sklar 3-4_09:Sestava 1.qxd - Česká sklářská společnost

ODBORNÝ ČASOPIS
PRO PRŮMYSL SKLA, KERAMIKY A BIŽUTERIE
VYDÁVÁ ČESKÁ SKLÁŘSKÁ SPOLEČNOST
OBSAH ČÍSLA
ROČNÍK 59
březen - duben
2009
3-4 - 2009
RADA Miroslav
Odpovídá direktiva 69/493EEC z roku 1969 realitě dneška? ................
DUFEK Vladimír, GELNAR Michal
450 let od založení Syřišťovské sklářské hutě ......................................
GRISA Miroslav
Česká sklárna v krizi a chování vlády ....................................................
Aktuality ...........................................................................................................
Stará a nová naleziště diamantů (VAVRDA, J.) ...............................................
Čeští skláři zhotovili repliky skleněných váz pro Stibadium
v Postupimi (HAIS, R.) ..................................................................................
Jan Fišar - sochař ve skle (STAROSTA, J.) ....................................................
Sklářská cena "Gletscherprise 2008" a výstava "Historické lahvičky
na šňupavý tabák v Čechách" (HAIS, R.) ......................................................
Nová korosní zkouška pro žáromateriály ......................................................
Drobné zprávy .............................................................................................
Trendy .............................................................................................................
Glastec 2008 - slunce, lasery, roboty (SMRČEK, J.) .......................................
Sklářství Evropské unie v roce 2007 .............................................................
Evropská výroba obalového skla v roce 2007 stoupla ...................................
Francouzské sklářství v roce 2007 ...............................................................
Němečtí skláři si pochvalují první pololetí 2008 ............................................
Japonské sklářství .......................................................................................
Německý keramický průmysl si v roce 2007 vedl dobře ................................
Recykl skla v Evropě ...................................................................................
Drobné zprávy .............................................................................................
Z domova ........................................................................................................
Výroba žáromateriálů v roce 2007 v České republice ....................................
Drobné zprávy .............................................................................................
Česká sklářská spoleřnost ..............................................................................
Plenární schůze výboru ČSS dne 21. ledna 2009 ...........................................
Mezinárodní sklářská komise soustřeďuje již 32 zemí ...................................
ČSS blahopřeje svým členům ......................................................................
Společenská kronika .......................................................................................
Ing. Milan Knap - 75 let .................................................................................
Nové knihy ......................................................................................................
Tavení skla (ŠÁMAL, P., NEVORAL, J.) ...........................................................
Drobné zprávy .............................................................................................
Staré pověsti ...................................................................................................
Střípky ze sklárny Krajková (SČOTKOVÁ, M.) ...............................................
Novinky ze světové odborné literatury ............................................................
Připravované akce ..........................................................................................
SKKEAQ 59
41-44
ISSN 0037 - 637X
[3-4] 41-84
45-49
50-53
54-60
54-56
56-57
57
58
58
58-60
61-73
61-64
65-66
66
66-67
67-68
68
68-69
69
69-73
74-75
74
74-75
76
76
76
76
77
77
77-80
77-79
79-80
80-81
80-81
82-84
kulér
Redakce: U Zámku 1929/4, 415 01 Teplice, tel.: 417 538 217,
e-mail: [email protected], č.ú. 0892311399/0800 ČS Teplice
Administrace: Ing. Miroslava Kohlíčková, Středová 1767/17, 415 01 Teplice, tel.: 417 576 236,
e-mail: [email protected]
Inzertní agentura: Ing. Greta Nováková, Johančina 3251, 415 01 Teplice
tel./fax: 417 576 155, mobil: 603 223 768, e-mail: [email protected]
[2009]
VEDOUCÍ VYDAVATELSTVÍ
Ing. Antonín SMRČEK, CSc.
EDITOŘI
Doc. Ing. Vladimír HANYKÝŘ, DrSc.
Ing. Antonín SMRČEK, CSc.
REDAKČNÍ KRUH
Doc. Ing. Stanislav KASA, CSc.
Ing. Greta NOVÁKOVÁ
Ing. Josef SMRČEK, CSc.
REDAKTORKA
Ing. Miroslava KOHLÍČKOVÁ
GRAFICKÁ ÚPRAVA
Jan HRUBEŠ
REDAKČNÍ RADA
Ing. Ivan BERKA
Ing. Miloslav BĚLOHRADSKÝ
Ing. Luboš DIETZ
Ing. Jan DOBIÁŠ
Ing. Vít ENGLIŠ
Ing. Ivan FANDERLIK, CSc.
Rudolf HAIS
Doc. Ing. Vladimír HANYKÝŘ, DrSc.
Ing. Jiří KOUCKÝ, CSc.
Prof. Ing. Marek LIŠKA, DrSc.
Prof. Ing. Josef MATOUŠEK, DrSc.
Prof. Ing. Lubomír NĚMEC, DrSc.
Doc. Ing. František NOVOTNÝ, CSc.
Ing. Karel PAVLÍK
Ing. Magda PURKRÁBKOVÁ
Ing. Sylvie SÁZAVOVÁ, CSc.
Ing. Antonín SMRČEK, CSc.
Ing. Jaroslav STOKLASA
Ing. Aleš SVÍTIL (předseda)
Ing. Milan VONDRÁČEK
Ing. Jiří ZAJÍC
PROFESSIONAL JOURNAL FOR GLASS INDUSTRY,
CERAMIC INDUSTRY AND COSTUME JEWELLERY
PUBLISHED BY THE CZECH GLASS SOCIETY
CONTENTS OF ISSUE
3-4 - 2009
RADA Miroslav
Is the Directive 69/493/EEC from 1969 still up-to-date? .....................
DUFEK Vladimír, GELNAR Michal
450 years since the glass work Syřišťov foundation
(Remarks to the local glassmaker kins) ...............................................
GRISA Miroslav
Czech Glassworks in crisis and the policy of the government .........
Actualities ......................................................................................................
Ancient and new diamond localities (VAVRDA, J.) .......................................
Czech glassmakers created glass vases replicas for Stibadium
in Potsdam (HAIS, R.) ................................................................................
Jan Fišar – glass sculptures (STAROSTA, J.) ..............................................
"Gletscherprise 2008" and exhibition called "Historical snuff vials
in Bohemia" (HAIS, R.) ...............................................................................
New corrosion test for refractory materials ................................................
Sundries ...................................................................................................
Trends ...........................................................................................................
Glastec 2008 – sun, lasers, robots (SMRČEK, J.) .........................................
EU glass industry EU 2007 .........................................................................
European production of container glass increased in 2007 .........................
Glass industry in France 2007 ....................................................................
First half year of 2008 relishes with German glass makers 2008 ..................
Glass industry in Japan .............................................................................
German ceramic industry was going strong in 2007 ...................................
Glass recycling in Europe ..........................................................................
Sundries ...................................................................................................
Home News ...................................................................................................
Production of refractory materials in Czech Republic in 2007 .....................
Sundries ...................................................................................................
The Czech Glass Society ..............................................................................
General meeting of ČSS Committee held on 21 January, 2009 .....................
Even 32 countries are centralized in the International Glass Committee ......
Czech Glass Society congratulates its members ........................................
Social Events ................................................................................................
Ing. Milan Knap - 75 years ..........................................................................
New Books ....................................................................................................
The Glass Melting (ŠÁMAL, P., NEVORAL, J.) ..............................................
Sundries ...................................................................................................
Old Tales .......................................................................................................
Fragments from Krajková glassworks (SČOTKOVÁ, M.) ..............................
News from World Technical Literature ..........................................................
Forthcoming Events ......................................................................................
VOLUME 59
March - April
2009
SKKEAQ 59
41-44
ISSN 0037 - 637X
[3-4] 41-84
45-49
[2009]
50-53
54-60
54-56
EDITOR IN CHIEF
Ing. Antonín SMRČEK, CSc.
EDITORS
56-57
57
58
58
58-60
61-73
61-64
65-66
66
66-67
67-68
68
68-69
69
69-73
74-75
74
74-75
76
76
76
76
77
77
77-80
77-79
79-80
80-81
80-81
82-84
kulér
Editor`s office: U Zámku 1929/4, 415 01 Teplice, tel.: 417 538 217,
e-mail: [email protected], č.ú. 0892311399/0800 ČS Teplice
Administration: Ing. Miroslava Kohlíčková, Středová 1767/17, 415 01 Teplice, tel.: 417 576 236,
e-mail: [email protected]
Advertisement agency: Ing. Greta Nováková, Johančina 3251, 415 01 Teplice
tel./fax: 417 576 155, mobil: 603 223 768, e-mail: [email protected]
Doc. Ing. Vladimír HANYKÝŘ, DrSc.
Ing. Antonín SMRČEK, CSc.
EDITORIAL BOARD
Doc. Ing. Stanislav KASA, CSc.
Ing. Greta NOVÁKOVÁ
Ing. Josef SMRČEK, CSc.
EDITOR
Ing. Miroslava KOHLÍČKOVÁ
GRAPHIC ARRANGEMENT
Jan HRUBEŠ
EDITORIAL STAFF
Ing. Ivan BERKA
Ing. Miloslav BĚLOHRADSKÝ
Ing. Luboš DIETZ
Ing. Jan DOBIÁŠ
Ing. Vít ENGLIŠ
Ing. Ivan FANDERLIK, CSc.
Rudolf HAIS
Doc. Ing. Vladimír HANYKÝŘ, DrSc.
Ing. Jiří KOUCKÝ, CSc.
Prof. Ing. Marek LIŠKA, DrSc.
Prof. Ing. Josef Matoušek, DrSc.
Prof. Ing. Lubomír NĚMEC, DrSc.
Doc. Ing. František NOVOTNÝ, CSc.
Ing. Karel PAVLÍK
Ing. Magda PURKRÁBKOVÁ
Ing. Sylvie SÁZAVOVÁ, CSc.
Ing. Antonín SMRČEK, CSc.
Ing. Jaroslav STOKLASA
Ing. Aleš SVÍTIL
Ing. Milan VONDRÁČEK
Ing. Jiří ZAJÍC
ODBORNÝ ČASOPIS
PRO PRŮMYSL SKLA, KERAMIKY A BIŽUTERIE
VYDÁVÁ ČESKÁ SKLÁŘSKÁ SPOLEČNOST
ČÍSLO
3-4
ROČNÍK 59
březen-duben 2009
ODPOVÍDÁ DIREKTIVA 69/493/EEC Z ROKU 1969
REALITĚ DNEŠKA?
Miroslav RADA
Ústav skla a keramiky VŠCHT Praha
[email protected]
IS THE DIRECTIVE 69/493/EEC FROM 1969 STILL UP-TO-DATE?
The paper deals with development of chemical compositions of crystal glasses as well as with subsequent survey of published
patent applications in the field of crystal glasses in recent about 15 to 20 years paying attention to the chemical composition.
On the basis of these data as well as of other important factors affecting present situation in the production of crystal glass
possible tendency in this field will be foreshown. However, it is probably necessary to change the classification of crystal
glasses based on the Directive 69/493/EEC from 1969 for reaching of successful development of cost-effective advantageous
crystal glass production.
