Zevní cizopasníci koní
Transkript
Zevní cizopasníci koní Jahn P., Koudela B. Roztoči Na kůži koní cizopasí několik druhů roztočů. S výjimkou demodikózy je intenzita napadení těmito parazity nižší během letního období a kulminuje v zimě a brzy na jaře. Podílí se na tom dlouhodobý pobyt ve stáji, těsný kontakt jednotlivých zvířat a horší výživa v zimních měsících. Mezi nejnápadnější klinické příznaky patří pruritus, jehož intenzita by měla korelovat s intenzitou napadení. U koní, vykazujících velmi intenzivní pruritus, se předpokládá určitý stupeň hypersenzitivity a někdy je obtížné u nich původce najít. Kromě zvířat s výraznými klinickými příznaky se ve stáji obvykle vyskytují asymptomatičtí nosiči, kteří bývají rezervoárem. Chorioptes equi Chorioptes equi je v našich podmínkách nejčastěji se vyskytující kožní roztoč koní. Dosahuje velikosti 0,3 – 0,4 mm. Žije na povrchu kůže a živí se epidermálním detritem. Životní cyklus trvá tři týdny. Dospělí jedinci jsou schopni přežít mimo hostitele až 70 dní v závislosti na přítomnosti epidermálního detritu a podmínkách prostředí. Přenos na jiné koně se děje přímým kontaktem nebo nepřímo. Roztoč primárně osidluje kůži distální části pánevních končetin, ale může se šířit i na kůži hrudních končetin, slabin, břicha a axily. Mezi nejčastěji postižená plemena patří koně s dlouhými rousy na končetinách (chladnokrevníci, fríský kůň). Přenos na člověka nebyl popsán. Podobně jako u většiny ostatních roztočů dosahuje i zde infestace největší intenzity v zimních měsících. V létě se spontánně snižuje, takže u některých zvířat mohou klinické příznaky zcela vymizet. V tomto období mohou být parazité nalézáni jen na korunce. Klinické příznaky Hlavním klinickým příznakem je pruritus lokalizovaný na distální části končetin, který se manifestuje neklidem, škrábáním nebo okusováním postižené kůže a pokopáváním pánevními končetinami. Příznaky bývají nejvýraznější v noci. Na kůži se vyvíjí erytém a okrsky alopecie s ulámanou srstí, exsudací a tvorbou krust. U vnímavých zvířat se může vyvinout lichenifikace kůže a sekundárně se rozvíjí bakteriální dermatitida. 35 Diagnóza Roztoče lze většinou poměrně snadno identifikovat v materiálu, který získáme vyčesáním ze srsti distálních částí končetin, zejména z ohbí spěnky. K průkazu stačí malé zvětšení mikroskopu nebo lupa. Terapie Všechna zvířata, která jsou v kontaktu s klinicky postiženým koněm by měla být léčena současně. Lze použít celkovou nebo lokální terapii. K celkové terapii se doporučuje ivermektin podaný per os v dávce 300 µg/kg jednou týdně celkem ve čtyřech dávkách (konvenční dávka 200 µg/kg opakovaná po dvou týdnech se neosvědčila). Větší účinek má obvykle lokální terapie. Pro zajištění průniku antiparazitika na kůži je vhodné před aplikací ostříhat koni rousy a odstranit krusty šamponem se selenem. Z antiparazitárních přípravků se dříve používaly organofosfáty a chlorované uhlovodíky. Mají dobrý efekt, ale dnes je jejich dostupnost omezená. Klinicky vyzkoušený účinek v našich podmínkách mají pyrethroidy (permethrin, tetrametrin, deltametrin). Je popisován rovněž dobrý efekt fipronilu v koncentraci 0,25 % v dávce 125 ml na každou končetinu jednorázově (případně s opakováním za 3-4 týdny). Klasickým zevním antiparazitikem se stále dobrým účinkem je