Řím

qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyuio
pasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjkl
zxcvbnmqwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq
wertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop
Krize římské republiky
císařství
asdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjklzx
cvbnmqwertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwe
rtyuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasd
fghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjklzxcvb
nmqwertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty
uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfgh
jklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjklzxcvbnm
qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyuio
pasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjkl
zxcvbnmrtyuiopasdfghjklzxcvbnmqwert
yuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfg
hjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjklzxcvbn
mqwertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui
Obsah
Krize republiky, konec republiky .......................................................................................................................... 2
První triumvirát ............................................................................................................................................................. 2
Smrt Crassa, konec triumvirátu............................................................................................................................... 2
Caesarova samovláda .................................................................................................................................................. 3
Gaius Julius Caesar ........................................................................................................................................................ 3
Kalendář ............................................................................................................................................................................ 3
Druhý triumvirát, konec republiky ....................................................................................................................... 4
Konec druhého triumvirátu ...................................................................................................................................... 4
Gaius Octavius nebo Octavianus nebo Augustus? ............................................................................................ 4
Kleopatra .......................................................................................................................................................................... 4
Císařství ................................................................................................................................................................................ 5
Principát ............................................................................................................................................................................ 5
Octavianus ........................................................................................................................................................................ 5
Reformy ............................................................................................................................................................................. 5
Limes Romanus .............................................................................................................................................................. 5
Stavební činnost ............................................................................................................................................................. 5
Krize rodiny ..................................................................................................................................................................... 5
Nástupnická otázka ...................................................................................................................................................... 5
Julsko – claudijská dynastie ...................................................................................................................................... 7
Tiberius ............................................................................................................................................................................. 7
Caligula .............................................................................................................................................................................. 7
Claudius ............................................................................................................................................................................. 7
Nero..................................................................................................................................................................................... 8
Dynastie Flaviovců.......................................................................................................................................................... 9
Flavius Vespasianus ..................................................................................................................................................... 9
Titus .................................................................................................................................................................................... 9
Dominatius ....................................................................................................................................................................... 9
Dynastie adoptivních císařů ................................................................................................................................... 10
Nerva ............................................................................................................................................................................... 10
Traianus ......................................................................................................................................................................... 10
Hadrianus ...................................................................................................................................................................... 11
Antonius Pius ............................................................................................................................................................... 12
Marcus Aurelius .......................................................................................................................................................... 12
Commodus .................................................................................................................................................................... 13
1
KRIZE REPUBLIKY, KONEC REPUBLIKY
První triumvirát
V průběhu krize římské republiky se do čela státu dostali ctižádostiví jedinci, kteří se opírali o
žoldnéřskou armádu, nespokojené vrstvy obyvatelstva a různé skupiny senátorů s rozdílnými politickými
zájmy. Protože se po první občanské válce a po Spartakově povstání žádný z politiků necítil ještě
dostatečně silný pro nastolení samovlády, došlo nejprve v roce 60 př. n. l. k uzavření prvního
triumvirátu. Tento výraz je odvozen z latinských slov tres (tří) a vir (muž) a znamená spolek tří mužů.
Po Sullově smrti se sice v Římě objevily další pokusy o získání samovlády, ale nebyly úspěšné.
Velký vliv v té době získali dva vojevůdci, bohatý Marcus Licinius Crassus [markus licínyjus krasus],
který se proslavil vítězstvím nad vzbouřenými otroky (= Spartakovo povstání), a Gnaeus Pompeius
[gnéus pompejus], který pro Řím vybojoval nejedno vítězství mimo Itálii. Tito dva se společně stali
konzuly pro rok 70 př. n. l. Protože byli oba nadmíru ctižádostiví, rozešli se jako nepřátelé. Dohromady je
svedl až o deset let později obratný diplomat Gaius lulius Caesar [gájus júlijus cézar]. Tak vznikl spolek
tří mužů, triumvirát, který se postavil do čela impéria.