Článek se zabývá z pohledu chemického složení vývojem a následným přehledem publikovaných patentových přihlášek v oblasti křišťálových
skel za posledních zhruba patnáct až
dvacet let. Na základě těchto údajů
a dalších důležitých faktorů, ovlivňujících současnou situaci ve výrobě křišťálových skel, bude nastíněno možné
další směřování v této oblasti. Pro
úspěšný rozvoj ekonomicky výhodné
výroby křišťálu však je pravděpodobně nutné změnit klasifikaci křišťálových skel podle Direktivy 69/493/EEC
z roku 1969.
ÚVOD
V posledních dvaceti letech se vývoj v oblasti složení křišťálových skel
zaměřil na dva hlavní směry.
Jednak se soustředil na snížení výluhu olova z výrobků z olovnatého
křišťálu - a to jak použitím různých
způsobů povrchových úprav, tak
i změnou složení vlastní matrice-tedy
skla [1-4].
Stejná, ne-li větší pozornost, byla
věnována vývoji nových složení bezolovnatých skel [5]. Tím byly zároveň
perspektivně řešeny i environmentální
otázky, spojené při výrobě olovnatého
křišťálu s problematickým těkáním,
likvidací brusírenských a leštírenských
kalů a žáromateriálů vyhaslých agregátů.
VÝSLEDKY A DISKUSE
Přehled nejdůležitějších patentů
bezolovnatých křišťálů přináší tab. 1.
Je třeba zdůraznit, že v ní nejsou
obsaženy patenty všechny. Ve všech
složeních jsou samozřejmě rovněž
přítomny oxid křemičitý, sodný a draselný. Jako hlavní jsou kromě těchto
tří tedy v tabulce míněny oxidy nebo
složky, které jsou zastoupeny v největším množství nebo které odlišují
příslušný patent od ostatních.
Jak je z tabulky, ale zejména pak
z vlastních patentů zřejmé, jsou zastoupeny téměř všechny prvky periodické tabulky. Rovněž je patrné, že někteří vynálezci se snažili dodržet index
lomu a hustotu, odpovídající součas-
ně vyráběným olovnatým křišťálům, jiní spíše preferovali stejnou nebo nižší
cenu kmene, porovnatelnou chemickou leštitelnost a obrusnost.
Během posledních dvaceti let se
však nezměnilo pouze toto. Jak ve
svých příspěvcích na základě rozsáhlých výzkumů několikrál nejvíce zmíňovali Timothy Maher [6,7], Richard
Lehman a Holly Crawford [8], stal se
olovnatý křišťál pro dnešní mladší
a mladou generaci zbožím denní spotřeby, a ne, jak tomu bylo za časů našich babiček, kdy se skleničky z křišťálu používaly jen při slavnostních
příležitostech. Vedle změny zvyků se
měnil výrazně i design výrobků
a s ním i vkus zákazníka. Zatímco
před dvaceti lety byly spíše preferovány výrobky bohatě broušené, dnes je
tomu právě naopak - jsou preferovány
výrobky hladké nebo s minimálním
brusem. To jednak přináší s sebou daleko vyšší nároky než dříve na kvalitu
skloviny a její odbarvení, na druhé
straně pak méně ruční práce a méně
technologických operací při zušlechtění konečného výrobku vede k nižší
Ročník 59 (2009) č. 3-4
41
Tab. 1 - Přehled možných řešení složení neolovnatých křišťálových skel
Patent
Majitel
patentu
Hlavní oxidy
Index
lomu
Hustota
[g/cm3]
EP 0553586 A1
Baccarat
ZnO, SrO, CaO
≥1.545
≥2.9
GB 2280432 A
British Glass
Bi2O3, TiO2, SrO
≥1.55
≥2.7
EP 0797550 A1
Calp
ZnO, BaO, Bi2O3, La2O3,
Nb2O5, TiO2
>1.545
>2.9
EP 0575758 A1
EP 0657391 A1
Corning
BaO, SrO, ZnO
≥1.545
≥2.75
≥2.9
EP 0547263 A1
Inn Crystal
Glass
CaO, ZnO, ZrO2,TiO2
≥1.52
≥2.45
CZ 294797 B6
Moser
CaO, ZnO, B2O3, Al2O3
>1.52
≥2.43
DE 10258923 A1
Nachtmann
DE 19936699 A1
TiO2, ZnO, H2O
CaO, MgO, ZnO,TiO2,
Al2O3, H2O
>1.54
>1.52
>2.63
≥2.45
CZ 278912 B6
CZ 279262 B6
Ornela
BaO, CaO, MgO, ZnO,
Li2O, B2O3
BaO, CaO, Li2O
≥1.52
≥2.45
CZ 281030 B6
Preciosa
CaO, BaO, TiO2, B2O3
>1.52
≥2.45
SK 285523 B
Rona
CaO, ZnO, Al2O3, ZrO2
>1.52
≥2.45
EP 0564802 A1
EP 0616984 A1
Schott
CaO,TiO2, ZrO2, Nb2O5,
Ta2O5
CaO, BaO,TiO2, ZrO2,
Nb2O5, Ta2O5
>1.52
≥2.45
US 7202188 B2
Swarovski
ZnO, CaO, Al2O3, B2O3,
TiO2, La2O3
≥1.55
≥2.7
EP 0594422 A1
EP 0893417 A1
Toyo Glass
BaO, ZnO, TiO2
BaO, CaO, TiO2
≥1.55
≥2.9
CZ 279603 B6
VŠCHT
ZrO2, CaO, ZnO, HfO2
>1.52
≥2.45
ceně, což obojí v konečném důsledku
pro výrobce znamená nižší rentabilitu.
Jestliže se k tomu připočte ještě
zvyšování cen surovin, energií a mezd
zaměstnanců, je to již na pováženou.
Pro výrobce 24 nebo 30 % olovnatého křišťálu je neradostná zejména cena klejtu PbO, která oproti průměru let
2001 až poloviny roku 2006 se zvýšila zhruba dvakrát a koncem roku 2007
dokonce téměř třikrát, jak je názorně
vidět z obr. 1.
Pro ilustraci ještě jeden údaj - cena
kmene 24% olovnatého křišťálu na
1 tunu utavené skloviny do poloviny
roku 2006 byla oproti neolovnatému
křišťálu zhruba dvojnásobná, dnes je
rozdíl ještě vyšší. To při poptávce zákazníka především po hladkých výrobcích a při zohlednění dalších výše
zmíněných skutečností vede řadu výrobců olovnatého křišťálu k tomu, že
přechází po najetí nových agregátů na
složení skel bezolovnatých. Postaví-li
se totiž vedle sebe hladký nebrouše-
42
Ročník 59 (2009) č. 3-4
ný výrobek stejného tvaru z neolovnatého, 24 a 30procentního olovnatého
křišťálu, není vidět výrazný rozdíl, protože brilance olova na nebroušeném
výrobku se téměř neprojeví, ale náklady na jeho výrobu jsou znatelně
vyšší.
Jaký vývoj lze očekávat do budoucna? V oblasti olovnatých křišťálů
půjde pravděpodobně o postupný částečný přechod od vysoceolovnatých
typů k olovnatým a nově možná
i k nízkoolovnatým pro ty zákazníky,
kteří si budou přát vysloveně křišťál
olovnatý. Další část olovnatých výrob
asi bude postupně přecházet na neolovnaté typy, jejichž podíl na trhu se
zvýší. U neolovnatých křišťálů bude
snaha co nejvíce snížit náklady na jejich výrobu - tedy snížit zejména tavicí a tvarovací teploty a náklady na
kmen na tunu utavené skloviny.
Na tomto místě si položme otázku:
„Odpovídá legislativa, konkrétně
»Council Directive 69/493/EEC« z 15.
prosince 1969 současnému stavu
a předpokládanému vývoji?“ Odpověď
je nasnadě.
Jak tato direktiva definuje křišťálová skla, si lze připomenout tab. 2.
Rozděluje skla do čtyřech skupin
podle obsahu daných oxidů, hustoty,
indexu lomu a pro případ čtvrté nejhorší skupiny i podle povrchové tvrdosti a přiřazuje jim barevné symboly,
podle nichž se zpravidla i odvíjí cena
výrobku.
Tato direktiva platí bezmála 40 let
a současným vývojem je už překonána.
Při návrhu nové direktivy je třeba
mít na paměti, že bude muset platit také po dlouhou dobu, měla by být založena na racionálním základě a měla
by přinést jak producentům, tak spotřebitelům hmatatelný užitek. Spotřebitelům kvalitu a producentům odpovídající zisk.
Jak je z výše uvedeného zřejmé,
současný vývoj ukázal a budoucnost
pravděpodobně potvrdí, že definovat
typy skel na základě chemického složení je dnes i pro producenty diskutabilní a z hlediska perspektivy dokonce
rizikové. Zde je nutné mít na paměti
v budoucnu možný zákaz používání
olova. Vývoj směřuje rychle dopředu
a direktiva se nebude měnit každých
deset let. Mnozí spotřebitelé chemickým záležitostem navíc ani nerozumí.
Rovněž tak hustota je parametr,
který nepatří asi k nejdůležitějším.
Nová direktiva by měla být vytvořena tak, aby byla srozumitelná zejména pro toho, kdo zboží kupuje a vycházela z jeho potřeb. Zákazník dnes
požaduje opticky kvalitní výrobek-tedy
výrobek s vysokou propustností, bez
bublin a šlír, který by mu co nejdéle vydržel, tedy mechanicky pevný a odolný při automatickém mytí. To jsou závěry, které částečně zohledňují práce
Denise Lalarta [9] a jeho spolupracovníků i přednášku Jiřího Valenty [10].
Je třeba tedy asi změnit filozofii třídění křišťálů z olovnatý-neolovnatý na
prvotřídní-standardní.
Nyní už k navrhovaným variantám.
Zde je třeba zdůraznit, že je to první
návrh k diskusi, který je zajisté nedokonalý. Návrh, který může být měněn,
doplňován, ale i zcela zamítnut. Cílem
tohoto návrhu je na základě dlouholetých zkušeností v oblasti křišťálových
skel částečně přispět alespoň na poli
legislativy třídění křišťálových skel
k řešení současné složité situace tohoto oboru sklářského odvětví.
Varianta č.1, zohledňující současný stav, předpokládá existenci dvou
typů tříd skel z hlediska indexu lomu
bez jakýchkoli nároků chemicky tyto
třídy definovat. Důraz je naopak kladen na kvalitu - na vysokou propustnost výrobku, vyjádřenou v kolorimetrickém prostoru CIE 1976 (L*, a*, b*)
Obr. 1 - Vývoj cen klejtu PbO v letech 2001 až 2008
CIELAB jasem L*, na dokonalé odbarvení, definované pro prostor CIELAB
rozmezím souřadnic a* a b*, na vyčeření, definované počtem bublin ve výrobku, přepočteným na 1 kg skla, tedy
na tzv. seed count, na minimální šlírovitost, vyjádřenou škálou 0 až 5 (0-bez
šlír, 5-hodně šlír), na dobrou mechanickou pevnost, vyjádřenou pro nápojové sklo pevností v nárazu a vyhodnocovanou nárazem kyvadla podle
normy EN 12890, přičemž měření je
založeno na nárazu kladiva (100 g
koule na rameni 550 mm) do horního
okraje skleničky přibližně 10 mm pod
okrajem a destrukční úhel je vyjádřen
kinetickou energií v joulech, na vyhovující hydrolytickou odolnost, vyjádřenou zařazením do tříd podle ISO 719,
a na důležitou odolnost v myčkách nádobí, vyjádřenou počtem cyklů bez viditelných změn povrchu. Návrh přináší tab. 3.