polysulfid vápenatý v 2-5% roztocích. Amitraz je u koní kontraindikován pro svou toxicitu !! Psoroptes equi Tento roztoč dosahuje velikosti 0,4 – 0,8 mm. Žije podobně jako Chorioptes na povrchu kůže a živí se tkáňovou tekutinou. Životní cyklus na hostiteli je dokončen asi za 10 dní. Přežívání mimo hostitele záleží na podmínkách vnějšího prostředí. Je prokázáno, že zde přežívá 14 – 18 dní, ale pravděpodobně může přežít i déle (za bezpečné období karantény se považuje 7 – 12 týdnů). Přenáší se přímým kontaktem i nepřímo. V našich podmínkách nebyl tento parazit u koní zjištěn, vyskytuje se ale v jižní Evropě a import do ČR není vyloučen. Klinické příznaky Inkubační doba trvá od dvou do osmi týdnů. U koní, kteří byli dříve v kontaktu s tímto parazitem, je inkubační doba kratší. Podobně jako u předchozího parazitárního druhu je hlavním příznakem pruritus různé intenzity; infestace však může probíhat i asymptomaticky. Kožní projevy jsou lokalizovány na hlavě v okolí ušních boltců, v hřívě a na kořeni ocasu. Postižení kůže na ušních boltcích a v jejich okolí se může manifestovat házením hlavou. U mírně vnímavých koní je hlavním příznakem seborrhoea. 36 Diagnóza Diagnózu potvrdí mikroskopické vyšetření kožních seškrabů. U případů s infestací lokalizovanou pouze na ušní boltce může být stanovení diagnózy obtížné. Cenná je otoskopie s cíleným odběrem ušního mazu pro mikroskopické vyšetření. Ten může být lokalizován hluboko v zevním zvukovodu, proto odběr vzorku většinou vyžaduje sedaci pacienta. Terapie Velice dobrý efekt bývá popisován při aplikaci ivermektinu v dávce 200 µg/kg, zopakované za dva týdny. Alternativou je opakované lokální použití pyrethroidů do ušních boltců v intervalu 7 – 14 dní po dobu 4 týdnů. Při použití lokálních antiparazitik se doporučuje celotělová aplikace. Sarcoptes equi Infekce tímto parazitem je v současné době celosvětově málo rozšířená a v České republice se nevyskytuje vůbec. Parazit dosahuje velikosti 0,25 – 0,60 mm. Vyskytuje se v epidermis koní a živí se tkáňovým mokem a pravděpodobně také epidermálními buňkami. Životní cyklus trvá 2 – 3 týdny. Přenáší se přímým a nepřímým kontaktem. Protože je citlivý na sucho, přežívá mimo hostitele jen několik dní. Klinické příznaky Sarkoptový svrab se považuje za velmi závažné onemocnění, jehož hlavním příznakem je intenzivní a konstantní pruritus. Ten obvykle začíná na hlavě, uších a na krku a šíří se kaudálně. Na postižené kůži se vyvíjejí papuly, krusty, exkoriace, alopecie a lichenifikace. Masivní napadení může vést k závažnému narušení celkového stavu. Diagnóza Diagnóza je založena na zhodnocení anamnézy a klinických příznaků, mikroskopickém vyšetření kožního seškrabu, případně bioptátu a posouzení odpovědi na terapii. Zákožky je často obtížné nalézt v seškrabu, proto je diagnosticky cenná odpověď na terapii, zejména ivermektinem. Terapie Léčena musí být všechna zvířata, která jsou v kontaktu s postiženým jedincem. Dříve se k terapii používaly chlorované uhlovodíky nebo polysulfid vápenatý. Dnes se předpokládá dobrá účinnost ivermektinu. Protože výskyt této parazitózy je vzácný, není s použitím tohoto antiparazitika v této indikaci dostatek zkušeností. 