dokument PDF

Tom‡ä Mazal
Putov‡n’ k Port Arthuru
Cestopis zbabžlcó
LITHOS
© Tom‡ä Mazal, 2007
© Lithos, 2007
ISBN 978-80-903517-0-7
Irenž, Marii, Dagmar, Lucii, LenceÉ väem tžm kr‡snùm a platonickùm l‡sk‡m, ale
pÞedevä’m Josefovi ákvoreckŽmu, bez kterŽho by toto putov‡n’ vóbec nebylo.
5
PROLOG
Nžkdy zjara 2004 jsem s pÞ‡teli z Polska
a Ma“arska sedžl v kerskŽm poles’ v restauraci H‡jenka, uì nev’m pÞi jakŽ pÞ’leìitosti
vùro‹’ Bohumila Hrabala. Nev’m ani, kde se
vzala, u stolu vedle mne sedžla äedovlas‡
drobn‡ pan’. ã‰etla jsem vaäi knihu o Bohumilu Hrabalovi,Ò oslovila mž a po chv’li dodala, ìe za n’ ob‹as takŽ chodil domó do
Libnž, kde v malŽm dome‹ku bydl’.
NepÞikl‡dal jsem tomu mnoho pozornosti,
ani kdyì mi Þ’kala, ìe k n’ ‹asto pÞich‡zel
i Josef ákvoreckù. A jestli mž to zaj’m‡, m‡
i nžkterŽ ákvoreckŽho rukopisy a strojopisy.
Zd‡lo se mi to ponžkud nevžrohodnŽ, ale pÞesto jsem si na t‡cek od postÞiìinskŽho piva
napsal jej’ telefonn’ ‹’slo. Nžkdy ur‹itž zavol‡m, sl’bil jsem... Pak se spole‹nost H‡jenky prolnula v hovorech stoló a kupodivu
kdyì jsem pozdž ve‹er odj’ìdžl do Prahy, nezapomnžl jsem pap’rovù t‡cek s ‹’slem
vz’t s sebou. Ledabyle jsem jej pohodil
do nžkterŽ pÞihr‡dky auta a na väe zapomnžl.
V z‡Þ’ tŽhoì roku prob’hala v Galerii
hlavn’ho mžsta Prahy v domž U ZlatŽho
prstenu vùstava nazvan‡ LibeËskù plynojem. Kromž jinùch zaj’mavùch expon‡tó s tematikou plynojemu tu byl vystaven
i sborn’k Jazz 58 a v nžm m‡lo zn‡mù
text Josefa ákvoreckŽho ãBlues libeËskŽho plynojemuÒ (s podtitulem ãP’seË z t Þ i-
c‡tùch letÒ a s dedikac’ pam‡tce Jaroslava
Jeìka). PodivnŽ, co m‡ ákvoreckù spole‹nŽho
s libeËskùm plynojemem, pomyslel jsem si.
Kdyì jsem psal o tŽto vùstavž esej pro kulturn’ pÞ’lohu Salon den’ku Pr‡vo, byl shodou okolnost’ Josef ákvoreckù v Praze. P‡r
dn’ pÞedt’m slavil ve svŽm rodnŽm N‡chodž osmdes‡tiny (nar. 27. z‡Þ’ 1924). Coby
ãinvestigativn’Ò publicista jsem se vnutil
r‡no 8. Þ’jna 2004 (den pÞed odletem ákvoreckùch do Toronta) do jejich praìskŽho bytu. V hojnŽm z‡stupu tu jiì ‹ekali fotoreportŽÞi a redaktoÞi rozli‹nùch ‹asopisó a novin.
ãTenkr‡t tam v Libni bydlela jedna pan’,
kter‡ se mi l’bila. To byl ten dóvod, ta souvislost. Plynojem jsem vìdycky vidžl z vlaku
cestou do Prahy... a tak jsem to napsal,Ò odpovždžl mi Josef ákvoreckù na ot‡zku, kde se
vzala ona inspirace. V’c jsem vždžt nepotÞeboval. Vym‡zl jsem z bytu a bral schody doló po dvou.
6
MARIE áTICHOVç
Za p‡r minut jsem v autž naäel
pivn’ t‡cek s telefonn’m ‹’slem. Nefungovalo, telefon byl odpojenù. Kdyì
jsem tŽhoì dne odpoledne zjistil adresu a zabuäil na dveÞe ponžkud zch‡tralŽho pÞ’zemn’ho domku v horn’ Libni, otevÞela mi bžlovlas‡ pan’ se skoro vy‹’tavùmi slovy: ãKde
jste byl tak dlouho?Ò Za chv’li jiì sed’me na
malŽ zarostlŽ zahr‡dce a PhDr. Marie átichov‡ mi se sm’chem pod‡v‡ vetchù svaze‹ek,
perem zhotovenù origin‡l i s kresbi‹kami,
v‹etnž onoho plynojemu. ãNo jo, Errol1 mi to
vžnoval k sv‡tku. Jmenuje se to Rainy Day
Blues.Ò
Datace na ob‡lce je 12. z‡Þ’ 1953! Tedy
rok 1958 a vžnov‡n’ pam‡tce Jaroslava Jeìka
je jen ákvoreckŽho pozdžjä’ mystifikace.
Oby‹ejnŽ vžnov‡n’ milovanŽ holce... (Kr‡snŽ
vžnov‡n’ Josefa ákvoreckŽho Marii átichovŽ
je takŽ na próklepu strojopisu ãZ‡kony
dìungleÒ z 3. œnora 1950: ãMarii, slunci
tžch d‡vnùch dnó, holce v zlatavŽm r‡mu,
inspiraci a ztracenŽmu peklu! Errol.Ò
Marie átichov‡ se s Josefem ákvoreckùm sezn‡mila na FilozofickŽ fakultž Univerzity
Karlovy v Praze na jaÞe roku 1948. V ‹ervenci n‡sleduj’c’ho roku ji Josef ákvoreckù pÞemluvil k n‡vätžvž svŽho rodnŽho N‡choda.
Marie odjela ze zvždavosti do N‡choda, kdyì
pro ni ákvoreckù sehnal ubytov‡n’ ve vile
v nedalekùch l‡zn’ch Bžloves, a to v‹etnž bohatŽho ãlŽ‹ebnŽhoÒ stravov‡n’. Nejprve tam
byla tùden sama a pak dalä’ tùden s jejich
spoluì‡kem ‰estm’rem Vaä‡kem (za kterŽho
se v prosinci 1949 provdala) a s kamar‡dkou
Bibinou (Libuä’ Kalhousovou), spoluìa‹kou
z gymn‡zia. Dopoledne psal ákvoreckù doma
u otevÞenŽho okna (Marie a B i b i na na nžj volaly, aé uì toho nech‡
a vžnuje se radžji jim), odpoledne spole‹nž chodili po okol’.
ákvoreckù se hezkùmi mladùmi
džv‹aty z Prahy pÞed kamar‡dy
tak trochu chlubil. Prov‡džl je
z‡mkem, ukazoval jim Babi‹‹ino
œdol’, bunkry v les’ch, Dobroäov i œdol’ Pekla... ony jemu neuk‡zaly nic. Jeho platonickŽ
l‡sky.
7
O nžkolik dn’ pozdžji mi Marie kromž rozli‹nùch margin‡li’, fotografi’, fragmentó
zn‡mùch i nezn‡mùch rukopisnùch i strojopisnùch textó pod‡v‡ takŽ dvž tlustŽ strojopisnŽ knihy (bezm‡la 800 stran) v tuhùch
omäelùch hnždùch pap’rovùch desk‡ch s vlastnoru‹n’mi opravami a äkrty autora, provedenùmi tuìkou. V tir‡ìi strojopisu je n‡pis
ZBAB•LCI.
ZBAB•LCI
Osmn‡ctŽho ‹ervence
1948 p’äe Josef ákvoreckù v dopise z N‡choda Marii átichovŽ:
ã[...] v hlavž jsem si srovnal myälenky, co
nap’äu, a napad mž jeden starù a milovanù
a neust‡le odkl‡danù n‡mžt o revoluci
a za‹al jsem se [...] modlit k Bohu, aby mi
dovolil napsat tenhle n‡mžt a mžl jsem
pocit, ìe mi to dovol’, ale ìe bych musel
honem za‹’t, a j‡ vždžl, ìe se nejpozdžji
1. srpna mus’m za‹’t u‹it a ìe kdyì za‹nu
ps‡t, tak tu lhótu budu m’t poÞ‡d pÞed
o‹ima a budu nervosn’ a nap’äu to blbž,
a dostal jsem strach, ìe mus’m ätudovat
a ìe to prostž v naäem socialistickŽm st‡tž
nejde, aby spisovatel (to si jen tak Þ’k‡m,
protoìe Tys to jednou Þekla, s‡m tak drzù
nejsem, s‡m tak bych se nerouhal) mohl jenom spisovat a jinak nic, dostal jsem strach
ze st‡tnice...Ò O p‡r tùdnó pozdžji, v dopise
ze 14. srpna 1948 p’äe ákvoreckù átichovŽ:
ã[...] j‡ uì se tžä’m na podzim, te“ pr‡vž m‡m
chv’li, kdy se mi zd‡, ìe bych nemohl ps‡t,
je mi z toho œzko, ale douf‡m a vžÞ’m, ìe se
na podzim pÞece jen dostanu k tŽ velkŽ a hezkŽ vžci, na kterou se uì velice tžä’m a ìe to
bude opravdu dobr‡ vžc.Ò
8
Rom‡n Zbabžlci za‹al Josef ákvoreckù tedy
skute‹nž ps‡t aì v Þ’jnu 1948. Dopsal jej
v z‡Þ’ 1949. Sepisoval jej rukou do nelinkovanùch äkoln’ch seäitó zna‹ky Proäit, form‡t A4 v tvrdùch desk‡ch. Celkem takto popsal tÞin‡ct seäitó p’smem, kterŽ se ã‹’m d‡l
v’c podobalo kl’novŽmu, jak se v’c a v’c opisoval mžkkù hrot plnic’ho pera nevalnŽ kvalityÒ. 2
Dóvod toho, ìe ákvoreckù psal rukou plnic’m perem, je velmi prostù. Nemžl psac’
stroj. ã[...] otec je lakomù, zm’nil jsem se mu
o psac’m stroji, a hned za‹al naÞ’kat, ìe jsem
bl‡zen, takovŽ vžci ìe se nedostanou, a pak
se pomalu rozzuÞil a za‹al mi vy‹’tat, [É]
pak jsem si taky chtžl koupit americkou ‹epici, protoìe nem‡m co na hlavu, a on mi
naäel starou po sobž, v kterŽ vypad‡m jak
Slov‡k, a tak ra‹i chod’m bez ‹epice,Ò stžìuje si ákvoreckù v dopise z N‡choda Marii átichovŽ 16. ‹ervence 1948.
ãTakìe kdyì jsem nžkdy na podzim 1948
v klav’rn’m pokoji ve vile svŽho strùce dr.
Josefa Nov‡ka, m’stopÞedsedy pr‡vž zlikvidovanŽ ‰s. strany lidovŽ, zasedl do kÞesla
a za‹al ps‡t ,Sedžli jsme v Port Arthuru
a Benno Þekl...Ô nejen ìe jsem netuäil, jakŽ
duchy t’m vyvol‡v‡m, ale nechtžl jsem skute‹nž v’c, neì znovu proì’t dobrodruìnŽ, proto do zat’m nemozolnatŽ duäe pÞesnž a hluboko vrytŽ dny v kvžtnu 1945. Zahr‡t na
pap’Þe svŽ velkŽ tenorovŽ s—lo, kterŽ jsem
s pl‡tkem v œstech zahr‡t neumžl. Znovu po-
konverzovat s nžkolika hezkùmi d’vkami [...].
PÞizn‡v‡m se väak, ìe pÞi psan’ jsem na ‹ten‡Þe nemyslel. Chtžl jsem pÞipravit plez’r
sobž. Psan’ rom‡nu je milostnù akt, s Þadou
tristnž pÞed‹asnùch ejakulac’, ale taky s Þadou kr‡snùch orgasmó.Ò 3
ãOsnova ke ,ZbabžlcómÔ se proto podobala
asi pžti str‡nk‡m z den’ku faktograficky
pÞ’zemn’ sext‡nky: prostž popis hlavn’ch
ud‡lost’, kterŽ se ten den z osmi dnó v knize zachycenùch kolem Dannyho semelou.
A tžch pžt strohùch str‡nek jsem pak za‹al
cifrovat, vyä’vat a ohazovat masem detailó.Ò 4
Ps‡t tedy za‹al ákvoreckù (podle vlastn’ch slov) u svŽho strùce v Praze v pokoji,
kde byl velkù klav’r Petrof. O pauz‡ch mezi
9
psan’m prù k nžmu usedal a hr‡l svŽ obl’benŽ St. James Infirmary Blues, Riverside Blues,
Sweet Sue, St. Louis Blues, Dinah, aby se lŽpe
dostal do formy a koncentrace. Druhou ‹‡st
Zbabžlcó dopsal ákvoreckù v Karlovùch Varech, kde se tou dobou ãlŽ‹il z imagin‡rn’
ìalude‹n’ nerv—zy a u‹il jakousi ‹ernookou
medi‹ku latinskyÒ. 5 I kdyì samozÞejmž i to
je ákvoreckŽho l’bezn‡ fikce. V Karlovùch
Varech si ákvoreckù lŽ‹il svoje postìloutenkovŽ neduhy a o lŽ‹ebnŽm pobytu od 29. srpna 1949 do z‡Þ’ tŽhoì roku v dlouhùch dopisech Marii átichovŽ p’äe jako o ãvyhnanstv’Ò.
Nžkdy po‹‡tkem roku 1950 poì‡dal JindÞich
Chalupeckù ákvoreckŽho (na z‡kladž pozn‡mky z liter‡rn’ pozóstalosti Halase, kde byla
pochvaln‡ zm’nka o ákvoreckŽho textu ãNezoufejte!Ò, zaslanŽm tehdy do soutžìe Druìstevn’ pr‡ce, 1946), aby mu zapój‹il k nahlŽdnut’ nžkterŽ jeho dalä’ novŽ pr‡ce. Na-
vazuj’ spolu kontakt a ákvoreckù mu postupnž pój‹uje NovŽ canterburskŽ pov’dky, ãCestu k ateliŽrómÒ, ãZ‡kony dìungleÒ, ãDiv‡ka
v œnorovŽ nociÒ a pozdžji dalä’ svŽ texty.
V œnoru 1951 Chalupeckù nab’z’ ákvoreckŽmu uvolnžnŽ m’sto redaktora v òstÞed’ lidovŽ tvorby. ákvoreckù s d’ky odm’t‡ s t’m,
ìe je jiì u‹itelem v HoÞic’ch v Podkrkonoä’ Ð
viz dopis M. átichovŽ ze dne 18. œnora 1951.
TŽmžÞ ne‹itelnù rukopis Zbabžlcó za‹al
ákvoreckù s‡m po‹‡tkem roku 1951 pÞepisovat na psac’m stroji.
Jeätž pÞedt’m, v dopise z N‡choda z 27. ‹ervna 1950, kterù byl adresovanù Lubom’ru
Doróìkovi, ákvoreckù p’äe, ìe by potÞeboval
ãopsat na stroji ten rom‡n o n‡chodskŽ revoluci a s‡m to nemóìu džlat, poniva‹ by mž
to zni‹ilo. Jelikoì ale te“ m‡m dost penžz,
vžnoval bych je na to. Jenìe to vyìaduje opisova‹e, kterù by mžl trpžlivost nejdÞ’v pÞe‹’st rukopis a podtrhnout väechny slova a vžty
10
(bude jich velmi moc), kterù nebude moct
pÞe‹’st, pak mi ho vr‡t’ a j‡ ty slova a vžty
krasopisnž pÞep’äu a pak to teprv bude ps‡t.
D‡le, rukopis m‡ asi 1000 str‡nek malŽho
seäitovŽho form‡tu, to znamen‡ asi 450Ð500
str‡nek stroje. D‡le opisova‹ si nesm’ o mnž
myslet, ìe jsem vól. [É] Napsal jsem to v hore‹nŽm tempu, nic jsem neopravoval, a te“ uì
na to nem‡m ‹as ani trpžlivost, poniva‹ džl‡m jinŽ vžci a Þ’k‡m si, kdo k tomu bude m’t
pomžr, ten to omluv’, a kdyby to snad jednou
mžlo vyj’t, tak bych to opravil. A d‡le, rukopis je tŽmžÞ opravdu ne‹itelnù. [É] Mnž je to
straänž protivnù m’t to v äupleti a nemoct si
to poÞ‡dnž pÞe‹’st ani to nikomu pój‹it, ani
Marie [átichov‡ Ð pozn. autora] to nemohla
jeätž ‹’st, a‹koliv to samozÞejmž bude zas
m’t takovù podobnù vžnov‡n’ jako väechny
moje kecy.Ò
V odpovždi 29. ‹ervna 1950 Doróìka dopisem ákvoreckŽmu nazna‹uje, ìe pÞepis je
celkem nere‡lnù, pÞedevä’m cenovž by to byl
ãhroznž drahej äp‡sÒ.
Proto se ákvoreckù rozhodl, ìe opis udžl‡
on s‡m, nic jinŽho mu nezbùvalo. Na stroji
väemi deseti ale ps‡t neumžl a pÞepisov‡n’
ho st‡lo mnoho ‹asu a energie.
V dopisech zas’lanùch z N‡choda do Prahy
Marii átichovŽ se o tom ob‹as zmiËuje: ã[...]
‹etl jsem znovu CanterburskŽ a Nylon a Zbabžlce [...] a opravdu nejsou literatura, ale ìivot, jak zn’ fr‡ze a jak to je, a budou m’t co
Þ’ct velev‡ìenùm soudruhóm potomkóm
i pak, aì uì p’snž o Stalinovi budou asi tak
obl’benù jako sou dnes ,îdy na vódce n‡rodaÔ od Kvžtoslava Krasom’ra BlanickŽhoÒ
(11. œnora 1951).
ãJ‡ pokra‹uju v opisov‡n’ Zbabžlcó, uì
m‡m tÞi pžtiny opsanŽ, pr‡vž jsem dokon‹il
jednu kapitolu. Aé uì je to jak chce, je v tom
pÞinejmenä’m mnoho pravdy, ne snad o tom,
jakej ìivot je, ale jak se mnž jevil v nžkolika
letech mùho ml‡d’. A jsem r‡d, ìe jsem to
mohl väechno napsat, kdyì uì jsem nemohl
proì’t väechno podle svejch pÞedstav, jakù
jsem mžl. PoÞ‡d te“ nar‡ì’m na v’c a v’c lid’, bejvalejch p‡skó z gymplu, a väichni sou
stiìenù nostalgi’ unikaj’c’ch mladejch let
a väichni litujou, ìe uì tžch moc hezkejch
11
vžc’ je pry‹ a ìe si je neuìili, dokud bylyÒ
(24. bÞezna 1951).
Nžkdy ákvoreckù pochybuje o svŽ knize
a smyslu pÞepisov‡n’: ãMysl’m na väechno,
to co bylo a nen’ a nebude. A nadžje na psan’ mž opouät’, kdyì pomalu dokon‹uju ,ZbabžlceÔ a vid’m tu spoustu marnŽ energie vloìenou do tohoto nesmyslu a omylu. A jsem
smutnù ze ztr‡ty ‹asu, ze väech zbyte‹nùch
a marnùch œsil’ a studi’, kter‡ nepÞispžla
ni‹’m ke kr‡se duäeÒ (8. dubna 1951).
ãTak se nžkdy div’m, s jakou œpornost’ na-
klep‡v‡m ty Zbabžlce, a‹koliv vid’m, jak je
to marnŽ a z vžtä’ ‹‡sti pitomŽ. Džl‡m to ale
kvóli jen tžm nžkolika m’stóm, kudy z nich
prosv’t‡ nasl‡dl‡ z‡Þe ìivouc’ minulosti,
kvóli tžm nžkolika smy‹k‡m horolezeckejch
lan, kterŽ von’ p’skovcem mejch devaten‡cti
let a na kterùch to ostatn’ pov’d‡n’ splihle
vis’, kvóli posledn’mu dozn’v‡n’ tžch synkopovùch riffó, jak jsem je kdysi slyäel na
bÞez’ch Metuje, za v‡lky, z otevÞenùch oken
kav‡rny Port Arthur, kvóli tžm nžkolika
m‡lo kapk‡m ìivota, kterù jsem ztratil kvóli nesmyslnŽmu äkrab‡n’.
M‡m docela zvl‡ätn’ pocit
tžäen’ na den, kdy je budu
drìet v ruce, tu bibli o ‹tyÞech nebo pžti stech str‡nk‡ch, v n’ì a jen na nžkolika z tŽ z‡plavy str‡nek
bude v nej‹istä’ a vydestilovanŽ podobž zachycenŽÒ
(10. dubna 1951).
ãMarie, [...] trochu jsem
tž zanedb‡val, ale nebylo
to kvóli nikomu, ale kvóli
tomuhle mnohostr‡nkovùmu spisu, kterej ti pos’l‡m
a vžnuju [...]. Stoj’m pÞed
straänùm œkolem napsat
Ti k tomu p’smo, jako œvod
a prosbu a vžnov‡n’, a m‡m
samozÞejmž radost, ìe ti to
kone‹nž móìu d‡t, a strach,
12
co tomu Þekneä. Ale aé je to povedenŽ nebo
nepovedenŽ, je to spousta hodin pr‡ce. [...]
Ten svžt tùhle kn’ìky uì moìn‡ neexistuje,
ale existoval kdysi, a ta kn’ìka je proto, aby
ses do nžj mohla zas vr‡tit. Byl bych ä’lenž
äéastnù, kdyby se ti to l’bilo.
Pos’l‡m ti to od knihaÞe, ani jsem neopravoval pÞeklepy, abys to hned mžla a aby to
neruäilo. [...] Snad v tù kn’ìce je väechno, co
bylo v mejch ostatn’ch kecech, a jeätž nžco
nav’c. J‡ jsem to tak c’til, kdyì sem to psal,
a tak jsem to chtžl, aby v tom byla cel‡ ta moje doba, celej ten svžt, ten lepä’ a nžco skute‹nžjä’ho, neì byl ten trojrozmžrnej, co jsme
se v nžm pohybovali. Moìn‡ ìe se mi to nepovedlo a ìe se mi to jenom zd‡, ìe to m‡m jen
v mozku a ìe v tù kn’ìce to nen’, j‡ nev’m, ale
chtžl bych straänž, aby alespoË trochu tam
toho bylo. [...] Marie, pos’l‡m ti Zbabžlce,
opus svùho ìivota a väechno, co jsem tehdy
chtžl a chci poÞ‡d...Ò (29. dubna 1951).
Dvž knihy sv‡zanŽho strojopisu Zbabžlcó
byly tedy vžnov‡ny a pÞed‡ny Marii átichovŽ.
ákvoreckŽho texty ChalupeckŽho zaujaly, byl
pÞesvžd‹en, ìe jsou stejnž avantgardn’ jako
texty Kol‡Þe nebo Han‹e. ákvoreckù se ChalupeckŽmu zm’n’ i o Zbabžlc’ch. Vypój‹il si
je od átichovŽ a v textu jen opravil gramatickŽ chyby.
V dopise ze srpna 1951 Josef ákvoreckù
p’äe Lubom’ru Doróìkovi: ãJinak se nic nedžje. Od ChalupeckŽho jsem jeätž nedostal
ì‡dnou kritiku ani ozn‡men’, ìe Zbabžlce
dostal, tak si mysl’m, jestli ho Tvoje pan’
vóbec tenkr‡t zastihla v Praze, on se totiì
st‡h na venkov, kdyì ho vyhodili z m’sta,
a nev’m, jestli uì nžco sehnal.Ò
V Þ’jnu 1951 väak uì ákvoreckù Doróìkovi
p’äe: ãJeätž jedna dóleìit‡ (relativnž) vžc.
Chalupeckù poslal Zbabžlce pe‹livž zabalenŽ
a odeslanŽ z Prahy, ale bez jedinŽho Þ‡dku.
Bu“ ho tak roz‹arovali, nebo zhnusili, nebo
chce vzbudit tajemstv’, nev’m, a ve svžtle
brzkùch z’tÞkó obzvl‡äé je mi to jedno.Ò
Chalupeckù je pravdžpodobnž nepovaìoval
za literaturu. Mžl pocit, ìe jimi autor jen
rozmžlËuje svŽ pov’dky. ãProstž mi Zbabžlce
hodil na hlavu, a j‡ se avantgardn’m autorem
nestal.Ò 6
Rozmrzelù ákvoreckù dvž knihy strojopisu Zbabžlcó Marii átichovŽ zase vr‡til.
Psal se konec roku 1953. Josef ákvoreckù chod’val v Praze na schózky surrealistó kolem
Mikul‡äe Medka, Vratislava Effenbergera
a Ludv’ka áv‡ba. Nžkdy ale takŽ k JindÞichu
ChalupeckŽmu, kde se sezn‡mil s JiÞinou Haukovou a äirä’m okruhem kolem vód‹’ osobnosti JiÞ’ Kol‡Þe. K okruhu ChalupeckŽho
a Kol‡Þe patÞil Jan Rychl’k, Jan Han‹, Vžra
Linhartov‡, Zdenžk Urb‡nek a jin’. ákvoreckù se spÞ‡telil s Janem Z‡branou, rozumžli
si, nav’c se Z‡branovi l’bili Zbabžlci i Konec
nylonovŽho vžku. Väichni se sch‡zeli u J i Þ ’ ho Kol‡Þe v bytž ve Vräovic’ch. Kol‡Þ, znalec
13
umžn’ a literatury, informoval o tom, co se
džje ve svžtž, jakŽ knihy vych‡zej’, jakŽ umžleckŽ trendy se novž objevily. A samozÞejmž
se ‹etly uk‡zky z novž vznikaj’c’ch rukopisó mladùch za‹’naj’c’ch autoró. Ze svŽ pr—zy
tam ‹etl i nžkolikr‡t pozvanù Josef ákvoreckù (pov’dky ãDiv‡k œnorovŽ nociÒ,
1948, ãZ‡kony dìungleÒ, 1950), takŽ Bohumil Hrabal ‹etl svoji ãJarmilkuÒ (1952) a jinŽ pov’dky.
Zbabžlce za‹al ákvoreckù ps‡t
ve svùch ‹tyÞiadvaceti letech.
Pomineme-li jiì dÞ’ve napsanŽ
b‡snž a drobnŽ texty, svùm
prvn’m rom‡nem se projevil
jako zralù autor, kterù jiì nemus’ s‡m sebe hledat. A jak
podotùk‡ Milan Jungmann,
ã[ákvoreckù] je jakoby zafixov‡n k tomu, co ho ,udžlaloÔ jako autora v ml‡d’.
Jeho dalä’ kn’ìky jsou proto sp’äe parafr‡z’ jednoho
z‡kladn’ho tŽmatu neì dobùv‡n’ novùch ìivotn’ch
poloh a problŽmóÒ. 7
Do N‡choda (Kostelce)
se ákvoreckù jiì bude
neust‡le vracet ve svùch
vzpom’nk‡ch a tŽmatech,
neboé tam byl ml‡d, tam za nacistickŽ okupace poprvŽ slyäel jazzovou hudbu, tam se
formoval jeho n‡zor na spole‹nost a svžt, tam
byl takŽ ãuhranut zvl‡ätn’ plat—nskou ideou
ìenstv’Ò.
14
PRAáIVƒ KOT•
Po skon‹en’ vojenskŽ sluìby v roce 1953 nastupuje Josef ákvoreckù na doporu‹en’
ZdeËka Urb‡nka jako redaktor do anglo-americkŽ redakce SNKL (Odeon). Od roku 1956
aì do roku 1958, kdy vyjdou Zbabžlci, zast‡v‡ ákvoreckù m’sto redaktora a poslŽze z‡stupce äŽfredaktora (Jana Ûez‡‹e) v ‹asopisu
Svžtov‡ literatura. Do tŽ doby je äirä’ ‹ten‡ÞskŽ obci prakticky nezn‡mù, i kdyì v ãäupl’kuÒ m‡ kromž celŽ Þady pov’dek a Zbabžlcó
i Konec nylonovŽho vžku a Tankovù prapor.
PÞed V‡nocemi roku 1958 se kone‹nž
podaÞ’ Zbabžlce prosadit a v nakladatelstv’
‰eskoslovenskù spisovatel vydat. Na z‡loìce
ob‡lky bylo naps‡no, ìe se jedn‡ o ostrou satiru na zbabžlost ‹eskŽ burìoazie.
