Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu
EU peníze školám
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996
Šablona:
č.
III/2
VY_32_INOVACE_OBN638
materiálu:
Jméno autora:
Mgr.Tomáš Petříček
Třída/ročník:
2. r.
Datum vytvoření:
15. 1. 2014
Vzdělávací oblast:
Jak přemýšlejí filozofové
Tematická oblast:
Filozofická antropologie II.
Hegel, Bergson
Předmět:
Výstižný popis způsobu
Občanská nauka
Po promítnutí textu bude následovat
využití, případně
diskuze k antropologii Hegela a
metodické pokyny:
Bergsona. Diskuze by měla být
interaktivní. Lze také rozdat jako
pracovní list.
Klíčová slova:
Antropologie, Hegel, Bergson,
élan vital, čas, dějinnost
Druh učebního
materiálu:
Pracovní list
Henri Bergson
(18. října 1859, Paříž – 4. ledna 1941, tamtéž) byl francouzský filosof, jeden z
nejvýznamnějších filosofů přelomu 19. a 20. století, představitel filosofie života vystupující
proti tradici racionalistické a osvícenské filosofie, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok
1927. (1)
(2) Henri Bergson
Život
Bergson pocházel z rodiny židovského hudebníka polského původu a Angličanky. Byl
tradičně židovsky vychován, ale zejména pod vlivem Darwinovým se se svou vírou rozešel.
Po studiích matematiky a filosofie působil jako učitel na středních školách (např. v ClermontFerrand), od roku 1898 přednášel na École normale supérieure a od roku 1900 na Collège de
France. Zabýval se antickou filosofií, zejména Lucretiem a předsokratiky, později přednášel o
novověké filosofii. Roku 1914 se stal členem Francouzské akademie.
V mládí pobýval a přednášel v Anglii i v USA, blízce se spřátelil s W. Jamesem a jeho
prostřednictvím významně ovlivnil americkou filosofii. Intenzivně se zabýval anglickou
filosofií (Spencer, J. St. Mill, Darwin) a studoval také biologii. Jeho vlastní filosofie staví
proti analytickému racionalismu intuici jako předpoklad pro poznání světa a lidské existence.
Stal se tak odpůrcem mechanistického výkladu života a kritikem metody exaktních věd a
kritizoval i Darwinovu evoluční teorii. Zabýval se rovněž otázkami lidského vědomí a vztahu
lidské mysli k tělu.
Bergson chápal skutečnost jako jednotu života, dynamickou a neustále se vyvíjející, neboť je
nesena životním elánem, který se stále snaží překonávat vzdorující sílu hmoty. Vývoj pojímal
jako vznikání nového, které se rodí z tohoto zápasu života s hmotou a překonává sklon k
setrvačnosti. Metodou filosofie je intuice (případně intuitivní introspekce), nikoli analýza.
Významná je jeho teorie času jako trvání a paměti, velkou pozornost vyvolal svou teorií
svobody, morálky a náboženství.
Ve svých filosofických a esejistických dílech osvědčil Bergson originální stylistické umění s
bohatstvím metafory, obrazu a analogie. V pozoruhodné knize Smích zasáhl do teorie
literatury a zaměřil se na komedii ve vztahu k estetice a k filosofii umění. Umění se mu na
základě jeho teorie intuice jeví jako proces vzpomínání a snění, nikoliv jako napodobování a
poznávání světa a přírody.
Bergson byl ve své době velmi populární a chodit na jeho přednášky se stalo dokonce
společenskou módou. Ačkoliv nikdy nepsal jiné než filosofické texty, obdržel v roce 1927
Nobelovu cenu za literaturu „jako uznání za jeho bohaté a životodárné ideje a za skvělé
umění, jímž byly prezentovány“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). Stal se tak po
Theodoru Mommsenovi a Rudolfu Euckenovi třetím nositelem této ceny, který nebyl
spisovatelem krásné literatury, ale jiných spisů, které svou formou a pojetím mají literární
hodnotu (jak to stojí v příslušných stanovách k Nobelově ceně).
Ve 20. a 30. letech byl Bergson také veřejně a dokonce diplomaticky činný a prosazoval
smíření mezi evropskými národy. Názorově se přikláněl ke křesťanství a uvažoval i o křtu.
Když však kolaborační Pétainova vláda začala po obsazení Francie nacisty pronásledovat
Židy, zřekl se roku 1940 veřejně všech svých vyznamenání a ze solidarity se pokřtít nedal;
nicméně na jeho pohřbu mluvil kněz.
