Think-Tank manažerských koncepcí pro ZOO Brno od roku 2012
Transkript
Think-Tank manažerských koncepcí pro ZOO Brno od roku 2012 (cc) Anonymous, jaro 2011 Obsah 1 Analýza současného stavu příspěvkové organizace.........................................................................3 1.1 Rozloha v ha (celková rozloha / rozloha expoziční části).......................................................6 1.2 Počet zvířat (druhy / jedinci), 2009..........................................................................................6 1.3 Počet Evropských chovných programů EEP (druhy / jedinci), 2009.......................................7 1.4 Počet Evropských plemenných knih ESB (druhy/jedinci), 2009.............................................7 1.5 Zastoupení zvířat v programech EEP na celkovém počtu chovaných zvířat (%, 2009)...........8 1.6 Průměrná roční návštěvnost, 2001 - 2005, 2006 - 2010...........................................................9 1.7 Souhrnné neinvestiční dotace z veřejných rozpočtů, 2006 – 2010.........................................10 1.8 Dotace v poměru na jednoho návštěvníka (2006 – 2010)......................................................10 1.9 Investiční výdaje na ha expoziční plochy (souhrn za roky 2006-2010).................................11 2 Cíle v následujícím období.............................................................................................................12 2.1 Hlavní činnosti........................................................................................................................12 2.1.1 Chovatelské a zoologické aktivity..................................................................................12 2.1.2 Vzdělávací aktivity..........................................................................................................13 2.1.2.1 Stanice mladých přírodovědců (SMP) ...................................................................14 2.1.2.2 Publikační činnost a vydávání tiskovin ..................................................................14 2.1.3 Rekreační a volnočasové aktivity....................................................................................15 2.2 Hospodářské činnosti..............................................................................................................17 2.2.1 Služby pro návštěvníky zoo............................................................................................17 2.2.2 Jiné komerční aktivity.....................................................................................................19 2.3 Rozvoj svěřeného území a investiční činnosti........................................................................20 2.3.1 Východiska .....................................................................................................................20 2.3.2 Jak tedy dál? ...................................................................................................................21 2.3.3 Čerpání dotací z fondů Evropské unie............................................................................22 2.4 Marketing a public relations...................................................................................................23 2.5 Hospodaření organizace. Právní forma organizace. Systém řízení.........................................26 3 Vize budoucího stavu zoologické zahrady.....................................................................................30 2 1 Analýza současného stavu příspěvkové organizace Zoologická zahrada města Brna byla založena v roce 1953. Její odloučené pracoviště, Stálá akvarijní výstava („SAV“ nebo jen „Akvárium“) v centru města pak v roce 1969. Zoologická zahrada je příspěvkovou organizací statutárního města Brna, kde spadá pod řízení Odboru životního prostředí Magistrátu města Brna. Zoo je na národní úrovni členem UCSZ (Unie českých a slovenských zoo), na mezinárodní úrovni WAZA, EAZA, i na východ orientované EARAZA. Nejvyšší návštěvnosti dosahovala zoo v letech 1974 až 1984, vždy přes tři sta tisíc návštěvníků samotné zoo, obvykle přes čtyři sta tisíc včetně Akvária. V roce 1981 to bylo 461 058 návštěvníků. Samotné Akvárium dosáhlo statisícových návštěvností v letech 1986 až 1988, v roce 1987 nevelkou expozici v centru města navštívilo cca 115 000 lidí. Brněnská zoo po roce 1989 nejprve upadala, později stagnovala a stagnuje. Dna propadu návštěvnosti dosáhla samotná zoo v roce 1994 (141 819 návštěvníků), tedy tři roky před jmenováním současného ředitele. Obratu dosáhl pan architekt Petr Fritsch, dočasně pověřený řízením zoo, návštěvnost pak postupně (do roku 1998) rostla na přibližně dvě stě tisíc návštěvníků ročně, a na této hodnotě od roku 1999 stagnuje vyjma úspěšného roku 2008, s mláďaty ledního medvěda. Akvárium se na návštěvnické dno dostalo v letech 2002-2003, tedy v šestém a sedmém roce působení současného ředitele zoo, v obou letech poklesla pod deset tisíc návštěvníků. Snahou o nápravu měla být Strategie rozvoje ZOO města Brna zpracovaná v roce 2002 Regionální rozvojovou agenturou jižní Moravy. Ta stanovila na léta 2002 – 2012 následující měřitelné výstupy: 1. ZOO Brno bude v pořadí návštěvnosti na druhém až třetím místě v rámci zoologických zahrad v ČR, přičemž roční návštěvnost dosáhne minimálně 500 000 osob 2. V ZOO Brno budou zajištěny odpovídající kapacity služeb pro návštěvníky (počet občerstvovacích míst) 3. V ZOO Brno bude v 9 pavilonech a 124 expozicích chováno minimálně 443 druhů zvířat v celkovém počtu minimálně 2338 jedinců (v souladu s Chovatelskou koncepcí ZOO města Brna) 4. ZOO města Brna bude ekonomicky soběstačná minimálně z padesáti procent 5. ZOO města Brna bude mít jednoho až dva odborné pracovníky odpovědné za realizaci mezinárodních záchranných programů (koordinátoři TAG – Skupiny pro záchranu ohrožených taxonů živočichů, EEP – Evropského záchovného programu nebo CBSG – Skupiny pro záchranu ohrožených živočišných druhů chovaných v zajetí), bude vést jednu až dvě plemenné knihy (jednu pro zahraniční a jednu pro domácí živočišný druh) nebo bude plnohodnotným členem řešitelského týmu mezinárodních záchranných projektů ohrožených živočichů 6. Jeden až dva odborní pracovníci ZOO města Brna budou členy managementu mezinárodních asociací zoologických zahrad a akvárií 7. ZOO města Brna se bude účastnit dvojnásobného počtu záchranných projektů EEP, CBSE, IUCN nebo CITES oproti roku 2003 (počet projektů v roce 2003: 22) 8. Vzdělávací programy ZOO Brno pro veřejnost budou strukturované podle cílových skupin (mateřské školy, základní školy, střední školy, vysoké školy, střední věková skupina, senioři – univerzita třetího věku) a pro každou skupinu bude připraveno nejméně pět programů Z osmi cílů snad můžeme v roce 2011 pokládat za částečně splněný jeden, ten nejméně náročný, osmý. Rozumí se tím, že existuje několik takzvaných výukových programů, ve skutečnosti ppt prezentací, a několik „pracovních listů“ s jednoduchými otázkami pro různé věkové skupiny dětí. K prvním sedmi cílům postupně: Ad 1. Návštěvnost instituce v roce 2010 poklesla na 238 036 návštěvníků, v roce 2009 dosáhla 250 184 návštěvníků. Asi desetinu z toho tvoří návštěvníci Stálé akvarijní výstavy, nikoliv návštěvníci samotné zoo. Obecně návštěvnost zoo stagnuje právě mezi dvěma sty tisíci a čtvrt milionem návštěvníků, tedy na úrovni regionálních zooparků v Chomutově či Jihlavě. Všechny významné zoologické zahrady (Praha, Dvůr Králové, Plzeň, Zlín, Liberec, Ostrava či Olomouc) brněnskou zoo výrazně předčí. Od splnění cíle, půlmilionové roční návštěvnosti a druhého až třetího místa mezi českými zoo jsme se od roku 2002 vzdálili, nikoliv přiblížili. Ad 2. Do stravovacích kapacit bylo investováno na dvacet milionů /!/ korun (restaurace u Tygra, stánek v otočce vláčku), avšak bez výsledku. Restaurace je silně ekonomicky ztrátová a návštěvníky zoo krajně neoblíbená. V horní části zoo se v návštěvnických špičkách kapacity služeb občerstvení naopak nedostává. Neodpustíme si zde poznámku: Patří tento bod svým významem skutečně na druhé místo mezi vytčenými cíli? Ad 3. Investiční výdaje zoo byly v uplynulém období historicky rekordní, v přepočtu na hektar expoziční plochy jedny z nejvyšších mezi ostatními zahradami. Přesto prakticky nebyly vybudovány žádné návštěvníkům přístupné pavilony, jen venkovní expozice (bobři, vlci, dětská zoo /domácí zvířata/, medvěd hnědý, rys kanadský, rosomák, sovice sněžná, jeřáb, pekari …) Zoo tedy nadále disponuje dvěma pavilony opic z nichž jeden je přístupný návštěvníkům, pavilonem exotických ptáků, teráriem, návštěvníkům přístupná je i bývalá stáj kopytníků (nyní dětská zoo). Do vnitřních ubikací tygrů je možný průhled z návštěvnické cesty, stáje kopytníků včetně žiraf jsou nadále nepřístupné. Zrušeny byly expozice lvů, jaguárů, pum, gepardů, malých šelem, dikobrazů, hrabavých, vrubozobých a brodivých ptáků, prakticky všech antilop atd. K cíli devíti pavilonů a 124 expozic jsme se vůbec nepřiblížili. Co se týká počtu druhů a jedinců zvířat, ty se ve výročních zprávách zvýšily především díky průhlednému triku: Nyní jsou jedinci i druhy chované na Stálé akvarijní výstavě na Radnické ulici v centru města sčítáni se zvířaty chovanými v zoo, dříve byly uváděni v téže publikaci zvlášť. Mají-li být nové a staré údaje porovnatelné, je třeba si v duchu odečíst asi tisíc akvarijních rybiček stovky druhů od nyní udávaných hodnot 1700 chovaných zvířat tří set druhů. K vytčeným cílovým číslům 2338 jedinců 443 druhů jsme se tedy vůbec nepřiblížili, uvážíme-li, že čísla ve Strategii jsou převzata z Expoziční koncepce (Král, B. 2000), a ta se Stálé akvarijní výstavě nevěnuje a její chovance nezahrnuje. Ad 4. Dosud nejvyšší soběstačnosti (42%) dosáhla zoo v roce 2008 díky náhodnému chovatelskému úspěchu, odchovu dvou mláďat medvěda ledního, tento úspěch byl komerčně důsledně využit. Ihned následujícího roku číslo kleslo zpět na tradičnějších 36%, přibližně třetinové soběstačnosti dosahuje naše zoo dlouhodobě. K padesátiprocentní soběstačnosti nyní nesměřujeme. Je ovšem třeba říci, že ředitel Martin Hovorka v ústních diskusích podmiňuje vysokou návštěvnost i soběstačnost zoo investičními dotacemi v každoroční výši padesáti milionů korun po deset let, tedy půl miliardou v investičních dotacích, a to s sebou přináší i podstatné navýšení provozních nákladů budoucích staveb. Je tedy možné, že dosažení padesátiprocentní soběstačnosti zoo takovýmto způsobem by bylo pro zřizovatele Pyrrhovým vítězstvím. Pokrytí padesáti procent nákladů provozu zoo by město poté stálo v absolutní částce mnohem více, než dnešní provozní dotace kryjící dvě třetiny neinvestičních výdajů zoo, nehledě na vynaložené investiční náklady a jejich odpisy. Ad 5. Vývoj v zoo směřuje směrem právě opačným; nejen, že naše zoo nemá koordinátory chovu či vedoucí plemenných knih, naše zoo opakovaně ztratila díky nesmyslné fluktuaci zaměstnanců chovatelského úseku i pouhé zastoupení v komisích a odborných skupinách (TAGs) v mezinárodních institucích (EAZA). Ad 6. Vzhledem k výše uvedenému, tento cíl je nám vzdálen mnoho světelných let. 4 Ad 7. Účast zoo Brno v EEP nejen že neroste, nýbrž z 22 programů v roce 2002 poklesl na 20 programů v roce 2009. Navíc počet jedinců jednotlivých taxonů a aktivita (odchovy mláďat) těchto druhů jsou směšně nízké, naprosto nesouměřitelné s významnějšími zoologickými zahradami v zemi. Protože osmý bod již byl zmíněn, nezbývá než konstatovat, že zoologická zahrada města Brna patrně do roku 2012 nejen, že nemůže splnit měřitelné výstupy vytčené ve Strategie rozvoje z roku 2002, ale v řadě