listy z aura - Aura-Pont
Transkript
listy z aura - Aura-Pont
LISTY Z AURA – PONTU 1/2012 1 Obsah: V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3 Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4 Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5 Radokovské ozvěny – české texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2011 Jan Kratochvíl Iva Procházková Nenad Djapić A další... Karel Steigerwald Barbora Voráčová Jakub Kolár Marie Ospalíková No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................8 Anglicky psaná dramatika Prebble(ová) – Tošovský Crimp - Novák Hodge - Josková Chapman/Lloyd – Fahrner Ludwig - Fisher Stoppard – Š. Dominik Stephens – Kubák/Nováková Barrie – Gerboc/Pešak Německy psaná dramatika Salzmann(ová) - Krausová Schimmelpfennig - Kotrouš Bärfuss - Štulcová Lausund(ová) - Krausová Linder - Kotrouš A další... Sikorska-Miszczuk - Vondráček Rokgre – Zahirović/Novotný Stanescu – Fiedlerová Słobodzianek - Vondráček Hotakainen/Leppäkoski – Piskoř Woudstra - Hulová Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................18 Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......18 Anglicky psaná dramatika Olivier 2012: Bean, Linehan, De Angelis Skinner(ová) Santeiro Payne Craig Německy psaná dramatika Mayenburg Gedeon/Abrahamsson Löhle Hodge, Baker(ová) Hayes Eldrigde Edmundson(ová) Woodcock(ová) Melski Bärfuss Kannstein 2 Váže ní a milí přátel é, Připravili jsme pro Vás jarní čtení v podobě dalších Listů z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních textů za poslední období. Kromě vítězných textů radokovské soutěže a dalších mnoha nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené novinky anglosaské a německojazyčné oblasti. Připomínáme, že aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našich webových stránkách (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o více než 4000 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně. Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami: na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů, rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora, vystavíme provozovací smlouvu. Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané): obstaráme, v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční agenturou, dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů, nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady. Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa: vlámské části Belgie, Bulharska, Holandska, Chorvatska, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska, Ruska, Skandinávie a Pobaltí Slovinska, Srbska, Švýcarska, USA, Velká Británie a Irska a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami). Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit. Vždy Vám alespoň poradíme. Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně. Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby. Těšíme se na Vaše reakce. Jitka Sloupová, Michal Kotrouš 3 Kontakty VEDENÍ AGENTURY: Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected] DIVADELNÍ ODDĚLENÍ: Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected] Texty a agentáž Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected] Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected] Zahraniční práva Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected] FINANČNÍ ODDĚLENÍ: Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected] Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected] Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected] PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ: Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected] Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected] SEKRETARIÁT: Lucie Štěpánová – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected] Najdete nás na adrese: Veslařský ostrov 62 147 00 Praha 4 - Podolí tel. ústředna: 251 554 938 fax: 251 550 207 e-mail: [email protected] www.aura-pont.cz 4 Česká a slovenská dramatika Radokovské ozvěny – české texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2011 Jan Kratochvíl VLADIMIROVA DĚVKA 7 m, 3 ž Hra pozoruhodně vystavěná na půdorysu absurdního dramatu. Opakující se motivy a situace (Hostinský obsluhující kdesi v zapadlé skandinávské (?) vesnici hosta Olafa, láhve alkoholu, zbytečné zabití kobyly atd.), retrospektivy do minulosti, kdy se v rámci Olafova opakujícího se vyprávění vynořují další postavy vesničanů a vzniká tak drsný příběh – kdysi přivandrovala do vesnice děvka s parchantem, byla přijata do jednoho (Vladimirova) domu, zakrátko zemřela. Parchant (postupně zjistíme, že jde o Olafa, hlavního rekonstruktéra děje) zřejmě spal s Vladimirovou manželkou, za což ho Vladimir zabije. Na konci je naznačeno, že Olaf zastřelí i hostinského. Ostatní postavy se stávají duchy z minulosti, přicházejí do hospody jakožto hosté a zase mizejí, aby nechaly opět samotného Olafa s Hostinským. Neustálé zpochybňování děje („lidé to tak povídají“) znejišťují i Olafa, jenž chce příběh znovu sestavit (je už zřejmě po smrti), ale hostinský pouze dělá svoji práci hostinského a nikterak Olafovi s příběhem nepomáhá, naopak, nechává Olafa vyvolávat postavy (z minulosti) a tvořit tak nejistý příběh, který může být jen jednou z možných interpretací toho, co se opravdu stalo... Vítězný text dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka za rok 2011. Nenad Djapić VÍDEŇSKÝ HŘÍCH 2 m, 1 ž Jak uvádí autor v podtitulu hry, odehrávající se ve Vídni v policejní kartotéce, jde o „scénický historicko - kriminologický až hudebně-vědný dobový obrázek z roku 1801. Ve skutečnosti se jedná o postpseudobarokní, až postpseudoneobarokní dialogový propletenec s nejistým koncem, protože se v něm pojednává i téma věštby z kávového lógru (z jemně umleté kávy) a vařené kozí hlavy, ale i fenomén českých příjmení v telefonním seznamu města Vídně“. Hlavní dvojici postav, českou služebnou Růženu Čížkovou a mladého policejního inspektora Hautschrubbera, doplňuje němá role policejního zřízence, jenž je občas pro něco inspektorem poslán. Základní dějová linka, totiž výslech Růženy kvůli smrti jejího manžela (vypil opilý louh sám, nebo v tom mám prsty ona?) a kvůli její ilegální praxi porodní báby v mnoha ohledech připomene cimrmanovské dialogy, je jen jakousi kostrou, na níž jsou nalepené černohumorné, švejkovskohrabalovské, místy až surreálné promluvy Růženy, prošpikované dialektem, náboženskými pověrami a příběhy z lidu o nucených potratech českých služebných ve Vídni poté, co si „pan domácí splet její kamrlík s hajzlem“, o místní galerce či absurdní náhledy do budoucna věštěním z kávového lógru a vařené kozí hlavy. Inspektor se chce mermomocí z věštění Růženy dozvědět, zda bude v budoucnu slavný kvůli vyšetření vraždy Mozarta – zabil ho Salieri, či ne? Vykutálená Růžena však vidí naoko v budoucnu vše možné (např. Oskara pro Formanova Amadea či stejnojmennou divadelní hru P. Shaffera), aby hra dosáhla otevřeného konce a inspektor, stejně jako na jejím začátku, spustí dálkovým ovladačem dva flašinety, jež hrají Mozartovu a Salieriho hudbu. Hra získala 2. místo v dramatické soutěži o Ceny Alfréda Radoka za rok 2011. 5 Iva Procházková BRUTTO 9 m, 6 ž dramatická koláž Slovy autorky jde o „dramatickou koláž s pevnou osou příběhu a mozaikovou strukturou vyprávění, inscenace počítá s rozčleněním scény na paralelní ,ostrůvky´ života, které se opakovaně dostávají z periferie pozornosti do centra, všechno je latentně přítomno, kdykoli může dojít k aktivaci, ale zároveň se kterýkoli ostrůvek může náhle a nečekaně potopit a zmizet z našeho výseku vnímání.“ Jde o tragikomický, ale i úsměvný příběh o xenofobii, hledání sebe sama, střetu dvou různých světů. Sledujeme vzájemně a postupně propojené osudy různých postav, zejména homosexuála Patrika, který přijel z moravského maloměsta do Prahy za prací. Zde je konfrontován nejenom z firemní kulturou realitky, ale i s předsudky vůči své orientaci, aby se posléze ukázalo, že i jeho šéf Arnošt, odkázaný na invalidní vozík, je podobného ražení - paralelně sledujeme i příběh Arnošta a jeho partnerky Livie. Osudy obou mužů, kteří si k sobě složitě budují vztah (Patrik přiveze Arnošta představit svým rodičům), spojuje také poněkud bláznivá teta Arnošta, bývalá fotografka. Při nehodě Arnošt tragicky zahyne - starší Patrik, v budoucnosti, také na vozíčku, vypráví minulost Amálce... V dojemně úsměvném textu je dán velký prostor obrazové i zvukové složce (doprovodné obrazy, projekce, zvuky), retrospektivním střihům i náhledům do budoucnosti postav. Hra získala 3. místo v dramatické soutěži o Ceny Alfréda Radoka za rok 2011. A další... Karel Steigerwald MÁ VZDÁLENÁ VLAST 6 m, 5 ž Dagmar Šimková strávila v komunistickém kriminále patnáct let. Své zážitky popsala velmi pravdivě, sugestivně a s nečekanou literární krásou v knížce Byly jsme tam také. Její mimořádně silný popis toho nejodpornějšího, čeho byl komunismus schopen, byl inspirací pro divadelní hru ze současnosti Má vzdálená vlast. Námětem hry není tehdejší krutost režimu, nýbrž dnešní neschopnost se k této minulosti nějak zachovat. Neschopnost vidět minulost otevřeně, mít nějaký názor, produkuje jediné – minulost skrývat a zamlčovat. Hlavní postava neúspěšně usiluje o rehabilitaci, vidí marnost a komičnost svého nynějšího úsilí. Patnáct let v koncentráku přežila v zápase s jasným nepřítelem. Dnešní nepřítel je rozpitý, neohraničený a nejasný. Cílem dnešní společnosti je vytvořit si minulost, s níž lze dnes dobře a bez problémů žít. Hra toto vše reflektuje tragikomicky, s ironií se dívá na marnost českých snah o vyrovnání s minulostí, na marnost a nemožnost tlusté čáry za ní, na ubohost české podoby rozloučení s komunismem. Premiéra – ND Praha (Nová scéna) v únoru 2012 v režii I. Rajmonta. Jakub