Orchideje (web)

Obsah
1
Plánování
6
2
Praktické rady
3
30
Svět orchidejí 8
Zdařilý start 32
Rozmnožování orchidejí 60
Orchideje – královny pokojových rostlin 10
Domov orchidejí 12
Typické znaky orchidejí 14
Trochu světla do džungle názvů 16
Základy pěstování orchidejí 34
Nákup orchidejí 36
Vhodný substrát 38
Různé způsoby pěstování 40
Správné přesazování orchidejí 42
Otázky a odpovědi: Rady odborníků
ohledně přesazování 44
Odnože, řízky a spol. 62
Jak se šlechtí orchideje 64
Otázky a odpovědi: Rady odborníků
pro rozmnožování 66
Správný výběr 18
Jakou teplotu orchideje potřebují? 20
Světlo jako na jihu a vlhký vzduch 22
Kde se orchideje cítí dobře 24
Otázky a odpovědi: Rady odborníků
ohledně plánování 28
4
Správná péče o orchideje 46
Jak vylepšit prostředí pro orchideje 48
Hnojivo pro orchideje 50
Správné zalévání orchidejí 52
Další péče 54
Otázky a odpovědi: Rady odborníků
ohledně péče o orchideje 58
Jak udržet orchideje ve formě 68
Aby byly stále zdravé 70
Diagnostická tabulka škůdců
a houbových chorob 74
Diagnostická tabulka pěstitelských chyb,
bakterióz a viróz 76
Otázky a odpovědi: Rady odborníků
pro zdraví orchidejí 78
Co dělat, když… 80
Portréty
82
Nejdůležitější
skupiny orchidejí 84
Cattleya a její příbuzní 86
Dendrobium (stromobytec) 90
Oncidium a jeho příbuzní 94
Paphiopedilum a příbuzné střevíčníkovce 98
Phalaenopsis a příbuzné můrovce 102
Vanda a její příbuzní 106
Angraecum, Bulbophyllum a Coelogyne 110
Cymbidium, Lycaste a Gongora 112
Pleurothallis a Zygopetalum 114
Další orchideje 116
Příloha
Pěstitelský kalendář: Péče o orchideje
po celý rok 118
Mezirodové hybridy a jejich rodičovské rody 120
Tabulka teplot pro pěstování orchidejí 121
Rejstřík 122
Literatura a důležité adresy 126
Závěrem… 128
5
1
Svět orchidejí
Plánování
Kráse orchidejí se ostatní rostlinné čeledi mohou
rovnat jen stěží. Již od svého příchodu do Evropy si
dobyly srdce milovníků rostlin a dnes existuje řada
snadno pěstitelných odrůd.
Orchideje člověka
fascinují odedávna. Už zhruba
před 3000 lety se čínské spisy
zmiňovaly o švihlíku čínském
(Spiranthes sinensis), který se
tehdy používal jako léčivá
rostlina. Z období dynastie
Sung (1127–1279) se
dochovaly knihy, jež se
zevrubně zabývají pěstováním orchidejí. V těchto dílech
je popsáno už 37 druhů.
Lidé si však orchidejí vážili
i jako užitkových rostlin.
Středoameričtí a jihoameričtí
indiáni je při náboženských
obřadech používali jako
květinové oběti a Aztékové si
Kvetoucí orchideje lze postavit doprostřed místnosti:
Cymbidium (vpředu), Brassocattleya (vzadu).
10
vanilkou sladili kakao.
V Indonésii se z vláken
v pahlízách rodu Dendrobium
zhotovovaly provazy a látky
obsažené v zástupcích rodu
Laelia sloužily ve Střední
Americe jako základní
substance pro výrobu lepidla.
Orchideje dobývají
Evropu
V Řecku se o orchidejích
poprvé zmínil filozof
Theofrastos z Efesu
(370–286 př. n. l.). Kořenové
hlízy tamních vstavačovitých
rostlin mu připomínaly
varlata malého chlapce,
a proto rostlinu nazval orchis
(tj. varle). Z tohoto slova
později vznikl název
rostlinné čeledi –
vstavačovité, Orchidaceae.