bodů dojde ještě k regresi, výsledky budou horší než stav před deseti lety a před utracením stovek milionů korun z veřejných rozpočtů. Management ZOO přesto každoročně vyhodnocuje plnění „akčního plánu“, podle něhož naprosto úspěšně naplňuje cíle Strategie a plní se jednotlivá opatření. Papír snese všechno. Strategie, kterou za Regionální rozvojovou agenturu jižní Moravy připravoval zejména pan mgr. Libor Opluštil, zmapovala analýzou SWOT vnitřní situaci, silné a slabé stránky zoo, podobně jako vnější pozici, příležitosti a ohrožení. Strategie mohla, a měla, být podkladem pro rozhodování managementu zoo, mohla, a měla, přispět k lepšímu využití příležitostí, k odstranění rizik, k zúročení silných a k potlačení slabých stránek organizace. Výsledek je ovšem po deseti letech tristní, jak bylo zdokumentováno porovnáním stanovených měřitelných výstupů se skutečností. V prostředí právní formy příspěvkové organizace, která nemá správní radu, nýbrž statutárním orgánem je sám ředitel organizace, leží zodpovědnost výlučně na něm. Není totiž v pravomoci rozhodování nikterak limitován vyjma obecně platných právních norem a nezbytnosti schválení rozpočtu organizace zřizovatelem. Je tedy zřejmé, že Zoologická zahrada města Brna opět narazila především na limity schopností, erudice, kompetentnosti a psychosociálních charakteristik osobnosti svého ředitele. Takové tvrzení je ovšem nutno podložit porovnáním s výsledky práce a měřitelnými kritérii s ostatními zoologickými zahradami v zemi, a z nich nejlepší vypovídací schopnost bude mít srovnání s institucemi působícími v obdobných podmínkách, tedy při větších městech, shodné právní formy, se souměřitelnou ekonomickou podporou zřizovatele, souměřitelnou rozlohou expoziční plochy, a podobným zaměřením. Z členů Unie českých a slovenských zoo (UCSZ) pro porovnání se zoo Brno volíme zoologické zahrady v Liberci, Olomouci, Ostravě, Plzni, Ústí nad Labem a Zlíně (uvedeno v abecedním pořádku), tedy tři české a tři moravské zoologické zahrady, které vyhovují zvoleným kritériím. Vylučujeme z porovnání zoologické zahrady a zooparky zřizované podstatně menšími, ekonomicky slabšími municipalitami (Děčín, Hluboká nad Vltavou, Hodonín, Chomutov, Jihlava a Vyškov), malé nově vzniklé zoo s odlišnou právní formou (Chleby a Protivín), i naopak nesouměřitelně silnější zoo Praha a konečně Východočeskou zoo Dvůr Králové, která je zřizována krajem v právní formě akciové společnosti. Přesto i porovnání s malými zoologickými zahradami vycházejí pozoruhodně, mnohé z malých zoo vykazují lepší výsledky než zoo Brno. Zájemce odkazujeme na Výroční zprávy UCSZ, www.zoo.cz. Pro porovnání volíme táž kritéria, která použila v roce 2002 Regionální rozvojová agentura jižní Moravy, a sice za roky 2006 až 2010, jak jsou dostupné ve výročních zprávách UCSZ č. 9-13. 1.1 Rozloha v ha (celková rozloha / rozloha expoziční části) Rozloha zoo v ha / expoziční plocha v ha 120 100 80 60 40 20 0 Brno Liberec Olomouc Ostrava Plzeň Ústí n.L. Zlín-Lešná Brněnská zoo má v rámci našeho srovnání střední expoziční plochu (třetí největší) a vůbec největší potenciál v celkové, dnes expozicemi nevyužívané rozloze. 1.2 Počet zvířat (druhy / jedinci), 2009 Počet chovaných zvířat 2009 7000 6000 5000 4000 jedinců druhů 3000 2000 1000 0 Brno Liberec Olomouc Ostrava Plzeň Ústí n.L. Zlín-Lešná Brněnská zoo s ohledem na svoji velikost chová střední počet jedinců a malý počet druhů. Přibližně třetinu jedinců i druhů chovala brněnská zoo na Stálé akvarijní výstavě na Radnické ulici v centru města, té však v roce 2011 hrozí zrušení. 6 1.3 Počet Evropských chovných programů EEP (druhy / jedinci), 2009 Jedinci a druhy v programech EEP 2009 200 180 160 140 jedinců druhů 120 100 80 60 40 20 0 Brno Liberec Olomouc Ostrava Plzeň Ústí n.L. Zlín-Lešná Zoo Brno se nevěnuje odpovídajícím způsobem chovu ohrožených druhů, pro něž jsou vedeny Evropské chovné programy - European Endangered species Programme (EEP) nebo the European StudBook (ESB): 1.4 Počet Evropských plemenných knih ESB (druhy/jedinci), 2009 Jedinci a druhy v plemenných knihách ESB 2009 250 200 jedinců 150 druhů 100 50 0 Brno Liberec Olomouc Ostrava Plzeň Ústí n.L. Zlín-Lešná 1.5 Zastoupení zvířat v programech EEP na celkovém počtu chovaných zvířat (%, 2009) Podíl jedinců v EEP na celkovém počtu chovaných zvířat 14,00% 12,00% 10,00% 8,00% 6,00% 4,00% 2,00% 0,00% Brno Liberec Olomouc Ostrava 8 Plzeň Ústí n.L. Zlín-Lešná 1.6 Průměrná roční návštěvnost, 2001 - 2005, 2006 - 2010 Průměrná roční návštěvnost v letech 2001 - 2005 400000 350000 300000 250000 200000 150000 100000 50000 0 Brno Liberec Olomouc Ostrava Plzeň Ústí n.L. Zlín-Lešná Vyjma zoo v Ústí nad Labem vykazuje zoo Brno dlouhodobě nejhorší výsledky v návštěvnosti. Průměrná roční návštěvnost v letech 2006 - 2010 500000 450000 400000 350000 300000 250000 200000 150000 100000 50000 0 Brno Liberec Olomouc Ostrava Plzeň Ústí n.L. Zlín-Lešná Nejde jen o stav, ale i o trend. I zmíněná ústecká zoo zvyšuje svou návštěvnost rychleji než Brno. I zooparky v méně bohatých městech (Chomutov, Jihlava) nyní brněnskou zoo v návštěvnosti dorovnaly. Povšimněte si strmého nárůstu u zoo Zlín – Lešná a Plzeň. 1.7 Souhrnné neinvestiční dotace z veřejných rozpočtů, 2006 – 2010 Souhrnné neinvestiční dotace z veřejných rozpočtů za roky 2006 až 2010 v tisících Kč 350000 300000 tisíc korun 250000 200000 150000 100000 50000 0 Brno Liberec Olomouc Ostrava Plzeň Ústí n.L. Zlín-Lešná O nedostatek peněz přitom nejde, vyjma plzeňské zoo jsme na tom nejlépe. Ani v případě Zoologické a botanické zahrady města Plzně nejde o s Brnem neporovnatelná čísla. 1.8 Dotace v poměru na jednoho návštěvníka (2006 – 2010) Souhrnné neinvestiční veřejné dotace na jednoho návštěvníka, 2006-2010 200 Kč 180 Kč 160 Kč 140 Kč 120 Kč 100 Kč 80 Kč 60 Kč 40 Kč 20 Kč 0 Kč Brno Liberec Olomouc Ostrava 10 Plzeň Ústí n.L. Zlín-Lešná 1.9 Investiční výdaje na ha expoziční plochy (souhrn za roky 20062010) Investiční výdaje na hektar expoziční plochy (Nezahrnuje investici "Beringie" v zoo Brno 2010) 20 000 000 Kč 18 000 000 Kč 16 000 000 Kč 14 000 000 Kč 12 000 000 Kč 10 000 000 Kč 8 000 000 Kč 6 000 000 Kč 4 000 000 Kč 2 000 000 Kč 0 Kč Brno Liberec Olomouc Ostrava Plzeň Ústí n.L. Zlín-Lešná Použitý datový zdroj (Výroční zpráva UCSZ za rok 2010) nezahrnul téměř osmdesátimilionovou investici „Beringie“ v brněnské zoo v roce 2010. Tím je graf značně ovlivněn. V absolutních číslech zoo Brno v posledních letech měla na investice k dispozici v průměru přibližně dvacet milionů korun ročně. Z porovnávaných zoo je tak spolu se Zlínem na střední, třetí až čtvrté pozici (za Plzní a Ostravou). Vedle Koncepce RNDr. Krále a Strategie Mgr. Opluštila si zoo zaplatila ještě jeden dokument k svému vysněnému rozvoji. Jde o Generel výstavby zoo z dílny pražského ateliéru ing. arch. Dandy a společníků, AND s.r.o., z roku 2007. I tento poměrně zdařilý a v mnoha směrech promyšlený koncepční dokument, master plan, není brán vážně, management zoo nedokáže využít potenciál tvůrčích myšlenek v celistvém dokumentu, nýbrž pro potřeby své argumentace z něj vytrhuje části (zejména jednotlivé nejnákladnější stavby), aby to podstatné na něm, tj. návaznosti, souvztažnosti a logickou časovou posloupnost výstavby, nerespektoval. 2 Cíle v následujícím období Město Brno, jako druhé největší město České republiky, jako univerzitní město s mnoha fakultami přírodovědného zaměření, jako historické kulturní centrum širšího regionu, a jako město evropského významu nemůže mít nižší ambice, než pozvednout svoji zoologickou zahradu na úroveň, za niž se žádný z brněnských patriotů nebude muset stydět. Takového cíle nelze dosáhnout, nebude-li v čele instituce na místě ředitele / ředitelky stát kompetentní, odborně erudovaná vynikající osobnost bez psychosociálních hendikepů, schopná motivovat a vést středně velký tým spolupracovníků. Není možné, že by se mezi čtyřmi sty tisíci obyvateli taková osobnost nenašla. 2.1 Hlavní činnosti Hlavní činnosti organizace definuje zřizovací listina Zoologické zahrady města Brna. Přijaté provozní dotace zřizovatele, jakož i dary, granty a dotace přijaté od ostatních subjektů, musí být směřovány právě do hlavních činností organizace. 2.1.1 Chovatelské a zoologické aktivity Chov zvířat a jejich prezentace návštěvníkům zoo je do té míry převažující náplní práce zoo, že se na tomto místě odkazujeme na samostatný dokument, Koncepci řízení chovatelského úseku Zoo Brno, jak byla anonymním autorem jako volně šiřitelné dílo publikována na intranetu zoo dne 17. listopadu 2009. Tento dokument je ke stažení zde . Dále je k dispozici (současným managementem neakceptovaný) návrh na rozvoj Stálé akvarijní výstavy, který předložili řediteli zoo samotní zaměstnanci výstavy již v prosinci 2008. Tento dokument je ke stažení zde . Nad rámec těchto dokumentů je na místě pouze podotknout: Nejpodstatnější v dané fázi je konsolidovat personálně rozvrácený chovatelský úsek zoo a zásadně zvýšit odbornou úroveň chovu. Tomuto cíli v univerzitním městě Brně nemůže stát v cestě nic, než osobnost ředitele zoo. Z koncepčního hlediska není žádoucí jít ode zdi ke zdi a popřít expoziční koncepci RNDr. Krále z roku 2000. Je ovšem na místě odstranit některé její nedostatky, zejména naprostý nedostatek zájmu o chovatelské zázemí, zimoviště, karanténní prostory, o nezbytná zootechnická zařízení a vybavení. Je nutno mít neustále na zřeteli, že se nejedná o chovatelskou, nýbrž jen a pouze o expoziční koncepci, kdy chovatelské činnosti musí být nutně širší, než samotná výstavní, expoziční činnost. Expozice živých zvířat bez chovatelského zázemí jsou ještě hůře představitelné, než muzeum bez depozitářů. Stejně tak je nutno přehodnotit některé části koncepce, které nevyhovují buď nárokům zvířat, která mají být chována (umístění gepardů v sousedství lvů a psů hyenovitých, dokonce do stejné zateplené ubikace, expozice koňovitých, kde dospělí hřebci různých druhů téže čeledi by obývali sousedící výběhy bez náležité možnosti bezpečného oddělení, vystaveni nadměrnému stresu ze vzájemné agresivity na omezeném chovném prostoru, duplicita v zaměření expozic dětské kontaktní zoo a moravského statku, naprostý nezájem o chráněné a ohrožené druhy evropské resp. české fauny, nedostatečné zaměření na druhy s chovem koordinovaným EEP, neuvážené bezdůvodné ukončení chovu některých oblíbených a tradičně v Brně chovaných druhů /papoušci rodu Ara/ atd. Obecně, expoziční koncepce RNDr. Krále je poněkud nevyvážená: Na jedné straně příliš podrobná, přesná až na úroveň poddruhů a přesného počtu jedinců v hejnu či stádě, tím nedává prostor pro budoucí přiměřenou obměnu chovaných druhů podle požadavků ochrany biodiverzity ex situ, pro aktivní zapojení naší zoo do chovů v budoucnu aktuálně doporučovanými v regional collections plans, nedává prostor pro využití nepředvídaných příležitostí k získání 12 zajímavých zvířat do našeho chovu. Na druhé straně pak je koncepce neuvěřitelně ambiciózní nejen co do budoucích nákladů investičních, ale zejména nedostatečně bere v úvahu budoucí růst trvalých výdajů provozních vyplývajících zejména z cen energií a vody, ale i specializovaných krmiv, léčiv, doplňků, atd. Koncepce se jednoznačně upíná k nejnákladnějším stavbám a zoologicky nejnáročnějším chovancům, pomíjí nejen alternativy méně nákladných a přesto expozičně atraktivních chovatelských zařízení, a neřeší ani atraktivitu chovaných taxonů pro různé skupiny návštěvníků. Koncepce si konečně nestanoví chovatelské priority, neprofiluje brněnskou zoo tak, aby zoo získala nezaměnitelnou „tvář“, aby měla svá „erbovní“ chovaná zvířata či „vlajkovou loď“ chráněných druhů, jejichž prostřednictvím by se obyvatelé města mohli ztotožnit s příspěvkem své municipality k ochraně přírodního dědictví a biologické rozmanitosti světa. Taková koncepce je pak spíše maximalistická než realistická, a je jistým paradoxem, pokud se strategie rozvoje i generel výstavby odvíjí právě od ní. Budoucí rozvoj chovatelských činností tedy může vycházet ze zdařilých částí expoziční koncepce z roku 2000, nemůže však toto koncepcí být striktně vázán, a mnohé části koncepce musí být podrobeny zkoumání dosažitelnosti, proveditelnosti a přiměřenosti (i ekonomické) záměrů ve vnějších podmínkách brněnské zoo. A naopak, zoo musí být připravena využít neočekávané příležitosti mimo koncepci a převzít svůj díl odpovědnosti za záchranu i v budoucnu ohrožovaných druhů. Expozice a chov zoo potřebují sice vizi a koncepční přístup, ten však musí být zaručen především osobnostmi ve vedení zoo. Ředitel si zajisté může nechat napsat koncepci, strategii či generel zaměstnancem nebo externí institucí, to však nenahradí jeho schopnosti skutečně koncepčně pracovat. Podobně poradenskou firmou zpracovaný organizační řád a stovky vnitřních předpisů nejsou zárukou dobrého systému řízení a dobrých manažerských rozhodnutí, početný tým právníků není zárukou právně bezchybných rozhodnutí. Cestou ke zdárnému vývoji zoo musí být na prvním místě podstatné zlepšení odborné úrovně chovatelské činnosti, jak si předsevzaly oba výše odkazované dokumenty. 