americký sen Karina
Transkript
ELLEmenu ŠTĚSTÍ JE VEDLEJŠÍ PRODUKT FOTO: FOTO: KARIN ZADRICK; PRODUKCE: KATEŘINA KUBÍČKOVÁ ELLEcestování …správného rozhodnutí, myslí si DAVID LACHAPELLE. Jeden z nejslavnějších hráčů fotografické extraligy navštívil Prahu, aby v Rudolfinu uvedl retrospektivu své tvorby. Na otázku Martina Hradeckého, zda se právě teď cítí šťastný, odpověděl: ROZHODNĚ ANO! A dál? E L L E 87 ELLEmenu ELLEcestování CESTA DO PRAHY Zprostředkovaně se s ním Slovenský novinář za fotkami skrývá. Takže setkal každý, kdo někdy Milosh Harajda to vlastně dělám s radosprolistoval časopis Rolling cestoval za Davidovými tí. Navíc jsem šťastný, že Stone nebo se na jeden výstavami po celém mohu výstavu do Praden vyskytl tam, kde hrála světě. Na jedné z nich hy osobně doprovodit. MTV. Málokoho nechá- se s fotografem osobně Když jsem viděl, jak je vá jeho tvorba chladným. seznámil. Vznikl nápad úplná a kolik prostoru Jedny jeho stylizované dostaly mé rané černodostat LaChapellovy fotografické vidění iritubílé fotky, byl jsem dojat. je až na půdu, druzí ho fotky do Bratislavy Vaším asi nejznámějbezmezně obdivují. Se- a do Prahy. Milosh ším raným snímkem tkání osobní ale tak jed- spojil síly s Jozefem je portrét Andyho noznačné není. Nejdřív Pavleyem a dostal dvě Warhola, za nímž vás vyleká početná suita zelené. Tu finanční jsou dvě bible. Jak Davidových asistentů, od J&T BANKY, tu na něj vzpomínáte? kterou vede Canary, stat- organizační rozsvítila Byl velkorysý a přístupný. ný černošský transvestita Galerie Rudolfinum. Nebál se dát šanci začís blonďatou kšticí. Sám Zážitek z výstavy vám najícím umělcům, kažfotograf jej představuje prodlouží publikace, dý, kdo byl tehdy v New jako svou morální pod- kterou sám LaChapelle Yorku, si za ním mohl zaporu a úpadek v jednom. jít popovídat. A taky byl pokládá za nejkrásnější Pak všichni, včetně Davivelmi statečný. I po tom, da, zničehonic přezpívají knihu svých fotek vůbec. co byl na něj spáchán celé CD Adele. To bude atentát a Andy byl másložité, ne-li nemožné mluvit s ním váž- lem zastřelen, nepřestal chodit ven ně… Najednou však přijde ostrý střih, bavit se. Andy lidem prostě důvěřoval. a David ochotně pózuje před objekti- Jeho portrét vznikl těsně před jeho smrvem. A pak velmi soustředěně povídá. tí v roce 1987 a ten nápad s biblemi Vlastně o čemkoli, na co se ho zeptáte. přišel tak nějak automaticky. I když se za žádného učedníka, ale náboženství je pro mě vodítkem pro život. Často přemýšlím o vztahu Boha a vědy. Vezměte si třeba Starý zákon. To, že Eva byla stvořena z Adamova žebra, určité skupiny lidí nepřestává iritovat, považují to za iracionální nesmysl. Ale když se podíváte na evoluční teorii, konkrétně na dělení buňky, zjistíte, že to je vlastně strašně podobné. Z jedné buňky se na úplném začátku prostě staly dvě. Já osobně v těchto dvou přístupech příliš velký rozdíl nevidím. V obou případech jde o zázrak. Zrození Adama a Evy popsané v Bibli můžeme vnímat jako Prorokem, který v té době ještě neměl k dispozici mikroskop, metaforicky popsané dělení buňky. Zkuste se na chvíli vrátit do dětství a popsat své rodinné zázemí. Měl jsem veliké štěstí, že moje maminka a tatínek mě přijali takového, jaký jsem. Ne že by byli spokojeni se všemi mými skutky, na to jsem byl příliš příšerné a nezvladatelné