek 7.23: Nastavení vlastností obrázku
Uložení a tisk obrázku
Pomocí hlavní nabídky programu Malování, kterou otevřete klepnutím levým tlačítkem myši
na ikonu v levém horním rohu okna, můžete vytvářet nové obrázky, ukládat právě upravované, ale také například načítat z připojeného skeneru. Stručné shrnutí nejdůležitějších funkcí
nabízených prostřednictvím nabídky je takovéto:






Nový – vytvoří nový obrázek, tedy bílou plochu přednastavených rozměrů.
Otevřít – načte obrázek z již existujícího souboru.
Uložit – uloží aktuálně upravovaný obrázek.
Uložit jako – ještě před uložením právě upravovaného obrázku dovoluje zvolit jeho
název a grafický formát.
Skener nebo fotoaparát – umožňuje načíst obrázek z připojeného skeneru nebo digitálního fotoaparátu.
Nastavit jako pozadí plochy (Vyplnit / Vedle sebe / Na střed) – nastaví právě upravovaný obrázek jako pozadí plochy. Máte na výběr z dlaždicového zobrazení (Vedle
sebe), prostého umístění na střed (Na střed) a roztažení na aktuální velikost (Vyplnit).
V případě možnosti uložení obrázku je nabízeno hned několik grafických formátů. Ty se
vzájemně odlišují jednak velikostí výsledného souboru, jednak také kvalitou zachycených
detailů. Podrobné ucelené srovnání přináší následující tabulka.
151
18.9.2012 13:15:06
Tabulka 7.1: Grafické formáty podporované programem Malování
Formát
Popis
Černobílý rastr
Bitmapový soubor formátu BMP, který ukládá aktuální obrázek v černobílém barevném
provedení. Výhodou je malá velikost výsledného souboru, avšak černobílého formátu
můžete použít pouze ve výjimečných případech.
16barevný rastr
Slouží pro uložení obrázku ve formátu BMP, přičemž použito je šestnáct barev. Tohoto formátu lze opět využít pouze vy výjimečných případech (například jednoduchých
kresbách), naopak pro fotografie nebo další obrázky s mnoha barvami je nevhodný.
256barevný rastr
Představuje kompromis mezi velikostí souboru formátu BMP a detailem použitých barev. Můžete jej použít zejména u obrázků s málo detailními barevnými přechody.
24bitový rastr
Plně barevný obrázek ve formátu BMP, který věrně uloží všechny barvy, ovšem za cenu
nesrovnatelně větší velikosti výsledného souboru. Při dostatečné kapacitě úložného
média je 24bitový rastr vhodný i pro ukládání detailních fotografií.
JPEG
Komprimovaný grafický formát, který obrázek uloží sice v menší velikosti, avšak za cenu
mírně snížené kvality (dochází například k rozostření jinak přímých hran).
GIF
Grafický formát s menší barevnou hloubkou, jenž díky malé velikosti výsledného souboru nalézá uplatnění především na webových stránkách.
TIFF
Nekomprimovaný formát s vysokými detaily a plnou barevnou hloubkou, typická je pro
něj ale velká velikost výsledného souboru.
PNG
Často používaný formát obrázků, který díky bezztrátové kompresi ukládá obrázky do
malých souborů i v plné barevné hloubce.
Před případným tiskem stránky byste měli nejprve nastavit související parametry, a tedy si
zajistit dobrý výsledek i umístění obrázku na papíru. První kroky by proto měly směřovat
k určení vlastností stránky, k čemuž slouží příkaz Tisk → Vzhled stránky v hlavní nabídce.
Nastavení základních parametrů vzhledu stránky pak provedete následovně:
1. Zvolte formát papíru prostřednictvím roletové nabídky Formát a v další roletové nabídce Zdroj nastavte možnost Automaticky vybrat.
2. Ve skupině možností Orientace určete, zda tisk bude probíhat nastojato (Na výšku),
nebo naopak naležato (Na šířku).
3. Pomocí textových polí Vlevo, Vpravo, Nahoře a Dole ve skupině možností Okraje
můžete určit velikost okrajů po všech čtyřech stranách. Hodnoty se přitom zadávají bez
jednotek, automaticky jsou totiž zpracovány jako milimetry.
4. Pro vzhledově lepší umístění na stránku můžete zatržením políček Vodorovně nebo
Svisle zajistit zarovnání na střed v daných směrech.
5. Můžete také provést změnu velikosti pomocí textového pole Upravit na, kde je zadaná
hodnota chápána jako procentuální měřítko ve srovnání s originálem.
152
18.9.2012 13:15:06
Malování
Obrázek 7.24: Nastavení vzhledu stránky
Důležité: Při nastavení změny velikosti se musíte mít na pozoru, jelikož přílišné zvětšení
může zapříčinit známé „kostičkování“ obrázku. Naopak nadměrné zmenšení dokáže při tisku
potlačit celou řadu detailů.
Ještě před tiskem si můžete detailně prohlédnout stránku v takovém zobrazení, jak bude
vypadat po vytištění. Právě k tomuto účelu slouží příkaz Tisk |Náhled v hlavní nabídce,
který zajistí otevření specializovaného dialogu. Náhled ukazuje stylizované stránky papíru
(s nadefinovanými okraji a proporcemi stran) s tiskem, který se na nich objeví. Panel nabízí
několik tlačítek, jejichž význam je následující:




Tisk – spustí průvodce nastavením tiskárny.
Další stránka / Předchozí stránka – listuje stranami dokumentu dopředu a dozadu.
Můžete také jednodušeji použít standardní klávesy Page Up a Page Down.
Jedna stránka, resp. Dvě stránky – jelikož jsou stránky obvykle řazeny na výšku, můžete
si tímto přepínačem nechat zobrazit současně dvě tiskové strany vedle sebe.
Zavřít náhled – uzavírá náhled tisku, ekvivalentně lze též provést stisknutím klávesy Esc.
153
18.9.2012 13:15:06
Obrázek 7.25: Náhled stránky před tiskem
Na závěr vám již tedy nic nebrání ve správném tisku dokumentu podle nastavených parametrů. V hlavní nabídce proto může následovat příkaz Tisk, případně rychleji stisknout
klávesovou zkratku Ctrl + P. V obou případech dojde k otevření dialogu s nastavením tisku
a odesláním nové, přesně upravené úlohy na tiskárnu.
Kalkulačka
Program Kalkulačka přináší na obrazovku systému Windows 8 elektronickou kalkulačku,
podobnou běžnému stolnímu přístroji tohoto označení. Aplikace umožňuje zadávat matematické operace včetně práce s pamětí a vědeckých funkcí, umí přenášet výsledky do jiných
aplikací a naopak také vkládat vstupní údaje z jiných aplikací do kalkulačky. Po jejím spuštění (nejrychleji příkazem calc v úvodní nabídce Start) se otevře hlavní okno kalkulačky
v běžném zobrazení.
Práce s kalkulačkou je velice jednoduchá – pokud zvládáte práci s běžnou stolní kalkulačkou,
nenaleznete mnoho rozdílů. Výpočetní výrazy se zadávají v takovém pořadí jako při psaní
na papír; kalkulačka je ihned počítá, takže není schopna brát ohled na prioritu operací. Pokud budete vytvářet výrazy s prioritou operací, musíte zvolit vědeckou podobu kalkulačky.
154
18.9.2012 13:15:07
Kalkulačka
Důležité: Fakt, že kalkulačka ve svém běžném zobrazení nedokáže správně zpracovat prioritu, s sebou přináší některá úskalí v podobě chybných výsledků. Například při postupném
výpočtu 2 + 5 * 10 je výsledek 70 namísto správných 52, jelikož se nejprve vyhodnotí součet
a teprve poté součin.
Obrázek 7.26: Základní zobrazení programu Kalkulačka
Vědecká kalkulačka
Běžná podoba kalkulačky umožňuje pouze velmi prosté aritmetické operace. Existuje však
podstatně rozšířenější podoba kalkulačky nabízející pokročilejší matematické a statistické
funkce. Můžete ji zapnout příkazem Vědecká z nabídky Zobrazit.
Obrázek 7.27: Vědecká kalkulačka
155
18.9.2012 13:15:07
Pokročilá kalkulačka disponuje několika desítkami nových funkcí, jedná se například o faktoriál, goniometrické funkce, logaritmické funkce apod. Oproti běžné výchozí kalkulačce
již zvládá také správnou prioritu operátorů, takže vyhodnocení výrazů s operacemi + a *
probíhá bezchybně. Použití vědecké kalkulačky se v principu neliší od práce s kalkulačkou
v základním zobrazení.
Programátorská kalkulačka
Kalkulačka v dřívějších Windows Vista zahrnovala pouze dva právě popsané módy, tedy základní a vědecké zobrazení. Pokročilí uživatelé mohou ve Windows 8 (podobně jako v původních Windows 7) využít dalších režimů výpočtů, například programátorského režimu.
Kromě speciálních funkcí a převodů nabízí také velice rozšířenou možnost převodu mezi
různými číselnými soustavami:
Obrázek 7.28: Programátorské zobrazení kalkulačky




Desítková – běžně používaná čísla, jež jsou složená z cifer 0 až 9.
Dvojková – čísla jsou reprezentována pouze dvěma hodnotami – 0 a 1.
Osmičková – čísla jsou reprezentována číslicemi z rozsahu 0 až 7.
Šestnáctková – čísla jsou složena z cifer 0 až 9, ale také písmen A až F.
Postup při převodu čísel z jedné soustavy do druhé je následující:
1. Levým tlačítkem myši klepněte na přepínač, který označuje požadovaný formát zdrojových dat. Na výběr přitom máte z možností Hex (šestnáctkový), Dec (desítkový), Oct
(osmičkový) a Bin (dvojkový).
156
18.9.2012 13:15:07
Kalkulačka
2. Ve vybrané soustavě je možné buď pouze zadat číslo určené k převodu, nebo provést
požadované výpočty. Tlačítka, která v dané číselné soustavě nelze použít, budou automaticky deaktivována.
3. Po skončení výpočtu a pro převod do cílové číselné soustavy opět klepněte levým tlačítkem myši na požadovaný přepínač (obdobně jako v kroku 1). Výsledek v požadované
soustavě se okamžitě objeví v poli výpočtu.
Tip: Mezi kalkulačkou a jinými programy můžete data přenášet pomocí systémové schránky. Po stisknutí kombinace kláves Ctrl + C se aktuální hodnota v poli výpočtu zkopíruje do
schránky, při stisku Ctrl + V se číslo ze schránky vloží do kalkulačky.
Statistická kalkulačka
Praktickým zobrazením kalkulačky ve Windows 8 je statistický režim, který nabídne úzce
specializované funkce pro práci se statistikou, součtem řad apod. Jedná se o variantu základního zobrazení s těmito tlačítky navíc, která však naplno využijí pouze uživatelé, kteří znají
jejich význam a dokážou s nimi v praxi stoprocentně pracovat.
Obrázek 7.29: Statistická kalkulačka
157
18.9.2012 13:15:07
Výstřižky
V systému Windows 8 najdete nástroj pro ukládání aktuálního obsahu obrazovky počítače,
který nese název Výstřižky. Spustit jej můžete prostřednictvím příkazu Výstřižky v úvodní
nabídce Start.
Tip: V operačních systémech Windows se již delší dobu ustálily základní klávesové zkratky
pro snímání obrazovky, které samozřejmě zůstávají ve Windows 8 bez ohledu na přítomnost
nástroje Výstřižky. Pro uložení celé obrazovky do schránky tak můžete kdykoliv stisknout
klávesu Print Screen, podobně pro uložení pouze aktuálně aktivního okna slouží klávesová
zkratka levý Alt + Print Screen.
Označení snímané části obrazovky
Hlavní okno aplikace Výstřižky není nikterak složité ani rozsáhlé. Ve skutečnosti jej tvoří
pouze základní nabídka o pár tlačítkách a automaticky zobrazovaná nápověda v podobě
jednoduchých tipů (spodní část hlavního okna). Pro vytvoření snímku libovolného výřezu
obrazovky postupujte následovně:
1. Stiskněte tlačítko Nový, čímž se mírně změní barevné podkreslení obrazovky – to signalizuje, že je právě možné snímat.
2. Umístěte kurzor myši na pozici, kde je levý horní roh snímaného obdélníku, stiskněte
levé tlačítko myši a ponechte je stisknuté.
3. Za stálého stisku levého tlačítka myši umístěte kurzor do pravého dolního rohu snímaného obdélníku.
4. Uvolněním levého tlačítka myši ukončete výběr obdélníkové oblasti, kterou si přejete
uložit do samostatného souboru.
Obrázek 7.30: Okno programu Výstřižky
Po této jednoduché akci bude vybraná obdélníková část obrazovky zvýrazněna červeným
rámečkem a následně automaticky otevřena v okně úprav aplikace Výstřižky.
Tip: Vybráním části obrazovky v aplikaci Výstřižky dojde nejen k jejímu otevření pro další úpravy, ale také k automatickému uložení do systémové schránky. Vybranou oblast tak můžete
okamžitě bez dalšího zpracování vložit do libovolné jiné aplikace.
158
18.9.2012 13:15:07
Výstřižky
Úpravy vybrané části snímku
Jakmile je označená část obrazovky umístěna do okna úprav, můžete s ní provádět několik
praktických operací. Prvním (a také standardně vybraným) nástrojem je takzvané Pero, jehož název plně vystihuje účel pera „klasického“ – lze s ním do výřezu vepisovat a vkreslovat
libovolné tvary, libovolnou barvou.
Princip kreslení Perem je stejný jako u nástroje Tužka v aplikaci Malování, jež byla podrobně
představena v dřívějším textu. Rozdíl v ovládání zde nastává v tom případě, kdy u nástroje
Pero levým tlačítkem myši klepnete na přidružený symbol dolů směřující šipky. Tímto způsobem můžete volit z několika předdefinovaných barev pera i jeho tloušťky. Zbývající dva
nástroje vedle Pera v panelu nástrojů jsou následující:


Zvýrazňovač – opět se jedná o přejmutí označení z klasického kancelářského nástroje.
Pokud levým tlačítkem myši klepnete na tento nástroj, můžete libovolnou část obrázku zvýraznit v tom slova smyslu, že se plocha pozadí přebarvuje barvou zvýrazňovače,
vrchní text zůstává na kontrastním pozadí viditelný.
Guma – pomocí tohoto nástroje můžete libovolné přidané (tedy perem psané nebo
zvýrazněné) části z původního výřezu odebrat. Při použití Gumy byste si měli uvědomit, že se z původního výřezu skutečně nic neodstraňuje, a tedy ji nelze použít k úpravě
původního výběru.
Pro pohodlnou práci s upraveným výřezem obrazovky je ve výchozím nastavení aktivována
možnost automatického ukládání do schránky (v textu dále je samozřejmě popsán způsob
vypnutí). Po libovolné změně perem, zvýrazňovačem nebo gumou tak nemusíte opětovně
ručně ukládat aktuální podobu do schránky, máte ji v každé aplikaci ihned vždy po ruce.
Jakmile jste s výslednou podobou upraveného výřezu obrazovky spokojeni, můžete jej uložit prostřednictvím příkazu Soubor → Uložit jako, případně odeslat jako přílohu v e-mailu
příkazem Soubor → Odeslat → Příjemce e-mailu (příloha).
Možnosti nastavení
I tak na první pohled jednoduchá aplikace, jakou nástroj Výstřižky bezesporu je, vám dovoluje provést několik základních nastavení. Všechny související volby jsou dostupné v rámci
jediného dialogu, který můžete otevřít příkazem Nástroje → Možnosti. Většina voleb má
formu jednoduchého zaškrtávacího políčka, můžete proto snadno nastavit, zda daná funkce
bude aktivována či nikoliv. Význam jednotlivých možnosti je následující:

Skrýt instrukce – dovoluje vypnout zobrazování jednoduché nápovědy během práce
s aplikací Výstřižky. Této možnosti mohou bez obav využít pokročilí uživatelé, pro které
by takováto nápověda mohla působit spíše rušivě.
159
18.9.2012 13:15:07




Vždy kopírovat výstřižky do schránky – pomocí této možnost můžete zapnout/vypnout výše představené automatické kopírování aktuálního výřezu obrazovky do systémové schránky.
Pod výstřižky zahrnout adresu URL – jestliže aktuální výřez obrazovky pochází z webové stránky, bude aktivací této možnosti automaticky přiložena odpovídající internetová
adresa.
Při ukončení se dotázat na uložení výstřižků – zabraňuje nechtěnému zavření aplikace Výstřižky, kdy by došlo ke ztracení aktuálního výřezu obrazovky i změn v něm
provedených.
Zobrazit překrytí obrazovky, pokud je nástroj Výstřižky – pokud provádíte výřez požadované části obrazovky, mírně se automaticky mění barevný odstín celé plochy. Tato
možnost dovoluje zmiňovaný efekt vypnout či zapnout.
Druhá skupina možností, která nese označení Výběr, vám dovoluje určit barvu rámečku
okolo aktivního výběru části obrazovky (roletová nabídka Barva inkoustu), případně jej
úplně vypnout deaktivací volby Po zkopírování výstřižku zobrazit inkoust.
Obrázek 7.31: Nastavení vlastností programu Výstřižky
160
18.9.2012 13:15:07
KAPITOLA
Domácí síť
a sdílení
8
V této kapitole:
 Domácí skupina
 Centrum síťových připojení
a sdílení
 Univerzální sdílení síťových
prostředků

Jedním z důkazů pokroku v síťových komunikacích je i to, že už není potřeba zdůrazňovat
význam připojení počítače na síť a jejího využití. To platí zejména v současné době, kdy se
pod slovem síť myslí i síť s velkým S, tedy Internet – ve všech případech jde o to, že váš počítač, za kterým sedíte a na kterém pracujete, je připojen k počítačům jiným, využívá jejich
služeb a umožňuje mnoha různými způsoby s nimi komunikovat.
Windows 8 jsou bez využívání těchto možností skutečně polovičním systémem, uživatel
by proto měl nastudovat všechny důležité možnosti, které po své instalaci nabízejí. Síťové
služby a nastavení ve Windows 8 prorůstají celým systémem a objevují se i v dalších aplikacích, které z tohoto faktu těží. Řádky této kapitoly se proto podrobně podívají nejen na jednotlivé možnosti a související výhody i nevýhody jednotlivých typů připojení, ale zejména
na detailní možnosti uživatelského nastavení. Spolu s tím samozřejmě souvisejí také volby
a funkce sdílení.
Ačkoliv se poměrně velká skupina uživatelů bojí jakéhokoliv spojení slov síť a konfigurace
či nastavení, musí i oni občas sáhnout po úpravě některých základních parametrů. Typicky
se pak setkáte s významem následujících klíčových pojmů:

IPadresa – jedinečné číselné označení počítače, pomocí kterého jej ostatní stroje rozpoznají. Nejčastěji se lze setkat s IPadresami čtvrté verze (IPv4), jejichž zápis má podobu
111.111.111.111, kde žádné číslo mezi tečkami nesmí přesáhnout 255. Do budoucna
se však předpokládá rozmach IPadres šesté verze (IPv6), jež jsou o poznání delší (128
bitů), nicméně jejich detailní popis přesahuje rozsah a zaměření této knihy.
Tip: Koncový uživatel do podrobností ohledně IPadres většinou nemusí příliš zabíhat, všechny
odpovídající údaje mu totiž zpravidla sdělí (nebo pokročilými technikami zajistí) poskytovatel
Internetu, případně správce místní sítě.
161
18.9.2012 13:15:07
KAPITOLA 8 Domácí síť a sdílení



Port – jedná se o číselné označení služby, pomocí které si lze od vzdáleného počítače
vyžádat potřebná data.
Brána – počítač nebo jiné zařízení, které odděluje místní síť od sítí vnějších. Uživatel
většinou potřebuje zadat IP-adresu brány pouze při prvotní konfiguraci (pokud to za něj
neučiní odpovědný administrátor) a poté není zapotřebí dalších úprav. V domácnosti
bývá nejčastěji bránou připojení k Internetu bezdrátový router, který má za úkol rozdělit
internetové připojení mezi více počítačů a zároveň jim dovolit komunikovat mezi sebou.
Protokol – předem definovaná sada komunikačních pravidel, jejichž dodržením dva
počítače mohou dosáhnout kýženého cíle při výměně informací. Typickými příklady
protokolů, se kterými se můžete setkat při běžné práci ve Windows 8, jsou například
HTTP pro přenos webových stránek nebo TCP/IP, který zajišťuje obecnější výměnu dat
a garantuje některé vlastnosti síťového propojení.
Poznámka: Současné adresy IPv4 mají tvar 123.123.123.123, přičemž každá z uvedených
trojic je při přepisu do dvojkové soustavy reprezentována osmi bity. Maximální možný počet adres by tedy v tomto případě byl 2^32. Naproti tomu adresy v IPv6 jsou definovány jako 128bitové (osm segmentů o 16 bitech), takže jejich celkový počet hypoteticky dosahuje
2^128. Zápis pak má podobu čtyř šestnáctkových čísel oddělených dvojtečkou, například
8FA2:A33D:81B9:E3B4:5CF8:DCB1:E84A:FC16.
Domácí síť je často vytvořena několika počítači, typicky jde například o stolní počítač a notebook. Pokud máte Internet, je nejčastějším způsobem rozšíření na jednotlivé počítače již
zmíněný bezdrátový router – ten může klasický stolní počítač připojit k Internetu pomocí kabelu, stejně tak ale zvládne i pokrytí notebooku bezdrátovým signálem. Jeden z nich
ukazuje obrázek 8.1.
Obrázek 8.1: Jeden z typických bezdrátových routerů pro domácí použití
162
18.9.2012 13:15:07
Mezi výhody bezdrátových připojení patří větší flexibilita přístupu – pokud máte síť o několika stolních počítačích a noteboocích, není žádný problém se začleněním nově příchozího notebooku. S tím souvisí také již tradiční zabudování bezdrátových adaptérů přímo do
notebooků, oproti starším modelům tak nemusíte kupovat samostatnou rozšiřující kartu.
Správné zapojení bezdrátového routeru
Domácí zapojení bezdrátových routerů se u různých značek příliš neliší, proto lze obecný
návod shrnout pro univerzální použití:
1. Prvním krokem je propojení routeru a modemu (obecně vstupního bodu vnějšího Internetu) klasickými ethernetovými kabely, tj. s propojkami RJ-45.
2. Jakmile máte připojení PC-router-modem, nastavíte parametry (které jsou popsány
v manuálu) zpravidla pomocí webového rozhraní v prohlížeči na definovaném portu.
Typicky tedy ve Windows 8 otevřete Internet Explorer a jako adresu zadáte IPadresu,
která je s daným routerem spjata.
3. Po zajištění klasického kabelového spojení se můžete pustit do konfigurace bezdrátových funkcí a parametrů, šifrovacího klíče pro bezpečnou komunikaci apod. Tyto
detaily se liší v závislosti na konkrétním modelu, a tak si raději vždy vezměte k ruce
odpovídající manuál.
Stolní počítač a bezdrátová síť
V případě moderních notebooků je připojení k bezdrátové síti zpravidla poměrně jednoduché, jelikož tyto jsou již většinou vybaveny odpovídajícím zabudovaným zařízením a dokáží
detekovat síť v dosahu. Mírně složitější může být situace u klasických stolních počítačů, které musíte vybavit dodatečným zařízením pro příjem Wi-Fi. Využít můžete interních karet,
kterými obsadíte některý z volných rozšiřujících slotů, lépe se však rozhodněte pro zařízení
připojitelné prostřednictvím USB portů. Po instalaci požadovaných ovladačů můžete naplno
využívat bezdrátového připojení.
Rychlé připojení k bezdrátové síti
Jakmile se nacházíte v dosahu některé z bezdrátových sítí, upozorní vás systém Windows 8
na její přítomnost prostřednictvím samostatného panelu. Po klepnutí do něj se otevře seznam dostupných bezdrátových sítí – připojení k vybrané určete poklepáním levým tlačítkem myši na její název a za pár okamžiků budete automaticky bezdrátově připojeni. Pokud
navíc síť vyžaduje zadání hesla, vložte je do pole Klíč zabezpečení, které se v takovém případě automaticky zobrazí.
163
18.9.2012 13:15:08
Kvalitu přenosu dat prostřednictvím bezdrátové sítě z největší míry ovlivňuje aktuální dosah
a dostupnost odpovídající Wi-Fi. Pokud tedy máte potíže s nekvalitním připojením, zkuste nejprve zjistit odpovídající rychlost – v systému Windows 8 vám k tomu rychle poslouží
především ikona v systémové liště, díky níž získáte potřebné údaje.
Obrázek 8.2: Informace o připojení v hlavním panelu
Bezpečný bezdrátový přenos
Základní, dnes již poněkud zastaralá a bohužel často nepostačující ochrana bezdrátového
přenosu nese označení WEP (z anglického spojení Wired Equivalent Privacy). Alfu a omegu
této varianty představuje tajný klíč, jehož délku je možné zvolit – minimum v podobě 40 bitů
patří do již zastaralých hodnot, proto byste měli volit více. Hlavní problém spočívá v tom,
že útočníkovi k úspěšnému odhalení použitého klíče stačí sledovat odpovídající bezdrátový přenos a nasbírat dostatek informací. Aby byla zastoupena také pozitiva, WEP je široce
kompatibilní a snadno použitelný.
Slabiny představeného WEP postupem času odstranily spolehlivější bezpečnostní prvky
šifrování nazvaného WPA2 (Wi-Fi Protected Access), a to přes mezistupeň v podobě WPA.
Díky principu dynamicky se měnících klíčů není tak jednoduché vydobýt si neoprávněný
přístup jako v případě WEP, vlastní šifrování přenosu zajišťuje symetrický standard AES.
Společně s tím stouply také požadavky na délku použitého klíče.
Jaké typy Wi-Fi jsou k dispozici
V rámci budování domácích Wi-Fi sítí se můžete setkat hned s několika označeními, která
jsou charakteristická pro jednotlivé technologie. Odpovídající standardy 802.11 jsou odlišeny
koncovým písmenem, podle nějž máte možnost rozpoznat detaily. Ze všech nejdůležitější
je následující čtveřice:


802.11a – tato bezdrátová síť navazuje na dále představený standard 802.11b, přičemž
nejvýraznějším zlepšením je podpora přenosové rychlosti až 54 Mb/s. Odpovídající
zařízení pracují na frekvenci 5 GHz.
802.11b – starší standard, který nabízí přenosovou rychlost o horní hranici pouze
11 Mb/s. V rámci frekvenčního pásma je nekompatibilní s uvedenou variantou 802.11a,
jelikož pracuje na 2,4 GHz.
164
18.9.2012 13:15:08
Domácí skupina


802.11g – tento typ bezdrátového přenosu nabízí práci v rámci frekvence 2,4 GHz,
nicméně podobně jako 802.11a nabízí navýšení rychlosti (při zachování kompatibility
s pomalejším 2,4GHz 802.11b).
802.11n – Wi-Fi připojení, se kterým se můžete setkávat stále častěji a jež se staví po
bok původních a, b nebo g. Výhodou je opravdu vysoká přenosová rychlost 300 Mb/s
(podle typu i vyšší), jež do velké míry kompenzuje rozdíl rychlostí bezdrátové a pevné
domácí sítě.
Tiskárny, disky a další zařízení
Domácí síť samozřejmě není tvořena pouze klasickými počítači či notebooky, ale také dalšími
doplňujícími zařízeními. Do této kategorie spadají například síťové tiskárny, které můžete
přidat postupem, který byl již popsán v dřívější kapitole této knihy. Z dalších zařízení se můžete setkat třebas se síťovými disky, jež bývají zapojeny do již zmíněného routeru a které vám
Windows 8 zpřístupní v přehledu dostupných síťových prvků. Návody pro sdílení dat, které
budou uvedeny dále v této kapitole, lze univerzálně použít i pro přístup k těmto zařízením.
Domácí skupina
Tak jako v dřívějších verzích Windows byla k dispozici možnost nastavení takzvané pracovní
skupiny, nabízí vám Windows 8 (přesně v duchu Windows 7) přípravu a propojení počítačů
v rámci domácí skupiny. Do jedné domácí skupiny můžete přidat vybrané počítače a mezi
nimi pak sdílet libovolnou hudbu, filmy a další data; vše je přitom chráněno přístupovým
heslem.
Vytvoření domácí skupiny
Abyste mohli možnosti a výhody domácí skupiny využívat, musíte ji nejprve samozřejmě
vytvořit. Poslouží vám k tomu specializovaná součást Ovládacích panelů. Přesný postup je
následující:
1. Otevřete Ovládací panely (například po stisknutí klávesové zkratky Win + X).
2. Levým tlačítkem myši klepněte na možnost Zvolit možnosti domácí skupiny a sdílení (obrázek 8.3).
3. Stiskněte tlačítko Vytvořit domácí skupinu.
4. Automaticky se spustí průvodce, který vám s vytvořením skupiny detailně pomůže.
165
18.9.2012 13:15:08
Obrázek 8.3: Odkaz pro vytvoření domácí skupiny v Ovládacích panelech
Obrázek 8.4: Výběr dat pro sdílení v rámci domácí skupiny
166
18.9.2012 13:15:08
Domácí skupina
V prvním kroku právě otevřeného průvodce aktivací jednotlivých polí je třeba zvolit, jaká
data budete chtít v domácí skupině sdílet. Jedná se o výmluvně pojmenované položky Obrázky, Dokumenty, Hudba, Videa a z hardwarové oblasti také Tiskárny a zařízení, jež zachycuje
obrázek 8.4. Do dalšího kroku průvodce poté pokračujte stisknutím tlačítka Další. Systém
Windows 8 prohledá počítač a pokusí se najít všechna data, která vyhovují vámi vybraným
kategoriím a mohou být sdílena.
Přidání počítače do domácí skupiny
Do domácí skupiny, kterou jste právě vytvořili, do budoucna budete moct přidat další počítač, například při připojení nového počítače nebo notebooku, s nímž budete chtít data sdílet.
Pro tento účel je zapotřebí znát přístupové heslo, jež vám Windows 8 na konci průvodce vytvořením nabídl. Opište si jej, případně následujte odkaz Vytisknout heslo a pokyny. Přidání
nového počítače proveďte následujícím způsobem:
1. Otevřete nabídku Start a poté Ovládací panely.
2. Klepněte na možnost Zvolit možnosti domácí skupiny a sdílení.
3. Stiskněte tlačítko Připojit.
4. V průvodci se řiďte odpovídajícími pokyny a zadejte heslo, které bylo vygenerováno při
vytvoření domácí skupiny.
Poznámka: Zjišťování součástí sítě samozřejmě funguje jen v případě, že jsou tato zařízení
plně funkční a dostupná. Typicky u počítačů to tedy znamená, že v síti neuvidíte ty z nich,
které jsou vypnuté nebo v režimu spánku.
Změna hesla domácí skupiny
Automaticky vygenerované heslo k domácí skupině si můžete jen velice těžko zapamatovat.
Snaží se totiž splnit požadavky na co nejvyšší bezpečnost. Jde tedy o změť znaků a číslic. Jestliže si chcete vytvořit vlastní, můžete to opět provést v sekci Domácí skupina v Ovládacích
panelech. Následujte zde možnost Změnit heslo a do nabídnutého pole zadejte libovolné
vlastní heslo. Nezapomínejte ale, že toto heslo musíte ručně zadat také do všech počítačů,
které jsou již do domácí skupiny připojeny.
Obrázek 8.5: Dialog pro změnu hesla domácí skupiny
167
18.9.2012 13:15:08
Tip: U pole pro zadání nového hesla najdete tlačítko se symbolem dvou šipek. Pokud na něj
klepnete levým tlačítkem myši, dojde k vygenerování dalšího automatického hesla.
Zobrazení sdílených souborů
Jakmile máte do domácí skupiny připojeno více počítačů, můžete listovat soubory, které
jsou na jednotlivých z nich sdílené. Nejsnazší přístup přitom představuje využití výchozího
Průzkumníka souborů, jemuž byla v dřívějším textu této knihy věnována samostatná podrobná pozornost. Otevřete Průzkumník souborů, nejrychleji stisknutím klávesové zkratky
Win + E, v levé části následujte možnost Domácí skupina a poté již vpravo můžete listovat
dostupnými daty.
Změna názvu a popisu počítače
Každý počítač v síti by měl být snadno identifikovatelný hned podle svého názvu – zabráníte
tím mýlkám při připojování a neztratíte se ani ve větší či menší síti. Pro určení názvu následujte příkaz Start → Ovládací panely → Systém a zabezpečení → Zobrazit název tohoto
počítače, kde pak levým tlačítkem myši klepněte na možnost Změnit nastavení. Nový název
počítače určete po stisknutí tlačítka Změnit.
Obrázek 8.6: Změna stávajícího názvu počítače
Název počítače (obrázek 8.6) slouží k jednoznačné identifikaci v síti, měl by proto být co
možná nejvýstižnější a především krátký. Aby ale nedošlo k chybnému určení daného stro-
168
18.9.2012 13:15:08
je podle takto zvoleného názvu, doplňuje se také o podrobný popis – na něj nejsou kladeny
žádné formální nároky. Popis můžete určit ze stejného dialogu, jako tomu bylo v případě
zvolení názvu, a to prostřednictvím textového pole Popis počítače.
Systém Windows 8 kompletní možnosti nastavení připojení k síti sdružuje do takzvaného
Centra síťových připojení a sdílení. Naleznete zde tedy vše – konfigurací jednotlivých síťových adaptérů počínaje a nastavením sdílení konče. Centra síťových připojení a sdílení
můžete otevřít prostřednictvím hlavní nabídky Ovládacích panelů, a sice příkazem Start →
Ovládací Panely → Síť a Internet → Centrum sítí a sdílení.
Tip: O poznání rychleji můžete Centrum sítí a sdílení spustit také přímo prostřednictvím
hlavního panelu. Pravým tlačítkem myši klepněte na ikonu připojení, kde pak z odpovídající
kontextové nabídky vyberte požadovaný příkaz Centra síťových připojení a sdílení.
Obrázek 8.7: Hlavní okno síťového centra
169
18.9.2012 13:15:09
Praktické nastavení síťového připojení
Pokud v Centru síťových připojení a sdílení následujete odkaz Změnit nastavení adaptéru
a vyberete požadované síťové rozhraní, můžete určit všechny základní informace aktuálního
síťového připojení. Pokud se jedná o počítač umístěný v místní síti, pak je zpravidla zapotřebí
konfigurovat zejména IPadresu, bránu a DNS server – všechny tyto informace by vám měl
sdělit odpovědný správce. Nastavení parametrů připojení se provádí v dialogu Vlastnosti.
Pro nastavení uvedených základních parametrů postupujte následovně:
1. Na záložce Sítě levým tlačítkem myši poklepejte na možnost Protokol TCP/IPv4 v seznamu nazvaném Toto připojení používá následující položky:. Otevře se tím specializovaný konfigurační dialog.
2. Jestliže je lokální síť vybavena systémem přidělování IPadres protokolem DHCP a autokonfigurací serveru DNS, pak pouze aktivujte možnosti Získat adresu IP ze serveru
DHCP automaticky a Získat adresu serveru DNS automaticky. Jelikož jmenované
principy nemusejí být použity v každé síti, zabývají se další kroky ruční konfigurací
síťových parametrů.
Obrázek 8.8: Dialog nastavení vlastností TCP/IPv4
3. Pro ruční nastavení IPadres aktivujte odpovídající možnost Použít následující adresu IP:. Do pole Adresa IP nyní vložte tu IPadresu, pod kterou má být aktuální síťové
připojení rozpoznatelné. Do pole Maska podsítě vepište hodnotu, kterou vám sdělí
170
18.9.2012 13:15:09
administrátor (v případě konfigurace vlastní malé domácí sítě lze jako nejčastější variantu použít 255.255.255.0).
4. Pro příchozí spojení musí uživatel zadat IPadresu brány, a to do odpovídajícího pole
Výchozí brána. Při ruční konfiguraci serverů DNS pak stačí vložit IPadresu hlavního
z nich (Upřednostňovaný server DNS) a také zástupného (Náhradní server DNS).
5. Všechny provedené změny uložte stisknutím tlačítka OK, případně se také beze změn
můžete vrátit k původní konfiguraci tlačítkem Storno.
Maska podsítě na první pohled připomíná běžnou IPadresu, jedná se totiž o čtveřici klasických čísel, která jsou od sebe vzájemně oddělena tečkou. Významově se však jedná o naprosto
odlišné pojetí – maska podsítě totiž dovoluje odlišit adresu podsítě a počítače.
Poznámka: V postupu zmiňovaný protokol DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) se
používá zejména ve velkých sítích a není díky němu zapotřebí nastavovat parametry připojení
na jednotlivých počítačích ručně. Jeden centrální počítač totiž rozesílá všechny odpovídající
údaje všem dostupným v síti a udržuje seznam aktuálně používaných IPadres. Jedná se o pokročilou cestu, díky níž lze ušetřit práci a zároveň problémy s nechtěným dvojím použitím
identické IPadresy v lokální síti.
Uvedená nastavení se již vzhledem k původnímu názvu konfigurační možnosti Protokol
TCP/IPv4 samozřejmě týkají parametrů IP protokolu čtvrté verze. Pokud byste namísto toho
potřebovali určit možnosti IP protokolu šesté verze, zvolte v původním dialogu Vlastnosti
variantu Protokol IP verze 6. Zadávání souvisejících parametrů probíhá zcela stejně, ačkoliv
se tyto svým formátem nebo účelem mohou mírně odlišovat. Podrobný popis do budoucnosti příslibného protokolu IPv6 výrazně spadá mimo rámec a zaměření této knihy, proto
mu není věnována detailní pozornost.
Která připojení jsou právě funkční
Pokud chcete získat přehled o stavu všech svých připojení, samotný hlavní panel ani systémová lišta vám v takovémto případě nepomohou. Navštivte proto Ovládací panely, přesně
řečeno si počínejte následovně:
1. Následujte příkaz Start → Ovládací panely → Síť a Internet → Centrum sítí a sdílení.
2. Pomocí vlevo umístěné nabídky rychlých odkazů zvolte možnost Změnit nastavení
adaptéru.
3. V nově otevřeném okně nyní máte možnost přehledně sledovat všechna aktuální síťová
připojení a okamžitě poznáte, které není funkční – zobrazí se u něj symbol červeného
křížku s popiskem Síťový kabel byl odpojen, Nepřipojeno apod.
171
18.9.2012 13:15:09
Obrázek 8.9: Přehled aktuálního stavu síťových adaptérů
Počítačové sítě samozřejmě neslouží pouze ke komunikaci jednotlivých v ní připojených
počítačů, ale poskytují také možnost sdílení libovolných dat nebo tiskáren. V praxi to znamená výrazný přinos v tom, že v případě dat není zapotřebí jejich „ruční“ přenos z jednoho
stroje na druhý, a podobně také sdílení tiskáren na síti ušetří práci při hromadném tisku více
uživateli. Jednotlivé typy sdílení lze charakterizovat následovně:



Sdílení souborů – o své libovolné soubory se můžete pohodlně podělit s ostatními kolegy na síti. Sdílení jednotlivých souborů nachází uplatnění například při poskytování
několika dokumentů, plánů, pár fotografií apod.
Sdílení složek – zejména složky lze sdílet na síti a tento přístup se vyplatí v případě, kdy
chcete poskytnout některé ucelené kolekce souborů. Procházení logicky uspořádaných
sdílených složek zjednoduší práci i orientaci všem uživatelům, kteří takto nabídnutého
prostředku využijí.
Sdílení tiskárny – nachází uplatnění především v kancelářích a dalších oblastech, kde
je kladen důraz na bezproblémový tisk. K jedné sdílené tiskárně může vzdáleně přistupovat větší množství uživatelů. Nezávisle na sobě na ni mohou zasílat dokumenty ke
zpracování apod.
Tip: Pokud byste se při sdílení vlastních dat obávali přístupu nelegitimních uživatelů, můžete
samozřejmě nastavit odpovídající oprávnění pouze pro některé z nich. Odpovídajícím možnostem konfigurace se věnuje pozdější část textu v této kapitole.
Již dříve v této kapitole byly popsány možnosti rychlého sdílení v domácí síti, které vám mohou pomoci při potřebě okamžitého poskytnutí souborů všem připojeným počítačům. Následující řádky se zaměří na ruční konfiguraci, kterou ocení především pokročilejší uživatelé.
Základní nastavení
Ještě před vlastním sdílením osobních souborů nebo dalších prostředků byste měli provést
několik základních nastavení, díky nimž si zajistíte požadované vlastnosti. Ke konfiguraci
172
18.9.2012 13:15:09
přitom slouží část nazvaná Změnit pokročilé nastavení sdílení, kterou můžete v Centru
sítí a sdílení otevřít následováním stejnojmenného odkazu.
Tip: Pokud pod tíhou okolností vyloženě nemusíte, neměli byste jen tak měnit výchozí nastavení. To totiž zajišťuje, že se ke sdíleným prostředkům po síti dostanou pouze již „známí“
uživatelé, a tedy spíše uchrání zneužití obsažených dat těmi cizími, nově se připojivšími.
Obrázek 8.10: Detailní možnosti nastavení sdílení
U skupiny možností s názvem Sdílení veřejné složky máte možnost nastavit, jakými způsoby budou moci vzdálení uživatelé nakládat s obsahem složky, jež poskytuje sdílená data.
Tato složka má ve Windows 8 předem určené umístění, a to C:\Users\Veřejné – právě do ní
zkopírujte své soubory a složky, které chcete přímo sdílet s ostatními. S přepínačem veřejná
složka si pak počínejte následovně (obdobně i se sdílením tiskáren):
1. Chcete-li úplně zakázat síťový přístup k veřejné složce s daty, aktivujte možnost Vypnout sdílení veřejné složky.
2. Jestliže naopak chcete síťovým uživatelům povolit vzdálený přístup ke své veřejné složce
s daty, aktivujte možnost Zapnout sdílení, aby každý uživatel s přístupem k síti mohl
část soubory ve veřejných složkách.
3. Jestliže si přejete sdílet svou místní tiskárnu s ostatními síťovými uživateli, musíte mít
bezpodmínečně aktivovanou možnost Zapnout sdílení souborů a tiskáren.
4. Všechna provedená nastavení sdílení dat a tiskáren uložte a uveďte v platnost stisknutím
tlačítka Uložit změny, případně se navraťte k původní konfiguraci stisknutím tlačítka
Storno.
173
18.9.2012 13:15:09
Sdílení dat ve složce Veřejné
Jakmile jste provedli požadované nastavení sdílení síťových prostředků a základní oprávnění
přístupu k nim, můžete přejít k výběru a poskytnutí dat ostatním síťovým uživatelům. Sdílení dat prostřednictvím k tomu určené složky C:\Users\Veřejné probíhá velice jednoduše
tak, že do ní (nebo některé z jejích podsložek) zkopírujete odpovídající soubory a složky.
U každé složky umístěné ve složce Veřejné dále můžete nastavit několik parametrů přímo
souvisejících se sdílením vnořených dat. Prvním krokem k tomu je klepnutí na danou složku v Průzkumníku Windows pravým tlačítkem myši a zvolení příkazu Vlastnosti. Otevře
se tím specializovaný dialog. Možnosti související se sdílením jsou sdruženy na odpovídající záložce příhodně nazvané Sdílení. Na záložce Sdílení (obrázek 8.11) můžete nastavit
základní vlastnosti následujícím způsobem:
1. Klepnutím levým tlačítkem myši na tlačítko Sdílení nastavte základní vlastnosti přístupu.
Síťovou cestu k právě konfigurované sdílené složce můžete vidět v textovém poli Síťová
cesta – jedná se o neaktivní prvek, není tedy možné jej editovat a má čistě informativní
charakter.
2. Pokud chcete na poslední chvíli pozměnit vlastnosti sdílení (zejména v právě upravované složce Veřejné), můžete se rychle přesunout do odpovídající a v textu dříve popsané
části Ovládacích panelů prostřednictvím hypertextového odkazu Centrum síťových
připojení a sdílení.
Obrázek 8.11: Vlastnosti složky Veřejné, záložka Sdílení
174
18.9.2012 13:15:09
3. Stisknutím tlačítka Rozšířené možnosti sdílení máte možnost určit celou řadu detailních vlastností – odpovídající dialog má další volby a význam jeho jednotlivých možností je následující:

Sdílet tuto složku – předurčí aktuálně konfigurovanou složku ke sdílení s ostatními uživateli po síti. Aktivace této možnosti je nezbytná pro zpřístupnění všech
dalších možností, jež jsou v dialogu nabízeny.
 Název sdílené položky – do tohoto textového pole můžete vložit libovolné pojmenování, pod kterým se sdílená složka zobrazí připojivším se síťovým uživatelům.
 Omezit počet současných uživatelů na – dovoluje určit maximální počet síťových
uživatelů, kteří se v jeden okamžik mohou připojit ke konfigurované složce.
 Komentář – dovoluje rozšířit prosté pojmenovaní sdílené složky o detailní popis,
takže síťoví uživatelé snáze rozpoznají její obsah a účel.
 Oprávnění – nastavení přístupových práv uživatelům; podrobně se této konfiguraci věnuje pozdější část textu.
4. Na původní záložce Sdílení můžete všechny provedené změny uložit a uvést v okamžitou platnost stisknutím tlačítka OK, případně se beze změn vrátit k původnímu nastavení tlačítkem Storno.
Obrázek 8.12: Nastavení rozšířených možností sdílení
Jak již bylo naznačeno v právě uvedeném postupu nastavení sdílené složky umístěné ve Veřejné, máte pod rozšířenými možnostmi sdílení k dispozici konfiguraci přístupových oprávnění.
V odpovídajícím dialogu Oprávnění pro, jenž je zachycen na obrázku 8.13 a který můžete
otevřít stisknutím tlačítka Oprávnění, máte možnost určit následující:
175
18.9.2012 13:15:09


Název skupiny nebo jméno uživatele – slouží k výběru pracovní skupiny či jednotlivého uživatele, kterého se budou nastavená oprávnění týkat. Pokud požadovaný není
v seznamu, můžete jej doplnit stisknutím tlačítka Přidat, případně mu naopak zcela
zamítnout přístup tlačítkem Odebrat.
Oprávnění pro – seznam jednotlivých konfigurovatelných oprávnění. Máte přitom
možnost danou akci buď aktivovat (Povolit), nebo naopak zakázat (Odepřít). Jedná se
o následující oblasti přístupu:
 Úplné řízení – vybraný síťový uživatel nebo skupina uživatelů bude moci aktuálně
konfigurovanou složku libovolně měnit, tedy nejen otevírat v ní přítomné soubory,
ale také je upravovat, mazat nebo například vytvářet zcela nové.
 Změnit – dovoluje síťovým uživatelům sdílené složky procházet a měnit, nikoliv
však mazat v nich obsažené soubory či podsložky, ani upravovat přístupová oprávnění (což úplné řízení umožňuje).
 Číst – tato možnost určuje, že uživatelé budou moci soubory číst. Oproti možnosti
Změnit tedy nejsou povoleny jejich jakékoliv úpravy a dále s tím související mazání
či přejmenování.
Obrázek 8.13: Detailní nastavení přístupových oprávnění
176
18.9.2012 13:15:09
Tip: Pokud se chcete o uživatelských oprávněních a ochraně nejen sdílených dat dozvědět
mnohem více, můžete přímo v právě popsaném dialogu Oprávnění levým tlačítkem myši
klepnout na hypertextový odkaz Další informace o řízení přístupu a oprávnění, čímž se
otevře odpovídající a především velice podrobná část nápovědy systému Windows 8.
Sdílení libovolných dat
Pokud si nepřejete sdílet data prostřednictvím předurčené složky C:\Users\Veřejné, můžete
samozřejmě sáhnout po jejich poskytnutí z libovolného původního umístění. Postup je velice
obdobný jako v případě sdílení ve složce Veřejné, nicméně dovoluje nastavit mírně odlišná
přístupová oprávnění. V případě sdílení libovolné složky postupujte následovně:
1. V Průzkumníku Windows na požadovanou složku klepněte pravým tlačítkem myši
a z odpovídající místní nabídky vyberte příkaz Vlastnosti a pak Sdílení. Tím bude
otevřen specializovaný dialog.
2. Na vybrané záložce Sdílení nejprve stiskněte tlačítko Rozšířené možnosti sdílení, čímž
si zpřístupníte možnosti nastavení přístupových oprávnění. Postup jejich nastavení přesně kopíruje případ sdílení ve složce Veřejné.
3. Jakmile jste nastavili požadovaná přístupová oprávnění, můžete zkontrolovat umístění
v neaktivním textovém poli Síťová cesta a všechny změny provedené na záložce Sdílení
uvést v platnost stisknutím tlačítka OK.
Připojení síťové jednotky
Až do této chvíle předchozí řádky popisovaly techniky poskytnutí vlastních zdrojů ostatním
uživatelům – ať už se jednalo o sdílení dat nebo tiskárny. Neméně zajímavá, a v řadě případů dokonce i mnohem důležitější je pro uživatele možnost nalezení sdílených síťových prostředků, k nimž má vzdálený přístup. Ve svém principu je procházení sítě za tímto účelem
velice podobné procházení obsahu vlastního pevného disku – listujete jednotlivými počítači v okně Průzkumníka Windows a okamžitě vidíte, kterých sdílených síťových prostředků
můžete využít.
Pro procházení počítačů dostupných v místní síti můžete využít jednoduchého listování
v okně Průzkumníka Windows, jak již bylo zmíněno v rámci domácí skupiny dříve v této
kapitole. Pokud chcete používat složku, která je sdílena na některém z počítačů dostupných
v lokální síti, můžete ji ve svém systému také velice jednoduše připojit ve smyslu samostatné
diskové jednotky. V takovém případě postupujte následovně:
1. V Průzkumníku Windows zvolte příkaz Počítač| Připojit síťovou jednotku, čímž se
otevře specializovaný dialog.
2. V roletové nabídce Jednotka vyberte jednopísmenné označení, pod kterým má být nově
připojovaná složka dostupná jako jednotka. Systém Windows 8 automaticky odstraňu177
18.9.2012 13:15:09
je již používaná označení, takže se nemusíte bát konfliktu v podobě stejného označení
dvou jednotek.
3. Vzdálenou složku, která má být připojena, nejsnáze určíte nalistováním po stisknutí
tlačítka Procházet. Jedná se právě o tu složku, která bude v místním počítači následně
spojena s dříve vybraným označením jednotky.
Poznámka: Nalistování složky po stisknutí tlačítka Procházet představuje jednoduchou možnost nalezení, pokud neznáte její přesné umístění. Jestliže naopak víte její název i jméno vzdáleného počítače, můžete cestu k ní zadat přímo, a to ve tvaru \\jméno počítače\název složky.
4. Pokud požadujete připojení stejné složky pod identickým označením jednotky i během
příštího startu systému, aktivujte samostatnou možnost Znovu připojit při přihlášení.
5. Klepnutím na tlačítko Dokončit dojde k připojení vybrané složky; máte ji pak napříč
celým systémem dostupnou pod zvoleným písmenem jednotky.
Obrázek 8.14: Připojení nové síťové jednotky
Jestliže máte problémy s připojením složky v síti v podobě místní jednotky, může se problém
ukrývat hned na několika místech. Zdroje trablů jsou například následující:



Omezení firewallem – v takovém případě zkontrolujte nastavení základních systémových služeb, případně na malou chvíli pro připojení firewall vypněte (i když to není
zrovna bezpečné řešení).
Změny zdroje – vzdálená složka mohla být přejmenována, respektive mohla být pozměněna odpovídající přístupová práva. Zkuste se dopátrat případných provedených změn.
Chybné uživatelské jméno nebo heslo – někdy je zapotřebí přihlásit se pod jiným místním uživatelským účtem vzdáleného počítače.
178
18.9.2012 13:15:09
KAPITOLA
Internet Explorer
9
V této kapitole:
Základní možnosti
zobrazení stránky
 Práce se stránkou
 Záložkové surfování
 Akcelerátory
 Práce s informačními
kanály RSS
 Pokročilé možnosti
nastavení

Připojení k Internetu je již doslova všudypřítomné, není proto divu, že Windows 8 přicházejí
se zabudovaným webovým prohlížečem, kterým je Internet Explorer. Oproti předchozím
verzím Windows se jedná o nové, desáté vydání tohoto prohlížeče, který ve srovnání s těmi
dřívějšími doznal celou řadu vylepšení. Internet Explorer můžete nejrychleji spustit klepnutím na jeho ikonu umístěnou v hlavní úvodní nabídce Start, případně také na stejnou ikonu
při zobrazení pracovní plochy.
Hlavní okno Internet Exploreru se skládá z několika částí. Pro navigaci na jednotlivých
webových stránkách vás bude nejvíce zajímat horní část obrazovky, kde se nachází navigační panel a adresní řádek.
Prohlížení stránek
Během základního listování webovými stránkami vám postačuje skutečně pouze adresní
řádek a tlačítka Zpět/Vpřed:

Požadovanou webovou adresu vepíšete do adresního řádku. Ve většině případů není
zapotřebí zadávat označení standardního protokolu HTTP (počáteční zkratka http://),
stejně tak většinou dojde k automatickému doplnění zkratky www, jež indikuje právě
prohlížení webových stránek (zjednodušeně řečeno).
179
18.9.2012 13:15:09
KAPITOLA 9 Internet Explorer


Jakmile se požadovaná stránka stáhne (tj. dojde k jejímu přenesení Internetem ze vzdáleného serveru do uživatelova počítače), můžete její obsah vidět ve spodní části okna.
Při práci s webovou stránkou se zpravidla pomocí v ní zahrnutých odkazů přesouváte
také na jiné. Pro návrat k předchozí zobrazené stránce lze využít tlačítka Zpět, podobně
zase pro přesun na v pořadí další stránku slouží tlačítko Vpřed. U obou z nich můžete nalézt drobnou šipku, která po zobrazení více stránek slouží pro listování jejich seznamem.
Tip: Pokud nechcete stále přesouvat kurzor myši kvůli hojně používaným tlačítkům Zpět
a Vpřed, můžete využít odpovídajících klávesových zkratek. Pro přesun zpět je to levý Alt +
šipka vlevo, podobně pro přechod vpřed pak levý Alt + šipka vpravo.
Obrázek 9.1: Hlavní okno programu Internet Explorer se zobrazenou stránkou
Kromě toho navigační panel samozřejmě poskytuje také další základní nástroje. Jejich podrobný význam pak je následující:

Zastavit – přeruší stahování aktuálně zobrazované stránky webového serveru. Tato
situace může být výhodná například v případě, kdy s pomalým připojením začnete
180
18.9.2012 13:15:10

prohlížet velice objemná data, takže chcete zobrazení přerušit. Stejného efektu můžete
během načítání dosáhnout také stisknutím klávesy Esc.
Aktualizovat – znovu stáhne právě zobrazenou stránku z webového serveru a aktualizuje ji v prohlížeči. Jedná se o často používanou funkci v případě hodně se měnícího
obsahu, proto byste si měli osvojit přidruženou klávesovou zkratku F5.
Rychlá práce s historií stránek
Při opakované návštěvě stejné webové stránky není zapotřebí její adresu pokaždé znovu vepisovat do adresního řádku. Ten totiž zároveň funguje jako roletová nabídka, jejíž položky
tvoří právě dříve zobrazené stránky – adresu si tedy můžete pohodlně vybrat z odpovídajícího seznamu.
Oproti některým dřívějším verzím webového prohlížeče Internet Explorer (typicky ve Windows Vista a XP) můžete v roletové nabídce historie zobrazených stránek využít také možnosti rychlého odebrání adresy. Jakmile nad vybranou adresu umístíte grafický ukazatel myši,
zobrazí se na konci jejího řádku symbol červeného křížku – klepnutím levým tlačítkem myši
jej můžete využít pro odebrání této jedné položky. Hlavní výhoda spočívá v tom, že pro odstranění nežádoucích adres nemusíte mazat celou historii surfování.
Obrázek 9.2: Historie surfování po otevření odpovídající roletové nabídky
Změna zobrazení stránky
Jakmile Internet Explorer požadovanou webovou stránku stáhne a zobrazí, nabízí se vám
k dispozici hned několik nástrojů pro změnu pohledu. Prvním z nich je Lupa, kterou najdete v nabídce Nástroje → Velikost a jež zobrazenou stránku dovoluje zvětšovat či zmenšovat.
Lupa představuje velice jednoduchý nástroj, takže také práce s ní je přímočará:
1. Pro zobrazení dostupných měřítek klepněte na symbol procent v přidružené podnabídce, čímž dojde k otevření v odpovídající relativní velikosti.
181
18.9.2012 13:15:10
2. Jestliže chcete stránku zvětšit, zvolte hodnotu větší než 100 %, pro zmenšení naopak
hodnotu pod touto hranicí. Návrat k původní velikosti zobrazení ztělesňuje právě hodnota 100 %.
3. Můžete určit také libovolné měřítko po zvolení příkazu Vlastní – zadává se konkrétní
údaj v procentech.
4. Pro rychlou rotaci zvětšeními v pořadí po jednotlivých krocích v rámci již zobrazené stránky stačí využít klávesových zkratek Ctrl + znak plus, resp. Ctrl + znak minus.
Jestliže chcete pro zobrazení stránky využít celou plochu svého monitoru, můžete deaktivovat
přilehlý navigační panel, adresní řádek a také případnou hlavní nabídku. Provedete to zvolením příkazu Zobrazit → Celá obrazovka z hlavní nabídky, případně lze se stejným efektem
stisknout klávesu F11. Po tomto kroku dojde nejen k roztažení okna směrem nahoru, ale
dokonce také ke skrytí celého hlavního panelu i s nabídkou Start. Stejně jako u jiných aplikací
platí, že pro zobrazení rozšířené hlavní nabídky nejprve musíte stisknout klávesu levý Alt.
Práce se stránkou
Již zobrazenou stránku můžete nejen prohlížet, ale také s ní dále pracovat. Základní možnosti (z pohledu koncového uživatele) jsou:



Uložení stránky – dovoluje uložit stránku na disk tak, jak je zobrazena. Jedná se tedy
o kompletní uložení, které zahrne obrázky i texty pro pozdější zobrazení bez nutnosti
opětovného připojení k Internetu.
Tisk stránky – vytiskne právě zobrazenou stránku tak, jak ji vidíte na obrazovce.
Záložkové surfování – dovoluje otevřít větší počet stránek v jednom okně prohlížeče,
což velice usnadňuje zobrazení obsahu rozsáhlejšího webového obsahu najednou.
Pokud si přejete uložit aktuálně zobrazenou stránku včetně všech jejích prvků, použije příkaz
Soubor → Uložit jako. Díky tomu bude otevřen standardní systémový dialog, kde zvolíte
cílové umístění. Uloženou stránku lze pak prohlížet i bez připojení k Internetu, samozřejmě
však v takovém případě nebude možné následovat v ní zahrnuté síťové odkazy.
Pro tisk stránky slouží příkaz Soubor → Tisk, jímž otevřete standardní systémový dialog.
Jedná se o běžná nastavení, která jsou napříč systémem dostupná v různých aplikacích podporujících tisk, a počínáte si zde následovně:
1. Ve skupině možností Výběr tiskárny klepnutím levým tlačítkem myši zvolíte to zařízení, na kterém chcete aktuální stránku vytisknout. Společně s tím se aktualizují přilehlá
informativní pole:

Stav – určuje, zda je vybraná tiskárna dostupná. Pokud je možné na ní okamžitě tisknout, zobrazí se zde údaj Připraveno, jestliže je naopak vypnuta, setkáte se
s hlášením Offline.
182
18.9.2012 13:15:10


Umístění – určuje, kde je aktuálně vybraná tiskárna k dispozici.
Komentář – libovolný doplňující popis, který byl při instalaci tiskárně přidělen.
Můžete tak například lépe rozpoznat dané zařízení apod.
2. Ve skupině možností Rozsah stránek určete, jaké stránky (ty papírové) se mají tisknout. Na výběr se nabízejí zpravidla dvě možnosti v podobě kompletního tisku aktuální webové stránky (Vše) a výčtu jednotlivých papírových stránek s oddělením čárkou
(textové pole Stránky).
3. Pokud si přejete vytisknout více exemplářů aktuálně zobrazené stránky, můžete odpovídající číslo zadat do pole Počet kopií. Díky přilehlé možnosti Kompletovat pak lze
ještě určit, zda se mají identické stránky tisknout bezprostředně po sobě.
4. Tisk aktuální webové stránky zahájíte stisknutím tlačítka Tisk. Pouhého uložení změn
dosáhnete tlačítkem Použít nebo můžete také konfigurační dialog opustit prostřednictvím tlačítka Zrušit.
Obrázek 9.3: Nastavení detailů při tisku aktuální stránky
Praktickou funkcí ve webovém prohlížeči Internet Explorer 10, stejně jako v případě předchozích verzí nebo jiných prohlížečů, je možnost záložkového surfování, tedy otevření většího množství stránek v jednom jediném okně. Populární záložkové surfování můžete využít
přímo ve Windows 8 ve výchozím prohlížeči. Největší výhoda je nasnadě – máte možnost
stále surfovat v jednom okně prohlížeče.
183
18.9.2012 13:15:10
Otevření stránky v nové záložce
Pokud chcete libovolnou stránku otevřít v nové záložce, můžete k tomu využít hned několika
navzájem ekvivalentních přístupů:



Levým tlačítkem myši klepnete na vždy vpravo zobrazenou záložku bez popisku, čímž
dojde k otevření stránky bez obsahu na nové záložce. Po její aktivaci levým tlačítkem
myši můžete stránku zobrazit vepsáním adresy do adresního řádku.
Pro zobrazení stránky určitého odkazu na nové záložce na požadovaný odkaz klepnete
pravým tlačítkem myši a z odpovídající místní nabídky zvolíte příkaz Otevřít v nové
záložce.
Novou záložku můžete alternativně otevřít také prostřednictvím příkazu Soubor → Nová záložka, nejrychleji pak stisknutím klávesové zkratky Ctrl + T.
Další možnosti záložek
Pokud máte otevřeno větší množství záložek, můžete se v nich takříkajíc ztratit – nevíte, co
je ve které otevřeno za stránku. Proto se při zobrazení dvou a více záložek po stisknutí klávesové zkratky Ctrl + Q přehledně zobrazí obsah všech aktuálně používaných záložek, a to
standardní „dlaždicovou“ formou. Můžete si tak udělat přesný obrázek o tom, které stránky
jsou otevřené, jaký je v nich obsah apod.
Tip: Ze záložkového surfování se můžete výrazně těšit v případě, že používáte pomalé internetové připojení. Jednotlivé požadované stránky si v takovém případě totiž otevřete na
samostatných záložkách a dál prohlížíte hlavní stránku, zatímco se jakoby na pozadí ve stejném okně načítají zbývající.
Surfování prostřednictvím záložek bylo až do Internetu Exploreru sedmé verze dostupné
pouze v konkurenčních prohlížečích. Jakmile si však na něj zvyknete, výrazně vzroste efektivita vaší práce. Měli byste si osvojit základní principy záložkového procházení webových
stránek v jediném okně prohlížeče:


Záložek můžete otevřít prakticky neomezený počet – díky tomu máte možnost zobrazit
si najednou všechny stránky, které právě potřebujete pro svou práci. Tento přístup se
opět vyplatí například v případě, kdy je použito pomalejší připojení k Internetu. Jakmile
totiž jednu stránku pročítáte, kupříkladu v deseti dalších záložkách se prozatím mohou
nerušeně nahrávat ostatní.
Je dobré nepotřebné záložky zavírat – jen tak si totiž můžete udržet okno prohlížeče
s aktuálními záložkami přehledné a snadno se v zobrazeném obsahu orientovat. Není
nic horšího než otevření velkého množství záložek a ztracení se v jejich obsahu.
184
18.9.2012 13:15:10
Akcelerátory

Záložky nejsou nutnost – ačkoliv záložky představují příjemné zpestření a urychlení
vaší práce, nikde není psáno, že je musíte používat. V duchu přísloví o železné košili
totiž může být zvyk práce s více samostatnými okny prohlížeče neprůchodný a záložky
mohou představovat umělý přechod k něčemu novému.
Akcelerátory
Praktickou funkcí Internet Exploreru desáté verze jsou podobně jako v dřívějších vydáních
takzvané akcelerátory, které vám dovolují využít zajímavých funkcí přímo na stránce, okamžitě po označení vybrané části. Dostupnost akcelerátoru poznáte velice jednoduše tak, že
se po označení části textu zobrazí modré pole se šipkou. Jakmile na ně klepnete, otevřete
nabídku příkazů, které lze s danou částí textu spojit, tedy například vyhledat město v textu
na mapě, přeložit daný výraz apod. Nabídka akcelerátorů se liší v závislosti na aktuální konfiguraci prohlížeče, nicméně toto základní použití je vždy stejné.
Správa akcelerátorů
Akcelerátory nejsou ničím jiným než speciálními doplňky Internet Exploreru, a tak je samozřejmě můžete také spravovat. Postačí, když kdekoliv na právě zobrazené stránce klepnete
pravým tlačítkem myši a poté zvolíte příkaz Všechny akcelerátory → Spravovat akcelerátory. Otevře se tím specializovaný dialog, v němž je význam jednotlivých položek následující:

Typy doplňků – kategorie doplňků, které je možné v Internet Exploreru spravovat. Ponechte zde aktivovanou možnosti Akcelerátory.
 Název, Adresa, Kategorie – tabulkové zobrazení jednotlivých akcelerátorů, které můžete
spravovat. Podle právě jmenovaných sloupců máte možnost velice snadno rozpoznat,
jaké akcelerátory jsou dostupné, a odebírat je.
Jakmile v pravé části dialogu pro správu doplňků vyberete některý akcelerátor, můžete jej zcela
odstranit klepnutím na tlačítko Odebrat, případně dočasně skrýt z možností akcelerátorů
následováním možnosti Zakázat. Pokud byste se o daném doplňku chtěli dozvědět více, využijte přilehlých polí s webovými odkazy, nesou názvy Domovská stránka a Nainstalováno z.
185
18.9.2012 13:15:10
Obrázek 9.4: Dialog Spravovat doplňky, sekce nastavení akcelerátorů
Přidání nového akcelerátoru
Pomocí místní nabídky akcelerátorů můžete přidat libovolné další, které jsou dostupné:
1. V nabídce zvolte příkaz Všechny akcelerátory → Najít další akcelerátory, čímž se otevře stránka s dostupnými akcelerátory.
2. Přidat je můžete stisknutím tlačítka Přidat do aplikace Internet Explorer, praktické
jsou například automatické překlady nebo vyhledání místa na mapě.
3. Jakmile máte takto akcelerátory přidané, můžete je využít stejným způsobem, jak bylo
popsáno v dřívějším textu této kapitoly.
186
18.9.2012 13:15:10
Obrázek 9.5: Nabídka akcelerátorů pro přidání do Internet Exploreru
Přímo v prohlížeči Internet Explorer máte možnost číst a spravovat kanály RSS, tedy automaticky doručované novinky z různých webových stránek. Jakmile dojde k otevření stránky,
která nabízí podporu RSS, zvýrazní se barevně odpovídající ikona v panelu nástrojů. Pokud na
ni klepnete levým tlačítkem myši, přepne se zobrazení aktuální stránky do režimu čtení RSS.
Poznámka: Jestliže v hlavním okně Internet Exploreru nevidíte žádné doplňující ikony vyjma
výchozích příkazů a navigačních lišt, můžete si nástrojový panel zobrazit klepnutím do horní
části pravým tlačítkem myši a volbou příkazu Panel příkazů.
187
18.9.2012 13:15:10
Přidání nového zdroje
Dle výchozího nastavení jsou jednotlivé zprávy vypsány od nejnovější po nejstarší, nicméně
vám nic nebrání ve změně pořadí klepnutím levým tlačítkem myši na možnost Název v pravé části okna, případně obrátit uspořádání prostřednictvím přilehlé šipky. Jestliže hodláte
automaticky odebírat aktuální zprávy RSS z právě navštíveného serveru také v budoucnu,
můžete klepnout levým tlačítkem myši na možnost Přihlásit k odběru tohoto kanálu, čímž
dojde k otevření specializovaného okna, v němž postupujte následovně:
1. Do textového pole Název vložte popisek, který má být k danému zdroji přidružen. Prohlížeč Internet Explorer vám automaticky nabízí pojmenování odvíjející se od názvu
stránky.
2. Prostřednictvím roletové nabídky Cíl můžete nastavit, do jaké skupiny mají být zprávy
RSS z tohoto zdroje ukládány. Výchozí jsou Informační kanály, máte však možnost po
stisknutí tlačítka Nová složka určit libovolnou vlastní.
Obrázek 9.6: Dialog přidání nového zdroje mezi odebírané RSS
3. Poslední krok k úspěšnému nastavení přijímání zpráv RSS provedete stisknutím tlačítka Přihlásit se k odběru, čímž zahájíte pravidelné stahování novinek z právě navštíveného serveru.
Poznámka: Informace šířené prostřednictvím RSS samozřejmě nejsou podporovány všemi
servery. Jedná se o technologii jako každou jinou, nikdo vývojáře stránek nenutí k jejímu používání – velice časté uplatnění však nachází na stránkách s často se měnícím obsahem, tedy
například na zpravodajských serverech apod.
Čtení a správa novinek
Pro čtení nejnovějších zpráv z takto přidaných zdrojů RSS nejprve musíte aktivovat odpovídající panel nástrojů, a to buď prostřednictvím příkazu Zobrazit → Panely aplikace Explorer → Informační kanály, nebo ekvivalentně stisknutím klávesové zkratky Ctrl + Shift +
188
18.9.2012 13:15:10
G. Odpovídající panel zobrazuje všechny přidané kanály, jejichž obsah můžete snadno číst
pouhým klepnutím levým tlačítkem myši na požadovaný název.
Pokud po vybrání kanálu levým tlačítkem myši klepnete na možnost Zobrazit vlastnosti
informačního kanálu, dojde k otevření dialogu Vlastnosti informačního kanálu. V něm
jsou k dispozici možnosti s následujícím významem:



Název – pojmenování kanálu; jedná se o stejnou položku, kterou jste dříve zadali během přidávání nového kanálu.
Adresa – úplná webová adresa daného informačního kanálu. Jedná se pouze o informativní pole, nelze je tudíž měnit (slouží například pro zkopírování do schránky a přenos jiné aplikace).
Plán aktualizací – důležitá skupina možností, která vám dovoluje nastavit, jak často se
mají stahovat nově dostupné položky z daného kanálu. Po stisknutí tlačítka Nastavení
navíc můžete doplňkově specifikovat, zda má být použito zvukové oznámení během
detekce nového zdroje (Přehrát zvuk při nalezení informačního kanálu nebo oblasti
Web Slice pro webovou stránku).
Obrázek 9.7: Detailní volby a nastavení informačního kanálu
189
18.9.2012 13:15:10

Archivovat – dovoluje nastavit, kolik stažených zpráv se má ukládat pro pozdější zobrazení. Aktivací možnosti Zachovat maximální počet položek si zajistíte dlouhodobou
dostupnost stažených zpráv, naopak při zvolení Zachovat pouze nejnovější položky
můžete určit, kolik posledních zpráv má být k dispozici (pole Počet položek).
Internet Explorer vám nabízí velké množství funkcí, a tedy logicky i odpovídající možnosti
jejich konfigurace. Nejedná se přitom pouze o doladění vzhledu nebo způsobu zobrazování
stránek, ale například také bezpečnostní nastavení, způsob zpracování některých konkrétních
prvků, práci se záložkami a další zajímavé volby. Všechny související možnosti jsou k dispozici v dialogu, který můžete otevřít příkazem Nástroje → Možnosti Internetu.
Pro pohodlnou práci přitom samozřejmě nemusíte dokonale ovládnout všechny nabízené
možnosti, jichž je velké množství. Jednotlivé pasáže následujícího textu se proto zaměří na
tyto důležité záložky:




Obecné – poskytuje nastavení základních vlastností surfování. Můžete tak určit práci
se záložkami, domovskou stránku a další nezbytné parametry.
Zabezpečení – při běžném surfování je velice důležité dbát na bezpečnost síťových dat.
Díky této záložce máte možnost definovat důvěryhodné i naopak nebezpečné servery.
Osobní údaje – nastavení úrovně ochrany soukromých informací během výměny souborů cookies se vzdáleným serverem.
Obsah – možnosti blokování libovolných stránek na základě definovaného závadného
obsahu. Jedná se například o potlačení zobrazování webů proklamujících násilí, sex,
hrubý jazyk apod.
Nastavení zobrazení stránek
Na výchozí záložce nazvané Obecné nastavujete zejména ty vlastnosti, které přímo ovlivňují
zobrazení a ovládání během surfování. Do textového pole Domovská stránka můžete vložit
adresu webové stránky, která bude automaticky zobrazena při otevření nového okna aplikace
Internet Explorer. Pokud jí má být ta právě zobrazená, postačí stisknutí tlačítka Použít aktuální, pro návrat k úplně prvotní domovské stránce (z výchozí instalace) slouží tlačítko Použít výchozí a konečně zobrazení čisté stránky můžete zajistit tlačítkem Použít novou kartu.
S tím, jak navštěvujete různé stránky, ukládají se také odpovídající informace přímo na disk.
Toho by mohlo být v budoucnu zneužito k získání některých citlivých informací, proto můžete stopy surfování vymazat po stisknutí tlačítka Odstranit. Otevře se dialog, v němž máte
možnost prostřednictvím jednotlivých tlačítek provést následující akce:
190
18.9.2012 13:15:10







Dočasné soubory Internetu a webových serverů – vymaže z disku dočasně uložené
soubory. Ty sice usnadňují a urychlují opětovné načítaní již dříve navštívených stránek,
nicméně lze podle nich přesně vystopovat, kde se uživatel v Internetu pohyboval či jaké
soubory prohlížel.
Soubory cookie a data webu – maže takzvané cookies, tedy malé soubory, které si na
disk ukládají servery pro uchování aktuální konfigurace. Nemusíte tak dokola vyplňovat stále stejné údaje, jelikož jsou pamatovány například právě v cookies. Pokud je navíc aktivována možnost Chránit data oblíbených webových položek, uchová Internet
Explorer právě tyto bezpečné soubory cookies.
Historie – odstraní historii navštívených webových stránek, tedy přesněji jejich adres.
Historie stahování – dovoluje odebrat seznam historie v dialogu stahování.
Data ve formulářích – vymaže automaticky uložené informace z webových formulářů.
Může se jednat například o vaše přihlašovací jména apod.
Hesla – zvlášť maže všechna hesla, která jste zadali do webových formulářů. Tato funkce
tak doplňuje již představenou Data ve formulářích a jedná se například o hesla k bankovním účtům, webovému e-mailu apod.
Data funkce Filtrování ActiveX a Ochrana před sledováním – možnost odstranění
informací z anonymního surfování, které bude představeno dále v tomto textu.
Tip: Pro rychlé odebrání historie procházení nemusíte pokaždé navštěvovat detailní možnosti nastavení prostřednictvím tohoto specializovaného dialogu, ale můžete přímo v hlavní
nabídce využít příkaz Zabezpečení → Odstranit historii procházení.
Zpět na záložce Obecné dále můžete pro konfiguraci běžné práce a surfování stisknout tlačítko Záložky ve stejnojmenné části. Po jeho stisknutí máte možnost určit chování záložek,
a to prostřednictvím specializovaného dialogu. Význam jednotlivých možností je následující:




Povolit procházení na záložkách – základní volba, jejíž aktivací dojde k zapnutí funkce
záložkového surfování, a tedy dalších souvisejících voleb. Při změně tohoto nastavení
je zapotřebí restartovat prohlížeč Internet Explorer, aby se nová konfigurace projevila.
Zobrazovat upozornění při zavírání více záložek – pokud máte otevřen větší počet
záložek a zavřete celou aplikaci Internet Explorer, bývá nejprve zobrazeno varovné okno
pro potvrzení této akce. Tato volba dané bezpečnostní opatření zapíná/vypíná.
Vždy přepnout na nové záložky při jejich vytvoření – dovoluje při každém otevření
novou záložku přenést do popředí. Tento styl surfování samozřejmě není příliš vhodný
pro načítání stránek v záložkách na pozadí.
Při spuštění aplikace Internet Explorer otevřít pouze první domovskou stránku –
zajistí zobrazení jediné výchozí stránky okamžitě po spuštění webového prohlížeče.
191
18.9.2012 13:15:10

Při otevření nové záložky otevřít – zajistí zobrazení výchozí stránky prohlížeče v každé
nově otevřené záložce. Vybrat si můžete z výmluvně pojmenovaných možností Nová
stránka záložky, Prázdná stránka a První domovská stránka.
Obrázek 9.8: Možnosti nastavení, záložka Obecné


Při zjištění automaticky otevíraného okna – dovoluje nastavit, jak má být naloženo
s těmi okny, která se otevírají bez vašeho přičinění. Pokud má být provedena akce podle
předpisu prohlížeče, aktivujte možnost Aplikace Internet Explorer určí, jak se budou
otevírat automaticky otevíraná okna. Další možnosti, jejichž názvy vypovídají za vše,
jsou Vždy otevírat automaticky otevíraná okna v novém okně a Vždy otevírat automaticky otevíraná okna na nové záložce.
Otevírání odkazů v jiných programech – díky tomuto přepínači můžete určit, jak se
zpracují odkazy externích aplikací. Jednotlivé možnosti opět výmluvně popisují význam.
Jedná se o Nové okno, Nová záložka v aktuálním okně a Aktuální záložka nebo okno.
Tip: Pokud byste v právě popsaném dialogu provedli některá nastavení, která budete chtít
vrátit zpět, nemusíte pátrat, co kde jak bylo původně zapnuto či vypnuto. Pro vrácení konfigurace využijte tlačítko Obnovit výchozí.
192
18.9.2012 13:15:11
Obrázek 9.9: Nastavení záložkového surfování
Pro zobrazení jednotlivých webových stránek je dále na záložce Obecné velice důležité tlačítko Písma, které dovoluje nastavit písma pro různý obsah. Po jeho stisknutí se otevře jednoduchý dialog, v němž si počínejte následovně:
1. Pomocí roletové nabídky Jazyk písma zvolte, jaká jazyková sada má být použita. Pro
běžné použití je nejlepší volbou ponechat aktivovanou výchozí možnost Podle latinky.
2. Vzhled výchozího písma na běžných webových stránkách určete pomocí položky Písmo webové stránky. V náhledovém okně pod daným seznamem se okamžitě zobrazí
ukázka vybraného fontu.
3. Ne každá zobrazená stránka je přímo webovým dokumentem, proto máte možnost určit
také doplňkové písmo, a to prostřednictvím Písmo prostého textu. Vybraný typ písma bude použit například pro zobrazení čistě textových souborů, přičemž opět můžete
okamžitě vidět náhled ve spodní části.
4. Provedené změny v nastavení písma již tradičně uložte stisknutím tlačítka OK. K původní konfiguraci se naopak můžete vrátit prostřednictvím tlačítka Zrušit.
193
18.9.2012 13:15:11
V pořadí poslední významnou položkou záložky Obecné je tlačítko Usnadnění, po jehož
stisknutí můžete nastavit specifické zobrazování textu. Můžete tak dosáhnout požadované
čitelnosti prohlížené webové stránky, bez ohledu na to, jaká písma jsou tvůrcem definována
přímo v ní. Doplňkově tak lze vypnout či zapnout následující možnosti:



Ignorovat barvy definované na webových stránkách – při načítání a zobrazení stránky
nebudou brány v potaz tvůrcem určené barvy, jež vybočují ze standardního zobrazení.
V důsledku se tak dosáhne lepší čitelnosti, obzvláště v tom případě, kdy tvůrce nezvolil
vhodnou kombinaci.
Ignorovat styly písem definované na webových stránkách – opět potlačí tvůrcem
webové stránky určené vizuální prvky, tentokráte formát písma. Jedná se o různé typy
použité například v nadpisech a dalších částech textu, které mohou působit nepříjemně
a znepříjemňovat čitelnost.
Ignorovat velikosti písem definované na webových stránkách – zobrazí webové stránky bez doplňujících úprav velikosti písem. Jedná se o užitečnou pomůcku v případech,
kdy tvůrce stránky nevhodně kombinuje a používá rozličné velikosti napříč textem.
Obrázek 9.10: Podrobná nastavení zobrazení stránek
Zabezpečení webového prohlížení
Na záložce nazvané výmluvně Zabezpečení se nacházejí základní možnosti pro bezpečnější
surfování prostřednictvím prohlížeče Internet Explorer. Jednotlivé síťové servery jsou přitom
rozdělovány do takzvaných zón, tedy oblastí podle svých výskytů.
Zóny mají za úkol lépe diferencovat prostředí vnější sítě, jelikož pro každý z obsažených počítačů mohou být zapotřebí jiné bezpečnostní požadavky. Internet Explorer proto rozděluje
okolní síť do následujících čtyř zón:
194
18.9.2012 13:15:11




Internet – do této zóny patří všechny síťové servery, které nepatří do lokální sítě a přitom ani nejsou zahrnuty v jiné zóně. Standardně nastavená výchozí úroveň má hodnotu Středně vysoké a neměli byste ji snižovat, pokud k tomu nemáte nějaký vyloženě
pádný důvod.
Místní intranet – tato zóna v sobě zahrnuje kompletně všechny počítače, jež se nacházejí v lokální síti. Logicky sem tedy patří servery, kterým je možné více důvěřovat,
a není divu, že výchozí úroveň je relativně benevolentní, nese označení Středně nízké.
Důvěryhodné weby – součástí této zóny jsou všechny servery, kterým můžete bezvýhradně důvěřovat. Od toho se odvíjí výchozí úroveň Střední, kterou byste pro správnou
funkčnost dostupných služeb neměli bez rozmyslu zvyšovat.
Servery s omezeným přístupem – zóna, do níž patří všechny nedůvěryhodné počítače,
tedy takové, se kterými musí být nakládáno s maximální opatrností. Jelikož jsou zde
zahrnuty také servery s potenciálně škodlivým obsahem, neměli byste měnit výchozí
bezpečnostní úroveň Vysoké.
Obrázek 9.11: Nastavení zabezpečení podle jednotlivých zón
195
18.9.2012 13:15:11
Pokud se rozhodnete změnit úroveň práce v některé z právě popsaných zón, můžete tak
učinit prostřednictvím tomu určeného jezdce ve skupině možností Úroveň zabezpečení
této zóny. V závislosti na tom, jakou bezpečnostní úroveň zvolíte, budou jednotlivé webové
stránky zpracovávány s různými omezeními – ucelený přehled přináší následující tabulka.
Tabulka 9.1: Bezpečnostní úrovně zabezpečení vybrané zóny
Úroveň
Význam
Nízké
Úplně nejnižší úroveň zabezpečení, takže nejsou prováděna prakticky žádná bezpečnostní
opatření. Data i aktivní prvky webových stránek budou stahovány i spouštěny bez doplňujících výstražných varování, uživatel by proto tuto bezpečnostní úroveň měl používat
skutečně pouze ve spojení s důvěryhodnými servery.
Středně nízké
Co do restriktivních omezení se jedná o druhou nejbenevolentnější úroveň, kdy lze zabránit stažení i spuštění některých aktivních prvků, které se na stránce mohou vyskytnout.
Uživatel by však měl mít na paměti, že většina dat a doplňků bude opět zpracována bez
předchozího varování.
Střední
V tomto případě bezpečnostní zóny platí pravidlo zlaté střední cesty pouze částečně.
O možnost optimální konfigurace se totiž jedná jen v případě alespoň částečně důvěryhodných serverů, uživatel by tak neměl směřovat k myšlence optimálního nastavení
střední možností.
Středně vysoké
Díky této úrovni již má uživatel zajištěno poměrně bezpečné surfování, jelikož před stažením a spuštěním některých aktivních prvků či dalšího potenciálně nebezpečného obsahu
bud včas varován a dotázán.
Vysoké
Jedná se o nejbezpečnější z předdefinovaných úrovní nastavení, kterou uživatel může
v prohlížeči Internet Explorer zvolit. Po její aktivaci je zakázána většina funkcí prohlížení
obsahu vzdáleného serveru, v důsledku toho se však uživatel může setkat také s řadou
chyb při stahování a zobrazování komplikovanějších webových stránek.
U trojlístku bezpečnostních zón Místní intranet, Důvěryhodné weby a Servery s omezeným přístupem navíc ještě můžete určit doplňující možnosti následovně:
1. Stisknutím tlačítka Weby zobrazíte dialog s detaily. Ten se liší v závislosti na bezpečnostní zóně.
2. Při ručním přidávání serverů do zóny Místní intranet nejprve musíte deaktivovat možnost Automaticky zjišťovat internetovou síť a poté již zapnete libovolné z následujících voleb:


Zahrnout všechny místní servery neuvedené v jiných zónách – aktivací této
možnosti lze zajistit, že do zóny Místní intranet budou automaticky přiřazeny ty
servery, které je možné považovat za lokální, tedy se nenacházejí mimo místní síť.
Zahrnout všechny weby nepoužívající proxy server – pokud zapnete tuto možnost, pak do zóny Místní intranet budou automaticky zařazeny všechny servery,
které nekomunikují prostřednictvím proxyserveru. Z tohoto úhlu pohledu se totiž v místní síti zpravidla skutečně jedná o důvěryhodné lokální servery, z jejichž
strany nelze očekávat přílišné nebezpečí.
196
18.9.2012 13:15:11

Zahrnout všechny síťové cesty (adresy UNC) – do obsahu zóny Místní intranet
přidáte všechny běžně používané servery.
3. Ruční přidání serveru do zón Důvěryhodné weby a Servery s omezeným přístupem
probíhá přímo zadáním odpovídajících adres jednotlivých serverů a stisknutím tlačítka Přidat.
Tip: Pokud se takříkajíc ztratíte ve svých vlastních nastaveních, můžete vrátit bezpečnostní
konfiguraci prohlížeče Internet Explorer do výchozího stavu. Slouží k tomu tlačítko Obnovit
výchozí úroveň všech zón na popisované záložce Zabezpečení.
Ochrana osobních údajů
Během internetového surfování si váš prohlížeč se vzdáleným serverem vyměňuje celou řadu
doplňkových informací a souborů, které většinou slouží pro snazší předání údajů. Některé
z nich však mohou být citlivé v tom slova smyslu, že obsahují osobní informace – případný
útočník by pak mohl zjistit nejen to, jaké pořady jste hledali v televizním programu, ale také
obchodní objednávky a další soukromé údaje.
Záložka Osobní údaje v nastavení Internet Exploreru proto obsahuje několik základních
voleb jednak pro zabránění odcizení některých tajných informací, jednak pro zablokování
automaticky otevíraných oken. Posledně jmenovaný nešvar v podobě automaticky otevíraných oken vás může obtěžovat při práci, případně zobrazit podvržené stránky pro zadání
osobních údajů. Ochranu osobních údajů nastavuje jezdec Vyberte nastavení pro zónu Internetu určující zpracování souborů cookies. Jeho jednotlivé úrovně jsou následující:





Přijmout všechny – pokud zvolíte tuto úroveň ochrany, bude webový prohlížeč Internet Explorer akceptovat a ukládat veškeré soubory cookies. V budoucnu k nim však
samozřejmě mohou vzdáleně přistupovat pouze ty servery, které je prvotně vytvořily.
Nízká – z pohledu bezpečnosti druhá nejbenevolentnější úroveň nastavení. Zabrání
přijetí a následnému zpracování těch souborů cookies, které přímo neposkytují ochranu soukromých citlivých údajů. Jedná se sice o první krůček k ochraně vlastních údajů,
nicméně uživatel by měl pro vyšší bezpečnost zvolit spolehlivější úroveň.
Střední – vychází z bezpečnostního nastavení představené úrovně Low, navíc však zabraňuje v použití některých specifických cookies. Jedná se o výchozí variantu, která zajišťuje základní bezpečnost a zároveň plnou funkčnost takřka všech navštívených stránek.
Vyšší – první stupeň nadstandardní bezpečnostní ochrany, díky které se zamítnou i ty
soubory cookies, které výchozí úroveň akceptuje. V důsledku toho sice lze zabránit více
rizikům, nicméně stoupá počet ne zcela funkčních stránek, respektive jejich nesprávné
zobrazení.
Vysoká – druhý nejstriktnější stupeň, díky němuž budou blokovány prakticky všechny
soubory cookies, které by mohly představovat byť jen minimální možné riziko. Spolu
197
18.9.2012 13:15:11

s tímto zvýšením bezpečnosti se však můžete také častěji setkat s nesprávným zobrazováním stránek nebo jejich sníženou funkčností.
Blokovat všechny soubory cookie – v tomto případě se samozřejmě jedná o nejvíce
omezující typ zpracování souborů cookies ze vzdáleného serveru. Zamítnuty budou dokonce úplně všechny cookies, takže se můžete setkat s nefunkčností celé řady webových
stránek. Pokud si již některý server v minulosti uložil na disk uživatelova počítače svoje
vlastní cookies, nebude k nim mít po aktivaci této možnosti přístup.
Obrázek 9.12: Možnosti nastavení zpracování souborů cookies
Jestliže si přejete nastavit obranné možnosti proti automaticky otevíraným oknům, pak na
záložce Osobní údaje nejprve aktivujte volbu Zapnout blokování automaticky otevíraných
oken. Dále stisknutím tlačítka Nastavení otevřete dialog nazvaný Nastavení blokování automaticky otevíraných oken a v něm proveďte následující prvotní nastavení serverů:
1. Pro povolení všech automaticky otevíraných oken určité webové stránky zadejte její adresu do textového pole Adresa webu, který má být povolen a stiskněte tlačítko Přidat.
198
18.9.2012 13:15:11
Tip: Při vkládání webové adresy můžete s výhodou použít zástupného symbolu *, který nahrazuje libovolný řetězec. Například vložením *.cpress.cz tak budou blokována všechna okna z webu končící na cpress.cz, jež mají v levějších doménách nižšího řádu libovolný název.
2. V seznamu Povolené weby průběžně kontrolujte, které webové stránky mají povoleno
automatické otevírání oken. Libovolnou adresu vymažete jejím označením a následným stisknutím tlačítka Odebrat, podobně také všechny adresy smažete stisknutím
tlačítka Odebrat vše.
3. V samostatné skupině možností Oznamování a úroveň blokování můžete aktivovat
některou ze dvou výmluvně pojmenovaných voleb Při blokování automaticky otevíraného okna přehrát zvuk a Při blokování automaticky otevíraného okna zobrazit
oznamovací pruh. Nakonec se pak v roletové nabídce Úroveň blokování určí stupeň
blokování:



Nízká – povoluje všechna automaticky otevíraná okna na webových stránkách,
které jsou rozpoznány jako bezpečné.
Střední – zajistí blokování velkého množství automaticky otevíraných oken. Jedná
se o výchozí úroveň, která zajišťuje kompromis mezi zabráněním velmi častému
otevírání oken a pohodlím surfování.
Vysoká – po aktivaci této možnosti budou blokována všechna automaticky otevíraná okna, takže vás sice nebudou při práci vyrušovat, nicméně můžete tak přijít
o zobrazení některých doplňkových webových stránek.
Tip: Pokud se rozhodnete pro nejpřísnější úroveň blokování automaticky otevíraných oken
(Vysoká), můžete na konkrétní webové stránce toto nastavení dočasně obejít podržením
kombinace kláves Ctrl + Alt při jejím načítání.
199
18.9.2012 13:15:11
18.9.2012 13:15:11
KAPITOLA
Nastavení
Windows
10
V této kapitole:
Základní práce s Ovládacími
panely
 Systémová nastavení
 Hodiny, jazyk a země či
oblast
 Hardware a zvuk
 Správce zařízení
 Rodičovská kontrola
 Úprava programů a jejich
kompatibilita
 Plány napájení
 Zabezpečení a Centrum akcí
 Windows Defender
 Základní brána firewall
systému Windows
 Jak být na Internetu
s Windows 8 v bezpečí?
 Upozornění Centra akcí
 Registr Windows

Počítače toho umějí postupně stále více, ale současně jejich tvůrci usilují o to, aby používání
bylo stále jednodušší. Běžný uživatel by měl – stejně jako u většiny jiných přístrojů – umět za
počítač sednout a pracovat, aniž by byl nucen studovat stovky funkcí a desítky stran v knize.
Nicméně pro uživatele, který se chce systémem zabývat podrobněji, by měla být k dispozici
možnost, jak jej „rozebrat“, jak nakonfigurovat cokoli přesně podle svých potřeb.
Windows 8 by se měla takto snadno použitelným systémem stát – a místo, kde je jejich podrobná konfigurace možná, se nazývá příznačně Ovládací panely. Nejrychleji je spustíte
stisknutím klávesové zkratky Win + X a následováním odkazu Ovládací panely. Windows 8
tedy obsahují několik desítek konfiguračních prvků, kterými můžete řídit práci drtivé většiny
komponent počítače a operačního systému. Tato kapitola se proto bude zabývat uživatelskou
konfigurací Windows 8, což zejména znamená nastavení systémových parametrů (klávesnice, myš, displej, multimédia apod.). Řeč naopak nebude o velmi obsáhlé práci s počítačovou
sítí a komunikačními možnostmi, jimž jsou věnovány samostatné kapitoly.
201
18.9.2012 13:15:11
KAPITOLA 10 Nastavení Windows
Poznámka: Kromě kompletního nastavení prostřednictvím Ovládacích panelů je možné
provést také jednoduché úpravy v inovovaném dlaždicovém rozhraní. Danou nadstavbu lze
spustit klepnutím na odkaz Nastavení v úvodní dlaždicové nabídce po otevření vpravo umístěné nabídky. Text této kapitoly se však bude z drtivé většiny věnovat komplexní konfiguraci
právě v Ovládacích panelech, jelikož díky nim proniknete do všech voleb.
Jak již bylo zmíněno, Ovládací panely můžete velice rychle otevřít stisknutím klávesové zkratky Win + X a následováním odkazu Ovládací panely, čímž dojde k zobrazení odpovídajícího
okna. Přímo z něj jsou pak dostupné všechny další volby a odkazy na jednotlivá nastavení.
Obrázek 10.1: Hlavní přehled Ovládacích panelů
Obsah Ovládacích panelů
Ovládací panely se od běžných složek liší především v tom, že do nich není možné jen tak
„ručně“ přidávat další programy, byť by byly konfiguračního rázu. To je vyhrazeno pouze pro
ovladače třetích výrobců, které se do Ovládacích panelů samy nainstalují pomocí hlubšího
202
18.9.2012 13:15:11
zásahu do systému, než jaký je určen běžným uživatelům. Naopak však není nutné při konfiguracích vždy spouštět Ovládací panely – je možné například na pracovní ploše vytvořit
zástupce libovolné položky přetažením dané ikony.
Každou tematicky ucelenou položku Ovládacích panelů lze otevřít:


Klepnutím na její velký titulek (například Systém a zabezpečení, Síť a Internet apod.).
Přímo požadovanou kategorii klepnutím na možnost z výčtu (například Zkontrolovat
stav počítače, Zobrazit úlohy a stav sítě apod.).
Menší názvy „vypichují“ nejčastěji používané funkce, nejedná se tedy o kompletní výpis
možností obsažených v dané kategorii.
Tip: Vzhled Ovládacích panelů můžete změnit klepnutím levým tlačítkem myši na možnost
Zobrazit podle. Výsledná podoba sice není graficky příliš přitažlivá, nicméně řada uživatelů
ji upřednostňuje díky větší přehlednosti.
Význam jednotlivých položek Ovládacích panelů
Z hlavního okna Ovládacích panelů máte možnost okamžitě odtušit, že obsah Ovládacích
panelů skutečně pokrývá široké možnosti nastavení. Význam jednotlivých hlavních položek
je přitom následující:








Systém a zabezpečení – dovoluje nastavit stahování a instalaci systémových aktualizací,
zjistit celkový výkon systému a nabízí také rozsáhlé možnosti správy systému. Podrobný
popis bezpečnosti přinesla již dřívější kapitola této knihy.
Uživatelské účty a zabezpečení rodiny – slouží pro omezení přístupu k počítači jednotlivých uživatelů, pro blokování určitých aplikací a správu uživatelských účtů.
Síť a Internet – dovoluje sledovat aktuální stav síťových připojení, konfigurovat je
a nastavit pravidla pro sdílení dat – všem těmto funkcím se věnovala dřívější kapitola.
Vzhled a přizpůsobení – každý uživatel si může nastavit vzhled Windows 8 a jejich
chování přesně podle svých potřeb. Podrobný popis a odpovídající postupy jste mohli
nalézt v dřívější kapitole.
Hardware a zvuk – umožňuje spravovat hardwarové součásti a jejich konfiguraci.
Hodiny, jazyk a země či oblast – díky těmto možnostem systém Windows 8 umožňuje
nastavit čas a datum podle odpovídajícího časového pásma, používaný jazyk, měnové
jednotky apod.
Programy – slouží pro přidání i odebrání programů a součástí operačního systému.
Usnadnění přístupu – rozsáhlé možnosti usnadnění práce se systémem pro handicapované uživatele. Detailně se této problematice věnovala dřívější kapitola knihy.
203
18.9.2012 13:15:12
Velkému množství ze jmenovaných možností jsou věnovány samostatné kapitoly nebo podrobné části textu, následující řádky se proto zaměří zejména na systémové funkce skryté pod
možností Systém a zabezpečení, lokální nastavení prostřednictvím sekce Hodiny, jazyk a země či oblast, stranou však nezůstane ani hardwarové vybavení možnosti Hardware a zvuk.
Tip: Vestavěné vyhledávání je zřejmě nejužitečnější funkcí Windows 8. Nemusíte jej však využívat pouze k vyhledávání souborů nebo spouštění aplikací, užitečné je také při rychlém přístup ke kterýmkoli funkcím nastavení. Chcete nastavit vlastnosti vaší klávesnice? Pak zadejte
do vyhledávacího pole klíčové slovo klávesnice. Chcete upravit nastavení zvukové karty?
Pak zadejte klíčové slovo zvuk. Stejný postup platí také pro další oblasti nastavení systému
v Ovládacích panelech.
Položka Systém a zabezpečení vám zpřístupňuje základní i některé pokročilé možnosti nastavení vzhledu a chování systému. Otevření následujícího odpovídajícího okna se provádí
prostřednictvím nabídky Ovládací panely → Systém a zabezpečení.
Obrázek 10.2: Ovládací panely, sekce Systém a zabezpečení
204
18.9.2012 13:15:12
Možnosti Systému a zabezpečení
Jak již tomu v Ovládacích panelech bývá zvykem, také okno Systém a zabezpečení obsahuje
celou řadu vnořených možností. Ty ještě sdružují jednotlivé funkce do následujících celků,
a to kromě bezpečnostních funkcí, jimž se velice podrobně věnovala samostatná kapitola:




Systém – zprostředkovává podrobné informace o hardwarové konfiguraci systému, jeho
hodnocení v tomto ohledu a také legálnosti dané kopie Windows 8.
Možnosti napájení – poskytují funkce pro nastavení úsporného režimu vzhledem k výkonu celého systému.
Možnosti napájení – podrobné možnosti nastavení úsporných režimů a přechodů do
režimu spánku v závislosti na typu napájení a době vaší nečinnosti.
Nástroje pro správu – administrátorům poskytují doplňkové funkce, které pomáhají
udržovat systém v lepším chodu.
Z uvedeného výčtu jednotlivých systémových možností je jasné, že všechny jsou velice praktické, a proto jim bude věnována detailní pozornost. Naproti tomu pro běžné uživatele není
určena například funkce šifrování disků pomocí nástroje BitLocker, a tak nejen že není ve
výčtu, ale jejímu podrobnému nastavení a pokročilým funkcím nebude věnována taková
pozornost. Profesionálové také mohou využít funkce pro vytváření svazků více disků.
Informace o aktualizacích
Operační systém je zapotřebí udržovat aktualizovaný a tím nejen doplňovat i rozšiřovat
jeho funkčnost, ale také jej bránit proti novým pokusům o průnik počítačových útočníků.
Windows 8 přicházejí se systémem automatických aktualizací, který svou funkčností vychází z dřívějších variant Windows. Hlavní okno otevřete prostřednictvím příkazu Ovládací
Panely → Systém a zabezpečení → Windows Update.
Obrázek 10.3: Přehled nastavení automatických aktualizací
205
18.9.2012 13:15:12
Pokud se v graficky zvýrazněné části objeví zelený symbol, váš systém je vybaven všemi dostupnými aktualizacemi a je nastaveno jejich automatické zpracování. Dále můžete zjistit
některé doplňující informace z jednotlivých položek:



Aktualizace byly naposledy vyhledány – udává přesný čas a datum posledního zjištění
dostupnosti nových aktualizací.
Aktualizace byly nainstalovány – informuje o tom, kdy byly naposledy stažené aktualizace instalovány. Následováním přidružené možnosti Zobrazit historii aktualizací
můžete zjistit, které aktualizace byly nainstalovány v průběhu vzdálenější minulosti.
Obdržíte aktualizace – uvádí, jakým způsobem probíhá stahování a instalace systémových aktualizací.
Navíc můžete pomocí vlevo umístěné nabídky rozšiřujících příkazů provést následující akce:
1. Klepnutím levým tlačítkem myši na Vyhledat aktualizace okamžitě zjistit dostupnost
nových aktualizací.
2. Následováním možnosti Změnit nastavení určit nový průběh stahování aktualizací a jejich instalace; odpovídající konfiguraci se podrobně věnuje dřívější část textu této knihy.
3. Nainstalovat prozatím pozdržené aktualizace klepnutím levým tlačítkem myši na možnost Obnovit skryté aktualizace.
Možnosti indexování
Vyhledávání v systému Windows 8 využívá indexace souborů – díky ní se při hledání ve
skutečnosti neprohledávají všechna data, ale pouze takzvaný index, v němž jsou uloženy
informace o skutečných souborech a složkách. Pomocí tohoto principu můžete výrazně zefektivnit svou práci. Pokročilé možnosti takto využívané indexace jsou dostupné prostřednictvím dialogu, který otevřete vložením textu Možnosti indexování do pole Prohledat
Ovládací panely.
Libovolnou složku můžete určit k indexaci stisknutím tlačítka Změnit a jejím následným
nalistováním. Pro podrobnou konfiguraci indexace a umístění indexu slouží tlačítko Upřesnit, které otevírá dialog, v němž si počínejte následovně:
1. Na záložce Nastavení indexu můžete ve stejnojmenné skupině dvou možností zapnout
indexaci šifrovaných souborů, případně aktivovat rozlišení slov podle diakritiky.
2. V textovém poli Umístění indexu nastavte složku, ve které se index bude nacházet.
Tip: Někdy se může stát, že data v indexu jsou porušena, nebo dokonce úplně zničena, což
se projevuje chybnými výsledky hledání. Pokud se s takovouto situací setkáte, můžete index
vybudovat znovu od základu stisknutím tlačítka Znovu sestavit.
206
18.9.2012 13:15:12
3. Na záložce Typy souborů máte možnost nastavit, které soubory budou do indexace
zahrnuty. Nabízené spektrum typů souborů závisí na konkrétním systému. Navíc lze
určit, zda mají být indexovány pouze základní atributy, například v podobě data, času
a velikosti (možnost Indexovat pouze vlastnosti), nebo kompletně celý obsah souboru.
Obrázek 10.4: Základní možnosti nastavení indexace Windows 8
Při indexaci byste měli mít na paměti, že čím více souborů necháte indexovat, tím větší budete mít je při následném hledání šanci najít. Na druhou stranu ovšem indexace obsahu nachází uplatnění pouze například u dokumentů, v nichž jsou texty čitelné. Nemá tedy příliš
cenu indexovat kompletní obsah hudebních souborů MP3, filmů apod.
207
18.9.2012 13:15:12
Obrázek 10.5: Detailní volby indexace
Informace a nástroje související s výkonem
Výkon moderních operačních systémů ve velké míře závisí na použité hardwarové konfiguraci – a to samozřejmě platí také v případě Windows 8. Jedině s vhodným hardwarem
dokáže systém využít a naplno rozvinout všechny své schopnosti a vymoženosti, bez nich
se lze setkat s občasným zpomalením až samovolným restartováním. Po následování příkazu Ovládací panely → Systém a zabezpečení → Systém |Index uživatelských zkušeností se
systémem Windows dojde k otevření okna, které shrnuje základní informace o hardwarové
konfiguraci a případných slabších místech ovlivňujících výkon.
Nyní se již dozvíte, které součásti v dané chvíli mohou tvořit pomyslné slabé místo celkového
výkonu. Pokud klepnete levým tlačítkem myši na možnost Zobrazit a vytisknout podrobné informace o výkonu a systémové informace, můžete si prohlédnout detaily hodnoceni.
Z hlediska hardwarového výkonu je však v okně Informace o výkonu a nástroje nejvíce
výmluvná část Základní skóre. V ní následuje číselné hodnocení naměřeného výkonu,
známkuje se přitom na stupnici 1 (nejhorší) až 9,9 (nejlepší), navíc včetně desetinek bodu.
Jedná se o nejnižší hodnocení ze všech sledovaných skupin. Jednotlivé kategorie hodnocení
jsou následující:
208
18.9.2012 13:15:12
Obrázek 10.6: Detailní informace o výkonu a systému




Procesor – čím rychlejší procesor je využit, tím svižněji samozřejmě operační systém
Windows 8 může běžet a provádět veškeré operace. Rychlý procesor ocení například
milovníci práce s videem, naopak pro kancelářské aplikace není příliš rozhodující.
Paměť (RAM) – operační paměť velmi často tvoří slabé místo výkonu celé sestavy.
Pokud jí systém nemá dostatek, musí data alternativně ukládat na pevný disk, jenž se
však vyznačuje nesrovnatelně pomalejším přístupem. Při současném spuštění mnoha
aplikací pak můžete poměrně dlouho čekat, než data budou načtena z disku, zatímco
přímo z operační paměti by se toto provedlo takřka okamžitě.
Primární pevný disk – jedná se o disk, na němž je systém Windows 8 nainstalován.
Důležitým, a dokonce hlavním faktorem je jeho kapacita, která vymezuje dostatek místa nejen pro instalované aplikace, ale také pro pracovní soubory operačního systému.
Co do rychlosti zase rozhoduje doba přístupu (čím menší, tím lepší) a rychlost otáček
(čím více, tím lépe).
Grafika – určuje typ grafické karty, která je použita pro zobrazování. Pro běžnou práci
a podporu různých efektů se nejdůležitější parametr týká velikosti odpovídající paměti. Přidruženým hodnocením je pole Herní grafika, které udává výkon v náročnějších
3D programech a hrách.
209
18.9.2012 13:15:12
Tip: Někdy může být hodnocení systému zastaralé, například poté, co jste vyměnili některou
součást počítače za novější. Datum posledního sledování výkonu najdete v rámci položky
Poslední aktualizace. Pokud chcete provést nová měření, následujte odkaz Znovu spustit
vyhodnocení.
U každé z uvedených hardwarových součástí systém Windows 8 uvádí odpovídající číselné
hodnocení výkonu, na základě čehož nakonec stanoví již zmíněné výsledné celkové hodnocení. Pomocí vlevo umístěné nabídky rychlých úloh můžete přejít k možnostem zvýšení
výkonu. Jedná se o následující odkazy:





Upravit vizuální efekty – změnou vzhledu nabídek a oken můžete optimalizovat výkon;
podrobným nastavením se věnovala dřívější kapitola této knihy.
Upravit možnosti indexování – možnosti indexování pomáhají rychle a snadno najít
hledané soubory v počítači. Můžete zúžit rozsah hledání na soubory a složky, které běžně
používáte, a tak hledání zefektivnit. Další informace již byly uvedeny dříve v této kapitole.
Upravit nastavení napájení – můžete změnit nastavení týkající se napájení tak, aby
bylo ukončení stavů šetřících energii efektivnější. V případě přenosných počítačů můžete upravit nastavení používání baterie. Nastavení plánů napájení bude pozornost věnována dále v této knize.
Otevřít nástroj Vyčištění disku – tento nástroj odstraní nepotřebné nebo dočasné soubory na pevném disku, takže můžete zvětšit množství volného místa.
Rozšířené nástroje – pomocí této možnosti otevřete rozšířené systémové nástroje,
například Prohlížeč událostí, Defragmentaci disku nebo Systémové informace, které
správci a odborníci často využívají k řešení problémů. Můžete také zobrazit oznámení
o potížích souvisejících s výkonem a návrhy řešení. Pokud například systém Windows 8
zjistí, že ovladač způsobuje snížení výkonu, klepněte na příslušné oznámení a přečtěte si
informace o ovladači a nápovědu k jeho aktualizaci. Potíže uvedené na začátku seznamu
mají na systém větší dopad než potíže uvedené v seznamu dále.
Tato část Ovládacích panelů vám dovoluje nastavit chování některých základních částí operačního systému Windows 8, a to přesně podle vašich potřeb. Jedná se tak například o různá nastavení formátu data, času, měny a dalších prvků, které se výrazně liší v závislosti na
konkrétní geografické oblasti.
Nastavení data a času
Základem konfigurace šité na míru každého uživatele je nastavení správného data a času.
Odpovídající dialog můžete otevřít příkazem Ovládací panely → Hodiny, jazyk a země či
oblast → Datum a čas.
210
18.9.2012 13:15:13
Obrázek 10.7: Možnosti nastavení data a času
Tip: Pro rychlé otevření dialogu s nastavením data a času také můžete klepnout levým tlačítkem myši na zobrazení času v systémové liště v pravém dolním rohu obrazovky a poté
následovat odkaz Změnit nastavení data a času.
Systémové datum a čas znamená, že se jedná o údaj, který se uchovává v počítači i během
doby, kde je vypnutý. Navíc v počítači samozřejmě běží coby jeho vnitřní hodiny (počítač
má malou baterii, která toto umožňuje). Přesnost počítače je podobná přesnosti běžných
hodinek, tedy odchylky nastávají obvykle zhruba ve vteřinách za měsíc.
Po stisknutí tlačítka Změnit datum a čas v části Nastavit čas a datum aktuálního dialogu se
otevře nové okno, pomocí něhož můžete nastavit datum a čas následovně:
1. V kalendáři nadepsaném Datum zvolte požadovaný měsíc; mezi jednotlivými měsíci
se přitom můžete pohybovat vpřed a vzad stisknutím tlačítek se symboly šipek vlevo
a vpravo.
2. Po vybrání správného měsíce klepněte na odpovídající číselné označení jeho dne, čímž
dotvoříte přesné datum.
3. V pravé části pod symbolem hodin můžete zadat přesný čas buď vepsáním do odpovídajícího políčka, nebo můžete nastavit údaje stisknutím tlačítek se symboly šipek
nahoru a dolů.
4. Uložení aktuální konfigurace a potvrzení změn proveďte stisknutím tlačítka OK, naopak
beze změn můžete dialog opustit prostřednictvím tlačítka Storno.
211
18.9.2012 13:15:13
Tip: Pokud chcete změnit zobrazení kalendáře, můžete vybrat formát jeho výpisu po následování odkazu Změnit nastavení kalendáře.
Obrázek 10.8: Nastavení času, záložka Další hodiny
V původním dialogu můžete dále po stisknutí tlačítka Změnit časové pásmo určit časovou
zónu (tu zpravidla stačí nastavit jednou provždy). Pokud navíc aktivujete možnost přechodu
automatického posunu hodin při přechodu na letní nebo zimní čas, bude takto čas přepínán
vždy při prvním spuštění počítače v novém čase.
Pomocí záložky Další hodiny máte ve Windows 8 možnost nastavit také další čas v jiných
časových pásmech:
1. Pro provedení změn je nejprve nutné aktivovat odpovídající zaškrtávací políčko Zobrazit tyto hodiny.
2. Chcete-li využít ještě jedny hodiny, aktivujte také druhou možnost stejného názvu.
3. Prostřednictvím přilehlých roletových nabídek a textových polí Zadejte zobrazované
jméno určete dané časové pásmo a název nastavovaných hodin.
V poslední záložce nazvané Čas v Internetu můžete zapnout automatickou synchronizaci
času svého počítače s časem staženým z tzv. časového serveru. Po stisknutí tlačítka Změnit
nastavení je v políčku Server možné určit, ze kterého vzdáleného počítače se má čas aktua-
212
18.9.2012 13:15:13
lizovat, níže se pak nachází informace o poslední úspěšné aktualizaci. Čas lze také kdykoliv
ručně aktualizovat stisknutím tlačítka Aktualizovat nyní.
Obrázek 10.9: Možnost synchronizace času podle hodin v Internetu
Místní a jazykové nastavení
Pomocí dialogu nazvaného Oblast a jazyk (Ovládací panely → Hodiny, jazyk a země či oblast → Oblast) můžete provádět konfigurační úkony, které se týkají specifických zvláštností
vyplývajících ze země, v níž je operační systém Windows 8 používán. První záložka dialogu
dovoluje určit formát zobrazení čísel, data apod. Pokud chcete konfigurovat odpovídající
možnosti detailně, nabízí se vám po stisknutí tlačítka Další nastavení následující volby:








Příklad – kladné a záporné číslo obsahující oddělovače skupin a desetinné čárky; odpovídá aktuálnímu nastavení a nelze měnit.
Desetinný oddělovač – znaménko použité k oddělení desetinné části čísla (u nás čárka).
Počet desetinných míst – implicitně zobrazovaný počet desetinných míst (nemá nic
společného s přesností výpočtu).
Oddělovač skupin číslic – znak, který odděluje skupiny řádů (místo mezi skupinami
číslic může být i prázdné, pro zlepšení čitelnosti se používá mezera).
Seskupování číslic – dává na výběr mezi souvislým zápisem čísla a seskupením do
dvojic nebo trojic.
Záporné znaménko – znaménko, které označuje záporné číslo (téměř výhradně krátká pomlčka).
Formát záporného čísla – způsob uvedení záporného znaménka (před číslem, za číslem,
s mezerou nebo bez). V anglosaských zemích se někdy používá k označení záporného
čísla jeho uvedení do závorky.
Zobrazovat úvodní nuly – zapíná či vypíná zobrazení nuly před desetinnou čárkou.
V našich podmínkách se nula většinou zobrazuje.
213
18.9.2012 13:15:13




Oddělovač seznamu – znaménko, které odděluje položky v seznamu.
Jednotkový systém – lze volit mezi obvyklým evropským metrickým systémem a systémem stopy/palce (USA).
Standardní číslice – dovoluje nastavit vzhled použitých číslic (u nás 01234567890).
Používat nativní číslice – určuje, zda bude provedena změna zobrazení číslic v závislosti na jejich použití.
Poznámka: Správné nastavení všech uvedených voleb ohledně formátu zobrazení čísel je
důležité zejména pro programy pracující s výpočty a tabulkami (typicky tabulkové kalkulátory).
Projevuje se nejen v zobrazení, ale také v zadávání údajů – jako desetinnou čárku je pak totiž
zapotřebí používat ten znak, která je uveden v políčku Desetinný oddělovač.
Záložka Měna řídí zobrazení a zadávání čísel označujících finance, opět se tedy jedná o důležitá nastavení především pro práci s tabulkami, souhrny apod. Význam jednotlivých položek této záložky je následující:







Symbol měny – zkratka označující měnu, u nás Kč.
Formát kladných hodnot měny – způsob zobrazení kladné hodnoty měny.
Formát záporných hodnot měny – umístění znaménka a symbolu měny u záporných
čísel.
Desetinný oddělovač – volba znaménka, které odděluje desetinnou část měny.
Počet desetinných míst – počet míst za desetinným symbolem, jež budou zobrazena
u měny.
Oddělovač skupin číslic – znak použitý k oddělení skupin cifer u měny.
Seskupování číslic – počet cifer, které tvoří oddělenou skupinu při zobrazení měny.
Záložka Čas řídí zobrazení času – jak zde nastavíte dostupné parametry, tak se bude čas
zobrazovat i v jiných aplikacích ve Windows 8. První textové pole Příklady se přitom nedá
editovat, jelikož pouze ukazuje, jak bude vyhlížet zápis po nastavení, které je aktuálně zadáno.
Roletová nabídka Formát času umožňuje vybrat jeden ze čtyř možných formátů toho, jak
se bude čas zobrazovat. S pomocí roletových nabídek Označení dopoledne a Označení
odpoledne můžete dále určit, jak se slovně označí odpovídající části dne. Do všech políček
roletových nabídek navíc můžete zadat vlastní formát nebo text, musíte se však přidržet
určitých pravidel (počet znaků, přípustné znaky atd.). Jakmile stisknete tlačítko OK nebo
Použít a program vás neupozorní na chybu, zadání proběhlo správně a napříště se již nová
položka objeví přímo v odpovídající roletové nabídce.
214
18.9.2012 13:15:13
Obrázek 10.10: Vlastní místní nastavení, záložka Měna
Záložka Datum řídí zobrazení data. Skupina možností Příklad neumožňuje upravovat obsažené hodnoty, jelikož pouze ukazuje, jak vypadá zobrazení krátkého a dlouhého data podle
aktuálních nastavení. Význam dalších položek je následující:


Kalendář – zde určete, v jakém rozmezí se má dvouciferně zadané datum převést na čtyřciferné. Stačí přitom, abyste zadali horní hranici, dolní se doplní automaticky. Pokud byste chtěli zadat datum mimo tyto letopočty, musíte je zadávat v plném znění čtyřciferně.
Krátký/dlouhý formát data – nastavení pro krátké a dlouhé datum podle kódu (d=den,
M=měsíc, y=rok). Počet písmen udává počet znaků v datu (například z letopočtu lze
zadáním „yy“ nechat zobrazit pouze dvě poslední číslice; „dddd“ zajistí zobrazení dne
v týdnu). Můžete vybírat ze seznamu, ale také zadat libovolné uživatelské nastavení.
215
18.9.2012 13:15:13
Obrázek 10.11: Místní nastavení, záložka Datum
Hardware a zvuk
Pokud v Ovládacích panelech zvolíte možnost Hardware a zvuk (Ovládací panely → Hardware a zvuk), otevře se specializované okno pro nastavení hardwarové konfigurace počítače.
Význam jednotlivých v něm obsažených položek je následující:




Přehrát automaticky – umožňuje nastavit automatické spouštění aplikací u různých
typů médií, takže například při vložení hudebního disku CD dojde ke spuštění přehrávače apod. Této části se podrobně věnuje text v dřívější kapitole.
Zvuk – umožňuje nastavit zvukový hardware a systémové zvuky.
Myš – podrobná nastavení myši a kurzorů. Jedná se o nejpoužívanější vstupní zařízení,
proto bude konfiguraci v textu dále věnována zvýšená pozornost.
Správce zařízení – pro pokročilé uživatele a administrátory. Lze zde nastavit detailní
chování každého hardwarového zařízení připojeného k počítači.
216
18.9.2012 13:15:13
Hardware a zvuk