P‡r dn’ se nic nedžlo (kromž rozpa‹itŽ recenze v r‡mci v‡no‹n’ ankety Liter‡rn’ch
novin, kde Karel Novù napsal: ã...autor mi
pÞipom’n‡ kotž, sice uì zna‹nž protÞelŽ
a chytrŽ, ale nebezpe‹nž napadenŽ praäivinou. M‡-li bùti zachr‡nžno pÞi ìivotž [...],
doneste je ihned ke zvžrolŽkaÞi!Ò), ale po
V‡noc’ch vyäla v den’ku Pr‡ce recenze nazvan‡ ãPol’‹ek ìivùm i mrtvùmÒ, z‡hy v RudŽm pr‡vu recenze ã‰ervivŽ ovoceÒ a pak jiì
jedna hanliv‡ kritika za druhou. Exempl‡rn’
skand‡l! Kniha ãhanob’c’ posv‡tnŽ pojmy naäeho liduÒ (nav’c psan‡ v ich-formž cynickŽho ãp‡skaÒ Dannyho, kterŽmu jde jen o jazz
a o holky), ãur‡ìej’c’ a znevaìuj’c’ Rudou
arm‡duÒ, byla na pÞ’kaz cenzoró z Hlavn’
spr‡vy tiskovŽho dozoru a œstÞedn’ho vùboru komunistickŽ strany staìena z prodeje,
zabavena a vóbec vyk‡z‡na z ‹eskŽ literatury. N‡sledoval v tŽ dobž bžìnù postup. Jako
prvn’ byl propuätžn Þeditel nakladatelstv’
Ladislav Fikar, n‡sledoval äŽfredaktor V’tžzslav Kocourek, dalä’ redaktoÞi vz‡pžt’. Redakci SvžtovŽ literatury musel opustit i Josef
ákvoreckù. D’ky Janu Ûez‡‹ovi byl ãpÞeÞazenÒ zpžt do redakce anglo-americkŽ literatury Odeonu.
Za väechny exilovŽ, lehce opoìdžnŽ nejróznžjä’ kladnŽ i z‡pornŽ ohlasy na vyd‡n’
Zbabžlcó citujme Ferdinanda Peroutku z roku 1959: ãJeätž nikdy ‹eskù spisovatel nedovolil si mluvit tak obscŽnnž. Kniha za‹’n‡
t’m, ìe nžkolik p‡skó sed’ v hospodž a mluv’ sprostž o väech moìnùch vžcech. TakŽ
jejich pocity a n‡zory jsou nemytŽ a ne‹esanŽ, cynickŽ, neupravenŽ pro citlivŽ ‹ten‡Þe.
A kdyì jsem pÞe‹etl dvacet str‡nek, zd‡lo se
mi, ìe jsem dojat. [É] Je to protikulturn’, protispole‹ensk‡, sobeck‡, anarchistick‡ kniha.
Nech‡v‡ jedinou cestu otevÞenou: k holk‡m
a jazzu. Ideovž nen’ pro nic a proti ni‹emu.
A kdyì jsme vy‹erpali väechny spole‹enskŽ
n‡mitky, jedna vžc zóst‡v‡ pro toho, kdo m‡
pro to dost citlivosti: je to znamenit‡ literatura, vùte‹nù autor, kterù popisuje nevùte‹nŽ pocity a myälenky. Z ‹istž liter‡rn’ho
hlediska je to nejsilnžjä’ kniha, jak‡ vyäla
15
v ‰ech‡ch za posledn’ch dvacet let.Ò 8
Reakce samotnùch N‡cho“anó na vyd‡n’
Zbabžlcó v roce 1958 prù byla obdobn‡ jako
reakce Rychnovanó, kdyì v roce 1936 vyälo
Pol‡‹kovo Okresn’ mžsto. (Jen s t’m rozd’lem, ìe Pol‡‹ek byl uì zn‡mù autor a politickŽ klima nebylo tak t’ìivŽ.) Nejenìe se
mnoz’ poznali, a to nejen d’ky pÞesmy‹k‡m
ponžkud upravenùch jmen. Nav’c byl vrìen
st’n na jejich novou kariŽru. Odpor ke Zbabžlcóm a Josefu ákvoreckŽmu byl tehdy vyj‡dÞen’m, manifestem ãspr‡vnŽho politickŽho postojeÒ. Znovu pak jeätž po roce 1970.
(Paradoxem je, ìe po velmi dlouhùch pÞ’prav‡ch, odm’t‡n’ch, œstupc’ch a œprav‡ch
byla v roce 1958 kone‹nž pÞipravov‡na do
tisku v tŽmìe nakladatelstv’ prvotina Bohumila Hrabala SkÞiv‡nek na niti. V atmosfŽÞe
strachu po vyd‡n’ Zbabžlcó, kteÞ’ pÞedstavovali skute‹nù zlom v ‹eskŽ literatuÞe, byla sazba knihy pov’dek Bohumila Hrabala na
pÞ’kaz novŽho Þeditele nakladatelstv’ Jana
PilaÞe okamìitž rozmet‡na a s autorem zruäena smlouva. Na svoji prvn’ knihu si tak
Hrabal musel po‹kat aì do roku 1963.)
Kdyì se postupem ‹asu vichÞice hnžvu
pÞehnala, do‹kali se Zbabžlci ( i kdyì m’sty
drobnùm seäkrt‡n’m autora ponžkud upraveni a s novou autorovou pÞedmluvou ãvysvžtluj’c’Ò pÞedchoz’ ãnedorozumžn’Ò, kter‡
kolem rom‡nu vznikla) v roce 1964 druhŽho
vyd‡n’ a v roce 1966 tÞet’ho vyd‡n’ v ‰eskoslovenskŽm spisovateli. ‰tvrtŽ vyd‡n’ s i l u -
stracemi JiÞ’ho álitra vyälo v roce 1968 v Naäem vojsku. Pro ákvoreckŽho za‹’n‡ äéastnŽ,
ale kr‡tkŽ obdob’ (1963Ð1969), kdy se jeho
knihy mohou dostat k äirokŽmu okruhu ‹ten‡Þó. Po odchodu do exilu v roce 1969 ‹ek‡
ákvoreckŽho (i Zbabžlce) doma bezm‡la dvacetilet‡ odmlka.
Nen’ jistž bez zaj’mavosti, ìe na jednom
z vùro‹n’ch zased‡n’ umžleckŽ rady N‡rodn’ho divadla v roce 1957 byla kritizov‡na Krausova a Krej‹ova koncepce dramatizace textu
Josefa ákvoreckŽho Port Arthur. Zóstalo ale
jen u ãkoncepceÒ. (Podle ákvoreckŽho byl titul
Port Arthur to jedinŽ, co napsal ze hry, pro niì
mu Karel Kraus vymohl mžs’‹n’ stipendium.)
V dobž afŽry po vyd‡n’ Zbabžlcó v roce
1958 a po celou dobu pobytu ákvoreckùch
v exilu ukrùvala rukopisy pan’ Jarmila Emmerov‡ v jejich vile v Praze na Babž. Na druhŽm
konci Prahy mžla strojopis Zbabžlcó uschovanù Marie átichov‡ v Libni. D’ky obžma se
tak dodnes zachoval rukopis i strojopis.
Moìn‡ jeätž zbùv‡ poloìit ot‡zku Ð pro‹
zrovna n‡zev Zbabžlci? A kdo to jsou zbabžlci? ákvoreckù s‡m Þ’k‡: ãNo na mou duäi, j‡
nev’m. J‡ nev’m pro‹ a nev’m kdo. Napadlo
mi to, prostž. Snad je to vùzva k zamyälen’
nad pravdivost’ patosu velkùch slov (jako je
slovo zbabžlci). Snad, tedy jistž, bylo smžänŽ
na pozad’ vzd‡lenŽho hukotu bl’ì’c’ se kanon‡dy cvi‹it zdraven’ s ‹elem vzad s ty‹emi na
cvi‹en’ m’sto flint. [...] Takìe bohuìel opravdu nev’m Pro‹ a Kdo.Ò 9
16
17
MAPA
Na pÞeds‡dce prvŽ knihy
strojopisu Zbabžlcó jsem
po dókladnŽ prohl’dce
naäel pap’rovou lepenkou
cosi ukryto, pÞelepeno, uschov‡no. Opatrnž
jsem lepenku odstranil a pak jiì pozvolna
rozevÞel polorozpadlou barevnou mapu N‡choda pÞibliìnž ze ‹tyÞic‡tùch let minulŽho
stolet’. A uìasl jsem Ð Josef ákvoreckù tuto
mapu nav’c opatÞil vlastn’ legendou podle
džje Zbabžlcó a patÞi‹nŽ ud‡losti ‹’selnž
a graficky do mapy zakreslil.
Po dlouhùch letech, kdy byl tento strojopis zd‡nlivž ztracenù, jsem n‡hodnž odkryl
i ukrytù topografickù kl’‹ k džjóm jednotlivùch epizod! Zmocnil se mž intenzivn’ neklid
a pocit po‹’naj’c’ho dobrodruìstv’. PÞipadal
jsem si r‡zem jako malù kluk, kterù drì’
v ruce pr‡vž vykopanou ‹i nalezenou mapu
indi‡nskŽho pokladu. Nejen polovinu, jak to
v podobnùch pÞ’bžz’ch bùv‡, ale rovnou celù
pl‡n!
Mapu pÞibliìnž velikosti form‡tu A2 jsem
okop’roval a poslal do Kanady Josefu ákvoreckŽmu. A jako dovžtek
jsem pÞipsal, ìe by to byl docela
dobrù n‡mžt pro putov‡n’ N‡chodem po stop‡ch Zbabžlcó.
ã [...] d’ky za tu mapku N‡choda,Ò odpovždžl mi 9. srpna 2005
z Kanady Josef ákvoreckù. ãKde jste
ji sehnal? Od Marie? Nepamatuji, ìe bych ji
dal nžkomu jinŽmu. Ale skute‹nž jsem to
kdysi vyrobil. Zvl‡ätn’, jak se takovŽ vžci
neztr‡cej’.Ò
Znovu jsem si tedy velmi pe‹livž pro‹etl
Zbabžlce (ale i Prima sezonu a dalä’ texty),
leccos nastudoval o historii N‡choda, opatÞil
sou‹asnŽ mapy a próvodce, koupil dalä’ nezbytnŽ zbyte‹nosti (jako je nžkolik starùch
pohledó N‡choda, kulometnù p‡s, turistickŽ
oble‹en’ ze ‹tyÞic‡tùch let minulŽho stolet’,
perleéovù hÞeb’nek a zrc‡tko, zav’rac’ noì’k
na kr‡jen’ sal‡mu, pr‡zdnou ob‡lku s potiskem ãN‡rodn’ sjednocen’ v N‡chodžÒ) a po‹al sestavovat ãexpediciÒ k putov‡n’ k Port
Arthuru.
ã[...] velmi se tžä’m na zpr‡vu (pokud moìno s report‡ìn’mi fotografiemi) o putov‡n’
po mùch platonickùch l‡sk‡ch v N‡chodž!
V‡ä Josef,Ò pob’zel mž z Toronta dopisem
1. Þ’jna 2005.
Podzimn’ deätž roku 2005 a chorobnŽ vùmluvy nžkterùch ‹lenó expedice nakonec
celou vùpravu posunuly aì k v’kendovŽmu
datu 16. aì 18. ‹ervna 2006.
18
ZçKLADNê TçBOR
STARKO‰ - NOC PRVNê
Sestava poutn’kó k Port
Arturu mžla m’t pÞibliìnž
tuto podobu: Viktor Stoilov,
Jirka Peˇs, J‡chym Topol,
Ivo Krobot, Jaroslav Blahoä, Zdeno Pavelka,
Aleä Form‡nek, Karel ãC‡raÒ Novotnù, Jaroslav Forät... a dalä’, kteÞ’ se pÞipoj’ aì druhù
den v sobotu r‡no cestou k N‡chodu. PevnŽ
datum definitivnž vyÞkl v hospodž U Jelena
v Chlumci nad Cidlinou Aleä Form‡nek. Zaps‡no do kalend‡Þe, umluveno.
Jenìe jak to bùv‡, p‡r dn’ pÞed stanovenùm datem se za‹ali chlapci omlouvat nebo
vytr‡cet do ticha. Omluven tak byl C‡ra (kurùroval si j‡tra v pardubickŽ nemocnici),
Jarda Forät (na open-air festivalu prod‡val
u st‡nku buÞty) a J‡chym Topol, kterù mi
v œterù 13. ‹ervna 2006 e-mailem ìalnž napsal: ãMilù Tome, pÞizn‡m se bez mu‹en’,
v ‹ervenci to bude rok, co jsem v Respektu
a uì za‹’n‡m touìit po svobodž. ALE jeätž st‡le jsem zamžstnanec na plnù œvazek a v Respektu se na nžjakù volnù v’kendy nehraje Ð
takìe, kdyì odevzd‡m report‡ì v p‡tek, tak v klidu
doraz’m v p‡tek nave‹er Ð
a nebo v sobotu do N‡choda! Kdyì to nestihnu, nestihnu... J‡chym.Ò Nu ano, tžìkù ìivot
reportŽra, dnem i noc’ ve stÞehu. Bylo mi
jasnŽ, ìe ani on nikam nedoraz’. Väak takŽ
v p‡tek 16. ‹ervna 2006 dopoledne mi poslal
dalä’ e-mail: ãJ‡ nejsem spisovatel, jsem
otrok! Ale tak to m‡ bùt. Takìe j‡ dopisuju Ð
a jeätž nen’ jistù, co jde do ‹’sla, takìe zóst‡v‡m na galŽÞe pÞikov‡n k veslu. Mysl’m,
ìe Jirka [Peˇs] je na tom dnes v Tùdnu podobnž Ð holt tùden’ky!
AlespoË takhle v’m, co je svoboda a jak
jsem tžch let na volnù noze j‡ vól si nev‡ìil.
Z‡vid’m Ð poäli alespoË fotky. HLAVN• M•
VëDYCKY ZAJêMALO Ð jak vypad‡ ta hospoda, kde zkouäeli, Port Arthur. A plov‡rna...
ìl‡bky mezi d’v‹’mi prsy, ìe jo... a najdete taky m’sto, kde Hrob odp‡lil tank? A v lese, kde
Danny s PÞŽmou p‡lili z kulometu? A most,
kde odpr‡sk eses‡ka? Nejsem krvela‹nej Ð
ale vlastnž ned‡vno jsem si uvždomil, ìe tihle
androäi byli tehdy opravdu mezi ZBRAN•MA.
Zdar J‡chym.Ò Dobrù, J‡chyme. Po zelenŽ zna‹ce ìl‡bky
mezi d’v‹’mi Ëadry vzhóru
do N‡choda! Vypnul jsem po‹’ta‹, do auta naloìil väe
potÞebnŽ a pÞes Hradec
Kr‡lovŽ vyrazil do ãz‡kladn’ho t‡boraÒ na
chalupu k Jirkovi Rejtarovi do Starko‹e.
Starko‹ je mal‡ vesnice ve str‡ni, dobrŽ ‹tyÞi kilometry
stranou od hlavn’
silnice pÞed N‡cho-
19
dem. Jirka Rejtar
(ve Starko‹i se narodil a dnes tu m‡
rodi‹e a chalupu) je
letitù dobrù kamar‡d, bùvalù n‡jemce a provozovatel
hospody U Hynkó
v praìskŽ átupartskŽ ulici, kam jsme s Bohumilem Hrabalem
a tlupou jeho pÞ‡tel z Þad vùtvarn’kó, b‡sn’kó, spisovateló a rozli‹nùch kumätùÞó ìivota chodili na pivo. JiÞ’ n‡s kulin‡Þsky ope‹ov‡val, hojnž s n‡mi pop’jel pivo, vymùälel
rozli‹n‡ pÞekvapen’ a vóbec jsme se s n’m
vìdy skvžle bavili. Pak
si hospodu vzal majitel
domu zpžt, ale u dobrŽho j’dla a vytÞ’benŽho pit’ zóstal JiÞ’ s novou firmou dodnes.
Bylo dusivŽ vedro, odpoledn’ teplota se drìela
na tÞiceti stupn’ch. Za
JaromžÞ’ byl vidžt vd‡li
nad obzorem p‡s tmavùch
zlovžstnùch mrakó. Nebo
to byly jen obrysy hor?
Aé tak ‹i onak, tenhle
neur‹itù pohled d‡lek ve
mnž vyvol‡v‡ stav neur‹itŽ beznadžje a marnos-
ti. T’snž stahuj’c’ hrdlo i srdce. ãAch jo,Ò
vzdychl jsem poprvŽ, odvr‡til zrak a zaÞadil
pžtku. Prosviätžl jsem kolem rozlehlŽ vodn’
plochy Rozkoä, ve stoup‡n’ do kopce pÞed
benzinovou pumpou spr‡vnž odbo‹il kolem
k zemi ohnutŽho ukazatele Starko‹ 2 km. Pak
kolem hasi‹‡rny a otevÞen‡ branka Rejtarovy
starŽ venkovskŽ chalupy se st‡v‡ dneän’m
c’lem. Uf, dusno. To, co jsem vidžl na obzoru,
nebyly hory, ale mraky. Vlastnž oboj’. Oboj’
tu je kolem jaksi propojeno. Z jednŽ strany
skl‡nžj’c’ se Krkonoäe, z druhŽ OrlickŽ hory a hrozivž temnŽ mraky mezi t’m. Uì je tu
zase ten tesknù pocit, vìdycky mž dohon’,
vs‡kne se do mž jako dŽäé. ãSmutŽnko m‡,
malenkonie!Ò
Prvn’ vychlazenŽ plechovky plzeËskŽho Prazdroje, prvn’ porce excelentn’ho gul‡äe, kterù
um’ jen JiÞ’, prvn’ odÞezky voËavŽho uzenŽho
masa, prvn’ pl‡tky velejemnŽ äunky. U Jirky nelze odolat, vymanit se.
A pro‹ taky? Aé n‡s b’da pol’b’ v prdel! Za pól
hodiny z Pardubic pÞij’ìd’ Aleä Form‡nek, druhù poutn’k k n‡chodskŽmu Port Arthuru. Aleä
m‡ mraz’rnu. A taky zamžstnance. Je to zodpo-
20
vždnù muì plat’c’ danž, ‹ipernù chlap’k, fotograf a cestovatel do dalekùch zem’, neust‡le plnù energie a n‡padó. TÞet’m poutn’kem
bude Jarda Blahoä. Jarda je vždec. Svžtov‡ kapacita na mozek. Fakt ìe jo! PÞijede aì z’tra
r‡no, rovnou z nžjakŽho kongresu vžd‡toró.
ãToì, chlapi...,Ò na‹’n‡ JiÞ’ dalä’ plechovky
studenŽho piva, jeho syn Maéas je nesta‹’ nosit z venkovn’ ãvùbžhovŽÒ ledni‹ky. ãMus’ se
p’t! Aby n‡s ì’zeË nezasko‹ila a tak vóbec.
Dlouho jsme se nevidžli.Ò Pak n‡sleduje
zdvoÞilostn’ n‡vätžva m’stn’ hospody. V p‡tek ve‹er je pln‡, prask‡ ve ävech. JiÞ’ho
väichni zdrav’, je tu r‡d vidžn, potÞ‡saj’ mu
rukou, popl‡c‡vaj’ po z‡dech. Okuste n‡chodskŽho Prim‡tora! Mus’me si zvykat, ne
nadarmo n‡s Hrabal u‹il: ãKdo chce ì’t ve
stÞedn’ Evropž, mus’ bùt mali‹ko pÞivoìralù.Ò Na p‡nskŽm WC nad muälemi n‡pis
ãTÞ’d’me odpadÒ. Mo‹’m do tŽ levŽ, s ozna‹en’m ã12Ò, prav‡ je ã10Ò. Po nžkolika póllitrech infœze Prim‡tora odch‡z’me znovu na
chalupu. Sezen’ pod pÞ’stÞeäkem obrostlùm
ps’m v’nem. ëijeme ve stÞedn’ Evropž. Nesm’me vystÞ’zlivžt. Kom‡Þi. Kom‡Þi nacucan’ alkoholizovanou krv’. Troäku znerv—zn’m.
Z’tra s PÞemou mus’me voddžlat ten zkurvenej faäounskej tank! Pomyslnù p‡s n‡bojó do
kulometu, c’t’m je na kone‹c’ch prstó. Mus’m
m’t jistotu na spouäti a muäce! Sklenice dolŽvanŽ po okraj. Historky o Hrabalovi. Historky
s Hrabalem. O zakopanŽ ko‹ce. O uzenŽm
jazyku. O letu v balonž. O J’rovi. O Havlovi
a Clintonovi. Aleä fot’. JiÞ’ ze svŽho povžstnŽho sklepa nos’ l‡hve v’na. Za‹’n‡me ponejprv lehou‹kùm ‹ervenùm. Pak trochu silnžjä’.
Silnžjä’ uälechtil‡. Delik‡tn’ v’na francouzskùch vinic. Chemin des Papes Ð c™tes du Rh™ne 2001. Vynikaj’c’ LÕAuberge du Cheval
Blanc Ð Gran vin de Bordeaux 2002. Vz‡cn‡
drah‡ v’na. N‡hlù vydatnù prudkù dŽäé bubnuje na plechovou stÞechu pÞ’stÞeäku. Aleä
fot’. Trochu se ochlazuje. Kaìdù nžco vypr‡v’. Globalizace Evropy. Aleä st‡le neœnavnž
fot’. Pl’ìivž se vt’raj’c’ pÞedstava póvabnŽ
a svódnŽ Irenky. Jej’ Ëadra jako pohoÞ’
Krkonoä a Orlickùch hor prostoupen‡ n‡dhernou pžäinkou. Uì z’tra... ach boìe! Co to?
Kokrhaj’c’ kohout. Znovu. Lehce promodr‡vaj’c’ vùchodn’ obloha. Prvn’ rann’ kÞik
pt‡kó. ãChlapi, te“ si d‡me opravdu velejemnost z oblasti...Ò zved‡ varovnž baculatù
prst’k JiÞ’ a ub’r‡ se ku sklepu. ‰as: 04.40
hod. Prch‡m do patra chalupy. ãZp‡tky!Ò
slyä’m mocnù hlas JiÞ’ho. Moìn‡ vol‡ na
Aleäe? Beru radžji schody po dvou. Jeätž neì
dopadnu na postel, tvrdž sp’m. Druhù den se
dozv’d‡m, ìe JiÞ’ potŽ, co dopil b‡je‹nou velejemnost, äel jeätž vaÞit posiluj’c’ hovžz’
polŽvku. Aby bylo co na sn’dani. JiÞ’ oväem
vst‡v‡ aì v poledne. V poledne na sn’dani
k druhŽ hodinž odpoledn’.
21
VZHñRU DOLñ
DO NçCHODA!
Kolem des‡tŽ pÞij’ìd’ Jarda
Blahoä. Aleä zrovna vst‡v‡.
Sn’danž o jeden‡ctŽ. Rejtar samozÞejmž sp’.
átr‡fky uzenŽho, malŽ plzeËskŽ pivo na zapit’, na pos’len’ hlt ‹ervenŽho v’na. Rozkl‡d‡m
mapu N‡choda a mapu N‡choda Zbabžlcó. Aleä
fot’. Do batohu nejnutnžjä’ vùzbroj, cvaknou
pÞezky sand‡ló a vr‡tka chalupy, ostrùm tempem ml‹ky vyr‡ì’me œbo‹’m str‡nž okraje
vesnice, sledov‡ni toliko nedóvžÞivùmi pohledy chalup‡Þó pohodlnž rozvalenùch v sesli‹k‡ch u svùch kaf’‹ek. Za Starko‹em opouät’me zna‹enou turistickou cestu a œzkou stezkou
divokŽ zvžÞe m’Þ’me pÞ’mo k lesu. TÞi chlapy
na stopž ‹ek‡ n‡ro‹nù den... ãNejde jim neì
o osobn’ ätžst’‹ko. Jsou egoisti‹t’ a vyprahl’. Neìij’. ëivot si toliko nalh‡vaj’. Co je pro
nž ìivot? Dìez a holky. K ‹emu dìez? Kvóli
vytrìen’ z toho, v ‹em si s takovùm zal’ben’m hnij’. K ‹emu holky? Aby z tohoto ,zboì’Ô mžli ,blahoÔ,Ò 10 napsal o nich uì v roce
1959 v Tvorbž Jan Novù. Les vydechuje vlhkost v‹erejä’ prótrìe mra‹en. ãBudeme sb’rat cestou houby?Ò pt‡ se Aleä. Neì to zam’tneme, sebere z ruky lezouc’ kl’ätž. Ûe‹i
o kl’äéatech. O vytahov‡n’ kl’äéat. Po smžru
hodinovùch ru‹i‹ek, proti smžru ru‹i‹ek, pot’r‡n’ olej’‹ky, vyvikl‡n’ kleäti‹kami. Spr‡vn‡ odpovž“ je kleäti‹ky. ãJ‡ je hned pos’l‡m
do naä’ sesterskŽ laboratoÞe do PaÞ’ìe,Ò Þ’k‡
Jarda. ãVùsledek rozboru mi profesor obratem mailuje.Ò Zastavujeme a up’j’me z pet
l‡hve vody. StÞ’brn‡ pavu‹ina. Evokace pom’jivosti. Chtžl bych Þ’ci nžco o Fr‡Ëu ár‡mkovi, ale rozmysl’m si to. Aleä fot’. Vych‡z’me
z lesa a ztr‡c’me orientaci a smžr. òhybnùm
manŽvrem se dr‡peme poìatou loukou von’c’
senem do prudkŽho kopce. MalŽ letiätž pro
vžtronž. Vyb’h‡ ätžkaj’c’ pes. Nikde nikdo.
22
Cesta k Vysokovu. Poledn’ pal‹ivŽ slunce, maìeme si nosy krŽmem na opalov‡n’. ãPžknej
sajrajt,Ò Þ’k‡ Jarda. PÞi pot‡pžn’ ve vodž to
dost toxicky pósob’ na ryby. Hm... Shodnž
uzn‡v‡me, ìe po stop‡ch Babi‹ky Boìeny
NžmcovŽ (i kdyì i tudy moìn‡ chodila k pan’
knžìnž na z‡mek) bychom opravdu neäli. Aleä
nadsazuje, ìe by neäel ani po stop‡ch Aloise
Jir‡ska. A hlavnž uì vóbec ne po stop‡ch knžze Regnera HavlovickŽho z Jir‡skovy kroniky
U n‡s, dod‡v‡m tiäe. Jsem fakt dobrej, ìe to
v’m! U rozcestn’ku cyklostezky koordinujeme podle mapy smžr. Rezat‡ cedule oznamuje ãVjezd povolen vozidlóm JZD RozkoäÒ. PÞed
vesnic’ podŽl cesty stromy obsypanŽ zraj’c’mi tÞeänžmi. Aleä zvedne varovnž prst a prav’: ãNepijte nikdy na ovoce!Ò No jasnž, pou‹ka
z Rychlùch ä’pó! Jako bych ten obr‡zek mžl
pÞed o‹ima. Ale to uì se chyt‡ i Jarda a deklamuje: ã,A mnž pros’m jeätž zvl‡äé pól kila
tÞeän’ sem do chlebn’ku,Ô pÞeje si Jindra
Hojer. Neì pÞijdeme do t‡boÞiätž, bude pól
kilo pry‹.Ò
A potŽ spole‹nž odÞ’k‡v‡me Jindróv chybnù œkon: ã A te“ se kone‹nž dókladnž napiju!Ò
TÞeäËov‡ alej n‡m miz’ za z‡dy. Chv’li se
mot‡me Vysokovem, z vùäky mostu pliv‡me
na koleje tratž. Proj’ìd’ motor‡‹ek. Pliveme
na nžj o sto äest. Aleä plive i fot’. Pak œvaha, jak a kdy sko‹it z mostu nejlŽpe, aby motor‡k v p‡du hned i pÞejel tžlo. Jarda se snaì’ o vùpo‹et. Na kÞiìovatce dždek s b‡bou na
motorce. ãMoìn‡ prchaj pÞed faäouny! V N‡chodž uì je asi mazec,
uì to za‹alo,Ò Þ’k‡m
a snaì’m se zrychlit
krok. Mysl’m na PÞemu, kulomet d‡me na
sajtnu, jen aby to motorka uvezla. Kone‹nž opouät’me Vysokov
a jsme na hlavn’ silnici k N‡chodu. Po chv’l i podle svaìuj’c’ch se
str‡n’ a zbytku les’ka
u silnice odhadujeme
m’sto, kde ãjsme s PÞemou vyÞ’dili tankÒ
(bod 14).
23
Shodnž ukazujeme na ide‡ln’ stanoviätž,
na homoli, kde bychom zamaskovali kulomet.
Ostatnž jiì je tu pomn’‹ek padlùm za c’saÞe
a vlast v roce 1866. Used‡me do tr‡vy, kolem
proj’ìdžj’ osobn’ auta, velkŽ kamiony plnŽ
tžìkŽho n‡kladu do Polska a z Polska. Tank
s eses‡kama zat’m nen’ vidžt. Vytahuji Zbabžlce. Jarda fot’ a j‡ za‹’n‡m ‹’st:
ãCo chceä džlat?Ò zeptal jsem se.
ãVyt‡hneme maäinkvŽr na Homoli a po‹k‡me
si na nž.Ò
ãMysl’ä, ìe eätž pojedou?Ò
ãSe uvid’.Ò
PÞema vyt‡hl roletu s prudkùm zahÞmžn’m
nahoru. [...] PÞema rozsv’til kalnou ì‡rovku
u stropu.
[...]