Je třeba upozornit na to, že neolovnatá skla zejména pro jas, šlírovitost, pevnost v nárazu a pro odolnost
v myčkách nádobí mají lepší výchozí
pozici. Je třeba si si zde rovněž uvě-
domit, že výrobní náklady na kmen na
skla kategorie prvotřídní křišťál budou
vždy vyšší, ať už se bude jednat
o olovnaté či neolovnaté křišťály.
Tuto diskrepanci řeší varianta č. 2
(viz. tab. 4), kdy navrhované obě dvě
kategorie mají sice stejný požadavek
na index lomu, ale rozdílná měřítka na
kvalitativní parametry. Tato varianta
předpokládá, že olovnatý křišťál již
nebude vyráběn v masovém měřítku,
což může při zákazu olova ve sklářství nastat, přičemž skla s vyšším indexem lomu než zde deklarovaný mohou být jako luxusní zboží dále
vyráběna. Tato varianta se zdá být
dlouhodobější, spotřebitelům přinese
lepší kvalitu a výrobcům vyšší rentabilitu výroby.
Přitom uvedené parametry v obou
variantách odpovídají lepším výsledkům, dosahovaným u tradičních výrobců křišťálu s dlouhodobými zkušenostmi.
Na tomto místě je třeba ještě jednou zopakovat, že hodnoty navrhovaných parametrů i parametry samotné
se po očekávané diskusi na základě
znalostí zkušených odborníků mohou
měnít. Uvedený článek by měl tuto diskusi iniciovat. Je třeba si rovněž uvědomit, že při akceptování všech výše
jmenovaných parametrů by byla případná norma asi příliš složitá – ze široké škály zmiňovaných parametrů je
po diskusi nutné vybrat ty opravdu nejdůležitější.
ZÁVĚR
1. Výzkum v oblasti křišťálových
skel za posledních 20 let i současný
vývoj v tomto odvětví ukazují, že současná Direktiva 69/493/EEC z roku
1969 přestává vyhovovat.
2. K diskusi je předložen první návrh na změnu této Direktivy ve dvou
variantách.
3. Obě varianty jsou založeny na
definici kategorie křišťálového skla
z hlediska kvalitativních parametrů,
důležitých pro spotřebitele, a ne na
chemickém složení a hustotě, jak tomu bylo doposud.
Tab. 2 - Seznam kategorií křišťálového skla - Council Directive 1969 (69/493/EEC)
Označení
kategorie
Obsah oxidů
[hmot.%]
Hustota
[g/cm3]
Index
lomu
Vysoce olovnatý
křišťál
PbO ≥30
≥3.00
Olovnatý křišťál
PbO ≥24
Křišťálové sklo
Krystalín
Křišťálové sklo
Krystalín
Tvrdost
povrchu
Tvar
symbolu
Barva
≥1.545
O
zlatá
≥2.90
≥1.545
O
zlatá
ZnO + BaO + PbO +
+ K2O ≥10
≥2.45
≥1.520
stříbrná
BaO + PbO + K2O ≥10
≥2.40
∆
stříbrná
Vickers
-550±20
Ročník 59 (2009) č. 3-4
43
Tab. 3 - Parametry podle navrhované varianty č. 1
Označení
kategorie
Index
lomu
Jas L*
a*
b*
SC
Š
PN
HO
OMN
TS
B
Prvotřídní
křišťálové
sklo
≥1.545
≥90
±1.0
±1.0
≤ 15
≤2
≥50°
≤3
≥1000
O
zlatá
Křišťálové
sklo
Krystalín
≥1.52
≥90
±1.0
±1.0
≤ 15
≤2
≥50°
≤3
≥1000
stříbrná
Kde
a* …
b* …
SC …
Š…
PN …
HO …
OMN ...
TS …
B…
a-souřadnice v kolorimetrickém prostoru CIE 1976 (L*, a*, b*),
b-souřadnice v kolorimetrickém prostoru CIE 1976 (L*, a*, b*),
seed count - počet bublin v 1 kg skla,
šlírovitost ve škále 0, 1, 2, 3, 4, 5,
pevnost v nárazu-destrukční úhel 50° odpovídá kinetické energii 0,2 joulu,
hydrolytická odolnost - příslušná třída,
odolnost v myčkách nádobí - počet mycích cyklů bez viditelných změn povrchu,
tvar symbolu,
barva symbolu.
Tab. 4 - Parametry podle navrhované varianty č. 2
Označení
kategorie
Index
lomu
Jas L*
a*
b*
SC
Š
PN
HO
OMN
TS
B
Prvotřídní
křišťálové
sklo
≥1.52
≥92
±0.5
±0.5
≤ 15
≤1
≥50°
≤3
≥2000
O
zlatá
Křišťálové
sklo
Krystalín
≥1.52
≥90
±1.0
±1.0
≤ 15
≤2
≥50°
≤3
≥1000
stříbrná
Symboly vyjadřují stejné parametry jako v minulé tabulce.
4. První varianta v podstatě fixuje
současný stav.
5. Druhá varianta je z dlouhodobé
perspektivy výhodnější. Přináší spotřebitelům lepší kvalitu a producentům
vyšší rentabilitu výroby.
6. Konečné hodnoty parametrů
a jejich zúžený výběr by měly být výsledkem očekávané široké diskuse.
LITERATURA
[1] Lehman, R., et al.: Proccedings of
the 19th ICF Technical Exchange
Conference, Siena, Italy 2007
[2] Rada, M., et al.: Glassmachinery
world plants & accessories 13,
2000, č. 4, s. 111-116
[3] Rada, M., Boštík, R.: Proceedings
of the 12th ICF Technical Exchange Conference, Salzburg, Austria
2000
[4] Lehman, R., et al.: Proccedings of
the 18th ICF Technical Exchange
Conference, Weiden, Germany
2006
[5] Rada, M.: Proceedings of the 5th
ESG Conference "Glass Science
and Technology for the 21th century", Praha, s. A6 21-30, Czech
Glass Society 1999
[6] Maher, T.: Proccedings of the 16th
ICF Technical Exchange Conference, Karlovy Vary, Czech Republic 2004
[7] Maher, T.: Proccedings of the 19th
ICF Technical Exchange Conference, Siena, Italy 2007
[8] Crawford, H. et al.: Proccedings
of the 19th ICF Technical Exchange Conference, Siena, Italy 2007
[9] Lalart, D., et al.: Presentations of
the 2nd European Domestic Ta-
bleware Glass Symposium, Munich, Germany 2007
[10] Valenta, J., et al.: Presentations of
the 3rd European Domestic Tableware Glass Symposium, Munich, Germany 2008
Poděkování
Tato práce byla řešena jako součást výzkumného záměru MSM
6046137302 Příprava a výzkum
funkčních materiálů a materiálových
technologií s využitím mikro- a nanoskopických metod.
Došlo: 11. 11. 2009
Lektor: Ing. Antonín SMRČEK, CSc.
www.czech−glass−society.cz
44
Ročník 59 (2009) č. 3-4
450 LET OD ZALOŽENÍ SYŘIŠŤOVSKÉ
SKLÁŘSKÉ HUTĚ
(POZNÁMKY K TAMNÍM SKELMISTROVSKÝM RODŮM)
Vladimír DUFEK, Michal GELNAR
450 YEARS SINCE THE GLASS WORK SYŘIŠŤOV FOUNDATION
(Remarks to the local glassmaker kins)
The article summarized latest pieces of knowledge about one of the most memorable renaissance glass works in Jizera
highlands. Glassmaker families Schürers and Wanders, by numerous marriages related, which participated on the glass
evolution there, are mentioned. Both families were raised to the peers. Possible activity of glassmakers Kittels in local region
is reminded. Short remarks about fragments from glass production found on „Labau I.“ place are available (1) but in the next
location on the forest cross-road, where the glass manufacture has been transferred later (Labau II.), the archaeological
exploration has been planed only. The description of a small collection of our findings there and chemical analysis of dark
violet glass mass as well as a light blue body from the local production are presented.
Článek shrnuje nové poznatky
o jedné z nejpozoruhodnějších renesančních sklářských hutí v Pojizeří.
Zmíněny jsou rody Schürerů a Wanderů spřízněné četnými rodinnými
svazky, které tam zaváděly výrobu
skla. Oba se dopracovaly k povýšení
do šlechtického stavu. Připomenuta je
možná tamější činnost sklářů Kittelů.
Existují stručné záznamy [1] o nalezených pozůstatcích sklářské výroby
v místě založení huti "Labau I.", avšak
na lesní křižovatce cest, kam byla huť
později přenesena (Labau II.) byl archeologický průzkum pouze plánován.
Přinášíme popis našeho malého souboru hmotných nálezů a výsledky chemické analýzy tmavofialové skloviny
a světlemodrého střepu tamějšího výrobku.
Sklářské hutě šestnáctého století
v Jizerských horách
Věnec českých vesniček pod jižními svahy jizerskohorského hřebene
Černé Studnice, počínaje Jablonicemi, přes Kokonín, Maršovice, Pěnčín
a Stanovsko až po Zásadu (viz mapu
na obr. 1), se úspěšně rozrůstal od
poloviny 14. století. Ke zlomu došlo
30. 8. 1469, kdy sem dospěla "křižácká výprava" Žitavských proti Jiřímu
z Poděbrad. Neubránil se jim Felix ze
Skály, tvrz Stanovsko v sousedství Syřišťova, ani další místa v okolí, která
byla vypálena a dlouho poté označována jako pustá.
Do oblasti pověstí patří zpráva, že
sem již dříve, roku 1401, přišel sklář
Gregor Kittel z Polevska na Českolipsku a založil tu sklářskou huť [2]. Ani
zmínky o osídlování blízkého Železnobrodska, které postupovalo k seve-
ru ve druhé půli 14. století, nejsou,
pokud jde o první skláře, věrohodně
doloženy [3]. Také zprávy o kolonizačním úsilí cisterciáckych mnichů z kláštera Hradiště, založeného roku 1145,
které sahalo až po osadu Rádlo, jsou
sporé.
Nejstarší záznam o sklářské huti
v Jizerských horách pochází z roku
1548. Týká se Mšena (Grünwald,
Wartenberské panství Skála, dnes
část Jablonce nad Nisou). Postavil ji,
podle zprávy, sepsané roku 1786 J. L.
Wanderem [4] Franz Kunze pro sklářskou rodinu Wanderů.