2.1.2 Vzdělávací aktivity Zoologická zahrada města Brna je členem IZE (International Association of Zoo Educators), což slouží jako dobrý důvod ke kongresové turistice vyvolených řídících zaměstnanců, dosud se však členství příliš neprojevilo v kvalitě „zoo edukační“ práce. V současné době je vzdělávací funkce zoologické zahrady svěřena v organizační struktuře zoo Propagačně vzdělávacímu úseku /PVÚ/, ten se dále člení na čtyři útvary obsazených jedním řídícím pracovníkem – vedoucím útvaru a dvěma až čtyřmi zaměstnanci. Vzdělávací práci je tedy v zoologické zahradě města Brna věnován velký prostor v organizaci s dosti vysokým (14 až 16) počtem placených zaměstnanců, jejich práce ovšem spíše splývá s aktivitami marketingu a PR (tomu bude věnována samostatná část tohoto dokumentu), zatím co od života samotné zoo, od chovu a expoziční prezentace zvířat je striktně oddělena. K vzdělávací práci tak není využito všech možností, které specifický prostor zoo nabízí. „Pedagogové volného času“ PVÚ se neúčastní komentovaných krmení zvířat, nepodílí se na úpravě expozic, nezajímají se o individuální vlastnosti, schopnosti ani osudy chovaných zvířat. Nemohou tedy návštěvníkům zoo ani školním třídám poskytnout při prohlídce zoo o nic více, než trochu poučenější vedoucí zájezdu, často méně, než kvalitní učitel přírodopisu pro první stupeň základní školy. Zajisté, propagačně vzdělávací úsek vytváří obsah popisků u klecí, voliér a výběhů i naučných tabulí, podílí se na tvorbě a aktualizaci internetových stránek instituce, organizuje příměstské tábory přímo v zoo a tak dále. Přesto úkolem pro budoucí vedení zoologické zahrady musí být především obtížný pokus přesvědčit zaměstnance PVÚ, že návštěvníci zoo za nimi do kanceláří ve správní budově nepřijdou. Zoo je tam venku za okny, nikoliv mezi zdmi správní budovy, tam venku jsou dospělí i dětští návštěvníci zoo, jejich klienti. Je nezbytné zlepšit koordinaci a zvýšit spolupráci mezi edukátory a chovateli, to ovšem není kritikou zmíněných zaměstnanců, nýbrž úrovně nadřízené oběma, tedy vrcholového managementu. Současné vedení zoo tento úkol zvládnout nemůže, neboť se faktem, že podstatná část instituce se nachází mimo čtyři stěny kanceláře, se od roku 1997 neseznámil ani sám ředitel. V příštím období je nezbytné vzdělávací prvky v expozicích zoo i vzdělávací programy učinit interaktivními, cíleně usměrňovat aktivitu návštěvníků, žádat a vyhodnocovat zpětnou vazbu. Co se týká investic, propagačně vzdělávací úsek má pro svoji činnost podmínky vynikající. Kinosál ve správní budově zoo byl roku 2003 značnými náklady přeměněn na přednáškový sál s třemi promítacími plátny, dataprojektory, vizualizérem atd. Prezentační podmínky v „indiánském srubu“ a „sibiřských srubech“ jsou nedostatečně využívány, výukové místnosti v rekonstruované budově stájí „dětské zoo“ rovněž nejsou využity s patřičnou intenzitou. Další a další místnosti a budovy pro „vzdělávání“, plánované do všech připravovaných investičních projektů podivně kontrastují s naprostým nezájmem o chovatelské zázemí v budovaných expozicích. 2.1.2.1 Stanice mladých přírodovědců (SMP) působí v brněnské zoo od roku 1978. Její historie již zůstane spojena se jménem pana Emila Štisse (1943-2004), který přírodovědnému vzdělávání dětí v zoo Brno zasvětil celý svůj život. Od jeho smrti však funguje spíše „setrvačností“ a postrádá podporu a rozvojové impulsy. Nicméně navzdory celkové personální politice managementu zoo, SMP není v kritickém stavu, neboť se ve své činnosti opírá o neplacené dobrovolníky – vedoucí jednotlivých zájmových kroužků nejsou bohudíky zaměstnanci zoo. SMP byla bohužel současným managementem zoo „vystěhována“ z kluboven v nové správní budově do provizorních, nedostatečně adaptovaných prostor v bývalé veterinární nemocnici. Děti tak ztratily bezprostřední přístup ke knihovně zoo, ocitly se v periferní části areálu. Právě tak děti ze „staničky“ přišly o možnost výjezdů na rekreační zařízení zoo v obci Jihlávka, (zoo nejprve přestala zařízení řádně udržovat, následně se práva jeho užívání vzdala), tyto výjezdy na vysočinu byly pro děti tradičním vyvrcholením roční činnosti v kroužcích. Protože právě soustavná, dlouhodobá práce dětských kroužků vždy po celý školní rok má větší potenciál pro účinné environmentální vzdělávání než dvouhodinové „výukové programy“ pro školní třídy nebo nárazové jednodenní akce pro veřejnost, zasloužila by si SMP nepoměrně větší podporu příštího vedení zoo. Kroužky SMP by měly mít k dispozici „biologickou laboratoř“ nejen s chovem několika druhů zvířat, jako je tomu dosud, ale i s mikroskopy a laboratorním vybavením pro jednodušší biologické experimenty a pozorování. Oblast environmentálního vzdělávání je oblastí, kde se nelze spoléhat jen na vlastní personální zajištění. V této oblasti je na místě intenzivní spolupráce s jinými, zejména nevládními (NGO) organizacemi. 2.1.2.2 Publikační činnost a vydávání tiskovin je součástí práce zoologické zahrady od jejího vzniku. Od předmětů spíše propagačních (pohlednice, leporela fotografií zvířat), přes průvodce po výroční zprávy. K moderní zoologické zahradě patří i vědecká práce jejích odborníků včetně publikačních výstupů a popularizační práce. Publikační činností rozumíme i výstupy v digitální formě na nosičích i síti. Zoo Brno vydává od roku 1999 časopis nazvaný Zoo Report. Jeho koncepce za tuto dobu nebyla obměněna. Jedná se o náklad dvou tisíc výtisků, 1500 ks v češtině, 500 v angličtině, čtyři čísla v každém ročníku. Časopis je celobarevný, tištěný na laminovaném papíře o vysoké gramáži, působí velmi nákladným dojmem. Obsah je převážně sebeprezentační. Uvnitř časopisu je všita „odborná příloha“ pod názvem Zoo Report Profi s články odborněji zaměřenými, tato příloha je dvoubarevně tištěná na levnějším, matném papíře o nižší gramáži. Obsah časopisu připravují zaměstnanci zoo, odborným lektorem je Dr. Král, překlad do angličtiny a grafické a nakladatelské práce jsou zajišťovány externě. Náklad je k tíži zoo rozesílán bez vyžádání z části sponzorům zoo, ostatním zoologickým zahradám i nás i v zahraničí, z části úřadům, institucím či politikům regionální i celostátní úrovně, několik výtisků pak knihovnám. Časopis není dosažitelný běžným návštěvníkům zoo, obsah je však dostupný ve formátu pdf na internetových stránkách zoo. Náklady činí do půl milionu korun ročně. Koncepci časopisu je nutno obměnit. Vysoce odborné texty patří buď do k tomu určené části 14 výroční zprávy (viz níže), nebo do patřičných odborných časopisů (Gazela vydávaná pražskou zoo, Der Zoologische Garten /EAZA/, Int. Zoo Yearbook /WAZA/, nebo v češtině Živa atd …) Naopak popularizační texty, fotografie, články ze života zoo, pozvání na pořádané akce nebo naopak reportáže z nich, prezentaci chovatelských úspěchů, odchovů mláďat, či zprávy o rozvoji zoo a nově otevíraných expozicích je nutno šířit v méně exkluzivní, avšak podstatně dostupnější formě. Takový nově koncipovaný zpravodaj ze zoo je třeba dostat zejména do škol, center volného času, turistických informačních kanceláří, partnerských kulturních institucí (muzea, hvězdárna, botanická zahrada), přírodovědných a chovatelských spolků atd. Tak může časopis lépe splňovat svoji úlohu, úlohu informačního periodika. Časopis musí rovněž (na rozdíl od současného stavu) vyvolávat ve čtenářích zpětnou vazbu (ankety, čtenářské soutěže) a tím budovat vztah čtenáře, potenciálního návštěvníka či podporovatele zoo, k naší veřejné instituci. Výroční zpráva je naopak určena užšímu okruhu vážných zájemců o obor. Zde jsou na místě odborné články a přesné informace, v přehledném řazení. Výroční zpráva zoo je archiválií, s níž bude pracováno i po delším čase, tomu musí odpovídat její nanejvýš korektní a seriózní zpracování. Vydání výroční zprávy je povinností vyplývající ze Zákona o zoologických zahradách, tento zákon rovněž stanoví některé povinně uveřejňované informace. Zoologická zahrada města Brna v posledních letech vydávala své výroční zprávy pouze v digitální formě (CD-ROM), což není v rozporu se zákonem, avšak není to řešení šťastné. Čtení a orientace v desítkách stran textu a tabulek (zejména pokud je text na zalomených stránkách ve formátu pdf uspořádán do sloupců) je málo pohodlné, diskomfort při práci s výroční zprávou zoo může kolegy v partnerských institucích odradit, a naše zoo tak může přijít o některé příležitosti ke spolupráci například při získávání zvířat, uplatnění našich odchovů a výměně zvířat. 