Smrt Crassa, konec triumvirátu
Caesar byl zvolen konzulem pro rok 59 př. n. l. a poté dostal - podle dohody s Crassem a
Pompeiem - do správy provincii Galii, jejíž území rozšířil na téměř celou dnešní Francii. Pompeius se ujal
správy Hispánie a Crassus východních provincií. Protože východní provincie byly ohrožovány bojovnými
sousedními kmeny, vydal se Crassus roku 54 př. n. l. na válečné tažení na východ. Byl však poražen a
zabit. Jeho smrt znamenala konec triumvirátu. Pompeius totiž do Hispánie nikdy neodjel a po Crassově
smrti využil Caesarovy nepřítomnosti v Římě ve svůj prospěch. Snažil se získat samovládu. Nechal se
jmenovat konzulem bez kolegy, začal pronásledovat Caesarovy přívržence, a dokonce donutil senát, aby
zbavil Caesara veškerých pravomocí. Caesar proto opustil Galii a vyrazil se svým vojskem k Římu. Roku 49
př. n. l. překročil řeku Rubikon, která tvořila hranici mezi Předalpskou Galií a vlastní Itálií. Tak začala
občanská válka. Pompeius s většinou senátorů uprchl před Caesarem do Řecka. Caesar vstoupil bez boje
do Říma, kde byl zvolen diktátorem. Po několika dnech se však na znamení dobré vůle titulu diktátora
vzdal a přijal konzulát. Pompeius před Caesarem utekl až do Egypta, kde byl zavražděn. Do roku 45
př. n. l. porazil Caesar všechny svoje odpůrce a stal se samovládcem.
Otázky a úkoly:
 Co je to triumvirát? Vyjmenujte jeho členy.
 Proč skončila spolupráce mezi členy triumvirátu?
 Co znamenalo překročení Rubikonu. Víte, co měl podle tradice Caesar říct po překročení
Rubikonu?
 Přijdete na to, proč se válce mezi Caesarem a Pompeiem říká občanská? Jak tato válka dopadla?
Caesar
Pompeius
Crassus
řeka Rubikon
2
Caesarova samovláda
Neomezenou moc zajišťovalo Caesarovi množství úřadů, do nichž se nechal zvolit, a titulů, které
mu byly uděleny (například doživotní diktátor, konzul, tribun lidu atd.). Všechny tyto úřady byly
republikánské, ale republikánská pravidla porušoval fakt, že se hromadily v rukou jedné osoby a na
neomezenou dobu. Caesar své pravomoci využíval k tomu, aby uspokojil zájmy nejširších vrstev
společnosti a aby zajistil vnitřní klid v Římě, což bylo předpokladem pro zabezpečení síly impéria vůči
okolnímu světu. Pečoval o hmotné zajištění armády, podporoval řemesla, zval do Říma cizí lékaře a učitele,
uděloval hojně občanství obyvatelům Galie a dalších provincií, což posilovalo jejich vztah k Římu, atd.
Důležitým činem byla reforma kalendáře, protože římský kalendářní rok se značně lišil od slunečního.
Ačkoli byl Caesar u většiny občanů velmi oblíben, mnoho lidí jeho vládu pokládalo právem za konec
republiky a tuto skutečnost nelibě neslo. Když se začalo proslýchat, že chce Caesar přenést sídlo říše do
Alexandrie, a že si dokonce chce nechat odhlasovat královský titul, došla zastáncům republiky
trpělivost. V čele spiknutí proti Caesarovi stáli lidé, které považoval za své přátele. Caesar byl zavražděn v
senátě 15. března 44 př. n. l. Spiklenci se domnívali, že tato vražda umožní znovu nastolit republiku.
Skutečnost však nebyla tak jednoduchá. Římané se rozdělili na dva tábory: zastánci republiky velebili
spiklence, že zbavili Řím tyrana, Caesarovi stoupenci žádali trest pro vrahy. Spiklenci tedy raději z Říma
utekli.
GAIUS IULlUS CAESAR
Za Sullových proskripcí musel Caesar uprchnout z Říma, protože byl příbuzným Gaia Maria. Po
návratu zastával postupně několik úřadů a byl i správcem Hispánie. Osobně byl Caesar velmi inteligentní a
prozíravý muž, obratný politik, vynikající vojevůdce, nadaný řečník. Jako jeden z prvních se pokusil o sepsání
latinské mluvnice, skládal básně a divadelní hry a svá válečná tažení vylíčil v dodnes čtených Zápiscích o
válce galské a Zápiscích o válce občanské. K poraženým nepřátelům státu se dokázal chovat velmi krutě,
ale ke svým osobním nepřátelům byl až nadmíru velkorysý. V Galii proti Caesarovi vyvolal r. 52 př. n. I.
povstání mladý statečný náčelník Vercingetorix. Pod jeho vedením se galské kmeny spojily a téměř se jim
podařilo Caesara vypudit. Caesar však oblehl Vercingetoriga v oppidu Alesii a donutil ho kapitulovat.
Vercingetorix byl zajat, vězněn, po několika letech potupně veden v Caesarově triumfálním průvodu a poté
jako nepotřebný zardoušen.
KALENDÁŘ
Římané měli rok o 12 měsících jako my, ale měsíce měly buď 29, nebo 30 dní, tedy dohromady 355,
což je méně, než je délka slunečního roku. Odchylka se řešila tím, že se občas vkládalo l0 dní, ale protože
nebylo pevně stanoveno, kdy, rozdíl kalendářního roku oproti slunečnímu činil v Caesarově době asi 90 dní.