Možnosti napájení – správa takzvaných plánů napájení, díky nimž můžete určit, jak se
bude systém Windows 8 vypínat nebo přecházet do úsporného režimu.
Obrázek 10.12: Ovládací panely, sekce Hardware a zvuk
Nastavení myši
Pokud zvolíte možnost nastavení myši (Start → Ovládací panely → Hardware a zvuk → Myš),
otevře se specializovaný dialog s detailními volbami pro toto vstupní zařízení. Ten slouží
ke konfiguraci myši a zvládá kompletní možnosti řízení práce tohoto zařízení a grafického
(tj. ne textového) kurzoru.
První záložka nazvaná Tlačítka ovládá tlačítka myši. Můžete volit myš normální nebo pro
leváky, tj. s přehozeným levým a pravým tlačítkem. Zatržítko Zaměnit první a druhé tlačítko přehazuje funkce těchto tlačítek.
Ve střední části nazvané Rychlost dvojitého kliknutí se nastavuje a testuje poklepání myši.
V tomto případě si počínejte následovně:
1. Jezdcem zvolte rychlost poklepání, tedy prodlevu mezi dvěma stisky levého tlačítka.
2. Poklepání můžete okamžitě otestovat provedením na ikoně složky v pravé části – pokud
se otevře nebo zavře, bylo poklepání rozpoznáno.
217
18.9.2012 13:15:13
3. Ve skupině možností Funkce ClickLock můžete aktivovat, zda při delším klepnutí bude
automaticky zapnuto držení stisknutého tlačítka. Pokud je aktivována, lze navíc pomocí dalšího dialogu (tlačítko Nastavení) určit délku podržení tlačítka myši, aby zůstalo
stále stisknuté.
Obrázek 10.13: Nastavení myši, záložka Tlačítka
Druhá záložka, označená Ukazatele, volí tvary kurzoru myši pro různé akce včetně možností
voleb animovaného kurzoru. Protože Windows 8 obsahují větší množství druhů systémových kurzorů (kurzorů definovaných v operačním systému) s významem, který okamžitě
indikuje činnost, následuje jejich seznam:




Normální výběr – standardní ukazovací a výběrový kurzor, stejný jako v předchozích
verzích operačního systému Windows.
Výběr nápovědy – kurzor pro kontextovou nápovědu, jenž slouží k ukázání na prvek,
ke kterému chce uživatel získat radu. Objeví se po ukázání na tlačítko s otazníkem
v horní liště dialogu.
Práce na pozadí – kurzor ukazuje, že v pozadí probíhá operace (přesýpací hodiny), ale
že je zároveň možné v popředí, obvykle s určitým zpomalením, běžně pracovat (ukazovací kurzor normálního výběru).
Zaneprázdněn – kurzor indikující, že systém je natolik vytížen, že není možné provádět
v současné době nic jiného. Zde bývají klasické přesýpací hodiny.
218
18.9.2012 13:15:13
Hardware a zvuk








Přesný výběr – nitkový kříž, určený zejména pro přesné grafické aplikace, kde slouží pro
velmi precizní ukázání, například do konkrétního bodu nebo pixelu obrázku či výkresu.
Výběr textu – obvyklý textový kurzor v graficky orientovaném programu pro zpracování textů. Je vždy umístěn mezi písmeny, slouží také (nikoliv výhradně) k výběru textu.
Psaní rukou – kurzor používaný při ovládání Windows takzvaným perem. Tento kurzor je instalován například při použití tabletu s perem; jeho špička obvykle při stisku
tlačítka zanechává stopu. Jinak ale slouží jako obvyklý výběrový kurzor.
Není k dispozici – uvádí, že zde nemůže být provedena žádaná operace.
Změny výšky/šířky – nejčastěji při změně rozměru okna nebo objektu ručním vlečením, podobně také varianta Diagonální změna velikosti.
Přesunout – při posunu okna nebo i jiného objektu.
Alternativní výběr – možnost zejména pro aplikace, které používají více výběrových
metod, k jejich vizuálnímu odlišení.
Výběr odkazu – při používání odkazů (zejména na Internetu).
Obrázek 10.14: Nastavení myši, záložka Ukazatele
Poznámka: Kurzor je buď jednoduchá kresba (bitmapa, soubor s příponou .cur) nebo, v případě animovaného kurzoru, se jedná o běžnou animaci (soubor s příponou .ani). Součástí
Windows 8 jsou některé jednoduché aplikace, ale velmi mnoho výrobců dodává právě animované kurzory, většinou pro potěchu uživatelů.
219
18.9.2012 13:15:13
Pro přiřazení jiného než výchozího kurzoru si počínejte následovně:
1. Levým tlačítkem myši poklepejte na jméno požadované položky či na ikoně kurzoru
v seznamu. Alternativně také můžete použít tlačítko Procházet.
2. V novém dialogu nalistujte soubor s odpovídajícím kurzorem.
3. Pokud si následně přejete změny vrátit zpět, stačí stisknout tlačítko Použít výchozí.
Záložka Možnosti ukazatele volí pohybové parametry myši.
Sekce nazvaná Pohyb volí vlastně „převodový poměr“ mezi pohybem ruky a následnou reakcí, pohybem kurzoru myši. Aby se tato funkce okamžitě projevila, není ani nutné stisknout
tlačítko Použít nebo OK. Sekce Přichytit, pokud aktivujete odpovídající možnost, vždy po
otevření dialogu nastaví kurzor myši na výchozí tlačítko.
Konečně poslední sekce Viditelnost umožňuje zapnout a nastavit takzvanou stopu myši
(Zobrazovat stopu ukazatele). Tento efektní, ale nepříliš účelný prvek umožňuje, aby se za
kurzorem myši při jeho pohybu táhla stopa složená z rychle mizejících odrazů tohoto kurzoru. Přilehlý jezdec (Krátká/Dlouhá) pak řídí, jak rychle bude tato stopa mizet.
Obrázek 10.15: Nastavení myši, záložka Možnosti ukazatele
220
18.9.2012 13:15:13
Hardware a zvuk
Položka Skrýt ukazatel při psaní zařídí, aby se vždy, když začnete psát v textovém editoru,
kurzor myši automaticky ukryl. Tuto funkci ocení ten, koho při psaní textový kurzor ruší.
Samozřejmě jakmile pak myší pohnete, objeví se odpovídající kurzor na posledním místě.
Možnost Ukázat umístění ukazatele po stisknutí klávesy Ctrl je určena těm, kteří mají
problémy s nalezením aktuální pozice umístění kurzoru myši na obrazovce. Pokud je tato možnost aktivována, objeví se po stisku klávesy Ctrl okolo kurzoru mizející soustředné
kružnice – díky nim tedy rychle zjistíte, kde se kurzor nachází.
Záložka Kolečko slouží pro nastavení rolovacího kolečka, používaného dnes již drtivou
většinou dostupných myší. Můžete nastavit, o kolik řádků se má dokument posunout při
pootočení kolečka myši o jeden krok. Máte také možnost určit, aby se dokument rovnou
posunul o celou stránku (možnost Celou obrazovku).
Poslední záložka Hardware vybírá z dostupných ovladačů ten vhodný pro vaši myš. Většinou bývá systémem Windows 8 vybrán automaticky, pokud však chcete použít jiný, můžete
tak učinit klepnutím na tlačítko Vlastnosti.
Nastavení zvuku
Přímo v Ovládacích panelech můžete nastavit základní vlastnosti zvuku, tedy to, jak se bude
linout z vašich reproduktorů, a některé další parametry. Postupujte následovně:
1. V Ovládacích panelech následujte možnost Hardware a zvuk.
2. Poté klepněte na možnost Spravovat zvuková zařízení.
3. Na záložce Přehráváni zvolte připojené zařízení (nejčastěji reproduktory) a stiskněte
tlačítko Konfigurovat.
4. V prvním kroku průvodce vyberte počet zvukových kanálů (Stereo, Kvadrofonní apod.),
poté pokračujte stisknutím tlačítka Další.
5. Pomocí jednotlivých zaškrtávacích polí zvolte rozmístění reproduktorů a průvodce
ukončete.
V původně zobrazeném dialogu Zvuk můžete na záložce Záznam podobným způsobem vybrat zařízení pro nahrávání zvuků a podle jejich typu se zobrazí detailní volby. Konečně na
záložce Komunikace na vás čeká detailní nastavení chování zvukového zařízení v případě,
že je zaznamenán pokus o telefonický hovor. Jedná se o výmluvně pojmenované možnosti
Ztlumit všechny ostatní zvuky, Ztlumit hlasitost ostatních zvuků o 80 %, Ztlumit hlasitost ostatních zvuků o 50 % a Neprovádět žádnou akci.
221
18.9.2012 13:15:14
Obrázek 10.16: Průvodce detailním nastavením zvuku
Jednou z nejdůležitějších součástí Windows 8 pro detailní nastavení hardwarových komponent je Správce zařízení (Ovládací panely → Hardware a zvuk → Správce zařízení). Jeho
dokonalé ovládnutí dokáže výrazně napomoci při řešení potíží s hardwarem i při přidávání
nových komponent.
Základní zobrazení Správce zařízení
Správce zařízení zobrazuje součásti počítače v podobě přehledné stromové struktury. Pod
ikonou počítače, nalézající se v nejvyšší úrovni, jsou podle abecedy uspořádány konfigurovatelné komponenty. Nejvyšší úroveň seznamu komponent je vždy „bezejmenná“ v tom
slova smyslu, že obecně popisuje zahrnuté součásti – například monitory, grafické adaptéry,
řadiče pevného disku apod.
222
18.9.2012 13:15:14
Obrázek 10.17: Výchozí zobrazení Správce zařízení
Pokud levým tlačítkem myši klepnete na ikonu vedle libovolného prvku, rozbalí se o úroveň
níže další seznam, který obsahuje konkrétní typ vybrané komponenty (většinou s označením
výrobce a typového čísla). V případě, že je k počítači těchto komponent připojeno více (například více pevných disků) nebo když je jich více nakonfigurováno (například monitory),
může zanořený seznam ukazovat i více než jednu položku.
Zařízení v seznamu mohou být doprovázena dalšími vizuálními informacemi. Je-li zde červený křížek, znamená to, že dané zařízení bylo vyřazeno z provozu přímo v konfiguraci. Je-li
u zařízení černý vykřičník ve žlutém poli, znamená to, že systém Windows 8 zjistil nějaký
problém s tímto zařízením – buď je nedetekoval, nebo zjistil jeho nefunkčnost.
Seznam zařízení můžete uspořádat podle dvou základních kritérií takto:
1. Nejprve v hlavní nabídce zvolte příkaz Zobrazit.
2. Pokud dále levým tlačítkem myši klepnete na Zařízení podle typu, seznam se vypíše
abecedně podle jednotlivých zařízení bez ohledu na jejich fyzickou hierarchii připojení
v počítači.
3. Jestliže klepnutím zvolíte naopak Zařízení podle připojení, zobrazí se seznam sice
rovněž abecedně, nicméně tentokrát podle připojovacích zařízení. Nachází-li se tedy
v počítači port SCSI, na němž je dalších pět zařízení, objeví se všechny hierarchicky
správně pod položkou SCSI zařízení.
223
18.9.2012 13:15:14
Akce s jednotlivými zařízeními
Pokud na některé zařízení klepnete pravým tlačítkem myši, zobrazí se přidružená místní
nabídka. Její jednotlivé příkazy udávají činnosti, které lze s hardwarovými komponentami
provádět:





Aktualizovat software ovladače – provede zkontrolování zařízení a zobrazí inovovaný
seznam (může pár sekund trvat).
Zakázat – zakáže činnost daného zařízení.
Odinstalovat – odstraní ovladač příslušného zařízení, které se tím stane nefunkční.
Vyhledat změny v hardwaru – pokusí se vyhledat nový hardware. Také tato akce může
trvat delší dobu.
Vlastnosti – nejdůležitější příkaz, který vám umožňuje získat detailnější informace
a provést různé modifikace.
Poznámka: Některá zařízení nelze zakázat ani odinstalovat, jelikož by to okamžitě způsobilo
nefunkčnost systému nebo nemožnost jeho ovládání. U takových zařízení tedy tyto příkazy
v popsané místní nabídce chybí.
Obrázek 10.18: Místní nabídka s rychlými akcemi pro vybrané zařízení
Vlastnosti zařízení
Všechny hardwarové součásti, jež se nacházejí v počítači, disponují rozsáhlou diagnostikou
i možnostmi změny nastavení. Ač se jedná o zařízení různých typů, je jejich ovládání standardní a téměř vždy stejně vyhlížející. Následující text proto ukazuje nastavení na vybrané
komponentě (grafické kartě).
1. Nejprve klepněte na dané zařízení pravým tlačítkem myši.
2. Z odpovídající místní nabídky zvolte příkaz Vlastnosti.
3. Otevře se dialog, jenž zpřístupňuje všechny podrobnosti o daném zařízení.
224
18.9.2012 13:15:14
Dialog obsahuje následující čtyři záložky:




Obecné – uvádí obecné informace o zařízení, jeho verzi a výrobci.
Ovladač – uvádí ovladač (tj. soubor, který řídí práci se zařízením) a umožní jej
modifikovat.
Podrobnosti – detailní informace o zařízení, které jsou zpravidla určeny pro zkušené
uživatele při řešení případných problémů.
Prostředky – uvádí obsazení systémových zdrojů a umožňuje je měnit.
V horní části záložky Obecné je vždy uvedena ikona zařízení a vedle jeho název, níže jsou
pak podrobnější informace:
Obrázek 10.19: Vlastnosti vybraného zařízení



Typ zařízení – uvádí, o jakou třídu zařízení se jedná.
Výrobce – udává jméno výrobce hardwarového zařízení.
Umístění – uvádí, kde je zařízení umístěno. Může se jednat o různé sloty, porty, ale také
například nemusí být známo.
Poznámka: Pole Výrobce i Umístěníí mohou být prázdná, respektive zde může být uvedeno „není známo“. Tyto údaje totiž operační systém Windows 8 načítá ze souborů ovladačů,
které obvykle dodává původní výrobce zařízení, a ne vždy se zde nacházejí kompletní údaje.
225
18.9.2012 13:15:14

Stav zařízení – toto informační pole uvádí, jak podle zjištění diagnostiky operačního
systému příslušné zařízení pracuje. V drtivé většině případů se zde vyskytuje text Toto
zařízení pracuje správně. Pokud naopak dojde k problémům, objeví se v tomto poli
bližší popis potíží.
Záložka Ovladač již umožňuje pracovat přímo se souborem nebo soubory, které příslušné
zařízení využívají. Přístup ke konkrétním z nich zajišťuje tlačítko Podrobnosti o ovladači, po
jehož stisknutí se objeví specializovaný dialog. Nejdůležitější částí tohoto dialogu je seznam
označený Soubory ovladače, který ukazuje konkrétní soubory, jež operační systém využívá
k ovládání příslušného zařízení. Souborů může být i více – zejména u náročných zařízení
může být tento seznam velmi dlouhý. Související textová pole uvádějí následující informace:




Zprostředkovatel – jméno firmy, která je dodavatelem (obvykle také výrobcem) daného souboru.
Verze souboru – přesné označení verze a dílčí verze daného souboru.
Autorská práva – ochranná známka výrobce či dodavatele souboru.
Digitálně podepsán – informace o přítomnosti odpovídajícího digitálního podpisu.
Obrázek 10.20: Detailní informace o aktuální verzi ovladače
226
18.9.2012 13:15:14
Poznámka: Na první pohled se zdají být uvedené informace pro uživatele nedůležité; v rychle
se měnící a vyvíjející situaci okolo nového operačního systému však mají svůj nezastupitelný
význam. Je celkem jasné, že po uvedení Windows 8 na trh budou všichni producenti hardwarových komponent usilovně vyvíjet a zlepšovat své ovladače, aby využili prostoru, který
jim systém dává. Uživatelům tak budou dávat k dispozici nové a nové verze těchto ovladačů
i vlastních hardwarových zařízení. Pro uživatele jsou proto přesné informace o výrobci, verzi
souboru a datu vytvoření podstatné, aby věděl, jak je který soubor aktuální, a mohl se v mnoha verzích ovladačů vůbec vyznat.
Na záložce původního okna nazvané Ovladač můžete aktualizovat stávající ovladač
následovně:
1. Stiskněte tlačítko Aktualizovat ovladač.
2. Pokud přesně neznáte cestu k požadovanému ovladači, klepnutím následujte možnost
Vyhledat automaticky aktualizovaný software ovladače. Systém Windows 8 pak prohledá Internet a systémové složky, zda se v nich nenachází daný ovladač.
3. Jestliže znáte cestu k ovladači (například instalační médium výrobce), následujte možnost Vyhledat ovladač v počítači a zadejte cestu k odpovídajícím souborům.
Obrázek 10.21: Aktualizace ovladače
227
18.9.2012 13:15:14
Stisknutím tlačítka Vrátit změny ovladače můžete do systému vrátit dříve nainstalovaný
ovladač či jeho nastavení, pokud nová konfigurace bude způsobovat potíže. V pořadí poslední tlačítko Odinstalovat na záložce Ovladač odebere ovladač zařízení ze systému, čímž
však odpovídající hardware již nebude funkční.
Poslední záložka, označená názvem Prostředky, je určena pro profesionálního technika –
vypovídá o tom, jaké prostředky (zejména paměťové) daná periferie využívá, a umožňuje je
změnit. Windows 8 tyto prostředky přiřazují automaticky, nicméně zrušením zatržítka Použít automatické nastavení lze kdykoliv nastavit vlastní v sekci Typ prostředku.
Mezi novinky často vyhledávané funkce nejen operačního systému, ale také dalších samostatných aplikací patří rozšířené možnosti blokování obsahu a zamezení přístupu k počítači
v určitých dnech i hodinách. Odpovídající funkce se přenesly také do Windows 8. Jedná se
o volby, které přednostně využijí rodiče v případě, kdy chtějí své potomky uchránit před negativním dopadem nežádoucích her – k dispozici tak mají následující nástroje:




Omezení přístupu k počítači – dovoluje nastavit, v jakých časových intervalech jednotliví uživatelé mohou s počítačem pracovat.
Blokování her – slouží pro zamezení přístupu k násilným či jinak nebezpečným hrám.
Blokování aplikací – zamezí ve spuštění libovolné aplikace vybraným uživatelům.
Protokolování aktivit – umožňuje sledovat, který uživatel jaké akce prováděl, a to včetně přesného data i času.
Omezení přístupu k počítači
Základní zabránění v práci s počítačem spočívá v úplném omezení přístupu – takto handicapovaný uživatel se v definovaných časových intervalech vůbec nebude schopen přihlásit.
Typickým příkladem použití může být omezení přihlášení pro děti v té době, kdy rodiče jsou
mimo domov (například pravidelné denní intervaly v práci). Pro nastavení omezení přístupu je nejprve zapotřebí otevřít odpovídající dialog, a to prostřednictvím příkazu Ovládací
panely → Nastavit zabezpečení rodiny pro všechny uživatele.
V seznamu můžete klepnutím levým tlačítkem myši zvolit osobu, jíž bude omezen přístup
k počítači (případně provedena další rodičovská omezení). Touto kontrolovanou osobou
však nesmí být správce počítače, který má logicky plný přístup k systému. Po klepnutí na
požadovaný uživatelský účet se automaticky otevře obsáhlý dialog. Pro zapnutí omezení
přístupu k počítači uživatel nejprve musíte aktivovat možnost Zapnuto, vynutit aktuální
nastavení v části Zabezpečení rodiny.
228
18.9.2012 13:15:14
Poznámka: Z okna nastavení kontroly lze vypozorovat, že v něm nejsou pouze možnosti
pro omezení přístupu k počítači v určitou dobu. Jedná se totiž o hlavní centrum rodičovské
kontroly, z nějž můžete provést všechna nastavení představená na řádcích této části kapitoly.
Rodiče tak nepotřebují znát všechna zákoutí systému Windows 8, všechny potřebné funkce
se jim nabízejí z jediného okna.
Obrázek 10.22: Základní možnosti zapnutí a vypnutí rodičovské kontroly
Obrázek 10.23: Nastavení časových limitů
229
18.9.2012 13:15:14
Jakmile jsou možnosti rodičovské kontroly pro daný účet aktivovány, můžete přejít k nastavení omezení přístupu k počítači v předem definovaných časových intervalech. Odpovídající
dialog lze otevřít klepnutím levým tlačítkem myši na položku Časové limity a poté výběrem
možnosti Nastavit dobu zákazu používání.
K nastavení omezení přístupu v určité hodiny slouží mřížka, jež zaujímá podstatnou část
právě otevřeného dialogu. Sloupce této mřížky představují jednotlivé denní hodiny, řádky
zase konkrétní dny v týdnu. Nastavení omezení přístupu k počítači se provádí velice jednoduše následujícím způsobem:
1. Můžete označit jednu hodinu omezení přístupu tak, že do průsečíku sloupce požadovaného času s řádkem odpovídajícího dne klepnete levým tlačítkem myši. Dané políčko
se obarví modře, což značí zabránění přístupu v danou hodinu.
2. Pokud potřebujete označit delší časový úsek najednou, přetáhněte ukazatel myši se stisknutým levým tlačítkem přes odpovídající políčka mřížky a poté levé tlačítko uvolněte.
Celá takto zvolená obdélníková oblast se zabarví modře pro znamení omezení přístupu.
3. V případě, že chcete zrušit již existující omezení, opět postupujte v regulích bodů 1 a 2.
Jediný rozdíl je v tom, že modrá pole (značící omezení) se přebarvují na původní bílou
barvu, která signalizuje plný přístup v danou hodinu.
Blokování her
Celá řada her může být pro děti nevhodná, proto Windows 8 přicházejí s možností jejich
blokování podle předem určeného stupně závadnosti obsahu. Odpovídající volby jsou přístupné z hlavního okna rodičovské kontroly (Ovládací panely → Nastavit zabezpečení rodiny pro všechny uživatele) u konkrétního uživatele. Po klepnutí levým tlačítkem myši na
možnost Omezení pro Windows Store a hry se otevře jednoduchý dialog.
Po umístění přepínače do pozice se zákazem hraní her a následování odkazu Nastavit hodnocení her a Windows Store se otevře nové okno. Pomocí něho můžete nastavit globální
hodnocení her, které daný uživatel může hrát. Pro hodnocení je využíváno mezinárodního
systému PEGI. V okně blokování her podle hodnocení obsahu při konfiguraci postupujte
následovně:
Vybráním jedné možnosti z dvojice Povolit hry bez hodnocení a Blokovat hry bez hodnocení určete, jaká bezpečnostní opatření se vztahují na nehodnocené hry. Ze seznamu stupňů
hodnocení vyberte právě jednu možnost omezení přístupu ke hrám podle jejich obsahu.
230
18.9.2012 13:15:14
Obrázek 10.24: Nastavení blokování her podle hodnocení
Blokování libovolných aplikací
Kromě blokování her podle jejich obsahu systém Windows 8 dovoluje také omezit používání potenciálně nebezpečných programů. Odpovídající nastavení jsou opět dostupná prostřednictvím hlavního okna rodičovské kontroly (Ovládací panely → Nastavit zabezpečení
rodiny pro všechny uživatele) u konkrétního uživatele. Po klepnutí levým tlačítkem myši
na možnost Omezení aplikací se otevře k tomu určený dialog.
Pokud je aktivována výchozí možnost Uživatel může používat všechny aplikace, není samozřejmě možné jednotlivé aplikace blokovat. Pro zamezení přístupu k vybraným programům
proto nejprve musí být zapnuta možnost Uživatel může používat pouze aplikace, které
povolím. Správa seznamu povolených programů pak probíhá následovně:
1. Stisknutím tlačítka Procházet do seznamu přidejte všechny programy, které je možné
používat.
2. Zaškrtnutím políček v odpovídajících řádcích seznamu určete, které aplikace mohou
být bez omezení spuštěny. Všechny programy najednou je možné označit stisknutím
tlačítka Zaškrtnout vše, opačný účel pak plní tlačítko Zrušit všechna zaškrtnutí.
3. Aktuální nastavení seznamu povolených programů není zapotřebí přímo potvrzovat,
změny se ukládají rovnou – dialog s nastavením proto běžným způsobem zavřete.
231
18.9.2012 13:15:14
Obrázek 10.25: Nastavení blokování programů
Program nebo hru nainstalovanou v počítači můžete odinstalovat, pokud je již nepoužíváte
nebo chcete-li uvolnit místo na pevném disku. Aplikace můžete odinstalovat dvěma způsoby: buďto použijete instalátor dodávaný přímo výrobcem aplikace, nebo sáhnete přímo
po systémové funkci určené k odinstalování programů. Její použití je výhodné v tom, že
pomocí ní můžete odinstalovat jakýkoli instalovaný program bez ohledu na to, zda výrobce
příslušné aplikace umožnil její snadnou odinstalaci z prostředí jeho vlastního instalátoru.
Jak tedy odinstalovat nechtěnou aplikaci? Otevřete Ovládací panely, klepněte myší na záhlaví
položky Programy a otevřete možnosti Odinstalovat program v sekci Programy a funkce.
S programy a funkcemi, které jsou zahrnuty v systému Windows 8, můžete provádět mnoho
činností, ale pravděpodobně budete chtít nainstalovat další programy. Postup přidání nových programů závisí na umístění instalačních souborů této aplikace. Programy se obvykle instalují z disků, Internetu nebo ze sítě. Program z Internetu můžete nainstalovat takto:


Ve webovém prohlížeči klepněte na odkaz pro stažení hry nebo programu.
Chcete-li program nainstalovat okamžitě, klepněte na tlačítko Otevřít nebo Spustit
a postupujte podle pokynů na obrazovce. Pokud vás systém Windows 8 vyzve k zadání
nebo potvrzení hesla správce, zadejte heslo nebo proveďte potvrzení.
232
18.9.2012 13:15:14

Chcete-li program nainstalovat později nebo jej nainstalovat na jiném počítači, klepněte na tlačítko Uložit a stáhněte instalační soubor na pevný disk počítače. Chcete-li
poté zahájit instalaci programu, poklepejte myší na stažený soubor a postupujte podle
pokynů na obrazovce. Tato možnost instalace je bezpečnější, protože umožní vašemu
antivirovému programu prověřit hned při ukládání soubory z Internetu, zda neobsahuje virovou infekci.
Obrázek 10.26: Přehled programů, které je možné odinstalovat
Aplikace Pomocník s kompatibilitou programů zjišťuje známé potíže s kompatibilitou starších programů. Po spuštění staršího programu ve Windows 8 vás upozorní, pokud se vyskytnou potíže, a nabídne možnost odstranit problém při příštím spuštění programu. Pokud
je problém s kompatibilitou závažný, může vás tento pomocník varovat, nebo dokonce zablokovat spuštění tohoto programu. Pokud k tomu dojde, můžete zkontrolovat, zda nejsou
k dispozici řešení online.
Přesné činnosti Pomocníka s kompatibilitou programů velmi závisí na typu problémů, ale
jakékoli provedené změny souvisí se způsobem, jakým samotný systém Windows 8 spouští kterýkoli program. V samotném programu nejsou prováděny žádné změny. Pomocník
s kompatibilitou programů může například vyřešit konflikty s nástrojem Řízení uživatelských
účtů nebo novou funkcí zabezpečení ve Windows 8. Také je možné spustit program v režimu, který simuluje předchozí verze systému Windows. Pomocník s kompatibilitou programů
provádí změny automaticky, takže se jimi není třeba zabývat.
233
18.9.2012 13:15:14
Pomocník s kompatibilitou programů se spouští automaticky vždy, je-li zjištěno, že starší
program má potíže s kompatibilitou. Pro programy, které nepracují správně, nebo pro instalační soubory, které nelze správně nainstalovat, je ale možné použít Průvodce ověřením
kompatibility programů. Pokud tedy při úpravě programů nebo jejich odebírání v Ovládacích panelech dojde k zobrazení výchozího průvodce pro řešení problémů s kompatibilitou,
řiďte se aktuálními pokyny a radami, jež vám nabídne.
Plány napájení
Práce s přenosným počítačem pouze na napájení z baterie má svá specifika, můžete ovlivnit
výkon a výdrž. Stejně tak ale v případě klasického stolního počítače jistě oceníte, pokud se
po určité době vaší nepřítomnosti automaticky přepne do úsporného režimu. Přejete-li si
maximální výkon, pak se smiřte s tím, že se energie bude odlévat mnohem rychleji, než kdybyste preferovali úsporu, byť za cenu nepříliš vysokého výkonu. Právě k takovémuto rozhodování slouží takzvané plány napájení, kterými ve Windows 8 určíte své aktuální požadavky.
Výchozí plány napájení
Pro změnu plánu napájení můžete využít odkaz Možnosti napájení v sekci Hardware a zvuk.
Plán napájení s názvem Rovnováha na notebooku nabízí možnost plánování využití procesoru a dalších systémových prostředků tak, aby nedocházelo ke zbytečnému vybíjení baterie
při částečné práci, ale také abyste nepocítili snížení výkonu, když je ho zapotřebí. Když tedy
například pouze píšete dokumenty, surfujete apod., systém Windows 8 při zvoleném plánu
napájení Rovnováha šetří baterii snížením výkonu. Jakmile ale zapnete například náročnou
hru, automaticky přejde na vyšší výkon za cenu vyšší spotřeby energie. Plán Rovnováha
byste tak na notebooku až na některé výjimečné případy měli volit jako optimální pro vyváženou práci a spotřebu.
Naproti tomu díky plánu napájení Úsporný režim si během práce na notebooku můžete zajistit co možná nejdelší výdrž baterie. Výhodou tak je, že bez napájení ze sítě vydržíte delší
dobu, avšak výměnou za to musíte z velké části oželet výkon svého systému. Úsporný režim
nachází výborné uplatnění na cestách v případě, kdy pouze píšete dokumenty, vytváříte tabulky a provádíte další operace, které nevyžadují extrémní výkon.
Konečně pokud zvolíte plán napájení, jenž nese název Vysoký výkon, získáte ze svého přenosného počítače maximum výkonu. Co do funkčnosti se jedná o ideální stav, který si však
při provozu na baterie vyžádá nesrovnatelně vyšší spotřebu. Ideálním použitím je pouze
chvilkové odpojení od napájení ze sítě, kdy jste ochotni oželet dlouhou práci a víte, že vám
postačí kratší výdrž baterie. U stolních počítačů se systémem Windows 8 by mělo jít o standardní možnost správy napájení, jelikož nedochází k častému uspání nebo vypnutí monitoru.
234
18.9.2012 13:15:15
Plány napájení
Obrázek 10.27: Přehled výchozích plánů napájení
Vlastní plán napájení
Trojice základních plánů napájení v některých případech nemusí vyhovovat vašim potřebám výkonu a výdrže baterie, proto systém Windows 8 dovoluje, abyste si vytvořili vlastní.
V takovém případě postupujte následovně:
1. Následujte příkaz Ovládací panely → Hardware a zvuk → Možnosti napájení.
2. V nově otevřeném okně levým tlačítkem myši klepněte na odkaz Vytvořit schéma
napájení.
3. Přepínačem zvolte některý z již existujících plánů napájení, který se nejvíce podobá
tomu, který si přejete vytvořit, a do textového pole Název schématu vepište nové pojmenování. Pokračujte stisknutím tlačítka Další.
4. Nyní již máte možnost určit základní vlastnosti nového plánu napájení.
5. Nový plán vytvoříte a uložíte stisknutím tlačítka Vytvoření.
235
18.9.2012 13:15:15
Obrázek 10.28: Vytvoření vlastního plánu napájení
Při práci v síti, ať už v té lokální nebo na Internetu, musíte klást veliký důraz na bezpečnost – počítačová rizika číhají vždy a všude, výjimkou nejsou ani cílené útoky. Systém Windows 8 uživateli nabízí základní možnosti obrany a konfigurace bezpečnostních nastavení
prostřednictvím takzvaného Centra akcí, které je dostupné v Ovládacích panelech, přesněji
Ovládací panely → Systém a zabezpečení → Centrum akcí. Jednotlivé komponenty okna
Centra akcí mají následující význam:


Ochrana proti spywaru a nežádoucímu softwaru – sleduje, zda je spuštěn program
z kategorie antispywaru, tedy jestli je dostupná ochrana před nežádoucími špiónky a zobrazovači reklam. Přímo ve Windows 8 máte k dispozici program Windows Defender,
který se této funkce z drtivé většiny dostatečně zhostí.
Antivirová ochrana – aplikace bránící uživatelův počítač před škodlivým kódem dokáží
zachytit a zastavit například počítačové viry nebo spyware. Systém Windows 8 v sobě
neobsahuje antivirový program, avšak prostřednictvím Centra akcí kontroluje jeho přítomnost. Naproti tomu ochrana před spywarem v podobě aplikace Windows Defender
je v systému již přímo zabudována, jak již bylo zmíněno, jde však o jiný druh obrany.
236
18.9.2012 13:15:15


Windows Update – systém automatických aktualizací uživateli umožňuje udržovat systém stále v nejnovější konfiguraci. Jedině při instalaci nejposlednějších bezpečnostních
oprav se totiž lze bránit aktuálním útokům.
Údržba – slouží pro naplánování vybraných úloh, a chrání tak vaše data.
Poznámka: Systém pro práci s uživatelskými právy, řízení uživatelských účtů UAC (User Access
Control), nabízí ještě lepší zabezpečení Windows, odpovídající nastavení jsou také součástí
Centra akcí a pozornost jim bude věnována později v textu. Základním pravidlem UAC je
to, že nemáte maximální práva pro přístup do systému, pokud je opravdu nepotřebujete.
Obrázek 10.29: Hlavní okno Centra akcí
Automatické aktualizace
Centrum akcí při prvním pohledu informuje pouze o tom, zda je systém automatických
aktualizací společnosti Microsoft aktivován či nikoliv – slouží k tomu odpovídající popisek
v sekci Windows Update. Kromě této prosté prvotní kontroly byste měli také nastavit aktualizace podle svých představ, čehož docílíte stisknutím tlačítka Změnit nastavení. Otevře se
tím specializovaný konfigurační dialog. Základní konfigurace spočívá v zapnutí či vypnutí
celého systému automatického stahování aktualizací: klepnutím na možnost Instalovat ak-
237
18.9.2012 13:15:15
tualizace automaticky zapnete automatické přidávání aktualizací do svého počítače. K dispozici jsou i následující volby:




Pokud si přejete aktualizace stahovat automaticky, aktivujte dostupným přepínačem
první možnost, tedy Instalovat aktualizace automaticky (doporučeno). Tato možnost
je doporučená z dříve uvedených důvodů, dovoluje bránit počítač i proti nejnovějším
rizikům.
Jestliže naopak nepožadujete automatické stahování aktualizací, máte možnost aktivovat volbu Nikdy nevyhledávat aktualizace (není doporučeno). Pokud se skutečně
rozhodnete pro tuto variantu, musíte počítat s postupným zastaráváním svého systému
a jeho větší náchylností na pokusy o útok.
Stahovat aktualizace, ale dotázat se, zda mají být nainstalovány – zajistí automatické
stažení dostupných aktualizací, nicméně pro jejich instalaci následně bude zapotřebí
potvrzení uživatele.
Vyhledávat aktualizace, ale dotázat se, zda mají být staženy a nainstalovány – dovoluje
zjistit dostupnost jednotlivých nových aktualizací, nicméně následně musíte výslovně
potvrdit, které z nich chcete stáhnout a nainstalovat.
Obrázek 10.30: Možnosti nastavení automatických aktualizací
238
18.9.2012 13:15:15
Windows Defender
Jestliže jste se rozhodli pro stahování automatických aktualizací, měli byste ještě dodatečně aktivovat možnost Získávat doporučené aktualizace stejným způsobem jako důležité
aktualizace. Díky tomu si zajistíte stažení a zprovoznění všech aktualizací, které vyhovují
vašemu systému.
Tip: Možnost automatického vyhledání aktualizací, ovšem s jejich stažením a instalací až na
požádání, nachází uplatnění zejména v těch případech, kdy jsou známy problémy s některými z nich. Uživatel tak může zabránit instalaci aktualizací, o kterých předem ví, že by mohly
způsobit například nestabilitu systému.
Windows Defender
Praktickou komponentou v operačním systému Windows 8 je nástroj pro detekci spywaru,
jehož přehled je rovněž dostupný z Centra akcí – jedná se o program Windows Defender.
Ochrana před spywarem postupem času získala na důležitosti – spyware, tedy škodlivý špiónský prográmek, který špehuje uživatelovu práci, dokáže útočníkovi prozradit například
používaná hesla, čísla kreditních karet apod.
Obrázek 10.31: Hlavní okno programu Windows Defender
239
18.9.2012 13:15:15
Spuštění a rychlý test systému
Pro spuštění aplikace Windows Defender stačí zadat její název do pole pro hledání v úvodní
dlaždicové nabídce. Windows Defender klade důraz na uživatelskou přítulnost, takže kompletní kontrola počítače je otázkou několika málo klepnutí myší. Pro spuštění testu postupujte následovně:
1. Nejprve levým tlačítkem zvolte některou z možností v sekci Možnosti kontroly. Zvolit
můžete buď rychlé prohledávání, nebo úplné prohledávání (pokročilí také mají možnost
určit libovolné oblasti pomocí příkazu Vlastní).
Poznámka: Názvy dvou základních typů prohledávání vystihují dobu, kterou kontrola počítače zabere. V případě Rychlá můžete počítat s kratším trváním, nicméně systém není zkoumán příliš do hloubky. Naopak Úplná zajistí detailnější kontrolu, avšak za cenu delšího trvání.
2. Po zvolení vyhledávání dojde ke spuštění odpovídající kontroly počítače. Průběžně jste
informováni o následujících údajích:



Začátek – přesný čas spuštění právě běžící kontroly.
Uplynulý čas – udává, kolik času uběhlo od zahájení testu (v položce Začátek).
Zkontrolované položky – počet kontrolovaných objektů. Objekty v tomto případě
jsou zejména soubory a položky registru systému.
Obrázek 10.32: Průběh kontroly programem Windows Defender
3. Jakmile test skončí, jste informováni o jeho výsledku. Pokud je nalezen spyware, dojde
k jeho intuitivnímu odstranění, v opačném případě se zobrazí potěšující hlášení, že
žádný nežádoucí nebo nebezpečný software nebyl zjištěn.
240
18.9.2012 13:15:15
Důležité: Pokročilí uživatelé mohou provést několik doplňujících nastavení, a to zvolením
příkazu Nastaveníí z hlavního okna Windows Defenderu. Ta však nejsou určena všem, jelikož
jejich nesprávnou změnou může dojít k oslabení detekční schopnosti Windows Defenderu
– uživatel by proto při změně měl vědět, proč ji činí, případně ji konzultovat s vestavěnou
nápovědou.
Základním prvkem zabezpečení počítače připojeného k Internetu je osobní firewall, který
dokáže (zjednodušeně řečeno) blokovat a povolovat síťovou komunikaci podle předem stanovených pravidel. Systém Windows 8 vám přináší firewall v rámci svých výchozích aplikací.
Poznámka: Brána firewall systému Windows slouží pro základní blokování komunikace a povolování spojení jednotlivých spojení. Windows 8 obsahují také rozšířený firewall, který patří
mezi pokročilé nástroje pro správu, nicméně jedná se již o variantu pro zkušené uživatele.
Následující text se proto bude věnovat právě základní variantě, zahrnuté v položkách úvodního okna Ovládacích panelů.
Jak již bylo nastíněno dříve, Bránu firewall systému Windows můžete spustit prostřednictvím
Ovládacích panelů, a to klepnutím levým tlačítkem myši na odkaz Systém a zabezpečení,
poté Brána Windows firewall.
Důležité: Osobní firewall by měl tvořit nedílnou součást každého počítače, který je připojen
k síti, zejména Internetu. Jedná se o základ bezpečné práce a dokáže úspěšně zamezit jak známým, tak i některým stále novým typům útoků. Pokud tedy nepoužíváte vlastní firewall jiného
výrobce, měli byste zabudovanou Bránu firewall systému Windows bezpodmínečně zapnout.
Práce s výjimkami
Ve výchozím nastavení Brána firewall systému Windows může blokovat i některou chtěnou
příchozí komunikaci. To samozřejmě nemusí být výhodné v celé řadě případů, jelikož data od vzdálené strany nějakým způsobem musíte přijímat. Právě z tohoto důvodu nachází
uplatnění takzvané výjimky, kterými můžete spravovat aplikace, jež mohou komunikovat
bez omezení (nebo ještě lépe řečeno s menšími omezeními). Pro zobrazení výjimek klepněte na možnost Povolit aplikaci nebo funkci průchod bránou Windows firewall. Aktuálně
nadefinované výjimky (jednotlivé služby či aplikace) jsou zobrazeny v seznamu Povolené
aplikace a funkce. Pokud chcete přidat vlastní výjimku, postupujte následovně:
1. Stiskněte tlačítko Povolit jinou aplikaci – čímž se otevře seznam všech dostupných
aplikací.
241
18.9.2012 13:15:15
2. Vyberte požadovanou aplikaci ze seznamu, případně zvolte libovolnou jinou stisknutím tlačítka Procházet.
3. Detailní nastavení povolené komunikace zahajte stisknutím tlačítka Typy sítí – otevře
se tak dialog, v němž je význam obsažených možností následující:


Privátní sítě – daná aplikace bude moci komunikovat výhradně s počítači umístěnými v odpovídající lokální síti.
Veřejné sítě – kompletní přístup i v neznámých sítích; tohoto nastavení využijete
například při připojování na letištích a jiných veřejných místech.
4. Všechny změny provedené během přidání nové výjimky uložte stisknutím tlačítka OK
a poté Přidat.
Jak být na Internetu s Windows 8 v bezpečí?
Každý by měl znát možnosti zabezpečení citlivých informací, osobních údajů, ubránit se proti
virům, spywaru i podlému phishingu. Pokud se připojením počítače k Internetu nechcete
stát snadnou obětí číhajících útočníků, měli byste věnovat zvýšenou pozornost zabezpečení
na všech úrovních. Nejedná se přitom pouze o klasické hrozby v podobě síťových červů, e-mailových příloh s viry nebo nechvalně známého spywaru – v temných internetových zákoutích se líhnou další, novější a účinnější nebezpečenství.
Ochrana firewallem
Klasiku v podobě základního stavebního kamene obranné hradby představuje kvalitní osobní
firewall. Zde se vyplatí malé pozastavení nad přívlastkem kvalitní. Znamená to snadno použitelný, nevtíravý, se základními funkcemi nebo bohatými možnostmi nastavení? Požadavky si určete sami podle svých počítačových schopností. Začínající uživatelé mohou sáhnout
po snadno nastavitelném a jednoduchém produktu. Firewall ve Windows 8 pro nezbytnou
ochranu plně postačuje, a tak vám zajistí kontrolu jednotlivých aplikací.
Naproti tomu pro pokročilé uživatele je kvalitní paketový filtr pouze nezbytná součást, hodí
se také pokročilé funkce pro detekci případného síťového útoku (IDS, Intrusion Detection
System) nebo jeho prevenci (IPS, Intrusion Prevention System). Osobní firewall by pro vás
měl být nezbytností v oblasti zabezpečení, v žádném případě by ale neměl omezovat nebo
otravovat při práci. Jakmile zvolíte příliš restriktivní úroveň filtrování, můžete se setkat s nefunkčností celé řady aplikací a síťových služeb, na druhou stranu při slabé ochraně pootevřete
útočníkům dvířka do svého systému. Platí tedy, že zlatá střední cesta v globální bezpečnosti
zajistí vhodný kompromis mezi bezpečností a nevtíravostí firewallu.
242
18.9.2012 13:15:16
Obrana před viry a spamem
Další významný dílek bezpečnostní skládanky představuje duo v podobě antiviru a antispywaru. První z nich by vám měl nabídnout ochranu před viry na všech úrovních – kontrolu
v reálném čase, testování příloh e-mailových zpráv i nezbytné spouštění testů na požádání.
Chcete-li experimentovat, vyzkoušejte různé úrovně heuristické analýzy a najděte pro sebe
optimální souznění falešných poplachů se správným odhalením rizika.
Celá řada komerčních aplikací nabízí spojení antiviru a antispywaru v jednu komponentu,
což přináší snadnější ovládání a používání. Dejte si však pozor na to, aby tím zbytečně netrpěla úroveň detailů v možnostech nastavení. Tento přístup je typický pro některé komplexní
balíky, kdy lze například pouze zapnout/vypnout odpovídající ochranu.
Proti všudypřítomnému spamu se můžete ubránit instalací doplňkové aplikace, která se jakoby postaví do cesty mezi vašeho klienta a vzdálený poštovní server, odkud poté kontroluje každou ze stahovaných zpráv. Účinná antispamová ochrana se zakládá na takzvaném
Bayesově filtrování, které dokáže přesně analyzovat zprávy, jež označíte za nevyžádané, čímž
nakonec dosáhne velice dobré přesnosti. Výhodou může být také filtr detekce exotických
jazyků, díky kterému neuspějí zprávy v čínštině, japonštině apod.
Centrum akcí můžete spravovat prostřednictvím specializované části Ovládacích panelů,
která byla popsána v dosavadní části textu. Kromě toho je ale také v oznamovací oblasti
hlavního panelu dostupná ikona, jež shrnuje nejdůležitější úkoly a která vás upozorňuje na
některé události. Jakmile na ni klepnete levým tlačítkem myši, dojde k zobrazení základních
informací o aktuálních úkolech a problémech s nastavením.
Úkoly jsou seřazeny přehledně podle jejich názvu, u každého z nich navíc najdete také stav
důležitosti. Jakmile na vybrané upozornění klepnete levým tlačítkem myši, nabídnou Windows 8 detailnější popis a pokusí se navrhnout řešení. Tak například u nalezení antivirového programu dojde k zobrazení webové stránky s doplňujícími informacemi, v případě
nastavení aktualizací budete přesměrováni do odpovídajícího konfiguračního dialogu apod.
Jestliže budete do budoucna otráveni neustále se opakujícími upozorněními, můžete je omezit přímo v Centru akcí. Stačí, abyste zde následovali odkaz Změnit nastavení Centra akcí.
Poté se již zobrazí zaškrtávací pole, kterými to můžete provést.
243
18.9.2012 13:15:16
Registr Windows
Mezi nedílné součásti systému Windows 8 patří registr, jehož kořeny sahají až do dob vzniku
Windows 95. Stručně řečeno, jedná se o databázi sloužící k ukládání informací a nastavení jak
celého systému, tak jednotlivých uživatelů, jejich aplikací atd. Vždy když provedete nějakou
změnu v systému (například nainstalujete novou aplikaci, přidáte nebo naopak odeberete
nějaký hardware), odpovídajícím způsobem se upraví také registr. Prvky registru připomínají klasickou stromovou strukturu (například jako adresáře či složky) a lze je rozdělit na
klíče, podklíče a jednotlivé hodnoty.
Přímo Windows 8 přinášejí jednoduchý nástroj, pomocí něhož máte možnost editovat registr systému – jeho název je přímočarý, jmenuje se totiž Editor registru. Spustit jej můžete zadáním příkazu regedit do nabídky Start, do pole pro spuštění programu. V levé části
Editoru registru se nachází stromová struktura reprezentující umístění jednotlivých klíčů,
vpravo pak odpovídající data, včetně zobrazení typu a názvu.
Důležité: Ať už se v registru systému pustíte do jakýchkoliv úprav, vždy byste měli přesně
vědět, co děláte, a i přesto být maximálně opatrní. Nesprávnou editací, tedy změnou položek, jejich mazáním nebo i přidáním nevhodné, se systém Windows napříště nemusí vůbec
spustit, nemusejí fungovat některé aplikace nebo budou Windows 8 nestabilní.
Kvůli popsané citlivosti systémového registru a jeho důležitosti byste měli případným problémům předcházet pomocí zálohování obsahu registru ještě před úpravami. Registr můžete
exportovat přímo z výchozího Editoru registru, a to následujícím způsobem:
1. Spusťte systémový Editor registru prostřednictvím příkazu regedit.
2. Ještě než provedete libovolnou změnu, následujte příkaz Soubor → Exportovat v hlavní
nabídce.
3. Otevře se standardní systémový dialog pro uložení souboru (odpovídajícího typu .reg).
Záznam uložte stisknutím tlačítka Uložit.
Základní klíče registru
Jedním z důležitých a často používaných klíčů registru je HKEY_LOCAL_MACHINE –
sdružuje informace o konfiguraci počítače, a to pro všechny uživatele. Jedná se například
o nastavení hardwaru, jednotlivých diskových jednotek apod. Přistupují k němu jak různé
aplikace, tak uživatelé, kteří následují tipy pro změnu odpovídajících nastavení.
244
18.9.2012 13:15:16
Registr Windows
Obrázek 10.33: Okno se zobrazením obsahu registru
Zajímavým a důležitým klíčem registru je HKEY_CURRENT_USER. Ten obsahuje informace o nastavení pro právě přihlášeného uživatele, například konfiguraci jednotlivých aplikací,
seznam některých programů, které se spouštějí ihned po přihlášení, nastavení Ovládacích
panelů apod. Není proto divu, že zde po instalaci různých programů bývá největší „nepořádek“. Stejně tak i většina různých tipů pro ladění systému zasahuje právě sem.
Díky předchozím návodům této knihy již umíte nastavit přidružení výchozích programů
pro různé typy souborů. Ještě jsme vám ale neprozradili, že všechna tato nastavení jsou ve
skutečnosti uložena v registru, přesněji v klíči HKEY_CLASSES_ROOT. Jedná se o podklíč
klíče HKEY_LOCAL_MACHINE\Software a obsahuje především informace o tom, s jakou
aplikací jsou které soubory asociovány. Zkuste se v registru podívat, kolik vlastně záznamů
tento podklíč obsahuje, a zjistíte, jak robustní registr musí být.
Praktickým a důležitým klíčem v registru je HKEY_USERS – obsahuje totiž nastavení jednotlivých uživatelů. Samostatnou pozornost zde zasluhuje hlavně takzvaná Default varianta,
která se použije při prvním přihlášení nového uživatele. Pokud byste někdy potřebovali zjistit
podrobné údaje a záznamy hardwaru, můžete v registru navštívit klíč HKEY_CURRENT_
CONFIG. Právě ten totiž obsahuje konfigurační informace o právě používaném hardwarovém profilu, zpravidla tedy po přihlášení aktuálního uživatele jeho hardwarová nastavení.
245
18.9.2012 13:15:16
Nedoporučujeme však provádět změny nastavení přímo zde, raději vždy následujte klasické
volby v rámci Ovládacích panelů.
Hodnoty registru pro záznamy
Ukládané hodnoty se řadí do několika hlavních typů, přičemž řetězcům odpovídá označení
STRING. Slouží tedy pro ukládání textových řetězců a poznáte ho snadno tak, že veškeré
od něj odvozené typy končí dvojicí písmen SZ. Řetězce mají oproti jiným hodnotám výhodu v tom, že pro vás v registru budou snadno čitelné, velice často tedy poměrně snadno
poznáte, jaký mají význam.
Hodnoty STRING lze při jemnějším dělení ještě rozdělit na REG_SZ, REG_EXPAND_SZ
a REG_MULTI_SZ:



REG_SZ – představuje nejjednodušší řetězec s pevnou délkou a například v dřívějších
systémech Windows 95/98/ME byl také jediný používaný.
REG_EXPAND_SZ – jedná se o rozšiřitelnou řetězcovou hodnotu, která může obsahovat i proměnné uzavřené dvojicí znaků %, takže například %UserName% je proměnná
uchovávající jméno přihlášeného uživatele.
REG_MULTI_SZ – jedná se o vícenásobný řetězec, nejčastěji se tento typ používá pro
seznamy. Jednotlivé položky mohou být odděleny například mezerami nebo čárkami.
K ukládání binárních dat slouží typ BINARY. Binární údaje jsou přitom zobrazovány jako
řada po sobě jdoucích dvojic čísel v šestnáctkové soustavě, tedy každá dvojice může nabývat
256 různých hodnot. Důvod zobrazování v šestnáctkové soustavě je nasnadě: zápis čísla ve
dvojkové soustavě je příliš dlouhý a díky jediné dvojici v šestnáctkové soustavě lze přehledně
reprezentovat 8 bitů najednou.
Také typ DWORD dovoluje ukládat binární data, nicméně oproti popisovaným hodnotám
BINARY se v některých vlastnostech odlišuje. Hodnoty typu DWORD mají například omezenou maximální délku, která činí 32 bitů, a ve standardním editoru registru mohou být
zobrazeny také desítkově či šestnáctkově.
U řady hodnot v registru systému, především textových, jež mají intuitivní pojmenování,
můžete vsadit na základní pravidlo, které říká, že je-li údaj dané hodnoty nastaven na 1, bude
související vlastnosti zapnuta. Analogicky zase nastavení údaje na 0 danou vlastnost v řadě
případů vypíná. Pokud budete chtít některou z takovýchto funkcí vypnout, můžete namísto
změny údaje přidružené hodnoty na 0 celou hodnotu v nadřazeném klíči úplně vymazat.
246
18.9.2012 13:15:16
KAPITOLA
Správa a řešení
potíží
11
V této kapitole:
Automaticky spouštěné
aplikace
 Správce úloh
 Zvýšení výkonu systému
 Práce se službami
 Zrychlení načítání dat
z pevného disku
 Řešení hardwarových
problémů
 Praktické tipy a pokročilé
přizpůsobení systému

Operační systém je zapotřebí nejen dobře používat, ale je také třeba umět řešit problémy
s ním spojené. Měli byste proto vědět, jak zjistit aktuální stav sytému Windows 8, reagovat
na některé typické události i dokázat zjistit, které aplikace právě běží. Díky tomu pak můžete získat maximum z dostupných funkcí a udržet Windows 8 v bezproblémovém chodu.
Automaticky spouštěné aplikace
Již při přihlášení do systému Windows bývá spuštěna celá řada aplikací, přičemž o některých z nich většinou ani nevíte. Ne každá aplikace totiž musí otevírat okno, dialog nebo se
jinak navenek projevovat. Této možnosti bohužel využívají také rozličné škodlivé aplikace,
které se tak dokážou na pozadí spustit a svou činnost nedat vůbec najevo, než začnou škodit. Naštěstí existuje hned několik cest k tomu, abyste zjistili, které programy se takto automaticky spouštějí.
Konfigurace systému
Základním nástrojem pro správu automaticky spouštěných aplikací je Konfigurace systému,
též dle svého spustitelného souboru nazývaná MSConfig. Nejrychleji ji můžete spustit tak,
že do pole pro hledání programů v úvodní dlaždicové nabídce zadáte název spustitelného
souboru Konfigurace systému, tedy msconfig. Stisknutím klávesy Enter dojde k otevření
nástroje Konfigurace systému.
247
18.9.2012 13:15:16
KAPITOLA 11 Správa a řešení potíží
Základní okno programu je tvořeno pouze jedním dialogem, který obsahuje pět záložek
s následujícími názvy a významy:





Obecné – dovoluje vybrat určitý typ spuštění systému Windows 8. Kromě standardního režimu jsou totiž podporovány ještě některé speciální, jimž se věnuje pozdější text
této kapitoly.
Spuštění počítače – další podrobné určení stylu zavedení operačního systému, jedná
se o již více specifické detaily.
Služby – přehled aktuálních služeb a jejich stavu. Služby obecně patří do již pokročilejší
konfigurace systému Windows, proto byste neměli jejich nastavení měnit.
Po spuštění – z hlediska automaticky spouštěných aplikací nejdůležitější záložka, která
nabízí přehled automaticky spouštěných programů, jejich umístění i odpovídající příkazy. Tuto část nastavení ukazuje samostatný obrázek.
Nástroje – umožňuje spustit některé standardní doplňky systému Windows 8, které
jsou jinak dostupné v jiných částech a nabídkách.
Pro správu automaticky spouštěných aplikací je tedy v nástroji Konfigurace systému nejdůležitější záložka Po spuštění. Jednotlivé sloupce vás po otevření výchozího Správce úloh
postupně informují o následujících základních údajích:




Název – jméno aplikace, která je automaticky spouštěna. Jedná se o název, který jí udělil
přímo výrobce, nic tedy nevypovídá o samotném spustitelném souboru jako takovém.
Vydavatel – udávaný výrobce dané aplikace, údaje jsou opět načítány ze spustitelného
souboru a zde jen prezentovány.
Stav – stav automatického spouštění, jak bude položka při startu Windows 8 zpracována.
Dopad při spuštění – detailní rozšíření popisu automaticky spouštěné položky.
Na záložce Po spuštění můžete libovolnou z automaticky spouštěných aplikací zakázat její
volbou a stisknutím tlačítka Zakázat. Windows 8 pak upraví nastavení tak, že při dalším
spuštění systému již položka nebude platná.
Obrázek 11.1: Záhlaví přehledu automaticky spouštěných programů a dalších záložek
248
18.9.2012 13:15:16
Správce úloh
Správce úloh
Velice důležitou systémovou pomůckou Windows 8 je takzvaný Správce úloh, který zobrazuje a řídí aplikace, které aktuálně probíhají ve vašem počítači. Správce úloh nepatří mezi
běžné systémové nástroje, které by bylo možné spustit odkudkoliv – některé jeho části běží
trvale a transparentně, protože řídí činnost operačního systému. Můžete jej spustit stisknutím klávesové zkratky Ctrl + Shift + Esc.
Poznámka: Správce úloh můžete kdykoliv spustit také zadáním jména programu taskmgr. Další způsob rychlého spuštění Správce úloh spočívá v klepnutí pravým tlačítkem myši
na hlavní panel dostupný při zobrazení plochy a následném zvolení příkazu Správce úloh.
Správce úloh sestává vlastně z několika oddělených částí, které jsou dány jeho záložkami
(Procesy/Výkon/Historie aplikací/Po spuštění/Uživatelé/Podrobnosti/Služby). Při volbě
kterékoli ze záložek se změní nejen vzhled hlavního pole, ale také obsah hlavních nabídek
programu.
Obrázek 11.2: Základní zobrazení Správce úloh v úvodním minimalistickém provedení
Tip: Správce úloh se může otevřít také v základním zobrazení, v němž je pouze výpis aplikací a základní příkazy. Abyste mohli využít všechny pokročilé možnosti, následujte odkaz
Více informací.
249
18.9.2012 13:15:16
Záložka Procesy
Tato záložka ukazuje veškeré procesy běžící v danou chvíli ve vašem počítači a detaily jejich
činností a umožňuje s nimi pracovat. Můžete si všimnout, že i v relativním systémovém klidu
je počet procesů poměrně velký; Windows 8 totiž potřebují i v klidovém stavu velké množství
rozpracovaných aplikací patřících k jádru operačního systému. Jejich chod obvykle vůbec
nezaznamenáte a také nikterak nezpomalují běh ostatních programů (to je ostatně možné
vidět ve sloupci zátěže s názvem Procesor).
První sloupec Název ukazuje jména spuštěných souborů generujících jednotlivé procesy.
V základním zobrazení můžete čerpat doplňující informace prostřednictvím následujících
sloupců:




Procesor – vytížení procesoru daným procesem. Ukazuje, kolik z počítačového času
procesoru který proces odebírá. Jedná se o okamžitou hodnotu, která v čase může dost
výrazně kolísat.
Paměť – informuje vás o tom, kolik operační paměti daný proces zabírá. Lze tak snadno identifikovat nežádoucí paměťové „žrouty“, kteří dokážou značně ovlivnit výkon
celého běhu systému.
Disk – vytížení pevného disku; díky této položce máte možnost rychle zjistit, který proces aktuálně nejvíc vytěžuje primární úložiště.
Síť – tento sloupec prozrazuje, jak aktuální proces zatěžuje síťové připojení. Typicky tedy u webových prohlížečů, FTP klientů a dalších náročných součástí je hodnota vyšší.
Tip: Výhodou inovovaného Správce úloh oproti dřívějším Windows 7 je zvýraznění náročných procesů červenou barvou. Snadno tak okamžitě odhalíte, které z nich nejvíce vytěžují
jednotlivé zdroje a proč.
Pokud pravým tlačítkem myši klepnete na některý ze zobrazených procesů, můžete s ním
prostřednictvím odpovídající místní nabídky provést několik podporovaných akcí:



Otevřít umístění souboru – v okně Průzkumníka souborů zobrazí podrobný výpis
všech souborů, které jsou ve složce společně s daným programem.
Ukončit úlohu – daný proces násilně ukončí bez ohledu na to, jsou-li uloženy výsledky práce či nikoliv.
Hledat online – vyhledá detailní informace o vybraném procesu na Internetu.
250
18.9.2012 13:15:16
Správce úloh
Obrázek 11.3: Správce úloh, záložka Procesy
Záložka Výkon
Záložka Výkon sleduje obdobné ukazatele jako záložka s přehledem procesů, nicméně je
zobrazuje z časového pohledu a současně zapisuje do grafu. Okno jako takové není zapotřebí sáhodlouze popisovat, jelikož pouze sumarizuje údaje přítomné v předchozí záložce.
Ze statistického pohledu k uživateli opět čísly promlouvají samostatné skupiny možností,
jež shrnují následující informace:


Procesor – udává přehled vytížení procesu v aktuálním okamžiku i během poslední
minuty. Sekce Využití prozrazuje aktuální přesnou hodnotu, položka Rychlost informuje o celkové rychlosti procesoru v GHz a díky sekci Procesy zjistíte přesný počet
aktuálně spuštěných procesů.
Paměť – udává strukturu fyzicky nainstalované operační paměti:
 Využívaná – uvádí, kolik z aktuální kapacity operační paměti je právě využito.
 Dostupná – celková velikost dostupné operační paměti.
 Stránkovaný fond – velikost paměti v rámci stránkování.
251
18.9.2012 13:15:16


Disk – přesný přehled o zatížení pevného disku v součtu jednotlivých procesů. Díky
položce Průměrná doba odezvy zjistíte průměrnou dobu odezvy v milisekundách,
hodnoty Rychlost čtení a Rychlost zápisu zase prozrazují dvě nejdůležitější rychlosti
z pohledu zpracování dat.
Síť Ethernet – grafické znázornění využití síťového připojení; můžete si tak zkontrolovat, jak velký objem dat byl v nedávné době přenesen.
Obrázek 11.4: Správce úloh, záložka Výkon
Záložka Historie aplikací
V pořadí třetí záložka Správce úloh sleduje vytížení systémových zdrojů jednotlivými procesy. Můžete si tak prověřit, které z nich jsou nejvíce náročné a kolik z hardwarové konfigurace vyžadují. Důležité je, že se zaměřuje na aplikace v inovovaném dlaždicovém prostředí,
a tak je zapotřebí zapomenout na podrobnou statistiku těch aplikací, které průběžně spustíte
z běžného prostředí pracovní plochy Windows 8.
252
18.9.2012 13:15:16
Pomocí jednotlivých, intuitivně pojmenovaných sloupců lze vystopovat například historii
vytížení procesoru, síťového připojení, zatížení operační paměti apod. V horní části okna najdete celkový součet pro aktuální uživatelský účet a odkaz dovolující smazat historii zobrazeného vytížení. V souhrnu se jedná o poměrně „statickou“ záložku, a tak jedinou použitelnou
akcí je možnost přechodu k dané aplikaci po klepnutí pravým tlačítkem myši na její název.
Záložka Uživatelé
Praktická záložka Správce úloh je pojmenovaná Uživatelé a podává informace o všech uživatelích, kteří jsou aktuálně přihlášení k systému Windows 8. U každého uživatele se nacházejí
stručné informace o jeho stavu a o tom, jakým způsobem je přihlášen. Položky v tabulkovém
zobrazení přehledu uživatelů uvádějí využití procesoru odpovídajícími procesy, zatížení operační paměti, vytížení disku a nároky na síťové připojení. Jedná se tak o speciální podsekci
statistik popsaných v rámci předchozích záložek.
Několika pokročilými nastaveními lze ve velké míře pozměnit chování systému Windows 8
a jeho výkon. Slouží k tomu zejména netriviální možnosti ukryté v Ovládacích panelech,
nicméně řadu jich lze provést také z ostatních částí grafického rozhraní.
Odebrání aplikací
Pokud potřebujete odinstalovat program ze svého počítače a nemůžete odpovídajícího zástupce nalézt přímo mezi rychlými odkazy, máte možnost využít Ovládacích panelů. Právě
zde se totiž nachází ucelený seznam pro odebrání dříve nainstalovaných aplikací. Postup je
přitom následující:
1. Otevřete úvodní nabídku v novém dlaždicovém stylu a vložením textu Odinstalovat
program otevřete odpovídající dialog Ovládacích panelů.
2. V nově zobrazeném okně poklepejte na název aplikace, kterou si přejete z počítače
odstranit.
3. Nyní již pokračujte v rámci odinstalačního programu dané aplikace, který se liší v závislosti na výrobci a použité technice. Většinou je však proces jednoduchý a spočívá
v několika málo klepnutích tlačítkem myši.
253
18.9.2012 13:15:16
Obrázek 11.5: Odebrání programů nainstalovaných v počítači
Nastavení virtuální paměti
Nejen v případě, kdy nedostačuje základní operační paměť instalovaná přímo v počítači, se
vyplatí nastavit takzvanou virtuální paměť. Jedná se o dočasné úložiště, které nachází uplatnění vždy, když právě spuštěné programy pro svou práci vyžadují větší množství paměti,
než je dostupné. Základní konfigurace probíhá prostřednictvím Ovládacích panelů, proto
si počínejte následovně:
1. V Ovládacích panelech otevřete položku Systém a zabezpečení → Systém a poté následujte odkaz Upřesnit nastavení systému.
2. Na záložce Upřesnit stiskněte tlačítko Nastavení v sekci Výkon.
3. V novém okně vyberte záložku Upřesnit, kde stiskněte tlačítko Změnit. V případě potřeby lze hodnotu v megabajtech zadat pomocí polí Počáteční velikost a Největší velikost.
4. Všechny změny uložte stisknutím OK.
254
18.9.2012 13:15:17
Obrázek 11.6: Nastavení velikosti virtuální paměti
Důležité: Nesprávnou konfigurací velikosti virtuální paměti si můžete velice znepříjemnit
práci s Windows 8. Jakmile totiž dojde hlavní operační paměť, aplikace již nemají data kam
ukládat a sáhnou po dočasné variantě využití pevného disku. Při nedostatečné velikosti virtuální paměti je pak práce o poznání pomalejší.
Vizuální efekty
Pokud si chcete detailně nastavit některé grafické efekty systému Windows 8 a jejich chování,
můžete k tomu opět využít Ovládacích panelů a vlastností systému. Nejprve tedy stisknutím
tlačítka Nastavení spusťte již známý dialog Možnosti výkonu se záložkou Vizuální efekty.
Prostřednictvím jediného přepínače podle svého přání vyberte některou z následujících
možností:


Systém Windows zvolí nejlepší nastavení pro tento počítač – výchozí volba, která je
vhodná pro začínající a mírně pokročilé uživatele. Operační systém Windows 8 sám
rozhodne, jaká kombinace výkonu se vzhledem je při aktuální konfiguraci nejlepší.
Optimalizovat pro vzhled – zajistí co možná nejlepší vzhled, nicméně na pomalejších
počítačích může být znatelný pokles výkonnosti už při běžné práci.
255
18.9.2012 13:15:17


Optimalizovat pro výkon – zajistí nejlepší výkon, avšak na úkor pokročilých grafických efektů.
Vlastní – pomocí přilehlého seznamu máte možnost určit vlastní grafické efekty a tím
si vyladit kompromis mezi výkonem a grafickým zpestřením.
Obrázek 11.7: Dialog pro detailní nastavení vizuálních efektů
Práce se službami
Kromě procesů a aplikací se při hlubším studování systému setkáte také s termínem služba.
Ten označuje stále spuštěné komponenty na pozadí Windows * (podobně je tomu ale také
v jiných systémech). Jednotlivé služby poskytují rozličné funkce nutné pro bezproblémový
běh operačního systému – obsluhují přístup k síti, práci se soubory apod. Tyto služby tak
vlastně představují základní stavební kameny, které tvoří nezbytné jádro pro práci všech
ostatních aplikací. Podobně jako u procesů ale služby mohou často brzdit váš počítač, případně poskytovat možnosti, které jej vytíží, a přitom je aktuálně ani nepotřebujete. Proto
nachází uplatnění praktické vypnutí služeb, které nyní bude popsáno.
256
18.9.2012 13:15:17
Práce se službami
Základní možnost vypnutí některé právě běžící služby je dostupná přímo z již popsaného
Správce úloh, a to prostřednictvím záložky Služby. Po klepnutí na některou z nich pravým
tlačítkem myši ji můžete zastavit z odpovídající místní nabídky. Pro o něco podrobnější možnosti a lepší zobrazení můžete využít také Nástroj pro konfiguraci systému, a to následovně:
1. Spusťte Nástroj pro konfiguraci systému příkazem msconfig.
2. Přejděte na intuitivně pojmenovanou záložku Služby.
3. V levém sloupci nyní vidíte názvy jednotlivých služeb. Libovolnou z nich můžete vypnout odškrtnutím přilehlého políčka. Rychle vypnutí/zapnutí všech služeb můžete také
provést stisknutím tlačítek Povolit vše nebo Zakázat vše.
4. Změny uložte stisknutím tlačítka OK či Použít.
Obrázek 11.8: Přehled a správa služeb v nástroji Konfigurace systému
Důležité: Při vypínání služeb byste se měli mít na pozoru při hromadném vypínání – pokud
totiž ukončíte službu, která je nutná pro běh systému, můžete se setkat s problémy a nefunkčností celých Windows 8. Aby vám takovéto služby „nepřekážely“ při zkoumání všech
právě běžících, aktivujte při výpisu v Nástroji pro konfiguraci systému možnost Skrýt všechny služby společnosti Microsoft. Nyní máte větší jistotu, že svým počínáním nezasáhnete
příliš špatně do běhu Windows.
257
18.9.2012 13:15:17
Když budete zabráni do vypínání služeb, vyhněte se poměrně časté chybě bezhlavých uživatelů, která spočívá v zastavení služeb s názvy Klient DHCP a Klient DNS. Pokud se jich
zbavíte, odříznete se prakticky od webu, a to i v případě, že všechny ostatní síťové funkce
ponecháte správně zapnuté. Jedná se tak o služby, které na počítači se síťovým připojením
musejí běžet neustále! Výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo, avšak pro běžné použití
a správu nebo optimalizaci se raději řiďte uvedenou radou.
Pevný disk je často největší brzdou celé práce se systémem Windows 8, a tak je dobré provést
některá nastavení a příkazy, které změní základní parametry načítání dat. Následující text se
zaměří na rychlé tipy, které vám to umožní.
Odstranění nepotřebných souborů
Během práce nejen systém Windows 8, ale také celá řada dalších aplikací ukládá na disk
dočasné pracovní soubory, které do budoucna nemají žádný užitek. Bohužel ne vždy je po
sobě tyto aplikace zase odstraní, takže soubory pak zbytečně zabírají místo a vytvářejí nepořádek v systému souborů.
Obrázek 11.9: Průvodce odebráním přebytečných souborů
258
18.9.2012 13:15:17
Naštěstí však můžete automatizovaným způsobem tyto přebytečné soubory odstranit, k čemuž univerzálně využijte Ovládacích panelů následujícím způsobem:
1. V Ovládacích panelech následujte příkaz Systém a zabezpečení → Uvolnit místo na
disku.
2. Pokud se úvodní dialog zobrazí s výběrem uživatelů, jejichž soubory si přejete pročistit,
zvolte variantu pouze vlastních. Tato možnost si vezme na mušku pouze vaše vlastní
přebytečné soubory.
3. Po vybrání dat zvolte ty typy souborů, které chcete odstranit.
4. Stisknutím tlačítka OK zahájíte vymazání zvolených souborů, případně si je ještě předtím můžete zobrazit pomocí tlačítka Zobrazit soubory.
Kontrola disku
Práce s pevným diskem na pozadí systému zahrnuje velké množství operací zápisu i čtení, zpracování souborů či udržování obsahu složek. Čas od času může dojít ke komplikaci
těchto automatizovaných činností, například v případě nenadálého vypnutí počítače za běhu. Můžete pak snadno zkontrolovat korektnost dat na disku spuštěním příkazu chkdsk,
který zadáte do vyhledávacího pole v nabídce Start. Jakmile by se na disku vyskytl některý
opravitelný problém, bude během kontroly automaticky odstraněn. Nutností je spuštění
s oprávněním správce.
Defragmentace disku
Užitečné vyčištění počítače či spíše systematické uspořádání souborů na pevném disku systém Windows 8 nabízí prostřednictvím aplikace Defragmentace disku (podobně jako tomu
bylo v předchozích verzích Windows). Zmiňovaný program můžete spustit vložením daného
názvu v novém dlaždicovém rozhraní a jeho potvrzením.
Ve skupině možností nazvané Plánovaná optimalizace můžete nastavit pravidelné provádění
defragmentace, okamžité defragmentování pak zahájíte stisknutím tlačítka Optimalizovat.
Defragmentace probíhá plně automaticky, takže ji nemusíte kontrolovat, můžete se však setkat se sníženou výkonností svého systému.
Poznámka: Defragmentace disku ve skutečnosti znamená vhodné uspořádání fyzického uložení dat na něm. Běžně se totiž soubory neukládají za sebou (jako tomu je například na disku
CD), ale mohou být libovolně rozdělené na různých místech disku. Při jejich čtení tak mechanická část provádí mnoho přístupů do těchto odlišných lokací, a proto je čtení pomalejší. Díky
defragmentaci tak lze zvýšit rychlost čtení uložených dat. Pamatujte na to, že defragmentace má význam pouze u klasických pevných disků, nikoliv v případě SSD nebo flash pamětí.
259
18.9.2012 13:15:17
Obrázek 11.10: Nástroj pro defragmentaci disku
Soubory ve složce Prefetch ve Windows
Windows 8 ve své instalační složce obsahují podsložku Prefetch, která obsahuje na první
pohled zbytečné soubory. Velice často tak uživatelé sáhnou k tomu, aby pár desítek nebo
maximálně stovek megabajtů ušetřili jejich smazáním; stejně tak to dovedou různé automatické čisticí nástroje. Z pohledu rychlosti startu systému je to ale chyba, jelikož tato složka
slouží pro přednačtení aplikací spouštěných po startu systému a napomáhá tak rychlejšímu
běhu. Jestliže jste hodně upravovali automaticky spouštěné aplikace, můžete obsah této složky jednorázově promazat a Windows si pak automaticky vytvoří nový seznam. Určitě ale
nemá z pohledu rychlosti startu Windows cenu tuto složku mazat často nebo automaticky,
výkon systému se naopak sníží.
Přesunutí souborů do Koše bez dotazů
Abyste nemuseli pro smazání (přesunutí do Koše) stále dokola potvrzovat tuto akci, nabízí
vám Windows 8 možnost automatického vyhození do Koše bez tohoto mezikroku. Pravým
tlačítkem myši klepněte na ikonu Koše a zvolte příkaz Vlastnosti, pak již stačí v daném
dialogu deaktivovat možnost Při odstraňování zobrazit žádost o potvrzení. Příště se už
260
18.9.2012 13:15:17
položka přesune do Koše bez jakéhokoliv dotazu. Samozřejmě také můžete využít původní
zkratku Shift + Delete pro úplné vymazání bez přesunutí do Koše.
Obrázek 11.11: Nastavení vlastností Koše
Vypnutí zkrácených názvů souborů
Při výchozím ukládání souborů systém NTFS používá také původní zkrácené názvy, tedy
ve formátu 8. Jejich vypnutím můžete práci s diskem v určitých případech zrychlit. Ve výchozím stavu ukládá souborový systém NTFS k dlouhému názvu souboru (jak ho známe ve
Windows) také název ve formátu 8.3 – 8 znaků pro název souboru a 3 znaky pro příponu.
Tento formát je pozůstatkem systému MS-DOS. Ukládání dvou názvů samozřejmě vezme
nějaký ten čas navíc při vytváření nebo přejmenování souboru. Pokud chcete práci s diskem o něco urychlit, můžete ukládání názvu ve verzi 8.3 zrušit. Použijte následující příkaz
v příkazovém řádku fsutil behavior set disable8dot3 1. Pro uvedení dané změny v platnost
restartujte Windows.
Zrychlení si všimnete pouze na discích obsahujících velké množství souborů (tři sta tisíc
a více), ale relativně málo složek, a také v systémech, kde názvy mnoha souborů začínají podobně (například Manuál pro moji pračku 1.doc a Manuál pro moji pračku 2.doc). A proč?
Když máte hodně souborů, jejichž název začíná stejnými znaky a přitom se vyskytují ve stejné složce, NTFS musí více pracovat (což zabere více času), aby vygeneroval unikátní názvy
těchto souborů také ve formátu 8.3.
261
18.9.2012 13:15:17
Pokud vlastníte starší verzi Microsoft Office nebo starší aplikaci jiného tvůrce softwaru, může
se stát, že tyto aplikace nedokážou pracovat se soubory, když je formát názvů 8.3 deaktivovaný. Proto se před použitím tohoto triku přesvědčte, že to vašim starým aplikacím nebude
vadit. V případě nejnovějšího softwaru se nemáte čeho obávat.
Celá řada problémů, s nimiž se při používání Windows 8 můžete setkat, pramení z hardwarových chyb, jež se průběžně vyskytnou. Spojením hardwarová chyba zde samozřejmě není
myšleno například přehřátí procesoru nebo chyba základní desky, ale nedostatky, které se
vyskytnou nesprávným nastavením specializovaných voleb přímo ve Windows 8. Následující
rady se zaměří právě na řešení takovýchto chyb.
Chybné zobrazení na monitoru
Pokud máte problém se zobrazením libovolného prvku na obrazovce, ať už se jedná o nečitelný text nebo neostrou grafiku, bude problém nejspíše v chybně zvoleném rozlišení.
Obrázek 11.12: Nastavení rozlišení obrazovky v Ovládacích panelech
262
18.9.2012 13:15:17
Každý monitor i LCD displej mají určité optimální rozlišení, které se udává v pixelech – pokud je zvoleno rozlišení nižší nebo vyšší, dojde k „rozbití“ veškeré grafiky. Správné rozlišení
můžete nastavit v Ovládacích panelech (příkaz pro upravení rozlišení obrazovky), a to buď
metodou pokus omyl, kdy zkoušíte různá, nebo nahlédnutím do specifikací výrobce a přímo zvolením toho správného.
Nepříjemné blikání obrazu
Problém nepříjemného blikání celého obrazu s největší pravděpodobností nebude v chybně
zvoleném rozlišení, ale v takzvané obnovovací frekvenci. Ta určuje, zjednodušeně řečeno,
jak často se obrazovka překreslí. Pokud máte hodnotu obnovovací frekvence zvolenou příliš nízkou, dochází právě k „blikání“ obrazu. Hodnotu obnovovací frekvence můžete opět
nastavit v Ovládacích panelech, v detailních volbách konfigurace zobrazení.
Jaká je vlastně optimální hodnota obnovovací frekvence? Na tento údaj se nedá jednoznačně odpovědět, záleží totiž na tom, jaký typ monitoru nebo LCD panelu používáte. Přesnou
hodnotu k jednotlivým rozlišením najdete v dokumentaci konkrétního modelu. Obecně ale
platí pravidlo, že pro klasický CRT monitor by hodnota měla být alespoň 80 Hz (skutečné
minimum, ideálních je tak 100 Hz), LCD panely mají hranici níž, již tak při 60 Hz.
Obrázek 11.13: Výběr obnovovací frekvence v Ovládacích panelech
263
18.9.2012 13:15:17
Systém má nedostatek paměti
Jakmile začne systému docházet operační paměť, poznáte to poměrně snadno – všechny
operace budou značně zpomalené, jelikož se data budou odkládat na pevný disk. Ten má
ale mnohem větší přístupovou dobu, takže i načítání bude hodně pomalé. Vyhněte se proto
úplnému přeplnění operační paměti – nenechávejte zbytečně otevřené aplikace, které spotřebovávají hodně zdrojů, zavírejte nepotřebné dokumenty/fotky/videa. Správce úloh vám
prozradí, která aplikace spotřebovává nejvíc zdrojů; můžete ji rovnou vypnout. Když ani tak
pro běžnou práci paměť nestačí, investujte do nového modulu a rozšiřte její kapacitu. Řešením může být také využití funkce Ready Boost, která je popsána v této kapitole.
Problémy s přehříváním
Některé hardwarové problémy mohou vzniknout nezávisle na použitém operačním systému
a vztahují se opravdu k fyzické části počítače či notebooku jako takové. Zde vám již detailní
nastavení nepomohou, musíte se ke svému stroji začít chovat vhodněji. Největší problémy
této oblasti způsobuje velice často proklínané přehřívání.
Teplota počítače při standardním provozu se týká jak klasických stolních počítačů, tak notebooků. Pokud se podíváme právě na oblast notebooků, je zde problém s přehříváním ještě
větší, jelikož odvod teplat z jeho těla je velice podrobně propočítáván a jakékoliv omezení
proudění vzduchu je při absenci výkonnějších ventilátorů prakticky nemožné. Ještě dříve,
než se začnete detailně zabývat možnostmi řešení přehřívání, byste se proto měli zaměřit na
to, jestli notebook zbytečně „nedusíte“ – typickým příkladem může být například použití
na peřině, umístění na pracovním stole poblíž stěn apod. Přehřívání u klasického stolního
počítače pak zase poznáte například podle občasných samovolných restartů, které nemají
původ v nastavení programů.
S přehříváním se nejčastěji setkáte v plné zátěži, tedy například když provádíte náročné
úlohy, mezi které patří zejména hraní her, tvorba a střih filmů, přehrávání vysoce kvalitních
HD videí apod. Přehřívání je v těchto případech doprovázeno také vyšším hlukem, jelikož
se hlavně notebook začne více ochlazovat větráky uvnitř svého těla. Pokud aktuálně vysoký
výkon nepotřebujete, můžete jednoduše přejít na úspornější plán napájení, který byl podrobně popsán v dřívější kapitole této knihy.
U notebooku máte oproti stolnímu počítači nevýhodu v tom, že nemůžete vyměnit jednotlivé
větráčky uvnitř, vybrat si pasivní chlazení apod. Přesto se postupem času různá hardwarová řešení (nebo spíše praktické doplňky) objevila. Mezi nejčastější patří speciální podložky,
které jsou z tepelně vodivého materiálu, který napomáhá odvodu tepla ze spodní části. Některé verze v sobě mají i miniaturní větráčky, vždy jde ale o stejný princip: teplo je odváděno
efektivněji přes podložku, nejde přímo do desky stolu, jak tomu často bývá.
264
18.9.2012 13:15:17
Špatný odvod tepla může mít na svědomí také pokrytí jednotlivých jeho součástek a zanesení
větráků prachem. Pokud si na to troufnete, můžete opatrně odstranit drobné šroubky a vše
vyčistit – ideálně stlačeným vzduchem ve spreji, pomůže však i jednoduché rázné profouknutí. Vždy si ale dávejte pozor, abyste mechanicky žádnou z komponent nijak nepoškodili.
Praktické tipy a pokročilé
přizpůsobení systému
Některé postupy lze jen těžko zaškatulkovat do předem vytvořené kategorie, jedná se totiž
o praktické tipy, které vám pomohou obecně nebo naopak při konkrétním řešení nenadálého problému. Právě na tyto velice užitečné a časem již velice ověřené návody se zaměří
následující text.
Chybou úplně zmizel hlavní panel
Při nesprávné funkčnosti různých aplikací a jejich nesprávném běhu může dojít k dobře
známému pádu – program přestane pracovat, kontrolka přístupu na disk bliká jako o život
a prakticky nic nefunguje. Poměrně často se v takovýchto případech může také stát, že zmizí celý hlavní panel se všemi ikonami a grafickým znázorněním prvků aplikací. Pod rouškou této vizuální nepříjemnosti je pak nespíše pád procesu s explorer.exe. Není proto nic
snazšího než jej opět spustit – vložením explorer do panelu pro spuštění aplikací a rychlé
hledání v nabídce Start.
Úprava uložených síťových hesel
Pokud jste nechtěně zadali špatné heslo v Internet Exploreru nebo při jiné práci v síti, případně je potřebujete upravit, musíte zabrousit do Ovládacích panelů. Při práci ve Windows
se totiž během surfování tu a tam objeví klasické vyskakující okno, které požaduje uživatelské
jméno a heslo. Nejedná se o ukládání těchto údajů do formuláře webové stránky, ale údaje
jsou ukládány přímo do Windows 8. Podobně je tomu také v případě jiných síťových hesel.
Pokud potřebujete uložená hesla změnit, postupujte následujícím způsobem:
1. V Ovládacích panelech následujte možnost Uživatelské účty a zabezpečení rodiny →
Uživatelské účty.
2. Vyberte možnost Spravovat pověření.
3. Nyní již vidíte seznam přihlášení, u kterých jste dříve uložili heslo. Pro úpravu některého
z nich na něj klepněte levým tlačítkem myši a stiskněte tlačítko Upravit.
4. Pokud heslo v systému nechcete skladovat, opět je vyberte a stiskněte tlačítko Odebrat.
265
18.9.2012 13:15:17
Změna názvu disku
Každý disk má kromě jednopísmenného označení také volitelné pojmenování, které nepatří mezi povinné položky, ale slouží pro lepší identifikaci. Jak na jeho nejrychlejší změnu?
1. Spusťte Průzkumník souborů, nejrychleji klávesovou zkratkou Win + E.
2. Na požadovaný disk klepněte pravým tlačítkem myši.
3. Ze zobrazené nabídky vyberte položku Vlastnosti.
4. V nově otevřeném dialogu vyberte záložku Obecné, na které do odpovídajícího textového pole vepište název disku.
5. Provedené změny uložte stisknutím tlačítka OK.
Zobrazení a změna přípony známého souboru
Průzkumník souborů skrývá přípony známých souborů, tedy těch, které dokáže otevřít v některém z nainstalovaných programů. Jak tuto příponu zobrazit nebo změnit? V Průzkumníku
souborů přejděte do složky, která obsahuje soubor se skrytou příponou. Následujte příkaz
Zobrazení a aktivujte možnost Přípony názvů souborů.
Rychlé přidání písma
Možná jste někdy narazili na problém, že je v programu nebo cizím dokumentu zapotřebí
použít písmo, které však v systému nemáte dostupné. Pokud je pak například stáhnete z Internetu, musíte vědět, kam je zkopírovat. Jak na to?
1. V úvodní nabídce s dlaždicemi otevřete dialog Písma.
2. Otevřete Průzkumník nebo jiný správce souborů.
3. Nalistujte písmo, které potřebujete do systému přidat, a přetáhněte je do dříve otevřeného okna.
Windows 8 uchovávají písma ve složce C:\Windows\Fonts. Pokud byste tak potřebovali
s písmy pracovat rychleji, než to nabízejí další doplňující funkce systémového okna pro
správu fontů, můžete si složku otevřít ve správci souborů a pracovat s nimi jako s kterýmikoliv jinými soubory.
Nastavení Řízení uživatelských účtů (UAC)
Zabezpečení Windows 8, ať už je přínosem jak chce, dokáže být velmi nepříjemné a obtěžovat ve chvílích, kdy po tom nejméně toužíte. Potvrzovat řadu poměrně běžných povelů
prodlužuje práci se systémem jako takovým. Navíc při hlášce Řízení uživatelských účtů do-
266
18.9.2012 13:15:17
jde k velmi nepříjemnému přebliknutí obrazovky, které může trvat i několik vteřin. Tímto
lze ztratit poměrně hodně času.
Možností je Řízení uživatelských účtů zcela vypnout, případně upravit nastavení přísnosti
takovéto kontroly. Spusťte Ovládací panely a do pole pro hledání vložte UAC. Poté klepněte na Změnit nastavení nástroje Řízení uživatelských účtů. V nově otevřeném dialogu
pomocí jezdce s dvěma hraničními možnostmi Nikdy neupozorňovat a Vždy upozornit
vyberte, jak má být volen poměr mezi maximálním zabezpečením a minimální otravností
UAC. Popisy jednotlivých možností na uvedené škále se při výběru automaticky zobrazují
v pravé části právě otevřeného okna.
267
18.9.2012 13:15:17
18.9.2012 13:15:17
KAPITOLA
12
V této kapitole:
Základní kroky a práce se
soubory
 Detailní správa procesů
 Základní nastavení
protokolu TCP/IP
 Práce se sítí a Internetem
 Správa a úprava pevného
disku