Tropické orchideje objevili
Evropané v 16. století ve
Střední a Jižní Americe.
Nadchla je především
neuvěřitelná rozmanitost
květů. Zrodil se hotový kult
orchidejí. Když roku 1821
v Anglii poprvé vykvetla
Cattleya ( str. 86), byla to
hotová senzace. Orchideje se
zasílaly do Evropy po tisících
a mnohé dlouhou plavbu
z Ameriky a Asie nepřečkaly.
O potřebách exotických
rostlin se tehdy navíc příliš
nevědělo, protože lovci
orchidejí udávali o jejich
původu falešné informace,
aby konkurenci zatajili jejich
přirozené stanoviště. Většina
orchidejí proto v Evropě brzy
uhynula. Ale když anglický
lékař a milovník rostlin
Obři a trpaslíci: Degarmoara Flying High s patnácticentimetrovými květy, Oerstedella centradenia s dvoucentimetrovými.
dr. Ward v roce 1840 vynalezl
„Wardian case“ – uzavřenou
skleněnou nádobu, v jejíž
vlhké a teplé atmosféře
přežívaly tropické rostliny
celé měsíce bez jakékoli
péče – doznal obchod
s orchidejemi netušeného
rozmachu.
Nicméně trvalo ještě hodně
dlouho, než se orchideje staly
okrasnými rostlinami pro
každého. Rozmnožování ze
semen se podařilo až
počátkem 20. století a teprve
od objevu rozmnožování
z meristémů ( str. 65)
v 60. letech, při němž se
z jedné orchideje získávají
nesčetné identické rostliny,
povýšili tito exoti mezi
finančně dostupné pokojové
rostliny, jež lze koupit nejen
v zahradnických centrech,
ale i v supermarketech.
Pestrá čeleď
vstavačovitých
Čeleď vstavačovitých
(Orchidaceae) je
fylogeneticky jednou
z nejmladších a na druhy
nejbohatších čeledí
jevnosnubných rostlin.
Odhaduje se, že existuje
asi 30 000 druhů.
Vzhledem k tomu, že se
snadno mohou křížit mezi
sebou, počítá se k tomuto
množství ještě asi 150 000
hybridů, které vznikly
šlechtěním ( str. 84/85).
Je to možné tím, že orchideje
– na rozdíl od jiných čeledí
jevnosnubných rostlin –
nejsou geneticky ještě
Informace
Orchideje – královny
pokojových rostlin
příliš diferencovány. Jejich
dědičné základy si jsou
natolik podobné, že je lze
takřka neomezeně
kombinovat.
Podle způsobu života dělíme
orchideje do dvou skupin:
Pozemní neboli terestrické
orchideje rostou výlučně
v zemi. Mezi ně patří četné
evropské orchideje jako
Cypripedium (střevíčník),
Dactylorhiza (prstnatec)
nebo Epipactis (kruštík)
a tropické jako Cymbidium
(člunatec) a Paphiopedilum
(střevíčníkovec).
Tropické a subtropické
orchideje jsou však většinou
epifyty. To znamená,
že rostou na stromech
a vytvářejí vzdušné kořeny,
v nichž jako v listech
probíhá fotosyntéza a jež
z vlhkého tropického
vzduchu přijímají vláhu.
Jsou to např. rody Cattleya,
Odontoglossum a Phalaenopsis, ale i orchideje rostoucí
na kamenech neboli litofyty.
K nim patří některé druhy
rodu Laelia.
DRUHY, JEŽ DOBŘE ROSTOU I KVETOU
Dnes se nabízejí četné orchideje, které si nevyžadují
náročnou péči:
Burrageara Nelly Isler a Living Fire
Cattleya intermedia typ Orlata a Cattleya forbesii
Dendrobium kingianum a Dendrobium griffithianum
x Laeliocattleya Golddigger a Trick or Treat
Paphiopedilum Actaeus a Paphiopedilum Iantha Stage
Phalaenopsis equestris a Phalaenopsis Ever-Spring King
11
2
Správná péče o orchideje
Praktické rady
PRAXE
Správné zalévání
orchidejí
Orchideje potřebují měkkou vodu – ideální je
dešťová. Většina orchidejí pochází z vlhkých tropů,
kde žijí epifyticky. Proto nemají rády
„mokré nohy“ – jejich kořeny chtějí dýchat.