PÞeklopili jsme bednu a j‡ uìasl. Pod n’ st‡l
pe‹livž naleätžnù tžìkù arm‡dn’ kulomet na
ocelovùch kole‹k‡ch. Tlustù chladi‹ kolem
hlavnž se leskl a n‡levkovitŽ œst’ vypadalo
tiäe a nebezpe‹nž.
[...]
ãJak s t’m chceä l’zt na Homoli?Ò zeptal jsem
se.
ãPojedem,Ò Þekl PÞema a zmizel za rohem.
[...] PÞema se objevil a tla‹il Sko‹dopolovic
‹ervenou pžtistovku se sidecarem.
ãTo chceä d‡t do sajtk‡ru?Ò
ãSamo.Ò
[...]
Popadli jsme kulomet a zdvihli jsme ho do
sidecaru. Pod jeho t’hou
jsme se prohnuli. DovnitÞ
n‡s skoro strhl a sidecar se
naklonil k jednŽ stranž.
[...]
ãTak nasedat,Ò Þekl PÞema.
[...]
a pak naäl‡pl motocykl
a sko‹il do sedla.
[...]
äl‡pl na plyn. Zat‡‹ku na hlavn’ ulici jsme vzali
v plnŽm tempu a kulomet n‡s vyvaìoval.
Rovn‡ ulice se pÞed n‡mi zdvihala k Homoli za
áerpoËovou tov‡rnou, [...]. Drìel jsem se
PÞemy kolem pasu [...] Letžli jsme po dl‡ìdžn’,
kolem áerpoËovy tov‡rny, kolem posledn’ch
roztrouäenùch vilek a po silnici nahoru k lesu.
Oto‹il jsem hlavu a vidžl za sebou v œdol’
mžsto [...] s medovùmi vräky kopcó nad n’m.
PÞema zpomalil a zajel na poln’ cestu, kter‡
odbo‹ovala od silnice. Tam zastavil u kraje
lesa a slezli jsme s motocyklu. PÞed n‡ma se
t‡hl kus louky k asfaltce, svaìuj’c’ se strmž
k mžstu. A mžsto dole hoÞelo a róìovžlo
v posledn’ch paprsc’ch.
ãTady to postav’me,Ò Þekl PÞema. [...]
ãD‡me to do kÞov’ tady na okraj do lesa.Ò
OpÞeli jsme se o kulomet a dotla‹ili jsme ho
k lesu. Rostlo tam nžkolik l’skovùch keÞó
a mezi nž jsme ho postavili. Za keÞi byla mal‡
prohloubenina v zemi. PÞema um’stil kulomet
do pozice a odbžhl k motocyklu. Vyt‡hl ze
sidecaru dvž bedni‹ky s n‡bojovùmi p‡sy
24
a dovlekl je ke mnž do dol’ku. Sedli jsme si
ke kulometu a PÞema do nžj nžjak zadžlal p‡s
s n‡boji. Za keÞem uì byla skoro tma a mžl
jsem pocit jako na vùletž. Z d‡lky za mžstem
bylo slyäet stÞelbu.
[...]
ãZa chv’li jsou tu,Ò Þekl PÞema.
ãHm,Ò Þekl jsem. Za‹al jsem myslet na Irenu,
ale pÞipadala mi te“ hroznž nedóleìit‡. [...]
Ûvan’ tankó se pÞibl’ìilo a najednou se docela
dole na silnici objevil velkù ‹ernù st’n jako
obrovskù brouk, lezouc’ po pÞ’krŽ ‹ernoäedŽ
asfaltce rychle vzhóru.
ãTak pozor!Ò Þekl PÞema a sklonil se nad
drìadla kulometu. PÞitiskl jsem se k zemi
a pozdvihl jsem p‡s s n‡boji. C’til jsem jejich
dlouh‡ chladn‡ tžla mezi prsty. [...] PÞema
vedle mž sedžl jako socha a sledoval
kulometem pÞij’ìdžj’c’ tank. Byl uì docela
bl’zko a vidžl jsem, ìe je obalen eses‡ky.
Väude na panc’Þi, na vžìi, vepÞedu pod
džlem, väude byli nalepen’, ovžäen’ automaty
a handgran‡ty, a uj’ìdžli setmžlou krajinou
k z‡padu. P‡sy tanku hlomozily po asfaltu
a motor uvnitÞ monot—nnž Þval.
ãJedem!Ò Þekl PÞema. [...] Z n‡levky zaälehaly
plameny do äera a v okamìiku n‡s obklopil
‹pavù oblak lehkŽho dùmu. Mezi prsty mi
klouzaly n‡boje, upÞel jsem o‹i na silnici
a vidžl jsem, jak s tanku padaj’ stÞemhlav
tžla na zem, a pak se tank najednou naklonil.
Nžkolik postav sesko‹ilo s roztaìenùma
rukama na väechny strany. Tank se naklonil
jeätž v’c a pÞekotil se pÞes okraj silnice
s n‡spu doló a za‹al se pÞevracet po svahu
do œdol’. Jeho motory se rozeÞvaly napr‡zdno
a pak zmlkly. Temnù obrovskù st’n zmizel
nepravidelnùmi skoky ve tmž propasti. Pod
n‡mi na silnici se plazilo nžkolik postav.
Obr‡til jsem se po druhŽm tanku. Ten se
zastavil a na dvž strany s nžho seskakovali
voj‡ci. Byl asi v polovinž svahu a nebylo ho
25
dobÞe vidžt, jen jeho ‹ernou, hranatou
siluetu. Na vžìi se objevily z‡blesky a nad
naäima hlavama fi‹ely kulky a tÞ’ätily kmeny
stromó za n‡ma. PÞitiskl jsem se na zem.
Tank chv’li stÞ’lel a pak pÞestal.
ãJedem!Ò Þekl PÞema, vzty‹il se a popadl
drìadla kulometu. Uchopil jsem p‡s. Na silnici
se opžt rozhu‹el motor naplno. PÞema stiskl
spouäé a z naäeho kulometu za‹ly älehat
plameny. Oslepily mž a tank mi na okamìik
zmizel v jejich clonž. A vtom se ozvala
ohluäuj’c’ exploze a na silnici se rozsv’tilo
jasnŽ svžtlo. Vzduchem hv’zdaly tžìkŽ kusy.
Tank se n‡m pÞed o‹ima roztrhl a za‹al hoÞet.
PÞema pÞestal stÞ’let. V tichu se zezdola od
silnice ozval slabž motor n‡kladn’ho auta.
ãCo je?Ò Þekl PÞema. ãTohle sme my pÞeci ÐÒ
ãNevim,Ò Þekl jsem. Hledžli jsme do
houstnouc’ tmy, proäleh‡vanŽ plameny
hoÞ’c’ho tanku.
Rozezn‡val jsem ‹ernù st’n auta, kterŽ se
k nžmu rychle bl’ìilo. Pak se ozvaly vùstÞely
a auto zastavilo. Za‹aly se z nžho sypat temnŽ
siluety nžjakùch voj‡kó.
ãHiml!Ò Þekl PÞema. ãTo sou ÐÒ
ãRus‡ci,Ò Þekl jsem.
(Zbabžlci, ‰eskoslovenskù spisovatel, s. 291Ð295.)
Do‹etl jsem a zavÞel knihu. Chv’le ticha, kluci jeätž pozorovali silnici, v o‹’ch zbytky
dùmu ze stÞelnŽho prachu. ãKurËajs, to byla
ale äupa!Ò Þekl Jarda a hÞbetem ruky si otÞel
vyprahl‡ œsta. Aleä cvi‹nž nam’Þil a zm‡‹kl
spouäé fotoapar‡tu proti odzdola tžìce se
vlekouc’mu kamionu. Sb’h‡me z homole na
levou krajnici silnice. Velkù modrù ukazatel, ‹ervenŽ äipky. Hradec Kr‡lovŽ Ð N‡chod
na druhou stranu. Pokra‹ujeme, sestupujeme
do kotliny mžsta k ceduli N‡chod.
J’t pžäky, putovat od jednoho m’sta ud‡losti k m’stu druhŽmu, chodit ulicemi, po
kterùch kdysi chodil Josef ákvoreckù a jeho
rom‡nov’ hrdinovŽ, znamen‡ alespoË na chv’l i ì’t v tom samŽm rytmu. Ustrnout v pozvolnosti m’stn’ho ‹asu a vzd‡lenostech bl’ì’c’ch se velikosti dlanž. Uvždomit si detail,
malichernost. C’tit pach Metuje, dlaìby ulice, svžìest zelenž z‡meckŽho parku. Zpomalit v pohybu ruky, p’ä’c’ inkoustovùm perem
po pap’Þe. Tak lze sn‡ze pochopit autora,
a tÞeba taky skrze jedinou vžtu z dopisu
Marii: ãUì jsem zase v N‡chodž a N‡chod je
pr‡zdnù a pustù a ciz’.Ò 11
St‡le pal‹ivŽ slunce vysoko nad hlavou.
Bùval‡ a uì zlikvidovan‡ hospoda Na Ryb‡rnž. Znovu rozkl‡d‡me mapu. Na druhŽ stranž
hlavn’ silnice rozlehl‡ a elegantn’ budova
BartoËovy pÞ‡delny na bavlnu. Tady nžkde
ãleìela hl’dka na tr‡vn’ku pÞed BartoËovou
tov‡rnouÒ (bod 19). Aleä
ulŽh‡ na tr‡vn’k, fotoapar‡t si pÞesune pÞed
sebe do pohotovostn’ polohy. Kontroluje digit‡ln’ ‹as s ‹asem na mobiln’m
26
telefonu. Na vteÞinu.
T‡hneme d‡l k centru. M’j’me dvž docela hezkŽ holky v minisukn’ch. Okamìitž
Þe‹i o Irenž. Jak‡ m‡
Ëadra, œsta, o‹i. H‡d‡me se, kde m‡ na
tžle nejheb‹’ kóìi.
VnitÞn’ strana stehen aì skoro nahoÞe? Potk‡me ji vóbec? Po ‰eskoskalickŽ doleva. Budova poäty. Domy s pró‹el’mi a fas‡dami
svžd‹’c’mi o lepä’ch ‹asech prvn’ republiky. Zabo‹ujeme do kr‡tkŽ ulice s n‡zvem áafr‡nice. Po obou stran‡ch zpustoäenŽ domy.
Okna namnoze zatlu‹en‡ prkny, jin‡ zazdžn‡. Notnž prùskan‡ om’tka. NžkterŽ domy jsou zpola vybouranŽ,
rozebranŽ na cihly a dÞevo. Cik‡nskŽ džti kopou m’‹em do zdi,
v temnŽm vchodu domu stoj’ nete‹nž vùrostci. Ml‹ky n‡s pozoruj’, s rukama zaloìenùma na hrudi,
opÞeni o veÞeje. ‰elisti drt’ ìvùka‹ku, ‹ernŽ vlasy na‹esanŽ dozadu, na krku zlatŽ Þet’zky. Nžkde
z hlubin domu faleänž zn’ saxofon. ‰tyÞi pžt t—nó znovu a znovu.
U provizorn’ho äpalku ät’pe sekerou svalnatù chlap’k hrom‡dku
dÞ’v’ z boura‹ek. V kaìdŽm n‡pÞahu se ostÞ’ sekery zlovžstnž zablùskne ve slunci. Na konci œzkŽ
uli‹ky napÞ’‹ dva stoly, za nimi sed’ trojice
starùch cik‡nó v b’lùch n‡tžln’c’ch a v klobouc’ch. Posp‡vaj’? M’stn’ Bronx. Aleä nastavuje foé‡k, jdeme! Uli‹ka je pro n‡s dóleìit‡ Ð ãtudy ut’kal P‡pen pÞed letadlemÒ
(bod 20).
Pozdrav’me trojici u stolu a proch‡z’me
n’zkùm klenutùm kamennùm viaduktem pod
trat’. Na druhŽ stranž used‡m na schody.
‰tu:
Najednou se rozeÞval zas nžjakù motor
a väichni strnuli. A pak se z ni‹eho nic n’zko
nad n‡ma pÞehnalo letadlo. Vidžl jsem, jak
lidi padaj’ na zem. St’n letadla se mihl pÞes
louku a zmizel ve slunci, ale Þev bylo slyäet d‡l.
27
ãKuci, do lesa!Ò vykÞikl rychle Benno,
vyäkr‡bal se na mez a za‹al ut’kat k lesu.
Ûev motoru pÞestal sl‡bnout a za‹al zas s’lit.
Letadlo se vracelo, ale nebylo ho vidžt,
protoìe bylo ve slunci.
ãBenno, lehni si!Ò zaÞval jsem za n’m. Ale
stejnž mž neslyäel. Valil se rychle do str‡nž
k n’zkŽmu lesu nahoÞe, ke kterŽmu p‡dili
lidi ze väech stran. Motor se rozeÞval naplno
a s’lil. Sek jsem sebou pod mez a Harùk
a doktor Bohadlo vedle mž. R‡mus
vykulminoval a z nžho zaätžkaly dlouze
kulomety. Slyäel jsem kr‡tkŽ suchŽ œdery
nžkde nabl’zku. Kulky se zarùvaly do zemž.
Pak se motor n‡hle opžt ztiäil a letadlo
zmizelo za zd’. Vysko‹il jsem a povžsil jsem
se na ze“. ZahlŽdl jsem jeätž nžmeckou
stiha‹ku letžt rychle n’zko nad mžstem.
(S. 266.)
Kdyì do‹’t‡m posledn’ vžtu, je slyäet motor
a na nebi se objevuje malŽ dvoum’stnŽ sportovn’ letadlo. NeuvžÞiteln‡ kulisa! Letiätž
u Vysokova, bleskne mi hlavou, ale projistotu p‡tr‡m po palubn’ch zbran’ch. Zav’r‡m
knihu, proch‡z’me zpžt vlhkùm viaduktem,
znovu uctivž pozdrav’me trojici u stolu.
ãNovin‡Þi?Ò Þekne nahlas ten nalevo, zaklon’ se a posune si klobouk do tùla.
ãTak trochu,Ò pÞipouät’m.
ãZ Prahy?Ò a zaklon’ se na ìidli jeätž v’ce
dozadu.
ãDžl‡me report‡ì z druhŽ svžtovŽ v‡lky
o boj’ch v N‡chodž,Ò
doplËuje Aleä a vùznamnž ukazuje na
svój fotoapar‡t.
ãTak to jo. To mžn’ situaci,Ò souhlas’
cik‡n.
ãM‡te tady takovŽ
zaj’mavŽ bydlen’. Skoro idylickù Ð jste skoro v centru mžsta a t‡mhle t’m tunùlkem jste
zase hned v pÞ’rodž. A ten klid...Ò mžn’m tŽma hovoru.
ãNa hovno, pane, na hovno bydlen’! Pod’vejte kolem! Väechno rozsekanù! Na hovno.
Vzduch zkaìenej, pr‡ce ì‡dn‡, dÞevo na topen’ nen’. Na hovno, pane!Ò odpov’d‡ cik‡n
a vrac’ se se ìidli‹kou zpžt, tentokr‡t do
pÞedklonu.
ãJ‡ m‡m vafky,Ò prav’ ten vedle. ãAle taky
na hovno! To tam napiäte! Vafky a na hovno!Ò
Pokr‹’me rameny. Jdeme zpžt na hlavn’.
Vùrostci st‡le zevluj’ u domu. Saxofon nen’
slyäet, chlap se sekerou odn‡ä’ naät’panŽ
dÞevo. Pohozen‡ sekera leì’ opod‡l. Podle mapy KomenskŽho, na cedul’ch Tyräovou pokra‹ujeme d‡l. Na rohu Smolovy ulice u obchodu s chovatelskùmi potÞebami used‡me na
obrubu domu. Vytahuji knihu Ð ãzde zastÞel i l i
pan’ doktorovou V‡clav’kovouÒ (v knize väak
pan’ doktorovou Vaä‡kovou; bod 18).
28
Proäli jsme rychle pod
viaduktem. Na slunci
pÞed n‡mi se za‹ernal
dav lid’. Tla‹ili se kolem
nž‹eho. Nžkdo nelidsky
zaÞval, aì mi opravdu
pÞebžhl mr‡z po z‡dech.
A zase. DlouhŽ,
nekone‹nŽ ìenskŽ
sku‹en’, kterŽ po chvilce
hroznŽho napžt’ trochu ochablo a zas se
opakovalo a zas pÞech‡zelo v polozv’Þec’
chrapot. Udžlalo se mi tžìko od ìaludku.
PÞim‡‹kli jsme se zezadu na dav.
ãCo je? Nžkdo je ranžnej?Ò zeptal se kluk.
Chlap stoj’c’ pÞed n‡mi se k n‡m v‡ìnž
oto‹il.
ãŇk‡ pani.Ò
ãNev’te kdo?Ò zeptal jsem se.
ãNev’m.Ò
[É]
ãTo je pani pana doktora Vaä‡ka.Ò
ãCo?Ò vykÞikl jsem a zatmžlo se mi pÞed
o‹ima.
ãJo. Mlad‡ pani doktorov‡ Vaä‡kov‡,Ò
Þekl nžjakù hlas zepÞedu.
[...]
[...] hledžl jsem tiäe na pan’ doktorovou.
Uì nekÞi‹ela, jen s’pala a mžla tv‡Þ
staìenou bolest’. Åadra pod tenkùmi
äaty se prudce a äkubavž zdv’hala
a ona byla poÞ‡d mlad‡ a hezk‡.
Chud‡k pan’ doktorov‡. D’val se na ni,
jak trp’, a väechno kolem se ztratilo a j‡ ji
vidžl v b’lùch äatech se sakurama, jak se zub’
tou pžknou pusou nad ä‡lkem k‡vy a blùsk‡
po mnž hezkùma o‹ima za tžch sobotn’ch
ve‹eró v sokolovnž, jak na sebe džl‡me äauy
a ob‹as spolu promluv’me jakoby nic o v‡lce,
o nouzi o potraviny, nebo vypravuju
polohlasem nžjakou politickou anekdotu
a celù stól m‡ hlavy sestr‹enŽ a j‡ c’t’m jej’
teplù obli‹ej bl’zko mž a z‡jem v jej’ch o‹’ch,
kterŽ jsou upÞenŽ na mž, vóbec ne o tu
anekdotu, ale o jinŽ vžci, vidžl jsem ji, jak
mžla radost, ìe jsem na ni džlal ty äauy, byla
asi o pžt let starä’ neì j‡ a pan doktor Vaä‡k
asi o pžtadvacet, a jistž by se mnou nic
29
nemžla, kdyby pÞiälo co k ‹emu, ale byla
hezk‡ a mžla mž r‡da, a kdyì jsme se lou‹ili,
tak jsem j’ l’bal ruku a c’til jsem, jak mi ji
pÞitiskla na œsta, a jednou, kdyì byla tma
a jej’ manìel se lou‹il s moj’ m‡ti, obr‡tila
tu ruku dlan’ vzhóru, a jak jsem ji pol’bil,
chytla mž za ‹um‡k a stiskla mi ho, aì se mi
zajiskÞilo v o‹’ch, ale hned se po mnž rozlilo
blaho, ìe mi to udžlala, a koukal jsem za n’
pak, jak nasedala do auta s manìelem, a vidžl
jsem, ìe jeätž za sklem mali‹ko zam‡vala,
a ve tmž se zabžlal jej’ œsmžv a mój otec
divoce zam‡val, protoìe si myslel, ìe to
patÞ’ väem, ale j‡ vždžl, ìe to je jen pro
mž, a äel jsem pak vedle naäich domó
a mžl jsem v sobž prima pocit a tu noc
jsem vóbec nemyslel na Irenu, ale jen na
pan’ doktorovou Vaä‡kovou, myslel jsem
na ni a te“ tu leìela, zrovna tak hezk‡
jako tenkr‡t, a bylo po väem, jej’ hezk‡
pusa byla staìena do bolestnŽho oblouku
a dole pod bÞ’äkem se z n’ valila krev, na
chodn’ku se ve slunci leskla ‹erven‡ kaluì
a neälo to nijak zastavit. Zad’val jsem se
na ten jej’ obli‹ej a do o‹’ mi opravdu
stouply slzy.
(S. 268.)
Do‹etl jsem. DlouhŽ ticho, jen z nebe je
slyäet motor malŽho sportovn’ho letadŽlka, krouì’c’ho nad hlavami. Jarda zadumanž hled’ na chodn’k.
ãAle p‡novŽ, pozor!Ò prav’m.
V póvodn’m strojopise Zbabžlcó se pan’
doktorov‡ jmenuje V‡clav’kov‡. Ve vydanŽ
knize se väak uì jmenuje Vaä‡kov‡. Pro‹ bylo jmŽno zmžnžno, v’ nejlŽpe s‡m autor. Ale
mal‡ spekulace Ð v dobž, kdy ákvoreckù Zbabžlce psal, byla jeho platonickou ãfemme fataleÒ ãta nezn‡m‡ holka, kterou potk‡m v PrazeÒ, spoluìa‹ka ze studia filozofie Marie átichov‡. (Ostatnž od roku 1948 aì do roku 1956
j’ napsal des’tky dopisó.) V prosinci roku
1949 se Marie provdala za jejich spoluì‡ka
30
z FilozofickŽ fakulty ‰estm’ra Vaä‡ka.
ákvoreckù jejich manìelstv’ akceptoval,
ale na vz‡jemnŽm dóvžrnŽm, byé skute‹nž jen pÞ‡telskŽm vztahu se mezi
Josefem a Mari’ nic nezmžnilo. Moìn‡
si ale ákvoreckù vymyslel malou lest,
patÞ’c’ do jeho ãoblasti pomstychtivùch
snóÒ. Nam’sto doktorovŽ V‡clav’kovŽ
leì’ nakonec ve Zbabžlc’ch na chodn’ku
doktorov‡ Vaä‡kov‡. Um’r‡ tak mlad‡
ìena, um’r‡ ale jen svùm jmŽnem ãVaä‡kov‡Ò, aby toto jmŽno zmizelo ze svžta
nadobro. Marie tak je znovu voln‡, svobodn‡. (Ale i opak móìe bùt pravdou.
ãMoìn‡ ìe mž chtžl sp’ä za väechno potrestat, jako se mž zbavit,Ò smžje se tomu dnes Marie átichov‡.)
Ostatnž oproti póvodn’mu strojopisu
zmžnil ákvoreckù mnoh‡ jmŽna i n‡zvy
mžst. Z Pavla ãP‡penaÒ Bayerleho je
Benno M‡nes, z Vladim’ra ãJoydyÒ áilh‡nka je Fonda, z Hannie Lucie, z vù‹epn’ho B‡rty vù‹epn’ Wintr. Z N‡choda je nakonec Kostelec, z Hronova
Chodov atd.
ãHm, to je zaj’mavùÒ Þ’k‡ Aleä. Nev’m, jestli t’m m’n’ protžjä’ finan‹n’
œÞad s vùvžskou o z‡loh‡ch dan’. P‡r
lokó z l‡hve vody, jdeme o kousek d‡l,
nalevo uhùb‡me do m’rnŽho svahu Podžbradovy ulice. Budeme tady hledat
ãZdeËkóv dómÒ (bod 13) s malùm tmavùm pokoj’kem.
31
‰EKçNê NA POHOVCE
ZdeËkóv domek, kde mžl v pron‡jmu pokoj’k, m‡ bùt malù, ìlutù
a pÞ’zemn’. Zat’m ale jen z‡stavba patrovùch domó. Na rohu restaurace Vatik‡n. ‰ert v’, kdo a co
tam vaÞ’. Zvolna stoup‡me ulic’, aì po levŽ
stranž kone‹nž uvid’me nžkolik malùch pÞ’zemn’ch domkó. Dohadujeme se, kterù z nich
by to mohl bùt. Tenhle? No jasnž, ìlutžjä’ uì
bùt nemóìe! D‡l uì je stejnž jen Novù svžt.
Used‡m na z’dku, nalistuji str‡nku a ztiäenùm hlasem za‹’n‡m pomalu ‹’st:
Zastavili jsme se pÞed ìlutùm pÞ’zemn’m
domkem a Irena zazvonila. Bylo ticho, pak se
ozvaly äouravŽ kroky v pÞeds’ni a cvaknut’
z‡vory. Vr‡s‹it‡ b‡ba otevÞela dveÞe.
ãDobrù den,Ò Þekla sladce Irena.
ãDobrù poledne,Ò Þekla baba.
ãVr‡til se, pros’m, uì Zdenžk?Ò
ãNe,Ò pravila baba stru‹nž.
ãJeätž ne?Ò
ãNe.Ò
Irena chvili‹ku zav‡hala. Pak Þekla:
ãMohli bysme na nžj po‹kat?Ò
ãProsim, sle‹no,Ò Þekla baba
a ustoupila ze dveÞ’.
[...]
Irena otevÞela dveÞe nalevo
z chodby a veäli jsme do ZdeËkova
pokoje. ZavÞel jsem za sebou dveÞe
a osamžli jsme uvnitÞ. V pokoji bylo äero,
protoìe hnžd‡ roleta v oknž byla staìen‡
a tmavŽ, ìlutŽ svžtlo polŽvalo starom—dn’
n‡bytek tichem, ve kterŽm bzu‹ely mouchy.
U stžny proti oknu st‡la ìelezn‡ postel z hnždž
nalakovanùch trubek s mosaznùmi koulemi
na konc’ch a s vybledlùm pÞehozem pÞes
peÞinu. [...] Irena pÞeäla pokojem a sedla si na
pohovku. áel jsem za n’ a sedl jsem si vedle.
[...]
ãV’ä, Ireno?Ò Þekl jsem.
ãJ‡ vim,Ò Þekla. Pak jsem mluvil tiäeji.
ãIreno, j‡ od tebe nechci nic, vžÞ mi, nic
äpatnùho, ale j‡ tž straänž miluju a nemóìu
za to a hroznž po tobž touìim a nev’ä, jak
bych byl äéastnej, dybys jen troäku mohla
bejt se mnou.Ò
Vidžl jsem, ìe se j’ o‹i naplËuj’ nž‹’m, co
32
vypad‡ jako smutek a soucit,
ale vždžl jsem, co to je. Byl
to rajc. Lichotilo j’ to a v tŽ
chv’li uì mu byla docela
elegantnž nevžrn‡. Hroznž
jsem ji za to miloval.
ãIreno!Ò Þekl jsem äkemravž.
Usm‡la se nejistž.
ãNo?Ò Þekla velmi tiäe.
Te“ pÞiäla m‡ chv’le. PÞit‡hl jsem ji lehce
k sobž. Nebr‡nila se, jen se mi upÞenž d’vala
do o‹’. Pak jsem se k n’ naklonil a l’bnul jsem
ji. Vidžl jsem, ìe zavÞela o‹i. Uì byla v tom.
Objal jsem ji a dlouho jsem j’ cucal tu jej’
milostnou pusu, ale za chvilku se za‹ala cukat
a odstr‹ila mž. Usm‡la se provinile.
ãTak to bychom mžli,Ò Þekla.
Civžl jsem na ni oddanž a zamilovanž.
Jenìe tentokr‡t jsem byl opravdu oddanù
a zamilovanù.
ãIreno,Ò zachraptžl jsem.
ãUì dost,Ò Þekla.
ãAle Ireno.Ò
ãUì dost,Ò Þekla. ãPoj“ si lehnout vedle mž.Ò
PÞisunul jsem se k n’ a lehli jsme si na kanape
vedle sebe.
ãDej mi ruku,Ò Þekla. Podal jsem j’ ruku a ona
mž za ni chytla a drìela mž za ni.
ãSeä trochu äéastnej?Ò zeptala se.
ãSem, Ireno.Ò
ãTo mus’ä,Ò Þekla.
Miloval jsem ji hroznž. Miloval jsem ji hroznž.
ãIreno,Ò Þekl jsem. ãJ‡ ÐÒ
ãNo copak?Ò
ãJ‡ bych ti chtžl nžco hezkŽho Þ’ct, ale nevim
co.Ò
ãTak ml‹, Danny, a leì vedle mž. Nemus’ä nic
Þikat.Ò
Ml‹el jsem. Leìeli jsme vedle sebe a v m’stnosti
bylo hnždoìlutŽ äero a kolem lustru na
stropž se honily mouchy. Slyäel jsem Irenino
oddychov‡n’ a vidžl jsem jej’ Ëadra, jak se
zdvihaj’ a klesaj’. Miloval jsem ji a chtžl jsem
ji na nž s‡hnout, ale nemohl jsem to udžlat.
Mouchy bzu‹ely a bylo ticho, jenom hodiny
odnžkud tikaly. Pomalu jsem si to rovnal
v hlavž. Leìel jsem vedle Ireny a myslel jsem
na ni, na jej’ pusu a na jej’ tepl‡ ramena a na
ten pocit bùt s n’, mouchy bzu‹ely a pak se mi
najednou zd‡lo, ìe Irena oddychuje pravidelnž,
pod’val jsem se a vidžl jsem, ìe m‡ zavÞenŽ
o‹i a pusu pootevÞenou a v n’ malŽ lesklŽ
svžtùlko, a vždžl jsem, ìe asi usnula, byla asi
unaven‡ po tŽ noci, leìel jsem bez pohnut’,
abych ji neprobudil, koukal jsem na jej’
obli‹ej, sladkù ve sp‡nku, a na Ëadra pod
zelenž pruhovanou l‡tkou a bÞ’äko a kl’n
a op‡lenŽ nohy, a jak jsem se d’val, zas ke
mnž pÞich‡zely myälenky, a j‡ jsem myslel
na ni, na Irenu, a na to, jak to bude d‡l.