37 Demodex equi, Demodex caballi (Trudník) Demodikóza je onemocnění vyskytující se u koní velice vzácně. Klinické příznaky jsou popisovány zejména u koní dlouhodobě léčených kortikosteroidy. Na koních parazitují dva druhy z rodu Demodex: D. caballi (délka těla 264 – 453 µm, žije v chlupových folikulech víček a pysků) a D. equi (179 – 236 µm, žije v chlupových folikulech na kůži celého těla). Klinické příznaky Klinickým příznakem je alopecie a zvýšená tvorba šupin, zejména na kůži hlavy, krku, ramen a hrudních končetin. Diagnóza Diagnóza je založena na zhodnocení anamnézy a klinických příznaků a posouzení hlubokého kožního seškrabu, případně biopsie. Terapie Infkce probíhá většinou symptomaticky a v některých případech spontánně odezní. Je popsán pouze jeden klinický případ demodikózy u koně úspěšně léčené ivermektinem po dobu 15 dní. Trombicula autumnalis (Sametka podzimní) Trombikulóza se vyskytuje u koní zejména koncem léta a časně na podzim. Dospělci a nymfy tohoto parazita žijí na rostlinách. Vajíčka kladou do půdy a asi po týdnu se z nich vyvíjejí larvy, které napadají malé hlodavce a příležitostně také koně. Dosahují velikosti 0,2 – 0,4 mm a mají červenou, červenooranžovou nebo žlutou barvu. Na hostiteli parazitují poměrně krátkou dobu, což znesnadňuje diagnostiku této parazitózy. Klinické příznaky Postižena bývá především kůže na hlavě (nozdry, ušní boltce, krk) nebo na končetinách v oblasti spěnek, kde se po napadení parazity vyvíjejí pupeny. Pruritus je variabilní, předpokládá se, že se na něm u některých jedinců podílí hypersenzitivita na antigeny obsažené ve slinách parazitů. Koně pasoucí se ve vysoké trávě mohou mít léze na spodině břicha a hrudníku. Masivní napadení může být provázeno edematizací kůže, exsudací a tvorbou krust. Diagnóza Diagnóza je snadná v případech, kdy jsou larvy ještě přichyceny ke kůži. Svědčí pro ni rovněž sezónnost kožních projevů. 38 Terapie Vzhledem ke krátkodobému průběhu dermatózy není terapie většinou nutná. V případech masivního napadení se doporučuje lokální aplikace polysulfidu vápenatého nebo pyretroidů. Opakované aplikace fipronilu zabraňují reinfestaci. Intenzivní pruritus lze zmírnit celkovým podáním kortikosteroidů. Dermanyssus gallinae (Čmelík kuří) Tento zevní parazit může příležitostně napadnout i koně. Dospělci, kteří parazitují, dosahují délky 0,6 – 1 mm. K infestaci obvykle dochází při přímém kontaktu koní s ptáky. Klinické příznaky Po napadení se vyvíjí často silně pruritické papuly. Napadení koně si intenzivně škrábou nebo okusují postižené partie těla. Diagnóza Anamnestické údaje uvádějící kontakt s drůbeží nebo volně žijícími ptáky. Roztoči nebo jejich vajíčka lze najít na podestýlce nebo ve štěrbinách ve stáji, případně v materiálu, který byl vyčesán ze srsti. Paraziti obvykle nebývají přítomni ve velkých počtech a jejich průkaz může být obtížný. Terapie Ošetření insekticidním přípravkem (pyretroidy) je obvykle dostatečné při jednorázovém napadení. Aplikaci je vhodné zopakovat po 7 dnech v letním období a v zimě po 10 – 14 dnech. Ixodes ricinus (Klíště obecné) I. ricinus je typický trojhostitelský druh. Jeho larvy sají většinou na drobných obratlovcích (např. myšovitých hlodavcích, ptácích), nymfy na větších savcích (veverkách, ježcích, zajících). Dospělá klíšťata napadají většinou pouze velká zvířata. V našich podmínkách je nejčastěji se vyskytujícím druhem klíšťat, široce