Roku 1558, kdy císař Ferdinand
I. prodal Liberecko a Frýdlantsko Bedřichovi Redernovi, založil v sousedním
Navarovském panství Jindřicha Smiřického u soutoku Syřišťovského potoka s potokem Žernovníkem Jan
Schürer (~1520-1590), uváděný též
jako Hans, nebo Hanuš, hospodářskovýrobní komplex, k němuž patřily čtyři
statky, mlýn a sklářská huť [5]. Vedle
názvu Syřišťovská huť se psalo ve
starých záznamech i huť Stanovsko,
nalézáme též název Kašparova huť
[6], podle skelmistrova syna Kašpara
(~1540-1607), který měl ve šlechtickém titulu von Waldheim dovětek zu
Laba. Druhá část predikátu souvisela
s názvem jižního výběžku hřebene
Černé studnice Labau*, pod nímž Syřišťov ležel.
Privilegium, vztahující se k provozu
komplexu Jana Schürera [5], pochází
z roku 1561. Rok poté, tedy roku 1562
je na soupisu vesnic ve zprávě o lenní přísaze Záviše z Újezdce a Kunic,
syna Arnošta, majitele Jilemnického
panství, zaznamenána také Rokytnice
s hutí sklenou, oboje nově postavené
při ústí Huťského potoka do Jizery. Jako první skelmistr tam byl zazname-
nán týž Kašpar Schürer. Ač stála na
řece Jizeře, není zmiňována jako huť
hor Jizerských, ale Krkonošských. Kolem roku 1590 pak byla přeložena
blíže k potřebným zdrojům dřeva do
blízkého Rokytna (Sahlenbach). Zanedlouho, roku 1599, ji Kašpar Schürer prodal.
Podle jiné smlouvy, z roku 1577,
byla na opačné straně říčky Kamenice, která tvořila hranici pozemků Syřišťovské huti, založena Rejdická huť
"Pavlem Šírerem". V roce 1598 pak
doplnila počet renesančních hutí huť
Bedřichov (Friedrichswald) Petra
Wandera na libereckém panství, patřící později mj. sklářům rodu Friedrichů.
Berní rula z roku 1654 přinesla pro
Syřišťovskou huť zvláštní název Druhý huttmistr. Uvádí, že hutní statek
měl 86 rolí, 4 potahy, 34 krav, 15 jalovic a vlastní mlejn o dvou kolách. Mezi jmény pracovníků se objevuje Kryštof Kunz, malíř sklenic. Současný
název obce je Huť, kde nedaleko skelmistrovy chalupy č.10, jejíž dnešní
vzhled je zachycen na obr. 2a, stál také "dolní" mlýn (obr. 2b). Ten byl v letech 1722-30, tedy v době, kdy sklářská činnost zde končila, spravován
Janem Kryštofem Kittelem [7], synem
kokonínského mlynáře a rychtáře
Eliáše Kittela (1679-1740), vnukem
seniora rodu, šumburského Kašpara
Kittela [8].
*Pozn. 1: Botanický název místní hojné
rostliny Labkraut, svízel syřišťový (galium
verum), tehdy užívané v lékařství a také ke
srážení mléka, či bělení plátna, přispěl
k názvu obce i hutě Labau. Objevil se roku
1823, kdy byl Syřišťov úředně přejmenován, jak dokládá spis ke stému výročí tohoto data z roku 1923.
Ročník 59 (2009) č. 3-4
45
Martin Schürer, jeho nedávno nobilitovaný sekretář z české větve tohoto
sklářského rodu.
Život v Syřišťovské huti v letech
1558 - 1721
Obr. 1 - Upravená mapa podle S. Urbana [6]. Na Navarovském panství rodu Smiřických 1 zaujímalo téměř třetinu rozlohy vyznačené syřišťovské polesí.
Daleko menší polesí patřilo Rejdicím. Na Wartenberském panství 2, zvaném též Maloskalské, byla založena nejstarší huť v regionu. Liberecké panství 3 s bedřichovskou hutí a Frýdlantské panství 4 vlastnili tehdy Redernové. Doplněna je rokytnická huť, založená Kašparem Schürerem.
Historické souvislosti roku 1558
Chceme-li zařadit vznik Syřišťovské hutě do širších souvislostí, lze připomenout, že v roce založení hutě zemřel budovatel "svaté říše, nad níž
slunce nezapadá", císař Karel V. Po
jeho abdikaci (dva roky před smrtí) byla říše rozdělena na část španělskou,
v níž převzal moc syn Filip II. (15271598), zatímco "římsko-německým"
císařem se stal Karlův bratr Ferdinand I. (1503-1564). Ten k nám uvedl
v rámci rekatolizace jezuitský řád, založený roku 1534 ve Španělsku. Ačkoliv po porážce šmalkaldského spolku protestantských knížat v roce 1547
u Mühlberku došlo roku 1555 k nastolení tzv. Augsburského náboženského
smíru, již za rok počala katolická církev dohodu porušovat a současně
s pronásledováním evangelíků docházelo u nás také ke germanizaci zem-
46
Ročník 59 (2009) č. 3-4
ské správy. Zmiňujeme se o náboženských sporech proto, že sklářské rody
přicházející k nám ze Saska, patřily
k protestantům. Tam byli naši exulanti
vlídně přijímáni. Podobná jako v Sasku byla náboženská situace v Anglii,
kde na trůn nastoupila roku 1558 královna Alžběta a podporovala anglikánskou církev.
Za další významný vliv na tehdejší
poměry lze považovat postupné přibližování hranice osmanské říše střední
Evropě. V Uhrách bylo již roku 1540
přesunuto královské Štěpánské křeslo
z Budy do Bratislavy a jedním z hlavních úkolů císaře Ferdinanda I., spravujícího uherské i polské dědictví, bylo
zabránit v dalším postupu tureckému
sultánovi Sulejmanu Nádhernému
(1520-1566). Do vojenských akcí byli
zapojeni také skláři. Po návratu Petra
Voka z tažení proti Turkům zemřel roku 1594 v Třeboni nakažlivou nemocí
Syřišťovskou huť je možno považovat za důležitou nejen dík významným osobnostem rodu Schürerů
a Wanderů [6], ale také vzhledem ke
vhodně zvolené poloze u jižního výběžku hřebene Černé Studnice. Její
největší výhodou bylo přidělení obrovské lesní oblasti k těžení dřeva, vyznačené na obr. 1. Nezanedbatelné
byly také blízké zdroje čistého žilného
křemene ve skalách u strmých břehů
potoka Žernovníka.
Zakladatel Jan Schürer byl mimořádně zdatným organizátorem rozběhu zmíněného komplexu. Také jeho
syn Kašpar, který se oženil s dcerou
skelmistra Martina Friedricha mladšího z Horní Chřibské [9], se stal proslulým odborníkem. Je na místě poznamenat, že do Syřišťova se vdala
rovněž nejmladší dcera zmíněného
Martina Friedricha, povolaného roku
1605 císařem Rudolfem II. do sklárny
v Bubenči nedaleko Prahy. Vzala si
skláře Mikuláše Preislera z neméně
významného sklářského rodu. Ten do
Syřišťova patrně přešel z Rejdic, kde
tento rod působil.
Třetím skelmistrem Syřišťovské huti se stal roku 1607 Jan II. Zemřel na
počátku třicetileté války, roku 1625
a jeho syn Jan, toho jména třetí, byl téhož roku jmenován hejtmanem panství dubsko-frýdštejnského. V roce
1627 byl Jan III. jmenován nadřízeným všem sklářským mistrům jičínské
knížecí komory Albrechta z Valdštejna. V témže roce se konala v Liberci
svatba mladého skláře a pozdějšího
šumburského léčitele Kašpara Kittela
(1605-1675) s Annou Asmannovou,
dcerou malíře skla Tobiáše Asmanna
ze Syřišťovské huti. Poznamenáváme, že legendární polevský Jan Kašpar Kittel, otec severočeského obchodu se sklem, se narodil o dvacet
let později**.
Kašpar Kittel měl s první chotí Annou dva syny: Kašpara II. (1628-1692),
rytce skla a léčitele, svého pokračovatele, a Tobiáše (*1638), který založil
v blízkých Lučanech rozvětvenou generaci brusičů skla. Po smrti Anny si
vzal Kašpar senior roku 1640 její
sestru Margaretu Asmannovou. Ta
zemřela po narození dcery stejného
jména.
Záznamy o vlastnících hutě v letech
**Pozn. 2: Tímto uvádíme na správnou
míru zavádějící údaj Schebka [17], že Johann Kašpar Kittel přišel do Polevska ze
Šumburku na panství Smržovka.
1627-1640 zanikly za válečných událostí, takže nelze rozhodnout, zda přesun hutě na nové stanoviště ve vyšší
lesní poloze souvisel s nedostatkem
dřeva, či s obavou z drancování, jaké
zažil Bartoloměj Schürer roku 1635 ve
Mšeně, rok po smrti Albrechta z Valdštejna, jehož vojsko do té doby kraj
chránilo. V roce 1640 byl zapsán jako
majitel huti Syřišťov Kašpar Horn, syn
libereckého hejtmana Kryštofa Horna
a Justiny Schürerové. Za 8 let na konci třicetileté války je Horn uváděn již
jen jako bývalý majitel.
Léčitel Kašpar Kittel měl zajisté po
dlouhá leta pravidelný styk s děním
v huti. Roku 1646 si vzal Annu Wanderovou (1625-1707), o dvacet let
mladší [10], která byla dcerou Eliáše
Wandera a sestrou Jiřího Wandera,
budoucího skelmistra na Syřišťově.
Byla to Kittelova třetí svatba, z níž
vzešlo po synu Janovi (1647-1726),
zakladateli větve brusičů skla v Kokoníně, dalších 6 dětí. Z těch zůstal v Syřišťově jen Gottfried Kittel (1662-1695)
a jeho stejnojmenný syn (1686-1738).
Matrika ve farní vsi Bzí, kam Syřišťov
spadal, uvádí 63 jmen Kittelů v období 1738-1782.
Podle seznamu usedlostí z roku
1648 byl překvapivě majetek Bartoloměje Schürera ze Mšena, který si vzal
roku 1615 dceru Jana Schürera Annu,
přepsán na Kašpara Kittela, tehdy
bydlícího v Šumburku, sousedícího se
Syřišťovem. V těch místech stála na
počátku století jen dvě obydlí sklářů.
Jedno z nich obýval malíř skla Tobiáš
Asmann. Postavením dalších chalup
tam vznikla ves, nazvaná Šubertovice
(Ssubertowicz), později přejmenovaná
na Šumburk, patrně dík sklářům z rej-
dické huti, kteří sem přešli
z dřívějších domovů v Šumburku nad Desnou. V této
souvislosti lze poznamenat,
že dceru Kašpara Kittela juniora Salomenu si vzal rejdický
skelmistr Jan Kryštof Preisler.
Vztahy mezi majetnými sklářskými rody tu byly zřejmě velmi přátelské.
Vedení hutě převzal roku
1659 Jiří Wander (16361712), ženatý od roku 1656
s Annou Justinou Hornovou,
dcerou bývalého majitele.