2.1.3 Rekreační a volnočasové aktivity Aby zoologická zahrada plnila své poslání a aby mohla být svými návštěvníky i obyvateli města vnímána pozitivně, musí být prostředí zoo přívětivé, přátelské pro návštěvníky, návštěva zoo musí být vnímána jako odpočinková a zážitková aktivita, zoologické vzdělávání musí být nabídnuto nenásilně, zábavnou formou. Do rámce hlavní činnosti neřadíme komerční, doplňkové aktivity a komerčně poskytované služby návštěvníkům, o nichž bude pojednáno v jiné části textu. Zoo však i bez těchto vedlejších činností musí naprosto nezbytně vytvářet příjemný prostor pro trávení volného času návštěvníků všech kategorií (rodiny s dětmi, mladí lidé, aktivní návštěvníci s hlubším přírodovědným zájmem, lidé středního věku, senioři...) V této problematice je obvykle ihned zmiňována poloha brněnské zoo na Mniší hoře. Většina expoziční části zoo leží ve svahu zmíněného kopce, takže návštěvník je vždy nucen překonat jisté převýšení. Ovšem z každé „nevýhody“ lze také udělat „výhodu“. Klíčem k tomu je především využití vrstevnicových cest kolem kopce. Spádnice, takzvaná „páteřní komunikace“ rekonstruovaná za značných nákladů v roce 2008, musí ztratit svůj význam jediné cesty na kopec, které se nelze vyhnout. (Právě tato část prohlídky zoo je nejvíce kritizovaná zadýchanými návštěvníky, kteří cestu obvykle vyjdou „na jeden zátah“, neboť v jejím okolí nenacházejí žádné atraktivní expozice, žádná zvířata, u nichž by se déle zastavili.) Na místo planého dumání nad tím, co všechno bychom mohli, kdyby zoo ležela na rovince kolem potoka s rybníkem, je třeba přijmout Mniší horu za svou, přestat s ní bagry, buldozery a železobetonem bojovat, ale využít příležitosti, které sama hora nabízí. Dostatek volného prostoru nesevřeného údolím ani zástavbou, zajímavých výhledů z hory a průhledů do svahu, zkrátka využít sklonu terénu k prezentaci zvířat v přirozených svahových výbězích, v nichž se chovaná zvířata dostávají do výše očí návštěvníka či do ještě atraktivnějších perspektiv. Aby doba strávená v zoo byla pro návštěvníka skutečným odpočinkem, není hned nezbytné vozit ho v sedě vláčkem či lanovkou (to je jistě atraktivní, ovšem vedlejší, sekundární činnost, která by měla mít komerční charakter a ekonomický výsledek provozu nevyžadující dotace z veřejných zdrojů – viz příslušná stať). Je jen potřeba prohlídkový okruh vést do kopce postupně, serpentinami využívajícími existující vrstevnicové cesty, a v místech, kde serpentiny překonávají převýšení, umístit odpočinková místa (lavičky, stolky a další inventář) s výhledem do atraktivních expozic. Návštěvníka nelze vodit „odnikud nikam a zpět“. Lidé chodí do zoo za zvířaty. Otočky serpentin nesmí být bez zoologických expozic, jako je tomu dnes například mezi pavilony opic a starou ubikací po jaguárech, za medvědy /prázdno až k paovcím/ nebo pod dětskou zoo, kde návštěvnická cesta směrem k výběhu jelenům sibiřských vede lesem bez expozic stovky metrů. To jsou zbytečné chyby současného vedení zoo, nevyužité příležitosti, o nichž bude ještě pojednáno v kapitolce o investiční činnosti a rozvoji území. Nedoceněnou předností naší zoo je prostředí světlé teplomilné doubravy s příměsí habru a borovice lesní. Na části území byl ovšem necitlivě nadměrně prosvětlen (přibližně 1998-2003), což vyvolalo u dubů růst kmenových výmladků a následné odumírání vrcholů korun. Příjemný stín listnatých stromů, moderované mikroklima, v předjaří kvetoucí bylinné patro (všude tam, kde absurdním vyhrabáváním opadaného listí z listnatého lesa nebylo devastováno), řada druhů volně žijících ptáků, z některých míst výhled na hráz a hladinu brněnské přehrady, to vše je cennější než se na první pohled zdá. Parková úprava musí být v souladu a harmonii s tímto prostředím, nanejvýš musí vytvářet přechod mezi expozicí a okolím (výsadbou v expozicích respektující geografickou oblast výskytu chovaných zvířat). Je tedy třeba postupně ustupovat od neuváženě vysázených ploch konifer (asijské cypřiše, jalovce a túje) a naopak umožnit znovu růst keřového patra lesa, nyní zbytečně vymýceného, aby přirozeně opticky oddělilo jednotlivé expozice a bránilo nežádoucím průhledům na technické vybavení expozic. Botanické zajímavosti by měly být rovněž označeny a popsány pro návštěvníky zoo. K zoologické zahradě patří i dětská hřiště. Ne jedno dětské hřiště, odkládací pasivní dětský „koutek“. Děti (a rodiny s dětmi) jsou velmi podstatnou skupinou návštěvníků zoo. Od dětí očekáváme, že v zoo nebudou neukázněné, že nebudou obtěžovat ostatní návštěvníky, ani rušit zvířata. Jsou to ale děti! Je nezbytné nabídnout jim tedy několik atraktivních míst, kde se mohou bez nebezpečí odreagovat a nekrotit přitom svůj dětský temperament. Přitom zoologická zahrada nemusí ztrácet ze zřetele své poslání, i dětská hřiště mohou být tematicky zaměřená a být tak součástí vzdělávání. Nedaleko expozic zvířat, hrabajících si nory (psouni prérijní, surikaty …) může být labyrint „chodeb“ k prolézání s jedním i více „doupaty“. „Dětská nora“ může dokonce vést pod zemí bezkontaktně dovnitř expozice a nabídnout jedinečný průhled směrem z výběhu zvířat na návštěvníky a rodiče. V blízkosti expozic zvířat šplhajících po stromech (opice, urzon...) je na místě lanová dráha, u horských zvířat (kozorožci) zase bezpečná dětská horolezecká stěna a tak dále. Vždy s možností zjistit při tom nějakou zajímavost a současně získat vlastním zážitkem náhled, srovnání, měřítko vlastností a schopností zvířat díky porovnání s vlastním výkonem při hře. Tato zařízení pro děti vůbec nemusí být nákladná, vyžadují spíše invenci, a mohou proto být často doplňována a obměňována k radosti pravidelných návštěvníků. Zvířata jsou ovšem inspirací dětské hry, nikdy ne hračkou!!! Takzvaná dětská zoo (postavená v zoo Brno v roce 2001 a rekonstruovaná 2006) je tedy jednoznačně příkladem nesprávné praxe, kdy herní náčiní (prolézačky, žebříky ke skluzavkám) ústí kontaktně přímo do výběhů zvířat (morčata, králíci). Buď si tedy děti nemohou a nesmí bezstarostně „divoce“ hrát (a pak je možnost kontaktu s neagresivními domestikovanými zvířaty v pořádku, proč jsou tam ale prolézačky/?/), a nebo je dětské hřiště skutečně prostorem určeným ke hře dětí, pak jde ale o týrání zvířat uzavřených uvnitř hřiště. Jakýkoliv prostor, určený veřejnosti, nota bene s vybíráním vstupného, musí být vybaven sociálním zařízením. Od roku 1997 se podařilo zrekonstruovat jediné toalety – vedle tygřích skal. Nepříliš promyšleně, neboť vzápětí byla opodál postavena restaurace s vlastním sociálním zařízením. Dále jsou v přijatelném kulturním stavu toalety v nové správní budově zoo. Odstrašující je ovšem stav obou zařízení nahoře na kopci; jak u výběhu psů hřivnatých (dříve gepardů), tak u stánků při dětské zoo. Do budoucna je to neudržitelná situace. Ovšem výstavba samostatných „budek“ s jediným účelem je již snad minulostí, je třeba počítat se sociálním zařízením pro veřejnost v projektech budoucích pavilonů a expozic. V teto souvislosti je chvályhodné, že návštěvnické sociální zařízení bylo vybudováno alespoň při stavbě skupiny „sibiřských srubů“ v expozici Beringie (2010). 16 Podle existujících průzkumů i širší zpětné vazby nejsou koncerty a jiné „pódiové“ umělecké a doprovodné akce (klaunská vystoupení, divadla malých forem) pro většinu návštěvníků přínosem. Hlasitá hudba ani silně zesílené mluvené slovo z reproduktorů nejsou v souladu s očekáváním veřejnosti při návštěvě zoo. Více lidí obtěžují, než kolik pozitivně osloví, nehledě na pohodu zvířat v blízkosti (dnes nechvalně proslulé akce na „pódiu v velblouda“). Rovněž ryze komerční prezentace a dále politické a předvolební kampaně nejsou návštěvníky zoo vítány a neměly by být nadále zoologickou zahradou organizovány. Naopak vítány jsou odborné akce, pokud jsou tématicky blízké hlavní činnosti zoo. Měly by však být pořádány přednostně v uzavřených prostorech (přednáškový sál, vestibuly pavilonů). Pro návštěvníky zoo je velmi důležitá orientace, přehledné a aktuální značení cest. Ne všechny cesty v zoo mohou být bezbariérové, ke všem expozicím zvířat však musí existovat alespoň jeden označený bezbariérový přístup. Rozdělení komunikací v zoo do tří kategorií dle významu je velmi zdařile zpracováno v generelu. Celoročně schůdné, udržované a čisté cesty po areálu musí být samozřejmostí; posedlý boj s padajícím listím je ovšem projevem podivné obsese nynějšího ředitele. Opadané listí šustící pod nohama návštěvníků je součástí jedné z tváří zoo, tváří podzimní romantiky, podobně jako kratší den a teplé podzimní barvy lesa a celé krajiny. Svažitý terén vylučuje umožnit veřejnosti jízdu na kole v areálu zoo. Samozřejmostí ale musí být stojany na jízdní kola při vstupech, vhodným doplňkem je možnost zapůjčení zámku na kolo. Současná možnost vstupu se psem nechť je zachována. 2.2 Hospodářské činnosti Právní forma příspěvkové organizace umožňuje a předpokládá vlastní hospodářskou činnost organizace. Výnos hospodářské činnosti se použije k částečné úhradě nákladů hlavní činnosti. Naopak, hospodářská činnost nesmí být ztrátová, protože přijaté dotace mohou být použity výhradně ke krytí nákladů hlavní činnosti organizace. Největší část vlastních výnosů zoo budou vždy tvořit příjmy ze vstupného. Přesto je třeba využít všech racionálních (a eticky nekonfliktních) cest ke zvyšování vlastních příjmů organizace hospodářskou činností. Cíl nejméně padesátiprocentní soběstačnosti zoo, vytčený Strategií v roce 2002, není nereálný, mnohé české a moravské zoologické zahrady dosahují soběstačnosti ještě vyšší. Status zoologické zahrady (a její členství v národních i mezinárodních asociacích zoologických zahrad) neumožňuje obchodování se zvířaty; není tedy možné nakupovat či jinak zvenčí získávat zvířata za účelem jejich dalšího prodeje. Vlastní odchovy je možné zpeněžit, přednost však má chovatelská výměna zvířat mezi partnerskými institucemi. Z prodeje odchovaných zvířat je tedy možno získat nanejvýš jednotky procent vlastních příjmů, v závislost na druhovém složení odchovů. Přesnější analýza příjmů, a zejména výdajů organizace, je níže ve stati o hospodaření. 2.2.1 Služby pro návštěvníky zoo Gastronomie a rychlé občerstvení. V současné době zoo celoročně provozuje restauraci U Tygra (rok otevření 2002), a sezónně několik stánků s občerstvením, z nichž nejnovější byl extrémně vysokými náklady (3 miliony korun za sezónní, nevytápěný, do prostoru otevřený přístřešek) přímo před vchodem restaurace postaven v roce 2007 a otevřen 2008. Provoz restaurace řídí přímo ředitelský úsek zoo, stánky pak úsek obchodní, vedený zástupkyní ředitele zoo. Restaurace je od svého otevření ztrátová, relativně nejnižší byla její ztráta v roce 2009, kdy byla 9 měsíců pronajata soukromému provozovateli. Ovšem za zbývající tři měsíce provozu v režii zoo vyprodukovala restaurace ztrátu na půl milionu korun, a víc než dvaapůlkrát smazala celý příjem z devítiměsíčního nájmu. Sezónní stánky přinášejí zoo příjem, otázkou je, zda by jejich provoz nemohl být ještě optimalizován. Ačkoliv se dlouhodobě nedaří snížit ekonomické ztráty z provozu jedné restaurace, vedení zoo má v plánech (a v generelu) stavbu dalších čtyř (v Kníničkách u plánovaného parkoviště, v „Africké vesnici“ pod vodojemem, v sadě, tj. v plánované stavbě moravského statku, a na místě dnešního stánku „U krokodýla“, z něhož má vzniknout restaurace „Hacienda“. Tato představa je nerealistická a musí být budoucím vedením zoo přehodnocena. Nejméně tři z těchto plánů je nutno opustit ve prospěch pouhých sezónních stánků rychlého občerstvení. Jednu restauraci s celoročním provozem a podáváním teplých jídel by zoo potřebovala ve své horní části. Druhá může být v Kníničkách, s možností provozu i mimo otevírací dobu zoo (přístup z ulice). Pak by se mohla uzavřít nedobře koncipovaná a postavená restaurace U tygra, a její prostory by se měly využít pro zoologickou expozici (nokturnárium), neboť v této části areálu zoo poptávku návštěvníků po občerstvení dostatečně saturuje existující nový stánek. Zásadní je ovšem otázka, zda má příspěvková organizace města vůbec restaurace a stánky s občerstvením provozovat vlastním jménem a na vlastní riziko. Jeví se jako mnohem vhodnější věnovat se vlastní, tedy hlavní činnosti zoo, a podnikání v pohostinství i v rychlém občerstvení přenechat nájemcům. Kvalitně koncipované nájemní smlouvy mohou zoo poskytnout stejný nebo i podstatně vyšší příjem s minimem rizika a nepatrnými vlastními výdaji. Zoo by se mohla pokusit vypsat dokonce takovou veřejnou soutěž na střednědobou až dlouhodobou spolupráci v této oblasti, kde by vybraný partner (partneři) restaurační zařízení nejen vlastním jménem provozovali, ale vlastní investicí i nejprve vybudovali a vybavili technologií. Odpadlo by tím riziko stejné chyby, k níž došlo při výstavbě restaurace U tygra, totiž, že zařízení je do té míry špatně projektováno, postaveno a vybaveno, že se dlouhodobě nedaří provozovat ho v „černých číslech“ ani ho úspěšně pronajmout. Vedení městské zoologické zahrady si prostě musí být schopno připustit, že postrádá kvalifikaci v oboru gastronomie a pohostinství. Je v zájmu pestrosti nabídky, aby ani stánky v areálu zoo neprovozoval monopolně jediný provozovatel. Na druhé straně smluvní podmínky nájmu musí být velmi kvalitně