Caesar proto nařídil těchto 90 dní k jednomu roku přidat, aby se odchylka vyrovnala, a stanovil, že dále
budou mít měsíce tolik dní, kolik mají dnes, a stejně jako dnes že bude jednou za čtyři roky rok přestupný.
Tomuto kalendáři se říká juliánský (podle prostředního Caesarova jména); například v Rusku platil až do r.
1917. Většina Evropy však v 16. století přestoupila na gregoriánský kalendář (u nás to bylo r. 1584),
pojmenovaný podle papeže Gregoria (Řehoře) XIII. Caesarova úprava kalendáře totiž všechny odchylky úplně
nevyloučila, a tak se kalendářní rok od slunečního lišilo 10 přebytečných dní. Ty se tedy vynechaly, a aby
odchylka zase nevznikla, třikrát během 400 let se měl vypustit přestupný rok (přestupné tak nebyly roky
1700, 1800 a 1900; příště bude přestupný rok vypuštěn r. 2100, potom 2200 a 2300). Římský rok začínal
původně 1. Března a měsíce se číslovaly. Například červenec se jmenoval "pátý měsíc'; ale Caesar ho
přejmenoval po sobě - na iulius. Srpen, "šestý měsíc'; nazval po sobě Caesarův nástupce Augustus (augustus).
Pokud si v angličtině nebo v němčině pletete červen a červenec, zapamatujte si, že císařové" musejí být v
kalendáři vedle sebe.
Otázky a úkoly:
• Co zaručovalo Caesarovi neomezenou moc?
• Čím byly porušovány republikánské zvyklosti?
• Proč byl Caesar zavražděn a jak Římané reagovali na jeho smrt?
• Která Caesarova literární díla znáte?
• Proč Caesar zavedl nový kalendář? Dokdy tento kalendář platil?
3
Druhý triumvirát, konec republiky
Do čela Caesarových příznivců se postavil tehdejší konzul Marcus Antonius [markus antónyjus].
Caesar však ve své závěti jmenoval hlavním dědicem svého adoptivního syna Gaia Octavia [gája oktávija].
Gaius Octavius donutil senát, aby ho zvolil konzulem, a podařilo se mu sblížit se jak s Antoniem, tak s jeho
nejbližším spolupracovníkem, velitelem jízdy Lepidem. Tito tři muži vytvořili druhý triumvirát.
Triumvirové začali svou vládu podobně jako Sulla – sestavením seznamů politických odpůrců
(proskripcí), jimž padlo za oběť velké množství lidí. Společně válčili proti Caesarovým vrahům a zvítězili
nad nimi.
Konec II. triumvirátu
Druhý triumvirát však brzy přestal být triumvirátem, protože málo průbojný Lepidus byl donucen
uchýlit se do ústraní a o moc se už dělili jen Octavianus a Marcus Antonius. Marcus Antonius podnikal
válečná tažení na východě říše, kde se navíc začal nebezpečně sbližovat se schopnou egyptskou panovnicí
Kleopatrou. Dokonce jí daroval území, které patřilo Římu. Octavianus se proto proti Antoniovi a
Kleopatře vypravil s loďstvem. Porazil je v námořní bitvě u řeckého mysu Actia [akcija] roku 31 př. n. l.
Antonius a Kleopatra po porážce spáchali sebevraždu. Egypt se stal římskou provincií a Octavianus
samovládcem. Tím skončilo období římské republiky.
Octavianus Marcus
Antonius
Lepidus
Gaius Octavius nebo Octavianus nebo Augustus?
S Augustem se můžete v různých pramenech setkat pod třemi jmény: Augustus (vznešený), což je titul, který
přijal poté, co se stal samovládcem. Gaius Octavius, což je jeho vlastní jméno. Třetí jméno je Octavianus. Když
ho totiž Caesar adoptoval, přestal být členem rodu Octaviů, v němž se narodil, a stal se členem rodu Iuliů. V
takových případech dostávalo původní rodové jméno příponu -nus a znamenalo něco jako "bývalý člen toho
rodu, bývalý Octavius".
Kleopatra
Když byl Pompeius v Egyptě zavražděn, vtrhl tam Caesar s odůvodněním, že nemůže připustit, aby se Egypt
pletl do římských záležitostí. Sesadil faraona a pomohl na trůn jeho sestře, chytré a přitažlivé Kleopatře.