rozšířeným v nížinách a vysočinách asi do výšky 1 000 m n.m. Hlavním místem výskytu jsou vlhké listnaté a smíšené lesy. Velikost samečků kolísá mezi 2,2–2,5 mm, samiček 3,5–4,5 mm (po nasátí až 1 cm i více), larvy měří 0,8 mm, nymfy kolem 1 mm. Samička klade asi 10–14 dnů po nasátí oplozená vajíčka v počtu až několik tisíc kusů na povrch půdy na chráněných místech s vhodným mikroklimatem. Larvy se z vajíček líhnou nejdříve za 6 týdnů, po 1 až 6 měsících se mění v nymfu. Proměna nymfy v imago trvá 2 i více měsíců. Za zvláště příznivých podmínek může u I. ricinus proběhnout vývoj od larvy do dospělosti od jara do podzimu, většinou se však protahuje na 39 delší dobu. Jednotlivá stádia mohou poměrně dlouho hladovět (až 1,5 roku). Všechna stádia se musí nasát krve, aby se mohla uskutečnit jejich přeměna. Klinické příznaky V místě sání klíšťat se objevuje lokální zánětlivá kožní reakce provázená tvorbou pupenů. Pruritus je variabilní. Diagnóza Na zvířatech hledáme klíšťata na predilekčních místech (nozdry, okolí ušních boltců, krk, tváře, kořen ocasu, končetiny). Terapie Terapie při opakovaném a silném napadení spočívá v ošetření postřiky nebo koupelemi prostředky na bázi syntetických pyrethroidů. Poměrně vysokou účinnost a délku ochrany poskytuje fipronil. Celkové ošetření avermectiny má jen dočasný účinek. Hmyz Druhy hmyzu, které parazitují na koních se uplatňují jako obligátní nebo fakultativní paraziti. Podobně jako u roztočů je nejnápadnějším klinickým projevem pruritus. Jeho intenzita u některých zvířat nekoreluje se stupněm napadení. Hypersenzitivita na bodnutí hmyzem je u některých zvířat dobře známa a zejména rody Simulium a Culicoides jsou původci kožního onemocnění, které se označuje jako letní dermatitida. Damalinia equi (Všenka koňská) Damalinia equi je obligátní, vysoce hostitelsky specifický parazit koní, prodělávající celý vývojový cyklus o délce 20 – 40 dní na hostiteli. Živí se epiteliemi a kožním detritem. Dospělci, dosahující délky necelých dvou milimetrů, kladou asi 1 mm dlouhá vajíčka, která adherují na chlupy. Mimo hostitele mohou přežít až sedm dní, za příhodných podmínek 2-3 týdny. Přenos se děje přímým a nepřímým kontaktem. Klinické příznaky Všenky napadají koně převážně na laterální straně krku a na hřbetě. Klinické příznaky kulminují v zimním období a závisí na intenzitě infestace a pravděpodobně také na vnímavosti jedince. Vedle koní s téměř asymptomatickým průběhem se můžeme setkat s poměrně silným svěděním, které vede ke vzniku alopecií a zvýšené tvorbě šupin. U masivně napadených zvířat je častým příznakem ztráta kondice. Diagnóza Diagnóza je založena na průkazu parazita nebo vajíček nalepených na chlupech. Jak dospělci, tak vajíčka připomínají lupy a zejména v dlouhé zimní srsti nemusí být snadné je rozpoznat. 40 Dobrou pomůckou je průhledná lepicí páska, na niž se nalepí detritus ze srsti, který se prohlédne pod mikroskopem. Terapie Terapie obvykle není obtížná a spočívá v aplikaci insekticidů ve formě celotělově aplikovaných roztoků nebo spot-on přípravků. Osvědčily se pyretroidy a v poslední době je popisován dobrý účinek fipronilu. Terapie se musí provést u všech zvířat a s ohledem na vývojový cyklus parazita je vhodné ji zopakovat za 10 dní. Ivemketin podaný per os má nestandardní účinek, jeho dobrý