V roce 1676 požádal vrchnost
o potvrzení svého predikátu
von Grünwald, který rod Wanderů obdržel v roce 1599,
vzhledem k tomu, že mu originál shořel. Bylo mu vyhověno
dík zprostředkování historika
Tomáše Pešiny u dvora císaře
Leopolda I. V roce 1694 získal
souhlas také k postavení dřevěné kaple poblíž skelmistrovského sídla v Syřišťově.
Bohoslužby tam byly povoleny až v roce 1712. Měsíc po vysvěcení kaple Jiří Wander zemřel.
V letech 1707 až 1709 došlo ke
sporům dvojice skelmistrů, syřišťovského Jiřího Wandera a mšenského
Jana Kryštofa Schürera s majitelem
panství hrabětem Matyášem Václavem Josefem des Fours, který vznesl
vyšší finanční požadavky za těžené
dřevo, v rozporu s privilegiem, kde byly poplatky určeny i pro potomky. Oba
upadli v nemilost. Syn Jiřího Wandera
Jiří František byl donucen roku 1717
prodat huť vdově Polyxeně Alžbětě
des Fours. Do nájmu ji po roce získal
Obr. 2b - Snímek "dolního" mlýna v Huti č. 20, převzato z archivu
J. Klempery
Josef Zenkner [1], ale již roku 1720 ji
opustil. Určitý čas ji údajně provozoval
Jan Kryštof Kittel, správce tamního
mlýna v letech 1722-30. Jiří František
Wander odešel do Turnova, kde si
vzal roku 1722 Judith Schürerovou
a roku 1723 si tam postavil dům. To
potvrzuje úvahu o úzkých vztazích syřišťovské huti s turnovskými štajnšnajdry [6], kteří upravovali vedle kozákovských kamenů také skelné
kompozice.
Na lesním stanovišti hutě dodnes
stojí pomník (obr. 3). Původní nápis
z roku 1923 "Poutníče postůj. Zde stávala sklářská huť v letech 1552-1717.
Poznej a chraň!" byl změněn na současný: "Na památku hutě Georga
Wandera (1636-1712)". Zmiňujeme se
o nápisech proto, že první uváděl dřívější datum založení hutě (v obci, nikoliv výše v lese na druhém stanovišti). Podobně je usuzováno o založení
sousední rejdické hutě dříve, než
k datu získání privilegia. Datum ukončení provozu hutě v roce 1717 v tomto nápisu také nesouhlasilo, šlo jen
o rok ukončení činnosti Wanderů v Syřišťovské huti.
Schürerové von Waldheim
a Syřišťov
Obr. 2a - Snímek bývalého huťmistrovského domku č.10 v Huti (archiv M. Gelnara)
Caspar ze saského sklářského rodu Schürerů je zaznamenán v krušnohorském Aschbergu (později Arnsberg) v letech 1497-1536, nejstarší
datum 1436 pro huť Wernsgrün uvádí
A. Kirsche [11]. Roku 1476 ji bratři
Ročník 59 (2009) č. 3-4
47
Caspar a Christoph Schürer předali
příbuznému Anderleinu Schürerovi.
Blízkou huť Herlagrün vedl roku 1457
Clemens Schorer. V huti Crottendorf
je zmiňován v roce 1493 Lorenz Schurer, v letech 1528/9 Petr Wander. Roku 1540 ho vystřídal Petr Schürer, který v roce 1513 studoval v Lipsku.
V některých spisech jsou jména krácena na Schür, nebo Schier.
Synové skelmistra Caspara Schürera Pavel, Valentin a Jan, odešli hledat prostor pro své sklářské podnikání do Čech, na Moravu zamířil Jiří
(Jörge). O tom, že zde uspěli, svědčí
udělení šlechtického titulu k 1. 7. 1592
císařem Rudolfem II. sklářům Pavlu
Schürerovi z Falknova (nyní obec Kytlice na Děčínsku), Valentinovi
z Krompachu (kde je uváděn k roku
1562 v huti staršího původu, jejíž datum založení je dosud neznámé) a jeho synu Martinovi Schürerovi,
o němž již padla dříve zmínka, dále
Dominikovi, synovi Jiřího Schürera
z Mlýnického Dvora na Moravě a také
Kašparovi ze Syřišťova. Jeho otec
Jan Schürer se této pocty nedožil.
Přesné rodinné vztahy rodu se nepodařilo zjistit ani významnému jabloneckému historikovi Karlu R. Fischerovi [12], který neurčitě uvádí
nobilitované bratrance Schürery.
Nejstarší ze synů Caspara, Pavel
Schürer (1504-1594) si vzal dceru Lorenze Hesse z Valteřic na Českolipsku
roku 1526 a o dva roky později je zaznamenán na huti v Horní Chřibské,
kde údajně pracovali Schürerové již
kolem roku 1500. V roce 1530 založil
Falknovskou huť nedaleko Horní
Chřibské. Jeho syn, rovněž Pavel založil mezi lety 1565-75 huť v Rejdicích,
sousedící s pozemky Syřišťovské hutě. Privilegium pro Rejdickou huť bylo
uděleno roku 1577. Schürerové odešli do Mšena roku 1609. Kryštof, druhý
syn Pavla, převzal falknovskou huť po
odchodu bratra Pavla II. do Rejdic. Je
uváděn též jako designovaný zakladatel huti císaře Rudolfa II. v Broumech roku 1599.
mu potvrdila privilegia vdova po Melchioru Redernovi Kateřina. Roku 1606
koupil statek v Rýnovicích také Jiří
Wander starší, avšak v roce 1620 opět
statky prodal.
O skleněném poháru z roku 1612
s heraldickou malbou, svatebním daru
Kateřiny Redernové (rozené Šlikové)
hraběti Jachymovi Ondřeji Šlikovi, kdy
si bral Sophii Oprštorfovou, je známo,
že byl objednán u Jiřího Wandera,
strýce stejnojmenného syřišťovského
ban naznačil, že v Syřišťovské huti
mohly být připravovány již koncem 17.
století první napodobeniny drahokamů
[5,6], které dále zpracovávali turnovští
brusiči. F. Zuman [13] s odvoláním na
spis Z. Wintera o řemeslnictvu a živnostech [14] píše: ... nelze s určitostí
říci, že české huti vyráběly nepravé
kameny již v 16. století, ale jisto je, že
napodobení kamenů podle italských
vzorů se rozmohlo ve druhé polovici
17. století ... v Turnově a okolí.
Wanderové von Grünwald
a Syřišťov
Podobně jako Schürerové v roce
1592 byli roku 1599 poctěni i dva bratři Eliáš a Jiří Wanderovi šlechtickým titulem von Grünwald, uděleným jim
a jejich dvěma bratrancům císařem
Rudolfem II.
Poté, co opustil Syřišťov rod Schürerů, přivedl huť k novému rozkvětu Jiří Wander, syn skelmistra Eliáše Wandera staršího ze Mšena. K jejich rodu
patřil i Petr Wander z Krušnohoří. Roku 1595 zakoupil statek v Rýnovicích
(dnes jablonecká čtvrť) a roku 1598
dal založit huť v blízkém Bedřichově
na horním toku Bílé Nisy. Roku 1602
48
Ročník 59 (2009) č. 3-4
Obr. 3 - Pomník na paměť huťmistra Jiřího Wandera (foto M. Gelnara)
skelmistra. Jeho jméno (Gerge Wandner) spolu se jménem bratra (Elias
Wanndnner) je trvale zachyceno na
nápisu zvonu, odlitého v roce 1590,
zavěšeného dnes ve stálé expozici
Muzea skla a bižuterie v Jablonci n. N.
Analýzy vzorků skla ze
Syřišťovské hutě
Jablonecký historik Stanislav Ur-
Navázali jsme na tyto úvahy vlastním pátráním. Zatímco u staré huti
(Labau I.) byl zajištěn archeologický
průzkum, jehož podrobnosti scházejí
[1], od roku 1975 byl průzkum na novém stanovišti (Labau II.) v plánu také
[5], nedošlo však k němu. Proto jsme
na místě hledali stopy po sklářské činnosti, které by mohly přinést alespoň
malé doplnění dosavadních vědomostí o výrobě na tomto stanovišti, kdysi
Tab. 1 - Soubor nálezů na druhém stanovišti Syřišťovské hutě
a) 27 kusů amorfních skelných hmot velikosti 6 mm až 7 cm,
na jednom stopa po odstřihnutí
b) 17 kousků převážně tmavofialového až černého skla
c) polotovar ke zhotovování korálků (páteříků) délky 2 cm
d) 3 zlomky keramických pánví, největší 11 cm
e) zlomek pánve se zbytky nazelenalého skla (11,5 cm)
f) 2 kusy hnědočervené maltoviny s nátekem "černého" skla
g) zlomek keramického chladicího hrnce (3 x 3 cm)
tak významné hutě. Při průzkumu okolí pomníku Jiřího Wandera dne 1. 8.
2008 jsme povrchovým sběrem získali soubor, shrnutý v tab. 1. Nístějová
skla a stavený kmen byly doprovázeny pracovním odpadem.
Ze souboru jsme vybrali k chemické analýze skelný vzorek tmavofialové barvy, pro nálezy typický, a malý
světlemodrý střep z výrobku. Jedním
z motivů pro analýzu bylo zjistit obsah
olova, který by mohl potvrdit úvahy
o tamějších pokusech vyrábět skelnou
kompozici s vyšším obsahem olova.
Složení obou vzorků, je uvedeno
v tab. 2, v níž je pro porovnání doplněno průměrné složení středověkých skel z první poloviny 17. století
podle A. Smrčka [15]. Na rozdíl od našich dřívějších nálezů modře zbarvených skel (světlemodré, sodnovápenaté, 21,33% Na2O a tmavomodré,
draselné, 14,69% K2O) z lokality Horní Blatná v Krušných horách [16], bylo zjištěno při této analýze, že vzorek M je běžné draselnovápenaté
sklo. Podobný střep z Horní Blatné
však měl jen 0,852% CaO.
Podle obsahu PbO ve vzorcích F
(0,063%), a M (0,109%) nelze tuto přísadu považovat za záměrnou, nešlo
tedy nový typ skelné kompozice s vysokým obsahem olova. Abnormálně
vysoký obsah manganu vzorku F dokládá, že v Syřišťovské huti byly činěny pokusy připravit nové druhy skla,
k podrobnějšímu průzkumu se ještě
vrátíme.
Závěr
Předložené poznámky doplňují stávající znalosti o Syřišťovské huti a jejích majitelích, Schürerech a Wanderech. V úvahu se nabízí úvaha
o možnosti dozoru nad hutí Kašparem
Kittelem po roce 1627, kdy tamější
skelmistr Jan III. z rodu Schürerů byl
pověřen vyšší funkcí. Kariéra Kašpara
Kittela, začínala svatbou v Liberci
s dcerou syřišťovského malíře skla
právě roku 1627 a oba synové z tohoto manželství pokračovali ve sklářské
činnosti. Z jeho třetího manželství pak
vzešli další synové, šířící sklářskou
dovednost v okolních místech, Kokonínu, Rádlu, Lučanech i jinde.