Kleopatra nebyla Egypťanka, ale Řekyně, protože už od dob Alexandra Makedonského vládla v Egyptě řecká
dynastie Ptolemaiovců. A Kleopatra byla jediná panovnice tohoto rodu, která plynně hovořila i řečí svých
poddaných. Kleopatra měla s Caesarem syna Caesariona. Když byl Caesar zavražděn, podařilo se jí získal
zájem jiného římského vojevůdce, Marka Antonia, který se stal otcem jejích dvojčat. Vztah s Kleopatrou byl
příčinou roztržky mezi Markem Antoniem a Octavianem a měl dalekosáhlé důsledky jak pro Egypt, tak pro
Řím.
Kleopatra
4
Otázky a úkoly:
• Uveďte složení druhého triumvirátu. Jak se jednotliví muži stali jeho členy?
• Proč došlo k rozkolu v triumvirátu?
• Jaký význam měla bitva u Actia? Co se po této bitvě stalo s Egyptem?
• Čím skončilo období římské republiky?
• Vysvětli, jak Kleopatra ovlivňovala římskou politiku?
CÍSAŘSTVÍ
PRINCIPÁT
Principát – způsob vlády v Římě v době raného císařství. Ačkoli všechny republikánské úřady zůstaly
zachovány, jejich funkce už byla jen formální a veškerou moc měl v rukou princeps (latinsky přední či
první). Oficiálně se označoval pouze za „prvního mezi rovnými“, ve skutečnosti byl monarchou (císařem). Jeho
neomezenou moc tvořily pravomoce řady úřadů, které se - zcela proti republikánským zásadám –
hromadily v jeho rukou: byl senátorem, konzulem, tribunem lidu atd. Mezi hlavní opory císařovy moci patřila
armáda.
Octavianus (31 př. Kr. – 14)
v průběhu občanské války soustředil ve svých rukou více funkcí, čímž porušil zákony republiky, a k porušování
staré ústavy docházelo i nadále. Ospravedlňoval to tvrzením, že je to nutné. V roce 27 před Kristem udělal
gesto – totiž vzdal se před zasedajícím senátem moci a oznámil úmysl vzdálil se do soukromí, a zároveň
také prohlásil obnovení republiky. Byl však ihned přemluven, aby zůstal v čele státu a převzal všechny
důležité funkce zpět. Ten samý rok převzal příjmení Augustus (vznešený), které se stalo jednak jménem, pod
kterým byl po zbytek času rozeznáván, a také pak dědičnou součástí titulatury všech dalších panovníků po něm.
Roku 23 před Kristem získal Augustus moc tribuna, o čtyři roky později i konzula, roku 12 před Kristem se stal i
nejvyšším pontifikem. Roku 2 před Kristem se stal nositelem čestného titulu „Pater patriae“ (Otec vlasti). Kromě
toho držel již delší dobu titul „imperator“.
Reformy: Octavianus prováděl různé reformy. Zabránil drancování provincií, zavedl kontroly
příjmů. Tím sebral zdroj příjmů pro jezdce, kteří se ale uplatnili v rámci nově organizovaného byrokratického
aparátu. Císař se snažil, aby žádný provinciální úředník nezneužíval svou moc, a těmito opatřeními si získal v
koloniích značnou oblibu. Provincie byly životně důležité pro zásobování Říma potravinami i dalšími
surovinami. Daně se sice zvýšily, ale oproti předchozímu vybírání astronomických částek publikány (výběrčími)
si obyvatelé polepšili. Octavianus zasáhl rovněž do správy provincií. Nejvyšším římským úředníkem zde byl
vždy prokonzul s funkčním obdobím na 1 rok, které se ale mohlo prodloužit.
Zpacifikované provincie, kde byl dlouhodobě klid, dostal do správy senát, oproti tomu území, kde
bylo nutné držet silné posádky, spadalo přímo pod císaře. Provincie Egypt byla císařovou výsadní doménou
(důvod je jednoduchý – Egypt představoval klíčovou zásobovací oblast). Uskutečnil též vojenskou reformu –
zavedl pretoriánskou gardu na ochranu císaře, jejíž největší část zprvu sídlila mimo město. Rovněž zřídil
oddíly vigilů (cohortes vigilum), kteří fungovali v Římě jako policie. Kromě nich vznikly i hasičské jednotky s
vojenským charakterem.
Limes Romanus: Za Augusta se započalo s budováním limes Romanus, systému pohraničních
pevnůstek, příkopů a valů, které byly stavěny tam, kde nešlo využít přirozené překáždy (př. řeky). Hlavní
období budování jednotlivých úseků Limes ale spadá až do období pozdějších císařů.
Stavební činnost: Za Augustovy vlády došlo v Římě k rozmachu stavební činnosti, což ovšem
značně zatěžovalo státní pokladnu; např. začal stavět Pantheon. Ale Augustus se mohl právem chlubit, že
"převzal město cihlové a zanechává je mramorové", Augustus rovněž velmi podporoval umění, zvláště
básnictví. Právě jeho doba je nazývána zlatou dobou nadané umělce. Jedním z těchto přátel byl Maecenas
[mécenás], jehož jméno dodnes žije ve slově mecenáš.