efekt je však popisován u zevní aplikace (pour on). Haematopinus asini Samička měří 3–4 mm, sameček 2–3 mm. Dospělci jsou tmavě zbarvení a živí se sáním krve. Podobně jako u všenek, napadení tímto parazitem dosahuje největší intenzity v zimních měsících. Klinické příznaky Hlavním klinickým příznakem je pruritus vedoucí ke vzniku alopecií. Paraziti se vyskytují zejména v hřívě, na kořeni ocasu a v oblasti spěnky, zejména u chladnokrevných plemen. Diagnóza Haematopinus asini je větší než Damalinia equi a lze jej proto v srsti lépe rozeznat pouhým okem. Terapie Terapie je stejná jako u předchozího druhu. Hypoderma diana (Střeček srnčí) Z podkožních střečků, kteří se vyskytují v Evropě, mohou koně podle literárních pramenů napadat dva druhy – střeček hovězí (Hypoderma bovis) a střeček jižní (Hypoderma lineatum). Početnost obou těchto druhů, dříve hojně parazitujících na skotu, se v průběhu šedesátých a sedmdesátých let minulého století na území bývalé ČSSR významně snížila a v současné době se v České republice nevyskytují. Po roce 2000 byl na území ČR opakovaně zaznamenán výskyt střečka srnčího (Hypoderma diana). Dospělci se obvykle líhnou v první polovině května. Žijí jen několik dní, přičemž nepřijímají potravu. Po spáření vyhledává samička hostitele, na jehož srst naklade průměrně 450 vajíček, z nichž se přibližně za 3 – 4 dny líhnou asi 1 mm dlouhé bílé larvy I. instaru, které se u kořene chlupů zavrtávají do kůže a vnikají do těla hostitele. Během léta a podzimu aktivně putují v podkožním vazivu do hřbetní oblasti. Zde se v prosinci a lednu svlékají do II. instaru, přičemž se kolem nich vytvářejí vazivové noduly s otvorem k dýchání. V nich se vyvíjejí do března až dubna následujícího roku, kdy 41 dozrálé tmavé larvy III. instaru opouštějí otvorem v kůži hostitele, vypadávají na zem a mění se v kukly. Po několika týdnech se z larev vylíhnou dospělí střečci. Protože larvy podkožních střečků jelenovitých nepronikají do vnitřních orgánů hostitele jako podkožní střečci skotu, je jejich patogenní působení v hostiteli zřejmě menší. Klinické příznaky Na hřbetě a na krku napadených koní vznikají typické noduly s dýchacím otvorem. Larvy obvykle u koní dorůstají do poslední fáze II. instaru před svlékáním do III. instaru a následně v nodulech uhynou. Terapie Ve většině případů lze uhynulé larvy z nodulů mechanicky vytlačit, některé se pravděpodobně resorbují. Jen v ojedinělých případech se může v místě nodulu vytvořit absces. Protože samičky střečků kladou vajíčka během teplých dnů v první polovině května, lze v lokalitách s výskytem střečka srnčího snížit pravděpodobnost napadání koní omezením jejich pastvy v tomto období, zejména přes poledne. V chovech s častějším výskytem podkožních střečků u koní lze omezit počet migrujících larev I. instaru aplikací preparátů s obsahem makrocyklických laktonů (ivermektin, moxidektin) v dávkách doporučených výrobcem. Má-li toto ošetření postihnout larvy I. instaru, musí být přípravek aplikován ve stádiu migrace larev, tj. od počátku července do konce listopadu. Hippobosca equina (Kloš koňský) Robustní, asi 8–9 mm velká moucha hnědočervené barvy se žlutým žíháním. Na hostiteli zůstávají dlouhodobě, nálezy jsou nejčastější v průběhu léta. V době, kdy je larva v děloze úplně vyvinuta, opouští samice