Myslel jsem, ìe tÞeba Zdenžk opravdu padnul.
Pak jsem myslel, ìe sladkou Irenku budu m’t
te“ j‡ [...] zastav’ pÞede dveÞma a zazvon’,
pójdu j’ otevÞ’t v ìupanu, pust’m ji dovnitÞ,
Irena si sund‡ pl‡ätžnku a pak se posad’me
na pohovku a Irena mi bude Þ’kat, co džlala,
33
a pak ji l’bnu a ona zmlkne a zas ji l’bnu
a Irena mž obejme a poloì’me se vedle sebe
a Irena se ke mnž pÞitiskne, rozepnu j’ knofl’ky
u krku a poÞ‡d ji budu l’bat a pak si Irena
st‡hne sukni a väechno [ve strojopisu:
ãkalhotkyÒ] a j‡ taky a hroznž se budem l’bat
a pak budem spolu a budu j’ Þ’kat mil‡‹ku, seä
sladk‡ Ð a pak budem vedle sebe leìet a pak
se Irena obl’kne a u‹eäe se pÞed zrcadlem
a j‡ se na ni budu d’vat a obl’knu se taky nebo
ji jen vyprovod’m ke dveÞ’m a pak budu s‡m
a myslet na ni [...] jak vyätuduju a vezmu si
Irenu, jak bude svatba, zn‡m’ jak budou Irenu
okukovat a budou m’t vztek, ìe jsem ulovil
takovou kr‡snou a sladkou d’vku a oni se
zat’m oìenili s bóhv’jakùma kr‡vama anebo
vóbec ne [...] a pak uì jsem vidžl, ìe jsem
v absurdnostech, vr‡til jsem se zase
k Ireninùm n‡vätžv‡m a k jej’m vlasóm
a Ëadróm, mžl jsem zavÞenŽ o‹i a tžìkou
hlavu, Irena pravidelnž dùchala vedle mž
a j‡ na ni myslel, pak se mi myälenky
zamotaly a j‡ jsem z œnavy upadl do
polosp‡nku a usnul taky.
Kdyì jsem se probudil, bylo uì v pokoji
skoro tma. Za roletou zhas’nalo ve‹ern’
slunce a pokoj byl tichù, ani mouchy uì
nebzu‹ely. Irena leìela vedle mž, levou
ruku mžla pod hlavou a obli‹ej oto‹enù ke
mnž, s o‹ima zavÞenùma a tmavùmi v’‹ky
a dvžma nžìnùmi póloblou‹ky sklopenùch
Þas. V pootevÞenŽ puse jsem vidžl dva b’lŽ
zoubky a zmocnila se mž velik‡ touha a l‡ska.
Irena si rozepnula l’me‹ek u äató, a jak se j’
äaty na Ëadrech trochu rozevÞely, bylo j’ vidžt
b’lou a jemnou kóìi na tžle. [Ve strojopisu
n‡sleduje äkrtnut‡ vžta: ãByla ke mnž
bokem pÞitisknut‡ a j‡ byl vzruäenù.
Oto‹il jsem se pomalu k n’.Ò] Obejmul jsem
ji a l’bnul jsem ji na ‹elo. PÞitulila se ke mnž
a objala mž pravou rukou. Ale o‹i mžla
zavÞenŽ. L’bnul jsem ji znovu na tv‡Þ
a zaäeptal jsem tiäe Ireno. PootevÞela o‹i
a pak se ke mnž prudce pÞitiskla. Zm‡‹kl
jsem ji v objet’ a chtžl jsem ji l’bnout na
pusu. Ale ona oto‹ila hlavu tak, ìe jsem
nemohl, jen mž silnž sevÞela rukama.
ãIreno,Ò Þekl jsem. Zase mž tiskla a za‹la
rychle a tiäe Þ’kat:
34
ãDanny, j‡ m‡m hroznej strach, ìe se mu
nžco stalo.Ò [...]
ãNemžj,Ò Þ’kal jsem a straänž jsem trpžl.
NeÞekla uì nic, jen jsem c’til, jak se chvžje.
Za‹al jsem ji hladit po hlavž a bru‹el jsem no,
no tak, Irenko, mil‡‹ku, a ona byla zticha
a najednou se tiäe rozvzlykala. Bru‹el jsem
d‡l, nepla‹, Irenko, no tak, mil‡‹ku, nepla‹,
ale ona be‹ela ‹’m d‡l t’m v’c s obli‹ejem
zaboÞenùm do opžradla pohovky, pÞitiskl
jsem ji silnžji k sobž a ona najednou oto‹ila
obli‹ej ke mnž, mžla ho vlhkù od slz
a z‹ervenalù, ale pÞ’äernž sladkù, a j‡ jsem
ji l’bnul na tu vlhkou tv‡Þ a pak znovu na nos
a na oko a zas na tv‡Þ a zas na druhŽ oko
a poÞ‡d jsem ji l’bal [ve strojopisu n‡sleduje
äkrtnutù odstavec: ãaì jsem se dostal
k puse a l’bnul jsem ji na pusu a vtom se
ona ke mnž pÞitiskla celùm tžlem a sevÞela
mž kolem krku, aì mž to zabolelo a pÞis‡la
se ke mnž a j‡ k n’, str‹ila mi jazyk do
pusy a pak j‡ j’ a l’bali jsme se hroznž
dlouho, uì jsme nemluvili. Bylo to hroznž
sladkŽ. Vzpomnžl jsem si na to, jak to
bylo pitomŽ s Mici i na ten Irenin polibek
v parku a nerozumžl jsem tomu, ìe se mi
to te“ tak l’b’, asi jsem se zmžnil, pak
jsem mžl chvilku strach, ìe jsem nžjak
zhloupl, ale jen na chvilku, a pak jsem
Irenu v‡änivž l’bal a byl jsem hroznž
vzruäenù, obj’mali jsme se a j‡ jsem leìel
na Irenž a c’til jsem jej’ bÞ’äko a jej’ pevn‡
stehna, jak se pode mnou hùbala a pak
jsem dostal sladkou kÞe‹ a c’til jsem, ìe
jsem mokrù, ale bylo mi sladce, džsnž
a pÞ’äernž, kousal jsem Irenu do pusy
a ona mž a c’til jsem v puse krev, tohle
vóbec nebylo pitomŽ, ale kr‡snŽ a sladkŽ,
tohle bylo väechno, vždžl jsem...Ò] a vždžl
jsem, ìe tohle teda je smysl ìivota, a chtžl
jsem v tom bùt hodnž a hodnž dlouho,
setmžlo se, byla uì œplnž tma a Irena poÞ‡d
chv’lemi vzdychala a leìeli jsme vedle sebe
v polotmž a j‡ jsem zoufale myslel na jej’ tžlo
a c’til jsem, jak je nesnesitelnž horkŽ a ìivŽ
a jak ho miluju, ale najednou ne uì jen pro tu
slast, protoìe tu mi stejnž odepÞela, ale pro
ten ìivot v nžm, pro to, ìe to byla Irena, i pro
tu jej’ tÞeba pitomou, ale ìivou a ìenskou
ztr‡penou duäi‹ku.
35
Pak, za dlouhou dobu, si Irena najednou sedla
a dala si ruce do vlasó. [...] Ml‹eli jsme.
Pak Irena Þekla:
ãUì pudem, Danny, ìe?Ò
ãJo,Ò Þekl jsem a pÞipadal jsem si blbù.
(S. 316, 326Ð329.)
Do‹etl jsem a uvidžl Jardovy o‹i, kterak jsou
rentgenovž upÞeny do okna ìlutŽho domku,
jak pe‹livž odez’r‡ imagin‡rn’ džj z äera
m’stnosti, kterù j‡ ode‹’t‡m z knihy.
ãNo, p‡novŽ,Ò Þ’k‡ Aleä, ãtak tomuhle Þ’k‡m milostn‡ scŽna. Klobouk doló, takhle uì
to dneska nikdo nenap’äe! Ani neum’. Oväem
ve skute‹nosti Ð j‡ bych z tù Irenky zeä’lel
nadobro.Ò
Chv’li se zase bav’me o Irenž. Velikost
Ëader a tak. Posazen’ a tvar zade‹ku.
Nohy samozÞejmž. ãAch jo.Ò Dohadujeme se, kudy a kam d‡l. Vedro. St’r‡me
pot. N‡chodskŽ koupaliätž Jir‡skova
kraje, plov‡rna zvan‡ tŽì ãJerichoÒ
(postaven‡ pÞed druhou svžtovou v‡lkou ze
ìidovskŽho kapit‡lu Ð odtud n‡zev) s chladivou próto‹nou vodou? Ur‹itž! To je taky dóleìitù! Jarda se pt‡ dvou klukó, co jdou proti
n‡m, kudy na koupaliätž. ãTudy,Ò uk‡ìe rukou
ten menä’, ale hned dopln’, ìe je stejnž zavÞenù, protoìe se opravuje. ãPaneboìe!Ò d‡v‡
si Aleä ruku na hlavu. ãJen aby z toho neudžlal nžjakej zbohatl’k akvapark pro delf’ny!Ò
Vidina restaurace na koupaliäti, kde ob‹as
hraje äestn‡cti‹lennù Velkù band Miloslava
Zachovala, i n‡dhernŽ pžäinky ve vùstÞihu
plavek Irenky, kterou se lze dobrat dalä’ch nev’danùch a sladkùch dobrodruìstv’, se r‡zem
rozplynula. J‡chyme, J‡chyme... tak o tomhle ti asi vypr‡vžt nebudeme. Ale kdov’?
36
IRENA (JçRINKA)
Hnždook‡, sladk‡ a nedosaìiteln‡ platonick‡ l‡ska
Irena, ákvoreckŽho spoluìa‹ka ze St‡tn’ho re‡lnŽho gymn‡zia v N‡chodž. Ve skute‹nosti se jmenuje Jaroslava
Fib’rov‡. Narodila se 29. srpna 1925 ‹eskùm
rodi‹óm v Uìhorodu na PodkarpatskŽ Rusi.
V Uìhorodu chodila do obecnŽ äkoly, pak
pÞeäla na primu do tamn’ho gymn‡zia. V roce 1938 byl jej’ otec (bùvalù ruskù legion‡Þ), vrchn’ zemždžlskù rada, pÞeloìen na
Okresn’ zemždžlskù œÞad do N‡choda. V N‡chodž tÞin‡ctilet‡ Jaroslava nastoupila do
tercie re‡lnŽho gymn‡zia. N‡chod a okoln’
krajinu si hned zamilovala. Byla sportovn’
typ, naäla si partu j’ podobnùch, starä’ch
spoluì‡kó z gymplu (džv‹ata v n’ byla ale
jen tÞi) a veäkerŽ volno tr‡vili v pÞ’rodž.
V zimž jezdili lyìovat do okoln’ch kopcó, na
Dobroäov, v lŽtž zlŽzali sk‡ly. Jaroslava (ãJ‡rinkaÒ Ð jak j’ pÞ‡telŽ Þ’kali) byla vskutku
ãd’vka mysteri—zn’ch skal na OstaäiÒ. Kr‡sn‡, ät’hl‡, op‡len‡. (ãMy jsme v tom N‡chodž
v tù dobž mžli n‡dhernù ìivot, my jsme o v‡lce prakticky nevždžli, jen ìe jsme potk‡vali
nžjakù nžmeckù voj‡kyÉ ale ti byli vesmžs
sluän’. Kdyì nebylo uhl’ ve äkole, tak jsme
mžli tÞeba v zimž dva mžs’ce volna. To znamen‡, j‡ byla s partou kaìdù den na lyì’ch.
Takìe to byla skoro idyla,Ò Þekla mi v lednu
2007.)
V kvintž väak byla ãtot‡lnž nasazenaÒ na
poätu. Dóvodem byla ‹tyÞka z matematiky
a tÞ’dn’ u‹itel pokÞivenŽho charakteru, kterŽ ì‡ky se äpatnùm prospžchem (byé jen
z jednoho pÞedmžtu) takto pÞednostnž ãdoporu‹ovalÒ na nucenŽ pr‡ce. D’ky otcovž protekci väak Jaroslava skon‹ila na pól roku za
pÞep‡ìkou na m’stn’ poätž. Na poätž se takŽ
ãsezn‡milaÒ se svùm budouc’m manìelem.
V ãMetaluÒ tot‡lnž nasazenù student medic’ny Vladim’r Vojt’äek chodil na poätu telefonovat rodi‹óm. (ãJ‡ to odposlouch‡vala, no
co jsme tam jako holky mžly džlat, abychom
se nenudily. Chtžl se seznamovat, zval mž na
rande, ale j‡ chodila v tù dobž s mladùm horolezcem, tak co bych chodila s frajerem
z Prahy.Ò) Aì po v‡lce jej zcela n‡hodnž potk‡ v Praze. (ãBydlela jsem v podn‡jmu, jednou jsem äla do Divadla na Vinohradech
a m’jela ho v tžch vstupn’ch l’tac’ch dveÞ’ch.
37
‰u‹eli jsme na sebe, on Þekl: ç, sle‹na z poäty!Ò)
Mladùm horolezcem, se kterùm chodila
Jaroslava, byl Zdenžk Pechr. Byla to jej’ prvn’ l‡ska. Kupodivu takŽ Praì‡k tot‡lnž nasazenù v ãMetaluÒ. Citlivù Zdenžk patÞil do
party sportovcó, s Jaroslavou lezl po skal‡ch, chodili spolu po vùletech i jezdili na
lyì’ch. (Jeho ìivotn’ osud se naplnil v roce
1955. Jako tÞiatÞicetiletù ìenatù muì se v Praze z rodinnùch dóvodó obžsil.)
Hned po v‡lce dokon‹ila Jaroslava gymn‡zium (tÞi ro‹n’ky se prakticky zkomprimovaly do jednoho), odmaturovala a v roce 1946
odeäla do Prahy na Pr‡vnickou fakultu.
O dva roky mladä’ sestra ZdeËka studovala na obchodn’ akademii a pak zóstala v N‡chodž u rodi‹ó.
HOROLEZECKç BçSEÅ
Snad jednou väichni odejdou
Jinde si hledat sv‡ ätžst’
Pak se mnou zóstaneä a budeä taky mou
Svùm lanem budu tž jistit
Snad jednou väichni opust’ tž
A nebude uì karabin
Pro tebe moje rozmazlenŽ d’tž
Pak ‹lovžkem se stane st’n
Pak pozn‡ä jak tž miloval
ëe ani ‹as a chlast tu l‡sku nezav‡ly
Ûekni mi: Chop’ä se jeho lan
A pójdeä s n’m zlŽzat ty sk‡ly?
Po œnoru 1948
se Jaroslava Fib’rov‡ zœ‹astn’ protestn’ studentskŽ
demonstrace, pochodu na Praìskù
hrad. Vùsledkem
bylo jej’ vylou‹en’
ze studia na fakultž. V lednu 1949
s i bere za manìela MUDr. Vladim’ra Vojt’äka, budouc’ho docenta chirurgie.
Zóst‡v‡ v Praze, narod’ se j’ dvž dcery.
V roce 1940 vžnoval Josef ákvoreckù J‡rince Fib’rovŽ (Josefovi bylo 16 let a J‡rinka chodila o dva ro‹n’ky n’ìe) dedikac’ ãJ. F.Ò
(tedy J‡rince Fib’rovŽ) pod n‡zvem VteÞiny
inspirace vùËatky z jeho rozli‹nùch textó,
kterŽ mu pÞipadaly inspirativn’. O ‹tyÞi roky pozdžji hned dvž rukopisnŽ sb’rky b‡sn’
a pov’dek Ð Komplex mŽnžcennosti a Hvžzda nemravnosti, v roce 1945 jeätž œvahu
ãMysterium ìeny a pravdyÒ. I v roce 1946 je
u ákvoreckŽho pov’dky a jednŽ œvahy dedikace ãJFÒ.
PÞedchoz’ n‡zvy textó leccos nazna‹uj’.
Lze si domyslet, ìe prvotn’m impulsem byla
jistž terapeutick‡ touha vypsat se ze svŽ marnŽ pÞedstavivosti. Z d’v‹’ho subjektu ãJ‡rinkaÒ se zvolna rod’ liter‡rn’ postava ãIrenkaÒ.
ãJe-li to nesplnžnŽ, je to nejvùä inspirace
umžn’, ale ‹lovžka to vraìd’. Džl‡ to z nžho
38
umžlce a umžlec je ten, kdo ze väech nejm’Ë
um’ ì’t a ì’t ze väech nejv’c chce.Ò 12
JmŽno Irena zvolil ákvoreckù na z‡kladž
zvukovŽ podobnosti J‡rinka Ð Irenka, moìn‡
inspirov‡n i jmŽnem mladŽ póvabnŽ here‹ky
Ireny Ka‹’rkovŽ. Kr‡sn‡ ìena, tŽì ákvoreckùm platonicky milov‡na?
Jistž nen’ bez zaj’mavosti, ìe tyto ákvoreckŽho texty od nžho J‡rinka nikdy nedostala a ani j’ je nedal (vyjma Komplexu mŽnžcennosti, za kterù mu vy‹inila) pÞe‹’st.
ãJ‡ jsem sice vždžla, ìe Pep’k si nžco poÞ‡d
p’äe, ale pro‹ by si nepsal? J‡ jsem poprvŽ
od nžj ‹etla aì Zbabžlce, ale to jsem si je tenkr‡t koupila v knihkupectv’. Nebyla jsem
t’m nžjak uchv‡cen‡, dost si tam vymùälel,
ale to je jeho b‡snick‡ licence. Zato pro mŽho muìe byli Zbabžlci pÞekvapen’m. Vóbec
nevždžl, co si m‡ o tom myslet. A co bych mu
j‡ vysvžtlovala? Nechala jsem ho, aé si mysl’,
co chce,Ò Þekla mi Jaroslava Vojt’äkov‡.
(ãPo Zbabžlc’ch se mnou Irena pÞestala
mluvit, a‹koliv jsem v tŽ knize o n’ psal tak
kr‡snž, dokonce jsem narovnal jej’ nohy do
o.Ò)13
V N‡chodž v dobž v‡lky ve ‹tyÞic‡tùch letech byly v podstatž dvž vùraznžjä’ party
mladùch lid’. Jedna skupina sportovala, jezdila na hory a do skal, druh‡ se to‹ila kolem
jazzu. ã I v tžch krutùch ‹asech jsme mžli legraci: mžli jsme svŽ swingbandy a mžsto bylo plnŽ l’beznùch horolezkyË,Ò14 p’äe s‡m
ákvoreckù.
ãOn byl Pep’‹ek, my jsme mu tak Þ’kali,
sp’äe voyeur. U n‡s u sportovcó, ale i u toho
jazzu. Ale tolerovali jsme ho. Mž jako furt
zboìËoval. Byl hodnej, milej, sluänej, nepÞek‡ìel, ale neoplùval tou muìnou kr‡sou.
Norm‡lnž s n‡ma komunikoval, my holky ho
posluchaly, ale pak jsme ut’kaly za nžjakùm
klukem. Moìn‡ ìe z toho mžl i mindr‡ky. Na
sporty Pep’k nebyl vóbec. P‡rkr‡t jsme ho
tam na tu sk‡lu, na tu ,jedni‹kuÔ dot‡hli, jako kozu vyt‡hli. On tam byl p‡rkr‡t, ale sp’äe na ,‹umenduÔ a ne na ,lezenduÔ. Ale Pep’k
nebyl ani na ty kav‡rny. Pro nžj to byla jen
inspirace. Naopak do Port Arthuru jsem zase j‡ nechodila, mž to nebavilo, to mój sluch
nebral.Ò
Po v‡lce i pozdžji Josef ákvoreckù Jaroslavž ãIrenžÒ Vojt’äkovŽ nap’äe dopis. ãAle
j‡ nejsem psavec, j‡ jsem mu nepsala, jen ze
sluänosti odpovždžla. On to po mnž prù nemohl stejnž pÞe‹’st a j‡ zase po nžm. On totiì p’äe sp’äe doleva a j‡ zase doprava!Ò
39
DAGMAR (MARIE)
Druhou a jaksi ãn‡hradn’Ò d’vkou ãDannyhoÒ
byla ve Zbabžlc’ch Dagmar Dresslerov‡ (v jinùch knih‡ch jen Marie), ve skute‹nosti Marie Dyntarov‡.
Marie se s Dannym (Josefem) sezn‡mila,
kdyì j’ bylo äestn‡ct let. Tuhle angloamerickou pÞezd’vku väak ákvoreckù ve skute‹nosti nemžl. Spoluì‡ci mu Þ’kali zcela nejazzovž Pep’k, Joska. ãS jejich partou jsem se moc
nestùkala, byli starä’, ale samozÞejmž jsme
se znali. Setk‡vali jsme se na mejdanech, kde
hr‡la jejich kapela nebo se pouätžly desky
s Inkou Zem‡nkovou. Tancovat se smžlo za
protektor‡tu jen na‹erno,Ò15 vzpom’n‡ Marie
Dyntarov‡-Noskov‡ z N‡choda. ãJoska byl
hroznž hodnù kluk, vzorˇk, vóbec ne takovù jako Danny. Nikdy by neÞekl sprostŽ slovo, a pÞitom tÞeba Zbabžlci se jimi œplnž
hemì’. Byl zblblù do swingu a kvóli
Jarinž, kterou pÞejmenoval na Irenu, se
zaj’mal o horolezectv’.Ò
Jaroslava Fib’rov‡ a Marie Dyntarov‡
spolu nekamar‡dily. Kaìd‡ chodila do
jinŽho ro‹n’ku gymn‡zia, kaìd‡ mžla jinŽ z‡jmy a ákvoreckù mezi nimi tedy jen
ãpendlovalÒ.
Tehdy za v‡lky nosila Marie dlouhŽ
vlasy, byla blondùna s modrùma o‹ima
a o ctitele nemžla nouzi. S Josefem ákvoreckùm samozÞejmž nikdy nechodila, jen
TY DV• HOLKY Z KOSTELCE
Jako dva chr‡my v’ry dvoj’
ji prù ob‹as doDva andžlŽ nade mnou stoj’
provodil domó
A v o‹’ch skryto tajemstv’
nebo spolu pÞ’Co je to l‡ska a co je to hÞ’ch
leìitostnž tancovali.
Jsem nejistù a jsem jak sm’ch
ãNebyl to typ
Jenì rychle kmitne po tv‡Þ’ch
kluka, kterù by
Prchavù obraz v paranoji
se n‡m tenkr‡t
Hned odv‡ìnù a hned se boj’m
l’bil. J‡ jsem
tÞeba mžla r ‡ Jako dvž studny pitnŽ vody
da sport, on byl
Mž obklopuj’ svùmi svody
sportovn’ antiJsem mezi nima bezradnù
talent. Nechodila bych s n’m,
A tak si mysl’m ìe jim Þeknu
ani kdyby chtžl.
Svou pravdu a tou jim hlavy setnu
Mysl’m ale, ìe
Tys pro sudŽ a ty pro lichŽ dny!
namlouv‡n’ mu
nikdy neälo.Ò16 Za svŽho vyvolenŽho si Marie
vybrala svalovce Frantiäka Noska alias Frantu Ko‹andrleho, kterŽho si v roce 1951 v N‡chodž vzala.
40
SPLN•Nƒ PÛçNê
Ð USPOKOJENê SNU
S odkazem na Sigmunda Freuda17
analyzuje Josef ákvoreckù sv‡
džtsk‡ lŽta. Obklopen œzkostlivou pŽ‹’ se mu klukovsk‡ dobrodruìstv’ rozplynula v mat‹inùch obav‡ch
o jeho zdrav’. Trpžl z‡paly plic, antibiotika
v tŽ dobž jeätž nebyla. Dlouho jej œzkostliv‡
maminka opatrovnicky vodila za ruku do
obecnŽ äkoly i zpžt. Na hlavž pletenou ‹epici proti nastydnut’.
ãTžìkou nemoc’ jsem byl na Þadu pÞedpubert‡ln’ch let vyÞazen z norm‡ln’ho ìivota, a t’m v’c se mi velice l’bily d’vky.
Chorobnost mž väak plnila komplexem mŽnžcennosti a z umžn’ milovati vypžstoval
jsem si schopnost konverzace a korespondence. V obŽm jsem se vypracoval ke skute‹nŽmu mistrovstv’.Ò 18
Nebyl ì‡dnù feä‡k ani eleg‡n, ãnesmrdžl muìskùmÒ. Chodil v pumk‡ch, na ãp‡skovskŽ oble‹en’Ò ani pomyälen’. Katolicky vedenù ku mravnosti jistž mžl z‡brany. ãOn byl ne ,nemuìnejÔ, on byl ,nemoìnejÔ. ë‡dnej pÞ’klad chlapa, sp’äe takovej
vyslovenž intelektu‡ln’ typ. Pozorovatel,
div‡k. Pihovatej klukÉ Ale patn‡ctiletù
sedmn‡ctiletù holky koukaj, jak kluk vypad‡, a nŽ na to, ìe p’äe b‡sninky,Ò definovala ákvoreckŽho o mnoho let pozdžji jedna z jeho tehdejä’ch ãl‡sekÒ.
Jednou si v N‡chodž v prodejnž u nich v ulici kupuje desku Brunswick s nahr‡vkou kapely Chicka Webba. Uslyä’ jazzovŽ rytmy,
baterii saxofonó, a je rozhodnuto! P’d’ se po
swingovŽ hudbž, kter‡ jej rozechv’v‡, naplËuje touhou. Na saxofon mu bylo ale s ohledem na jeho zdrav’ a konstituci zak‡z‡no hr‡t.
41
Zóstane u pÞedstav a snó. On,
hraj’c’ par‡dn’ s—la na stÞ’bÞitž lesklù saxofon v jazzovŽ
kapele, kolem naslouchaj’c’
kr‡snŽ, svódnŽ ìeny a d’vky.
Barevn‡ svžtla baru, velkolepù styl. Pel skvžlŽho ìivota.
U‹’ se pilnž angli‹tinu. P’äe
d’vk‡m dlouhŽ dopisy, vznikaj’ prvn’ b‡snž, prozaickŽ œvahy a pov’dky. Psan’m komunikuje s okol’m, s‡m se sebou.
PÞedevä’m ale vìdy div‡k, tak
jako pozdžji v ãœnorovŽ nociÒ.
Za svŽ si bere z NepÞemoìitelnùch slova Williama Faulknera: ãTi, co mohou, ti to džlaj’. Ti, co nemohou a dost dlouho trp’, ìe nemohou, ti o tom
p’ä’.Ò
ãMil‡‹ku Marie,Ò p’äe 4. ledna 1951 v dopise z HoÞic v Podkrkonoä’ u‹itel Josef ákvoreckù Marii átichovŽ, ã[É] v’m to
‹’m d‡l v’c, ìe jseä ve mnž jen ty,
kdyì pÞed sebou vid’m väechny ty holky a nžkterù jsou
opravdu moc kr‡snù i chytrù
a i inteligentn’, a pÞeci si vóbec neum’m pomyslet, ìe bych si nžkterou
mohl vz’t a ì’t s n’. Velmi kr‡sn‡ je Nadžìda
Hol‡‹kov‡, kter‡ vypad‡ trochu jako dvoj‹e,
jenìe inteligentnžji, m‡ hustù tmavù vlasy
a pžknù tžlo (vidžl jsem ho v äortk‡ch) a nos’ nylonky a elegantn’ boty a b’lej norskej
svetr a kr‡sn‡ je Vlasta Kulh‡nkov‡ [É] nos’
elegantn’ kab‡t a m‡ hlubokù hlas. A bezva
42
a chytr‡ je Alena Witthausov‡, vedouc’ pžveckùho krouìku, co hodnž ‹etla a okÞikuje
tÞ’du slovy ,D‡my!Ô a mnoho jich je tady a na
celùm svžtž, ale Ty seä jedin‡, mil‡‹ku, jedin‡ pro mž ur‹en‡ a jenom s Tebou móìu ì’tÉÒ
Jak pÞesnž se vztahuj’ slova Bohumila
Hrabala na Josefa ákvoreckŽho: ãPo‹‡tek literatury je prostž milostn‡ korespondence,
protoìe kdyì pak vydrì’te tu milostnou korespondenci si ps‡t pro sebe, ne aby to bylo
hned publikovanù, kdyì to dovedete si ps‡t
pro sebe poÞ‡d a ten objekt sexu‡ln’ zamžnit
prostž pÞ’rodou jako takovou, ve svobodnŽm
zamžstn‡n’ i lidskùm milieu, kdyì dovedete
zamilovanùm zpósobem se d’vat kolem sebe
na väechny ty vrstvy a sloje toho lidskùho
ìivota, tam uì potom za‹’n‡ b‡sn’k. A ten za‹‡tek m‡me väichni spole‹nej, protoìe väichni jsme geni‡ln’, kdyì jsme zamilovan’.Ò 19
Josef ákvoreckù je väak ve vä’ po‹estnosti
zamilov‡n platonicky neust‡le. V roce 1958
se oìen’ se Zdenou Salivarovou a postupnž se
vypracuje k mistrovstv’ svžtovž uzn‡vanŽho
spisovatele. Kdyì v roce 2004 oslav’ v N‡chodž svŽ osmdes‡tŽ narozeniny, pÞijede mu
osobnž blahopÞ‡t i prezident ‹eskŽ republiky V‡clav Klaus, kterù o nžm prohl‡sil, ìe je
ãzcela vùjime‹nùm fenomŽnem ‹eskŽho kulturn’ho a spole‹enskŽho ìivota dvac‡tŽho
stolet’Ò.