dítě, ale matka naštěstí brzy rozpoznala, jaký jsem uvnitř. Vždycky mě s otcem podporovali a chtěli ze mě mít umělce. Netlačili na mě, ale byli sami umělecky založe- Archanděl Michael: A žádné poselství by nemohlo být jasnější (2009) Andělé, svatí a mučedníci 3 (1984) o tom moc neví, Andy byl velmi zbožný, každou neděli chodil do kostela. Co náboženství znamená pro vás? Vaše dílo je plné citací a odkazů na křesťanství. Vždycky jsem se o různá náboženství zajímal. Pravidelně chodím do křesťanských kostelů i do židovských chrámů. Samozřejmě se nepovažuju E L L E 88 ní, a tak mi pomáhali třeba s kresbami a malováním. Díky nim jsem nikdy netrávil příliš času před televizí. Pastelka a papír, s tím jsem si vystačil. Hodně jsem taky lítal po lesích. Fotil jste už jako dítě? Ano, a ty rodinné momentky stále mám. Moje maminka je překrásná žena, která touží být stále fotografo- Courtney Love: Pieta (2006) FOTO: © DAVID LACHAPELLE (FRED TORRES COLLABORATIONS) Poslední večeře (2003) Miluju ho, stejně jako módu. Spousta lidí si o mně myslí, že jsem povrchní, já si však myslím, že je důležité najít v životě rovnováhu, vyvážit každodenní realitu něčím okázalým. To nikoho nezabije, naopak se člověk potom cítí mnohem víc při vědomí. Glamour, krása, obdiv k módě, to jsou pro mě věci, které v civilizačním vývoji vždy zanechaly nejvýraznější stopu. Co nosili Inkové nebo staří Egypťané, víme přece i dnes. Ať chcete nebo ne, móda kulturu zkrátka definuje. A to platí nejen o celých civilizacích, ale lze to vztáhnout i na jednotlivce. Prostřednictvím toho, co máte na sobě, neustále světu sdělujete, kdo vlastně jste. Těžiště vaší tvorby tvoří portréty celebrit. Navazujete s objekty svých snímků osobní vztahy? Kohokoli fotografuju, musím buď dopředu znát, nebo se s ním před focením dobře seznámit, aby nám oběma samotné focení dělalo co nejméně potíží. Když je někdo slavný a známý, má sám jasnou představu o tom, v jakém prostředí se při focení cítí být sám sebou, kdy a kde vypadá nejlépe. A proti tomu já nikdy nechci jít. Nikdy dofilie. Jak na to vzpomínáte? To, čím Michael procházel, bylo čiré utrpení. To by srazilo každého. On se však ukázal jako extrémně silný člověk a to břemeno dokázal celou dobu nést velmi statečně. Byl v situaci, kdy jej každodenně ztrapňovali úplně všichni, včetně všech amerických médií, na dlouho se stal mezinárodním vtipem. Pro mě byl však něco jako anděl nebo svatý, člověk, který dal světu tolik, kolik jen mohl. Peníze na dětské charity, nádherná slova svých písní a spoustu dalšího. To, že jsem Michaela na fotkách umístil do prostředí křesťanských symbolů, lze číst jako mou kritiku arogance katolické církve, jejíž hodnostáři, na rozdíl od Michaela, děti zneužívali, ale církev to po dlouhou dobu pokrytecky tajila. Stalo se někdy, že časopis odmítl nějaký váš editorial, protože se mu z nějakého důvodu zdál za hranicí masové přijatelnosti? V roce 2006 jsem přestal pro časopisy pracovat úplně, protože se mi zdálo, že už jsem na konci téhle cesty. Měl jsem pocit, že stále víc musím podřizovat svou práci požadavkům, které pro mě Americké vzpomínky: Dvojité rande (2006) Gaia (2011) Andy Warhol: Poslední sezení, 22. listopadu (1986) Před chvílí jste sám byl objektem fotografování. Jak se cítíte na opačné straně fotoaparátu? Jako kus