hostitele a klade larvu do hnoje nebo vlhké půdy. Tam se larva brzy kuklí. Délka dalšího vývoje je závislá na teplotě a trvá zpravidla 4–6 týdnů. Každá samice vyprodukuje za svůj život jen 5–6 larev. Klinické příznaky Bodnutí způsobuje mechanické poškození kůže. Kloši mohou být vektory některých krevních parazitů. Postižená zvířata se po určité době mohou stát rezistentní vůči bodnutí klošů, nejsou jimi rušena a tak na nich nalézáme velké množství těchto parazitů. Nejčastější lokalizace je v perianální krajině a mezinoží, ale můžeme je nalézt na jakékoliv části těla zvířete. Diagnóza Nález dospělých jedinců na povrchu těla zvířat. Terapie Používají se běžné insekticidní prostředky. 42 Tabanus spp. (Ovád) Imaga ovádů dosahují velikosti 6–27 mm, mají lysé nebo krátce ochlupené tělo. Často jsou nápadné pestře zbarveným tělem. Samice jsou vždy větší než samci. Vajíčka kladena do vlhkého prostředí, na vlhkou půdu a listový nebo stéblový podklad a jejich vývoj trvá podle podmínek prostředí 1–3 týdny. Vylíhlé larvy se aktivně pohybují a pro jejich vývoj je nezbytné vlhké nebo vodní prostředí. Třetí larvální stadium začíná přijímat potravu, ve vodě pluje ke dnu, na zemi vniká do nižších vrstev pod mechy nebo drny. Celý vývoj ovádovitých probíhá v našich podmínkách výlučně s jednou generací v roce. Dospělci se líhnou vždy v ranních hodinách a již asi po 3 hodinách jsou schopni letu a páření. Doba jejich výskytu se pohybuje od poloviny dubna do začátku října s vrcholem v červnu a červenci. Denní aktivita je od východu do západu slunce s maximem v poledních hodinách. Délka života imag se odhaduje na 2–3 týdny. Ovádi nikdy nezalétají za zvířaty do stájí. Klinické příznaky Význam ovádů je značný především u pastevně chovaných koní. Za příhodných klimatických podmínek jsou zvířata neustále napadána až stovkami jedinců během krátké doby. Bodáním zvířata ruší v pastvě i odpočinku a způsobují i značný úbytek krve. Jedna samička velkých druhů z rodu Tabanus vysaje při nepřerušeném sání až 0,2 ml krve, sání periodicky opakují každé asi 3–4 dny. Samička při sání vstřikuje do rány antikoagulační a proteolytické enzymy, na které hypersenzitivní jedinci mohou reagovat rozvojem svědivé dermatitidy. Ovádi se uplatňují také jako vektoři infekcí. Terapie Ochrana pasoucích se zvířat proti náletům je velmi obtížná a závisí pouze na použití účinných repelentních látek. Z nich se podle našich zkušeností nejlépe osvědčily pyrethroidy. U hypersenzitivních zvířat je nutno tlumit alergický zánět kůže celkovou aplikací kortikosteroidů. V místech hojného výskytu a v době hlavních náletů (v poledních hodinách) je lépe zavírat zvířata do stáje. Stomoxys calcitrans (Bodalka stájová) S. calcitrans je kosmopolitně rozšířený druh, který je vázán na prostředí stájí a bezprostřední okolí zvířat a také lidská obydlí. Velmi se podobá barvou i velikostí mouše domácí, imaga měří 6–9 mm. Mají však delší úzký sosák, upravený k bodání a sání krve. Od mouchy domácí se dobře pozná podle toho, že sosák v klidu směřuje přímo dopředu a na svislé podložce sedá hlavou nahoru, kdežto moucha domácí obyčejně hlavou dolů. Samičky S. calcitrans kladou celkem asi 500 vajíček, většinou do hnoje. Larvy se líhnou podle teploty za 1–4 dny. Celý 43 vývoj je ukončen nejdříve asi za 12 dnů, může