zpracovány s vyváženými zájmy nájemce a zoo, zoologická zahrada si musí smlouvami dobře ošetřit svůj vliv na nabídku a kvalitu těchto služeb. Vzory osvědčených smluv lze od ostatních zoo v zemi snadno získat. V zimních měsících s nízkou denní návštěvností zoo je lépe zachovat jen velmi omezený rozsah služeb (jedna otevřená restaurace) doplněný o nápojové a cukrovinkové automaty různých provozovatelů a na různých místech zoo. Prodej upomínkových předmětů v prvním patře tzv. Centra služeb (nad restaurací, otevřen 2002) je nevhodně umístěný, většina návštěvníků zoo ho mine a prodejnu nenavštíví. Prodej upomínkových předmětů musí být umístěn převážně do vstupních areálů (stávajícího i budoucích), kudy návštěvníci zoo přicházejí a odcházejí. Zejména odcházejícím návštěvníkům je třeba nabídnout ještě možnost koupě suvenýru. Vzhledem k propojení prodejních míst s pokladnami vstupu do zoo a s informační službou by upomínkové předměty měla zoo i nadále prodávat vlastním jménem a ve své režii. Přeprava návštěvníků na kopec, vyhlídková jízda. Do širokého povědomí Brňanů se dostala představa současného ředitele zoo o „sopce s tunelem , “ za „pouhé“ dvě miliardy. Ať již podzemní lanovka nebo výtah „sopkou“, Brňané si z této představy dělají legraci . Patrně na nátlak zadavatele (ředitelství zoo), tuto naprosto nerealistickou představu zmiňuje okrajově i generel výstavby zoo. Samotní architekti, autoři generelu, ovšem z tří možností (ředitelská podzemní lanovka či výtah; visutá lanovka; pozemní kolejová lanovka) hodnotí jako z mnoha hledisek nejvhodnější tu třetí, obdobu tatranských „zubaček“. Generel pak pro tuto možnost vyhrazuje území mezi dnešní expozicí ledních medvědů a společným výběhem afrických kopytníků zvaným „safari“. Je na zvážení, zda lanovku provozovat ve vlastní režii, nebo o výstavbu i provoz tohoto technického zařízení nepřenechat akciové společnosti ve vlastnictví města, DPmB, který provozuje i lodní plavbu na přehradě a o lanovku by si tak doplnil portfolio svých služeb Brňanům i turistům a návštěvníkům města. Takové strategické partnerství zoo s dopravním podnikem by se mohlo odrazit i ve výhodných podmínkách propagace zoo ve vozidlech DPmB atd. Vyhlídkové jízdy po zoo tradičně zajišťoval soukromý provozovatel turistického vláčku. S 18 ohledem na nižší výkon své soupravy i bezpečnost návštěvníků v prudkém svahu ovšem trasa vedla jen po hřebeni Mniší hory, tedy mezi teráriem a již zmíněným výběhem safari. Aby soukromý provozovatel investoval do výkonnější soupravy schopné vozit návštěvníky nahoru na kopec, žádal jistotu desetileté nájemní smlouvy. To vedení zoo neakceptovalo, a v roce 2007 z investiční dotace města zakoupilo vlastní (ojetý) turistický vláček. Dále bylo investováno do dvou „otoček“ - smyček cesty pro otáčení vláčku, několika oprav a údržby stroje, platu dvou řidičů, a provoz vláčku byl i hlavním důvodem „rekonstrukce páteřní komunikace v zoo“, tedy největší stavební investice roku 2008 (ve dnech vyšší návštěvnosti bylo nebezpečné vyhýbání návštěvníků, zejména s dětskými kočárky, těžkému vláčku jedoucímu z kopce). „Jízdenky“ na vláček pak neprodává řidič, nýbrž pokladny vstupu nebo personál stánků. Pokud by poměrné části všech souvisejících nákladů, např. na pohonné hmoty, opravy a údržbu, personální náklady, atd. včetně amortizace investičního majetku byly poctivě započteny, provoz vláčku by musel vykázat ztrátu a oproti nabídce externího provozovatele je provozování služby vlastním jménem a na vlastní odpovědnost relativně nevýhodné. Na druhé straně nejméně po dobu životnosti již zakoupeného vláčku je nyní patrně vhodné pokračovat v poskytování služby ve vlastní režii, ekonomiku provozu je nutno průběžně vyhodnocovat (cena jízdného, cena PHM, vytížení, doba provozu celotýdenně nebo jen o víkendech...) V zoologických zahradách se často setkáváme s dalšími komerčními aktivitami, jako jsou jízdy dětí na velbloudech, oslech či ponících, možnost fotografování návštěvníků v kontaktu se zvířetem (papoušek na ruce, dravec na sokolnické rukavici) atd. I když takové komerční „pouťové“ atrakce budou ještě dlouho u určité části návštěvníků populární, zoo musí být velmi obezřetná ve smyslu dodržování etických standardů a zachování pohody zvířat, welfare. Pokud jde o jízdy na ponících, vhodnější náplní jejich výcviku a tréningu je odborně a soustavně vedený jezdecký kroužek pro vážné zájemce z řad dětí než komerční vodění koní s dítětem v sedle stylem „dva okruhy za dvacetikorunu, další prosím“. Rovněž další komerční „pouťové atrakce“ (skákací hrady a trampolíny, jízdy v elektrických autíčcích a motorkách, automaty na hračky atd...) je nutno udržet v přiměřeném rozsahu, a jen na vhodných místech, aby nenarušovaly vlastní poslání zoo. Zoologická zahrada, jako instituce pobírající provozní dotace i na platy svých zaměstnanců, by tyto atrakce vlastním jménem provozovat neměla, může však čerpat příjmy z nájmu vhodných prostor. Parkování. V současné době zoo neprovozuje placené parkoviště, motoristé parkují buď přímo před vstupem (velmi malá kapacita, toto parkoviště by patrně mohlo být do budoucna omezeno jen pro tělesně postižené návštěvníky) a nebo asi o sto metrů zpět naproti objektu Policie ČR, u zahradnictví Čtyřlístek. Projekt parkoviště v Kníničkách byl bohužel spojen s poněkud megalomanským plánem „Nového vstupního areálu“ za čtvrt miliardy korun (nová správní budova s ředitelstvím zoo, dílny údržby a garáže, obří mořské akvárium o objemu milionu litrů mořské vody, restaurace, prodejna, most přes ulici Ondrovu...) a tento projekt dosud nemá platné ani posouzení vlivu na životní prostředí /EIA/, natož stavební povolení, a nemohl se letos ucházet o spolufinancování z EU dle příslušné výzvy ROP Jihovýchod. Proti projektu se staví úřad i zastupitelstvo městské části Kníničky a rovněž občanská sdružení. Další možností budoucího vstupu do zoo s vlastním parkovištěm je „varianta Komínská“, tedy příjezd ulicemi Komínská a Pod Mniší horou směrem k transformátorové stanici na hranici zoo. Tato možnost je ovšem jen v generelu rozvoje a majetkoprávně ani projektově není vůbec připravena. Vyžaduje investice i do příjezdových cest mezi zahradami a poli, dnes nezpevněných a úzkých. V nejbližších několika letech tedy zoo nebude mít příjmy z parkování, a parkovací kapacitu budou postrádat i návštěvníci zoo. Lze se domnívat, že chybou bylo arogantní chování zoo vůči městské části Kníničky, neboť zoologické zahrady se vždy musí snažit o dobré vztahy s občanskou společností i představiteli samospráv ve svém okolí. 2.2.2 Jiné komerční aktivity Příjmy z pronájmu mohou být podstatně zvýšeny za současné úspory vlastních nákladů (nákupní cena zboží, platy, energie) omezením (až zrušením) obchodního úseku organizace, pokud zoo přestane sama provozovat komerční aktivity zmíněné v předchozí kapitole (výběr vstupného a zbylé aktivity /upomínkové předměty .../ by se pak vrátily do gesce ekonomického úseku). Nájem od provozovatelů komerčních služeb návštěvníkům v zoo může tvořit 20 až 25 procent z vlastních příjmů, tedy asi 7 až 12 procent z celkových příjmů, jak bude postupně růst míra soběstačnosti. Vedle toho je pak možné získat i příjmy z krátkodobých nájmů prostor v zoo, zejména přednáškového sálu ve správní budově, případně i z konferenční místnosti v prostoru Stálé akvarijní výstavy. Současně je však třeba počítat s tím, že dojde-li v budoucnu k využití areálu po VUT v Kníničkách v souladu s generelem (nový vstupní areál s parkovištěm atd., jak byl - včetně současných komplikací projektu - zmíněn v minulé kapitole), pak zoo zaniknou dnešní příjmy z nájmů nebytových prostor v tomto areálu. Parkovné by je však mělo v takovém případě nahradit či převýšit. Tyto dnešní příjmy z nájmů nebytových prostor byly od počátku chápány jako dočasné, jiné zoo podobný zdroj příjmů nemají. Rovněž příjmy z reklamy se mohou proti současnému stavu zvýšit, zoologická zahrada disponuje nejen vhodnými venkovními plochami (vnější stana oplocení, citlivě i uvnitř areálu), ale i dalšími možnostmi, jako umístění firemního loga k popisům „sponzorovaných“ zvířat, reklama v časopise a dalších tištěných materiálech (průvodce, zadní strana vstupenek...), i na webových stránkách. Takto získané prostředky je pak možné zpětně použít k prezentaci zoo (kapitola o marketingu a PR). 2.3 Rozvoj svěřeného území a investiční činnosti Brněnská zoologická zahrada má, jak již bylo řečeno, výhodu v přírodním prostředí Mniší hory, na které se nachází. Výhodná pro zoo je orientace svahů i prostředí listnatého lesa, ale zejména důležitá je výhoda nezaplněného, nezastavěného, nesevřeného území, kde je dostatek prostoru pro další rozvoj. Zatím co zoologické zahrady v centrech evropských měst mohou nové expozice dávno stavět jen na území uvolněném likvidací starších expozic, a pro zvětšení rozlohy výběhů nezbývá než buď omezit kolekci chovaných druhů a spojovat sousedící výběhy, nebo alespoň využívat vertikální rozměr, a na stejném půdorysu zvětšit povrch výběhu terénními vlnami. Délku prohlídkové trasy pak mohou zvětšit jedině zákruty, meandry cest. 2.3.1 Východiska Tento problém brněnská zoo nemá, naopak, za více než padesát let své existence obsadila expozicemi jen menší část území, které má k dispozici (viz graf rozlohy expoziční části a celkové rozlohy zoo v kapitole 1.1). Návštěvníci si naopak stěžují na dlouhé úseky cest, z nichž není patrné, že se vůbec nacházejí v zoo. Návštěvníci v Brně se hodně nachodí a málo vidí. Prostor tedy není našim limitem rozvoje. Přímo se nabízí možnosti stavby zcela nových výběhů zvířat „na zelené louce“ (v našem případě spíše „na zelené hoře“) do nichž mohou být bez stresu a bez nutnosti provizorií přemístěna do lepších podmínek již chovaná zvířata, aby jimi uvolněné, technicky zastarávající expozice byly posléze adaptovány pro jiné druhy, podle všech koncepčních a strategických dokumentů a generelů. Proč tomu tak tedy v minulých letech nebylo? Proč tygři i levharti v době stavby „Tygřích skal“ žili v provizoriích, právě tak lvi, proč zoo nemá tušení, jak nyní využít výběh po lvech, v němž dlouho žili lední medvědi (tiskem i poradami prošly alternativy paviáni anubi, rosomáci, urzoni, vlci, pesci...) jestliže rozvoj zoo je systematický a koncepční? Proč vlci kanadští trpěli uprostřed staveniště během rekonstrukce výběhu, proč surikatám byla vystavěna nová expozice zcela mimo související africký komplex „Kalahari“, proč dželady z Etiopské vysočiny nově obývají komplex „Beringie“, tedy oblast severské fauny Aljašky a východní Sibiře, proč ředitel tvrdí, že pavilon šimpanzů rekonstruuje ve skutečnosti pro fosy /!/, proč jsou jaci domácí nově umístěni vedle severoamerických bizonů, a bizoní výběh je rekonstruován, ačkoliv 20 leží v místě plánovaných budoucích afrických expozic, proč pekariové a mary stepní mají zcela nové výběhy mimo projektovaný komplex jihoamerický expozic, proč není investováno do ubikací a výběhu ledních medvědů, ačkoliv se zoo snaží profilovat před veřejností právě jejich úspěšným chovem, … ? Na všechny tyto, a mnohé další otázky, nezbývá než buď jen pokrčit rameny, a nebo si přiznat: Všechny koncepce, strategie i generel výstavby zoo Brno mají pro současný management nulovou hodnotu. Slouží jen jako zástěrka při jednání se zřizovatelem, městskými zastupiteli nebo zástupci veřejnosti, jsou z nich účelově vytrhovány jen části, aby byly zdůvodněny požadavky na nejnákladnější stavby za stovky milionů korun, zatím co o skutečný promyšlený a koncepční rozvoj zoo vůbec nejde. 