SplnžnŽ pÞ‡n’, uspokojen’ snu?
ãZóst‡v‡m vžren svùm starùm
l‡sk‡m, protoìe väechny byly platonickŽÒ,20 sm’Þlivž
a odevzdanž p’äe pozdžji
Josef ákvoreckù.
ã[É] ale jak pÞibùvaj’ lŽta,
zjistil jsem divnou vžc, ìe
se mi po ni‹em nestùsk‡.
Vžci prostž za‹’naj’ a kon‹’, a stesk je asi vùrazem
nedospžlosti, nebo jeho
pÞedmžt je prostž nesplnitelnù. Prima sez—na byla prima sez—na,
ale uì nen’, a proto touìit
po n’ je zbyte‹nŽ.Ò 21
43
áçLEK BUKVICOVƒ KçVY
St’nem podŽl zdi proch‡z’me uli‹kami a vch‡z’me na tŽmžÞ lidupr‡zdnŽ
n‡mžst’ T. G. Masaryka.
Ospal‡ nuda, sobotn’ odpoledne jen kape, pot
se n‡m lep’ na tri‹ka. Nžco mž ät’pe do nosu,
nžjak‡ nezn‡m‡, ale pÞesto povždom‡ vónž.
Odkud ale? ëe by z protitankovŽho n‡spu?
Ale vìdyé uì tam od konce kvžtna 1945 pÞeci nen’! Zastavuji se, rozhl’ì’m se kolem.
PodivnŽ pÞeludy m‡men’. Pak, ruku pÞiloìenou u ucha, naslouch‡m do d‡li. ãHele, kluci,
nezd‡ se v‡m nžco, neslyä’te?Ò Jarda s A l e äem na chv’li zpozorn’. Pak Aleä rezolutnž
prohlaäuje: ãNezd‡. To ti hu‹’ v uä’ch jeätž
z toho kulometu.Ò Jenìe neì udžl‡ p‡r krokó vpÞed,
[É] najednou se
z d‡lky ozval divnù
r‡mus. Znžlo to jako
hr‹en’ mnoha kol
a pÞibliìovalo se to.
Ozvalo se nžjakŽ
ävih‡n’ bi‹em a pak
se v otvoru
protitankovŽho
n‡spu objevili dva
odÞen’ prŽrijn’ kon’ci
a za nimi bry‹ka
s Rus‡kem na kozl’ku. Rus‡k ävihal bi‹em nad
hlavou a zp’val, kon’ci p‡dili tryskem a kola
bry‹ky hr‹ela po dl‡ìdžn’. D’val jsem se na
Rus‡ka, pak se objevila druh‡ bry‹ka a pak uì
vyskakovaly jedna za druhou z protitankovŽ
pÞek‡ìky a valily se ulic’ pÞes n‡mžst’ na
z‡pad. Väechno se naplnilo jejich hr‹en’m
a ävih‡n’m dlouhùch bi‹ó. Drkotaly jedna za
druhou v pohyblivŽm p‡chnouc’m proces’,
v divokŽm œprku, s ‹ervenol’c’ma Rus‡kama,
vzn‡äej’c’ma se nad odÞenùmi zadky kon’,
zp’vaj’c’ma rus‡ckŽ p’snž. Lidi z chodn’kó na
to ‹umžli. Bry‹ky se Þ’tily ä’lenùm letem
a drobn’ kon’ci pohazovali hlavama. Jela jich
nekone‹n‡ Þada. Vzduch se naplnil jejich
z‡pachem, z‡pachem nžjakŽ tundry nebo
tajgy, a j‡ ho za‹al do sebe s‡t a koukal jsem
44
se po tžch oälehanùch tv‡Þ’ch a pÞipadalo mi
neuvžÞitelnŽ, ìe opravdu existuj’, tihle lidŽ,
kteÞ’ nevždžli nic o jazzu a asi ani o d’vk‡ch,
jen se valili s revolvery na zamaätžnùch
zadnic’ch, zarostl’, s lahvema vodky
v kalhotech, rozjaÞen’, opil’, v’tžzn’, nemysl’c’
na vžci, na kterŽ jsem myslel j‡, œplnž jin’ neì
j‡ a straänž ciz’, a pÞece pÞitaìliv’, obdivoval
jsem se jim, tak tohle byla Rud‡ arm‡da,
hnala se vpÞed, zapr‡äen‡, divok‡, bez
zastaven’, zpocen‡ barbarsk‡ jako SkythovŽÉ
(S. 335Ð336.)
Bylo 11. kvžtna 1945 a bylo po v‡lce. Den
pÞedt’m se zadn’ voj arm‡dy marä‡la Schšrnera na pÞedmžst’ N‡choda postavil na posledn’ odpor pÞedvojóm postupuj’c’ arm‡dy
marä‡la MalinovskŽho. Z‡hy bylo po boji.
ZbylŽ eses‡ky, kteÞ’ pÞeìili, sta‹ili zmasakrovat ‰eäi dÞ’ve, neì vjeli do mžsta RusovŽ.
Nakonec to bylo asi jedno.
Je äedes‡t jedna let potŽ a m’r. Na n‡mžst’ zaparkovanŽ klimatizovanŽ autobusy. Nžmci i RusovŽ.
Jako gigantickù magnet n‡s te“ pÞitahuje kav‡rna a restaurace hotelu U Ber‡nka.
Vch‡z’me. U dveÞ’ do kav‡rny mal‡ pamžtn’ deska:
ãDANNYHO KAVçRNA. Tato kav‡rna je pojmenov‡na
podle Dannyho SmiÞickŽho,
rom‡novŽho hrdiny spisovatele Josefa ákvoreckŽho.Ò
Ve‹er tu bude hr‡t m’stn’
Swing sextet s hostem Petrem KoÞ’nkem na kontrabas
a piano. NahlŽdneme, aväak
vejdeme do protžjä’ a taktŽì
v tuto hodinu lidupr‡zdnŽ
restaurace. Studenty z gymplu tu asi tžìko potk‡me.
Leda tak nžjakŽ podnikatele nad ãpracovn’m obždemÒ
s mobiln’mi telefony na stole pÞed sebou. Lepä’ spole‹nost.
45
Neì usedneme ke stolu u oken s vùhledem
na n‡mžst’, pÞichv‡taj’ r‡zem hned dva ‹’än’ci s j’deln’mi l’stky.
ãTo mžsto a lidi, co jsem znal, jsou v œplnùm rozkladu. [É] V sobotu byl jsem v Ber‡nku na plese Rubeny N‡chod, a tam taky
pusto, ani jedna zn‡m‡ tv‡Þ, totiì byly tam
zn‡mù tv‡Þe, ale straänž zest‡rlù, tžla zdeformovanù. Vidžl jsem Marii D. r‡no v kostele s tžhotnùm bÞichem, Jarmilu Kudelkovou,
tu hodin‡Þku, co chodila s dvoj‹atama, taky
tžhotnou a rovnžì s outžìkem ZdeËku Fib’rovou a ty väechny a mnoho jinejch tak lehkomyslnž skon‹ily mladej svój ìivot a zaÞazeny do n‡chodskŽ spole‹nosti, zapuätžnù do
n’ vä’m, ìe je z n’ nikdo nevytrhne, pÞipravujou se, aby byly matkama, a nepÞemùälej
na‹ a k ‹emu,Ò 22 popisuje ákvoreckù atmosfŽru mžsta po‹‡tku pades‡tùch let.
Objedn‡v‡me pivo a pokrmy pozdn’ho obžda. ObÞadnž jako monstranci pozdvihuji orosenou sklenici piva proti svžtlu äirokŽho
okna. Skrze ni si prohl’ì’m n‡mžst’. S pžnou
na stÞeäe nakl‡n’ se vžì kostela sv. VavÞince,
ochoz radnice vzl’n‡ k zlatavŽmu nebi. Pak
na dva loky vypiji celŽ n‡mžst’. N‡chodskù
Prim‡tor. Po j’dle p’äeme pozdrav ákvoreckŽmu do Kanady. D‡vno vybledlŽ barvy pohlednice n‡mžst’ VelkŽ Þ’jnovŽ revoluce ze
sedmdes‡tùch let, dvacet halŽÞó ve prospžch
cestovn’ho ruchu. K póvodn’ jiì nalepenŽ
tÞicetihalŽÞovŽ zn‡mce dolep’me jeätž dvž po
7,50 K‹.
ãVaäe dalä’ pÞ‡n’?Ò ukl‡n’ se ‹’än’k ve
snžhob’lŽ koäili s modÞe pruhovanou kravatou.
ãPros’m tÞikr‡t k‡vu,Ò objedn‡v‡m a upÞesËuji, ãbukvicovou, do skla!Ò
ãBukvicovou, bukvicovouÉ,Ò pÞeÞ’k‡v‡ si
nahlas a lov’ v pamžti z nab’dky k‡v mladi‹kù ‹’än’k.
ãTak bohuìel, bukvicovou nem‡me,Ò
kr‹’ rozpa‹itž rameny.
ãMohu väak p‡nóm
doporu‹it, je zde vùbornŽ espresso, espresso corretto s kapkou grappy, d‡le bych
p‡nóm doporu‹il latte macchiato, mocca nebo cappuccino italiano.Ò
Kdyì nen’ ‹erstv‡ bukvicov‡ k‡va, espresso pÞijde takŽ vhod.
Jarda plat’ œtratu za väechny. Aleä fot’
detail œ‹tenky i secesn’ kliky dveÞ’. Sch‡z’me doló po n‡mžst’ a zahùb‡me k radnici.
Proti n‡m jdou dvž mladi‹kŽ d’vky v opravdu sporùch, prósvitnùch äate‹k‡ch. Jedna
z nich se dokonce na Jardu usmžje. Jarda polkne napr‡zdno, trochu se zasn’: ã A jakŽ to
osvžìen’, kdyì ve‹er pÞijedu do kr‡snŽho
starŽho milŽho N‡choda a po‹nu se fl‡kati
ulicema, kde nen’ ani duäi‹ky z tžch starùch, P‡penovŽ nebo Celb’kovŽ nebo jinŽ
(duäi‹ky), a jenom œplnž novŽ džsnž mladŽ
holky, s kterùma m‡ä jenom trablyÉÒ 23
46
OSLAVA NA NçM•STê
U kamennŽ kaäny s tekouc’ vodou se zastav’me. Zde nžkde bylo malŽ
p—dium, kde hr‡l Danny
s kapelou na oslavž na po‹est v’tžzstv’ a konce v‡lky (bod 16). Na lavi‹ce ve st’nu nžko-
lika nevzrostlùch stromó se rozvaluj’ nam’sto Rus‡‹kó s met‡lama bezdomovci. Zarostl’,
potrhanŽ oble‹en’, jako by se probili vùchodn’ frontou aì sem. Chué v’tžzstv’ a stepi nahrazuje pachué krabicovŽho v’na. Vytahuji
knihu, Aleä sklop’ hlavu, cosi se zaujet’m
pozoruje na foé‡ku, nžco äéour‡ v nastaven’,
Jarda se st‡le zasnžnž op’r‡ o kaänu. ‰tu nahlas, aby i bezdomovci dobÞe slyäeli:
Kolem n‡s uì byl z‡stup p‡skó a kristùnek.
Starä’ lidi tu nebyli. [É] Vzal jsem saxofon
a zakroutil jsem dola“ova‹em. Pozornost
p‡skó a holek se soustÞedila na mž, pÞejel
jsem nžkolikr‡t po klapk‡ch nahoru a doló,
vyloudil jsem p‡r glissand a smearó a pak
jsem vyndal saxofon z pusy a usm‡l jsem se
na pžknou mladou
holku dole u p—dia.
Neznal jsem ji, ale
byla mi povždom‡.
Mžla na sobž
hladkŽ rudŽ äaty
k tžlu a to tžlo
mžla moc hezkŽ
a holkovskŽ. Usm‡la
se na mž taky a zóstala mi koukat do o‹’.
‰umžli jsme na sebe. Kdo to mohl bùt? [É]
Nevždžl jsem, jak se jmenuje, ale um’nil jsem
si, ìe si s n’ nžco za‹nu, jeätž neì odjedu do
Prahy. [É] HÞ‡la mž ta hezk‡ mlad‡ holka
u srdce. Byla to pÞ’ät’ nositelka toho, co my
jsme tu udžlali. Toho p‡skovstv’ a jazzu, toho
47
naäeho zpósobu ìivota. [É] za‹ali jsme ladit.
Dav pod p—diem zpozornžl. [É] A potom se
väechna srdce zastavila, n‡mžst’ kolem n‡s
ztichlo, povstali jsme jako pÞi pozdvihov‡n’,
nasadili jsme n‡stroje k hub‡m a do
slune‹n’ch paprskó a st’nu a do prostornŽho,
teplŽho, slavnostn’ho n‡mžst’ jsme spustili
odsek‡vanž a drze znžlku, kterou jsme
ukradli Casa Lomovóm, a Þvali jsme fortissimo,
aì se kr‡‹ej’c’ ob‹anŽ u kostela ohl’ìeli [É]
a pak jsme si sedli a hned jsme spustili
Cherokee, dav pod p—diem se pohnul
a v minutž byl beton pÞeplnžn pot‡pžj’c’mi
se p‡rky. Sedžl jsem
pohodlnž na ìidli
a rozhl’ìel jsem se po
nich a holk‡m vl‡ly
suknž a postavy p‡skó
s vycpanùmi rameny
se kym‡cely na slunci.
Bennova trumpeta
byla napÞaìena rovnž
nad tancuj’c’ a slunce
se tÞpytilo v jej’m korpusu, nad vlasatùma se
vytahoval a zatahoval Vencóv tromb—n jako
‹arodžjn‡ hólka boha jazzu a j‡ jsem jen
48
skromnž bzu‹el pod ostrùmi vùlevy Bennovy
trubky a bylo mi dobÞe. [É] A pak se najednou
dole u p—dia objevila Irena ve svžtle modrùch
äatech a usm‡la se na mž. Jej’ œsmžv mnž
projel celùm tžlem a zamrazil mž u srdce.
Houpala se póvabnž na svùch hezkùch noh‡ch
a drìela se daleko od tžla se ZdeËkem, kterù
se na mž pitomž äklebil a kl‡til se po betonu
jako slon. A Irenka byla v jeho n‡ru‹i. [É]
Nedalo se nic džlat. [É] Vstal jsem, pozdvihl
jsem slavnostnž saxofon a rozvzlykal jsem se
na po‹est v’tžzstv’ a konce v‡lky, na po‹est
tohohle mžsta a väech jeho kr‡snùch d’vek
a na po‹est velikŽ, bezednŽ vž‹nŽ, pitomŽ,
kr‡snŽ l‡sky. A vzlykal jsem nad t’m vä’m, nad
svùm ìivotem, nad eses‡ky, kterŽ popravili,
a nad chud‡kem Hrobem, kterù pad, nad
Irenkou, kter‡ nech‡pala a bl’ìila se pomalu
svoj’ zk‡ze v nžjakŽm manìelstv’, nad t’m
‹asem ml‡d’, kterù skon‹il, a nad rozchodem,
kterù za‹’nal, nad orchestrem, kterù se uì
nikdy takhle nesejde, nad ve‹ery, kdy jsme
hr‡li pod petrolejkama a mysleli na svžt,
kterù pÞijde, nad väemi tžmi kr‡snùmi
d’vkami, kterŽ jsem miloval, a miloval jsem
jich mnoho, snad väechny, a nad sluncem,
a z oranìovùch a äafr‡novùch ‹erv‡nkó na
z‡padž se ke mnž skl‡nžl nžjakù novù a novž
49
marnù ìivot, ale byl hezkù a j‡ jsem pozvedl
tÞpyt’c’ se saxofon k nžmu a zp’val jsem
a mluvil jsem z jeho pozlacenŽho korpusu, ìe
ho pÞij’m‡m, a ìe pÞij’m‡m väechno, cokoliv
pÞijde, protoìe nemohu nic džlat, a odnžkud
z tŽ z‡plavy zlata a slunce se ke mnž zase
naklonila ta holka, co ji teprve potk‡m,
a pohladila mž po tv‡Þi. Dole tancovali p‡sci,
kterŽ jsem mžl r‡d a kterŽ jsem mžl za p‡r
dn’ opustit a mžl jsem j’t jinam, zase nžkam,
a j‡ jim hr‡l a myslel jsem na väechny ty
obvyklŽ vžci, na kterŽ jsem vìdycky myslel,
na holky a na jazz a na tu nezn‡mou holku,
kterou potk‡m v Praze.
(S. 350Ð353.)
N‡sleduj’c’ ticho pÞeruäil potlesk bezdomovcó. Zaklapl jsem knihu, Aleä tak nžjak
melancholicky povzdychl a pokùval hlavou.
P‡sci a kristùnky se rozplynuli stejnž jako
sladkŽ saxofonovŽ s—lo nad naäimi hlavami.
U poätovn’ho œÞadu (u pÞep‡ìky moìn‡ jeätž
pÞed okamìikem sedžla Irena) vhazuji do
schr‡nky pohled pro ákvoreckŽho. Aleä fot’.
Cvak cvak cvak. Jeätž r‡na pžst’ na schr‡nku, aby pohled neuv‡zl. Nezbytnost, v’m svŽ.
Jdeme zpžt vzhóru po n‡mžst’. Vùloha antikvari‡tu. ákvoreckŽho HoÞkej svžt za 150 K‹.
Mžstskù pranùÞ. Divadeln’ uli‹ka a potŽ jiì
pÞ’krŽ betonovŽ schody œbo‹’m skalnatŽho
ostrohu do nezn‡ma dìungle, k z‡mku.
NA ZçMKU
Väe kolem bujnž zarostlŽ kopÞivami, n‡lety rozli‹nùch stromó. Regnerovy sady. KÞovisky
äeÞ’kó prorostl‡, zpustoäen‡
a neudrìovan‡ odpo‹’vadla, d‡vn‡ dostaven’‹ka milencó, zborcenŽ lavi‹ky s romantickùm ãnevùhledemÒ na mžsto. Na jednom nalŽz‡m perleéovù knofl’‹ek od podprsenky.
Pro ätžst’. Jako tÞi ztepil’ atleti hravž zdol‡v‡me nekone‹nŽ schody, ani krópžj smrdutŽho potu. Buä’me na mÞ’ìe veÞej’ pyänŽho
rozlehlŽho z‡mku nad mžstem. Hle Ð samy se
ne‹ekanž s renesan‹n’m skÞ’potem rozev’raj’.
áirokou cestou jdeme pÞ’mo k z‡mku. Impozantn’ sloupoÞad’. Kolem kaäny pÞes prvn’
n‡dvoÞ’ zam’Þ’me na bo‹n’ terasu, jakùsi kamennù alt‡nek s vùhledem na mžsto. Aì na
p‡r ohavnùch panelovùch staveb socrealismu
na okraji mžsta a kolem centra se zd‡, ìe se
toho na panoramatu mžsta moc nezmžnilo.
Hlavn’ c’l tohoto m’sta Ð proveden’ rekonstrukce fotografie Josefa ákvoreckŽho s Mari’
átichovou ze dne 10. ‹ervence 1949. Po devžtapades‡ti letech se navz‡jem fotografujeme
z tŽhoì m’sta a tŽhoì œhlu ve snaze po zachov‡n’ gesta i pohledu. Kluci se stÞ’daj’ v roli
Josefa, j‡ nehybnž zastupuji póvabnou a nezdolnou Marii.
Pohodlnž used‡me na nepohodlnou prkennou lavici ke stolu, rozkl‡d‡m mapu N‡choda
50
(bod 21), otev’r‡m knihu na str‡nk‡ch o œtžku
kr‡lovny wirtemberskŽ:
Stoupal jsem po cesti‹k‡ch, kolem polozÞ’cenŽ
z‡meckŽ hradby, äeÞ’kovùm z‡pachem
rychle a bez ohlŽdnut’. Zastavil jsem se aì
nahoÞe v z‡meckŽm kole a odtud bylo n‡mžst’
placatž otevÞenŽ pode mnou, s mrËavùma
postavi‹kama, politŽ medovou z‡Þ’ slunce,
s tžma lidi‹kama, hùbaj’c’ma se a chod’c’ma
sem a tam.
[É]
Na prvn’m n‡dvoÞ’ bylo tmavo a vlhko. Jak
jsem äel kolem kaäny, otevÞely se dveÞe
kastel‡novic bytu a z nich vyäla kastel‡novic
Ema.
ãNazdar,Ò Þekl jsem j’ a po‹kal na ni. Zacenila
se na mž, nos mžla jako okurku a róìovŽ äaty
na sobž.
ãNazdar,Ò Þekla mi.
ãJak se m‡ä?Ò
ãDžkuju, dobÞe. A ty?Ò
ãNo tak, de to. Poslyä,
copak džl‡ älechta?Ò
ãPr‡vž se stžhujou. Po“
se pod’vat, chceä?Ò
ãNo samo. To je eätž nezavÞeli?Ò
ãNe. Pro‹ by je zav’rali?Ò
[É]
ãA co džl‡ kr‡lovna wirtembersk‡?Ò
ãTa je tam taky. Poj“, j‡ ti ji uk‡ìu.Ò
[É]
ãTak po“,Ò Þekla Ema. Pod tžma róìovejma
äatama se j’ rùsoval korzet nebo bóhv’ co to
mžla na sobž. Byla hroznž äirok‡ v boc’ch
a na nich mžla posazenù divnž kr‡tkù hrudn’k,
prostž kastel‡nova dcera. [É] Proäli jsme
na druhŽ n‡dvoÞ’ a zastavili jsme se pÞed
kon’rnou. St‡ly tam tÞi otevÞenŽ ko‹‡ry se
zapÞaìenùma koËma a kolem houf z‡meckùch
džt’.
[É]
ãTak kde je kr‡lovna?Ò zeptal jsem se.
ãAsi zaÞizuje vžci se spr‡vcem. Kr‡lovna je
z nich nejenergi‹tžjä’,Ò Þekla Ema.
[É]
PÞes n‡dvoÞ’ se kladl st’n hradby a posledn’
srpe‹ek rudŽho slunce nad obzorem sv’til
pr‡vž na dveÞe. D’val jsem se uì jen na nž
a ‹ekal jsem. A pr‡vž kdyì byl st’n aì
u prahu dveÞ’, objevila se v nich kr‡lovna
51
wirtembersk‡, v svžtle hnždŽm kostùmu
a namalovan‡, kr‡sn‡ jak Greta Garbo,
s hlavou mždžnou a z‡Þivou, a Þekla nžco
nžmecky spr‡vci,
kterù se ukl‡nžl
za n’, a potom
nžkolika
straänž kr‡snùmi
ìenskùmi kroky
doäla ke ko‹‡ru, vyhoupla se do nžj a vykÞikla
pevnùm a hlubokùm hlasem Los! Ko‹’ pr‡skl
do kon’, prvn’ ko‹‡r se rozjel, za n’m druhù,
pak tÞet’, kola zaskÞ’pala a ko‹‡ry vyjely
z‡meckou br‡nou do aleje a v posledn’m
z nich kr‡lovnina mždžn‡ hlava, bez ohlŽdnut’,
jenom jeätž zasv’tila v br‡nž a pak
zmizela. Imponovala mi, ta kr‡lovna
wirtembersk‡, a bylo mi z n’ l’to.
A vedle mž st‡la Ema.
ãTak uì jedou,Ò Þekla a zahihËala se.
[É]
ãJo. Tak j‡ mus’m j’t. D’ky za
informace,Ò Þekl jsem Emž a podal
jsem j’ ruku.
(S. 227.)
ãNo jo, uì mus’me taky j’t,Ò Þekl
Aleä. ãNezazvon’me jeätž na Emu?Ò
pÞihl‡sil se plaäe Jarda, ale hned
s‡m zavrtžl z‡pornž hlavou. Moìn‡
ìe si vzpomnžl na ty jej’ äirokŽ boky; k‡vu si d‡me jinde. PÞed z‡meckou vžì’ podivnù jinoch kl‡t’c’ se
ze strany na stranu prav’: ãKdyì si posp’ä’te, uvid’te, jak zah‡n’m kozy do chl’vka!Ò
Smžruje n‡s nam’sto do vžìe na malù bo‹n’
dvorek. Vskutku, nžjakŽ kozy tam cosi pÞeìvykuj’. Po jejich zahn‡n’ do chl’vku n‡m jinoch prod‡v‡ za 10 K‹ vstupenky na vžì. Schody do nebe. V nebi rozhled do väech stran.
K domkóm v zeleni, k Heiserovic vile (bod 7).
ãZde jsem byl s Mici.Ò S panskou Mici v kr‡tkùch ‹ernùch äatech s b’lou z‡stžrou a sladkùm œsmžvem. B’lou n‡prsenku mžla lehce
pÞiäpendlenou na vypjatùch Ëadrech. Vùhled
na str‡nž nad Plhovem. Bžloves. K novŽ celnici, k lesu (bod 1), kde padnul Hrob. Polsko
za humny. TitžrnŽ postavi‹ky lidi‹ek u auto-
52
busó na n‡mžst’. N‡draì’,
pivovar, are‡l nemocnice.
Naproti ochozu vžì zvonice, na dosah hodinovŽ ru‹ky. áestn‡ct hodin. Po schodech doló. Jinoch tam st‡le stoj’, äirokù œsmžv na
tv‡Þi: ãTo bylo, co?Ò ãJo,Ò
Þ’k‡m. Nev’me ale, co t’m
mysl’. Asi ty kozy.
Obch‡z’me n‡dvoÞ’, na sloupu zdiva prorezl‡ plechov‡ cedulka ve tvaru äipky, modr‡ p’smena oznamuj’ ãK z‡mkuÒ. Vych‡z’me
branou. Suneme se ze svahu klikatou kluzkou kamzi‹’ stezkou ävih‡ni velkùmi kopÞivami. òvaha na tŽma z‡meckù zahradn’k,
z‡meckù zahradn’ architekt. Jarda m‡ zkuäenosti. U jeho vily v Praze je zahrada kr‡älen‡ odborn’ky. Opžt nekone‹nŽ schody, tentokr‡t smžrem doló. ëlutŽ z‡bradl’, z kles‡n’
n‡m prask‡ v uän’ch bub’nc’ch. Rozd‡v‡m
ìvùka‹ky a cucavŽ bonbony. Dole u prvn’ho
schodu osamocen‡ starä’ matka s ko‹‡rkem
zahalen‡ v ä‡tku. Jako z poh‡dky, kde se
vzala, tu se vzala. Aleä se zastav’, pÞemùäl’,
zda se nab’dnout. Pomóìe vynŽst ko‹‡rek
po schodech aì nahoru k z‡mku? Barbarsky
s Jardou pÞedst’r‡me neviditelnost ìeny a ko‹‡rku. ãKluci!Ò hekne Aleä a rozebžhne se za
n‡mi.
SEXSHOP ‰êSLO 136
Znovu kolem antikvari‡tu, za vùlohou na svŽm m’stž ãhoÞkne svžtÒ,
z Weyerovy ulice odbo‹ujeme do
ulice Hraäeho, kdysi ákoln’. Na rohu dóm Celb’kó. Po pravŽ stranž v bloku domó bùvalŽ SpoÞitelny hled‡me bazŽn plov‡rny mžstskùch l‡zn’. Tady asi, odhadujeme.
Vch‡z’me do malŽ potemnžlŽ pas‡ìe, na za‹‡tku dveÞe vlevo vedouc’ do nžjakŽho baru,
vpravo velkŽ zam‹enŽ dveÞe. Kl’‹ov‡ d’rka.
Aleä se skl‡n’ a p‡travž hled’ otvorem. Dlouze a ml‹ky. ëe by, chl’v‡k, uì äm’roval holky z gymplu v zelenŽ vodž nevelkŽho bazŽnu?
ãKluci, t‡mhle!Ò vykÞikne najednou a ruku se vzty‹enùm ukazov‡kem zap’chne do
horn’ ‹‡sti vùplnž dveÞ’.
ãKluci!Ò hul‡k‡ Aleä a ukazov‡kem pÞitom
bubnuje do dveÞ’ ãnalevo [É] vyävihla se Marie Dreslerov‡ z bazŽnu, ale nžkdo ji chytil
za nohyÒ.24
Honem se tla‹’me s Jardou ke kl’‹ovŽ d’rce, pokouä’me se odstr‹it Aleäe, ale ten se
ned‡. Upadnu na zem, ale jeätž do nžj sta‹’m
ìuchnout. Jarda odv‡ìnž zamanŽvroval, ale
chytil kontrafaleä a ‹elem narazil na dveÞe,
jen to zadunžlo.