Kolár JEN PRO ZVANÉ 2 m, 5 ž komedie Výborná komediální příležitost pro tři (starší) herečky. Manželský pár Harry a Henrietta se maličko nepohodne a manžel jako pomstu vymyslí, že do domu pozve všechny tři matky své 6 ženy, jedna je vlastní, dvě nevlastní – otec Henrietty byl třikrát ženatý. Protože tchyně se nesnášejí a zároveň „bojují“ o svou dceru, je o zábavu v domě postaráno. Ač je Harrymu a Henriettě k ruce jejich sluha Wellmin, nad situací brzy ztratí kontrolu. Dočkáme se hádek, výslechu, obrovské sledovací akce, oslavy aristokratické snídaně, programového omdlévání atd. atd. Nakonec to ale všechno dobře dopadne... Barbora Voráčová VENDO 8 m, 4 ž rozhlasová hra Hra Vendo je rozhlasovou koláží, která vychází ze života a díla prozaika, básníka, fotografa a výtvarníka Václava Ryčla (1966 – 1994). Ryčl byl pozoruhodnou a všestranně nadanou osobností a trpěl vážnou duševní chorobou, se kterou se potýkal většinu svého života. Text také zpracovává vzpomínky a postřehy terapeutů a přátel Václava Ryčla, i jeho maminky, se kterou měl velmi úzký vztah. Vendo vysedává v kuřárně psychiatrické léčebny nebo se prochází po kachličkách v koupelně matčina bytu a snaží se žít sám se sebou. Marie Ospalíková ZVÍŘECÍ POHÁDKY 7 - 11 dětí 4 pohádky pro děti Hry jsou určeny pro herce na 1. stupni ZŠ a diváky z MŠ a 1. stupně ZŠ. Pojednávají o běžných zvířecích obyvatelích českého lesa, jejich životě a pohádkových příhodách, které by se jim mohly přihodit. Vesměs souvisí s jejich normálním životem. Snahou je přivést děti touto formou k pozitivnímu vztahu ke zvířatům, přiblížit jim jejich život, jejich chování v přirozeném prostředí. Hry jsou obohaceny zvuky lesa a lesních tvorů za účelem rozšíření obzoru sluchových vjemů. 7 Nové překlady Anglicky psaná dramatika Lucy Prebble(ová) (Velká Británie) ENRON z angličtiny přeložil Jan Tošovský 11 m, 5 ž Další z her nominovaných na Olivierovu cenu za rok 2009 za drama (a pocházející z dramaturgické dílny Royal Court Theatre) je výsostně divadelním, ba teatrálním dokumentem o snad největším krachu historie světového finančnictví, který se stal předznamenáním současné světové finanční krize. Hra zachycuje způsob, jakým se texaský energetický gigant, společnost Enron, stal namísto modelovým podnikem budoucnosti padlým obrem, který po sobě zanechal miliardové dluhy. Hybatelem této transformace je Jeffrey Skilling, prezident společnosti, později odsouzený na čtyřiadvacet let do vězení. Tato marlowovská postava nabubřelého ctižádostivce vyhlašuje na počátku svého působení program přeměny společnosti, která „není jen energetickým podnikem, ale elektrárnou myšlenek“, a která se vrhá do podnikání v nejrůznějších oborech od videa a internetu až po počasí. Propast mezi tržními očekáváními a skutečností se stále více rozevírá. Předpokládané zisky se nerealizují, a tak se Skilling se svým pomocníkem Andy Fastowem uchýlí k masivnímu podvodu, když vzrůstající dluhy převedou na nově vytvořené krycí společnosti. Jakmile trh ztratí důvěru, Skillingovy vzdušné zámky se zhroutí. Prebblové finančníci jsou dobře napsané postavy – autorka na jejich osudech zkoumá původ jejich nebezpečného bláznovství, aniž by zcela zavrhovala faustovskou touhu po vědění a moci, která pohání i dnešní svět. Česká premiéra proběhla v únoru 2012 v pražském Národním divadle. Martin Crimp (Velká Británie) MISANTROP (MISANTHROPE) z angličtiny přeložil Lukáš Novák 5 m, 3 ž Adaptace Molierovy klasicistní satirické komedie je postmoderní verzí své předlohy. Odehrává se na konci 20. století, ve světě zrelativizovaných společenských a morálních hodnot, nahlížených z různých úhlů pohledu. V takovém světě zůstává Alcestovo hledání pravdy pouze komické - misantrop je u Crimpa spisovatelem - frustrovaným intelektuálem. Stejně jako jeho klasicistní předchůdce řeší otázku, zda existuje opravdová láska. Jeho Filoménou je americká celebrita Jennifer (tu ztvárnilo mnoho slavných hereček jako Nicol Kidman, Uma Thurman nebo Keira Knightley), místem děje její hotelová ložnice. Žárlivec a společenský kritik milenku kritizuje slovy: „Nejenže nesnáším celebrity, co musí být pořád vidět, nesnáším ale i ty, co je vyhledávají... " Herečka Jennifer flirtuje se všemi, novináři, umělci, agenty a nakonec i s kritikem Covingtonem. Vedle intelektuálních diskusí o podstatě kritiky se kompromisu schopný Covington pouští s radikálním Alcestem do sporu o podstatě umělecké tvorby. Alcestovi tak zbývá učitelka herectví Marcia, snažící se z Alcesta udělat atraktivnějšího milence: cituje při tom Moliérův originál. Vedle toho se ve hře objevují fragmenty z děl Derridy, Barthese a jiných postmoderních myslitelů. Crimp svou komedií, která byla poprvé uvedena v Londýně v roce 1996, poukazuje na aktuálnost 300 let starého textu, původně o povrchnosti šlechticů - ty nyní nahradili lidé ze šoubyznysu. Crimp nezůstal svému předchůdci nic dlužen, hra je psána s vtipem a ve verších. Česká premiéra proběhla v březnu 2012 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. 8 John Chapman, Jeremy Lloyd (Velká Británie) (NE)PRODEJNÉ MANŽELKY (BUSINESS AFFAIRS) z angličtiny přeložil Martin Fahrner 4 m, 4 ž komedie Dvojice provinčních obchodníků, Norman a Stanley, se chystá prodat svoji autodopravu švédským zájemcům, kteří si pro oživení obchodního jednání přejí dvě dívky z eskort servisu. A tak se i stane. Nečekaně se ale v apartmá objeví manželky obchodníků Hilda a Rose, úzkoprsé dámičky z maloměsta, které jsou zvyklé snadno utrácet za drahou konfekci z těžce vydělaných peněz svých manželů. Než manželky stačí odejít, dorazí i švédští obchodníci Kurt a Sven a spořádané dámy považují za luxusní prostitutky. Manželky se ujmou nových rolí (přece nebudeme utrácet za eskort!), což se ukáže být velmi prospěšné, protože zjistí, že Švédové chtějí své kolegy opít a před podpisem smlouvy získat podstatnou úlevu na ceně. Než ale dojde k vlastnímu podpisu, objeví se i dvojice skutečných prostitutek, Sabrina a Valerie. Řádící Švédové zprvu dávají přednost kultivovaným Angličankám a ty v rámci boje za šťastnou budoucnost skončí v ložnicích hostů. Mezitím se manželové dostanou do péče placených krasavic a jejich důvěra v manželskou věrnost začíná blednout. Nakonec alkoholem a sexem zmožení Švédové svolí k prodeji za plnou cenu. Autoři nikoho nešetří, z jedné i z druhé strany pohlavkuje ušlápnuté anglické obchodníky i jejich povýšené manželky, které mluví „tou správnou BBC angličtinou“, a zkušeně si nechávají prostor pro závěrečnou ironickou tečku. Vkusná a zároveň velmi vtipná komedie, která se odehrává v luxusním pokoji Grand Hotelu v Londýně. John Hodge (Velká Británie) SPOLUPRACOVNÍCI (COLLABORATORS) z angličtiny přeložila Zuzana Josková 9 m, 5 ž V hlavní roli Stalin a Michail Bulgakov. Jak by to vypadalo, kdyby spolupracovali? A co kdyby si vyměnili místa? Bulgakova černá můra dostává obrysy. Z kredence se vynořuje Stalin a hrozí, že ho přetáhne přes hlavu psacím strojem. Kabaretní výstupy, taneční hudba a maskované postavy potulující se po jevišti. Píše se rok 1938 a uznávaný ruský dramatik Michail Bulgakov byl právě informován, že jeho poslední hra byla zakázána. Poděšeně se ptá tajné policie, jestli mají ponětí o tom, co to pro něj znamená. „Ano,“ odpovídá policista suše, „Znamená to, že se uvolnilo místo ve vašem časovém rozvrhu.“ A to místo mu s radostí vyplní požadavkem samotného Stalina. Michail Bulgakov je tak postaven před úkol, který mu vůbec není po chuti: má napsat divadelní hru k oslavě 60. narozenin Stalina. Jenomže mu to nějak nejde. A proto se doslova upíše ďáblovi. Tak vznikne fantaskní a morbidní spolupráce Stalina a Bulgakova. Jenomže čím víc Stalin „vypomáhá“ a ťuká do psacího stroje, tím víc se Bulgakov zamotává do své nově nabyté vůdčí pozice v Sovětském svazu. Podepisuje rozsudky smrti, odepisuje na dopisy a pomalu ale jistě se propadá do své nejhorší noční můry. Původní hra Johna Hodge se opírá o fakta, z pravdivých událostí však plynule přechází k absurditě a snovým představám. Realitu mění ve fantaskno, čímž umožňuje alespoň částečně překlenout krutosti a teror Stalinova režimu. John Hodge je dvorní scénárista režiséra Dannyho Boyla. Po scénářích k filmům Trainspotting, Mělký hrob či Pláž tak pod taktovkou Nicholase Hytnera, uměleckého šéfa Národního divadla v Londýně, přináší surrealistickou, chytlavou a znepokojující černou komedii. V roli Stalina se představil Simon Russell Beale, jeden z nejtalentovanějších a nejuznávanějších britských divadelních herců, v roli Bulgakova se objevil Alex Jennings. Inscenace Nicholase Hytnera na scéně divadla Cottesloe byla zařazena do cyklu přenosů NT 9 Live. Byla nominována na Olivierovy ceny za rok 2011. U nás byla 1.12. 