2.3.2 Jak tedy dál? Nové vedení zoo by se mělo seznámit s generelem. Je to dokument dostatečně podnětný, a jeho pořízení bylo dostatečně nákladné, než aby sloužil za pouhou zástěrku k předstírání koncepčního rozvoje, jak je tomu dosud. Na druhé straně nejde o kuchařku, jednoduše aplikovatelný návod na výstavbu zoo, a zejména je třeba mít na paměti, že jeho autoři, architekti, byli ve své práci limitováni úrovní spolupráce klienta, tedy příslušných členů managementu zoo. Kde klient neví, co chce, architekt se může, ale nemusí strefit do jeho potřeb. I generel si tedy nese s sebou některé vady, které nalézáme již v expoziční koncepci (viz příslušná kapitolka), a které tak dostal do výbavy jako „genetickou“ vlohu. V každém případě je však třeba znát a respektovat při výstavbě nových expozic zoo kapacity inženýrských sítí, obslužnost a síť cest, mít na mysli návštěvnickou kapacitu a typické chování návštěvníků (shlukování u atraktivních expozic, kde nesmějí vzniknout úzká hrdla návštěvnické trasy), výstavba musí mít logickou návaznost, a atraktivita různých částí expoziční plochy zoo se musí zvyšovat vyváženě. Nové expozice musí mít ekonomicky zvládnutelný budoucí provoz. Nová expozice, o níž návštěvník ví, že sice obsahuje vodopád, čerpadlo je ale z ekonomických důvodů vypnuté, že voda v jezírku je z ekonomických důvodů nefiltrována a poněkud déle neobměňována, že vnitřní expozice jsou osvětleny jen každou pátou zářivkou, a uhynuvší náročné druhy byly nahrazeny běžnými chovanci poté, co byla odpojena instalovaná vzduchotechnika a klimatizace, taková nová expozice působí na návštěvníky hůře než starší, skromnější, ale promyšlená chovatelská zařízení. Především však není možné rozvoj zoo zaměnit za pouhou realizaci velkých a nákladných projektů. To je nefinancovatelná, maximalistická představa, která nebude nikdy plně realizována, neboť Brno není Dubaj, Česká republika není ropný emirát. Částečný výsledek takového postupu pak vyznívá nevyváženě, zoo působí jako z rozvojové země (chudinské slumy ve stínu mrakodrapů). Je jistě skvělé, podpoří-li město nejlépe v každém fiskálním roce kapitálovými investicemi rozvoj své zoo, navyšuje-li se investicemi majetek městské zoo. Vedle toho však musí souběžně probíhat modernizace, výstavba a údržba finančně nenáročných, avšak chytře vymyšlených a navržených expozic, které budou využívat přírodní podmínky areálu. Prostředky ve výši odpisů z dlouhodobého investičního majetku jsou k tomu dle platných rozpočtových pravidel určeny v příslušném fondu organizace. Budoucí výstavba v brněnské zoo musí být méně násilná, méně Hovorkovského a Královského brutalismu. Ačkoliv vedení tvrdí něco jiného a o každé z minulých staveb hovoří v tisku jako o stavbě citlivě zasazené do svého okolí, množství vykácených i v důsledku stavební činnosti uschlých stromů, i obrovské objemy přemístěné země svědčí o opaku. Mniší hora je postupně odlesňována, a čím dál větší plochu, na niž oko návštěvníka pohlédne, zabírají umělé železobetonové „skály“ obarvené akrylátovými barvami. Tyto skořepiny betonu na postupně korodující armatuře však mají dosti omezenou životnost, a jejich dominantní užití ve všech nyní budovaných exteriérech v zoo znamená budoucí značnou zátěž náklady na jejich opravy nebo náhrady. Umělé skály jistě patří mezi techniky tvorby moderních zoologických expozic, avšak na menších plochách, v interiérech, a na přechodech staveb do prostředí. Není účelné, aby v lesnatém prostředí brněnské zoo byly dominantní technologií designu veškerých expozic; to je buď projevem nedostatku představivosti, nebo konfliktu zájmů (angažmá Dr. Bohumila Krále, asistenta ředitele zoo, a jeho rodinných příslušníků, ve firmě Natcon llc, která tyto umělé skály v zoo Brno staví). Zoo nyní potřebuje větší intenzitu výstavby méně nákladných výběhů a voliér, doplněnou jen menším počtem nových pavilonů. I ty mohou být sofistikovaněji řešeny, s nižšími stavebními, ale zejména následnými provozními náklady. Energetická úspornost nových budov, (generel řeší zbytečně takřka veškerá vytápění jen plynem, pomíjí jedinečné možnosti zoo získávat teplo rekuperací, ze solárních panelů či pomocí tepelných čerpadel), dobré vodní hospodářství, sekundární využívání vody z jezírek a bazénů k zalévání zeleně, atd by měly být vizitkou zoo s ohledem na její poslání v environmentálním vzdělávání. Novou výstavbou by měly být nejprve „zaplněny“ stávající kilometry návštěvních cest, nevyužitá místa. Teprve poté má smysl expanze, ať již směrem do Kníniček (okolí retenční nádrže, pokud pozemek nebude předmětem restitučního sporu), vrstevnicové cesty od kozorožců pod teráriem, a teprve pak ovocný sad za skleníkem a směr na letiště Medlánky (v tomto pořadí). Nejprve je tedy třeba stavět výběhy a voliéry ve smyčkách stávající návštěvnické trasy (pod i nad pavilony opic, za ledními medvědy, vlevo i vpravo od takinů, vlevo od cesty směřující k teráriu atd...) a to v koncepčně, v souladu se zoogeografickým zaměřením komplexních expozic. I když je nyní moderní budovat smíšené expozice, je nutno respektovat chovatelské zkušenosti a nespojovat neslučitelné. Podobného efektu je možno bez chovatelských komplikací dosáhnout průhledovými sousedícími expozicemi (dioramatický efekt více expozic bez kontaktu chovaných druhů), a vždy je nutné budovat odpovídající chovatelské zázemí, nepřemýšlet jen o designu expozic! Při umisťování expozic je třeba brát v úvahu i budoucí „zátěž“ výběhů (sklon svahu, eroze, poškozování lesního porostu zvířaty), a rovněž střídání různých skupin zvířat (etologické i zoohygienické hledisko). Ze staveb „na zelené louce“ je v nejbližší době patrně vhodné zaměřit se na faunu středoasijských velehor, a stávající expozice takinů a kozorožců sibiřských doplnit v souladu s koncepcí např. o tahry himálajské, kozy šrouborohé, ovce argali, satyry, velekury a další ptáky, sviště atd., přičemž přirozeným centrem komplexní expozice by měl být svahový výběh sněžných levhartů – irbisů. Jakékoliv takové záměry ovšem vyžadují především tým nadšenců, mezioborovou spolupráci chovatelů z různých útvarů chovatelského úseku na straně jedné a techniků z investičního útvaru technického úseku na straně druhé, a to již v době formulace investičního záměru a následné přípravy projektu! Stavba ryze designově, pozlátkově pojatá, nevyhovující účelu chovu zvířat, teprve po dokončení přestavovaná a upravovaná pro alespoň provizorní chovatelský provoz, to je smutná tradice neschopnosti mezioborové spolupráce v naší zoo. Takovou spolupráci dokáže vyprovokovat a udržet jen schopný ředitel/ředitelka zoo, s přirozenou autoritou, tahoun týmu, inspirátor a iniciátor tvůrčí práce. Pak je lhostejné, zda investorem jednotlivých akcí je sama zoo (a městu vyúčtuje přijatou investiční dotaci), nebo je investorem město zastoupené příslušným odborem magistrátu, a zoo převezme do užívání až zkolaudovanou stavbu. V obou případech je lepší stavět podle kvalitního, promyšleného a sofistikovaného projektu, než komplikovat a prodražovat stavbu neustálými, často protichůdnými, změnami plánů v průběhu vlastních stavebních prací. 2.3.3 Čerpání dotací z fondů Evropské unie Většina zoologických zahrad v České republice získala v minulosti podstatnou část financí na svůj rozvoj z těchto fondů. Již před vstupem České republiky do EU čerpaly mnohé zoologické zahrady z fondu PHARE, po vstupu (1.5.2004) pak ze strukturálních fondů a z fondu soudržnosti. Zoologická zahrada města Brna tyto možnosti ignorovala až do roku 2008, kdy byl (z části díky podpoře od nové městské rady) podán dosud jediný projekt úspěšně spolufinancovaný z ROP Jihovýchod, totiž stavba expozice Beringie (dokončena 2010; medvěd hnědý kamčatský, rosomák a středně velká ptačí voliéra). Od onoho roku 2008 pak zoo přešla do opačného extrému a investovala mnoho prostředků do tvorby projektů šitých „na míru“ prioritní ose č. 2 „Rozvoj udržitelného cestovního ruchu“ (jmenujme úpravu stávajícího vstupu vstupu - projektované náklady stavby 35 22 milionů, stavba nového vstupu - 245 milionů, expozice kapustňáků - 145 milionů, replika moravského statku Hlubočský dvůr - 34 milionů, africká vesnička - 36 milionů). Nicméně do ukončení příslušné výzvy regionálního operačního programu (duben 2011) byla podána jen žádost na podporu posledního z jmenovaných projektů, což je pouhá úprava vyhlídky na existující (a již chátrající) společný výběh afrických kopytníků („safari“) ve stylu přesně okopírovaném z „vesničky Matongo“ v Jihlavské zoo (ta ovšem stála jen deset milionů). Tyto projekty nyní budou čekat, zda nebude z operačního programu NUTS II Jihovýchod vypsána nová výzva k předkládání žádostí, jejímž kritériím by snad opět vyhovovaly. Pokud ne, smůla. Jedná se totiž o projekty vesměs megalomanské a silně předražené, bez evropských peněz stěží realizovatelné. Současně zoo nemá připraveny žádné uměřenější, levnější a „chytřejší“ projekty, které by odpovídaly kritériím aktuálně vypsaných výzev. To je další nevyužitá příležitost, a úkol pro nové, schopnější vedení brněnské zoo. 2.4 Marketing a public relations Lze předpokládat, že všichni zájemci přihlášení do výběrového řízení na ředitele zoo se budou tomuto tématu obsáhle věnovat. Zajisté všechny manažerské projekty budou obsahovat zmínku o potřebě jednotného vizuálního stylu zoo, o soutěži grafiků a tvorbě manuálu k užití grafického stylu. Také budou jistě psát o potřebě marketingové studie, analýzy struktury návštěvnosti zoo podle skupin (od rodin s malými dětmi, přes děti a mládež, návštěvníky středního věku až po seniory), a o potenciálu přilákat tyto různé skupiny cílenými marketingovými nástroji do zoo. A konečně o vztahu s veřejností, P. R. managementu, mediální komunikaci, prezentaci na internetu a samozřejmě – na to rozhodně nesmíte zapomenout, až budete svůj projekt psát, je tu „fenomén doby“ - sociální sítě jako facebook či twitter. To vše je samozřejmě potřebné, již dávno neplatí, že se dobré zboží chválí samo. A popos, dobré zboží. Je brněnská zoo dobré zboží? Rychlá a široká elektronická komunikace je totiž zbraní dvousečnou. Z dobrého sluhy může být vzápětí zlý pán. Pokud lidé odejdou ze zoo zklamáni, pokud marketingovými nástroji vzbuzená očekávání nebudou naplněna, negativní informace se rozšíří neuvěřitelně rychle. Právě tohle se stalo řediteli Martinu Hovorkovi. Celá léta pořádal tiskové konference, na nichž užaslým novinářům předkládal své velkolepé plány. Nejen již zmíněná sopka s výtahem. Moravská řeka se měla začít stavět „jak na jaře rozmrzne zem“ už před deseti lety, o kapustňácích se do médií také hovoří nejméně od roku 2001, obří průhledný tunel měl vést sklepem pod starou radnicí, a nad ním se útesoví žraloci měli prohánět pod historickými klenbami snad již v roce 1998. Panda červená, nelétavá kachna parníková, vombati nebo ďábel medvědovitý, to byly tiskové konference také již v minulém tisíciletí, „uděláme vše pro import nepříbuzných takinů z Indie“, to byl blábol tak z roku 2004, a že se celníky zabavení papoušci šedí - žako, vrátí do přírody v Africe, to je jen o málo mladší nesmysl. Z novějších mediálních výstupů zmiňme „alespoň tři samice“ dželady pro útěkáře Heika, nebo neuvěřitelný nápad s umělou inseminací tygřice Satu zamrazeným spermatem mrtvého tygra Kampara. Chorobná bájivá lhavost ředitele zoo ho jistě činí mediálně zajímavým (a dlouho to prochází, neboť slovy klasika „nic není staršího, než včerejší noviny“), ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu … No zkrátka návštěvníci zoo v realitě nikdy neuvidí, co bylo naslibováno skrze noviny, a po čase si toho všimnou. Výsledkem je zklamání, pocit rozčarování, pocit oběti manipulace, oběti podvodu, a sdílení těchto pocitů