ãCo vid’ä, vole,Ò vol‡m na Jardu, ãco džl‡
Marie?!Ò
ãZóstala leìet na bÞiäe a pÞidrìela se malŽ sp‡ry mezi kachl’ky. ModrŽ plavky se j’
zaÞez‡valy do rozkroku a lemovala je tam b’l‡
53
kóìe poodhalenŽ zadni‹ky. Marie je‹ela, ale
Ko‹andrle, kterù ji drìel za kotn’ky, nepustil. Jela pomalu Ëadry po b’lùch dlaìdi‹k‡ch, aì spadla nazp‡tek. Väude panovala
z‡bava.
Pod’val jsem se znovu na Irenu, a Zdenžk
uì tam nebyl. Rychle jsem se ohlŽdl ke kabin‡m. [É] Opuätžn‡ Irena sedžla sama na kraji bazŽnu, ‹umžla do vody a pravou rukou se
drbala na levŽm rameni. PÞedlokt’m si pÞitom stiskla Ëadra a ve vùstÞihu se j’ udžlala
n‡dhern‡ pžäinka.Ò 25
Pžäinkou rozjitÞenŽ fantazie vych‡z’me
z domu zpžt na sluncem rozp‡lenou ulici. Poskakujeme na jednŽ noze. Z uä’ vytÞep‡v‡me
chlorovanou vodu. V PalackŽho ulici se vyd‡me doleva, za z‡dy
nech‡v‡me n‡mžst’, obchodn’ dóm
U mžsta PaÞ’ìe
(U mžsta Londùna)
a pžä’ z—nou lemovanou vznosnùmi
domy prvorepublikovŽho rozmachu
projdeme do äirokŽ
ulice ãpžä’ z—nyÒ
Kamenice. Na jej’m
po‹‡tku obch‡z’me
imagin‡rn’ protitankovou pÞek‡ìku
(bod 11).
BùvalŽ n‡chod-
skŽ korzo. Od spoÞitelny k hotelu Granada a zpžt. V nedžli po
mäi aì do poledne, do
obžda. Pak kaìdù den.
ãPÞedlouhŽ ve‹ery
[É] panickŽ nesmžlosti, taìen’ po zoufalŽm
chodn’ku, kolem tis’ce kr‡snùch d’vek. Nikdy ì‡dnou neoslovil.
[É] Jenom touìil [É] ty smžlŽ, propracovanŽ
pl‡ny, jak polapit d’vky do s’tž [É] jak polapit cudnou Irenku a jeätž cudnžjä’ Marii.Ò 26
Aleä se zastav’ a touìebnž se zasn’. Nas‡v‡
odŽr d‡vnùch legi’ kr‡snùch d’vek, co jich tu
po korzu proälo, co jich tu v hodnž odv‡ìnùch äate‹k‡ch jde. VelkŽ tŽma ìenskŽ mystiky!
ãÛeknu v‡m, to byla kr‡sn‡ doba,Ò krout’
hlavou Aleä. ãTy holky œìasnž vonžly samy
sebou. òplnž a naprosto pÞirozenž. Voni nemžly ty drahù parfŽmy rafinovanejch vón’
dneän’ch svžtovejch vùrobcó a zna‹ek. Voni
ty holky tenkr‡t opravdu vonžly samy sebou,
ìivelnž, tžma svejma vlastn’ma neopakovatelnejma esencema. Vón’ kóìe, vlasó, potu
tžla, podpaì’, kl’nu i ËaderÉ mysteri—znost’ ìenstv’!Ò
ãSpr‡vnž, to jsou ty pravŽ atributy ìenskŽho pohlav’. A taky rytmus chóze, hudebnost tžla i mluvy. Pavel Eisner v Milenk‡ch 27
dokonce p’äe i o jakŽsi ,pohlavn’ akustice, erotickŽ barvitosti, emanaci ‹eskŽ ìeny, ztv‡r-
54
ËovanŽ napÞ’klad v umžn’ ve spanilŽ vegetativnosti aktó M‡nesovùch ‹i prudkŽ zemitosti
aktó átursovùchÔ, abych jej asi ponžkud nepÞesnž odcitoval. No zkr‡tka hotovŽ umžn’
a magie,Ò odpov’d‡m Aleäovi.
ãVest‡lky kmenovŽ praduäe. GŽnie du sexe!Ò sumarizuje erudovanž Jarda.
ãAll your perverse fragrances i have breath,Ò
vybavuji si sakr‡ln’ slova dekadentn’ho b‡sn’ka: ãVäechny tvŽ perverzn’ vónž jsem dùchal.Ò
ãTak, tak,Ò souhlas’ Aleä. ãChtžl bych tž
ochutnat, chtžl bych tž l’zatÉ No jo, ale te“
nev’m, jak je to d‡l!Ò
ãTo nevad’, tak se t’m netrap. Ale taky
dobrù!Ò
Po mile vzruäuj’c’m a osvžìuj’c’m hovoru
na tŽmatu ãvónž ìenyÒ proch‡z’me n‡chodskùm korzem. Vùklady s luxusn’m zboì’m,
zna‹kovŽ butiky, pÞed kterùmi post‡vaj’ kr‡snŽ prodava‹ky, v dekorativn’ch gestech ruky,
prstó zap‡lenou cigaretu. Skute‹nž vystÞiìenŽ jako z m—dn’ch fotografi’ Grety Popper
z tÞic‡tùch let. V italskŽm automatu se zdrì’me jen na okamìik nad ä‡lkem piccola, silnŽ
a voËavŽ k‡vy. HoÞko zóst‡v‡ v œstech, jazyk
zadrh‡v‡, srdce buä’.
Na átždrù den roku 1950 p’äe z N‡choda
Josef ákvoreckù Marii átichovŽ:
ãMarie, póvabnŽ tajemnŽ modern’ mystickŽ
mžsto N‡chod je zase v‡no‹n’ s holkama na
n‡mžst’ s P‡penovou jazztrumpetou z vžìe
kostela, s dvoj‹atama vytrvale korsuj’c’ma po ulici kolem vùkladó s novùm
pÞepychovùm automatem, kde jsou
stÞ’brnŽ italskŽ k‡vovary a kr‡snù
sle‹ny z Prahy, co zacvi‹ujou m’stn’
person‡l, se starejme zn‡mejma p‡skama ‹‡ste‹nž v uniform‡ch a se starejma zn‡mejma Þe‹ma, a j‡ se tu c’t’m
velmi velikej spisovatel, neboé jsem
o tomhle mžstž napsal rom‡n Zbabžlci
a v nžm je z nžho velkej kus a mysl’m
si, ìe uì jsem v ìivotž udžlal v’c neì
vžtäina lid’, a to mi pak d‡v‡ zas s’lu,
abych ìil d‡l pÞes väechny ty hnusnù
mr‡kotnù hoÞickù obdob’ a byl vóbec, jestli je to moìnù, taky jednou
äéastnej, mil‡‹ku Marie.Ò 28
55
P‡r krokó a stoj’me pÞed ‹tyÞpatrovùm
domem ‹p. 136. Zde bydlel v dobž Zbabžlcó
Josef ákvoreckù. Oväem neuvžÞitelnŽ st‡v‡ se
skutkem! Nad vchodem do domu velk‡ ‹erven‡
p’smena na ‹ernŽm pozad’ hl‡saj’ SEXSHOP.
A na zam‹enùch domovn’ch dveÞ’ ve vùklenku
mal‡ informa‹n’ cedulka ãSexshop Ð VchodÒ.
P‡travž prohl’ì’me domovn’ zvonky.
ãKurËajs, ákvoreckù tu nemaj’ zvonek Ð co
to je za bordel?Ò div’ se Aleä.
Ale jak se na naä’ vùpravž uì st‡v‡ samozÞejmost’, neì Aleä nam‡tkou zkusmo zazvon’ na ciz’ n‡jemn’ky, domovn’ dveÞe se samy
otev’raj’ a tajupln‡ d’vka v ‹erveno‹ernùch
splùvavùch äatech n‡s ml‹ky vyb’zivž zve do
œtrob domu. Nech‡pavž se na sebe pod’v‡me.
Hosteska ze sexshopu? Domovnice? Mœza? Reinkarnace Ireny? Pot n‡m tuhne na z‡dech.
D’vka se plaäe protÞe podŽl stžny chodby
a cupitavž stoup‡ po schodech. N‡sledujeme
ji do druhŽho patra. Rukou pokyne na malù
balkon s vùhledem do zadn’ho traktu. A taky
nžkam aì na œpat’ kopcó za mžstem. PoprvŽ
vid’m Aleäe ot‡‹et hlavu o tÞi sta äedes‡t
stupËó. Asi vymžnil objektiv. Ryb’ oko nebo
nžco takovŽho? Kdyì se kone‹nž vtžsn‡me na
balkonek, d’vka uì je na schodech o patro
vùä. Nžkde pod pavl‡‹kami zamËoukala ko‹ka.
Vz‡pžt’ se zuÞivž rozätžkal pes. TÞet’ patro,
tady bydlel Dr. Josef ákvoreckù. DveÞe nalevo, nebo napravo? Jmenovka ani na jednom
zvonku nesouhlas’. OhlŽd‡me se bezradnž po
naä’ próvodkyni, ale kamsi zmizela! Jarda si
kapesn’kem ot’r‡ ‹elo, Aleä na displeji foé‡ku lov’ pÞedchoz’ z‡bžry. Je tam? Digit‡ln’
minulost. Po schodech zpžt do pÞ’zem’, kolem poätovn’ch schr‡nek. ‰ervenž tapec’rovanŽ dveÞe. Provozn’ doba sexshopu. Vych‡z’me ven na ulici.
PÞed domem v cukr‡rnž s podivnùm n‡zvem Opatija si kupujeme jadranskou zmrzlinu. ãChtžl bych tž ochutnat, chtžl bych tž l’zatÉÒ pÞipom’n‡m Aleäovi. Vzhl’ì’me vzhóru
do oken tÞet’ho patra. Nikde za okny tv‡Þ, ani
z‡clona se nezachvžje.
Na konci ulice Kamenice odbo‹’me do nepÞ’liä v‡bnŽ, äpinavŽ próchoz’ pas‡ìe domu
zato‹enŽ do pravŽho œhlu.
Obchod se staroìitnostmi. ë‡nrovù obraz
krajiny v oprùskanŽm s‡drovŽm r‡mu, n‡ramkovŽ leteckŽ hodinky s fluorescen‹n’m cifern’kem, plechov‡ krabice od cigaret PlayerÕs
Navy Cut, ocelov‡ pÞilba nžmeckŽho voj‡ka,
dùka se symbolem SS, plechovŽ pouzdro plynovŽ maskyÉ
ãPÞed chv’li asi esesmani odt‡hli, odhazovali na œtžku, co mohli. Jeätžìe PÞema vyÞ’dil
ten tank,Ò muml‡m si sp’äe pro sebe. Jardovi
je to jedno. Z Kladska uì samopaly nepoätžk‡vaj’. Taky letadlo nekrouì’ nad mžstem,
nebo nen’ slyäet. V œstech drt’ ìvùkac’ pryì
a okem gustùruje architekturu ìlutavŽho domu
ápanielovy ãpassageÒ. ãKdyì jsem ìil v Americe, tak tenhle dóm, jo, tak tenhle dóm by tam
byl skvostem v majetku nžjakŽho milion‡Þe,
nebo alespoË muzea. To v‡m Þ’k‡m! Vidžl
56
jsem tam dva podobnù skvosty.Ò Aleä s rukama v kaps‡ch se pohupuje na äpi‹k‡ch a pohv’zd‡v‡ si ãYellow Dog BluesÒ. S foé‡kem
povžäenùm na krku vypad‡ jako nžjakej turistickej Am’k.
PÞechod u kruhovŽho objezdu. Smžr n‡draì’. V rozmez’ PlhovskŽ a KladenskŽ, tŽmžÞ
naproti n‡draì’ byla za v‡lky tov‡rna Metallbauwerke, lidovž zvan‡ ãMetalÒ.
V N‡chodž byly v druhŽ f‡zi v‡lky dva
zbrojn’ podniky pÞebudovanŽ z póvodn’ch
textilek. Metallbauwerke a Lufthansa (Mesrämitka). D’ky tžmto dóleìitùm tov‡rn‡m zbrojn’ho prómyslu mohli doma v N‡chodž zóstat
a pracovat mnoz’ ãtot‡lnž nasazen’Ò studenti.
V obou tov‡rn‡ch pracovali i mlad’ lidŽ z Prahy. NapÞ’klad Irenin Zdenžk. V lŽtž 1943 se
stal hilfsarbeiterem v Metalu tot‡lnž nasazenù Danny. Jedine‹n‡ zkuäenost v rozli‹nŽm
spole‹enstv’!
Jeätž kus cesty pÞed n‡draì’m pÞech‡z’me
pÞejezd pÞes dvojkolejnou traé. Póvodn’ dr‡tžnŽ äraËky, dnes vž‹nž staìenŽ. B‡je‹nù exempl‡Þ, ru‹n’ obsluha. Mžstsk‡ doprava vede
d‡vno jinudy, dnes jen pro pžä’. TuristickŽ
zna‹enŽ stezky Ð ‹erven‡, zelen‡, ìlut‡. Neznatelnž jiì rozechvžl’ m’Þ’me za Irenou, k par‹’ku k Metuji.
LêBNUTê IRENY
Loud‡me se rozkopanou
ãIreninou ulic’Ò ‹inìovn’ch domó t‡hnouc’ch se
tŽmžÞ od n‡draì’ aì k nevelkŽmu parku po pravŽ stranž. Dev‡tŽho
kvžtnu 1945 tudy ut’kala hl’dka od BartoËovy tov‡rny do pivovaru. Husovo n‡mžst’.
Dva mohutnŽ smrky. Obch‡z’me par‹’kem od
okoln’ch domó ohrani‹enùm hustùm porostem bujnùch keÞó. Tœje, äeÞ’ky, jasm’ny. A taky vzrostlŽ stromy. ãTo je ide‡ln’ z‡kout’ k romantickùm milostnùm hr‡tk‡mÉÒ vzdychne
Aleä. Naproti parku pÞes ulici rohovù dóm,
kde bydlela Irena.
ãPohlŽdl jsem na Irenin dóm [É]. Skrze list’
stromu, kterù rostl pÞed domem, jsem vidžl
jej’ okno a za n’m bylo svžtlo. Asi ‹etla nebo
se l’bali se ZdeËkem. Dostal jsem velkou chué
se taky l’bat.Ò
(S. 30.)
Used‡me do st’nu a pop’j’me vy‹pžlou miner‡ln’ vodu. Pak rozloì’m na kolena ákvoreckŽho mapu. Irenin dóm (bod 3) je n‡m jasnù,
ale n‡s te“ zaj’m‡ bod 4 (ãZde mž Irena l’blaÒ) zakreslenù pÞ’mo doprostÞed parku.
ãKde by to tak mohlo bùt?Ò dohadujeme se
navz‡jem a postupnž prozkoum‡v‡me v parku
väechny lavi‹ky. Zvl‡ätž ty na odlehlŽ stranž, kterŽ jsou ponžkud obrostlejä’ keÞi. Taky
57
je dóleìitŽ, aby na inkriminovanŽ m’sto nevidžli z protžjä’ho okna bytu Irenini rodi‹e.
Ur‹itž mžla strach. A nav’c co kdyby n‡hodou äel kolem Zdenžk? Dost v‡h‡me.
ãJ‡ si teda mysl’m, ìe to je zase nžjak‡ liter‡rn’ fikce,Ò Þ’k‡ Jarda ãì‡dn‡ lavi‹ka, ì‡dnŽ
sezen’! To l’bnut’ teda, jo, to malŽ l ’ b n u t ’
bylo jen plaäe a rychle na stoj‡ka. Jin‡ doba,
jinej mrav. To nebyl, kluci, ì‡dnej francouz‡k! Kdepak, vžÞte mi.Ò
No, Jarda m‡ asi svŽ l’bac’ zkuäenosti
z praìskùch sadó, lesó a zahradnictv’. Obch‡z’me parkem znovu. Pak Aleä v rohu odhadne jednu docela diskrŽtn’ lavi‹ku. Souhlas’m, used‡me a j‡ ‹tu:
Zastavil jsem se a udžlal jsem bolestnù
vùraz kolem pusy. Byli jsme zrovna v ëiìkovž
parku.
ãIreno,Ò Þekl jsem. ãJ‡ si nemóìu pomoct,
j‡ tž dovopravdy miluju.Ò
Irena se taky zastavila a zv‡ìnžla si o‹i.
Ml‹eli jsme chvilku a pak jsem Þekl:
ãHroznž.Ò
ãJ‡ v’m,Ò Þekla. Zase jsme ml‹eli. Potom
Þekla:
ãCo budem džlat?Ò
ãJ‡ nev’m.Ò
D’vala se na mž.
ãTo je zl‡ situace,Ò Þekla a poÞ‡d se na mž
d’vala.
ãIreno Ð!Ò vydechl jsem.
ãPoj“ si sednout, na chv’li,Ò Þekla a vzala
mž za ruku. áli jsme k lavi‹ce v rohu parku.
Byla skoro zakryt‡ kÞov’m. Sedli jsme si
a Irena mž poÞ‡d drìela za ruku. Vzal jsem j’
jej’ druhou ruku do svŽ a sloìil jsem j’ väechny
ty ruce na kl’n a udžlal jsem na ni pohled. [É]
Drìeli jsme se blbž za ruce a mnž to pÞiälo
k sm’chu, co si asi te“ Irena mysl’ a co c’t’, jak
je to se mnou tragickŽ, ìe mž nemóìe milovat,
protoìe miluje jinŽho, a mnž zat’m, jak tam
sedžla proti mnž a Ëadra se j’ pod tžma
b’lùma äatama s kyti‹kami zdv’haly, neälo
ani tak o to, aby mž milovala, ale sp’ä aby se
se mnou vyspala. Povyt‡hla obo‹’ a na ‹ele
se j’ udžlalo nžkolik jemnùch vr‡sek.
ãCo budem džlat, Danny?Ò Þekla znovu
58
bezradnž. ãCo budem džlat?Ò
opakovala t’m udivenùm
t—nem. [É]
ãIreno,Ò zamumlal jsem
a vzal jsem ji za ruce nad
loktem. Mžla je mžkkŽ
a ìenskŽ. Trochu se ode mž
odklonila a strnula. L’bnul jsem ji. Za chvili‹ku
pootevÞela pusu a uc’til jsem dotyk jej’ho
jazyku. Vzruäilo mž to hodnž. Pak se ode mž
odtrhla a rychle vstala a Þekla ãPoj“!Ò
a obr‡tila se a uì ut’kala pry‹. Hnal jsem se
otr‡ven za n’. Jej’ äaty zasv’tily na slunci
a pró‹el’ Okresn’ho domu zrovna s‡lalo
jarem a teplem. V nžkolika okamìic’ch jsme
byli u vchodu. Irena se zastavila a oto‹ila se
ke mnž. ‰ekala, ìe j’ nžco Þeknu. Byl jsem
jeätž otr‡venù, ale usm‡l jsem se na ni.
ãTak se mžj dobÞe, Danny,Ò Þekla a podala
mi ruku. Stiskl jsem j’ ji.
ãTy taky, Ireno,Ò Þekl jsem. Chv’li jsme tak
st‡li a d’vali jsme se na sebe. Pak jsem kr‡snž
Þekl:
ãMoc tž miluju, Ireno.Ò
Reagovala pÞesnž. Z‡Þivž se na mž zasm‡la,
stiskla mi ruku, pak ji pustila, obr‡tila se
a vybžhla po schodech nahoru, ani se
neohlŽdla. Oto‹il jsem se a äel jsem zvolna
k mžstu.
(S. 220Ð222.)
ãMno,Ò mlasknu a otÞu si hÞbetem ruky such‡ œsta, zat’mco Jarda se drbe na bradž
a cen’ zuby jako nžjakù kóË. ãTo jsou teda
vžci!Ò
Aì v roce 1974 Josef ákvoreckù k ãl’bac’
scŽnžÒ napsal:
ã[É] pravdivž jsem vyl’‹il vlastnž jen to,
ìe mž nechtžla a nedala na sebe (skoro) s‡hnout, i kdyì ta jedin‡ pusa je historickù
fakt.Ò 29
ãVóbec si na to nepamatuju!Ò naopak mi
Þekla se sm’chem v roce 2007 sama Irena
(Jaroslava Fib’rov‡-Vojt’äkov‡). ãNo, moìn‡,
ìe mi ji tam v parku Pep’k prostž vlepil!Ò
Vych‡z’me z parku k domu Ireny. Rozlehlù
prostornù dóm (dÞ’ve Okresn’) a pÞilehlù
are‡l nyn’ slouì’ potÞeb‡m n‡chodskŽ policie. Dopravn’ inspektor‡t, krimin‡ln’ sluìbaÉ Irena by tu byla dnes pe‹livž stÞeìena.
Odhadujeme druhŽ patro a okna, ale nem‡ to
59
cenu. (Aì pozdžji se dozv’me, ìe okna rozlehlŽho bytu pana vrchn’ho zemždžlskŽho
rady Fib’ra byla s vùhledem pÞes Metuji
k pivovaru, do dvora pak k M‡nesovž vile
a k Bžlovsi. Obch‡z’me dóm podŽl ulice, na
jej’ì druhŽ stranž zvolna te‹e Metuje. Za oplocenùm policejn’m are‡lem vid’me zadn’ ‹‡st
dvoupatrovŽ, velkoryse ÞeäenŽ M‡nesovic vily. Tedy P‡penovic (Bennovic) vily (bod 8).
Kdysi tam prù na stžn‡ch visela cel‡ Þada
origin‡ló, na podlaze perskŽ koberce, kaìdù
z obyvatel mžl svój pÞepychovù pokoj. T’m,
ìe M‡nesovi ignorovali povinnŽ zatemnžn’,
zasklen‡ hala œdajnž ‹asto z‡Þila do protektor‡tn’ noci. Rozlehlù are‡l se zahradou podŽl plotu. Z druhŽ strany ulic’ Prokopa VelikŽho m’j’me po levŽ stranž tentokr‡t vznosnŽ pró‹el’ P‡penovic vily. Odhadujeme, kde
asi byla hala, kde salon s palmami. Hudebn’
pokoj, v nžmì Danny s P‡penem zboìnž naslouchali ‹ernùm äelakovùm
jazzovùm desk‡m i zak‡zanŽmu zahrani‹n’mu vys’l‡n’
rozhlasu. Dnes policejn’ sluìebny. ãMoìn‡ i cela pÞedbžìnŽho zadrìen’,Ò odhaduje Aleä a fot’ skrze mÞ’ìe.
Bùt to tak za ‹asó ãkoman‹óÒ, Aleäe by zaäili, ani by
nemek. ápion‡ìn’ ‹innost,
trest smrti zmžnžn v posledn’ chv’li na doìivot’.
M’Þ’me zpžt k par‹’ku.
Tady v Prokopovž ulici, po pravŽ stranž ve
tÞ’patrovŽm rohovŽm domž bydlela d’vka
‹’slo dvž Ð Dannyho ãn‡hradn’ l‡skaÒ. Jeho
œto‹iätž v nouzi, podle dobovùch fotografi’
skute‹nž hezk‡ Dagmar Dresslerov‡ (pozdžji
a jinde zvan‡ tŽì Marie). Danny to od Ireny,
kdyì mu z n’ bylo ãtak nžjak blbžÒ a smutno,
mžl k Dagmar vlastnž jen kousek Ð tŽmžÞ œhlopÞ’‹nž pÞes ulici.
ãVùhoda i nevùhoda, ale zase ‹asov‡ œspora,Ò smžje se a oceËuje Aleä.
ãTo musela bejt tžìk‡ konspirace, hlavnž
to vyprov‡zen’ po ve‹erech od domu k domu.
Jeätžìe si navz‡jem Irena s Mari’ nevidžly do
oken. Z‡kon schv‡lnosti. Na to bych teda, p‡novŽ, fakt nemžl,Ò krout’ hlavou Jarda.
Souhlas’m. Tahle mžste‹ka, kde je to väude
kousek, skùtaj’ sv‡ nebezpe‹enstv’ milostnùch nedorozumžn’.
60
ACH JO!
Vyd‡v‡me se k mostku
pÞes Metuji m’rnž klenutŽmu do oblouku.
ãPo‹kejte, kluci,Ò Þekla Helena a zastavila se.
Zóstali jsme st‡t uprostÞed mostu. Helena se
opÞela o z‡bradl’ a my jsme se opÞeli z obou
stran vedle n’.
(S. 31.)
PÞest‡v‡m ‹’st a d’v‡m se zkoumavž vedle
sebe. Po levici Aleä, po pravici Jarda.
Takìe j‡ jsem jako Helena? pt‡m se s‡m
sebe. ãCo je, Tome, pokra‹uj, ‹ti d‡l!Ò ìadonivž se po mnž ot‡‹ej’ kluci.
PohlŽdl jsem doló. Pod n‡mi tekla klidn‡
Þeka a bylo c’tit, jak se ‹ern‡ hladina
neslyänž pohybuje. Les napravo byl n’zkù
a temnù a stromy na bÞehu nam‡‹ely
pÞevislŽ vžtve ve vodž.
Bylo ticho. Napnul jsem uäi, ale neslyäel
jsem nic. Kdyì ‹lovžk dal pozor, mohl
slyäet i stÞelbu z fronty. Na ‰ernŽ hoÞe
bylo nžkdy slyäet i tžìkŽ kulomety. Ale
te“ jsem neslyäel nic. Jen ticho. A to
œplnž neslyänŽ a podvždomŽ äumžn’
Þeky pod mostem. Benno vzdychl.
ãAch jo,Ò Þekl a plivl z mostu do vody.
Velk‡ b’l‡ slina letžla doló jako
sebevraìedkynž v b’lŽm z‡voji a pleskla
o hladinu.
(S. 29.)
ãAch jo,Ò Þ’k‡me uì nar‡z väichni svornž
a z mostu do vody padaj’ naäe velkŽ b’lŽ sliny jako sebevraìedkynž v b’lŽm z‡voji.
ãAch jo,Ò vzdych‡me a pliv‡me zas a znovu, jen to plesk‡ o hladinu.
Na mostek vch‡z’ d’vka. Malù batóìek na
z‡dech, v ruce nžjakŽ knihy.
ãPros’m v‡s, sle‹no,Ò vrh‡ se na ni Aleä,
ãmóìete n‡s tÞi tady u toho z‡bradl’ vyfotit?Ò
Nejprve trochu v‡h‡, uculuje se. Kdyì j’
Aleä vtiskne do ruky svój foé‡k, souhlas’.
Cvak, cvak. Takhle to je dobrù. Pak jeätž
61
na vùäku. Cvak, cvak. Ur‹itž jsme tam väichni, jak pliveme? Cvak, cvak.
ã A sle‹no,Ò Þ’k‡ zase Aleä ãmy tady dneska jdeme po stop‡ch Dannyho a Ireny ze ákvoreckùho Zbabžlcó. A v’teÉ no vona Irenka
tady v parku l’bla Dannyho a my bysme to
potÞebovali nafotit jako rekonstrukci. Nemohl
by v‡s tady nžkdo z n‡s v parku jako trochu
l’bnout? J‡ bych to nafotil do kroniky toho
naäeho putov‡n’! Opravdu se nebojteÉÒ
D’vka z‹erven‡, m‡ naspžch, d‡vno prù uì
nžkde mžla bùt. Asi si mysl’ nžco o œchyl‡c’ch.
ãTo je taky n‡pad, l’bat ciz’ sle‹ny v parku!Ò
krout’ hlavou Jarda a kontroluje si knofl’ky
u poklopce.
Pak se plivaj’c’ na mostž jeätž fot’me navz‡jem. Kdyì n‡m suchem v œstech doch‡zej’
sliny, mocnž up’j’me z l‡hve zbytky teplŽ miner‡lky. Ach jo!
Ûeka äumžla a bylo teplo. [É]
ãç jo,Ò Þekl jsem. ãTak pójdem, ne?Ò
ãJo,Ò Þekl Benno a vykro‹ili jsme.
(S. 31.)
áli jsme ale obr‡cenùm smžrem, neì äli za noci Benno s Helenou a Dannym. áli jsme pÞes
most smžrem k pivovaru.
POVSTALCI
Tžsnž za mostem sch‡z’me smžrem k bÞehu Metuje a used‡me
na vchodovŽ schódky jednoho
z domó (bod 15). ãZde jsem zastÞelil eses‡ka,Ò sdžluje pozn‡mka. Listuji v knize, Aleä
si d‡v‡ pomyslnù automat (i foé‡k) do pohotovostn’ polohy. O‹ima ämejd’ p‡travž po
mostž.
PÞema se ke mnž pÞipojil a klusali jsme [É]
na svah k Þece. [É] Dopadli jsme na bÞeh
a pod’vali jsme se vzhóru. Oblouk mostu
se klenul proti bledŽmu nebi a zrcadlil se
ve vodž. Kolem z‡bradl’ ut’kaly siluety lid’
v klobouc’ch a v ‹epic’ch. Flinty mžli jen
nžkteÞ’. Z ulic za nima Þval tank. Leìeli jsme
za kÞov’m, s list’ na n‡s kapalo a ztemnžl‡
Þeka tiäe tekla pod n‡ma. Do Þevu tanku
pravidelnž stÞ’lel kulomet. Vidžl jsem, jak
postavy na mostž padaj’. Z protžjä’ho bÞehu
sebžhlo nžkolik st’nó k Þece a ut’kalo
pÞedmžst’m.