Krize rodiny: Augustus se také snažil řadou zákonů zažehnat morální úpadek společnosti, který
nastal v důsledku bouřlivých událostí 1. století př. Kr. a projevoval se mimo jiné rozkladem rodiny.
Množily se rozvody a nevěry, mnoho mužů i žen raději zůstávalo svobodných. Proto Augustus nařídil, že
neženatí muži nesměli dědit, neprovdané ženy platily zvláštní daně, příslušníci vyšších vrstev měli
dokonce povinnost sňatky uzavírat. Naopak rodiny s větším počtem dětí se dočkaly od státu zvláštní
podpory.
Nástupnická otázka: Octavianus si vybral za nástupce příslušníka claudiovské dynastie, a to
Tiberia. Tiberius nebyl v žádném případě Augustův oblíbenec a byla před ním velká řada jiných kandidátů,
ovšem všichni zemřeli příliš brzy. Octavianus neměl tedy na výběr, jelikož Tiberius byl jediný, který zbyl.
Nástupem Tiberia na trůn se k moci dostává julsko - claudijská dynastie.
5
Císařova moc se opírala o armádu. Ke stíhání politických odpůrců byl zaveden zákon o urážce
majestátu, tedy císaře. Občané odsouzení podle tohoto zákona byli buď posíláni do vyhnanství, nebo
popravováni
Otázky a úkoly:

Vysvětli, jak fungoval principát.

Jak si zajistil Octavianus samovládu?

Proč se mu říká Augustus?

Jak byla rozdělena správa provincií?

K čemu měla sloužit pretoriánská garda?

K čemu měla sloužit Limes Romanus?

Charakterizuj stavební činnost v době Augustovy vlády.

Kdo to byl Maecenas?

Jak chtěl řešit krizi rodiny?

Jak řešil nástupnickou otázku?

O co se opírala císařova moc?

Jak se císař zbavoval svých politických odpůrců?
Augustus
Pantheon
Maecenas
6
Julsko-claudijská dynastie
Augustovi nástupci (1. století n. l.)
Tiberius (14 – 37) [tybérijus] se stal císařem jako zralý padesátiletý muž s vojenskými i
diplomatickými zkušenostmi. Po Augustovi zdědil velkou a uspořádanou říši s hrozivou armádou. Její
správa však byla finančně náročná, proto musel sáhnout k úsporným opatřením, která mu vynesla
značnou neoblibu. Zatrpklý císař se uchýlil do soukromí na ostrově Capri [kapri], odkud řídil přes deset
let stát dopisy. To je dostatečným důkazem jeho autority i schopností. V závěti jmenoval svým nástupcem
svého velmi mladého adoptivního vnuka Caligulu.
Tiberius
Caligula (37 – 41) [kaligula] (caligula = botička) byl zpočátku oblíben, neboť zrušil zákon o
urážce majestátu, potrestal udavače a vrátil práva senátu. Pravděpodobně vinou duševní choroby se však
změnil v příšeru; traduje se, že plánoval hromadnou vraždu senátu a dokonce nechal jmenovat konzulem
svého koně, v druhém případě jde ale skutečně jen o pověst. Po obnovení zákona o urážce majestátu se
strhla vlna udavačství, zabavování majetku a poprav, která se nevyhnula ani senátorům a jiným vlivným
osobnostem. Již za svého života vyžadoval božské pocty. Nakonec byl Caligula zavražděn praetoriány. Ti
také prohlásili císařem Caligulova strýce Claudia.
Caligula
Claudius (41 – 54) [klaudyjus] se stal císařem jako padesátiletý. Strýc Caliguly, který žil v ústraní a
vzdělával se, zabýval se dějinami Etrusků (ty se bohužel nedochovaly). Po zvolení císařem se opíral o senát,
vojsko a prétoriány a navazuje na Augustovu politiku („chléb a hry“). Claudius podporoval stavby, za jeho
vlády bylo rozšířeno území v Africe (Mauretánie), Británii a v Palestině založena nová provincie Judea, byl
posílen význam císařských úřadů.
Císař silně podléhal i svým manželkám, hlavně Messalině a Agrippině (dcera Germanika). Jeho
manželka Agrippina jej donutila, aby adoptoval jejího syna z prvního manželství (Nera), ale nechtěla čekat, až
Claudius zemře, a tak jej otrávila.