mezi lidmi. To je velmi špatné východisko ke kultivaci vztahu instituce s veřejností. Je tedy brněnská zoo dobrým zbožím? Máme, co chválit? Marketing je dnes prostě nutností, a tak chválit musíme. Nikdo nás tak dobře nepochválí, jako se pochválíme sami. Ale oklamat, obelhat návštěvníka, to se nevyplácí. Nezbývá, než se prozatím moudře vzdát možnosti chválit zoo jako celek. Nejsme vynikající zoologická zahrada, což nemusíme zdůrazňovat, nemůžeme to ale ani popírat. Nelze-li chválit celek, nezbývá, než tedy opřít marketing o jednotlivosti. Pozvat zkrátka potenciální návštěvníky, aby se podívali na konkrétní zajímavé zvíře, nejlépe konkrétní u nás narozené mládě. To zvíře musí mít jméno a příběh. A pozvánka musí být aktuální. Nemáme-li peníze na celostátní tiskovou inzerci a bilboardy, jako zoo Praha, pak musí stačit plakáty, reklama v městské hromadné dopravě, reklamní bannery na internetu, a zejména lépe koncipovaný vlastní časopis, komunikace s partnery (školy …) například ve formě snadno /jeden list A4/ tisknutelného elektronického letáčku s aktualitami v pdf (na školní nástěnky, do center volného času, do čekáren), často aktualizovaný internet i profil na sociálních sítích atd. Zoo rozhodně potřebuje levný tištěný letáček (prospekt) v tradičním vysokém formátu do turistických informačních center, turistických ubytoven, hotelů, a „partnerských“ turistických cílů v okolí (zejména, pokud jsou rovněž v majetku města Brna). O další nápady a podněty jistě není nouze, prostředky na to zoo může získat z vlastních příjmů z reklamy umístěné ve svém areálu či tištěných materiálech zoo. Prostředky věnované marketingu budou lépe využity, bude-li zoo znát své potřeby a možnosti. Především vlastní návštěvnickou kapacitu a rozvržení návštěvnosti v čase. I brněnská zoo totiž zná situace, kdy je její návštěvnická kapacita překročena. Okolí zoo je obtěžováno marnými pokusy automobilistů zaparkovat, fronta od pokladen se táhne až k lávce přes řeku Svratku, u atraktivních expozic je tlačenice v několika řadách, a získat kelímek s limonádou pro žíznící dítě představuje boj o holý život. Jde ovšem o špičky v denní návštěvnosti, proti kterým stojí mnoho dnů, kdy je v zoo více zaměstnanců nežli přijde návštěvníků. Marketingové nástroje je třeba využívat tak, aby se návštěvnická kapacita zoo využila co možná nejlépe, cílit kampaň na období, kdy návštěvnost zoo není na maximech, avšak neovlivnitelné skutečnosti (počasí, délka světelného dne) umožňují potenciální úspěch, tj. rozumné zvýšení návštěvnosti na jednotku prostředků vložených do kampaně. Podle víceletých dat jsou vrcholem návštěvnické sezóny prázdninové měsíce červenec a srpen, což nepřekvapí, a v těchto dvou měsících je rovněž nejvíce vyrovnaný počet návštěvníků mezi víkendy a všedními dny. V těchto měsících tedy intenzita reklamní kampaně nemusí být vysoká (ovšem ani nulová). V květnu a červnu bývá návštěvnost rovněž dosti dobrá, v červnu dokonce i v pracovních dnech díky školním výletům. Návštěvnost v březnu a dubnu velmi silně odvisí od průběhu počasí. Tyto dva měsíce jsou potenciální návštěvnici „připraveni“ po dlouhé zimě navštívit zoo, ovšem jen za pěkného počasí. Zajímavý je naopak prudký pokles návštěvnosti ihned od prvního září (hluboko pod březnovou úroveň), a velmi nízká podzimní návštěvnost i v případě slunečného babího léta. Konečně po skončení „letního času“ s velmi krátkými zimními dny klesá návštěvnost zoo na svá zimní měsíční minima. Co z toho plyne? Od listopadu do února nebudou marketingové nástroje nikdy příliš efektivní, a v tomto období je lépe pozornost potenciálních návštěvníků směřovat spíše na odloučené pracoviště, Stálou akvarijní výstavu na Radnické ulici č. 6 v centru města, která není závislá na denním světle. Ovšem mnohá zvířata chovaná v zoo jsou skutečně mimořádně atraktivní na sněhové pokrývce, a je tedy třeba dostat do médií maximum fotografií a filmových záběrů zvířat v zasněžené zoo. Protože efektivita propagace nebude vysoká, je lépe pokusit se využít k tomu bezplatné cesty (videa na youtube.com, odborné a popularizační články pracovníků zoo v tisku, vlastní časopis, ….) Služby návštěvníkům poskytované v zoo je v této době třeba omezit převážně na víkendy. Březnový až dubnový počátek sezóny v zoo může být velkým úspěchem, avšak je tu značný vliv počasí. Je tedy nezbytné zdůrazňovat expozice nezávislé na počasí (zvířata prezentovaná v temperovaných pavilonech) a využít (dnes v Brně neexistující, v jiných zoo osvědčené) odlišení levnějšího mimosezónního vstupného. Plné vstupné je lépe vybírat až od května. Květen a červen je, jak již bylo řečeno, doménou školních exkurzí a výletů. Tam je nutno směrovat i marketing. Konečně největší potenciál ke zlepšení návštěvnosti zoo pomocí nástrojů marketingu, přináší slunné podzimní dny v září až říjnu. Je s podivem, že kupříkladu plán akcí PVÚ (propagačně vzdělávací úsek zoo) neobsahuje na září 2011 ani jedinou akci pro veřejnost. Zbarvující se listí lesa na Mniší hoře a nižší teploty umožňující větší denní aktivitu zvířatům ve výbězích vytvářejí jednu z nejatraktivnějších podob zoo. Lze dovodit, že právě do podzimní části sezóny by bylo záhodno investovat podstatně větší část z rozpočtu na propagaci, než je tomu dnes. 24 Vývoj návštěvnosti Zoo Brno a Stálé akvarijní výstavy 306850 231743 231744 228195 216283 234787 229393 216414 201271 205854 206407 19403 12584 9881 9925 17854 14664 13619 17600 20080 20791 21622 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Vyloučíme-li extrémní hodnoty (minimum v roce 2001 a maximum v r. 2008), pak návštěvnost brněnské zoo v uplynulé dekádě stagnuje, akvária lehce stoupá). zoo sav 2.5 Hospodaření organizace. Právní forma organizace. Systém řízení Zoologická zahrada města Brna nyní hospodaří (2009) s příspěvkem zřizovatele (města) cca 41 milionů, dalšími dotacemi z veřejných zdrojů 5 milionů (Ministerstvo životního prostředí, úřad práce), a vlastními příjmy 21,5 milionu korun. Míra ekonomické soběstačnosti 2009 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Brno Liberec Olomouc Ostrava Plzeň Ústí n.L. Zlín-Lešná Graf ukazuje, že spolu se zoologickou zahradou v Ústí nad Labem má Zoo Brno nejhorší soběstačnost ze srovnatelných institucí. Vývoj ekonomické soběstačnosti 80,00% 68,90% 70,00% 60,00% 55,70% 50,44% 47,92% 50,00% 45,30% 43,77% 41,85% 40,00% 35,97% 37,03% 36,20% 2000 2003 38,27% 36,22% 2006 2009 30,00% 26,50% 24,50% 20,00% 10,00% 0,00% Brno Liberec Olomouc Ostrava Plzeň Ústí n.L. Zlín-Lešná Vývoj ekonomické soběstačnosti v uplynulé dekádě není pro Brno lichotivý. I menší zooparky (Chomutov, Jihlava, Vyškov...) mají výsledky lepší. 26 Celkové výdaje (2009) 72 a tři čtvrtě milionu korun lze rozdělit zhruba na dvě poloviny: Na jedné straně personální náklady, tedy platy, zákonné pojištění a zákonný sociální fond (FKSP), tvoří dohromady 37 milionů, tedy téměř 51 % všech výdajů zoo. Z druhé, necelé poloviny lze zdůraznit a vyjmout položky energie (5,5 milionu, 7,5 % výdajů zoo), krmiva (3 miliony, 4 % výdajů) a odpisy dlouhodobého, hmotného i nehmotného majetku (8,5 milionu, tj. 11,5 %). Již na první pohled je patrné, že personální náklady zoo jsou v relaci ke všem ostatním velmi vysoké, uvážíme-li, jak materiálově nákladnou hlavní činností se zoo zabývá, jak velký areál spravuje, a konečně že vlastním jménem provozuje i obchodní činnosti, takže nezanedbatelné jsou i výdaje na nákup zboží určeného k prodeji. Zjevná nepřiměřenost nadpolovičního podílu personálních nákladů zoo navíc silně kontrastuje s velmi nízkým průměrným platem zaměstnanců zoo, a to i zaměstnanců odborných (v roce 2010 průměr v zoo Brno 16 691,-- Kč, tedy méně než 70% průměrné mzdy v zemi, před deseti lety byl průměrný plat v zoo na úrovni 80% tehdejší průměrné mzdy v zemi). Ještě zřetelněji je tato nepřiměřenost patrna v dlouhodobém vývoji. Graf znázorňuje jednoznačně, že trend změn struktury výdajů zoo je naprosto nezdravý. Vývoj struktury nákladů ZOO Brno Vybrané náklady jako podíl celkových ročních nákladů 60% 48% 50% 45% 45% 51% 46% 47% 50% 41% 40%35% 38% 37% Personální náklady % Energie % Krm iva % Odpisy % 30% 20% 10% 8% 0% 5% 2000 9% 9% 10% 9% 9% 9% 12% 11% 6% 6% 6% 6% 6% 5% 6% 5% 4% 4% 4% 5% 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Narůstá podíl odpisů dlouhodobého investičního majetku. Je to odrazem zvyšování majetku zoo převážně z investic zřizovatele, města. To je pozitivní trend (ve výši odpisů pak zoo dostává příděl do fondu, to umožňuje údržbu investičního majetku a jeho zhodnocování tak, aby hodnota majetku zoo neklesala). Není tedy pravdou neustále opakované tvrzení ředitele zoo, že stagnaci organizace způsobuje chronický nedostatek prostředků na investice. Navíc v roce 2010 byla zoo Brno předána historicky nejvyšší investiční akce „Beringie“, což se ve výši odpisů promítne až v následujících letech. Stagnace podílu nákladů na energie (položka zahrnuje i vodné a stočné) charakterizuje fakt, že rostoucí míra provozního příspěvku zřizovatele (při stagnující míře soběstačnosti příspěvkové organizace) plně pokrývá růst cenových hladin. Kdyby byla brněnské zoo provozně podfinancována, pak by náklady na energie (jako indikátor obecné cenové hladiny, obtížně ovlivnitelný náklad instituce) musel relativně růst. Ovšem nárůst podílu personálních výdajů (položka zahrnuje vedle platů i zákonná soc. a zdrav. pojištění a sociální náklady /FKSP/) v čase a relativní pokles výdajů například na krmiva je přesným obrazem směru probíhající změny v prioritách, v zaměření organizace. Od svého poslání, od své hlavní činnosti stanovené mimo jiné i zřizovací listinou stejně jako zákonem o zoologických zahradách, k pouhému vykazování práce, k obrazu organizace ovládané výhradně Parkinsonovými zákony. Tomu odpovídá zejména naprosto nezdůvodnitelný růst počtu zaměstnanců (nikoliv růst jejich platů), při dlouhodobé stagnaci výkonů, a rovněž vysoká fluktuace odborných pracovníků. Ředitel, Parkinsonovsky sedící právě na místě, které nezvládá (ne výše - do Senátu PČR se přes veškerou snahu ve více politických stranách již nedostal, a ne níže – zemědělci v Šitbořicích si hochštaplera na místě předsedy svého družstva prostě nemohli déle dovolit), nesnese ve svém okolí žádné kvalifikované, výkonné a kvalitní zaměstnance, neboť se jich obává, přisuzujíce jim své vlastní pohnutky a vlastnosti. Čím dál větší množství vykonávaných činností je administrativních, zaměstnanci čím dál více zaměstnávají vzájemně sami sebe, a růst jejich počtu je nyní již zákonitý a neohraničený. Již dávno není podstatné, zda byla zvířata náležitě nakrmena, již záleží jen na tom, zda byla náležitě v mnoha administrativních krocích vykázána spotřeba krmiv. Vlastní, odborné činnosti již v zoologické zahradě města Brna nejsou z veřejných prostředků podporovány, jen s větší či častěji menší mírou tolerance trpěny. Fluktuace zaměstnanců je v zoo Brno nejvyšší nejen relativně k počtu zaměstnanců a nejen mezi porovnatelnými institucemi, nýbrž byla (údaj z roku 2010) absolutně nejvyšší mezi všemi zoologickými zahradami na území bývalého Československa. Úkolem nového vedení zoologické zahrady musí tedy na prvním místě být zlom, úplné obrácení tohoto trendu minulých let. Na hlavní činnosti musí být postupně vynakládán větší a větší podíl výdajů organizace. Dojde-li k výraznému kvalitativnímu posunu v hlavní činnosti organizace, pak vzroste i zájem veřejnosti o zoo, a pak je možné žádat od veřejnosti i vyšší vstupné. Čtvrtý z měřitelných cílů Strategie rozvoje zoo Brno na roky 2003-2012, tedy nejméně padesátiprocentní ekonomická soběstačnost zoo, není nerealistický. Abychom