2011 prezentována v pražském kině Oko. Ken Ludwig (USA) LIŠKA MEZI JAMKAMI (FOX ON THE FAIRWAY) z angličtiny přeložil Jiří Fisher 3 m, 3 ž komedie - fraška Zkušený americký autor zasadil děj své hry do „věhlasného“ country golfového klubu a vzal si opět na mušku lidské slabosti a neduhy, které skýtají množství komických situací. Jeho fraška je poklonou tradičním anglickým fraškám z let třicátých a čtyřicátých, pracuje se záměnou osob, rychle se zavírajícími dveřmi, romantickou zápletkou a svižným dějem v duchu grotesek bratří Marxových. Jednou z linií děje je, jak jinak, „love story“ mladíka Justina, kterému byla svěřena funkce asistenta klubu Quail Valley a jeho milované dívky Louise, která tam pracuje jako servírka. Oba milenci mají v úmyslu v brzké době uzavřít sňatek a založit rodinu. Do cesty se jim však připletou nečekané problémy a obtíže. Druhou linií je nesmiřitelná rivalita dvou šéfů významných golfových klubů - předsedou Quail Valley klubu Mr. Binghamem a jeho sokem, předsedou klubu Crouching Squirrel, arogantním Mr. Dickiem. Oba se snaží získat na svou stranu pro nadcházející turnaj skvělého golfistu neboť v sázce je příliš mnoho peněz a osobní reputace. S Crouching Squirrel klubem již jeden skvělý hráč smlouvu podepsal a Mr. Bingham usilovně hledá hráče, který by zajistil vítězství v turnaji jemu. Štěstí mu přinese nečeká zpráva, že jeho nový asistent Justin je nesmírně talentovaný hráč golfu, a na místě s ním tedy podepíše smlouvu. Justin ho nezklame a hned v úvodu turnaje se vyšvihne na první místo. Jeho hráčský um a suverenitu však podkopou pochybnosti o tom, zda se jeho sňatek s milovanou Louisou uskuteční. Justin totiž zjistí, že Louisa nedopatřením spláchla na toaletě zásnubní prsten, který ji koupil a daroval. Ve snaze vrátit Justina do pohody a tím mu pomoci znovunabýt hráčskou suverenitu uspořádají Mr. Bingham a jeho bývalá manželka Pamela večírek s několika lahvemi šampaňského. Milenci se však na mejdan nedostaví, za to oba bývalí manželé to rozjedou ve velkém a po mnoha skleničkách perlivého vína jim dělá potíže udržet se na nohou. A náhle zjišťují, že stará láska skutečně nerezaví. Je zde ovšem ještě jedna ženská postava, a to současná manželka Mr. Binghama Muriel, kterou on z celého srdce nenávidí a nikterak se tím na veřejnosti netají. Její rozkazovačná a nesnesitelná povaha je přímo zosobněním lidské zloby a hněvu. Ludwigova fraška si nedělá problémy s útokem na tradiční instituce a symboly, jakými jsou například manželství, peníze či společenský status, což mu skýtá možnost rozehrát na jevišti nepřeberné množství komických situací. Tom Stoppard (Velká Británie) BOUŘLIVÁ PLAVBA (ROUGH CROSSING) z angličtiny přeložil Šimon Dominik 5 m, 1 ž Nataša: Mrzí mě, pokud se ti zdá, že nejsem dost dobrá pro tu tvou hříčku, která po někom, kdo pokračuje v tradici shakespearovského divadla, skutečně vyžaduje značnou změnu přístupu. Turai: Pokud narážíš na svou Julii, tak se zrovna tak můžeš označit za pokračovatelku tradice Orient Expresu, i když jsi vlakem zatím jela akorát z Budy do Pešti. Originální adaptace hry Ference Molnára Hra na zámku. Na zaoceánský parník Italský zámek nastupují úspěšní autoři operet Turai a Gal spolu se svým novým skladatelem Adamem Adamem, který trpí záhadnou řečovou poruchou – má potíže začít větu, a tak promlouvá vždy o 10 repliku zpožděně. Trojice se chystá překvapit své hlavní herce, divu Natašu Navrátilovou, kterou Adam miluje, a pelichajícího donchuána Reného Sledě, kteří se nalodili už dřív – a pochopitelně je nachytají v situaci, kdy René vyznává Nataše lásku. Plány na novou premiéru se jeví být v troskách. Aby zachránil situaci, vymyslí Turai ďábelský plán, pokusit se přesvědčit Adama, že to, co slyšel, byl ve skutečnosti Reného trapný pokus o divadelní hru. Znamená to přepsat Reného neohrabaná vyznání do dialogů, ty zapasovat do rozezkoušeného kusu a vyvolat v Adamovi dojem, že celá tato konstrukce je ta nejpřirozenější věc na světě. Plán mnohokrát málem zkrachuje, ale když už se zdá, že je vše ztraceno, Turai nakonec uspěje. Nataša se smíří s Adamem, René Sleď přestane obtěžovat okolí svou nepříliš vyvinutou inteligencí a oba komediografové najdou jak inspiraci pro novu hru v textu, který jim ke čtení vnutí kapitán lodi, tak nádavkem nového spolupracovníka – stevarda Dvorníčka, muže mnohých talentů, pohybujícího se na křehké hranici mezi genialitou a šílenstvím. Lehce naivistický příběh klasického střihu vyšperkoval Stoppard množstvím situačního a především slovního humoru. Jeho typické gejzíry ironických bonmotů a paradoxů navíc doplňuje pozoruhodná metatextová motivická linka, v níž se jemně ironizuje způsob, jímž je hra napsána, i samotné psaní divadelních textů vůbec. Hra poskytuje velké a vděčné komediální příležitosti všem zúčastněným hercům, na jejichž věk neklade specifické nároky – povaha textu nabízí celkem široké rozpětí možného věkového složení ansámblu. Součástí hry jsou i tři písně, které naznačují možnost výraznějšího, revuálněsborového rozehrání po vzoru pokleslého hudebního divadla, jímž se živí Gal s Turaiem. Česká premiéra proběhne v libereckém DFXŠ v červnu 2012. Simon Stephens (Velká Británie) PUNK ROCK z angličtiny přeložili Ivo Kristián Kubák a Marie Nováková 5 m, 3 ž Drama ze školního prostředí. Hra pojmenovaná podle hudebního stylu (jenž také určuje autorem předepsanou hudbu) se zabývá složitým okamžikem mezi dětstvím a dospělostí. Skupinka sedmi sedmnáctiletých spolužáků se setkává ve staré školní knihovně. Z obyčejné skupinky teenagerů, z nichž každý má své charakteristické pubertální trápení, vyčnívá mimořádně inteligentní William, ten má ovšem evidentní problémy se sociální komunikací. Zamiluje se do nově příchozí spolužačky Lilly a její odmítnutí těžce nese. Vztahy mezi spolužáky, v nichž nechybí šikana, kulminují v okamžiku, kdy si William přinese do školy zbraň a téměř celou skupinku postřílí. V posledním obrazu Williama vidíme v nemocnici – jeho poslední slova problematizují jednoznačné pojetí oběti a vraha. Hra má výrazný sociálně kritický apel: je neidealizující hned od začátku. Williamovo extrémní gesto je sice inspirováno skutečnými případy školních násilníků, autor se však mnohem spíš snaží položit otázku, co vede k odcizení a izolaci mladé generace. Vzhledem k tomu, že Británie má velkou tradici školních divadel, hra má i explicitní pedagogické zaměření. Existuje celá webová stránka http://www.punkrocked.co.uk/index.php, která vybízí studenty i pedagogy interaktivní formou k diskusi nad hrou a tématy, která otevírá. Hra byla poprvé uvedena v září 2009 v divadle Lyric Hammersmith v Londýně v režii Sarah Frankcomové. Simon Stephens (1971) je stále populárnější britský dramatik. Ve svých textech se zabývá převážně rodinnými vztahy. Jeho texty jsou sice drsné, nikdy jim ale nechybí optimismus a také autenticita. Stephens působil jako dramaturg Royal Court Theatre v Londýně, kde vedl program pro mladé dramatiky. Za hru Pornography obdržel v roce 2008 cenu na festivalu v Edinburghu. Celkem napsal třináct her, jeho prvotina Bluebird (Salašník) je z roku 1998. Hru Punk Rock u nás poprvé uvedla scéna DAMU Disk v dubnu 2012. 11 J. M. Barrie (Velká Británie) PETR PAN aneb O CHLAPCI, KTERÝ NECHTĚL NIKDY VYRŮST (PETER PAN or THE BOY WHO WOULD NOT GROW UP) z angličtiny přeložily Monika Gerboc a Lena Pešák 15 m, 5 ž Jen málokdo ví, že příběh zbožňovaného Petra Pana se začal psát právě na divadelních prknech - premiéra divadelní hry J. M. Barrieho Peter Pan, or The Boy Who Wouldn't Grow Up okouzlila Londýn 27. prosince 1904. Knižní podobu, kterou známe dnes, dostal Petr Pan až mnohem později, v roce 1911. Ponořte se do čtení originálu, nechte se unášet Barrieho režijními poznámkami a způsobem jeho myšlení. A samozřejmě osudy malého divokého chlapce, který nechtěl dospět a zažíval různá fantastická dobrodružství v magické fiktivní Zemi Nezemi. Možná přijdete na to, že příběh létajícího chlapce není potřeba nanovo dramatizovat, že ho stačí jen nově objevit a vrátit do světla reflektorů v jeho neupravené podobě. Máme k dispozici také překlad do slovenštiny a divadelní adaptaci pro 5 herců (Peter Pan a Wendy). Německy psaná dramatika Marianna Salzmann(ová) (Německo) MATEŘSKÝ ZNAMÍNKO OKNO NAMODRO (MUTTERMALE FENSTER BLAU) z němčiny přeložila Anita Krausová 3 m, 1 ž Postaršího muže navštíví chlapec, jenž tvrdí, že je jeho vnukem. Muž se z této situace snaží vykroutit, nicméně jeho špatné svědomí a zvědavost zapříčiní, že se postupně s chlapcem dozvídáme mužův životní příběh. Chlapec jej navštívil, protože ve skutečnosti hledá svého otce, na nějž si nevzpomíná a který před časem opustil rodinu. Mladík žije u nemocné matky, která je nucena živit se prostitucí. Paralelní příběh šikovně provázaný s příběhem prvním ukazuje mladou ženu (chlapcovu matku), jež má milence - malíře. Oba si vysnili nemožný milostný vztah a oddávají se stranou od lidí nevázanému, neobvyklému sexu. Malířův odpor k vnějšímu světu je příčinou toho, že žena zamalovává okna společného bytu namodro. Postupně roste podezření, že se zde jedná o incest mezi dcerou a otcem. Domnělý dědeček chlapce tedy zřejmě není jeho dědečkem, nýbrž otcem. Teprve když se oba příběhy propojí, začne divák tušit, o co ve skutečnosti jde – a jaké ošklivé tajemství postavy spojuje. Matka se vydá hledat svého syna a najde ho s dědečkem/otcem nahého pod jednou dekou. Vlastní osud, vlastní minulost, jež vedla ke složitému vztahu k mužům a k její destrukci, ženu opět dohnal. Text je však rafinovaně dvojznačný a divák netuší, zda se tato scéna děje v přítomnosti, anebo v minulosti, kdy žena přistihla svého otce nahého s tehdy malým synem. Konec tak zůstává otevřený – divák si musí domyslet puzzle příběhu a sám posoudit, o jaký vztah se mezi mladou ženou a jejím milencem - malířem vlastně jedná. Autorce se povedlo jednak nabourat tabu, jež kolem incestu panuje a nastolit otázky po etice lásky, jednak tento citlivý příběh vypráví až něžným a poetickým jazykem, s citem pro atmosféru děje a kontrasty (např. „dědeček“ žije v domě na konci civilizace, milenecký pár v „pekle“ dekadentního města). Rafinovaně vystavěný, mnohovrstevnatý a znepokojující text přinesl mladé autorce (nar. 1985 v ruském Volgogradu) prestižní ocenění pro nastupující dramatiky Kleist-Förderpreis za rok 2012 spojenou s podporou 7500 eur. Hra bude uvedena v Karslruhe v Baadisches Staatstheater v květnu 2012. 