Caligula
7
Nero (54 – 68)
Nastoupil na trůn v šestnácti letech, na jeho nástupu k moci měl podíl kromě jeho matky i Sextus
Afranius Burrus, velitel praetoriánů, a Lucius Seneca (filosof), který Claudia nesnášel. Nero byl
zpočátku dobrým vládcem (pod vlivem vychovatele Senecy, trvalo to asi pět let). Vládl společně se senátem, pak
se ale změnil v tyrana, nechal vyvraždit celou svojí rodinu – roku 59 zaplatila životem jeho matka, kterou
nechal zavraždit. Na Nerův rozkaz byl údajně zavražděn i Britannicus, Claudiův syn. Po odhalení Pisonova
povstání roku 65 byli donuceni k sebevraždě i Seneca a básník Petronius. Nero konfiskoval majetek „nepřátel“.
Hojně využíval zákon o urážce majestátu. Poprvé byl ženatý s Octavií, Claudiovou dcerou. Manželství
nefungovalo a Nero se zamiloval do otrokyně Akté. Octavii dal nakonec zabít. Jeho druhou manželkou byla
Poppaea Sabina.
V roce 64 vypukl v Římě požár, ze žhářství byli obviněni křesťané a byli pronásledováni. Existovalo
ale mnoho lidí, kteří za žháře považovali císaře. V roce 66 propuklo povstání v Judei, kam byl vyslán v čele
vojska Flavius Vespasianus.
Nero se považoval za básníka. V letech 66-68 podnikl cestu do Řecka, kde často sám vystupoval jako
pěvec a herec. Po svém návratu musel řešit vzpoury v Galii a Hispánii. Jeho tvrdá, represivní politika, kterou
vedl vůči senátorům, způsobila, že opozice vůči císaři rostla i v Římě. Poté, co se proti němu postavili i
praetoriáni, se císař pokusil o útěk, ve vypjaté situaci pak spáchal sebevraždu. Tím končí claudiovská dynastie.
Následuje rok zmatků (68 – 69 n . l.), kdy vládnou čtyři císařové (Galba, Pison, Otho, Vitellius), po nich
však nastupuje nová dynastie, a to dynastie Flaviovců.
Nero
Otázky a úkoly:
1. Proč sáhl Tiberius k úsporným opatřením?
2. Kam odjel Tiberius z Říma? Jak v této době vládl Římu?
3. Co znamená caligula?
4. Charakterizuj vládu Caliguly?
5. Čím byl Claudius před tím, než se stal císařem?
6. Jak přispíval Claudius k rozvoji římské říše? (územně, stavebně)
7. Jak se dostal Nero na trůn?
8. Koho obvinil Nero z požáru Říma?
8
Dynastie Flaviovců
Prvním císařem z této dynastie byl Flavius Vespasianus (vládl 69 – 79). Vespasianus byl
velitelem legií v Judei, byl to podle římských dějepisců dobrý a velký císař. Nepocházel z nejvyšších kruhů
římské společnosti, proto jím mnozí šlechtici a senátoři opovrhovali. Povstání židů v Judei (Jeruzalém),
které vypuklo v roce 70 n. l., bylo potlačeno synem Vespasiana Titem. Ten pak Jeruzalém dobyl a zbořil
Šalamounův chrám. Titus s Vespasianem slavili triumf v Římě v roce 71, ale povstání bylo potlačeno až o
dva roky později.
Zároveň s uklidněním situace v říši musel Vespasianus vyřešit i prázdnou pokladnu, která mu
zbyla po jeho předchůdcích. To se mu poměrně úspěšně povedlo. Řadí se k šetrným císařům, kteří uměli
dobře nakládat s financemi a marnotratně neplýtvali. Jeho šetrnost ovšem nebyla tak výrazná, jako
například u Tiberia. Vespasianus začal v Římě stavět Colosseum, v provinciích se soustředil na výstavbu
infrastruktury (silnic, přístavů, vodovodů) a povznesení hospodářství, ze kterého Římané těžili.
Vespasianus
Coloseum
Titus (vládl 79 – 81) byl také dobrým císařem, jeho vláda byla a dosud je označována za dobrou.
„Přátelé, ztratil jsem den“ (citát, zaznemenaný dějepiscem Suetoniem). Jeho vláda byla však doprovázena
třemi velkými katastrofami. První byl výbuch Vesuvu a následovné zaplavení měst Pompeje,
Herculaneum a Stabie lávou. Druhou katastrofou byl třídenní požár Říma a poslední epidemie moru.
Titus organizoval pomoc ze státních i z vlastních prostředků, aby škody způsobené katastrofami
zmírnil. Za Titovy vlády bylo otevřeno Colosseum.