Nový majitel, Kašpar Horn, po matce z rodu Schürerů, přišel roku 1640,
zanedlouho je však uváděn jen jako
bývalý majitel. V roce 1646 se v místě
objevuje třetí manželka Kašpara Kittela ze šlechtického rodu Wanderů
a brzy poté tam počal její bratr, pozdější sklelmistr Jiří Wander vést huť
k nové slávě.
V roce 1717, kdy byl pokračovatel
ve wanderovském úsilí Jiří František
Wander donucen huť prodat, byl
v okolí pevně usazen rod Kittelů, který údajně projevil zájem o získání hutě. V letech 1722-1730 byl majitelem
Tab. 2 - Analýzy dvou vzorků ze stanoviště hutě Labau II.
Označení
vzorku:
F (tmavě
fialový)
M (světle
modrý)
Průměrné složení vzorků
skel z 1. poloviny 17. stol. (15)
SiO2
Al2O3
Fe2O3
P2O5
CaO
MgO
BaO
Na2O
K2 O
MnO
Co3O4
58,89
2,9
1,7
0,092
6,75
0,30
0,391
10,60
1,77
15,78
0,018
59,93
63,03
40,57
0,845
17,64
2,64
0,25
0,64
11,98
1,22
0,15
60,64
2,51
0,72
1,18
15,19
2,37
(1,69)
0,86
12,91
0,88
-
syřišťovského mlýna, patřícího k huti,
Jan Kryštof Kittel, potomek kokonínského mlynáře a rychtáře. Další stopy
zde však mizí.
K ověření náznaků [5, 13], že se na
Syřišťově připravovaly napodobeniny
drahých kamenů již před rokem 1700
pro turnovské "štajnšnajdry", jsme přinesli informativní výsledky chemických analýz, které ukazují, že tam
k výrobě odlišných druhů sklovin docházelo, počet analýz však bude nutno rozšířit.
LITERATURA:
[1] Zenkner K., Die alten Glashütten
des Isergebirges, Kaufbeuren
1968.
[2] Darstellung über Pfarrkirche und
Schule in Schumburg, 1892, s. 2.
[3] Šimák J. V., Kdy bylo osídleno Železnobrodsko, Železnobrodský
sborník roč. I., 1923/4.
[4] Wander J. L., Physikalische Beschreibung des Bunzlauer Kreises
im Königreich Böhmen, 1786.
[5] Urban S., Privilegium Syřišťovské
hutě v Jizerských horách, Sklář
a keramik 25 (1975) č. 1, s. 11-13.
[6] Urban S., Die Glashütte Kašparova huť in Syřišťov, Glasrevue 30
(1975), č. 8, s. 14-19.
[7] Klempera J., Vodní mlýny v Čechách VII., s. 62-69, Libri Praha
2003.
[8] Dufek V., Příspěvek k historii
a genealogii severočeského
sklářského rodu Kittelů, Keramický zpravodaj 24 (2008) č. 4, s. 1720.
[9] Friedrich W. A., Die Wurzeln der
nordböhmischen Glasindustrie,
Fürth 2005.
[10] Novotný V., Genealogie šumburských Kittelů, Studie 2000.
[11] Kirsche A., Glas und Holz, Vorindustrielle Glasshütten im Erzgebirge, Dissertace TU Dresden
2003, 222 stran.
[12] Fischer K.R., Die Schürer von
Waldheim, Prag 1924.
[13] Zuman F., České skelné kompozice, Zlatá Praha 1929, XLVI,
č. 29, s. 475-480.
[14] Winter Z., Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách (15261620), Praha 1909.
[15] Smrček A., Složení českých skel
ze 14. až 17. století, Sklář a keramik 50 (2000) č. 4, s. 101-107.
[16] Dufek V., Gelnar M., Bývalé mlýny na kobaltovou barvu a sklářské
hutě u Horní Blatné, Keramický
zpravodaj 23 (2007) č. 2., s. 8-11.
[17] Schebek E., Böhmens Glasindustrie und Glashandel. Prag 1878,
s. 61.
Došlo: 25. 11. 2008
Lektor: Rudolf HAIS
Ročník 59 (2009) č. 3-4
49
ČESKÁ SKLÁRNA V KRIZI A CHOVÁNÍ VLÁDY
Miroslav GRISA, Ústí nad Labem
CZECH GLASSWORKS IN CRISIS AND THE POLICY OF THE GOVERNMENT
Every époque tries to deal with its problems on its own. But sometimes it is advisable to compare the way through which
serious problems of Czech glass industry were solved some 75 years ago and now. The author chose two levels for this
comparison. One deals with the relation of the government and of the ministries in Czechoslovakia to the Inwald company in
the thirties and, on the other hand, the relation of the Czech Ministry of Finance and BCT concern - Bohemia Crystalex Trading
– is described today in the time of its bankruptcy. We are much less informed about recent situation in the BCT concern, than
the Czech public was about the Inwald company 75 years ago.
Každá doba se vyrovnává se svými problémy po svém. Někdy je však
dobré porovnávat způsob jakým se
závažné problémy českého sklářství
řešily před tři čtvtě stoletím a nyní.
Autor zvolil pro toto srovnání dvě roviny. Na jedné straně vztah vlády a jednotlivých ministerstev ČSR k firmě Inwald, a.s. ve 30. letech 20. století, na
straně druhé vztah Ministerstva financí České republiky ke koncernu BCT
- Bohemia Crstalex Trading - dnes,
kdy se dostal do úpadku. O současné
situaci v koncernu BCT máme však
dnes daleko méně informací, než jich
měla česká veřejnost před 75 lety
o firmě Inwald, a.s.
Stejně jako před 70 lety začala se
i současná krize projevovat zprvu jen
náznaky. Varovné symptomy zaznamenali odborníci v březnu 2008. Uprostřed prezidentské kampaně v USA
začala již ohrožovat bankovní systém
největší ekonomiky světa a rozlévat
se do celého světa. Kapitol přijal po
bouřlivé debatě zákony, které ji mají
obrovskou sumou 850 miliard dolarů
zmírnit.
Ve středu večer 24. září 2008 odstavila firma Sklo Bohemia ve svém
závodě Světlá nad Sázavou první ze
čtyř pecí (strojní výroba olovnatého
skla), v pátek 26. druhou (ruční výroba olovnatého skla). V ohrožení se
ocitlo všech 1 230 zaměstnanců závodu. Stejný osud potkal i firmu Sklárny Bohemia v Poděbradech, která zaměstnávala kolem 500 zaměstnanců.
Nezůstalo jen u skláren. Sesterská
společnost Porcela Plus, která patří
témuž majiteli, společnosti BCT (Bohemia Crystalex Trading), oznámila
současně propouštění ve svých závodech firmy Karlovarský porcelán,
a. s.
Dne 31. prosince 2008 zastavil výrobu závod Crystalexu v Hostomicích
u Bíliny. Stejný osud potkal i sklárnu
ve Vrbně pod Pradědem a rafinerii
skla v Karolínce u Velkých Karlovic na
50
Ročník 59 (2009) č. 3-4
Vsetínsku, kde byla již před časem vyhašena huť. V uvedených závodech
pracovalo celkem 510 zaměstnanců.
Ve čtvrtek 8. ledna 2009 vyteklo
z pecí Crystalexu Nový Bor poslední
sklo. O práci přijde v tomto městě
1121 pracovníků.
Koncern BCT, sdružující osm podniků průmyslu skla a porcelánu, se zejména po roce 2001 enormně rok od
roku stále více zadlužoval. Závan krize ho proto musel položit. Časopis Týden o šéfech koncernu Radovanu
Květovi a Jiřím Součkovi napsal: „O
samotný byznys se sklem a porcelánem … a o své dluhy se nijak usilovně
nestarali. Naposledy vymysleli, že obrovské dluhy a tisíce vystresovaných
a zmatených zaměstnanců hodí na
hrb státu“ [1].
Autor následujícího pojednání je
veden snahou vyložit, jak se před
takřka 80 lety tehdy významná firma
Inwald vyrovnávala s nelehkou situací
během tehdejší krize, která měla neobyčejně devastující průběh. Mohou
se i dnes katastrofické vize z doby
před takřka 80 lety opakovat?
Poslední velká celosvětová krize,
jež následovala po strmém poklesu
hodnoty cenných papírů na newyorské burze v týdnu od pondělí 21. října
do čtvrtka 24. října 1929 přišla, jak už
to zpravidla bývá, nečekaně. Uzavřením burzy na jeden den - pátek 25. října - snažili se bankéři zpomalit pokles
kurzu akcií. Marně, dosáhli bezděčně
jen toho, že se „černý pátek“ stal synonymem počátku hlubokého propadu.
Krize tehdy zasáhla s nebývalou silou i tehdejší Československou republiku. V mimořádně obtížném postavení se ocitla hlavně průmyslová
odvětví orientovaná převážně na vývoz. Patřil sem průmysl skla, bižuterie,
keramiky a porcelánu, kožené galanterie apod. Všechny firmy musely redukovat svoji výrobu tak, aby odpovídala odbytovým možnostem, některé
zastavily výrobu. Hledaly východisko
ze situace i tam, kde byla zdánlivě
bezvýchodná.
Firma Inwald před rokem 1930.
Již před I. světovou válkou patřila
u nás k největším podnikům sklářského průmyslu na výrobu užitkového
ručně foukaného a lisovaného skla.
Známá byla též její osvětlovací a speciální obalová skla. Vyráběla a zušlechťovala i kvalitní olovnatý křišťál
Ve svých čtyřech závodech zaměstnávala na konci 20. let 20. století přibližně 2 600 osob. Z toho:
na Rudolfově huti v Bystřici
(dnes Dubí u Teplic)
1 250
v Praze na Zlíchově
750
v Poděbradech
300
v Dobroníně (u Jihlavy)
300
Sídlem firmy byla podle zápisu
v obchodním rejstříku od roku 1920
Praha a jejím vrchním ředitelem Jiří
Uhrmann, který ji zastupoval navenek.
Současně byl ředitelem hlavního
závodu na Zlíchově (Praha). Ve skutečnosti byl však šéfem firmy JUDr.
Oskar Inwald bytem ve Vídni. Protože
neměl stálé bydliště na našem území,
nemohl být podle tehdy platných pravidel jejím statutárním zástupcem. Již
od 11. prosince 1919 platilo ustanovení nostrifikačního zákona č. 12 o podnicích, které měly sídlo mimo území
československého státu. Naše vláda
získala pro jeho uznání i rakouskou
stranu uzavřením mezistátní úmluvy
z 2. srpna 1920 [2]. Když dne 29. října
1920 meziministerská komise čsl. vlády projednávala podmínky, za nichž
mohla dát souhlas k přenesení sídla
firmy Inwald, a. s. z Vídně do Prahy,
zamítla žádost JUDr. Oskara Inwalda,
aby mohl i nadále řídit podnik odtamtud. Tomu se přesto podařilo oddálit
stěhování o tři roky, než nostrifikační
komise na svém zasedání 27. září
1923 rozhodla, že přestěhování musí
proběhnout do konce března 1924.