12 Roland Schimmelpfennig (Německo) NÁVŠTĚVA U OTCE. SCÉNY A SKICI (BESUCH BEI DEM VATER. SZENEN UND SKIZZEN) z němčiny přeložil Michal Kotrouš 2 m, 6 ž Není náhoda, že scény a skici ve hře Rolanda Schimmelpfenniga, které se odehrávají v prostředí rodiny německé střední třídy, připomínají Čechovovy hry: stárnoucí překladatel Miltonova Ztraceného ráje Heinrich vlastní ve svém domě knihovnu ruských autorů (Gorkij, Turgeněv, Puškin, Tolstoj, Čechov), která v průběhu děje sehrává symbolickou roli. Dispozice děje a postav připomíná vzdáleně prostředí Čechovovy ruské provincie, avšak uprostřed dnešní doby. Postavy několika generací trpí frustrací a nedostatkem životní náplně. Název hry poukazuje zároveň na její obsah: jednoho zasněženého zimního dne se ve venkovské usedlosti objeví mladý muž Petr, který přijel z Ameriky na návštěvu za svým otcem Heinrichem. V průběhu děje, který se odehraje v pěti aktech, se vyjasní, že syn a otec o sobě nevěděli. Petr se od své matky dozvěděl pouze, že jeho otec zemřel ještě před jeho narozením. Petr během jednoho dne a jedné noci naruší na povrchu intaktní rodinný život a přinese mnoho překvapivého i bolestného: Heinrichova žena Edith se s Petrem vyspí, stejně jako jeho neteř Soňa, a také Marietta, Edithina dcera z prvního manželství, podlehne svůdnosti ješitného mladého muže. Subtilní rodinné drama, které se odehrává bez velkého děje, někdy nenápadně pomalu a někdy nečekaně vehementně, končí útěkem Petra z domu, poté co se otec marně pokusil ho zastřelit. Premiéra proběhla v dubnu 2007 v Schauspielhaus Bochum. Jde o první část autorovy volné Trilogie zvířat (spolu s hrami Říše zvířat a Konec a začátek /Ende und Anfang/). Lukas Bärfuss (Švýcarsko) TEST (SPRÁVNÝ CHLAP) (DIE PROBE – DER BRAVE SIMON KORACH) z němčiny přeložila Magdalena Štulcová 3 m, 2 ž Lukas Bärfuss, původně knihkupec, na sebe upozornil několika nekonvenčními hrami (přeloženy Sexuální neurózy našich rodičů, Autobus, Ropa), jimiž si získal pověst “specialisty na nezodpověditelné otázky současnosti". Tato charakteristika se dá nepochybně vztáhnout také na jeho hru Test. Ta je takovými otázkami přímo přeplněná. Do popředí se derou otázky spojené se sociálním a biologickým otcovstvím. Ve hře zazní replika: "V případě nevěry zůstává biologické otcovství neurčitelné." Dokonce když ani nevěrná manželka nedokáže s naprostou jistotou říct, kdo byl otcem jejích dětí, a pro nevěru neexistoval žádný přímý svědek, stačí, aby žena jenom mlčela a dokázala tak vytvořit pro zúčastněné, a především pro dítě, nejpříznivější prostředí. Konstrukt západní rodiny funguje, jelikož sociální otcovství matka určila. Ve spleti nejednoduchých problémů se uplatňují i otázky politické, ale postavy Bärfussovy hry nejsou pouhými nositeli tezí. Bärfuss spíše dává život svému diskursu a zaplétá diváka (a sám sebe) do složité komplexnosti konfliktů. Hra měla premiéru 2. února 2007 v mnichovské Kammerspiele v režii Lars-Ole Walburga. Ingrid Lausund(ová) (Německo) JSEM MIMO (BIN NEBENAN) z němčiny přeložila Anita Krausová 1 m (1 ž) 12 tragikomických monologů Monology vyprávějí o bizardních, osamělých a nejistých lidech dnešní doby, kteří ve svých malých paralelních vesmírech bojují o přežití sami se sebou a nepřímo i se svým okolím. Monology o “bezdomovectví" v moderní době, které shromáždila v tomto díle, můžeme číst jako krátké příběhy, z nichž je ale zároveň patrná usilovná potřeba jeviště. 13 Společným jmenovatelem všech textů je byt, který znamená útočiště před okolním světem. Autorka staví proti sobě světlé barvy uvnitř bytu vs. nebezpečný svět vně bytu, rituály pohodlí proti útokům paniky okolního světa. Celkově jde o bystře ubíhající text o vratkých principech žití a potřebě vyčistit svůj vnitřní svět. Od roku 2009 autorka projela se scénickým čtením těchto monologů s úspěchem mnohá divadla. Lukas Linder (Německo) SMUTNÝ OSUD KARLA HROUDY (DAS TRAURIGE SCHICKSAL DES KARL KLOTZ) z němčiny přeložil Michal Kotrouš 4 m, 5 ž absurdně černá lovestory Život se s otylým Karlem Hroudou nemazlí. Je tlustý outsider, platonicky zamilovaný do provazochodkyně Sandry, učitelka ho ponižuje, matka tyranizuje i za pomoci zvrhlého psychopatického psychiatra (který spí jak s ní, tak později se Sandrou). Fyzickou i psychickou terapií mu má být vzpírání svazků pornočasopisů, které u něj matka objevila. Karel se ale nevzdává a při životě ho drží dvě věci – množství jídla a láska k Sandře. Tu ponižuje její principál (stejně jako smutného klauna) a když jí nakonec podvádí (s Karlovou matkou) i psycholog, naváží spolu Karel a Sandra v opilosti bližší přátelský kontakt. Karel se chce opilý předvést a chce přejít jako po laně prádelní šňůru... To, co se na něj za jeho zády potají chystalo, propukne naplno po této nehodě. Matka souhlasí s psychiatrovým návrhem na Karlovu léčbu pomocí elektrošoků a všechny postavy se opět setkají v sanatoriu pro duševně choré – Sandra a klaun zde skončili po výpovědi principálem. Karel podstupuje elektrošoky, hubne a projde duševní očistou – má vyčištěnou hlavu a vymytý mozek a on, šťastný, se jenom bezelstně usmívá... Tragikomický konec tragikomické postavy. Autor pracuje novátorsky s jazykem a s drsným jízlivým, ale i místy poetickým humorem nechává vystávat otázky po lidské necitelnosti, ale také po čiré lásce, která nemůže být v důsledku jiná než nenaplněná. Premiéra proběhla v Staatstheater v Darmstadtu v září 2010. A ještě další... Małgorzata Sikorska-Miszczuk (Polsko) STAROSTA (BURMISTRZ) z polštiny přeložil Jiří Vondráček 4 m, 2 ž (chór 12 m a 12 ž) Jedna z nejnadanějších polských dramatiček hru napsala na objednávku Teatru Na Woli. Nastiňuje obtížné téma vyrovnávání se s minulostí z hlediska kolektivní paměti - problém odpovědnosti za vraždu v Jedwabnem. Inspirací k napsání hry byla reportáž Anny Bikont Zoufalé hledání kladů uveřejněná v Gazetě Wyborczej. Představovala osobnost Krzysztofa Godlewského, tehdejšího starostu Jedwabneho, kterého po oficiálních oslavách výročí vraždy občané zbavili úřadu a byl i s rodinou ostrakizován. Vystěhoval se do USA. Starostu v dramatu Sikorské-Miszczuk osud zavedl do situace usmiřování národů. Byl na tuto roli připraven? Občané města, v němž se odehrává děj dramatu, vedou klidný a spokojený život pod vedením Starosty, který se těší výborné pověsti. Symbolem nezměnitelného pořádku, jaký ve městě vládne, je Pomník vytvořený z nejvzácnějších kamenů. Představuje ušlechtilého hrdinu, s nímž se ztotožnují všichni občané. Jednoho dne však dojde k události, kterou už dávno osud uchystal: Starostovi vypadávají z ruky noviny, v nichž se píše, že „Pravda obletí celý svět a pronikne všude, kam je třeba”. Starostovi 14 se ve snu zjeví Panna Maria, která oznámí, že z jejich města je slyšet strašlivý křik, proto musí město zničit. Na Starostovu přímluvu souhlasí, že od svého záměru ustoupí, najde-li se ve městě mezi hříšníky alespoň padesát spravedlivých. Město však obývají lidé, kteří nejsou ochotni zabývat se válečnou minulostí, uznat zločiny předků a snaží se zabránit, aby bolestná pravda vyšla najevo. Text hry je velice hudební, má specifický rytmus, forma připomíná indiánskou legendu, pohanský rituál, místy antické drama v tom, jak odhaluje tragiku osudů obětí i vrahů. Hra Starosta se v roce 2010 dostala do finále dramatické soutěže v Gdyni a rovněž do finále mezinárodní soutěže Stückemarkt 2011, která je součástí Berliner Festspiele 2011. V Polsku text vyšel rovněž v „Notatniku Teatralnym” (2009, nr 56/57). rokgre (aka Rok Vilčnik) (Slovinsko) SMETÍ NA LUNĚ (SMETI NA LUNI) ze slovinštiny přeložili Hasan Zahirović a Vojtěch Novotný 3 m, 2 ž Hlavními postavami hry oceněné slovinskou národní Grumovou cenou za nejlepší hru roku 2008 jsou dítě a snílek – tedy svého druhu také věčné dítě. Děvčátko Vasilka a astronom Lawrence se od prvního setkání musí vyrovnávat s nejednoznačností lidských vztahů: gesto důvěry už není interpretováno jako nevinné nebo počestné, ale vzbuzuje podezření ze zneužívání. A tak se mezi podezíraným pedofilem a zvědavou dívenkou zrodí přátelství: on se snaží odpovědět na její dětské otázky a ona dělá společnost jeho osamělému sledování Měsíce a opakovaným měřením jeho pomalého vzdalování se od naší planety. Život se ale mění rychleji a lidský příběh ovlivňují i jiné Měsíce, ty jež patří do Vasilčina každodenního života a jež zásadně určí osud postav. Smetí na Měsíci je i psychologické drama v realistické tradici, v němž se konflikt odehrává mezi protagonisty a v jejich nitru. Přístup k tématu pedofilie je v něm originální, a to jak skrze postavu matky předpokládané oběti, v hrách na toto téma často frekventované, tak v postavě možného pachatele. Pedofil, tato aktuální alegorie zla, musí nejprve dostat tvář, abychom se s ním mohli vyrovnat. Ale tak jako ne každý ne-pedofil je ochráncem dětí, tak také ne každý pedofil je zneužívá. Každý člověk se může v určité situaci stát “obchodníkem z dětmi”, i ten, kdo se je snaží chránit nejvíc. Zlo se maskuje zdáním dobroty a není vždy lehké rozeznat, zda se člověk zachoval dobře či špatně, zda zlo pochází od jiných, či možná od nás samých. Rokgre (pseudonym Roka Vilčnika) pokračuje tam, kde Edward Albee a Tennessee Williams téma opustili; portrétuje nikoli ztroskotance volbou, ale ztroskotance - člověka, který ví, že svou lásku nebude moci nikdy realizovat. rokgre (vlast.jm. Rok Vilčnik) je slovinský básník, dramatik, režisér a dramaturg, po několik let pracoval jako dramaturg v Městském divadle v Ptuji. Již v té době se začal věnovat psaní dramatických textů, a to jak pro loutkové divadlo, tak pro činohru. Porota festivalu Týden slovinského divadla v roce 2000 o něm napsala, že je „v současné době vůdčí osobností mladé generace slovinských dramatiků.“ Mezi jeho hry patří Zvezda (1998), Kleščar (1999), Mravljinčar ali Gozd rdečih sadežev (2001), Leticija in Silvester (2001), Enajsto čudo (2002), Ljubezen v času pouka (2004) a řada dalších. Dvakrát se mu podařilo získat Grumovu cenu, v roce 2000 za drama To a v roce 2008 za drama Smeti na luni, uvedené na festivalu Yougo! v roce 2011 v Brně. Jeho nejvíce oceňovanou hrou je pak melodrama Pavlek, za něž získal v roce 2004 cenu Tlahtno komedijsko pero a cenu Zmaglovec na 5. festivalu dramatu v Ptuji. Do povědomí vstoupil také jako duchovní otec a autor textů hudební skupiny Patetico. 