N e n í v o d a jako voda.
Informace
Vodovodní má například
většinou příliš vysoký obsah
solí, který orchidejím škodí.
V podstatě se jedná
o sloučeniny vápníku,
jež rostliny nepotřebují
a které navíc vážou
životně důležité stopové
prvky, jež potom nejsou
orchidejím k dispozici.
Zálivka by měla obsahovat
co nejméně vápníku, aby
zaléváním a hnojením příliš
52
nestoupl celkový obsah solí.
Celkový obsah vápníku
odpovídá tvrdosti vody
a udává se v milimolech
na litr (mmol/l). Orchideje
snášejí vodu tvrdosti
0,72–1,44 mmol/l.
Hodnotu si zjistěte
ve vodohospodářském
podniku. Pokud přesahuje
1,44 mmol/l, měli byste si
vodu upravit.
Vodovodní vodu zbavíte
vápníku filtrem, který je
NAMÁČENÍ A MLŽENÍ
Orchideje pěstované v koších nebo na podložce se mlží
denně.
Voda by měla mít pokojovou teplotu.
Mlžte ráno, rostlina tak může přes den oschnout. Pozor!
Květy nesmějí být mokré a v úžlabí listů nesmí zůstat
voda.
Kořeny mnohem lépe nasáknou při namáčení. Postavte
rostlinu každé dva až čtyři dny asi na 3–10 minut
do vědra s vodou.
běžně v prodeji (aktivní
uhlí).
Obsah vápníku lze
redukovat i převařením.
Tato metoda se však
setkává s úspěchem pouze
v případě, že použijete
obyčejný, nesmaltovaný
železný hrnec nebo varnou
konvici, jejíž topné těleso je
ponořeno do vody.
Vodovodní vodu také
můžete ředit vodou
destilovanou, a to
v poměru jedna ku třem.
Samotnou destilovanou
vodu nikdy nepoužívejte,
orchideje ji nesnášejí.
Rovněž jí neřeďte hnojivo:
Chybějí pak nepatrná
množství stopových prvků,
které jsou obsaženy ve
vodovodní vodě a jež
rostliny nutně potřebují.
Ideální je, když máte
zahradu a můžete
zachytávat dešťovou vodu.
Zachytávejte ji pokud
možno do uzavřené
nádoby, aby se
neznečisťovala listím,
pylem apod.
Jestliže máte studnu,
můžete používat vodu z ní,
ale potřebuje nejdřív
rozbor. Může mít velice
nízké hodnoty μS
( tabulka str. 50), ale
často obsahuje např. příliš
železa nebo manganu.
Pravidla zalévání…
Orchideje jsou v přírodě
zvyklé na to, že kořeny sice
získávají hodně vláhy ze
vzduchu, ale za horkého
Zalévání konvicí
Pěstujete-li orchideje v květináčích vsazených do vnějších
nádob nebo v miskách
na parapetu, nehrozí při zalévání
přelití. Substrát v nádobě by
neměl být příliš hrubý, jinak
nepřijme dostatek vody.
1
poledne opět rychle
oschnou. Podobné střídání
vlhka, mírného vlhka až
sucha potřebují také
v nádobách. Substrát smí
být po zalití mokrý, ale
v následujících dnech by
měl vyschnout. Zhruba
platí, že orchidej v 12cm
nádobě zhruba jednou
týdně zaléváme nebo
máčíme. Rychlost
vysychání substrátu závisí
na různých faktorech:
Čím vyšší je v místnosti
vlhkost vzduchu, o to méně
se odpařuje vody ze
substrátu a o to méně často
je třeba zalévat. Při suchém
vzduchu se oproti tomu
voda ustavičně odpařuje
nad listy a nad substrátem
– pak je nutná častější
zálivka.
2
Vody dosyta: namáčení
Alternativou zalévání je
namáčení. Aby substrát dobře
nasákl, ponořte rostlinu
i s nádobou na 2–10 minut
do vědra s vodou. Substrát
zakrývejte rukama, aby se
neodplavil.