se však prodloužit až na 60 dnů. Za příznivých podmínek se uskutečňuje řada generací za rok. Dospělci žijí asi 1 měsíc, přezimovat mohou všechna stadia. Maximum výskytu S. calcitrans v našich podmínkách je v letním období (především srpen a září), aktivní jsou především za dne. Klinické příznaky Bodalky napadají všechna domácí zvířata i člověka. V místech bodnutí se vytvářejí poměrně velké papuly. Bodalky se podílejí se na přenosu některých infekcí včetně dermatofytózy. Diagnóza Charakteristické soliterní pupeny jsou často uspořádány ve trojicích nebo čtveřicích jako řetízek. Terapie Preventivně se používají repelentní přípravky. Osvědčily se zejména pyrethroidy. Při masivním napadení a celkové reakci kortikosteroidy. Culicoides spp. (Tiplík) Jedná se o velmi drobný dvoukřídlý hmyz o velikosti 1–3 mm (ojediněle i více) s širokými, v klidu složenými křídly a středně dlouhými tykadly (obvykle 15 článků). Pro vývoj vajíček samičky vyžadují nasátí krve. Vajíčka jsou kladena ve skupinách nebo jednotlivě, v závislosti na druhu na vodní hladinu nebo do vlhké půdy. Larvy jsou beznohé a živí se rostlinnou a živočišnou potravou a organickými zbytky. Larvální vývoj závisí na teplotě a trvá okolo 2 měsíců. Zimu přetrvávají tiplíci ve stádiu larvy či vajíčka. Aktivita dospělců závisí na teplotě, intenzitě světla a pohybu vzduchu (výrazně se snižuje při rychlosti větru vyšší než 6-7 km/h). Podobně jako muchničky mají tiplíci ranní a večerní období maximální aktivity, které se u jednotlivých druhů poněkud liší. Klinické příznaky: Jednotlivé druhy napadají různé krajiny těla, některé druhy tedy parazitují převážně na ventrální straně těla, jiné na prsou nebo na hlavě. Tiplíci jsou schopni kalamitního výskytu, kdy masově napadají hostitele. Po sání dochází k lokální reakci, která u hypersenzitivních zvířat může být provázena intenzivním pruritem. U hypersenzitivních zvířat se vyvíjí enormně pruritické sezónní onemocnění zvané letní dermatitida. Ta postihuje koně ve věku od 4-5 let, s rostoucím věkem se klinické příznaky zhoršují. Pruritus vede k rozvoji exkoriací s tvorbou krust a alopecií. Krevsající druhy tiplíků jsou významnými vektory řady infekčních onemocnění 44 Diagnóza Nález typických kožní eflorescencí na hlavě, krku, kohoutku, kořeni ocasu a spodině břicha. Při masivním napadení se tyto kožní změny zjišťují u více jedinců ve stádě. Výskyt kožních eflorescencí u jednotlivých zvířat svědčí o hypersenzitivitě a rozvoji letní dermatitidy. Nutná je diferenciální diagnostika od muchniček. Terapie a prevence K individuální ochraně zvířat lze použít repelenty (např. na bazi N, N-diethyl-toluamidu nebo pyrethroidů). Terapie a prevence rozvoje letní dermatitidy je komplexní a zahrnuje úpravu pastevního režimu, aplikaci repelentů a tlumení zánětu kůže a kortikosteroidy. Simuliidae (Muchničkovití) Simuliidae jsou početnou skupinou dvoukřídlého hmyzu čítající okolo 1500 druhů. Jsou to drobné mušky o velikosti 3–4 mm, typické relativně krátkými tykadly a výrazně vyklenutou hrudí. Hlava je relativně drobná, s krátkými tykadly. Nápadné dorzální vyklenutí středohrudi samiček dodává muchničkám „hrbatého“ vzhledu. Blanitá křídla jsou relativně krátká a široká. Bodavé ústní ústrojí je tvořeno krátkým sosákem. Kuželovitý krátký zadeček těsně přiléhá k