15 Saviana Stanescu (Rumunsko) POČÍTÁNÍ POZPÁTKU (NUMARATOAREA INVERSA) z rumunštiny přeložila Elisabeta Kučerová - Fiedlerová 2 m, 2 ž Příběh mírně retardované Zozo se odehrává ve dvou časových rovinách. Nejprve se s ní setkáváme jako s pomatenou cestující ve vlaku, která předstírá, že je matkou novorozeného dítěte. Teprve později pochopíme, že za děcko vydává jenom zavinutý balón. Ukáže se, že to je její obsese, jezdit vlakem a popuzovat spolucestující, „spořádané občany". V průhledech do Zozina dětství se osvětlí příčina jejího bláznovství: vyrostla v rodině profesionální pohřební plačky a hrobníka. Citlivý a láskyplný vztah rodičů se dcery ovšem netýkal, vyrůstala odstrkována v morbidním světě plném smrti. Oba rodiče nakonec oslaví pětadvacetileté výročí společnou sebevraždou. Zoze nevyjde ani osobní život: na samý závěr textu, těsně před tím, než se hra vrátí na počátek, se dozvídáme, že potratila a její tehdejší partner plod nepohřbil, ale spláchl do záchoda. Zozo nevěří ani v lásku (provozuje pouze zoufalý sex s průvodčím ve vlaku) ani v mateřství, proto si své nenarozené dítě projektuje do věci. Autorka předepisuje zdvojování postav: jedna herečka hraje Matku i náhodnou Ženu v kupé, Spolucestujícího hraje stejný herec jako Otce, a Průvodčího tentýž jako Zozina partnera. Tím se relativizuje vina okolí a ještě více se utahuje smyčka rodinného a partnerského prokletí. Tadeusz Słobodzianek (Polsko) SEN ŠTĚNICE aneb SOUDRUH KRISTUS (SEN PLUSKWY czyli TOWARZYSZ CHRYSTUS) z polštiny přeložil Jiří Vondráček 17 m, 8 ž, kompars fantastická komedie o devíti obrazech Tadeusz Słobodzianek psal hru řadu let a vznikaly různé její verze. Snaží se v ní postihnout vývoj v bývalých komunistických zemích po pádu komunismu. Téma je vyjádřeno v opakujícím se sloganu „komunismus je pryč a jako kdyby nebyl“. Východiskem je parafráze Majakovského hry Štěnice, ale objevují se zde odkazy i na různá jiná díla ruské literatury, k níž autor vzhlíží s obdivem – Dostojevského, Bloka, Mandelštama, Bulgakova. Słobodziankův Sen štěnice začíná v okamžiku, kdy končí Štěnice Majakovského. Prisypkin, zavřený ve 30. letech v moskevské zoo, je koncem 90. let propuštěn na svobodu a vychází do ulic už kapitalistického hlavního města Ruska, v němž vládnou gangsteři, bývalí komunisté, falešní proroci a prodejní politikové. Hra odhaluje nejen pochmurnou pravdu o dobách teroru, kdy měl hlavní slovo „soudruh Mauser“, ale ukazuje zmatení hodnot, které zasáhlo postkomunistické země v posledních letech: bývalé komunisty, kteří se v kostele bijí v prsa a vyzývají k morální obnově a dodržování přikázání. Politiky, kteří ve svých volebních programech splácají fašismus a antisemitismus s křesťanstvím a vírou ve společenskou spravedlnost. Estébáky, kteří se vynořili ze stínu a derou se k moci. Ožebračené, zchudlé inteligenty, kterým se od postupných ideologických přemetů všechno pomotalo v hlavě. Słobodziankův hrdina chodí po Moskvě barevných neonů, staveb a lešení, žebráků i milionářů a pozoruje s úžasem svět, který se mu před očima po několikáté úplně změnil. Prisypkin se ze symbolu měšťáka, jakým byl u Majakovského, změnil v tragického hrdinu, jehož život těžce poznamenalo 20. století, století ideologie. „K čemu to všechno bylo?“ vyčítá v závěru svému stvořiteli, který sestoupil z pomníku na Vítězném náměstí. „Nač jsme zastřelili cara? K čemu jsme prolévali krev vlastní i cizí? Nač jsme pod Perekopem umírali? K čemu nás pak na půl století všechny zmrazili? Nač nás posléze rozmrazili a do klece posadili? K čemu nás zčistajasna z klece propustili? A co teď s tou svobodou máme dělat?!“ Je to obžaloba nejen literárního hrdiny, ale též miliónů lidí, kteří zbytečně trpěli, zbytečně promarnili své životy a znovu se stávají obětí. 16 Karst Woudstra (Nizozemí) MEJERCHOLDOVA LEVÁ RUKA (DE LINKERHAND VAN MEYERHOLD) z nizozemštiny přeložila Sylva Hulová 4m tragikomedie Tři bratři se sejdou v domě své matky u příležitosti jejího pohřbu. Nejmladší Ruben, student dějin umění, s ní strávil poslední noc před její kremací. David, uznávaný literární vědec, a Maxim, homosexuální herec z povolání, dorazí po ránu, připravení na pohřeb. Maxim s sebou přivede svého nového přítele, kterého potkal před třemi týdny – Anděla Temného, mariňáka. Mezi těmito postavami se rozehrává hra, která má odhalit, jaká mrtvá žena ve skutečnosti byla, jak žila a jak vychovávala své syny, ale spíše její obraz ještě víc zamlžuje. Ruben je alkoholik, věčný student, astmatik a neustále se pokouší o sebevraždu. Žil s matkou a zdá se, že právě on by ji měl znát nejlépe. Oba starší bratři o ní mají jen matnou představu, kterou si sami vytvořili. Celý život se snažili dostat ze sebe to nejlepší, aby se dočkali jejího uznání. Anděl se marně snaží celou situaci pochopit a teprve v závěru je mu odhaleno, že matka zažádala o eutanázii a provedla ji za přítomnosti rodinného lékaře a všech synů. To jí všichni tři po svém vyčítají a nemohou se s jejím odchodem vyrovnat. Nakonec si Anděl zřejmě vše špatně vyloží a opouští Maxima. Bratři se ve svém zármutku uchylují k dětské hře, která jim pomáhá zapomenout na sváry a znovu se stát bratry. Dobře napsaná a vypointovaná tragikomedie z roku 1990 o tom, jak moc známe své nejbližší i sami sebe. Kari Hotakainen, Raila Leppäkoski (Finsko) ROLE ČLOVĚKA (IHMISEN ISA) z finštiny překládá Vladimír Piskoř 5 m, 5 ž dramatizace Jde o drsný a zároveň zábavný příběh o pravdě a lži, příběh o touze a naplnění, příběh o rozdílném vnímání téže skutečnosti. Ústřední postavou románu je Salme Malmikunnasová, bývalá majitelka venkovského obchůdku s galanterií, nyní v penzi, která se na sklonku života čím dál méně vyzná v bouřlivých změnách, zmatcích a chvatu současného světa. Nemluvě o tom, že do jejího života, ale i do života jejích dětí, krutě a nečekaně zasáhne tragická událost. Ač sama nemá ráda smyšlené románové příběhy, přistoupí ve finanční nouzi na neobvyklou nabídku jistého spisovatele, jehož náhodně potká. Ten chce, ať mu za peníze převypráví svůj život a poskytne tak námět pro další knihu. Salme od počátku chová ke spisovateli značnou nedůvěru, má oprávněné obavy, že umělec s její výpovědí naloží příliš volně, čímž její příběh změní, že zpochybní pravdivost představ, které si o sobě, manželovi a dětech vytvořila, a ubere jejím slovům na hodnověrnosti. V konečném důsledku jí však vyprávění o vlastním životě napomůže s onou tragédií se vyrovnat a spisovatelovo literární zpracování paradoxně naplní její touhu po spravedlivé odplatě. Hra vznikla podle úspěšného románu, který vyšel ve Finsku v roce 2009, obdržel řadu literárních cen a česky vyšel v nakladatelství Dybbuk v roce 2011. Hra měla premiéru v únoru 2011 v helsinském Helsingin Kaupungin teatteri a setkala se s velkým diváckým ohlasem. 17 HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%). Autor Titul Smlouva do: % Lukas Bärfuss Autobus 23.9.2012 9 Alan Bennett Lady z karavanu 30.6.2014 7 Michael Frayn Bez roucha 30.6.2013 9 Michael Frayn Moises Kaufman Kodaň 33 variací 9.5.2015 1.4.2014 9 7,5 Stefan Vögel Dobře rozehraná partie 9.1.2013 8 Nepřeložené texty Dílo I. Bergmana Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná! Autorská práva vám rádi zprostředkujeme! Anglicky psaná dramatika Nominace na Olivierovy ceny za nejlepší anglickojazyčnou hru za rok 2011 • Richard Bean: Jeden chlap, dva šéfové (One Man, Two Guvnors) – přeložila Jitka Sloupová • John Hodge: Spolupracovníci (Collaborators) – přeložila Zuzana Josková • April De Angelis: Jumpy (O rodičích a dětech) • Graham Linehan: The Ladykillers (Pět lupičů a stará dáma) Nominované hry či jejich překlady máme v nabídce a můžeme vám je poslat k přečtení (pouze u Ladykillers stále čekáme na autorizovaný text). April De Angelis (Velká Británie) JUMPY (O RODIČÍCH A DĚTECH) 4 m, 5 ž hořká komedie Hořká komedie o vztahu rodičů a dětí ukazuje, že život se s námi nemazlí, ať už jsme v jakémkoli věku. Tato myšlenka je ovšem podána prostřednictvím originálního jazyka, zručně sestavených scén „ze života“, s humorným nadhledem, ale zároveň skepsí a chvílemi až šokující otevřeností. Hilary se blíží padesátka. Žije ve stereotypu nepříliš fungujícího středostavovského manželství s Markem a s dosti nesnesitelnou patnáctiletou dcerou Tilly. I když je Hilary tolerantní žena a matka, je pro ni dost obtížné vyrovnávat se nejen se ztrátou ideálů (jako mladá byla 18 přesvědčenou aktivistkou v mírovém hnutí a nyní vidí, že pro novou generaci je to už jen trochu směšná historie), ale i s dalšími problémy, které tento věk provázejí – pocit bezmoci ze stárnutí, ztráty zaměstnání, vychládajícího manželského vztahu i lákadla flirtu s mladým mužem. Lépe na tom nejsou ani její vrstevníci, ať už jde o jejího pohodlného a do ničeho se nevměšujícího manžela Marka, chlapů chtivé „nestárnoucí“ bezdětné přítelkyně, extravagantní herečky Francis, či sukničkáře Rolanda, který se rozvádí s ženou Beou a neustále si potvrzuje svou neodolatelnost lovením žen všeho věku. Ti všichni mají dost práce se sebou samými, a jejich potomci jim život rozhodně neusnadňují. Pro patnáctileté teenagery je představa o životě spojena s nikdy nekončící párty, příležitostným sexem, a nezbytnými vynálezy jako je facebook, internet či mobil. Na starší generaci pohlížejí velmi kriticky, hodnotí je až bezohledně, ale sami odmítají vzít odpovědnost za své životy. Zdá se, že ani těhotenství pro ně není žádný velký problém – mladičkou matku Lyndsey (kamarádku Tilly) dítě nijak neomezuje, hlídá matka, a ani Tilly své těhotenství se stejně starým Joshem příliš neřeší. I když mezi rodiči mladých se kvůli zkažené budoucnosti obou strhne hádka, situace se vyřeší sama - Tilliným mimovolným potratem. Hned poté se v domě objeví nový kluk Cam (neboť Tilly své sexuální, mnohdy značně hlasité, hrátky