Bergsonova filosofie měla veliký, i když často nepřímý vliv a znaly ji dvě generace
evropských i amerických myslitelů. Ve Spojených státech ovlivnila vývoj pragmatismu, ve
Francii i v Německu vývoj fenomenologie, personalismu i existencialismu. (3)
Élan vital
Pojem „životní vzmach“ (v originále élan vital – do angličtiny bývá obvykle překládán jako
vital force či vital impetus, tedy hybná síla, impuls, podnět, stimul) je jedním z ústředních
pojmů celého Bergsonova díla a je v úzkém spojení s dalším jeho pojmem „tvořivého
vývoje“. Životní vzmach je principem života jako metafyzického jevu, je požadavkem pohybu
vpřed. Život podle Bergsona není výsledkem chemicko-fyzikálních reakcí ani náhodného
výběru druhů, nýbrž tvořivým vývojem, „neseným zevnitř“. Důležité je, že spiritualita je
podle Bergsona také prvkem biologie, jak on chápe tento pojem široce. Biologický aspekt zde
tedy má funkci v doslovném smyslu životního principu, životního vzmachu, jehož projevem
je láska jako čistě duševní hnutí.
O úloze životního vzmachu mluví například v knize Dva zdroje morálky a náboženství. Říká,
že příroda dala člověku instinktivní morální pravidla, dostačující pro život ve skupině.
Objevily se ale „výjimečné duše“, které byly pozvednuty tvůrčí emocí, tvořivým vývojem.
Společenský tlak a životní vzmach („vzmach lásky“) jako komplementární projevy života
jsou pak pomocí těchto jedinců výjimečně schopny přetvářet společenskou formu. (4)
Bergsonovy úvahy o čase
Bergsonovým hlavním zájmem byla filosofická revize tehdejšího vědeckého myšlení, snad
vůbec nejdůležitějším tématem byl čas. Ve svých dílech nabízel alternativu k chápaní světa
pouze jako řetězce příčin a důsledků a zvláště vyhraněně vystoupil proti tomuto náhledu na
člověka, lidské vnímání, prožívání.
Základním Bergsonovým pojmem, kterým ovlivnil jak filosofii, tak i literaturu, byl pojem
trvání (durée). Cestou k tomuto pojmu byla úvaha nad běžným vědeckým chápáním příčin a
důsledků. To se zakládá na představě, že události se odehrávají postupně a jsou dělitelné na
příčiny a důsledky. Díváme-li se takto na celý svět, můžeme ho vnímat jako síť příčin a
důsledků, které je možno vědecky odhalovat, zkoumat, nalézat pro ně zákony a pomocí nich
pak modelovat a předpovídat budoucí děje. Bergson však tvrdí, že v lidském vnímání je cosi,
co zcela odporuje tomuto názoru. Totiž že si ho nelze představit jako příčiny a důsledky,
protože každý okamžik v sobě obsahuje zabarvení, dojem, část z okamžiku předchozího a
zároveň nápovědu, znamení okamžiku budoucího. Když přijmeme tento názor, je podle
Bergsona již nadále nemožné skutečnost dělit na části, vnímání je vždy provázáno s minulostí
a budoucností, a proto se z něj nedá vyčlenit nějaký díl, nějaká část, aniž bychom se dopustili
zkreslení, redukce. Bergson konstatuje, že tuto představu způsobila aplikace úvah o
dělitelném prostoru či hmotě na čas a duši, jejichž základní vlastností je právě trvání. Tyto
jeho úvahy byly součástí rozsáhlejší společenské diskuze, která se snažila řešit tehdejší krizi
věd a společnosti. Mezi ostatní autory, kteří výrazně ovlivnili tuto diskuzi, i když mnohdy
zcela jiným pojetím, patřili například Edmund Husserl, Sigmund Freud a Friedrich Nietzsche.