se mu však začali přibližovat, musíme jít právě opačným směrem než dosud. Ani po zvýšení míry soběstačnosti nebude zřejmě zoo žádat zřizovatele o nižší podporu než dosud. Avšak relativně méně na provoz, více na další rozvoj, a podstatně větší podíl veřejných prostředků bude využíván na činnosti, vykonávané ve všeobecně akceptovaném veřejném zájmu (ochrana biodiverzity, záchrana ohrožených druhů ex-situ i in-situ, věda a výzkum, přírodovědné vzdělávání). Právní formou existence Zoologické zahrady města Brna je příspěvková organizace. Je to u nás i na Slovensku tradiční právní forma, v níž zde existuje většina zoologických zahrad. Nepopiratelnou výhodou právní formy příspěvkové organizace je značná jistota každoročního získání provozního příspěvku zřizovatele a plynulé, pravidelné připisování příspěvku na běžný účet organizace. Dlouhodobá ekonomická jistota příspěvkové organizace ekonomicky silného města je tedy podstatně větší než například v případě alternativních právních forem závislých na úspěchu každoročních žádostí o různé granty a dotační tituly vypisované více institucemi. Na druhé straně však právní forma příspěvkové organizace trpí i nemalými nevýhodami, především v oblasti systému řízení, kontroly a ve vztahu ke zřizovateli. I když Zoologická zahrada města Brna má od podzimu 2007 rozhodnutím Rady města Brna zřízenou svoji dozorčí radu, sama existence ani úkoly dozorčí rady nevyplývají ze zákona. Jediným statutárním orgánem příspěvkové organizace je její ředitel. Je jmenován i odvoláván Radou města, a i když v organizační struktuře města spadá pod metodické řízení odboru životního prostředí Magistrátu města Brna, jeho pravomoc uvnitř organizace, stejně jako ve směřování a profilování organizace, je v podstatě bezbřehá. Úřad se pak v podstatě omezuje na dohled, nikoliv řízení, a ředitel zoo v podstatě není žádnými měřitelnými výsledky úkolován a vázán, vyjma rozpočtových pravidel. Je to dáno již tím, že odbor životního prostředí města řídí jedinou zoologickou zahradu (na například rozdíl od odboru školství, který může porovnávat výsledky více různých školských zařízení atd.) a úspěšnost či neúspěšnost instituce nemá s kým poměřovat, nemá k dispozici odborná, neekonomická kritéria k pravidelnému hodnocení výsledků hlavní činnosti instituce. Město Brno pak má velmi špatnou historickou zkušenost, velmi nešťastnou ruku při výběru ředitelů své zoo, a takřka vždy v novodobé historii dlouho přehlíželo jednoznačné signály zevnitř organizace svědčící o jejím nezdravém vývoji. Z toho pak plyne dlouhodobá stagnace zoo a zaostávání naší instituce za vývojem porovnatelných zoologických zahrad, jak jednoznačně popisují data a grafy v úvodní kapitole tohoto dokumentu. 28 Proto jistě stojí za přezkoumání i možnost, aby město, municipalita, změnila právní formu své zoo na obecně prospěšnou společnost podle Zákona o obecně prospěšných společnostech, č. 248/1995 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Tato právní forma totiž přebírá systém řízení osvědčený u obchodních společností, kde je důsledně řešen systém odpovědnosti managementu majitelům, resp. zřizovateli. Statutárním orgánem obecně prospěšné společnosti tak není ředitel, nýbrž Správní rada, a teprve ta jmenuje ředitele. Ředitel je tedy jednoznačně řízen, úkolován, dohled striktně oddělený od řízení je pak svěřen radě dozorčí. Takový systém řízení a kontroly se dlouhodobě vyvíjel a osvědčil, je uplatňován v podstatě na celém světě. Současně (na rozdíl od obchodních společností, kupříkladu právní formy akciové společnosti, kterou je například Východočeská zoo ve Dvoře Králové nad Labem) právní forma obecně prospěšné společnosti znemožňuje rozdělovat zisk (vyplácet jakoukoliv formu podílů na zisku, kupříkladu dividendu), a to dává právní jistotu sponzorům a dárcům, usnadňuje daňovou uznatelnost přijatých darů apod. Město jako zřizovatel pak získá větší vliv na řízení organizace jmenováním členů statutárního orgánu, správní rady společnosti, a současně si zachová svůj plný vliv na majetek a hospodaření zoo a své právo rozhodnout každoročně o přidělení dotace. Ostatně, je jen politickým rozhodnutím, zda město svůj majetek do obecně prospěšné společnosti vloží, nebo ho jen této společnosti svěří do bezplatného užívání. Správní rada jako exekutiva, aktivní řízení (nejen dohled, pasivní kontrola) by pravděpodobně dokázala předejít mnoha excesům ředitelů, s nimiž má brněnská zoo četné zkušenosti (zde nemáme na mysli jen manažerská rozhodnutí současného ředitele MVDr. Martina Hovorky, ale i jeho předchůdců ve funkci, např. MVDr. Evy Brandstötterové nebo MVDr. Petera Guby.) Rozhodování správní rady samozřejmě není zárukou vyšší manažerské kvality samo o sobě, rozhodující je samozřejmě personální složení rady. Avšak naděje na kvalitní řízení a úkolování užšího managementu zoo je vyšší, než u pouhého úřednického dohledu z odboru životního prostředí Magistrátu města Brna, který řeší mnohé jiné, vlastní úkoly pro město. Konečně právní forma obecně prospěšné společnosti umožňuje i majetkový vstup dalších subjektů, například občanských sdružení, nebo školských zařízení včetně vysokoškolských nebo vědeckých institucí atd. Zoo by tak mohla získat jednak přístup k dalším prostředkům, ale i know-how a konečně i silnější propojení s občanskou společností regionu a města. Nicméně i v právní formě příspěvkové organizace může mít město Brno skvělou zoo. Potřebuje k tomu ovšem velmi šťastnou ruku při výběru nového ředitele / nové ředitelky. Osobnost ředitele je pro další vývoj zoo naprosto klíčová. Brněnská zoo je již středně velká organizace. V této fázi svého vývoje, po více než padesáti letech existence, již potřebuje týmové řízení a tomu odpovídající organizační strukturu. Zatímco malé regionální zooparky mohou být autoritativně řízeny jen jediným managerem, tedy zatímco ředitel zoo velikosti Zooparku Vyškov či Zoo Hodonín může prakticky veškerá podstatná rozhodnutí učinit sám, u instituce velikosti naší zoo to již efektivně a kvalitně možné není. Ředitel zoologické zahrady města Brna by měl být týmový hráč schopný vyhledat a přivést do instituce a udržet zde pak vynikající odborníky jednotlivých specializací, nebo musí rozpoznat nadějné zaměstnance a podporovat jejich odborný růst, v každém případě však musí být schopen delegovat pravomoc i zodpovědnost a sám vést a motivovat týmovou práci. Protože zoo je nyní personálně v žalostném stavu, a to zejména právě v oblasti hlavních činností organizace, je třeba dát přednost kandidátovi s dobrou orientací v oboru před univerzálním managerem. Budoucí ředitel se totiž od počátku nebude do značné míry moci opřít o stávající vedoucí zaměstnance, tj. vedoucí úseků a útvarů. Bude muset vyhledat nadané vedoucí pracovníky z nynější profesní úrovně samostatných odborníků bez zkušeností s řízením, nebo bude muset přivést členy svého týmu zvenčí. Potřebuje tedy dobrou orientaci v oboru, bude ve zcela jiné situaci, než kdyby přicházel do personálně stabilizované instituce s kvalitními odborníky etablovanými na jednotlivých úrovních řízení. Skutečná delegace pravomocí ovšem předpokládá i osobní odpovědnost. Příliš složitá organizační struktura, příliš mnoho stupňů řízení zodpovědnost jen rozkládá a v důsledku účelné delegaci pravomocí brání. Příkladem budiž takzvané „revíry“ v zoo Brno, které jsou nyní na nižší pozici než organizační útvar. To je příliš mnoho úrovní řízení; pak je patrně třeba vypustit nadbytečné mezičlánky. 3 Vize budoucího stavu zoologické zahrady Soustavnou práci nejde obejít, nelze nalézt zkratku, předběhnout druhé a usadit se natrvalo v čele. V žádném oboru, v žádné lidské činnosti. Zoologickou zahradu města Brna čekají změny a mnoho práce. Ale proč? Jaká by pak zoo měla být? Zoologická zahrada není nikdy „hotová“, cílový stav nelze předem popsat a vykreslit v dokumentu, jaký je tento. Zoologické zahrady budou za deset či dvacet let jiné, než jsou dnes. Všechny; ty nejlepší i ty nejhorší. Nemalujme si, jak bude naše zoo vypadat. Důležitější je, jakých funkcí se musí zhostit, co musí zoo dělat. Ne udělat, vykonat, jednorázově, nýbrž dělat, vykonávat, soustavně a trvale. To je totiž údělem všech podobných institucí. A už proto nepotřebujeme ředitele, který hledá křeslo k usazení. Vést zoo, to je příležitostí k další a další práci, ne cílem něčí kariéry. Místo v ředitelně zoo není křeslem k obsazení, cílem kariérního závodu, kořistí. Zoologická zahrada města Brna se musí dostat do pohybu, ne jen posunout o kousek dál. Až se tak stane, až prostředek bude prostředkem a ne jako dnes samoúčelným cílem, lidé v našem městě to nepřehlédnou. Většina lidí rozpozná smysluplnou práci a ocení její výsledky. Zoologická zahrada pak bude vyhledávaná a navštěvovaná Brňany, ale i návštěvníky našeho města. Do zoo se chodí za zvířaty. Za živými, krásnými, zdravými zvířaty, žijícími v pohodě (welfare), a projevujícími své přirozené životní projevy. Život, přirozenost. To jsou klíčová slova. Proto klíčem k úspěchu zoo není design expozic ani komerční doprovodné služby, to jsou věci druhotné. Zoo musí výtečným způsobem chovat zvířata. Přesněji, musí neustále usilovat o co nejlepší, nejodbornější chov zvířat. Pak se zoo stává odbornou institucí, místem vědění, výzkumu, nových informací. Ty informace pak slouží, slouží mimo jiné i k zachování biodiverzity na Zemi, k záchraně ohrožených druhů zvířat a s nimi i celých ekosystémů. Ale to je až druhá úroveň. Zeptejte se dítěte, které touží, aby mu maminka koupila nějaké zvířátko. Zeptejte se chovatele papoušků či akvarijních rybek, zeptejte se seniora, který z mostu krmí divoké kachny a labutě na řece. Proč? Co poutá všechny ty lidi ke světu zvířat? Kontakt se zvířetem přináší lidem něco obtížně popsatelného, něco, co snad na okamžik vysvítá z mnoha uměleckých děl, která byla zvířaty inspirována. A lidé to postrádají čím dál více, a vyhledávají čím dál více. Zoologické zahrady se stávají nejnavštěvovanějšími turistickými cíli svých regionů, práce zoologických zahrad stoupá na žebříčcích prestiže. Vynikající, odborně, a s pravým fandovstvím vedená zoologická zahrada srůstá se svým městem, stává se součástí identity města. Spolu s parky i s historickými lokalitami je právě zoo přijímána obyvateli města jako místo, které naplňuje jejich nevyslovené, ale o to intenzivněji pociťované potřeby. Vždyť když se v Brně narodila dvě mláďata ledního medvěda, vědělo to rázem celé město. Obyvatelé města čekají, až budou moci svou zoo přijmout, až se k ní budou moci s hrdostí na její práci přihlásit. Neptej se, řediteli, co udělá město pro svou zoo. Pověz, čím bude zoo pro své město! 30
Podobné dokumenty
pdf Vyrocni_zprava_2006
návštěvníků. To vyvolalo znatelné snížení návštěvnosti ve druhém čtvrtletí roku 2006.
Možná, že tento odstavec bude znít již jako ohraná písnička, přesto nemohu než
napsat pár dalších řádků. Podrob...
Výroční zpráva 2006
podařilo udržet vysoký počet druhů (1 278)
i kusů (4 970) většinou velmi vzácných a pozoruhodných zvířat.
Ačkoliv nás v tomto roce provázela nepřízeň
počasí – tuhá zima a horké léto, podařilo se ná...
Baterie – katalog, přehled použití (36 stran)
nízkých teplotách a slouží k posouzení schopnosti studeného
startu.
from the czech republic and slovakia
FURTHER NEW FAUNISTIC RECORDS OF MOTH FLIES
(INSECTA, DIPTERA, PSYCHODIDAE) FROM
THE CZECH REPUBLIC AND SLOVAKIA
Jan Ježek
Abstrakta Etika v psychologii práce
nárokům práce. Psycholog nesmí uvádět, že má odbornost či vzdělání, které ve skutečnosti nemá.
Smí přijmout jen práci, která odpovídá jeho schopnostem. Psycholog musí věnovat čas tomu, aby se
sezna...