Jestliže je nádoba příliš
velká a mezi jejím okrajem
a kořenovým balem více
než 2 cm místa, substrát
potřebuje na vyschnutí
delší čas a kořeny trpí
vlhkem. Proto před
zaléváním udělejte zkoušku
prstem:
Zapíchněte prst
do substrátu. Jestliže je
pouze zvlhlý, můžete
zalévat. Pokud si nejste
jisti, nebo když je substrát
mokrý, radši se zálivkou
ještě den počkejte.
…a výjimky
Mladou a ještě malou
rostlinu zalévejte častěji než
jednou týdně. Více vody
potřebuje také orchidej,
která je v porovnání
s nádobou velmi statná
Mlžení
Orchideje pěstované v koších
a na podložce se pravidelně
mlží. Kořeny a listy hodně namlžte, aby přijaly dostatek vody.
Květy by se pokud možno neměly namočit, jinak jsou náchylné
na plíseň šedou (Botrytis).
3
nebo má stonky s mnoha
poupaty. Spotřeba vody
stoupá i v případě příliš
teplého a slunného počasí
nebo příliš vytápěné
místnosti (anebo všeho
dohromady).
Zalévejte méně než jednou
týdně, když je rostlina
v poměru k nádobě velmi
malá nebo oslabena
chorobou. Orchideje rovněž
spotřebují méně vody,
jestliže se vlhkost vzduchu
v místnosti drží stabilně
na 70–80 %, nebo když je
zataženo a deštivo.
V období vegetačního
klidu zalévejte jen málo.
Orchideje v košíku nebo
na podložce se zásadně
nezalévají, nýbrž se
namáčejí nebo mlží
( Informace).
53
3
Phalaenopsis a příbuzné můrovce
Portréty
Phalaenopsis
a příbuzné můrovce
Zná je každý, kdo pěstuje pokojové rostliny: Zástupci
rodu Phalaenopsis jsou v našich bytech rozšířenější
než kterékoli jiné orchideje. Není divu, tito bujně
kvetoucí exoti se totiž velice snadno pěstují.
Phalaenopsis (můrovec)
je nejoblíbenější rod
orchidejí. Dnes dokonce
drží rekord. Jedná se
o nejprodávanější hrnkovou
rostlinu na světě. Hybridy
Phalaenopsis se nabízejí
snad všude. Jsou nejen
nenáročné, ale i velice
rozmanité tvarem, barvou
a velikostí květů. Krom toho
brzy a dlouho kvetou – což
jejich oblibu jen zvyšuje.
Orchideje Phalaenopsis lze
snadno rozeznat i podle
vzrůstu: Rostou
monopodiálně a každých
čtyři až osm měsíců
vytvářejí dužnatý, skoro
kožovitý list. Phalaenopsis
a její příbuzní jsou epifyty.
Vzdušné kořeny mají
Hybridy rodu Phalaenopsis jsou synonymem orchidejí. Jejich
dlouhá doba květu přesvědčí každého milovníka orchidejí.
102
světlo, bez slunce
polostín
stín
potaženy silným, vodu
absorbujícím pletivem,
kterému se říká velamen
a jež při styku s vlhkem
rychle zezelená. Tyto hladké,
dužnaté, většinou oblé
kořeny nacházejí v přírodě
dobrou oporu na hostitelské
rostlině a snadno přijímají
vodu a živiny. V bytech se
pěstují v nádobě a odebírají
vodu ze substrátu.
Aby nehnily, musí substrát
po zalití vždy vyschnout.
Orchideje rodu Phalaenopsis
nepotřebují ke kvetení
vegetační klid, nýbrž noční
pokles. Jestliže přesto
nechtějí kvést, je třeba je
postavit maximálně
na jeden až dva měsíce
na trochu chladnější místo
(asi 15 °C). Po této době
určitě znovu vyrazí a vytvoří
hojnost nových květů.
Květonosné stonky se
odstřihují hned po odkvětu,
a to nad zbytněním
na stonku, takzvaném očku.
Tímto zpětným řezem
stonek zas rychle vyraší
a vyvine nové květy.
Můrovce velice rády
vytvářejí odnože (keiki), jež
lze oddělit a snadno z nich
vypěstovat nové rostliny.