Titus
Pompeje
Domitianus (vládl 81 – 96) se však svým předchůdcům příliš nepodobal. Historiky je označován
za tyrana, on sám se však nazýval dominus et deus (pán a bůh), požadoval božské pocty. Rozšířil římské
impérium v Germánii až za Rýn; impérium bylo za jeho vlády rozšířeno i v Anglii. Ačkoli vedl neúspěšné
války proti Dákům (dnešní Rumunsko) (vládce: Decebalus), tak v Římě oslavil svůj triumf. Za Domitianovy
vlády byl v Římě vystavěn Titův oblouk, nový stadion a definitivně dokončena výstavba Colossea.
9
Nepokračoval ve spolupráci se senátem, kterou praktikoval jeho otec a po něm i jeho bratr, naopak senát
sobě podřídil. Domitian hromadně likvidoval své reálné i domnělé odpůrce a hojně dopřával sluchu
udavačům, kteří opět bohatli. V provinciích byl ale klid a vše fungovalo dobře. Jeho teror ukončilo
spiknutí, kterého se účastnila i jeho manželka. Zavražděním Domitiana končí nejen éra vlády tyrana,
ale také éra vlády Flaviovců.
Dominatius
Otázky a úkoly:
1. Co dělal Vespasianus před tím, než se stal císařem?
2. Jakou slavnou římskou stavbu začal stavět?
3. Kde potlačil Titus povstání?
4. Co nechal Titus zbourat v Jeruzalémě?
5. Následky které přírodní katastrofy musel Titus řešit v počátcích své vlády?
6. Jak byste charakterizovali vládu Domitiana.
Dynastie adoptivních císařů
Dynastii adoptivních císařů však předchází ještě jeden císař, a to Nerva (vládl 96 – 98). Nerva byl vybrán
za císaře, původně byl senátorem, což byl fakt, který ovlivnil přístup k jeho osobě – senát to bral
pochopitelně pozitivně, ovšem armáda se k císaři stavěla spíše zamítavě. Nerva si svého nástupce
(Traiana) vybral a adoptoval jej. Tím vlastně založil dynastii adoptivních císařů.
Císařům, kteří vládli ve 2. století, se říká adoptivní. Panovník si totiž ještě za svého života vyhlédl
nástupce, kterého většinou podporovalo a mělo v oblibě i vojsko, a toho adoptoval. Zaručil mu tím
právoplatný nárok na vládu a mohl ho zaučovat do státnických záležitostí. Tento způsob výběru
následovníka zajišťoval, že na trůn usedali schopní a rozumní panovníci.
Traianus vládl v letech 98 – 117, za jeho vlády dosáhlo římské impérium největšího územního
rozsahu. Marcus Ulpius Traianus byl před svým nástupem na trůn legátem v Horní Germanii a byl
prvním císařem, který nepocházel z Itálie (byl z Hispánie). Vedl dvě války proti Dákům s úmyslem
dobýt Dácii a připojit ji k římskému panství (měla dobrou polohu a množství nerostného bohatství). V
letech 105 – 106 dobyl Dácii (postaven Traiánův sloup v Římě), dobyl Mezopotámii, bojoval v
Arménii (114 dobyta) a v Británii. Válka s Parthy proběhla v letech 113 – 117 a bylo dobyto i jejich hlavní
město Ktésifónt. Následně byly vytvořeny provincie Mesopotamia, Assyria a Armenia. Hlavním římským
střediskem v oblasti byla Antiochie. Traianus rovněž vytvořil provincii Arabia na Arabském poloostrově.
Dobyté hranice byly opevňovány, byla budována limes Romanus, což byl systém pevnůstek,
vojenských táborů, strážních věží, valů a příkopů; tábory (římská castra) byly spojovány silnicemi. Limes
představovala nástroj pro působení Římanů mimo přímo okupované území. Vojenské tábory byly nejen
místem pobytu armády, ale rovněž styčným bodem s vnějším světem, kde se mísily římské a cizí vlivy (př.
obchod s cizími kupci atd.). S rostoucí rozlohou říše bylo ale třeba řešit nepokoje v řadě oblastí, např. v
letech 115 – 116 se bouřili Židé v oblasti Kyrénie (podpora i v Egyptě a okolí). Římané ale odpor
zlikvidovali. Rovněž Parthové nepřijali římskou nadvládu bez problémů.
Traianus nebyl jen schopný vojevůdce, ale rovněž i administrátor, který dokázal na důležité posty
v byrokratickém aparátu, armádě a jinde dosazovat schopné lidi. V Římě byl mimo jiné vystavěn i sloup,
který připomínal dácké tažení, a v jehož podstavci byl císař pohřben. Postavil v Římě i rozlehlé náměstí.
Lid si získal svou sociální politikou (péče o sirotky, výhodné půjčky pro zemědělce…). Císař dbal i na
situaci v provinciích, kde zasáhl do samosprávy důležitých měst (dosadil římské kurátory, kteří se starali o
finance).
