1 Renesance a humanismus v evropské a české literatuře

1
Renesance a humanismus v evropské a české literatuře
1.1 Renesance
Pojmem renesance je označován umělecký sloh a historická epocha trvající od 14. do 17.
století. Vyznačoval se mj. zesvětštěním, individualismem a návratem k antice.
Pojem znovuzrození (rinascenza) byl poprvé užit pro období rozkvětu umění a vědy, které
začalo na konci 13. století v Itálii, italským historikem Giorgio Vasarim v roce 1550. Pojem renesance
je francouzský překlad užitý francouzským historikem Jules Micheletem a dále rozšířený švýcarským
kunsthistorikem Jacobem Burckhardtem v 19. století.
Renesance se v pravém slova smyslu neprosadila - vliv náboženské ideologie, která se
odvracela od rozvíjení jedince jako individuality, funkce estetická a zábavná do pozadí, v popředí cíle
praktické
-znamená znovuzrození
- renesanční literatura:
▫ charakter určuje občan jako tvůrce slovesné tvorby i jako čtenář
▫ jen málo původních děl - většinou překlady nebo úpravy cizích předloh
▫ úbytek veršované tvorby, didaktická poezie s moralistním a satirickým zaměřením, prudký rozvoj
naukové prózy – díla právnická a řečnická
▫ zdomácnění knihtisku - šíření knih, vzdělanosti
▫ humanistický individualismus, mizí anonymita děl
▫ vznikají první odborná pojednání o hornictví, rybníkářství, vojenství apod.
▫ zájem o textovou kritiku vede k překladu bible
▫ na češtinu působí latina jako vzor po stránce stylistické, syntaktické i lexikální, vzniká tzv.
humanistická čeština – vzor na dlouhá období
▫ renesanční myšlenky jen ojediněle
-Michelangelo Buonarroti vymaloval Sixtinskou kapli
-Leonardo Da Vinci
-Raffaelo Santi – Sixtinská Madona, učil se od Da Vinciho
-Santo Botticeli – florentský malíř, zrození Venuše
1.1.1
Renesance – literatura
Renesanční písemnictví obnovuje antické literární žánry; objevuje se tak opět komedie,
tragédie či pastorála. Předlohy jsou většinou římského původu, neboť znalost řečtiny je stále vzácná.
Velmi oblíbenými autory se znovu stávají Terentius, Plautus, Seneca nebo Vergilius. V poesii se
výrazně uplatňuje sonet. Dalšími oblíbenými žánry byl traktát, polemika, dopis, objevují se cestopisy,
životopisy a pedagogické spisy.
1.1.2
Literatura v Itálii
-Dante Alighieri – pochází z Florencie, částečně spadá do středověku, miloval dívku Beatrie => Božská
komedie – duchovní epos, který psal po 15 let, skládá se ze tří částí: Peklo, Očistec, Ráj
-Francesco Petrarca – žil ve vyhnanství, žil ve Francii, kde se stal knězem, inspiroval se básníky
z vyhnanství, Laura, jeho dívka, se stala velkou ideí pro jeho poezii, Sonety Lauře – básně rozdělené
na dva oddíly: Laurin život a po Lauřině smrti
-Giovanni Boccaccio – psal prózu, novely, Dekameron - soubor sta novel o lásce rozdělených po
deseti na deset dní. Příběhy si vypráví deset mladých lidí, kteří utekli z města na venkov, aby se
zachránili před morem
1.1.3
Literatura ve Franciii
-Francois Villov – považován za moderního básníka, byl vychováván pěstouny, výbušná povaha, ve
vězení za krádeže, vyhnán na 10 let, Odkaz (Malý testament), Závěť (Velký testament), Balady
v žargonu
-Francois Rabelais – Gargantua a pantagruel – satira o obrech, velká kritika této satiry
1.1.4
Literatura ve Španělsku
-uplatnil se tzv. rytířský román, trochu fantasy, nejslavnější románopisec Miguel de Cervates
Saavedra
-Miguel de Cervates Saavedra – kvůli svým dílům se zbláznil, Don Quijote de la Mancha
1.1.5
Literatura v Anglii
-hlavní představitel William Shakespeare
- William Shakespeare – ovlivnil řadu dalších spisovatelů – historické díla: Jindřich 1., 2., …, 8.,
Richard, Julius Caesar, tragedie: Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear, komedie:
Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Mnoho povyku pro nic
1.2 Renesance a humanismus v Čechách
1.2.1
Renesance v Čechách
- 70. léta 15. st. – 20. léta 17. st.