Blízce příbuzný je rod
Doritis. Často se kříží se
zástupci rodu Phalaenopsis
a vznikají překrásné
hybridy.
teplo
temper. prostředí – teplo
Phalaenopsis
Phalaenopsis
Phalaenopsis
sekce Amboinenses
sekce Fuscatae
sekce Parishianae
VÝŠKA: 5–10 cm
ŠÍŘKA: 30–80 cm
DOBA KVĚTU: květen–listopad
VÝŠKA: 15–20 cm
ŠÍŘKA: 30–50 cm
DOBA KVĚTU: květen–září
VÝŠKA: 1–4 cm
ŠÍŘKA: 5–15 cm
DOBA KVĚTU: březen–červen
okrouhlé květy s bílým jícnem
nápadný pysk
nápadně široký pysk
Původ: jihovýchodní Asie
Květ: barevně výrazné, většinou
velmi nápadné okrouhlé květy;
rostlina s málo květy
Vzrůst: epifyt; značně široké,
světlezelené nebo našedlé,
neskvrnité listy; často větší počet
převislých květonosných stonků až
50 cm dlouhých
Pěstování: polostín; přes den
nejméně 18–20 °C, v noci nejméně
16 °C; v nádobě nebo koši; nikdy
nenechat zcela vyschnout, každé dva
roky přesadit; bez vegetačního klidu;
stonek může na konci ještě vykvést,
proto odkvetlé stonky stříhat až
suché; nevynášet ven
Známé druhy: Phalaenopsis
amboinensis: bílá až žlutá, hnědá
kresba, P. gigantea ( obr.): bílá až
žlutá s více nebo méně hnědými
skvrnami, P. venosa: žlutá
s výraznými hnědými skvrnami
a bílým středem
Hybridy: P. venosa a P. amboinensis
dědí žluté květy s bílým středem;
malý počet květů a blednutí jejich
barvy odstraněny šlechtěním
Původ: jihovýchodní Asie
Květ: malý počet většinou drobných
květů s výraznou kresbou
na krémově žlutém podkladu
a na krátkých stoncích; nápadně
zahnuté okvětní lístky a takřka
lžícovitý pysk bez přívěsků; více
stonků
Vzrůst: epifyt; dužnaté, většinou
tmavozelené listy; vytváří odnože
Pěstování: jako sekce Amboinenses
( vlevo)
Známé druhy: Phalaenopsis
cochlearis: béžová, zcela lehká
kresba, pruhovaný pysk, P. fuscata:
béžovo-zelená, P. kunstleri: béžovozelená s výraznou hnědou kresbou
uprostřed, mozolky na pysku,
P. viridis ( obr.): žlutá s výraznými
červenohnědými skvrnami přes celý
květ
Hybridy: jen velice málo, většinou
primární hybridy ze dvou přirozených
forem
Původ: Sikkim, Ásám, Barma
Květ: malé, dvoucentimetrové,
krémově bílé květy s nápadným
hnědým, žlutým nebo fialovým
pyskem; až 15 cm dlouhý květonosný
stonek se čtyřmi až osmi květy,
z nichž vždy jedna řada je rozvinutá
současně; mívá více stonků
Vzrůst: epifyt; velice drobný;
až čtyři neskvrnité, maximálně 12 cm
dlouhé listy
Pěstování: polostín; poněkud
náročnější; přes den nejméně
18–20 °C, v noci nejméně 16 °C;
v nádobě nebo na podložce; nikdy
nenechat zcela vyschnout, každé dva
roky přesadit; má ráda vlhký vzduch;
při nižších teplotách shazuje listy, ale
znovu vyraší; bez vegetačního klidu
Známé druhy: Phalaenopsis lobbii
( obr., syn. P. parishii var. lobbii):
bílá, hnědý pysk, P. parishii: bílá,
fialový pysk
Hybridy: četné miniatury na základě
P. parishii a P. lobbii. Nejznámější je
P. Mini Mark: má více stonků a je
ještě menší než P. equestris nebo
P. lindenii
temper. prostředí – chlad
chlad
vegetační klid
monopodiální
sympodiální
103