masa (smích). Je to pro mě trochu nepohodlné, ale vzhledem k tomu, co dělám, bych byl pokrytec, kdybych se nenechal vyfotit. Vím, že to je součást propagace, že lidé, kteří se dívají na mou práci, chtějí vědět, kdo se vána. I když hodně a tvrdě pracovala, vždycky si našla čas na to, aby vypadala krásně, takže mým přirozeným úkolem bylo fotografovat ji. Čas fotografování byly víkendy. Všichni jsme se krásně ustrojili, maminka vymyslela scénář. Pochází z Litvy, zažila druhou světovou válku, prošla pracovními tábory, pak emigrovala do Ameriky a potřebovala si splnit americký sen. Částečně to dělala i přes mé dětské fotky. Nikdy to nebyly momentky jen tak, vše bylo dokonale promyšlené. Celá rodina se pěkně oblékla, vyžehlené oblečky, čisté ponožky. Vypadali jsme jak z muzikálu. Na své přednášce na Nové scéně jste zmínil, že jako dítě jste byl šikanován… Ano. Protože jsem se od nich odlišoval a odlišovat jsem se chtěl. Maminka mě oblékala vždy elegantně, miloval jsem módu, rád chodil do drogerií. Když jsem měl přijít do školy oblečený jako kovboj, tak jsem jako kovboj přišel, ale měl jsem na sobě úzkou kravatu, růžovou košili, červený klobouk. Navíc se tyhle mé provokace děly ještě předtím, než vzniklo MTV, takže o to víc jsem byl v očích ostatních bláznem. Postu- pem času se to ovšem vyhrotilo a já se začal skutečně bát. Takže jsem z té školy v patnácti odešel a našel ráj v East Village v New Yorku, kde mě všichni nechávali na pokoji. V sedmnácti jsem tam začal studovat vytoužené umění. Vaše nejznámější fotky jsou plné barev, třpytu a lesku. Co vás na glamouru fascinuje? Únos Afriky (2009) bych nefotil třeba Hillary Clinton stylizovanou jako Dolly Parton. I když, to by vlastně mohlo být velmi zábavné. (smích) Teď jsem velkým fanouškem Adele a přál bych si ji fotit. Ukázat její upřímnost a autenticitu, protože přesně to ona svou hudbou publiku sděluje. Michaela Jacksona jste fotil v době, kdy čelil obviněním z pe- E L L E 89 byly často úplně nesmyslné a absurdní. Třeba série Jesus Is My Homeboy. Ta byla vytvořena na objednávku britského časopisu i-D, ale její otištění jsem si prosadil s vypětím sil. Najednou jsem se cítil strašně osamocený, stojící proti něčemu, s čím nemám zapotřebí bojovat. Tak teď hledám krásu jinde. Při focení objemných žen, starých lidí a květin.
Podobné dokumenty
DaviD LaChapeLLe, DaviD Bowie a česká topmoDeLka
kdy si řekl, že chce celý tenhle komerční cirkus ukončit, odešel na Havaj, kde
má obrovskou farmu a myslel si, že bude
farmářem.
■■ Co změnilo jeho plány?
Harajda: Německý galerista Rafael Jablonka...
TAK PRAVIL - David LaChapelle
kteří se v průběhu posledních
dvaceti let jeho tvorbou zabývali, s pozoruhodnou vytrvalostí opakovali a opakují bezpočet všech ocenění a různých
veřejných uznání, kterých se
autorovi za jeho umělec...
AN květen 2008 - Petr Otáhal, as
Další vzdělávání je konkurenční výhodou
Lisabonský protokol z roku
2001 hovoří o tom, že by
státy Evropské unie, mezi
něž patří od roku 2004 také
ČR, měly do roku 2010
dohnat Spojené státy
americké...
V Praze, 21.10.2011 Tak pravil David LaChapelle Galerie
Pozornost všech milovníků současné fotografie bude v prosinci tohoto roku
upřena na Prahu. Galerie Rudolfinum pod záštitou primátora uvede ve světové
premiéře jednu z největších retrospektiv tvorby...