Většina začínajících uživatelů používá systém Windows 8 prostřednictvím jeho grafického
rozhraní, nicméně v řadě případů je praktičtější (nebo dokonce zcela nezbytné) sáhnout po
příkazovém řádku. Díky této kapitole máte jedinečnou možnost jej zvládnout od základů až
po detailní nastavení a vyladění – z každého se tak během chvíle stane profesionální uživatel.
Příkazový řádek se vám stane neocenitelným pomocníkem při řešení celé řady problémů,
které vás na cestě ve Windows mohou potkat. Oceníte jej jak v případě základního ovládání,
sledování a nastavení systému, tak při nutnosti nahlédnutí do systému takříkajíc pod lupou –
mnoho příkazů poskytne nesrovnatelně rychlejší cestu k provedení nastavení, než jak by
tomu bylo v případě použití klasického grafického rozhraní. Abyste ale zvládli příkazový řádek v celé jeho síle, nesmíte opomenout důležité první kroky, na něž se zaměří tato kapitola.
Spuštění a ukončení příkazového řádku
Abyste mohli příkazový řádek využívat, musíte jej samozřejmě nejprve spustit. K tomu ve
Windows 8 můžete využít různé způsoby. Jednou z nejvíce intuitivních cest je použití nabídky
v úvodním rozhraní Metro, v níž stačí vložit příkaz cmd a tuto volbu potvrdit.
Pokud si přejete spouštět příkazový řádek z plochy Windows 8 klávesovou zkratkou, vytvořte
si zástupce k uvedenému spustitelnému souboru a přiřaďte mu požadovanou zkratku. Tuto
zkratku pak využijete odkudkoliv k rychlému spuštění. Přesný postup je následující:
269
18.9.2012 13:15:17
KAPITOLA 12 Příkazový řádek
1. Klepněte na plochu pravým tlačítkem myši a z místní nabídky zvolte příkaz Nový →
Zástupce.
2. V nově otevřeném dialogu do textového pole Zadejte umístění položky vložte příkaz
cmd a stiskněte tlačítko Další. Stejně stiskněte také Dokončit po následném vložení
názvu zástupce.
3. Na nově vytvořeného zástupce klepněte pravým tlačítkem myši a zvolte příkaz Vlastnosti.
4. Na záložce Zástupce klepněte levým tlačítkem myši do pole Klávesová zkratka a stiskněte požadovanou klávesovou zkratku.
5. Změny uložte stisknutím tlačítka OK. Nyní již můžete příkazový řádek spouštět přiřazenou zkratkou.
Obrázek 12.1: Hlavní rozhraní příkazového řádku po jeho spuštění ve Windows 8
Jakmile některá vaše operace v příkazovém řádku skončí neúspěchem s hlášením Přístup
byl odepřen, nemáte dostatečná práva pro její provedení. U pokusu o přístup k síťovým
prostředkům může být „problém“ v zabezpečení cílového počítače, kde například nemáte
účet vůbec, nebo jen s omezenými právy. Při práci ve svém vlastním počítači zase zapátrejte
v nastavení Řízení uživatelských účtů, jelikož zápis nebo jiná změna ve vybraných systémových oblastech může končit právě tímto neúspěchem. Pro odstranění potíží zkuste příkazový řádek spustit příkazem Spustit jako správce z kontextové nabídky, která se automaticky
objeví při klepnutí pravým tlačítkem myši na jeho zástupce.
Když se vydáte do zkoumání možností příkazového řádku, základem je spouštění příkazů
pomocí jejich názvů. Jakmile se v příkazové řádce běžící program z libovolného důvodu
neukončí, můžete jeho běh zastavit stisknutím klávesové zkratky Ctrl + C, kdy bude násilně
ukončen a řízení bude vráceno příkazovému řádku. Když budete chtít ukončit celý příkazový
řádek bez sahání na myš, zadejte jednoduchý příkaz exit.
270
18.9.2012 13:15:17
Obrázek 12.2: Nastavení klávesové zkratky pro spuštění zástupce příkazového řádku
Poznámka: Příkazový řádek spuštěný pomocí procesu cmd.exe běží jako samostatná instance,
přímo z jeho okna můžete také spustit další, a to opětovným vložením příkazu cmd. Otevře
se tím nové okno příkazového řádku.
Úprava a přizpůsobení příkazového řádku
Pokud je vám výchozí nastavení písma příkazového řádku nepříjemné, především například
hůře čitelné, můžete si změnit jeho velikost i typ následovně:
1. Na titulek okna příkazového řádku klepněte pravým tlačítkem myši a vyberte příkaz
Vlastnosti.
2. V nově otevřeném dialogu přejděte na záložku Písmo.
3. Pomocí nabídky Písmo nyní zvolte požadovaný druh písma a prostřednictvím seznamu
Velikost vyberte jeho velikost.
4. Změny uložte stisknutím tlačítka OK, projeví se okamžitě.
Nastavení písma oceníte hlavně v případě, kdy se vám většina výpisů příkazů nevejde do
obrazovky okna, a přesto nechcete výstup přesměrovávat do souboru nebo schránky. Výchozí velikost písma je 8 pixelů na šířku a 12 na výšku, pro zmenšení proto zvolte například
variantu 4 x 6 px nebo 6 x 8 px, samozřejmě v nabídce Velikost.
Tip: Častým problémem při praktickém používání příkazového řádku je také šířka nabízeného okna, v němž se delší výpisy nemusí správně zobrazit na jednom řádku, automaticky dojde k jejich zalomení na další. Abyste takovýmto trablům předešli, přejděte na další záložku
a v části Velikost okna navyšte hodnotu v poli Šířka.
Ve stejném dialogu Vlastnosti, který byl zmíněn v předchozím postupu, můžete také podrobně nastavit barvy příkazového řádku, jeho pozadí i zobrazeného textu. Slouží k tomu
intuitivně pojmenovaná záložka Barvy, kde můžete vybrat z nabízené palety, případně přesně
definovat složkami červené, zelené a modré. Také tyto úpravy se projeví okamžitě v aktuálním příkazovém řádku.
271
18.9.2012 13:15:18
Obrázek 12.3: Nastavení vlastností písma zobrazeného v okně příkazového řádku
Důležité: Řada uživatelů si změní barvy příkazového řádu tak, aby vypadaly co nejefektivněji, často však zapomínají na to nejdůležitější, tedy pohodlnou čitelnost. I vy upřednostněte
raději snadné čtení obsahu okna s příkazovým řádkem před exotickými barvami, delší práce
v něm je pak mnohem pohodlnější.
Obrázek 12.4: Detailní konfigurace barev
272
18.9.2012 13:15:18
Jestliže si nechcete upravovat příkazový řádek v právě popsaném konfiguračním dialogu,
ale stylově byste raději dali přednost některému specializovanému příkazu, máte možnost
využít příkaz color. Jako jeho parametr můžete zadat přímo barvu. Předává se v podobě
číselné hodnoty – například vložením příkazu color 4 změníte barevné zobrazení na červenou. Přehled předdefinovaných hodnot, jež odpovídají jednotlivým barvám, shrnuje tabulka.
Tabulka 12.1: Kódy barev použitelné s příkazem color
0
Černá
8
Šedá
1
Modrá
9
Světle modrá
2
Zelená
A
Světle zelená
3
Akvamarínová
B
Světle akvamarínová
4
Červená
C
Světle červená
5
Nachová
D
Světle nachová
6
Žlutá
E
Světle žlutá
7
Bílá
F
Zářivě bílá
Příkaz color dovoluje kromě barvy textu (vložením jediného parametru, jak bylo popsáno)
změnit i barvu pozadí, a to přidružením odpovídajícího označení barvy před barvu textu.
Tak například pro nastavení žluté barvy textu na zeleném pozadí stačí využít příkaz color
26. Jestliže u příkazu color nevyužijete žádné doplňující parametry, obnoví se původní nastavení barev, jak bylo definováno při spuštění příkazového řádku. Tato výchozí hodnota je
dána buď stávajícím oknem, přepínačem /T, nebo načtením hodnoty DefaultColor, jež se
nachází v registru systému Windows.
Ve výchozím nastavení příkazového řádku Windows 8 zobrazují cestu aktuálního adresáře,
za kterou můžete psát vlastní příkazy, které si přejete provádět. Jestliže si přejete toto zobrazení změnit, můžete k tomu využít jednoduchého příkazu prompt. Pokud za něj vložíte
mezeru a libovolný text, bude se tento text zobrazovat právě namísto aktuální cesty. Výzva
se může skládat nejen z běžných znaků, ale také ze speciálních kódů, které shrnuje tabulka.
Tabulka 12.2: Kódy pro vložení speciálních znaků ve výzvě příkazového řádku
Kód
Význam
$A
& (ampersand)
$B
| (přesměrování)
$C
( (levá závorka)
$D
aktuální datum
$E
kód Escape (ASCII kód 27)
$F
) (pravá závorka)
$G
> (symbol větší než)
273
18.9.2012 13:15:18
Kód
Význam
$H
backspace (smaže předchozí znak)
$L
< (symbol menší než)
$N
aktuální jednotka
$P
aktuální jednotka a cesta
$Q
= (symbol rovnosti)
$S
Mezera
$T
aktuální čas
$V
číslo verze systému Windows
$_
nový řádek (CR LF)
$$
$ (symbol dolaru)
Práce s historií příkazů
Alfou a omegou práce v příkazovém řádku se často stane zápis složek a úplných cest k některým souborům. Zde je ale problém s tím, jak si je zapamatovat, navíc přepisování není zrovna
pohodlné. Příkazový řádek přichází s pomocí v podobě automatického dokončování: když
například chcete přepnout do složky Program Files z aktuálního umístění C:\, stačí napsat
například Progr a stisknout klávesu Tab. Systém Windows 8 automaticky volí z dostupných
položek ty, které vyhovují vámi zadanému začátku.
Obrázek 12.5: Zobrazení historie příkazů po stisknutí klávesy F7
V praxi se velice často dostanete do situace, kdy budete v příkazovém řádku potřebovat použít příkaz, který jste již jednou zadali. U jednoduchých variant, například cd, dir, cls apod.,
to samozřejmě není příliš zapotřebí, jiná situace ale nastává v případě, kdy se jedná o dlouhé
274
18.9.2012 13:15:18
a složité příkazy, které v sobě obsahují několik dalších. Historii použitých příkazů nejrychleji použijte automatickým doplněním části – zde stačí, když vložíte část původního příkazu
a stisknete klávesu F8. Systém Windows 8 automaticky doplní celý příkaz podle dřívějšího
zadání. To samozřejmě platí, pokud jste příkaz dříve opravdu použili.
Tip: Předchozí text vám představil možnost automatického doplnění použitého příkazu, máme
pro vás ale tip na málo známou funkci procházení historií šipkami. Pomocí kurzorových kláves
nahoru a dolů můžete listovat zadanými příkazy, požadovaný spustíte klávesou Enter. Pro
přehlednější zobrazení navíc můžete stisknout klávesu F7, která zajistí zobrazení přehlednější
seznamové nabídky s příkazy.
V případě příkazového řádku je historie příkazů omezená. Historií příkazů, jak ji představily
předchozí odstavce, můžete listovat pouze tak dalece, kam sahá aktuální relace příkazového
řádku. Pokud tedy v okně s příkazovým řádkem provedete libovolný počet příkazů, po jeho
zavření a opětovném otevření nebude v historii ani jeden zachován.
Jestliže budete potřebovat opětovně spustit poslední příkaz, případně jej drobně upravit, nemusíte používat listování kompletní historií. Právě k tomu totiž slouží rychlá funkce skrytá
pod jedinou klávesou. Opětovné vyvolání posledního příkazu provedete klávesou F3. Příkaz
poté můžete dále upravovat a provede se opět po stisku klávesy Enter.
Změna a výpis obsahu složky
Pokud se v příkazovém řádku potřebujete snadno přepnout do jiné složky, využijete k tomu
příkaz cd. Chcete-li tak přejít do složky C:\Windows, zadáte cd c:\windows, v případě relativních cest samozřejmě stačí zadat název vnořené podsložky. Pokud byste se chtěli přepnout
přesně o složku výš, je vypisování celé cesty zdlouhavé a hlavně zbytečné, protože existují
chytré zkratky. Pro rychlé přepnutí do nadřazené složky využijte příkazu cd.. a konečně pro
přejití do nejvyšší úrovně aktuálního disku stačí zadat cd /.
Poznámka: V případě práce v příkazovém řádku musíte při používání příkazů pracujících se
soubory a složkami rozlišovat cesty k nim, a to mezi takzvanými absolutními a relativními.
Absolutní cesta určujte přesné umístění na daném disku, má tedy podobu například C:\Windows\Temp. Naproti tomu relativní cesta odkazuje na podsložky v dané složce – jste-li tak již ve
složce C:\Windows, můžete se do cílové složky C:\Temp přepnout použitím příkazu cd Temp.
Příkazem dir vypíšete kompletní obsah složky, což je často praktické, jindy ale zbytečné. Proto můžete použít také masku vypisovaných dat, jež vám výpis vyfiltruje. Například všechny
soubory a složky, které začínají písmenem t, vypíšete příkazem dir t*. Symbol hvězdičky
(asterisk) zde zastupuje libovolný text v názvu. Pokud byste chtěli zastoupit jen jeden znak,
použijte namísto něj ?.
275
18.9.2012 13:15:18
Příkaz dir podporuje hned několik zajímavých parametrů, které vám dovolí přizpůsobit
výpis a určit některé detaily. Zde je jejich přehled:



/p – pozastaví výpis při dosažení konce okna
/s – vypíše soubory nejen v daném adresáři, ale i ve všech podadresářích
/w – použije široký formát výpisu na sloupce
Speciálním parametrem, který se vám při práci s příkazem dir v praxi bude hodit, je /o, jenž
zajistí automatické třídění výpisu. Obsah složky při jeho použití (samozřejmě i v kombinaci
s dalšími parametry) máte možnost řadit podle názvu (N), velikosti (S), přípony (E), data
a času (D) nebo s prioritou adresářů (G). Tak například vypsání obsahu aktuálně otevřeného adresáře se řazením podle přípony provedete bleskovým vložením příkazu dir /OE.
Obrázek 12.6: Výpis obsahu složky s použitím příkazu dir
Tip: Příkaz dir je typickým zástupcem skupiny příkazů, které vám při standardním výpisu
dokážou přeplnit obrazovku svým výstupem, a tedy nedat šanci pro pohodlné přečtení výsledku. V praxi se vám proto bude hodit doplňující rozšíření o parametr /P, jenž zajistí zastavení výpisu po naplnění okna s příkazovým řádkem. Další výpis pak bude pokračovat až po
stisknutí libovolné klávesy.
Při standardním výpisu obsahu složky vám může být překážkou zobrazení souvisejících
detailů, typicky například příslušného data, času nebo velikosti. Jestliže se tomu chcete vyhnout, nabízí vám příkazový řádek Windows zjednodušení v podobě takzvaného širokého
výpisu složky, k čemuž slouží rozšiřující parametr /W. Obsah se pak vypíše v kompaktním
formátu, díky němuž získáte opravdu jen výpis složek a souborů, bez jakýchkoliv podrobností. Příkaz dir podporuje několik dalších parametrů, z nichž nejzajímavější (i již zmíněné)
shrnuje tabulka 12.3.
276
18.9.2012 13:15:18
Tabulka 12.3: Přehled parametrů příkazu dir
Parametr
Význam
/A
Vypíše soubory se zadanými atributy. Těmito atributy mohou být například označení adresáře (D),
soubory jen pro čtení (R), soubory určené k archivování (A), skryté soubory (H) nebo například
systémové soubory (S)
/B
Výpis holého formátu, tedy bez doplňující hlavičky a souhrnu.
/C
Slouží pro zobrazení oddělovače tisíců u velikosti souborů. Jedná se výchozí nastavení, tento styl
výpisu můžete vypnout použitím analogického parametru /-C.
/D
Formát výpisu je identický se širokým formátem (tedy jako při použití parametru /W), avšak soubory budou seřazeny podle sloupce.
/L
Zapne použití malých písmen během výpisu.
/O
Seřazení výpisu souborů podle předem rozšiřujících parametrů. Můžete použit například řazení
dle názvu (N), velikosti (S), přípony (E), data a času (D) nebo s prioritou adresářů (G).
/P
Pozastavení výpisu obsahu složky po zaplnění obrazovky příkazového řádku.
/Q
Rozšíření výpisu o zobrazení vlastníků souborů.
Další práce se složkami
Složku můžete smazat pomocí příkazu rd (nebo totožně rmdir). Za tento příkaz zapište název mazaného adresáře a stiskněte Enter. Dávejte při použití tohoto příkazu pozor, adresář
se rovnou smaže, tedy nebudete upozorněni.
Uvedený základní příkaz pro smazání složky má nevýhodu, že nezvládne odstranit složku,
která obsahuje soubory. Jednou z cest tak je následovat obsah a smazat soubory ručně, teprve
poté odebrat již prázdnou složku. Mnohem praktičtější však je využití parametru /s. Příkaz
rd /s smaže složku předanou jako parametr i s obsaženými soubory.
Během práce s jednotlivými adresáři by vás mohlo otravovat zdlouhavé vypisování cest k jednotlivým z nich, typicky během nutnosti přepnout se do jiného. Právě proto v příkazovém
řádku můžete využít dvojice příkazů pushd a popd. Prvně jmenovaný uloží aktuální adresář
do mezipaměti a přejde do nového, jehož cestu zadáte. Naproti tomu popd přejde právě do
adresáře, který byl aktivní při použití pushd. Pokud jste tedy v příkazovém řádku v adresáři
c: a zadáte příkaz pushd users, nejenže se dostanete do adresáře c:\users, ale zároveň se do
paměti uloží aktuální cesta c:\. Jakmile pak kdykoliv zadáte příkaz popd, navrátíte se okamžitě do dříve uloženého adresáře c:.
Poznámka: Jak již samotný princip použití dvojice příkazů pushd a popd naznačuje, dochází
opakovaným použitím příkazu pushd k přepsání dříve uložené hodnoty. Odkazy na adresáře
se tedy nekumulují, v paměti může být vždy uložen pouze jeden.
277
18.9.2012 13:15:18
Možnosti kopírování souborů
Ať jste v příkazovém řádku aktuálně v jakékoli složce, vždy si můžete její obsah nechat rychle
vypsat prostřednictvím základního příkazu dir. Při jednoduchém použití získáte výpis, který
všechny položky řadí abecedně, namíchá tak dohromady složky i soubory.
Při práci v příkazovém řádku budete poměrně často využívat různých operací se soubory.
Abyste nemuseli dlouho tápat s těmito základními funkcemi, můžete si okamžitě osvojit příkaz pro kopírování souborů. Kopírování provedete příkazem copy, kterému pomocí dvou
parametrů určíte zdroj a cíl, například copy c:\test.txt c:\windows\test.txt.
Důležité: Uživatelé se při použití příkazového řádku velice často obávají toho, aby něco
nepokazili, nepoškodili systém. V řadě případů se samozřejmě jedná o odůvodněné obavy,
příkaz copy vám však v tomto ohledu vychází vstříc: nemusíte se bát přepsání souboru. Pokud byste se pokusili přepsat soubor stejného jména, budete při základním použití příkazu
copy včas varováni.
Rozšířenou variantu příkazu copy je xcopy, jenž dovoluje pracovat s celými adresářovými
strukturami. Jeho základní použití je vždy stejné, kdykoliv tak můžete určit rovněž zdroj a cíl,
navíc společně s doplňujícími parametry. Kromě toho ale získáváte několik dalších možností,
z nichž nejvíce používané shrnuje samostatná tabulka.
Tabulka 12.4: Přehled parametrů příkazu xcopy
Parametr
Význam
/D
Kopírování pouze těch souborů, které mají poslední datum změny novější než nastavené datum. Formát parametru je /D:m-d-r, postupně tedy jde o přesné určení měsíce, data
a roku. Jestliže nezadáte žádné datum, dojde pouze ke kopírování souborů, u nichž je čas
zdroje novější než čas v cílovém umístění.
/P
Zajistí zobrazení dotazu před vytvořením každého z kopírovaných souborů v cílovém
umístění.
/S
Zkopíruje všechny adresáře a podadresáře, avšak s výjimkou prázdných.
/W
Před zahájením kopírování dat vyčká na potvrzení stisknutím libovolné klávesy.
/C
Kopírování dat ve frontě bude automaticky pokračovat i v případě, že dojde k chybě při
čtení nebo zápisu některého ze zpracovávaných souborů.
/Q
Během kopírování nedojde ke zobrazení názvu právě zpracovávaných souborů.
/L
Zobrazí soubory, které byly zkopírovány.
/H
Aktivuje automatické kopírování také těch souborů, které mají nastaveny příznaky skrytý či
systémový.
/R
Zapíná možnost přepsání souborů, které jsou určené pouze pro čtení.
/T
Vytvoří strukturu adresářů, ale nezkopíruje do nich zdrojová data.
278
18.9.2012 13:15:18
Parametr
Význam
/U
Do kopírování zahrne pouze ty soubory, které již existují v cílovém umístění. Tohoto parametru s výhodou využijete v případě, kdy potřebujete aktualizovat soubory v novém umístění, například v rámci pravidelné údržby záložních kopií.
/Y
Vypne automatické zobrazení výzvy při pokusu o přepsání souboru, který již v cílovém
umístění existuje. Analogicky můžete použít také parametr /-Y, jenž zajistí, že zobrazení výzev budou opět aktivována.
/J
Kopíruje soubory pomocí vstupu/výstupu bez mezipaměti. Tato možnost je doporučována
pro velmi velké soubory, například v řádu gigabajtů.
Mazání a zobrazení obsahu souborů
Nejen kopírováním souborů samozřejmě budete během práce s daty na disku v příkazovém
řádku živi, proto byste měli zvládnout například i jednoduché přejmenování, které není vůbec o nic těžší. K přejmenování slouží příkaz ren, jenž si opět bere dva parametry v podobě
původního názvu souboru a názvu nového.
Abyste nemuseli přesouvání souboru provádět ručně zdlouhavou kombinací příkazů copy
a del, nabízí vám příkazový řádek Windows 8 příkaz, který to provede najednou. Pokud byste si přáli soubor přesunout, sáhněte se stejnou syntaxí po příkazu move. Dřívější uživatelé
starších Windows si tento příkaz budou pamatovat jako stálici letící historií.
Nejjednodušší použití příkazu move spočívá v prostém vložení se dvěma parametry, jež zastupují zdroj a cíl přesouvaných dat. Například použitím příkazu move C:\test.dat C:\temp
zajistíte přesunutí souboru test.dat z kořenového adresáře disku C: do cílové složky C:\temp.
Příkaz move neoplývá velkým množstvím rozšiřujících parametrů, nicméně nabízená možnost /Y, resp. /-Y pro potlačení, resp. zobrazení výzev k potvrzení přepsání již existujících
souborů, se vám stanou praktickým pomocníkem při urychlení přesunu, případně zamezení
nechtěného přepsání dat.
Aby byl přehled základních operací pro nejčastější práci se soubory kompletní, nezbývá
než představit také příkaz pro jejich mazání; ten dokonce můžete spustit pouze s jediným
parametrem. Smazání souboru tak provedete příkazem del s uvedenými názvy souborů.
Mějte přitom na paměti, že se automaticky provádí „skutečné“ mazání, tedy odstranění bez
umístění do koše, jak by tomu bylo při mazání v rámci standardního grafického rozhraní,
například v Průzkumníku. Také příkaz del nabízí několik rozšiřujících parametrů, nejčastěji
používané z nich přináší samostatná tabulka.
279
18.9.2012 13:15:19
Tabulka 12.5: Přehled parametrů příkazu del
Parametr
Význam
/P
Zobrazení žádosti o potvrzení při pokusu odstranění každého ze zpracovávaných souborů.
/F
Zajistí odstranění i těch souborů, které mají příznak pouze pro čtení.
/S
Odstraní vyjmenované soubory ze všech podadresářů.
/Q
Vypne automaticky zobrazovaný požadavek o potvrzení při pokusu o smazání souboru při
použití zástupných znaků.
V řadě případů se vám u příkazů, jež pracují se soubory a složkami, bude hodit správné pochopení atributů souborů, tedy doplňujících parametrů, jež doprovázejí samotná data. Atributy souborů vám například zajistí, že data budou určena pouze pro čtení, na první pohled
budou skrytá (pro ochranu před nechtěnou změnou) apod. Přesně k tomuto slouží specializovaný příkaz attrib, jenž vám poskytne všechny důležité možnosti nastavení detailů metadat.
Pokud použijete příkaz attrib bez doplňujících parametrů, automaticky se vypíše seznam
souborů v aktuálním adresáři, a to právě včetně přidružených atributů. Atributy jsou zastoupeny odpovídajícími velkými písmeny v odpovídajícím řádku s názvem souborů. Jedná se
o následující varianty:





R – pouze pro čtení,
A – atribut pro archivaci,
S – systémový soubor,
H – skrytý soubor,
I – soubor bez indexovaného obsahu.
U příkazu attrib můžete využít doplňující parametry, které slouží pro nastavení atributů
zpracovávaných souborů. Pro zapnutí, resp. vypnutí, daného parametru slouží znaky +,
resp. -, tedy například použitím příkazu attrib +R test.txt přiřadíte souboru test.txt atribut
pouze pro čtení. Jestliže potřebujete zpracovat kompletní obsah adresáře, použijte doplňující parametr /S.
Obrázek 12.7: Zobrazení atributů souboru cmd.lnk
Velice často se vám při práci se soubory v příkazovém řádku bude hodit možnost zobrazení
obsahu souboru, typicky například pro výpis textových souborů TXT, konfiguračních souborů INI a všech jim podobných. Především v případech kratších souborů můžete využít
nejjednoduššího příkazu type, kterému předáte jediný parametr, jímž je právě název požadovaného souboru. Například pro vypsání souboru informace.txt stačí vložit příkaz type
informace.txt.
280
18.9.2012 13:15:19
Obrázek 12.8: Výpis obsahu souboru cmd.lnk
Právě uvedený příkaz type má velice jednoduchou syntaxi, a proto s jeho použitím nebudete
mít žádné problémy; nenabízí však žádné doplňující možnosti a pokročilé nástroje. Pro rozšířené prohlížení souborů tak musíte použít alternativu v podobě příkazu more, v základním
provedení opět s předáním jediného parametru, kterým je název souboru. Pro výpis tedy
můžete analogicky využít jednoduchého tvaru more informace.txt.
Jestliže je vypisovaný soubor delší než jedna obrazovka aktuálně otevřeného okna s příkazovým řádkem, okamžitě zjistíte zásadní rozdíl mezi příkazy type a more – jakmile je dosaženo
konce okna, „neuplavou“ předchozí řádky nahoru, ale příkaz more vypíše žádost o stisknutí
mezerníku pro pokračování ve výpisu. Tato prodleva má však také další význam – můžete
totiž během ní kromě stisknutí již zmíněného mezerníku pro přechod na další obrazovku
výpisu zadávat rozšiřující příkazy:






P n – zobrazí dalších n řádků, jak následují za aktuálně posledním vypsaným řádkem.
S n – automaticky přeskočit dalších n řádků.
F – zobrazit a vypsat další soubor.
Q – ukončení výpisu příkazem more a návrat do hlavního rozhraní příkazového řádku.
= – zobrazí číslo řádku? – rychlé vypsání nápovědy.
Enter – vypsat další řádek.
Tip: Při používání příkazu more si osvojte hlavně ovládání výpisu pomocí dvou nejdůležitějších kláves, jimiž jsou mezerník a Enter. Právě díky nim budete rolovat obsahem souboru.
Můžete si vybrat, jestli po celých obrazovkách (stisknutím mezerníku) nebo právě o jeden
řádek (stisknutím klávesy Enter).
281
18.9.2012 13:15:19
Jakmile ve Windows 8 spustíte libovolnou aplikaci, odpovídá jí takzvaný proces, někdy jich
může být i více. Pro jejich základní správu, kam patří například spouštění, určení priority,
zobrazení základních detailů apod., můžete v klasickém grafickém rozhraní využít Správce
úloh, který otevřete klávesovou zkratkou Ctrl + Shift + Esc. Přímo v příkazovém řádku ale
získáte širší možnosti správy – a právě na ně se tato kapitola detailně zaměří.
Příkaz tasklist
Procesy mají v systému Windows výsadní postavení, jelikož odpovídají spuštěným aplikacím.
Jejich přehled je důležitý nejen pro celkové zobrazení stavu systému, ale také pro případné
objevení problémů a nadměrného vytížení procesů. Pro rychlé zobrazení všech běžících
procesů můžete využít služeb systémového příkazu tasklist, který navíc podporuje celou
řadu doplňujících parametrů, pomocí nichž dokážete procesy velice dobře ukočírovat. Pokud spustíte příkaz tasklist bez jakýchkoliv doplňujících parametrů, obdržíte výpis běžících
procesů. V tomto výpisu máte k dispozici sloupce s následujícím významem:




Název procesu – uvádí přesné pojmenování procesu, tedy název spustitelného souboru,
který mu odpovídá. Pokud tedy máte například spuštěnou aplikaci ICQ, objeví se zde
proces s názvem icq.exe, Wordu z balíku Microsoft Office odpovídá winword.exe apod.
PID – unikátní číselný identifikátor daného procesu, pomocí něhož můžete na proces
odkazovat. Hodnotu PID využijete například při vypínání procesů, abyste nemuseli
zdlouhavě vypisovat název daného procesu a zároveň se vyvarovali problémů při shodném názvu více procesů – i procesy, které mají stejný název, musí mít kvůli jednoznačné
adresaci odlišné PID.
Název relace, Relace – udává, v jakém kontextu byl daný proces spuštěn, o jaký typ se
jedná.
Paměť – celková hodnota paměti, kterou daný proces aktuálně využívá. Díky této položce snadno zjistíte, které z procesů jsou v tomto ohledu nenasytné, tedy nadměrně
vytěžují dostupnou fyzickou pamět.
Ne každá chyba Windows bude mít detailní popisek, v čem je problém. Typickým příkladem mohou být špatně použité knihovny DLL. Pokud se objeví hláška, že knihovna X.dll
způsobila problém, ale nevíte, k jakému procesu je vázaná, můžete se stopováním pokročit
díky příkazovému řádku. Samozřejmě můžete využít také specializované nástroje pro správu
procesů, ty však nemusíte mít vždy po ruce, zato příkazový řádek a Správce úloh poslouží
v drtivé většině případů:
282
18.9.2012 13:15:19
Obrázek 12.9: Výpis procesů
1. Vazby knihovny na konkrétní procesy zjistíte takto: spusťte příkazový řádek a příkazem
tasklist /M se seznam aktuálně běžících procesů rozšíří o názvy použitých knihoven
DLL.
2. Pokud za parametr napíšete i název knihovny, ve výpisu budou pouze procesy, které
ji využívají, a tak například tasklist /M netapi32.dll vypíše ty procesy, které využívají
knihovnu netapi32.dll.
3. Podle výpisu se nyní můžete rozhodnout, které procesy mohou být za chybou konkrétní
knihovny, a podle toho je ukončit.
Příkaz tasklist vám může nabídnout velice rozsáhlý výpis informací o aktuálně běžících procesech, často jej však budete chtít filtrovat, tedy omezit se jen na vybrané z nich. Právě k tomu
účelu slouží parametr /FI, jenž vám dovolí provést filtrování podle libovolného ze sloupců,
které jsou ve standardním i rozšířeném výpisu dostupné. Filtr můžete aplikovat s využitím
hodnot, jež se porovnají, přesněji pomocí následujících:




Eq – hodnota ve výpisu se musí rovnat vámi zadané, tedy například vložením příkazu
tasklist /FI “STATUS eq NOT RESPONDING“ vypíše všechny procesy, které aktuálně
neodpovídají.
Ne – opak předchozího porovnání, vyberou se tedy procesy, u nichž zadaná hodnota
není rovna.
Gt – větší než, vypíšou se všechny procesy, u nichž jsou ve vybraném sloupci hodnoty
větší než vámi zadaná.
Lt – opak předchozího porovnání, vyberou se tedy ty procesy, u kterých je hodnota
menší než vámi zadaná.
283
18.9.2012 13:15:19