(5)
Georg Wilhelm Friedrich Hegel
Georg Wilhelm Friedrich Hegel (27. srpna 1770 Stuttgart – 14. listopadu 1831 Berlín) byl
významný filosof, představitel německého idealismu. Hegelovým hlavním přínosem je objev
dějinnosti: svět není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž duch
hledá cestu sám k sobě. Tomu, co jest, nelze rozumět jinak než jako procesu, změně, případně
i zápasu. Tuto myšlenku převzala v průběhu 19. století nejen filosofie, ale postupně i
jednotlivé vědy: jazykověda, právo, sociologie a v podobě evoluce také např. biologie,
antropologie a kosmologie. (6)
(7) G.W.F.Hegel
Život
Narodil se ve Stuttgartu. Od svých pěti let navštěvoval tamější latinskou školu a brzy si
vynikajícím způsobem osvojil řecké i římské klasiky. Od roku 1788 studoval filosofii a
teologii v Tübingenu se svými přáteli, filosofem Schellingem a básníkem Hölderlinem. Roku
1801 se habilitoval spisem o astronomii v Jeně, kde pak přednášel filosofii. Když roku 1806
porazil Napoleon pruskou armádu u Jeny, Hegel právě dokončoval své nejslavnější dílo –
Fenomenologii ducha. S přítelem Schellingem vydával „Kritický časopis pro filosofii“,
věnovaný hlavně dědictví Kantovy filosofie, a v roce 1808 se stal rektorem norimberského
gymnázia. Zde dokončil své druhé velké dílo, třísvazkovou Vědu o logice (1812–1816). Ta
mu vynesla povolání na katedru filosofie v Heidelbergu, kde napsal Encyklopedii
filosofických věd (1817).
Roku 1811 se oženil s Marií von Tücher, s níž měl dva syny. Roku 1818 byl povolán do
Berlína, kde se těšil nesmírné vážnosti a vlivu. I když jeho přednes nebyl dokonalý a v řeči
často zadrhoval, navštěvovali jeho přednášky i přední činitelé státu. 1821 vyšly jeho Základy
filosofie práva a potom ještě přepracovaná vydání Encyklopedie a Logiky. Řadu přednášek o
filosofii dějin a náboženství, o estetice a dějinách filosofie vydali jeho žáci až po Hegelově
smrti. Vydání sebraných spisů z roku 1990 má 20 svazků.
Zemřel na choleru při epidemii, která vypukla v Berlíně v roce 1831. (8)
Myšlení a dílo
Hegelovo myšlení navazuje na Kanta – jehož si upřímně vážil – a reaguje na začínající
romantismus. V něm vrcholí německý idealismus, systematická snaha o racionální vyjádření i
těch nejméně přístupných stránek skutečnosti jakožto projevu ducha a o jejich výklad „z
pojmu“. Hegelovy spisy jsou velmi obtížné, také kvůli poněkud svévolné terminologii,
přitahovaly však především hloubkou myšlenek i brilantními formulacemi, takže na něj mnozí
filosofové 19. i 20. století tak či onak navazovali. Odrážejí se v něm převratné události jeho
doby, zejména Francouzská revoluce a napoleonské války, které Hegel (aspoň zpočátku) s
obdivem vítal.
Ani pro Hegela není filosofie jen poznáním či vědou, nýbrž „pravá potřeba filosofie nemíří
patrně k ničemu jinému než naučit se žít“; tato potřeba vzniká „když z lidských životů mizí síla
sjednocení a protiklady ztratily svoji životnost“. V myšlení člověk „hledá svou svobodu a
základ mravnosti“. Jejím úkolem je „pochopit to, co jest, neboť to, co je, je rozum.“ Jako je
každý člověk „synem své doby“, tak je také filosofie „svojí dobou uchopenou v myšlenkách“.
Mnozí se bohužel domnívají, že myšlení je „svobodné, jen když se odchyluje od obecně
uznávaného a platného, když si dovede vynalézt něco zvláštního“. V této „neklidné
samolibosti“ je pak kdekdo „přesvědčen, že rozumí filosofii vůbec a je s to o ní hovořit“.
„Žádné jiné umění ani věda není v takovém opovržení“, aby si každý myslel, že je „přímo
vlastní, ovládá“.
Na rozdíl od stálého světa více méně samostatných podstat, Kantových „věcí o sobě“, je
Hegelův svět nekonečná souvislost, plná napětí, protikladů a změn. „Pravdivý je celek. Celek
se však dovršuje jen ve vývoji. O absolutnu je třeba říci, že je bytostně výsledkem, že je teprve
na konci tím, čím ve skutečnosti jest.“ I lidské vědomí vzniká tak, že se naivní vědomí dítěte
(„bytí o sobě“ čili these) nejprve musí obrátit ke druhému („bytí pro druhé“ čili antithese) a
teprve v (reflexivním) návratu k sobě může být nejenom „o sobě“, ale také „pro sebe“, lidskou
osobou. To je jádro Hegelovy dialektiky i dalších klíčových pojmů „Ducha“ a „svobody“.