ãPudem,Ò Þekl jsem PÞemovi.
ãPo‹kej,Ò Þekl PÞema. Ûvan’ motoró ustalo
a v tichu se po mostž rozdupaly okovanŽ
boty. PÞema vstal a nžco vyt‡hl z kapsy. Byl
to ru‹n’ gran‡t. PÞema ho odjistil. NahoÞe na
mostž se zarùsovaly ‹ernŽ siluety nžmeckùch
voj‡kó a jejich kroky zadunžly nad Þekou.
PÞema se divoce rozm‡chl a hodil gran‡tem.
Pak sebou sekl na zem vedle mž. Zaryl jsem
62
tv‡Þ do zemž. Ozvala se siln‡
exploze, vzduchem kolem
n‡s prol’tlo nžkolik rychlùch
kusó a strh‡valo list’ s vžtv’.
PÞema vysko‹il.
ãBžì!Ò zaÞval. Vysko‹il jsem
taky a dali jsme se do bžhu
po bÞehu Þeky pod most.
SpatÞil jsem, ìe uprostÞed mostu je kus
z‡bradl’ vytrìen a houpe se nad hladinou,
a vidžl jsem kouÞ a prach, vzn‡äej’c’ se kolem.
Ut’kali jsme pod mostem. PÞema klopùtl.
Najednou se za pil’Þem mostu pÞ’mo proti
mnž objevil eses‡k v strakatŽ celtž. Byl to jen
zlomek vteÞiny, zahlŽdl jsem jeho vlhkou
helmu a p‡sy s n‡boji, zkÞ’ìenŽ pÞes prsa,
a stiskl jsem spouäé. Z mŽho automatu
vyälehly plameny a c’til jsem prudkŽ
zaäkub‡n’ v ruce. Esman se svalil jako
podéatù do tr‡vy a bžìeli jsme d‡l bez
zastaven’ kolem nžho. Vidžl jsem ho
dobÞe, jak leìel, zavlhlù, strakatù, plnù
zdrav’, s helmou sesunutou nazad
a s plavùmi vlasy, mokrùmi od deätž
a slepenùmi potem, nad vytÞeätžnùma
o‹ima. Probžhli jsme kolem nžho
a neohl’ìeli jsme se. Hnali jsme po bÞehu
Þeky, v n’ì se odr‡ìela barevn‡ z‡padn’
obloha, pry‹ od mostu. Za n‡mi ätžkal
kulomet, ale neslyäel jsem hv’zd‡n’
kulek.
(S. 289Ð290.)
ãTatatatataÉÒ stÞ’l’ z automatu na most Aleä
s kadenc’ vskutku zbžsilou.
Ve dveÞ’ch domu se objevuje postava mohutnŽ, robustn’ ìeny. Plastov‡, vpÞedu prop’nac’ uämudlan‡ z‡stžra, kdysi modr‡. Na
hlavž róìovŽ plastovŽ nat‡‹ky, v œstech plastovŽ zuby. ãDobrù den,Ò uctivž zdrav’ Jarda, kdyì si ìena d‡v‡ vùznamnž ruce v bok.
ObezÞetnž ukl‡d‡m kn’ìku do batohu, dop’j’m vodu z plastu. ãNo tak pójdeme, hoäi, zase d‡lÉÒ ãSi mysl’m,Ò proced’ bohynž. Z domu za‹ne Þv‡t d’tž. Uì na silnici k pivovaru
se Aleä jeätž oto‹’. ãTatatata,Ò a celej poprskanej prohod’, ãjeätž jsem mžl n‡bojnice
v z‡sobn’ku.Ò
63
Okukujeme br‡nu n‡chodskŽho pivovaru,
za kterou po‹‡tkem kvžtna 1945 pod veden’m
vrchn’ho velitele doktora áabaty a bùvalŽho
plukovn’ka ‹eskoslovenskŽ arm‡dy ‰emel’ka
prob’hal ponžkud chaotickù vùcvik a pÞ’prava m’stn’ho ob‹anstva na osvobozen’ mžsta
od faäistó. Daniel SmiÞickù tu sl’bil na svou
‹est a svždom’, ìe bude vžrnž plnit väechny
rozkazy m’stn’ho arm‡dn’ho velitele a ìe bude hotov za svou vlast poloìit i ìivot, pokud
to bude tÞeba.
Vzal jsem pero, vepsal jsem tam datum,
6. kvžtna, a podepsal jsem se. [É] Potom mi
pan Kuއtko podal ruku.
ãDžkuji v‡m, bratÞe,Ò Þekl.
ãPros’m,Ò Þekl jsem. Pak mi podal ruku jeätž
starù ‰emel’k a pan M‡nes. Ten mi dal tu
‹ervenob’lou p‡sku z koäe, kterù st‡l vedle
stolku a byl jich plnù.
ãDžkuji,Ò Þekl jsem a oto‹il jsem se. [É] Tak
jsem se stal voj’nem ‹eskoslovenskŽ arm‡dy.
Tak uì jsem byl zanesen v povst‡n’. Nat‡hl
jsem si p‡sku na ruk‡v a mžl jsem pocit, ìe mi
padne blbž. Ale nikdo se na mž zvl‡äé n‡padnž
ned’val. Tak tohle bylo povst‡n’. Vyäel jsem
z budovy. Na dvoÞe pivovaru bylo moÞe lid’.
St‡li ve skupink‡ch a mžli na sobž väelijakù
kab‡ty, gum‡ky a chlebn’ky pÞes ramena,
kouÞili a bavili se. Vypadali sp’ä jako klub
turistó, pÞichystanù na spole‹nù vùlet. Ale
byla to arm‡da. Byli to povstalci. Nedalo se
nic džlat. [É] Byla to arm‡da. A j‡ byl v n’.
(S. 106Ð107.)
Opouät’me br‡nu pivovaru, podŽl renovovanŽ
secesn’ vily na n‡roì’, rozlehlŽho domu nynžjä’ restaurace a hotelu Hron uhùb‡me do
PurkyËovy (dÞ’ve RokytanskŽho) ulice smžrem k c’li naäeho putov‡n’, k hostinci Port
Arthuru. Nžjak se pod dojmem vidiny ‹eskoslovenskŽ arm‡dy senilnž rozkec‡v‡m o dobž
mùch dvou let vojenskŽ z‡kladn’ sluìby. Za
prezidenta soudruha Gust‡va Hus‡ka a za ministra n‡rodn’ obrany soudruha Martina
Dzœra v letech 1975Ð1977. Väechny ty neskute‹nŽ, naprosto absurdn’, nesmyslnŽ z‡ìitky a pÞ’hody v Seredi, pro mž nezn‡mŽ
64
obci na konci svžta. S oìralùm pplk. Kolbou
pÞi zakreslov‡n’ zdrcuj’c’ch ãbojovùch situac’Ò do tajnùch vojenskùch map, politicko
-vùchovnŽ äkolen’ muìstva s mjr. Plech‡‹em,
tragikomickou postavi‹kou primitivn’ho velitele ìenijn’ho œtvaru. Väechny ty alkoholickŽ excesy voj’nó VaräavskŽ smlouvy od
r‡na do noci. òplnž se zaj’k‡m, zakuck‡v‡m
se sm’chy. Opa‹nùm smžrem proti n‡m ulic’
lidi v turistickùch äatech a s r‡diovkama
na hlav‡ch se trousili smžrem k pivov‡ru.
Zbranž nemžli, alespoË jsem je nevidžl, ale
na r‡diovk‡ch mžli naäitŽ trikol—ry a na
zadnic’ch si nesli chlebn’ky.
[É] z‡stup lid’. Jako o Duäi‹k‡ch na hÞbitov.
[É] Väichni byli vlastenci. A hrdinovŽ.
(S. 91, 95Ð96.)
Kaälu uì na historky, na vojenskej œlet, kluky to stejnž nezaj’m‡. No jasnž. Aleä si pohvizduje polku Josefa Strausse ãIrenaÒ, ale
v nžjakŽm uvolnžnŽm jazzovŽm rytmu. To m‡
z tžch novoro‹n’ch koncertó V’deËskùch filharmonikó. Zdvih‡ pÞi tom nohy jako cvi‹enej lipic‡n. Jarda se drbe na ruce a zkoum‡,
zdali nakonec v parku na lavi‹ce nechytil
nžjakŽ kl’ätž. Mžl by z N‡choda co poslat do
jejich sesterskŽ laboratoÞe v PaÞ’ìi. Vkusnù
malù d‡rek.
PORT ARTHUR
V roce 1903 koupil ìidovskù
podnikatel Rudolf Stark v novž
budovanŽ RokytanskŽho ulici
kus pole, aby zde o rok pozdžji vystavžl a otevÞel hostinec. Novù hostinec väak jeätž nemžl
jmŽno. ãV tŽ dobž väak na D‡lnŽm vùchodž
zuÞila rusko-japonsk‡ v‡lka. JaponskŽ oblŽh‡n’ ruskŽho pÞ’stavu Port Arthur (8. œnora
1904 Ð 2. ledna 1905) se stalo symbolem tŽto
v Evropž velmi sledovanŽ v‡lky, v n’ì sympatie ‹eskŽho n‡roda st‡ly jednozna‹nž na stranž nakonec neœspžänùch Rusó. Volba tohoto
neobvyklŽho n‡zvu byla pro hostinec jistž
proz’ravùm ‹inem, kter‡ svùm vlasteneckùm
n‡bojem pÞil‡kala Þadu z‡kazn’kó a d’ky
,nez‡vadnostiÔ pÞeìila väechny zmžny reìimó.Ò30
Obdob’ druhŽ svžtovŽ v‡lky znamenalo zat’m nejslavnžjä’ a z‡roveË nejtragi‹tžjä’ obdob’ v džjin‡ch hostince. Jako ìidovskù majetek byl dóm i hostinec pod st‡lùm dohledem a ohroìen’m. Koncem roku 1939 pÞevzal
veden’ hostince ã‡rijecÒ Josef B‡rta. Po pÞijet’ norimberskùch rasovùch z‡konó zóstal Port
Arthur nakonec jedinùm hostincem v N‡chodž, kterù ìidŽ mohli navätžvovat. Ale i toto
ãprivilegiumÒ bylo nakonec omezeno a n‡poje mohly bùt ëidóm vyd‡v‡ny pouze malùm
okŽnkem, kterŽ bylo vyÞ’znuto ve dveÞ’ch
65
z chodby domu do lok‡lu. Tyto dveÞe se dochovaly dodnes. Bžhem v‡lky se hostinec Port
Arthur stal m’stem, kde se sch‡zeli mlad’,
vesmžs pÞ’znivci Nžmci zakazovanŽ swingovŽ
hudby.
Hostinec d‡l fungoval i v ŽÞe re‡lnŽho socialismu. Protoìe st‡tn’ podnik Restaurace
a j’delny neinvestoval do hostince tŽmžÞ
ì‡dnŽ pen’ze, zóstal zachov‡n v prakticky nezmžnžnŽ podobž dodnes, jaksi ãzakonzervovanùÒ.
ãKluci, kluci, tady je to! Snad nejdeme pozdž!Ò hul‡k‡m radostnž pÞed ranž secesn’m
domem ‹’slo 473 s m’sty silnž opadanou
fas‡dou v PurkyËovž ulici. A vskutku, na
fas‡dž nad okny restaurace je póvodn’, hnždou
barvou vyvedenù n‡zev:
ãRestauraceÒ nebo zÞejmž v pozdžji doplnžnŽ
verzi ãRestauration Port
ArthurÒ. TakŽ lze tuäit
pod novžjä’m n‡pisem
póvodn’ spodn’ p’smena
ãPort ArthurÒ. Kdo v’,
ale rozhodnž je to skvžlŽ,
n‡dhernù dobovù n‡pis,
kterù se dochoval jen d’ky tomu, ìe po celou dobu
socrealismu byl zakryt
velkou deskou z hobry
s n‡zvem ãHostinec Port
ArturÒ a znakem podni-
ku Restaurace a j’delny. Ale protoìe novù
majitel domu a hospody ke konci devades‡tùch let mžnil (ponžkud neäéastnž) póvodn’
dÞevžn‡ okna za nov‡ plastov‡, musel sundat
vùvžsn’ ät’t, jinak by vùmžna oken neäla uskute‹nit. A tak se na svžtž znovu objevil póvodn’ n‡zev.
U vyÞez‡vanùch prosklenùch dveÞ’ do domu je cedulka s otev’rac’ dobou:
Pondžl’ Ð p‡tek: 16Ð23 hod.
Sobota Ð nedžle: zavÞeno
III. cenov‡ skupina
Majitel Miloslav Bartoä
66
Jako by byla slyäet
muzika. Asi uì m‡m pÞeludy. Vch‡z’me po nžkolika schodech do chladivŽ setmžlŽ chodby domu,
kdyì Aleä najednou mocnùm hlasem po‹al zp’vat:
ãJede fóra z Port Arthura,
na n’ sed’ KanimuraÉÒ Aì u piva n‡m ale vysvžtl’, ìe to byla p’seË z roku 1905, kterou
si zp’vali praìät’ pÞ’znivci ruskŽho gener‡la Kuropatkina, kterù ãv’tžznž ustupovalÒ
(jak psaly tehdejä’ noviny) pÞed œtoky japonskùch vojsk. Dva tÞi kroky, vpravo dÞevžnŽ dveÞe do lok‡lu se zavÞenùm ãìidovskùmÒ
okŽnkem, klika cvakla a
uvidžl jsem je väechny. Sedžli v Þadž, bez
kab‡tó a s popuätžnùma kravatama a slunce
na nž dopadalo oknem. Benno s uslintanou
trumpetou u huby, Lexa s bledùmi prsty na
klapk‡ch klarinetu, Venca nafukuj’c’ tv‡Þe
a pohybuj’c’ p’stem, Harùk se zkÞ’ìenùma
nohama s gibsonkou v kl’nž, Jindra
s kloboukem na hlavž a basou v objet’ a za
bateri’ bubnó myä’ pihovat‡ tv‡Þ Brynychova.
Vyluzovali zrovna ensemble z King Porter
Stomp, Vencóv tailgate tromb—n rytmicky
prskal a nad n’m Benno hr‡l äk‡dlivou
melodii, prostž a dojemnž. Za stolem u okna
dopadalo slunce na Luciiny zlatŽ vlasy a na
namalovanou pusu Bennovy Heleny.
(S. 347.)
S o‹ima upÞenùma na kapelu (pÞibliìnž äestn‡cti‹lennù Velkù band Miloslava Zachovala
ákvoreckù ve Zbabžlc’ch ponžkud zredukoval
na malù dixieland) nejistž vch‡z’me do jindy tak klidnŽho aì ospalŽho lok‡lu. U dlouhŽho stolu ätamgastó pÞi zdi bokem vù‹epu vzhlŽdly na n‡s zcela nete‹nž a bez z‡jmu
dvž tÞi tv‡Þe domorodcó. Stžì’ pokyvuj’ hlavami na n‡ä uctivù tichù pozdrav a d‡l se vžnuj’ svŽ tžìkŽ a nam‡havŽ pr‡ci pit’ piva
a kouÞen’ cigaret. JazzovŽ hudbž mlad’kó jiì
asi d‡vno pÞivykli jako bzukotu much poletuj’c’ch nad vù‹epem. PÞihrbeni a tŽmžÞ nen‡padnž, abychom neruäili, used‡me k volnŽmu stolu vedle holek. Zaregistrovaly n‡s
obž. Helena se oto‹ila, zbžìnž si n‡s prohlŽdla a pak spo‹inula o‹ima na Jardovi. Jej’
namalovan‡ pusa se prolomila do oblou‹ku
œsmžvu. áilhal jsem s Aleäem po zlatùch vlasech Lucie. V paprsc’ch slunce vypadaly jako
svatoz‡Þ, jako zlatavŽ paprsky kolem sochy
sv. Ign‡ce z Loyoly na kostele na Karlovž n‡mžst’ v Praze. Jemn‡ kresba drobnŽho obli‹eje. Mal‡ pevn‡ Ëadra pod tenkùmi äaty. Byla
fakt hezk‡! Polkli jsme napr‡zdno tŽmžÞ sou‹asnž.
Z vù‹epu se vyäoural starù Wintr a postavil
pÞed Helenu sklenici ‹ervenŽ limon‡dy.
ãHal—,Ò Þekla Lucie od vedlejä’ho stolu.
ãNem‡te tam tu zelenou?Ò
ãK sluìb‡m,Ò Þekl Wintr a äinul se zvolna
k vù‹epn’mu stolu. Vzadu na hlavž mžl tÞi
67
z‡tylky a kalhoty mu pod zadnic’ džlaly
zvl‡ätn’ vak.
(S. 12.)
Po chv’li se hostinskù pÞiäoural i k n‡m.
ãTak co to bude, p‡novŽ? Pivo? J’dlo jen to,
co je napsanù t‡mhle u vù‹epu,Ò Þ’k‡ zcela
mechanicky a utžrkou v pravŽ ruce smet‡v‡
drobky z ‹ervenŽho ubrusu na stole. Objedn‡v‡me pivo. A hned po dvou. Rozhl’ì’me se
po interiŽru hostince. Po dÞevžnŽm obkladu
stžn s tuäenùmi otisky d‡vnùch host’, po barevnž prosklenŽ stžnž se äirokùmi dvoukÞ’dlùmi dveÞmi oddžluj’c’mi oba hostinskŽ
s‡ly, po velkŽm kule‹n’kovŽm stole. Naäe o‹i
tžkaj’ zaìloutlou prvorepublikovou mapou,
po portrŽtech d‡vnùch buditeló. Hled’me i na
malù dvorek, kde je pohozenù, vejpól pÞeraìenù vùvžsn’ ät’t hostince z dob socialismu, aby
nakonec naäe o‹i se z‡jmem ulpžly na velkŽm
r‡mu diplomu s portrŽtem K. H. BorovskŽho, kterù vydala òstÞedn’ matice äkolsk‡.
Dne 25. kvžtna 1914 se oznamuje, ìe ãhostŽ
v restauraci Port Arthur v N‡chodž se stali
skute‹nùm ‹lenem òstÞedn’ matice äkolskŽ
v PrazeÒ. Up’j’me z orosenùch póllitró polotmavù tÞin‡ctistupËovù Prim‡tor. Nžjak
n‡m leze do hlavy. Na ‹ernŽ tabuli u okna do
kuchynž je kÞ’dou vyps‡n pravdžpodobnž
stabiln’ reperto‡r gurm‡nskùch mali‹kost’:
ãvope‹en‡ sekan‡ Ð 28 K‹, ryb’ pepÞenky Ð
29 K‹, naloìenù hermel’n Ð 35 K‹, tla‹enka
s cibul’ Ð 28 K‹ (ale ta je pÞeäkrtnut‡), ten-
kej paras 3 kusy Ð 25 K‹, utopenej jeden kus
Ð 18 K‹Ò.
Objedn‡v‡me od kaìdŽho j’dla po jednom
vzorku na spole‹nù tal’Þ, oäatku mžkkŽho
chleba. A dalä’ piva, hrome, sem s nimi!
Str‹il jsem saxofon do œst a zabzu‹el jsem si
na nžj za‹‡tek prvn’ho chorusu Annie Laurie.
Harùk u vedlejä’ho pult’ku rozloìil taky Annii
Laurii, jenìe mžl titul pÞeps‡n na Lucie. Annie
Lucie. Starù Wintr se odlepil od vù‹epu a nesl
na t‡cku zelenou limon‡du. PÞiäoural se ke
stolu u okna a postavil ji pÞed Lucii. Lucie
vzala pytl’‹ek se stùblem, roztrhla ho
a ponoÞila stùblo do limon‡dy. Mžla hezkŽ
op‡lenŽ ruce a ‹ervenŽ nehty na prstech.
Pak se sklonila nad sklenic’ a za‹la cucat.
Sedžla ve svùch prima tenkùch äatech, se
svùmi zlatùmi vlasy a cucala smaragdovou
limon‡du, do kterŽ j’ sv’tilo zapadaj’c’ slunce.
68
Byla džsnž hezk‡. Vzpomnžl jsem si na Irenu.
Co asi džl‡. Ale bylo jasnŽ, co asi džl‡. Bylo
jistŽ, co džl‡. Zdenžk uì d‡vno do fabriky
nechodil, takìe to bylo jasnŽ, co džl‡. Zezadu
za mnou se ozval Benno a hr‡l svoje surovŽ
a pÞekr‡snŽ velkŽ pÞedkoncentr‡‹nickŽ s—lo
ze St. JamesÕ Infirmary. Pod’val jsem se
z okna a za n’m visela zeäeÞel‡ silueta z‡mku
a obloha, cel‡ rud‡ a oranìov‡, s mr‡‹ky
a jasem a prvn’ma hvžzdi‹kama nahoÞe [...].
(S. 15.)
A pod’val jsem se oknem ven. Na druhŽ stranž ulice z otevÞenŽho okna panelovŽho domu
Ð zakrùvaj’c’ho vùhled na mžsto, na siluetu
z‡mku, na prvn’ hvžzdy na nebi Ð se vykl‡nžla v róìovŽm tenkŽm kombinŽ ìena. S poìitkem, skoro la‹nž nas‡vala kouÞ cigarety,
z œtrob bytu blikala odrazem okna televizn’
obrazovka. Kdyì dokouÞila, t’pla zbytek cigarety o Þ’msu a hodila ho doló na ulici, rovnou na stÞechu zaparkovanŽho auta.
Pak jsem sto‹il zrak na starŽho Wintra,
sed’c’ho za n‡levn’m pultem
a ‹um’c’ho podlitùma o‹ima do neur‹ita. Mžl
ty o‹i tupŽ a na vodž plovavŽ a snil, asi snil,
moìn‡ jako j‡, jenomìe ne o Irenž, ale asi
o n‡draìn’ restauraci, co si ji chtžl uì od džtstv’
najmout, jak se n‡m svžÞoval, nebo o velkŽm
hotelu se ‹tyÞma ‹’än’kama nebo moìn‡ jen
o prima skotskŽ whisky, a kdyby ji tak mohl
sehnat a prod‡vat n‡m ji. S‡m nepil, snad
z perverzity nebo z ‹eho, nebo moìn‡ mžl
opravdu paralùzu. Hol‡ lebka mu svžtŽlkovala
za pultem a mosaznŽ p’py se leskly.
(S. 22.)
Pivo uì n‡m fakt lezlo do hlavy. Jarda pomrk‡val, äklebil se pÞes stól na Helenu. Pak
z kapsy vyt‡hl zmuchlanou ‹ernob’lou foto-
69
grafii N‡choda z roku 1932, ìe ji jako spole‹nž poäleme Irenž nebo Marii. ãNebo tomu
doktorovi kl’äé‡kovi do PaÞ’ìe,Ò radili jsme.
ãAnebo, no jasnž, gener‡lovi Kuropatkinovi
do Port Arthuru!Ò exceloval Aleä.
Nakonec jsme se ale pÞece sladili, ztichli jsme,
Fonda ‹tyÞikr‡t zaklepal na desku Wintrovic
pianina a my jsme spustili. Lexa zakv’lel ve
velkùch vùäk‡ch na klarinet, Venca za‹al
sestupovat basovou figurou do exploduj’c’ch
tromb—novùch hloubek, j‡ jsem si pohr‡val
s kudrlinkami ve stÞedn’ poloze a mezi n‡mi
väemi se protahoval Benno se svùm drsnùm,
sprostùm, zalykavùm t—nem jako z nebe.
(S. 16.)
PÞipomnžlo mi to, jak se i naäe parti‹ka vlasatcó kdysi na konci sedmdes‡tùch let v PÞelou‹i a okoln’ch venkovskùch hospod‡ch v œstran’ bavila podobnž. A shledal jsem, jak obž
navz‡jem vzd‡lenŽ generace mžly obdobnŽ
radov‡nky. Ti pÞed n‡mi zak‡zanŽ swingbandy Ð a my o ‹tyÞicet let pozdžji zak‡zanŽ rockovŽ skupiny. Spole‹nou kulisou byla väednost malomžsta s r‡zovitùmi (loaj‡ln’mi ‹i
kolaboruj’c’mi) figurkami obyvatel, rozli‹nŽ
k‡drovac’ komise, ale nade väe kr‡snŽ nedostupnŽ d’vky, ze z‡pa“‡ckùch LP desek barbarsky erotizuj’c’ hudba, samizdatovŽ ‹asopisy. Byla to alternativa tŽ ‹‡sti, kter‡ se
nechtžla zaÞadit, nechat se zapÞ‡hnout vnucovanou ideologi’ nacismu/komunismu. ëivot
70
se st‡val ãtot‡ln’m brainwashemÒ, naä’m ãveselùm ghettemÒ. Tedy to rozhodnž plat’ pro
moji generaci souputn’kó. Ale te“ s pohledem na Benna s uslintanou trumpetou v roce
1945 i se vzpom’nkou na Nžguäe s pÞebustÞenou kytarou v PÞelou‹i v roce 1985 jsem
jen pÞitakal, jak se po svŽm obž tyhle generace b‡je‹nž bavily. Jak si uì’valy a pÞi tom
promarËovaly svój nejlepä’ ‹as.
ãKluci, ‹etli jste PÞelou‹skù rom‡n?Ò pt‡m
se cvi‹nž. ãVole, povinn‡ äkoln’ ‹etba naäich
džt’, jak uì kdysi pÞedpov’dal b‡sn’k Egon
Bondy,Ò m‡vne rukou Aleä. Jarda m‡ d’tž jeätž malŽ. Je teprve u Pern’kovŽ chaloupky.
Starù Wintr kl’mal za pultem a z p’py
odkap‡valy b’lŽ kapky do nastavenŽho
póllitru. Helena se nudila nad novinami, ji
muzika nudila [É]. U dveÞ’ st‡l nžjakù starù
chlap s póllitrem piva a z’ral na n‡s.
(S. 27.)
Vypadal jako nžjakej f’zl. Nasranej f’zl v c ivilu, co m‡ po sluìbž a ub’j’ beznadžjnž jedno odpoledne za druhùm. Tutovž to byl f’zl.
To se holt pozn‡. A taky m‡m na nž ‹uch.
PÞipozdilo se, pomalu byl ‹as j’t na n‡draì’ a odjet zpžt do Starko‹e, do z‡kladn’ho
t‡bora.
áel jsem ke starŽmu Wintrovi a odbyl jsem si
placen’. Mžl jsem jen jedno pivo. Starù Wintr
st‡l s ospalùma o‹ima za n‡levn’m pultem
a dal mi zp‡tky pades‡tifenyk. PÞipomnžlo mi
to revoluci. ãDobrou noc,Ò Þekl jsem za ostatn’
do kvžtnovŽ noci. Byla tepl‡ a hvžzdnat‡É
(S. 28.)
Jarda stoj’ u pultu a opžt za n‡s plat’. Jeätž
cigarety a telefonn’ ‹’slo na hostinskŽho.
Chceme se nžkdy vr‡tit, udžlat si tu prima
ve‹’rek. Zat’mco ostatn’ z hostince odch‡zej’ nalevo k nemocnici, my pÞejdeme pÞes ulici, obejdeme panelovù dóm. Stoj’me na svahu
s vùhledem na mžsto, ut‡pžj’c’ se v z‡padu
slunce. Na druhŽ stranž z‡Þ’ okna z‡mku.
Moìn‡ älechta uì zase vybaluje zavazadla,
moìn‡ jen odraz svžtlaÉ
Pocit l’tosti nad mizej’c’m dnem. Tentokr‡te j‡ vytahuji z kapsy nikoliv poma‹kanù
pohled, ale starù dopis J. á. z roku 1949.
Nam’sto ze Zbabžlcó ‹tu z dopisu:
ãBibi‡no, mil‡ spÞ’znžn‡ duäe, proìil jsem
kouzelnŽ n‡chodskŽ v‡noce s velkou nostalgi’ a smutkem a chci ti o nich napsat, jak byly. Za prvŽ byl sn’h na kopc’ch a celù den
hr‡l m’stn’ rozhlas koledy, a kdyì jim doäly,
tak tam Fiala, to je kluk z gymplu a je te“
hlasatel m’stn’ho rozhlasu, tak ten tam pak
mezi koledy za‹al d‡vat jazz, a proto o átždrùm dnu 1949 v N‡chodž byl v podve‹er
u stromu na n‡mžst’ slyäet hlas Butterfielda,
jak zp’v‡ Jelly Jelly, a j‡ jsem äel na hÞbitov
a rozsv’til jsem ‹ervenou sv’‹ku s modrejma
hvžzdama mami‹ce na hrobž, a kdyì jsem obeäel hÞbitovn’ kostel, tak jsem potkal to m’Ë
71
72
pžknù Marä’kovic dvoj‹e s taäkou s kvžtin‡‹ema, ale nezastavil jsem ji a jenom sem se
asi tÞikr‡t za n’ voto‹il a pokaìdŽ sem vidžl,
ìe se za mnou taky vohl’dla a to mž potžäilo
[É] a kdyì jsem se vracel, tak z vžìe kostela
troubil P‡pen v‡no‹n’ koledy na kornet
a fajn se to rozl’halo nad mžstem, kde bylo
jenom ticho, a pak spad na N‡chod meteor a j‡
äel domó [É] uì v pól dvan‡ctù jsem äel na
pólno‹n’ a byly tam na kóru Þady kr‡snejch
nezletilejch holek ‹ervenùch vod mrazu
a zp’valy slavnou mäi, ale j‡ jsem myslel na
v‡s, na tebe a na Marii...Ò 31
Aleä si fouk‡ do dlan’, z œst mu jde p‡ra.