- určité prvky renesančního cítění se projevují v díle syna krále Jiřího – Hynka z Poděbrad – přeložil 11
novel z Boccacciova Dekameronu, psal veršované skladby, sám Boccaccia napodoboval a své
současníky pohoršoval „nemravnými“ veršovanými skladbami (Májový sen, Veršové o milovníku
apod.), v jeho díle psaném výhradně česky se projevuje renesanční smyslové opojení životem a
zdůrazňování lidské individuality
- renesanční znaky se objevují i v knížkách lidového čtení – umělecky nenáročná literatura, zábavná
próza, většinou zpracovávaly starší předlohy nebo domácí tématiku, např. Historie o bratru Janu
Palečkovi (poprvé vytištěna v polovině 16. století, Jan Paleček – historická osoba)
1.2.2
Humanismus
Určitý životní a vzdělanostní program, nezávislý na časovém určení, člověk je tvůrcem všech
hodnot, cílem humanistů bylo obrodit soudobého člověka, rozvíjet jeho schopnosti, důraz na práva
člověka, vzdělání, vědění, vydávali a komentovali díla antická, pěstovali literaturu naukovou
- specifické znaky českého humanismu:
▫ snaha po rozšíření humanistické vzdělanosti
▫ vyrovnání se s kulturou jiných evropských zemí
▫ obsahově – převaha naukového charakteru literatury
▫ literatura pro měšťanstvo, zaměřená k životní praxi
▫ vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny (Ciceronova latina – dlouhá souvětí, bohatá slovní zásoba),
význam knihtisku
- 2 linie:
1.2.2.1 a) latinští humanisté
• Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461 – 1510)
- prozaik a básník
- filozofická próza, ódy, elegie, epigramy, stylisticky uhlazené listy
- např. Elegie na smrt císaře Karla IV.
• Jan Campanus Vodňanský
• Jan z Rabštejna
1.2.2.2 b) národní humanisté – píší česky (vzdělaní měšťané)
• Viktorin Kornel ze Všehrd (Chrudim, 1460 - 1520)
- zpočátku psal latinsky, pak česky, překládal (např. dílo Jana Zlatoústého Knihy o napravení padlého,
překlad opatřil předmluvou – program nár. humanismu: český vzdělanec má psát česky a dbát na
dokonalost jazyka)
- právník: O právech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery – jazyková dokonalost, počátky
česky psané vědy
• Václav Hájek z Libočan († 1553)
- Kronika česká
- české dějiny do r. 1526 (nástup Habsburků)
- obliba u čtenářstva, vypravěčské umění, ale historické nepřesnosti, zájem o pověsti
- psána v katolickém duchu - nebyla zakázána v době pobělohorské  lidé se mohli dál seznamovat s
dějinami
- dílo vlastenecké
- péče o jazyk a překlady:
• Jan Blahoslav (1523–1571)
- biskup a tajemník jednoty bratrské, usídlil se v Ivančicích a odtud řídil celou církev, znalec jazyka,
mnohostranný vzdělanec
- Filipika proti misomusům (nepřátelům Múz, u nás též chápáno nepřátelům vyššího vzdělání)
- vyslovil své názory na úlohu vzdělání
- obhajoba nutnosti vzdělání pro člověka, obrana kultury
FILIPIKA = výmluvná řeč s pádnými důkazy
- Gramatika česká
- příručka pro vyšší bratrské školy
- o jazykové kultuře a normě, doklad dokonalosti Blahoslavova projevu
- doplněna sbírkou přísloví
- Blahoslav sestavil Šamotulský kancionál - zpěvník bratrských písní
- hudební teorie – Muzika, to jest knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající – příručka o
hudbě a sborovém zpěvu
- pečoval o bratrský archiv, vydával dějiny své církve pod názvem Akta jednoty bratrské
- přeložil Nový zákon a tím dal podnět k překladu celé bible
• Bible kralická (1579–1594)
- kolektivní dílo českých bratří
- vydána v Kralicích na Moravě, 6 svazků, tištěna 15 let (1579-1594), doklad vyspělosti českého
knihtisku
- vzor literárního jazyka – dokonalost, život, srozumitelnost, dovršení jazykového vývoje v 16. st.,
jakožto bibličtina používána na Slovensku až do pol. 19. stol.
”Zlatý věk” českého písemnictví = doba veleslavínská = doba Veleslavínova = doba Rudolfova
- od 70. let 16. st. do r. 1620 (bitva na Bílé hoře)
- rozvoj národní vzdělanosti a kultury za Rudolfa II.
- vydáváno velké množství děl, rozvoj čes. Literatury (hl. kvantitativní)
- pestrost žánrů
- dokonalost jazyka - veleslavínská čeština
• Jiří Melantrich z Aventýna
- tiskař a vydavatel
• Daniel Adam z Veleslavína (1546 – 1599)
- zeť Jiřího Melantricha z Aventýna
- univerzitní profesor, nakladatel, tiskař, majitel vydavatelství, také překladatel
- před vydáním díla ho upravoval, dbal o jeho vysokou jazykovou úroveň; organizátor literárního
života
- autor Kalendáře historického - ve stručném přehledu zachytil světové dějiny
- pořídil i 4 slovníky pro školskou potřebu
•Vavřinec Benedikt z Nedožer (1555–1615) - studoval v Jihlavě a v Praze, pak správcem škol
v českých městech (např. v Německém Brodě), od r. 1604 na pražské univerzitě, autor české
gramatiky