Neproběhlo. Vše zůstalo při starém
a litera zákona tak naplněna nebyla.
Proč? O tom prameny mlčí. Později se
ukáže, že i to sehrálo během krize negativní roli.
Při přeměně firmy jednotlivce na
akciovou společnost v roce 1907 se
o její cenné papíry podělili polovinou
bratři Oskar a Rudolf Inwaldové a polovinou Dolnorakouská eskontní banka ve Vídni. Po úmrtí Rudolfa Inwalda
v roce 1915 se vlastnické poměry ve
společnosti částečně změnily. JUDr. Oskar Inwald však zůstal i nadále
jejím generálním ředitelem. Nic na
tom nezměnil ani rozpad RakouskoUherska a vznik ČSR. Mezi držiteli akcií docházelo pozvolna k určitým přesunům. Menší část cenných papírů
získala Živnostenská banka v Praze,
kterou zastupoval ve správní radě
a. s. Inwald do roku 1924 Bohdan
Bečka. Později ve společnosti zesílil
vliv posléze dominující České eskontní banky a úvěrního ústavu.
První poválečná léta přinesla akcionářům mimořádné zisky: 1919 - 25 %,
1920 - 60 %, 1921 - 50 %. V roce
1922 klesl výnos akcií na 10 %. Rok
1923 skončil poprvé v historii firmy se
ztrátou 7,70 milionu Kč [3]. Výsledky
hospodaření za tento rok posuzovala
valná hromada a. s. na své schůzi
v květnu následujícího roku. Pro ostré
spory účastníků dospěla ke shodě až
napodruhé 5. července 1924 [4]. Čeští akcionáři na ní představovali nevelkou menšinu. Se ztrátou 1,97 mil. Kč
skončilo pro společnost Inwald i hospodaření za rok 1924.
Příčinou dvakrát po sobě se opakujících ztrát byla první poválečná krize z nadvýroby, prohloubená u nás
souběžně probíhajícím zpevňováním
kursu Kč. Revalvace naší měny probíhala po celý rok 1922. Od prosince
1921 do srpna 1922 kurs koruny nepřetržitě stoupal (z 8 na 15 švýcarských centimů), až dosáhl dvojnásobku své hodnoty z roku 1921 a přes
menší zakolísání na ní již setrval. Exportní firmy stát touto finanční politikou
těžce poškodil.
Navzdory vzniklým ztrátám se firma
Inwald rozhodla výrazně svou výrobu
zmodernizovat. Aby pro to získala dostatečné prostředky, zvýšila ještě během roku 1923 svůj akciový kapitál ze
20 na 30 milionů Kč emisí nových akcií, které nakupovaly hlavně „české“
peněžní ústavy, zejména Česká
eskontní banka a úvěrní ústav a Živnostenská banka. Stranou nezůstali
ani malí akcionáři.Tak se do společnosti dostával postupně český kapitál,
neboť do té doby byla jejím největším
akcionářem Dolnorakouská eskontní
banka ve Vídni. Ta však musela pro
ztráty likvidovat. Její majetek převzala
vídeňská Länderbanka. Hyperinflace
rakouského oběživa vedla 20. července 1924 k pádu rakouské koruny, kterou nahradil šilink. Měnová reforma
nahradila dosud platné rakouské koruny nově zavedenými šilinky v poměru 10 000 korun za 1 šilink [5]. Rakousko se v poválečné době potýkalo
dlouhodobě se ztrátovým státním rozpočtem a nebylo schopno své finance
stabilizovat.
Počínaje rokem 1926 se zlepšilo
podnikání a. s. Inwald natolik, že mohla opět vyplácet dividendy na jednu
akcii o nominální hodnotě Kč 200
v následující výši:
1926 - 10 Kč (5 %), 1927 - 14 Kč
(7 %), 1928 - 18 Kč (9 %), 1929 20 Kč (10 %), 1930 - 12 Kč (6 %).
V průběhu 20. let investovala firma
značné prostředky hlavně do rozvoje
Rudolfovy hutě v Dubí. V letech 1922
- 1927 nechala vybudovat zauhlovací
zařízení spojené se strojním vyklápě-
chlazení v nově instalovaných pásových pecích. Za tím účelem nechalo
vedení firmy postavit dvě nové vany
o kapacitě 60 a 14 tun skloviny za 24
hodin a koupilo automatický lis Miller
s dávkovačem skloviny Hardford
Feeder včetně patentů a práv s nimi
spojených. Odbyt lisovaného zboží si
firma Inwald zajistila předběžnou dohodou s anglickými odběrateli General Electric a sítí obchodních domů
Woolworth. Pro získání nezbytných finančních prostředků k pořízení těchto
investic zvolila akciová společnost
v roce 1929 emisi akcií ve výši 10 milionů Kč. Tím vzrostl její akciový kapitál ze 30 na 40 milionů Kč. Modernizace výroby probíhala i v dalších
závodech firmy, na Rudolfově huti
však byla nejmarkantnější.
Celkový pohled na Rudolfovu huť v Dubí z konce 30. let 20. století.
ním vagonů do hlubinného zásobníku.
Odtud putovalo uhlí do nové generátorové stanice. V osmi generátorech
se denně zplynovalo až 200 tun uhlí
na cca 440 000 m3 surového generátorového plynu. Z toho se přibližně
5 000 m3 plynu čistilo. Vedlejším produktem zařízení bylo pět tun dehtu
denně. Imposantní železobetonové
hranolové věži dominoval vodojem
s daleko viditelnými na hřebenu střechy upevněnými plechovými písmeny
INWALD A.S.
V roce 1928 postavil závod novou
kotelnu s nízko i vysokotlakovými kotli
pro pohon parní elektrárny se dvěma
turbínami, každé o výkonu 750 kW.
Jedna z nichž byla záložní. Ve své době se Rudolfova huť řadila k nejmodernějším závodům ve střední Evropě.
Zasvěceni odborníci ji srovnávali s proslulou švédskou hutí Orefors, někteří
kladli dokonce Rudolfovu huť před ni.
K úplnému dokončení modernizace zbývalo na Rudolfově huti vybudovat nové tavicí agregáty s takovou
kapacitou, která by umožňovala automatické tvarování výrobků a jejich
Firma přitom neskrblila na mzdách.
Zejména kvalifikované skláře platila
relativně slušně. Se závodními výbory uzavírala včas kolektivní smlouvy
a řádně je dodržovala. Základní mzdové sazby byly sice stejné jako u ostatních firem v oboru, avšak pohyblivá
složka mzdy umožňovala lepší výdělky. Obecně se soudilo, že průměrné
mzdy v závodech firmy Inwald byly
nejméně o 8,5 % vyšší než u jiných
zaměstnavatelů.
Krize
Přes poplašné signály přicházející
ze zámoří neměla firma po celý rok
1930 žádné odbytové problémy. Dosáhla naopak největšího obratu ve své
dosavadní historii, když prodala zboží
za 78 milionů korun. Z toho 60 milionů
připadlo na vývoz do zahraničí. Oproti roku 1929 však klesl tuzemský prodej z 19,70 mil. Kč na 17,98 mil. Kč.
První vážné odbytové potíže nastaly
až v září 193l. Hlavní příčinou bylo zavedení ochranných cel ve Velké Britanii a devalvace libry. V důsledku
Ročník 59 (2009) č. 3-4
51
omezení prodeje byli angličtí odběratelé nuceni náhle snížit i nákup zboží
od firmy Inwald [6]. Její odbyt se ještě
za rok 1931 propadl o 22 mil. Kč, což
představovalo 27 %. Platby za exportované dodávky zboží začaly váznout
a část z nich se stávala nedobytnou.
Bankovní dluh firmy, který obnášel
v roce 1929 jen 1,1 mil. Kč, narostl do
konce roku 1930 na 20,3 mil. Kč.
V roce 1932 klesl prodej firmy na
34,8 mil. Kč, což představovalo pouhých 44,6 % předkrizového stavu.
Spolu s omezováním výroby musely
závody část svých zaměstnanců propustit. Ostatní pak zaměstnávaly jen
několik dnů v týdnu. Krátkodobě docházelo i k úplnému přerušení výroby
některých provozů. K 31. 12. 1932 dosáhl již bankovní dluh firmy 35,68
mil. Kč a hrozil ji pohltit. Žádná banka
nebyla již ochotna a. s. Inwald půjčit
peníze, a to ani její největší akcionáři.
Zdálo se, že osud podniku je zpečetěn.
Dne 13. června 1933 se v Praze
sešla správní rada a. s. a zvolila výkonný výbor, který vybavila rozsáhlými pravomocemi. Jím přijatá rozhodnutí podléhala sice dodatečnému
schválení správní rady, i tak však šlo
o mimořádný krok. Výkonný výbor objednal u nezávislých znalců - JUDr.
Josefa Koesera a Dr. Ing. Orensteina
provedení rozboru stavu podniku a vypracování návrhu na jeho ozdravění.
ně označili jako nepružné a těžkopádné. Aby měl jeho pobyt v hlavním
městě Rakouska vůbec nějaké opodstatnění, ponechal si tam Inwald vedle
svého sekretariátu oddělení odbytu,
které ho o výrobě a prodeji zboží průběžně informovalo. Namísto neprodlené reakce na vzniklou situaci
nepodnikl však generální ředitel k záchraně firmy žádné účinné kroky.
2) Vrchní ředitel Jiří Uhrmann zastupoval v ČSR firmu navenek, závody
v Poděbradech a v Dobroníně mu však
byly podřízeny jen formálně. Ve skutečnosti rozhodovali jejich ředitelé zcela samostatně. Výsadní postavení měla ve firmě Rudolfova huť. Její vazby na
Vídeň byly velmi těsné. Vedoucí oddělení prodeje ve Vídni Friedrich Hermann byl bratrem ředitele Rudolfovy
hutě Ing. Karla Hermanna, jehož závod
zvýhodňoval přidělováním ekonomicky
výhodných zakázek bez ohledu na stanovenou dělbu sortimentu mezi závody.Tak docházelo předvýrobní přípravou jednoho druhu výrobku u dvou
skláren ke škodě firmy.
3) Podnik neměl zaveden provázaný systém provozního a finančního
účetnictví, který by umožňoval pružné
sledování nákladů jednotlivých středisek a sestavování reálných cenových
kalkulací. Znesnadňoval i porovnání
rentability jednotlivých závodů podniku.
4) Firma neměla zaveden účinný
systém kontroly, respektive ho nedo-
Energetické centrum závodu.