uskutečňuje hned za zdí rodičovské ložnice, a matka je ráda, že ji tak má pod dohledem). I když i v případě Cama jde spíše o náhodnou známost, stane se svým způsobem zlomem v jejím životě. Cam se totiž spustí s Hilary, čímž se Tilly samozřejmě cítí hluboce ponížena. Řeší to krátkodobým útěkem z domova, poté se na chvíli vrací, ale jen proto, aby odešla definitivně a začala vlastní život. O tomto jejím rozhodnutí se dozvídáme z poslední ložnicové scény Marka a Hilary, stejně jako teprve zde zjistíme, proč se hra v originále jmenuje Jumpy. Hilary Markovi vypráví o Tillyně rozhodnutí „stát se dospělou“ a společně s kamarády uskutečnit přechodový rituál – spálit na ohni symbol svého dětství. Pro Tilly tento symbol zastupuje plyšová opička Jumpy, bez které v dětství nemohla usnout. April De Angelis (1960) spolupracuje s malými, mnohdy experimentálními scénami. V Royal Court Theatre (kde měla v říjnu 2011 premiéru Jumpy) už předtím společně s dalšími autorkami prezentovala hru Wild East, Catch. Mezi další její hry patří Calais (Paines Plough), Country (Southwark Playhouse), Playhouse Creatures (Haymarket Theatre), A Laughing Matter (Out of Joint theatre company) a adaptace Wuthering Heights (Birmingham Repertory Theatre). Graham Linehan (Velká Británie) THE LADYKILLERS (PĚT LUPIČŮ A STARÁ DÁMA) 5 m, 1 ž komedie V pomalu se sesouvajícím viktoriánském domě nad železničním tunelem u nádraží King´s Cross žije excentrická stará dáma, paní Louisa Wilberforceová, se svým papouškem. Když se rozhodne pronajmout svůj volný pokoj, nastěhuje se k ní tajemný profesor Marcus, který ovšem možná není tím dobře situovaným džentlmenem, jakým se jeví. Nový nájemník namluví staré dámě, že spolu s několika přáteli, amatérskými hudebníky, bude v pokoji nacvičovat klasické skladby, ve skutečnosti však plánují loupež. Dokonce se jim podaří přesvědčit ji, aby uloupené peníze u sebe schovala, což ona nevědomky učiní. Jakmile se však lup ocitne v jejím domě, věci se začnou komplikovat. Hra vychází ze scénáře slavného stejnojmenného britského filmu, v němž v roce 1955 excelovali mj. Alec Guiness, Peter Sellers a Herbert Lom (a v jehož hollywoodském remaku z roku 2004 hrál hlavní roli Tom Hanks), jeho zápletku se však autor divadelní verze Graham Linahan (scénárista proslulých Ajťáků) pokouší nově interpretovat. Premiéru měla tato černá komedie v Liverpool Playhouse 3.11.2011, v současné době ji se značným úspěchem uvádí Gielgud Theatre ve West Endu. Text a práva k českému uvedení by měla být k dispozici v březnu 2012. 19 Penelope Skinner(ová) (Velká Británie) THE SOUND OF HEAVY RAIN (ZVUK SILNÉHO DEŠTĚ) 2 m, 2 ž Nejnovější hra mladé britské dramatičky začíná situací jako vystřiženou z detektivek americké drsné školy: Soukromého detektiva vyhledá v jeho upadající kanceláří dívka v nesnázích. Maggie Brownová, povoláním sekretářka, postrádá svoji spolubydlící Foxie, a to přesně od večera, kdy sama oznámila své zasnoubení. Mnoho o dívce neví, jen to, že se živila jako zpěvačka v nočním klubu v Soho. Detektiv Dabrowski, který má problémy s alkoholem a v jeho snových představách se zmizelá dívka objevuje v podobě jeho bývalé přítelkyně Lou, zjistí, že Foxie O´Hara z inkriminovaného klubu zmizela rovněž v den, kdy ji pohřešila Maggie. Z kamerového záznamu usoudí, že její zmizení má na svědomí muž jménem Graham, který se posléze objeví i v Maggiině bytě – aby tam zametl stopy? K Dabrowského překvapení však tvrdí, že Foxie žije, jen změnila působiště. A detektiv skutečně uvidí večer Foxie, živou a zdravou v jiném nočním klubu. A Foxie mu pak předloží svoji verzi příběhu, v níž nechybí Maggiin bohatý snoubenec, jeho averze vůči Foxie a Foxiino tajemství, které musí před Maggii zůstat skryto… Příběh, v němž si nikdo není zcela jist identitou druhých, ale ani svou vlastní, završuje setkání Dabrowského se skutečnou Lou, která se alespoň v jeho případě pokusí učinit konec všem iluzím. Hra měla premiéru v listopadu 2011 jako součást sezóny sdružení Paines Plough v Roundabout Theatre v Shefieldu a v roce 2012 ji čeká turné po Británii. FUCKED 1ž Originální komické monodrama vycházející hvězdy současného britského divadla z r. 2008 nese titul, který v angličtině zní mnohem slaběji než případný přesný český překlad obou jeho významů – „vyjebaná/vojebaná“. F. je pětadvacet, živí se jako tanečnice u tyče a právě se probudila po noci, kterou strávila s mužem, který – opět – nebyl ten pravý. Ve svém laptopu navíc najde milostný příběh, který napsala, když jí bylo dvanáct. Naivní erotická pohádka ji vrací do vzpomínek na skutečné „milníky“ jejího dosavadního života, noci s muži. Autorka je rafinovaně řadí pozpátku od silvestrovské jednorázovky, z které se F. právě vzpamatovává, přes několik vztahů, které za vážné považovala jen F., až ke ztrátě panenství. Pod tragikomickými momenty, jimiž je tato cesta od dospívání k ženství lemována, tušíme vážnější problém hrdinčiny osobnosti, ale možná i naději, plynoucí ze sebepoznání. Luis Santeiro (USA) LADY FROM HAVANA (DÁMA Z HAVANY) 3ž Mama Beba, starší elegantní Kubánka přijíždí konečně z Havany, kde zanechala Fidela, ke své dceři exulantce Maritě do Miami. S ní přilétla i její pomocnice (za starého režimu by se řeklo služka) Zoila. Vztahy mezi třemi ženami se vyvíjejí složitě, kromě běžných generačních antagonismů a charakterových rozdílů je ve hře i konfrontace obou dam, zocelených bojem o přežití v Castrově režimu, se zcela jinými podmínkami a požadavky „rozvinutého kapitalismu“. Mama Beba, někdejší královna havanského černého trhu, se však nehodlá vzdát své podnikavosti ani v Americe a není pochyb, že i zde bude ovlivňovat osudy lidí ve svém okolí. Druhé dějství se odehrává o více než deset let později na poněkud netradičním místě. V salonu pohřebního ústavu se u Maminy rakve scházejí její vrstevnice-exulantky (hrají je tytéž herečky, které hrály postavy první části). Jejich truchlení, prokládané drby (jejichž prostřednictvím se dozvíme, jak se vyvíjely osudy, načrtnuté v prvním dějství) a odskoky k televizi, kde právě dávají jejich oblíbenou telenovelu, označil jeden z recenzentů za jednu z nejzábavnějších pohřebních scén, které byly kdy napsány. Zkušenosti kubánských emigrantek s existencí v USA nemají 20 navíc daleko k pocitům mnohých seniorů u nás po dvaceti letech života v kapitalismu. ¨ Hra měla premiéru v INTAR Hispanic American Arts Center v New Yorku v roce 1990. Luis Santeiro (nar.1947 v Havaně) je dramatik, skladatel a televizní scénárista (za své scénáře k mnoha episodám dětské série Sesame Street získal několik cen Emmy). Nick Payne (Velká Británie) CONSTELLATIONS (KONSTELACE) 1 m, 1 ž Jeden vztah – nekonečně možností, tak by mohl znít podtitul hry s pouhými dvěma účastníky. Dramatik Nick Payne si ve hře pohrává s osudy včelaře Rolanda a kosmoložky Marianne. Milostný příběh je výrazně ovlivněn profesemi obou - zatímco Roland díky své profesi srovnává lidský život s životem ve včelím úlu, Marianna jej dává do souvislosti vesmírných. Podle vědeckých teorií, kterými se zabývá, jsme součástí soustavy paralelních vesmírů, kde ve stejnou chvíli mohou probíhat simultánně stejné situace v rozdílných verzích. A my jsme svědky uvedení této teorie do praxe. Autor tak mj. zkoumá svobodnou vůli jednotlivců a roli náhody v našich životech. Alternativní verze příběhu, v němž důležitou roli hraje vždy konkrétní úhel pohledu, se dotýkají zásadních témat – lásky, touhy, přátelství, bolesti, odpuštění, možnosti volby. Fragmentární způsob vyprávění se podobá hudební skladbě (nejvíce připomíná fugu), v níž některé segmenty začínají stejně, ale končí jinak. Jako by autor neustále pootáčel drahý kámen, v němž se jednotlivé plošky zalesknou vždy v nové kvalitě. Mnohdy zdánlivě banální situace, prázdné konverzační fráze, mimochodem prohozená slova dostávají v jiných souvislostech nové významy. V různorodé konstelaci krátkých scének je mapován vztah muže a ženy od seznámení, přes flirt, nabídku k sňatku, nevěru, rozchod, či Mariannina traumata spojená s neurologickými problémy, diagnostikováním nádorového onemocnění či vzpomínkou na umírající matku. Příběh nekončí, působí dojmem, jako by byl jen součástí nekonečného množství variant, jakýmsi uzavřeným rezervoárem životních situací. Experimentální text, v němž jsou hranice jednotlivých sekvencí jen naznačeny úderem gongu, spoléhá na fantazii inscenátorů a poskytuje protagonistům možnost ukázat rozličné polohy vztahu mezi mužem a ženou v mnoha „náladách“, od humorného nadhledu, přes poeticky křehký pohled až po tragický existenciální akcent. Světová premiéra hry se odehrála v londýnském Royal Court Jerwoood Theatre Upstairs v lednu 2012, režisérem byl Michael Longhurst, v rolích Rolanda a Marianne se představili Rafe Spall a Sally Hawkinsová.V kritických ohlasech inscenace se objevilo nejvyšší bodové ohodnocení 4-5 hvězdičkami. Annie Baker(ová) (USA) BODY AWARENESS (VĚDOMÍ TĚLA) 2 m, 2 ž komedie V malém univerzitním městečku ve Vermontu vychovává lesbický pár profesorky Phyllis (45) a středoškolské učitelky Joyce (55) Joyceina syna Jareda (21). Ano, vychovává ho, i když formálně dosáhl plnoletosti. Jaredovo chování totiž není právě dospělé a obě ženy se jej pokouší přimět, aby se dal vyšetřit kvůli podezření na Aspergerův syndrom. Phyllis je zároveň ústřední postavou „Týdne vědomí těla“, seriálu až komicky různorodých akcí, které mají studenty, profesory i veřejnost inspirovat k diskusím o různých aspektech naší tělesnosti, což má v tradičně puritánské Nové Anglii stále pikantní nádech. Na programu akce je i výstava fotografií nahých žen, jejichž autor Frank Bonitatibus (59) je na univerzitě hostujícím umělcem, ubytovaným v alternativní domácnosti lesbického páru. Zatímco Joyce si evidentně s Frankem rozumí a jeho umění považuje za osvobozující, Phyllis je jím