Ge – větší nebo stejná hodnota musí být v daném sloupci, aby se proces vypsal.
Le – opak předchozího porovnání, hodnota tedy musí být menší nebo stejná.
Jak již bylo uvedené v příkladu v předchozím výpisu možností porovnání jednotlivých hodnot, lze je kombinovat s názvy sloupců a vámi definovanými hodnotami. Tabulka uvádí povolené kombinace pro název filtru a odpovídající operátory.
Tabulka 12.6: Filtrování a operátory při výpisu procesů
Název filtru
Platné operátory
Platné hodnoty
STATUS
eq, ne
RUNNING NOT RESPONDING UNKNOWN
IMAGENAME
eq, ne
Název procesu
PID
eq, ne, gt, lt, ge, le
Hodnota čísla PID
SESSION
Číslo relace
SESSIONNAME
eq, ne
Název relace
CPUTIME
Čas procesoru ve formátu hh:mm:ss, kde hh = hodiny,
mm = minuty, ss = sekundy
MEMUSAGE
Využití paměti v kilobajtech
USERNAME
eq, ne
Jméno ve formátu [doména\]uživatel
SERVICES
eq, ne
Název služby
WINDOWTITLE
eq, ne
Záhlaví okna
MODULES
eq, ne
Název knihovny DLL
Příkaz taskkill
Příkaz tasklist vám umožňuje získat detailní informace o právě běžících procesech, jednotlivé z nich však pomocí něho nemůžete vypínat. Na pomoc proto přichází příkaz taskkill,
který se právě na tuto funkci zaměřuje – nejjednodušší a nejvíce bezpečné použití je použití
příkazu tasklist s parametrem /PID, jenž zajistí vypnutí procesu podle jeho identifikátoru,
přesně tedy určíte, který proces bude ukončen. Například použitím příkazu takskkill /PID
1184 odešlete příkaz ukončení proceu s identifikátorem 1184 a získáte výslednou informaci,
typicky v podobě ÚSPĚCH: Procesu s PID 1184 byl odeslán signál ukončení.
Zmíněné použití příkazu taskkill s parametrem /PID má výhodu v tom, že ukončí přesně
jeden proces, kterému odpovídá daný identifikátor. Velice často používanou alternativou je
spuštění s parametrem /IM, za nějž vložíte nikoliv identifikátor, ale přímo název procesu.
Mějte ale na paměti, že se požadavek na ukončení zašle všem takto pojmenovaným procesům, a tak není vhodné tento formát příkazu používat v případě systémových nebo jinak
kritických procesů, jež se v paměti vyskytují násobně.
284
18.9.2012 13:15:19
Také příkaz taskkill vám nabízí možnost ukončované procesy filtrovat, tedy omezit se jen
na vybrané z nich. Právě k tomu účelu slouží parametr /FI, jenž vám dovolí provést filtrování podle libovolného ze sloupců, které jsou ve standardním i rozšířeném výpisu dostupné.
Filtr můžete aplikovat s využitím hodnot, jež se porovnají, přesněji pomocí následujících:






Eq – hodnota ve výpisu se musí rovnat vámi zadané, tedy například vložením příkazu
taskkill /FI “STATUS eq NOT RESPONDING“ ukončí všechny procesy, které aktuálně
neodpovídají.
Ne – opak předchozího porovnání, ukončí se tedy procesy, u nichž zadaná hodnota
není rovna.
Gt – větší než, ukončí se všechny procesy, u nichž jsou ve vybraném sloupci hodnoty
větší než vámi zadaná.
Lt – opak předchozího porovnání, ukončí se tedy ty procesy, u kterých je hodnota menší než vámi zadaná.
Ge – vetší nebo stejná hodnota musí být v daném sloupci, aby se proces ukončil.
Le – opak předchozího porovnání, hodnota tedy musí být menší nebo stejná.
Filtry můžete kombinovat s názvy sloupců a vámi definovanými hodnotami. Následující tabulka uvádí povolené kombinace pro název filtru a odpovídající operátory.
Tabulka 12.7: Filtrování procesů podle různých podmínek s příkazem taskkill
Název filtru
Platné operátory
Platné hodnoty
STATUS
eq, ne
RUNNING | NOT RESPONDING | UNKNOWN
IMAGENAME
eq, ne
Název procesu
PID
Hodnota čísla PID
SESSION
Číslo relace
SESSIONNAME
eq, ne
Název relace
CPUTIME
Čas procesoru ve formátu hh:mm:ss,
kde hh = hodiny, mm = minuty, ss = sekundy
MEMUSAGE
Využití paměti v kilobajtech
USERNAME
eq, ne
Jméno ve formátu [doména\]uživatel
SERVICES
eq, ne
Název služby
WINDOWTITLE
eq, ne
Záhlaví okna
MODULES
eq, ne
Název knihovny DLL
Požadavek na ukončení procesu není v uvedeném základním použití ultimativní, pokud totiž
proces neodpovídá (ve výpisu příkazem tasklist má jako stav uvedeno NOT RESPONDING),
pak tento požadavek nezpracuje. V podobně problematických případech proto využijte do285
18.9.2012 13:15:19
plňujícího přepínače /F, jenž ukončení skutečně vynutí. I zde ale platí, že byste tuto variantu
příkazu měli používat jen ve výjimečných případech a s rozmyslem, jelikož násilné ukončení
procesu samozřejmě nezajistí uložení případně rozpracovaných dat.
Pro procesy je typické, že jeden kořenový proces, který odpovídá hlavní aplikaci, postupně
vytvoří několik dalších podprocesů, takzvaných potomků. Pokud použijete příkaz taskkill,
ukončí se pouze jeden konkrétní proces, bez daných následníků – abyste vypnuli i všechny
potomky, použijte rozšiřující parametr /T. Příkazem taskkill /T /PID 1184 tedy ukončíte nejen proces s identifikátorem 1184, ale také všechny další, které tento proces postupně vytvořil.
Procesy, kterých se nemusíte bát
V seznamu procesů se kromě vámi spuštěných aplikací objevují také některé systémové,
u nichž často uživatelé panikaří a nevědí, k čemu slouží. Následující tabulka přináší přehled
základních systémových procesů i s jejich popisem.
Tabulka 12.8: Přehled základních procesů Windows, které by uživatel
neměl bezhlavě vypínat
csrss.exe
Původní anglický nezkrácený název tohoto procesu je Client Server Runtime Subsystem
a má na starosti základní běh součástí Windows. Zároveň se ale jedná o častý terč virů
a červů, proto byste měli zbystřit, pokud dlouhodobě vyžaduje vyšší procento procesorového času. Jestliže je procesorová zátěž (zjistíte například přímo ve Správci procesů) vysoká, aktualizujte antivir a spusťte kontrolu systému.
explorer.exe
Řada uživatelů si vinou podobného pojmenování tento proces plete s procesem pro Internet Explorer. Jedná se přitom o proces, který má na starosti zobrazení a práci s plochou,
hlavním panelem nebo například nabídkou Start. Pokud byste zjistili, že proces explorer.
exe běží vícekrát, nemusí se jednat o škodlivý kód: nejdříve zkontrolujte, jestli nemáte aktivovanou možnost spouštění každého okna Průzkumník Windows jako samostatný proces.
lsass.exe
Proces, který má na starosti podstatnou část bezpečnosti, a sice autentizaci uživatelů.
services.exe
Proces sloužící pro spuštění služeb, které jsou ve skutečnosti samostatnými procesy. Spouštění a správa služeb však z větší části spadají pod proces svchost.exe, který také najdete
mezi běžícími.
smss.exe
Tento proces se zaměřuje na aktuální běh Windows v uživatelově profilu. Kromě jiného
má na starosti například spuštění některých programů definovaných v registru.
spoolsv.exe
Proces, který si bere na starost tiskárny a jednotlivé tiskové úlohy.
winlogon.exe
Hlavním posláním tohoto procesu je zprostředkování funkcí pro přihlášení jednotlivých
uživatelů, zamykání počítače, změnu přihlašovacích údajů a dalších bezpečnostních
možností.
286
18.9.2012 13:15:19
Vzhledem k důležitosti síťového protokolu TCP/IP a jeho vlastností vám příkazový řádek
nabízí rozšířené možnosti práce s ním. Můžete pomocí nich nejen zjistit základní údaje, ale
také provést triviální i pokročilá nastavení. To vše s výhodou rychlejšího přístupu ke konfiguraci a jejich zpracování, než jaké by vám poskytly zdlouhavé dialogy grafického rozhraní
Windows 8.
Příkaz Ipconfig
Protokol TCP/IP nachází v systému Windows 8 rozšířenou podporu skrze řadu pomocných
nástrojů; jedním z nich je také příkaz ipconfig. Spustíte-li příkaz ipconfig bez jakýchkoliv
doplňujících parametrů, vypíše se pouze seznam instalovaných síťových připojení, spolu
s odpovídajícími detailními parametry v podobě IPadres, masek podsítí a výchozích bran.
Již uvedený výpis naznačuje, že příkaz ipconfig zjistí informace o bezdrátovém i klasickém
připojení, případně také o různých virtuálních síťových rozhraních. Zároveň si všimněte
toho, že nedochází k výpisu podle dostupnosti jednotlivých sítí, ale postupně se projdou
všechna rozhraní a teprve u každého z nich se detekuje aktuální stav připojení – pokud síť
není dostupná, objeví se popis odpojeno.
Poznámka: Zmiňovaný protokol DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) se používá
zejména ve velkých sítích a není díky němu zapotřebí nastavovat parametry připojení na
jednotlivých počítačích ručně. Jeden centrální počítač totiž rozesílá všechny odpovídající
údaje všem dostupným v síti a udržuje seznam aktuálně používaných IPadres. Jedná se o pokročilou cestu, díky níž lze ušetřit práci a zároveň problémy s nechtěným dvojím použitím
identické IPadresy v místní síti.
V uvedeném základním výpisu pomocí jednoduchého použití příkazu ipconfig nenajdete
MAC adresy, které vám mohou pomoci při identifikaci jednotlivých rozhraní a případně také
zajistit dostupnost některých vybraných síťových služeb, které mohou využívat takzvaného
MAC filtrování. Abyste zjistili právě tyto údaje, použijte parametr /all, který u každého rozhraní uvede MAC adresu (položka Fyzická adresa), informace o stavu konfigurace DHCP
(Protokol DHCP povolen), nastavení automatické konfigurace (Automatická konfigurace
povolena) nebo detailní označení (Popis).
Se zmíněným protokolem DHCP souvisí možnost obnovení IP adresy, kterou vám přiděluje DHCP server. Nejrychlejší a nejspolehlivější postup spočívá nejprve v uvolnění stávající
IP adresy u požadovaného adaptéru zadáním příkazu ipconfig /release; bude mu dočasně
přidělena IP adresa 0.0.0.0. Pro obnovení nové IP adresy ze serveru DHCP zadejte příkaz
ipconfig /renew. Po chvilce by aktuálnímu síťovému adaptéru měla být automaticky přidělena nová IP adresa, žádný restart Windows nebude zapotřebí.
287
18.9.2012 13:15:19
Obrázek 12.10: Použití příkazu ipconfig
Poznámka: Uvedené uvolnění a obnovení adres prostřednictvím dvojice parametrů release
a renew slouží pro práci s IP adresami protokolu IPv4, tedy stále nejčastěji používané varianty
adresace jednotlivých rozhraní. Pokud byste potřebovali pracovat s nastupujícím protokolem
IPv6, použijte namísto těchto dvou příkazů jejich alternativy release6 a renew6.
Uvedené parametry patří mezi nejčastěji používané varianty příkazu ipconfig, samozřejmě
v sítích, které využívají automatického přidělování IP adres prostřednictvím protokolu DHCP.
K dispozici jsou i další parametry, společně s již popsanými je shrnuje následující tabulka.
Tabulka 12.9: Přehled parametrů příkazu ipconfig
Parametr
Popis
/?
Výpis detailní nápovědy příkazu ipconfig.
/all
Podrobné informace o jednotlivých síťových rozhraních.
/release
Vyšle požadavek na uvolnění IPv4 adresy vybraného síťového rozhraní.
/release6
Vyšle požadavek na uvolnění IPv6 adresy vybraného síťového rozhraní.
/renew
Zajistí obnovení IPv4 adresy vybraného síťového rozhraní.
/renew6
Zajistí obnovení IPv6 adresy vybraného síťového rozhraní.
/flushdns
Uvolnění mezipaměti přeložených adres DNS.
/registerdns
Obnovení zapůjčených DHCP adres a nová registrace názvů prostřednictvím DNS.
/displaydns
Zajistí zobrazení obsahu mezipaměti přeložených adres služby DNS.
288
18.9.2012 13:15:19
Výpisy příkazu getmac
Velice praktický příkaz getmac slouží pro zjištění MAC adresy síťového rozhraní vašeho
počítače nebo libovolného jiného počítače, který je připojen v aktuální místní síti. Pokud
spustíte příkaz getmac bez rozšiřujících parametrů, zobrazí se přehled jednotlivých MAC
adres a aktuálního stavu připojení.
Takto použitý příkaz getmac vypíše aktuální MAC adresy rozhraní vašeho počítač, nijak
ale samozřejmě nedokáže zajistit zahrnutí také MAC adres jiných počítačů, které jsou v síti
dostupné. Jestliže byste si přáli zjistit MAC adresy rozhraní dalšího počítače, použijte k tomu přepínač /S, za nějž vložte identifikaci, tedy například příkazem getmac /S 192.168.1.3
zjistíte MAC adresu rozhraní v počítači s IP adresou 192.168.1.3.
Obrázek 12.11: Zobrazení fyzické adresy konkrétního rozhraní
Pokud byste pro zjištění adresy potřebovali jiný uživatelský účet, resp. spuštění příkazu
getmac v jeho kontextu, poslouží vám přepínač /U, za nějž vložte uživatelský účet, případně
společně s doménou. Tedy pro rychlé zjištění MAC adres v již uvedeném příkladu počítače 192.168.1.3 v kontextu uživatele pepik, jenž se nachází v doméně DOM, zadejte příkaz
getmac /S 192.168.1.3 /U DOM\pepik. Je-li přístup k uživatelskému účtu pepik chráněn
heslem, budete vyzváni k jeho vložení. Pokud byste si přáli heslo zadat přímo do příkazového řádku, použijte tomu doplňující parametr /P.
Příkaz getmac a další příkazy pracující s uživatelskými účty často dovolují vložit heslo do
příkazového řádku, tedy přímo jako jeden z parametrů právě spouštěného příkazu. I když
vám to může urychlit práci při zpracování v různých skriptech, pamatujte na to, že se nejedná o zrovna dvakrát bezpečnou techniku. Pokud tedy nemusíte, raději heslo do příkazového
řádku nezadávejte a počkejte, až vás k jeho vložení vyzve přímo konkrétní bod zpracování
příkazu – zde již totiž vkládání probíhá mnohem bezpečnější technikou se skrytými znaky,
heslo tedy nelze tak snadno odpozorovat.
Důležité: Některé externí nástroje dovolují změnit MAC adresu jednotlivých síťových rozhraní,
nicméně pokud nemusíte, neměli byste tak činit. Přesto existují výjimky, například v případě,
kdy je vaše internetové připojení vázáno na konkrétní MAC adresu modemu nebo bezdrátového routeru, na jejímž základě poskytovatel Internetu připojení nabízí. Pokud totiž vyměníte tento přípojný bod, bude mít jinou MAC adresu a spojení se nenaváže. Přesto ale před
změnou na originální MAC adresu zkuste nejprve kontaktovat poskytovatele, zda nezmění
MAC filtrování na adresu vašeho nového zařízení.
289
18.9.2012 13:15:19
Výstup programu getmac je při hromadném zjišťování jednotlivých MAC adres okolních
počítačů vhodné dále zpracovat, k čemuž samozřejmě klasický výpisu (ani jeho přesměrování do souboru), není vhodný. Proto si můžete vybrat formát výpis pomocí parametru /FO,
jehož doplňující volby jsou table, list a CSV. Právě posledně zmíněná možnost CSV (Comma Separated Value) je nepsaným standardem pro přenos údajů mezi různými, vzájemně
nekompatibilními programy, jelikož zajistí oddělení hodnot čárkou. Programy takto mohou
exportovat své výpisy a následně je importovat, aniž by použily některý specifický formát.
Tip: Formát CSV je vhodný například pro další zpracování rozsáhlých přehledů v rozšířeném
programu Excel, jelikož i ten nabízí možnosti importu souborů obsahujících údaje oddělené
čárkou. Jakmile tedy tento soubor do Excelu načtete, automaticky se vytvoří tabulka, kterou
dále můžete libovolně formátovat, filtrovat její hodnoty apod.
Uvedené parametry příkazu getmac patří mezi nejčastěji používané, které z tohoto programu
dělají univerzální nástroj pro zjištění MAC adres jednotlivých zařízení v síti. Jejich přehled
a také všech další přináší následující souhrnná tabulka.
Tabulka 12.10: Přehled parametrů příkazu getmac
Parametr
Popis
/S
Definuje vzdálený systém, u nějž si přejete zjistit MAC adresy síťových rozhraní.
/U
Dovoluje specifikovat doménu a uživatele, v jehož kontextu se příkaz getmac spustí.
/P
Umožňuje vložit heslo k uživatelskému účtu přímo do příkazového řádku.
/FO
Nabízí vám možnosti vybrat si formát výpisu příkazu getmac. Volit můžete z variant TABLE, LIST a CSV.
/NH
Zajistí, že ve finálním výstupu nebude zobrazeno záhlaví jednotlivých sloupců. Tento parametr je
platný pouze pro formáty výpisu TABLE a CSV.
/V
Dovoluje nastavit podrobný výpis příkazu getmac, v němž nechybí například název připojení
a přesné označení použitého adaptéru.
Některé z praktických nástrojů příkazového řádku lze s výhodou použít i při nastavení
připojení k Internetu, resp. diagnostice připojení a sledování stavu vzdálených počítačů.
K dispozici jsou však i další doplňující příkazy, na které se detailně zaměří následující text.
Nástroj ping
Příkaz ping (z původního anglického označení Packet InterNet Groper) je založen na protokolu TCP/IP. Po svém spuštění opakovaně odesílá datagramy IP a čeká na danou odpověď
druhé strany. V praxi tedy z vašeho počítače odcházejí testovací data (odchozí komunikace
290
18.9.2012 13:15:19
musí být povolena ve firewallu), která jsou vzdáleným strojem zpracována, a v případě úspěchu získáte zprávu o dostupnosti v času zpracování požadavku.
Důležité: Příkaz ping a jeho různé obdoby byly v minulosti často zneužívány k provádění DoS
a DDoS útoků na vyhlédnuté servery, a tak i z tohoto důvodu mohou servery požadavky podobného typu ignorovat. Pokud tedy některý z velkých serverů nepůjde takzvaně „pingnout“,
a přesto funguje, jedná se s největší pravděpodobností právě o tento případ.
Jak již bylo naznačeno, díky příkazu ping můžete velice snadno otestovat dostupnost některého ze vzdálených počítačů. Základní použití má podobu ping CÍL, kde parametr cíl
určuje ten počítač, jehož připojení chcete otestovat. Tak například pro praktickou kontrolu
spojení se strojem IPadresy 77.75.76.3 použijte ping 77.75.76.3. Pokud upřednostňujete klasické adresy před jejich IP variantami, můžete je také využít, tedy například příkazem ping
www.seznam.cz zkontrolujete dostupnosti jednoho z největších českých portálů.
Tip: Příkaz ping uživatelé často využívají pro otestování kvality Wi-Fi připojení, jelikož zde jsou
parametry přenosu značně proměnlivé. Kolísání kvality připojení lze opakovaným použitím
příkazu ping na některý spolehlivý server rozpoznat podle různých, řádově odlišných hodnot jednotlivých odezev.
Příkaz ping, tak jak byl představen v předchozím postupu, poskytuje pouze základní možnost kontroly cílového počítače. Mezi příkaz ping a označení kontrolovaného stroje můžete
navíc vložit celou řadu dalších parametrů, které test učiní více specifickým. Jejich základní
přehled přináší následující tabulka.
Tabulka 12.11: Přehled parametrů příkazu ping
Parametr
Význam parametru
-t
Kontrolovanému počítači vysílá požadavky až do přerušení uživatelem. S každým požadavkem
se vypíše odpovídající výsledek a tímto způsobem příkaz ping pracuje až do té doby, než jej
ukončíte stisknutím kláves Ctrl+C.
-a
Automaticky převede IPadresu kontrolovaného počítače na jeho název.
-n počet
Odešle tolik testovacích paketů, kolik určuje číslo počet. Jak můžete odpozorovat z výše uvedené
ukázky příkazu ping, výchozí hodnota je rovna 4 (počet řádků začínajících Odpověď od).
-l velikost
Dovoluje vám určit, jakou má mít testovací paket velikost v bajtech. Výchozí hodnota je rovna
32, maximální povolená pak 65 527 bajtů.
-f
Díky tomuto parametru můžete určit, že paket na své síťové cestě nebude nikde rozdělen
na více částí.
-i TTL
Nastavuje hodnotu TTL (Time To Live), tedy zjednodušeně řečeno maximální počet prvků, přes
které testovací paket může projít. Standardní hodnota proměnné TTL je rovna 128.
291
18.9.2012 13:15:19
Parametr
Význam parametru
-r počet
Uvedením tohoto parametru máte možnost sledovat, přes které počítače testovací paket na své
trase procházel. Nutná proměnná počet přitom určuje, kolik z těchto počítačů se má uvádět (povolené hodnoty jsou v rozmezí 1 až 9).
-w čas
Dovoluje vám určit, za jakou maximální dobu se má přijmout odpověď kontrolovaného počítače. Tuto prodlevu specifikujete v milisekundách proměnnou čas.
Obrázek 12.12: Použití příkazu ping v praxi
V praxi je při kontrole dostupnosti vzdáleného počítače velice často využíván parametr -t,
jenž zajistí opakované zasílání paketu, tedy nikoliv pouze v základním počtu čtyřech kopií.
Příkazový řádek se při nedostupnosti serveru postupně plní zprávou o nemožnosti kontaktovat protistranu. Jakmile se to však podaří, získáte klasickou informaci tvaru Odpověď od…
Rychle tak zjistíte, že je server (případně jiný počítač v síti) opět k dispozici, a nemusíte jeho
adresu stále dokola zadávat do webového prohlížeče, jak to uživatelé často dělají.
Tip: Příkaz ping s výhodou využijte pro kontrolu funkčnosti brány své místní sítě (bezdrátového routeru, modemu apod.), která vám poskytuje připojení k Internetu. Pokud se totiž
nemůžete spojit se vzdáleným webovým serverem, může být problém v ní. Jestliže naopak
bránu takříkajíc „pingnete“, ale počítač v Internetu již nikoliv, nemusíte alespoň v drtivé většině případů hledat chybu ve své vlastní místní síti.
Příkaz pathping
Pokročilou variantou právě popsaného příkazu ping je pathping, který kromě prostých
statistik zobrazuje také podrobné informace o všech prvcích, jimiž testovací paket prošel.
292
18.9.2012 13:15:20
Nejjednodušší použití příkazu pathping je opět pouze s jediným parametrem, který specifikuje testovaný počítač.
Na prvním místě trasy je vždy váš počítač, ze kterého je příkaz vyslán; jedná se o první bod
plánované trasy. Poté jsou postupně vypsány jednotlivé stroje na cestě k cíli, a to jak pomocí
jejich názvů, tak prostřednictvím přidružených IP adres. Navíc je přesně vidět, které adresy
odpovídají místním podsítím a které již mají na pozdějších krocích trasy veřejné IP adresy.
Na závěr se ještě při použití příkazu pathping automaticky vypočítají odezvy mezi jednotlivými body na zmíněné trasy a zobrazí se v souhrnné tabulce. Celou situaci si lze představit
jako posloupnost po sobě jdoucích příkazů ping, samozřejmě velmi zjednodušeně řečeno.
Podobně jako v případě příkazu ping, také za použití pathping můžete určit celou řadu doplňujících parametrů, z nichž některé shrnuje následující tabulka.
Tabulka 12.12: Přehled parametrů příkazu pathping
Parametr
Význam parametru
-n
Zabrání automatickému převedení IPadres na názvy odpovídajících počítačů. Celý výpis tak
bude obsahovat pouze IPadresy, což sice může být nepřehledné, ovšem lze tak získat detailnější přehled o skutečné struktuře sítě.
-h počet
Pomocí hodnoty počet máte možnost určit, kolik směrování se má nejvýše provést. Z výše
uvedeného ilustrativního výpisu je vidět, že výchozí hodnota se rovná 30 (řetězec Výpis trasy
k 10.76.131.1 s nejvýše 30 směrováními).
-p perioda
Dovoluje nastavit dobu v milisekundách, po které se mají testovací pakety vysílat. Výchozí hodnota je rovna 250 ms, až na specifické případy ji zpravidla nemusíte měnit.
-w čas
Plní obdobnou funkci jako v případě použití s příkazem ping, tedy určuje, za jakou maximální
dobu (v milisekundách) se má přijmout odpověď. Výchozí hodnota je rovna 3 000 milisekund,
tedy 3 sekundám.
Příkaz pathping tedy využijete v případě, kdy výchozí varianta ping nepostačuje. Například
pokud dochází k vysoké prodlevě, jejímu kolísání nebo dalším problémům, avšak nejste
schopni vytušit, kde se na trase potíže objevují. Příkaz pathping dovoluje odhalit problém
v jednotlivých částech směrování. Právě prodleva mezi jednotlivými takzvanými „hopy“ může
prozradit nefunkčnost konkrétního bodu síťové cesty. Stejně tak významným parametrem
je míra případně ztracených parametrů na této trase.
Jestliže se setkáte s problémem při převádění jednotlivých IP adres směrovačů na trase, která
následuje po spuštění příkazu pathping, použijte v tabulce zmíněný parametr -n. Nejenže
můžete získat přesnější přehled o struktuře sítě s vypuštěním daného sloupce, zároveň i urychlíte kompletní výpis. Další odstranění problémů často poskytne parametr -w. Pokud na trase
nedojde k odpovědi do 3 s, je automaticky detekována chyba – díky tomuto parametru však
můžete prodlevu navýšit a nechat danému směrovači delší dobu na zpracování požadavku.
293
18.9.2012 13:15:20
Zjišťování trasy příkazem tracert
Dalším nástrojem pro otestování spojení se vzdáleným počítačem, často přímo webovým
či jiným serverem, je tracert. Ten odesílá ICMP pakety se zvyšujícími se hodnotami TTL
a vypisuje trasu podobně, jako tomu bylo v případě již zmíněného nástroje pathping. Tracert
oproti příkazu pathping kromě jiného nepočítá statistiku ztrát během spojení a ve výsledku
může nabídnout rychlejší možnost výpisu trasy od vašeho počítače k testovanému cíli. Nejjednodušší použití příkazu tracert spočívá v doplnění o jediný parametr, jímž je název nebo
IPadresa vzdáleného počítače.
Zobrazují se statistiky rychlosti přenosu i jednotlivé adresy na trase k cílovému počítači. Pokud byste potřebovali použití příkazu tracert urychlit, můžete i zde vypnout překlad jednotlivých adres na trase pomocí parametru -d. Jestliže by vám navíc nestačil výchozí počet 30
směrování, máte možnost jej zvýšit nebo snížit pomocí parametru -h. Nejen tyto, ale i další
parametry shrnuje následující samostatná tabulka.
Tabulka 12.13: Přehled parametrů příkazu tracert
Parametr
Význam
-d
U jednotlivých adres nebude probíhat překlad na názvy hostitelů.
-h
Dovoluje nastavit maximální limit směrování při trasování cíle.
-w
Umožňuje nastavit dobu čekání na jednotlivé odpovědi během trasování; doplňující
hodnotu zadávejte v milisekundách.
-R
Provádí trasování cesty přenosu paketů; tento parametr je použitelný pouze v rámci IPv6.
-4
Vynucení použití protokolu IPv4.
-6
Vynucení použití protokolu IPv6.
Základní součástí drtivé většiny stolních i přenosných počítačů je pevný disk, na kterém jsou
kromě systému uloženy také programy, jejich data a různé uživatelem vytvořené soubory.
Vzhledem k jeho důležitosti není divu, že příkazový řádek nabízí hned několik nástrojů,
které slouží nejen pro pravidelnou údržbu, ale také pro detailní přizpůsobení. Právě na tyto
možnosti se zaměří následující text aktuální kapitoly.
Kontrola disku příkazem chkdsk
Klasický pevný disk je náchylný na chyby, ať už operativním nebo fyzickým poškozením.
Vzhledem k tomu, že mu uživatelé svěřují citlivá a velice důležitá data, je zapotřebí provádět
294
18.9.2012 13:15:20
jeho občasnou kontrolu a odhalit problémy hned v zárodku. Jedním z nástrojů, který vám
s tím v příkazovém řádku pomůže, je také populární chkdsk.
Základní použití příkazu je bez vložení rozšiřujících parametrů, kdy dojde k automatické
kontrole aktuálního disku, nejčastěji jej tedy využijete spuštěním na výchozím systémovém
disku C:. V průběhu kontroly se otestují indexové položky, o průběhu budete detailně informování. Celý proces odpovídá spuštění kontroly bez automatické opravy chyb, se kterou se
můžete setkat při spuštění Windows 8 po jejich nekorektním ukončení hned během startu.
V případě systémového disku Windows 8 je automaticky používán souborový systém NTFS,
s pomocí starší varianty FAT32 (nebo dokonce FAT) tento nový systém nenainstalujete. Systém souborů FAT32 nacházel uplatnění především v dřívějších verzích operačního systému
Windows, takže by měl význam hlavně kvůli zpětné kompatibilitě. Největší předností systému soubor NTFS oproti FAT32 jsou pokročilé možnosti zabezpečení uložených dat, kdy lze
přístup omezovat jednotlivým uživatelům, a rychlejší procházení souborů. Navíc není tolik
striktní omezení na velikost jednoho souboru – na starší souborové systémy byste například
nemohli uložit soubory větší než 4 GB.
Obrázek 12.13: Kontrola disku příkazem chkdsk
Poznámka: Jen kvůli nutnosti instalace Windows 8 v rámci souborového systému NTFS nezatracujte původní systémy FAT a FAT32. Bývají využity nejen u starších verzí systému Windows, ale hlavně na různých paměťových médiích, v čele například s kartami do fotoaparátů,
přehrávačů, původních USB flash klíčenek apod.
Pro určení kontroly na jiný než aktuální disk doplňte jeho označení za příkaz chkdsk. Ve
výchozím nastavení při spuštění bez jakýchkoliv rozšiřujících parametrů navíc chkdsk neprovádí automatickou opravu nalezených chyb. Abyste tento nedostatek vyřešili, doplňte jej
295
18.9.2012 13:15:20
o parametr /F. Například tedy pro kontrolu a automatickou opravu chyb na disku D: zadejte
chldsk D: /F. Aby byl příkaz chkdsk s opravou nalezených chyb úspěšný, musí být jednotka
přepnuta do vyhrazeného přístupu – typicky u systémového disku (běžně C:), tak nelze tento parametr využít za běhu, a proto vám chkdsk po svém spuštění zobrazí chybovou hlášku
a nabídne automatické spuštění kontroly s opravou při dalším startu systému Windows 8.
Kromě uvedených základních parametrů vám příkaz chkdsk nabídne také možnosti rozšíření
o název souboru, u nějž dojde ke kontrole fragmentace. Stačí, abyste soubor s plnou cestou
vložili jako rozšiřující parametr. Nejen v souvislosti s informacemi o jednotlivých souborech
můžete využít praktického přepínače /V, jenž zajistí výpis kompletní cesty u každého souboru
(v rámci systému FAT323), případně zobrazení detailní zprávy o čištění, pokud jsou k dispozici (NTFS). Nejen uvedené, ale také další použitelné parametry shrnuje následující tabulka.
Tabulka 12.14: Přehled parametrů příkazu chkdsk
Parametr
Význam
/F
Aktivuje automatické opravení chyb nalezených na disku.
/V
V případě disku se souborovým systémem FAT nebo FAT32 zobrazí cestu a název každého
souboru. U souborového systému NTFS vypíše zprávy o vyčištění, jestliže jsou k dispozici.
/R
Vyhledání chybných sektorů a případné obnovení dostupných informací.
/L:velikost
Jedná se o parametr použitelný výhradně v rámci souborového systému NTFS. Zajistí změnu velikosti souboru protokolu na definovaný počet kilobajtů – jestliže tuto velikost nezadáte, vypíše se aktuální velikost.
/X
Vynutí odpojení svazku v případě potřeby.
/I
Rychlá kontrola indexových záznamů u souborového systému NTFS.
/C
Přeskočení kontroly cyklů ve struktuře složek u souborového systému NTFS.
/B
Vyhodnocení poškozených clusterů v případě souborového systému NTFS.
Formátování disku pomocí příkazu format
Každý pevný disk, případně i další úložná zařízení připojená prostřednictvím rozhraní USB
(v čele s populárními flash klíčenkami), musí mít podporovaný systém souborů. Jedině tak
budete moci ve Windows přistupovat k datům, upravovat soubory, vytvářet je apod. Ve
Windows patří mezi nejčastěji používané souborové systémy FAT32 a NTFS (výchozí pro
instalaci Windows), nicméně další připojené disky nebo různé karty z digitálních fotoaparátů si mohou vynutit jiné. Pro správné naformátování požadovaným systémem souborů
v příkazovém řádku slouží příkaz format.
296
18.9.2012 13:15:20
Důležité: Jakmile připojíte k systému Windows disk, který nemá podporovaný formát systému souborů, je zapotřebí jej před použitím naformátovat – bezhlavě to však neprovádějte.
Řada uživatelů již takto přišla o svá data ze síťových úložišť NAS, jelikož ta zpravidla používají
různé verze linuxových systémů, a tedy i specifické souborové systémy.Pamatujte na to, že
přeformátováním přijdete o všechna data!
Základní použití příkazu format je s jediným parametrem, kterým je písmeno dané jednotky,
tedy například vložením format f: zahájíte formátování jednotky F:. Automaticky se zobrazí
výzva pro vložení nového disku do této jednotky, tedy nejčastěji ověření připojení externího
disku. Pro zahájení procesu formátování poté stiskněte klávesu Enter. Pokud se systému podaří svazek uzamknout, automaticky začne formátování, již během okamžiku tedy přijdete
o všechna data; příkaz format nezobrazí žádné předběžné varování. O průběhu formátování
budete informování výpisem v procentech.
Po skončení formátování budete požádáni o vložení jmenovky nového svazku, tedy názvu,
který se u jednotky zobrazí po boku jednopísmenného označení, například v Průzkumníku
Windows. Zvolit si můžete pojmenování o maximální délce 11 znaků, a pokud jej nechcete
použít, jednoduše stiskněte klávesu Enter bez jakéhokoliv dalšího vstupu. V úplně posledním
kroku formátování budete informováni o dostupné kapacitě nově naformátovaného disku.
Ještě před zahájením formátování si můžete zvolit požadovaný typ souborového systému,
který se použije; k dispozici máte možnosti FAT, FAT32, NTFS a UDF. Slouží k tomu parametr /FS, za nějž zadáte některou z právě uvedených zkratek – například vložením příkazu
format f: /FS:FAT32 spustíte formátování disku F:, přičemž výsledným souborovým systémem bude FAT32. Pokud byste si navíc chtěli ušetřit čas i práci vkládáním jmenovky nově
naformátovaného svazku po jeho dokončení, můžete daný název vložit za parametr /V, tedy
příkazem format f: /V:zaloha bude po dokončení formátování disku F: automaticky přiřazena jmenovka zaloha.
297
18.9.2012 13:15:20
18.9.2012 13:15:20
PŘÍLOHA
Instalace
systému
Windows 8
a upgrade
A
V této kapitole:
 Prvotní vytvoření účtu
a nastavení
 Upgrade Windows 7 na
Windows 8

Pokud nezískáte operační systém Windows 8 již nainstalovaný při koupi nového počítače,
musíte si s jeho zprovozněním poradit zcela sami. Naštěstí instalační proces není nikterak
složitý a ani nezabere příliš mnoho času. První krok zcela logicky spočívá ve spuštění počítače s vloženým diskem DVD s Windows 8.
Pokud se obrazovka instalace systému Windows nezobrazí a nejste požádáni o potvrzení
spuštění z disku DVD stisknutím klávesy, pravděpodobně budete muset nastavit jako spouštěcí zařízení počítače jednotku DVD. To znamená, že je nutné nastavit jednotku DVD jako
první spouštěcí zařízení v systému BIOS. Postupujte následovně:
1. Zapněte počítač, vložte instalační disk DVD systému Windows a potom restartujte
počítač.
2. U novějších počítačů se většinou zobrazí nabídka možností spuštění. V nabídce možností spuštění vyberte možnost BIOS settings (Nastavení systému BIOS) nebo podobnou možnost.
3. Zobrazí se obrazovka nastavení systému BIOS. Na obrazovce nastavení systému BIOS
vyberte možnost s názvem Boot order (Spouštěcí sekvence) nebo podobně.
4. Vyberte jednotku DVD jako první spouštěcí zařízení.
5. Po nastavení jednotky DVD jako spouštěcího zařízení restartujte počítač a poté již můžete zahájit instalaci systému Windows 8.
299
18.9.2012 13:15:20
PŘÍLOHA A Instalace systému Windows 8 a upgrade
Po zavedení úvodního grafického rozhraní v prvním kroku nastavujete některé základní
parametry, které mají pro další práci důležitý význam:



Instalovaný jazyk – pomocí této roletové nabídky lze zvolit, v jakém jazyce mají být
Windows 8 nainstalovány. Pokud se jedná o verzi s podporou pouze jednojazyčného
rozhraní, roletová nabídka logicky obsahuje jen jednu položku.
Formát času a měny – nastavuje požadované zobrazení základních jednotek, a to podle
geografického umístění.
Klávesnice nebo metoda vstupu – v této roletové nabídce uživatel zvolí výchozí rozložení klávesnice, nicméně v budoucnu může samozřejmě přidat několik dalších.
Vybrané hodnoty potvrďte stisknutím tlačítka Další, čímž také přejdete do další části průvodce, kde stiskněte tlačítko Nainstalovat. Zaškrtnutím pole Přijímám licenční podmínky
potvrďte podmínky licenční smlouvy (jedná se o krok nutný k úspěšnému provedení instalace) a pokračujte stisknutím tlačítka Další.
Nyní přichází na řadu volba typu instalace, kdy můžete následováním možnosti Upgrade
provést přechod na Windows 8 z původní instalace Windows, dojde tedy k zachování všech
vašich souborů a dokumentů. Pokud ale provádíte prvotní, „čistou“ instalaci, následujte odkaz Vlastní; danému postupu se bude věnovat následující text.
V nově otevřeném dialogu nyní zvolte disk pro instalaci systému Windows 8. Jakmile tak
učiníte, zahajte stisknutím tlačítka Další již plně automatickou část instalace systému Windows 8. Ta sestává z několika dílčích operací, které zahrnují například kopírování potřebných
souborů, jejich přípravu, instalaci komponent apod. Nakonec se systém sám restartuje. Při
dalším restartu se opět objeví výzva, že stisknutím klávesy můžete spustit instalaci z disku
CD nebo DVD, nyní ji však ignorujte.
Poznámka: U některých instalací se můžete setkat s pojmem OEM. Takto označované produkty společnosti Microsoft jsou zcela plnohodnotnými produkty přeinstalovanými výrobci počítačů na nových počítačích a dodávanými za cenově velmi zajímavých podmínek. Jako produkt
OEM lze nakoupit licence operačních systémů, aplikací a některé serverové licence. Stejně
tak můžete nakoupit některé hardwarové zařízení, jako jsou např. myši a klávesnice. Všechny produkty OEM lze pořídit pouze společně s nákupem kompletně sestaveného počítače.
Prvotní vytvoření účtu a nastavení
Po několika restartech a zkopírování všech potřebných souborů vložte požadované uživatelské jméno. Údaje jsou nutné pro vytvoření prvotního uživatelského účtu, později je sa-
300
18.9.2012 13:15:20
mozřejmě můžete kdykoliv změnit, případně vytvořit další samostatné účty pro další osoby,
které s počítačem budou pracovat.
Dále také přichází na řadu vložení přístupového hesla. Využijte k tomu pole pro vytvoření
nového hesla a jeho ověření. Heslo samozřejmě nemusíte vytvářet, nicméně jeho vložením
zvýšíte bezpečnost svých dokumentů. Zvolte také výchozí tip zpracování aktualizací, jimž
se podrobně věnovala kapitola v knize. Stejně tak probíhá i zadání správného data a času
v dalším samostatném dialogu. Nyní je již vše připraveno k prvnímu spuštění Windows 8,
a tak k němu také během několika málo okamžiků automaticky dojde.
Jestliže jste Windows 8 nezískali jako předinstalovaný systém s koupí nového počítače, máte
samozřejmě možnost jej na svůj stávající počítač nainstalovat později. S výhodou navíc můžete využít takzvaného upgradu, tedy nové instalace Windows 8 namísto původních Windows 7, kdy dojde k zachování dokumentů a programového nastavení. Od klasické instalace
se postup liší v tom, že instalační médium musíte vložit do mechaniky za běhu původních
Windows 7 a po otevření úvodního dialogu pak zvolit možnost upgradu.
Další variantou zachování dokumentů a původních programů, nicméně již bez plné funkcionality, je upgrade při instalaci po nahrání z disku DVD hned při startu počítače. Pokud
zde zvolíte možnosti upgradu, zachovají Windows 8 původní dokumenty a programovou
složku ve složce C:\Windows.old, kde je pak můžete zpětně použít, zkopírovat na externí
disk apod. Pokud byste postup opakovali, budou takto vznikat složky Windows.old.000,
Windows.old.001 apod.
301
18.9.2012 13:15:20
18.9.2012 13:15:20
PŘÍLOHA
Klávesové zkratky
Windows 8
B
V této kapitole:
 Kancelářské aplikace