Vůbec pro lidskou osobu a její vztahy, např. v rodině, má Hegel daleko větší pochopení než
kdokoli z jeho předchůdců. V navázání na křesťanskou myšlenku dějin spásy chápe Hegel
svět jako jedno nesmírné a dramatické dějství, v němž se Duch – oklikou a díky „práci
záporna“ - nakonec vrací sám k sobě. Téma dějin, neustálé a nevratné proměny světa je
jedním z hlavních a trvalých přínosů Hegelovy filosofie, který postupně proměnil i všechny
vědy – od historie přes biologii (Charles Darwin) až po astronomii („velký třesk“).
Základem Hegelovy filosofie společnosti je myšlenka svobody. Ta je totiž pro člověka možná
právě jen v dobře uspořádané společnosti, ve vztahu občana a státu. Hegel je tak jedním z
prvních myslitelů důsledně „občanské“ společnosti, která se neopírá o posvátné autority.
Přesto je Hegel myslitel spíš konzervativní, zejména ve Filosofii práva: základem občanské
společnosti je vlastnictví, v němž si osoba dává svoji skutečnost. Podstatnou institucí je také
rodina s jasně vymezenými rolemi muže a ženy: veřejný život je záležitost mužů. Vysoké
hodnocení občanské společnosti a státu Hegel na několika místech přenáší na soudobé Prusko,
což mu lze právem vytýkat; na druhé straně bylo tehdejší Prusko zemí reforem Steinových,
Hardenbergových a Humboldtových a jedním z nejliberálnějších států své doby.
S Hegelovým jménem je spojen pojem spirála poznání či vývojová spirála. Hovoří o tom, že
vývoj či poznání probíhá po spirále, případně v soustředných kruzích. V určitých fázích života
se člověk dostává do bodu, kdy se kruh uzavírá a člověk postupuje na tomto místě na vyšší
úroveň, vzdálenější soustředný kruh. V případě spirály se objeví bod, který spojnicí se
středem spirály vytyčuje předchozí vývojové body vztahující se k dané problematice. Člověk
tak může dál stavět na již poznaném. (9)
Otázky:
1)Jakou roli u Bergsona hraje intuice?
2)Za co dostal Bergson Nobelovu cenu?
3)Jak Hegel chápe člověka?
Autorské odpovědi na otázky:
1)Intuice hraje u Bergsona velice podstatnou roli a je jedním ze základů jeho filozofie
2)V roce 1927 dostal Bergson Nobelovu cenu za literaturu
3)Hegel chápe člověka ve dvou rovinách.Ta první je bytí pro sebe, ta druhá bytí pro druhé. Je
to takzvaný dualismus.
Zdroje a literatura:
1-http://cs.wikipedia.org/wiki/Henri_Bergson
2https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1024&bih=58
7&q=Henri+Bergson&oq=Henri+Bergson&gs_l=img.3...3342.8163.0.9284.13.12.0.0.0.0.0.0.
.0.0....0...1ac.1.35.img..13.0.0.HikhOElPwyY#facrc=_&imgdii=_&imgrc=8AbQdZW299JDF
M%253A%3Bxt-
oVo4kep6bMM%3Bhttp%253A%252F%252Fthe100.ru%252Fimages%252Fjew%252Fid70
1%252F3728p2.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fthe100.ru%252Fen%252Fjew%252Fhenribergson.html%3B180%3B264
3-http://cs.wikipedia.org/wiki/Henri_Bergson
4-http://cs.wikipedia.org/wiki/Henri_Bergson
5-http://cs.wikipedia.org/wiki/Henri_Bergson
6-http://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Wilhelm_Friedrich_Hegel
7https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1024&bih=58
7&q=J.G.W.Hegel&oq=J.G.W.Hegel&gs_l=img.3...2617.8588.0.9654.11.11.0.0.0.0.0.0..0.0..
..0...1ac.1.35.img..11.0.0.8rRSeJqvOM8#hl=cs&q=Hegel&tbm=isch&facrc=_&imgdii=_&im
grc=fIxw8kOey5eFdM%253A%3BjqPd9sCU6jV49M%3Bhttp%253A%252F%252Fupload.
wikimedia.org%252Fwikipedia%252Fcommons%252F1%252F1d%252FAmericana_1920_H
egel_Georg_Wilhelm_Friedrich.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fcommons.wikimedia.org%
252Fwiki%252FFile%253AAmericana_1920_Hegel_Georg_Wilhelm_Friedrich.jpg%3B1467
%3B1919
8- http://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Wilhelm_Friedrich_Hegel
9- http://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Wilhelm_Friedrich_Hegel