Oba znalci došli záhy k závěru, že příčinou kritického stavu, do něhož se
podnik dostal, je vedle krizí vyvolaných problémů především jeho chybné řízení. Ve své obsáhlé zprávě oba
znalci také hlavní příčiny katastrofální
situace pojmenovali:
1) Řízení podniku generálním ředitelem JUDr. Oskarem Inwaldem z Víd-
52
Ročník 59 (2009) č. 3-4
držovala. Znalci museli konstatovat,
že je puntičkářská tam, kde jde o malé částky peněz, velkoryse však tolerovala statisícové škody. Obchodní
zástupce Weil v Barceloně zavinil
údajně ztrátu 450 tisíc Kč a Berthold
Lachner v New Yorku dokonce 4,4
mil. Kč. Bez viny na škodách nebyl ani
hlavní pokladník ve Vídni Töpfer, kte-
rý prováděl po léta machinace. Jejich
skutečná výše nebyla nikdy objasněna, „ježto bylo přísně zakázáno o tomto případu mluvit“, jak kontrolní zpráva doslova uvedla.
5) Poměrům ve firmě nepřiměřený
byl příjem generálního ředitele. Za rok
1930 obnášel 712 231,70 Kč. Obnos
se skládal z jeho platu ve výši 180 000
Kč, garantované odměny 300 000 Kč
(vyplácené bez přihlédnutí k výsledku
hospodaření), paušálu na udržování
automobilu 60 000 Kč a důchodkové
daně přes 172 000 Kč, kterou za
JUDr. Oskara Inwalda hradila firma,
ač byl jejím plátcem. Z titulu místopředsedy správní rady měl dále provizi 668 235 Kč, z čehož bylo určeno na
„diskrétní“ vydání 286 138 Kč. Za jakým účelem a komu je generální ředitel proplácel, nebylo uvedeno. Celkový Inwaldův čistý příjem bez „diskrétních“ vydání tak obnášel 1 094 329 Kč.
6) Nejvíce ovšem znalci JUDr. Josef Koeser a Dr. Ing. Ohrenstein vytýkali vedení a. s., že v prvních poválečných tučných letech odčerpalo
formou dividend a tantiem takřka všechen čistý zisk, aniž pamatovalo na
reservní fond, který byl vytvořen v zanedbatelné výši. Bez něj byl sice podnik schopen přestát běžné výkyvy trhu, na překonání těžkých dopadů
krize však nestačil.
Zápas o záchranu firmy.
Výkonný výbor správní rady doporučení obou již zmíněných expertů akceptoval a rozhodl se snížit vlastní náklady firmy řadou opatření. Nejprve
snížil roční platy všech ředitelů (včetně generálního) a prokuristů pod hranici 60 000 Kč ročně (s výjimkou
generálního ředitele). Trval na důsledném zavedení provozního účetnictví
ve všech závodech podniku, provázaného s finančním účetnictvím tak, aby
se na jeho základě daly sledovat náklady na jednotku výroby v jednotlivých závodech a jejich střediscích.
Tak bylo možné sestavovat reálné
kalkulace cen zboží a sledovat rentabilitu jednotlivých závodů. Ke dni 1.
června 1934 nařídil výkonný výbor
přestěhovat prodejní oddělení z Vídně
do Prahy. Na podzim 1934 nahradil
dosavadního generálního ředitele
JUDr. Oskara Inwalda exponent České eskontní banky a úvěrního ústavu
Moritz Pollak z Brna. Následovalo rozhodnutí o postupném zastavení výroby ve zlíchovském závodě, kde pracovalo před propuknutím krize na 750
osob. Šlo o sklárnu se značně zastaralým technickým zařízením a vysokými provozními náklady. V lednu 1935
z ní odešli poslední zaměstnanci. Později odprodala akc. společnost Inwald
celý areál závodu železnici.
V téže době opouštěli správní radu
Dr. Oskar Inwald (bývalý generální ředitel), Felix Stransky (někdejší předseda správní rady a exponent Dolnorakouské banky) a Dr. Karl Urban
z Vídně. Všichni byli dlouhá léta spjati s osudem podniku, pro jehož záchranu vykonali během krize vskutku
méně, než mohli.
V době, kdy začala být situace firmy
úplně beznadějná, obrátila se dopisem
ze 16. května 1933 o pomoc na ministerstvo financí v Praze. Požádala
v něm o poskytnutí státní záruky na
půjčku 20 milionů Kč, kterou chtěla překlenout kritickou situaci. Stát si byl vědom toho, že krach tak velké firmy by
zvýšil již tak vysokou nezaměstnanost,
odmítl však udělení záruky bez přijetí
předběžných podmínek. Jednou
z hlavních byl vstup zástupce ministerstva financí do dozorčí rady a snížení
akciového kapitálu společnosti ze 40
na pět milionů Kč okolkováním akcií.
Eskontní banka a úvěrní ústav v Praze
musel v důsledku této operace odepsat
20 mil. Kč, Vídeňská Länderbanka jako
druhý nejvýznamnější akcionář společnosti šest mil. Kč [7]. Takto snížený akciový kapitál byl pak následně zvýšen
z pěti na 20 milionů Kč formou vydání
nových 75 tisíc akcií po 200 Kč
v úhrnné hodnotě 15 mil. Kč s tím, že
pokud ji neodkoupí dosavadní akcionáři, učiní tak zainteresované banky.
Nominální hodnota starých akcií poklesla ze 200 na 25 Kč za kus.
Navzdory všem úsporným opatřením nebyla a. s. Inwald schopna vybřednout z dluhů, které narůstaly
o úroky. Začínalo být jasné, že zbývá
poslední řešení, tj. přijetí sanačního
plánu spojeného se snížením dělnických mezd. Tehdy platná legislativa
však neumožňovala provést takovýto
krok bez souhlasu odborových organizací. Jasně to stanovilo vládní nařízení č. 89 z roku 1935. Vedení akciové
společnosti však vědělo, že jde o bytí
či nebytí firmy. Svolalo proto do Prahy
na dny 27. a 28. prosince 1935 poradu se zástupci všech odborových
organizací ze závodů, aby jim vysvětlilo, že bez redukce mezd není záchrana podniku možná. To většina
z nich chápala, avšak snížení mezd
o požadovaných 20 % rozhodně odmítla a žádala předložení ekonomického rozboru. Vedení tím bylo popuzeno i dotčeno. Přes zjevnou nechuť
však požadovaný ekonomický rozbor
vypracovalo a příští poradě v Praze
5. února 1936 předložilo. A tu se ukázalo, že by se mohla firma stát rentabilní již při snížení dělnických mezd
o 6 %. Na uzavření dohody naléhala
ministerstva financí, obchodu i sociální péče. Na jaře byl podrobný sanační plán hotov. Odbory byly nakonec
přístupné o něm vyjednávat za předpokladu, že budou zachována dosavadní pracovní místa a že všeobecné
zkrácení mezd nebude mít trvalý charakter (mělo skončit 18. června 1937).
Teprve po splnění uvedených opatření měla vláda poskytnout firmě garanci na půjčku 10 milionů korun namísto
požadovaných 20 mil. Kč.
Do vyjednávání mezi firmou a odbory vnesl důvěru ředitel národohospodářského oddělení úřadu předsednictva vlády architekt Bittermann.
Právě v prostorách jeho úřadu došlo
15. června 1936 k odsouhlasení a podpisu dlouho připravované dohody.
Roční objem mzdových prostředků
všech závodů firmy Inwald představo-
Prospekt ve 30. letech 20. století velmi
rozšířené výroby skel pro zavařování.
val přibližně 15 milionů Kč. Při celkovém počtu 1900 dělníků činil průměrný roční příjem na jednu osobu 7 895
Kč, takže průměrný měsíční výdělek
obnášel 658 Kč na pracovníka. Od
6 % snížení mzdových nákladů očekávala firma úsporu 900 tisíc Kč. Nyní
už jen zbývalo získat pro nepopulární
opatření jednotlivé závody. Bez větších problémů se to podařilo v Poděbradech a v Dobroníně. Na Rudolfově
huti ujednání odmítlo přibližně 200
mladých zaměstnanců s nejnižšími
mzdami. Někteří z nich pobírali týdenní mzdu jen kolem 100 Kč týdně. Do
čela se jim postavili mladí komunisté,
kteří tu vyvolali 10. července 1936 dopoledne všeobecnou stávku. Ta však
záhy ztroskotala. Během několika dnů
se poměry ve sklárně uklidnily a přes
nemalé provozní obtíže firmy skončil
již hospodářský rok 1936 ziskem
174 000 Kč. Šlo o zanedbatelný obnos, a přece byl důkazem, že se ztrátový provoz firmy podařilo zastavit.
Podnik vykročil do budoucnosti s nadějí, že zúročí draze zaplacené zkušenosti nabyté v letech krize.
Namísto shrnutí
Československý stát neměl v období před druhou světovou válkou ve
firmě Inwald ani jednu korunu pohledávky, a přece mu záleželo na jejím
osudu. Ministerstvům financí, průmyslu i sociální péče záleželo na tom, jak
se budou vyvíjet osudy firmy i jednotlivých závodů jednoho z největších
podniků sklářského průmyslu u nás.
Pouhou garanci na půjčku ve výši 10
milionů pociťovalo ministerstvo financí
jako neopomenutelný závazek, který
si musí uhlídat svým zástupcem ve
správní radě. Ten jí byl zárukou, že
s prostředky firmy bude nakládáno
tak, aby nedošlo ke zkrácení finančního nároku státu. Navzdory dnes rozšířené teorii, že stát je špatným hospodářem, ukázal se tehdy pravý opak.
Špatným nebo dobrým hospodářem
není stát, ale lidé, kteří ho spravují.
Již citovaný časopis Týden 29. září 2008 o situaci v průmyslu užitkového skla napsal: „Vedle vrcholného orgánu společnosti je za současný stav
koncernu BCD spoluodpovědný stát.
Kontroluje 60 % Porcely Plus a 49 %
Bohemia Crystalexu Trading. Ministerstvo financí jako nepřímý vlastník
selhalo a podílelo se na promrhání
mnohamiliardových hodnot. Značnou
vinu nese i věřitelská ČSOB, která
v podnicích zastupovala zájmy státu.
Dlouhá léta tvrdila, že je s prací Květa
a Součka spokojena. Ti si předloni najali krizového manažéra - záchranáře
Ivana Konečného, který do té doby
prodával kopírky“ [8]. V úterý 20. ledna 2008 jsme se z televizního zpravodajství ČT dozvěděli, že soud vyhlásil
na firmu BCD Bohemia Crystalex Trading úpadek.
ARCHIVNÍ PRAMENY
A LITERATURA:
[1] Časopis Týden č. 39, s. 58 z 29.
září 2008.
[2] Národní archiv Praha, fond Ministerstvo průmyslu, obchodu a živnosti, sign. 367/21-2, karton 363.
[3] Miroslav Grisa, Rudolfova huť
v Dubí. Dubí 2006, s. 44.
[4] Obrana sklářských dělníků, č. 21
a 27 z roku 1924.
[5] Dějiny Rakouska. Praha NLN
2002, s. 481.
[6] Compass-Čechoslovakei 1933. Finazielles Jahrbuch. Prag 1933,
s. 651.
[7] Karel Viktora, Cesta životem. Strojopis z roku 1952. NTM Praha, díl
III. s. 288.
[8] Časopis Týden č. 39, s. 58 z 29.
září 2008.
Došlo: 22. 1. 2009
Lektor: Ing. Antonín SMRČEK, CSc.
Ročník 59 (2009) č. 3-4
53