jako feministická aktivistka pobouřena a cítí v něm machistickou manipulaci a ohrožení. Situace se ještě vyhrotí, když se Joyce nabídne Frankovi jako model. Jared navíc vidí ve Frankovi chybějící otcovský vzor a konzultuje s ním své problémy s komunikací s druhým pohlavím. „Vědomí těla“ se dere na 21 povrch často bizarními cestičkami… Světová premiéra proběhla v Magic Theater v San Francisku v roce 2007. Rob Hayes (Velká Británie) BUTCHER OF DISTINCTION (STAROBYLÝ ŘEZNÍK / ŘEZNÍK ZAŠLÝCH ČASŮ) 3m Bizarní hra, která začíná jako nevinná hříčka o dvou bratrech „z jiných časů“ a končí jako brutální současná řezničina. Fyzicky nepodobná dvojčata Hugo a Hartley neurčeného věku likvidují pozůstalost po svém otci, očekávají dědictví, než ale bude právně uvolněno, bratři potřebují prodat co nejvíc věcí, aby mohli přežít. Archaická mluva a množství nejasností o bratech a jejich rodině nic neprozrazují – kromě toho, že likvidace probíhá v (pro ně) nehostinném Londýně, zatímco oni dva – jeden profesí pasák koz, druhý řezník – žijí na venkově. Zvrat přináší postava Teddyho (aluze na plyšového mazlíčka), který přichází vymáhat po starém pánovi peníze. Postupně se odhaluje šílená rodinná anamnéza: otec nezemřel přirozenou cestou, ale zastřelil sebe a svou manželku. Vedl dvojí život, přičemž ten londýnský byl životem (zřejmě pedofilního) homosexuála. Teddy je pánem situace, chystá se oba bratry využít jako prostituty, a „dobrodružnější“ pasáček Hugo skutečně jeho svodům podléhá a odchází s ním do zkaženého velkoměsta. Zatímco Teddy se domnívá získat lukrativní maso (nechá Hugovi též vydělat), v bratrech se probouzí jejich temná stránka, o níž nemáme – pod slupkou archaické mluvy a konzervativního uvažování – tušení. Noc zvrhlého večírku v Hugovi probouzí vše animální, co mu jeho otec vštěpoval, a bratři se mění ve ztělesnění svých povolání. Oba pak zfetovaného Teddyho brutálně zavraždí. Šokující, cynické vyznění hry se kombinuje s černým humorem nejlepší britské tradice, překvapivý vývoj dělá z textu velice aktuální drama o násilí na dětech a rodinné predestinaci – tak, jak ho známe z mnohem konvenčnějších her. Odvážné a překvapivé. Hra měla premiéru v březnu 2011 v produkci Cock Tavern Theatre, v režii Neda Bennetta, pro velký úspěch se přesunula do divadla King´s Head. Rob Hayes (1986) pochází z Manchesteru, kde vystudoval divadelní a filmovou školu, žije a pracuje v Londýně. Jeho hra Selling Clive (uvedena v Lost Theatre) dostala cenu za nejlepší inscenací na festivalu jednoaktovek (the26th Lost One Act Festival), dále napsal hry Council (Royal Exchange Showcase), Sandy 123 (Camden Roundhouse Studio), Terminal Ward, A Wake (Canal Cafe Theatre), The Diabolic Banquet (Contact Theatre) a Cracked (Found Space, Edinburgh Fringe Festival). Butcher of Distinction byl uveden spolu s další jeho hrou, Step 9 (of 12), na scéně prestižního „alternativního“ divadla Trafalgar Studios. David Eldridge (Velká Británie) IN BASILDON (V BASILDONU) 5 m, 5 ž Nejnovější hra anglického dramatika Davida Eldridge (premiéra v únoru 2012 v Royal Court Theatre v Londýně), jehož hořkou komedii Pod modrým nebem s úspěchem uvedlo v roce 2005 Divadlo Na zábradlí. Tématem hry, založené na jemné a přesné psychologii postav, jsou nevratně narušené rodinné vztahy. Děj začíná u smrtelné postele šedesátníka Lena, u níž se sejdou jeho sestry Doreen a Maureen, které spolu téměř dvacet let nepromluvily. Přes veškerou snahu jejich okolí se dávné křivdy znovu proderou na povrch a nesnesitelné napětí mezi nimi nepoleví ani po Lenově smrti a pohřbu. Pochroumané vztahy se přenesou i na mladší generaci – Maureeninu dceru a Doreenina syna, kteří marně doufají, že jich se staré rodinné spory týkat nebudou. Postupně se dozvídáme, že jádrem sporu je Lenův dům, na nějž si dělají nárok obě jeho sestry, ovšem příčina tohoto sváru nám stále zůstává utajena. Prakticky všechny postavy si dělají plány, jak naloží s očekávaným dědictvím, ovšem Lenova závěť jim vyrazí dech a převrátí veškeré vize vzhůru nohama. 22 V posledním obraze se vracíme o osmnáct let zpátky, vidíme Lena i jeho sestry v plné síle v jednom z klíčových okamžiku jejich života – a konečně alespoň částečně pochopíme, co stojí na počátku všech současných hádek. I když nikdy nezjistíme, co přesně se pokazilo. Eldridge nastiňuje pouze situaci, která vedla k pozdějšímu nedorozumění; samotné nedorozumění nechává na divákově fantazii. Kromě perfektně zvládnuté psychologické roviny rodinných vztahů vytvořil Eldridge ještě paralelní motivickou linii, jež by se dala nazvat psychologií místa. Jejím tématem je Basildon, původně vesnice asi čtyřicet kilometrů východně od Londýna, jež se bouřlivě rozrostla po druhé světové válce, aby odlehčila přelidněné metropoli. Je to fenomén sám o sobě, všechny postavy se k němu jistým způsobem vztahují, ať už z něj chtějí utéct, nebo se naopak rozhodly s touto „dírou“ spojit svůj život a nevraživě hledí na ty, kteří se vydali do většího světa, třeba právě do Londýna. Ovšem čím je bydlení na samém okraji metropole výhodnější než v Basildonu…? Eldridgův text těží z přesně vykreslených postav a předestírá poutavý příběh rodinných animozit a křivd, který je platný v každé době a v každém prostředí. Nabízí výrazné herecké příležitosti vícegeneračnímu obsazení a hodí se především do komornějších prostorů, určených k jemnějšímu, detailnějšímu psychologickému herectví a k bližšímu kontaktu herce s publikem. Helen Edmundson(ová) (Velká Británie) HERESY OF LOVE (KACÍŘSKÁ LÁSKA) 5 m, 7 ž (+ němé figury kněžích a jeptišek) Hra inspirovaná skutečným osudem Juany Inéz de la Cruz, mexické řeholnice a básnířky, která žila ve druhé polovině 17. století. Mimořádně sečtělá, inteligentní, literárně nadaná a také krásná příslušnice klášterního řádu a blízká přítelkyně manželky mexického místokrále se stává přirozeným trnem v oku mužsky koncipované náboženské hierarchie. Vnitřní intriky v církvi, příchod nového arcibiskupa a zrada blízkého zpovědníka (studie inteligentního, ale vypočítavého kariéristy v postavě biskupa Santa Cruze), zároveň i nepochopení řádových sester bystrou a vynikající Juanu navzdory jejímu moudru zlomí nejen jako autorku, ale hlavně jako člověka. Vystavena hrozbě inkvizičního soudu, a zároveň odhodlaná neopustit milované Mexiko pod ochranou místokrálovy ženy, Juana se sice zříká své intelektuální tvorby, ale zároveň je jasné, že její život ztrácí smysl. Oslabená se oddává péči o zasažené morovou epidemií a sama této nemoci podléhá. Hra nemá jen náboženský aspekt, jde o vykreslení osudu silné osobnosti, která žije ve „špatné“ době, navíc je to žena, jíž je upřen nárok na vlastní, jakkoli dobře formulovaný názor. Snahou neidealizovat Juanu až ke zbožštění vede paralelní příběh její neteře Angelicy, která se nešťastně zamiluje a benevolencí a vlastně lhostejností svých sester se úplně zničí. Drama je založeno na textu, pod množstvím rozsáhlých monologů je však cítit silný, strhující příběh, byť z časů dávných a prostředí exotického. Hru poprvé nastudovala Royal Shakespeare Company a uvedla ji na scéně divadla Swan ve Stratfordu nad Avonou na konci zimy 2012, režie Nancy Meckler(ová). Helen Edmundson (nar. 1964), britská dramatička, která se proslavila zejména adaptacemi klasiky na jevišti. Její první hru Flying uvedlo studio Národního divadla v Londýně roku 1990. Od té doby byly její texty inscenovány v Bush Theatre (Mother Theresa is Dead) a v Royal Court Theatre (Anna Karenina, The Mill on the Floss). Její Vojnu a mír uvedlo Národní divadlo v roce 1996 a Gone to Earth zase Lyric Hammersmith. Spolupracuje s divadlem Shared Experince, které mělo na repertoáru její adaptaci Oresta. Za hru Clearing dostala cenu Johna Whitinga a cenu Time Out za nejlepší nový dramatický text. Cenu Time Out získala hned několikrát (The Mill on the Floss, Anna Karenina, Coram Boy). Píše i pro televizi a rozhlas. Sally Woodcock(ová) (Velká Británie) FANTA ORANGE (POMERANČOVÁ FANTA) 1 m, 2 ž Kdesi v keňském baru se setkávají dva běloši: zhruba pětadvacetiletá Ronnie a o dvacet let 23 starší Roger. Večer plný urážek a popichování (v němž dojde i na téma rasismu) skončí v posteli – a tak se začne tragický příběh neporozumění přes generační linii a hlavně přes bariéru zkušeností se životem v Africe. Roger tady žije celý život, v Africe se narodil, farmaří na rodinném statku, je sice zadlužený, ale sžitý s prostředím. Ronnie je mladá doktorandka, ověnčená mnoha granty, přijíždějící do Keni z jakési kulturní zvědavosti – a taky s velkým altruismem. Třetí figurou je Regina, místní dívka, které není ani dvacet a Keňa je její domovinou. Protínající se osudy těch tří tematizují mnoho motivů typických pro přistěhovalectví, humanitární posedlost i traumata v domovině: Regina byla znásilněna britskými vojáky, Roger se jí ujal, zachránil ji, vzal si ji jako hospodyni a časem ji – HIV pozitivní – přivedl do jiného stavu. Krátce nato se seznamuje s Ronnie, propadá jejímu kouzlu, nastěhuje si ji do domu a taky s ní plodí dítě, přičemž Regina v domě zůstává jako hospodyně. Dva potomci na cestě Rogerova snaha zatajit Ronnie pravdu o svém vztahu s Reginou z Rogera dělá manipulátora, zároveň ale netuší, že podnikavá Ronnie mezitím skoupila všechny jeho dluhy a stala se tak právně majitelkou jeho rodového statku. Nemocná Regina porodí zdravé dítě, dítě Ronnie se rodí mrtvé a za jeho smrt nese vinu právě jeho matka (navzdory varováním a zdravému rozumu hojně konzumovala místní chemicky nezpracované mléko). Roger pochopí, že umírající Reginu miluje, i když se snažil žít v partnerském vztahu s běloškou Ronnie. V trojúhelníku není vítězů, všichni jsou jen poražení, a z výhry se nebude těšit ani Reginin syn, zplozený při někdejším znásilnění, kterého se po Reginině smrti ujímá Ronnie po vzoru Angeliny Jolie. Hra klade