Nástupci Traiana (Hadrianus, Antonius Pius) se snažili udržet to, co bylo za Traiana získáno.
10
Traianus
Traianův sloup
Římská říše za Traiana
Hadriana (vládl 117 – 138) adoptoval Traianus krátce před svou smrtí v Kilikii. Tento císař
přistupoval k impériu střízlivěji a nehodlal Řím vyčerpávat dalšími válečnými akcemi, které se neměly
šanci rentovat zpět. Neváhal opustit území, která představovala příliš velkou zátěž pro římskou
pokladnu (a kde Římané měli malou mocenskou základnu) – upustil od přímé nadvlády nad Assýrií,
Mezopotámií a Arménií. Císař se snažil předejít zbytečným válečným tažením, ale musel vojensky řešit
krizi v Judeji. Za Hadriana bylo druhé povstání Židů, které vedl Bar Kochba (syn hvězdy; trvalo 132 –
135). Bar Kochba byl zabit a židovské obyvatelstvo utpělo velké ztráty, kromě toho se nesmělo usidlovat v
Jeruzalémě. Novým židovským centrem se stala Galilea a došlo k rozptýlení Židů po tehdy známém
světě, nazývaném diaspora. V Británii vznikl Hadrianův val proti keltským nájezdníkům ze severu.
11
Hadrianus
Hadrianův val
Antonius Pius (pius znamená zbožný, ale v tomto případě i oddaný) vládl v letech 138 – 161.
Svoje přízvisko dostal za vytrvalou snahu o zbožštění svého adoptivního otce. Byl to mírový císař, který se
důrazně snažil vyhnout válkám (hlavně s Parthy), což se mu ovšem ne vždy a všude podařilo. Za jeho vlády
došlo v 50. letech k nepokojům v Egyptě, což ovlivnilo přísun obilí do Říma. Dále z přímé císařovy
iniciativy podnikla armáda ofenzivu v Británii, kde byl postaven Antoniův val (na jihu Skotska). Další
nepokoje proběhly v Dákii, Judeji atd.
Antonius Pius
V roce 161 nastoupil císař Marcus Aurelius (vládl 161 – 180). Byl nazýván filozofem na trůně,
napsal dílo „Hovory k sobě“ (zde uplatňoval stoicismus = smíření se s osudem). Velký vliv na něj měl
Cornelius Fronto, císařův vychovatel. Jeho osobním lékařem byl sám slavný Galénos. Musel se spolu se
svým spoluvladařem, Luciem Verem, účastnit řady vojenských tažení. Římské území bylo ohrožováno
Parthy, Markomany a dalšími kmeny (Vandalové, Kvádové atd.). Roku 166 byl uzavřen mír s Parthy po
porážce krále Vologaesa.
Proběhly celkem tři série tzv. „Markomanských válek“ mezi lety 166 – 180. První fáze v letech
166 – 171, druhá v letech 172 – 175, třetí pak v letech 175 – 180. V roce 171 římské armády překročily
Dunaj a pronikly na Moravu a na Slovensko (180 – nápis na Trenčínské skále). Četné problémy však
zabránily vytvoření dvou nových provincií. V roce 176 byl syn Marca Aurelia, Commodus, ustanoven jeho
spoluvladařem. V roce 180 n. l. Marcus Aurelius ve Vídni (Vindobonně) v římském vojenském táboře
zemřel na mor.
12
Marcus Aurelius
římský vojenský tábor v Mušově na j. Moravě
Jeho nástupcem se stal Commodus (vládl 180 – 192). Byl to tyran, který si liboval v násilí, zavedl
teror. Považoval se za vtěleného Hercula a žil i vystupoval spolu s gladiátory. Byl to slabý císař, který svým
utrácením ještě více přispěl ke krizi impéria. Nakonec byl však zavražděn.
Commodus
Otázky a úkoly:
1. Kdo a jak založil dynastii adoptivních císařů?
2. Jakého původu byl Traianus?
3. Charakterizuj územní rozmach římské říše za vlády Traiána.
4. Co v Římě připomíná Traianovo tažení proti Dákům?
5. Pokračovali Hadrianus a Antonius Pius v Traianově dobyvačné politice? Zdůvodni odpověď.
6. Vysvětli slovo diaspora. S kterým povstáním souvisí?
7. Kde a proč byl postaven Hadrianův val?
8. Charakterizuj vládu Antonia Pia?
9. Jak je nazýván Marcus Aurelius?
10. Proč se za jeho vlády dostali Římané až na území našeho státu?
11. Charakterizuj Commoda? Čím se liší od ostatních adoptivních císařů?
13