Naše volby jako evropská předehra

Naše volby jako evropská předehra
Miloš Balabán
Téma Evropy a budoucnosti Unie nebude v předčasných volbách stěžejní.
Občany víc zajímají domácí problémy jako zaměstnanost, daně, sociální politika, zdravotnictví, bydlení.
Na debatu o budoucnosti EU si tak musíme počkat na příští rok. Evropské volby mohou být i prvním
referendem o úspěšnosti nové vlády vzešlé z předčasných voleb, přesto se dá očekávat, že proti minulým
eurovolbám se s větším zájmem budou probírat i „evropská témata“.
Důvodů je několik. V roce 2009 ještě nebyla zdaleka tak patrná hospodářská krize, která na Evropu
dopadla s velkou tvrdostí v následujících letech. Kvůli krizi a sporům, jak ji překonávat, se Evropa stala
velkým diskusním tématem nejen pro politiky, ale i pro široké vrstvy občanů a média. Důvěra v Evropu a
evropský integrační projekt tváří v tvář hospodářské krizi přitom slábne, což je přirozený jev, protože
větší ekonomický růst rovná se větší podpora evropské integrace a naopak. A samozřejmě legitimita
evropské integrace je odvozena od ekonomického růstu.
Politika mnohdy drastických úsporných opatření, jakkoliv může být úspěšná při regulaci deficitů,
nevytváří růst ani zaměstnanost a navíc podkopává i legitimitu národních politických systémů. Ty jsou i
oslabeny krizí „tradičních“ politických stran a stranictví. Odtud vede cesta i k oslabení, či k rozkladu
politického systému. Vidíme to hlavně na jižním křídle EU – v Řecku, Portugalsku, Španělsku a Itálii,
příznaky jsou ale patrné i ve střední Evropě, včetně Česka. Na druhé straně ve věřitelských severských
zemích, jelikož ani tam nedochází k ekonomickému růstu, převládá pocit, že jižní země jsou pro ně a EU
přítěží, odčerpávají jejich zdroje a brzdí jejich rozvoj.
A to nahrává populistům, kteří mají dnes ambici etablovat se nejen na národní, ale i evropské úrovni.
Stojí třeba za to pozorně sledovat italské Hnutí pěti hvězd, které získalo v italských volbách čtvrtinu hlasů
se svojí protistranickou, protievropskou a protiekologickou rétorikou.
Jeho lídr Beppe Grillo po volbách prohlásil: „Nemůžeme si myslet, že jsme tohle všechno dělali jen proto,
abychom skončili tady v Římě. Musíme jít dál. Naším cílem pro rok 2014 je Štrasburk, Evropský
parlament. Protože tam existuje podobná potřeba jako v Itálii, a když se dostaneme do Evropy, bude to
znamenat rozhodující změnu pro celou naši epochu.“
Spojence může najít v sílící britské Straně za nezávislost Spojeného království, francouzské Národní
frontě nebo protiislámské nizozemské straně Gerta Wilderse.
Na druhé straně zde máme nedávno vzniklou Alternativu pro Německo s jejím programem zřeknutí se
eura, což by fakticky znamenalo likvidaci EU. Spekuluje se i o tom, že do Evropského parlamentu může
zamířit nesmlouvavý kritik EU Václav Klaus, kterého podle informace zveřejněné v Právu již několik
měsíců přemlouvají představitelé evropských konzervativních euroskeptických stran, aby se stal jejich
lídrem. Klaus zatím odolává. Podoba EP, jemuž dnes dominují dvě velká silně proevropská uskupení –
Evropská lidová strana a evropští socialisté –, by se tak mohla změnit i v neprospěch zastánců silné,
politicky, ekonomicky i bezpečnostně integrované Evropy. To by nevěstilo nic dobrého ani pro nás.
Předehrou takového scénáře může být i po našich sněmovních volbách rozdrobený parlament za účasti
hnutí, která integrovanou Evropu programově odmítají. Uskutečňování proevropské politiky může být
nakonec i u nás velmi složité.