hrudi. Červovité larvy jsou 5–7 mm dlouhé. U většiny druhů jsou náročné na obsah kyslíku ve vodě a mohou se tak vyvíjet pouze v tekoucích, relativně čistých vodách. Krevsající samičky napadají obratlovce, zejména teplokrevné. Samečci se, podobně jako samečci komárů, živí šťávami z květů. Vajíčka jsou kladena na vodní hladinu nebo na předměty v bezprostředním okolí vody. Larvy se líhnou obvykle během několika dnů. Vajíčka poslední generace v roce se líhnou až na jaře roku následujícího, přezimovat může i kukla. Dospělec se líhne obvykle za 5–10 dnů. Délka vývoje závisí na druhu a teplotě, v našich podmínkách má většina druhů zřejmě 1–4 generace do roka. Již brzy po vylíhnutí samice muchniček houfně napadají hostitele. Muchničky mají vrchol aktivity v časných ranních a pozdních odpoledních hodinách. Klinické příznaky Masivní napadení muchničkami je často doprovázeno výraznými klinickými příznaky. Často atakovanými místy jsou ušní boltce, oční víčka, slabiny. U hypersenzitivních jedinců se vyvíjí pruritická dermatitida. Při kombinaci hypersenzitivní reakce, ztráty krve, vdechování muchniček a edému plic může dojít u masivně napadených zvířat k úhynu. Muchničky jsou významnými vektory řady infekčních onemocnění Diagnóza Na základě typických kožní eflorescencí a identifikace muchniček jak parazitujícího hmyzu. 45 Terapie a prevence K individuální ochraně zvířat lze použít repelenty (např. na bazi N, N-diethyl-toluamidu nebo pyrethroidů). Terapie a prevence rozvoje letní dermatitidy je komplexní a zahrnuje úpravu pastevního režimu, aplikaci repelentů a tlumení zánětu kůže (kortikosteroidy). 46
Podobné dokumenty
Vybrané ekonomicky významné parazitózy v
doslova „vrtají“ chodbičky a kladou
zde vajíčka. Nápadný je u zvířat neklid, vyhledávání míst, kde si ulevují škrábáním a otíráním se o různé
předměty, čímž dochází k následné
traumatizaci kůže a k...
Information Times #17 - Subspace Star Trek fanklub
na které budeme rádi vzpomínat. Letošní „FFko“ navíc ovlivnilo život dvou z nás víc,
než je obvyklé - v průběhu festivalu proběhla u nás vůbec první sci-fi svatba, při které si
své ano řekli Hanka ...
Laboratorní diagnostika neuroborreliózy Mgr.Hana Bílková Fránková
Nyní se však vyskytují běžně i výše, nejvyšší výskyt byl v ČR zjištěn ve výšce 1460 m v Jeseníkách. Klíšťata dnes žijí na rozlehlejším území než dříve.
Punto BV. CEA PUNTE DEL PERDÓN
Diprion pini (Linnaeus, 1758)
Drasteria cailino (Lefèbvre, 1827)
Enoplops scapha
Episyrphus balteatus (De Geer, 1776)
Erebia meolans
Erebia triaria
Eresus cf. Kollari
Eristalis arbustorum (Linnaeus...
9 - jégéčko - Gymnázium a SOŠPg Jeronýmova
připomínají i stálé expozice či
zachovalé cely (a to nemluvím
o nechvalně známém bloku 11,
ze kterého se jen málokdo
dostal živý). Asi nejhorší na celé prohlídce jsou místnosti, kde
je vystaveno té...
Diana Kobzanová Diana Kobzanová
vektorem viru katarální horečky ovcí je teplomilný druh tiplíka
Culicoides imicola. Úlohu vektora však mohou v Evropě zastat tiplíci,
jimž teploty pod 10° Celsia nevadí, jako je C. obsoletus, C. pu...
Sborník seminárních materiálů II
3,5 mm jack konektorem. Princip optické brány je pak zřejmý: přerušením
laserového paprsku dojde ke změně napětí na fotodiodě a na výstupu je pulz,
jehož průběh odpovídá průběhu přechodného děje (o...