Podobně jako prakticky všechny ostatní aplikace podporují také Windows 8 možnost ovládání prostřednictvím klávesových zkratek, které vám usnadní práci a urychlí některé základní
i jednoduché úkony. Klávesové zkratky nalézají uplatnění jak v případě pohybu a ovládání
rozhraní Windows 8, tak v rámci jednotlivých aplikací, které jsou jejich součástí a jež byly
popsány na stránkách této knihy. Následující text se zaměří na všechny nejdůležitější zkratky, které patří mezi nejvíce praktické v obou oblastech.
Základní klávesové zkratky fungují kdekoliv v systému Windows 8. Můžete pomocí nich
snadno a rychle ovládat grafické rozhraní i bez toho, abyste sahali na myš. Jedná se o různé
pohyby v dialozích, přesouvání v nabídkách apod.
Základní ovládání Windows 8
Akce
Kombinace kláves
Zobrazení nápovědy
F1
Zkopírování vybrané položky
Ctrl + C
Vyjmutí vybrané položky
Ctrl + X
Vložení vybrané položky
Ctrl + V
Vrácení akce zpět
Ctrl + Z
Opakování akce
Ctrl + Y
Odstranění vybrané položky a její přesunutí do složky Koš
Delete
Odstranění vybrané položky bez přesunutí do složky Koš
Shift + Delete
Přejmenování vybrané položky
F2
Přesun kurzoru na začátek dalšího slova
Ctrl + šipka vpravo
303
18.9.2012 13:15:20
PŘÍLOHA B Klávesové zkratky Windows 8
Akce
Kombinace kláves
Přesun kurzoru na začátek předchozího slova
Ctrl + šipka vlevo
Přesun kurzoru na začátek dalšího odstavce
Ctrl + šipka dolů
Přesun kurzoru na začátek předchozího odstavce
Ctrl + šipka nahoru
Výběr bloku textu
Ctrl + Shift s klávesou se šipkou
Výběr více než jedné položky v okně nebo na ploše nebo
výběr textu v dokumentu
Shift s libovolnou klávesou se šipkou
Výběr několika jednotlivých položek v okně nebo na ploše
Ctrl s libovolnou klávesou se šipkou + mezerník
Výběr všech položek v dokumentu nebo v okně
Ctrl + A
Vyhledání souboru nebo složky
F3
Zobrazení vlastností vybrané položky
Alt + Enter
Zavření aktivní položky nebo ukončení aktivního programu
Alt + F4
Otevření místní nabídky aktivního okna
Alt + mezerník
Zavření aktivního dokumentu (v programech, které umožňují otevření více dokumentů současně)
Ctrl + F4
Přepnutí mezi otevřenými položkami
Alt + Tab
Použití kláves se šipkami k přepínání mezi otevřenými
položkami
Ctrl + Alt + Tab
Změna velikosti ikon na ploše
Ctrl + posuvné kolečko myši
Přepínání mezi programy na hlavním panelu pomocí kláves
se šipkami prostřednictvím funkce Windows Flip 3D
Ctrl + Win + Tab
Přepínání mezi položkami v pořadí, v jakém byly otevřeny
Alt + Esc
Přepínání mezi zobrazenými prvky v okně nebo na ploše
F6
Zobrazení místní nabídky u vybrané položky
Shift + F10
Zobrazení odpovídající nabídky
Alt + podtržené písmeno
Provedení příkazu v nabídce (nebo jiného podtrženého
příkazu)
Aktivace panelu nabídek v aktivním programu
F10
Otevření další nabídky směrem doprava nebo otevření
podnabídky
šipka vpravo
Otevření další nabídky směrem doleva nebo zavření
podnabídky
šipka vlevo
Aktualizace aktivního okna
F5
Zobrazení složky o úroveň výš v programu
Alt + šipka nahoru
304
18.9.2012 13:15:20
Akce
Kombinace kláves
Zrušení aktuální úlohy
Esc
Spuštění programu Správce úloh
Ctrl + Shift + Esc
Klávesové zkratky pro ovládání
úvodní nabídky Start s dlaždicemi
Akce
Kombinace kláves
Vyhledávání souborů pomocí nového prostředí
Win + F
Rychlé hledání aplikací
Win + Q
Vyhledávání v nastavení
Win + W
Zobrazení seznamu všech aplikací
Win + Z
Listování historií aplikací
Win + Tab
Zobrazení dlaždic na levém monitoru
Win + Page Up
Zobrazení dlaždic na pravém monitoru
Win + Page Down
Uzavření aplikace v novém rozhraní
Alt + F4
Ovládání dialogových oken a funkce usnadnění
Akce
Kombinace kláves
Přechod na další kartu
Ctrl + Tab
Přechod na předchozí kartu
Ctrl + Shift + Tab
Přechod k další možnosti
Tab
Přechod k předchozí možnosti
Shift + Tab
Provedení příkazu (nebo výběr možnosti), který se váže na
příslušné písmeno
Náhrada kliknutí myši pro mnoho vybraných příkazů
Enter
Zaškrtnutí nebo zrušení zaškrtnutí políčka, jestliže aktuální
možnost je zaškrtávací políčko
mezerník
Výběr přepínače, pokud aktivní možnost je skupina
přepínačů
klávesy se šipkami
Zobrazení nápovědy
F1
Zobrazení položek aktivního seznamu
F4
305
18.9.2012 13:15:20
Akce
Kombinace kláves
Otevření složky o úroveň výš, jestliže je vybrána složka
v dialogovém okně Uložit jako nebo Otevřít
Backspace
Zapnutí a vypnutí funkce Filtrování kláves
PRAVÝ Shift po dobu osmi sekund
Zapnutí nebo vypnutí funkce Vysoký kontrast
levý Alt + levý Shift + Print Screen
Zapnutí nebo vypnutí funkce Myš klávesnicí
levý Alt + levý Shift + Num Lock
Zapnutí nebo vypnutí funkce Jedním prstem
Shift pětkrát po sobě
Zapnutí nebo vypnutí funkce Ozvučení kláves
Num Lock po dobu pěti sekund
Otevření ovládacího panelu Centrum usnadnění přístupu
Win + U
Klávesové zkratky v kombinaci s klávesou Windows
Akce
Kombinace kláves
Otevření nebo zavření úvodní nabídky v novém stylu
Win
Zobrazení dialogového okna Vlastnosti systému
Win + Pause
Zobrazení plochy
Win + D
Minimalizace všech oken
Win + M
Obnovení minimalizovaných oken na ploše
Win + Shift + M
Otevření knihoven
Win + E
Vyhledání souboru nebo složky
Win + F
Vyhledání počítačů (pokud jste v síti)
Ctrl + Win + F
Uzamčení počítače nebo přepnutí uživatelů
Win + L
Otevření dialogového okna Spustit
Win + R
Přepínání mezi programy na hlavním panelu
Win + T
Přepnutí na program, který zobrazil zprávu v oznamovací
oblasti
Ctrl + Win + B
Maximalizace okna
Win + šipka nahoru
Maximalizace okna v levé části obrazovky
Win + šipka vlevo
Maximalizace okna v pravé části obrazovky
Win + šipka vpravo
Maximalizace okna
Win + šipka dolů
Roztažení okna v horní a dolní části obrazovky
Win + Shift + šipka nahoru
Otevření ovládacího panelu Centrum usnadnění přístupu
Win + U
Otevření ovládacího panelu Centrum nastavení mobilních
zařízení systému Windows
Win + X
306
18.9.2012 13:15:21
Akce
Kombinace kláves
Otevření zástupce, který se nachází v pozici odpovídající
číslu na panelu nástrojů Snadné spuštění. Například
Windows (klávesa s logem systému) + 1 spustí prvního
zástupce v nabídce Snadné spuštění.
Win s libovolnou klávesou s číslicí
Akce
Kombinace kláves
Otevření nového okna
Ctrl + N
Zobrazení spodní části aktivního okna
End
Zobrazení horní části aktivního okna
Home
Maximalizace nebo minimalizace aktivního okna
F11
Zobrazení všech podsložek vybrané složky
Num Lock + hvězdička na numerické klávesnici
(*)
Zobrazení obsahu vybrané složky
Num Lock + klávesa se znaménkem plus
na numerické klávesnici ( +)
Sbalení vybrané složky
Num Lock + klávesa se znaménkem minus
na numerické klávesnici (-)
Sbalení aktuálně vybrané rozbalené položky nebo výběr
nadřazené složky
šipka vlevo
Zobrazení předchozí složky
Alt + šipka vlevo
Zobrazení aktuálně vybrané sbalené položky nebo výběr
první podsložky
šipka vpravo
Zobrazení další složky
Alt + šipka vpravo
Změna velikosti a vzhledu ikon souborů a složek
Ctrl + posuvné kolečko myši
307
18.9.2012 13:15:21
Jak bylo velice podrobně popsáno v samostatné kapitole, obsahuje systém Windows 8 několik
zajímavých aplikací, které nalézají uplatnění především v kancelářském použití. Následující
přehledy shrnují klávesové zkratky, které s výhodou použijte právě v těchto programech.
Malování
Akce
Kombinace kláves
Vytvoření nového obrázku
Ctrl + N
Otevření existujícího obrázku
Ctrl + O
Uložení změn v obrázku
Ctrl + S
Uložení obrázku jako nového souboru
F12
Tisk obrázku
Ctrl + P
Zavření obrázku a okna programu Malování, v němž je
otevřený
Alt + F4
Vrátit zpět provedenou změnu
Ctrl + Z
Opakovat provedenou změnu
Ctrl + Y
Výběr celého obrázku
Ctrl + A
Vyjmout vybraný obsah
Ctrl + X
Zkopírovat vybraný obsah do schránky
Ctrl + C
Vložit vybraný obsah ze schránky
Ctrl + V
Přesunutí výběru nebo aktivního tvaru doprava o jeden
pixel
šipka vpravo
Přesunutí výběru nebo aktivního tvaru doleva o jeden pixel
šipka vlevo
Přesunutí výběru nebo aktivního tvaru dolů o jeden pixel
šipka dolů
Přesunutí výběru nebo aktivního tvaru nahoru o jeden pixel
šipka nahoru
Zrušit výběr
Esc
Odstranit vybraný obsah
Delete
Nastavení tučného písma u vybraného textu
Ctrl + B
Zvětšení šířky štětce, čáry nebo obrysu tvaru o jeden pixel
Ctrl + +
Zmenšení šířky štětce, čáry nebo obrysu tvaru o jeden pixel
Ctrl + –
Nastavení kurzívy u vybraného textu
Ctrl + I
Podtržení vybraného textu
Ctrl + U
308
18.9.2012 13:15:21
Akce
Kombinace kláves
Otevření dialogového okna Vlastnosti
Ctrl + E
Otevření dialogového okna Změnit velikost a zkosit
Ctrl + W
Přiblížení
Ctrl + Page Up
Oddálení
Ctrl + Page Down
Zobrazení obrázku v režimu celé obrazovky
F11
Zobrazení nebo skrytí pravítka
Ctrl + R
Zobrazení či skrytí mřížek
Ctrl + G
Zobrazení tipů ke klávesám
F10 nebo Alt
Zobrazení aktuální místní nabídky
Shift + F10
Otevření nápovědy k programu Malování
F1
WordPad
Akce
Kombinace kláves
Vytvoření nového dokumentu
Ctrl + N
Otevření existujícího dokumentu
Ctrl + O
Uložení změn v dokumentu
Ctrl + S
Uložení dokumentu jako nového souboru
F12
Tisk dokumentu
Ctrl + P
Zavření programu WordPad
Alt + F4
Vrátit zpět provedenou změnu
Ctrl + Z
Opakovat provedenou změnu
Ctrl + Y
Výběr celého dokumentu
Ctrl + A
Vyjmout vybraný obsah
Ctrl + X
Zkopírovat vybraný obsah do schránky
Ctrl + C
Vložit vybraný obsah ze schránky
Ctrl + V
Nastavení tučného písma u vybraného textu
Ctrl + B
Nastavení kurzivy u vybraného textu
Ctrl + I
Podtržení vybraného textu
Ctrl + U
Zarovnání textu vlevo
Ctrl + L
Zarovnání textu na střed
Ctrl + E
309
18.9.2012 13:15:21
Akce
Kombinace kláves
Zarovnání textu vpravo
Ctrl + R
Vložení výkresu programu Malování
Ctrl + D
Vyhledání textu v dokumentu
Ctrl + F
Nahrazení textu v dokumentu
Ctrl + H
Zobrazení tipů ke klávesám
F10
Zobrazení aktuální místní nabídky
Shift + F10
Otevření nápovědy k programu WordPad
F1
Kalkulačka
Akce
Kombinace kláves
Přepnutí do standardního režimu
Alt + 1
Přepnutí do vědeckého režimu
Alt + 2
Přepnutí do programátorského režimu
Alt + 3
Přepnutí do statistického režimu
Alt + 4
Otevření datových výpočtů
Ctrl + E
Zapnutí nebo vypnutí historie výpočtů
Ctrl + H
Otevření šablon výpočtů
Ctrl + W
Otevření převodu jednotek
Ctrl + U
Výpočet nebo vyřešení převodu jednotek a šablon výpočtů
Alt + C
Otevření nápovědy k programu Kalkulačka
F1
Stiskněte klávesu M-
Ctrl + Q
Stiskněte klávesu M +
Ctrl + P
Stiskněte klávesu MS
Ctrl + M
Stiskněte klávesu MR
Ctrl + R
Stiskněte klávesu MC
Ctrl + L
Stiskněte klávesu %
%
Stiskněte klávesu + /–
F9
Stiskněte klávesu /
/
Stiskněte klávesu *
*
Stiskněte klávesu +
+
310
18.9.2012 13:15:21
Akce
Kombinace kláves
Stiskněte klávesu –
-
Stiskněte klávesu 1/×
R
Stiskněte klávesu druhé odmocniny
@
Stiskněte klávesy s čísly (0-9)
0-9
Stiskněte klávesu =
=
Stiskněte klávesu, (desetinná čárka)
.
Stiskněte klávesu Backspace
Backspace
Stiskněte klávesu C
Esc
Stiskněte klávesu CE
Delete
Vymazání historie výpočtů
Ctrl + Shift + D
Úprava historie výpočtů
F2
Procházení historie výpočtů směrem nahoru
klávesa se šipkou nahoru
Procházení historie výpočtů směrem dolů
klávesa se šipkou dolů
Zrušení úprav historie výpočtů
Esc
Přepočet historie výpočtů po provedení úprav
Enter
Ve vědeckém režimu vyberte možnost Stupně
F3
Ve vědeckém režimu vyberte možnost Radiány
F4
Ve vědeckém režimu vyberte možnost Grady
F5
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko Inv
I
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko Mod
D
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko sinh
Ctrl + S
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko cosh
Ctrl + O
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko tanh
Ctrl + T
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko (
(
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko )
)
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko ln
N
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko Int
;
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko sin
S
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko cos
O
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko tan
T
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko dms
M
311
18.9.2012 13:15:21
Akce
Kombinace kláves
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko pi
P
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko F-E
V
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko Exp
X
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko x^2
Q
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko x^y
Y
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko x^3
#
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko log
L
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko n!
!
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko y/x
Ctrl + Y
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko 3/x
Ctrl + B
Ve vědeckém režimu stiskněte tlačítko 10x
Ctrl + G
V programátorském režimu vyberte položku Hex
F5
V programátorském režimu vyberte položku Dec
F6
V programátorském režimu vyberte položku Oct
F7
V programátorském režimu vyberte položku Bin
F8
V programátorském režimu vyberte položku Qword
F12
V programátorském režimu vyberte položku Dword
F2
V programátorském režimu vyberte položku Word
F3
V programátorském režimu vyberte položku Byte
F4
V programátorském režimu stiskněte tlačítko RoR
K
V programátorském režimu stiskněte tlačítko RoL
J
V programátorském režimu stiskněte tlačítko Lsh
<
V programátorském režimu stiskněte tlačítko Rsh
>
V programátorském režimu stiskněte tlačítko Mod
%
V programátorském režimu stiskněte tlačítko (
(
V programátorském režimu stiskněte tlačítko )
)
V programátorském režimu stiskněte tlačítko Or
|
V programátorském režimu stiskněte tlačítko Xor
^
V programátorském režimu stiskněte tlačítko Not
~
V programátorském režimu stiskněte tlačítko And
&
V programátorském režimu stiskněte tlačítko A-F
A-F
312
18.9.2012 13:15:21
Akce
Kombinace kláves
Ve statistickém režimu stiskněte tlačítko Average
A
Ve statistickém režimu stiskněte tlačítko Average Sq
Ctrl + A
Ve statistickém režimu stiskněte tlačítko Sum
S
Ve statistickém režimu stiskněte tlačítko Sum Sq
Ctrl + S
Ve statistickém režimu stiskněte tlačítko S.D.
T
Ve statistickém režimu stiskněte tlačítko Inv S.D.
Ctrl + T
Rychlé poznámky
Akce
Kombinace kláves
Přejít na předchozí poznámku
Alt + šipka vlevo
Přejít na další poznámku
Alt + šipka vpravo
Otevřít nabídku zkratek pro Rychlé poznámky
v záhlaví stránky
Alt + mezerník
Zavřít Rychlé poznámky
Alt + F4
Kopírovat
Ctrl + C
Odstranit
Ctrl + D
Otevřít novou poznámku
Ctrl + N
Přehrát/Pozastavit
Ctrl + P
Nahrát
Ctrl + R
Zastavit
Ctrl + S
Otevřít nápovědu
F1
313
18.9.2012 13:15:21
18.9.2012 13:15:21
PŘÍLOHA
C
Novinky Windows 8
Stejně jako každé vydání operačního systému Windows změnila také Windows 8 několik
věcí oproti dřívějším Windows 7. Jedná se jak o vypuštění některých součástí, tak o přidání
dalších, zahrnutí nových funkcí apod. V této části knihy se podrobně dozvíte, jaké novinky
výrobce Microsoft takto přichystal.
Konec tradiční nabídky Start
Pokud přecházíte z libovolných Windows předchozích verzí, musíte si ve Windows 8 zvyknout na absenci tradiční nabídky Start v levém dolním rohu pracovní plochy. Nahradila ji
alternativa v podobě dlaždicové úvodní nabídky, která se zobrazí hned po přihlášení uživatele a jež sdružuje všechny důležité funkce – vyhledáváním souborů, programů či nastavení
počínaje a sdružením specifických aplikací konče.
Dvojí vydání aplikací
Úvodní nabídka je přizpůsobena dotykovému ovládání, a tak lze jednotlivé dlaždice například
přesouvat. Pro toto rozhraní jsou k dispozici speciální vydání aplikací, které programátoři
mohou připravit, u některých programů se navíc můžete setkat se dvěma variantami. Typickou ukázku představuje například webový prohlížeč Internet Explorer, který se v dlaždicovém prostředí otevře přes celou obrazovku se zjednodušeným ovládáním, naopak v podobě
„běžné“ desktopové aplikace má na ploše podobu tak, jak ji znáte z dřívějších Windows.
Flexibilní přepínání během práce
Při standardním používáním Windows 8 je zapotřebí si chvilku zvyknout na přepínání mezi
novým stylem a klasickou plochou, hlavně z již popsaného důvodu různého zpracování jednotlivých aplikací. Orientaci vám usnadní tradiční klávesová zkratka Win + D pro zobrazení
plochy, naopak klávesou Win kdykoliv přejdete do úvodní nabídky.
315
18.9.2012 13:15:21
PŘÍLOHA C Novinky Windows 8
Seznam všech programů nově
Klasická nabídka Start ve Windows 8 zmizela, do určité míry ji nahradilo dlaždicové zobrazení v inovovaném prostředí. Je zde ale nevýhoda: tato nová nabídka obsahuje pouze vybrané aplikace, navíc dlaždice nejsou příliš přehledné a práce s nimi nemusí vyhovovat při
spouštění programu. Nově vás může zachránit možnost připnutí vybrané součásti v aktuálním stylu (po klepnutí pravým tlačítkem myši na danou dlaždici), podobně jako můžete
připnout program či jinou součást na hlavní panel v desktopovém zobrazení (stejně jako ve
Windows 7). Navíc si vryjte do paměti novou klávesovou zkratku Win + Z, která namísto
plochy dlaždic zobrazí seznam všech programů.
Konec miniaplikací
Nedílnou součástí Windows Vista a Windows 7 byly také takzvané miniaplikace, které jste
si mohli přidat na plochu. Ve Windows 8 je však již nenajdete, tvůrci od jejich začlenění
do systému zcela upustili. Řadu podobných funkcí v tomto případě sice nahradí alternativy
aplikací pro inovovaný systém s dlaždicemi a možnostmi rychlého zobrazení přes celou obrazovku, samozřejmě však v méně kompaktním a flexibilním podání.
Upravené hledání součástí a dat
S příchodem nového rozhraní došlo ke změně hledání: dokumenty, programy, součásti systému a další komponenty se prohledávají při zahájení psaní. Počet výsledků v jednotlivých
kategoriích je následně zobrazen v pravé části, po výběru některé z nich se vám relevantní
odkazy nabídnou v levé sekci. Výhodou oproti hledání v nabídce Start, jak je znáte z dřívějších Windows 7 či Windows Vista, je zobrazení většího počtu výsledků najednou, než který
byl k dispozici v seznamu odpovídajících položek v nabídce Start (bez otevření specializovaného okna Hledání).
Uspávání aplikací
Zajímavou novinku, která se váže k inovovanému rozhraní, představuje uspávání jednotlivých aplikací, které jsou pro něj vytvořené. Základní princip totiž spočívá v tom, že můžete
v celoobrazovkovém režimu používat vždy pouze jednu aplikaci, a pokud otevřete jinou,
bude původní uspána. Jedná se tak o podobné schéma jako v případě chytrých mobilních
telefonů: i když pracujete jen s jedním konkrétním programem, může jich být na pozadí otevřeno větší množství aniž by vytěžovaly procesor. Uvedený koncept se samozřejmě netýká
standardních aplikací v desktopovém provedení, které máte spouštěné na ploše.
316
18.9.2012 13:15:21
Průzkumník s ribbbonem
Z původních aplikací se výrazných změn dočkal Průzkumník Windows a Správce úloh. Po
vzoru Microsoft Office nyní máte v Průzkumníkovi Windows 8 k dispozici namísto klasické nástrojové lišty intuitivní ribbon, tedy pás karet s nabídkou jednotlivých nástrojů. Sami
tvůrci uvedli, že do ribbonu přesunuli funkce, které uživatelé nejčastěji využívají.
317
18.9.2012 13:15:21
18.9.2012 13:15:21
Rejstřík
A
adresa IP, 161, 170
AES, 164
akcelerátor, 185
– přidání, 186
– správa, 185
aktualizace, 205
antivirová ochrana, 236
aplikace
– automatické spouštění, 247
– blokování, 231
– historie, 252
– odebrání, 253
– uspávání, 316
– změna vlastností, 48
archiv ZIP, 74
asociovaný soubor, 68
attrib, 280
automatická aktualizace, 237
B
barva
– úprava, 149
– výběr, 149
bezdrátová síť, 163
– rychlé připojení, 163
bezdrátový router, 163
BIOS, 299
blikání obrazu, 263
blokování
– aplikací, 231
– her, 230
Bluetooth, 114
brána, 161, 171
C
calc, 154
cd, 275
Centrum akcí, 44, 236
– upozornění, 243
Centrum síťových připojení a sdílení, 169
Centrum usnadnění přístupu, 101
Centrum zařízení, 111
ClickLock, 218
cmd, 269
cookie, 191
copy, 278–279
CSV, 290
Č
čas, formát, 214
časové pásmo, změna, 212
čitelnost, 104
319
18.9.2012 13:15:21
Rejstřík
D
data
– obnovení, 66
– odstranění, 66
– přenos, 89
– vypalování, 72
datum, formát, 215
datum a čas, 43
– nastavení, 210
defragmentace disku, 259
del, 279
desetinný oddělovač, 213
DHCP, 170
dir, 275
disk, 165, 250, 252
– defragmentace, 259
– formátování, 296
– kontrola, 259, 294
– vyčištění, 210
– změna názvu, 266
DNS, 171
dokument
– odeslání, 142
– okraje, 143
– pravítko, 142
– spuštění, 68
– tisk, 135, 142
– vložení objektů, 140
– vytvoření, 137
– vzhled stránky, 143
– zobrazení, 142
domácí síť, 161
– součásti, 162
domácí skupina, 165
– přidání počítače, 167
– změna hesla, 167
domácí video, 126
dotyková klávesnice, 50
E
elipsa, 148
explorer, 265
F
FAT32, 296
film
– přehrávání, 115
– vizuální efekty, 127
filtrování kláves, 107
firewall, 178, 241–242
– výjimky, 241
format, 296
formátování disku, 296
fotografie
– barva, 124
– efekty, 124
– expozice, 124
– prohlížení, 122
– správa, 121
– úprava, 121, 123
– vypálení, 124
fsutil, 261
G
getmac, 289
grafika, 209
Guest, 23
guma, 145, 159
H
hardware, 216
hardware a zvuk, 216
320
18.9.2012 13:15:21
Rejstřík
heslo, 22
– domácí skupiny, 167
– nápověda, 22
– přiřazení, 25
– změna, 25
historie
– aplikací, 252
– příkazů, 274
– stránek, 181
hlasitost, 44
hlavní panel, 32
– automatické skrývání, 48
– konfigurace, 48
– malá tlačítka, 49
– možnosti, 41
– nastavení, 48
– nový panel nástrojů, 50
– oznamovací oblast, 49
– připnutí odkazu, 45
– seskupení tlačítek, 46
– umístění, 49
– uspořádání ikon, 46
– uzamčení, 48
– zmizel, 265
hledání
– dat, 316
– nastavení, 81
– souborů, 30
– součástí, 316
hodiny, 44, 210
hodnocení her, 230
hry
– hodnocení, 230
HTTP, 179
hudba
– přehrávání, 115
– vizualizace při přehrávání, 120
hudební album, obrázek, 118
hudební CD
– uložení, 120
– vypálení, 120
hudební knihovna, synchronizace, 121
CH
chkdsk, 259, 294
I
IDS, 242
ikona, 36
– na ploše, 33
– oznamovací oblast, 42
– podtržení názvu, 78
– programů, 45
– spuštěného programu, 42
– uspořádání, 35
indexování, 206
indikátor zadávání znaků, 45
informace o výkonu, 208
informační kanál, 187
– čtení, 188
– správa, 188
infračervené rozhraní, 114
instalace, 299
– z disku DVD, 300
Internet Explorer, 179
– dočasné soubory, 191
– hesla, 191
– nastavení zobrazení stránek, 190
– pokročilé možnosti, 190
ipconfig, 287
IPS, 242
IPv4, 162
IPv6, 162
IrDa, 114
ISO, 72
321
18.9.2012 13:15:21
Rejstřík
J
M
jazyk, 210
jednotkový systém, 214
Malování, 129, 144
maska podsítě, 170
mazání
– bez dotazů, 260
– dat, 70
Metro, 19
miniaplikace, 316
místní a jazykové nastavení, 213
místní tiskárna, 131
mnohoúhelník, 147
mobilní telefon, 111
monitor, chybné zobrazení, 262
more, 281
motivy, 95
– nastavení, 100
move, 279
MP3, 120
msconfig, 157, 247
mspaint, 144
multimédia, 111
myš, 216
– nastavení, 217
– ovládání klávesnicí, 105
– ukazatel, 105, 218
– usnadnění, 105
K
kalendář, 215
– změna nastavení, 212
Kalkulačka, 129, 154
– programátorská, 156
– statistická, 157
– vědecká, 156
kancelář, 129
klávesnice, usnadnění, 106
klávesová zkratka, 303
– zástupce, 62
klient,
– DHCP, 258
– DNS, 258
knihovna, 82
– efektivní práce, 117
– odebrání složek, 84
– přidání odkazů, 83
– vytvoření, 83
– využití, 84
– základní princip, 82
kompatibilita programů, 232
komprimovaná složka, 74
kontrola disku, 259, 294
kopírování souborů, 278
kopírovat, 86
koš, 33, 63, 260
křivka, 147
L
list, 290
lupa, 104
N
nabídka Start, 28, 315
– hledání souborů, 30
– přizpůsobení dlaždic, 32
– spuštění programu, 30
– základní položky, 29
napájení, 44
– možnosti, 217
– nastavení, 210
– plán, 234
322
18.9.2012 13:15:21
Rejstřík
naposledy otevřený soubor, 47
Narrator, 104
nastavení, 201
název
– disku, 266
– počítače, 168
nedostatek paměti, 264
Notepad, 132
novinky, 315
NTFS, 261, 296
O
obdélník, 147
objekt, propojení, 141
oblast, 210
obnovení dat, 66
obraz, blikání, 263
obraz ISO, 72
obrázek
– hudebního alba, 118
– otočení, 150
– pokročilé úpravy, 150
– překlopení, 150
– tisk, 151
– uložení, 151
– uživatelského účtu, 24
– zkosení, 150
– změna velikosti, 150
obrazovka, sejmutí, 158
oddělovač skupin číslic, 213
odeslání dokumentu, 142
odhlášení, 27
odstavec
– odsazení, 139
– proložení řádků, 139
– zarovnání, 140
odstranění
– dat, 66
– nepotřebných souborů, 258
ochrana osobních údajů, 197
okno, 36
– maximalizace, 38
OLE (Object Linking and Embedding), 90
– schránka, 93
omezení přístupu k počítači, 228
optimalizace, plánovaná, 259
osobní údaje, 197
Ovládací panely, 34, 201–202
– obsah, 202–203
ovladač
– aktualizace, 227
– software, 224
oznamovací oblast, 49
– ikony, 42
P
paměť, 209, 250–251
– nedostatek, 264
pathping, 292
PDA, 111
pevný disk, 209
– správa, 294
– úprava, 294
– zrychlení načítání dat, 258
ping, 290
písmo, přidání, 266
plán napájení, 234
– vlastní, 235
plocha, 29
– nastavení, 96
– nastavení pozadí, 96
– složka, 52
– soubor, 52
– výchozí ikony, 33
počítač, 163
323
18.9.2012 13:15:21
Rejstřík
– bez obrazovky, 102
– počítač bez zvuků, 107
– restart, 28
– uspání, 28
– změna názvu, 168
popd, 277
popis počítače, 168
port, 162
pozadí plochy, 95–96
Poznámkový blok, 129, 132
– písmo, 133
– práce se souborem, 132
– zalamování řádků, 132
pracovní plocha, 32
– uspořádání, 34
Prefetch, 260
primární pevný disk, 209
problém s hardware, 262
procesor, 209, 250–251
procesy, 250
– správa, 282
– ukončení, 284
program
– kompatibilita, 232
– spuštění, 30
– úprava, 232
Programátorská kalkulačka, 156
prohlížení
– fotografií, 122
– stránek, 179
proložení řádků, 139
prompt, 273
propojení, vložení, 91
protokol, 162
průzkumník souborů, 66
– domácí skupina, 67
– knihovna, 67
– oblíbené položky, 67
– počítač, 67
– s ribbonem, 317
– síť, 67
předčítání, 120
přehrávání, hudby a filmů, 115
přehřívání, 264
přepínání, 315
přepnutí uživatele, 27
převod textu na řeč, 102
přihlášení, 19
příkazový řádek, 269
– historie, 274
– písmo, 271
– práce se soubory, 269
– přizpůsobení, 271
– spuštění, 269
– šířka, 271
– ukončení, 269
– výpis složky, 275
připojení
– funkční, 171
– síťové jednotky, 177
přístup, omezení, 228
přístupová oprávnění, 176
pushd, 277
R
RAM, 209
regedit, 244
registr, 244
– hodnoty, 246
– základní klíče, 244
ren, 279
restart počítače, 28
rodičovská kontrola, 228
router, 163
– bezdrátový, 163
324
18.9.2012 13:15:21
Rejstřík
rozhraní USB, 114
RSS, 187
– přidání zdroje, 188
rychlá akce, 47
rychlé hledání, 75
rychlý místní odkaz programu, 47
Ř
řešení
– hardwarových problémů, 262
– potíží, 247
Řízení uživatelských účtů, 266
S
sdílení, 79, 161
– libovolných dat, 177
– síťových prostředků, 172
– složek, 172
– složka Veřejné, 174
– souborů, 172
– tiskárny, 172
sdílený soubor, 168
seznam odkazů, 50
schránka, 85
– OLE, 93
– práce s obrázkem, 88
– přenos atributů, 87
– přenos dat, 89
síť, 34, 44, 250, 252
– domácí, 161
síťová tiskárna, 131
síťové heslo, úprava, 265
síťové prostředky, sdílení, 172
síťové připojení, nastavení, 170
skrytý soubor, 79
složka, 51
– historie, 277
– konfigurace zobrazení, 78
– možnosti, 76
– na ploše, 52
– obecné vlastnosti, 76
– Prefetch, 260
– procházení, 77
– rychlé hledání, 75
– velikost, 59
– Veřejné, 174
– vlastnosti, 58
– výpis, 275
– vytvoření, 55
– změna, 275
– zobrazení, 78
služby, 256
snadný přístup, 95
software, ovladače, 224
soubor, 51
– asociovaný, 68
– hledání, 30
– kopírování, 55, 278
– mazání, 279
– na ploše, 52
– nepotřebný, 258
– sdílení, 168, 172
– spustitelný, 68
– spuštění, 68
– typ, 56
– vlastnosti, 56
– vytvoření, 53
– zkrácený název, 261
– změna přípony, 266
– zobrazení obsahu, 279
– zobrazení přípony, 266
spam, 243
spořič obrazovky, 95
– nastavení, 96, 98
správa, 247
325
18.9.2012 13:15:21
Rejstřík
– akcelerátorů, 185
– pevného disku, 294
– procesů, 282
správce, 23
Správce úloh, 249
Správce zařízení, 216, 222
spustit jako správce, 24
spustitelný soubor, 68
spuštění
– dokumentu, 68
– programu, 30
– souboru, 68
spyware, 236
Statistická kalkulačka, 157
stránka
– historie, 181
– nastavení vzhledu, 135
– otevření v nové záložce, 184
– tisk, 182
– změna zobrazení, 181
střih videa, 126
symbol měny, 214
systém, přizpůsobení, 265
systém a zabezpečení, 205
systémová nastavení, 204
Š
štětce, 146
T
table, 290
taskkill, 284
tasklist, 282
taskmgr, 249
TCP/IP, nastavení protokolu, 287
text, 146
– pokročilé formátování, 139
textový soubor, 134
tisk
– dokumentu, 135, 142
– obrázku, 151
tiskárna, 112, 165
– instalace ovladače, 131
– přidání, 129
– ruční přidání, 130
tlačítko, seskupení, 46
tracert, 294
tužka, 145
type, 280
U
UAC, 266
účet
– nastavení, 300
– prvotní vytvoření, 300
– uživatelský, 19
– změna typu, 23
údržba, 237
ukazatel myši, 105
úkol, zaměření, 108
úloha, ukončení, 250
upgrade, 299
– Windows 7, 301
upozornění, 43
– Centra akcí, 243
úprava
– fotografií, 123
– objektů, 92
– pevného disku, 294
– vložených dat, 92
USB disk, 76, 111
USB přehrávač, synchronizace hudební
knihovny, 121
úsečka, 146
uspání počítače, 28
326
18.9.2012 13:15:21
Rejstřík
uspávání aplikací, 316
úvodní nabídka, 20
uzamčení, 27
uživatel, 253
– přepnutí, 27
– se standardním oprávněním, 23
uživatelé, 21
uživatelské jméno, 22
uživatelské prostředí, přizpůsobení, 95
uživatelský účet, 19
– obrázek, 24
– odebrání, 27
– přidání, 21
V
Vědecká kalkulačka, 155
velikost
– složky, 59
– souboru, 57
video
– možnosti přehrávání, 116
– střih, 126
– úprava, 126
vir, 243
virtuální paměť, nastavení, 254
vizualizace při přehrávání hudby, 120
vizuální
– efekty, 210, 255
– upozornění zvuků, 107
vlastnosti zařízení, 224
vložit, 87, 92
– jinak, 92
výčet s odrážkami, 138
vyjmout, 86
výkon, 251
– informace, 208
– zvýšení, 253
vymazaná data, 64
vypalování
– dat, 72
– hudby a filmů, 115
vypnutí, 28
Výstřižky, 158
W
WEP (Wired Equivalent Privacy), 164
Wi-Fi, 111, 163
– typy, 164
Windows, nastavení, 201
Windows Defender, 239
– rychlý test systému, 240
– spuštění, 240
Windows Fotogalerie, 121
Windows Media Player, 115
Windows Movie Maker, 126
– základní možnosti, 127
Windows Store, 230
Windows Update, 205, 237
WordPad, 129, 137
WPA2 (Wi-Fi Protected Access), 164
X
xcopy, 278
Z
zábava, 111
zabezpečení, 236
– podle jednotlivých zón, 195
– webového prohlížení, 194
záložka, možnosti, 184
záložkové surfování, 183
zaměření na úkoly, 108
zařízení, 112
– možnosti připojení, 114
– rychlá akce, 113
327
18.9.2012 13:15:21
Rejstřík
– vlastnosti, 224
– vysunutí, 113
zástupce, 60
– ikona, 63
– klávesová zkratka, 62
– vlastnosti, 61
– vytvoření, 61
země, 210
ZIP, 74
zkrácený název souboru, 261
změna
– hesla, 25
– názvu počítače, 168
– popisu počítače, 168
zobrazení
– dokumentu, 142
– možnosti, 104
– sdílených souborů, 168
zvuk, 107, 216
– nastavení, 221
zvýrazňovač, 159
328
18.9.2012 13:15:21

Microsoft Windows 8 Podrobná uživatelská příručka

Transkript

Podobné dokumenty

krajská soutěž mužů 2015/2016

Modely produkčních a odbytových bilancí pro vybrané toky

Rigorózní práce - Katedra obecné fyziky

obchodní akademie orlová počítačové systémy i

Cestopis - Libor Novotný

Psychoenergetika II/2007 - Česká psychoenergetická společnost

Vektorová a rastrová grafika na PC

Obsah - CPress

Jak si upravit Windows XP

Mé přípravy na cvičení z UPS

Úvod do analýzy - počítačových sítí

Instrukce RŽP