PÞeälapuje, pod nohama mu kÞupe z‡vžj snžhu. ãTich‡ noc, svat‡ nocÉÒ brouk‡ si.
Vyäli jsme zase ze str‡nž zp‡tky na ulici,
okna Port’ku jeätž problik‡vala slabùmi
œspornùmi ì‡rovkami a zam’Þili jsme doló
k lesu, k pivovaru, pÞes most za Þeku.
Bylo ticho. Naäe kroky klapaly v trojitŽm
rytmu o dl‡ìdžn’, ml‹eli jsme. [É] áli jsme
kolem vily doktora átrase. [É] Väude bylo
ticho. [É] Oby‹ejnŽ ticho.
(S. 29.)
CESTA ZPçTKY
Kolem Irenina domu,
ãIreninou ulic’Ò jsme
zam’Þili rovnou k n‡draì’. V n‡draìn’ hale pusto a pr‡zdno. MatnŽ svžtlo za okŽnkem
vùdeje l’stkó. Sleva pro skupinu. Spole‹nù
l’stek tÞ’ poutn’kó do Starko‹e pÞes V‡clavice za 28 K‹. Do odjezdu vlaku zbùv‡ necel‡
pólhodina. Vych‡z’me z haly. PÞed n‡draì’
a pak kousek podŽl plotu. Odstavn‡ kolej.
Vlak s munic’ uì tu nestoj’. Bu“ ho rozkradli, nebo odjel. Podle mapy ãZde byla bitka
s komunistyÒ (bod 2).
Nemžl jsem nic proti komunismu. Nic jsem
o nžm nevždžl, a j‡ nebyl z tžch, kteÞ’ byli
proti nž‹emu jen proto, ìe proti tomu byli
jejich rodi‹e a pÞ’buzn’ a zn‡m’. Nemžl jsem
nic proti ni‹emu, dokud jsem mohl hr‡t
v jazzu na saxofon, protoìe to byla vžc,
kterou jsem miloval, a nemohl bych bùt pro
nžco, co bylo proti n’. A dokud jsem se mohl
d’vat na holky, protoìe to znamenalo bùt
naìivu. Pro mž to znamenalo tyhle vžci.
(S. 336.)
Na mostku pÞes Metuji jsme pÞitahov‡ni jako
gigantickùm magnetem pÞ’mo k z‡bradl’.
ãAch jo!Ò vzdychli jsme jednohlasnž a plivli do vody. Zas a znovu. Ûeka äumžla a bylo
teplo.
ãMno, vo komunistech taky v’m svùÉÒ mlaskne si Jarda. ãD‡me pivko, ne?Ò T’m je to pro
nžj vyÞeäenù. Pokr‹’me rameny, pro‹ ne.
Vedle n‡draìn’ budovy malù kiosek. Nžco
mezi vù‹epem a minihospodou. SamozÞejmž
73
TV a v n’ nžjakù fotbal. JakŽsi mistrovstv’
svžta, galaxie. S póllitry piva jdeme radžji
ven, na vzduch, k prkŽnku pÞiäroubovanŽmu
na ze“ kiosku. PÞ’pitek, euforie... No jo, ale
z ‹eho? Asi z v’tžzstv’. V’tžzstv’, ale nad
‹’m? Mocnùmi douäky up’j’me osvžìuj’c’ n‡poj. Focen’ s mapou N‡choda. S knihou Zbabžlcó. Se zbabžlci v n‡s. Pak poì‡d‡me sle‹nu, co jde kolem. NejdÞ’v si mysl’, ìe ji chceme sbalit. Pak tiskne spouäé. Pozdžji väe
rozmazanŽ. Chvatnž d‡me dalä’ pivo a poklusem na peron. Malù motor‡‹ek, jeden vagon
pÞipraven k odjezdu. Aleä fot’. ãNespouätžt,
neodr‡ìet!Ò smžji se mu a m‡v‡m ve dveÞ’ch.
P‡r cestuj’c’ch z n‡s m‡ asi povyraìen’. Aleä
mž fot’ jako nžjakou celebritu. Skaut’ci
na seda‹k‡ch u okŽnek. Taky nžjac’ m’stn’ kluci s holkama. Jedou asi na diskoäku. Zvednut‡ ruka s pl‡ca‹kou, jedeme!
Tlesk‡me, m‡v‡me z okŽnka vùprav‹’mu,
babce v domku u z‡vor, pÞekÞikujeme se,
Þeht‡me se. ãIrenk———!Ò Þve Aleä jako
truchlivù bùk a rozhazuje imagin‡rn’ polibky potŽ, co motor‡‹ek m’j’ ãIreninu
uliciÒ. Skaut’ci odvr‡t’ hlavu od okŽnek.
ãIrenk———, duäenko Ð duäe l‡sko!Ò Vypit‡
piva, radost z povedenŽho dne, bezstarostn‡ j’zda po kolej’ch podve‹era.
Motor‡‹ek si to zvolna äine podŽl Volovnice, Vinohrad. Mžsto se odv’j’ pÞed
n‡mi jako film, okŽnko po okŽnku. M’j’me
kolmŽ ulice, domy, malŽ dvore‹ky. Motor‡‹ek zadun’ na viaduktu, pod kterùm
jsme jeätž odpoledne ut’kali pÞed letadlem,
sotva sta‹’me zahlŽdnout v áafranici tÞi snždŽ
muìe st‡le sed’c’ nehnutž na ulici za stolkem. ãNa hovn———ÉÒ hùk‡ Aleä. Pak otevÞen‡
okna domó na LetnŽ, kÞoviska bezó podŽl
tratž, mžsto se za‹’n‡ postupnž vytr‡cet, mizet v krajinž. Jako sm’ch na rtech, kterù mž
opouät’ s odlivem mžsta, väeho toho kolem.
Jako by po mnž pavu‹ina marnosti rozprost’rala svoje neviditelnŽ, velejemnŽ s’tž. Za
okny vlaku se vzdaluje, miz’ nejen mžsto, ale
i lidŽ, kteÞ’ tu ìij’. St’ny tžch, kteÞ’ tu ìili
kdysi, kteÞ’ tu byli mlad’ a äéastn’, kteÞ’ tu
milovali i nen‡vidžli. Naäe i jejich pÞ’bžhy
ìivota prolnutŽ, zaklesnutŽ do sebe.
74
ãMarie, [É] je mi tak zoufale mizernž kr‡snž jako snad nikdy. To mžsto mž m‡ zajatùho
a nepouät’ mž a j‡, protoìe Ty jsi mezi ztracenùmi vžcmi ìivota, netouì’m uì po ni‹em
neì v tomhle mžstž po jeho jaru a sv‡te‹n’ch
odpolednech. [É] m‡m ten œplnž stejnù pocit
pÞekr‡snùho, n‡dhernùho ìivota, na kterù se
ale jen kouk‡m a kterù neìiju. A je mi divnž
z tŽ œlohy, kterou jsem tu ìilÉÒ 32
A je mi divnž v tom motor‡‹ku, kterù jede
otevÞenou tmavnouc’ nezn‡mou krajinou. Ve
stani‹ce V‡clavice vystoup’ i posledn’ skautät’ cestovatelŽ za dobrodruìstv’m. M’jen’,
kÞiìov‡n’ vlakó na jednokolejce. A pak jedeme jenom my sami, ztiäeni, zadum‡ni do sebe, kaìdù pro sebe pÞevypravuj’c’ si ten pÞ’bžh, do kterŽho jsme dnes vstoupili, kterù
byl, a uì nen’.
ãAch jo, väechno uì je pry‹,Ò povzdychne
hlasitž Aleä, jako by ‹etl moje myälenky.
PromodralŽ vrcholky kopcó, œzkù ‹ervenooranìovù p‡s na z‡padn’ stranž oblohy, vd‡li jako diamant leskne se jezero Rozkoäe. ãZa
horami vych‡zelo slunce vzd‡lenùch svžtó Ð
naäe zapadalo,Ò pÞeÞ’k‡v‡m si polohlasem
slova Karla Hynka M‡chy. A pak vl‡‹ek sj’ìd’
z kopcó. Ve Vysokovž nikdo z mostu pod vlak
nesko‹’, jen nžjakù blbec z nžj plive. Neì si
setÞu slinu z ‹ela a zat‡hnu okno, vj’ìd’me
do Starko‹e. DÞevžn‡ prosklen‡ bo‹n’ z‡stžna
peronu, rozpadaj’c’ se, pÞedur‹en‡ k z‡niku.
U telefonn’ho automatu pÞi zdi odlehlŽho rohu n‡draìn’ budovy nalepen‡ shrben‡ ìena.
KÞik, pÞemlouv‡n’ i pl‡‹ do sluch‡tka. PÞ’chod k vlakóm, odjezdy a pÞ’jezdy z Prahy.
VylepenŽ, deäti, sluncem zteÞelŽ j’zdn’ Þ‡dy. Na hodin‡ch zastavenù ‹as. Dny, mžs’ce
a roky.
75
ZçKLADNê TçBOR STARKO‰
Ð NOC DRUHç
Od n‡draì’ pžäinou, klikatou
zkratkou mezi domky rovnou
do œdol’‹ka, kolem hasi‹‡rny k poì‡rn’ n‡drìi. DÞevžn‡ bouda, nžkolik
lavi‹ek, nevelkù tane‹n’ parket. Postaveno
v roce 1942. Dnes nžco jako pÞ’leìitostnŽ
m’stn’ koupaliätž s pÞilehlùm ãtane‹n’m s‡lemÒ. V protžjä’m lesnatŽm svahu byl zajistŽ
po‹at nejeden Starko‹‡k. Drol’c’ se beton,
kluzkŽ bÞehy, tmavž hnžd‡ voda. Skokanskù
móstek, plavci neplavci. Po z‡padu slunce
d‡vno ani noha. SvlŽk‡me se donaha a odv‡ìnž sk‡‹eme do vody.
Zpola osych‡me, oblŽk‡me jeätž potem p‡chnouc’ trika a svahem vzhóru k Rejtarovž chalupž stoupaj’ tÞi n‡dhern’ faunovŽ. N’zko od
z‡padu se nebe zatahuje mraky deäéó. Nebo
zase jen ty sv’raj’c’ prokletŽ obrysy temnùch straäidelnùch hor?
Venkovn’ pÞ’stÞeäek chalupy. Jirka m‡
hosty, kamar‡dy z okol’. Postupnž s noc’
odch‡zej’ domó. Prvn’ plechovky studenŽho
plzeËskŽho piva zah‡nžj’ ì’zeË. Pak Jirkóv
excelentn’ gul‡ä, od v‹erejäka jeätž lepä’.
Malù z‡zrak! Chlebem vyleätžnŽ tal’Þe. Na
podnose cel‡ äunka, uzenŽ, sklenice dom‡c’ch okurek. Na dÞevžnŽm uhl’ marinovanŽ
maso. Proklet‡ vónž! Oharky ìhnouc’ do tmy.
JiÞ’ ve svŽm ìivlu. ãKurva, chlapi, pijte, jezte, tady nejste na rekreaci!Ò Maéas nos’ n‡-
ru‹e dalä’ch plzn’ v plechovk‡ch. Prvn’ porce grilovanŽho masa. MastnŽ ruce, mastnŽ
huby, mastnŽ sklenice. Pepa Adam ze Skalice vyzv’d‡ trasu naäeho putov‡n’ N‡chodem.
ãPÞ’ät’ rok rozhodnž pójdu s v‡mi, kluci!Ò
a z bochn’ku chleba odÞez‡v‡ patku.
ãTo se v’, ìe pudeme zas!Ò Þ’k‡ Jarda s plnùmi œsty. ãTaky si pronajmeme od hostinskŽho Port Arthur a udžl‡me si tam prima
ve‹’rek. Jasn‡ zpr‡va. Zn‡m tam p‡r klukó,
co tam zkouäej dix’k. V‡lej ho fakt skvžle,
älape jim to!Ò
ã A taky holky tam chodžj,Ò po‹’t‡ Aleä na
prstech. ãHana, Lucie, moìn‡ i Dagmar, Irenka asi tžìko.Ò
ã A móìu vz’t p‡r kamar‡dó odsud? ‰tou
ákvor‡ka, leccos vžd’ a tohle by je džsnž zaj’malo!Ò
ãHotovka,Ò Þ’k‡m. ãDóleìitù je hlavnž ten
ve‹’rek v Port’ku!Ò
JiÞ’ mezit’m vyn‡ä’ ze sklepa prvn’ koä
s lahvemi v’na.
PÞiéuk‡v‡me navz‡jem pÞ’ät’mu putov‡n’,
vymùäl’me œìasnŽ nehor‡znosti, jsme skvžl’,
jsme geni‡ln’! Jirka je jednohlasnž zvolen
kuchaÞem a ochutn‡va‹em vùpravy. Ze sklepa na stól putuj’ silnžjä’ v’na.
Nžkdy po pólnoci Jirka pokl‡d‡ na stól
nžco velkŽho se sklenžnùm poklopem.
ãTak pros’m, p‡novŽ, tady vid’te, co jsou
to skute‹nž pravŽ francouzskŽ sùry! Osobnž
je tam jezd’m nakupovat po venkovž. Vyhl‡äenŽ oblasti, nejvyää’ jakost, delikatesa sa-
76
ma!Ò Usrk‡v‡me k tomu œìasn‡ v’na, zna‹ky
uì nev’m.
Ochladilo se, ve vzduchu je c’tit voda.
Nžkde v d‡lce kokrhaj’c’ kohout. Aha, to uì
zn‡meÉ
Podkrovn’ m’stnost, nocleh pro hosty. StarŽ postele, na zemi rozloìenŽ slamn’ky. Deky
a peÞiny, ze kterùch m’sty vylŽz‡ peÞ’. Aleä
sebou neklidnž vrt’, obrac’ se z boku na bok:
ãRadžji bych leìel s Irenkou a sledoval jej’ zvedaj’c’ se Ëadra v kvžtovanùch äatech. J‡
se z n’ snad obžs’m!Ò
ãTo jo, obžsit se v tom ìl‡bku mezi jej’mi
Ëadry, jako nžjakej vz‡cnej äperk,Ò odpov’d‡m Aleäovi do tmy, rukou ä‡tr‡m po nedopitŽ l‡hvi v’na.
ãRadžji neì se v tom ìl‡bku vžäet, tak se
v nžm v‡let!Ò pÞevaluje se Aleä, pohovka pÞ’äernž vrìe a prask‡.
ãCopak Ëadra Ð ale jemn‡ kóìe na horn’m
konci jej’ch hubenùch nohou,Ò pÞisad’ si
k tŽmatu Jarda. Ale dost moìn‡, ìe uì taky
mluv’ ze sp‡nku.
Pak dlouhŽ ticho, kterŽ naruä’ jen pÞekocen‡ l‡hev od v’na. Stejnž byla pr‡zdn‡. Nžkam se kut‡l’. Chr‡paj’c’, oddechuj’c’ sp‡‹i.
Venku na nebi blednou hvžzdy. Vzpomenu
si na zemÞelŽho kamar‡da, b‡sn’ka Jirku ámorance: ãëeny jsou hvžzdy na nebi naäeho ä’lenstv’.Ò
Zav’r‡m o‹i, do snó vstupuji i j‡.
CESTA DO PRAHY
Po des‡tŽ dopoledne vyj’ìd’m
autem ze Starko‹e zpžt do Prahy. V chalupž jeätž väichni vysp‡vaj’. Po slunci ani pam‡tka.
áedavŽ nebe. Jen odbo‹’m na hlavn’ silnici
na Hradec Kr‡lovŽ, za‹’n‡ drobnž, ale hustž
präet. Krajina za okny auta je nevl’dn‡ a c iz’. ZapnutŽ stžra‹e v pravidelnŽm rytmu
pÞed o‹ima umaz‡vaj’ posledn’ zbytky vzpom’nek v‹erejä’ho dne. ãSmutŽnko m‡, malenkonie,Ò uì tž zase c’t’m, uì zase ke mnž
vch‡z’ä na n‡vätžvu? Ot‡‹’m hlavou dozadu,
na pr‡zdn‡ sedadla. Veräe Frantiäka Hrub’na
dóvžrnž zn‡m nazpamžé: ãV’m, ìe to ke mnž
vlezeÉ nžkudy. [É] / V’mÉ nžkudy to ke mnž
vleze. / A tÞeba se to vs‡kne jako dŽäé / a tÞeba pÞinesu to na svrchn’ku. / V’m, ìe nžkudy
to ke mnž vlezeÉ nžkudy/ a j‡ se boj’m, ìe to
nepozn‡m / a ìe uì je to tÞeba od v‹erejäka /
zde po mŽm bokuÉÒ 33 Pocit s’l’c’ melancholie, kterou jsem najednou posyp‡vanej i na
duäi jako nžjakejma konfetama. DŽäé s ’ l ’
a s prudkost’ bubnuje na stÞechu auta. Ach jo!
[É] kdyby tu aspoË byla Irena. [É] Miloval
jsem ji. Anebo jsem byl jen s‡m a trpžl jsem
depresivn’ melancholi’, jak tomu Þ’kali, a t’m
divnùm zmatkem svžta, kterù doned‡vna byl
nžjak jednoduää’ [É] a ìivot mžl nžjakù smysl,
jenìe j‡ jsem byl jen ìivouc’ mrtvola. Väichni
jsme byli ìivouc’ mrtvoly. [É] Udžlali ze mž
77
ìivouc’ mrtvolu, a bóhv’, nevždžl jsem, jestli je
nžkde nžjak‡ ìiv‡ voda, kter‡ mž vr‡t’ ìivotu.
(S. 343.)
Nžkde u NovŽho Mžsta, moìn‡ uì za Chlumcem nad Cidlinou, u silnice dvž prom‡‹enŽ
postavy v bund‡ch s kapucemi pÞes hlavu.
M‡vaj’c’ ruce se zvednutùmi palci. Zvolna
brzd’m, dob’haj’ mž. ãPraha?Ò Nejsou to holky, ale nžjac’ kluci s dredama.
ãHm, jo,Ò odpov’d‡m, sp’äe zachr‹’m. Slova d’kó uì ze zadn’ch sedadel. Pak ticho.
CelŽ kilometry j’zdy. Odnikud nikam. Jen
ten proklatej dŽäé bubnuj’c’ na stÞechu auta
a st‡le se sypaj’c’ konfety smutku aì odnžkud z vesm’ru. Z nekone‹na. Osamocen’ lidŽ
v autž a ‹ase, kterej n‡m
nepatÞ’. Stžra‹e berou
naplno proud vody deätž nebo pl‡‹e, nebo bóhv’‹eho je to pÞ’val. Od
lesó se plaz’ a natahuj’
‹ernŽ st’ny. Pak mž napad‡, co kdyì ti ml‹’c’
stopaÞi, co kdyì ti chlap’ci, co kdyì jeden vyt‡hne nóì a bodne a ten
druhù t’m noìem jen mali‹ko pooto‹’? Domùäl’m
to, ten pram’nek teplŽ
lepkavŽ krve jak se vsakuje do tri‹ka, do sedadla. Domùäl’m, jak ti chla-
p’ci si te“ pÞedstavuj’, jak jeden bodne a druhù mali‹ko pooto‹’. Ale je mi to fuk, je mi to
najednou œplnž jedno, protoìe to nen’ pro mž
dóleìitŽ. Vóbec to nen’ dóleìitŽ!
A dóleìitŽ byly holky a muzika. A myälen’ na
nž. A docela nakonec, konec koncó, nebylo
dóleìitŽ nic. Väechno bylo nic a na nic
a k ni‹emu.
(S. 337.)
Pak jsem poc’til uì jenom œnavu. PÞ’äernou, zbabžleckou œnavu. A za‹al jsem se tžäit na sp‡nek. A taky na Irenu, o kterù v’m,
ìe nen’...
78
POZNçMKY
10/ Jan Novù, ãëivo‹ichopis p‡skóÒ, Tvorba,
s. 62, 15. ledna 1959.
1/ Josef ákvoreckù si jako hoch obl’bil džtskŽho filmovŽho herce, kterù se jmenoval
Freddie Bartholomew. Hr‡l ve filmu Malù lord (podle rom‡nu Little Lord Fauntleroy autorky F. Hodgson-BurnettovŽ).
Malù lord se ve filmu jmenoval Cedric
Errol. Pod svoji sb’rku pov’dek NovŽ canterburskŽ pov’dky, kterou v roce 1947 poslal do liter‡rn’ soutžìe, se Josef ákvoreckù podepsal pseudonymem Fred Errol.
Ten uì mu zóstal.
13/ J. ákvoreckù, ãVyzn‡n’ muìe z podniku
pan’ SalivarovŽÒ, in: SJá sv. 7, PÞ’bžh
neœspžänŽho tenorsaxofonisty a jinŽ eseje, s. 44.
2/ J. ákvoreckù, ãNžkterŽ naäe knihy a jejich historie. ZbabžlciÒ, in: SJá svazek 7,
PÞ’bžh neœspžänŽho saxofonisty a jinŽ
eseje, s. 171.
14/ J. ákvoreckù, ãPÞ’bžh neœspžänŽho saxofonistyÒ, in: SJá svazek 7, PÞ’bžh neœspžänŽho tenorsaxofonisty a jinŽ eseje,
s. 27.
3/ TamtŽì, s. 162Ð163.
15/ Boris Do‹ekal, Irena Jirkó, ãMarie z Prima
sezonyÒ, Magaz’n Dnes 45/1994, s. 14Ð15.
11/ J. ákvoreckù v dopise M. átichovŽ, N‡chod, 16. ‹ervence 1948.
12/ J. ákvoreckù, ãEpilog s dcerou boì’Ò, in:
SJá sv. 2, PÞ’bžh o L’ze a mladŽm Wertherovi a jinŽ pov’dky, s. 192.
4/ TamtŽì, s. 170.
16/ TamtŽì.
5/ TamtŽì, s. 171.
6/ TamtŽì, s. 175.
7/ Milan Jungmann, ãNovela o marnŽ touzeÒ,
Liter‡rn’ listy ‹. 2/1968, s. 5.
8/ Ferdinand Peroutka, ãProblŽmy ml‡deìeÒ,
Z‡pisn’k (New York) 2/1959, in: Danny
2006, s. 86.
9/ J. ákvoreckù, ãNeuillyÒ, in: SJá svazek 4,
Neuilly a jinŽ pÞ’bžhy, s. 283.
17/ J. ákvoreckù, ãNžkterŽ naäe knihy a jejich
historieÒ, in: SJá svazek 7, PÞ’bžh neœspžänŽho tenorsaxofonisty a jinŽ eseje,
s. 160.
18/ TamtŽì.
19/ Bohumil Hrabal: ãDoslovÒ, in: Poupata,
Mlad‡ fronta 1970, SsBH sv. 12, s. 303.
20/ J. ákvoreckù, ãNeuillyÒ, in: SJá sv. 4,
Neuilly a jinŽ pÞ’bžhy, s. 282.
79
21/ J. ákvoreckù (podeps‡n jako Fred Errol)
v dopise Marii átichovŽ, Toronto, 16. listopadu 1982.
22/ J. ákvoreckù v dopise M. átichovŽ, N‡chod, 19. ledna 1953.
23/ J. ákvoreckù v dopise Lubom’ru Doróìkovi, N‡chod, 26. œnora 1950, in: Danny
2006, s. 36.
33/ Frantiäek Hrub’n, ãHiroäimaÒ, in: Oblohy,
‰eskoslovenskù spisovatel 1960, s. 20Ð21.
VeäkerŽ citace z knihy Josefa ákvoreckŽho
Zbabžlci jsou z druhŽho vyd‡n’ rom‡nu v ‰eskoslovenskŽm spisovateli, edice ëatva, 1964.
POPISKY K FOTOGRAFIêM
24/ J. ákvoreckù, Prima sezona , Galaxie
1990, s. 9.
7/ Josef ákvoreckù (‹ervenec 1942)
25/ TamtŽì.
8/ Josef ákvoreckù a Marie átichov‡ (31. ‹ervence 1948)
26/ J. ákvoreckù, ãNeuillyÒ, in: SJá sv. 4,
Neuilly a jinŽ pÞ’bžhy, s. 252Ð253.
10/ Josef ákvoreckù a Marie átichov‡ (3. srpna 1948)
27/ Pavel Eisner, Milenky , Helios 1930,
s. 14Ð16.
11/ Dopis Josefa ákvoreckŽho Marii átichovŽ
(29. dubna 1951)
28/ J. ákvoreckù v dopise M. átichovŽ, N‡chod, 24. prosince 1950.
19/ JiÞ’ Rejtar (Starko‹, ‹erven 2006)
29/ J. ákvoreckù, ãNeuillyÒ, in: SJá sv. 4,
Neuilly a jinŽ pÞ’bžhy, s. 282.
19/ Ozdobn‡ plastika u vr‡tek jednoho z domó ve Starko‹i (2006)
21/ N‡chod (1950)
30/ Jan ‰’ìek, ãN‡chodskù hostinec Port
Arthur stoletùÒ, in: Echo, ‹. 22, N‡chod
2005.
31/ J. ákvoreckù v dopise Libuäi ãBibiÒ KalhousovŽ, N‡chod, Boì’ hod 1949.
32/ J. ákvoreckù v dopise M. átichovŽ, N‡chod, 26. prosince 1950.
22/ N‡chod (1940)
24/ Tank s voj‡ky SS pÞed obchodn’m domem
v ulici Kamenice. Z‡hy se tank ne‹ekanž
obr‡til a jel zpžt do Bžlovsi zaœto‹it na
pÞedvoj RudŽ arm‡dy (N‡chod-Bžloves,
9. kvžtna 1945), St‡tn’ okresn’ archiv
N‡chod
80
26/ BartoËova pÞ‡delna (N‡chod, 2006)
28/ N‡chodskù viadukt pro chodce (2006)
29/ Josef ákvoreckù a Marie átichov‡ (Praha,
1949)
31/ ZdeËkóv dóm v Podžbradovž ulici (N‡chod)
47/ Oslava konce v‡lky na n‡mžst’ v N‡chodž
(13. kvžtna 1945), St‡tn’ okresn’ archiv
N‡chod
48/ Rud‡ arm‡da v N‡chodž (kvžten, 1945)
50/ Josef ákvoreckù a Marie átichov‡ (N‡chod, 10. ‹ervence 1949)
51/ Vùhled ze z‡meckŽ vžìe
33/ Zdenžk Pechr (1945)
34/ Jaroslava Fib’rov‡ (1944)
53/ Kamenice 136 Ð dóm, ve kterŽm bydlel
Josef ákvoreckù (N‡chod, 2006)
36/ Jaroslava Fib’rov‡ (Dobroäov, 1943)
54/ InteriŽr domu ‹’slo 136
37/ Josef ákvoreckù ãHorolezeck‡ b‡seËÒ, in:
D’vka z Chicaga a jinŽ hÞ’chy ml‡d’ (b‡snž z let 1940Ð1945), PmD, Mnichov 1980
57/ Lavi‹ka v parku na Husovž n‡mžst’ (N‡chod, 2006)
37/ Jaroslava Fib’rov‡ s maminkou (1941)
38/ Jaroslava Fib’rov‡ a Zdenžk Pechr (Ostaä,
1944)
39/ Josef ákvoreckù ãTy dvž holky z KostelceÒ, in: D’vka z Chicaga a jinŽ hÞ’chy
ml‡d’ (b‡snž z let 1940Ð1945), PmD,
Mnichov 1980
39/ Marie Dyntarov‡ (1943)
43/ PÞ’jezd RudŽ arm‡dy do N‡choda (10. kvžtna 1945), St‡tn’ okresn’ archiv N‡chod
44/ Hotel, kav‡rna, restaurace U Ber‡nka
(N‡chod, 2006)
58/ Jaroslava Fib’rov‡ (1942)
59/ M‡nesovic vila (N‡chod, 2006)
60/ Zleva Tom‡ä Mazal, Jaroslav Blahoä, Aleä
Form‡nek na mostku pÞes Metuji (N‡chod, 2006)
62/ Pohled na z‡mek ze svahu od PurkyËovy
ulice (N‡chod, 2006)
65/ Restaurace Port Arthur v PurkyËovž ulic i ‹’slo 473 (N‡chod, 2006)
68/ InteriŽr restaurace Port Arthur (2006)
73/ N‡chodskŽ n‡draì’ (2006)
Ilustrativn’ kresby Josefa ákvoreckŽho jsou
pÞevzaty z dopisó Josefa ákvoreckŽho Marii
átichovŽ z let 1948Ð1955.