elementární metaforickou otázku – zda dodávat do sirotčinců, kde živoří děti rodičů zemřevších na AIDS, „zdravou“ limonádu Fantu, nebo mléko od místních farmářů, které je sice „životádárné“, ale nevyhovující hygienou může i zabíjet. Autorka pracuje s motivem manipulace a zcizení, hrou provází duch mrtvé Reginy, která se tak divákům zjevuje ve dvojí podobě – jako vševědoucí hlas ze záhrobí i aktérka smutné story. Narušená kauzalita a chronologičnost struktuře hry pomáhá, je dynamická a moderní. Fanta Orange byla poprvé uvedena v londýnském divadle Finborough 1. listopadu 2011, režie Gareth Machin. Sally Woodcock vyrostla v Keni, vzdělání získala v Cambridgi a na Kings College v Londýně. Pracovala jako novinářka, učitelka, dramatička a divadelní produkční v Londýně, na edinburském Fringe festivalu nebo v New Yorku. Spoluzaložila divadelní společnost Horseshoe zaměřující se na “drama in education”. Fanta Orange je její první celovečerní hra, která vznikla v rámci rezidence Royal Academy of Dramatic Art a studia Národního divadla. Hra byla nominovaná na cenu za nejlepší dramatický text OffWestEnd. Michael Melski (Kanada) HOCKEY MOM, HOCKEY DAD (HOKEJMÁMA, HOKEJTÁTA) 1 m, 1 ž hořká komedie Dvouaktová hra o vývoji vztahu mezi dvěma svobodnými rodiči. Celá hra se odehrává na zimním stadionu, kde synové Donny a Teddyho hrají hokej. Sledujeme kompletní vývoj vztahu ústřední dvojice od seznámení přes chvíle zamilovanosti až do rozpadu vztahu. Donna je svobodnou matkou osmiletého nového hráče hokeje Matthewa, kterou v minulosti její muž bil. Teddy je svobodným otcem již zkušenějšího, ale stejně starého hráče Troye. Zatímco Teddy je velmi otevřený, zanícený fanoušek a velmi usiluje o to, aby se mezi ním a Donnou vytvořil vztah, Donna je uzavřená povaha, zrovna se přistěhovala do města jen se svým synem a snaží se udržet si Teddyho dál od těla i od svého syna. Teddyho neoblomnost a vytrvalost ji však přemůže, podvolí se mu a vyjeví mu mnoho ze své minulosti. Donnina nedůvěra k lidem i Teddyho nezkrotný charakter však nakonec zhatí jakýkoliv intimní vztah, který kdy mezi nimi vznikl. Premiéra se uskutečnila v produkci společnosti Two Planks Theatre Company v roce 1999 a od té doby se hra objevila v mnoha kanadských divadlech. V roce 2003 se umístila v prestižním žebříčku Deseti nejlepších her roku podle listu Toronto Star. Americká premíéra hry se konala v roce 2010 v Actors Theatre of Minnesota. 24 Německy psaná dramatika Marius von Mayenburg (Německo) DER MÄRTYRER (MUČEDNÍK) 5 m, 3 ž Benjamin Südel přestane docházet na výuku plavání. Jeho matka se domnívá, že příčinou jsou drogy, ale syn tvrdí, že dívky v bikinách zraňují jeho náboženské přesvědčení. Zatímco matka vše ohodnotí jako laciný žert, učitelka biologie Rothová rozpoznává u mladého muže velké problémy, jež volají o pomoc. Sama se však do problémů dostává také – Benjamin se začíná chovat divně, leze do bazénu oblečen, hrouží se stále hlouběji do studia Bible a provokuje paní Rothovu i své okolí svými radikálními teoriemi o evoluci a homosexualitě. Rothová nenajde zastání ani u ředitele školy Willyho Batzlera a nezastane se jí ani její manžel. Naopak – učitel náboženství je nadšen a přemlouvá Benjamina, aby vstoupil do církve. Ten však již začal spolu s ostýchavým Georgem získávat ve škole vlastní přívržence. Zatímco se Benjamin noří do svého agresivního náboženského paralelního světa, v němž terorizuje spoluobčany citáty s Bible, rozhodne se ho paní Rothová nekompromisně porazit. Násilná eskalace problému na sebe nenechá dlouho čekat a navíc vše vypadá, jako by ji někdo předem naprogramoval... Hra, jež vypráví mj. o srážce sekulárního a náboženského náhledu na svět a o různých tvářích fanatismu, měla premiéru 29. února 2012 v berlínském divadle Schaubühne am Lehniner Platz v autorově režii. Již připravujeme český překlad. Erik Gedeon, Klas Abrahamsson (Německo) DAS WUNDER VON SCHWEDEN (ŠVÉDSKÝ ZÁZRAK) 6 m, 3 ž hudební nábytková sága/muzikál „Hudební nábytková sága“, již zkomponovali společně skladatel a režisér Erik Gedeon (Schauspiel Hannover, Thalia Theater Hamburg) a autor Klas Abrahamsson, mapuje v muzikálovém tempu životní pouť zakladatele obchodního domu Ikea, Ingvara Kamprada. Od prvních krůčků, kdy pracoval jako chudý prodavač zápalek až k údajně stále skromnému vládci globálního nábytkářského impéria. Skvěle prokomponovaná hra se zpěvy – muzikál je jedinečným sekurálním oratoriem o „vykupiteli zla“ a vynálezci přívětivého kapitalismu – pokud tedy něco takového existuje. Gedeon dokazuje, že je „opravdový divadelník se širokým záběrem – jeho Švédský zázrak je mnohovrstevnatá a jízlivá fraška se zpěvy na téma kapitalismus... inteligentní, pozoruhodné dílo.“ (NDR) Originální, ostrá a vtipná hudební sága byla uvedena v červnu 2009 v Deutsches Schauspielhaus Hamburg v režii E. Gedeona. Philipp Löhle (Německo) DAS DING (VLÁKNO) 4 m, 1 ž černá komedie Hra nabízí absurdní a definitivní důkaz – v dnešním globalizovaném světě již neexistuje náhoda. Vše je se vším propojeno. Např. Afričan Siwa se nechá přemluvit k intenzivní metodě pěstování bavlníku, čímž nevědomky podpoří první strmý odchodní úspěch dvou mladých Číňanů. Jakmile se zadrhne jejich obchodování se sojovými boby, má to dopad na chov prasat v Rumunsku, což s sebou přináší přímé dopady pro manželství Katrin a Thomase. Katrin se rozhodne a odváží 25 se exhibovat na internetu, čímž vyvolá nejen vztahovou krizi, ale rovněž odstartuje překvapivý mezinárodní úspěch, na němž participuje raketový start čínských podnikatelů. A vlákno, věc, jež dala hře jméno, tak obmotává celou zeměkouli a překvapeně sleduje počínání lidí... Ve světě, kde spolu všechno se vším souvisí a všechny události se dají potenciálně objasnit, si postavy stýskají po neobjasnitelném, po magických momentech, po velké lásce a touze po vlasti – a přitom se beznadějně schovávají do globální sítě kauzálních souvislostí. „Kdo chce navštívit inteligentní, současnou a kritickou komedii – zde ji má.“ (Frankfurter Rundschau). Hra měla premiéru v květnu 2011 v Ecklinghausenu a poté v září 2011 v Schauspielhaus v Hamburku. Hra se v současnosti překládá. Lukas Bärfuss (Švýcarsko) ZWANZIGTAUSEND SEITEN (DVACET TISÍC STRAN) variabilní obsazení (25 postav) Tony je neambiciózní a nenápadný flákač, snílek a příležitostný pracovník, čímž trochu leze na nervy své přítelkyni Lise. Jednoho dne vleze ze zvědavosti do stavební jámy a stane se mu nehoda – na hlavu mu spadne krabice, v níž jsou všechny svazky dvacetitisícstránkového lexikonu. Když po tomto maléru přijde Tony opět k sobě, změní se pro něj celý život – úraz paradoxně zapříčinil, že Tony disponuje nesmírně širokými, ale zdánlivě nevyužitelnými znalostmi. Slovo od slova se mu do hlavy vryl celý obsah lexikonu: např. historická rozprava o roli Švýcarska v druhé světové válce. A Tonyho odysea začíná. Zatímco okolí ho začne považovat za blázna a strčí ho do blázince, lidé změní názor poté, co se odhalí jeho dar a nadání, totiž fenomenální paměť. Padne do oka uměleckému agentovi a ten s ním uspořádá show, kde je Tony prezentován jako zázrak paměti. Tony se účastní talentové show a začnou se o něj zajímat i vědci. Začíná se ale trápit tím, co má v hlavě. Znepokojuje ho osud židovského uprchlíka Oskara, který byl po útěku do Švýcarska opět vrácen do Třetí říše. A nemůže se zbavit věčných otázek, proč ti, kteří vydělávali na válečných časech, zůstali nepotrestáni a v klidu. Ale co má člověk dělat, když ho nikdo neposlouchá? Dokonce i vydavatel lexikonu se smířil s dějinami a samotný utečenec Oskar, jenž přežil Osvětim, žije raději současností a nechce otevírat staré rány. Tony chce zpět svůj dřívější život, nesnese již tu záplavu otázek a faktů. Kruh se uzavře a Tony končí tak, jak začal: v laboratoři má být simulován pád těžkého předmětu na jeho hlavu. Za úplně stejných podmínek jako tenkrát ve výkopu, ale již s jiným, současným obsahem: s učebnicemi čínštiny, knihami o kulinářském umění a dějinami filmu. Z Tonyho se má stát žádaný člověk, který je in. Hra vznikla na zakázku curyšského Schauspielhaus, kde měla premiéru v únoru 2012. André Kannstein (Německo) DAS PHANTOM DES LOUVRE (FANTÓM Z LOUVRU) 6 m, 3 ž krimikomedie - na motivy románu Arthura Bernèdea Paříž, dvacátá léta 20. století. Démon Belphégor straší v sálech Louvru, o čemž k velkému pobavení čtenářstva informuje v listu Petit Parisien novinář Jacques Bellegarde. Ovšem Matisse, vrátný z Louvru, jenž o strašidle novináře informoval, je jedné noci nalezen zastřelený v „Sále pohanských bohů“. A tak na scénu nastupuje slavný detektiv Chantecoq – spolu s Bellegardem a pařížskou policií se vydá po stopách tajemného ducha a přijde tak na mnohá scestí, jež ho dovedou např. i do reje nočního života na Montparnasse. Kriminální komedie vznikla na motivy románu z roku 1927 – napětí se v ní snoubí s humorem, záhadné události přivedou hrdinného ředitele muzea téměř k šílenství a princezna ze starého Egypta je důkazem, že i mumie mohou oživnout... Nicméně – kdo je vlastně ten Belphégor a 26 jaké kuje pikle? Věhlasný detektiv Chantecoq tomu samozřejmě přijde na kloub. Napínavá a vtipná krimikomedie s retrošarmem byla uvedena s velkým ohlasem 13. ledna 2012 v Theater Baden-Baden. 27 LISTY Z AURA - PONTU 1/2012 © Aura - Pont s.r.o., Praha 2012 Redakčně připravil Michal Kotrouš. Spolupracovali: Alena Bjačková, Šimon Dominik, Helena Herbychová, Pavel Hromádka, Marta Ljubková, Petra Marková, Anna Pýchová, Jitka Sloupová, Klára Vajnarová. 28
Podobné dokumenty
listy z aura - Aura-Pont
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
listy z aura - Aura-Pont
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
listy z aura - Aura-Pont
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení práv
k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,